Dolce Vita, 1-2 2025

rozhovor Michal Škoda ● profil Sára Kele design Lídři světové scény ● cestování Brno

VOLVO EX90 je tady.

Hlídá věci, které byste mohli přehlédnout.

Technické údaje Volvo EX90 – emise CO2: 0 g/km, spotřeba 13,7–15,7 kWh / 100 km (WLTP). Předpokládaný dojezd až 824 km (WLTP). Veškeré technické údaje závisí na jízdních podmínkách a typu vozu. Pokud máte zájem o nejaktuálnější informace, kontaktujte svého autorizovaného dealera Volvo. Ilustrační fotografie.

NOVÁ POSTEL

JEŠTĚ VĚTŠÍ POHODA V POSTELI

Představte si ten pocit, když se poprvé uložíte do postele Hästens – úleva, ticho a prostor kolem páteře, o kterém jste nevěděli, že může existovat. Není to snadné tento pocit překonat. Přesto se od roku 1852, generaci za generací, snažíme vaše očekávání překonávat. Napadlo nás: Mohl by tento pocit trvat ještě déle?

O kolik rychleji byste mohli usnout a o kolik hlouběji byste mohli spát? O kolik lépe byste se mohli cítit dnes, zítra i v  příštích letech?

Odpovědi ukrývá nová postel drēmər. Ještě více a dlouho si tento pocit budete moci při spaní vychutnat se třemi velkými vylepšeními – optimalizovaným pohybem pružin, větší konzistencí úrovní tvrdosti a ještě tradičním řemeslným zpracováním.

Optimalizovaný pohyb pružin

Každá taštičková pružina se nyní pohybuje ještě flexibilněji a přitom i nadále poskytuje stabilní oporu pro páteř. Uvolní se zbývající napětí ve vašich zádech a spočinou i svaly vašeho hrudníku a obličeje. Když se uvolníte, ještě rychleji se ponoříte do nerušeného spánku,

při kterém se vaše tělo i mysl mohou skutečně zregenerovat. Poté se probudíte s přirozeným přílivem energie.

Větší konzistence úrovní tuhosti

Při návštěvě hotelu Hästens Sleep Spa® najdete naše postele v různých velikostech a v různých úrovních tvrdosti. Vyberete si postel, jejíž tvrdost vám padne do oka, a pak si možná uvědomíte, že by se vám do ložnice hodila jiná velikost. Můžete si být jisti, že to, co si vyzkoušíte v hotelu, je přesně to, co budete mít doma. To je náš slib – stejná kvalita a spolehlivý komfort, které si pamatujete.

Tradičnější řemeslné zpracování

Srdcem jsme mistři řemesla, proto je nyní vaše postel ručně vyráběná z odolnějšího, udržitelnějšího lněného materiálu kolem pružinového systému, který zevnitř přispívá k ještě luxusnějšímu povrchu. Len nejenže prodlužuje životnost postelí Hästens, je také příjemnější na dotek, vypadá lépe a přirozeně pohlcuje zvuky, proto se postará o ještě tišší prostředí pro spánek.

Dokonalý spánek je nyní ještě výjimečnější

Nová postel drēmər je výsledkem zdokonalování

samotné dokonalosti. Díky optimalizovanému pohybu pružin, větší konzistenci úrovní tuhosti a tradičnějšímu řemeslnému zpracování počáteční požitek z uložení ke spaní postupně přechází ve skutečně regenerační spánek. Budete překvapeni, jak neuvěřitelně se budete cítit druhý den, ten další den a i ten další. Vaše postel Hästens je tu pro vás noc co noc a proměňuje váš spánek v něco ještě mocnějšího: energii, bystrost a vitalitu, které vám zpříjemní čas, kdy jste vzhůru.

Zveme vás k vyzkoušení nové postele drēmər v nejbližším hotelu Hästens Sleep Spa®.

HÄSTENS CONCEPT STORE | Vinohradská 33, 120 00 Praha 2

Vědět, objevovat a porozumět,

ČASOPIS

KREATIVNÍ ŘEDITEL Jan Králíček

ART DIRECTOR Petra Roubalová

EDITORKA Tereza Finková REDAKTOR

ARCHITEKTURA & DESIGN Adam Štěch

REDAKTOR Václav Rybář

SOCIAL MEDIA Sandra Kisić

AUTOŘI

Eva Hlinovská

Vladan Šír

Eliška Vrbová

FOTOGRAFOVÉ

Alex Shoots Buildings

Filip Beránek

BoysPlayNice

Critical Styling Service

Julius Filip

Petr Karšulín

Adam Štěch

Marcos Zegers

Klára Žitňanská

ONLINE

dolcevita.cz instagram/dolcevitacz facebook.com/dolcevitacz

VYDAVATEL

Miloš Štěpař

New Look Media, s.  r. o.; Apolinářská 3 120 00 Praha 2

PRODEJNÍ CENA 150 Kč / 6,90 €

VYCHÁZÍ 5. 2. 2025

ADRESA REDAKCE

Apolinářská 3 120 00 Praha 2 info@dolcevita.cz jméno.příjmení@dolcevita.cz

INZERCE

Michaela Hromádková obchodní ředitelka michaela.hromadkova@newlookmedia.cz

Andrea Manhartová andrea.manhartova@newlookmedia.cz

Hana Pavelková hana.pavelkova@newlookmedia.cz

Jakub Šuťák jakub.sutak@newlookmedia.cz

Monika Matějková manažerka distribuce, výroby a logistiky monika.matejkova@newlookmedia.cz

Názory vyjádřené v časopise dolCevita odrážejí závazek redakce poskytovat čtenářům jedinečný obsah a potvrzují její oddanost kreativitě. Časopis dolCevita je registrován u MK ČR E 13511, ISSN 1213-7502. Podávání novinových zásilek povolila Česká pošta, s. p., odštěpný závod Praha, č. j. nov. 6144 / 96. Předplatné v ČR je zajištěno v SEND, spol. s. r. o.; Ve Žlíbku 1800/77, Hala A3 193 00, Praha 9 Horní Počernice; 225 985 225; send@send.cz, www.send.cz.

Tisk zajišťuje tiskárna Triangl, a. s., Beranových 65, 199 02 Praha 9-Letňany a distribuci PNS a.s.

YVES DESIGN HANNES PEER

16

AGENDA

Nejžhavější novinky z kreativního

světa

48

INTERIÉR

Čtyři rozmanité byty pod jednou střechou

ARCHITEKTURA

Jak ateliér SOA podpořil dobrovolné hasiče

PROFIL

Sára Kele

udržuje

maďarský design

ROZHOVOR

S Michalem Škodou o kurátorování architektury

74

62 54 86 38 68 42

ARCHITEKTURA

Kosmický modul přistál v chilských horách

ESEJ

Architektura doby kosmického idealismu

98

BACKSTAGE

V zákulisí pupulárního pražského knihkupectví

PageFive

DESIGN

Kteří designéři budou zářit v roce 2025

ARCHITEKTURA

Horská moderna Rudolfa Olgiatiho

104

ANATOMIE

Letecký design

Burta Rutana

Jediný SMEG showroom v ČR – místo, kde se italský design setkává se špičkovou světovou technologií. Vodičkova 672/2, Praha smeg.cz | pottenpannen.cz

MÓDA

Stimulujeme apetit módních strávníků

134 130

DESIGN

Pět aktuálních trendů z hodinářského světa

138

CESTOVÁNÍ

Přespali jsme

v novém newyorském hotelu The Manner

144

ARCHITEKTURA

Saunování jako nový architektonický styl

148

CESTOVÁNÍ

V Brně s architektkou Alexandrou Georgescu

KULTURA

Aktuální výstavy, které nesmíte minout

156

SHOWROOM

Vychytávky pro váš lehčí a estetičtější život

Krása, která trvá

V prvním vydání dolCevity roku 2025 nebilancujeme ani nerekapitulujeme uplynulé období, ale díváme se dopředu. Vybrali jsme trendy, projekty, místa nebo myšlenkové proudy, které budou podle nás formovat blízkou budoucnost kreativního mikrokosmu a tedy i prostředí, které nás bezprostředně obklopuje.

Pouze ve své pravidelné eseji z dějin architektury se Adam Štěch vrátil na skok do minulosti, do kosmického věku, aby na příkladech staveb a interiérů z 60. a 70. let minulého století ukázal, jak svět v té době „surfoval na vlně pozitivního futurismu“, který dnešní společnosti z objektivních příčin schází. Prvky space age architektury ale objevil také v současnosti, konkrétně hluboko v chilských lesích, kde nedávno přistál kosmický modul Maxe Núñeze. O zářné zítřky produktového designu se podle Adama postará pět studií z New Yorku, Los Angeles, Kolína nad Rýnem, italského Coma a Soulu. Exkluzivně pro dolCevitu okomentovali jejich zakladatelé svou práci a prozradili, co nového chystají do budoucna.

Jedním z trendů poslední doby je bohužel neochota měst a krajů podporovat dobře fungující kulturní instituce. Koncem loňského roku tak nejen umělecko-architektonickou obec šokovala zpráva, že Michal Škoda končí na postu kurátora Domu umění v Českých Budějovicích, protože město do svého rozpočtu nezařadilo dlouho plánovanou rekonstrukci domu, v němž galerie sídlí. A tak bude rok 2025 ve znamení loučení se s institucí, jež se v Česku jako jediná systematicky věnuje vystavování architektury. Nejen o této kauze jsem s Michalem Škodou hovořila začátkem ledna zatím ještě v „jeho“ galerii.

Jak to nakonec všechno dopadne si řekneme za rok. Zítřek nikdy neumírá. ●

editorka

Tereza Finková

Critical Styling Service, Luisa Weissflog in Louis Vuitton, Prague, 2025

Critical Styling Service, Luisa Weissflog in Louis Vuitton, Prague, 2025

Nekonečný příběh

TEXT

Jan Králíček (JK), Adam Štěch 〔AŠ〕, Tereza Finková (TF)

Na oboru nezáleží, pokud jste odhodláni povýšit svou práci na úroveň umění. Novinky v architektuře, designu, módě a kultuře sledujeme bedlivě a společně vybíráme, co by nemělo uniknout pozornosti čtenáře dolCevity.

LADISLAVA

design 〔TF〕

Své jméno získal neortodoxní toaletní stolek Ladislava, jehož autorem je designér Jiří Krejčiřík, po své majitelce. „Tento projekt má opravdu zvláštní místo v mém srdci, protože představuje to nejlepší, co může vzejít ze spolupráce s klienty: důvěru, tvůrčí svobodu a vzájemný respekt,“ říká Jiří. Ladislava oživuje zapomenutou slávu kosmetických stolků, kategorii nábytku, která se z českých ložnic už dávno vytratila. Ctí jejich klasické siluety a zároveň experimentuje s odvážnějšími a plastičtějšími typologiemi, aniž by slevila z praktičnosti. Toaletka na míru je vybavena nastavitelným otočným, plápolajícím zrcadlem s mosaznou konstrukcí a pyramidou tří zásuvek. Ty jsou uvnitř čalouněné sametem, na povrchu dýhované exotickým dřevem ziricote a dekorované perleťovým vykládáním a mosaznými úchyty. Stolek, který tuto krásu nese na masivních kónických nohách, je vyroben z jasanového dřeva a obsahuje další čtyři prostornější zásuvky — na šperky, toaletní potřeby a další nezbytnosti. Jeho nápadný barevný gradient ladí se stoličkou.

JARNÍ SVĚTLO

design 〔AŠ〕

Dánská značka HAY rozšiřuje svůj sortiment svítidel o nové návrhy a aktualizace osvědčených kousků od designérů a studií, jako jsou John Tree, Aspekt Office, Viola Heyn-Johsen a Jonas Trampedach nebo Pierre Charpin. Nás nejvíce zaujaly přírůstky do řady Apex, která byla rozšířena o nové barvy i stojací a nástěnnou variantu nabízející uživatelům více aplikací a příležitostí pro integraci tohoto všestranného osvětlovadla. Svítidla Parade od Violy Heyn-Johsen a Jonase Trampedacha byla pro změnu obohacena o novou přenosnou verzi s dobíjecím akumulátorem.

FRANCOUZSKÝ

POLIBEK

design 〔AŠ〕

O francouzské značce La Chance jsme byli zvyklí slýchat i v domácích médiích poměrně často. V jejich debutové kolekci v roce 2012 totiž figurovala i česká designérka Lucie Koldová. Už v té době byla nabídka tohoho originálního výrobce značně eklektická a skrývala řadu rozmanitých stylů. To platí i o jejich novinkách pro letošní rok, které zahrnují například židle Pause od designéra Timothéa Miona. Ten se inspiroval symbolem „pause“, který se odráží v paralelních svislých příčkách, které definují siluetu židle. K nim se perfektně hodí i stůl Lamina od vycházející hvězdy milánského interiérového designu Hannese Peera.

kosmetika 〔TF〕

FREE SKIN

Novinka kosmetické značky Sisley Paris, Sensitive Skin Soothing Care, je navržena pro okamžité zklidnění a regeneraci citlivé a podrážděné pokožky. Povolejme výtažky z mořské řasy laminárie zlaté a sedoulku japonského, olej ze švestkových jader a bambucké máslo do boje.

design 〔AŠ〕

TANEČNICE

Za výstižným názvem Dancer se skrývá nová kolekce osvětlení navržená melbournským studiem Coco Flip ve spolupráci s lokální keramičkou Belindou Wiltshire. Její vytříbené umění a řemeslo, typické použitím černého oxidu železitého, vedlo k nápadité kolekci výrazných solitérů včetně stolních, nástěnných svítidel a stropních lamp, jež připomínají siluety tanečnic z tzv. Triadického baletu avantgardního sochaře a scénografa Oskara Schlemmera, který byl ve 20. letech minulého století pedagogem na Bauhausu.

VRSTVY

design 〔AŠ〕

Studio Dechem, které se ve svých začátcích prezentovalo především designem nejrůznějších váz a svítidel, postupně rozšiřuje své zájmy i do segmentu nábytku. Z novinek sklářsko-designérské dvojice Míša Tomišková a Jakub Janďourek nás nyní zaujala police Sedimenta, pohrávající si s tématem vrstev. Její jednoduchá kartáčovaná mosazná konstrukce nese totiž tři tvarově a rozměrově identické poličky provedené ale ve třech odlišných materiálech — pískovci, kompozitu z odpadového skla a barevně tónovaného skla. Každá z úrovní tak nabízí jinou estetiku a charakter jednotlivých povrchů. Rozverně postmoderní způsob kolážování materiálů si studio Dechem v poslední době značně oblíbilo. A my s ním.

LÁZNĚ V KORUNÁCH STROMŮ

architektura 〔AŠ〕

Někteří publicisté a experti na současnou architekturu věští čínskému studiu Vector Architects slibnou budoucnost a označují ho za jedno z nejprogresivnějších studií aktuální scény. Ostatně jejich projekty mluví za ně. Od založení Dongem Gongem v roce 2008 se jeho architekti intenzivně zabývají problematikou místa, světla a materiality — tématy, která jejich projekty důsledně následují. Globálně publikované stavby, jako byly například betonová plážová knihovna v Beidaihe z roku 2015, špičatá kaple tamtéž nebo působivý hotel Yangshuo Sugarhouse, vždy vyvolaly velmi pozitivní reakce odborné veřejnosti. Na konci loňského roku se k nim přidala realizace lázeňského wellness objektu Wulingshan Eye Stone Spring v pohoří Yanshan v severní části Pekingu.

Lázeňská budova připomínající silo stojí v údolí řeky, hluboko v lesích pod horou Wuling. „Navrhli jsme ji jako praktickou a atmosférickou infrastrukturu vodního horkého pramene, která se jen velmi lehce dotýká přírodního svahu. Abychom minimalizovali dopad stavby na původní krajinu, zvedli jsme její hlavní část nad terén. Podpírá ji 10 sloupů zaražených do země,“ popisují Vector Architects svůj nejnovější počin. Vřídelní funkční prostory navrstvili do vertikálně strukturované věže, aby zintenzivněli zážitek z okolní přírody. Jak návštěvníci stoupají do vyšších pater, zdůrazňují se nové vztahy mezi okolními stromy, skalním útesem a vzdálenou horskou krajinou.

❶

NEPOSLUŠNÉ KOPAČKY

móda 〔JK〕

Model tenisek LV Footprint Soccer od Louis Vuitton přibíhá přímo z Pharellovy pánské přehlídky SS25, která se konala v areálu pařížského sídla UNESCO vloni na podzim. Monochromatické, výrazné a až streamlinové boty získávají svůj unikátní charakter díky jednomu výraznému barevnému odstínu, který dokonale akcentuje branding (květinový monogram a logo LV na podrážce jsou například stylizované do podoby pětiprsté stopy). Tím, jak podrážka fluidně navazuje na svršek, vypadají jako z 3D tiskárny. Přitom jsou vyrobené ze super jemné teletiny.

NOVÉ VÝŠKY

móda 〔JK〕

Kreativní ředitelka Maria Grazia Chiuri vytvořila během své kariéry ve francouzském módním domě Dior celou řadu úspěšných modelů kabelek. Dnes již ikonická Dior Toujours právě přichází na trh ve vertikálním provedení. Vyrabí se ve dvou velikostech — malé a střední a opět ja na ní využit „značkový“ motiv canage v makro provedení. Kůže s lehkou patinou dělá kabelku jemnou na omak a příjemně lehkou. Dá se nosit v ruce jako košíček nebo přes rameno. Otázka je, jestli si vyberete černou, cukrově růžovou, kamenně šedou nebo pudrově béžovou.

CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ

interiér 〔AŠ〕

Veleúspěšný britský produktový a nábytkový designér Jasper Morrison si po delší době opět vyzkoušel, jaké to je navrhnout interiér. Vytvořil ho pro malou pekárnu Can Pa (Dům chleba) ve čtvrti El Terreno v Palmě de Mallorca, kam často jezdí za odpočinkem a prací pro slavnou obuvnickou značku Camper. Ta sama iniciovala projekt regenerace čtvrti El Terreno, kdysi pulzující nočním životem, která v posledních letech upadala.

Po renovaci bytů s nizozemskými architekty MVRDV obrátil Camper svou pozornost na místní služby, otevřel kavárnu na Plaça Gomila navrženou Michelem Charlotem a následně pověřil právě Morrisona, aby navrhl perkárnu Can Pa. Provozuje ji místní charitativní organizace Esment, zaměstnávající lidi s handicapem. Středomořsky pojatý, červeno-bílý interiér navrhl Morrison do posledního puntíku včetně na míru vyrobeného cementového nábytku na venkovní terasu.

móda 〔JK〕

V KOSTCE

Je to dlouhý příběh, ale slavné diagonální prošívání do čtverce prý Gabrielle Chanel poprvé viděla kolem roku 1906 na koňských přikrývkách ve stájích svého milence Etienna Balsana. V roce 2015 se prošívaný motiv objevil ve své nejpropracovanější podobě, když jej Chanel převedl do zlaté barvy a představil kolekci COCO CRUSH. V lednu 2025 ale šperkařské studio odhaluje další novinku — úchvatné osazení pavé. A diamanty září jako nikdy!

kosmetika 〔JK〕

V OÁZE KLIDU

Novinka od značky Le Labo Eukalyptus 20 unáší naše smysly z pulzující a palčivé reality do nekonečna. Svěžest eukalyptu a cedrového dřeva je zjemněna koženou hřejivostí labdana a jemně uzemněna pižmem s podtóny kadidla. Prostě oáza určená k odpočinku a nabytí sil.

móda 〔JK〕

Možná jste zapomněli, ale jedny z nejlepších bot na světě stále vyrábí Salvatore Ferragamo. A navíc pod vedením progresivního návrháře Maximiliana Davise se italská klasika inovuje do svěžího a aktuálního stylu.

Nejlepší evropská architektura

C entrum A rchitektury a M ěstského P lánování Vyšehradská 51, Praha 2, úterý–neděle, 9.00–21.00 vstup zdarma, www.praha.camp

VÝSTAVA 29/01–09/03 2025

FIALOVÉ BLUES

design 〔AŠ〕

Švédský designér Fredrik Paulsen byl vždycky tak trochu provokatérem současné evropské scény. Jeho duhově mořený dřevěný nábytek byl od začátku jeho kariéry vidět a často svým výrazným designem vizuálně překřičel konkurenci. Již nějakou dobu navrhuje Paulsen nábytek pod osobní značkou Joy Objects, s níž teď vytvořil první monochromní židli. A to ve spolupráci se skateboardovou legendou Alim Boulalou. Ten posledních 40 let strávil nejenom streetovou jízdou na dřevěném prkně, ale také provozováním hudby a tříbením ikonického módního stylu. Společně se svou kapelou The Les Paul produkoval čistokrevný blues. Sám o něm říkal, že „blues is purple“. I proto byla volba barvy židle Haze & Rain zcela jasná. Paulsen ji pak na sugestivní fotografie „obul“ do Boulalových typických špičatých bot.

TRAPNOST, KAM SE PODÍVÁŠ

design 〔AŠ〕

„To jsou takoví moji blbci,“ uvedl svérazným způsobem při naší nedávné návštěvě studia Qubus výtvarník a designér Jakub Berdych Karpelis na adresu svých nových skleněných objektů, které pojmenoval Trapáci. Satirické skleněné figury, připomínající absurdní grimasy a stud, jsou celé postříbřené a pokračují v duchu Berdychova typického konceptuálního humoru. Vznikly loni během sklářského sympozia Glass Without Borders v polské Jelení Hoře a aktuálně jsou vystaveny v tamním muzeu Karkonoskie. Celou sérii tvoří dvě řady. Amorfně působící figury vycházejí z konvenčních tvarů váz a mají značkovacím sprejem zvýrazněné oči, zatímco válcovitým postříbřeným hlavám autor zdůraznil rty sprejem nebo reflexními odrazkami. Co se za Berdychovými Trapáky skutečně skrývá, jsme se ho ještě dodatečně zeptali: „No, já nevím, to je všechno, rozhlídni se kolem sebe a uvidíš trapnosti až až. Pro mě asi představují takové ty zlodějíčky a podvodníčky, kteří jsou všude kolem. Nic moc hlubšího jsem v tom nehledal. Zrovna jedu dělat ještě další varianty. Mám nápad zpodobnit třeba pubertu a další fáze našich životů, kdy jsme se cítili opravdu hodně trapně,“ zakončuje Jakub Berdych Karpelis.

Vila Silenta

Hřebenky jsou skrytá perla Prahy. Svah, po kterém se ze Strahova sklouznete dolů na Smíchov, je „osázen“ vzácnými příklady modernistické archtektury, jež tu vyrůstaly od počátku 20. století. Developerská společnost SOLO Praha si mezi nimi vybrala jeden zašlý skvost, který po precizní rekonstrukci vrátila zpět na výsluní.

Vila Silenta byla postavena v roce 1912 podle projektu architekta Františka Kavalíra, žáka Jana Kotěry a spolužáka Josefa Gočára. „Chtěli jsme nezničit to krásné původní, ale přenést vilu časem do roku 2024 tak, aby se v ní krásně žilo,“ říká David Raiser, CEO SOLO Praha. „Co bylo absolutně nevyhovující, byla dispozice vily. Tu jsme překopali úplně. Dokonce jsme se museli zbavit několika nosných zdí a jelikož jsou všechny obytné místnosti orientované na jih, bylo nutné dům vybavit klimatizací. Zvolili jsme kanálovou klimatizaci, schovanou do stropních konstrukcí. V případě rekonstrukce vily z roku 1912 to byla jedna z „větších“ výzev,“ dodává.

Interiér vily měla na starosti Eva Raiser. Jak přistupovala k jeho rekonstrukci a podle čeho vybírala vybavení? „Důležitý pro mne byl respekt a pokora k původní stavbě. Stěžejními prvky jsou petrolejová okna, odstíny modro-zelené se prolínají z exteriéru až po interiér. A také motiv kruhu — jako první ho uvidíte nad vstupními dveřmi a na schodišti, které jsme repasovali. Poté se opakuje v interiéru, proto byly jasnou volbou baterie značky Gessi nebo obklady v dětské koupelně. Celá barevná škála je neutrální, není teplá ani studená. Kdybych měla interiér stručně charakterizovat, nazvala bych ho tichým luxusem. U nás nenajdete mramor ani zlaté kohoutky, ale nejkvalitnější materiály a ty nejlepší značky na trhu. Pokud bych měla najít jeden termín pro vyjádření všeho, co současná Vila Silenta nabízí, použila bych ‚noblesní eklektismus‘.“ ●

BIBO V PEŠTI

gastro 〔JK〕

Třemi micheliny oceněný šéfkuchař Daniel Garcia právě otevřel svou novou restauraci v samém centru Budapešti, na střeše hotelu Dorothea. Okouzlen maďarskou gastronomií spojil tento slavný Španěl to nejlepší ze svého celosvětově úspěšného konceptu restaurací BiBo s jedinečným lokálním přístupem ke gastronomii. Vytvořil zcela nové pokrmy, jako je Kolbász brioche (s chipsovými papričkami a křepelčími vejci), BiBo lángos (s uzeným lososem), Gulyás croquette nebo Paradicsomos (masové koule z prasátek Mangalica s čerstvou burratou a bazalkou). Hvězdou dezertního menu je zase mandlovo-krémový, pomerančovo-bílo-čokoládový Budapest moon, který odráží snovou cestu, jež začíná v okamžiku, kdy dorazíte k impozantnímu artdecovému vchodu do restaurace na ulici Apáczai Csere János. Autorem interiéru je španělské studio Astet, které získalo řadu ocenění a navrhuje restaurace BiBo po celém světě, a maďarský Archikon, jedno z nejvýznamnějších maďarských studií založené už v roce 1989. Poznámka pod čarou: Dani Garcia neponechal nic náhodě a na menu přidal i své signature pokrmy, jako je obří steak Miso tomahawk určený pro dva, ale věříme, že pohostí i tříčlennou rodinu. Rezervujte na bibobudapest.hu.

kosmetika 〔TF〕

GLAMOUR ZE STÁJÍ

móda 〔JK〕

Narodil se v Německu, ale když mu byl jeden rok, přestěhoval se s rodiči na Mallorku, kde se od čtyř let intenzivně věnoval jízdě na koni a závodil. Leo Prothmann nečekaně propojuje několik subkultur, zemí a oborů, překvapuje svými hlubokými znalostmi i rozvahou. Nejprve vystudoval v Berlíně hoteliérství, ale v jednadvaceti odešel do Londýna, kde studoval na London Collage of Fashion. Založil vlastní značku, o níž říká, že „jezdectví si zde podává ruku s glamourem.“ Možná jste jeho jméno zaznamenali díky spolupráci s Rickem Owensem. Když viděl na Leově FW23 přehlídce jeho vysoké pánské kozačky, požádal jej o spolupráci. Tak vznikly ikonické LP Boot. Ale nám se do paměti zapsal především svou poslední dámskou přehlídkou SS24, které dal název Atnes. Inspirací mu byla cesta do přímořského městečka Dungeness v Kentu, kde na rozlehlých plážích ležely ztroskotané lodě, opuštěné rybářské vybavení a pobořené domy. „Nikdy jsem necítil takovou směs vjemové plnosti a citové prázdnoty,“ popisoval v backstage podivnou energii Leo. Emoce organicky přetavil do kolekce adorující houževnaté ženy z pobřeží — silné a nezávislé. Ekologická kůže je zpracována viktoriánskými sedlářskými technikami, textura je inspirovaná japonským čalouněním a sochařské tvary jsou volnou parafrází na tvorbu Hede Bühl.

NEW VILLAGE PEOPLE

interiér 〔TF〕

Pracujeme s nevýraznými situacemi jako s krásnými. Motto studia Banality dokonale charakterizuje také jeho nejnovější projekt interiéru novostavby rodinného domu v Tuklatech, malé obci nedaleko Prahy. Venkovský kontext vybízel i inspiroval k jednoduchosti a neokázalosti. „S klienty a stavební firmou jsme se poprvé setkali přímo na místě v momentě, kdy byla hotová hrubá stavba. Dům byl jednopodlažní, osově symetrický s jednoduchou konstrukcí: kromě obvodových zdí byly uprostřed volného prostoru pouze dva nosné rámy, které podpíraly otevřený krov v ose. Prvním krokem byla tedy úprava nenosných příček tak, aby se projekt oproti původnímu návrhu zjednodušil, zefektivnil a aby klientům více vyhovoval,“ vysvětluje architektka Kateřina Hroncová.

Materiálově je interiér postaven na smrku, dubu, přírodním kameni a keramice. Tedy žádná okázalost nebo exotika. Podhled v obytných prostorech s otevřeným krovem je kvůli akustice i větší příjemnosti obložen dřevěnými lamelami ze světlého, běleného smrku. Stejný materiál, vyznačující se lehkostí a jemností, se propsal také do šaten, vestavných skříní a příčky

s posuvnými dveřmi v předsíni. Dub na podlahách plynule přechází na kuchyňskou sestavu, je z něj vyrobena také atypická postel s čelem a nočními stolky v hlavní ložnici. Ostatní povrchy jsou v barevně příbuzných, tlumenějších tónech, ale s výraznou strukturou — světle šedobéžová cementová stěrka nebo světle šedá dlažba v rybinovém vzoru.

Klidný a barevně jednoduchý prostor narušují pouze extravagantní koupelny. „Jako malé uzavřené prostory si to jednak mohou dovolit a jednak to byla příležitost, aby uživatelé měli něco jedinečného,“ říká architektka Hroncová. Použila zde stěrku v tmavě zeleném tónu v kombinaci s černým kamenem a akcentem modřínových skříněk, polic nebo podhledu. Původně navrhovanou garáž si nechali klienti předělat na tělocvičnu, jejíž modrá tyrkysová podlaha stimuluje k lepším výkonům. První odznak zdatnosti si mohou připsat za funkční, osobitý interiér.

Pro 7

Kreativita poháněná a zesílená umělou inteligencí

Skočte do nové éry kreativity s umělou inteligencí notebooku Yoga Pro 7 se systémem Windows 11. Je poháněn procesorem AMD Ryzen™ AI 9 s 50 TOPS a nabízí 3krát vyšší výkon AI a tvorbu uměleckých děl řízenou AI. Užijte si umělou inteligenci a ohromující vizuální efekty s grafikou AMD Radeon™ 880M.

Některé funkce Copilot+ PC vyžadují bezplatné aktualizace. Viz aka.ms/copilotpluspcs od cena včetně DPH

37 989,-

WEST 8

architektura 〔TF〕

Přednáškový cyklus Kra/jiná II pokračuje svou jarní edicí. Začátkem března přijede do Prahy nizozemský architekt Adriaan Geuze, který v roce 1987 založil v Rotterdamu studio West 8. Tým složený z architektů, krajinářských architektů, urbanistů, ekologů a inženýrů se zaměřuje na krajinu jako celek, který má funkční, dopravní a ekologické vazby a respektuje bohatství krajiny včetně paměti a symboliky. Tento přístup spojuje užitečnost s historií a vytváří dlouhodobě udržitelné krajinářské úpravy. V blízké budoucnosti se snad dočkáme také realizace jejich ambiciózního projektu brněnského hlavního nádraží. Spolu s ateliérem Benthem Crouwel vyhrálo studio West 8 v roce 2021 mezinárodní architektonickou soutěž a navrhli multifunkční uzel, městskou zónu a nádražní čtvrť, zdůrazňující charakter regionu a zároveň šetrné hospodaření s okolím. Přednáška Adriaana Greuze se koná 6. 3. v Kině Světozor. kruh.info

FIRST CLASS

gastro 〔TF〕

Pokud ještě nemáte program na čtvrtek 20. února, nenechte si ujít večer plný prvotřídní gastronomie v restauraci Alcron pod taktovkou michelinského šéfkuchaře Marka Kempsona. Co vás čeká? Sofistikovaný předkrm v podobě zvěřinového tartaru s Perigord lanýžem, ořechovým croustillantem, uzenými jikrami a nádechem Espelette papriky nabídne harmonickou kombinaci chutí a textur. Následovat bude mezichod v podobě spálené tresky s topinamburem, Lardo Di Colonnata a nakládaným hroznovým vínem, dalším chodem bude kambala podávaná s vývarem z mušlí, mořskými řasami a liškami, hlavní chod představí plněné holoubě s BBQ červenou řepou a bramborami na ohni, nabízející výrazné a robustní chutě. Na závěr přijdou dva dezerty — první z nich je osvěžující sorbet z rebarbory s krvavým pomerančem a vanilkou, druhý sladký chod představuje čokoládu Valrhona doplněnou zmrzlinou ze slaného karamelu, arašídovým praline a limetou. Večer zakončí opečený lísko-oříškový lanýž s želé z mučenky. „Jsem nadšený, že se mohu připojit k Richardovi Bielikovi a jeho týmu. Richard má za sebou cenné zkušenosti z naší společné práce v londýnské Kitchen W8 a je skvělé vidět, že je nyní šéfkuchařem v tak prestižní restauraci, jako je Alcron,“ uvedl Mark Kempson.

design 〔AŠ〕

ODŘEZKY

Tradiční podlahový materiál linoleum od firmy Faust dostal v kolekci nábytku OFF-CUT od studia BIG-GAME zcela překvapivou, trojrozměrnou podobu. Jednoduché variabilní tvary stolků mohou být použity v různých domácích i administrativních situacích.

design 〔TF〕

AKVAMARÍN

Váza Abyss byla prvotinou Jana Plecháče, kterou navrhl na pozici uměleckého ředitele Moseru. Nyní přichází s novými objekty, které na ni navazují. Dvě vázy a mísa společně vytvářejí působivou kolekci Abyss Family, která v lednu prezentovala sklárnu na Maison & Objet.

TO JE GÓL!

Tenisky Avanti od Pumy se dočkaly dalšího přepracování. Původně byly odvozeny od legendárních kopaček Puma King, ale Rihana se svým týmem jim teď dodala elegantnější špičku a výraznější podpatek. Nyní se jim říká FENTY x PUMA Avanti LS a vyšly v limitované edici.

ČTVERO ROČNÍCH OBDOBÍ

interiér 〔TF〕

Hotel W Prague, který byl na podzim otevřen na Václavském náměstí v prostorách bývalého hotelu Evropa, přináší do centra metropole také zcela nový pohled na wellness. AWAY Spa kromě bazénu, finské sauny, relaxační zóny a fit zóny nabízí také jedinečný zážitek v podobě immersivní vodní cesty, během níž prožijí návštěvníci celý rok v jedné procházce. V interiéru navazují hotelové „lázně“ na spolupráci s českou sklářskou společností Preciosa, která vytvořila třpytivý efekt přidaný do interiérové barvy. Tento detail, původně využívaný na vánoční ozdoby, dodává prostoru eleganci a svěžest. Tým architektonického studia Chapman Taylor dokázal i přes originální plány s mosaznými obklady navrhnout prostor, který spojuje moderní design s českou řemeslnou tradicí. V AWAY Spa naleznou klid nejenom hosté ubytovaní ve W Prague, ale i lokální návštěvníci, kteří si mohou vybrat mezi jednodenním vstupem nebo měsíčním až půlročním členstvím. awayspa.wprague.com

móda 〔JK〕

Krása, která trvá

Zbrusu nový koncept připravila pro své zákazníky síť lékáren Dr. Max. V obchodním centru Westfield Chodov byl před Vánoci otevřen velkorysý prostor zasvěcený péči o vlasy a pleť, jehož cílem je budovat dlouhodobou krásu a spokojenost klientů. Kromě pestrého výběru pečující i dekorativní kosmetiky, luxusních parfémů, svíček nebo doplňků stravy od značek, jako je Uoga Uoga, Sisley, Lancome, Kérastase a WeCare a mnoho dalších, najdete v zadní části obchodu dva exkluzivní Beauty huby.

V nich se děje to podstatné — odborné poradenství vycházející z dlouholetého farmaceutického zázemí. Ve Skin hubu si můžete vyzkoušet analýzu pleti pomocí moderního přístroje VISIA nebo si dopřát luxusní rituály, které poskytnou vaší pleti potřebnou péči a výživu.

V Hair hubu se můžete nechat hýčkat a objevovat ideální péči o vaše vlasy, ať už toužíte po hydrataci, výživě, nebo regeneraci.

Více informací najdete na bjut.cz. ●

Jak „synové architektury“

podpořili

Středočeská obec Psáry je stále se rozrůstající pražský satelit, kterému chybí, respektive donedávna zcela chybělo fungující centrum s občanskou vybaveností. Prvním krokem ke změně bylo vybudování nové základní školy, která byla dokončena v roce 2019 podle projektu SOA architekti. Kromě toho, že se každý den zaplní nadšenými učiteli a spokojenými žáky, odpoledne mohou její prostory sloužit k nejrůznějším kulturním i sportovním účelům, k setkávání místní komunity. Loni k ní přibyl další spot — projekt nové hasičárny pro dobrovolné hasiče ze Psár a Dolních Jirčan, která stojí hned přes ulici, vedení obce rovnou svěřilo stejným architektům. Štefan Šulek, Ondřej Píhrt a Ondřej Laciga aka Sons of Architecture se v návrhu inspirovali typologií venkovských stodol. Její obdélný tvar a sedlová střecha zároveň vytvářejí vizuální propojení se školou.

„Byli jsme osloveni, abychom udělali návrh stavby, soutěž na realizaci pak vyhrála projekční firma, která se ale vyjádřila, že to podle našeho návrhu nejde postavit. My jsme od něj ale nechtěli ustoupit, a tak jsme se chopili také celé realizace. Museli jsme však dodržet vysoutěženou nízkou cenu, což pro nás nebylo úplně ekonomicky výhodné. Jinými slovy, na tuto zakázku jsme si vydělali jinde,“ vysvětluje Štefan Šulek a doplňuje, že se nechtěli vzdát jedinečné příležitosti postavit soubor staveb. Přestože je hasičárna především technická stavba, v rámci možností profi, pohráli si architekti s jednoduchým konceptem garáže se zázemím pro hasiče a „propašovali“ do svého projektu materiálový experiment. Objekt je řešen jako ocelová hala opláštěná průsvitnou polykarbonátovou fasádou, do které je nezávisle umístěna dřevěná vestavba. Polykarbonátová fasáda zajišťuje vizuální propojení s exteriérem a ochranu hasičských vozidel před nepříznivými vlivy. „Původně jsme chtěli mít i transparentní střechu, ale podle propočtů nám vyšlo, že by se vnitřek v létě přehříval. Šli jsme tedy cestou technicky jistějšího řešení, přece jen to neměl být čistý experiment. Byli jsme rádi, že nám hasiči dovolili použít dřevo,“ směje se architekt Šulek.

Jak integrovaný dřevěný vestavek, tak samotná garáž i okolí hasičárny, které bude ještě doplněno o stabilní ohniště, je vítaným přírůstkem do komunitního života obce, který pomáhá utužovat vztahy nejen mezi místními dobrovolnými hasiči. ●

❶ Hasičárna pro Psáry a Dolní Jirčany je dalším přírůstkem do nově vznikajícího „centra“ obce. Její umístění na okraji obce, s bezprostředním přístupem k dopravní infrastruktuře, zajišťuje hasičům výhodnou polohu pro rychlé a efektivní zásahy.

❷ Společenská místnost, kde dobrovolní hasiči plánují hromadně sledovat například důležité fotbalové zápasy, je umístěna ve vestavku uvnitř garáže. Jeho vodorovné i svislé konstrukce jsou z CLT panelů.

❸ Interiérové schodiště v zázemí je vyrobeno z ohýbaného slzičkového plechu.

❹ Fasáda garáže je tvořena stěnovým polykarbonátovým systémem. Její transparentnost je efektní a funkční zároveň. Zajišťuje tepelnou izolaci dostačující pro stavbu tohoto typu.

❺ Konstrukce haly je ocelová rámová s vazníky a sloupy obdélného průřezu. Uvnitř v garáži na ploše cca 140 m2 buď parkuje hasičské auto, nebo se v ní dají pořádat různé komunitní akce. Také venku před hasičárnou vzniká místo např. pro opékání a pořádání závodů v hasičském sportu.

❸

❷

Místo přistání: Chile

TEXT Adam

Jako kosmický modul, který zrovna přistál uprostřed horské zalesněné krajiny. Tak vypadá jedna z posledních realizací chilského architekta Maxe Núñeze, v níž zhmotnil své představy o ideálním horském útočišti pro vlastní rodinu. Již v minulosti na sebe upozornil experimentálními rezidenčními stavbami, jejichž formy jsou značně ovlivněny odlišnými krajinnými reliéfy rozmanité chilské krajiny. Ať už stojí v rovinaté stepi, zvlněném lese, nebo v příkrém svahu nad oceánem, Núñezovy stavby nelze přesně zaškatulkovat. Jsou zcela svébytné a patří k tomu nejlepšímu, co současná chilská architektura nabízí. Tato specifická identita je vlastní také jiným tamním tvůrcům, jako je Smijlan Radic, studio Pezo Von Ellrichshausen nebo Alejandro Aravena, jejichž tvorba vychází z bezprostředního vztahu a neobyčejné citlivosti k přírodě. A přesně to Núñez naplno demonstruje ve svém aktuálním projektu vlastní horské chaty.

Podobně jako zcela transparentní, luxferovými klenbami zastřešený skleník, který je vizuálním zhmotněním mlhových výparů z krajiny a který oběhl světová média před pár lety, zrcadlí i jeho vlastní chata Casa en los Árboles (Stromový dům) své okolí. Nejde však o prvoplánovou napodobeninu horských vrcholků, ale spíše pocitový dojem zprostředkovaný paradoxně veskrze technickými prvky a high-tech estetikou.

Casa en los Árboles stojí v odlehlých končinách chilského pohoří Sierra Nevada v oblasti Curacautin. Toto místo, vyhledávané pro backcountry běžkování i horské túry, je zároveň křehkým lesním ekosystémem s mnoha unikátními druhy stromů i nedalekými aktivními vulkány Llaima a Lonquimay. I proto se Max Núñez, který plán stavby vypracoval spolu se svým kolegou Stefanem Rollou, snažil zasáhnout do přírodní lokality minimálními stavebními prostředky. ⟶

❶ Kovový dům působí jako ledový krystal uprostřed divočiny.

❷ Hlavní obytná část, která je umístěna v posledním patře, se nachází 12 metrů nad zemí.

❸ Kovovému lesku fasády sekunduje dřevěný obklad uvnitř. Architekt doplnil interiéry skandinávským a italským nábytkem a svítidly, například od značek Louis Poulsen, Gubi nebo Cassina.

❹ Díky rozměrným skleněným plochám okolní příroda téměř vstupuje do interiéru. V nejvyšším patře se kromě obývacího pokoje nachází také kuchyně.

❺ Vstupní a servisní část za průsvitným sklem tvoří jakýsi kmen celého domu.

❻ Některé prvky interiéru byly navrženy na míru a integrovány přímo do architektury. Týká se to například lodních schodišť nebo ze stěny zavěšené lavice v obytném prostoru.

❼ Dům jako by se ani nedotýkal země a lehce se vznášel mezi stromy.

Dům je vynesen nad terén lehkou ocelovou konstrukcí. Plášť stavby tvoří stříbrně se lesknoucí prefabrikované ocelové dílce, které se střídají s velkými trojúhelníkovitými prosklenými stěnami, jež dům připodobňují k ostrému krystalu. „Celá konstrukce je tvořena prefabrikovaným, předem nařezaným ocelovým skeletem, což umožnilo postavit chatu s malým týmem jen během několika měsíců,“ popisuje architekt, který v horském prostředí sám našel zalíbení.

Uvnitř domu se nachází asi 100 m2 otevřeného obytného prostoru. „Jeho celková podoba je založena na spojení tří strukturálních systémů, z nichž každý odpovídá potřebám jedné výškové úrovně. V prvním podlaží je konstrukce soustředěna do čtyř podpěr pomocí prostorové kompozice diagonálních sloupů. Tento ‚stromový‘ princip generuje centrální ‚kmen‘, který je uzavřen průsvitným sklem,“ popisuje architekt přízemí domu. Prostor slouží jako vchod, nachází se zde technické zázemí a sklad horského vybavení. Druhá úroveň je strukturována příhradovým nosníkem podobným mostu, který spočívá úhlopříčně na spodní úrovni. V tomto podlaží se statika konstrukce přesouvá na obvodový plášť, který umožňuje interiér otevřít. Jsou zde umístěny intimní části domu — ložnice a koupelna. Ve třetí, nejvyšší úrovni architekti docílili pomocí rámové konstrukce ve tvaru písmene A značně volného prostoru otevřeného ven díky proskleným nárožím. Zde je vztah interiéru a okolní krajiny nejtěsnější. Prismatický tvar zastřešení pak celý objekt sceluje a chrání před nevyzpytatelným horským počasím.

Okolní stromy, které jsou vidět skrze sklo, jako by tvořily autentickou tapetu stěn. Odsud dostal dům také svůj název. „Tento prostor se nachází 12 metrů nad úrovní okolní krajiny a poskytuje nám tak krásný nadhled. Je jako strážní věž odtržená od země. Máte pocit, že tu čas plyne pomaleji a vy se můžete dotknout korun stromů,“ uzavírá popis svého horského útočiště architekt Max Núñez. ●

Čtyři byty jednotné

v rozmanitosti

„Byl to takový docela zanedbaný dům, nicméně postavený podle dobrého projektu. Jen ne úplně kvalitně,“ vzpomíná David Kazický na první setkání s bytovým domem v Zahradníčkově ulici v Motole. „Zřejmě šlo o typový projekt, co ve 30. letech koloval po Praze, ale záleželo na tom, kdo ho tehdy dostal do ruky. Tady bylo všechno křivé, skoro nic na sebe nesedělo, zkrátka nám to připadalo jako takový bastl. Stav, ve kterém jsme se k domu dostali, byl bohužel úplně nepoužitelný. U některých domů se něco jen natře nebo opráší, to tady rozhodně neplatilo. Stará stanová střecha s několika živelně vzniklými vikýři celkovému dojmu také moc nepomohla,“ popisuje architekt ze studia RicharDavidArchitekti. Právě střechu se Richard Héger a David Kazický rozhodli úplně předělat. Její nový tvar vychází ze sklonu svahu, do něhož je dům zasazen. Vznikla tak nástavba s pultovou střechou, výškově nepřevyšující →

❶ Nejvýše umístěný byt ve třetím patře je ateliér s prosklenou severní stěnou orientovanou do koruny vzrostlého ořešáku.

❷ Architekti použili co největší množství přírodních materiálů, do budoucna snadno opravitelných a dlouhodobě dostupných.

❸ Rekonstrukcí v letech 2020—2023 vznikly čtyři plnohodnotné byty s dispocizí 3+kk. V nižší části hlavního prostoru ateliérového bytu je krytá terasa s výhledem na Motolský rybník.

❹ Původně se ve sklepě nacházela tmavá garáž, místo ní vznikl byt s odhaleným betonovým stropem.

❺ Zeleno-dubový byt v prvním patře architekti zamýšleli jako gentlemanský, klidný prostor, kde si dubové parkety dobře rozumí se sytě zelenou výmalbou.

❻ Z původních prvků ze 30. let, kdy byl dům postavený, zůstalo zachované dveřní a okenní kování. V některých částech architekti přistoupili ke kopii dobového řešení.

❼ Nový tvar střechy vychází ze sklonu svahu. Na pozemku nově vznikl také zahradní altán a kolárna. Jde o jednoduché kvádry stejné velikosti, přičemž oba mají zelenou extenzivní střechu, která usnadňuje údržbu. Autorkou návrhu zahrady je Anna Chomjaková.

původní stavbu. Římsu architekti zachovali — tvoří hranici mezi starým domem a nástavbou, funguje jako zábradlí balkónu i parapet ateliéru.

„Celkově jde o tři dispozičně stejné nebo velmi podobné byty plus sklepní byt částečně zapuštěný do svahu zahrady (dříve zde byla garáž). Prostory se ale výrazně liší atmosférou, například právě u sklepního bytu jsme vycházeli z toho, co jsme měli k dispozici, takže tam zůstal odhalený betonový strop,“ nastiňuje David. Omítky v něm zůstaly neupravené nátěrem a svou přirozenou šedivou barvou a drsnou strukturou připomínají prostředí staré dílny. Interiér architekti vybavili historickými průmyslovými světly a vestavěným nábytkem s tmavě mořenou smrkovou dýhou. Záměr nechat prostor tmavší měli RicharDavidArchitekti i u bytu v prvním patře. „Nechtěli jsme z něj dělat nějaký chrám slunce jako v dalších patrech. Odehrává se tu klasický příběh, kde si dubové parkety dobře rozumí se sytě zelenou výmalbou, mramorovým stolem a pohodlnými čalouněnými židlemi. Měl to být gentlemanský, klidný, vlastně až takový kuřácký ‚salón‘,“ vysvětluje architekt a doplňuje, že další patro je oproti tomu zasvěceno světlým barvám a materiálům. Jak na nábytek, tak podlahu zde použili přírodní smrk.

Nicméně vůbec nejoblíbenějším prostorem Davida Kazického je v motolském bytovém domě úplně nová nástavba. „V horním ateliérovém bytě jsme nemuseli na nic navazovat. Například schodiště do patra je záměrně umístěno podél prosklené fasády, aby si obyvatelé vychutnali převýšení,“ doplňuje.

Rozdíly mezi jednotlivými byty dělají kromě barev a míry světla také různé povrchy na stěnách. „V suterénu jsou zmíněné leštěné cementové omítky, druhé patro je natřené a dvě horní patra jsou dělaná různými přírodními vápennými štuky. Ve strukturách je rozhodně velký rozdíl, což potom zajímavě pracuje se světlem. I díky tomu mají byty velmi odlišnou atmosféru, ačkoli jsou v půdorysu hodně podobné.“

Součástí každého bytu je navíc pečlivě vybraná selekce výtvarných děl, která korespondují právě s atmosférou bytů. Najdeme zde litografie od Jana Švankmajera, Lucie Raškovové a Petra Nikla a olejomalby od Aleše Nováka. Nechybí ani drobné designové doplňky, jako například vázy od Romana Šediny a talíře z míšeňského porcelánu. ●

Svou práci vnímá jako komunikaci se světem. Ať už se věnuje vlastní umělecké tvorbě, nebo pořádá výstavy v českobudějovickém Domě umění.

Tuto instituci na „periferii“ dovedl až na úplný vrchol a právě v tomto bodě ji opouští. Nejen o tom, jak politika negativně zasahuje do kulturního života města, jsme si s Michalem Škodou povídali v „jeho“

galerii obklopeni skleněnými objekty Lady Semecké.

TEXT Tereza Finková FOTO Filip Beránek

Michal Škoda

TF Kurátorem Domu umění jste od roku 1998. Za tu dobu jste v něm uspořádal desítky výstav, které vzbudily pozornost i za hranicemi naší země, a měl jste s ním velké plány. Můžete nám stručně vysvětlit, jaké okolnosti vás dovedly k rozhodnutí, že letošní rok bude váš poslední na této pozici?

MŠ Musíme se vrátit v čase do roku 2021, kdy proběhla architektonická soutěž na rekonstrukci Domu umění, který sídlí v historickém domě na náměstí Přemysla Otakara II. a obývá velmi nevyhovující prostory. Dopadla skvěle, vítězný projekt je společným dílem dvou ateliérů — německého AFF Architekten a Malý Chmel. Bohužel se ale nezačalo rekonstruovat hned a průtahy nakonec způsobily to, že se projekt „přelil“ do dalšího volebního období a dostalo ho na starost nové vedení města. To však k němu mělo od počátku jiný vztah. Stejně jako k Evropskému městu kultury 2028, které je také „dítě“ předchozí radnice.

TF A jak spolu tyto dvě věci souvisí?

MŠ Jsou to spojité nádoby. Dům umění měl být vlajkovou lodí této akce, hrál důležitou roli v celém konceptu. Ve finále, když se rozhodovalo, zda se Evropským městem kultury stanou České Budějovice nebo Broumov, navštívili nás komisaři akce, byli seznámeni s projektem rekonstrukce a byli z něj nadšení. Dům umění má opravdu velmi výjimečné postavení, a to nejen kvůli výtvarným, ale zejména architektonickým výstavám. Bohužel, z dalších jednání s politiky vyplynulo, že nejsou finance, a tak došlo k neskutečné věci. Galerie byla vyškrtnuta z infrastruktury Evropského města kultury.

TF Pořád jste ale věřil, že se vám vedení města podaří nějakým způsobem přesvědčit. Na Facebooku jste loni pravidelně postoval pozitivní ohlasy významných zahraničních architektů a umělců na váš výstavní koncept, na podzim jste dokonce obdržel od České akademie vizuálního umění titul Instituce roku 2023… MŠ Cenu jsem paradoxně přebíral ve stejný den, kdy jsem se dozvěděl, že rekonstrukce Domu umění není zařazena do letošního rozpočtu. Toto rozhodnutí bylo ještě potvrzeno 16. 12. na dalším zastupitelstvu. Přitom bylo vše vymyšlené, naplánované. Původně se mělo začít rekonstruovat na začátku letošního roku, to neklaplo, takže jsem přistoupil na možnost, že do léta budou probíhat výstavy, na jaře se vypíše tendr na dodavatele, přes léto se prostory vyklidí a na podzim začne rekonstrukce, aby bylo na konci roku 2027 vše dokončeno. Když politici opustili téma peněz, začali se točit na tom, že není dořešena samotná náplň celého domu. Co v něm bude kromě galerie? ptali se. Měl jsem připravené dvě varianty: Vybudovat v něm centrum současného umění a architektury, kde by bylo i sídlo útvaru hlavního architekta města, mohly by se v něm prezentovat soutěže atd. To by skvěle fungovalo s přesahem k výstavám. Průšvih ale je, že Budějovice jako jediné krajské město nemají útvar hlavního architekta, byl zrušen. V přízemí pak mělo vzniknout informační centrum města.

TF A ta druhá varianta?

MŠ Druhá varianta náplně souvisela s Evropským městem kultury, jehož součástí je mimo jiné metodicko-vzdělávací program s galerií pro děti, přičemž tam byla otevřená možnost spolupráce s Centre Pompidou v Paříži. My máme například edukační program hodně nabitý. Vede ho kolegyně Šárka Kosová a připravuje pro děti ke každé výstavě úžasné workshopy a pořady. Zájem o ně je obrovský.

TF Město tedy není ochotné rekonstrukci zaplatit a bojí se, že by po ní zůstal dům nevyužitý?

MŠ Na stavbu už běží stavební povolení. Hejtman mi však na otázku, co bude s prázdným domem na náměstí, když z něj odsunou galerii, odpověděl, že ho prodá. A o to tady asi jde. →

TF Nepřipouštíte možnost, že byste zkrátka dál působil v těchto starých prostorách, kde Dům umění sídlí už dlouhá léta?

MŠ V žádném případě. Rozhodl jsem se, že letošek už je poslední rok, kdy se pod tu ostudu budu podepisovat. S rekonstrukcí samozřejmě souvisel i jiný, ještě lepší program, chtěl jsem uspořádat hodně dobrou výstavu z Japonska, které jsem v květnu navštívil. Program by byl exkluzivní, ale já nemůžu riskovat, že se třeba domluvená výstava bude posouvat kvůli nedokončeným stavebním pracím, které by začaly na poslední chvíli, a už vůbec nechci dál osobnosti světového umění a architektury zvát do stávajících prostor.

TF Letos ještě ale fungovat bude. Co nás tedy během vašeho posledního roku ve slavné galerii čeká?

MŠ Bude ještě pět výstav. Nyní probíhá přehlídka skleněných obrazů a soch Lady Semecké, pak se představí dánská sochařka Tove Storch, poté japonští umělci, následovat budou architekti bratři Eckertovi z Curychu z ateliéru E2A. Své působení tady zakončím samozřejmě architektonickou výstavou.

TF Architektonické výstavy jsou vaše „specialita“. Myslím, že právě díky nim se českobudějovický Dům umění dostal do povědomí široké kulturní obce. Co vás na nich tak láká?

MŠ Normálních výstav je všude dost, architektura se takhle nikde jinde nevystavuje. Od té doby, kdy z pražské Galerie Jaroslava Fragnera odešel Dan Merta, v Čechách žádná jiná galerie zaměřená na architekturu není. Občas se sice nějaká architektonická výstava objeví, ale nikdo to nemá systematicky zabudované ve svém pravidelném programu. V Domě umění bylo osm výstav ročně — pět uměleckých a tři architektonické.

TF Jak jste se k této práci vlastně dostal?

MŠ Jsem celoživotní autodidakt, jak ve své vlastní umělecké tvorbě, tak v práci kurátora. Vystudoval jsem střední keramickou školu v Bechyni a v roce 1997, v 35 letech, jsem byl vyzván, zda bych nechtěl v Budějovicích dělat výstavy v Domě umění. Do té doby jsem se věnoval pouze své volné tvorbě. Učil jsem se za pochodu a učím se vlastně dodnes. Nikdy mě ani nenapadlo, že tu budu tak dlouho.

TF Jak už jste řekl, nejste jen kurátorem, ale věnujete se také vlastní umělecké tvorbě, a to velmi úspěšně. Jak spolu tyto dva světy souvisí? MŠ Svou práci vnímám jako komunikaci se světem. Jedna část je moje tvorba, druhá jsou ty výstavy. Skrz ně rozmlouvám s publikem. Každá výstava, byť nejsem přímo jejím kurátorem, má můj rukopis, je to můj jazyk, mé rozhodnutí. Ve výstavách architektury, které připravuji, nejde jen o architekturu z hlediska stavění, ale hlavně o vytváření prostoru pro člověka, pro život. To je téma, které je pro mne zásadní i v mé tvorbě. Vztah člověk a prostor. Vztahy, vymezení a prázdno, to je trilogie, která mne zajímá.

TF Je důležité vystavovat architekturu?

MŠ Chci pomoct architektuře, která mne nesmírně zajímá, dotýká se nás všech. Jakékoli umění můžete a nemusíte — dívat se na něj, koupit si ho, jít na něj, poslouchat ho atd. Architektura není volba, dotýká se nás v každém okamžiku života. Dobrá architektura je umění, i když vím, že sami architekti o tom vedou spory.

TF Čím jsou tedy výstavy „u vás“ v Domě umění jiné?

MŠ Nevidím smysl v tom dělat kolektivní výstavy, dělám monografické přehlídky. Vsadil jsem na náročnost programu a na princip fungování tzv. kunsthalle. Zastávám názor, že o kvalitu bychom se měli snažit všude, i na „periferii“. Každý architekt, každé studio se ve své tvorbě nějak profiluje. Mají nějaké téma, řeší konkrétní problém. Mohou se představit třeba tím, že ukážou, jakým způsobem uvažují, svou filozofii. A divák se tak seznamuje

MICHAL ŠKODA

*1962 Umělec a kurátor Michal Škoda se narodil v Táboře a vystudoval střední keramickou školu v Bechyni. Od té doby je, jak sám říká, ve všem autodidakt. Kromě své volné umělecké tvorby působí od roku 1998 jako kurátor Domu umění v Českých Budějovicích, který se během jeho působení etabloval jako významná světová galerie zaměřená na architekturu. Za svou kurátorskou činnost získal loni na podzim ocenění Instituce roku 2023 od České akademie vizuálního umění, obdržel také čestné uznání poroty soutěže Architekt roku za rok 2016, o rok později pak cenu za výjimečný počin v rámci České ceny za architekturu. Jeho tvorbu v poslední době vystavovaly například v GHMP, Fait Gallery v Brně, olomoucký Telegraph nebo GASK v Kutné Hoře.

❶ STOPY

V roce 2022 vystavoval Michal Škoda v Alšově jihočeské galerii v zámecké jízdárně v Hluboké nad Vltavou. Jeho stopy vedou od specifického vnímání prostoru, architektury, krajiny a ‚místa pro člověka‘ přes uměleckou transformaci těchto podnětů do vysoko abstrahovaných uměleckých děl.

❷ PETR STOLÍN ARCHITEKT

V létě roku 2021 se v Domě umění ČB představil architekt z Liberce. „Pro Petra Stolína je v architektuře nejdůležitější to, jak otevírá možnosti života v ní,“ říká Škoda na adresu jednoho ze svých oblíbených současných českých tvůrců.

❸ CHRIST & GANTENBEIN ARCHITECTS:

21 MODELS

„Snažíme se naše stavby propojit s jakousi intelektuální historií i s fyzickými reáliemi v daném prostředí. Tvrdíme, že pokud to uděláme se vší vážností a velkoryse, vydrží i tyto stavby více než sto let,“ říkají architekti z Basileje, kteří v DU vystavovali na podzim roku 2023.

❹ ROGER BOLTSHAUSER ARCHITEKTEN: RESPONSE

Základním tématem Rogera Boltshausera je udržitelnost, což přesvědčivě dokládá jeho bohaté portfolio, které v sobě zahrnuje jak stavby z dusané hlíny, tak práce týkající se otázek urbanismu, ale i příspěvky vztahující se k historickému dědictví. Výstava v DU proběhla loni v létě.

❺ ANTONY GORMLEY: PŘÍTOMNOST

V DU se střídají architektonické výstavy s uměleckými. V roce 2019 se Michalu Škodovi podařilo přivézt tvorbu jednoho z nejvýznamnějších současných sochařů. Základními tématy, která Gormley zpracovává, jsou vnitřní prostor těla a vztah mezi lidským tělem a prostorem.

s kvalitní světovou architekturou, konfrontuje ji s tím, co se děje tady a zároveň je to i konfrontace pro samotné architekty. Snažíme se naučit lidi umět vnímat prostor jinak. Mám zpětnou vazbu nejen od kustodek z galerie, ale i ze strany odborné a laické veřejnosti, že o architektonické výstavy je největší zájem.

TF Některé výstavy byly, řekněme, zážitkové. Velké ohlasy asi sklidil Jan Šépka s výstavou Vnímání (2016), který zahalil kašnu na náměstí a vstup k ní byl pouze přes most vedoucí přímo z galerie… MŠ Měla obrovský dosah, úspěch, zasahovala do veřejného prostoru a ze začátku měla také hodně odpůrců. Někteří z nich se ale dokonce omluvili. Trvala pouze tři týdny a tím oknem za tu dobu prošlo kolem 35 tisíc lidí. Podobně populární byly i Principy Petra Hájka z roku 2020, tedy v době covidu. Výstava / architektura inspirovaná principy optiky a akustiky byla přístupná 24 hodin denně skrze pohled do tří výstavních prostorů zprostředkovaných trojicí sedm metrů vysokých periskopů umístěných v prostoru náměstí. V galerii byly umístěny rozměrné modely představující Koncertní sál v Císařských lázních v Karlových Varech, Dům periskop a Muzeum filmu.

TF Kromě Jana Šépky a Petra Hájka, kteří čeští architekti podle vás splňují, řekněme, světová měřítka?

MŠ Co se týče českých architektů, nemám žádný žebříček, ale musím jmenovat ještě Ivana Kroupu, Zdeňka Fránka a Petra Stolína. Zejména Zen houses a školka ve Vratislavicích od posledně jmenovaného mají přesně to, co od architektury očekávám. Mají duši a zároveň vytvářejí ideální prostředí pro své uživatele. Také Šépka s projektem GAMPA a Sféra v Pardubicích přesáhli republiku. Obdivuju, jak exteriér toho domu absolutně koresponduje s vnitřkem. Každý z těchto architektů o architektuře hodně přemýšlí, každý jinak, ale všichni dělají skvělé věci.

TF Jak to děláte, že se vám do Českých Buděovjic daří přivážet architekty z celého světa?

MŠ Největší pecky v architektuře se začaly odehrávat přibližně od roku 2012. Dnes máme takovou pověst a portfolio, že architekti výstavy u nás neodmítají. Dokonce když jsem chtěl ve Švýcarsku architektům naši galerii představit, zastavili mě s tím, že ji ve Švýcarsku všichni znají, že je pro ně čest u nás vystavovat. Takové veličiny jako Christ & Gantenbein Architekten nebo Roger Boltshauser si uvědomují, že podobný formát galerie, kde by se mohli představit, v Evropě není. Zpětná vazba od významných architektů pro mne má velkou váhu. Chilský architekt Smiljan Radic napsal, že galerie s takovýmto formátem, jak architekturu děláme, existuje jen na dvou místech na světě. My a TOTO Ma Gallery v Tokiu.. V květnu jsem tam byl, mluvil jsem s její ředitelkou a shodli jsme se na tom.

TF Když si u vás podávají dveře největší ikony současné architektury, vypozoroval jste, jakým směrem se tento obor ubírá, jaké ho „ovládají“ trendy?

MŠ V umění nebo architektuře slovo trendy nesnáším. Je to slovíčkaření, ale chápu, že se nějak obor vyvíjí. Například v souvislostí s ekologií se mění normy a na ně se musí reagovat. Padají slova jako environmentální, udržitelný, soběstačný dům. Mnohdy se ale setkávám s tím, že se hodně zabýváme těmito tématy, ale kvalita architektury klesá. Tohoto „trendu“ se dotýkaly poslední dvě výstavy. Roger Bulthauser je hodně zaměřen na práci s dusanou hlínou, přitom dělá skvělou architekturu a jeho domy jsou de facto soběstačné. Noron architects z Dánska mají tým složený i z ekologů, krajinářů, jsou hodně zaměření na práci s krajinou. Nebyl to ani tak výstavní záměr sledovat trendy, ale vyšlo to přirozeně z toho, co součsná architektura produkuje. Výstavy ukázaly, že téma ekologie mají tito skvělí architekti přirozeně začleněné do programu, aniž by to ale ubíralo na kvalitě jejich práce. ●

S tvorbou maďarské designérky Sáry Kele jsem se poprvé setkala na podzim roku 2023 na přehlídce 360 Design Budapest, kde představila své dvě nové kolekce — Repeta a Pontum. Betonové objemy umyvadel a květináčů a konstrukčně křehký dřevěný nábytek jsou na první pohled velmi odlišné, mají ale jedno silné pojítko — designérčiny vzpomínky na Budapešť. Velmi osobní linkou jsou nakonec protkány všechny její projekty.

Sára Kele

Sofistikovaný přístup k udržitelnosti i osobní příběhy jsou jádrem téměř všech projektů Sáry Kele tvořící pod eponymní značkou. Vždy myslí na užitečnost a funkčnost, ale její styl se spíše než chladným minimalismem vyznačuje hravostí a laskavostí.

Přesně taková je například kolekce betonových objektů Repeta, jejichž tvary jsou inspirovány již neexistujícími budapešťskými stavbami, volba materiálu je ale vzpomínkou na dětství. „Jsem s betonem propojená. Moje maminka byla učitelka na technické univerzitě, kde se zabývala stavebním materiálem. Když jsem byla malá, chodila jsem za ní do práce a byla jsem tím světem obklopená. Ani v současné architektuře se betonu nemůžete vyhnout, zároveň to ale není udržitelný materiál. Měla jsem touhu udělat ho více udržitelným, a tak jsem do něj přimíchala stavební suť, která je všude, a udělala jsem z něj něco krásného,“ vysvětluje Sára Kele, jež kolekci navrhla společně s Annou Cserba. Suť nebo organický odpad ve spolupráci s maďarskou manufakturou Concrazy přimíchávaly do betonu. Vrstvením různých mixů materiálu a střídáním leštěných a surových ploch docílily jedinečného charakteru předmětů, jejich povrchy jsou zpracovány jako plátna. Pomocí této techniky se objekty postavené z geometrických tvarů stávají abstraktními vizuálními výtvory. „Pro kolekci panelů nás inspirovaly struktury fasád domů, které byly zbourány. Část z nich odkazuje k Bauhausu, část

klasicismu nebo moderním stavbám.“ Kolekce kromě panelů obsahuje také objekty jako umyvadla, zrcadla nebo květináče, jejichž chybějící části, odkazují k tomu, že občas je zmizí stavba, která nám pak chybí. Budapešť se promítla i do série stolů a sedacího nábytku Pontum. „Kolekce přenáší sílu ukrytou v mostech do řeči předmětů. Všechny objekty jsou inspirovány pozoruhodnou stavbou Alžbětina mostu (Erzsébet híd). Jejich čisté linie a minimalistická estetika odrážejí jeho architektonickou čistotu. Od dětství jsem byla přechodem tohoto mostu velmi dojatá. Je v tom něco mystického, když se prostor otevře a na krátký okamžik se vznášíte mezi dvěma světy,“ vypráví designérka a dodává: „Mosty vytvářejí spojení mezi lidmi. Kolekce Pontum si klade za cíl vytvářet předměty, které nejen plní svou funkci, ale také vyvolávají hlubší emoce a slouží jako připomínka hluboké síly spojení.“ Dřevěné stoly a sedací nábytek jsou inspirovány různými parametry a charakteristikami Alžbětina mostu, a to jak toho původního z přelomu 19. a 20. století, který byl zničen na konci druhé světové války (černá verze), tak současného, který byl postaven v 60. letech (světlá verze).

Designérka se ke své rodné Budapešti ráda vrací i proto, že ji na nějaký čas

opustila. Po rozmanitých vysokoškolských studiích, kdy vystřídala estetiku, kulturní antropologii, architekturu a průmyslový a produktový design, se s partnerem přestěhovala do Barcelony a poté na Fuerteventuru. A právě tady vznikly dvě její velmi niterné kolekce koberců Spektrum a Piedra. „Na Fuerteventuře jsem hodně malovala, byla to pro mne terapie. Spektrum je výjimečně osobní projekt, v němž jsem zhmotnila svět perspektivou, jakou ho vnímá můj starší syn. Vzory koberců vycházejí z jeho kreseb. Další série Piedra byla inspirována elementární silou přírodního světa Fuerteventury. Pohled na suchou skalnatou krajinu táhnoucí se k vzdálenému horizontu, prastaré sopky sahající až k nebi a splývající nekonečno modré oblohy a oceánu. Souhra mlhy a písku, která denně oblékala ostrov do různých odstínů hnědé a modré. Tento velkolepý svět se svou bohatou prázdnotou ve mně otevřel řadu emocí a nálad, které se během let strávených tam proměnily v abstraktní, ale smysluplné obrazy. Usiluji o zachycení variací textur a vizuálních struktur mých obrazů v trojrozměrných formách na kobercích,“ svěřuje se Sára. Nikdy nezůstane u jednoho tématu ani materiálu, ale vždy myslí na to, jak udržet současný svět s naší planetou v harmonii. ●

❶ TANGENS (2020—21)

Kolekce modulárního kancelářského nábytku má zakřivený trubkový rám, který dává tvar měkkým polštářům a odkazuje ke grafickému světu školy Bauhaus.

❷ REPETA (2023) Série betonových objektů je inspirována tvary zaniklých budapešťských budov. Sára Kele na nich spolupracovala s Annou Cserba a maďarskou firmou Concrazy.

❸ NOMAD (2017)

Kolekce nábytku vznikla během Sářina stipendia na univerzitě umění a designu Moholy-Nagy a je určena pro městské nomády, kteří jsou často v pohybu, takže se prostor musí přizpůsobovat jejich neustálým změnám. Jde o spolupráci s dřevařskou společností Nyír-Demonich s využitím jejího odpadního materiálu.

❹ SPEKTRUM (2023)

Osobitý svět designérčina syna se zhmotnil v sérii koberců, jež jsou vyráběny v malé maďarské dílně, kde experimentují s tradičními metodami, jako je použití různých tlouštěk příze a mikro-makro vzorů, které dodávají kobercům osobitý charakter a zvláštní pocit při chůzi naboso.

❺ COTANGENS

(2021—22) Outdoorový nábytek, navazující na interiérového předchůdce Tangens, je přehlídkou nově vyvinutých udržitelných materiálů, které odolají tomu nejdrsnějšímu prostředí: venku.

❻ MOKO (2024)

Ukázat, že polyuretanová pěna v čalounění sedacího nábytku je nahraditelná. To byl záměr Sáry Kele a Anny Cserba, když se pustily do návrhu kolekce Moko, kde do hlavní role angažovaly kokosové vlákno.

❼ PONTUM (2024)

Do křivek nábytkové kolekce Pontum se promítly typické konstrukční prvky Alžbětina mostu v Budapešti.

❽ REPETA (2023)

Další ukázka z úspěšné kolekce umyvadel, květináčů, zrcadel nebo dekorativních panelů, jejímž základem je beton smíchaný se stavební sutí nebo organickým odpadem.

Architekt z hor

Během druhé poloviny dvacátého století změnil Rudolf Olgiati podobu švýcarského lyžařského střediska Flims. Nadčasová architektura, kterou navrhl, se stala jeho nedílnou součástí. Na vlastní kůži ji můžete zažít v apartmánovém komplexu Las Caglias.

Stojíme před bíle omítnutou kostkou výstavní síně Das Gelbe Haus ve švýcarském Flimsu. S kolegy ze skupiny OKOLO jsme sem přivezli naši výstavu Elements, kterou jsme poprvé představili loni v Miláně, ale také na ostravské edici festivalu PULSE nebo ve vídeňském muzeu MAK. Horské muzeum Das Gelbe Haus postavil v roce 1997 architekt Valerio Olgiati a od té doby je Flims na mapě fanoušků současné architektury. Svůj ateliér má Valerio hned pár kroků od muzea a dveře se u něj netrhnou. Jednou přijede Kanye West, pro kterého navrhuje dům, podruhé zase Travis Scott. Olgiatiho hutnou skulpturální tvorbu si z určitého důvodu oblíbili právě američtí rapeři, ale třeba také čelní představitelé Bahrajnu, kde realizoval již několik staveb.

Málokdo z jeho klientů ale ví, že navazuje na práci svého otce Rudolfa, který byl také architektem a který ve Flimsu postavil desítky obytných staveb. Zatímco se jeho syn stal globální architektonickou star, Rudolf byl naopak prototypem regionálního tvůrce, který celý svůj život pracoval, až na pár výjimek, ve švýcarském kantonu Graubünden. Také proto není jeho tvorba zdaleka tolik známá, má ale kvality, které ke špičkové architektuře patří. Přesvědčil nás o tom mimo jiné obytný komplex Las Caglias, v němž jsme mohli strávit tři dny během instalace a následné vernisáže výše zmíněné výstavy.

La Caglias navrhl Rudolf Olgiati (1910—1995) na vrcholu své kariéry. V roce 1951 začal stavět samostatně stojící domy v údolní oblasti Flimsu Waldhausu s názvem Prau Las Caglias, což v rétorománštině znamená „louka s keři“. Do roku 1974 zde vybudoval svou vlastní čtvrť čítající 17 staveb. Tento soubor představuje vrcholné Olgiatiho snažení o vytvoření ⟶

Nedělal velká gesta, spíše citlivě vyplňoval mezery a navazoval na své předky. I přesto, že byl lehce ovlivněn například také Le Corbusierem, jeho zájem se soustředil především na vernakulární architekturu.

❶ Více než deset let po dokončení bytového domu Las Caglias byl komplex v roce 1972 rozšířen o Casa Radulff. Obě stavby jsou propojené schodištěm.

❷ V popředí stojící Las Caglias a za ním Casa Radulff fungují v citlivém, symbiotickém vztahu.

❸ Apartmánový dům slouží také dnes lyžařům. Malé pokojíky sdílejí centrální obývací pokoj.

❹ Olgiati využíval také staré architektonické prvky, které zachraňoval ze zbouraných budov. Vytvořil si obrovský inventář stovky let starých dveří, okenních rámů, skříní, židlí, zábradlí a dalších prvků, které rád integroval do svých projektů. Na obr. je obývací pokoj doplněný o klasický horský jídelní stůl a židle.

❺ V Las Caglias našly uplatnění také 200 let staré dveře. Tímto způsobem kreativní recyklace předběhl Olgiati svou dobu. Dnes bychom jeho architekturu označili pojmem cirkulární nebo upcyklovaná.

❻ Bílá barva je v tvorbě Rudolfa Olgiatiho všudypřítomná. Pokoje disponují i malými kuchyňkami, a jsou tak ideálním útočištěm pro lyžaře.

❼ V přízemí obytné budovy se nachází vyhřívaný bazén, jehož součástí je i skalní podloží, na kterém dům stojí.

❽ Vnitřní schodiště, po němž se hosté dostávají do jednotlivých pokojů, opatřil Olgiati tenkým, elegantním zábradlím.

charakteristické identity moderního Flimsu. Budovy, harmonicky začleněné do kopcovitého terénu, svědčí o jeho mistrovství v zacházení s konkrétní lokalitou a jejím kulturním a historickým kontextem. Nejvýznamnějším dílem celé Olgiatiho čtvrti je právě apartmánový dům Las Caglias, jehož první část architekt dokončil v roce 1960. Vůbec poprvé zde manifestoval svůj kontextuální a udržitelný kánon, který používal v různých variacích až do své smrti. Bíle omítnuté geometrické objemy komplexu se ztrácejí v zasněžené krajině a vytvářejí na první pohled nenápadnou a přesto dramatickou souhru forem. Podobné je to v interiéru. Několik navzájem propojených výškových úrovní jednotlivých společných prostor i pokojů navazuje na zvrásněnou alpskou topografii. Dnes funguje Las Caglias téměř beze změn a svědčí tak o vynalézavosti svého tvůrce, který celý svůj život snil o vytvoření kontextuální horské architektury.

Rudolf Olgiati studoval na přelomu dvacátých a třicátých let dějiny umění na prestižní škole ETH v Curychu a od roku 1934 působil jako architekt tamtéž. Velkoměstský život ho však nelákal a o deset let později se usadil ve Flimsu. Hned od začátku přemýšlel o architektuře jinak než většina jeho vrstevníků modernistů. Fascinovali ho nadčasové formy klasické řecké architektury i bíle omítnuté domky ve Středomoří. I když se to na první pohled nemusí jevit, Olgiati byl ve svém kreativním myšlení velmi moderní a svými koncepcemi předběhl dobu o několik desetiletí. Usiloval totiž o univerzální, nadčasovou a radikálně moderní architekturu, která by však citlivě doplnila tradiční stavby v horském prostředí. Přemýšlel postmoderně, bral si inspiraci z tradičních stavebních technik a spíše než dělat velká gesta ho zajímalo, jak propojit staré s novým v nenápadných stavbách, které by působily, jako by tu stály odjakživa. ● V řadě

ARCHI TEK TURA

Konec druhé světové války zvedl v západním světě vlnu naděje v lepší budoucnost a umožnil ekonomické podmínky pro její rychlé dosažení. V padesátých a šedesátých letech přinesl technologický rozmach dosud nevídané společenské změny. Technologie se naplno stala součástí každodenního života a víra ve vědecký pokrok postavila základy optimistického futurismu. Jeho vrcholem se stal závod mezi Západem a Východem o dobytí vesmíru. Odvěká touha lidstva vidět za hranice naší planety dostávala jasné kontury a soutěž o ovládnutí kosmu mezi USA a SSSR nebo tehdejší objevy v oblasti jaderné energie ovlivnily i podobu civilních odvětví  včetně architektury, designu a módy.

SPACE AGE

Kreativní obory reagovaly na kosmický věk po svém a technologickou estetiku vesmírných strojů transformovaly do futuristických podob rozličných budov, nábytku, automobilů nebo oděvů. Vize, že nám budoucnost přinese jen to dobré, tak byla na očích celému světu nejenom skrze televizní přenosy vědeckých milníků, ale i v podobě nových staveb obytných domů, cestovních terminálů, úřadů, restauračních zařízeních, ale i prostého vybavení kuchyní a koupelen. Svět ovládla estetika leštěného kovu, dynamických betonových konstrukcí i organických tvarů definovaných novými možnostmi plastických hmot. Hnutí space age (design a architektura kosmického věku) symbolizovalo naději na lepší zítřky. A ta samozřejmě nikdy neumírá.

BUDOUCNOST CESTOVÁNÍ

Tzv. Theme Building na mezinárodním letišti v Los Angeles se po svém dokončení v roce 1961 stala symbolem moderní Kalifornie a zároveň jedním z nejikoničtějších příkladů dobové smělosti architektů a inženýrů. Konstrukci budovy, která ve svém centrálním válci obsahovala restauraci, navrhli architekti William Pereira, Charles Luckman, Paul Williams a Welton Becket jako létající talíř. Podpírají ji čtyři expresivně prohnuté betonové pilíře, které se setkávají několik metrů nad střechou restaurace v nápadném prvku křížení. Neobvyklá konstrukce stavby je jejím nejcharakterističtějším prvkem a řadí ji k prvním plnokrevným příkladům architektury space age, k jejímuž vzniku přispěl i specificky kalifornský styl Googie. Tato forma poválečné architektury vznikla již ve čtyřicátých letech a souvisela s dynamickým urbanistickým rozvojem Los Angeles a s masivní automobilovou dopravou. Expresivní a futuristické křivky benzínových pump, automyček, zařízení rychlého občerstvení, motelů, heren i supermarketů

oslavovaly technologickou nadvládu, automobilovou kulturu, aeronautiku a technologie obecně. Okouzlení vyústilo ve futuristické stavby odvážných konstrukcí a překvapivých forem. Mezi charakteristické rysy stylu Googie patří například šikmé střechy, křivočaré a geometrické tvary nebo odvážné použití skla, oceli nebo neonových poutačů. Googie se ale také vyznačoval návrhy přímo vycházejícími z kosmického věku symbolizujícími pohyb. Mezi oblíbené motivy patřily bumerangy, létající talíře, schematické atomy a paraboly. Pereirova restaurace na letišti v Los Angeles je toho nejpřesvědčivější a nejpovedenější ukázkou. Cestující, kteří v té době z letiště LAX odlétali, si museli představovat, že se při cestě do neznámých krajin dotknou hvězd. V roce 1993 byla budova prohlášena místními autoritami za kulturní památku.

BUDOUCNOST BYDLENÍ

V interiérovém designu a rezidenční architektuře dosáhla estetika space age svého vrcholu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, a to v Itálii a Francii. Tehdy ovládl design vědecký objev držitele Nobelovy ceny Giulia Natty, který pro svět průmyslu objevil moderní plast v podobě polypropylenu. Většina nábytkových firem i designérů viděla v plastu obrovský potenciál, který může přinést revoluci v průmyslové výrobě nábytku a doplňků. Jestliže ještě před válkou architekt Le Corbusier snil o domě jako o „stroji na bydlení“, v šedesátých letech byla již obydlí vybavena veškerými moderními technologiemi a inovativními interiérovými koncepcemi, které z nich stroje futuristického pokroku skutečně udělaly. Jedním z takových příkladů je i rodinný dům francouzského architekta Jeana De Giacinta, který si ho v roce 1973 postavil v Bordeaux jako svůj vůbec první projekt. Zvenku ho nelze přejít bez povšimnutí. Jeho fasádu, která

Dynamicky prohnuté pilíře restaurace Theme na losangelském letišti LAX vítají návštěvníky města andělů od roku 1961, kdy byla stavba dokončena podle návrhu architektů Williama Pereiry a Charlese Luckmana. Její architektura je zosobněním dobového kosmického idealismu.

je natlačena mezi konvenční obytné domy na předměstí Bordeaux, tvoří kompozice třech betonových zaoblených rámů, jež působí překvapivě futuristicky. Giacinto chtěl, aby budoucnost vstoupila i do interiéru jeho domu, jehož jednotlivé pokoje oddělují skulpturální keramické příčky a do druhého podlaží vede unikátní experimentální schodiště, které propůjčuje estetice Giacintova domu charakter vesmírné stanice. Jeho bílá hliníková šroubovice perfektně doplňuje keramikou obložený futuristický interiér a spojuje ho s dalším francouzským průkopníkem designu kosmického věku. Tím není nikdo jiný než designér Roger Tallon, který se během své kariéry věnoval tak odlišným projektům, jako byl design vlaků TGV nebo experimentální nábytkové kolekce pro avantgardní galerii Lacloche v Paříži. Pro ni vytvořil již v roce 1964 také →

Fasádu rodinného domu francouzského architekta Jeana Giacinta v Bordeaux rámují tři betonové ovály dodávající stavbě futuristický vzhled.

svůj vlastní design standardizovaného schodiště s názvem Helicoid. Galerie ho distribuovala jako svébytný doplněk interiéru a díky promyšlenému modulárnímu designu se stalo velmi oblíbeným. Dnes ho najdete spíše v nabídkách specializovaných aukcí a vintage galerií než v autentických obytných interiérech, jako je Giacintův dům v Bordeaux.

BUDOUCNOST ÚŘADOVÁNÍ

Dodnes se zachovalo jen několik originálních interiérů vytvořených v šedesátých a sedmdesátých letech renomovanými designéry pro tehdy dynamicky se rozvíjející francouzskou státní správu. Většina těchto administrativních prostor byla navrhována jako veskrze moderní interiéry pracující s vlivy designu space age. Vznikaly jako totálně navržená prostředí na míru, do kterých byl integrován jedinečný nábytek, osvětlení a další umělecké prvky v celkově harmonickém propojení s mimořádnou architekturou. V dílech tvůrců, jako byli Joseph-André Motte, Pierre Guariche nebo Michel Boyer, se zrcadlila idealistická doba demokratického a vitálního designu určeného pro všechny. Ideálním „kolbištěm“ interiérových inovací byly radnice nebo prefektury. Mezi nejlepší počiny francouzské modernistické administrativní architektury patří radnice v Créteil na východním předměstí Paříže. Budova, která se nachází na náměstí Place Salvador Allende s grafickou dlažbou od Maurizia Vitaleho, dominuje celé nové městské části postavené na začátku sedmdesátých let 20. století. Její štíhlou kruhovou věž s elegantní skleněnou zavěšenou fasádou navrhl francouzský architekt Pierre Dufau v letech 1972 až 1974, její vnitřní výzdobu ale svěřil Michelu Boyerovi. Ten začal svou kariéru koncem padesátých let a stal se jedním z hlavních tvůrců francouzského dekorativního stylu následujících dvou dekád.

Společně s designéry Pierrem Paulinem, Olivierem Morguem nebo Rogerem Tallonem definoval Boyer estetiku vesmírného věku své doby. Realizoval řadu interiérů včetně pobočky banky Rotschild v Paříži nebo francouzské ambasády v Brasílii. V reprezentativních interiérech créteilské radnice navrhl vstupní halu, restauraci, zasedací místnost městské rady a svatební síň. Pro hlavní zasedací místnost vytvořil vibrující space age prostor s kaskádovitým sezením, jež po obou stranách obklopuje centrální stoly oválného tvaru. Hlavním rozeznatelným prvkem interiéru je kolekce černých židlí Tulip od značky Knoll podle návrhu architekta Eera Saarinena, který byl v USA jedním z hlavních představitelů futuristického optimismu. Na opačné straně haly navrhl Boyer vizuálně odlehčenější a lyričtější interiér svatební síně s lavicemi čalouněnými v červené barvě a hlavním stolem obklopeným ikonickými kovovými drátěnými křesly Warrena Platnera, rovněž z produkce Knoll. Mezi těmito dvěma prostory se pak nachází velká mezaninová hala s efektním schodištěm z ohýbaného dřeva. Nad ním visí abstraktní gobelín od proslulého průkopníka op-artu Victora Vasarelyho, jehož optické klamy a halucinogenní geometrie, jako by zrovna vypadly z filmových kulis dobových sci-fi.

BUDOUCNOST PRÁCE I ZÁBAVY

Jeden z nejpřesvědčivěji futuristických a kosmicky laděných interiérů, které kdy vznikly, dnes najdete v expozici Muzea užitého umění v německém Hamburku. Pestrobarevnou kantýnu pro zaměstnance navrhl v šedesátých letech dánský architekt a designér Verner Panton v rámci celkového projektu modernizace interiérů nakladatelského domu Spiegel. Panton se stal nejenom díky své slavné eponymní židli symbolem doby a prototypem moderního designéra vůbec. Použitím

Hlavnímu zasedacímu sálu radnice v Créteil na předměstí Paříže dominuje plexisklový světelný objekt od autora celého interiéru, designéra Michela Boyera.

Michel Boyer použil v interiéru radnice v Créteil netypické černé verze židlí Tulip od americko-finského architekta Eera Saarinena.

Samotnou budovu radnice navrhl architekt Pierre Dufau, který je autorem i hlavního dřevěného schodiště.

jasných barev v neortodoxních kombinacích, inovativními materiály, zejména plasty, a futuristickými formami spustil revoluci v interiérovém designu. Jeho nejznámějším produktem se sice stala první průmyslově vyráběná židle z jednoho kusu vstřikovaného plastu, dnes v produkci švýcarské značky Vitra, jeho význam ale přesahuje průmyslový design a tkví především v novém chápání interiérových prostředí. Sedací nábytek byl pro Pantona pouze předehrou k celkově koncipovaným prostředím. Interiéry, většinou zařízené jeho vlastními kusy nábytku, osvětlením, textiliemi a opartovými nástěnnými panely, navrhoval v duchu space age designu. Obytné prostory si představoval jako kompaktní organické interiéry. Mezi jeho nejznámější prostředí patří experimentální pobytová instalace Visiona II, kterou vytvořil pro německou chemickou společnost Bayer v roce 1970 na veletrhu nábytku v Kolíně nad Rýnem. Panton tu navrhl svou vlastní vizi futuristické interiérové krajiny v podobě kompaktně čalouněného prostředí s různými možnostmi sezení a relaxace v takřka psychedelickém designu. S podobným přístupem a s využitím vlastních návrhů, navrhl Panton asi o rok dříve skutečný interiér pro nové prostory nakladatelství Spiegel v Hamburku, jež zahrnují vstupní prostory s nádvořím a lobby, jídelnu a barové prostory, bazén v suterénu budovy, místnosti pro redakční konference a salonky, je také autorem barevných schémat chodeb administrativy. Zatímco většina zmíněných prostor byla přepracována nebo poškozena, jídelna přežila dodnes právě v hamburském muzeu a je skvělým příkladem futuristických vizí interiérového designu šedesátých let a dokonalým mustrem Pantonova celistvého uvažování od barevných kobercových ploch a nástěnných reliéfů přes opartové potisky stolků až po strukturovaný strop se zavěšenými trsy Pantonových svítidel Flower Pot. →

Interiéry podnikové kantýny mediálního domu Spiegel v Hamburku od designéra Vernera Pantona byly zachráněny a dnes jsou k vidění v Muzeu užitého umění v Hamburku.

BUDOUCNOST ODÍVÁNÍ

Lepší zítřky neměly ve své době přiblížit pouze smělé návrhy budov a interiérů, ale i našeho vlastního zevnějšku. Centrem kosmicky laděné módy se opět stala Francie v čele s módními návrháři Pierrem Cardinem, Pacem Rabannem a André Courrègesem. Posledně jmenovaný si výhradně na futuristickém vzhledu vybudoval celé módní impérium. Svou oblibu futuristických looků založených na nových plastických hmotách, především latexu, transformoval do všech aspektů své práce, včetně firemní architektury. Courrèges se narodil ve francouzském městě Pau nacházejícím se v podhůří Pyrenejí. Od začátku chtěl být designérem, ale jeho tatínek si pro něj přál kariéru inženýra. K módě se dostal až v roce 1945, kdy dokončil studia stavebního

inženýra a vydal se na zkušenou do Paříže. V roce 1961 pak založil vlastní značku, jejíž futuristické modely definovaly vkus swingujících šedesátých let. O deset let později se rozhodl na předměstí svého rodného Pau postavit korporátní ředitelství a ateliéry pro svou úspěšnou značku. Jejich architektura stejně jako oděvy, které v ní vznikaly, reprezentovala esenci kosmického optimismu. I přesto, že firma Courrèges v roce 2017 své prostory opustila, dodnes jejich architektura, jež se mezitím stala památkou, připomíná dobu, kdy zítra znamenalo včera. Do pokrokového designu betonové budovy mluvil lokálním architektům Jean-Michelovi Lamaisonovi a Ericu Larribauovi přímo i André Courrèges. Podle jeho přání navrhli ultramoderní oděvní továrnu připomínající obrácené mostní oblouky jakoby nepatřičně stojící ve venkovské krajině.

Módní

Tato betonová křídla střešní konstrukce symbolicky vítala módní průmysl v novém technologickém věku a betonové reliéfy ikonického loga značky u vstupu do budovy zase klienty z celého světa. Ten v té době surfoval na vlně futuristického pozitivismu až do konce sedmdesátých let, kdy svět začaly měnit nové ekologické, sociální a politické výzvy a problémy, přetrvávající v naší aktuálně k budoucnosti velmi rezervované společnosti. Snad v ní futuristický optimismus zase někdy zažehne. ●

Vstup do ateliérů módní značky Courrèges jeho architekti v roce

Před pouhými dvěma roky vyrašil Dorsen jako nová odnož úspěšné luxusní značky Dorint. Od té doby pomohl Vojtěch Prade k lepšímu spánku mnoha zákazníkům. Skrz svůj sen tak pomáhá snít všem ostatním.

Vojtěch Prade

TEXT Václav Rybář FOTO archiv společnosti

„Historie Dorsenu je krátká, ale rodinná tradice ruční výroby sahá mnohem dál, předává se v naší rodině už minimálně čtvrtou generaci. Můj pradědeček Oskar Prade byl totiž vyučený truhlář. Otec Petr založil Dorint v 90. letech, a to právě v truhlárně v Lučanech nad Nisou. S odkazem na tuto historii jsem si od značky Dorint půjčil předponu ‚Dor‘ a přidal slovo ‚sen‘. Tak vznikl Dorsen,“ popisuje na úvod našeho rozhovoru genezi firmy její teprve šestadvacetiletý zakladatel.

VR V Jizerských horách, konkrétně i v Lučanech, kde sídlíte, je velká tradice řemesel a vy navíc sídlíte v budově bývalé truhlárny. Dělat nábytek či postele je logická volba, ale co ty matrace? Byla to pro vás výzva, neuvažovali jste, že se budete věnovat jen postelím a matrace outsourcujete?

VP Vždycky jsem věděl, že chci podnikat a vidět za svou prací něco hmatatelného. Již na vysoké škole mě fascinovala výroba a provozní management. Zároveň jsem byl společně se svým starším bratrem veden k tomu, abych se podílel na rodinném podnikání v Dorintu. Přibližně ve stejné době, kdy jsem končil studia, přišla lučanská truhlárna o svého dlouholetého nájemce, což vytvořilo jedinečnou příležitost. Vlastní truhlárna pro potřeby Dorintu by totiž krásně rozšířila celý koncept a zároveň to zapadalo do toho, co mě samotného baví. Nápad rozšířit výrobu o luxusní postele a matrace přišel až po návštěvě zahraničních výstav a v osobní životní fázi, kdy pro mě byl spánek důležitým tématem. V době, kdy vznikla myšlenka Dorsenu, jsem se totiž potýkal s problémy se spánkem a spával jen dvě až tři hodiny denně. Během studií jsem zároveň pracoval ve firmě vyrábějící ložní prádlo. Všechny tyto faktory spolu s uvolněním prostor truhlárny mě dovedly tam, kde dnes Dorsen stojí.

VR Používáte technologii amerických pružin, máte potah z belgického damašku, ale výroba matrace je ruční a navazuje na tradice v Jizerkách. Jak výroba probíhá? Potřebujete k tomu nějakého mistra čalouníka, experta přes matrace? A jsou takoví v Česku?

VP Myslím, že počty zkušených řemeslníků v České republice jsou na historickém minimu. Velká část vyučených řemeslníků v oboru neplánuje pokračovat a hledá si lukrativnější pracovní pozice. Z přednášek na vysoké škole si pamatuji, že více než třetina rodinných firem nepřežije generační předání. Proto je dnes těžké najít kvalitní řemeslníky. Díky tomu musím říct, že naši mistři čalouníci, šičky a truhláři jsou to nejcennější, co v Dorsen máme. Myslím, že důležitější než hledat zkušené řemeslníky, je motivovat mladou generaci a ukázat, že i práce rukama může být atraktivní. Spolupracujeme s lokálními učilišti a před rokem jsme u nás měli na dvoutýdenní stáž studenty z francouzského čalounického učiliště.

VR Je v Česku poptávka po zdravém spaní? A ví průměrný zákazník, co si u vás vlastně kupuje? Chci tím říct, jestli si může tu kouzelnou matraci vyzkoušet v showroomu, nebo třeba nanečisto v některém z českých hotelů?

VP Péče o zdraví nebyla nikdy aktuálnější než dnes. Všechny naše matrace si mohou zákazníci vyzkoušet v našich showroomech a některé standardní rozměry si mohou i zapůjčit. Jsme si vědomi, že někteří lidé potřebují více času na rozhodnutí. Naše matrace najdete i v řadě krásných hotelů, kde si je můžete vyzkoušet v klidném a pohodlném prostředí.

VR Všiml jsem si, že na přání přidávate do matrací také velbloudí vlnu. V čem tkví její přednosti? A jak moc si jako zákazník mohu matraci přizpůsobit svým potřebám?

VP Velbloudí vlna má vynikající termoregulační vlastnosti a my ji na přání přidáváme do matrací místo ovčí vlny, která může pro někoho mít nezvyklou vůni. Kromě volby vlny si u nás zákazníci mohou zvolit jakýkoliv atypický rozměr matrace a vybírat ze tří tvrdostí jak matrací, tak topperů. Další možností může být přidání vzácných přírodních materiálů, jako je mohér, kašmír nebo vlna z alpaky nebo vikuně.

VR Kolik momentálně ve firmě pracuje lidí?

VP Na výrobě matrací, povlečení a čalounění pracují dvě čalounice a dvě šičky. Na truhlárně máme dva truhláře. V současnosti zaškolujeme další dvě pracovnice, abychom uspokojili rostoucí poptávku. Výrobou to ale nekončí — další skvělí lidé se starají o administrativu, komunikaci s klienty, tvorbu designů nebo logistiku, která zajišťuje dopravu postele přímo do ložnice zákazníka.

VR Co chystá Dorsen do budoucna? Hodláte expandovat i na další trhy? A je v něčem ten domácí vyloženě specifický?

VP Náš trh je specifický dominancí obchodníků s pěnovými matracemi a jejich marketingovou masáží. Neříkám, že pěnové matrace jsou nutně špatné, ale problémem je komunikace informací. Většina Čechů bohužel vůbec neví, co kupuje, a utrácí i desítky tisíc za matraci, která je vyráběná za pár tisíc. Naším cílem je, aby si každý mohl koupit to, co mu nejvíce vyhovuje, a byl vybaven informacemi, na jejichž základě může učinit nejlepší rozhodnutí pro sebe. Plánujeme otevření showroomu v Brně a postupně chceme expandovat i na Slovensko. ●

Kdo budou příští hvězdy světového nábytkového a produktového designu?

Povídali jsme si

s několika

autory, jejichž práce takové signály vysílá.

Ať už jsou na scéně relativně dlouho,

nebo

jejich studia vznikla

teprve nedávno, ať už

tvoří v Soulu, na Comu, v Kolíně nad Rýnem, New Yorku nebo

v Los Angeles, těmto pěti studiím bude podle nás patřit nejenom rok 2025. →

BUDDE

BUDDE je německé studio a značka založená v roce 2020, vedená architektem Johannesem Buddem a marketingovou specialistkou Meike Papenfuss a se sídlem v Kolíně nad Rýnem a Miláně. Zatímco Johannes je kreativním mozkem studia, Meike ho doplňuje svými zkušenostmi z obchodní, pr a marketingové branže. Práce studia je rozprostřena napříč typologiemi, od nábytku přes interiérové předměty až k osvětlení — kombinují tvorbu exkluzivních autorských návrhů i jednodušších produktů určených pro komerční trh. Jejich individuální objekty jsou často ručně vyráběné, dostupné v omezeném množství a zastoupené mezinárodně uznávanými galeriemi, jako jsou Rossana Orlandi v Miláně, Mint v Londýně, galerie Stéphanie Frederickx v Belgii nebo Galerie Philia. BUDDE také stále více spolupracuje se světovými značkami nábytku, jako je Mogg z Itálie, Spinder Design z Nizozemska, Metallbude z Německa nebo We Do Wood z Dánska.

Tvorba studia BUDDE jako by kombinovala účelnost německého funkcionalistického designu a na haptických a vizuálních emocích postavenou současnou autorskou tvorbu. Projekty ateliéru jsou založené na přesných technických poznatcích materiálů a jejich výrobních technologiích, které ale architekt Johannes Budde vždy dokáže s vtipem posunout do konceptuální roviny. „Moje osobní cesta k designu začala fascinací uměním a jeho potenciálem ovlivňovat emoce, chování a interakce. Tato zvědavost mě přivedla ke studiu architektury a později ke kariéře interiérového architekta v německém Düsseldorfu. Přechod od architektury a interiérového designu k nábytkovému designu mi připadal jako přirozený, ale přesto se mi otevřel zcela nový obor, který jsem mohl prozkoumat, když jsem v roce 2020 založil vlastní label BUDDE. Meike studovala management designu a podnikání a do studia se připojila brzy a pomohla mi moji tvorbu přesně zacílit. Jako duo se velmi dobře doplňujeme a našli jsme si vlastní jedinečný přístup k navrhování nábytku,“ hovoří o symbióze dvojice Johannes a pokračuje o založení vlastní značky: „Načasování vzniku BUDDE se shodovalo s pandemií, což nám poskytlo chvíli na pozastavení, zamyšlení a sladění našich profesních aspirací. Pandemie, přestože byla náročná, také zdůraznila hodnotu promyšleného designu, protože lidé začali hledat kousky, které dodaly jejich domovům smysl a krásu. Když se pak ohlédnu zpět, byl to správný čas začít takovou cestu.“ Přístup k produktovému designu je v kolekcích BUDDE logický, ale inovativní. Svědčí o tom i série stoliček RUG’N ROLL, které směle využívají potenciál betonového kompozitu aplikovaného na flexibilní tkaninu. „Koncepčně se snažíme o srozumitelnost našich návrhů, destilujeme každý objekt do jedné základní myšlenky. Vždy se snažíme zvýraznit přirozené vlastnosti materiálu — ať už jde o barvy přírodního kamene, textury dřeva, nebo pružnost kovu. Mnohé z našich kolekcí navíc podporují interakci, a tím spojují lidi s jejich smysly a okolím,“ shrnuje tvůrčí přístup studia Meike. →

❸ Atmosférický svícen Lite pracuje s reflexí drátoskla.

❷ Kolekce stoliček RUG'N ROLL využívá konstrast textilu a cementu.

❸ Zrcadlo Ø balancuje na své kulovité základně.

❹ Designéři vyrábí stoličku RUG'N ROLL v řadě barevných provedeních.

FOTO IraHendricks, ❸ Stephanie Frederickx

Draga & Aurel

Studio Draga & Aurel založili v roce 2007 Draga Obradovic a Aurel K. Basedow jako multidisciplinární ateliér a workshop věnující se umění, autorskému designu a návrhům bytových doplňků. Oba tvůrci, sídlící v italském Comu, mají značné zkušenosti v oblasti umění, módy a řemesla a během kariéry si vyprofilovali svůj tvůrčí přístup založený na kombinaci technik, materiálů a eklektických vlivů. Jsou průkopníky upcyklace v oboru designu, pracovali se starožitným nábytkem a jeho novým použitím. Jejich debut v roce 2009 na milánském design weeku znamenal začátek významných partnerství s nábytkářskými společnostmi — nejprve Baxter a Wall&Deco, po nichž v průběhu let následovaly další prestižní značky, včetně Visionnaire a Gallotti & Radice a nedávno Poltrona Frau a Giorgetti.

„Ani jsme nějak neplánovali, že se staneme designéry. Ve skutečnosti to všechno začalo, když jsme cítili potřebu změnit kurz naší umělecké tvorby. Jako by nás design volal a vedl k něčemu, co nevědomky bylo už dříve součástí nás. Z tohoto důvodu nelžeme, když říkáme, že na 100 % se jako designéři nemůžeme definovat; raději přemýšlíme jako umělci a následně jako řemeslníci. Jako bychom měli více duší, z nichž každá se vyjadřuje v různých podobách,“ hovoří o svém přístupu k navrhování nábytku a interiérových doplňků italské studio Draga & Aurel, které definuje design spíše jako symbiózu uměleckého myšlení a řemeslné zručnosti. Jejich objekty jsou toho důkazem. Organické křivky, materiálová rozmanitost a lehká eklektická nadsázka bývají v showroomech značek, se kterými studio spolupracuje, nepřehlédnutelné. Draga Obradovic a Aurel K. Basedow vytvářejí funkční interiérové prvky jako umělecké solitéry. Jejich tvorbu si překvapivě oblíbilo několik tradičních italských nábytkářských firem, jejichž důraz na řemeslo a kvalitní současný ornament nachází v tvorbě studia svou odezvu. „Naše výtvory jsou vždy velmi výrazné, chceme spojit krásu a funkčnost, ale také zprostředkovat světlo, srdečnost a radost díky použití jasných barev a průhlednosti. Jako bychom krásu odhalovali skrze hry světla a odrazy, které tančí na povrchu materiálů a šíří se po celém okolí. Necháváme se často vést a inspirovat vším kolem nás; je to extrémně přirozený proces,“ hovoří autoři o svých kreativních přístupech. Výsledkem je například konzistentní kolekce nábytku Flare, která je vyrobena z průhledných a barevných akrylátů vytvářejících transparentní barevné prostorové koláže. Této práce si nedávno všimli i velcí mezinárodní hráči, jako je například newyorská galerie Todd Merrill, která je zaměřená především na americký dekorativní a studiový design druhé poloviny 20. století. Draga & Aurel pracují v podstatě v podobných kreativních intencích. „Letos v únoru budeme vystavovat na festivalu sběratelského designu NOMAD ve Svatém Mořici právě s galerií Todd Merrill, kde představíme nové přírůstky do naší kolekce,“ uzavírají italští designéři. →

❶ Instalace Tinted Hues v prostorách milánské galerie Nilufar.

❷ Jedno z akrylátových svítidel z kolekce Ribbon.

❸ Komodu Flare představili designéři na loňském Design Miami.

❹ Stůl Zen vznikl ve spolupráci s galerií Rossana Orlandi.

FOTO Riccardo Gasperoni, Federica Lissoni

Joongho Choi

Designér Joongho Choi Studio založil své multidisciplinární studio v roce 2008 v jihokorejském Soulu. Ve svém ateliéru se autor věnuje široké škále kreativních prací — produktovému designu, interiéru, designu nábytku, grafickému designu, vizuálním identitám i art direkci. Tým Joongha Choie se podílí na tak rozmanitých projektech, jako jsou spotřební elektronika, vlastní autorské osvětlení, branding pro kosmetickou značku nebo obytné interiéry či experimenty v komunitním bydlení. Studio aktivně spolupracuje s různými značkami a spřízněnými výtvarníky, aby dosáhlo co nejefektivnější a nejvýraznější úrovně výsledku v rozdílných kreativních rolích.

„Moje maminka byla módní návrhářka, takže jsem od ní přirozeně čerpal spoustu inspirace. Už jako dítě mě bavilo kreslit komiksy, což ve mně vyvolalo zájem o populární kulturu a umění. Postupem času se tento zájem prohluboval a nyní, zatímco má moje práce kořeny v průmyslovém designu, jsem svůj záběr rozšířil i do dalších oblastí designu. Snažím se prozkoumávat a užívat si tvůrčí proces napříč různými obory,“ hovoří Joongho Choi o své cestě za multioborovým přístupem. Ten dnes chápe jako univerzální nástroj pro celou škálu projektů. Podle jejich povahy volí kreativní cesty a spolupracovníky, kteří mu pomohou dosáhnout žádaného výsledku. Ve všech rovinách své tvorby však Joongho Choi aplikuje veskrze současnou grafickou vizualitu, která je z velké části definována i jeho trendy klienty, přicházejícími i třeba z módní a beauty branže. „Inspiraci čerpám ze všeho kolem sebe. Je to, jako bych měl třetí oko — takové, které mi umožňuje vidět své okolí a předměty jiným způsobem. Mám tendenci se soustředit na hnací sílu toho, jak se něco uvádí do života. Pochopením této hnací síly můžeme hlouběji porozumět materiálům a principům, které za nimi stojí. S tímto pochopením jako základem se snažím reinterpretovat a vizualizovat tyto prvky svěžím a jedinečným způsobem,“ popisuje korejský designér. Aktuálně se podílel například na projektu spolupráce k oslavě 10. výročí korejské značky na výrobu kovového nábytku RARERAW. Joongho Choi se zaměřil na téma „vozíku“ a navrhl multifunkční prvek mobiliáře, který lze flexibilně rozšiřovat a měnit tak, aby vyhovoval různým účelům. Jeho výrazná červená nebo zelená barevnost navazuje na Choiovu koloristickou citlivost definující i jeho další projekty, například interiér bytu v Soulu nebo kolekci beauty produktů pro korejskou značku Wechik. „V dnešní době má více spotřebitelů vytříbený vkus a hlouběji rozumí vlastním preferencím. Proto je pro designéry nezbytné, aby nejen rozuměli svému publiku, ale měli také vyšší úroveň vize a sofistikovanosti než ostatní,“ uzavírá tvůrce. →

❶ Milliong je miniaturní pohovka pro psí mazlíčky.

❷ Svítidlo Belt Drive vzniklo pro značku Limas.

❸ Design pro sdílené bydlení Current Page v Soulu.

❹ Pohovka Noir pro značku Sumito.

❺ Venkovní židle Pasadena vyrábí značka

❻ Rohový úložný vozík Ecke byl také navržen pro

Rareraw.

Rareraw.

FOTO: Sangpil Lee, Nod Lab

Astraeus Clarke

Studio Astraeus Clarke založili životní partneři Chelsie a Jacob Starleyovi v srpnu 2022. Jejich jedinečné kreativní schopnosti a vize je přivedly z rodného Utahu do New Yorku, kde založili vlastní studio a workshop. Jejich kolekce osvětlení často začínají osobním příběhem. Každé svítidlo kombinuje materialitu a jednoduché geometrie

s neočekávanou funkčností, to vše se záměrem umožnit uživateli prožít jedinečné okamžiky skrze interakci s designem. Produkční tým pod vedením Jacoba a Chelsie vyrábí svítidla na zakázku prostřednictvím vysoce kvalifikovaných technických procesů v dílně v Brooklynu.

„Naše cesta k designu skutečně začala až rekonstrukcí vlastního domu v Utahu během vysokoškolských studií. V té době jsme měli takovou iniciativu, v rámci níž jsme se snažili obnovovat zastaralé a často k zániku odsouzené domy a přeměňovat je opět na prostory k životu. Prostřednictvím těchto praktických projektů jsme objevili lásku k vytváření funkčních a esteticky působivých prostředí. Při práci na domech nás zvláště přitahovalo osvětlení — jak utváří prostor a ovlivňuje atmosféru,“ popisují designéři cestu, která je nasměrovala k designu osvětlení. Svou první kolekci navrhl Jacob v roce 2018, a tím nastal pro studio zlom. „Díky tomu jsme si uvědomili, že osvětlení může být jak uměleckou formou, tak prostředkem vyjádření. Tento okamžik nakonec vedl k založení studia Astraeus Clarke v roce 2022. Konečně jsme se pak mohli plně soustředit na řemeslo a design. Přesun do New Yorku byl velký krok, ale připadalo nám to jako ideální místo, kde budeme moci zužitkovat vše, co jsme se naučili, a vybudovat něco nového,“ vysvětlují designéři, kteří tak pomalu zapluli mezi silnou newyorskou scénu návrhářů svítidel reprezentovanou například studii Lindsey Adelman, Bec Brittain nebo Aparatus. Ve svých projektech navázali na specifickou eklektickou polohu současných amerických svítidel. Vše se točí kolem vytváření objektů, které vyvolávají emocionální odezvu. „Ať už začínáme technickou výzvou, nebo příběhem, který chceme vyprávět, proces nás vždy dovede k něčemu, co je hluboce osobní a záměrné,“ popisují tvůrci. Například úspěšná kolekce svítidel Lenox rafinově kombinuje základní geometrii skleněných stínidel s arabeskou kovové montury. „Aktuálně jsme nadšení z otevření prvního showroomu v čínské čtvrti. Tento prostor poslouží jako fyzické rozšíření naší filozofie designu a spojí jak naše západní kořeny, tak pulzující energii New Yorku. Je to také místo, kde můžeme expandovat do nových oblastí. Zatímco osvětlení bylo srdcem Astraeus Clarke, těšíme se na odhalení nového nábytku a předmětů někdy později v průběhu roku,“ zakončují Chelsie a Jacob Starleyovi. →

❶ Závěsné svítidlo Lapel se dá volně modulovat.

❷ Stolní lampa Ruth je vyrobena z válcovitých kovových profilů.

❸ Svítidlo Roebling dostalo podobu portálu.

❹ Horskými interiéry je inspirována lampa Alpine.

❺ Jeden z komplexních závěsných modelů svítidla řady Lenox.

FOTO Chelsie Starley

Lídři SvěTOvé SCény

Willett

Značka Willett se zaměřuje na design a výrobu nábytku i kompletních interiérů. Produkce zahrnuje většinou zakázkové, umělecké a unikátní kusy mobiliáře se specifickým smyslem pro design, který vzdává hold modernismu 20. století. Za vším stojí designér a art direktor Ben Willett, který se v kreativním průmyslu pohybuje již více jak 15 let a mimo jiné spolupracoval na konceptech se značkami, jako jsou Nike, Yeezy GAP nebo The North Face. Dnes sídlí v Los Angeles, kde můžete jeho tvorbu vidět a zakoupit v showroomu ve čtvrti Arts District.

„Moje práce je inspirována teplem, sochařstvím a lidským spojením. Mým cílem je vytvářet kousky, které vyplňují prostory, a současně vytvářet právě ta místa, která zabírají. Chci, aby se lidé mohli v těchto prostorech spojit prostřednictvím vzájemné blízkosti, a přitom cítit sílu kvalitního designu vymyšleného pro konkrétní prostředí,“ hovoří Ben Willett o svých kreativních ambicích. Ještě před pár lety byly ale zcela jiné. Ben bydlel v New Yorku a pracoval jako kreativec pro velké komerční značky. „Navrhování pro značky jako Nike a Yeezy GAP mě naučilo navrhovat holisticky. Naučil jsem se, že každá zkušenost, ať už ze vzdálenosti 30, nebo jednoho metru, zanechá dojem a vytvoří spojení. Tento sentiment vnáším do všeho, co navrhuji — do nábytku i velkých interiérových vestaveb s doplňkovými materiály a povrchy,“ hovoří o svých dřívějších zkušenostech designér. Během pandemie v roce 2020 se však Ben Willett společně se svou ženou, úspěšnou autorkou kuchařek Molly Baz, přestěhoval z New Yorku do Los Angeles. Tam při budování svého domu zjistil, že navrhnout si a vyrobit nábytek není zase

tak složité. Nakonec v tom našel zalíbení a rozhodl se, že se nábytku bude věnovat i nadále. Až loni na podzim oficiálně představil svou první kolekci pod vlastní značkou a rovnou z toho byl zářez na Design Miami, kde s kolekcí debutoval. V tradici kalifornského modernismu pracuje Willett rád s primárními konstrukčními materiály, jako je laminovaná a ohýbaná překližka, kterou rádi používali již od třicátých let například místní architekti Rudolph Schindler, Richard Neutra nebo Harwell Hamilton Harris. „Takové snadno dostupné stavební materiály mě velmi přitahují. Myslím, že dobrý design by měl být pro každého a já nemám zájem vytvářet něco, co bude extrémně drahé a nedostupné,“ říká Willett, který ve své práci zachycuje nezaměnitelnou atmosféru kalifornského západu slunce, jež svými paprsky rozjasňuje hnědé tóny příjemně a organicky formovaných židlí, křesel, stolů i celých nábytkových stěn. ●

❶ Amébovité křivky stolu Baby Grand evokují organický design 40. let.

❷ Denní postel z kolekce Fluous.

❸ Základní geometrické tvary definují abstraktní charakter komody Shorty.

❹ Kompatibilní soubor židlí a stolu Otto.

❺ Červeně lakovaná židle Popo byla představena na Design Miami.

❻ Jako kříženec Vernera Pantona a Rudolpha Schindlera působí židle Radi.

FOTO archiv Willett

Hledají alternativu k alternativě. Knihkupectví a nakladatelství PageFive

už více jak dekádu definuje současnou tvář Veverkovy ulice na pražské Letné.

Pod jeho taktovkou ale funguje také prodej knih v Centru architektury a městského

plánování a nedávno otevřeli vlastní galerii

Mandl. Díky novému risografu se teď vrací i k vlastní dílně tisků.

Knihy, s nimiž přicházeli na začátku, postupně přebral mainstream, a tak začali hledat nové. Znovu a znovu. Dodnes

platí, že některé tituly jinde než v PageFive v Česku neseženete.

Pražskou Letnou, přesněji řečeno Veverkovu ulici, na které se zhruba před dvanácti lety formovaly základy pro knihkupectví PageFive, bychom s tou dnešní zaměnili jen těžko. Jedno ale mají obě její podoby přece jen společné — chybí tu otevřené dveře Bistra 8. Oblíbený podnik, který na Praze 7 odstartoval éru pokrokového gastra a udělal z ní mekku „kaváren s kyselou kávou“, ukončil vloni v listopadu provoz a i Štěpán Soukup z dvojice zakladatelů PageFive to vnímá jako konec jedné éry.

„Právě na Veverkově 8 jsem otevíral svůj první obchod Graffneck, který je teď o dvě ulice níž. Byl tady skoro první, místo dnešního Punk storu fungoval sekáč Milenka a když jsme Graffneck přesunuli, chvíli na to otevřelo bistro. Až pak jsme přišli s PageFive,“ vzpomíná na začátky symbiózy s oblíbeným podnikem. „Majitele Petra a Ivu jsme znali, takže nás konec bistra zamrzel i lidsky,“ připojuje se Tereza Jirmusová, která dnes za provozem PageFive stojí. „Navíc teď nemáme kam chodit na kafe,“ dodává s nadsázkou.

Knihkupectví a nakladatelství založil Štěpán Soukup s kamarádem a bývalým spolužákem ze střední školy Františkem Kastem. „Knížky jsme prodávali už v Graffnecku, ale prostor na ně začínal být malý. Franta za mnou tehdy přišel, že shání nějaký kancl, což já jsem zrovna sháněl taky. Původní nápad byl otevřít si kanceláře s knihkupectvím dohromady. I když kancelář zní trochu divně, spíš nám šlo o místo, kde budeme moct pracovat na počítači. V tu dobu se uvolnil prostor, ve kterém teď sedíme. Od roku 2013 jsme pořád na stejném místě,“ vypráví Štěpán a dodává, že knihkupectví, která by prodávala cizojazyčné knížky, bylo tehdy v Česku jen pár.

„Oproti tomu je dneska konkurence úplně neuvěřitelná. Luxor prodává knížky v angličtině a vozí sem tituly z německého nakladatelství Gestalten, s nímž jsme tehdy začínali. Bylo to alternativnější berlínské nakladatelství, ale dnes už tu od nich nic nemáme. Zaměřili se na coffee table books a hodně obrázkové knížky, navíc je prodávají velká knihkupectví. Nás to pak

Snažíme se nabídnout víc než knihy na prohlížení hezkých obrázků. Držet balanc mezi tím, co se prodává a co definuje náš směr.

nutí jít pořád cestou alternativy a být jiní. Držet balanc mezi tím, co se prodává a co definuje náš směr. Byl bych rád a myslím, že se o to tady snažíme všichni, abychom mohli nabídnout víc než knihy na prohlížení hezkých obrázků,“ vysvětluje. V PageFive tak dnes najdete tituly například od nakladatelství Fuel. „Cokoliv vydají, tak je vždycky dobré,“ chválí Tereza. „Bereme od nich knihy o architektuře, ale spolupráci jsme navázali díky sérii knížek o tetování z ruských věznic, to je neskutečně zajímavý dokument.“

Knihy o architektuře, zejména té socialistické a brutalistní, jsou v PageFive aktuálně mezi nejvyhledávanějšími, stejně tak tematika typografie a grafiky. Tereza si také všímá, že zákazníci stále častěji sahají po knihách v angličtině, některé tituly lze v Česku totiž stále sehnat pouze zde. „V alternativnější knižní scéně ze zahraničí jsme tady pořád svým způsobem jedineční. Máme tu hodně genderovou tematiku, feministickou, ekologickou i hudební, třeba o klubové a techno scéně. Teď vyšly zajímavé tituly o začátku rave a techno scény v 90. letech,“ vyjmenovává Štěpán.

K PageFive ale kromě knih už od začátku neodmyslitelně patří ilustrátorská tvorba a plakáty. Kolektiv kolem knihkupectví stál mimo jiné u zrodu festivalu LUSTR, který se postupem času osamostatnil, a také na čas otevřel obchod PosterFive zaměřený vyloženě na plakáty v prostoru Továrna na Dělnické ulici v Holešovicích. „Tam jsme byli necelé dva roky, věděli jsme, že to nebude na dlouho. Dneska už místo toho stojí nový barák. Některé věci jsou tak rychlé, že se člověk nestačí divit. Za poslední dekádu se Praha neuvěřitelně proměnila,“ vypráví Štěpán, čímž se naše debata stočí i k osudu budov, kde sídlí Centrum architektury a městského plánování (CAMP), tam totiž PageFive zastřešuje prodej knih. „Za mě je to důležitý a etablovaný prostor. Postsocialistická společnost si stále hledá vztah k veřejnému prostoru, mění se to generačně, ale instituce, která má na starosti, aby se lidi víc zajímali o svoje město a okolí, tady má →

❶ V prostoru galerie chce PageFive více rozvíjet výstavnickou činnost. Dosud pro ni měli prostor jen na jedné stěně v knihkupectví.

❷ Po zakladatelích Štěpánovi Soukupovi a Františku Kastovi převzala provoz PageFive nová generace. Zleva: Stano Kuban, Tereza Jirmusová, Andrea Scarling.

❸ Na adrese Veverkova 5 sídlí PageFive od roku 2013, kromě knihkupectví provozovali přibližně dva roky obchod PosterFive v Dělnické ulici v Holešovicích.

❹ Už od svého vzniku PageFive podporuje začínající tvůrce, nyní jim dává možnost vyzkoušet si tisk na novém risografu.

❺ Mezi tématy knih, které PageFive prodává, se objevuje architektura, grafika, typografie, zaměření na techno a rave scénu a také feminismus nebo ekologie.

❻ Komunita kolem PageFive spolupracuje i s dalšími letenskými obchody a podniky, jako například Lobster Space, Recycle Store nebo Berlínskej model.

nezpochybnitelnou roli. Za takovéhle věci by veřejnost měla bojovat. Zbourat Pragerovy kostky by znamenalo politickou sebevraždu. Je to podstatná součást města.“

Teď se PageFive chce více soustředit opět na výstavnickou činnost, podařilo se jim totiž získat prostory přímo vedle knihkupectví ve Veverkově 5 a vloni zde otevřeli galerii Mandl. „V době, kdy jsme s Františkem PageFive otevírali, jsme byli oba studenti a chtěli jsme podpořit mladou scénu. Prodávali jsme grafiky začínajících ilustrátorů, dělali jsme vlastní edice, oba jsme studovali na UMPRUM, takže jsme v té době měli přístup do sítotiskové dílny. Teď, i když jsme už zestárli a obměnila se generace lidí, kteří tu řeší provoz, což je třeba právě Terka, Stano nebo Andrea, tak se to pořád snažíme držet v téhle rovině. Navíc tu máme úplně nový risograf, který jsme tu měli i na začátku, takže se vracíme k vlastní dílně tisků,“ přibližuje Štěpán, kam se bude zaměření nejen galerie také ubírat.

Ještě donedávna vystavovali pouze na jedné stěně knihkupectví, samostatný galerijní prostor je tak pro ně novou výzvou.

❼ ❽ Ještě před založením knihkupectví měl Štěpán Soukup ve Veverkově ulici obchod Graffneck. Ten nyní sídlí na Janovského 15, Štěpánovo silné propojení s graffiti scénou ale stále připomínají rolety PageFive.

„Čeká nás křest zinu a výstava Tomáše Staňka, právě probíhá výstava studentů z AVU, dále se chystají výstavy Jiřího Procházky nebo Martina Kozáka a také budeme křtít novou knihu od Jana Šrámka. Baví mě oslovovat i lidi, kteří nikdy netiskli na risografu, chceme jim dát možnost si to vyzkoušet,“ vyjmenovává Tereza. „Už několikrát tu vystavovali také tvůrci ze zahraničí. Mám svůj ateliér, kde teď čtvrtým rokem dělám rezidenční program, takže mám ambice sem vozit zajímavé lidi, kteří jsou převážně zaměření na pouliční aktivistickou scénu,“ doplňuje Štěpán. „Nesnažíme se zpochybňovat mainstream, ale chceme přinášet alternativu, která by tady taky měla mít svoje místo. Navíc je to celé cyklické. I věci, se kterými jsme přišli, mainstream postupně přebírá. To nás nutí jít zase dál.“ ●

Domácí létání

Český designér a architekt Jerry Koza z ateliéru SAD miluje aerodynamické tvary. I proto je jedním z jeho největších hrdinů americký letecký inženýr a expert na aerodynamiku Burt Rutan.

Jerry Koza sleduje práci Burta Rutana již od svého mládí a jako pravověrnému nadšenci do stavění leteckých miniatur mu ve sbírce nechybí ani model jedné z Rutanových kreací. Dnes 81letý veterán leteckého inženýrství navrhl během své kariéry zásadní letouny. Jeho Voyager byl prvním letadlem, který obletěl v roce 1986 svět bez přistání, a Virgin Atlantic GlobalFlyer zase v roce 2006 vytvořil rekord v nejdelším letu bez tankování v historii (41 466 km). Nicméně to, o čem Burt Rutan skutečně snil, bylo navrhnout a postavit cenově dostupné letadlo pro soukromé piloty, které by mělo výkon proudové stíhačky. A to už se dostáváme přímo k Jerryho modelu jednoho z nejkultovnějších Rutanových návrhů. Jedná se totiž o letoun, který způsobil v USA revoluci v segmentu podomácku stavěných letadel. Stroj Long-EZ-47 pojal Rutan jako oslavu aerodynamiky

se dvěma dvojicemi křídel vepředu a vzadu. Inspiroval se přitom švédskou stíhačkou Saab Viggen, která měla i menší přední křídla, jež letadlu dodávala extra vztlak a pomáhala mu startovat a přistávat na kratších ranvejích. Poprvé letěl v roce 1979, v roce 1997 pak ve dvou Rutanech Long-EZ přeletěli konstruktérův bratr Dick a Mike Melvill celý svět za 80 dní.

❶ Specialitou tohoto modelu jsou přední křídla, díky nimž se podobným letounům říká „kachna“. Termín pochází od brazilsko-francouzského průkopníka letectví Alberta Santose-Dumonta, který tuto novinku uvedl.

❷ Ještě před samotným Long-EZ-47 představil Rutan model VariViggen, který byl vyroben z překližky. Konstruktér však brzy posunul své návrhy směrem k použití kompozitních sklolaminátů.

TEXT Adam Štěch  FOTO Filip Beránek

❸ Long-EZ byla větší, dvoumístná verze VariEze. Obě letadla se prodávala jako stavebnice pro amatérské stavitele, kteří tvarovali sklolaminát pomocí forem. Jednomu člověku trvalo sestavit letoun asi 600 až 1000 hodin, náklady na díly pak byly zhruba 9000 dolarů.

❹ Zadní hlavní křídla mají ostré tvary inspirované bojovými stíhačkami.

Akt přípravy jídla představuje komplexní propojení kulinářských technik, lokální produkce a estetických nástrojů. Podněcuje představivost a vytváří fórum pro kulturní interakce. Využíváním rituálních proměn surovin pak restaurace formují své specifické narativy a identitu. Etablují se tak v gastronomickém prostředí a současně stimulují apetit strávníků prostřednictvím sociálních a smyslových zážitků.

←← Vesta a hedvábné kalhoty, obojí Louis Vuitton. Kabelka a boty, obojí Louis Vuitton × Murakami. Gastro nádobí, Gasner

← Tílko a sukně, obojí Louis Vuitton. Brýle, Louis Vuitton × Murakami. Džbán Etruscan Pitcher, design Mentze Ottenstein, Audo (prodává Designpropaganda)

→ Tílko a sukně, obojí Louis Vuitton. Boty a taška Keepall, obojí Louis Vuitton × Murakami. Nerezový kuchyňský systém a gastro nádobí, vše Gasner

↑ Vesta s koženými detaily a kalhoty, obojí Louis Vuitton. Tácek, Gasner

↓ Sako a kalhoty, obojí Louis Vuitton. Taška Keepall a boty, obojí Louis Vuitton × Murakami. Nerezová miska JM15, design Jasper Morrison, Alessi (prodává Designpropaganda). Nerezový kuchyňský systém, Gasner. Poháry na zmrzlinu, vintage

↑ Kožený kabát, Louis Vuitton. Kabelka, Louis Vuitton × Murakami. Kavárenský stolek, vintage

↓ Sako, Louis Vuitton. Kabelka, Louis Vuitton × Murakami. Pohár na zmrzlinu, vintage. Nerezový kuchyňský systém, Gasner

↑ Vesta z neoprenu, kašmírové tepláky, obojí Louis Vuitton. Tenisky a batoh, obojí Louis Vuitton × Murakami. Podstavec 5059, design Ettore Sottsass, Alessi (prodává Designpropaganda). Gastro nádobí, vše Gasner

↓ Kožený kabát,

Louis Vuitton. Kabelka, Louis Vuitton × Murakami. Kavárenský stolek, vintage

↑ Tašky a doplňky, vše Louis Vuitton × Murakami. Nerezový kuchyňský systém, Gasner. Poháry na zmrzlinu, vintage

↓ Vesta a hedvábné kalhoty, obojí Louis Vuitton. Boty, Louis Vuitton × Murakami. Gastro nádobí, Gasner

Péřová bunda, košile s vázankou a sportovní kalhoty, vše Louis Vuitton. Gastro nádobí, obojí Gasner ↓ Sako a kalhoty, obojí Louis Vuitton. Kabelka a boty, obojí Louis Vuitton × Murakami. Nerezový kuchyňský systém, Gasner. Poháry na zmrzlinu, vintage

Toaster SG68, design Stefano Giovannoni, kyblík na šampaňské 5052, design Ettore Sottsass, obojí Alessi (prodává Designpropaganda)

↑ Sako a kalhoty, obojí Louis Vuitton. Kabelka, Louis Vuitton × Murakami. Nerezový kuchyňský systém, Gasner.

↓ Tílko, Louis Vuitton. Brýle, Louis Vuitton × Murakami. Pohár na zmrzlinu, vintage

↑ Kožený kabát, Louis Vuitton. Kabelka, Louis Vuitton × Murakami. Kavárenský stolek, vintage

↓   Vesta a hedvábné kalhoty, obojí Louis Vuitton. Kabelka, Louis Vuitton × Murakami. Gastro nádobí, Gasner

↑ Skateboard, Louis Vuitton × Murakami. Nerezový kuchyňský systém, Gasner

↓ Kabát, neoprenový top a kalhoty, vše Louis Vuitton. Kabelky a boty, vše Louis Vuitton × Murakami.

Zrcadlo Deja-vu, design Naoto Fukasawa, Magis (prodává Designpropaganda)

↑ Kabelka, Louis Vuitton × Murakami. Nerezový kuchyňský systém, Gasner. Poháry na zmrzlinu, vintage

↓ Pelerína, legíny a tričko s krátkým rukávem, vše Louis Vuitton. Taška Keepall a boty, obojí Louis Vuitton × Murakami

fotografie a koncept

CRITICAL STYLING SERVICE

styling

JAN KRÁLÍČEK

modelka

LUISA WEISSFLOG (MODELWERK)

make-up

ADRIANA BARTOŠOVÁ

vlasy

MIRKA MYŠIČKA (THE APARTMENT S PRODUKTY SHU UEMURA)

foto asistent JIŘÍ KRÁLOVEC

asistent stylisty ZOLTÁN TÓTH

props

JAN ŠRANKOTA

produkce

PATRIK BUREŠ (CASHONLY PRODUCTION)

← Kabelka, Louis Vuitton × Murakami. Nerezový kuchyňský systém a tácek, obojí Gasner. Džbán Etruscan Pitcher, design Mentze Ottenstein, Audo (prodává Designpropaganda)

→ Tílko a minisukně, obojí Louis Vuitton. Kabelka, Louis Vuitton × Murakami. Kavárenský stolek, vintage. Nerezová miska JM15, design Jasper Morrison, Alessi (prodává Designpropaganda)

TEXT Eva Hlinovská / Esprit FOTO archiv značek

Zlaté proplétané náramky, velké komplikace ve sportovních hodinkách, miniaturní verze slavných modelů, růžové číselníky nebo ruční geometrické dekory. Vybrali jsme pro vás pět trendů ze světa hodinářství, které mají šanci přežít rok 2025.

silná pětka

SEDMDESÁTKY JSOU ZPĚT

Loni v listopadu se v Ženevě udělovaly nejdůležitější ceny v oblasti hodinářství GPHG (Grand Prix d' Horlogerie de Genève). Jedno z ocenění získal i 38mm model Piaget Polo 79 ❶. Názvem tyto celozlaté hodinky s vodorovnými pruhy na pouzdře, integrovaném tahu i číselníku odkazují k roku uvedení — 1979. Tehdy značka Piaget vsadila na tradiční zákazníky z vysoké společnosti a představila model, který sice označila kvůli voděodolnému pouzdru za sportovní, ale vyrobila jej celý ze žlutého zlata.

Právě zlaté hodinky ze 70. let minulého století, s různými tvary pouzder a integrovanými náramky, jsou díky sociálním sítím jedním z letošních žhavých trendů. Za jejich popularitou stojí influencer Mike Nouveau a sběratel Phil Toledano: tak trochu divné hodinky od značek jako Patek Philippe, Audemars Piguet či Vacheron Constantin nazvali v žertu „geezer watch“ (hodinky pro staré dědky) a odstartovali jejich popularitu. Divíte se? I v hodinářství bývá často nový trend popřením toho předchozího. Celozlaté extravagantní modely jsou opakem ocelových sportovně-elegantních hodinek, které se před několika lety staly hitem aukčních síní.

Geezer watch však nejsou trendem pouze ve vintage světě. Současnost ovládly i díky manufaktuře Patek Philippe a její loňské Referenci 5738/1R-001 Golden Ellipse ❹ s oválným pouzdrem, ebenově černým číselníkem a hlavně ručně proplétaným náramkem z růžového zlata, který je složen z více než 300 dílků.

MINI JE MINI JE MINI

Označení vintage si zaslouží také další trend, který vznikl náhodou v době covidu, kdy byly švýcarské hodinářské manufaktury zavřené a pořadníky — už tak poměrně plné — se v té době nepěkně prodoužily. Kdo nechtěl čekat, zaměřil pozornost na starší modely. Jenže hodinky v podstatě až do 90. let minulého století měly mnohem menší pouzdra, než na jaká jsou dnešní zákazníci zvyklí: například první Reference 96 Calatrava od Patek Philippe měla pouzdro o velikosti 31 mm! (za standard se ve 21. století pro pánské hodinky pokládá rozměr od 39 do 43 mm). Na nový zájem o vintage hodinky reagovali švýcarští hodináři tím, že začali zmenšovat pouzdra. Loni tento trend vyvrcholil díky značkám Cartier a Audemars Piguet.

V prosinci uvedl Cartier v mini verzích slavné historické modely, jako je Tank Louis Cartier ❸ (takto se dnes označují tanky z roku 1922), Tank Américaine s prodlouženým pouzdrem, modely Panthère de Cartier se čtvercovým pouzdrem nebo oválný Baignoire a Tortue s pouzdrem ve tvaru soudku.

Audemars Piguet zase představil už loni v květnu trojici hodinek Royal Oak Mini ❷ ze žlutého, růžového nebo bílého zlata s povrchovou úpravou připomínající napadlý sníh. Dámské hodinky mají velikost pouzdra 23 mm a stejně jako v případě mini modelů Cartier je v něm uložen quartzový strojek. Royal Oak Mini navazují na dámské royal oaky z roku 1997 s velikostí pouzdra 20 mm. →

SPORTOVNÍ KOMPLIKACE

Od sportovních hodinek se přirozeně očekává, že odolají otřesům, plážovému písku nebo vodě v bazénu. Nicméně loni přistály na zápěstích movitých sběratelů sportovní hodinky s komplikovanými strojky, což je tak trochu oxymóron. Patek Philippe v říjnu uvedl sportovně-elegantní kolekci Cubitus s hodinkami se 45mm čtvercovými pouzdry se zakulacenými rohy. Hvězdou nové modelové řady je platinová Reference 5822P-001 ❺ se zcela novou komplikací, která kombinuje velkou datumovku s měsíční fází a ukazatelem dne v týdnu. Model nese název Cubitus Instantaneous Grand Date, Day and Moon Phases, a i když značka oficálně voděodolnost pouzder neuvádí, hodinky s odolným páskem ze speciálního materiálu by měly vydržet i plavání v bazénu. Pokud to tedy chcete s modelem za více než 2 miliony korun zkoušet.

Trend komplikovaných sportovních hodinek odstartovala loni v dubnu Carole Forestier-Kasapi, která má na starosti vývoj strojků v TAG Heuer. Model Monaco (též se čtvercovým pouzdrem) je poprvé v historii vybaven chronografem s vlečnou ručkou, který dokáže změřit dva časové úseky zároveň. Tyto hodinky zaujaly na ženevslém veletrhu Watches & Wonders i cenou přes 3 miliony korun ❻

PINK IS NOT DEAD

Barva číselníků bývá mezi trendy zmiňována nejčastěji, protože číselník dodává hodinkám na charakteru. Pravděpodobně nikdy nepřestane dominovat bílá, černá nebo modrá, ale rok co rok se k ní připlete i jiné zbarvení. Několik posledních let se hodinářský svět zabýval odstíny lososové, aby ji sebevědomě nahradila růžová, která až do roku 2024 patřila pouze dámským hodinkám. Jenže to by nesměl být ambasadorem

značky Tudor David Beckham a vyfotit se na Instagram s novinkou Black Bay Chrono „Pink“ ❼ — 41mm ocelovým chronografem s růžovým číselníkem a černými subčíselníky. Ocelový sportovní chronograf s 41mm pouzdrem nabízí i manufaktura

Zenith coby limitovanou edici Defy Skyline Pink ❽. Hodinky pohání strojek El Primero, který dokáže měřit časové úseky s přesností na 1/10 sekundy. Růžová barva pronikla nejen na číselníky, ale také na pouzdra: loni v prosinci představila kolekci RM 07-02 Automatic značka Richard Mille. Hodinky mají safírová pouzdra (Richard Mille patří k průkopníkům pouzder z tohoto materiálu od roku 2015) a kromě tradiční zelené je k dispozici světle fialový a růžový model.

GEOMETRIE JE ZPĚT

Ve vysokém hodinářství se nebývalé úctě těší starobylá řemesla a hodinky pokud možno od A do Z vyrobené lidskou rukou. Jde nejen o skládání strojků, ale také zdobení číselníků. Jednou z nejstarších technik pocházející z 18. století je ruční gilošování, tedy zdobení číselníku hodinek pravidelnými geometrickými dekory, jako jsou čtverečky, vlnovky, proužky nebo obilné klásky a jejich kombinace. Původně sloužilo k lepší čitelnosti údajů a k větší trvanlivosti číselníku.

Zatímco dnes tyto dekory dokáží moderní stroje na číselníky hodinek vytisknout, nejvíce se v posledních letech cení ruční gilošování, kdy vzor tvoří zkušený rytec pomocí frézy — a to tak, že některé značky se dokonce obviňují, že jejich ručně gilošované číselníky rozhodně nemohou být vytvořené skutečně lidskou rukou.

Na výsluní se tato technika vrátila zejména s nezávislými značkami, jako George Daniels nebo Kari Voutilainen , jehož manufaktura Comblémine patří k předním výrobcům gilošovaných číselníků. Tradičně jimi své hodinky zdobí Breguet nebo Parmigiani Fleurier, včetně nejnovějšího unikátního modelu z loňského prosince Armoriale Répétition Mystérieuse ➒. ●

Jasleen Kaur

Chochola

Kotrba

❶ TURNER PRIZE

Začátkem prosince byl vyhlášen laureát jubilejního 40. ročníku Turner Prize, která oceňuje nejlepší současné britské umělce. Pro rok 2024 se jím stala Jasleen Kaur, autorka instalací, v nichž dává do nového kontextu předměty z každodenního života a podává tak zcela jiné zprávy o našem světě. Starý červený Ford Escort pokrytý obří paličkovanou dečkou nebo tepláková souprava s nápisem Can't do it přesvědčily porotu více než portréty černých žen a mužů Claudette Johnson, koloniální historie Filipín vyprávěná Piem Abadem či scénografická prostředí Delaine Le Bas. Do 16. 2., Tate Britain, Londýn.

❷ PECHE POP

Ve vídeňském uměleckoprůmyslovém muzeu MAK se pustili do pátrací akce, aby zjistili, do jaké míry tvorba Dagoberta Pecheho, neposlušného člena Wiener Werkstätte, ovlivnila design od art deca přes postmodernu až po současnost (na obr. Marco Dessí, kabinet Dagobert Peche revisited, 2012). Na geometrii zakladatelů WW Josefa Hoffmanna a Kolomana Mosera reagoval Peche opulentními návrhy odvozenými z přírody; obyčejným předmětům propůjčovall složitost, která záměrně podvracela logiku a funkčnost. Vystudovaný architekt „konvertoval“ k dekorativnímu umění v roce 1911, experimentoval s různými materiály, jako je stříbro, sklo, keramika, kůže a papír, navrhoval šperky, nábytek, vzory textilií a tapet. Do 11. 5., MAK, Vídeň.

StephenJones

❸ NĚCO JINÉHO / SBÍRKA JIŘÍHO KOVANDY

Další z významných představitelů české kulturní scény, kteří jdou se svou „sbírkou na trh“, je konceptuální umělec, performer a pedagog Jiří Kovanda. Jeho sbírka je charakteristická svou nesouvislostí a absencí chronologické či logické návaznosti a obsahuje předměty různorodého charakteru. Je záměrně nejednotná, osciluje na hraně mezi vysokým uměním a objekty každodennosti, od cenných artefaktů po zdánlivě bezvýznamné předměty. Do 18. dubna, Galerie Prostora, Praha.

❹ JAN VIČAR / SUPI A SRNA

Dřevořezy a linoryty Jana Vičara narušují klasické hranice mezi tiskovou formou a výsledným otiskem. Tímto posunem činí z matrice samotné umělecké dílo, čímž podtrhuje svou neortodoxní pozici na poli současné grafiky. Vičar ve svých temných obrazech často doprovázených textem zaznamenává zážitky z cest, výjevy, jichž byl alespoň na krátkou chvíli svědkem.

Do 30. 3., EPO1, Trutnov.

❺ L'IDENTITÉ

Výstava, kterou pro galerii KodlContemporary připravila kurátorka Pavlína Morganová, je inspirovaná životem a dílem Toyen a zkoumá otázky lidské identity napříč generacemi. Skrze více než dvě desítky děl současných autorek a autorů se dotýká naší jedinečnosti, svébytnosti a nesdělitelnosti vnímání sebe sama i druhých.

Od 12. 2. do 10. 4., KodlContemporary, Uměleckoprůmyslové museum, Praha.

❻ CTNOSTI A NEŘESTI NAŠÍ DOBY / 300 LET POTÉ Matyáš Chochola zrevidoval slavný soubor barokních soch od Matyáše Bernarda Brauna a pomocí techniky 3D tisku vytvořil 12 betonových „sloupů“ s totemickým a symbolickým nádechem, které jsou propojené s aktuálními otázkami lidských hodnot a jejich ambivalentností a reflektují chaos a rozpolcenost naší doby. To, co pro jednoho může být ctností, může být pro druhého neřestí. 3D tisk je doplněn ručními zásahy, pigmentovým probarvením i přidanými prvky, čímž každá socha nabývá na autenticitě. DO 30. 3., EPO1, Trutnov.

❼ SOFIE ŠVEJDOVÁ: KOUPELNA V PŘÍZEMÍ Skrze sérii intuitivních a intimních obrazů se Sofie Švejdová zamýšlí nad potenciální ztrátou domova. Nejedná se o pouhá zátiší, ale o až dokumentární soumalbu několika záznamových vrstev, které se překrývají. Z konkrétních objektů se stává abstraktní obraz pro umělkyni důležitých míst, která definují její aktuální domov. Do 16. 3., GaP, Znojmo.

❽ MARIUS KOTRBA: CONDITIO HUMANA Rodák z Čeladné, významná osobnost české výtvarné kultury přelomu 20. a 21. století, zemřel v roce 2011 v 51 letech. Souborná retrospektivní výstava

v brněnském Domě umění představuje Kotrbovo sochařské i malířské dílo. Inspirativní pro něj byly podněty vycházející z každodenního života, civilní témata symbolizující mezilidské vztahy. V uměleckém výrazu a tvarosloví směřoval k lapidárnímu zjednodušení forem, aniž by se přitom vytrácela předmětnost. Do 2. 3., Dům umění, Brno.

❾ SHOTBY.US: SPACE OF DESIRE

Umělecké duo Shotby.us (Karolína Matušková a Lenka Glisníková) je známé svým expresivním a hravým přístupem k fotografickému médiu a schopností vytvářet vizuální narace. Pro výstavu transformují prostor Kunsthalle Praha v mnohovrstevnatou instalaci, která se stává platformou pro díla finalistek a finalistů letošní ceny Czech Grand Design. Od 7. 2. do 10. 3., Kunsthalle Praha.

STEPHEN JONES: CHAPEAUX D'ARTISTE

První výstava v pařížském muzeu módy, která je věnována výhradně doplňku, a to klobouku. Britský designér Stephen Jones je navrhuje od 80. let minulého století a je v tom nejlepší. Téměř 400 děl, včetně více než 170 klobouků, 40 kompletních siluet a řady kreseb, fotografií a videí, představuje jeho bohatou kariéru. Úchvatná expozice poodhalí tvůrčí proces tohoto návrháře, jeho inspirace, klíčová setkání a spolupráce i to, jak ho ovlivnila Paříž. Klobouk dolů! Do 16. 3., Palais Galliera, Paříž.

Architekt Hannes Peer v novém hotelu The Manner propojuje někdejší syrovost bohémské newyorské čtvrti SoHo, evropské vlivy a současné umění.

Hotel jako umění

Před pár lety provozovatelé sítě luxusních butikových hotelů The Standard hledali architekta pro svůj chystaný podnik The Manner v trendy newyorské čtvrti SoHo a narazili na práci italského architekta Hannese Peera. Ten měl však dosud zkušenosti jen s navrhováním rezidenčních projektů.

„Řekl jsem jim, že jsem hotel nikdy nedělal,“ vzpomíná na počátky mimořádného projektu architekt pocházející z Jižního Tyrolska. „A oni na to: Ano, my víme, a právě proto jsme si vás vybrali.“

Za úkol dostal přijít s něčím novým, co se vymyká zaběhnutým a podle nich nudným šablonám hoteliérství, a vyzývali jej k odvaze. Jeho dosavadní práci dokonale nastudovali a povzbuzovali jej, že v případě nového hotelu se nemusí držet zpátky co do barevnosti, kontrastních materiálů a práce s výtvarnými umělci jako u rezidenčních návrhů. „Řekli mi: Go bold or go home,“ vysvětluje architekt. Buď odvážně, nebo pryč od toho.

První rozhodnutí, jež Peer učinil, bylo vyhnout se inspiraci architektonickým stylem art deco z 20. a 30. let minulého století, jenž je pro New York typický — v tomto slohu byly postaveny takové ikony Manhattanu jako Empire State Building nebo Chrysler Building. „Chtěl jsem do města vnést evropskost, francouzské prvky promíchané s italskými, ale i východoevropskými,“ popisuje architekt. „Nemohl jsem přijmout, že by byl New York pouze art deco.“

Podle něj si město, kde se odjakživa prolínají kulturní vlivy celého světa, zaslouží hotel odrážející jeho autenticitu, eklektičnost a mísení příběhů. V projektu The Manner architekt uplatnil svou dlouhodobou koncepci, jíž říká „nostalgia utopia“ — propojující respekt k minulosti s vizí budoucnosti. Nostalgie podle Peera znamená hluboký ponor do historického kontextu a materiálového dědictví. Zahrnuje pečlivý výzkum, inspiraci architektonickou historií a využití tradičních technik. Utopie pak

odkazuje na budoucnost — na snahu překročit zavedené hranice designu a vytvořit prostor, který reflektuje současné potřeby a nabízí nový způsob vnímání architektury. „Nostalgie představuje veškeré mé rešerše a kontext, ve kterém projekt vzniká. A utopie je pro nás architekty celkem přirozená, jde o projektování a o práci pro budoucnost,“ říká architekt. „Můj koncept spočívá v tom, že na jedné straně stojím nohama pevně na zemi a na druhé hledím kupředu.“

V hotelu The Manner se jeho nostalgie a utopie projevují v kombinaci evropských a amerických vlivů, v promyšleném propojování materiálů a uměleckých děl, které působí, jako by k budově vždy patřily. Tento způsob práce mu umožňuje vytvářet prostory zakotvené v kontextu, ale zároveň přinášející nové významy a vizuální úrovně. „Mám rád ručně vyráběné prvky a materiály, které se pohybují na pomezí umění a architektury,“ vysvětluje. →

TEXT Vladan Šír FOTO Chris Mottalini

The Manner je milostným dopisem New Yorku, ale zároveň pomrkává po Evropě, světu a umění.

ATMOSFÉRA DOMOVA

Hotel vznikl přestavbou stávajícího objektu v trendy čtvrti SoHo, plné luxusních butiků a uměleckých galerií. Původní budova byla odhalena až na nosnou kostru, která se Peerovi stala čistou stránkou, na niž načrtl svůj návrh. Jeho zkušenost s rezidenčními projekty se promítla do intimní atmosféry sedmadevadesáti pokojů a společných prostor plných řemeslných detailů a promyšlené kombinace materiálů, díky nimž si hosté připadají jako na návštěvě u přátel.

Vstupnímu lobby místo obvyklé neosobní recepce dominuje velký, volně stojící krb. Útulnost umocňují dřevěné obklady, mosazné a mramorové akcenty i ručně vyráběné dlaždice na stěnách.

Hosté se poté mohou vydat po velkorysém schodišti, které se vine kolem vodního

prvku, do prostoru s výmluvným názvem The Apartment. Jde o jakési srdce hotelu — místo, které slouží jako elegantní obývací pokoj a zároveň je jakýmsi manifestem Peerovy celkové koncepce, v níž spojil řemeslné dovednosti a výtvarné umění. Jeho stěna zdobená více než pěti tisíci keramickými kulovitými objekty odkazuje na ikonická díla italského architekta a designéra Gia Pontiho. Strop obložený lesklými korkovými panely dodává prostoru akustickou pohodu a příjemnou intimitu. Uprostřed stojí výrazný keramický sloup od kalifornského umělce Bena Medanského, doplněný mahagonovými obklady a dekorativními dlaždicemi v kombinaci surového betonu a smaltované terakoty.

Peer vyzdvihuje, že všechna umělecká díla byla vytvořena hotelu na míru a jejich autory jsou výtvarníci do pětatřiceti let, tedy vycházející hvězdy světové →

umělecké scény. „Moje představa byla, že umění a architektura budou natolik provázané a propojené, že jedno bez druhého už nebude myslitelné,“ říká.

S bohatě zásobeným barem a knihovnou s výběrem časopisů a novin působí The Apartment spíš jako salon v soukromé rezidenci než jako veřejný prostor hotelu. Jen pár měsíců od otevření jej už objevily i newyorské celebrity. Peer nadšeně vypráví, jak si jej jako místo pro svůj „knižní klub“ zvolila herečka Katie Holmes, bývalá manželka Toma Cruise. „Měli jsme tam víc VIP lidí než ostatní hotely v New Yorku.“

I všechny hotelové pokoje jsou koncipovány tak, aby hostům připomínaly soukromé apartmá. Interiéry odkazují na eleganci jachtařského stylu — tmavé leštěné dřevo, mosazné detaily a barevná paleta jemných okrových a pískových tónů, doplněná o odstíny tmavě modré. Dominantní velkoformátová zrcadla nejen vizuálně rozšiřují prostor, ale také propojují interiér s výhledem na městskou krajinou osázenou mrakodrapy. V pokojích hosté najdou vestavěný nábytek na míru, opět inspirovaný

dílem Gia Pontiho, a postele zasazené do panelových stěn, které kombinují lakované dřevo, dýhu a mosaz. Osvětlení je navrženo tak, aby působilo přirozeně a měkkým světlem podtrhovalo textury interiéru. Celý hotel The Manner se opírá o koncept rezidenčního luxusu — je místem, které nemá za cíl ohromit pompézností, ale vtáhnout do promyšleně navrženého prostředí, kde je každý prvek součástí většího příběhu. Projekt ukazuje, že architektura může být víc než jen funkční nebo estetická. Může být nositelem kultury a místem, kde se minulost setkává s budoucností. The Manner tak není jen místem k přenocování — je destinací sám o sobě, novou kapitolou v příběhu New Yorku a jedné jeho slavné čtvrti.

„Dnešní SoHo už není, co bývalo,“ uzavírá Hannes Peer. „Bývalo trochu drsnější a barvitější. Vždyť jeho ulicemi bloumal Basquiat — vybral si zeď a pomaloval ji. Chtěl jsem tomu místu vrátit tento pocit autenticity. The Manner je milostným dopisem New Yorku, ale zároveň pomrkává po Evropě, světu a umění.“

58 Thompson st. New York, NY, themanner.com

❶ Vstupnímu lobby vévodí rozměrný krb a příjemné materiály jako dřevo, mramor a leštěná mosaz.

❷ Zadavatelé v čele s Verenou Haller kladli architektovi Hannesi

Peerovi na srdce, aby pro hotel The Manner vytvořil odvážný koncept plný barev a materiálů. Peer na něm úzce spolupracoval s Amarem Lalvanim.

❸ Významnou roli hrají v interiéru umělecká díla, která byla všechna vytvořena na míru prostoru a navíc výtvarníky do 35 let.

❹ Hotel stojí ve čtvrti

SoHo a z jeho střešní terasy se otevírá nerušený výhled jak na moderní mrakodrapy jižního cípu Manhattanu, tak na věže Midtownu s ikonami stylu art deco.

❺ V hotelu The Manner vzniklo 97 pokojů, pro něž je typická intimní atmosféra soukromých rezidencí. Prostoru dominuje velká prosklená stěna a barevná paleta složená z okrové, světle modré a pískově žluté.

❶ POD HRUŠNÍ

What a Hut, Újezd u Valašských Klobouk

Před dvěma lety smontovaly Adéla Bačová a Lenka Sršňová pod svým novým labelem What a Hut první saunu v trnkovém sadě kousek od Zlína. Od té doby vyrostlo po celém Česku několik jejich projektů, od dřevěných chatek přes lesní útulny až po sauny. První ze tří jejich saun na míru, které vám představíme, se choulí ve stínu vzrostlé hrušně v ovocném sadu. Stojí mezi rodinnou chatou s přírodním jezírkem a úkrytem pro dva Bebech (k pronájmu). Velké prosklení sauny What a Hut dovoluje během saunování splynout s přírodou, zvlněnými kopci a okolním lesem. Typizovaný objekt postavený z masivního smrkového dřeva se vyznačuje čistými liniemi a propracovanými detaily. Potírna je vybavena kamny na dřevo, takže umožňuje pomalý saunový rituál po celý rok. Její interiér je po zatopení ozářen světlem z ohně, které prosvítá skrze skleněná dvířka.

„Drahoušku, copak

TEXT Tereza Finková, Lenka Sršňová FOTO Julius Filip, Tomáš Slavík

❷ UPCYKLACE

ika.architekti, Brno

„Koncept upcyklované sauny vznikl postupnou kombinací vhodného místa, nahromaděného materiálu, potřeby sauny a samozřejmě i chuti jednou zase něco postavit vlastníma rukama, místo věčného klikání a vyřizování e-mailů,“ říkají Tomáš Dvořák a Lenka Bažík ze studia ika.architekti, kteří jsou zároveň také majiteli sauny.

„Největší zábavou při stavbě bylo zateplování konstrukce z palet nepranou ovčí vlnou, kterou jsme velmi výhodně získali přímo od chovatele. Vlnu jsme ručně čistili a cpali ji do konstrukce stěn a stropů. Vnitřní izolace je krytá perlinkou a reflexní fólií, zvenčí jsou palety chráněny fasádní fólií,“ popisují punkové stavební postupy. Finální vnitřní povrch vytvořili ze smrkových prken, jen za kamny jsou použity cementotřískové desky pro lepší akumulaci tepla. Vnější fasádu pak tvoří dřevěný rošt ze zbytkových latí a vlnité sklolaminátové desky z druhé ruky, které se překrývají jako šupiny. „Téměř vše, co jsme na stavbu použili, bylo staré, zašlé, určené k vyhození nebo bez dalšího významu. Tak jsme upcyklovali spoustu materiálu a vytvořili něco nového,“ dodávají saunaři.

nevidíš, že beru saunu?“

Architekti a dolCevita

❸ NA HORÁCH

What a Hut, Krušné hory

Saunu s odpočívárnou v Blatně u Chomutova zahalila Adéla Bačová do zelených tónů. Objekt o rozměrech 4 × 2 m obklopuje kaskádovitá terasa s intimním osvětlením, plechová vana a nezamrzající sprcha pro celoroční použití. Okno v sauně je orientované do zahrady s ohništěm a výhledem do údolí, z odpočívárny je výhled na opačnou stranu. Další typová sauna What a Hut je vybavena kamny s řídicí jednotkou estonské značky HUUM, které umožňují ovládání na dálku přes mobilní aplikaci. Design modelu Hive je inspirovaný tvarem včelího úlu, který vyzdvihuje přirozenou krásu 150 kg saunových kamenů. Tento typ je ideální variantou pro pomalé saunování poskytující jemnou a zároveň bohatou páru. Třešničkou na dortu je pak stmívatelné osvětlení v obou částech objektu, které navodí požadovanou atmosféru.

se rádi potí stylově.

❹ PRACOVNA

What a Hut, Orava

Tato saunička má stejnou perforovanou stěnu jako úplně první model, který Adéla Bačová navrhla. Díky kruhovým otvorům se dovnitř dostane tak akorát světla z venku, v noci prostor ožívá pronikajícím žárem z rozpálených kamen a LED osvětlení proniká z interiéru do okolí objektu. Sauna na slovenské Oravě slouží také jako denní externí pracovna. Spodní lavice z olšového dřeva se dá složit na dvě části, díky čemuž vznikne z té vrchni pracovní „standing“ deska, která je přizpůsobená výšce majitele. Sauna je doplněná o na míru navržené zástěny a terasy, které ji propojují s nedalekým tiny housem, venkovní kuchyní nebo lezeckou stěnou. What a Hut ještě připravuje doplňující hot tub (koupací sud), který svým designem naváže na tradiční české řemeslo moderním způsobem a posléze bude zařazen do portfolia značky.

Brno

Do Brna jezdíme často a snažíme se vás o aktuálních architektonických počinech, které se tu objeví, pravidelně informovat. Těch novinek se ale za poslední dobu sešlo tolik, že jsme se rozhodli shrnout je do jednoho materiálu v rámci našich pravidelných průvodců. O pomoc s výběrem atraktivních veřejných prostor a přístupných interiérů jsme požádali architektku Alexandru Georgescu z ateliéru KOGAA, která se v Brně usadila poté, co projela téměř celý svět.

❶→  MENDELŮV SKLENÍK

mendeluvsklenik.cz

Dominantou „Mendláku“, rušného a chaotického dopravního uzlu, jenž zatím čeká na svou rekonstrukci, je Augustiniánské opatství, v němž v 19. století působil G. J. Mendel. Právě zde prováděl své pokusy s hrachem, který donekonečna křížil, a položil tak základy genetiky. Z původního skleníku, kde se tato vědecká zahradničina odehrávala, nezbylo téměř nic a právě na stejném místě vyrostl před dvěma lety skleník nový. Byl postaven podle návrhu brněnského architektonického ateliéru Chybík + Krištof. Stavba kopíruje originální půdorys a orientaci, sídlí v ní stálá expozice Mendelova odkazu, konají se tu mimo jiné výstavy a koncerty, ale především... tím nejmodernějším způsobem, v aeroponických květináčích se tu zase pěstuje hrách.

PŘIPRAVILA Tereza Finková FOTO BoysPlayNice, Alex Shoots Buildings, Kubicek studio

veřejné a otevřené

MORAVSKÉ NÁMĚSTÍ

Revitalizace parku na „Moraváku“ přinesla nové vibrující místo do historického centra Brna. Autoři projektu, Martin Sládek a Janica Šipulová z Consequence forma architects, postavili projekt na poetice protikladu klidu a akce. Výraznou dominantou je plocha uprostřed, tzv. urban aréna, místo pro setkávání lidí v centru parku s fontánou. Je definována masivní lavicí, která podporuje klid místa a utváří přívětivou náruč. Unikátní prostor je určený výhradně pro pěší a nabízí něco nového — sdílené pohodlí. Do severní části parku pak architekti umístili kavárnu a dětské hřiště. Původně nevyužívané plochy se zcela proměnily v atraktivní místo s výhledem na nově objevenou vedutu města s barokním kostelem sv. Tomáše.

❹→  POHODOVÝ PLÁCEK V BRNOXU

❸→  PIKOLA

kafepikola.cz

Tohle místo není ani ulicí, ani náměstím, jde o zbytkový prostor, který je na rozhraní dvou urbanistických struktur. Zkrátka je to plácek. Revitalizace podle projektu ateliéru ORA a Alžběty P. Brůhové prostor kultivoval, zobytnil jak pro širokou veřejnost, tak pro obyvatele ubytovny, kteří nemají žádný jiný sdružovací prostor. Celý návrh vychází z estetiky periferie. Trávníkem je vedená cesta z betonových pražců ve dříve vyšlapané stopě. Mobiliář je svařený z ocelových válcovaných profilů, barevnost je laděna do syté hnědočervené, která upomíná k barvě základního podnátěru. Architekti zachovali původní vzrostlou zeleň typickou právě pro periférie — rozsochatý javor, vzrostlý pajasan a břízu, a doplnili ji o další, čímž vznikl malý stinný hájek. Revitalizace plácku byla součástí projektu Brnox Kateřiny Šedé.

V Šumperku, Olomouci, Zlíně a nyní konečně i v Brně najdete skvělou kavárnu Pikola. První pobočku s vlastní pražírnou otevřeli nadšenci do dobré kávy v roce 2014 na náměstí v Šumperku. Brněnský espresso bar a prodejnu najdete na Jakubské, ve stínu gotického kostela sv. Jakuba, kde se Pikola zařadila do velké rodiny nejrůznějších podniků, které z této části města dělají zejména v letním období nikdy nekončící festival. Nabízejí tu to nejlepší z aktuální produkce na dvou mlýncích, designovku v podobě kávovaru Modbar a něco sladkého k zakousnutí.

❺→  VODOJEMY ŽLUTÝ KOPEC

vodojemybrno.cz

Tři historické vodojemy na Žlutém kopci přišly o svou náplň, tedy o vodu, v roce 1997. Poté, co díky silné občanské iniciativě unikly ze spárů developera, který chtěl v těchto unikátních prostorách vybudovat podzemní parkoviště, byly zrenovovány a od loňského jara jsou zpřístupněny veřejnosti jako průmyslová památka. Tři gigantické stavby, dvě cihelné a jedna betonová, které evokují vznešené středověké chrámové prostory, vznikaly postupně v letech 1874, 1894 a 1917. Jejich návštěva vám přinese silný, na technických základech postavený zážitek.

❼→  KUMST

kumstbrno.cz

Budova nynějšího kreativního hubu KUMST je památkově chráněným objektem z konce 30. let 20. století od architekta Vinzenze Baiera. V minulosti se zde vystřídala akademická menza, kino pro stavitele, umělecká škola i galerie. Nyní tu sídlí Kreativní hub KUMST, který podporuje ty, kteří se chtějí živit svojí tvorbou — architekti, designéři, grafici nebo třeba herní vývojáři. Účelem budovy je podpora růstu kreativních průmyslů v jihomoravském regionu s důrazem na akcelerační programy a další podpůrné akce pro mladé tvůrce a firmy. Původní budovu upravilo k novému užití architektonické studio KOGAA ve spolupráci s interiérovou architektkou Denisou Kubíček Strmiskovou. Součástí rekonstruovaného objektu je nyní showroom lokálních tvůrců, kavárna, velký sál pro společenské a vzdělávací akce, komunitní dvůr, sdílené konferenční místnosti a ři patra studií, ateliérů a coworkingových prostorů pro kreativní komunitu.

❻→  BANGO

Jedním z největších gastro hitů současného Brna je bistro Bango na Botanické 19. Otevřeli ho tři kamarádi, Natálie Benk, Josef Janečka a Anna Holešinská, kteří v něm „znásilňují“ japonskou a českou kuchyni do dokonalé fúze. „Japonské kuchyni se věnuji už spoustu let. Začínala jsem v tehdejším Koishi, což byla moje první práce po střední škole. Zkoušela jsem i jiné směry, ale nakonec jsem se k Japonsku znovu vrátila. Pak jsem odjela na pár měsíců do Singapuru, kde jsem si projedla Asii a nasávala inspiraci k otevření vlastního podniku,“ přibližuje Natálie Benk. Na jídelním lístku najdete takové zajímavosti jako třeba ramen s roládou z bůčku opečeného na ohni, kroupovým jelitem, smaženým kysaným zelím a majoránkovým olejem s česnekem. Nebo vafle s dokřupava smaženým kuřetem s teriyaki sirupem a miso-kuřecím máslem.

❾→  AJALA

ajala.cz

Brněnská čokoládovna Ajala se rozhodla pořídit si malý krámek v centru města a o návrh interiéru požádala ateliér Jung architekti. „Vlastní obaly Ajala čokolád jsou velmi pestrobarevné a probouzejí k otevření chuťových pohárků. Návrhem obchodu jsme se snažili tuto pestrost podpořit a doplnit. Proto je interiér zahalen do pískové/béžové barvy na stěnách, závěsech a v povrchové úpravě světlého dřeva. Prezentace tabulek čokolád i ostatních produktů probíhá uprostřed místnosti na různobarevných totemech, které se dají přemisťovat. Můžete si tak vyskládat prezentační displej, nebo podstavu pro veliký degustační stůl nebo jednotlivé ostrůvky z totemů pro čokoládový rituál. Totemy zároveň slouží jako úložné boxy, takže i když to tak na první pohled nevypadá, čokoláda je na zdánlivě malém prostoru schovaná opravdu všude,“ popisuje interiér architektka Barbara Jung.

❽→  DEPOZITÁŘ

moravska-galerie.cz

Moravská galerie drží krok s uměleckým světem, a tak na podzim otevřela nový depozitář v areálu bývalých vojenských kasáren v Brně-Řečkovicích, který bude sloužit nejen k uskladnění sbírek moderního, současného a užitého umění, ale také bude od letošního května zpřístupněn veřejnosti. Cílem je nabídnout nový typ zážitku s uměním, kde návštěvníci nahlédnou do každodenního provozu muzea a uvidí, jak se odborníci o sbírky starají, digitalizují je, čistí a konzervují. Tento inovativní přístup k prezentaci sbírek umožní například vidět celou kolekci orientálního umění, která dosud nebyla veřejně dostupná. Otevřený depozitář nabídne komentované prohlídky a workshopy, které přiblíží práci muzejních odborníků a posílí kulturní význam této nové budovy v městské části Řečkovice.

SUVENÝRY

❶ NEMÍSTA

Průvodce po brněnských ztracených lokalitách, koncepce a text: Silvie Šeborová, k dostání v infocentrech TIC BRNO nebo na darkyzbrna.cz, 440 Kč

❷ MIKINA DEPOOPEN

Merch Moravské galerie, k dostání v galerijních obchodech, 1 200 Kč

❸ ČOKOLÁDA

DEZERTÍNA AJALA

Skvělá kombinace čokolády, malin a pistácií, prodává Ajala, 117 Kč

❹ SET BOHUSLAV FUCHS OD SKLÁRNY KVĚTNÁ

K dostání v infocentrech TIC

BRNO nebo na darkyzbrna.cz, 1 599 Kč

❺ KABELKA DORCADION CITY / VLADIMIR PROCHAZKA

Karbonová kabelka, k dostání na vladimirprochazka.com, 12 558 Kč

SHOWROOM

BLUEBERRIES JEWELRY Kolekce šperků Emergence (na obr. náušnice Daintree) od studia Blueberries Jewelry je oslavou organických vzorů. Prsteny, náušnice a náhrdelníky vznikají hravou a experimentální metodou ručního tvarování na horké kovadlině. Reliéfní struktury, připomínající stromy a kořeny, jsou výsledkem samoorganizujících se vzorů a následného zpracování drahých kovů technologií odlévání do ztraceného vosku. Výsledné šperky kombinují jemné reliéfní vzory s kontrastními zdobnými prvky, jako jsou kubická zirkonia s výbrusem bageta, sladkovodní perly, české granáty, safíry či velké tanzanity.

SHU UEMURA ART OF HAIR Niche značka stylingu a vlasové péče uvádí zcela první Eau de parfum florale. Vůně našla inspiraci v půvabu produktové řady essence absolue. Zavede vás ke břehům japonského ostrova Tošima, kde se skrývá čistoskvoucí květ vzácné kamélie. Klíčovými přísadami jsou pro hlavu esence bergamotu i mandarinky a přirozené estery hrušky, pro srdce výtažek z jasmíny, jasmínový sambac absolue a jasmínový čaj a pro základ cedrová esence s ambroxem.

LEAFYPOD Vyhlaste válku své pověsti amatérského zahradníka a zapřáhněte umělou inteligenci. Leafypod je chytrý plastový květináč, který tuší, že kytku zapomenete zalévat, dáte ji do posign, který dodá vašemu stylu nový rozměr.

„Žluté stránky“ dolCevity vás elegantně provedou

nepřeberným množstvím novinek ze světa módy, kosmetiky, interiérových doplňků i techniky. S námi vaše kroky naberou vždy ten správný směr.

LD SEATING Efektní jednobarevná, nebo odvážná kontrastní? S novou Flexi Light od LD Seating na čtyřnohé podnoži je volba na vás. Navrhněte si židli, která perfektně sedne vašemu stylu i interiéru. Na obrázku představujeme model Flexi Light CHL-N15.

FERRAGAMO Italský módní dům Ferragamo představil novou siluetu. Elegantní kabelka Scarf v sobě kombinuje splývavou jemnost telecí kůže s ručně pleteným uchem. Prostorný interiér s kapsou na zip doplňují kovové cvočky chránící spodní část kabelky před odřením. Tento model je k dostání v butiku Ferragamo, Pařížská 6, Praha 1.

JAVORINA Etablovaný slovenský výrobce dřevěného nábytku Javorina představil novinku od svého šéfdesignéra Leo Čellára. Stůl Flow, minimalistická, inteligentní pracovní stanice vychází ze zkušenosti flexibilního domova a vyhovuje zejména potřebám menších domácností, ve kterých obtížněji nacházíme prostor navíc. Celomasivní dubové tělo, dokonale vybroušené oblé tvary a prostorný šuplík doplňuje pracovní deska z linolea, vyrobeného z lněného oleje, dřevěné moučky, pryskyřice a vápence. Chytrý design stolu zahrnuje diskrétně zabudovanou elektrifikaci — bezdrátové nabíjení, integrované zásuvky USB i USB-C konektory nebo dotykové LED podsvícení. Vše schované pod krytem, který elegantně splývá s pracovní deskou. Symbolickou inspiraci si nese Flow z Hammondových varhan, a to jak ve tvarosloví a kompaktnosti, tak po stránce technologické inovace. Vedle samostojné varianty nabízí produkt i možnost instalace přímo na zeď.

HYUNDAI E3W Elektromobily snad jednou spasí svět, ale zároveň existuje obava, že do některých částí civilizovaného světa nebo daleko na venkov by se mohly probojovávat zatraceně dlouho. I proto Hyundai přichází s konceptem dostupných elektrotříkolek, které by v Asii mohly nahradit rikši nebo tuk-tuky. Malá vozítka jsou zdrojem velkého znečištění. Jejich elektrifikace by mohla značně proměnit např. indické aglomerace.

DON PAPA GAYUMA Filipínský rum s tmavě jantarovou barvou, intenzivním nakouřeným tónem a kořenitým závěrem je dalším přírůstkem do široké rodiny Don Papa. Zaujme výraznou rašelinovou vůní, jemnými tóny vanilky, nádechem pomerančové kůry a silnou kakaovou chutí doplněnou hřebíčkem a mátou. Don Papa Gayuma vzdává hold mystickým rituálům prováděnými

Babaylany, filipínskými šamany. Vychutnáte si ho jak čistý, tak v koktejlu. K dostání na drinkito.cz.

JUNGVIRT Sklářský designér se ve své tvorbě pravidelně vrací ke kolekci Garden, již průběžně rozšiřuje o další série a limitované edice. Tentokrát vyšel z původní Garden Basic a vytvořil její zmenšenou verzi. Vázičky Garden Basic Mini tak zaujmou nejen svým charakteristickým tvarem, ale též velikostí a kombinovatelností do skleněných zátiší.

FRANTIŠEK

APOLLO DSKY MOONWATCH Britský hodinkový start-up vás vezme až na Měsíc. Výtvor z oceli, která je potažená keramikou a protkaná micro-OLED displeji, je odkazem na navigační počítač mise Apollo. Velmi specifické ovládání zkratkami, čitelnost jen pro zasvěcené, ale také okamžitý zájem ze strany širokého okolí. A to nejlepší? Cena se nepohybuje na vyšší oběžné dráze!

PLANET ZEN Legendární masáže v boutikovém spa Planet Zen jsou ideálním způsobem, jak přežít zimu a dočkat se ve zdraví jara. Díky autentickým thajským, balijským nebo ajurvédským procedurám zažijete doslova znovuzrození. Pokud se vám nebude chtít hned domů, sklenička vína v příjemné atmosféře bistra hotelu Maximilian váš zážitek ještě umocní.

DIPTYQUE Svíčka Amande je inspirovaná královským (tříkrálovým) koláčem, který se v mnoha zemích včetně Francie peče a nabízí v průběhu ledna. Evokuje hedvábný krém se sladkou mandlovou příchutí, který je pro koláč typický. A její neodolatelná vůně nabízí opravdové potěšení pro smysly.

ROOM 1015 Rebelský parfémový brand přichází s extravagantní vůní Jasmine Freak. S tropickou živostí manga, exotickým půvabem jasmínu a krémovou smyslností tuberózy umožňuje rozkvět odvážného světa, kde se daří individualitě a sebevyjádření. Móda, hudba, film, literatura a samozřejmě všechny šťavnaté složky se v ní prolínají a oslavují svobodu a kreativitu. Prodává myskino.cz.

BROKIS Ve sklářské huti, kterou najdete v malé vesničce Janštejn schované uprostřed Vysočiny, vznikají pod rukama mistrů sklářů nádherná svítidla podle návrhů českých i světových designérů. My vám představujeme křehký kousek od art direktorky BROKISu Lucie Koldové. Jemná záře stolní lampy Spectra navozuje klidnou a intimní atmosféru. Dvě velikosti lampy jsou k dispozici v transparentním, kouřově hnědém nebo šedém a opalínovém skle. Intenzitu světelného zážitku lze modulovat díky integrovanému stmívači.

Archetypální silueta lampy je doplněna o sofistikovaný oboustranný světelný zdroj, který umožňuje plynule přesouvat světlo nahoru nebo dolů do skleněné základny. Ta zároveň slouží také jako stínidlo a dodává objektu pocit lehkosti a vznešenosti.

skrz přední sklo. Design je v moderním duchu čistý, hladký a minimalistický. Před řidičem je pouze menší informační displej, doplněný standardně dodávaným průhledovým displejem s vysokým rozlišením přímo v zorném poli, vedle něj je velká plocha 14,5palcové dotykové obrazovky infotainmentu. Ohromné odkládací prostory ve středové konzole vznikly nejen přesunem k čistě elektrické platformě (středový tunel tak není potřeba), ale také přestěhováním voliče automatické převodovky na páku za volantem a eliminací prakticky všech fyzických tlačítek. Volvo EX90 bude v nabídce alternativou k faceliftovanému a u českých zákazníků velmi oblíbenému modelu XC90. Pro automobilku je to velký milník, takže se v rámci roadshow s novinkou pochlubila v předstihu několika měsíců. Zájemci se mohli přesvědčit, že Volvo ctí tradice, ale zároveň hledí kupředu, takže nabízí plnohodnotné sedmimístné SUV, v němž hraje hlavní roli prémiová kvalita a bezpečnost. Místu

Je to skutečně koráb, což vnímáte, už když se k pětimetrovému vozu blížíte. Extrémně populární elek -

trické Volvo EX30 bylo nejmenším a dost možná i nejroztomilejším vozem v nabídce značky, přičemž královská EX90 si z jeho hravého designu půjčuje to nejlepší. A navíc umí spiklenecky mrkat! To když vůz odemknete na dálku a dva pásky denního svícení se nečekaně rozevřou a odhalí čočky potkávacích a dálkových světel. Senzorické představení ovšem teprve začíná. Vysunou se totiž kliky, které jinak z aerodynamických důvodů tvoří s dveřmi jednolitou plochu. I v případě třeskutých mrazů je prý elektromotorek v klice dost silný, aby prorazil ledovou krustu. Stačí jeden pohyb a sedíte v pohodlných křeslech, které jsou dominantou seversky jednoduchého, ale luxusního interiéru. Vše svítí, vše pracuje, ale vy jste v chrámu absolutního ticha. Vůz je připraven k odjezdu, ale vy se chcete ještě chvilku kochat i něčím jiným než výhledem

Volvo ještě nikdy nebylo pohodlnější, tišší a luxusnější. Přivítejte novou vlajkovou

loď, kompletně elektrický milník jménem EX90.

Nové Volvo EX90 zvládne svou baterii dobít z 10 % na 80 % kapacity za pouhých třicet minut. Navíc je vybaveno technologií obousměrného nabíjení. Může být tedy i zdrojem elektrické energie například pro vaši domácnost.

sklopených zadních sedačkách objemem zavazadlového prostoru 590 litrů. Volvo EX90 se za každé situace přizpůsobí vašim potřebám. Najezdilo miliony testovacích kilometrů, aby ho nic na světě nezaskočilo. Naživo je elegantnější než na fotkách, na vlastní kůži je schopnější, než se odvažujete doufat.

V Česku se bude prodávat se třemi výkonovými

specifikacemi ve třech výbavách. Standardem je základní výbava Core, dalším stupněm bude Plus a to nejlepší vás čeká s vrcholným balíčkem Ultra. Pohon všech kol je k dispozici u obou dvoumotorových výbav Twin Motor, přičemž ta s přídomkem Performance nabídne 517 koní, zrychlení z nuly na sto pod pět sekund a dojezd až 624 km.

To je fantastická dynamika i při plném obsazení. Pokud vás jede pouze pět, disponuje EX90 při

I elektrické vozy Volvo mají charakteristický světelný podpis, v němž lze rozeznat thorovské T. Navíc jsou světla animovaná a komunikují s řidičem při odemknutí či zamknutí vozu. a pohodlí ve třetí řadě sedadel byla věnována zvýšená pozornost. Ve výbavě najdeme například radary hlídající vnitřní prostor, které dokážou rozpoznat i pohyby dýchajících dětí nebo domácích mazlíčků — již tedy nehrozí, že byste je nechtěně zapomněli v autě. A pokud opravdu nutně potřebujete odběhnout, vůz jim automaticky zapne klimatizaci a bude udržovat příjemné prostředí. Volvo EX90 je díky supermoderní architektuře nejbezpečnějším vozem v historii značky.

EX90 je nejbezpečnějším Volvem v nabídce. Díky tzv. LIDARu a dalším radarům, kamerám i senzorům propojeným v jeden nesmírně výkonný a sofistikovaný

systém si vůz dokáže vytvořit dokonalý obrázek o velmi širokém okolí (člověka rozpozná až na 250 metrů).

Opravdové dřevo, skutečný hliník a čalounění s podílem ovčí vlny nebo z biokompozitního materiálu Nordico. Nad pravou kůží už totiž automobilka z ekologických a etických důvodů udělala křížek.

PŘEDPLATNÉ

1 230 Kč.

SIMPL THERAPY

Gel to oil cleanser je olejový gel na čištění a odlíčení pro všechny typy pleti, zejména pak pro dehydrovanou, suchou a velmi suchou pleť. Hydra shot mask in sea and sand je gelová maska na podporu hydratace a zklidnění pokožky. Její lehoučká konzistence, která neucpává póry, je naplněná zvlhčujícími složkami, jež spolu pracují a poskytují dlouhotrvající hydrataci. Proniká do hloubky a posiluje kožní bariéru, aby zabránila ztrátě vody. Gelová maska, jednoduchá na použití, zaručeně vyhladí, obnoví a zjemní pokožku.

X3THE NEW

Modely

BMW X nyní se sadou zimních kol v ceně.*

Radost z jízdy

* Nabídka zimních kompletních sad kol zdarma pro modely BMW X platí vždy na základní sadu kol pro daný model. V případě, že se zákazník rozhodne pro vyšší sadu, doplatí pouze rozdíl v ceně. Nabídka neplatí pro modely BMW X7 a BMW XM. Tato akce platí do odvolání, nejpozději do 31.3.2025, změna cen vyhrazena. Pro finální kalkulaci a nabídku kontaktujte autorizovaného dealera BMW.

**BMW X3 M50 xDrive: Spotřeba paliva, kombinovaná WLTP v l/100 km: 8,4–7,7; Emise CO2, kombinované WLTP v g/km: 189–175.