Dolce Vita 5 2025

Vědět, objevovat a porozumět,

ČASOPIS

KREATIVNÍ ŘEDITEL Jan Králíček

ART DIRECTOR Petra Roubalová

EDITORKA Tereza Finková REDAKTOR

ARCHITEKTURA & DESIGN Adam Štěch

REDAKTOR Václav Rybář

SOCIAL MEDIA Sandra Kisić

AUTOŘI

Jan Bureš Eva Hlinovská

Kateřina Stündlová

Vladan Šír

Eliška Vrbová

FOTOGRAFOVÉ

Alex Shoots Buildings

Filip Beránek

Critical Styling Service

Julius Filip

Branislav Šimončík

Adam Štěch

Vojtěch Veškrna

ONLINE

dolcevita.cz instagram/dolcevitacz facebook.com/dolcevitacz

VYDAVATEL

Miloš Štěpař

New Look Media, s.  r. o.; Apolinářská 3 120 00 Praha 2

PRODEJNÍ CENA

150 Kč / 6,90 €

ADRESA REDAKCE

Apolinářská 3

120 00 Praha 2 info@dolcevita.cz jméno.příjmení@dolcevita.cz

INZERCE

Michaela Hromádková obchodní ředitelka michaela.hromadkova@newlookmedia.cz

Andrea Manhartová andrea.manhartova@newlookmedia.cz

Hana Pavelková hana.pavelkova@newlookmedia.cz

Jakub Šuťák jakub.sutak@newlookmedia.cz

Monika Matějková manažerka distribuce, výroby a logistiky monika.matejkova@newlookmedia.cz

Názory vyjádřené v časopise dolCevita odrážejí závazek redakce poskytovat čtenářům jedinečný obsah a potvrzují její oddanost kreativitě. Časopis dolCevita je registrován u MK ČR E 13511, ISSN 1213-7502. Podávání novinových zásilek povolila Česká pošta, s. p., odštěpný závod Praha, č. j. nov. 6144 / 96. Předplatné v ČR je zajištěno v SEND, spol. s. r. o.; Ve Žlíbku 1800/77, Hala A3 193 00, Praha 9 Horní Počernice; 225 985 225; send@send.cz, www.send.cz.

Tisk zajišťuje tiskárna Triangl, a. s., Beranových 65, 199 02 Praha 9-Letňany a distribuci PNS a.s.

HOT LIST

Nejžhavější novinky z kreativního světa

INTERIÉR

Na návštěvě v eklektickém domě rodiny sběratelů umění

70

INTERIÉR

Digitální realita architekta

Petera Požára ze studia Delicode

82

ARCHITEKTURA

Varšavský svatostánek umění konečně otevřen

74

PROFIL

Éterický svět ručně tkaných gobelínů Evy Brodské

ARCHITEKTURA

Proměna postmoderního výstavního pavilonu

BACKSTAGE

Jak se vyrábí oblíbené vířivky USSPA

98

DESIGN Horké novinky z Milána

ROZHOVOR

O dlouhém

příběhu obchodu Konsepti s jeho zakladateli

Kolekce Victoria

Designová řada spojuje retro styl 50. let s pokročilými technologiemi a kvalitními materiály. Inspirována legendárním sporákem Elisabeth z roku 1948, přináší design, který spojuje nadčasovou eleganci s precizním zpracováním. Obohaťte svou kuchyni o funkčnost a nezaměnitelný styl.

Jediný SMEG showroom v ČR – místo, kde se italský design setkává se špičkovou světovou technologií.

Vodičkova 672/2, Praha smeg.cz | pottenpannen.cz

DESIGN

Vinné párování podle dolCevity

136

MÓDA

Zachytili jsme módní příběh Domu umenia v Piešťanech

182

DESIGN

Novinky z ženevského veletrhu

ARCHITEKTURA

Slavíme 100 let art deco designu a architektury

190

CESTOVÁNÍ

Ubytujte se ve švýcarském hotelu, ve kterém se odpojíte od současnosti

VÝSTAVY

Kam zajít a co vidět ve výstavním přehledu dolCevity

CESTOVÁNÍ

Lotyšský designér Germans Ermičs nás provedl po Rize

SHOWROOM

Vychytávky pro váš lehčí a estetičtější život

Set keramických umyvadel a nábytku.

Působivá souhra jemně tvarovaných linií v barvě podle vašeho stylu.

Design Vrtiška&Žák

Tradice je společné dílo generací. Tato myšlenka Tomáše Garrigua Masaryka nás inspirovala při vzniku květnového vydání, v němž se věnujeme tématu tradice, ale také významným výročím. Vladan Šír si povídal s Davidem a Lucií Řezníčkovými, průkopníky obchodu s designovým nábytkem v Česku, o třech dekádách kreativního života ve společnosti Konsepti. Kateřina Kadlecová, ředitelka firmy USSPA, která se také již neuvěřitelných 30 let pohybuje v segmentu špičkových spa a swim spa, mi vyprávěla o začátcích rodinného byznysu v polovině 90. let a prozradila nám i některé taje výroby jejich produktů, jež se od A do Z odehrává ve dvou sousedících vesnicích na orlickoústecku. Fashion guru Jan Králíček zabalil kufry plné aktuální kolekce Balvin Couture a převezl je přes česko-slovenskou hranici do Domu umění v Piešťanech. V kontextu původních interiérů ze 70. let získaly modely zcela nečekaný vibe. Adam Štěch zrekapituloval jednu kapitolu z dějin architektury a designu. Hnutí art deco, které svůj název získalo až v 60. letech, letos „slaví“ 100 let od chvíle, kdy jeho dekorativní formy okouzlily Paříž. Poetický materiál přinesla Eliška Vrbová, která navštívila výtvarnici Evu Brodskou v jejím ateliéru, kde se již více než 60 let věnuje tkaní gobelínů.

Nechybí samozřejmě ani tradiční ohlédnutí za dubnovým Salone del Mobile nebo přehled novinek ze světa haute horlogerie, jež Eva Hlinovská prozkoumala na veletrhu v Ženevě. Právě nastal čas na čtení květnové Dolce Vity. ●

Branislav Šimončík, Kamila in Balvin Couture, Piešťany, 2025

Branislav Šimončík, Kamila in Balvin Couture, Piešťany, 2025

Branislav Šimončík, Kamila in Balvin Couture, Piešťany, 2025

Bomma navrhli Lenka

a Boris Klimek

Frank Lloyd Wright

ODOLNOST

Opavská značka Todus, český expert na venkovní nábytek, se neuvěřitelnmě rychle a statečně vzpamatovala z povodní, které v září minulého roku zaplavily sídlo firmy i výrobní halu. V dubnu už byli plně připraveni odprezentovat na Salone del Mobile v Miláně novou kolekci Kori, která zahrnuje jídelní židli, lounge křeslo a jídelní stůl ve dvou variantách — Kori Flex s ikonickým designem a Kori Classic s klasičtějším vzhledem. Neformálně elegantní nízké křeslo obstojí i jako solitérní kus. „Kori přináší nový standard do světa venkovního sezení. Díky plně odnímatelnému polstrování působí jako interiérový nábytek a dodává židli výrazný a jedinečný charakter,“ uvádí Bob Segers, designér kolekce z belgického studia Segers, s nímž Todus dlouhodobě spolupracuje. Cílem bylo nabídnout exteriérový nábytek, u kterého zákazník nemusí dělat kompromisy mezi pohodlím a estetikou na jedné straně, a praktičností spojenou se snadnou údržbou na straně druhé. To zajišťuje lakovaná nerezová ocel v kombinaci s odnímatelným polstrováním z rychleschnoucí pěny a prémiové outdoorové látky (židle a křeslo) a s dvanáctimilimetrovou keramikou (stůl).

VÝROČÍ

design 〔AŠ〕

Letos uplynulo 130 let od narození architekta Bohuslava Fuchse, který se velkou měrou podílel na rozvoji meziválečného funkcionalismu v Brně. Jeho návrhy užitných předmětů, nábytku, keramiky i skla, především pro jeho vlastní značku Aka, kterou založil v roce 1932, jsou na rozdíl od jeho staveb téměř neznámé. I proto se Sklárna Květná 1794 rozhodla navázat na Fuchsovo dědictví a jeho ikonické elegantní návrhy vrátila zpět do výroby. Vznik reedice měla na starost dvojice mladých designérů Klára Janypková s Tomášem Kučerou, kteří jsou zároveň odpovědní za kreativní vedení sklárny. Původních Fuchsových návrhů se umělci snažili držet co nejpřesněji a jejich elegantní křivky převést do současnosti. Kolekce obsahuje minimalistické, ručně foukané sklenice na červené a bílé víno, vodu, koňak a šampaňské. Součástí reedice jsou také vázy a mísy. U sklenic je vždy k dispozici varianta z čirého křišťálového skla nebo světle modré provedení. Některé vázy jsou potom v kouřově šedém odstínu.

OBJEVITELKA

Moderní květinová vůně se strhujícími ambrovými tóny je čerstvou novinkou od Louis Vuitton. Kolekce eLVes je manifestem odvahy a ódou na každou průkopnici, která se nenechá definovat druhými. Novým voňavým příběhem Louis Vuitton destiluje esenci dobrodružného ducha žen. Je to květinově-ovocná, energetizující směs plná hloubky.

SEVERNÍ VÍTR

interiér 〔AŠ〕

Spojení tradice a současného umění aneb Jiný cibulák! Na konci loňského roku vznikl v Dubí soubor sedmi porcelánových váz s charakteristickým rukopisem malíře Martina Salajky. Místo tradiční cibulákové kompozice z broskví a granátových jablek namaloval Martin kobaltem pod glazuru lebky, přízraky a dravé ryby, které patří k jeho obvyklému repertoáru. Realizaci koordinovala Kateřina Trčková, sběratelka Salajkových litografií.

Švýcarské studio Herzog & de Meuron navrhlo nový monochromaticky laděný flagship store pro švédskou oděvní značku Toteme v Pekingu. Butik o rozloze 150 m2 se nachází v nákupním komplexu Taikoo Li Sanlitun a je dalším přírůstkem do rodiny globálních obchodů této švédské značky založené v roce 2014 a typické svým minimalistickým designem. Švýcarské studio držitelů Pritzkerovy ceny obložilo obchod bloky bílého kamene a kovu, které jsou na sebe navrstveny do abstraktních kompozic. Výlohu doplňuje neonový nápis a po celé délce fasády se táhne 15 m dlouhá kamenná lavička. Uvnitř se monochromatický interiér vyznačuje skládanými stěnami a zářivě bílým klikatým schodištěm s lakovanou ocelovou povrchovou úpravou. V přímém kontrastu s bílou konstrukcí byly podlahy a stropy pokryty vysoce lesklou texturou dřeva v černém laku. Autoři vytvořili pro obchod také dřevěné stoly a hranatá bílá křesla na míru. Aby byla celkově dotvořena švédská atmosféra, na plátně nad schodištěm se promítají němé filmy nejslavnějšího švédského filmaře 20. století Ingmara Bergmana.

móda 〔JK〕

IN VERONA

LABORATOŘ

interiér 〔AŠ〕

8. března 2025 byl v pařížské čtvrti Le Marais otevřen první samostatný obchod oblíbené španělské značky CAMPERLAB věnovaný unisex obuvi, ready-to-wear kolekcím a doplňkům. Prostor na adrese 15 rue Debelleyme slibuje pohlcující zážitek. Ostatně nová divize CAMPERLAB je definovaná svou nepředvídatelnou povahou, boří všechna očekávání a přepisuje zaběhnutá pravidla designu v kolekcích obuvi, ready-to-wear a doplňků, včetně slunečních brýlí. I samotný design obchodu reaguje na určitou nepředvídatelnost. Tvoří ho syrový architektonický koncept s industriálními texturami, za jehož designem stojí Harry Nuriev, zakladatel a kreativní ředitel Crosby Studios. Interakce s takovým prostorem se stává více než jen akcí — stává se zážitkem, odhaluje nové perspektivy a boří tradiční hranice mezi objektem a uživatelem.

ELIO modular sofa & DUNES low tables by Yabu Pushelberg

PIAZZA

design 〔TF〕

V industriálním prostoru Opificio 31, přímo v srdci Tortona Rocks, vyrostla během milánského Salone del Mobile interaktivní instalace inspirovaná místem, kde se lidé po staletí setkávali, sdíleli a tvořili. Výsledkem spolupráce IQOS se značkou Seletti byl projekt „Curious X: Sensorium Piazza“ , inovativní umělecká instalace, multisenzorický prostor propojující umění a technologii. Tímto krokem zároveň oznámily obě značky celoroční spolupráci, během níž budou rozvíjet další kreativní projekty. Tato reinterpretace klasické piazzy, typická pro italskou kulturu, se za pomoci moderních technologií a digitálních vrstev proměnila v živý prostor, kde se prolínaly vzpomínky, hlasy a tváře návštěvníků. Každý z nich se tak nestal pouhým divákem, ale hlavní postavou celého příběhu. Značka Seletti, známá svou odvahou porušovat designová pravidla a kombinovat pop-art s ironií, přenesla do projektu svůj nezaměnitelný rukopis.

BE AMUSED

Francouzský designér Patrick Norguet se při navrhování nového lřesla pro českého výrobce TON nechal inspirovat skicou Henriho de Toulouse-Lautreca — portrétem Cissy Loftus, múzy období Belle Époque. Načrtnutý okamžik působí pomíjivě a poeticky, je v něm jemnost i sebedůvěra, bez zbytečné okázalosti. Právě tenhle duch se promítl do křesla, které jemně propojuje minulost s přítomností. Cissy je dokonalým spojením pohodlí, řemeslného umění a charakteru. Měkké čalounění vás obejme, zatímco elegantní ohýbané linie dřeva nesou podpis nadčasového řemesla značky. Ať už si vyberete variantu s vysokým nebo nízkým opěradlem, Cissy přináší klid a uvolnění s lehkostí, která propojuje tradici se současností. Ve dvojici s podnožkou vytvoří z každého prostoru útočiště pohodlí.

Každý detail — od tvarovaného dřevěného rámu po jemnou oporu polštářů — vznikl s myšlenkou, že skutečné pohodlí by mělo být stejně přirozené jako inspirace sama.

SHELTER

architektura 〔AŠ〕

Archeologické naleziště Stöng na Islandu obsahuje ruiny vikingského domu a zemědělské osady. V roce 1957 byla kvůli ochraně této významné lokality postavena přes vykopávky dřevěná budova, která však od té doby chátrala. Architektonické studio Sp(r)int aktuálně zrestaurovalo, rozšířilo a přidalo na dřevěnou konstrukci z 50. let polykarbonátové střešní panely. Tento citlivý zásah téměř nezměnil dojem z archeologického naleziště a jeho vztah k okolní severské krajině. Studio Sp(r)int totiž rozhodlo využít potenciál stávajícího přístřešku, zachovalo jeho dřevěnou konstrukci a vyztužilo ji pozinkovanými ocelovými rámy. Nejde ani tak o výrazné architektonické gesto, jako spíše o jemnou technickou práci, která žádným způsobem nepoškodila vzácnou lokalitu. Jen málo zásadních změn bylo Na objektu provedeno bylo provedeno jen málo zásadních změn, největší z nich je přidané okno, které poskytuje výhled na ruiny z venkovní terasy.

kosmetika 〔TF〕

TERAPIE

Omlazující hydratující fluid stimuluje buňky, jež podporují regeneraci a minimalizují první známky stárnutí. Mléčná textura se rychle vstřebává, podporuje tvorbu kolagenu, zlepšuje elasticitu a vytváří zářivou pleť. Kyselina hyaluronová minimalizuje vzhled jemných linek. Pokožka je po použití pružnější, odolnější a zářivější. envytherapy.com

GEOLOG

Peruánská kancelář RF Studio představila novou sérii kamenných stolů, inspirovaných předkolumbovskými civilizacemi a jejich hlubokým spojením s andskou krajinou. Kolekce s názvem Mapa de Suelos (Půdní mapa) zkoumá bohaté geologické dědictví Peru. Jedná se o složité sestavy mramoru, travertinu a onyxu, demonstrující místní topografii prostřednictvím výjimečného řemeslného zpracování rozmanitých kamenných bloků.

KRAJINA S NÁBYTKEM

Sedací systém Loungescape navrhl pro značku Flexform legendrní italský designér Antonio Citterio. Pohovku si představuje jako všestranný kus nábytku schopný proměnit obytný prostor. Loungescape formuje prostředí domova, stává se jeho ústředním bodem a nabízí nové pohledy na pohodlí a krásu. Unikátní jednodílná konstrukce na sebe vrství měkké polštáře, organické tvary

jsou pečlivě vytvořeny na základě principů ideální rovnováhy mezi proporcemi a úhly sklonu, aby podpořily zážitek, který spojuje relaxaci a pohostinnost. Charakteristickým detailem Loungescape je zkosená základna, která dodává konstrukci lehkost, na rozdíl od počátečního dojmu monolitické pevnosti, jenž vyvolává. Modularita a výběr dostupných velikostí dělají z pohovky obzvláště všestranný sedací systém s mnoha možnými konfiguracemi vhodnými pro všechny druhy prostorů. Výběr látek a kůže z exkluzivní kolekce Flexform otevírá nespočet přimožností způsobení čalounění a vytvoření jedinečného řešení na míru.

NASPOŘ!

design 〔JK〕

Galerie Praguekabinet představuje ve své nové instalaci kolekci kasiček studentky pražské UMPRUM Markéty Pickové.

JK Na jaké klauzurní téma kasičky vznikaly?

MP Pracovala jsem na nich v mém domovském ateliéru Studia keramiky a porcelánu pod vedením Milana Pekaře a Terezy Slukové na téma „Udělej svůj život lepší”. Využila jsem metaforu kasičky jako objektu, který je symbolem vztahu člověka k požitkům života. Obsesivní šetření peněz poukazuje na jeden z rozšířených fenoménů ve společnosti — odkládání si příjemných prožitků na pozdější časy. Přítomnost je pak prožívána jen jako cesta k nim. Inspirativní mi přišel i fakt, že aby se člověk k penězům dostal, musí předmět rozbít. Přitom si k němu během spoření vytváří citový vztah. Aby kasička splnila svůj opravdový účel, musí být zničena. Navrhla jsem každý objekt tak, aby se k penězům bez rozbití opravdu nebylo možné dostat. Je dutý a masivní a reflektuje obsesivní vztah k naspořeným penězům — neutracené peníze jsou úplně stejně bezúčelné jako nerozbitá kasička.

JK V čem se jednotlivé objekty liší? A z čeho konkrétně vychází jejich tvarosloví?

MP Při modelování kasiček jsem se inspirovala dovolenkovou tematikou z fotek a filmů z osmdesátých let a potom také z knihy „Chrámy peněz“ od Jany Pavlové a Lukáše Pilky. Jana Pavlová se ve své knize dívá kriticky na postmoderní a eklektický styl budov bankovních domů a spořitelen a prozkoumává problematiku postmoderní architektury českých bank postavených v období transformace společnosti po pádu totalitního režimu. Poukazuje zejména na jejich bezobsažná gesta, teatrální kulisovité fasády a nevydařené kopírování zahraničních vzorů. Návrh kasičky tak byl do určité míry také plný „teatrálních kulisovitých fasád“. Kombinovala jsem historizující sloh architektonických prvků dekoru pražských domů a kýčovité, prvoplánově okázalé symboly z dovolené, jako je například motorová jachta, delfíni nebo palmy. Kasička tím balancuje na pomezí rádoby historismu a nevkusného dekoru.

JK Dokážeš vytvořit i personalizovanou verzi na přání klienta?

MP Abych byla upřímná, asi ne… Mým původním plánem bylo kasičky při obhajobách rozbít. Chtěla jsem, aby splnily svůj účel, aby se divák odprostil od estetiky objektu a spíše se otevřel konceptu dočasnosti díla. Nakonec mi rozbíjení přišlo trochu prvoplánové a zbytečně provokativní. Autentické rozbití objektu může udělat jen budoucí „spořitel“. Personalizovanou verzi nejspíš vytvářet nebudu, díla dále nereprodukuji, jsem neposedná, ráda se posouvám dál a experimentuji s materiálem a možnostmi, které keramika přináší.

JK Co bylo nejtěžší — technologicky i výtvarně — pří práci na sérii?

MP Nejtěžší na výrobě bylo vytvořit objekt, který by byl odshora až dolů úplně dutý, většinou je při modelaci větších keramických objektů potřeba vytvářet vnitřní opěrné sloupky a žebra, aby se hlína pod svojí tíhou nezačala bortit. To v tomto případě nebylo možné, protože jsem chtěla, aby se kasa mohla celá naplnit.

JK Jaký je tvůj další projekt?

MP Momentálně pracuji na soše čtyřmetrového keramického krokodýla, který bude umístěn v obci Olešnice v Libereckém kraji. Tato událost bude vyvrcholením spolupráce umělců z UMPRUM a skupiny obyvatel Olešnice, která má zájem o podporu kulturního rozvoje obce. Na projektu se budou dále podílet studenti FAMU, kteří pod vedením fotografky Rosálie Tomkové o projektu natáčí dokumentární film.

Více informací na praguekabinet.com nebo @praguekabinet, Markétu sledujte na @margi4149

KRAJKA A KRAJINA

m'da 〔JK)

Nová kolekce vysokého šperkařství značky Dior s názvem Milly Dentelle je inspirována hned několika tradicemi. Jednou je malebné městečko šedesát kilometrů od Paříže Milly-la-Fôret, které dalo kolekci název a kam v dětství jezdil Christian Dior se svou matkou Madeleine a později sem utíkal odpočívat do nádherných květinových zahrad po svých módních přehlídkách. Snová krajina plná květin se v hledáčku kreativní ředitelky Victoire de Castellane změnila v dechberoucí a nečekané kombinace drahokamů usazených do bílého, žlutého a růžového zlata. Další impuls vyšel (jak název sám napovídá) z tradiční francouzské krajky. Sedmdesát šest výjimečných kusů spojuje nejen hravost, pestrost a asymetrie, ale také fúze vlivů přírody a vysoké krejčoviny. Victoire opět vytvořila svůdný a lehce surreálný svět, který je přitažlivý pro ženy i pro muže. „Lidé mají tendenci zapomínat na svůdnou nebo erotickou sílu šperku, zatímco pro mě zůstává opravdu velmi důležitá“. Také cítítu tu magickou přitažlivost?

OTISKY

design 〔TF〕

„Všechno začalo jednoduchou myšlenkou: vytvořit si vlastní stůl, který by přirozeně souzněl s materiály, které máme rádi — dřevo, kámen, příroda. Z prvních experimentů s minerální stěrkou vznikly unikátní kusy nábytku, nejdřív pro nás, pak pro přátele a brzy i pro první klienty. A tak se narodilo Synestè, značka, která propojuje materiálovou čistotu, minimalistický design a řemeslnou preciznost,“ říkají vysvěluje Zuzka Cmielová a Pavel Hadáček, její zakladatelé. První Kolekce Kanso je jejich manifestem. Precizní geometrie, vyvážené proporce a jemná textura stěrky definují solitéry, které přirozeně zapadnou do jakéhokoliv prostoru. Ať už jde o konferenční stůl, podstavec nebo designový akcent v interiéru, Kanso staví na minimalistické estetice, která není jen volbou stylu, ale je přístupem k tvorbě. Přirozené stopy ruční práce navíc dodávají každému kusu jedinečný charakter. syneste.studio

design 〔AŠ〕

Švédský designér Gustaf Westman a seznamovací aplikace Feeld zaměřená na pozitivní přístup k sexu, vytvořili hravou víceúčelovou postel. Designér ze Stockholmu, který si vybudoval svou kariéru především působením na Instagramu, je známý svými robustními a barevnými bytovými doplňky a nábytkem, včetně vlnících se zrcadel a kulatých pohovek, které se staly bestsellery. Spolupráce s Feeld představuje jeho vůbec první postel. Tradiční konstrukci s nebesy proměnil tvůrce v zaoblený objekt s retro vzhledem. Skládá se z kruhového rámu a je vybavena zářivě modrou matrací ve tvaru půlměsíce, televizí, reproduktory, pěti kruhovými lampami a dvěma zrcadly. „Vytvořil jsem multifunkční prostředí, které vybízí k trávení více času v posteli s více lidmi zároveň,“ popisuje Westman.

Nová adresa: Bílkova 4, 110 00 Praha 1 1. patro - zvonek, bez nutnosti objednání

GREENHOUSE

Na jihozápadě Islandu se nachází město Hafnarfjörður. Přístavní fjord, jak by se dal název města přeložit, nabízí ojedinělý gastronomický zážitek v restauraci SOL. Nachází se v obřím skleníku s vlastní produkcí salátů, bylinek, okurek a rajčat, vaří tu ale i své pivo. Projekt je výsledkem spolupráce dvou párů: Björk a Sölvi, kteří původně vymysleli vizi, a poté přivedli do týmu Guðrúna a Brjánna. Kombinace skla a bílého italského mramoru, z něhož jsou stoly a obložení baru, vytváří harmonický prostor, jímž prostupují sluneční paprsky. Dalšími materiály, které se v interiéru objevují, jsou islandský sloupcový čedič, láva a dřevo. Restaurace neustále experimentuje s novými nápady a těší se velkému zájmu. Po domluvě s personálem restaurace je možné projít si i uzavřené prostory skleníku. Návštěvníci mohou do restaurace přijít o víkendu na brunch a od středy do neděle na večeři. Koncept podniku staví na zásadách udržitelnosti, nejde mu o kvantitu, ale kvalitu. S tím se pojí i nabídka čerstvých surovin, což na místech, jako je Island, není vždy zrovna jednoduché zajistit.

Židle Step

Kostel Nanebevzetí Panny Marie Neratov v Orlických horách

SOLITÉRY

Česká značka vybavení koupelen Ravak začala vyrábět volně stojící akrylátové vany s novým designem horní hrany, jejichž autorem je Kryštof Nosál. Použitá technologie TEC nenechává prostor pro nedokonalost. Umožňuje nabídnout precizní, ručně zpracovávanou hranu, kde se vnitřní povrch a vnější plášť setkávají v jemné lince. Ta tvoří charakteristický prvek elegantního a minimalistického designu. Celkový dojem podtrhují kurátorsky vybrané odstíny vnějšího pláště. Jemně vykroužené tvary jsou kdykoli připravené obejmout tělo v příjemné vodní lázni.

KERAMICKÝ

KLUB

design 〔AŠ〕

V rámci nedávného Salone del Mobile v Miláně představil populární italský výrobce keramických dlaždic Mutina projekt Being Mutina, speciální instalaci vytvořenou ve spolupráci s umělkyní a fotografkou Brigitte Niedermair a kurátorkou Helen Nonini. Instalace byla rozdělena mezi prostory firemní centrály Casa Mutina, zahradu a podkroví přilehlého Spazio Cernaia, a vytváří tak propojenou kulturní cestu, kterou se prolíná použití výrazných dlaždic z kolekcí Mutina. Zároveň zdůrazňuje hodnotu experimentování a inovací ve světě Mutiny. Celá výstava sice skončila, ale část instalace v Casa Mutina bude přístupná veřejnosti po předchozí domluvě až do listopadu 2025.

DUALITA

interiér 〔TF〕

Řetězec Sir Hotels otevřel svou první pražskou pobočku, která se okamžitě stala součástí dynamické kulturní scény české metropole. Hotel Sir Prague je umístěn v historické budově ikonické části Nového Města. Promyšlený interiér z dílny britské designérky Lindy Boronkay je oslavou vrstevnatých uměleckých vlivů města. Gotická velkolepost, kubistická inovace a secesní elegance se tu prolínají s moderními estetickými zásahy. „Krása Prahy spočívá v kontrastech — historie a modernita, velkolepost a intimita,“ říká Linda Boronkay. „Do Sir Prague jsem chtěla promítnout atmosféru této duality, evokovat nostalgii a touhu po objevování. Od sochařského osvětlení po ručně vyšívané textilie, každý prvek odráží bohatou řemeslnou tradici a umělecké dědictví města, což hosty ještě více vtáhne do jeho genia loci,“ vysvětluje. Hotel nabízí 76 pokojů a apartmánů, které zdobí na míru vyrobený nábytek nebo skulpturální svítidla.

NABODENÍČKO

gastro 〔TF〕

Na rohu Jungmannovy a Palackého ulice v Praze byl otevřen nový poklad pro všechny milovníky skvělého jídla a vína — už druhá restaurace Špejle! Vtáhne vás do neuvěřitelného světa chutí, vůní a příjemné atmosféry, která je nyní ještě větší, ještě živější a ještě přívětivější. Nová Špejle je prostornější než kdy dříve a nabízí vzdušný interiér s otevřenou kuchyní, která vás vtáhne přímo do středu kulinářského dění. Ostřílení matadoři pražské gastroscény — Jan Boroš, Jan Braniš, Josef Pleskač a Václav Vojíř —, kteří stojí i za touto druhou Špejlí, přesně vědí, co lokální gastroscéna potřebuje, a právě to nabízí; moderní a rychlou gastronomii v kvalitním prostředí. Stejně jako v první Špejli v Jindřišské, i zde je konzumace prožitkem, který si každý host řídí podle sebe. Kdykoli si vybere cokoli z nabídkových pultů, platí podle počtu špejlí, které jsou součástí jednotlivých pokrmů a mají jednotnou hodnotu. Je to ideální místo a koncept pro ty, kteří nechtějí strávit celý večer u plnohodnotné večeře, ale raději si „jen uzobávají“ a užívají si volnost a pohodovou atmosféru. Vybírat lze ze tří sekcí — studené, teplé a sladké kuchyně a cena za jednu špejli je 33 korun.

#E-MTB

#INTEGRATEDBATTERY

Rám double butted hydroformní dural 6061 27.5" (integrovaná baterie), vzduchová, uzamykatelná vidlice RST F1RST 110 -15 Air, motor Shimano Steps EP-600, 250 W, baterie Shimano E-806 Li-Ion, 36 V/17,5 Ah/630 Wh, komponenty Shimano Cues 6000 1 × 11 (38/11- 50), hmotnost: 23,4 kg/17".

PROTI VĚTRU

móda 〔JK〕

Dánská značka RAINS do toho šlape. Otevřela si novou supermoderní budovu svého sídla ve městě Aarhus a posledního března tohoto roku zde rovnou představila novou kolekci na podzim a zimu 2025. Je opět plná nečekaného tvarosloví a technických materiálů pro milovníky městského outwearu. Tlumené barvy a zajímavé textury jí dodávají až postapokalyptický charakter.

gastro 〔TF〕

Na bývalém žižkovském nádraží vzniká nová výstavba, okolo nároží s podloubím proudí lidé za povinnostmi i relaxem do blízkého parku. Asijská kavárna Sensu s vášní pro matchu je v tomto dynamickém prostředí nového Žižkova ostrůvkem klidu. Projekt interiéru od architekta Jiřího Lukáše řešil každý centimetr nábytku, stropu, stěn i podlahy. Od dilatačních spár betonu po okapové hrany nerezu. Procesu navrhování dodával po celou dobu náboj výjimečný přístup investora, který se mimo jiné vydal do Japonska navázat vztahy s místními pěstiteli čaje a podpořil tak celou snahu oddaným přístupem k bezpodmínečné kvalitě. Atmosféru místa podtrhují přírodní a pravdivé materiály.

KATE, FOR YOU

umění 〔TF〕

Výstava v Pražákově paláci v Moravské galerii v Brně mapuje dlouholetou spolupráci fotografky Marie Tomanové s protagonistkou Kate, jejíž portréty zachycují různé etapy jejího života od roku 2017 až do současnosti. Projekt reflektuje nejen vizuální transformaci, ale i intimní příběh osobní identity a mezilidských vztahů. Tento časosběrný přístup k portrétu přináší nuance identity v čase a umělkyně tento proces dále rozšiřuje prostřednictvím videa a instalace. Při prvním setkání a fotografování Tomanová zachytila Kate a její partnerku Odie v jejich koupelně v Brooklynu. Napojení, ke kterému mezi nimi během fotografování došlo, stálo na počátku pevného přátelství, souznění a vzájemné inspirace. Pro Tomanovou byla tato zkušenost přelomová. Nafotila tenkrát sice jen jednu roli kinofilmu, ale snímek Kate a Odie (2017) z tohoto filmu obletěl svět a byl také na obálce její první knihy Young American (2019). Jádrem výstavy v Moravské galerii je právě tento kompletní svitek filmu v původní sekvenci 36 snímků, který je k vidění poprvé a prezentovaný jako jedno dílo, First Roll, Kate and Odie (2025). Autorka nás s naprostou otevřeností a upřímností sobě vlastní nechává nahlédnout do momentu za momentem, snímku za snímkem z onoho letního odpoledne s Kate a Odie. Do 28. 9., moravska-galerie.cz

kosmetika 〔TF〕

OHEŇ & VODA

Švýcarská značka špičkové kosmetické péče o pleť Dr.Levy představuje svoji revoluční novinku Intenzivní omlazující kúra Dr.Levy Fire & Snow opírající se o poznatky epigenetiky a šokové terapie, která během 20 dnů dokonale transformuje vaši pleť v její lepší, mladší a zdravější verzi! infokrasa.cz

NÁHODNÁ SETKÁNÍ

interiér 〔AŠ〕

Francouzský designér Philippe Starck je známý svými provokativními díly, jejichž prostřednictvím často vypráví vlastní příběhy. Teď na jednom takovém vystavěl koncepci nového hotelu Maison Heler ve francouzských Metách. Na střeše devítipatrového objektu se nachází věrná kopie historizujícího sídla z 19. století. Starck tu vypráví surrealistický příběh jistého Manfreda Helera, imaginárního muže, jehož sídlo bylo vymrštěno devět pater do vzduchu. „Manfred Heler zdědil krásný dům po svých rodičích. Jako sirotek se ale ocitl v tomto sídle úplně sám. Aby se s nudou vyrovnal, snaží se všechno kolem sebe sám vynalézat a vyrobit,“ popisuje Starck svou fikci. Helerův dům se surrealistickým způsobem ocitl na střeše hotelu. Je kompletně obložen kovem a s monolitickou věží vytváří překvapivý kontrast. Uvnitř se nachází restaurace, bar a prostory pro pořádání různých akcí, vybavené Starckovými návrhy, jako jsou křišťálové kladivo, sádrové kovadliny, oboustranné sekery a obrácená houpací křesla. móda 〔JK〕

Věděli jste, že legendární vůně Chanel, kterou v roce 1921 vytvořil Ernest Beaux, dostala poctu ke svému 100letému výročí v podobě kolekce šperků? Letos v květnu přichází její proměna do nové verze a stojí to za to. V této již klasické fine jewelry kolekci N°5 teď najdete kratší náhrdelník, který lze upravit jako cool choker, náramek zdobený třemi barvami zlata: bílou, béžovou a žlutou a asymetrický prsten ze žlutého zlata.

Anti-Soviet

Na rozdíl od Česka, v sousedním Polsku s realizací ambiciózních projektů kulturních institucí neotálejí a pomalu zaplňují svá města stavbami světových architektů. Zatím posledním příspěvkem do sbírky současné architektury, která má potenciál stát se ikonickou, je nová budova Muzea moderního umění ve Varšavě.

Varšavské Muzeum moderního umění (MSN) čekalo na svůj stálý domov 20 let. V roce 2010 byl odhalen návrh švýcarského architekta Christiana Kereze, který monumentální budovu na půdorysu písmene L zastřešil sérií perforovaných betonových valených kleneb. Kerez však nakonec o projekt přišel. „První výzva k soutěži se uskutečnila již v roce 2006. Podmínky generální soutěže byly ale špatně a zvláštně nastaveny, mimo jiné bránily účasti zahraničních architektů. Projekty Zahy Hadid nebo Richarda Meiera byly tedy nakonec vyřazeny. Po takové celosvětové diskreditaci někteří porotci ze soutěže dokonce odstoupili. Byla tak vyhlášena nová výzva k předkládání návrhů, která měla přinést požadovaný efekt. Po dlouhém, vyčerpávajícím a kontroverzním jednání vybrala porota návrh vytvořený švýcarským architektem Christianem Kerezem,“ napsal v roce 2012 polský novinář a teoretik Marcin Szczelina, jehož kritika směřovala k polským činitelům, médiím a veřejnosti, kteří Kerezův

design nepovažovali za vhodný a po několika vzájemných žalobách mezi Varšavou a švýcarským architektem Kerez nakonec z projektu odstoupil.

Křivdy se nepodařilo napravit nikdy, ale nová budova od loňského roku už konečně stojí. Objekt završuje snahy revitalizovat důležitou součást varšavské historie, a to sice náměstí Defilad s ikonickou budovou Paláce kultury a vědy, který byl vystavěn v padesátých letech ve stylu socialistického realismu, na jedné straně a obchodním centrem ze sedmdesátých let na straně druhé. Nová budova je tak po dlouhé době svěžím přírůstkem do bohaté a často dramatické urbanistické historie tohoto největšího veřejného náměstí v Evropě. A trvalo dalších 12 let, než se konečně nový projekt podařilo zhmotnit v realitu. Návrhu se nakonec zhostil americký architekt Thomas Phifer, který si během své kariéry nesčetnými návrhy uměleckých muzeí vytvořil vlastní, minimalistický rukopis. Je autorem muzea Glenstone

v Potomacu v Marylandu, Muzea umění Severní Karolíny v Raleigh, přístavby Corning Museum of Glass nebo Brochsteinova pavilonu v kampusu univerzity Rice v Houstonu v Texasu. Stejně jako u předchozích staveb, které většinou tvoří čistě bílé kubické objemy, ani ve varšavském muzeu výtvarnými prostředky zrovna nehýřil a navrhl objekt tvořený dvěma bílými kvádry ležícími na sobě. Někteří kritici projektu poukazují na nudný design, který připomíná spíše obchodní centrum než kulturní instituci takového významu. I přesto však architekt našel způsob, jak svůj minimalistický návrh oživit. Do všech čtyř stran fasády vložil zapuštěné lodžie a různě velké okenní otvory, které návštěvníkům nabízejí nečekané výhledy na okolí, a tím pádem reflexi urbanistického vývoje centra Varšavy.

„Nejvíce si na projektu cením světla. Světlo otevírá myšlení. Je to svým způsobem očistné. Zvlášť tady, kde se z muzea návštěvníci koukají na hrůzný symbol →

sovětského kulturního podmanění Polska v padesátých let,“ říká architekt v souvislosti se socialisticko-realistickým palácem hned vedle. Exteriéry i interiéry muzea zcela negují imperiální ambice historie a snaží se svým čistým designem návštěvníky zklidnit a nechat je ponořit se do svých myšlenek. Už jen vstupní prostor působí jako kulturní svatostánek. Je definován dvojitým schodištěm, které jako by levituje v prostoru a po kterém se rozlévá světlo vstupující ze stropních světlíků. „Chtěl jsem vytvořit jakýsi monumentální vstupní chrám, ale zároveň tranzitní prostor, který bude vybízet návštěvníky muzea k zastavení, rozhovoru a vnímání prázdnoty,“ popisuje Phifer.

Přízemí je koncipováno jako rušnější prostor s knihkupectvím a kavárnou. Naopak galerie s expozicemi různých rozměrů jsou umístěny v horních patrech a jsou protkány malými meditačními místnostmi obloženými evropským jasanem. Lákají návštěvníky k vstřebání uměleckých zážitků i zmíněným výhledům na město. Součástí budovy je také divadlo se 150 místy a výukové prostory. To vše v čele s novou rozměrnou expozicí polského i světového umění, která se otevřela 21. února, by mělo podle zástupkyně starosty Varšavy Aldony Machnowska-Góré přilákat až 800 000 návštěvníků ročně. Za pět let je pak celý kulturní program rozšíří další sousední instituce — divadlo TR Warszawa, které také navrhne architekt Phifer

Díky více vstupním a výstupním bodům je stavba skvěle propojena se dvěma stanicemi metra a hlavním autobusovým nádražím. Muzeum se tak přirozeně integrovalo do městské struktury a funguje v podstatě jako součást veřejné dopravní tepny. ●

❶ Kontrast nové minimalistické budovy se „sovětským“ Palácem kultury a vědy je značný. Pro Varšavu jde o důležitý

milník v kulturní emancipaci. Fasádu stavby pojal Phifer jako abstraktní obraz. Bílá plocha je narušena jen několika málo otvory.

❷ Centrálním prostorem muzea je vstupní hala s dvojitým schodištěm, které zároveň slouží jako místo pro setkávání. V přízemí jsou také prostory určené k inovativnímu pojetí expozic spojených s performancí i aktivismem.

❸ Jednotlivé výstavní síně se pak nacházejí ve vyšších patrech muzea. Pod kurátorským vedením ředitelky Joanny Mytkowské se sály zaplnily uměleckými díly polských výtvarnic, jako jsou Magdalena Abakanowicz, Maria Bartuszová nebo Karolina Jabłońska, ale i zahraničními hvězdami jako Wolfgang Tillmans, Sylvie Fleury a další.

❹ Americký architekt také vytvořil mezi jednotlivými čistě bílými expozicemi jakési uklidňující prostory obložené dřevem – studovny nebo místa pro relaxaci.

❺ První velká expozice muzea nese název Impermanent a tvoří ji díla pocházející z období od padesátých let 20. století do současnosti.

Produktový a interiérový designér Fabien Cappello „překlopil“ svůj mexický domov, kde

se obklopuje lokálním řemeslem, do eklektického interiéru pro milovníka umění v Austrálii.

Fabien Cappello má za sebou studium jak na prestižní Royal College of Art v Londýně, tak na škole Ecal ve švýcarském Lausanne. V jeho pojetí designu nechybí konceptuální hrátky, prozaická formální řešení ani inspirace každodenním životem v mexické Guadalajaře, kde od roku 2016 žije a pracuje. Svůj různorodý postoj zaujal i ke svému projektu interiéru pro Matthiase Arndta a Tiffany Wood v odlehlé oblasti Mornington Peninsula asi dvě hodiny jízdy od australského Melbourne. Stejně jako Fabien, i jeho klienti jsou světoběžníky. Zatímco Matthias je odborníkem na výtvarné umění a poradcem výstavních institucí, jako jsou londýnská Tate, berlínská

Neue Nationalgalerie nebo Národní galerie v Sydney, Tiffany je aukční expertkou. Po letech strávených na různých místech se rozhodli se svými dětmi usadit právě v Austrálii. „Chtěli domov, který by jim opravdu sloužil k životu a ne pro reprezentaci,“ hovoří o jejich skromném záměru Cappello, který projekt pojal jako jako živoucí galerii současného umění, v níž se prolíná designérův nezaměnitelný barevný rukopis s vybranými díly z vlastní sbírky Matthiase a Tiffany.

Zatímco oni se začali starat o produkční část, Cappello vymýšlel, jak bude interiér koncipovat. Vycházel přitom z nátury zadavatelů a také z okolí. „Jejich dům je velmi

skromný. Společně s velkou privátní galerií hned vedle ho navrhl místní ateliér Chrofi. Příznačné pro Matthiase a Tiffany byl už ten fakt, že své sbírce umění dedikovali mnohem větší prostor než svému bydlení,“ popisuje designér nároky klientů, kteří netoužili po reprezentativním domě, ale prostoru, který budou využívat každý den. „Žijí ve velmi skromném módu. Nechtěli místnosti, které by v běžném rodinném provozu zůstávaly prázdné. To bylo součástí zadání. Zároveň to byli fantastičtí klienti. Nechali mě dělat mou práci, ale zároveň se každý prvek snažili posouvat svými postřehy,“ pokračuje Cappello.

Projekt začal u starých židlí a stolu Tulip od Eera Saarinena, které měla Tiffany po svých rodičích. Cappello pak nechal na míru vyrobit jednotlivé kusy nábytku a zařízení — jako obvykle navrhl pestrou koláž interiérových prvků charakteristických pestrými barevnými kombinacemi i použitými technikami. Asi nejvýraznějším prvkem interiéru se stala jakási sedací platforma s čalouněným vestavným nábytkem a integrovanými svítidly. „Hodně jsem přemýšlel nad dnes opět velmi populárním zapuštěným prostorem se sezením (tzv. conversation pit). Já jsem ho ale naopak vyzdvihl nad úroveň podlahy tak, že vzniklo jakési obytné pódium. Naprosto to změnilo konfiguraci rodinného života. Děti začaly být hodně na platformě místo toho, aby se zavíraly do svých pokojů,“ popisuje designér, který znovu zdůrazňuje, že výsledkem je opravdový dům k životu se skutečnými lidskými interakcemi. K tomu slouží i řada dalších prvků. Cappello navrhl a se svými spolupracovníky v Mexiku vyrobil svítidla z proutí a skla, barevné keramické dlaždice i výrazné vzorované látky vytvářející bohatou mozaiku až nesourodých forem i barev. Tak to má ostatně Cappello rád. Vždyť mumraj mexické ulice a jejích řemesel se zásadně promítají do jeho neo-postmoderní estetiky. Cappello je mistrem jakéhosi inkluzivního designu, ve kterém nízké a obyčejné povyšuje na elegantní a sofistikované. „Navrhl jsem pro dům také hodně stolků na kolečkách. Jsou flexibilní, jednou mohou být použity jako piedestaly na sochu, podruhé na servírování čaje, například na terase venku, kde obrovský stůl pokrytý mexickou mozaikou pojme až 20 strávníků,“ zakončuje Cappello, který v podstatě celý interiér vyrobil v Mexiku a jedním kontejnerem poslal do Austrálie, aby tam vytvořil spokojený domov pro moderní, uměnímilovnou rodinu. →

Cappello pojal australský domov

Matthiase a Tiffany jako živoucí galerii

z jejich sbírky.

❶ Fabien Cappello je zvyklý ve svých projektech pracovat s rozmanitými materiály. V interiéru domu Matthiase Arndta a Tiffany Wood začal od vintage kolekce židlí a stolu Tulip, kolem kterých vytvořil barvitý svět umění a designu.

❷ Fabien Cappello má za sebou prestižní evropské univerzity a od roku 2016 žije a pracuje v Mexiku.

❸ V domě se nacházejí tři ložnice — jedna hlavní, druhá pro děti a třetí pro návštěvy. Do každé navrhl Cappello jedinečné skleněné lampy, vytvořil proutěná čela a speciální poličky.

❹ Obytný prostor domu se během hezkého počasí rozšiřuje na terasu, pro kterou Cappello navrhl masivní mozaikový stůl pro až 20 lidí.

❺ Zdvižená obytná platforma se zabudovaným sezením se stala srdcem celého domu i rodinného života. Jedná se o Cappellovu variaci na tzv. conversation pit. V pozadí visí obrazy od Daniela Walbidi, Daniela Boyda a Antona Henninga.

❻ V návrzích interiérových prvků šlo Cappellovi především o praktičnost. Například noční stolky mají dostatek místa na nezbytné věci.

❼ Barvy a struktury se v interiéru potkávají s výjimečnými uměleckými díly z vlastní sbírky Matthiase a Tiffany. Zde například obraz Paradise IIIod Zandile Tshabalaly.

Trvalá dočasnost

Křižíkovy pavilony na pražském Výstavišti vznikly jako dočasné stavby pro Všeobecnou výstavu v roce 1991. Měly zmizet, zůstaly. Po letech chátrání a hrozbě demolice se dočkaly rekonstrukce, která jim vrátila důstojnost a přidala novou vrstvu — veřejnosti zpřístupněné střechy proměněné v zelené terasy. Dočasnost se tak změnila v trvalou hodnotu.

Původně měly vydržet jen pár měsíců. Křižíkovy pavilony vznikly pro Všeobecnou československou výstavu 1991 jako dočasné objekty, které doprovodí ambiciózní, ale už v zárodku problematickou akci. Po jejím skončení měly být zbourány — jako mnoho jiných výstavních struktur ve světě. Jenže zůstaly. A je dobře, že zůstaly.

Výstava samotná měla navázat na slavnou Zemskou jubilejní výstavu z roku 1891. O století později ale Česko zdaleka nebylo v takové formě — probíhalo zběsilé přenastavování systému, veřejné finance byly v troskách a organizace takto monstrózní akce stála na vratkých základech. Proti výstavě se ozývala řada hlasů, dokonce i prezident Václav Havel, který odmítl převzít nad akcí záštitu s tím, že nemá smysl ukazovat světu zemi, která po čtyřiceti letech totality nemá čím oslnit.

Přesto se výstava spustila — v extrémním časovém presu, bez jasného dramaturgického rámce a s přípravou, která od rozhodnutí po otevření zabrala pouhý rok. A i když samotná akce skončila fiaskem, vznikly během ní tři nové budovy, které dnes představují jednu z nejcennějších architektonických stop devadesátek. Jednou z nich jsou právě Křižíkovy pavilony od Michala Brixe.

Původně byly navrženy jako čtyři samostatné objekty seskupené kolem slavné Křižíkovy fontány. Délkou téměř čtvrt kilometru, ocelovou konstrukcí i citacemi na sousední Průmyslový palác z konce 19. století — charakteristické věže pavilonů zřetelně odkazují ke kupolím historické budovy — šlo o rafinovanou kombinaci hi-techu a postmoderního jazyka. Právě práce s citací byla pro Brixe typická už od 80. let, kdy se k postmoderně hlásil v době, kdy to ještě nebylo oficiálně žádoucí.

Pavilony plnily vícero funkcí — kromě výstavních hal a hlediště pro fontánu disponovaly i pochozími střechami, které nabízely výhledy na celý areál. A i když měly zůstat jen během výstavy, přežily její chaos i následující roky, kdy Výstaviště zažívalo složité období bez jasné vize.

Zlom nastal po roce 2002, kdy areál zasáhly ničivé povodně. Křižíkovy pavilony byly vážně poškozeny a začalo se nahlas mluvit o jejich demolici. Ta hrozila i nedalekému divadlu Spirála. Jenže bourání není zadarmo. A tak budovy dál chátraly. Až později začala sílit snaha o jejich obnovu, kterou iniciovala mimo jiné městská část Praha 7 společně s vedením Výstaviště. Osloveno bylo studio SOA, jehož →

❶ Charakteristické věže Křižíkových pavilonů zřetelně odkazují ke kupolím historické budovy sousedního Průmyslového paláce z konce 19. století.

❷ Pavilony plnily vícero funkcí — kromě výstavních hal a hlediště pro fontánu tvořily i pochozí střechy, které nabízely výhledy na celý areál.

❸ Dočasné pavilony byly na pražském Výstavišti postaveny v roce 1991 podle projektu architekta Michala Brixe. Jsou seskupeny kolem Křižíkovy fontány.

❹ ❺ ❻ Betonové střechy, které se v létě přehřívaly a byly zcela nevyužité, nahradily veřejně přístupné zelené terasy s výsadbou travin a květin, bufetem, běžeckou dráhou i herními prvky.

spoluzakladatel Štefan Šulek dnes působí jako hlavní architekt celého areálu. Rekonstrukce pod vedením SOA se opřela o původní kvality budovy a zároveň přinesla novou vrstvu přístupnou dnešnímu uživateli. Betonové střechy, které se v létě přehřívaly a byly zcela nevyužité, nahradily veřejně přístupné zelené terasy s výsadbou travin a květin, bufetem, běžeckou dráhou i herními prvky. „Na střeše vznikla oáza — prostor pro relax, sport i setkávání. Zelená střecha pomáhá ochlazovat město a zadržuje vodu,“ komentují architekti ze studia SOA. Vegetační vrstvy zadržují ročně až tisíc kubíků dešťové vody a výrazně přispívají ke zmírnění tepelného ostrova — fenoménu, který se pro města stává stále větší výzvou.

Proměnou prošly i interiéry. Výstavní haly sjednotil matně černý nátěr, který nechává vyniknout exponátům, technické zázemí dostalo novou logiku a surové materiály — pohledový beton a nerez — připomínají původní charakter stavby. „Revitalizace Křižíkových pavilonů tak představuje spojení historie a moderní architektury, které reaguje na aktuální potřeby městského prostoru a nabízí kvalitní multifunkční využití v srdci Prahy,“ doplňují architekti.

Obnovou prošlo i přilehlé divadlo Spirála, postavené podle návrhu Jindřicha Smetany, Tomáše Kulíka, Zbyška Stýbla a Jana Loudy. Dnes funguje jako Nová Spirála — moderní multifunkční sál s kapacitou 800 diváků, variabilním uspořádáním a špičkovým technickým zázemím.

Severní předpolí Průmyslového paláce se tak znovu nadechlo. A příběh pavilonů, které měly být jen dočasné, se proměnil v trvalou hodnotu. Ukazuje se, že to, jak se o své budovy staráme, odráží naši schopnost pečovat o společný prostor, o město, o budoucnost. ●

Navrhuje interiéry, rekonstrukce i obytné domy. Architekta

Petera

Požára ze studia

Delicode nezastraší

žádná výzva. Jeho nový projekt bytu v Holešovicích o tom nenechá nikoho na pochybách.

„S klientem jsme se poznali při návrhu jeho mimopražské vily a spolupráce poté pokračovala v Praze, kde naše studio Delicode kompletně rekonstruovalo činžovní dům v Holešovicích. V přízemí činžáku jsme vytvořili zázemí pro jím založenou platformu Bez frází. Jedná se o prostor, v němž mohou sportovní osobnosti sdílet své zkušenosti skrze autentické příběhy vyprávěné vlastními slovy. V nejvyšším patře si klient následně vybral byt, který měl sloužit jako příležitostné zázemí pro jeho rodinu při návštěvách Prahy,“ popisuje počáteční genezi projektu architekt Peter Požár. Se svými kolegy ze studia Delicode byli tak již před samotným návrhem projektu o krok napřed. Znali vkus a preference svého klienta a věděli, co si může v designu interiéru dovolit. „Vzhledem k tomu, že spolupracujeme opakovaně, věděl jsem, že potřebují decentní, minimalistický interiér bez vzorů a dekorací, ale zároveň ocení důmyslný detail. Hlavní otázkou pro mě tedy bylo, jaký konkrétní detail v tomto bytě zvolit a co se stane jeho leitmotivem,“ prozrazuje dále architekt, který právě detail považuje za jednu z nejdůležitějších součástí architektury. Svůj návrh začal vytvářet zvenku. Do jeho designu se totiž výrazně promítla samotná poloha bytu. Autora zaujaly střechy okolních domů, otevřený horizont zaplněný industriálními objekty a v dálce silueta Hradčan. Proto nechal hlavní obytnou část v neutrálním barevném ladění a soustředil se na výhled — velkorysé prosklení podpořil změnou sklonu střechy a jejím zvednutím, čímž vznikl velkorysý podkrovní obytný prostor, který má dispozici 3+kk. „To pro mě obvykle není nejpřívětivější typologie, o to větší tvůrčí výzva to byla. Hlavní obytnou místnost jsem otevřel až po hřeben střechy a v nejvyšší části jsem navrhl lineární světlík, který přivádí měkké denní světlo a vytváří dynamickou hru stínů v průběhu dne. Centrální část bytu tvoří vstupní chodba, koupelna a toaleta. Směrem do ulice jsme zachovali původní tvar střechy, pod níž jsou umístěny dvě ložnice. Ve vstupní hale i koupelně jsem pracoval s různými výškami stropů a motivem drobné stříšky jako jemnou narážkou na podkrovní charakter prostoru,“ prozrazuje Požár své prostorové záměry citující reference obrazu města kolem. Vznikl tak členitý interiér. Přehledný a jednoduchý zároveň.

Interiér je barevně neutrální ve světle šedé s důrazem na několik barevných detailů, které celému bytu dodávají

současnou vizuální dynamiku. „Rád navrhuji stoly, hlavně jídelní ale i konferenční, a protože jsem v tomto interiéru mohl kuchyň integrovat do posuvných panelů podél celé stěny, zbylo dostatek místa na jídelní stůl a rozměrnou pohovku. Tu jsem chtěl ale vizuálně oddělit, a tak jsem při navrhování jídelního stolu zvolil tmavě hnědou variantu, která bude ke zbytku obytného prostoru kontrastní,“ popisuje autor, který kolem stolu usadil stejně barevné židle Rey, navržené Brunem Reyem v roce 1971. Dnes je ve stylové reedici vyrábí značka HAY společně s původním výrobcem Dietiker. Estetika sedmdesátých let je opět in a mořený buk v tmavě hnědém odstínu dodal prostoru nečekaný barevný i pocitový rozměr. Výrazným detailem obytného pokoje se také stalo závěsné světlo Wireline od veleúspěšného italského dua Formafantasma, které ho navrhlo pro architektovu oblíbenou značku Flos. „Narazil jsem na něj náhodou v jejich pařížském showroomu a hned jsem věděl, že ho chci použít. Podobně se na stěnu jídelny dostal i digitální tisk zaznamenávající datovou chybu od konceptuální umělkyně Jany Bernartové. Když jsem byl u ní v ateliéru a poprvé viděl její velké digitální tisky, hned mě okouzlily.

Lightbox z její série Tekuté krystaly jsem potom použil také v dalším svém projektu, protože současné umění je mým koníčkem a snažím se ho prosadit do co nejvíce našich projektů. Do interiéru podle mě přináší novou vrstvu, jež konkrétně v tomto holešovickém bytě překrývá už tu přežitou industriální éru a přináší naši současnou virtuální nebo digitální,“ popisuje architekt, který tímto prvkem symbolicky zmaterializoval digitální estetiku dokonale rendrovaných výjevů fiktivních interiérů kolujících na sociálních sítích již nějaký ten rok a zpětně ovlivňujících reálný design. V tomto smyslu má svou povahou projekt blízko k některým interiérům tvůrců jako jsou Charlotte Taylor, která se od instagramových vizualizací dostala ke skutečným realizacím, nebo španělský architekt Mario Montesino Marco, o jehož projektech jsme na stránkách Dolce Vity referovali.

Požár se však nenechal unést digitálními zámky a svůj výtvarný záměr pevně ukotvil v praktickém a efektivně fungujícím bytě, o čemž svědčí i spokojenost investorů. „Neměli potřebu do návrhu nijak zasahovat a ani po dokončení v interiéru nic neměnili. To mě těší nejvíc.“ ●

❶ Neutrálně zbarvený hlavní obytný prostor je doplněn výraznými barevnými detaily svítidla Wireline z produkce značky Flos, hnědými židlemi Rey původně ze sedmdesátých let, dvěma obrazy Rastr nuly a digitálním dílem Tekuté krystaly výtvarnice Jany Bernartové. Jídelní stůl navrhl architekt na míru.

❷ Skrze obývací pokoj se přes rozměrné prosklení otevírá pohled na postindustriální panorama Holešovic.

❸ V obývacím pokoji nechybí komfortní prostorné sezení v šedé barvě, které kontrastuje s hnědým jídelním stolem a židlemi.

❹ V dětském pokoji jsou pod ostře lomenou střechou umístěné jakési kajuty pro spaní obložené dřevěnými lakovanými prkny. Na podlaze je bělený dub.

❺ Na velkoformátovém terrazzu z Portugalska v koupelně je umístěna volně stojící vana.

„Když si něco vymyslím, strašně mě láká vidět, jak to utkám. Je to jako když vyvoláváte fotografie.“ O rozkvetlých loukách, výjevech na obloze či přímořských scenériích dokáže mluvit tak barvitě, že je živě vidíte před sebou. O její lásce ke krajině v jakémkoliv ročním období ale ještě více vypovídají tkané gobelíny, kterým se věnuje už více než šedesát let. S výtvarnicí Evou Brodskou jsme se setkali v jejím ateliéru v Roudnici nad Labem.

Eva Brodská

Když se mě něco dotkne, tak to utkám. Musím mít

nějaký silný zážitek. Radost, naději nebo smutek...

Jakmile do podkrovního ateliéru vstoupíte, máte pocit, že jste se ocitli v přímořském zděném domě kdesi na pobřeží. Třeba v Bretani, kterou má autorka tkaných obrazů tolik ráda. Hlavní slovo zde dostala pouze bílá, odstíny hnědé, béžové a široká paleta modré. Interiér nápadně odráží barvy, které Eva Brodská ve své tvorbě používá vůbec nejčastěji. Střešními okny a dveřmi na terasu proniká dovnitř přirozené denní světlo a v jarních dnech, kdy jsme ateliér v Roudnici nad Labem navštívili, se tak vytváří příjemné teplo. Chybí už jen šumění vln, místo skákání v písečných dunách překračujeme masivní dřevěné trámy. Jako by se tu zastavil čas.

Rozhlížíme se kolem sebe a nedokážeme odhadnout, zda byl tento příjemně klidný prostor zařízený před pár lety a nebo před několika dekádami. Když s dnes 88letou umělkyní zabředneme do rozhovoru, zjistíme, že druhá možnost je ta správná. V ateliéru v posledním patře domu, který na konci 19. století postavil její dědeček, tká Eva Brodská své gobelíny už více než šedesát let.

„Narodila jsem se sice v Praze, ale tady žiju odmalinka, můj otec tu také žil celý život. Po roce 1948, kdy se všechno zabíralo, nám dům nesebrali, protože nebyl v dobrém stavu, ale obsazovali ho, takže jsme tu pořád měli nájemníky,“ vzpomíná výtvarnice na poválečné časy. „Když jsem vyšla ze školy, neměla jsem žádné místo na práci, a tak táta usoudil, že bychom mohli z půdy udělat ateliér. To bylo začátkem šedesátých let a od té doby jsem tady. Je to tu takové primitivní, ale mně to stačí. Nemám tu ani vodu, ale bydlím dole, takže si všechno můžu přinést,“ popisuje, jak vznikl podkrovní ateliér, který v nezměněné podobě využívá dodnes. „Vloni jsem byla asi dva měsíce nemocná a ani jsem sem nedošla. Mně to tak chybělo! Jak jsem přišla nahoru, tak jsem byla zase ve své kůži. Mám to tady hodně ráda,“ vypráví s úsměvem. O tom, že by se vydala cestou gobelínů, Eva Brodská ještě před studiem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru u Antonína Kybala vůbec neuvažovala. „Líbilo se mi, že se u něj dost malovalo. Pak ale byla v Praze U Hybernů výstava současné

francouzské tapisérie, kde v dolním prostoru vystavovali staré gobelíny a v horní galerii ty současné. A mě tam úplně okouzlil jeden středověký ze série Dáma a jednorožec a také jeden současný s rybáři a sítěmi. Od té doby jsem věděla, že chci dělat gobelíny, ale že je budu dělat jinak.“

V době, kdy přišla na vysokou školu, se začínal tkát gobelín pro Expo 58 v Bruselu. „Nakreslil ho profesor a studenti kromě nás v prvním ročníku tkali. Byl napnutý na velikém rámu a jeden student seděl vedle druhého. Nejdřív měli pódium, na něj se pak daly stoly a na stoly ještě židle. Byl to dost nejistý systém, i proto jsem si vymyslela ty svoje žebříky a prkno, a to je úplně bezvadné,“ ukazuje nám Eva Brodská u sebe v ateliéru dřevěnou konstrukci, na níž gobelíny tká. „Jednak je to jisté a kromě toho na to pořád vidím. Oni to tehdy museli vždycky všechno sundat, aby na to viděli. Navíc, když si tady otevřu dveře, mám šestimetrový odstup,“ pochvaluje si výtvarnice.

Svůj první gobelín utkala ještě během studia a už tehdy tíhla k přímořským →

motivům. „Profesor nám zadal gobelín jako úkol, dostali jsme takové malé rámečky a tkali jsme hlavu. Spolužáci většinou dělali autoportrét, ale já jsem tenkrát byla poprvé u moře. Vzpomněla jsem si na rybáře, kteří mají takové veliké klobouky dlouhé až na záda, a to se mi hrozně líbilo. Tak jsem utkala rybáře a profesorovi to přišlo dobré, takže ten gobelín šel na nějakou celoškolní výstavu do továrny Kolben-Daněk. Jenže rybář už se mi nikdy nevrátil. Naštěstí mám alespoň malou černobílou fotečku, spíš takový náznak, nic víc. Tehdy se nefotilo tak jako dneska. Potom už jsem ve škole žádný gobelín nedělala, ale těšila jsem se, že si je po škole budu tkát doma sama,“ přiznává.

Gobelínů s konkrétními postavami utkala Eva Brodská poté už jen pár, například s motivem pierota, mima nebo figur z cirkusu. „Asi jsem se tehdy trochu zhlédla v tvorbě Františka Tichého, ale tím to končilo. Pak už jsem dělala jenom krajiny. První vznikl pro první celostátní přehlídku gobelínů v Jízdárně Pražského hradu. Má dva krát tři metry a dodneška si myslím, že je dobrý. Vlastně možná nejlepší. Bylo mi tehdy smutno, ale při tkaní jsem na všechno trápení zapomněla. Prostě jsem jenom tkala, tak jsem do toho byla zabraná. Tak by to mělo být vždycky. Ale trápení pořád nechci, to zas ne,“ vzpomíná na okolnosti vzniku gobelínu nazvaného Velká samota.

„Když se mě něco dotkne, tak to utkám. Vždycky musím mít nějaký silný zážitek. Může to být radost, naděje nebo smutek. Zezačátku jsem často dělala louky. Jezdila jsem do Orlických hor a kreslila jsem si. Tam jsou ty louky nádherné. Jednou jsem šla v zimě sněhem a byla mlha, všude bílo. Najednou do té bílé mlhy proniklo nějaké světlo, prostě se tam přede mnou zjevilo. Byl to úžasný zážitek. Hodně jsem o tom přemýšlela a pak jsem utkala gobelín Světlo. Těch světel mám dost, možná až moc. Když se v kostele zapálí kadidlo, kouř stoupá nahoru a náhodou do toho zasvítí slunce, tak to dělá úžasné obrazy. Navíc se to hýbe, což se mi taky moc líbí. Na kraji města mám ještě velkou zahradu a tam si občas dělám veliké ohně a pozoruju kouř. Přemýšlela jsem, jestli to má vůbec smysl. Nějak mě to nutí pořád něco takového dělat. Ale co mě nutí, to nevím. Na posledním gobelínu jsou sice křídla, ale taky se tam ta bílá objevuje,“ vypráví o nedávno dokončeném dva krát tři metry velkém díle. „Ten už je z těch velkých asi poslední. Když

nějaké budu dělat, tak už jen menší. Vždyť já už je ani neunesu.“

Jedním z oblíbených motivů Evy Brodské je moře, zejména to v Bretani, k němuž se často ráda vracela. „Vždy mě přimělo něco dělat, aspoň kresby, ale často jsem si vymyslela i gobelín a ten jsem pak doma utkala. Jezdila jsem tam hlavně mimo léto, kdy není všude tolik turistů. Jednou jsem tam dokonce byla i v únoru, protože

jsem chtěla vidět kvést mimózy. Voněly na kilometry daleko a vidět je v kombinaci se šedým mořem bylo úžasné,“ popisuje až skoro zasněně úchvatné přímořské scenérie. „Celkově mě krajina v Bretani nějak oslovuje. Já se vůbec nedivím, že tam Zrzavý tolik jezdil a byl tam jako doma. Moře se strašně mění. Někdy je divoké, až má člověk strach. A někdy je zase příjemné. Má tisíce podob a zvuků.“ ●

❶ Eva Brodská často pracuje s motivem světla. Na svém posledním velkém gobelínu naznačila motiv křídel.

❷ Kromě gobelínů se věnuje i akvarelům a grafice. Dříve menší kresby či malby temperou předcházely tkaní gobelínů, dnes už si výtvarnice většinou jen načrtne obrysy černým uhlem.

❸ Gobelín s barevně vytkaným motivem uprostřed nazvala autorka Zahrada. Je částečně inspirovaný její zahradou, kterou má na kraji Roudnice nad Labem, kde žije celý život.

❹ Velkou inspirací je pro Evu Brodskou moře a přímořská krajina zejména v Bretani, často používá vlnu v odstínech modré a béžové v kombinaci s bílou.

❺ Na tkaní řidkou technikou ji baví, že je výsledek velmi podobný akvarelu. Někdy kombinuje řidší a hustší tkaní, které vytváří plasticitu.

❻ Od 23. května do 30. června bude mít Eva Brodská výstavu Křídla v bývalém klášteře augustiniánů kanovníků v Roudnici nad Labem, od 5. června do 14. září budou gobelíny vystavené v tamní Galerii moderního umění.

❼ Výtvarnice využívá vlnu z dnes už zaniklé továrny na koberce ve Vratislavicích u Liberce a také z Francie. Oceňuje také činnost Tkalcovny Kubák u Jindřichova Hradce.

Jiří Stopka o sobě říká, že je vzděláním strojař a duší umělec.

V interiérech z dílny

Stopka se odráží úcta k řemeslu i krásným věcem. Stopka začínala v devadesátých letech

prémiovými kuchyněmi, dnes se rozrostla ve firmu, která připraví interiér na míru komukoliv od

Prahy

přes Curych až po Šanghaj. Stropem je prý jenom fantazie zákazníků.

VR Slavíte pětatřicet let na trhu. Je to doba vhodná k bilancování?

Co se vám povedlo nad očekávání a co zatím zůstává na dosah ruky?

JS Ano, čas skutečně letí. Těch 35 let uteklo doslova jako voda, což bude asi tím, že jsem stále v jednom kole. Bilancování úplně nemám v oblibě, spíš se dívám do budoucnosti a stále plánuji další projekty. Mám prostě rád nové výzvy. Jsme rodina a díky tomuto silnému základu jsme v oblasti designu a prémiového nábytku vybudovali naši značku. To, že jsme rodinná firma hrálo roli i ve vztazích s našimi partnery, ať už je to značka Minotti, Poliform, Gallotti & Radice, chápeme se a máme podobné hodnoty. Stále rozšiřujeme naši nabídku a mám velkou radost, že se nám podařilo upevnit vztahy s místními designéry a architekty, což nám otevřelo nové možnosti a příležitosti. Ve firmě se začaly zapojovat v poslední době více i moje děti. Z toho mám opravdu velkou radost. Mám čtyři dcery a všechny jsou tu více či méně etablované. No a záda mi také jistí můj bratr Miroslav, který má na starosti naše obchodní partnery a spoustu dalších provozních věcí, pomáhá také s organizací a s rozvojem firmy.

VR Skrz Poliform realizujete interiéry od A do Z, viděl jsem ve vašem portfoliu úchvatnou vilu na břehu curyšského jezera, řešení luxusní superjachty. Jak se vaše brandy dostávají do povědomí těch opravdu báječných a bohatých. Hraje osobní doporučení v tomto segmentu největší roli?

JS Díky našemu portfoliu jsme dnes schopni dodat kompletní interiéry — tedy kuchyně, šatny, koupelny, sedací sestavy, venkovní nábytek, solitéry, zkrátka opravdu vše. Mám z dokončených realizací velkou radost, jsou naší nejlepší vizitkou a inspirací pro ostatní klienty. V oblasti luxusního designu hraje osobní doporučení skutečně zásadní roli. Naši zákazníci, především ti, kteří hledají něco výjimečného, často spoléhají na doporučení od přátel, rodiny nebo profesionálů v oboru. Navázání osobního vztahu a důvěry s klienty je pro náš úspěch klíčové.

VR Přichází k vám častěji zákazníci, co si našetřili na kompletní renovaci místnosti nebo nábytek zahrnující víc kusů, nebo se stává, že někdo nakupuje po kouskách a buduje svůj sen?

JS V naší praxi se setkáváme s různými typy zákazníků, a oba přístupy mají své kouzlo. Často vidíme klienty, kteří staví nové domy nebo byty a chtějí, aby vše od začátku do konce ladilo a mělo jednotný estetický styl. Tato možnost nám umožňuje realizovat ucelené vize, kde každý prvek dokonale koresponduje s ostatními. Na druhé straně máme také zákazníky, kteří se

rozhodli nakupovat solitéry a postupně budovat svůj vysněný interiér. Tento přístup je pro ně flexibilní a kreativní, mohou reagovat na své aktuální potřeby a postupně rozvíjet svůj prostor. Tento proces jim umožňuje udržet si kontrolu nad rozpočtem a časem. V obou případech se snažíme poskytovat nejvyšší úroveň služeb a dobře poradit. Jenom spokojený zákazník se vrací zpět a na to myslíme.

VR Dříve byla Stopka spojená s oblíbenou značkou Miele, teď mi připadá, že se nejčastěji objevujete ve spojení s obývákovým Minotti, ostatně máte nádherný flagship store v Praze, první ve střední a východní Evropě. Dá se říct, kdo je jeho typickým zákazníkem?

JS Ano, historie naší firmy je spojena i se značkou Miele, naše spolupráce pokračuje a nyní pracujeme na novém projektu, který s touto značkou úzce souvisí. Co se týká našich monobrandových showroomů, ať už je to Minotti (otevřel v roce 2022), nebo Poliform, tak tady to byl naprosto přirozený vývoj. Tyto dvě ikonické italské značky zastupujeme již dlouho, a tudíž otevřít jejich samostatné obchody bylo nasnadě. Lépe tak prezentujeme jejich kulturu, produkty a služby. Pokud se ptáte na typického zákazníka našeho showroomu, mohu říci, že je to velmi rozmanitá skupina. Naši klienti jsou obvykle lidé, kteří hledají kvalitu, eleganci a nadčasový design. Většinou se jedná o jednotlivce s vyššími nároky na životní styl, kteří si chtějí vytvořit esteticky krásný a pohodlný domov.

VR Chtěl bych se zastavit u vašeho motta: Život je příliš vzácný, abychom se obklopovali obyčejnými věcmi. Že je život příliš vzácný, na to často přijdeme až po nabrání zkušeností. Odráží se to v demografii vašich zákazníků? Je mi jasné, že na špičkové řešení interiéru člověk nevydělá/nemyslí v pětadvaceti, ale souvisí podle vás investice do rodinného hnízda víc s věkem nebo finanční situací?

JS Je pravda, že životní zkušenosti často vedou k uvědomění si hodnoty kvalitního designu a hodnotných předmětů. Co se týče demografie našich zákazníků, pozorujeme, že investice do špičkového interiéru bývá většinou spojena s vyšším věkem a stabilnější finanční situací. Mladí lidé ve věku kolem pětadvaceti si obvykle budují kariéru a mají jiné priority, zatímco starší generace, která má více životních zkušeností a stabilnější příjmy, častěji hledá možnost investovat do svého domova. Množí se nám nicméně i případy, kdy rodiče chtějí zajistit svým dětem první bydlení. Tak se stává, že k nám přicházejí i další generace našich klientů, a kruh se tím uzavírá. ●

Kateřina a Jan Kadlecovi převzali v roce

2011 vedení rodinné firmy USSPA, která právě letos završuje třetí dekádu svého úspěšného fungování. Chovají se jako příkladní hospodáři nejen uvnitř svého podniku, ale také v obci Dolní Dobrouč, kde má firma své sídlo i jednu z výrobních hal. Se stejným elánem, s jakým se vrhají do vývoje nových spa, kultivují také své bezprostřední okolí. Ať už jde o nové golfové hřiště, nebo rekonstrukci Lidového domu.

Relaxuji, tedy jsem

Ústí nad Orlicí, nenápadné a od světa odstřižené městečko ve východních Čechách, se v Dolce Vitě objevilo poprvé a naposledy před více než dvaceti lety, kdy jsme publikovali materiál o tamním Roškotově divadle. Tenkrát jsme netušili, že kousek vedle, v Dolní Dobrouči, už pár let funguje společnost USSPA, která po Česku šíří kulturu relaxace ve špičkových spa a swim spa. Tato úspěšná rodinná firma, která je mimochodem členem Asociace českého průmyslového designu, letos slaví 30 let od svého založení. A tak jsme v dubnu do Ústí vyrazili znovu, abychom se dozvěděli, jak se to stalo, že zrovna tady vyrábějí ta nejkvalitnější a nejsofistikovanější „spáčka“ široko daleko, ale také abychom nakoukli do jejich výroby. Protože ve dvou halách, v Dolní Dobrouči a v Hnátnici, vznikají produkty USSPA od začátku až do konce. V kraji byla silná tradice textilní výroby a rodina Petra Koláře, zakladatele USSPA, měla po revoluci snahu v tomto oboru zůstat. Nakonec vše dopadlo jinak. Celá rodina pracovala v Dolní Dobrouči v podniku Hedva, kde se dělaly deštníkoviny. „Po revoluci chtěla rodina továrnu zprivatizovat, ale Hedva se tvářila, že bude fungovat dál. To nakonec nevyšlo, a tak se táta v roce 1995 rozhodl pro spa. Začali v pronajatých prostorech v Ústí po zahrádkářích a fabriku koupili o tři roky později. Já jsem se svým mužem Honzou byla ve 4. ročníku na vysoké škole a do provozu jsme se také zapojili,“ vzpomíná Kateřina Kadlecová, která firmu převzala po svém otci v roce 2011. A proč si vybrali tento segment, který nemá s textilem nic společného? Byla tu veliká vůle a odvaha začít podnikat v něčem novém, která je pro 90. léta v Česku příznačná. Kateřina se vrátila z ročního pobytu v USA a když se jí táta zeptal, co se jí tam líbilo, tak trochu „plácla“, že právě „spáčka“. „Přišlo mi to strašně fajn pro relax po sportu, zažila jsem to tenkrát i v zimě a byla jsem z toho úplně nadšená. Na druhou stranu v letech 1992/93, kdy jsem v USA byla, tam pro mne bylo nové úplně všechno. A když se mě táta zeptal, řekla jsem zrovna tohle a on se toho chytil.“ Jednotlivé díly prvních vířivek dováželi z firmy Royal spa z Illinois (odtud také vznikl první název U.S.spa), brzy však začali vyvíjet vlastní stroje, aby si všechny komponenty mohli vyrábět sami v bývalé továrně Hedvy v Dolní Dobrouči, kde má firma i své sídlo, a dnes už také v nově pronajaté hale v nedaleké Hnátnici. Právě sem byla přesunuta klíčová část →

výroby — vakuové tvarování skořepin a následná laminace — a tady jsme také začali naše USSPA tour. Když vstoupíme do obrovské haly, zaujmou nás hromady plastových „obojživelníků“, kteří v poklidné symbióze spočívají jeden na druhém. Ve skutečnosti jde o akrylátové vany, které tu chladnou, tvrdnou a čekají na laminaci. V další části provozu stojí dva velké vakuovací stroje a zbytek slouží jako sklad akrylátových desek a rolí. „Otec je původně textilní strojař. Skořepiny a komponenty nejdříve vozil z Ameriky, tady je kompletovali a montovali. Záhy jsme se pustili do vlastní výroby, koupili jsme fabriku v Dolní Dobrouči, najali si vlastního designéra. Zjistili jsme ale, že neexistuje dodavatel vakuových technologií v takovém rozměru, jaký jsme potřebovali, nebyl ani akrylát pro výrobu spa. První stroj vyvíjel táta s konstruktéry z Ústí nad Orlicí, a ten stojí tady v hale, používáme ho na výrobu swim spa, které se v Evropě až na výjimky vůbec nevyrábí. Druhý stroj je italský, tvarují se na něm menší vany,“ vysvětluje Kateřina Kadlecová a společně přitom sledujeme fascinující proces odlévání akrylátu do forem. Spa v provedení USSPA je kombinace rozdílných pozic, každá vás jinak usadí a má jinou sestavu trysek. „Každý designér, který s námi spolupracuje, se nejdřív musí naučit pochopit ten produkt, technologie. Naším prvním designérem byl Petr Slanina, kterého táta znal z předchozí práce z Elitexu, kde dělali velké textilní mašiny. V roce 1998 nastoupil k nám a byl s námi až do důchodu. Byl součástí vývojového týmu. S ním jsme dělali první formy z hlíny, sedali jsme si do nich a ladili tvar... Nyní tuto pozici ve firmě zastává skvělý průmyslový designér Filip Streit — má respekt pro výrobní technologie i pro funkčnost,“ říká Kateřina. Ve vývoji se angažuje společně se svým mužem Honzou, ale vývojářský tým má tři klíčové lidi. Pro novou generaci →

Jednotlivé díly prvních vířivek dováželi z firmy Royal spa z Illinois, brzy však začali vyvíjet vlastní stroje, aby si všechny komponenty mohli začít vyrábět sami.

privátních spa vyvinuli například před deseti lety vlastní rozvaděče a technologie. Toto „chytré“ spa si samo upravuje filtrační cyklus podle toho, jako ho zákazník používá. V aplikaci si nastaví, že příští pátek přijede na chatu, kde má spa, a ono si to samo jde do ekonomického módu a pak se před příjezdem nahřeje. To už jsme se ale plynule přesunuli do haly v Dolní Dobrouči. Zde se zalaminované skořepiny navrtají podle trysek, obalí se komplikovaným systémem hadiček a putují na izolační vrstvu.

Nechybí tu ani truhlárna, kde si jako poslední mohykáni vyrábějí vlastní dřevěné rámy a kabinety. Už nějakou dobu používají thermowood, což je domácí dřevina ale vypálená, tepelně upravená (díky tomu se dřevo nekroutí, nenabírá vlhkost, je křehčí). Po usazení do rámu pak nastoupí elektrikáři a připraví technologie. Takové „spáčko“ se dá přirovnat k malému autu.

A to je vše. Po finální kontrole se vše pečlivě zabalí a putuje k zákazníkovi, o kterého je celoživotně postaráno. ●

❶ Kateřina a Jan

Kadlecovi na schodišti firemního sídla, které zrekonstruovali během covidu podle projektu dua Vrtiška & Žák.

❷ Swim spa v kovovém rámu opatřené systémem hadiček pro dokonalé fungování trysek.

❸ ❹ ❺ Ve velkém stroji se nahřeje akrylátová deska, která se pomalu přetáhne do formy a odvody přes systém hadic se vysaje vzduch ze skořepiny. Akrylát se přilepí na formu, zchladí se, vytáhne z formy, nechá se ztuhnout a poté se překryje laminátem. Vana je pak prakticky nerozbitná.

❻ USSPA má celkem pět showroomů, dva v Praze a po jednom v Brně, Ostravě a Dolní Dobrouči (na obr.).

❼ Napouštění vany jako nedílná součást kontroly, zda dobře těsní.

❽ Detail komplikované „tryskové“ technologie.

❾ V USSPA mají také svou vlastní truhlárnu s patou továrního komínu, na jehož vrcholu žije čapí rodinka. usspa.cz

David & Lucie Řezníčkovi

Za tři dekády proměnili manželé Řezníčkovi firmu Konsepti v respektovanou značku, která dnes patří k nejvýznamnějším hráčům na poli kvalitního designového nábytku v Česku. Společně však dělali víc než jen běžný byznys — iniciovali vznik festivalu

Designblok, vydávali časopis a vytvořili kolem sebe komunitu, která formovala

český trh s designem. V rozhovoru se ohlížejí za lety, kdy si museli hledat vlastní cestu, a přemýšlejí o budoucnosti v době silných nadnárodních značek.

TEXT Vladan Šír FOTO Vojtěch Veškrna

Před třiceti lety zakládali Konsepti v bývalé prádelně v centru Prahy, dnes patří jejich showroom v holešovické industriální budově mezi nejlepší v Evropě a značka Konsepti je synonymem pro kvalitní nábytek a komplexní interiérová řešení pro kanceláře, galerie, kavárny, hotely nebo rezidenční projekty. Z malé firmy se třemi zaměstnanci se stal významný hráč na poli designu, který stojí za realizací prestižních projektů. O některých prominentních zakázkách kvůli soukromí klientů mluvit nesmí, ale podíleli se například na renovaci někdejší perly brutalismu, hotelu InterContinental (dnes Fairmont Golden Prague) i na vybavení luxusních resortů na Maledivách a Zanzibaru, kanceláří Microsoft, Slovenské národní galerie či golfového klubu v Řecku. Zásluhou Davida a Lucie Řezníčkových však Konsepti není jen obchodní značkou, ale také kulturní institucí — roku 1999 stáli u zrodu festivalu Designblok, jejž vedli první dva roky a který je dnes jednou z nejvýznamnějších přehlídek designu ve střední Evropě. V letech 1999 až 2002 vydávali progresivní časopis Blok zaměřený na design, architekturu a styl. Provozovali rovněž kavárnu, kde se měla scházet česká designérská scéna. Po třech dekádách v oboru teď uvažují o tom, jak navázat na úspěchy a kam směřovat firmu v rychle se měnícím světě, kde pravidla čím dál více diktují silné nadnárodní značky a v němž zdánlivě ubývá toho, s čím Konsepti zakládali — nadšení, kreativity a odvahy experimentovat.

VŠ Konsepti jste založili před třiceti lety. Co vám to číslo říká?

DŘ Že jsem asi už starý. Že to strašně rychle uteklo. A že to bylo neuvěřitelné dobrodružství. Neměl jsem tehdy vůbec představu, co se vejde do třiceti let: poznali jsme kreativní, chytré, odvážné lidi, zúčastnili se skvělých projektů a navštívili a procestovali spoustu zemí.

VŠ Začínali jste v roce 1995 spolu?

LŘ Já jsem dokonce byla první zaměstnanec. Seděla jsem v kanceláři s architektem Petrem Olexou, tehdy ještě v devátém patře nedaleké budovy TOKOVO.

VŠ Firmu jste založili pod názvem Arkus a teprve později ji přejmenovali na Konsepti. Proč jste změnili název a proč Konsepti s K na začátku?

DŘ Arkus byl spíš pracovní název. Původně jsem měl v hlavě projekt, který by se věnoval kancelářskému nábytku společně s firmou Techo Jiřího Kejvala. Záměr se nakonec změnil a když jsme se s Luckou domluvili, že do toho skočíme, jenom jsme firmu přejmenovali. A proč Konsepti?

Jsem poněkud nešťastná povaha a potřebuju mít věci trošku jinak než všichni ostatní. A tak jsem hledal nějakou originální cestu k názvu. Přestože pojmenování kampaní a akcí jsem celé ty roky vymýšlel já, s názvem Konsepti přišel někdo jiný. Úkol najít název firmy jsme zadali tehdy malé pražské reklamní agentuře, kterou vedl rodilý Brit. Přišel s názvem Konsepti a řekl, že doufá, že to pro mě bude dostatečně divné.

LŘ Je to takové finské slovo — takže Skandinávie. Je trošku italské — takže design. K na začátku symbolizuje východ Evropy a písmeno „i“ na konci znamená interiér. Tenhle zvláštní název nám hodně pomohl. V 90. letech lidi adorovali všechno z ciziny, a tak si většinou mysleli, že jsme nějaká úžasná zahraniční firma. A přitom jsme byli tři: David, já a kolegyně Lucie Lhotáková.

VŠ Inspirace na založení Konsepti prý přišla v Amsterdamu. Proč tam? DŘ Tehdy jsem pracoval pro holandskou společnost Ahrend, což se mimochodem stalo díky Lucce. Jednou mi přinesla domů telefonní číslo od personální agentury, která hledala manažera pro Holanďany. V Ahrendu, který je největší firmou v Beneluxu v oblasti nábytku, jsem měl příležitost pochopit to základní — trh, produkt a souvislosti s krásnou architekturou. LŘ Postupem času nás napadla myšlenka, že bychom mohli vybrat další →

silné a skvělé firmy a představit je v Čechách. V Ahrendu tomu nebyli příliš nakloněni, a tak přišel nápad na vlastní byznys. První veletrh v Miláně jsme spolu zažili někdy v roce 1994, kdy jsem pracovala na stánku legendární české skupiny Genius Loci. Od té doby — 31 let — jsme v Miláně nikdy nechyběli.

VŠ Takže jste si založili vlastní podnik?

DŘ Měl jsem tehdy už svou hlavu a chtěl jsem dělat věci po svém.

LŘ Díky Ahrendu jsme si Holandsko zamilovali. Jezdíme tam rádi dodnes. Imponoval nám jejich humor, nadhled, otevřenost, ale také jejich bezprostřednost a neformálnost. Bavila nás architektura, kanály, zeleň, červené cihličky. Až je trošku škoda, že dnes děláme hlavně s Italy.

DŘ Ale vzali jsme to přes švýcarskou Vitru. Po založení Konsepti jsem brzy zakusil obrovský rozdíl v komunikaci mezi Holanďanem a Švýcarem.

Ta odtažitá formálnost byla jako náraz do zdi. Nakonec jsme ale skončili ve třetí lokalitě, a tou je Itálie.

LŘ Nedáme na ni dopustit. Cítíme se tam jako doma. Jezdíme tam v létě v zimě na dovolenou. Itálie je součástí našeho života.

DŘ Baví nás ten milý chaos, jejich hlučnost, máchání rukama, které mě před třiceti lety tak rozčilovalo a dneska bez toho nemůžu být. Máme rádi jejich vášeň, jídlo, Aperol a obecně jejich vkus. Atmosféru jejich měst nabitou historií a příběhy, kulturu a zároveň progresivitu a odvahu v našem oboru.

VŠ Začínali jste se značkami Moroso, Vitra a Amat. Jak jste si vybírali, koho budete zastupovat?

LŘ Zpočátku to bylo ovlivněné tím, že David pracoval v Ahrendu, který dodával kancelářský nábytek. Chtěl se věnovat primárně veřejným projektům a kancelářím. Soukromé interiéry přišly až později.

DŘ V Ahrendu jsem začal prodávat značky Vitra a Amat a na těch jsme nakonec začali budovali vlastní firmu. Zejména Vitra byla pro prvních pět let života Konsepti zcela klíčová — přinášela až 60 % obratu. Moroso mělo sortiment do kanceláří, ale vedle toho dělali i úžasné věci do privátního sektoru. Později začali do Prahy jezdit zástupci dalších silných značek ze zahraničí a tady byly maximálně čtyři subjekty, se kterými mohli spolupracovat. My byli asi nejzajímavější. Měli jsme Vitru a Moroso, šlo jen o to pečlivě vybírat a postupně začleňovat další firmy. Třetí, čtvrtý rok už rezidenční projekty začaly být relativně významné a dnes je poměr 50 na 50.

VŠ Jak je to opačně, když zjistíte, že nějaká značka nefunguje? Jak těžké je loučení?

DŘ On ten konec není nikdy definitivní, protože zákazníci vás k některým značkám pořád vracejí. Za těch třicet let se stalo snad jen jednou, že jsme přestali některou nabízet a získal ji někdo jiný. Je to dané i tím, že jsme koncentrovaní na architekty. Produktová znalost, přehled, zkušenost a spolehlivost jsou pro náš tým a zejména Lucku klíčové. Na trhu budete obtížně hledat jiného člověka s takovou empatií a schopností vnímat a vyhledat vhodné produkty dle jejich požadavků napříč značkami i kontinenty. Je to totiž enormně náročně. Naši lidé jsou nastaveni, aby naslouchali, hledali řešení a nesnažili si hned zjednodušovat práci. LŘ Zpočátku jsme dodávali jen vybrané, reprezentativní nábytkové prvky do interiérů, ale dnes máme zkušený tým a řešíme komplexní zadání. Kolegové právě dokončili velkou zakázku pro hotel Fairmont, někdejší InterContinental, kde jsme nakupovali od 56 firem včetně takových, které běžně nezastupujeme. Já osobně jsem se podílela na komplikovaných dodávkách na Maledivy a Zanzibar. I po letech jsme neustále v kontaktu s klientem, protože se nábytek obnovuje a doplňuje. Pracujeme pro významné osobnosti a klienty ale jejich projekty s ohledem

soukromí nezveřejňujeme. Stejně tak pracujeme s nejlepšími architekty, z nichž každý má jiný rukopis, silné stránky a zkušenosti. Pro svůj dům bychom architekta dnes vybírali jen stěží…

VŠ Kromě showroomu jste rozjeli vydávání časopisu, založili festival Designblok, nějakou dobu provozovali kavárnu. Firmu jste rozvíjeli spíše jako určitou komunitu. Proč takhle komplikovaný postup?

DŘ O tom by Lucka mohla vyprávět. Ona musela vše strpět, ač se jí to mnohdy nelíbilo, nepovažovala to za rozumné a byla by radši, kdybych se soustředil na podstatné věci a provoz firmy. Já byl ovšem jako motýl. Musel jsem na každou kytku a všechno si vyzkoušet. To je neposednost a nenasytnost mé povahy. Ale vždycky to bylo vzrušující a poučné.

LŘ Konsepti je především projektová a servisní firma, náš showroom byl vždy klíčovým pracovním nástrojem pro komunikaci s architekty. Všechny tyto aktivity kolem byly podněty, které se nám líbily v zahraničí a kterými jsme obklopovali naši práci — výstava Designersblock v Londýně, časopisy, komunita, concept stores, módní přehlídky, výstavy a instalace.

VŠ Když se jako člověk, který má na starosti klíčové zákazníky, ohlédnete zpátky za všemi těmito aktivitami, osvědčily se vám?

LŘ Nás to hlavně vždycky bavilo. A stále baví. Firmu jsme budovali tak, jak jsme to cítili a jak jsme tomu sami věřili. Neměli jsme žádné vzory, ale naše cesta se ukázala atraktivní pro architekty a určitě pro klienty. Nikdo z nás nebyl obchodník v pravém slova smyslu. Museli jsme si najít svoji cestu, jak získat zákazníky. Na té cestě byl vždy kreativní architekt, originální a kvalitní sortiment a spolehlivá služba. A důsledné naplňování toho, co od nás lidé očekávali. Značka Konsepti vznikla na těchto principech a vyrostla z kultury a atmosféry kolem ní. Uvědomili jsme si nutnost, aby se celý trh v Čechách rozvíjel, a proto musíme rozšiřovat obzor architektům a dodávat odvahu klientům.

DŘ Vždy jsem podporoval i původní český design. Proto jsem čerpal v Londýně inspiraci pro Designblok. Proto jsem stál v New Yorku nebo v Miláně a prodával stolek Báry Škorpilové nebo židli Olgoj Chorchoj, s Maximem Velčovským jsme oživovali značku UP závody a řídli renesanci Javoriny, místo abych byl ve firmě. Chodívali jsme za hranice finančních možností, a často tak utratili všechny vydělané peníze. Já jsem měl nějak za to, že nám nepatří, že je musíme vrátit. Ale myslím, že jestli má dnes Konsepti na trhu nějaký respekt, je to primárně díky tomuto přístupu.

VŠ Naučili jste se z toho něco pro váš provoz? Třeba o jaké značky je tu zájem?

DŘ Jsme vzděláním ekonomové, ne kreativci. Snad máme trochu zvýšený cit pro estetiku. Kdykoliv jsem byl v těch letech v Miláně, v Amsterdamu nebo Londýně, neustále jsem potkával zajímavé osobnosti a vyzvídal. Ukládal jsem v sobě reflexe a zkušenosti jiných lidí a ty jsme se snažili v Praze etablovat. Hledali jsme autentické a originální produkty a kolekce a ty jsme přivezli v naději, že to bude fungovat. Díky firmám, se kterými jsme spolupracovali, jsme byli vždy o dva kroky před trhem. My jsme ten trh v Čechách a na Slovensku fakticky museli tvořit.

VŠ V roce 2004 jste přestěhovali showroom z bývalé prádelny v historickém centru Prahy do prostoru Holport v industriálních Holešovicích. Co vás sem táhlo?

DŘ Já jsem tady byl už od roku 2000. Byli jsme totiž velmi úspěšní a v roce 1999 v Konsepti prodali nábytku Vitra za více než jeden milion eur. A to bylo víc než byla Vitra schopna prodat v celé východní Evropě, včetně Ruska. Byli jsme pro ně superstar, takže přišli a řekli: „Pojďme otevřít

pobočku Vitra v Praze! Ty budeš šéf, a můžeš si nechat i Konsepti.“ Přijal jsem tedy nabídku stát se šéfem zastoupení Vitra v Čechách, na Slovensku, Maďarsku a Polsku. Shodou okolností jsem díky Michalu Froňkovi dostal tip na tenhle tovární prostor. Vznikl tu v roce 2000 showroom pro Vitru Česká republika a naše rodina bydlela nahoře v loftu. Povodně roku 2002 zničila showroom Konsepti v centru, tady bylo volno, a tak jsme se přestěhovali také do Holportu. Tohle složité období skončilo v roce 2004, kdy jsem odešel z Vitry a vrátil se do „svého“ Konsepti. Celý objekt jsme nakonec koupili, a tím definitivně získali jistotu pro plán vybudovat z této továrny centrum moderního interiérového designu.

VŠ Co vás na tom všem pořád baví?

LŘ To, že pracujeme s chytrými, zajímavými lidmi, kterých si vážíme. Měli jsme štěstí na skvělé klienty. Baví mě sledovat výsledky našich projektů a neomrzí mě jezdit do Milána a potkávat se tam s firmami, s partnery — dnes už přáteli —, se kterými těch třicet let spolupracujeme. Stále mě těší stavět a rozvíjet náš showroom.

DŘ Je velkou odměnou, když vás respektované osobnosti z oboru pochválí, když vám řeknou, že máme jeden z nejlepších showroomů v Evropě — i kdyby to byla jen trošku pravda. Je to totiž těžší a těžší. Proti tomu jde trend otevírat monobrandové showroomy, které jsou všude stejné. I my jsme to zvažovali, ale naše síla je v této továrně Holport, která má svoje osobité kouzlo.

VŠ Kam chcete, aby se značka Konsepti vyvíjela dál?

DŘ Zabýváme se všemi možnými scénáři, protože mi letos bude šedesát. Ale zatím nemáme jasnou odpověď. Určitě bychom chtěli zachovat maximum toho, co jsme vybudovali. Dát firmě šanci, aby se dále úspěšně rozvíjela i bez naší trvalé přítomnosti. Ani ne kvůli nám, ale kvůli klientům a skvělým zaměstnancům, kteří se toho za ty roky tolik naučili. A kvůli firmám, které zastupujeme.

VŠ Takže ta vaše posedlost jít vlastní cestou je něco, co zůstalo z toho původního konceptu v roce 1995, že?

LŘ Spokojený klient a architekt jsou pro mne i dnes zdrojem energie a radosti.

DŘ Ta posedlost a vášeň tam je stále. A dokud tady budeme, tyhle základy zůstanou. Asi bych nedokázal pracovat v jiné organizaci, kde rozhodují excelové tabulky a rutina o tom, co budeme dělat. Konsepti zůstane prostorem pro úžas! ●

Značka Konsepti vyrostla z kultury a atmosféry kolem ní.

Salone del Mobile 25

↑ MAISON POUENAT Francouzští designéři Kim Haddou a Florent Dufourcq vytvořili pro tradičního výrobce Maison Pouenat nábytkovou kolekci Cosmo.

TEXT Adam Štěch  FOTO archiv značek a designérů

Nekonečné veletržní haly, historické paláce, kultovní galerie, muzea, showroomy, luxusní butiky, modernistické vily, bary, restaurace skryté zahrady, garáže, sklady i bývalé továrny. Během letošního Salone del Mobile jsme všechny takové prostory navštívili, abychom mohli sestavit výběr těch nejzajímavějších nových výrobků, které letos v dubnu spatřily v ulicích Milána poprvé světlo našeho velkého kreativního světa.

❶ ALIAS

Stůl Saturno od Maria Botty obohatil kolekci italské značky Alias.

❷ MARIMEKKO

Newyorská designérka

Laila Gohar navrhla pro Marimekko speciální postelovou instalaci All the things we do in bed.

❸ NOGA

Současný design od Willo Perrona nebo reedice nábytku od Paula T. Frankla v kolekci nové švédské značky Noga.

❹ ZANOTTA

Zanotta představila novou komodu Z24 od belgického dua Muller Van Severen.

❺ MICHAEL ANASTASSIADES

Londýnský designér obsadil působivé prostory nadace Danese svými novými svítidly.

❻ VALEXTRA

Benátští designéři ze studia Zaven navrhli pro výrobce zavazadel Valextra přenosnou sochu.

❼ ARNO DECLERCQ

Belgický designér z Antverp se představil sólovou výstavou v galerii 10 Corso Como.

❶ HYDRO

Recyklovaný hliník norské značky Hydro zpracoval Daniel Rybakken do podoby miniaturních domečků.

❷ DILMOS

Slavná milánská galerie spolupracovala s výtvarníkem Danielem Papulim na kolekci Fragmento.

❸ ADRIEN ROVERO

Švýcarský designér Adrien Rovero představil ve spolupráci s Cecile Feilchenfeldt a Karlou Huff svítidla Light Knit.

❹ KNOLL

Sochař a designér Jonathan Muecke navrhl stejnojmennou židli pro značku Knoll.

❺ MOOOI

Svítidlo Serpentine od studia Front doplnilo nabídku nizozemské značky Moooi.

❻ LAMBERT & FILLS

Korejský designér Kwangho Lee a jeho nové svítidlo Bolda pro kanadského výrobce Lambert & Fills.

❼ TECTA

Německá nábytkářská firma představila nový dřevěný stůl M22 od berlínské designérky Katrin Greiling.

❽ SAINT LAURENT

Čtyři méně známé návrhy Charlotte Perriand se znovuzrodily v kolekci francouzské módní značky.

❶ ES DEVLIN

Kruhová instalace Library of Light slavné britské scénografky Es Devlin byla umístěna na nádvoří galerie Pinacoteca di Brera.

❷ MINOTTI

K novinkám předního italského výrobce Minotti patří i elegantní komoda Yves od Hannese Peera.

❸ MARCIN RUSAK

Ve sklenicích Pasino v rámci výstavní platformy Alcova nechal polský designér Marcin Rusak vyrůst své florální objekty Ghost Orchid.

❹ JOE ARMITAGE

Britský designér navázal na modernistický design svého dědečka, který spolupracoval s Le Corbusierem, a navrhl svou vlastní kolekci lamp Cycad.

❺ TWENTY-FOUR HOURS

Řadu netypických hodin od mladých designérů bylo možné vidět na výstavě Twenty-Four Hours.

❻ ACERBIS

Pohovka Trench od Philippa Malouina zaujala svými výraznými plastickými formami.

❼ OFFICE OF TANGIBLE SPACE

Newyorské studio Office of Tangible Space odhalilo svou nábytkovou kolekci A Human Touch v prostorách vily Borsani.

❽ GUFRAM

Italský výrobce radikálního designu Gufram interpretoval dílo amerického umělce Keitha Haringa.

❶ FLOS

Nové svítidlo Luce sferica pro značku Flos od Ronana Bouroulleca.

❷ PRADA

Studio Formafantasma

kurátorovalo symposium

Prada Frames, v rámci něhož také představili zrekonstruovaný vlak Arlecchino, který v roce 1960 navrhl Gio Ponti.

❸ VOCLA

Tvůrci výstavní platformy Alcova otevřeli brány nočního baru Vocla, kde se bylo možné napít i vidět doplňkové instalace.

❹ HERMÈS

Španělský designér Tomas Alonso pokračuje ve spolupráci s fracouzskou značkou Hermès. Letos představil stoly Pivot.

❺ PHANTOM HAND

Nábytek srílanského modernistického architekta Geoffreye Bawy v nové kolekci indické značky Phantom Hand.

❻ MERITALIA

Americký designér Misha Kahn zakotvil se svou pohovkou Morphologica v katalogu značky Meritalia.

❼ JIL SANDER

Německý módní label známý svým minimalistickým přístupem interpretoval klasickou židli S 64 od Marcela Breuera.

❽ ISSEY MIYAKE

Plisovaná svítidla od Atelier Oï bylo možné vidět v showroomu japonské značky Issey Miyake.

❶ BOMMA

Česká značka Bomma představila v instalaci Fragments Reborn mimo jiné svítidla Fragment Line od studia Dechem.

❷ GHIDINI1961

Tradiční italský výrobce Ghidini1961 angažoval francouzského designéra Roberta Stadlera pro návrh úložného systému Flexor.

❸ VERO

Mladá milánská značka Vero spolupravovala s Natalií Criado na designu tácu Onda.

❹ TACCHINI

Britská designérka Faye Toogood vytvořila organickou pohovku Butter pro firmu Tacchini.

❺ NILUFAR

Legendární galerie

Nilufar opět vystavila celou plejádu nových návrhů, včetně lampy Muse od Filippa Carandiniho.

❻ GUCCI

Gucci představil kolektivní výstavu designérů a výtvarníků, kteří společně pracovali s bambusem.

❼ ZEITGEIST

Pražské studio Zeitgeist odhalilo svůj kolážovitý stůl Patchwork v prostorách galerie Rossany Orlandi.

❶ BROKIS

Celou kolekci skleněných váz Senza Fine navrhla italská designérka Simona Sbordone pro českou značku Brokis.

❷ ALESSI

Naoto Fukasawa byl jedním z designérů, kteří přispěli do kolekce unikátních uren značky Alessi.

❸ DROPCITY

Kurátoři neustále se proměňujícího centra designu a architektury Dropcity obrátili ve výstavě Prison Times svou pozornost na vězeňský design.

❹ HANA VOPRAVILOVÁ

Studentka skla na FUD v Ústí na Labem Hana Vopravilová si odbyla svou milánskou premiéru expozicí v galerii Rossana Orlandi.

❺ LOUIS

VUITTON

Luxusní módní značka poctila celou kolekcí talířů a gobelínů tvorbu italského futuristy Fortunata Depera.

❻ TWO HUNDRED TONS

České studio představilo svou kolekci nábytku v prostorách výstavní platformy Labo. Účastnili se jí i studio Dechem a Jan Čapek.

❶ LOEWE

25 autorských keramických konviček od tvůrců jako David Chipperfield, Minsuk Cho nebo

Patricia Urquiola představila značka Loewe v působivé instalaci.

❷ KAPLAN

Stůl Tria podle návrhu Václava Mlynáře pro značku Kaplan, byl představen v rámci výstavy RoCollectible u Rossany Orlandi.

❸ GARANCE VALLÉE

Umělkyně a designérka z Paříže Garance Vallée je čím dál tím populárnější.

Svědčí o tom i její kolekce nábytku s názvem 2093 pro online platformu Monde Singulier.

Obnova pleti za 20 dní

KROK 1: Fire

Okamžité rozzáření díky jedinečnému jemnému zahřívacímu peelingu.

KROK 2: Snow

Vyplnění a regenerace s pomocí přírodních rostlinných kmenových buněk a koncentrované kyseliny hyaluronové.

Víno nedává odpovědi, jen ztiší otázky.

Přesně, jak jsme si představovali.

KNOLL RIESLING LOIBEN SMARAGD ▶ Oblast: Wachau, Rakousko ● Odrůda: Riesling (Ryzlink rýnský)

Tento Riesling z Wachau se ve sklenici prezentuje středním zelenožlutým odstínem. Jemné medové tóny, aroma žlutého tropického ovoce, zralá broskev — velmi lákavá vůně. Šťavnaté, elegantní, s exotickým ovocným charakterem, plné finesy. Krásně zakomponovaná kyselina, jemná ovocná sladkost v dozvuku. → Ideální párování: Bílé maso — kuře s bylinkami, vepřová panenka, telecí maso; sardinky v extra panenském olivovém oleji

OTT ROSALIE ▶ Oblast: Wagram, Rakousko ● Odrůdy: Zweigelt, Pinot Noir Rosalie je živé a elegantní víno s výrazným charakterem. Jeho bohaté aroma kombinuje tóny rybízu a malin, které se s trochou vzduchu vyvíjejí směrem k šípku. Jemné třísloviny a příjemná struktura jasně odrážejí rukopis Bernharda Otta. Kdyby toto víno nemělo tak silnou osobnost, vinař by ho pravděpodobně nepojmenoval po své dceři. → Ideální párování: Letní saláty s kozím sýrem, jahodami, avokádem nebo citrusovou zálivkou; grilovaná zelenina — paprika, cuketa, lilek, chřest s olivovým olejem

NOELLAT BOURGOGNE HAUTES COTES DE NUITS ▶ Oblast: Burgundsko, Francie ● Odrůda: Pinot Noir Z jednohektarové parcely v Leully nad Nuits-Saint-Georges pochází tento krásný příklad kvalitního vína a skvělé hodnoty, které lze nalézt v Hautes-Côtes. Jižně orientované svahy a zrání v dubových sudech zajišťují, že víno je velmi přístupné, ale zároveň mu nechybí hloubka a struktura. Velmi uhlazené, s krémovými tóny červeného ovoce, kořenitými nuancemi dubu a podmanivou mineralitou. → Ideální párování: Jehněčí maso — jemnost jehněčího skvěle ladí s ovocnou svěžestí Pinot Noir; hovězí tatarák — elegantní chuť masa doplní lehká tříslovina vína

FX PICHLER GRÜNER VELTLINER KLOSTERSATZ ▶ Oblast: Wachau, Rakousko ● Odrůda: Grüner Veltliner

Typický rakouský Grüner Veltliner z vinice Ried Klostersatz s vůní rebarbory a tabáku, nádhernou ovocnou harmonií a vyváženou kyselinou působivě dokazuje, že F.X. Pichler umí nejen hutná a koncentrovaná vína s dlouhým potenciálem zrání, ale také jemný a elegantní styl v dokonalé podobě. → Ideální párování: Grilovaný pstruh, mořský vlk nebo krevety — svěžest vína krásně podtrhne jemné chutě ryb; sardinky v extra panenském olivovém oleji se zeleným pepřem

WITTMANN RIESLING WESTHOFENER ▶ Oblast: Rheinhessen, Německo ● Odrůda: Riesling (Ryzlink rýnský)

Toto víno se vyznačuje světle zlatou barvou se zelenkavými odlesky. Vůně je živá a komplexní, s tóny limetkové kůry, zeleného jablka a bílé broskve, doplněnými jemným květinovým aroma. Na patře je koncentrované a svěží, s chutí citrusů, zralého peckového ovoce a mineralitou, která je dokonale vyvážená ostrou kyselinou a dlouhým závěrem. Víno je určeno k archivaci, s časem získává ještě větší hloubku a komplexnost. → Ideální párování: Restované mušle s citrusovým beurre blanc, kuře pečené s bylinkami nebo křehký koláč s čerstvým kozím sýrem; sardinky v extra panenském olivovém oleji s citrónem

ÖKONOMIERAT REBHOLZ RIESLING TROCKEN

▶ Oblast: Pfalz, Německo ● Odrůda: Riesling (Ryzlink rýnský) Ryzlink rýnský z Buntsandsteinu zaujme výraznou vůní, víno je kořenité a má kouřový nádech. Tento charakter pokračuje i v chuti, kde se ovoce vyznačuje svěží kyselinkou a výraznou mineralitou. Přestože je víno mimořádně harmonické, ovocné a kořenité složky se dokonale snoubí. Typická je přítomnost minerálů a svěží citrusová vůně. Stejně jako všechna vína Rebholz má i toto víno velký potenciál pro zrání.

→ Ideální párování: Zelenina a lehké sýry — chřest, kozí sýr, feta, artyčoky; sardinky v extra panenském olivovém oleji s bylinkami Chica — Pica

BRUNDLMAYER SEKT ROSÉ ▶ Oblast: Kamptal, Rakousko ● Odrůda: Pinot Noir, Zweigelt, St. Laurent Světlý lososový odstín s červeno-zlatými odlesky. Jemné, vytrvalé perlení, které je delikátní, ale zároveň živé. Ovocně-kořenité aroma s tóny třešní a lesních jahod, doplněné nádechem citrusů, karamelu a jemných kvasinkových tónů. Na patře ovocné a krémové, s podmanivou hloubkou a elegancí. Jemná kyselina a minerální extrakt dodávají vínu rafinovanost. Výjimečně harmonická struktura. → Ideální párování: Grilovaný losos, tuňák nebo krevety — ovocná svěžest rosé krásně ladí s jemností ryb; sardinky v extra panenském olivovém oleji s lanýžem

KRUTZLER RIESLING LOIBEN ▶ Oblast: Wachau, Rakousko ● Odrůda: Riesling (Ryzlink rýnský)

Rieslingy z Wachau bývají často robustní a alkoholově výrazné, jen zřídka — jako v tomto případě — však mohou být elegantní a jemně strukturované. Toto víno se vyznačuje svými okouzlujícími tóny meruněk, broskví a občas i exotických aromat. Často je charakteristický krásnou mineralitou břidlice a pazourku. → Asijská kuchyně — thajské curry, vietnamské závitky, sushi, pokrmy s wasabi nebo zázvorem; sardinky v pikantní rajčatové omáčce Všechna vína do České republiky dováží společnost VinoVinoVino, vinovinovino.cz. Sardinky prodává Filé Shop & Deli.

PICHLER

Mimořádná linka

TEXT Eliška Vrbová FOTO archiv Prada

Milán  Šanghaj

Jako má Fondazione Prada v Miláně svůj Bar Luce v duchu estetiky filmů Wese Andersona, historická rezidence Rong Zhai v srdci Šanghaje má od konce letošního března svoji kavárnu a restauraci Mi Shang Prada. Za interiérem prvního gastronomického projektu Prady v Asii stojí stejně jako u Baru Luce filmový režisér. Wong Kar-wai je známý promyšlenou výtvarnou koncepcí svých snímků, v nichž barvy, světlo a hudba hrají stejně významnou roli jako herci. Při vymýšlení konceptu kavárny a restaurace ve více než sto let staré budově Rong Zhai, kterou Prada v roce 2017 po rozsáhlé rekonstrukci znovu otevřela a vytvořila z ní flexibilní prostor věnovaný různým kulturním aktivitám, se artový režisér inspiroval filatelistickým pojmem tête-bêche. Ten se promítá i do loga Mi Shang. Jde o dvojici známek, které jsou vytištěné jedna oproti druhé vzhůru nohama — ať už záměrně, nebo omylem. Myšlenku odrazu, sousedství a vzájemnosti u známek Wong →

❶ V interiéru kavárny a restaurace Mi Shang Prada se prolínají prvky typické pro italskou a čínskou kulturu. Nechybí tradiční porcelán, čalouněná křesílka i výhled do zeleně, která napovídá, na jakém kontinentu se prostor nachází.

❷ Mi Shang Prada funguje celý den jako kavárna, ale umožňuje i fine diningový zážitek. Připomíná vám spíš italský bar, nebo čínský teahouse? Režisér Wong Karwai do interiéru promítnul trochu od obojího.

❸ Kavárna s restaurací se nachází v budově Rong Zhai v srdci Šanghaje. Dům pochází z roku 1918, o necelých sto let později ho Prada šest let rekonstruovala a v roce 2017 znovu otevřela veřejnosti. Kromě návštěvy Mi Shang Prada se zde nabízí i prohlídky s průvodcem.

❹ Mi Shang je prvním gastronomickým projektem Prady v Asii. Ideově navazuje na Bar Luce ve Fondazione Prada v Miláně, kde na interiéru spolupracoval americký režisér Wes Anderson.

Kar-wai připodobňuje k průsečíku dvou velkých kultur, jimiž jsou v tomto případě Milán a Šanghaj.

V prostoru Mi Shang spolu sofistikovaným a unikátním způsobem koexistují italské a čínské tradice. Každá si zachovává svou jedinečnost, ale zároveň se navzájem obohacují. Podobně jako u filmů Stvořeni pro lásku nebo Šťastně spolu jsou i zde vidět hongkongským režisérem pečlivě vybrané detaily, které evokují filmové kouzlo. Nechybí nadčasová elegance, pro niž je značka Prada celosvětovým synonymem. Hra zrcadel a kontrastů vytváří harmonii mezi různorodými kulturními

a vizuálními odkazy, to vše je zasazené do historického kouzla budovy Rong Zhai, při jejíž obnově Prada prokázala svůj cit pro zachování genia loci obdobně jako u částí Galerie Viktora Emanuela II. v Miláně nebo barokního paláce Ca' Corner della Regina v Benátkách.

Kulturní dialog probíhá i v samotném menu kavárny a restaurace. Odlišné kulinářské tradice se zde doplňují, ingredience, chutě a techniky se prolínají. Dáte si třeba italské ravioli s čínskými ingrediencemi? Zajít si sem můžete jak na kávu nebo čaj, tak i na zážitkovou fine dining večeři i kaviárový rituál. ●

NOVÉ BUD VÁZY OD KLIMCHI

UDĚLEJTE SI RADOST NA KLIMCHI.CZ

KLIMCHI

BOUTIQUE VÁCLAVSKÉ NÁM. 25

RUČNĚ VYROBENÉ V ČESKU

← Hotel Splendid ve francouzském Daxu navrhl architekt André Granet ve spolupráci s Rogerem-Henri Expertem v letech 1928 — 1929. Granet je také autorem této monumentální prosvícené vitráže v lobby.

STO LETÍ ART DECA

TEXT/FOTO

Adam Štěch

28. dubna 1925 začala jedna z nejvýznamnějších výstav v dějinách moderní architektury a užitého umění. Exposition internationale des arts décoratifs et industriels modernes v Paříži měla obrovský dopad na podobu a vývoj designu a svou dominancí dekorativních tendencí položila základy celosvětového fenoménu art deca. Jak se toto hnutí šířilo a které jeho odnože v architektuře a interiérovém designu zanechaly stopy po celém světě, jsme se rozhodli u příležitosti významného výročí blíže prozkoumat.

V rámci této stěžejní výstavy byla v Paříži až do 25. října 1925 zpřístupněna řada národních i komerčních pavilonů prezentujících to nejnovější z oblasti dekorativního umění a architektury. I přesto, že ve stejném roce byl německý Bauhaus přestěhován do města Desava, kde jeho ředitel Walter Gropius postavil pro školu veskrze modernistickou budovu, a v dalších evropských zemích se o slovo hlásily modernistické tendence, na pařížské výstavě dominovaly dekorativistické styly, které se svou povahou vracely k inspiraci secesí a řemeslem. Výjimkou byly snad pouze pavilon l`Esprit

Nouveau od architektů Le Corbusiera a Pierra Jeannereta a sovětský pavilon podle návrhu Konstantina Melnikova, které v sousedství artdecových objektů působily jako z budoucnosti. Většina expozic totiž patřila novému pojetí dekoru, které sice vycházelo z minulosti, avšak inspiraci čerpalo také z avantgardního umění a architektury, a přinášelo tak nový vkus odpovídající tehdejším preferencím poučené vyšší střední třídy i bohatší buržoazní společnosti. Zatímco modernismus usiloval o komplexní společenské změny, především v oblasti sociální, a je tudíž zejména ideologickým pohledem na svět, art deco přinášelo srozumitelnější a přístupnější variantu moderního životního stylu.

V roce 1925 ani v následujícím desetiletí však pojem art deco ještě neexistoval. Objevil se až v šedesátých letech s první velkou výstavou o stylech dvacátých a třicátých let Les Années 20: Art Deco, Bauhaus, Stijl, Esprit Nouveau, která se konala v Muzeu dekorativních umění v Paříži. Termín pak použila poprvé v tisku Hillary Gelson ve svém článku pro The Times v roce 1966 a zpopularizoval ho historik Bevis Hillier ve své přelomové publikaci Art Deco of the 20s and 30s. Ten poprvé sepsal historii dekorativního umění meziválečné éry, které odmítlo radikální modernistické myšlení, ale zároveň bylo moderní a svou

estetikou reagovalo na nové společenské, politické a vědecké změny doby. Termín art deco byl odvozen od názvu pařížské výstavy, které se v roce 1925 účastnilo mnoho zemí, včetně Československa, prezentovaného pavilonem podle návrhu Josefa Gočára. Paříž hostila po dobu výstavy řadu osobností — architektů a potenciálních klientů, které se její návštěvou inspirovaly a zpět ve svých zemích uplatnily nové postřehy ve svých vlastních projektech. A tak se art deco stalo mezinárodním. Zároveň to byl podle Hilliera poslední totální styl, který ovlivnil umělecké disciplíny napříč celým spektrem médií a typologií — uplatnilo se v architektuře, interiérovém designu, produktovém designu, grafice, ilustraci, módě, designu automobilů, letadel, lodí i šperků. Byl to mezinárodní styl definující éru vzniku jazzu (dříve se mu říkalo jazzová moderna), excesů umělecké avantgardy dvacátých let i hlubokou hospodářskou krizi počátku let třicátých. Jak pestrá byla historie a společenské změny tohoto období, tak pestré se stalo art deco s mnoha svými výrazovými formami.

KRÁL A FRANCOUZSKÉ ART DECO

Počátky art deca jako jednotného proudu spadají již do desátých let dvacátého století, především v okruhu pařížských interiérových a nábytkářských designérů, jako byli Paul Follot, Paul Iribe a především Émile­Jacques

Ruhlmann, který je právem označován jako král art deca. Narodil se do rodiny nábytkářů a ve své tvorbě se zaměřil na exkluzivní nábytkové solitéry pro nejbohatší vrstvy. V tomto smyslu navázal především na tzv. ebenisty — špičkové truhláře, kteří se již od 17. století těšili oblibě šlechtických dvorů nebo samotného krále. Navázal na jejich práci s luxusními materiály, především tropickými dřevinami, slonovinou, neobvyklými kůžemi, například

❶ Palais de la porta dorré v Paříži byl postaven jako výstavní prostor pro pařížskou koloniální výstavu v roce 1931. Émile-Jacques ruhlmann je autorem jedné z reprezentativních místností.

❷ Schodiště tokijské císařské rezidence teien vzniklo podle návrhu francouzských dekoratérů pod vedením Henriho rapina.

❸ Svítidla pro císařskou rezidenci v tokiu navrhl rené Lalique.

❹ detail kliky v interiéru Palais de la porta dorré je také dílem Émila-Jacquese ruhlmanna. odráží jeho zájem o exotické materiály.

❺ dům Van Buuren v Bruselu navrhli pro manželský pár sběratelů architekti Léon Govaerts a alexis Van Vaerenbergh v roce 1929. Interiéry provedlo studio dominique.

❻ Interiér bytu návrhářky Jeanne Lanvin navrhl albert-armand rateau. dnes je k vidění v Muzeu dekorativních umění v Paříži.

❼ dvě koupelny pro britský královský pár v budově pařížského ministerstva zahraničí navrhli auguste Labouret a Jacques adnet.

V Bukurešti najdete stovky artdecových staveb včetně hotelu Union z roku 1934 od architekta Arghira Culina.

Dům Withuiz v Bruselu, který byl postaven v roce 1927, připomíná svým geometrickým vzhledem robota. Jeho architektem je Joseph Diongre.

ze žraloka nebo rejnoka, a ve své dílně, která v době největší slávy zaměstnávala desítky řemeslníků, vytvářel finančně extrémně nákladné a časově velmi náročné kusy moderního nábytku. Svou povahou tak v podstatě zcela popíraly dobové modernistické myšlenky o standardizaci a dostupnosti kvalitního bydlení všem. Ruhlmann pařížskou výstavu v roce 1925 ovládl a realizoval zde několik interiérů. Jeho díla jsou dnes k vidění už jen v muzeích. Snad jediným příkladem jeho zachovalého interiéru je Palais de la porta

Dorré v Paříži, který byl původně postaven jako výstavní prostor pro pařížskou koloniální výstavu v roce 1931 podle návrhu Alberta Lapradeho, Léona Jausselyho a Léona Bazina s basreliéfovou fasádou od sochaře Alfreda Janniota. Interiér skrývá mimo jiné dvě jedinečné reprezentativní místnosti vytvořené Ruhlmannem a také Eugènem Printzem, v nichž můžete dodnes obdivovat jejich nábytkové umění. Dnes je palác přístupný jako muzeum

Budapešťské art deco vyniká svou elegancí, jak to demonstruje například vstupní hala nájemního domu Singer od architekta Józsefa Málika z roku 1937.

imigrace a splácí tak morální dluh koloniální historii Francie.

Kromě Ruhlmanna a Printze patří k hlavním představitelům francouzského artdecového designu a interiéru také například Eileen Gray, Jean Dunand, Marcel Goard, studio Dominique, Pierre Legrand nebo Albert-Armand Rateau. Každý z nich se specializoval určitým směrem. Například Dunand pracoval s japonskými laky a Rateau uplatňoval ve svých návrzích bronz a odléval kusy nábytku jako sochař. V útrobách Muzea dekorativních umění v Paříži můžete mimo jiné vidět jeho unikátní interiérový soubor z bytu slavné módní návrhářky Jeanne Lanvin. Tento do detailu zachovalý interiérový skvost je dokonalým příkladem francouzského art deca. Ostatně módní návrháři byli často štědrými klienty artdecových tvůrců. Goard spolupracoval s couturiérem Jacquesem Doucetem a Robert Mallet-Stevens, jehož tvorba stojí na hranici art deca a modernismu, zase s Paulem Poiretem.

Jedním z nejvýznamnějších artdecových projektů ve Velké Británii je rekonstrukce paláce Eltham švédským designérem Rolfem Engströmem.

ROZMANITÉ PODOBY STYLU

Pravděpodobně nejautentičtější příklad dodnes zachovaného francouzského artdecového interiéru najdete paradoxně v Japonsku. Bývalá císařská rezidence, která dnes funguje jako muzeum umění Teien, byla realizována v roce 1933 pro japonského prince Asaku Yasuhika. Na jejích unikátních interiérech pracovala celá řada předních francouzských designérů včetně Henriho Rapina, Maxe Ingranda nebo Reného Laliquea, nejvyhlášenějšího artdecového sklářského výtvarníka. Jakýmsi pomyslným vrcholem francouzského designu meziválečné éry pak byla realizace paláce Manik Bagh pro mahárádžu Indoru Yashwanta Raa Holkara II, který po pobytu v Paříži zatoužil ve své rodné zemi po západním životním stylu. Budova architekta Eckarta Muthesiuse byla vybavena nábytkem od Eileen Gray, Charlotte Perriand, Louise Sognota nebo Charlotte Alix. Unikátní interiér však vzal za své a veškerý mobiliář byl v osmdesátých letech prodán na bedlivě sledované aukci v Monaku.

S terminologií art deca je to složité. Nelze nikdy přesně vymezit a má různé podoby. Jak už jsme naznačili výše v souvislosti s Robertem Malletem-Stevensem, často se prolíná s modernismem a vytváří mnoho žánrů a variací na podobná témata. Existuje francouzské art deco, které je považováno za to nejopravdovější, britské art deco, americký styl Streamline Moderne, ale je i japonské art deco, indické indo deco a stavby ve stylu art deca najdete také v Brazílii, Argentině na Filipínách nebo v Austrálii. Je to zkrátka styl, který si v meziválečné éře získal nebývalou popularitu a v různých kontextech se dynamicky proměňoval. Někdy hovoříme o tzv. feminním art decu, které se vyznačuje jemnou florální dekorací a je především spojováno s počátky stylu, a na straně druhé o maskulinním art decu, které se naopak prosadilo v období hospodářské krize na začátku třicátých let — nákladné ornamenty se zjednodušily a místo luxusních řemeslných materiálů se začaly používat inovativní materiály a technologie, například bakelit.

Podobně jako v designu můžeme rozlišit řadu odlišných forem artdecové architektury jak v Evropě, tak po celém světě. Takřka v každé evropské zemi najdete její příklady. Bohatá je na ni například Belgie. Ulice Antverp, Bruselu i Gentu nám mohou sloužit jako slovník artdecové vynalézavosti. Od dekorativních fasád pokrytých květy přes abstraktní rytmické struktury až po aerodynamické formy směřující svou povahou k modernismu. Mimořádné zastoupení artdecových staveb v Evropě je ale také například v německém Lipsku, maďarské Budapešti nebo v hlavním městě Rumunska, které svou neobvyklou koncentrací artdecových staveb aspiruje na titul hlavního evropského města art deca. Prvky stylu však najdete i v Itálii, kde se těmto →

tendencím říká Italiano Novencento, ve Švédsku zase Swedish Grace anebo u nás, kde se rozmařilost artdecové zdobnosti proměnila v tzv. národní styl, neboli rondokubismus.

ART DECO V USA A NÁSTUP STREAMLINE MODERNE

Když v roce 1935 přijel architekt Le Corbusier do New Yorku, byl záplavou výškových budov fascinován. Oceňoval technickou inovaci, jejich výtvarná podoba se mu však nezamlouvala. Komentoval přitom ikony jako Empire State Building nebo Chrysler Building, které se staly symboly nové Ameriky. Tu definovalo i art deco, které se na rozdíl od radikálních modernistických tendencí v USA meziválečné éry prosadilo na celé čáře. Stalo se v podstatě vizuální reprezentací nové americké společnosti a tržního hospodářství. Právě mrakodrapy velkých amerických metropolí tím byly důkazem. I přesto, že nebyly modernistické, udivovaly svými rozměry. Jejich fasády byly ale často pokryté až nestřízlivě bohatou dekorací. Mistrem těchto staveb se stal například Raymond Hood, který vyhrál soutěž na stavbu věže Tribune v Chicagu, a porazil tak návrhy slavných evropských architektů Waltera Gropia nebo Adolfa Loose a zároveň realizoval jeden z nejslavnějších mrakodrapů všech dob — Rockefeller Centre v New Yorku. Stejně rychlým tempem jako rostly mrakodrapy po celé Americe (skvostné příklady vysokých artdecových věží najdeme v Chicagu, Detroitu, Minneapolis, Los Angeles nebo v San Franciscu), se rozšiřovalo art deco i v interiérovém designu. A často to byli evropští imigranti, kteří se na distribuci evropského art deca v Americe podíleli. Patřil mezi ně například Paul T. Frankl, který se proslavil díky svému nábytku vycházejícímu právě z mrakodrapů, nebo německý designér Jock Peters. Ten po studiu na stavební škole pracoval pro

slavného architekta Petera Behrense v Berlíně a v roce 1920 se stal ředitelem umělecké školy v Altoně nedaleko Hamburku. Nakonec se ale rozhodl odejít za svým bratrem Georgem do Spojených států amerických. Usadil se v Los Angeles, kde v roce 1927 založil studio. Navrhoval rodinné domy, interiéry restaurací, klubů i obchodních domů. Z nich vyniká především obchodní dům Bullocks Wilshire, který byl vůbec nejluxusnějším obchodním domem na západě USA. Jeho interiéry pojal Jock Peters v tehdy módním artdecovém stylu s prvky dynamického Streamline Moderne, který se začíná objevovat na přelomu dvacátých a třicátých let a reflektuje společenské změny způsobené především velkou hospodářskou krizí. Dominantním rysem se stává aerodynamika a oslava technického pokroku.

Nejenom automobily, letadla, vlaky a lodě dostávají aerodynamické tvary. Posedlost rychlostí se projevuje i v návrzích budov, jejich zaoblených nárožích a akcentovaných horizontálách. Budova Pan-Pacific Auditorium z roku 1935 byla se svými vytrčenými věžemi typickým příkladem aerodynamické moderny (zbořena byla v roce 1989). „Rychlá“ byla ve třicátých letech také rádia, dětské koloběžky, lednice nebo další spotřební produkty. Popularita dynamického pojetí Streamline Moderne se tak i díky pionýrům amerického moderního designu, jako byli Donald Deskey, Raymond Loewy nebo Henry Dreyfuss, rozšířila na typologie, kde to nebylo zdaleka zapotřebí.

Prvky Streamline Moderne objevíte i ve zmíněném obchodním domě Bullocks Wilshire, který byl nedávno zrekonstruován a dnes funguje jako soukromá škola práva. Okouzlení technikou a dobovými vynálezy dokresluje venkovní freska Spirit of Transportation od původem německého výtvarníka Hermana Sachse, který ztvárnil letadla, lodě a vlaky v abstraktně pojatých strukturách, zhmotňujících idealismus meziválečné Ameriky.

Freska Hermana Sachse Spirit of Transportation zdobí vstupní prostor bývalého obchodního domu Bullock Wilshire v Los Angeles. Jeho interiéry navrhl německý emigrant Jock Peters na konci dvacátých let v pokročilé verzi Streamline Moderne.

❶ Casablanca oplývá artdecovými stavbami. Tato banka vznikla podle návrhu Edmonda Briona.

❷ Radnice v Kjótu vykazuje vlivy Franka Lloyda Wrighta. Jejím autorem je Goichi Takeda.

❸ Architekt Bruce Dellit je autorem kina Metro v australském Sydney.

❹ Dveře s motivem pávů navrhl pro budovu v Casablance architekt Marius Boyer.

❺ Příkladem stylu Streamline Moderne je rezidenční komplex Wyldefel Gardens od architekta Johna Brogana v Sydney.

❻ V brazilském

Sao Paulu najdete několik příkladů stylu Streamline Moderne.

❼ Mrakodrap Kavanagh v Buenos Aires byl v roce 1936 se svými 120 metry nejvyšší stavbou Latinské Ameriky.

❽ Edificio El Mastil v Montevideu byla postavena podle návrhu architektů Vazqueze Barriera a Rafaela Ruana.

❾ Budova Ikoma v Ósace vznikla podle návrhu ateliéru Soheizo.

↑ Až filmově působící lobby obytné budovy v Buenos Aires je dílem architektů Eduarda Casada Sastreho a Huga Armesta.

MEZINÁRODNÍ

SLÁVA I ZKÁZA ART DECA

Problematické se z dnešního pohledu jeví existence art deca v oblastech bývalých evropských kolonií v Asii, Africe nebo Jižní Americe. V těchto regionech dosáhlo v architektuře svého vrcholu později — ve třicátých a čtyřicátých letech. Styl byl do těchto zemí importován nejenom evropskými architekty, ale také úředníky, kteří se starali o kolonie nebo v některých případech „pomáhali“ novým postkoloniálním zemím s budováním státního aparátu. Architektura se stala jakousi novou kulturní diplomacií, rysem podrobení si mimoevropských kultur. Paradoxem zůstává, že právě mimoevropské kultury, včetně japonské, čínské, aztécké nevo rozmanitých afrických kultur, na počátku dvacátých let inspirovaly první artdecové designéry.

Takovým příkladem může být například hlavní město Uruguaye, Montevideo, s obrovským fondem artdecové architektury. Jsou to ale i jiná města včetně Melbourne, Bombaje, Casablancy, Buenos Aires, Teheránu, Kapského Města nebo novozélandského Napieru, které bylo kompletně vybudováno ve stylu art deca. Bohatství a optimistická vize nových prosperujících společností a zároveň jejich styky s Evropou se otiskly do mimořádné architektury tvořící diskutabilní identitu exotických lokalit.

Neustálá recyklace stylu a jeho rozmanitých forem nakonec přinesla art decu jeho zkázu. Po druhé světové válce těžké dekorativní formy rychle zastaraly a byly svižně vystřídány novým, progresivním modernismem, který se od doby „bauhausovských“ radikálů polidštil a stal se soudobým výrazovým prostředkem západních a později po období socialistického realismu i východních společností. Na art deco se pak na dlouhá léta zapomnělo a jeho velký comeback jako dobové esence meziválečné éry přišel až na konci šedesátých let. Dnes je po 100 letech opět v kurzu. ●

Corpus delicti

Dům umění v lázeňském městě Piešťany na Slovensku byl dokončen v roce 1979 jako největší architektonické dílo architekta Ferdinanda Milučkého a je příkladem senzuálního brutalismu. Skvěle dochovaný interiér včetně dobového vybavení, navrhla architektova manželka Júlia Kunovská. Dodnes se v něm odehrávají neočekávaná setkání a dramata.

←← Kamila: Hedvábné šaty, Balvin Couture. Punčocháče, Elite. Boty, vintage. Maxim: Kalhoty, Louis Vuitton. Olexi: Kalhoty, Dior Men

← Kabát a kalhoty, obojí Balvin Couture. Klobouk, Dior Men. Boty, vintage

→ Maxim a Olexi: Kalhoty, Nehera. Boty, Dior Men

Kamila: Pánský oblek, Dior Men, Košile, Balvin Couture. Maxim: Košile: Jan Société. Olexi: Šortky, Jan Société

Šaty, Balvin Couture. Punčocháče, Elite. Boty, vintage

Kamila: Šaty a boty, obojí Balvin Couture. Maxim: Košile, sako a kalhoty, vše Fendi. Boty, Dior Men. Olexi: Kalhoty, bunda a košile, vše Nehera. Boty, Dior Men

Maxim: Košile, sako a kalhoty, vše Fendi. Boty, Dior Men. Olexi: Kalhoty, bunda a košile, vše Nehera. Boty, Dior Men

Šaty, Balvin Couture. Punčocháče, Elite. Boty, vintage

↑ Kabát, Fendi. Košile a kalhoty, obojí Nehera

↓ Sako, pásek s mašlí, kalhoty a šátek, vše Balvin Couture

Kamila: Šaty, Balvin Couture. Punčocháče, Elite. Boty, vintage. Maxim: Kalhoty a boty, obojí Louis Vuitton. Olexi: Pánská sukně, Nehera. Spodní prádlo, M&S. Boty, Dior Men

Kamila: Šaty, Balvin Couture. Punčocháče, Elite. Boty, vintage. Maxim: Kalhoty a boty, obojí Louis Vuitton. Olexi: Pánská sukně, Nehera. Spodní prádlo, M&S

Kamila: Sako, pásek s mašlí, kalhoty a šátek, vše Balvin Couture. Boty, vintage. Olexi: Kabát, košile a boty, vše Dior Men. Kalhoty, Nehera. Maxim: Top a boty, obojí Dior Men. Kalhoty, Nehera

Kamila: Šaty a límeček, obojí Balvin Couture

↑ Maxim: Tíllko a kalhoty, obojí

Dior Men. Olexi: Límeček, Balvin Couture. Kalhoty, Dior Men

↓ Šaty a límeček, obojí Balvin Couture

Maxim a Olexi: Kalhoty, Jan Société

Maxim a Olexi: Kalhoty, Jan Société. Boty, Fendi

Olexi: Šortky, Dior Men. Boty, Louis Vuitton. Maxim: Kalhoty a boty, obojí Dior Men. Kamila: Šaty, Balvin Couture. Punčocháče, Elite. Boty, vintage

Kamila: Šaty, Balvin Couture. Punčocháče, Elite. Boty, vintage. Maxim: Kalhoty a boty, obojí Louis Vuitton. Olexi: Pánská sukně, Nehera. Spodní prádlo, M&S

Olexi: Sako a šortky, obojí Dior Men. Boty, Louis Vuitton. Kamila: Šaty, Balvin Couture. Maxim: Sako, kalhoty a boty, vše Dior Men

↑ Košile a kalhoty, obojí Fendi. Bunda, Nehera

↓ Kamila: Top, kalhoty, boty a šátek, vše Balvin Couture. Olexi: Spodní prádlo, M&S. Boty, Dior Men

Olexi a Maxim: Kalhoty, Nehera. Boty, Dior Men. Kamila: Top, sukně a šátek, vše Balvin Couture. Punčocháče, Elite. Boty, vintage

Maxim: Svetr, Jan Société. Kalhoty, Louis Vuitton. Olexi: Svetr, Jan Société. Pánská sukně, Nehera

Kamila: Hedvábné šaty, Balvin Couture. Maxim: Svetr, Jan Société. Kalhoty, Lous Vuitton. Olexi: Svetr, Jan Société

fotograf

BRANISLAV ŠIMONČÍK

styling JAN KRÁLÍČEK

modelky a modelové

KAMILA FILIPČÍKOVÁ (EXIT MODEL MANAGEMENT)

MAXIM MODROVIC (EXIT MODEL MANAGEMENT)

OLEXI KABATSI (ELITE PRAGUE)

make-up

KATARINA KMECOVA (ARMANI BEAUTY)

vlasy

NIKOLAS TICHY (SACHAJUAN)

produkce

PATRIK BUREŠ (CASHONLY PRODUCTION)

asistent fotografa

ŠIMON GUT

BALVIN BOUTIQUE

pasáž U Nováků 28, Praha 1, petrabalvin.com

Kamila: Šaty, Balvin Couture. Punčocháče, Elite. Boty, vintage. Maxim: Kalhoty a boty, obojí Dior Men. Olexi: Šortky, Dior Men. Boty, Louis Vuitton

Už je tady zas!

V dubnu

proběhl ženevský hodinářský veletrh Watches & Wonders. Jako každý rok překonával rekordy v počtu vystavených značek,

návštěvníků i přítomných

novinářů. Nás však zajímá něco jiného — co se v hodinářství skutečně děje.

TEXT Eva Hlinovská / Esprit  FOTO archiv značek

Pravděpodobně jen slabý duchem by dnešní dobu označil za „přímo veselou“, abychom citovali klasika. Ve Spojených státech, největším odbytišti luxusních hodinek, řádí dětsky nevyzpytatelný Donald Trump, válečný konflikt na Ukrajině stále trvá, nedemokratická Čína není příliš čitelná.

Stejně jako v jiných oborech také v hodinářství je společenská atmosféra znát. Letošní rok bychom tak mohli nazvat rokem

sázky na luxusní jistotu: k vidění bylo více platinových modelů i klasicky krásných tříruček. Pokračuje trend číselníků z polodrahokamů, boom zažívají kovové náramky. A stále doznívá volání po zábavě. Trend, který odstartoval Rolex hodinkami Oyster Perpetual „Celebrations“ v roce 2023, se týká zejména barev číselníků. Nicméně postcovidová radostnost je ta tam a barvy jsou tlumenější (vede mátově zelená). →

PODÍVEJ SE DO OKNA ❶

Hodinky Tank z roku 1917 od Cartier zná určitě každý, méně populární je model z roku 1928 Tank à Guichets, který ukazuje čas ve dvou okéncích pro hodiny a pro minuty vyřezaných v uzavřeném číselníku. Značka ve 30. letech vyrobila jen několik tanků digitálního typu z různých materiálů, v roce 1997 a 2005 přišla se dvěma limitovanými edicemi. Letos je Cartier uvádí s pouzdry ze žlutého nebo růžového zlata a platiny v edici Privé.

MAGIE POLODRAHOKAMŮ ❷

Pokud věříte v magickou moc kamenů, je tu pro vás edice Pop v kolekci Endevaour manufaktury H. Moser & Cie. Hodinky s malou sekundovkou jsou limitovány 28 kusy, ty s tourbillonem osmi kusy, a tourbillon s minutovou repeticí bude vyroben v jediném kusu. Hodinky se 40mm ocelovým pouzdrem kombinují barmský

jadeit s růžovým opálem, lapis lazuli a citronově zbarvený chryzopras a konečně výrazný tyrkys s korálem.

NEJKRÁSNĚJŠÍ SKELETON VELETRHU ❸

Skeletonové hodinky mají své fanoušky i odpůrce. Ale na rovinu musíme říci, že ne mnoho značek dokáže vytvořit skeletony tak, aby vzbudily bezezbytku obdiv. Letos se to podařilo značce Parmigiani Fleurier. Její 40mm ocelový model Tonda PF Skeleton, limitovaný 50 kusy, je ukázkou moderně pojaté skeletonizace, jež však neztrácí nic ze svého křehkého půvabu. Součástky strojku nesou břidlicově zelenou barvu, jež vychází z odstínů, které používal Le Corbusier.

VZDOROVITÝ KŮŇ ❹

Pokud jde o umělecká řemesla, nejspíše bychom vsadili na značku Patek Philippe.

Na paty jí ale šlape i Hermès. Francouzský dům využívá pro umělecké číselníky motivy z hedvábných šátků. Výjimkou není ani letošní model Arceau Rocabar de Rire se 41mm pouzdrem z bílého zlata a motivem od Dimitrije Rybaltchenka. Na číselníku je zachycena hlava koně, pozadí je tvořeno marketérií z koňských žíní. Po stisknutí spouště na vás kůň vyplázne růžový jazyk. Hodinky budou vyrobeny v limitované edici 12 kusů.

KLASIKA JE KLASIKA ❺

Ženy už nechtějí quartzové hodinky, pohoršují je diamanty a malá pouzdra, zkrátka teoreticky dámské hodinky už dávno zanikly. Jenže opak je pravdou. Když v roce 2023 značka Patek Philippe uvedla 32mm quartzový model Ladies's Nautilus z růžového zlata s purpurovým číselníkem, vzbudil obrovský zájem. Letos Patek Philippe představil hodinky Ladie's Nautilus s krásným modrým číselníkem a kompozitovým

řemínkem s textilním vzorem (7070G) nebo náramkem z bílého zlata (7010/1G).

ZEMĚ MÁ DALŠÍHO OBYVATELE ❻

Rolex nechrlí jednu novou kolekci za druhou, byť se v posledních letech urodily hned dvě: v roce 2023 elegantní modelová řada 1908, letos Oyster Perpetual Land-Dweller. Značka o ní dala vědět pohodovou fotkou Rogera Federera užívajícího si fondue s novými hodinkami na ruce. Modely Land-Dweller o velikosti pouzdra 40 nebo 36 mm a s lunetou buď vroubkovanou, nebo osázenou diamanty mají redesignovaný náramek Flat Jubilee. Jsou vyrobeny buď z kombinace oceli a bílého zlata Rolesor, růžového zlata Everose, nebo z platiny. Uvnitř pouzdra je uložen zcela nový 5Hz strojek 7135. ●

Petr Kvíčala

Game Owner

UB 12

❶ ATSUO HUKUDA, SHUHEI FUKUDA, KENJI YANAGI: TOUCHES

Galerie Kvalitář uvádí díla významných japonských umělců Atsua Hukudy, Shuheie Fukudy a Kenjiho Yanagiho, jejichž tvorba byla k vidění také v Domě umění v Českých Budějovicích (do 4. 5.). Výstava se zabývá konfrontací západního a japonského umění prostřednictvím odlišných uměleckých perspektiv. Atsuo Hukuda vytváří subtilní sochařská díla převážně z plátkového zlata, zatímco jeho syn Shuhei Fukuda pracuje s plátkovým stříbrem, které podléhá změnám v čase a prostoru. Kenji Yanagi ve své tvorbě reflektuje témata paměti a vztahu mezi tělem a myslí. Kurátorem obou projektů je Michal Škoda. Do 14. 6., Galerie Kvalitář, Praha.

❷ PETR KVÍČALA:

VÝZKUMY ORNAMENTU POKRAČUJÍ

Výstava v brněnské Fait Gallery představuje Kvíčalovu tvorbu za posledních patnáct let. Věnuje se ornamentu coby problému matematického řádu a současně estetickému fenoménu pokleslé pověsti. Ornamenty i nadále prorůstají Kvíčalovými obrazy jako mycelium, někdy skrytě, jindy signálně. Tato polarita je v období mapovaném současnou výstavou asi výraznější než v předcházejících etapách jeho tvorby. Paralelně s malbou se ke slovu opět dostává práce se dřevem. Autor přizval k hostování na výstavě umělkyni Karímu Al-Mukhtarovou. Do 26. 7., Fait Gallery, Brno.

❸ BOOM: ART AND DESIGN IN THE 1940S 40. léta 20. století byla svědkem zásadních posunů v politice, vědě, ekonomice, průmyslu, umění a kultuře, které se shodovaly s dobou nedostatku, omezení a katastrofálního globálního konfliktu druhé světové války. Během tohoto bouřlivého období umělci přinášeli do své práce nové nápady napříč médii, od módy a textilu, řemesel a designu až po grafiku, kresbu, fotografii, malbu a sochařství. Výstava je svědectvím o tvůrčím duchu, který vzkvétal navzdory omezením a nepřízni osudu. Představí umění z celého desetiletí ze stálých sbírek muzea. Do 1. 9., Philadelphia Museum of Art, Filadelfie.

❹ PALÁC (VOLNÉHO) ČASU

Projekt Palác (volného) času se zaměří na téma trávení volného času v kontrastu barokního paláce, který v době svého vzniku fungoval jako letohrádek. Toto téma vybízí k výběru děl, která se k tomuto pojmu vztahují povahou média: ruční práce, textil, keramika nebo tematicky — demokratizace volného času, vznik volného času v kontextu industrializace, vyprázdněnost pracovní činnosti, kritika společnosti orientované na výkon. Do 29. 10., GHMP Zámek Troja, Praha.

❺ GAME OWNER

❻ DOTEKY PŘÍTOMNOSTI — UMĚLKYNĚ TVŮRČÍ SKUPINY UB 12 Přes rozdílné osobnosti a odlišná výtvarná východiska autorky spojuje uvědomění si hodnoty běžných momentů naší existence. Ve své tvorbě objevují krásu všedního dne a bez dramatu, někdy s trochou melancholie podávají svědectví o svém životě. Inspirují se obyčejnými motivy, rutinními činnostmi a předměty, které nás obklopují. Dávají nahlédnout do svého soukromí, domova, zobrazují členy rodiny, vzpomínají na zážitky z cest. Jejich díla jsou velmi osobní, intimní výpovědí prožitku každodenní reality. Do 26. 6., Národní galerie Praha Veletržní palác.

❼ SYSTÉM RATHOUSKÝ

Významný grafický designér a typograf české poválečné generace svými esteticky výjimečnými grafickými návrhy formoval veřejné vizuální prostředí, návrhy knih a časopisů vstupoval do intimního prostoru našich domovů. Do 22. 2. 2026., Moravská galerie, Pražákův palác, Brno.

Oba vystavující umělci, Søren Dahlgaard i Jakub Janovský, často pracují s odkazy na dětství, třeba v podobě skákacího hradu či pozůstatků hřiště na sídlišti, přičemž obličeje aktérů her nechávají nezřetelné. Zatímco Dahlgaard při tvůrčím procesu anonymizuje konkrétní osoby, v případě Janovského děl jde o archetypy osob, do nichž si autor či divák může promítat svou vlastní existenci založenou na kolektivní paměti. Díla Dahlgaarda a Janovského propojená zájmem o atributy hry také odlišuje umělecká strategie. Do 3. 7., galerie Telegraph, Olomouc.

Myšlenkou pohlížet na věci jinak a nebát se jít v uvažování ještě dál, za své limity, se inspirovala módní návrhářka Tereza Rosalie Kladošová, když u příležitosti uvedení speciální edice zařízení VEEV ONE Perspectives vytvořila unikátní artefakt. „Jde o samostatně stojící umělecký objekt, při jehož tvorbě jsem vycházela z geometrické

grafiky a holografických efektů speciální edice VEEV ONE Perspectives a který má vyvolat zvědavost. Z různých úhlů pohledu dochází k neustálé proměně obrazu a každý divák tak vnímá dílo jinak, po svém,“ říká Tereza a zve nejen zákazníky IQOS, aby se nebáli vstoupit do butiku na pražských Příkopech, protože objekt, který

Hry bez hranic

propojuje eleganci, experiment a neustálou hru pohledů, je zajímavý z obou stran. Vůbec první speciální edice elektronické cigarety VEEV ONE s názvem Perspectives je k dostání ve dvou barvách v unikátním designu s precizním laserovým gravírováním a motivem posunu perspektivy. ●

Analog pod Alpami

Působí jako z jiné doby a přitom naprosto současně. Hôtel Borsari ve švýcarském městě Martigny čerpá z vinařské historie a vzdává hold analogové době za doprovodu pečlivě vybraného soundtracku.

Kdysi tepající srdce římského obchodu a významná křižovatka na úpatí švýcarských Alp známá jako Forum Claudii Vallensium, dnes naopak trochu pozapomenuté, a tudíž pro odpočinek ideální místo se slunným podnebím, skvělým jídlem a vínem, minimem dopravy a hluku a čistým vzduchem. Z města Martigny poblíž trojúhelníku mezi Švýcarskem, Itálií a Francií je to coby kamenem dohodil do Chamonix-Mont Blanc, na Matterhorn nebo do Montreux. Možná právě proto, a také díky kořenům v kantonu Valais, se sem z Anglie vrátil John Cretton, aby ve spolupráci s designérem Shaunem Evansem vybudoval svůj první hotel. A tak tu pět let vznikalo „ztracené místo uprostřed všeho“, jak hoteliér svůj zbrusu nový, letos v dubnu otevřený Hôtel Borsari popisuje.

V jeho architektuře a designu se nepřehlédnutelně odráží Crettonova vášeň pro historii pramenící i ze studia latiny, řečtiny a dějin starověku. Přesto prostor působí moderně a nadčasově, kromě prvků architektury starověkého Říma se zde totiž objevují i ty agroindustriální pocházející z 19. století.

Inspirace přicházela z toho, co tu bylo k dispozici. John Cretton místo objevil před dvanácti lety coby rozlehlý podzemní labyrint opuštěného vinařství Caves Orsat. Odtud hotel získal i své jméno. Crettona totiž při první prohlídce místa obklopovaly konstrukce zvané borsari — betonové nádrže určené pro skladování vína z 19. století. Podoba 42 pokojů a osmi apartmánů dnešního hotelu je inspirovaná právě tímto průkopnickým vynálezem.

„Myšlenku podzemních nádrží na víno jsme přenesli nad zem. Pokoje vytvořené ze surového a probarveného betonu nabízejí jejich ducha, ovšem s výrazně větším luxusem,“ popisuje Cretton. Zábavnou zajímavostí pak je, že i kategorie pokojů jsou udávány v hektolitrech, což je pocta jak místu s vinařskou historií, tak prostorným interiérům. Nechybí ani odkaz na antický význam místa — mezi dvěma budovami hotelu s cihlovým obložením a vápennou omítkou leží vydlážděný dvůr, tedy ideální prostor pro stolování pod širým nebem právě tak, jak hodovali Římané.

Podle Johna Crettona se lidé při zařizování interiérů často obávají barev. „Sklouzávají k neutrální paletě bez ohledu na to, jak jsou prostory navržené. To ale neplatí o Hôtelu Borsari,“ předesílá. Jeho záliba →

TEXT Eliška Vrbová FOTO archiv hotelu

Bez obrazovek a vstupních karet, zato s analogovou audio technikou Braun od Dietera Ramse z roku 1962. Hôtel Borsari vás přenese do dob minulých a nabídne digitální detox.

v sytých a bohatých tónech se projevuje ve výběru odstínů vycházejících z toho, co je pro město Martigny a jeho okolí typické — vínová jako z rozdrcených hroznů, zelená barva hustého lesa, čedičová černá, zrzavě hnědá a modrá připomínající alpská jezera. Betonové stěny a stropy, okna z modřínového dřeva, podlahy z dubových parket, rohože z kokosových vláken a sem tam přiznané potrubí zabraňuje tomu, aby prostor působil přehnaně „učesaně“. Interiérem hotelu se nese takzvaná analogová estetika. Odkazuje na „staré dobré“ časy a podtrhuje Crettonovu lásku ke kvalitě bez zbytečné okázalosti. Významný prostor dostal v Hôtelu Borsari průmyslový designér Dieter Rams. Nechybí zde jeho univerzální policový systém ani modulární sezení 620, které navrhl pro značku Vitsœ. John Cretton je pak jakožto hudební nadšenec a sběratel vintage přehrávačů obzvlášť hrdý na originál Ramsova slavného audio systému značky Braun z roku 1962. Ve vybraných pokojích jsou přehrávače zavěšené na původních konzolích, které Cretton sehnal v Německu. „Určitě budeme pouštět Serge Gainsbourga i něco

od Leonarda Cohena. Přelom 50., 60. let, trochu jazzu, ohraný francouzský pop se špetkou elektroniky sedmdesátek a osmdesátek,“ plánuje John Cretton soundtrack svého hotelu.

Analogovost podtrhuje také fakt, že tu nenajdete jedinou obrazovku, bakelitové vypínače od švýcarské firmy Feller příjemně cvakají, švýcarské vodovodní baterie NDW se hladce otáčejí. Místo vstupní karty tu k pokoji dostanete fyzický klíč — i když chytrý. „Digitálu je až moc. Taková je dnešní doba, ale my tomu nechceme přidávat. Ohlížíme se za érou, která už neexistuje, ale rozhodně tu nic nenapodobujeme. Nabízíme hostům příležitost se skutečně odpojit,“ láká Cretton do analogového světa.

A co se stalo s původním prostorem betonových nádrží, které stály na začátku příběhu o Hôtelu Borsari? Přetransformovaly se v Les Bains Publics — termální lázně opět inspirované antikou vytvořené z červeného betonu, který evokuje barvu vína. Smí sem maximálně třicet hostů a panují zde přísná pravidla. Zažijete v nich digitální detox bez Wi-Fi a bez mobilu. ●

Podle Johna Crettona se lidé při zařizování interiérů často obávají barev. „Sklouzávají k neutrální paletě bez ohledu na to, jak jsou prostory navržené. To ale neplatí o Hôtelu Borsari.“

❶ Interiéry hotelu tvoří syté odstíny barev spjatých se švýcarským kantonem Valais. Najdete zde i modulární sezení 620, které pro firmu Vitsœ navrhl Dieter Rams.

❷ Prostor termálních lázní Les Bains Publics odkazuje na původní využití podzemí hotelu. Betonové konstrukce zde sloužily jako nádrže pro skladování vína.

❸ Pokoje jsou vybaveny postelemi švýcarské značky Elite a lampami Tolomeo od Artemide. Podlahy jsou z dubových parket a rámy oken z modřínového dřeva.

❹ Restauraci Le Cercle vede mexicko-italský šéfkuchař Matteo Salas. Inspiruje se regionální kuchyní i gastronomií z Lyonu, Milána či Curychu — měst 180 kilometrů vzdálených od Martigny.

❺ V hotelu neuvidíte jedinou obrazovku a od pokoje dostanete místo vstupní karty klasický klíč. Zakladatel John Cretton ho vybavil v duchu hesla „analog, ne digitál“.

❻ Dlážděný dvorek mezi dvěma cihlovými budovami hotelu nabízí možnost stolování pod širým nebem a vzdává hold životnímu stylu starověkých Římanů.

Dokonalý nástroj

Pro zachycení

Každého okamžiku

Riga

Loni jsme se s lotyšským designérem Germansem Ermičsem setkali při jeho první návštěvě Prahy, kde se pro náš časopis rozpovídal nejenom o své tvorbě, ale i o rodné Rize. Neodolali jsme tak jeho pozvání do Lotyšska, abychom prozkoumali místní scénu. Germans nás pozval na návštěvu svých oblíbených míst. A načasování našeho výletu bylo přesné. Vždyť právě minulý měsíc se v divadle DailesTeātris uskutečnila premiéra divadelní hry Drive Your Plow Over the Bones of the Dead, ke které Germans vytvořil svou první scénografii.

GERMANS ERMIČS & RIGA

V Rize se můžete procházet klikatými dlážděnými uličkami Starého Města, dívat se na některé z nejlepších secesních fasád v Evropě a opravdu tu cítit tíhu staletí. Ale město není zamrzlé v čase — a to je to, co ho dělá zajímavým. Riga byla založena v roce 1201 a v průběhu dějin prožila mnoho životů. Nejprve to bylo hanzovní a obchodní centrum, poté součást švédského a ruského impéria a později hlavní město samostatného Lotyšska. Stále tu můžete nalézt stopy každé doby — od středověkých skladišť přes dřevěná předměstí z 19. století až po sovětské relikvie a skleněné kancelářské věže současnosti. Na přelomu 19. a 20. století Riga explodovala kreativitou. Vzkvétala tu secesní architektura — nejen dekorativní, ale odvážná a technicky ambiciózní. Mnoho z těchto budov stále stojí, zejména kolem ulic Alberta a Elizabetes, což městu dodává jakousi divadelní kulisu. Pak přišly temnější kapitoly 20. století: okupace, válka a desetiletí za železnou oponou. Po rozpadu Sovětského svazu na počátku 90. let se Lotyšsko vynořilo z komplikované minulosti do nejisté budoucností. 90. léta v Rize byla chaotická — mnoho historických institucí nepřežilo a jiné zůstaly opuštěné. Ale vzešlo z toho něco improvizovanějšího, někdy syrového a často velmi lidského. A to tu najdete dodnes. Rozmanitý koktejl kultur i dějin. Staré industriální budovy se proměnily v ateliéry a tiché kavárny působí jako něčí obývák. Mladá generace utváří kulturu podle vlastních představ. A do takové Rigy se teď podíváme.

TEXT Germans Ermičs, Adam Štěch FOTO Mojmír Bureš, Reinis Hofmanis, Alvis Rozenbergs, Marko Rass, Daniel Kochkinn a archiv míst

Budova divadla Daile je důležitým příkladem lotyšského modernismu sovětské éry. Byla navržena architektkou Martou Staņou a otevřena v roce 1977. Je odvážná a expresivní a naštěstí je její architektra již chráněna jako památka. Za výraznou strukturovanou betonovou fasádou se pak nachází prestižní divadelní scéna. Nedávno jsem právě pro ni pracoval na scénografii pro divadlení hru Drive Your Plow Over the Bones of the Dead, jejíž premiéra se uskutečnila v dubnu. Je to pro mě srdcová záležitost, je to místo, kde vám unikátní architektonické prostředí hodně přidá k samotnému divadelnímu zážitku.

RIGA IFF & SPLENDID PALACE

rigaiff.lv

Skvělý čas k návštěvě Rigy je během Mezinárodního filmového festivalu na podzim. Ten se soustředí kolem tzv. Splendid Palace — kina z 20. let 20. století, v jehož interiérech stále najdete ten zlatý a červený samet. Samotný festival je dobře kurátorsky zpracovaný a přitahuje dav, který to s filmem myslí vážně, aniž by byl okázalý. Posláním IFF RIGA je vytvořit mezinárodně uznávanou filmovou událost, která propaguje Rigu, obohacuje severoevropský kulturní prostor a obhajuje rozvoj inteligentní, otevřené a aktivní společnosti. Festival byl založen v roce 2014 a rychle se stal jednou z předních lotyšských kulturních událostí. Je to oslava kinematografie, která seznamuje mezinárodní filmový průmysl se současnou tvorbou z oblasti Baltského moře a severských zemí a na oplátku zprostředkovává místnímu publiku nejnovější události ve světové kinematografii.

galerijaasni.com

Nová galerie současného umění, kterou založily Elīna Drāke a Auguste Petre, významné osobnosti lotyšského uměleckého světa. Prostor se zaměřuje na začínající pobaltské umělce. Máte tu skutečně pocit, že galerie nejenom ukazuje současnou uměleckou scénu, ale že ji spoluvytváří. Elīna Drāke pracovala před tím jako výkonná ředitelka ceněné instituce současného umění Kim? Contemporary Art Centre. S desetiletými zkušenostmi v muzejním a galerijním managementu, stejně jako ve výstavní produkci efektivně organizovala různé vzdělávací akce spojené s uměním. Auguste Petre je zase nezávislá kurátorka se silným zázemím v dějinách umění a kurátorských studiích. Její práce a výzkum se soustředí kolem průsečíku umění a sociálního kontextu a zaměřuje se zejména na tvůrčí projevy lotyšských umělců narozených v 90. letech 20. století. Společně teď řídí svou vlastní galerii, která nyní například vystavovala díla umělkyně Sabīne Vernere pod názvem Female Monsters.

❹→  KAFEJNĪCA KASE

facebook.com/kafejnicakase

Nová kavárna KASE v divadle Dailes je kreativním počinem studia Kirson Design Group. Její interiérový design je postaven na symbióze současných prvků s jasným historickým kontextem této budovy ze 70. let. Je to úspěšná souhra minulosti a současnosti, která vytváří směsici s vizuálním a emocionálním spojením s historickým kontextem a zároveň ztělesňuje lehkou a moderní atmosféru. Jedním z pozoruhodných prvků je například zachovalá původní podlahová krytina z přírodního kamene. Naopak nově vytvořená dubová dýha navazuje na éru modernismu minulého století. Moderní prvky doplňuje mřížkový motiv procházející prostorem, inovativní osvětlení, použití plastových závěsů a ústřední objekt — prosvětlený stůl s názvy pořadů, citáty a světovými jevištními frázemi. Intimní osvětlení a současná elegance vytváří z KASE ideální místo na skleničku nejenom pro divadelní fanoušky.

❻→  CCAF.CACAO

davidkordanskygallery.com

Hned vedle galerie Asni a naproti Lotyšskému národnímu muzeu umění se nachází kavárna CCAF.CACAO. Jedná se o první kakaovou kavárnou svého druhu v Evropě a jednu z prvních na světě, která spojuje starodávnou rostlinnou moudrost s nejmodernější vědou o výživě — a nabízí odvážný nový pohled na výživu budoucnosti. Prostor byl navržen Dagnijou Smilgou ze studia EETER, která patří mezi přední lotyšské tvůrkyně. Během dne se v kavárně podává 100% syrové ceremoniální kakao, pocházející přímo z džungle, spolu s nejkvalitnější ceremoniální matchou. Tyto silné základy tvoří srdce všech funkčních nápojů, promyšleně vytvořených tak, aby podporovaly soustředění, klid, kreativitu, krásu a celkovou pohodu. Ve večerních hodinách se ale kavárna proměňuje v živé společenské centrum nabízející nealkoholické koktejly — každý vytvořený tak, aby aktivoval specifický zážitek, od radosti a jasnosti po relaxaci a hlubokou spojenost. Každý páteční večer se tu konají živé DJ sety a vystoupení, kurátorované samotnými umělci, architekty, designéry, hudebníky, fotografy nebo DJs.

❺→  OSIRIS

cafeosiris.lv

Kavárna Osiris je jedna z mála kavárenských institucí v Rize, které skutečně vydržely mnoho let. Byla založena v roce 1994 za přítomnosti George Sorose a zpočátku byla sesterskou institucí akademického knihkupectví Aperto libro, které vlastní Sorosova nadace. Má tak trochu intelektuální atmosféru — něco mezi tichým barem a druhým obývacím pokojem. Její prostory jsou nenápadné, ale skvěle fungují. Během své třicetileté existence se Osiris stal rodištěm mnoha úspěšných spoluprací, jejichž výsledky se odrážejí v kulturním životě Rigy i jinde. I přesto, že původní prostor je skoro stále stejný, interiér restaurace byl v roce 2023 revitalizovanán lokálním studiem OAD.

❼→  TRUFF LE PIG

instagram.com/truff.le.pig

Truff le Pig je malé, zastrčené a ležérní místo, které otevřeli moji kamarádi a ve kterém si užijete především přírodní vína a francouzské šampaňské. Filozofie a přístup baru k vínu je v zásadě nekomplikovaný — jejich cílem je dovážet takové producenty, kteří splňují jejich hodnoty udržitelnosti a ctí praxi a historii vinařství. Najdete tu vína z Rakouska, Španělska, Itálie, Německa a Francie. Přibližně 60 % výběru vín pak pochází z jejich vlastního dovozu, což zcela odlišuje jejich vinný program od ostatních v Rize. Je tu malý tým, ale skvělá atmosféra — je to jedno z těch míst, které vzniklo z vášně, a ne z pouhého obchodního plánu.

fourtoseven.info

Tato malá nezávislá galerie se zaměřuje především na současné umění. Její program je nabitý, mezinárodní a trochu nepředvídatelný — což je přesně to, co od takového prostoru chcete. Je to jedno z mála míst, kde je symbolicky Riga zapojena do světového dění. Galerie 427 byla založena v roce 2014 umělci Kasparsem Groševsem a Ievou Kraule-Kūna. Od té doby je jejím cílem potěšit obyvatele a návštěvníky Rigy pravidelným programem výstav a různých akcí zaměřených na méně známé umělecké postupy, které spojují zájmy o základní umělecké disciplíny — malbu, sochařství, instalaci a zvuk, ale i filozofii a uměleckou teorii. Od svého otevření uspořádala galerie 427 více než 75 výstav, nepočítaje různé další akce a intervence, kdy se například galerie proměnila ve strip klub, tetovací salon, CBD shop, taneční parket, video salon, castingovou agenturu, školku a další.

❾→  BENJAMIŅU NAMS

benjaminunams.lv

Palác Benjamiņu nams byl postaven v roce 1876 pro rodinu bohatých obchodníků Pfabsů podle návrhu německých architektů z Berlína. V této době Pfabsové vlastnili mnoho nemovitostí, včetně skladů poblíž Hlavního trhu a domu Dannenstern. Po nějaké době se štěstí odvrátilo a v roce 1928 Pfabsové nemohli budovu uživit, a tak ji prodali Antonovi a Emīliji Benjamiņovým, majitelům mediálního impéria. Dům Benjamiņových se stal zdobnějším a do roku 1930 zde probíhala rekonstrukce od architekta E. Laubeho. Byla zde umístěna řada cenných uměleckých děl a v salonu Benjamiņových vystupovala řada populárních umělců. V období sovětské okupace byla budova znárodněna a sloužila jako sídlo Svazu spisovatelů, skladatelů a umělců. Poté byla v 90. letech restituována, zrekonstruována a od roku 2006 funguje mimo jiné jako hotel The Benjamin House.

SUVENÝRY

❶ RUČNĚ VYROBENÝ DŽBÁN

Organický design džbánu na vodu vytvořili tradiční lotyští řemeslníci. K dostání na riija.lv.com, €52

❷ SOCIALIST MODERNISM

IN THE BALTIC COUNTRIES

Jediný komplexní výběr sovětského modernismu v pobaltských státech. K dostání na amazon.com, $98

❸ ŽIDLE OD GATERIS WORKS

Dřevěná židle od jednoho z progresivních lotyšských designérských studií. Více informací o dostupnosti na @gateris.works

❹ MISKA AN&ANGEL

Skleněnou misku inspirovanou skandinávským designem navrhl

Artis Nimanis. K dostání na riija.lv.com, €85

❺ GOBELÍN EMMA SOFIA

Ručně tkané gobelíny výtvarnice

Emmy Sofie hýří barvami i emocemi. Více informací o dostupnosti na emmasofia.net

SHOWROOM

MAGNUS V novince sklárny Moser se spojuje na první pohled neslučitelné — nekompromisní estetika brutalismu a křehkost ručně foukaného křišťálu. Kreativní ředitel Jan Plecháč v kolekci Magnus přetavil svou fascinaci brutalistní architekturou do solitérů, které překvapují nejen objemem, ale i emocionální hloubkou.

FLEXI LOUNGE Od uvedení první židle Flexi Light v roce 2014 až po kompletní rodinu sezení. LD Seating představilo nejnovější přírůstek do série Flexi Lounge. Model, který vznikl ve spolupráci s italským studiem Orlandini Design, má vylepšené proporce, elegantní ocelový rám bez viditelných šroubů a silnější vrstvu polyuretanové pěny pro ještě větší pohodlí. Ergonomicky navržená skořepina poskytuje spolehlivou oporu i při delším sezení, zatímco flexibilní horní část opěráku přirozeně reaguje na pohyby těla.

AUDEMARS PIGUET ROYAL OAK DOUBLE BALANCE

WHEEL OPENWORKED Ve světě hodinařiny narazíme na přelomové komplikace. Ale že by existovala ikonická barva?

Ano, nazývá se Bleu Nuit, Nuage 50 a má černomodrý odstín. V roce 1972 ji značka Audemars Piguet použila na číselník ocelového modelu Royal Oak. Nádherný odstín půlnoční mod -

ři má podle legendy připomínat hvězdnou oblohu nad Vallée de Joux, švýcarskou mekkou vysoké hodinařiny. Manufaktura

z Le Brassus své výročí slaví v opulentním stylu: počátkem roku uvedla zcela nový věčný kalendář, jehož funkce lze nastavit jen pomocí korunky, a nyní odhalila dva chronografy z kolekce Royal Oak Offshore a skvost vysoké hodinařiny z kolekce Royal Oak Double Balance Wheel Openworked, jež jsou vyrobeny z keramiky v odstínu Bleu Nuit, Nuage 50.

„Žluté stránky“ dolCevity vás elegantně provedou nepřeberným množstvím novinek ze světa módy, kosmetiky, interiérových doplňků i techniky. S námi vaše kroky naberou vždy ten správný směr.

WAVE Nový model designu povrchů kuchyní a šatních skříní od společnosti Hanák Nábytek má unikátní vzhled evokující vodní element v podobě jemných vlnek. Je dostupný v matném i lesklém provedení a v několika barevných variantách. Kvalita zpracování je podtržena odolným sedmivrstvým lakem, který garantuje dlouhou životnost a voděodolnost. hanak-nabytek.cz

BÍLKOVA 4 Šperkařka Janja Prokić našla nový prostor v Bílkově ulici na Sta -

Váza Magnitude z kolekce Terramineral je ztělesněním křehké pevnosti Země. Její název je poctou síle přírody — odkazuje na pohyb tektonických desek i dramatické zlomy hornin. Každý její detail zachycuje okamžik syrové energie přetavené do křišťálové elegance. Světlo pronikající hmotou vytváří dramatické kontrasty a hru průhlednosti, která dodává designu hloubku a zářivý lesk. S typickou poetikou značky Lalique oslavuje krásu tvůrčí destrukce, jež se mění v harmonii. Prodává Potten & Pannen.

MAGNITUDE / LALIQUE

rém Městě v Praze, který dobře poslouží k prohloubení tvorby, uměleckému dialogu a prožitku. Bílkova 4 není jen nový prodejní showroom šperků, ale i místo pro smysluplná setkání a propojení podobně smýšlejících lidí. Secesní salonní byt s průchozími místnostmi přivítal první návštěvníky na začátku dubna a je volně přístupný bez nutnosti objednání. Návštěvníci zde mohou objevovat šperky, procházet interiérem a nechat se vtáhnout do světa, kde se umění, design a řemeslo, které zpracovává ušlechtilejší materiály, setkávají v dokonalé symbióze. Janja se vrací k privátnímu prodeji, protože právě ten podle ní nejlépe odpovídá povaze jejích děl a prohlubuje vztah ke šperku jako k osobnímu talismanu.

RÜCKL Při příležitosti světové výstavy Expo 2025 v Ósace představuje česká značka Rückl speciální edici sklenic z kolekce ABC (design Rony Plesl) s ručně broušenými japonskými znaky, symboly lásky (Ai), štěstí (Shiawase) a přátelství (Yūjō). K dostání na ruckl.cz nebo přímo v Ósace v obchodě v Českém pavilonu.

CUBO Lampička od Christine Klik a Linuse Kleina je abstrakcí pracovního svítidla. Spíše než na funkčnost se ale orientuje na světelnou atmosféru. Světlo lze stmívat pomocí dotykového senzoru integrovaného do čtvercové základny.

KŘESLO UBI Kombinuje prvky expresivního, originálního designu s jednoduchou, nadčasovou formou. Tým z polského studia noo.ma ho nechal vyrobit ze dvou univerzálních materiálů — pevné, černě lakované oceli a vlněné tkaniny. Hodí se do interiérů různých stylů, bez ohledu na aktuální trendy.

Pohodlné, měkce zaoblené opěradlo křesla je dokonale ergonomické a jeho kompaktní tvar se vejde i do těch nejmenších prostor. Více info o značce a jejích produktech na noo.ma.

IDENEL Zlatá jehla od značky Idenel je průlomový kosmetický produkt založený na nejnovější korejské technologii Altum Peptide. Spojuje sílu mikroskopických spikulí (přírodních jehliček z mořských hub) a navázaných peptidů, které pronikají do hlubších vrstev pleti a aktivují v ní regenerační procesy. Spikule jemně narušují povrch pokožky, a tím zajišťují mnohonásobně vyšší vstřebávání aktivních látek. Výsledkem je viditelně hladší, pevnější a sjednocená pleť. Tato technologie, běžně využívaná v korejských klinikách, je nyní dostupná i pro domácí použití. idenel.cz

AMBIENTE Unikátní limitovaná edice porcelánových dekorativ -

ních talířů nese ilustraci kapra, kterou pro Ambiente vytvořil Jakub Matuška aka Masker. Série čítá pouhých 13 kusů talířů, každý z nich je výsledkem pečlivé ruční práce. Za designem talíře stojí

Michal Froněk ze studia Olgoj Chorchoj, za jejich výrobou zase

Matěj Polách z keramické dílny UMPRUM. Sběratelský talíř s průměrem 40 centimetrů je k dostání v klubu Ambiente v Burzovním paláci na Praze 1.

AJALA — Tu nejlepší čokoládu máme odjakživa u nás doma. To je podtitul nové plněné čokolády od Ajala. Tato brněnská čokoládovna už od svého vzniku o sobě říká, že navazuje na prvorepublikovou čokoládovou tradici, kdy jsme byli třetím až pátým největším producentem čokolády na světě. K tomuto faktu odkazuje svými obaly, nyní se ale k Česku hlásí i čokoládou, kterou naplnila ryze českými chutěmi.

KLIMCHI Letošní rok jednoznačně patří kovům. Chrom, stříbro, platina a další metalické tóny dominují interiérovému designu, módě i doplňkům pro stolování. Česká značka Klimchi na tento trend reaguje uvedením nové edice svého ikonického džbánu Crystal Hobnail, který nově přichází ve variantě s platinovým uchem. Stejně jako všechny produkty značky je vyráběn ručně ve sklárně v  Kamenickém Šenově. K dostání na klimchi.cz a v kamenné prodejně v hotelu

W Prague na Václavském náměstí.

POTS Karlovy Vary, město lázeňské elegance a historického kouzla, se pyšní proměnou, která dokazuje, že květináče mohou zásadně přispět ke změně atmosféry veřejného prostoru. Firma POTS, český výrobce květináčů na míru, se stala součástí unikátního projektu, ve kterém se snoubila historie, design a láska k tradici. Klíčovým aspektem byl respekt ke vzrostlým palmám na lázeňské kolonádě a udržení této tradičně netradiční výsadby v českém prostředí.

tější a líbivější Sportback, který sedí trochu níž, má na pohled štíhlejší siluetu a obětuje jí jen necelých dvacet litrů v kufru (511 litrů místo 526 u hranatější Q6 e-tron). Obě varianty mají mimochodem ještě 64 litrů v tzv. frunku, tj. v přihrádce pod přední kapotou. U verze s větší baterií (100 kWh, využitelných je cca 95) je u vrcholné sportovní verze SQ6 dojezd fantastických 607 km při výkonu 492 koní a elektrickém pohonu všech kol quattro. Když dodáme, že ultrarychlá 800V architektura umožní vůz dobít z 10 % na 80 % za 21 minut, nezbývá, než uznale pokývat hlavou. Rychlonabíječky jsou na pumpách kolem českých dálnic už poměrně častým jevem a při podobných „přestávkách na kafe“ už se nemusíte bát ani delších výletů k moři. A klidně za sebe můžete něco zapřáhnout, protože Q6 utáhne skoro 2,5 tuny. Dojezd v tu chvíli trochu utrpí, ale jde o další často slýchanou výtku fanoušků spalovacích verzí, kterou Q6 rychle škrtá. S vrcholnou SQ6 navíc dostanete i aktivní vzduchové odpružení, s nímž lusknutím prstu můžete měnit světlou výšku, ale především zvládnete i rozbité okresky či odfláknuté městské záplaty. Zrychlení z nuly na sto je u 4,7 metru dlouhého vozu odbyté za 4,3 sekundy, maximální rychlost je elektronicky omezená na 230 km/h. Jestli stále hledáte nějaké to „ale“, tak vás pravděpodobně zklameme. Kromě prémiové cenovky se totiž na šestkovém e-tronu odráží hlavně dlouholetá zkušenost automobilky s elektrickým pohonem. Vše je sladěno do perfektně fungujícího balíčku, který navazuje na trumfové karty spalovacích vozů Audi. Přestup na zelenou energii tak fanoušky značky nemusí

Plně elektrickou Q6 představila automobilka před ro -

kem, ale na podzim nám k ní nadělila i aerodynamič -

Podvozek od Porsche, moderní 800V architektura s úctyhodným dojezdem a sexy křivky karosářské verze Sportback. Audi SQ6

e-tron se splývavou zádí ukazuje prémiovou a mimořádně přívětivou tvář pohonů zítřka.

Za cenu od dvou milionů korun ji můžete zažít už dnes.

Sportback se může na zádi pochlubit elegantním spoilerem. Zástupci automobilky přirovnávají jeho linie

k legendární první generaci sportovního Audi TT. Vyšší váhu elektrifikované SUV nezapře, ale chytré řešení

podvozku umožňuje umístit velkou baterii nízko a tím citelně posunout těžiště vozu i jeho jízdní vlastnosti. nijak vystrašit. Naopak, získávají novou úroveň komfortu a prémiové péče nejen co se týče jízdních vlastností, ale také pověstných interiérů Audi. 14,5” panoramatická kaplička infotainmentu je elegantně zaoblená a lze ji doplnit ještě příplatkovým sólo displejem pro spolujezdce. Veškeré ovládání je dotykové, ale systém umožňuje i hlasové ovládání s integrovaným asistentem umělé inteligence. Inu, náskok díky technice. Displeje jsou OLED, takže dokonale čitelné i za prudkého slunce a stejnou technologií jsou vybavené i přední a zadní světlomety. J ste na SQ6 připraveni? Ona je připravená na vás. Automobilka má v portfoliu alternativy v podobě tradičního pohonu u srovnatelné Q5 a větších modelů Q7 a Q8. Q6 je pouze v elektrice, ale láká na vyšší výkony, moderní platformu PPE vyvinutou ve spolupráci s Porsche a hlavně eliminuje veškeré kompromisy. Prémiová elektromobilita je už pouze o výhodách, za které si ochotně připlatíte. Věřte, že i „základní“ Q6 Sportback s quattrem a výkonem 387 koní stojí za testovací jízdu, která mnohým otevře oči. Rychlejší a komfortnější vlajková SQ6 stojí o půl milionu víc, ale zpracováním a výkony ohromí i nejnáročnějšího zákazníka.

Nestačí vám výkon a image nového SQ6 e-tron? Máte větší peněženku? Jeho urozenější bratranec Porsche Macan EV má v záloze verzi Turbo, která nabízí výkon 630 koní a zrychlení z nuly na sto pod tři sekundy. Oba vozy profitují ze sdílené moderní architektury, která využívá aktuální možnosti elektromobility na maximum.

PŘEDPLATNÉ