Dolce Vita 7-8 2025

rozhovor Pavla Melková ● architektura Dagmar Štěpánová profil Teklan ● gastro Snídaně, obědy, večeře ● cestování The Verse Lisabon seriál Antonio Bonet Castellana ● rekonstrukce Stříbrný dům

ZELENÁ VERTIKÁLA V INDUSTRIÁLNÍ OSTRAVĚ

Vědět, objevovat a porozumět,

ČASOPIS

KREATIVNÍ ŘEDITEL Jan Králíček

ART DIRECTOR Petra Roubalová

EDITORKA Tereza Finková REDAKTOR

ARCHITEKTURA & DESIGN Adam Štěch

REDAKTOR Václav Rybář

SOCIAL MEDIA Sandra Kisić

AUTOŘI

Eva Hlinovská

Jakub Tytykalo

Vladan Šír

Eliška Vrbová

FOTOGRAFOVÉ

BoysPlayNice

Adrian Meško

Jakub Straka

Filip Šlapal

Adam Štěch

Vojtěch Veškrna

ONLINE

dolcevita.cz instagram/dolcevitacz facebook.com/dolcevitacz

VYDAVATEL

Miloš Štěpař

New Look Media, s.  r. o.;

Apolinářská 3 120 00 Praha 2

PRODEJNÍ CENA 150 Kč / 6,90 €

VYCHÁZÍ 3. 7. 2025

ADRESA REDAKCE

Apolinářská 3 120 00 Praha 2 info@dolcevita.cz jméno.příjmení@dolcevita.cz

INZERCE

Michaela Hromádková obchodní ředitelka michaela.hromadkova@newlookmedia.cz

Andrea Manhartová andrea.manhartova@newlookmedia.cz

Hana Pavelková hana.pavelkova@newlookmedia.cz

Jakub Šuťák jakub.sutak@newlookmedia.cz

Monika Matějková manažerka distribuce, výroby a logistiky monika.matejkova@newlookmedia.cz

Názory vyjádřené v časopise dolCevita odrážejí závazek redakce poskytovat čtenářům jedinečný obsah a potvrzují její oddanost kreativitě. Časopis dolCevita je registrován u MK ČR E 13511, ISSN 1213-7502. Podávání novinových zásilek povolila Česká pošta, s. p., odštěpný závod Praha, č. j. nov. 6144 / 96. Předplatné v ČR je zajištěno v SEND, spol. s. r. o.; Ve Žlíbku 1800/77, Hala A3 193 00, Praha 9 Horní Počernice; 225 985 225; send@send.cz, www.send.cz.

Tisk zajišťuje tiskárna Triangl, a. s., Beranových 65, 199 02 Praha 9-Letňany a distribuci PNS a.s.

HOT LIST

Nejžhavější novinky z kreativního světa

ARCHITEKTURA

Dagmar Štěpánová se zabydlela na Kostarice

ARCHITEKTURA

Znovuzrozená jihlavská historie

70

ARCHITEKTURA

Antonio Bonet Castellana rozkročený mezi dvěma kontinenty

58 88

GASTRO

ARCHITEKTURA

Studio Mjölk a jeho kamarádi obnovili oblíbené liberecké koupaliště

62

PROFIL

ROZHOVOR

S architektkou a kurátorkou Pavlou Melkovou o vnímání světa

Náš průvodce po nových pražských podnicích 16 46 52

Nejbarevnější designérkou současnosti je Teklan

GASTRO

Květomluva podpořená vínem do páru

AUTO

Legenda Saab 900 ve své celé kráse. A hned dvakrát

MODA

Sešlápni plyn

až na podlahu

s Louis Vuitton

120

MÓDA

Vycházející hvězda

české módy Jaroslav Vích

128

132 104

DESIGN

Sportovci jako tváře hodinářských mistrů

140

VÝSTAVY

Umělecká love story

v Kunsthalle Praha

150

CESTOVÁNÍ

Udělejte si povinný výlet na benátské bienále

CESTOVÁNÍ

Na dovolené v Lisabonu

146

VÝSTAVY

Společný archiv gigantů amerického nábytku otevřen

158

SHOWROOM

Vychytávky pro váš lehčí a estetičtější život

Kolekce Victoria

Designová řada spojuje retro styl 50. let s pokročilými technologiemi a kvalitními materiály. Inspirována legendárním sporákem Elisabeth z roku 1948, přináší design, který spojuje nadčasovou eleganci s precizním zpracováním. Obohaťte svou kuchyni o funkčnost a nezaměnitelný styl.

Jediný SMEG showroom v ČR – místo, kde se italský design setkává se špičkovou světovou technologií.

Vodičkova 672/2, Praha smeg.cz | pottenpannen.cz

Letní dvojčíslo našeho magazínu je již tradičně nabité k prasknutí kvalitním čtením, které vás přenese za horizonty všedních zážitků nebo vás k nim přímo doprovodí. Zmapovali jsme pro vás rozmanité příklady architektonických realizací, které spojuje historická kontinuita i dokonalé propojení s prostředím, z nějž vyrostly.

Vlastní rezidenci, která se pomalu stává součástí džungle, si ve své nové domovině na Kostarice postavila česká architektka Dagmar Štěpánová. Stříbrný dům v Jihlavě, v němž se prolínají historické stavební vrstvy od gotiky přes renesanci a baroko až po současnost, našel nové využití a opět září na náměstí díky rekonstrukci od architekta Marka Štěpána. Po pěti letech dobrovolných brigád a práce na projektu byla v Liberci dokončena stavba plovárny na Lesním koupališti a tamní studio Mjölk se tak nesmazatalně zapsalo do městské kroniky jako největší buditelé aktivního života. Tvorbu „architekta dvou kontinentů“ zmapoval Adam Štěch ve své obsáhlé eseji. Antonio Bonet Castellana byl jedním z prvních a nejmladších modernistů Jižní Ameriky, který do svých projektů často integroval principy surrealismu. V rozhovoru s Pavlou Melkovou se zase dočtete, jak práce architektky souvisí s psaním poezie a proč jsou pro ni nejcennější reakce „obyčejných“ lidí. ●

Horizonty

Horizonty

Adrian Meško, Efosa in Louis Vuitton, Praha, 2025

Adrian Meško, Efosa in Louis Vuitton, Praha, 2025

❶ Daniel Libeskind představil svůj projekt

rekostrukce ikonického antverpského mrakodrapu Boerentoren z 30. let.

Získaly je studentky Anna

❹ Pařížský Grand Palais, v němž se na loňské olympiádě odehrály nezapomenutelné šermířské závody, se po dlouholeté rekonstrukci podle projektu Chatillon Architectes otevírá veřejnosti.

❺ Ve věku 79 let zemřel jeden z nejvýznamnějších urbanistů 20. století Léon

VÝBĚR Z HROZNŮ

móda 〔JK〕

Co byste udělali na rozloučenou, kdybyste měli čas a prostor před odchodem ze slavného módního domu shrnout vše, co jste kdy navrhli a vytvořili? Takový jedinečný prostor měl gruzínský návrhář Demna Gvasalia, který po deseti letech odchází ze značky Balenciaga. Nejen že si v pařížském sídle Kering zorganizoval vlastní výstavu (do 9. července), ale v nadcházející jarní kolekci pro rok 2026 shrnul všechny své slavné siluety od ponožkových bot přes oversized péřovku až po „modrou tašku IKEA“ z kůže. „Tato kolekce ztělesňuje množství designových kódů, které jsou již deset let součástí mé kreativní vize a výzkumu módy u Balenciagy. Kombinuje prvky z mých 35 různých kolekcí se zcela novými kusy oblečení a zároveň používá i oděvy z mého osobního šatníku. Představuji tak objemy, siluety a postoje, které definovaly mou vizi a mé otázky týkající se současného šatníku. Tedy toho, co lidé skutečně nosí, jak to nosí a kde přesně leží hranice mezi luxusem a módou,“ vysvětluje Demna. „Práce na této kolekci mi po všech těch letech připadala jako návrat domů. Je to zároveň můj hold kreativnímu výzkumu a práci celého týmu.“ Ale nebyl by to Demna, kdyby nepřišel ještě s něčím. Kolekci vizuálně zpracovalo a vyfotilo umělecké duo Ari Versluisem a Ellie Uyttenbroek, jejichž slavný projekt Exactitudes Demna celé roky referoval ve své tvorbě. Jeho poslední kolekce tak dokonce nese i stejný název. Exactitudes je časosběrný umělecký projekt jež započal v Rotterdamu v roce 1994 a který má formu sociologického experimentu. Na až přírodovědecky popisných portrétech různých lidí (je jich už přes 3000) ze subkultur zkoumá to, jak se konstruuje já v tak vysoce nestabilním sociálním prostředí, jako je to naše, kde na nás neustále působí velké množství protichůdných sil. Pojmy jako uniformita a individualita jsou jádrem zájmu Ariho Versluise a Ellie Uyttenbroek a stejně jako Demna pozorují, jak naše touha se odlišit odpovídá stejně intenzivní potřebě patřit k určité skupině. Na kolekci si budete muset počkat pár měsíců, ale už od černa je v prodeji jedna její „nepatrná“ část a to ta, na které Demna spolupracoval s Britney Spears. Série Balenciaga Music | Britney Spears oslavuje globální kulturní ikonu trochu jinak. Skládá se z limitované edice oblečení a doplňků (trička, mikiny na zip a hedvábné vlajky s autogramem Britney Spears a archivními fotografiemi od Rankina a Stevena Kleina), exkluzivního playlistu sestaveného samotnou Britney Spears a dvou remixů jejích nejznámějších skladeb od BFRND. Speciální stránka Balenciaga Music Hub na balenciaga.com obsahuje odkazy na různé streamovací platformy, včetně Apple Music a Spotify, přes které se přímo dostanete na playlist popové ikony. Oops!… Demna Did It Again!

DOMÁCÍ KUFR

Švýcarská značka Vitra se spojila s německým výrobcem zavazadel Rimowa, aby společně představily jedinečný kus nábytku, jakýsi hybrid mezi stoličkou, skříňkou a kufrem, charakteristický typickým hliníkovým pláštěm. Součástí kolekce je i praktický toolbox.

krása 〔JK〕

KRÁL SLUNCE

Sisley Paris představuje novou, dokonalou péči proti stárnutí ve své solární řadě. Sunleÿa G+SPF30 a SPF50+ nabízí kombinaci velmi vysoké ochrany proti slunečnímu záření a kompletního řešení proti stárnutí pleti. Win win! design 〔AŠ〕

móda 〔JK〕 JEZEVČÍK

Vzestup kabelky Le Teckel od značky Alaia nebyl nijak pomalý ani nenápadný. Doslova během týdnů se z ní stal hit mezi běžným i digitálním lidem. PS: Alaia je nyní nově v portfoliu pražských obchodů The Brands.

POD TLAKEM

design 〔TF〕

Nová kolekce svítidel Brokis, která byla představena na letošním Euroluce v Miláně a jejímiž autory jsou Boris Klimek a Lenka Damová, možná vznikala „pod tlakem“, ale svůj název Under Pressure získala díky postupu výroby. Respektive díky jedinečnému a magickému okamžiku, kdy se horké, tvárné sklo poddává tlaku a postupně získává svou pevnou a zároveň křehkou podobu. Dynamika skla je doplněna kontrastními technickými prvky — závitovými tyčemi a maticemi, které do křehkého materiálu vnášejí přísnou geometrii a industriální eleganci. Technické komponenty jsou tu povýšeny na estetický šperk. Svítidla jsou dostupná v různých velikostech a typologiích. Široké spektrum barev skla a možností povrchové úpravy přináší unikátní estetiku, která upoutá pozornost a ozvláštní každý interiér.

S HLAVOU V OBLACÍCH

design 〔TF〕

Nový pražský hotel W Prague, bývalý věhlasný Grand hotel Evropa, obohatil centrum naší metropole o další unikátní prostor. Terasa Above Rooftop, jež vznikla na střeše moderní přístavby hotelu za původní budovou na Václavském náměstí, vznikla nejen pro ubytované hosty, ale také pro veřejnost. Denně se tu od 16 do 22 hodin podává jídlo a koktejly, hraje DJ, ale hlavně, dechberoucí výhled na celé město si hosté skvěle vychutnají v dokonale navrženém a stylovém venkovním nábytku od české značky Todus (na obrázku křesla z kolekce Baza, design studio Segers). Design prostoru navrhl renomovaný londýnský ateliér AvroKO London studio, vizuální identitu vytvořilo pražské studio Seabrook.

Kolekci najdete v LAUFEN space Prague, I. P Pavlova, Praha 2 w w w.laufenspaceprague com

TURISTICKÝ RÁJ

interiér 〔TF〕, foto BoysPlayNice

Architektonický ateliér KOGAA rapidně proměnil zažitou představu o turistickém informačním centru jako o místě zavaleném letáky, pohlednicemi, razítky, mapkami a propiskami s logem města. V Zámečnické ulici v Brně, spojnici mezi náměstím Svobody a Dominikánským náměstím, navrhl flexibilní městskou infrastrukturu. TIC Brno hostí výstavy, prezentuje lokální produkty a nabízí prostor pro menší akce i slavnostní uvedení městských projektů. Díky proměnlivému obsahu, vytvářenému ve spolupráci s brněnskými designéry a institucemi, zůstává místo živé a vnímavé k měnící se kulturní scéně města. Kompaktní interiér je organizován kolem centrálního, sochařsky pojatého prvku (ve spolupráci s brněnskou firmou DURO Design), který propojuje všechny funkce — recepci, zázemí, prodejní a výstavní plochy i sklad. Snížené části slouží jako pracovní místa pro personál i návštěvníky, zapuštěné niky pro prezentaci lokálních produktů a publikací a hlubší objemy ukrývají skladovací prostory. Otevřené průchody podporují plynulý pohyb. Duhové panely rozptylují denní světlo po okolních plochách a vytvářejí proměnlivé barevné přechody, které se mění v čase.

móda 〔JK〕

ZMĚŇ SE!

Značka Delvaux, založená v roce 1829 v Bruselu, je nestarším domem na kožené doplňky bez přerušení produkce na světě. V archivu má přes 3000 modelů. Kabelka The Pin z roku 1972 se teď vrací v přepracovené verzi pod názvem Pin Twist jako multifunkčí měnitelná taška do města.

krása 〔JK〕

HORKO?

Chanel připravil osvěžující mlhu na obličej, která v sobě spojuje sílu séra a osvěžení spreje. Hlavní složkou je extrakt z červené kamélie známý pro své antioxidační účinky. Produkt je vhodný i pro aplikaci přes make-up, chrání před vnějšími vlivy a probouzí vitalitu. Kdykoliv, kdekoliv.

krása 〔JK〕

OBYTNÝ HANGÁR

interiér 〔AŠ〕

Unikátní čisticí pěna Charcoal Awa EXO Wash Foam je novinkou v portfoliu ByFEMME. Využívá exosomy z laboratoří na ostrově Hokkaidó, které podporují buněčnou regeneraci. Jemná, nadýchaná pěna proniká do pórů, odstraňuje nečistoty, přebytečný maz i černé tečky. A připravuje pleť na vstřebávání aktivních látek hlouběji do pokožky.

Industriální materiály jako gumová podlaha, surová MDF a galvanizovaná ocel hrají prim v rezidenčním interiéru, který si pro sebe v Madridu navrhl mladý architekt Eduardo Mediero ze studia Hanghar. „Chtěl jsem zpochybnit tradiční představy o tom, jaké by měly být materiály použité v domácnosti,“ hovoří o projektu architekt, který místo tradičního dřeva nebo cihly využil průmyslové povrchy a lapidární tvarosloví.

Volný otevřený půdorys rozčlenil autor pomocí vestavného nábytku z MDF a vlastní ložnici umístil na vyvýšenou platformu. „V celém bytě mě přitahovala syrová krása materiálů. Zajímá mě, jak odrážejí světlo a jak mohou v novém kontextu definovat atmosféru obytného prostoru,“ říká autor. Interiér posléze doplnil hravým barevným nábytkem nebo některými ikonickými kousky včetně lampy Tizio z dílny Richarda Sappera, která s industriálním vzhledem bytu sdílí strohost a účelnost.

DVA KAMARÁDI

design 〔AŠ〕

Do mailových schránek nám v jeden moment přistály informace o dvou unikátních stolech, o jejichž design se postaraly dvě dynamické naděje současného evropského autorského designu — Tadeáš Podracký a Germans Ermičs. Sice oba kreativce výrazně dělí jejich specifický rukopis, kreativní přístup je naopek spojuje. Mimochodem oba se ho naučili na Eindhoven Academy of Design, která vychovává své sbsolventy ke komplexnímu individuálnímu myšlení a tvorbě designu s filozofickým, sochařským, ale i sociálním nebo politickým přesahem. V tomto duchu kladou jak Tadeáš, tak Germans důraz na svébytný sochařský přístup. Tadeáš Podracký, kterého v poslední době zastupuje renomovaná londýnská galerie Sarah Myerscough, se zabývá intenzivním zkoumáním truhlářského řemsla a všechny své objekty realizuje přímo sám ve své dílně. Právě díky úspěšné spolupráci s touto galerií se dostal k zakázce na sérii jídelních stolů pro privátní rezidenci ve Spojených státech. Klienta zaujal Podrackého řemeslný přístup a nechal si navrhnout soubor organických dřevěných stolů se skleněnými deskami, který se dá propojovat do větších celků. Expresivní a skulpturální jazyk

Tadeáše Podrackého pak kontrastuje s minimalistickým přístupem jeho kamaráda, lotyšského designéra Germanse Ermičse, se kterým jsme mimo jiné minulý rok publikovali rozhovor. Ten nechal své barevné geometrické struktury vyznít v unikátním recepčním stole, vyrobeným též pro privátního klienta. Nechal ho vyrobit z barevných zrcadlových desek, které často ve svých koloristicých dílech používá. Výsledkem je působivá prostorová plastika pohrávající si s prostorovým vyosením kvádrů. Oba stoly, i přesto, že se vizuálně velmi liší, jsou výsledkem zcela individuální designérské tvorby na míru, která se spíše než klasickému produktovému designu blíží práci výtvarného umělce.

móda 〔JK〕

CHAOS

Whisky, káva, hořká čokoláda, karamel, tabák, chilli, popel. Dorian’s Spleen je brutálním, nekompromisním portrétem temné a nespoutané osobnosti. Jejím tvůrcem je parfemář Bertrand Duchaufour — muž s unikátní filozofií, jenž vnímá suroviny nad rámec jejich hmatatelné podstaty. „Entropie, univerzální zákon nerovnováhy, se stala základním principem mé tvorby. Vnáším ji do svých kompozic zcela vědomě, abych podnítil dynamiku. A z nečekaných kontrastů a záměrného napětí mezi silami vůní pak vzniká harmonie,“ vysvětluje. Parfémy značky L´Entropiste jsou od června k dostání exkluzivně v Ingredients.

design 〔AŠ〕

PRKÝNKA

Až do konce srpna je v newyorské galerii Friedman Benda k vidění výstava současných lídrů konceptuálního designu, milánského studia Formafantasma. Pod názvem Formation představují Simone Farresin a Andrea Trimarchi svoji vůbec první galerijní sólovou výstavu ve Spojených státech. Jedná se o kolekci svítidel vycházejících pokaždé z jednoduchého dřevěného prkýnka, které tvůrci manipulují do různých tvarových a typologických variant.

NOVĚ ALE POSTARU

móda 〔JK〕

Kolekce, která je mastná, špinavá a potrhaná. Tak by se dal popsat nový pre-fall drop od kalifornské značky ERL, extrémně úspěšného brandu, známého svou ležérností a reinterpretací amerického životního stylu do neformálního luxusu. Založen byl v lednu 2020 Eli Russellem Linnetzem ve Venice Beach. Proslavily ho nejen uvolněné siluety a spolupráce s Diorem, ale především jedinečný způsob výroby. Vlněné svetry pletou místní pletaři, džíny se vyrábějí ručně a suší se na slunci, aby získaly „americkou“ patinu, a v nové kolekci se například kožené bundy roztrhaly a pak znovu sešívaly dohromady nesouměrně a chaotickým vnitřním šitím. Vše pak působí víc jako vykoupené z armády spásy než nově vyrobené. Proto je každý kus tak trochu originál. Letos vůbec poprvé značka spolupracovala s umělcem. Vybrali si německého fotografa Petera Berlina, jehož ikonické výjevy dokonale ladí s limitkou inspirovanou béčkovými filmy.

UTEČ K MOŘI

Od roku 1998 jsou průvodci po městech Louis Vuitton skvělým partnerem pro objevování insiderských míst a zastrčených podniků s unikátní atmosférou. Toto léto představuje Louis Vuitton nová kompaktní a ilustrovaná vydání, která doporučují ta nejzajímavější místa na Capri, Ibize, Mykonosu a v Saint-Tropez. Milovník umění a přírody Vincenzo Sorrentino „odkrývá“ Capri, ředitel Voiles de Saint-Tropez Pierre Roinson provází ulicemi Saint-Tropez, designérka Jade Jagger a keramička Marissa Taboulchanas zase sdílejí své osobní tipy pro Ibizu a Mykonos. Průvodce po slavných letních destinacích jsou opatřeny osvěžujícmi ilustracemi od umělců jako Charline Collette, Charlotte Molas, Muhammada Fatchurofiho nebo Virginii Morgand. Dokázali na nich zachytit svůdné kouzlo středomořských destinací tak, že i po návratu se k nim budete vracet, abyste si připomněli šumění moře a teskný zpěv cikád. Každý průvodce z edice City Guide Resort je k dispozici ve francouzštině a angličtině v buticích Louis Vuitton (20 eur). Digitální verze City Guide Resorts bude v červenci dostupná zdarma v App Store, poté za 5,99 eur za destinaci.

SPOLEČENSKÁ SMLOUVA

design 〔AŠ〕

Nabitě obsazenou soutěž na design knižní podoby české ústavy vyhráli grafičtí designéři a bývalí spolužáci z pražské UMPRUM Matěj Činčera, Jan Novák a Ondřej Báchor. Stalo se tak poprvé po 33 letech, kdy kniha, na kterou budou přísahat poslanci a další státní činitelé včetně prezidenta a premiéra, získává novou pobodu. V historii naší země šlo teprve o šestý návrh od vzniku Československa v roce 1918. Porotu v čele s historičkou a teoretičkou grafického designu Ivou Knobloch z Uměleckoprůmyslového musea v Praze zaujal bohatě strukturovaný předmět z perforovaných vrstev papíru, ve kterých se objevuje motiv velkého státního znaku tvořeného čtvrceným štítem. To vše ve skrze současné vizuální podobě. Součástí návrhu je také miniaturní kapesní verze ústavy, která by měla být dostupná školám, institucím i dalším zájemcům z řad veřejnosti.

knihy 〔JK〕

LETNÍ ROMANCE

architektura

Na začátku léta všichni netrpělivě očekávají otevření dočasného pavilonu galerie Serpentine v londýnských Kensingtonských zahradách. Letos dostala šanci na jeho realizaci bangladéšská architektka Marina Tabassum, která vytvořila jednoduchou klenutou konstrukci ze dřeva a polykarbonátu. Pavilon z názvem A Capsule in Time stojí na oválném půdorysu a jeho jednotlivé segmenty jsou pohyblivé. Vzniká tak živá struktura kolem stromu, který roste uprostřed. Samotný park vstupuje do pavilonu a jeho pohyblivé stěny v podstatě potírají klasické vymezení mezi okolím a architekturou. Aby se usnadnila konstrukce, každý její segment se skládá ze snadno demontovatelných rámů z lepeného lamelového dřeva (glulamu). Celá podoba je inspirována jihoasijskými ceremoniálními stany potaženými látkou, známými jako Shamiyanas. V absolutním konstrastu k meditační architektuře bangladéšské architektky stojí hned vedle dětský pavilon Play, který navrhl matador britské architektury Peter Cook za použití legendární dánské stavebnice Lego.

DRUHÁ KAPITOLA

móda 〔JK〕

Nejen Netflix rozděluje ty nejlepší příběhy na několik dílů. Také francouzský módní dům Hermès tentokrát vytvořil dva samostatné díly kolekce pro podzim a zimu 2025/26. Jedna show se odehrála tradičně v březnu v Paříži a ta druhá až v červnu v North Bund Bay v Šanghaji. Nadège Vanhée, umělecká ředitelka dámské kolekce oblečení, se inspirovala krajinou, ze které vyzařují plné zemité tóny (jemná šeříková, jílovitě bílá a inkoustově modrá), jež dala do ostrého kontrastu se sytě červenou a ohnivě oranžovou. Dokonale barvená kůže, hravé a grafické potisky na hedvábí a smyslné úplety našly inspiraci v jezdectví a siluety byly nabité sebevědomím.

ODMÍTNUTÉ SNY

design 〔AŠ〕

Klauzurní komisi na obhajobách v atelieru Sklo na Fakultě umění a design v Ústí nad Labem zaujal projekt studentky prvního ročníku Jennifer Koudelkové. Pod názvem Rejected Dreams Studio představila spekulativní projekt o ztracených iluzích a tvorbě, která často končí v šuplíku nebo po jejím odprezentování ve skříni. Kolekce váz vychází z osobní zkušenosti a z dobře známého, ale často nepojmenovaného pocitu. „Co se děje s tvorbou, která skončí ve skříni? Opravdu se autor a dílo musí oddělovat? Když do tvorby vložíme víru, úsilí i osobní nasazení, ale nikdo to nevidí, začneme si klást otázky. Znamená odmítnutí díla i odmítnutí jeho autora? Tyto pocity ztělesňují vázy v podobě koše jako běžného a nenápadného předmětu, který se v instalaci stává symbolem zapomenutí, odmítnutí a přehlížení,“ popisuje autorka. Její vázy, které jsou doplněné pískovanými autorskými recyklačními značkami, byly vystavené v konceptuálně řešeném prostředí navozujícím atmosféru kanceláře.

A TELEGR PH LOFT

Vy máte vysoký standard. luxusní střechu.

My máme

TELEGRAPH LOFT

PROSTOR V OLOMOUCI PRO SOUKROMÉ I FIREMNÍ EVENTY, OSLAVY, WORKSHOPY A POP-UPY

TELEGRAPH JUNGMANNOVA 3, OLOMOUC

49°35'26.6"N 17°16'34.6"E

+420 778 745 880 LOFT@TELEGRAPH.CZ #TLGRPH WWW.TELEGRAPH.CZ

ETCETERA ART

umění 〔TF〕

Významná česká galerie a aukční dům se přestěhoval na novou pražskou adresu. Na Smetanově nábřeží 8 se už v květnu konala jubilejní 20. aukce poválečného a současného umění a 17. 6. zahájila galerie svůj pravidelný výstavní program. Pro start své další etapy připravila Etcetera Art skupinovou výstavu Na to je čas, jejímž leitmotivem je téma záznamu a jeho časoprostorové roviny. Ke spolupráci byli přizváni umělkyně a umělci, s nimiž galerie dlouhodobě spolupracuje: Margita Titlová Ylovsky, Milena Dopitová, Dita Pepe, Jana Bernartová, Otis Laubert a Vladimír Kiva Novotný. Nově se k nim připojili Tomáš Hrubiš, Jaromír Šimkůj a Michal Kříž. Pro spodní galerii pojmenovanou Trezor připravil český vizuální umělec David Možný ve spolupráci s kurátorem Pavlem Švecem site-specific instalaci Pressure Drop. Obě výstavy jsou k vidění do 11. 7., více na etceteraart.com.

S CORBUSIEREM V ZÁDECH

architektura 〔AŠ〕,

FOTO Peter Fabo

Architektonická dílna Víta Svobody a Pavla Nového ze studia 0,5 konstatně produkuje velmi kvalitní projekty rodinných domů. Svou další realizací v Davli to jen potvrzují. Investoři oslovili studio s přáním navrhnout rodinný dům na podlouhlé parcele v bezprostředním kontaktu s lesem, takový, který přirozeně zapadne do lineárního tvaru pozemku a splyne s okolní přírodou. „Klienti, milovníci moderní architektury a obdivovatelé Le Corbusiera, si přáli propojit principy funkcionalismu s osobním vztahem k umění a krajině. Dům má sloužit nejen jako obytný prostor, ale i jako galerie — místo, kde jsou výtvarná díla každodenní součástí života. Zásadní roli v zadání hrála také udržitelnost a požadavek na dřevostavbu,“ popisují projekt jeho architekti, kteří ke stavbě použili dřevěný panelový systém Novatop.

Architektka v pralese

Před více než pěti lety se česká architektka Dagmar Štěpánová odstěhovala doprostřed kostarické džungle, kde v návrzích několika tropických rezidencí uplatnila svůj svébytný přístup k designu. Zatím posledním realizovaným projektem v zemi, již na západě omývají vody Tichého oceánu a na východě Karibského moře, je její vlastní vila. A už teď v ní vznikají další zajímavé projekty. „Během té doby, co jsem tady, se zde vytvořila příjemná česká komunita. Přijelo už vícero kamarádů. Někteří z nich tady koupili i pozemky a třeba si tu v budoucnu také něco postaví,“ popisuje svůj nový domov Dagmar Štěpánová, která měla v době svého příjezdu na Kostariku za sebou bohatou tvůrčí kariéru. Nejdříve pracovala v ateliéru Mimolimit architektky Báry Škorpilové a v roce 2015 se osamostatnila a založila studio Formafatal, věnující se především interiérům. V českém prostředí zaujala hlavně návrhy restaurací a kaváren, jako jsou například argentinská Gran Fierro, hudební klub Moon Club, pobočka Modrého zubu nebo Burrito Loco. Jako by již v těchto projektech uvolnila svůj rukopis a vnesla do něj nenucené tropické tvarosloví.

To pak nechala plně rozvinout v projektech Art Villa a Atelier Villa, dvou velkorysých rezidencí k pronájmu v Uvitě na Playa Hermosa na Kostarice, jež realizovala pro Petru a Filipa Žákovy. Ti se rozhodli zanechat korporátní práce v Evropě a usadit se v tropickém ráji, kde vytvořili základy pro celou novou kreativní komunitu. První dvě vily společně dokončili v roce 2020 a jejich do pralesa otevřená architektura se stala hitem světových architektonických magazínů. „Tehdy jsem se rozhodla, že tu zůstanu a budu se věnovat dalším projektům, které se mi naskytly. Dnes mám pocit, že je to víc, než jsem si vůbec kdy dovolila snít. Sice tady hodně pracuji, ale bydlím uprostřed pralesa a moje práce mě velmi naplňuje. Můj plán, že trochu uberu, se moc nevyplňuje,“ popisuje svou rutinu Dagmar, jež na stranu druhou omezila práci v pražském ateliéru Formafatal, který teď vedou její kolegové.

Autorka se pro změnu zaměřila na lokální výstavbu v rámci svého nového projektu Achioté ve spolupráci s architektem, kamarádem a společníkem Karlem Vančurou. Společně si postavili také vlastní dům a ateliér, který vznikl jen kousek od místa prvních kostarických projektů. „V době, kdy se stavěly první dvě vily, jsem si na tomto plácku udělala takovou outdoorovou kancelář, kde jsem pracovala na počítači

a dohlížela na průběh stavby. Už tehdy jsem měla z místa skvělý pocit, vyzařovalo fajn energii. Když jsem pak prosekala vegetaci, tak se mi naskytl úžasný výhled na oceán. A tak bylo rozhodnuto. Začala jsem stavět tam,“ vypráví architektka, která se ale musela vypořádat s řadou obtíží. Návrh byl složitý zejména kvůli terénu, který se svažuje hned ve dvou směrech. Zároveň se tam nacházelo také hodně stromů a Dagmar ani jeden nechtěla pokácet. Situace jí však v rámci návrhu dávala limity a více méně předurčila finální objem a charakter domu. Poté autorka už pracovala velmi intuitivně a pocitově, aby se stal její dům součástí →

Je to prostý dům, není ničím obzvláště výrazný. Snažila jsem se jen pracovat s kvalitními detaily a materiály. Je zkonstruován poctivě, ale s omezeným rozpočtem.

krajiny. „Když jím procházíš, na každém kroku tě čeká překvapení,“ popisuje.

Výsledkem je otevřené obydlí, které svou architekturou navazuje na její předešlé sousední projekty. „Je to prostý dům, není ničím obzvláště výrazný. Snažila jsem se pracovat s kvalitními detaily a materiály. Je postavený z betonu a udusané hlíny, a to poctivě, ale s omezeným rozpočtem,“ popisuje Dagmar Štěpánová svou oblíbenou materiálovou skladbu perfektně se hodící do tropických podmínek Kostariky. Ostatně vysoké teploty hrály u jejího návrhu zcela zásadní roli. Jak beton, tak hlína totiž v domě uchovávají chládek. Obydlí se stává součástí krajiny, je situováno poblíž příjezdové cesty, odkud se jeví jako minimalistický hranol. Fasádu z dusané hlíny střídají velké otvory pro posuvná prosklení. Dům se jimi otevírá do okolních kopců porostlých džunglí. I přesto, že má interiér pouhých 115 m2, je díky venkovním plochám dostatečně prostorný. „Skoro jednou tolik plochy tvoří terasy a bazén, které jsou jeho nedílnou součástí. Stejně jsem tady pořád venku. Když dům používám, přemisťuji se v něm během dne i podle slunce. Je mi tu moc dobře a i návštěvy se tu cítí skvěle,“ chválí si architektka. Zemitá škála barev koresponduje se všudypřítomnou zelení. Filozofie wabi-sabi se odráží ve vybraných materiálech, které budou díky své proměně v čase stále přijímány jako vzrušující cesta k nové představě přirozené elegance. Autenticitu interiéru dotvářejí díla akademického malíře Josefa Achrera ml., výtvarníka Lukáše Musila a textilní abstraktní obrazy studia Geometr. Ručně vyráběný nábytek dle autorského návrhu architektky je doplněn o ikonické kousky z různých koutů světa. „Součástí interiéru jsou někdy také zvířata. Lezou sem nosálové, hadi i pavouci. Já už se ale nebojím. Jako dítě jsem žila na hájence, a tak umím divočinu respektovat. To já jsem tady jen na návštěvě,“ zmiňuje Dagmar. →

Součástí

Já už

se

domu

jsou také zvířata. Lezou

sem

nosálové,

hadi i pavouci.

ale nebojím. Jako dítě jsem žila na hájence, a tak umím divočinu respektovat. To já jsem tady jen na návštěvě.

Své nové zázemí využívá bezezbytku. „Mám řadu nových, zajímavých klientů. Pracuji teď na čtyřech projektech, včetně tří rezidenčních vil a celého areálu regenerativní farmy s ubytováním a eventovým pavilonem. Je to velmi zajímavé. Řeším stavby pro zvířata a vytváříme zázemí pro zemědělce. Vzdělávám se tak ve farmaření a zaměřuji se při tom na regenerativní způsoby života,“ usmívá se architektka. Aktuálně spolupracuje také s mladým belgickým architektem Jeroenem Bollenem, se kterým se dobře doplňuje. Zatímco Dagmar je spíše intuitivní a výtvarná, její kolega se stará o technickou stránku projektů. „Do budoucna plánujeme přibrat nějakého lokálního architekta, což nám usnadní administrativu a povolovací procesy,“ uzavírá Dagmar Štěpánová, která si svou tvorbou na Kostarice plní své životní sny. ●

❶ Hlavní obytná část v patře je koncipována jako jeden otevřený prostor, kterému dominuje čtyřmetrový betonový kuchyňský ostrůvek. Skříňová kuchyňská stěna s dvířky z laserovaného ocelového plechu se po setmění proměňuje ve světelný objekt vnášející do prostoru oblohu posetou hvězdami. Stejný princip je použit také v přízemí domu.

❷ Dusaná hlína, beton a cortenová ocel patří k typické materiálové paletě architektky Dagmar Štěpánové. Její vlastní dům je otevřen do okolního❹pralesa všemi směry a je tak absolutní součástí krajiny.

❸ Forma domu je elementární. Tvoří ho betonové podesty a otevřené fasády. Většina stavby zůstává utajena — spodní patro s ložnicemi a koupelnou je patrné jen ze soukromé části zahrady. Vnitřní schodiště, exteriérové schodiště nebo pěšinka z nášlapných kamenů vinoucí se kolem domu celek propojují.

❹ Součástí domu jsou i rozsáhlé venkovní prostory včetně bazénu. Ten se s přepadovou hranou 10 m po celé délce opírá o vrstevnici a svým tvarem vnáší do projektu dynamiku, která se propisuje až po střešní terasu.

❺ Zemité barvy jsou pro tvorbu Dagmar Štěpánové charakteristické. Dvě malé ložnice se nacházejí v přízemí domu.

❻ Rovněž koupelna má přes terasu vlastní přístup k bazénu. Přímo ze sprchy je výhled na oceán.

❼ Obytný prostor si architektka vybavila eklektickým výběrem nábytku i umění. Nechybí ikonické křeslo Togo od Ligne Roset ani umělecká díla od Josefa Achrera ml. nebo Lukáše Musila.

❽ Obytný prostor je symbolickým časoprostorovým teleportem do panenské přírody. Centrální kuchyňská linka se vizuálně propojuje s horizontem oceánu.

Operace Stříbrný dům

TEXT Tereza Finková FOTO Filip Šlapal

Dům č. p. 21 na Masarykově náměstí v Jihlavě nese ve svých zdech paměť celého města, jeho minulost i přítomnost. Díky resuscitaci, kterou mu dopřál tým odborníků pod vedením architekta Marka Štěpána a historika umění a památkáře Jiřího Neuberta, se znovu nadechl k životu.

Měšťanské domy na jihlavském náměstí představují nejstarší a nejhonosnější příklady svého druhu. Už koncem 13. století obvod náměstí lemovala zčásti kamenná architektura a do této doby spadají i počátky domu č. p. 21, v němž byla nalezena torza trámového stropu nejstaršího sklepení z roku 1280. Zásadní rozvoj měšťanské architektury v Jihlavě lze datovat do 16. a začátku 17. století, do období zvratů, katastrof, ale i později už neopakované ekonomické prosperity. Řada ničivých požárů vytvořila předpoklady pro výstavbu výstavních renesančních paláců, k nimž náleží i dům na Masarykově náměstí.

Po skončení třicetileté války zůstala Jihlava podobně jako mnoho jiných českých měst zcela zdecimovaná. Počet jejích obyvatel klesl na šestinu a 133 domů včetně „21“ zůstalo opuštěných. K jeho další rekonstrukci došlo ve 20. až 40. letech 18. století. Sladovnický dům náležel v roce 1779 ke dvaceti nejhodnotnějším ve městě. Pozdější klasicistní adaptace upravily původně velkoryse disponovanou a nákladně vybavenou stavbu jednoho vlastníka pro život více rodin, kterých od konce 18. století v Jihlavě přibývalo. V 19. století prošlo úpravou také domovní schodiště a po požáru v roce 1893 dostal dům namísto mansardového nový jednoduchý krov. Počet obyvatel kolísal od osmi hlášených až k padesáti a tomu se také přizpůsobovala jeho struktura.

V roce 1907 dům odkoupilo město, ale žádnou větší obnovou za více než sto let neprošel. Do nového milénia tedy vstoupil ve stavu, který na první pohled nepůsobil přitažlivě. Kromě pozdně barokní fasády s renesančním portálem a starými vraty a kromě klenutých prostorů uvnitř žádnými skvělými historickými prvky nevynikal. O to zajímavější jsou ale konstrukce a povrchy, které byly skryté a dnes jsou opět viditelné.

„Stříbrný dům je takovým historickým sendvičem. Každé patro je z jiné doby. Ve sklepě začnete gotikou a v podkroví skončíte ve 21. století. To vše můžete v koncentrované podobě zažít při jízdě výtahem. V jednotlivých místnostech jsou ponechány zdi, klenby i povrchy v syrovém, původním stavu. Ve výtahové šachtě můžete vidět i část expozice nebo mé stříbrné boty ze slavnostního otevření domu,“ v kostce popisuje živou učebnici dějin architektury Marek Štěpán, jemuž projekt rekonstrukce svěřilo město na základě dobrých referencí a jeho zkušeností s historickými objekty. →

❶❹ Společenský sál v prvním patře je inscenován historicky. Původní malovaný trámový strop je doplněn výmalbou, jež je nová, ale odkazuje k historickým nástěnným malbám. Veduty lemující horní okraj stěn představují důležité jihlavské stavby napříč staletími. Nová kachlová kamna jsou také stříbrná.

❷ Do náměstí se dům obrací barokně-klasicistní tváří s renesančním portálem. Projektu rekonstrukce předcházelo mapování jihlavských historických domů, které jsou v majetku města, studenty Fa VUT v Brně.

❸ Kuchyňka přiléhající k malovanému sálu má taktéž původní trámový strop.

❺ Směrem do zahrady je kubická dostavba z černěného betonu a závojem z nerezové tkaniny. Stojí na místě, kde se v minulosti nacházelo dvorní křídlo.

❻ Schodiště do podkroví má samonosnou konstrukci, zahýbá se do tvaru písmene U a stupně jsou vidět shora i zdola.

Stříbrný dům je takovým historickým sendvičem.

Každé patro je z jiné doby. Ve sklepě začnete gotikou a v podkroví skončíte ve 21. století.

❼❽ Detaily z hudebního sálu: stropní svítidlo je zjednodušenou interpretací nedochované štuky, akustické stěny vymaloval Václav Kočí.

❾ V gotickém sklepě je expozice archeologických nálezů, jež byly v domě objeveny.

Půvabný rostlinný dekor zdobí dřevěný renesanční strop v prvním patře domu.

V přízemí domu, tzv. mázhausu, se nachází velký recepční pult, jenž slouží informačnímu centru. Z něj se po schodišti nebo výtahem dostanete do vyšších pater. V zadní části přízemí se nachází čajovna.

Za spolupráci na přípravě článku děkuji Jiřímu Neubertovi z Jihlavského architektonického manuálu.

Renesance vytvořila v domě základní modulový rastr a členění, měšťanské přestavby z 18. a 19. století na něj neuměle navazovaly a dispoziční jasnost zastřely. Nové řešení původní univerzální dispozici domu opět odhalilo. Provoz uvnitř stavby je členěn převážně po výšce. Ve sklepě je expozice výjimečných historických nálezů z domu, nástupní prostor slouží informačnímu centru a čajovně, v patrech je koncertní sál s kapacitou 50 míst a dva menší historické malované sály, dále zázemí institucí Brána Jihlavy, JAM (Jihlavský architektonický manuál) a Centra dokumentárního filmu. Provozní koláž, která vznikala na míru výjimečné stavbě, odpovídá zájmu investora umožnit historickému objektu vyniknout v původní prostorové, materiálové i stylové velkorysosti a zároveň jej předvádět co nejširšímu publiku jako architektonické dílo, jaké vyniká jedinečným rytmem nového a starého vně i uvnitř.

V návrhu hraje podstatnou roli stříbrná barva doplněná šedými tóny. Na šedém základu vyniká stříbro jako akcent propojující starou a novou architekturu. Kovová perleť, dominující výmalbě soudobě řešeného akustického sálu, se uplatňuje i na kamnech nebo ve výmalbě sálu, který je inscenován historicky. Nerezové prvky zdůrazňují současné intervence vedle pocínovaných uměleckořemeslných aplikací. Původ domu sahá až do 13. století, které se neslo v duchu stříbrné horečky a dalo základy slavnému městu. To potvrdil také unikátní nález nástrojů na ražbu stříbrných mincí z doby před rokem 1300, objevený při archeologickém výzkumu ve dvoře. Stříbrné je také filmové plátno v podkrovním prostoru CDF.

Právě podkroví, vzhledem k tomu, že to původní nebylo v dobrém stavu, bylo vystavěno nově, což je přiznané už při výstupu do posledního patra po zcela současně vyvedeném schodišti. „Schodiště do podkroví je samozřejmě stříbrné. Má samonosnou konstrukci, zahýbá se do tvaru písmene U a stupně jsou vidět shora i zdola. Trochu máte pocit, jako byste se ocitli v grafickém optickém klamu Mauritse Eschera,“ popisuje ho architekt Štěpán. Stavba je přístupná i výtahem, jehož poloha v komoře v jádru dispozice byla vybírána z osmi možností. Stěny šachty zůstaly neošetřeny v původním stavu, jsou pouze pigmentovány. Jízda výtahem je tak historickým exkurzem do různých období stavebních konstrukcí. ●

Tam, kde jsou barvy, je i švédská designérka Tekla Evelina Severin aka Teklan. Svými pestrobarevnými kreativními záměry dokáže rozzářit každý interiér.

Koloristka

Dvoudimenzionální svět převádí do prostorových aranžmá. Tekla je scénografkou barev.

„Studovala jsem dějiny kultury, pracovala jako kuchařka, provozovala jsem vlastní kavárnu a do toho jsem i hodně malovala. Vždycky mě zajímalo navrhovat jedinečná prostředí. Chtěla jsem si vytvářet vlastní svět,“ uvádí svá kreativní dobrodružství během našeho společného online povídání švédská designérka Tekla Evelina Severin, vystupující pod jménem Teklan. Její tvorba je nepřehlédnutelná. Šťavnaté kombinace barev, vzorů a struktur, jimiž se vyzbačuje, se v poslední době objevily v mnoha variacích na těch nejprestižnějších přehlídkách designu po celém světě. I přesto je Tekla nezařaditelná. Není to designérka v pravém slova smyslu. Je to moderní koloristka, která dvoudimenzionální svět převádí do prostorových aranžmá. Tekla je scénografkou barev, kterým dokáže vdechnout třetí rozměr. Narodila se ve švédském Gävle a v roce 2010 diplomovala na prestižní Konstfack University of Arts, Crafts and Design ve Stockholmu. „Na škole jsem se naučila myslet a vyjadřovat soudobým jazykem, naučila jsem se, jak budovat koncepty, jak navrhnout a postavit židli a jak ji odprezentovat. Studium mi ale také přineslo skvělé kontakty a nakonec i stáž v architektonickém studiu, kam jsem později nastoupila do zaměstnání. Teprve tam jsem se naučila vše praktické o tom, jak pracovat s interiéry,“ zmiňuje Tekla.

Svou tvorbou jako by šla proti tradičnímu pojetí severského designu, který je často vnímám jako monochromatický. „Všudepřítomná skandinávská estetika mě ovlivnila zcela opačným směrem. Po letech práce v architektonickém studiu ve Stockholmu jsem byla čím dál více překvapována konzistencí stylu, který naši klienti vyžadovali. Všechno chtěli mít šedé, bílé a béžové. V tomto smyslu mi bylo smutno, protože ve studiu jsme měli kvalitní knihovnu materiálů s velkým množstvím rozmanitých barev a textur. Nakonec se právě tato vzorkovna stala mým kreativním prostorem a později i převratným faktorem v mé kariéře,“ pokračuje designérka. Vždy po práci si uspořádávala malá zátiší a nástěnky nálad a atmosfér, jen tak pro sebe, aby vyzkoušela odlišné typy stylů, vizuálních vibrací a barevných schémat. „Nafotila jsem si je nějakým starým mizerným telefonem a zveřejnila na tehdy nové aplikaci s názvem Instagram,“ prozrazuje designérka Tekla, pro kterou byl vstup na sociální sítě jedním z profesních milníků. Brzy jí to umožnilo vydat se vlastní cestou a snadno se propojit s kreativci a značkami takřka z celého světa. →

Její první zakázka byla překvapivě pro kanadskou obuvnickou firmu.

V roce 2015 Tekla založila své vlastní studio Teklan a postupně se propracovávala k stále zajímavějším projektům. V prvních letech se věnovala převážně malým zátiším, fotografii, později i architektonické a interiérové fotografii. „Cítila jsem, že je opravdu osvobozující soustředit se pouze na podstatu, detail nebo hru stínů a nestarat se o konstrukci, funkci nebo celistvost, jako při navrhování architektury, ale soustředit se pouze na to, co mi připadalo vizuálně nebo bytostně důležité,“ hovoří o genezi své tvorby, která byla na čas zaměřena především na kreativní konzultace a vedení. V této době vytvořila například kampaně, stylingy a výstavní instalace pro značky, jako jsou německý výrobce nábytku New Tendency, dánské Muuto, norský Northern nebo IKEA.

Výrazné barevné plochy, ostré stíny a grafická lapidárnost se staly vlastní i její následující práci. Až po několika letech se opět vrátila k podstatě designu, tvorbě interiérů a k barvě jako hlavnímu nástroji a vizi. „Cítila jsem, že tak můžu být hodně svobodná a dekonstruovat prostředí jen na to, co mě v něm opravdu zajímá. Pomohlo mi, že jsem se předtím dívala na svět skrze

objektiv fotoaparátu. Tím jsem si vybudovala vlastní vizuální jazyk,“ doplňuje designérka. Její průprava tak byla ideální pro kurátorování i navrhování barevných kombinací pro výrobce textilu, koberců nebo kachliček. Dnes spolupracuje mimo jiné se značkami Montana, Sancal nebo Johanson, kterým pomáhá jak s celkovou vizuální prezentací založené na citlivém výběru barev, tak s jejich použitím na produktech, výstavních stáncích nebo v katalozích. Momentálně jde autorka ještě dále a představuje vlastní autorské kolekce pod značkou Teklan Edition.

I přesto, že se jedná o velmi rozmanité projekty od fotografie a stylingu až po vlastní autorské produkty, barva je vždy pro Teklu na prvním místě. „Barva je světlo, světlo je energie, energie je život. Ráda pracuji s barvou, protože je tak silná a zároveň tak vznešená, ale nikdy není absolutní, neustále se mění v závislosti na osvětlení, okolních barvách nebo kontextu obecně. Vždy je také subjektivní,“ prozrazuje Tekla, která svou prací mění vnímání plochy a prostoru. Ostatně právě v tomto ohledu je průkopnicí nového pojetí designu, kde se tradiční role designéra prolíná do mnoha rozmanitých kreativních úkolů a výzev. ●

❶ Tekla pracuje sama, někdy si ale přizve stážisty a konzultanty. Má velmi malý ateliér s mnoha vzorky a dvěma stoly, spoustou barev a příliš malým úložným prostorem.

❷ Textilní kolekce pro značku Kirkby Design je vyrobená ze 100% recyklovaného polypropylenu.

❸ Prostorová instalace pro firmu Slalom, která vyrábí akustické panely, byla založena na barevných vrstvách, kterými návštěvníci procházeli a objevovali vizuální i materiálové kvality produktů.

❹ Prostorové instalace pro značku Sancal se již staly legendou. Takto ji zpracovala Tekla v rámci veletrhu Salone del Mobile v roce 2022.

❺ V roce 2021 představila vlastní edici kuchyní Teklan Edition v kombinaci hořčicově lakovaného kovu a černo-bílého mramoru.

❻ IKEA oslovila Teklu, aby vytvořila speciální barevnou edici jejich přenosného reproduktoru Vappeby.

❼ Jeden z nejnovějších projektů Tekly je spolupráce s nizozemským výrobcem postelí Auping, pro kterého navrhla pruhované povlečení.

❽ Kolekce barevných dlaždic FÄRGBLOCK vznikla pro značku Quintessenza ceramiche loňský rok.

Let’s swim!

Na okraji Liberce, tam, kde se zalesněné svahy opovážlivě zvedají směrem do nitra Jizerských hor, se ukrývá jedna sportovně-architektonická perla — Lesní koupaliště. Před několika lety si tento zanedbaný, leč v minulosti populární spot vzali pod svá křídla architekti ze studia Mjölk a jeho postupnou revitalizaci postavenou na bázi dobrovolných brigád završili letos, kdy byla dokončena stavba plovárny s bufetem, sprchami a převlékárnami.

Studená voda přitékající do bazénu ze dvou horských potoků i vychlazené limo a pivo vám v létě zaručí to nejlepší osvěžení.

Jan Vondrák a Jan Mach v Liberci vystudovali architekturu a založili zde své studio Mjölk. Pestrá škála projektů realizovaných ve městě a jeho širším okolí dokazuje, že jim prostředí, v němž žijí, není lhostejné. Svědčí o tom například jeden z jejich prvních počinů, sauna na přehradě Starý Harcov, kterou postavili za jednu noc a která se těšila velké oblibě, dokud ji na příkaz povodí Labe nemuseli odstranit jako černou stavbu. Po mnoha letech se k vodě vrátili právě v projektu revitalizace Lesního koupaliště. „Na začátku roku 2020 jsme založili spolek Lesní koupaliště a ucházeli jsme se o dlouhodobou správu tohoto areálu. Pokusili jsme se získat tento krásný, nicméně zanedbaný kout Liberce, abychom mu opět vdechli plovárenskou duši, kterou tak dlouho postrádal,“ vysvětluje Jan Vondrák, proč

se rozhodli do tohoto projektu investovat svůj čas, neutuchající energii a nadšení. K týmu Mjölk se přidala také Marie Vondráková, architektka a Honzova manželka. „Když jsme získali koupaliště do správy, začali jsme ihned řešit co a jak. Začínali jsme úplně bez peněz a jedinou možností, jak ho zlepšovat, byly brigády. A tak jsme vzali vrtačky, pily a šlo se na věc. Ze stavebních prken a latí jsme stloukli provizorní nábytek pro stánek, který musel projít lehkým faceliftem. Dostal bílý nátěr, nové vybavení a na střeše mu přistál nápis PIVO-LIMO a velké srdce, které se stalo symbolem přeměny areálu,“ vzpomíná architekt Vondrák.

V této fázi úprav jsem Lesní koupaliště navštívila a atmosféra místa mne naprosto okouzlila. Ačkoli nebyl úplně nejteplejší

letní den, odolní Liberečáci postupně zaplnili travnaté plochy kolem bazénu, srdnatě vstupovali do studené vody a hlavou jim proplouvaly vzpomínky na časy minulé a léta, která tady, na skrytém místě kousek od vilové čtvrti Lidové sady, trávili.

První zmínky o Lesním koupališti jsou známy ještě z doby před 2. světovou válkou a jsou vázány na činnost spolku „Waldbad in Ruppersdorf“. Stavělo se mezi lety 1937—40 a během druhé světové války fungoval areál jako cvičiště pro vojáky i pro rekreaci. Po válce byly práce dokončeny, zázemí koupaliště bylo oproti dnešku umístěno na druhou stranu, k přiléhající cestě. „Nová“ budova, kterou si ještě leckdo pamatuje, byla postavena až o dvacet let později. Ta v roce 2010 shořela a zbyl po ní pouze betonový sokl. Právě na něm vyrostla

❶ Stánek s občerstvením je nezbytnou součástí každé plovárny.

❷ Nová stavba je konstrukčně lehká a jemná (kombinace CLT a trámkové konstrukce) a lemuje les na okraji koupaliště jako ozdobná krajka.

❸ Lesní koupaliště leží kousek od liberecké vilové čtvrti Lidové sady. Je napájeno ledovou vodou ze dvou horských potoků.

❹ Zjednodušená verze renesančního loubí lemuje pod střechou z vlnitého plechu zázemí včetně sauny.

❺ Tyrksysová ocelová konstrukce nese střechu z vlnitého plechu, která je deštníkem i slunečníkem plovárny.

plovárna nová, křehká a elegantní, zvlněná jako zčeřená vodní hladina.

„Stavba plovárny není manifestem utrácení veřejných peněz. Za minimálních finančních nákladů se podařilo postavit veřejnou stavbu, která by za tak nízkého rozpočtu bez občanské iniciativy vznikala jen velmi těžko. Naším příspěvkem nebyla jen fyzická práce, ale i projekční a manažerská činnost, která s takovou stavbou souvisí,“ říká Jan Vondrák a dodává: „Vznikl návrh, který se soustředil na to, aby jeho cena nedosahovala astronomických výšin, aby byl etapizovatelný a co nejjednodušší pro realizaci.“

Dřevostavba, která kopíruje dvě výškové úrovně původní betonové desky, jež tu zbyla po starší budově, je základním funkčním prostorem plovárny. Integruje sklad, toalety, saunu s odpočívárnou a bistro. Bílá fasáda

zahaluje obdélníkový objem, který zastřešuje tyrkysová ocelová konstrukce. Střecha je deštníkem i slunečníkem plovárny. Chrání před nepřízní počasí stavbu i její návštěvníky. Pod ní jsou umístěny sprchy, převlékárny, zamykatelné skříňky a také sauna. Plechová vlnitá střecha s obloukovou paneláží mezi jednotlivými sloupy je pomyslnou krajkou, která rámuje romantický duch plovárenské architektury. Mjölk architekti spolu s Marií Vondrákovou svým projektem pozdvihli Lesní koupaliště na úroveň slavných prvorepublikových plováren. Jejich stavba svou elegancí, křehkostí a tvaroslovím však upomíná spíše na renesanční lodžie nebo letohrádky ukryté v přírodě a zve k nevšedním i úplně obyčejným „letohrátkám“. ●

Architektka, teoretička a básnířka

Pavla Melková vnímá architekturu jako

způsob komunikace — s místem, lidmi i světem kolem. V rozhovoru mluví

o proměně náměstí Jiřího z Poděbrad, které se právě revitalizuje podle návrhu

jejího studia MCA atelier, o hledání hodnot i o tom, proč jsou pro ni nejcennější reakce „obyčejných“ lidí.

TEXT Vladan Šír FOTO Vojtěch Veškrna

Pavla Melková

VŠ Na jedné z vašich přednášek jste uvedla, že veřejný prostor je tvář, oči a ústa, skrze které s námi město hovoří. Jakou tvář bude mít náměstí Jiřího z Poděbrad a co nám bude říkat?

PM Těch druhů komunikace je tady víc. Jeden, nesmírně důležitý, představuje vztah k okolnímu fyzickému prostředí, ke kostelu Nejsvětějšího srdce Páně, navazujícím ulicím, Pražskému hradu. Na náměstí nacházíme významové vazby, které do něj vložil už autor kostela Jože Plečnik, a my se je snažíme dál akcentovat. Podoba náměstí ze sedmdesátých let, kdy se stavělo metro a střed náměstí se přemístil do rohu, kostel úplně ignorovala. Považuji to za ideologický záměr, takový políček křesťanství i krásné architektuře chrámu. Nyní ten střed zase vracíme před kostel, kde vzniká menší náměstíčko, důstojný předprostor, ale taky místo k setkávání. A také tu chybělo přechodové měřítko mezi mohutnou budovou kostela a rozlehlou plochou parteru, tak ho doplňujeme, hlavně dvěma dvojitými alejemi mohutných platanů.

VŠ A ty další způsoby, jak s námi prostor náměstí bude mluvit?

PM Ten už zmíněný typ komunikace je významový. To znamená: co vám prostředí sděluje na intelektuální rovině. A pak je tu základní komunikace: Tady se podívej, tudy jdi, tam nechoď, tady zvedni hlavu, tady se zastav, tady je něco zajímavého, tady si můžeš odpočinout ve stínu. Dřív se pobyt na náměstí řešil improvizovaně, různými pěšinami vymezenými be-

V Kanceláři veřejného prostoru, kterou jsme pojmenovat základní pravidla — i vůbec fakt,

jen nějaký zbytek okolo domu a dopravní

tonovými květníky, vyasfaltovanými kousky ploch a podobně. Teď by všechno mělo dávat smysl a fungovat jako souladný celek. Přibude také hodně stromů, květin a trávníky budou odolné, aby se na nich dalo pobývat. Použila se tady řada nových přístupů k veřejným prostranstvím, například sběr dešťové vody ze střechy kostela do nádrží, podmínky pro stromy, řešení povrchů. Město počítá s tím, že některé by mohly sloužit jako vzorové pro další veřejná prostranství.

VŠ Co pro vás na zadání nebo té lokaci bylo zásadní, že jste se rozhodli do projektu jít?

PM Architektonickou soutěž jsme vyhráli dávno, ale víte, ono nešlo se do ní nepřihlásit. Bydlíme tady, náš atelier je za rohem, taky se jedná o jedno z nejvýznamnějších náměstí v Praze. A pak máme rádi, je to skoro už takový talisman, že většinu projektů máme na lince tramvaje číslo 16 nebo 22. Samozřejmě s nadsázkou, protože dnes už máme spoustu dalších po celé republice i za hranicemi. A je tu samozřejmě i racionálnější rovina. Máme mezi architekty přátele ve Švýcarsku nebo Rakousku, kde Mirek (Miroslav Cikán, partner v MCA atelieru) řadu let žil a pracoval, a tam

fungují velmi dobré, malé lokální ateliéry, což právě neznamená, že jsou nějaká druhá liga, naopak. Jde ale o to, že lokální ateliéry si jednak stavby osobně hlídají až do realizace, a pak díky lokálnosti zakázek ta místa velmi dobře znají.

VŠ Která témata dnes vymezují debatu o veřejném prostoru?

PM Spousta věcí, které dnes říkáme, už zní skoro jako samozřejmost. Ale když si vzpomenu na práci v Kanceláři veřejného prostoru, kterou jsme v roce 2012 zakládali, bylo důležité a nutné pojmenovat základní pravidla — i vůbec fakt, že veřejný prostor je důležitý. Že to není jen nějaký zbytek okolo domu a dopravní stavby, ale že je sám o sobě cílem. A že všechny dílčí úpravy v něm, třeba technického charakteru, musí být podřízeny tomu hlavnímu, a tím je kvalita pobývání v něm. To všechno platí i po letech. Ale už nestačí to obecně opakovat, nesmí nám to stačit. Musíme být stále kritičtí a dokonce revidovat i vlastní názory a metody. Mne teď stále víc zajímá nejen ta základní vlastnost prostředí, abychom se v něm cítili dobře, ale také jeho schopnost nás formovat, ovlivňovat naše postoje, hodnoty, jednání. Jako jedinců i společnosti. A pro veřejný prostor to platí dvojnásob.

VŠ S Miroslavem Cikánem jste před pěti lety vydali knihu Architektura reciprocity. Snažíte se v ní ty své hodnoty formulovat a předat veřejnosti?

v roce 2012 zakládali, bylo důležité a nutné

že veřejný prostor je důležitý. Že to není

stavby, ale že je sám o sobě cílem.

PM Formulovat určitě, předat taky, ale já nechci lidi poučovat, nebo jim říkat, co by měli a co by neměli. Snažím se je spíš inspirovat, aby si mohli něco uvědomit, o něčem přemýšlet, vidět, co předtím neviděli. Jestli je to správně nebo špatně, ať se každý rozhodne sám. Je pravda, že jsme o Architektuře reciprocity mluvili jako o určitém manifestu, ale šlo o manifest naší vlastní práce, toho, co nám připadá správné. Základní úvahou je, že nemáme architekturu vnímat jen skrze to, jak vypadá, ale především se ptát, co způsobuje — jak ovlivňuje život člověka a jak se propisuje do okolí. Všude se píše o formě, vizualitě a estetice. Ne, že by nebyly důležité, ale jde hlavně o to, jestli zlepšuje život, jestli něco sděluje, jestli něčím obohacuje. Názvem Architektura reciprocity říkáme, že její vztah k prostředí by měl být reciproční. Když někde postavíte dům, tak si z místa vždycky cosi vezmete — prostor, světlo… Takže musíte také něco vrátit. V knize je, myslím, osmnáct hesel zastupujících typy recipročních vztahů. Zahrnují empatii nebo respekt, velkorysost, radost, úspornost, a dokonce i lásku. K tomu všemu dáváme konkrétní příklad některé z našich staveb, aby to nebyla jen ideální teorie, a trochu jsme za ni i ručili skutečností. →

VŠ Slouží vám psaní k uspořádání myšlenek, nebo jím chcete oslovit širší veřejnost než jen kolegy a klienty?

PM Ještě než jsem začala publikovat, psala jsem víc pro sebe, a ano, asi hlavně kvůli utřídění myšlenek. Dneska už to tak není. S publikováním přichází určitá zodpovědnost a uvědomění si, že musíte mluvit srozumitelně. A že musíte mít co říct. Pozornost lidí je v celé věci ta nejvzácnější hodnota, nejde ji odčerpávat nesmysly, texty pro texty. A také, i když ty ambice nemáte, přece jen ovlivňujete veřejnost. Ta zodpovědnost a pocit, že člověk by neměl zanášet svět zbytečnostmi a nesmysly, ale vlastně platí i pro ostatní věci, které dělám. Já je navíc dávno neodděluji, ať jde o psaní knížek, poezie, přednášení na škole, navrhování domů nebo výtvarnou tvorbu.

VŠ Co má ve vaší tvorbě architektura, psaní a výtvarné umění společného?

PM Za tím vším je intence ovlivňovat prostředí okolo nás k lepšímu, hlavně fyzické, ale vlastně nejen. Jeden člověk mi říkal: Po přečtení tvých básní už nedokážu vidět strom tak, jak jsem ho viděl předtím. Když poezie nebo esej ovlivní způsob, jakým vnímáme prostředí, pak vlastně spoluvytváří i to prostředí. Vším, co dělám, mi jde o to samé — o kvalitu prostředí a našeho žití v něm. Ráda bych inspirovala lidi a přitahovala jejich pozornost k jemnějším, hlubším, bohatším vrstvám světa. Mně samotné tuhle službu dělá řada domů, knih, výstav, uměleckých děl jiných autorů, kteří mi otevřeli oči a pomohli mi jinak vnímat svět.

VŠ Architekturu jste studovala, ale jak jste se dostala k psaní básní?

PM Tak ptáte-li se takhle, tak v jejich psaní jsem opravdu amatér. Ale zároveň — básně k vám přijdou samy. Možná se psaní básní dá i učit jako řemeslo, ale myslím, že jde spíš o způsob dívání se na svět a schopnost ho interpretovat, například uměním. Mně jazyk básní začal být vlastní ve chvíli, kdy jsem si uvědomovala, že něco nedokážu říct jinak. Moje poezie je stručná. Jsou to obrazy, jednoduchá linka, nic košatého s mnoha detaily, ale přesto si myslím, doufám, že je v nich cosi důležitého, co míří k podstatě světa. Mám pocit, že dnes v umění i v architektuře je taková potřeba všechno ozvláštňovat. Chcete, nebo měli byste říct nebo udělat něco jasného, přímého, jednoduchého, ale abyste zaujali, tedy aby vám někdo udělal výstavu, vydal knihu, nebo zadal zakázku, musíte být hlasitý, musíte vyčuhovat, něčím na sebe upoutat pozornost. Tomu se snažím vyhnout. Mám hodně ráda Japonsko a oblíbila jsem si teď asijské romány, u kterých si všimnete, že používají přímý jazyk. Zpočátku vás to až skoro zaráží, protože popisují banální věci, pro hluboké sdělení nepotřebují složité metafory, jenže ty obyčejné věci jsou dány do vztahů tak, že vytvářejí silná, existenciální, poetická, sdělení. To bych chtěla umět.

VŠ Když ale učíte studenty na fakultě architektury, bez toho ozvláštňování by asi bylo těžké je zaujmout, ne?

PM Tam je jiný problém. Oni toho mají hrozně moc, navíc si přidávají všechno to scrollování. Jsou zahlcení množstvím informací, ale na druhou stranu se nedokážou dostat do hloubky. Cítím zodpovědnost přijít na to, co je v daných tématech nejpodstatnější a co jim můžu a mám předat. Beru to navíc tak, že čas a pozornost, které mi věnují, jsou vzácné, to je podobné jako se čtenáři či diváky.

VŠ Architektuře se věnuje i vaše dcera. Všímáte si rozdílů mezi přístupem nastupující generace a té vaší?

PM Myslím, že její generace je například otevřenější — ale mluvím o bublině určitého prostředí. Zatímco my ke schopnosti vidět, že věci nejsou černobílé a také že je třeba naslouchat, stále dozráváme, pro ně to je přirozenější. A také jsou víc schopní potlačit ego ve prospěch něčeho společného, k čemuž jsem třeba já také došla později a stále se učím. →

VŠ Loni jste vystavovala v Galerii Rudolfinum společně s britským umělcem Antonym Gormleym. Jaké jste měla reakce?

PM Skvělé bylo, že výstava měla návštěvnost skoro padesát tisíc lidí. Dokonce se stala nejnavštěvovanější výstavou současného umění loňského roku. A jestliže vám záleží na tom lidem něco předávat, sdělovat, pak možnost oslovit takový počet je úžasná. To například s knihou prostě nezvládnete. Výstavu jsme s Antonym postavili tak, aby měla hlubší, intelektuálnější, rozměr, ale zároveň fungovala i na čistě prožitkové úrovni, přístupné každému. Měla jsem tam každý měsíc čtení své poezie v kontextu s prostorem galerie a Antonyho díly, a lidé mi říkali, jak na ně ta poezie působí, což je opravdu motivující. Skoro bych řekla, že mě ty reakce „neprofesionálů“ těšily víc než pochvaly od odborníků. Popisovali mi, jak je výstava zasáhla, že na místě prožili cosi hlubokého, že jim proměnila vnímání, když pak vyšli na ulici. Přesně v to jsme s Antonym doufali. Něco podobného se nám stalo, když jsme s MCA dokončili památník Jana Palacha ve Všetatech. Jeho architektura je koncipovaná tak, aby v ní člověk i bez uměleckých děl, bez výkladů cosi zažil, aby ho tam něco zasáhlo — fyzicky, duševně, smyslově — čistě na základě prožitku ze samotného prostoru architektury. Často jsme tam jezdili a sledovali reakce návštěvníků — byli to lidé z okolních vesnic a měst nebo zájezdy, tedy asi trochu jiný typ než návštěvníci Rudolfina —, ale i oni mluvili podobně, někteří dokonce brečeli. Je jasné, že hlavní je tam sdělení činu Jana Palacha, ale oni mluvili o tom, že jim ho zpřítomnila právě architektura. Reakcí běžných lidí si vážím nejvíc. Nedokážou vám říct: Tohle je výborný prostor, skvělá kompozice, atd. Ale umí vám velmi dobře popsat, co s nimi prostor nebo kniha udělaly, a to je to hlavní. ●

Vším, co dělám, mi jde o to samé — o kvalitu prostředí a našeho žití v něm. Ráda bych inspirovala lidi a přitahovala jejich pozornost k jemnějším, hlubším, bohatším vrstvám světa. Mně samotné tuhle službu dělá řada domů, knih, výstav, uměleckých děl jiných autorů, kteří mi otevřeli oči a pomohli mi jinak vnímat svět.

ANTO NIO BONET CASTEL LANA

TEXT A FOTO Adam Štěch

Svou první budovu postavil v pouhých 25 letech, a stal se tak jedním z překvapivých pionýrů latinskoamerického modernismu.

Rodilý Španěl, který však značnou část života prožil v Argentině, propojil ve své tvorbě vlivy evropského funkcionalismu

s vášnivým temperamentem tanečníků tanga.

Ve dvacátých letech 20. století byla Argentina jednou z nejvíce prosperujících zemí světa. Její bohatství se odrazilo také v architektuře hlavního města Buenos Aires, které se během druhé poloviny třicátých let stalo výkladní skříní art deca a modernismu. Značný podíl na tom měl i katalánský architekt Antonio Bonet Castellana, jenž připlul do Buenos Aires v roce 1936 po krátké pracovní zkušenosti v ateliéru Le Corbusiera v Paříži. Tam se také setkal se svými budoucími kolegy, dvěma mladými architekty z Buenos Aires, jimiž byli Jorge Ferrari Hardoy a Juan Kurchan. Právě oni mu nabídli možnost odcestovat do Argentiny a uprchnout tak před zuřící občanskou válkou ve Španělsku. Bonet jejich nabídky využil a již v roce 1938 založil v Buenos Aires se svými kolegy důležitou architektonickou a uměleckou skupinu Gruppo Austral, která se výrazně podílela na kulturním a architektonickém dění v argentinské metropoli. Skupina sice fungovala pouze jeden rok a uveřejnila tři čísla svého stejnojmenného časopisu, architekti však zůstali v kontaktu. Nejslavnější spoluprací všech tří tvůrců ovšem není žádná stavba, jak byste očekávali, ale křeslo BKF (Bonet-Kurchan-Ferrari Hardoy). To vzniklo v roce 1938 a během pár let se jeho lehká drátěná konstrukce stala velmi populární po celém světě. Později byl design, který se mezitím stal mezinárodní ikonou, licencován společností Knoll. Dodnes je známá jako židle Butterfly. Jen málokdo ale zná jeho skutečné autory, kteří se od té doby ztratili ve víru dějin.

ATELIÉRY V BUENOS AIRES

Bonet se ale již od počátku soustředil především na architekturu a v roce 1938 navrhl svou první stavbu: kolektivní umělecké ateliéry Paraguay-Suipacha inspirované jak Le Corbusierem, tak jeho předchozími zkušenostmi ve španělské architektonické skupině GATCPAC,

založené ve třicátých letech minulého století jako španělská pobočka CIAMu. Ve věku pouhých 25 let vytvořil Bonet spolu s architekty

Verou Barros a Lópezem Chasem jednu z prvních ikon moderní architektury v Jižní Americe, v době, kdy v Brazílii začíná tvořit také

Oscar Niemeyer a ostatní průkopníci latinskoamerického modernismu. Architekti navrhli dynamickou nárožní strukturu, ve které se evropské racionalistické myšlenky propojily s novou organickou senzibilitou a vlivem surrealistických tendencí. Budova byla postavena z betonu, oceli a skla jako bohatá vizuální mozaika zakřivených linií, zaoblených objemů a propracovaných technických detailů. Přízemí je definováno výrazným parterem se zvlněnou kaskádou výkladců, další patra architekti komponovali z velkých ocelových rámů, sestavených do geometrické mozaiky oken, skleněných cihel a vertikálních slunolamů. Poslední patro tvoří dva klenuté střešní ateliéry. I když vyšli z přísného evropského racionalismu, přidali do svého architektonického jazyka různorodý koktejl výtvarné imaginace. Některé organické tvary této třípodlažní budovy nám tak mohou vzdáleně připomínat fantastické vize přírody a lidských figur z pláten surrealistických obrazů Salvadora Daliho, Joana Miróa, Pabla Picassa a Yves Tanguyho, s nimiž se Antonio Bonet přátelil. Výsledkem je velmi originální syntéza stylů a detailů. Především interiérové prvky, jako jsou mobilní paravány nebo točitá schodiště, odkazují k Bonetovu vlastnímu termínu „automatická architektura“.

Po mnoha letech strádání byla stavba v průběhu minulých let opravena a opět slouží jako útočiště pro umělce. Nejlépe zachovanou částí je jeden ze střešních ateliérů, který stále funguje jako architektonické studio. V něm do roku 1941 sídlil i sám Antonio Bonet. Prostor je zaklenutý valenou střechou a je zařízený originálními volně stojícími skříněmi i pohyblivou stěnou propracované ocelové konstrukce. →

Antonio Bonet cAstellAnA

Architektonický ateliér v posledním patře ateliérové budovy, kterou Bonet navrhl v roce 1938 v Buenos Aires.

❶ Vila La ricarda nedaleko Barcelony je Bonetovým nejkomplexnějším projektem.

❷ Vila se nachází v těsné blízkosti barcelonského letiště a její rozsáhlý interiér je krytý valenými klenbami.

❸ klenby spočívají na stěnách obložených zelenou keramikou.

❹ Bonet spolupracoval velmi těsně s rodinou Gomis a většinu prvků v domě navrhl na míru.

❺ Dodnes je vila autenticky zachovaná. Najdeme v ní i původní portrét pana Gomise.

❻ V centrální části domu se nachází prosvětlené atrium, jak jinak než vybavené křesílky BkF.

Tyto prvky představují neortodoxní splynutí racionalistických konstrukčních elementů se smyslovou fantazií a radostnou architekturou, která je pro Latinskou Ameriku typická.

DOBRODRUŽSTVÍ V URUGUAYI

Během svého pobytu v Argentině postavil Bonet řadu dalších staveb, včetně soukromých vil i velkých obytných komplexů nebo kostela. Nejzajímavější je projekt rekreačního areálu v Punta Ballena v Uruguayi, jehož součástí je i hotel Solana del Mar, který se svou organickou architekturou zařezává do zvlněných písečných dun tohoto magického poloostrova nedaleko uruguayského města Punta del Este a který architekt pojal jako harmonickou syntézu přírody a výtvarné imaginace.

Do Uruguaye Boneta pozval v roce 1946 osvícený developer Antonio Lussich, který měl v plánu vybudovat v plážových stepích

Punta Ballena přírodně koncipovaný resort pro argentinskou smetánku. Nakonec se jim podařilo realizovat pouze zlomek celého plánu: několik vil a především centrální restaurační a klubovou hotelovou budovu Solana del Mar, již Bonet navrhl pod vlivem evropského modernismu i již zmíněných surrealistických impulsů. V tomto smyslu ho ovlivnila osobnost chilského malíře Roberta Matty Echaurrena. V roce 1938 sepsal důležitou esej Senzitivní matematika — Architektura času, publikovanou v surrealistickém journálu Minotaure. Ve svém textu prosazuje intuitivní architekturu založenou na organických tvarech a lidských smyslech, výrazně se ohrazuje vůči racionálním a stylizovaným formám. „Potřebujeme elastické stěny, které mění svůj tvar, nábytek, který se otevírá na neobvyklých místech,“ píše Roberto Matta, na jehož myšlenky navázal v projektu hotelu i Bonet. Architektura působí na naše smysly a intuitivně nás provádí prostorem, stejně tak jako když

surrealističtí umělci vytvářeli svá díla jen na základě náhody.

Dodnes se nízká stavba Solana del Mar se ztrácí v pobřežních pískových dunách. Architekt navrhl pro interiér restaurace celou sérii originálních řešení včetně masivních dřevěných křesel, organicky zaobleného krbu, připomínající tehdejší plastiky Pabla Picassa nebo Jeana Arpa, či ocelových nosníků ve tvaru afrických masek, oblíbeného inspiračního zdroje surrealistů. I přesto, že byla část budovy před několika lety přestavěna po ničivé bouři, interiér je z velké části stále intaktní. Během sezóny, která je v Uruguayi od ledna do března, se zde můžete ubytovat.

MISTROVSKÉ DÍLO V BARCELONĚ

Ještě před svým návratem zpátky do Španělska v roce 1963 získal Bonet jednu ze svých nejvýznamnějších zakázek. Byla jím stavba rozlehlého rodinného domu pro rodinu Gomisových. Tzv. Casa Gomis, dnes také známá jako La Ricarda, se pro autora stala obrovskou příležitostí postavit velkorysou rezidenci jako komplexní umělecké dílo, jako stavbu totálního designu. Jednopodlažní vila, která se nachází v oblasti El Prat de Llobregat nedaleko barcelonského letiště, byla architektem navržena do posledního detailu. Pro její interiéry i exteriéry vznikly desítky na míru vytvořených prvků a Bonet díky extrémně exaktní práci postavil nejucelenější realizaci své kariéry.

Také samotný průběh stavby byl velmi zajímavý. Bonet na zakázce vily začal pracovat již v roce 1953, v době, kdy stále žil v Buenos Aires. Většina dokumentace a její transformace do reality byla řešena korespondenčně a po telefonu. Některé prvky, především míry jednotlivých místností, byly proto modulovány na základě standardních rozměrů a jejich násobků, které se opakovaly ve všech částech

stavby. Tak se komunikace přes oceán co nejvíce usnadnila.

Donedávna byla vila, kterou architekt dokončil až o deset let později, stále majetkem původních klientů, respektive dcery Marity Gomis, která se s odkazem tohoto výrazného domu španělského modernismu zcela ztotožnila a často nechávala dovnitř nahlédnout zvědavé návštěvníky. Nedaleké letiště se však za těch pár desítek let značně rozšířilo a dnes v intervalu pouhých pěti minut vzlétají obrovská dopravní letadla jen několik málo stovek metrů od domu. Protože hluk nedovoluje vilu obývat permanentně, rozhodla se Marta Gomis dům odprodat městu Barcelona, které v něm v dohledné době vytvoří muzeum.

Rozlehlá stavba se do krajiny rozkládá sérií modulů, které dohromady vytváří rytmický celek, dynamicky se rozprostírající do všech stran rovné zahrady směřující k moři. Bonet použil cihlové zdivo v kombinaci s betonovými valenými klenbami a rozsáhlými prosklenými plochami, které jsou kryty dřevěnými okenicemi. Zvenku pracoval s bohatě rozmanitými plochami a detaily. Zeleně glazované dlaždice nebo perforované pálené cihly postavil do podoby vzdušných venkovních zdí, členících exteriér stavby. Dům je horizontální strukturou a jeho složitý půdorys je lemován vzrostlými stromy. Výrazným rukopisem architekta se ve vile staly zmíněné perforované cihly, jejichž kruhové otvory nechal na určitých místech vyplnit barevnými sklíčky a dodal tak stěnám jemný dekorativní charakter. Od centrální vstupní části s proskleným atriem se interiér domu se rozprostírá do všech směrů. Prostorné chodby vedou do odlišných částí domu. Nejvelkorysejším prostorem je otevřený a nijak nečleněný obrovský obývací pokoj. Odlišné odpočinkové zóny jsou tu definovány různě koncipovanými nábytkovými sestavami. Řadu z nich navrhl na míru Bonet. Polstrované pohovky nebo mohutná křesla

s koženými, kovovými a dřevěnými detaily dokumentují jeho zkušenosti s nábytkovým designem. V dalším křídle stavby se nalézají jednotlivé pokoje, k nimž vede dlouhá chodba lemovaná stěnou z již zmíněných perforovaných cihel. Do svého návrhu Bonet integroval také unikátní umělecká řešení. Například zavěšený kabinet v jednom z dětských pokojů je potištěn autorskou fotografií Joaquima Gomise, fotografa a příbuzného klientů.

EPILOG

Do své smrti v roce 1989 stihl Bonet navrhnout další působivé projekty, především v Barceloně a jejím okolí. Společně s Josepem Puigem Torné postavil v roce 1966 například rozlehlý obytný blok Edificio Mediterráneo, ve kterém je dodnes zachována vytříbená umělecká výzdoba. Typologicky velmi originální stavbou je pak jeho tribuna pro chrtí závody Canódromo Meridiana, kterou dokončil v roce 1963. Lehká ocelová stavba s monumentálním zastřešením jako by transformovala do velkého měřítka všechny Bonetovy promyšlené detaily, ať už to jsou pohyblivé stěny v uměleckých ateliérech v Buenos Aires nebo nábytek z domu La Ricarda, dvou nejvýraznějších děl jeho dynamické architektonické kariéry. →

Bonet

Ve vstupní části obytné budovy terraza v Mar del Plata jsou k vidění autentická křesílka BkF, které Bonet navrhl se svými kolegy, architekty Jorge Ferrari hardoyem a Juanem kurchanem v roce 1938. křeslo se pod licencí značky knoll stalo jedním z nejpopulárnějších modernistických kusů nábytku vůbec.

❶ Vstupní prostory obytného bloku Edificio Mediterráneo v Barceloně zdobí keramické mozaiky a fresky.

❷ Bonetovým spolupracovníkem na tomto projektu byl architekt Josep Puig Torné.

❸ Hotel Solana del Mar vznikl ve čtyřicátých letech v Punta Ballena v Uruguayi jako jedinečný ekologický resort.

❹ Bonet hotel situoval do písečných dun a kompletně ho vybavil jedinečným nábytkem i svítidly, jež jsou charakterizovány masivními organickými tvary.

❺ I přesto, že byla stavba před více jak dekádou poškozena tajfunem, zachovala si řadu původních prvků, včetně skulpturálního krbu.

❻ Beton, přírodní kámen a organicky zpracované dřevo tvoří rozmanitou materiálovou paletu hotelu.

❼ Komín obložený mozaikou odkazuje na Bonetovy kořeny v Barceloně a tvorbu tamějšího hrdiny Antonia Gaudího.

❽ Obytný blok Terraza z roku 1957 se tyčí nad pláží oblíbeného argentinského resortu Mar del Plata.

❾ V Mar del Plata navrhl Bonet také obchodní a administrativní centrum Galería Rivadavia.

VEŘEJNĚ

PŘÍSTUPNÉ BUDOVY, ZDROJE A PUBLIKACE:

■ ATELIÉRY PARAGUAY-SUIPACHA

Bonetova první budova v Buenos Aires byla nedávno zrekonstruována a zpřístupněna veřejnosti. Součástí jsou rezidenční programy pro umělce i galerie, kterou provozuje Bisman Ediciones. bismanediciones.com.ar Suipacha 895, C1008 AAQ, Buenos Aires, Argentina

■ CASA GOMIS

Rodinný dům pro rodinu Gomis navrhl Antonio Bonet nedaleko Barcelony. Dnes je v majetku města a bude se otevírat veřejnosti jako muzeum. Je také součástí organizace Iconic Houses. El Prat de Llobregat, Barcelona, Španělsko

■ @ANTONIOBONETCASTELLANA

Instagramový účet o architektově tvorbě spravuje jeho vlastní dcera Victoria.

■ KŘESLO BUTTERFLY

Křesílko Butterfly (BKF) vyráběla značka Knoll pouze mezi lety 1947 a 1951. Později byl design produktován pod mnoha licencovanými a nelicencovanými značkami. Dnes ho se souhlasem rodiny a Barcelona Design Museum vyrábí například značka Isist Atelier.

■ ANTONIO BONET CASTELLANA

Publikaci o Bonetově tvorbě vydala španělská značka Santa & Cole v roce 1999. Jejími autory jsou Fernando Álvarez a Jordi Roig.

Vína spárovaná s květinami řeknou vše. Slova jsou zbytečná.

XAVIER MONNOT BOURGOGNE CHARDONNAY LES GRANDES COUTURES ▶ Francie, Burgundsko ● Odrůda: 100% Chardonnay Skvostné bílé víno s jemnými zlatými odlesky, které naznačují jeho výbornou kvalitu a zralost. Aroma je velmi výrazné, dominují mu tóny grapefruitu, jablka a jemného koření, které dohromady tvoří komplexní, sofistikovaný buket. Na patře je jemné a hladké, s náznaky čerstvého másla, které postupně přecházejí do osvěžujícího závěru díky perfektní kyselině. → Bílý tulipán je více než vhodnou symbolickou květinou pro burgundské Chardonnay. Ztělesňuje jeho čistotu, eleganci a šarm.

LAHERTE FRÈRES CHAMPAGNE ULTRADITION EXTRA-BRUT ▶ Oblast: Champagne, Francie ● Odrůda: Pinot Meunier, Chardonnay, Pinot Noir Elegantní a svěží šampaňské s chutí zeleného jablka, hrušky, citrusů a s jemnými tóny kvasnic a minerálů. Má vynikající rovnováhu mezi svěží kyselinkou a bohatou ovocnou sladkostí, s dlouhým a čistým závěrem. Intenzivní a komplexní vůně s tóny čerstvých jablek, hrušek, citrusů a bílých květů. V pozadí se objevují jemné tóny mandlí a briošky. → Růže má bohatou a komplexní vůni, která se často objevuje v šampaňských s vyšším podílem Pinot Meunier. Symbolizuje eleganci, vášeň a jemnost, které jsou vlastní také tomuto šampaňskému.

GEORG BREUER RIESLING TERRA MONTOSA ▶ Oblast: Rheingau, Německo ● Odrůda: Riesling (Ryzlink rýnský)

Toto středně plné, suché víno z odrůdy Riesling pochází z prestižního vinařství Weingut Georg Breuer, které dnes vede talentovaná Theresa Breuer. Terra Montosa 2021 byla původně vytvořena jako druhé víno k jejím Grand Cru. Je precizní, minerální a dokonale vyvážené, s osvěžující kyselinou a živým chuťovým profilem. Nabízí výrazné tóny zralé broskve, hrušky nashi a limetky. Je to moderní, elegantní a autentický projev suchého německého Rieslingu — svěží, čistý a s potenciálem ke zrání. → Bílé lilie mají čistou, lehce sladkou vůni, podobnou jemným květinovým tónům, které se vyskytují také u Rieslingu. Jsou vznešené a jemné stejně jako kvalitní německý Riesling, který působí čistě a sofistikovaně.

WEINGUT TEMENT SAUVIGNON BLANC KALK & KREIDE ▶ Oblast: Sudsteiermark, Rakousko ● Odrůda: 100% Sauvignon blanc

Barva vína je světle žlutá až slámová. Na nose okamžitě najdete typické hrušky a zároveň dotek zralých jahod, později i černý rybíz. Chuť perfektně koresponduje s vůní. Jsou v něm cítit tóny meduňky, je lehce travnaté, ale spíš jako čerstvé seno než tráva. Jemnou slanost získalo díky křídové mineralitě. Má příjemnou kyselinku a úžasnou svěžest a je mimořádně čisté. → Levandule má aromatický, éterický charakter — stejně jako jemné tóny meduňky, sena a květin, které se objevují ve víně. Jemně zemitý a suchý charakter levandule může odrážet slanou mineralitu.

GEORGES VERNAY CONDRIEU „LES CHAILLÉES DE L'ENFER“ ▶ Oblast: Côtes du Rhône, Francie ● Odrůda: 100% Viognier

Pochází z pozemku 40 let starých, terasovitých vinic na žulové půdě v La Caille (v srdci vesnice Condrieu). Zraje 15 měsíců v tunech Stockinger a dubových sudech a je symbolickým ročníkem panství. Víno velké čistoty s krásnou pevnou a jemnou rovnováhou. Oblíbené, plné víno z oblasti řeky Rhôny, které se ve stáří vyznačuje nádherným aroma sušených meruněk a hrušek. Po osmi letech se z plného stává velice elegantní, jemné víno, které se těší veliké oblibě zejména v gastronomii. → Magnólie je luxusní, elegantní, smyslná přesně jako styl Condrieu. Je výrazná, ale ne těžká, má hedvábný, až krémový charakter, ale působí přirozeně a vznešeně.

GESELLMANN BLAUFRANKISCH VOM LEHM ▶ Oblast: Burgenland, Rakousko ● Odrůda: Blaufrankisch (Frankovka) Název „vom Lehm“ (z jílu) odkazuje na původ vína: těžké hlinité půdy s vysokým obsahem jílu, které tvoří ideální základ pro tuto výraznou odrůdu. Tyto půdy zadržují vlhkost a vyrovnávají teploty, což umožňuje pomalé dozrávání hroznů a rozvoj komplexních chutí. Víno tradičně zraje ve velkých dřevěných sudech, kde získává hloubku a harmonii. Výsledkem je elegantní víno se zemitými tóny a jemnými tříslovinami, které věrně odráží svůj terroir. → Karafiát působí elegantně, tradičně, s určitou hloubkou a silou, což skvěle vystihuje strukturovaný, ale přístupný charakter Blaufränkisch. Má jemně kořenitou, lehce pikantní vůni, která se s tímto vínem dobře propojuje.

DOMAINE DAMBRUN L´ÉCHAPPÉE ▶ Oblast: údolí Rhâny, Francie ● Odrůdy: Grenache, Syrah Jemná rovnováha mezi štědrostí provensálského slunce a energií bohatých a rozmanitých půd dává tomuto vínu možnost vyjádřit se prostřednictvím velmi bohaté aromatické palety. Díky jedinečné kvalitě našich vinic odrůd Syrah a Grenache, které se rozkládají na úpatí slavného Mont Ventoux. → Fialka — jemná, sladká květinová vůně, která se objevuje zejména u elegantnějších Grenache s delší macerací nebo stárnutím. Zároveň je výrazná a elegantní a velmi častá u Syrahu zejména ze severní části údolí Rhôny. vinovinovino.cz

Snídáme, obědváme, CENTRAAL

Rašínovo nábř. 388/48, Praha 2

První nápad na otevření bistra specializovaného na smažené kuře se zrodil v hlavách Vojtěcha Knolla a Michala Valenty již někdy kolem roku 2018, kdy se seznámili v australském Sydney. Trvalo to ale několik dalších let, než si svůj sen opravdu splnili. Mezitím oba pracovali pro renomované restaurace u nás i v zahraničí včetně Alcronu, Čestru, Eatery, Almy nebo londýnské michelinské Murano. Místo pro Centraal našli na Rašinově nábřeží, kde otevřeli malé, ale energií nabité bistro, v němž nabízejí striktně minimalistické menu. Jeho vlajkovou lodí je sandwich se smaženým kuřetem, jehož příprava vyžaduje čas a preciznost jednotlivých úkonů, včetně 24hodinového odpočinku, obalování v pasterovaných bílcích a směsi ze čtyř mouk či vlastní směs jedenácti koření. K tomu servírují hranolky, které si můžete vylepšit lanýži, a samozřejmě několik druhů omáček. A protože jsou oba milovníky šumivých vín, hlavní nabídku nápojového lístku tvoří právě perlivá vína z různých koutů světa, včetně cavy, crémant, champagne i vín od Naked Friday. K tomu všemu lahodí interiér od lokálního studia Narro Office Kristýny Hodanové a Jitky Šemberové. Adekvátní grafickou identitu Centraalu pak vytvořil Štěpán Klíma.

večeříme, pijeme kávu,

MEXICKÁ

U Průhonu 13, Praha 7

Bienvenidos a Mexická! Vstupte do světa, kde voní pečené maso, papriky, čerstvě vymačkané limety a kořeněné salsy. Nová restaurace gastroaliance Together přináší do prostor bývalého holešovického pivovaru autentickou atmosféru mexických cantin — živou, divokou a zejména plnou chutí. Projekt zastřešuje Jiří Štift, zkušený šéfkuchař restaurace Sia, jehož rukopis je v Mexické jasně patrný, každodennímu dění v kuchyni šéfuje Petr Vlk. Společně se vydali na kulinářskou cestu do Mexico City, aby se učili od těch nejlepších. Pod vedením renomované mexické kuchařky Alejandry Kauachi se zdokonalili v tradičních technikách a svůj um si přivezli zpět do Prahy. Hosté se mohou těšit na domácí tortilly, čerstvé ceviche i pomalu pečené maso připravované ve smokeru přivezeném z Texasu. Každá ze tří kuchyní v restauraci se zaměřuje na jiný typ pokrmů, aby nabídla komplexní gastronomický zážitek. V první kuchyni s názvem Taco station se připravují čerstvé tortilly a tacos, druhá kuchyně Ceviche bar se soustředí na mořské plody a ceviche, které se připravují z ryb a krevet pocházejících ze speciální sádky umístěné přímo v restauraci. Třetí kuchyni nazývanou Pec & grill pak ovládají grilované speciality a pomalu pečená masa.

matchu i drinky. Praha

ANTONÍNOVO PEKAŘSTVÍ

Francouzská 1, Praha 2

Interiér nové pobočky Antonínova pekařství na pražském náměstí Míru je pilotním projektem připravovaného rebrandingu celé sítě. Cílem návrhu Denisy Kubíčkové Strmiskové a Zuzany Lorenzové bylo aktualizovat vizuální charakter značky s respektem k její dosavadní identitě i k výjimečnému geniu loci. Barevná paleta vychází z vizuálu původních poboček. Nosná světle modrá byla doplněna o odstín tmavě modré, přírodní tóny dřeva a technickou nerez. Nově navržené terrazzo na podlaze navazuje na bordó a krémové tóny prostoru. Dominantou interiéru je desetimetrový prodejní pult navržený na míru. Během realizace byly pod nánosy bílých nátěrů odkryty původní nástěnné malby malíře Valentina Skály, zobrazující obchodní procesí s kávou a koření z Orientu, pravděpodobně z doby kavárny Republika. Součástí obnovy byla zlacená štuková výzdoba, zachován byl i původní skleněný lustr — autorské dílo výtvarníka Jaroslava Bejvla, vytvořené českými skláři v Kamenickém Šenově.

EMA ESPRESSO

BAR & PRAŽÍRNA

ALF

& BET

Holešovický pivovar, Komunardů 42, Praha 7

K Florenci, Karlínu a Palmovce přibyla nová EMA v Holešovicích, která není jen dalším espresso barem, ale do prostor bývalého holešovického pivovaru se přesunula i pražírna kávy Alf & Bet a tréninkové centrum pro baristy. Velkorysý prostor rozdělený na tři celky navrhovali stejně jako pobočky v Karlíně a na Palmovce Kristýna Magasaniková a Roman Prachař. „Místo, kde se nová EMA nachází, je bývalý první pražský měšťanský pivovar. Lehce jsme proto vycházeli z původního zaměření budov, v nynější kavárně se kdysi nacházela sudárna. Na ni některé prvky symbolicky odkazují — použití dřeva a loupané dýhy může evokovat dužinu, ze které se skládají sudy. Když jsme studovali, jak vypadaly například pivní podtácky, nacházeli jsme výraznou červenou, lahvově zelenou a žlutou, i ty se tedy v interiéru objevují,“ popisuje Karolína Zemanová, manager director společnosti Alf & Bet.

nabízí nepřeberné

množství skvělých

MOE

Veverkova 8, Praha 7

Kristýna Doupovcová se ve svém bistru Moe řídí mottem, že odsud nikdo neodejde hladový nebo smutný. O velmi minimalistický a jednoduchý koncept jde jak v interiéru, tak v kuchyni. „Vaření je pro mě hodně emocionální, do ničeho se nestylizujeme. Jde o to, co mě napadne a inspiruje, z toho pak tvořím. Koncept bych nazvala jako all day hang out spot — lidé sem zajdou na snídani, která se může přehoupnout i do oběda, nebo dokonce do večeře s pár drinky či skleničkami naturálního vína,“ popisuje svůj podnik Kristýna, která dříve pracovala o pár ulic výše v Cafe Letka. Může se tak zdát, že Moe je jejím splněným snem o vlastním podniku, přiznává ale, že šlo spíš o náhodu. Nápad jí vnuknul syn majitelů Bistra 8, které na adrese sídlilo do konce minulého roku. Moe kombinuje estetiku Kodaně, kterou Kristýna miluje, s punkovým duchem Berlína — betonová stěrka, barevné detaily a k tomu zahrádka v mírně italském duchu. „Teď jsem zrovna na menu spíš jako takovou legraci zařadila i Aperol Spritz,“ směje se. Jedním z oblíbených nápojů je matcha s kokosovou vodou, mezi pokrmy tu kralují ricottové knedlíčky s jahodami a omeleta.

podniků. Ty nejnovější

LOLITA — CAVA Y JAMÓN

Myslíkova 20, Praha 2-Nové Město

Vinná karta tohoto nového baru je postavena na precizním výběru napříč španělskými regiony — s důrazem na Cavu, naturální vína a produkci malých vinařství. Nejde jen o známé oblasti jako Rioja, ochutnáte tu i vína z Galicie, Kastilie, Katalánska, Andaluzie nebo z nového hnutí Corpinnat, které usiluje o renesanci tradičních šumivých vín. V Lolitě platí, že víno je zážitek — a ten začíná a končí u skla. Vybraná exkluzivní vína se podávají ve sklenicích z jihomoravské sklárny Izaak Reich, jež jsou ručně foukané z českého křišťálu. Výběrové tapas se dovážejí přímo ze Španělska. Servírují se zde španělské mandle, olivy, sardinky, vařené krevety, křupavé sendviče a v neposlední řadě prémiové 100% ibérico šunky a uzeniny. Menu je jednoduché, ale pečlivě vybrané — ideální pro kombinaci s rozmanitou vinnou nabídkou.

MATILDA

Korunovační 17, Praha 7

Elizabeth Svátková a Veronika Vlčková milují Itálii, otevřít italskou restauraci pro ně tak byla nejpřirozenější volba na světě. V Matildě na Letné sice nenajdete tmavé italské espresso nebo červenobílé kostkované ubrusy a k snídani si tu dáte víc než jen sladkou brioche s cappuccinem, la dolce vita atmosféru ale restaurace nezapře. „Italové moc nesnídají, věděly jsme, že Čechům by to nestačilo, a tak jsme na menu zařadily skládaná vejce na tři způsoby s typickými italskými surovinami — cacio e pepe, s lanýžem a s ‘ndujou,“ vyjmenovává Elizabeth. Interiér podobně jako snídaně nebo výběr kávy kromě Itálie navozuje i severskou atmosféru, ve spolupráci se studiem Lenka Míková Architekti vznikl prostor vybavený jak severským designem, tak vintage nábytkem, kde se na stěnách a obkladech střídá lesk i mat a hrubé i jemné textury. Na zahrádce ve vnitrobloku Elizabeth pěstuje bylinky a zeleninu, které využívá přímo v kuchyni. „Miluju suroviny jako takové a mít ve vlastní restauraci i vlastní zahrádku je splněný sen.“

jsme navštívili za vás.

SUGO

Sokolovská 715/107, Praha 8

Není tomu tak dávno, kdy se na karlínském náměstí otevřela italská vinárna s naturálními víny Enoteca. Její majitel, italský kuchař Andrea Sirtori, nyní otevírá SUGO — tradiční italský pasta bar s moderním přístupem. Nejde o typickou italskou restauraci, ale o místo, kde se snoubí tradice s moderním pojetím italské kuchyně. „Hosté mohou ochutnat oblíbené grandi classici, jako jsou carbonara či amatriciana, prosciutto, tiramisù, ale i nová jídla. Chtěl jsem přinést do Prahy italskou kuchyni, která není jen o spritzu a carbonara se smetanou,“ vysvětluje Andrea. Všechna jídla připravuje z pečlivě vybraných surovin, které kombinují místní zdroje s vybranými italskými specialitami. „Doporučuji ochutnat rigatoni nebo paccheri al sugo s bazalkou a parmazánem — pokrm, který podle mě dokonale odráží myšlenku celého podniku.“

Kde se potkáme?

SOLO BAKERY

Bělehradská 66, Praha 2

Fanoušci skandinávského pekařství zbystřete! Jan Náhlovský a jeho manželka Pavla Štastná otevřeli vlastní pekárnu. „Kdysi jsem byl spoluzakladatelem kavárny Hrnek, ale před nedávnem jsme se s pracovním partnerem rozdělili a já se osamostatnil. V tu chvíli se myšlenka na otevření vlastní pekárny v podstatě nabízela,“ vysvětluje Jan, který se před tím věnoval především kávě jako barista. Nový podnik Solo Bakery ale zaměřil především na skandinávské pečení. Pochutnáte si tu na skořicových šnecích nebo kardamonových brioškách i jiných severských specialitách. Ráno vám tu připraví i oblíbenou klasickou dánskou snídani, kterou tvoří kvásková houstička, našlehané máslo, vyzrálý sýr, marmeláda a vajíčko. Nebrání se ale ani dalším pochutinám mimo skandinávský perimetr. „Děláme i různé klasiky z celého světa. Vyzobáváme si to, co nás baví, třeba italskou foccaciu nebo české kynuté koláčky,“ doplňuje majitel, jehož nový provoz obsadil prostor, ve kterém dlouhá léta působila pekárna Praktika. „O interiér se postarala hlavně moje žena. Vybrala produkty od dánské značka Frama a ty jsme doplnili velkým dřevěným stolem, který jsme si nechali vyrobit ve firmě Duba Hardwood. Je to takový hezký česko-dánský mix,“ uzavírá Jan Náhlovský.

NOVINKA

GELOVÉ SÉRUM

20% VITAMIN C VE SPOJENÍ S ROSTLINNÝMI EXOZOMY

PRO INTENZIVNÍ ROZJASNĚNÍ A KAŽDODENNÍ OCHRANU PLETI PŘED PŘEDČASNÝM STÁRNUTÍM.

0% PODRÁŽDĚNÍ KOŽNÍ BARIÉRY

100%

7 dní

7 dní

PROKÁZANÉ VÝSLEDKY NA VŠECH TYPECH PLETI

viditelně jasnější pleť již za 7 dní

viditelná redukce vrásek

viditelné vyhlazení pleti 0%

podráždění kožní bariéry

90%

snížení poškození pleti vnějším znečištěním

Saabu devítistovce se říká auto pro „pány umělce“.

Zkrátka pro lidi, co ocení pokroková řešení, i po letech elegantní křivky, nečekanou dynamiku, košatou historii nebo auru nedostatkového zboží.

Dlouhá přední kapota, nádherně splývavá záď, opět zdánlivá úlitba designu či aerodynamice, ale v kufru tohoto vozu se při sklopených zadních sedačkách pohodlně vyspíte pod velkoryse prosklenou „oblohou“. Stejně královský prostor má pod dopředu se otvírající kapotou i fantastický čtyřválec s legendárním turbem.

❸

Dva řidiči, co se přijeli vyfotit, tuhle škatulku bez výhrad potvrzují. Majitel našeho vydavatelství Miloš Štěpař i designér a architekt Michal Froněk mají vášeň pro rychlá auta, velké příběhy a parádní design. Saab 900 tohle všechno splňuje do puntíku. Zhruba před padesáti lety si na pláži na Mallorce švédský designér Björn Envall na kus papíru načmáral první siluetu budoucího vozu. Snil tehdy o zbrusu novém Saabu, který naváže na úspěch ještě čerstvé devětadevadesátky. To se mu nesplnilo, protože ačkoliv byl Saab 99 v mnoha ohledech napřed a v bezpečnosti udával trendy, automobilka chtěla cílit

hlavně na americký trh. A nová legislativa ohledně bezpečnosti, kterou ve Spojených státech přijali, rázem poslala vlajkovou loď Saabu na smetiště dějin. Značka ovšem neváhala, vzala aktuální auto jako parádní základ a s pomocí Envalla ho proměnila v absolutní legendu.

Devítistovka provedla nejvíc změn v přední části, kde bylo nutné vyhovět americkým regulím (legračně obří nárazníky můžete vidět i na jiných vozech této éry). Pro švédskou automobilku, ale také výrobce stíhaček, byla krize skutečně příležitostí. Mohla přijít na trh se staronovým autem a posílit svou pozici. Konkurenční Volvo si prošlo něčím velmi podobným v řadě 140 a 240, kdy reagovalo na identické trendy. Oba vozy byly vnímány jako etalony automobilové bezpečnosti, ale tam, kde Volvo sázelo na spartánské hrany, tam Saab čerpal z bohatých zkušeností s aerodynamikou.

Přední sklo devítistovky je nádherně vypouklé, což znamená, že máte víc prostoru v kabině nejen při jízdě, ale i ve chvílí náhlého zpomalení, kdy vaše hlava cestuje opačným směrem. Dlouhá přední kapota, nádherně splývavá záď, opět zdánlivá úlitba designu či aerodynamice, ale v kufru tohoto vozu se při sklopených zadních sedačkách pohodlně vyspíte pod prosklenou „oblohou“. Pod onou kapotou, která se vyklápí dopředu, se nachází mírně nakloněný čtyřválec, nasoukaný do prostoru tak šikovně, že vám automechanik poděkuje vždy, když k němu přijedete s devítistovkou na kontrolu. Vy pro změnu poděkujete Saabu, když budete muset něco měnit na nádherné přístrojovce, která evokuje kokpity stíhaček. Všechno je na ní přehledné a po ruce, zároveň je ale ke karoserii připevněna pouhými čtyřmi šroubky, a přitom drží jako přibitý. Fortelnost je znakem většiny Saabů — tuhé karoserie z kvalitní oceli zlepšují jízdní vlastnosti, což udělalo z devadesátkových i devítistovkových modelů hvězdy rallyové scény. Hodně také pomohl motor B, který ale žádným béčkem nikdy nebyl. Zvlášť ve verzích Turbo, kde sice oproti atmosférickému dvoulitru příliš koní nepřibylo, ale u Saabu nastupoval krouťák v nízkých otáčkách, takže mělo auto solidní dynamiku i v nižších rychlostech. Snad i proto je dodnes nejen estetickou potěchou pro oko, ale i příjemným svezením. Když se ještě vrátíme k těm umělcům, Saab vyhrál nad Porsche i v televizním sitcomu Seinfeld. Americký komik Jerry

Seinfeld je dnes vnímaný jako nejslavnější sběratel poršáků, ale v úspěšném seriálu jezdil právě devítistovkou. V kině jsme pak nedávno mohli vidět nádhernou rudou 900 Turbo v adaptaci povídky Harukiho Murakamiho Drive My Car. V knižní předloze je mimochodem vůz ve žluté. A jaká myslíte, že se nám sešla při focení kombinace? Miloš Štěpař přijel červenou a Michal Froněk žlutou!

Miloš fandí aerodesignu švédské automobilky dlouhodobě, měl už dřív pár novějších Saabů, ale s jejich servisem je to po krachu značky trochu složitější, takže to byly spíš kratší vztahy. Devítistovka ho ale často budila ze spaní. Až mu o téhle červené řekl jeho kamarád Michal Froněk, další saabovský „pacient“. „Saaby mám spoustu let, vlastnil jsem i novější modely, ale postupně jsem došel k tomu, že si nechám už jen toho úplně nejtypičtějšího. V Nizozemsku jsme se ženou našli na prodej žluté Monte Carlo. Téhle edice se vyrobilo pouhých 300 kusů, z toho jen stovka zůstala v Evropě. Jednoho dne ráno jsem prostě sednul v pět na letadlo a večer už byl můj. Přesně podle mých představ. Kdybych si měl ze svojí sbírky nechat jedno jediné auto, pravděpodobně by to bylo tohle,“ vypráví Michal Froněk při focení příběh svého auta. Najel s ním už desítky tisíc kilometrů všude po Evropě. A že je ve škatulce umělců, co jezdí Saabama? „Tak jsem holt architekt Saab debílek, s tím budu žít ochotně,“ odpovídá bez váhání. Miloš nad koupí ikonického auta přemýšlel dlouhodobě a náhoda tomu chtěla, že se mu trefilo do roku narození. „Měl jsem předposlední generaci 9—5 a později i její labutí píseň — poslední model, s nímž se značka pokusila rozloučit se ctí. Ale teprve teď jsem si splnil sen v podobě toho pravého. O tomhle konkrétním kupátku z roku 1988 jsem se dozvěděl od Michala. Auto je na měsíc stejně staré jako já. Jen je v mnohem lepším stavu,“ popisuje svůj červený exemplář a trochu se při tom zasní: „Je to stíhačka převlečená za osobák. Předek sklopený proti větru, záď, která nebere konce — silueta, kterou nejde s ničím splést. Vypadá, jako by ji navrhl inženýr s vášní pro řád i poezii. Do toho auta si člověk nesedá, ale usedá do kokpitu. Všechno má své místo, všechno dává smysl. Řízení má tichý, soustředěný význam.“

Neříkejte, že byste si ho po takovém chvalozpěvu hned nešli koupit? Má ho tolik slavných a šikovných lidí. Ti se přece nemohou všichni mýlit. →

❶ S odklopenou kapotou opravdu vypadá devítistovka jako švédský Knight Rider. Ta Milošova je z roku 1988. To je stejný rok, kdy poprvé vzlétnul do vzduchu JAS39 Gripen. Další úspěšný Saab.

❷ Pyšní majitelé Miloš Štěpař a Michal Froněk. Michalovo žluté Monte Carlo je v původním stavu a jedná se o limitovanou edici. I červený exemplář má ale nepopiratelné kouzlo.

❸ Díky prodloužení vozu se vůbec poprvé do kabiny vešel vyměnitelný vzduchový filtr, položka dnes zcela standardní. U Saabu na zlepšení komfortu a bezpečnosti mysleli od rána do večera.

❹ Červený nebo žlutý?

Velké dilema, které musí každý majitel vyřešit. Vynikající film Drive My Car, kde hraje Saab 900 klíčovou roli, je adaptací knižní povídky Harukiho Murakamiho. V předloze je žlutý, ve filmu červený. My měli oba.

❺ Sdružené logo Saab Scania používala automobilka od roku 1984. Byl na něm i rudý grif se zlatou korunou, znak švédského regionu Skåne, odkud Scania pochází. Gryf na logu zůstal i později, když název Scania z odznáčku zase zmizel.

❻ Volant v devítistovce Miloše Štěpaře sice původní není, ale fantastická kaplička přístrojů a extrémně pohodlné sedačky ano. Občas musí člověk při nákupu auta udělat kompromis.

❼ Masivní nárazníky byly požadavkem amerického trhu a jeho nových bezpečnostních pravidel. Spoustu aut hyzdily, ale u devítistovky se s nimi počítalo předem, takže se staly součástí osobitého designu.

VROOM! VROOM!

Sešlápnout plyn na podlahu doporučujeme až po tuningové zastávce v profesionálním pit stopu. Fotografoval Adrian Meško.

VROOM!

↓ Hedvábná košile, hedvábné šortky, šátek a taška, vše Louis Vuitton. Šperky modela vlastní

← Batoh a boty, obojí Louis Vuitton. Kompresní návleky, prodává Intersport. Šperky modela vlastní

→ Košile do obleku, kravata s výšivkou, boty a taška, vše Louis Vuitton. Oversized košile a šortky, obojí Tobias Schubert

↓ Dvouřadé sako, hedvábné šortky, hedvábná šála a boty, vše Louis Vuitton. Kompresní návleky na ruce a na nohy, prodává Intersport

← Kalhoty, boty a náhrdelník, vše Louis Vuitton. Náušnice a řetízek, modela vlastní → Denimová bunda a džiny, taška a náhrdelník, vše Louis Vuitton. Boty, Tobias Schubert

← Taška, Louis Vuitton

→ Brýle, náhrdelník a ledvinka, vše Louis Vuitton.

Náušnice a řetízek, modela vlastní

← Košile s výšivkou, bavlněné kalhoty a taška, vše Louis Vuitton. Kompresní návleky, prodává Intersport. Šperky modela vlastní

→ Bezpodšívkové hedvábné sako a šortky, obleková košile, kravata s výšivkou, boty a brýle, vše Louis Vuitton. Kompresní ponožky, prodává Intersport. Šperky modela vlastní

← Úpletové tričko, kalhoty, náhrdelník a taška, vše Louis Vuitton

→ Košile do obleku, kravata s výšivkou, kalhoty a boty, vše Louis Vuitton. Oversized košile,Tobias Schubert. Šperky modela vlastní

fotograf

ADRIAN MEŠKO

styling JAN KRÁLÍČEK

model

EFOSA MICHAEL UWUBAMWEN (EXIT MODEL MANAGEMENT)

make-up a vlasy

ADRIANA BARTOŠOVÁ

casting DOMINIKA SVETIKOVA

asistent fotografa

MICHAL HANČOVSKÝ

asistent stylisty

DÁVID JÁN RIŠIAŇ

produkce

PATRIK BUREŠ (CASHONLY PRODUCTION)

Za poskytnutí lokace děkujem GT SPORTS, kde jsou prováděny komplexní úpravy vozidel na míru. WWW.GT-SPORTS.CZ

← Bezpodšívkové hedvábné sako a šortky, obleková košile, kravata s výšivkou a boty, vše Louis Vuitton. Kompresní ponožky, prodává Intersport

→ Hedvábná košile, hedvábné šortky, šátek, taška a boty, vše Louis Vuitton. Kompresní návleky, prodává Intersport

SLAVIC BIMBO IN THE LIMBO

Hysterický glamour ze zemí mluvících slovanskými jazyky zkoumá designér oděvu a doplňků Jaroslav Vích ve své diplomové práci

Objects of Desire, již vytvořil v rámci studia na prestižní škole IFM v Paříži. Kam až sahají hranice našeho regionálního sebepojetí?

A proč zde sebe-tvorba souvisí se superdlouhými gelovými nehty, napletenými vlasy a rty zvětšenými k prasknutí? A dají se takové estetické kánony převést z módního pekla do slow fashion ráje?

→→ Overal a kotníčkové boty, obojí Jaroslav Vích. Kovové komponenty kolekce vznikly ve spolupráci s designérkou Magdalenou

↑ Kalhoty a boty, obojí Jaroslav Vích  ↓  Kukla, vesta, kalhoty a boty, vše Jaroslav Vích

Elastický top, elastické kalhoty a kozačky, vše Jaroslav Vích  ↓  Kukla, elastický top, elastické kalhoty a boty, vše Jaroslav Vích

↑

← Kukla, vesta, kalhoty a boty, vše Jaroslav Vích. V kolekci jsou recyklované materiály z LVMH Métiers d’Art

→ Body a boty z exotické kůže, obojí Jaroslav Vích. Kovové komponenty kolekce vznikly ve spolupráci s designérkou Magdalenou Šťastníkovou

fotograf JAKUB STRAKA

styling a design JAROSLAV VÍCH

model KATEŘINA ZALIŠ (PURE MODEL MANAGEMENT)

make-up

MARGARITA KRUPENICH

asistentka MAGDALENA ŠŤASTNÍKOVÁ

Poděkování Hotelu Josef v Praze za poskytnutí prostor pro fotografování.

Sportem ku zdraví

Sledovat zápěstí celebrit patří k oblíbeným činnostem hodinkových nadšenců. A tak moc dobře víme, jaké modely nosí Tom Cruise během propagace svého zatím posledního snímku Mission: Impossible — Poslední zúčtování (ano, je to Rolex). Pečlivě zdokumentovány jsou i drahocenné skvosty na zápěstí basketbalistů LeBrona Jamese nebo Michaela Jordana (vedou komplikované modely Patek Philippe).

Vcelku unikátní vhled do svého sběratelského vkusu nám díky prosincové aukci v Sotheby's umožnil i krasavec Tom Brady, který v roce 2022 skončil s kariérou útočníka v americkém fotbale. V roce 2019 se sice stal tváří švýcarské značky IWC Schaffhausen, která jej přetáhla z TAG Heuer, a propagoval třeba i její model s béžovým

TEXT Eva Hlinovská / Esprit FOTO archiv značek

keramickým pouzdrem Pilot's Watch Automatic 41 Mojave Desert ❶, jeho soukromá sbírka však čítala zcela jiné skvosty. Do dražby se tak dostaly hodinky Audemars Piguet nebo Richard Mille a Rolex. Ovšem nechyběly ani kapesní hodinky Grand Complications od Patek Philippe z roku 1917 ❷, které nesou na číselníku jméno tehdejšího distributora švýcarské značky pro americký trh Tiffany & Co. Zlatá časomíra, jakou bychom — upřímně řečeno — ve sbírce sportovce nečekali, v sobě skrývá tři velké hodinářské komplikace: minutovou repetici, věčný kalendář s ukazatelem měsíční fáze a chronograf s vlečnou ručkou. Strojek hodinek je uložen v pouzdře o velikosti 53,5 mm. Hodinky byly nakonec vydraženy za 264 000 dolarů, byť se očekávalo, že

mohou dosáhnout až na cenu 400 000 dolarů. Aukce svědčí mimo jiné o tom, jaké modely a značky jsou nejvíce v kurzu a Bradyho sbírka nebyla výjimkou. Nejvíce dostal americký sportovec za jiný model — zlaté hodinky Oyster Perpetual Cosmograph Daytona Paul Newman „John Player Special“ Reference 6241 od Rolex. Sportovní legenda je měla na sobě v roce 2023, kdy byla uvedena do Síně slávy svého bývalého klubu Patriots. Sběratel za hodinky z roku 1969 zaplatil 1,1 milionu dolarů a není divu — tento výjimečný chronograf se v aukci objevil vůbec poprvé.

NA DVOU ŽIDLÍCH

Příběh Toma Bradyho svědčí o tom, že švýcarské hodinářské značky to někdy nemají se svými hvězdnými ambasadory tak

Sportovci patří mezi největší hvězdy současnosti. Vždyť jednotlivé sporty mají stamiliony fanoušků po celém světě — vítězí fotbal

s téměř čtyřmi miliardami fandů, pozadu však nezůstává ani tenis nebo basketbal. Někteří atleti si díky svým výdělkům pořizují vzácné hodinky a vyplatí se také jako tváře hodinářských značek.

úplně jednoduché. Pokud totiž sportovci patří mezi sběratele hodinek a mají k nim vztah (což je samozřejmě pro hodináře velké plus), někdy neodolají pochlubit se i jinými modely než od brandu, s nímž právě podepsali velký kontrakt. Známý je příběh blonďatého norského fotbalisty Erlinga Haalanda, útočníka týmu Manchester City FC. V roce 2022 se sice stal tváří značky Breitling, ovšem v soukromí byl vyfocen s mnoha opravdu výjimečnými hodinkami od Audemars Piguet nebo Rolex. Ovšem k fotbalistovu dobru je nutné připočíst, že na veškeré oficiální akce své breitlingy poctivě nosí, jako například tyto Navitimer Automatic 41 ❸

A tak sportovci mnohdy sedí na dvou židlích — oficiálně se fotí s hodinkami, jež

mimo záři reflektorů vlastně nenosí. Málokdo je totiž tak loajální jako bývalý tenista

Roger Federer, jenž se stal tváří značky Rolex už v roce 2001 a od té doby jej nikdy nikdo nespatřil na zápěstí s jinými hodinkami než s těmi od bezpochyby nejslavnější hodinářské značky světa. I když osminásobný vítěz Wimbledonu s profesionální kariérou skončil v roce 2022, s Rolexem nadále spolupracuje: letos se stal tenisový sympaťák tváří zcela nové kolekce Land-Dweller ❹

FENOMÉN DJOKOVIĆ

Je téměř jedno, zda hodinářská značka patří do některé z velkých skupin jako Richemont nebo LVMH, kde výdaje na marketing mnohdy šplhají do hvězdných

výšek, nebo zda jde o malý nezávislý brand. Jako by všechny následovaly jedno přikázání — bez atletů se na veřejnosti neukazuj a v tvém portfoliu alespoň jeden budiž! Mezi jednoznačně nejpopulárnější sportovce mezi hodinářskými značkami patří tenisté. Tenis sledují spíše movitější klienti, turnaje Grand Slamu jsou prestižní společenskou událostí s celebritami v hledišti a tenisté mívají k hodinkám spíše dobrý vztah. A tak modely Audemars Piguet nosí třeba Serena Williams, Richard Mille zase patří neodmyslitelně na zápěstí Rafaela Nadala. Terno se povedlo značce Hublot, když v roce 2021 podepsala kontrakt s fenomenálním srbským tenistou Novakem Djokovićem. Značka sice měla zpočátku — nezapomeňte, že svět v té době pravidelně →

uzavíraly covidové lockdowny — k tenistovi rezervovaný vztah, protože se odmítal nechat očkovat proti Covidu­19, ale kdeže loňské viry jsou. Loni Novak Djoković získal zlato na olympijských hrách v Paříži a nejen svým výkonem na kurtu, ale i dojemnou radostí obměkčil i poslední zatvrzelá srdce. Jeho kontroverze během covidu byly zapomenuty a Hublot dokonce přichystal a loni v prosinci právě v Paříži představil novinku Big Bang Unico Novak Djoković ❺. Na pouzdro unikátních hodinek byl použit speciální materiál složený s částí tenistových raket Head a polo triček Lacoste.

VODNÍ SVĚT

I když sportovci většinou hodinky při závodech nenosí, i tak mají dost příležitostí se s nimi ukázat. A hodinářské značky si je velmi pečlivě vybírají, aby spojení jejich tváře a konkrétního modelu dávalo smysl. A tak když letos před létem Breitling představil redesignované modely z kolekce Superocean Heritage (jde o potápky s pouzdrem voděodolným do 200 metrů), vsadil na havajskou pohodu spolu s Kellym Slaterem, jenž se značkou spolupracuje od roku 2018. Jedenáctinásobný světový šampion v surfování je podepsán pod limitovanou edicí Superocean Heritage B31 Automatic 40 Kelly Slater s tmavě modrým číselníkem, jehož dekor připomíná tropické květiny Havaje, kde americký surfař žije ❻

Značka Rolex je kromě tenisu nebo jezdectví a golfu přítomná i ve světě jachtaření. Už v roce 1958 se stala sponzorem newyorského jachtařského klubu. Navíc od letošní sezóny je též tituálním sponzorem šampionátu pořádaného na mořích pěti kontinentů SailGP, kde na katamaránech F50 závodí nejlepší jachtaři světa. Od roku 2023 je jejím ambasadorem Tom Slingsby, devítinásobný světový šampion z Austrálie ❼. Tom samozřejmě nosí model představený v roce 1992 Oyster Perpetual Yacht­Master s obousměrně otočnou lunetou se 60minutovou stupnicí, která umožňuje číst jednotlivé časové intervaly. Pouzdro hodinek určených pro jachtaře je voděodolné do 100 metrů.

Hodinky s voděodolným pouzdrem jsou vhodné i pro plavce. Tak například letos v lednu spojil své síly TAG Heuer s mladým čínským plavcem Qinem Haiangem, světovým rekordmanem v discíplíně 200 metrů prsa. Závodník má sice na promo fotografiích na zápěstí aktuální chronograf Carrera, který je spjatý spíše s motosportem než s vodou v bazénu, nicméně značka dodává, že populární čínský atlet využívá zejména její potápěčskou kolekci Aquaracer (na snímku Aquaracer Professional 200 Solargraph — ❽).

NEJSME V TOM SAMI

Cyklistika, rugby, fotbalové týmy nebo závodní týmy Formule 1. I takové sporty

bývají v hledáčku hodinářských značek. Už v květnu 2017 získal Tudor do svého hvězdného portfolia bývalého fotbalistu, podnikatele a módní ikonu Davida Beckhama, v neposlední řadě též spolumajitele amerického fotbalového týmu Inter Miami FC, jehož se Tudor stal loni oficiální časomírou. Při této příležitosti představil chronograf Black Bay Chrono s číselníkem v týmové barvě — je jí růžová ❾. Hodinky, které si na zápěstí manžela Victorie Beckham bez problémů umíme představit, pomohly nastartovat loňský trend pánských časomír s růžovými číselníky. S motosportem se — díky chronografům — pojí nejen Tudor, nově sponzor týmu F1 Visa Cash App Racing Bulls, nebo TAG Heuer, který je od letoška oficiální časomírou závodů Formule 1, ale také značka IWC Schaffhausen. Její partnerství s Mercedes­AMG PETRONAS Formula One se datuje do roku 2013. Značka léta využívala jako hlavní tvář pilota F1 Lewise Hamiltona, jenž však od letošního roku krouží po závodních okruzích v barvách Ferrari. Rakouskému miliardáři a CEO týmu Mercedes­AMG PETRONAS Toto Wolffovi IWC věnovala limitovanou edici 100 kusů hodinek představených letos v únoru. Jde o model Big Pilot's Watch Shock Absorber XPL Toto Wolff ✕ Mercedes­AMG PETRONAS. Týmové barvy připomíná tyrkysová barva pásku a číselníku

❽ ❾ ❼

Apartní

Portugalského ducha v sobě nezapře, přesto se v něm budete cítit jako doma. Butikový aparthotel The Verse otevírá v Lisabonu dveře všem, kteří na cestách hledají pohodlí i estetiku.

Cítit se jako doma i na cestách — takového pocitu chtěli u svých hostů dosáhnout zakladatelé hotelu The Verse v Lisabonu. Andrew a Anna Richardson a David a Henry Clarkin jsou dva otcové a jejich děti. Všichni cestují často, ať už pracovně, nebo soukromě, a přesně taková útulná místa, jakým se pětipatrový butikový aparthotel stal, jim ve světě chyběla. A tak na Rua de São Bento, jedné z nejkouzelnějších historických ulic Lisabonu, nedaleko parku Jardim da Estrela, vytvořili v budově zrestaurované portugalským architektem Carrilhem da Graçem městskou designovou oázu s patnácti apartmány. Za designem a architekturou interiéru stojí Studio Astolfi známé realizacemi například pro značku L’Objet, lisabonskou optiku André, hotel Ritz, butik Labrador nebo Muzeum módy a textilu v Portu. V hotelu The Verse se designéři soustředili na prolnutí kulturní autenticity a současné sofistikovanosti. Použili přírodní materiály a organické textury: dubové a ořechové dřevo, růžový vápenec a mramor Verde Viana, hydraulickou mozaiku i microcement. Každý detail od kuchyňských koutů

až po osvětlení byl pečlivě navržen tak, aby vytvářel atmosféru nadčasového luxusu. Všech patnáct apartmánů je vybavených vlastní kuchyní a obývacím pokojem, liší se pak velikostí a počtem lůžek — k dispozici je studio, apartmán s jednou ložnicí nebo se dvěma ložnicemi s možností venkovního sezení a terasy v nejvyšším patře. Poslední zmíněný je navíc natolik prostorný, že se hodí nejen pro rodinnou dovolenou, ale může se v něm odehrát i soukromý večírek. Portugalské řemeslo a umění je v The Verse patrné ve spoustě detailů, promítá se tu ale i tradiční portugalská architektura. Stropy jsou totiž v každém podlaží jinak vysoké. V prvním patře apartmány díky vysokým oknům a stropům působí velkolepě a majestátně. Naopak přízemní prostory mají klenuté stropy a okny dovnitř proudí přirozené světlo. Dva dole situované apartmány mají navíc soukromá venkovní sezení, která přímo vybízejí ke stolování, trávení času s přáteli nebo zkrátka k užívání si příjemného lisabonského počasí. Interiéry prostupuje jednotná estetika, nicméně některé pokoje se liší otevřenými stropy s přiznanými dřevěnými trámy, →

TEXT Eliška Vrbová FOTO archiv hotelu

jiné s klenutými stropy připomínají spíš jeskyni. Kuchyňské kouty s dřevěným obložením a kamennými pracovními deskami jsou navržené na míru obdobně jako knihovny, police a čela postelí, která vznikla ve spolupráci se sochařkou Dianou Botas. Kombinují art deco prvky se současnou estetikou, čímž Studio Astolfi potvrzuje svůj závazek spojovat design s uměním.

Koupelny pokrývá rovněž na zakázku vyrobená hydraulická mozaika a vyjímají se v nich osobitá umyvadla značky Tosco. Terakotový odstín patří v paletě barev použitých v hotelu k těm hlavním společně s olivově zelenými a krémovými tóny, které jsou doplněné různorodými textiliemi, dekorativními předměty a obklady. Výsledkem je prostor překračující tradiční hotelový koncept. Stává se oslavou portugalského designu a kosmopolitní modernity.

The Verse nepochybně spojuje pohodlí a estetiku a jako aparthotel dokáže oslovit různé typy hostů: rodiny s dětmi, klienty na obchodních cestách, kteří hledají klidné útočiště na konci náročného dne, nebo prostředí oceňující milovníky designu se zájmem o jedinečný na míru šitý zážitek s lokálním charakterem. Mezi službami,

které hotel poskytuje, nechybí hlídání dětí zkušenými profesionály, vybavení pro domácí mazlíčky, a dokonce i možnost výběru polštářů.

Nesmíme zapomenout ani na působivý prostor lobby a baru. Zakladatelé o něm uvažovali jako o místu setkávání v duchu rčení, že ještě pro jednoho hosta navíc se vždycky najde místo. Podle této tradice má lobby hotelu The Verse dveře dokořán — pro práci, odpočinek, rozhovory i tanec. Cílem je, aby se zde každý cítil dobře a užil si příjemné chvíle podle sebe. Tak trochu hybridní prostor s klenutými průchody je navržený tak, aby si udržel pozornost hostů po celý den, navíc se jejich aktuálním potřebám snadno přizpůsobí. Recepce je otevřená 24/7, večer se servírují koktejly, káva a snacky. Při zvláštních příležitostech sem zavítá DJ a promění bar a lobby v prostor ideální pro večírek.

Až si přívětivého prostředí The Verse dostatečně užijete, bude na čase prozkoumat samotné město Lisabon a jeho okolí. Transfery a prohlídky s průvodci organizuje i hotel, nabízí návštěvy destinací, jako jsou města Sintra, Cascais nebo Óbidos.

❶ Interiéru hotelu dominují tóny krémových, olivových a terakotových odstínů, doplňují je barevné akcenty textilií, dekorativních předmětů a obkladů.

❷ Organický motiv použitý na umyvadlech v koupelnách apartmánů se opakuje i na kamenné desce v lobby baru.

❸ Čela postelí vznikala ve spolupráci se sochařkou Dianou Botas. Za interiérem hotelu stojí Studio Astolfi, které si klade za cíl propojovat design s uměním.

❹ Koupelny pokrývá na zakázku vyrobená hydraulická mozaika a vyjímají se v nich osobitá umyvadla značky Tosco.

❺ Každý apartmán je vybavený na míru vyrobeným kuchyňským koutem propojeným s obývací částí.

❻ Stropy v každém z pěti pater hotelu jsou různě vysoké. Některé pokoje je mají klenuté, jiné zase s přiznanými dřevěnými trámy.

❼ Hotel The Verse se nachází v Lisabonu na Rua de São Bento nedaleko parku Jardim da Estrela. Budovu zrestauroval portugalský architekt Carrilho da Graça.

❽ Venkovní sezení je v The Verse k dispozici hned v několika apartmánech — od těch v přízemí až po velkorysé střešní pokoje.

The Verse, R. de São Bento 39, Lisabon, cena za pokoj a noc od 8 043 Kč. theverse.com

Bar v lobby lisabonského hotelu

The Verse se nese v duchu rčení, že ještě pro jednoho hosta navíc se vždycky najde místo.

Intimní pohled na několik desetiletí trvající umělecký dialog formovaný láskou, odloučením, opětovným shledáním a přetrvávající tvůrčí blízkostí přináší aktuální blockbuster mezi pražskými výstavami. Retrospektiva s vše říkajícím názvem A nic nás nerozdělí nabízí zcela nový pohled na jeden z nejvýjimečnějších a tiše radikálních uměleckých párů dvacátého století — Anny-Evy Bergman a Hanse Hartunga, na jejich propletené životy i uměleckou tvorbu. Bergman a Hartung se potkali v roce 1929 v Paříži. Ve stejném roce se vzali a rychle dospěli k blízkému partnerství jak v umění, tak v životě. Často cestovali a neustále spolu sdíleli své myšlenky. Navrhli si vlastní dům na Menorce, společně objevovali Evropu a dále rozvíjeli své osobité umělecké přístupy. Po rozvodu v roce 1937 strávili patnáct let odděleně. Toto období bylo poznamenané válkou, nemocí a proměnami. Hartung utrpěl zranění, kvůli němuž přišel o nohu, a svou tvorbu transformoval skrze naléhavost a improvizaci. Bergman se vrátila do Norska, kde dospěla k vizuálnímu jazyku inspirovanému geologií a mytologií. Znovu se shledali v roce 1952, a následně se opět vzali v roce 1957, aby mohli žít společně — nezávisle, ale v hlubokém dialogu. Postupem času se stali jedním z nejvýznamnějších uměleckých párů 20. století, po boku slavných dvojic jako Sonia a Robert Delauney či Sophie Taeuber a Hans Arp. V jejich třetím a posledním společném domě v Antibes dnes sídlí Nadace Hartung Bergman. „Naše výstava je jako cop — proplétá dvě trajektorie, dva osudy a dva soubory děl, které se znovu a znovu potkávají, ale nikdy zcela nesplynou,“ dodává spolukurátor výstavy Pierre Wat, spisovatel a profesor dějin umění na Univerzitě Paříž 1 Panthéon-Sorbonne.

Výstava Anna-Eva Bergman & Hans Hartung: A nic nás nerozdělí je k vidění v Kunsthalle Praha do 13. 10., více info na kunsthallepraha.org. ●

The lovers

❶ Anna-Eva Bergman, N ca-1948-50, 1948—1950.

❷ Kurátory výstavy jsou Theo Carnegy-Tan (Kunsthalle Praha) a Pierre Wat (Fondation Hartung-Bergman) ve spolupráci s Christelle Havranek (Kunsthalle Praha) a Thomasem Schlesserem (ředitel Fondation Hartung-Bergman).

❸ Katalog k výstavě byl vydán ve spolupráci s francouzskou nadací a berlínským nakladatelstvím Hatje Cantz.

❹ Úvod výstavy je věnován osobnímu životu Anny-Evy Bergman a Hanse Hartunga.

Hosnedlová

Rafani

Lynch

❶ NIKI DE SAINT PHALLE, JEAN TINGUELY, PONTUS HULTEN Výstava v Grand Palais v Paříži představuje fascinující trojportrét uměleckého a lidského spojenectví mezi Niki de Saint Phalle, Jeanem Tinguelym a kurátorem Pontusem Hultenem. V centru pozornosti stojí radikální a hravá spolupráce dvou výtvarníků, jejichž díla, od barevných soch Nanas po kinetické stroje, ztělesňují svobodu, ironii a společenský protest. Hulten, vizionářský zakladatel Centre Pompidou, sehrál klíčovou roli v jejich prosazení a formoval jejich uměleckou tvorbu. Výstava nabízí nejen ikonická díla, ale i unikátní archivní materiály, které odhalují sílu kreativity, přátelství a umění jako otevřeného dialogu se světem. Do 4. 1. 2026, Grand Palais, Paříž, grandpalais.fr.

❷ CHANEL COMISSION: KLÁRA HOSNEDLOVÁ. EMBRACE Monumentální instalace Kláry Hosnedlové

v historické hale Hamburger Bahnhof se tematicky soustředí na domov, utopie a každodennost v různých politických systémech. Dosud nejrozsáhlejší prostorová sochařská scenérie Hosnedlové vznikla z tapisérií vysokých až devět metrů, site specific objektů, organicky působících reliéfů a velkoformátových výšivek. Předlohou pro ně byly filmové záznamy performativních intervencí, které umělkyně inscenovala v Berlíně. Ideovým východiskem expozice jsou architektura, filmy a romány, jež utvářely kulturní paměť v pohraničních oblastech České republiky. Do 26. 10., Hamburger Bahnhof — Nationalgalerie der Gegenwart, Berlín, smb.museum.

❸ INSIDERS / OUTSIDERS?

Palácem Cadaval v portugalské Évoře zní silný, ale citlivý dialog mezi dvěma prvky: australským původním uměním a marockou školou z Essaouiry. Kurátor Enrique

Juncosa sestavil výběr více než šedesáti děl z Nadace Yannick & Ben Jakober — na jedné straně australské obrazy, jejichž kořeny sahají do pradávných rituálů, na straně druhé malby marockých rybářů a řemeslníků, kteří si v 80. letech 20. století díky zahraniční kurátorské podpoře vytvořili osobitý umělecký jazyk. Obě tradice sdílejí vrstvu barev, rytmických vzorů a příběhů krajiny i vnitřních světů. Pevně zasazena do prostoru goticko-manuelinského paláce přináší výstava důkaz, že umění dokáže překlenout geografické i kulturní bariéry. Do 26. 10., Palácio Cadaval, Évora, palaciocadaval.com.

❹ RAFANI: VŠICHNI MAJÍ NÁROK NA VŠECHNO Umělecká skupina Rafani působí na české scéně od roku 2000 a pohybuje se na pomezí umění a angažovanosti. Název aktuální výstavy může znít jako utopie, provokace, popis krize i ironická fráze, tyto významové vrstvy tu ale nejsou odděleny. Výstava využívá humor, cynismus, absurditu i jemnost — nikoliv pro výsměch, ale jako způsob orientace v nejistotě. Příkladem může být i umístění funkčního AlzaBoxu, ve kterém si návštěvníci mohou zakoupit umělecká díla či speciální edici katalogu. Do 12. 10., 8smiška, Humpolec, 8smicka.com.

❺ RADICAL! WOMEN ARTISTS AND MODERNISM 1910—1950 představuje více než 60 umělkyň z více než 20 zemí, jejichž díla překračují estetické i společenské hranice. Výstava přehodnocuje dějiny umění z feministické perspektivy a ukazuje, jak ženy-umělkyně utvářely modernismus navzdory marginalizaci. Jejich tvorba je aktem emancipace a odporu, který rezonuje i dnes. Do 12. 10., Dolní Belveder, Vídeň, belvedere.at.

❻ INDIVIDUÁLNÍ, KOLEKTIVNÍ. TOPOGRAFIE ATELIÉRU TEXTILNÍ TVORBY V 60. letech vznikla v Ateliéru textilní tvorby na UMPRUM velkoformátová tapiserie s názvem Přírodní bohatství Československé socialistické republiky, na níž spolupracovali všichni studenti a studentky pod vedením Antonína Kybala. Přesně po 60 letech se toto dílo, utkané pouze z ovčí vlny v její přirozené barevnosti, vrací zpět na místo svého vzniku, a to na výstavě, jež je součástí cyklu připomínajícího 140 let od vzniku školy. Do 19. 7., Galerie UM, Praha, umprum.cz.

❼ DAVID LYNCH: UP IN FLAMES Výstava nedávno zesnulého amerického umělce Davida Lynche poprvé souhrnně představuje v České republice výtvarnou tvorbu této ikony světového filmu. Zaměřuje se na kresby, fotografie, litografie, akvarely a krátké experimentální i animované filmy. Současně návštěvníkům představuje díla ze všech Lynchových tvůrčích období, tedy od konce 60. let do současnosti. Expozice není koncipována chronologicky, ale sleduje konkrétní tvarová nebo tematická propojení. Součástí programu je také široké spektrum doprovodných akcí, zejména se záběrem do filmu, současné experimentální hudby a literatury. Do 8. 2. 2026, Centrum současného umění DOX, Praha, dox.cz.

❽ IVÁN ARGOTE: RADICAL TENDERNESS

Iván Argote je kolumbijský umělec žijící v Paříži, který prostřednictvím soch, instalací, filmů a intervencí zkoumá naše vztahy k druhým, mocenské struktury a náboženské systémy. Rozvíjí postupy založené na něze, náklonnosti a humoru a podrobuje dominantní historické narativy kritickému pohledu. Jeho pomníkové intervence a efemérní i trvalá velkoplošná veřejná umělecká díla nastiňují nové možnosti symbolického a politického využití veřejného prostoru. Do 7. 9., Galerie Rudolfinum, Praha, galerierudolfinum.cz.

Muzeum MHD

Přijďte se podívat, jak se cestovalo v Praze od 19. století! Jedinečná sbírka vozidel a zajímavostí z historie pražské MHD.

Patočkova 4, Praha 6 – Střešovice

Více informací na muzeum.dpp.cz

Společná historie amerického modernistického nábytku konečně na jednom místě.

TEXT Adam Štěch FOTO Nicholas Calcott

❶ Vedle otevřeného depozitáře se nachází knihovna s řadou výjimečných archivních materiálů, včetně korespondence, fotografií, kreseb a textilií.

❷ Součástí jsou i ikonické výrobky, které vznikly ve spolupráci značky Herman Miller s Charlesem a Ray Eamesovými na počátku padesátých let.

❸ Otevřený depozitář tvoří více než 300 kusů moderního nábytku, a to jak známá originální díla od značek Knoll a Herman Miller, tak i současné návrhy od dalších značek koncernu MillerKnoll, jako jsou HAY, Geiger a NaughtOne. Otevřené úložné regály sledují vývoj moderního nábytku od 20. let minulého století do současnosti.

❹ Součástí expozice jsou i méně známé nábytkové modely z období postmoderny, například od Roberta Venturiho a Denise Scott-Brown.

❺ Knoll i Herman Miller vynikaly svou osobitou korporátní prezentací.

Již v padesátých letech určily trendy v markentingu vlastních produktů, především prostřednictvím skvěle navržených katalogů od tvůrců jako Herbert Matter, Massimo a Lella Vignelli nebo Irving Harper.

❻ Dvorním grafickým designérem značky Knoll byl mezi lety 1947 a 1966 Herbert Matter, který je autorem i ikonického loga.

❼ Autorem instalace archivu je newyorské studio Standard Issue.

Nedávná fúze dvou gigantů amerického nábytkářského světa, firem Herman Miller a Knoll, spojila odvěké konkurenty a vizionáře amerického modernismu. Jak společnost Herman Miller, tak Knoll se výrazným způsobem podílely na proměně obytného prostředí poválečných Spojených států. Staly se hlavními lídry nábytkové revoluce a angažovaly ty nejlepší designéry své doby. Vždy ale na trhu působily jako rivalové, i když jejich produkty zastávaly stejné ideály o moderním životním stylu. To se změnilo v roce 2021, kdy značka Herman Miller koupila firmu Knoll a vznikla pozoruhodná fúze MillerKnoll. Nově otevřený archiv v jejich sídle v Michigan Design Yard ve městě Zeeland slouží jako nový trvalý domov sbírek obou značek s více než milionem předmětů. Výzkumné centrum se tak stává záznamem fascinujícího příběhu vzniku a vývoje amerického poválečného modernismu.

Společnost Herman Miller byla založena již v roce 1905 v Michiganu. Bylo to ale až za éry jejího prvního moderně smýšlejícího kreativního ředitele, designéra Gilberta

Rohdeho, kdy se začala pod vlivem velké hospodářské krize orientovat na výrobu modernistického nábytku. Nevyhnutelný vývoj pak završil George Nelson, který nastoupil na pozici kreativního ředitele v roce 1945 a angažoval osobnosti jako Charles a Ray Eamesovi, Alexander Girard či Isamu Noguchi. V té době jim již ale dýchala na záda konkurence Knoll, kterou založili v roce 1938 Hans a Florence Knollovi. Jejich produkce byla brzy založena především na přelomových návrzích od Harryho Bertoii, Eera Saarinena, Warrena Platnera nebo samotné Florence Knoll, která vedla firmu po smrti svého manžela v roce 1955. Produkty obou značek pak zaplavily interiéry takřka po celém světě. Propojením jejich kulturního dědictví vzniká společná historie. Archiv je rozdělen do tří základních částí. Najdeme v něm výstavní prostor, otevřený depozitář a knihovnu určenou především pro interní i externí badatele. Archiv slouží jako prostor pro vzdělávání a inspiraci a je nyní klíčovým zdrojem pro spolupracovníky konglomerátu MillerKnoll, stejně jako pro architektonické, designerské a obchodní partnery, kurátory a akademiky, kteří se mohou dopodrobna seznámit s vlivnou historií obou značek a najít inspiraci pro budoucí produkty a řešení. „Pracovat na spojení archivních sbírek Herman Miller a Knoll pro mne bylo neuvěřitelnou ctí. Byla to životní příležitost spolupracovat napříč značkami, sjednotit naši společnou historii a zachovat naši kulturu inovací pro budoucnost,“ komentovala otevření centra jeho kurátorka a ředitelka archivů korporátního dědictví ve společnosti MillerKnoll Amy Auscherman.

K uskutečnění tohoto záměru si firma pozvala newyorskou kreativní agenturu Standard Issue, která vdechla prostoru přehlednou, minimalistickou podobu. V čistě bílé instalaci objeví návštěvníci unikátní prototypy ikonických produktů, méně známých projektů i řadu tištěného materiálu včetně archivních katalogů a výkresů. Právě i úvodní výstava s názvem Manufacturing Modern zkoumá společnou historii společností Knoll a Herman Miller a představuje výběr jejich ikonických návrhů vytvořených vizionáři, kteří tyto společnosti formovali — Florence Knoll, George Nelson, Eero Saarinen, Charles a Ray Eamesovi, Harry Bertoia, Ludwig Mies van der Rohe nebo Marcel Breuer. ●

Benátské bienále architektury IXX.

TEXT Adam Štěch FOTO archiv Bienále

Až do 23. listopadu můžete spojit výlet do Benátek s návštěvou tradičního bienále architektury, které se letos koná už po devatenácté. Jeho kurátorské koncepce se tentokrát ujal italský architekt Carlo Ratti, jehož angažmá, stejně tak jako hlavní expozice způsobily napříč světovou odbornou veřejností vášnivé diskuze. Jedni Rattiho označují za konzervativce, který zájem o řešení skutečných problémů lidstva, včetně klimatické změny, chápe jen formálně a vizuálně. Druzí ho zase oslavují, že po letech vrátil bienále opět do dimenzí oboru bez akcentovaného politického i jiného aktivismu. Abyste si udělali obrázek sami, připravili jsme pro vás výběr několika národních pavilonů i dalších doprovodných expozic, které by vám neměly uniknout.

❶ HLAVNÍ EXPOZICE

V hlavní expozici s názvem Intelligens. Natural. Artificial. Collective se Carlo Ratti zabývá symbolickou otázkou, co nás čeká na druhé straně kopce a jakým způsobem bychom měli prostřednictvím architektury reagovat na proměny životního prostředí. Výstava vůbec poprvé představuje přes 300 projektů od více než 750 účastníků. Jednotlivé projekty, ať už se zabývají robotikou, klimatem, nebo umělou intelingecí, jsou podle Rattiho příkladem toho, jak můžeme invencí reagovat na proměny našeho prostředí a inteligentně se změnám přizpůsobovat. Studia Transsolar, Bilge Kobas, Daniel A Barber a Sonia Seneviratne společně představila instalaci Terms and Conditions, která se zabývá problematikou používání klimatizace.

BAHRAJN

Hlavní cenu Golden Lion si za národní pavilon odnáší Bahrajn. V instalaci Heatwave se zabývá problemtikou přehřátí měst a budov a navrhuje altenrativní řešení chlazení, které často vychází z dlouholetých tradic. „Výstava nově pojímá pasivní chladicí techniky — jako jsou větrné věže a stínicí zařízení — integrací pokročilého inženýrství, které poskytuje inovativní reakce na rostoucí teploty. V jádru pavilonu se předpokládají adaptabilní veřejné prostory, které zmírňují dopady extrémního horka a zároveň podporují sociální interakci a odolnost komunity, se zvláštním zaměřením na staveniště,“ popisuje koncepci kurátorka Andrea Faraguna. Hlavním těžištěm expozice je speciální kinetická instalace Maria Monottiho, která by mohla být reprodukována a snižovat teploty ve větších měřítcích veřejného prostoru.

Prostřednictvím 200 různých rostlin proměnili kurátoři belgický pavilon v jakýsi experimentální biotop. Pod názvem Building Biospheres představuje instalaci Flanderský architektonický institut ve spolupráci s krajinářským architektem Basem Smetsem a neurobiologem Stefanem Mancusem. Jejich cílem bylo prozkoumat potenciál rostlin v architektuře nad rámec jejich použití jako pozadí nebo pouhého vizuálního doplňku. Instalace konkrétně ukazuje, jak lze rostliny využít k vytvoření příjemného vnitřního prostředí, a snížit tak naši závislost na umělých systémech vytápění a chlazení. Návštěvníky vítá centrální prostor plný vegetace, v němž se rostlinný život stává zároveň infrastrukturou ovládající interiér místnosti. „V současné klimatické krizi by se architektura měla opět zaměřit na ochranu různých forem života: lidí, rostlin a zvířat. Výstava ukazuje, jak toho lze dosáhnout. Opravdu doufám, že inspiruje designéry k dalšímu zkoumání nového vztahu mezi budovami a rostlinami,“ zmiňuje Bas Smets.

❺ NIZOZEMSKO

❹ DILLER SCOFIDIO + RENFRO

Jedno z ocenění Golden Lion letos putuje za americkým studiem Diller Scofidio + Renfro, které letos na bienále realizovalo hned dvě instalace. Cenu získalo jejich Canal café, které sestává ze zařízení filtrující vodu z benátských kanálů k přípravě kávy. Ve vodě z kanálů se obvykle nedá bezpečně ani plavat, natož ji pít, ale jakmile projde filtračním systémem kavárny — hybridem přírodních a umělých metod, který zahrnuje i miniaturní mokřad s travami –, je pitná. „Přivážíme tu vodu, pumpujeme ji a čistíme ji přímo před vašima očima. A pak ji napaříme a protlačíme přes mletou kávu, abychom udělali to nejlepší espresso,“ popisují architekti, kteří na projektu spolupravovali se společnostmi Natural Systems Utilities, Sodai, kurátorem Aaronem Betskym a michelinským šéfkuchařem Davidem Oldanim. Studio stojí i za návrhem pop-up knihkupectví La Liberia.

Kurátorka Amanda Pinatih a designér Gabriel Fontana proměnili nizozemský pavilon ve sportovní bar. Experimentální instalace Sidelined zkoumá témata inkluzivity a identity a je stejně jako správné sport bary dekorována fanouškovskými šálami, trofejemi a obrazovkami, které ale zobrazují speciální inkluzivní zápasy hrané na pohyblivých či zvlášních třístranných sportovních hřištích. Cílem Pinatiha a Fontany bylo vyhnout se tradicím konvenčních sportovních barů, které v nás často podporují odpor vůči soupeřům, a místo toho poskytnout hravý prostor, kde je každý vítán. „Pavilon je navržen tak, aby návštěvníky vyzval k aktivnímu zapojení, kritické reflexi a představě nových možností pro propojenější a soucitnější komunity,“ dodává Fontana, jehož pavilon dotváří i speciální hry reflektující téma sociálního propojení nebo odcizení.

❻ ESTONSKO

Skupina estonských architektů, jmenovitě Keiti Lige, Elina Liiva a Helena Männa, se ve své instalaci Let Me Warm You zabývá problematikou udržitelnosti prostřednictvím stále přítomného tématu izolace. Vyřeší přidání vrstvy izolace na fasády našich starých domů palčivé ekologické problémy? Stane se izolace jen normou anebo se skrze ní dostaneme k novým technologickým a prostorovým výzvám? Aby právě tuto otázku autoři vizualizovali, obložili roh jednoho benátského domu izolačními panely a vytvořili jakousi anonymní architektonickou strukturu relativizující plán Estonska energeticky upgradovat všechny budovy postavené před rokem 2000, především se pak jedná o rozsáhlá sídliště z doby sovětské nadvlády.

❼ HARRY SEIDLER

Postavil jeden z prvních modernistických domů v Austrálii a stal se po Oscaru Niemeyerovi druhým nejslavnějším architektem jižní polokoule. Architekt Harry Seidler pocházel z Rakouska. Po druhé světové válce se usadil v Sydney a díky zkušenostem s prací pro Waltera Gropia, Marcela Breuera i zmíněného Niemeyera rozvinul během padesátých a šedesátých let specifickou formu australského modernismu. V roce 1960 založil se svou ženou Penelope studio Harry Seidler & Associates, které dodnes funguje. Teď můžete jeho dílo poznat komplexně na monografické výstavě Migrating Modernism: The Architecture of Harry Seidler, která představuje archivní materiály, modely i osobní dopisy, jež si vyměňoval s takovými osobnostmi jako Christo nebo Jørn Utzon, za jehož projekt opery v Sydney sám Seidler intenzivně bojoval. Výstava se koná v San Marco Art Centre (SMAC), jehož rekonstrukci právě dokončil britský architekt David Chipperfield.

NORDIC

instagram.com/truff.le.pig

Severské státy se ve svém ikonickém pavilonu od norského architekta Sverra Fehna rozhodly představit projekt Industry Muscle: Five Scores for Architecture, který v sobě propojuje architekturu, performance a uměleckou instalaci. Role kurátorky se zhostila Kaisa Karvinen, která spolupravovala s výtvarnou umělkyní Teo Ala-Ruona. Ta analyzuje obecnou představu trans těla jako výchozího bodu pro přehodnocení vztahu architektury k normativním identitám. Spolu s multidisciplinárním týmem představuje umělkyně pět spekulativních scén, které slouží jako kritické podněty pro přehodnocení architektonické praxe a upozorňují na systémové předsudky zakotvené v ortodoxním architektonickém myšlení.

❾ AUSTRÁLIE

fourtoseven.info

Austrálie vůbec poprvé v historii představuje na bienále vlastní pavilon, který kompletně navrhl tým sestavený pouze z původních obyvatelů země. Pod názvem Home vytvořili artificiální kruhovou krajinu z udusané hlíny sloužící jako místo setkávání a diskuze. Kolem dokola jsou pak návštěvníci vybízeni k interakci s vystavenými skulpturálními předměty. Ty se vyznačují širokou škálou převážně organických materiálů od cementu barveného inkoustem až po dřevo, včelí vosk či použité papírové čajové sáčky. Instalace byla inspirována tradičními rituály australských národů, při kterých podobnými způsoby navazovaly vztahy a sdílely znalosti s ostatními. Pod kreativním vedením Michaela Mossmana, Emily McDaniel a Jacka Gillmer-Lilley budovalo několik dalších australských architektů celý pavilon vlastníma rukama po dobu několika týdnů, přičemž využívali materiál, který získali v Benátkách.

SRBSKO

TOGO

Srbský pavilon využívá vlnu jako primární a nečekané médium k výrobě textilního baldachýnu. Výstava s názvem Unraveling: New Spaces zkoumá myšlenku transformace v kontrastu s představami o architektuře jako o pevné entitě, upletené výhradně z vlny do velkých lehkých řetězovitých závěsů. Struktura v podobě zavěšeného textilního prostředí, které interaguje se světlem a časem, se neustále proměňuje a přehodnocuje tak architekturu jako něco nestálého a přizpůsobivého. Pod kurátorským dohledem Slobodana Joviće provedli instalaci Davor Ereš, Jelena Mitrović, Igor Pantić, Ivana Najdanović, Sonja Krstić a Petar Laušević. Motory poháněné solárními panely pomalu strukturu rozplétají a během šestiměsíčního trvání výstavy postupně vytahují nitě, dokud se instalace nakonec nerozloží v surový materiál, ze kterého vznikla, a bude opět připraven k opětovnému použití.

Vůbec první představení malého afrického státu Togo na Benátském bienále mapuje tamější modernistickou architekturu. Kurátoři ze Studia Neida — interdisciplinární praxe se sídlem v Lomé a Berlíně — doufají, že výstava vykreslí obraz architektonického dědictví, které je jedinečně togské a hodné pozornosti a zachování. Mezi budovami, prezentovanými v galerii Squero Castello na oboustranných textilních bannerech zatížených ručně vyrobenou togskou keramikou, jsou i například Hotel de la Paix z roku 1974 od francouzského architekta Daniela Chenuta nebo budova Západoafrické rozvojové banky (BOAD) z roku 1980 též od francouzského architekta Guye Duranda a togského architekta Raphaëla Ekouého Hangbonona. V řadě případů se jedná o mezinárodně zcela neznámé stavby a přesto velmi pozoruhodné příklady tropické modernity, která se v klíčových ohledech odchylovala od západních tradic a stala se bytostně togskou.

Nejkrásnější zahrada v centru Prahy!

Sezónní a Michelinské menu | BBQ večeře | živá klavírní hudba Výjimečné prostory pro společenské události, oslavy a konference Možnost zakoupení dárkových voucherů

Prožijte nezapomenutelné okamžiky přímo v srdci Prahy!

SHOWROOM

HAY Série lamp Ava, navržená pro dánskou značku Hay srbskou designérkou Anou Kraš, nově pojímá archetypální siluety. Nápad vznikl, když se Kraš v roce 2021 usadila ve svém novém bytě v Paříži a sestavila si improvizované svítidlo z drátu, papíru a černé textilní pásky. Jednoduché řešení nakonec dalo vzniknout sériově vyráběnému produktu. Stínidlo je vyrobeno z recyklovaného materiálu ECOPET™ a jeho lehkost a textura jsou vyváženy jasnými konturami, jež vytvářejí jemnou ambientní záři.

WES ANDERSON X MONTBLANC Uznávaný režisér a scenárista Wes Anderson navazuje na úspěšnou kreativní spolupráci s luxusním domem Montblanc, tentokrát při příležitosti uvedení výjimečného psacího nástroje inspirovaného archivními modely značky. The Schreiberling, v překladu „pisálek“, odkazuje na legendární miniaturní pero Montblanc z počátku 20. století. Limitovaná edice per je dostupná v butiku Montblanc, Pařížská 17, Praha 1 a na montblanc.com. od 39 000 Kč

FORMDESIGN Elegantní křesílko Lamella od českého výrobce Formdesign spojuje vytříbený styl, pohodlí a promyšlený detail. Dva pláty tvarované překližky vytvářejí ladnou siluetu — jeden jako čalouněný sedák s opěrkou, druhý jako nosná náruč. Područky zdobí frézované masivní dřevo pro příjemný dotek i výrazný designový prvek. Díky ergonomickému tvarování a jemné pružnosti opěráku poskytuje Lamella maximální komfort. Na výběr je široká škála podnoží, od kovu po ohýbané dřevo, pro perfektní sladění s každým interiérem. Vítěz ocenění Nábytek roku 2024 přináší harmonii do pracovního i domácího prostředí. Přesvědčí vás nejen svým vzhledem, ale i tím, jak skvěle se v něm sedí.

„Žluté stránky“ dolCevity vás elegantně provedou nepřeberným množstvím novinek ze světa módy, kosmetiky, interiérových doplňků i techniky. S námi vaše kroky naberou vždy ten správný směr.

RAVAK Nová rodina vodovodních baterií Spring vznikla v hlavách designérů Romana Vrtišky a Vladimíra

FLEXFORM Křeslo Ozzy patří do stejnojmenné kolekce sedacího nábytku (křeslo, jídelní židle a otoman), kterou pro italskou značku Flexform vytvořil designér Patrick Norguet. Ozzy je navrženo tak, aby poskytovalo maximální komfort díky pečlivému výběru kvalitních materiálů. Měkké polštáře z husího peří přidávají sedadlu na luxusním pocitu a umožňují pohodlné sezení i při dlouhých chvílích odpočinku. Otočná kovová základna zajišťuje stabilitu a snadné otáčení, což zvyšuje všestrannost a možnosti využití křesla v různých situacích. Tvar a ergonomie sedáku jsou navrženy tak, aby perfektně podpořily tělo, a díky kombinaci vysoce kvalitního čalounění a detailů si uživatelé mohou vychutnat jak estetický zážitek, tak pocit relaxace. stopka.cz CALVIN KLEIN V kamenném obchodě Calvin Klein Underwear ikonické americké značky spodního prádla v pasáži Myslbek v Praze vám skvěle poradí, čím se vybavit na léto u vody. Dámské i pánské plavky v mnoha variantách tu čekají na své nové majitele. Výrazný nápis na široké gumě pánských modelů je jediné logo, které tolerujeme.

Žáka: „Chtěli jsme vytvořit esteticky pochopitelnou kolekci pro běžného zákazníka. Proto se řada Spring vůči současné produkci vymezuje nenásilně, ale viditelně. Charakteristickou tvář jí nakonec vtiskl plynulý náběh mezi tělem baterie a její pákou, jejíž plocha se nahoře pozvolně rozšiřuje.“ vysvětlují autoři. Zajímavě řešená je horní ploška páky, jež je lehce vypouklá směrem ven. Díky tomu na ní nezůstává voda a odpadá riziko vzniku nevzhledných map v důsledku usazování vodního kamene. ravak.cz

dámské plavky 2 700 Kč pánské plavky 1 800 Kč

MBUX Superscreen. Kůže je ztělesněním nejlepšího řemeslného zpracování a zdobí střední panel dveří.

osvětlený panel masky chladiče na sériovém voze Mercedes-Benz. Řidiče vítá různými animacemi.

Kov odráží solidnost a preciznost — a je tedy podstatou nového designu jednodílné středové konzoly. Barvy a materiály modelu CLA přitom zcela mění význam moderního luxusu značky Mercedes-Benz. Atraktivní a všestranné pojetí nabízí vyhraněné sportovní kombinace, nečekané spojení materiálů i barevná schémata z luxusního segmentu. Zdůrazňují přístup značky Mercedes-Benz k mimořádnému designu a výrazným prvkům, jež zákazníkům poskytují možnost nakonfigurovat si CLA zcela podle vlastního vkusu.

Designéři si dali záležet i na dalších světelných prvcích. Světla pro denní svícení v předních světlometech jsou navržena ve tvaru hvězdy Mercedes-Benz. Zadní svítilny jsou rovněž ve tvaru hvězdy a spojuje je světelný designový prvek, který spustí animace při příchodu k vozu a jeho uzamčení. S charakteristickou grafikou na přídi a zádi je CLA nezaměnitelným vyjádřením ikonického luxusu.

Nové CLA nabízí ve všech směrech mnohem více: větší rozměry, více kultivovanosti, vyšší komfort a rozsáhlejší inteligenci, která dokáže posádku doslova hýčkat. Automobilka zdůrazňuje, že je to nejchytřejší vůz, jaký kdy vyrobila. Jenže tím výčet výjimečných vlastností teprve začíná…

Nový MercedesBenz CLA: Luxus

800 VOLTŮ PRO DOJEZD TÉMĚŘ 800 KM

Aerodynamicky optimalizovaný vůz využívá 800voltovou technologii, takže trakční akumulátor lze za 10 minut dobít až na 325 km. Pozoruhodná je také nízká spotřeba energie: s hodnotou

POKROK SPOJENÝ S KLIDEM

Vůz je konstruován na nové architektuře, která umožňuje zástavbu elektrického nebo hybridního pohonu bez kompromisů. V interiéru se propojují technologie a uhlazený design, který vynikne zvláště s působivou přístrojovou deskou MBUX Superscreen, jejíž krycí sklo je z jediného kusu materiálu.

Design interiéru nového CLA je inspirován principem zenové zahrady — krásou založenou na jednoduchosti, která vyzdvihuje to podstatné. Základ tvoří hodnotné základní materiály, které se používají v automobilové konstrukci — sklo, kov a kůže. Sklo je

symbolem preciznosti, vysoké kvality a modernosti, a proto tvoří základ volitelného unikátního systému

142 PROBLIKÁVAJÍCÍCH HVĚZD Ikonická sportovní maska chladiče ve tvaru písmene A získala nové tvary pro elektrický věk. Inovativnímu panelu ve vysoce lesklé černé barvě se 142 individuálně animovanými LED hvězdami dominuje osvětlená centrální hvězda. Jedná se o první plně

a technologie pro nejnáročnější

Design interiéru nového CLA je inspirován principem zenové zahrady — krásou založenou na jednoduchosti, která vyzdvihuje to podstatné. Absolutním vrcholem výbavy je volitelná obrazovka MBUX Superscreen.

Rozprostírá se přes celou šířku interiéru a povyšuje estetiku, technologie a komfort na novou úroveň.

Přední zavazadlový prostor neboli „frunk“ nabízí dodatečný objem 101 litrů — ideální pro nákupy, kabinové zavazadlo nebo nabíjecí kabel.

Ikonická sportovní maska chladiče ve tvaru písmene A získala nové tvary pro elektrický věk.

Inovativnímu panelu ve vysoce lesklé černé barvě se 142 individuálně animovanými LED hvězdami dominuje osvětlená centrální hvězda.

Zadní svítilny jsou podobně jako přední ve tvaru hvězdy a spojuje je světelný designový prvek, který spustí animace při příchodu k vozu

a jeho uzamčení.

12,2— 14,1  kWh/100 km (podle WLTP) umožňuje nový model CLA 250+ s technologií EQ na jedno nabití dojezd až 792 kilometrů. Tím nové CLA posouvá elektromobilitu v každodenním životě na mnohem vyšší úroveň. O dynamiku se stará jeden nebo dva motory s výkonem 200 nebo 260 kW. Nový model CLA je prvním vozem, který plně využívá vlastní, umělou inteligencí vylepšený operační systém

MB.OS (Mercedes-Benz Operating System) a velmi výkonný hardware s vícejádrovými čipy. Systém je připojen k inteligentnímu cloudu Mercedes-Benz. To umožňuje nepřetržité aktualizace všech funkcí vozidla prostřednictvím vzdáleného přístupu over-the-air, a vůbec poprvé i asistenčních systémů. Model CLA tak zůstává aktuální a atraktivní po mnoho let. Uživatelské rozhraní MBUX (Mercedes-Benz User Experience) čtvrté generace nyní také běží na systému MB.OS. MBUX je první systém v automobilovém průmyslu, který přináší umělou inteligenci společností Microsoft a Google. Poprvé se tak v jednom systému spojuje více zástupců umělé inteligence. NA ČESKÉM TRHU JIŽ V PRODEJI Plně elektrické CLA je už nyní v prodeji za velmi příznivou základní cenu od 1 351 570 Kč (CLA 250+), což z tohoto modelu činí prakticky vstupní model do světa elektromobility u prestižní značky Mercedes-Benz. Vyšší varianta CLA 350 4MATIC s pohonem všech kol vychází na 1 467 730 Kč a první vozy dorazí na český trh během léta. Vedle čistě elektrické verze bude CLA k dispozici také jako hybrid se zážehovým motorem a 48V technologií. Vzhledově se obě verze téměř neliší — zákazníci si tak mohou vybrat podle toho, co každému více vyhovuje.

NESPRESSO Letní kolekce 2025 pro sezónu plnou lahodných a nezapomenutelných momentů s šálkem kávy na vás čeká v buticích Nespresso. Letos značka vrací na trh své nejoblíbenější směsi pro přípravu kávy na ledu, představuje neodolatelné ochucené kávy v limitované edici a novým kávovarům a příslušenství dodává na ikoničnosti výraznými a atraktivními barvami. Nejzajímavější novinkou letošního léta je káva Pistachio Vanilla Over Ice, dekadentní a osvěžující ochucená kávová kreace určená pro přípravu na ledu, jež nepochybně osloví milovníky kávy po celém světě. nespresso.com

VITRA Ikonické křeslo Slow Chair, které v roce 2006 navrhli Ronan a Erwan Bouroullecovi ve spolupráci se značkou Vitra získalo aktualizovanou podobu a také nového společníka. Přibyla k němu pohovka s charakteristickou konstrukcí a čalouněním z hřejivého bouclé. Slow Sofa je navržená s ohledem na současný městský život. Je subtilní, ale pohodlná — ideální pro dva, zároveň však lehká a snadno přemístitelná. „Je to velmi kompaktní řešení do stále menších bytů. Městský projekt, který dává smysl,“ vysvěrtlil Ronan Bouroullec během premiéry obou produktů na kodaňském festivalu 3 Days of Design.

LENOVO Lenovo Yoga Slim 9i (Gen 10) okouzlí luxusním 2.5D skleněným povrchem, ladnými liniemi a 14"

OLED PureSight Pro displejem s úchvatnou hloubkou barev. Jako první notebook na světě s technologií CUD (kamera pod displejem) posouvá hranice designu. Díky zvuku s podporou Dolby Atmos a výkonu procesoru Intel Core Ultra s AI je stylovým společníkem pro práci i odpočinek. Nechybí ani ekologický přístup — je uhlíkově neutrální a využívá recyklované materiály.

FIG TEA Portfolio jedné z nejoblíbenějších vůní značky Nicolaï je kompletní! K parfémové vodě, tělovému mléku a krému na ruce nyní tento tradiční parfémový dům přidává jemně vonící sprchový gel. Jeho vůni provází jemné, zářivé akcenty inspirované fíkovníkem zalitým sluncem. Velkorysá pěna elegantně čistí pokožku a zanechává diskrétní stopu svěžesti a smyslnosti. Přináší chvíle klidu a zjemnění, kterou můžete zažívat každý den. A to nejen v létě, které je s fíkovou vůní neodmyslitelně spjato. myskino.cz

PŘEDPLATNÉ

Roční předplatné časopisu dolCevita — 10 čísel za cenu 1 290 Kč + doplněk stravy Hyaluron N-Medical v hodnotě 1445 Kč

HYALURON N-MEDICAL

Hyaluron N-Medical (100 ml) je 100% čistá vysokomolekulární a nízkomolekulární švýcarská kyselina hyaluronová. Tento doplněk stravy je vhodný pro hloubkové doplnění tělu této novodobé „živé vody“. V každém mililitru přípravku je obsaženo 20 mg bioaktivní kyseliny hyaluronové. Hyaluron N-Medical rozmíchaný ve sklenici nápoje hydratuje pokožku, tkáně a celý organismus směrem zevnitř ven. www.n-medical.cz