Dolce Vita, 10 2024

Následujte vlastní touhu

Soubor unikátních vil

s výhledy na Prahu

skycityvillas.cz

Nové VOLVO XC90 přijíždí do ČR

K vidění ve vybrané dny od 11. do 19. 10. u vašeho autorizovaného partnera.

Ve verzi plug-in hybridního a mild hybridního benzínového motoru.

Technické údaje Volvo XC90 – emise CO2: 30–208 g/km, spotřeba 1,2–9,2 l / 100 km (WLTP). Předpokládaný dojezd až 87 km (WLTP). Veškeré technické údaje závisí na jízdních podmínkách a typu vozu.

rimska34.cz

Velkorysé byty ve stylu dolce vita

Žijte vinohradskou noblesou, v kulisách

unikátního secesního domu, v srdci jedné z nejkrásnějších pražských čtvrtí.

EXKLUZIVNÍ

ZASTOUPENÍ

24

AGENDA

Nejžhavější novinky z kreativního světa

78

ROZHOVOR

Slavný lotyšský designér Germans Ermičs

88

52 72

DESIGN

Co nás čeká na Designbloku 2024

DESIGN

České sklo a keramiku si oblíbili naši pěvci

ARCHITEKTURA

Kompaktní prostorová hra od studia Malý Chmel

100

ARCHITEKTURA

Přírodní spiritualita kaple v jihomoravské

Nesvačilce

116

BACKSTAGE

Jiří Krejčiřík nás provedl svým vyladěným studiem

94

INTERIÉR

Na jezeře Como jsme navštívili vilu značky

Baxter

106

SERIÁL

V hloubi finských designérských dějin

124

AUTO

Německé lásky

Leopolda Bareše

ANATOMIE

Zvuk dánského mistra

Jacoba Jensena

168

GASTRO

Připili jsme si stylovým a chutným českým pivem

184

CESTOVÁNÍ

Vydejte se za brazilskou modernou do Sao Paula

192

132

DESIGN

Hodinářství

hlásí návrat

zlaté klasiky

154

136

FASHION

Módní katarze ve společnosti ikonických vozů Porsche

INTERIÉR

Prozkoumali jsme nová pracoviště českých kreativců

176

KULTURA

Aktuální výstavy, které nesmíte minout

CESTOVÁNÍ

Ztraceni v pohodlí uprostřed švýcarských Alp

196

SHOWROOM

Vychytávky pro váš snadnější život

Vědět, objevovat a porozumět,

ČASOPIS

KREATIVNÍ ŘEDITEL Jan Králíček

ART DIRECTOR Petra Roubalová

EDITORKA Tereza Finková

VEDOUCÍ REDAKTOR

ARCHITEKTURA & DESIGN Adam Štěch

REDAKTOR Václav Rybář

SOCIAL MEDIA Sandra Kisić

AUTOŘI

Eva Hlinovská

Vladan Šír

Eliška Vrbová

FOTOGRAFOVÉ

Filip Beránek

Ondřej Bouška

BoysPlayNice

Mojmír Bureš

Critical Styling Service

Alex Shoots Buildings

Lucie Fenclová

Studio Flusser

Kristina Hrabětová

Adam Štěch

Karel Štěch

Radek Úlehla

ONLINE

dolcevita.cz instagram/dolcevitacz facebook.com/dolcevitacz

Vojtěch Veškrna VYDAVATEL

Miloš Štěpař

New Look Media, s.  r. o.;

Apolinářská 3 120 00 Praha 2

ADRESA REDAKCE

Apolinářská 3

120 00 Praha 2 info@dolcevita.cz jméno.příjmení@dolcevita.cz

INZERCE

Michaela Hromádková obchodní ředitelka michaela.hromadkova@newlookmedia.cz

Andrea Manhartová andrea.manhartova@newlookmedia.cz

Hana Pavelková hana.pavelkova@newlookmedia.cz

Jakub Šuťák jakub.sutak@newlookmedia.cz

Monika Matějková manažerka distribuce, výroby a logistiky monika.matejkova@newlookmedia.cz

Názory vyjádřené v časopise dolCevita odrážejí závazek redakce poskytovat čtenářům jedinečný obsah a potvrzují její oddanost kreativitě. Časopis dolCevita je registrován u MK ČR E 13511, ISSN 1213-7502. Podávání novinových zásilek povolila Česká pošta, s. p., odštěpný závod Praha, č. j. nov. 6144 / 96. Předplatné v ČR je zajištěno v SEND, spol. s. r. o.; Ve Žlíbku 1800/77, Hala A3 193 00, Praha 9 Horní Počernice; 225 985 225; send@send.cz, www.send.cz.

Tisk zajišťuje tiskárna Triangl, a. s., Beranových 65, 199 02 Praha 9-Letňany a distribuci PNS a.s.

SUPERMOON DESIGN GIAMPIERO TAGLIAFERRI

Říjnové číslo dolCevity je již tradičně věnováno designu a všem jeho rozmanitým podobám. Hned v úvodu přinášíme redakční výběr zajímavých projektů, které se letos představí na festivalu Designblok. Ten je zaměřen na téma Mládí s nenápadným podtitulem Forever, protože jak víme, věk je jenom číslo. Například retrospektivní přehlídka tvorby sedmdesátníka Bódy Horáka v Uměleckoprůmyslovém museu ukazuje, že mladého ducha si můžete zachovat po celý život. Hravý a až dětsky zvídavý přístup k životu nám předvedl další sedmdesátník Karel Štěch, který pro nás nafotil naprosto unikátní seriál, v němž hraje hlavní roli české sklo a ptáci poletující zahradou. Jeho syn Adam provázel po Praze lotyšského designéra Germanse Ermičse a u piva s ním pak probral vše, co formovalo jeho originální tvůrčí svět. Od dětství v bývalém Sovětském svazu přes studia na Akademii designu v Eindhovenu, objevení uměleckého hnutí Light and Space až po současnost ve vlastním ateliéru v Amsterdamu. Jeho o trochu mladší český kolega Jiří Krejčiřík mě zase pozval do svého nového studia a ani on se neubránil vzpomínkám na středoškolské období, kdy cizeloval svou zručnost, již dodnes ve svých projektech uplatňuje, a vyzvedl zásadní moment svého dalšího směřování, a to studium na Královské akademii umění v Kodani. Podobně ocenili členové ateliéru Malý Chmel možnost ročního studia architektury ve Švýcarsku, bez nějž by si asi netroufli na tak experimentální projekt rodinného domu, který se dostal do nominací na Českou cenu za architekturu.

Říká se, že člověk se mentálně zasekne v tom období, ve kterém se cítil nejlépe. A my bychom byli hodně překvapení, kdyby to bylo jindy než právě v mládí. ●

editorka Tereza Finková

Critical Styling Service, Julia, Ema and David in Prada, Praha, 2024

Critical Styling Service, David in Prada, Praha, 2024

Critical Styling Service, Ema in Prada, Praha, 2024

Nekonečný příběh

TEXT

Adam Štěch 〔AŠ〕, Jan Králíček (JK), Tereza Finková 〔TF〕

Na oboru nezáleží, pokud jste odhodláni povýšit svou práci na úroveň umění. Novinky v architektuře, designu, módě a kultuře sledujeme bedlivě a společně vybíráme, co by nemělo uniknout pozornosti čtenáře dolCevity.

ÚNIKOVÝ KÓD

móda 〔JK〕

Ruku na srdce, kdy jste naposledy slyšeli o značce Pucci? A víte, kdo je Camille Miceli? A co mají tyhle dvě otázky vlastně společného? Camillle Miceli, jedna z nejvlivnějších a zároveň nejtajnějších pařížských osobností v kreativním průmyslu, před dvěma lety nastoupila do florentského módního domu, aby se stala strůjkyní jeho velkého návratu. Módní dům založený v roce 1947 Emiliem Pucci, politikem, designérem a sportovcem, je známý svými kultovními psychedelickými printy, a přestože byl jeho první výrobek lyžařská kombinéza (prý ji Pucci vymyslel), proslavil se spíše oblečením pro jet set dýchánky na Capri nebo v Saint Tropez — sexy plavkami, hedvábnými kaftany a superslim kalhotami. Camille, která putovala od jednoho módnímu domu k druhému (byla osobní asistentkou a návrhářkou šperků u Louis Vuitton, když tam pracoval Marc Jacobs, dělala pro Chanel, navrhovala runway šperky pro Rafa Simonse a Dior a vrátila se do Louis Vuitton, když tam nastoupil Nicolas Ghesquière), konečně dostala práci, kde může uplatnit všechny své schopnosti najednou. Postupně tak vrací na scénu značku, která se díky ní stává zase aktuální. Své kolekce představuje na unikátních místech, vkládá do nich postmoderní i TikTok odkazy a pracuje s kreativními siluetami.

TEKUTÁ GUMA

design 〔AŠ〕

Experimentální výrobní proces stojí za kolekcí nekonvenčních nábytkových solitérů od multidisciplinárního studia LS Gomma z Belgie, které se již dlouhodobě zabývá procesem lití gumy. Tentokrát ji použili na jednoduché objekty z perforovaného plechu, aby vznikly organicky neurčité a ve své podstatě náhodné formy. Litím tekuté gumy docílili taktilní struktury, která se díky přilnavosti materiálu nerovnoměrně rozvrství do gestických vrstev připomínajících informelní umění nebo radikální pryskyřicový design italského guru Gaetana Pesceho. Součástí kolekce je několik židlí a podlahových svítidel, které byly takto společně poprvé představeny na skupinové výstavě Tutto Passa v kurátorském prostoru Uppercut v Antverpách. Už teď se těšíme na další tvorbu tohoto nadějného autorského studia.

design 〔TF〕

PRŮLOM

Nová sluchátka Beoplay H100 čerpají z historie dánské audioznačky Bang & Olufsen a redefinují budoucnost poslechu hudby. Mají propracovaný režim aktivního potlačení hluku, novou modulární konstrukcí a nádherný design. Samosebou.

design 〔JK〕

PROSTŘENO

Na jaře na milánském design weeku představila italská značka Bitossi novou kolekci Oggetti Lenti, výběr předmětů, které vyprávějí příběhy svých tvůrců, skvělých mistrů řemeslníků, jako je například Kolumbijec Mercedes Salazar.

design 〔JK〕

STREET GIRL

Čerpá inspiraci z graffiti nebo od Duchampa? Těžko říct, ale nápis Miss Dior má nová kabelka od značky Christian Dior z obou stran. Prodává se i v černé a zářivě růžové variantě, ale tato černobílá se od svého uvedení ma začátku září stala hitem sociálních sítí.

šperk 〔JK〕

TRILOGIE EMOCÍ

V roce 1924 se poprvé ukázal veřejnosti prsten s názvem Trinity, který vymyslel sám Louis Cartier a který dnes představuje mnohem víc, než si jeho tvůrce kdy mohl přát. Jednoduchý design, stojící na principu spojení tři prstenů ze žlutého, bílého a růžového zlata v jeden objekt, symbolizuje různé aspekty vztahu: věrnost, přátelství i lásku. Cartier prsten vyrábí už sto let a výročí oslavil nejen edicí jeho nové verze (ve čtvercovém tvaru), ale spustil také kampaň, kde září ambasadoři značky Paul Mescal, Jisoo, Yara Shahidi, Jackson Wang a Labrinth. Cesta a úspěchy každého z ambasadorů odrážejí základní hodnoty Trinity a oslavují diverzitu, lásku a kreativitu.

KLÍCKA

architektura 〔AŠ〕

Výrazná červená barva lehké konstrukce ztrácející se v zeleni nekonečného lesa. Už při prvním letmém pohledu nás napadlo, že by projekt domu Detif mohl být v Chile. Proč? Červená je totiž oblíbená barva chilského architekta Guillerma Acuñi. Pro svůj projekt letního domu v nedotčené přírodě oblasti Chiloé se nechal inspirovat optickou hračkou s názvem thaumatrop, konkrétně takovou, kde se nachází figurka ptáčka, která při jejím otáčení působí, jako by byla v kleci i mimo ni. Optický efekt charakterizuje i tento originální chilský dům, jehož objem je uzavřen v lehké dřevěné kleci. Obydlí tak díky různým fasádním vrstvám získává jedinečný vztah mezi svým okolím a vnitřním prostorem.

PŘEDĚLEJ TO!

móda 〔JK〕

White Canvas: LV Trainer in Residency je název projektu, který Louis Vuitton představil vloni v Miláně a ve kterém oslavuje své pevné spojení se světem umění. Vybraní tvůrci dostávají bílé tenisky LV Trainer (poprvé představené na pánské show v sezóně jaro/léto 2019), jež přetvářejí a přepracovávají k obrazu svému. Tentokrát byli osloveni čínští umělci Zhou Yilun (❸, ❹, ❺) a Wen Na (❶, ❷). Umělecká praxe prvního jmenovaného se točí kolem konceptu znovuzrození, pracuje s běžnými předměty a vdechuje jim nový život. Tím, že neguje a převrací vztah mezi formou a obsahem, se snaží přehodnotit způsoby masové produkce jako takové. Wen Na se inspiruje éterickým světem čínských božstev. Pracuje s mýty a legendami, vytváří nástěnné malby, kde stírá hranice mezi realitou a fantazií. Kolekce se představila 23. září v Číně a v Evropě ji uvidíme od 1. prosince v Galeries Lafayette v Paříži.

One Page, design Ron Arad 2O24

Photo Alessandro Paderni / Dancing Flowers by Massimo Gardone

DRUHÝ DECH

móda 〔JK〕

Deset let své novodobé historie oslavila značka Nehera retrospektivní přehlídkou na náměstí Svobody v Bratislavě. Původně československá značka konfekční módy, kterou založil v Prostějově Jan Nehera ve třicátých letech, inovovala způsoby prodeje a distribuce módy a stala se průkopníkem dostupného a kvalitního odívání. Podobně jako Baťa expandovala do celého světa, kde zakládala své filiálky. Novodobá historie Nehery je už více o luxusní slow fashion, která čerpá z modernistického tvarosloví a z tradice česko-slovenského textilního průmyslu. V ateliérech v Bratislavě píší Bibiana a Ladislav Zdútovi pokračování jejího příběhu. Nového ducha a sofistikovaný styl jí vdechl před deseti Samuel Drira, francouzský stylista a návrhář, který pracuje jako módní konzultant po řadu značek. Posledních sedm sezón navrhovala úspěšná česká designérka Monika Drápalová, návrhy textilních dezénů vytvářel například Juraj Straka. Nehera ale neuvádí jméno designérů, snaží se pracovat v módu tichého luxusu, kde jméno tvůrce není důležité, protože vše řídí kvalita a prvotřídní řemeslo. Nehera má obchod ve Vídni a nyní chystá otevření druhého butiku v Bratislavě. Jejich kolekce prodávají concept story po celém světě. nehera.com

Široká série umyvadel z litého mramoru včetně několika druhů koupelnového nábytku. Rozmanitá kolekce pro všechny styly koupelen.

Design Vrtiška&Žák

POPRVÉ SPOLU

móda 〔JK〕

Mít dobrého souseda se vyplatí! Francouzská značka Ouest Paris požádala své sousedy u kanálu Saint Martin, inovativní label Cahu, aby pro ni navrhl nové verze jejich slavné funkční tašky Pratique. A tak si zakladatel Ouest Arthur Robert a zakladatelka Cahu Clémence Cahu jednou takhle otevřeli společně lahev vína a přemýšleli, kam takovou klasiku můžou ještě posunout. Praktickou tašku z recyklovaného PVC obohatili o luxusní kožené detaily a vytvořili její mikro a makro verzi. The XXS je ideální cross body, kdežto The XL je zase dokonalý weekender. Záleží na tom, kam se chcete vydat.

SHOWROOM Mánesova 78 Praha

latable.cz

PROBUZENÁ ELEGANCE

interiér 〔AŠ〕

Během letošního podzimu otevře své brány pražská pobočka hotelu W Prague v rekonstruované budově bývalého legendárního hotelu Evropa na Václavském náměstí, který v roce 1905 vznikl podle návrhu architektů Aloise Dryáka a Bohumila Hypšmana. Tento secesní skvost získá po letech opět své důstojné místo v pražské společnosti. Ve spolupráci s mezinárodně uznávanými architekty Benoy a oceněným interiérovým studiem AvroKO z Londýna a za podpory místní kanceláře Chapman Taylor vytvoří W Prague moderní koncept, který propojí bohatou minulost budovy jakožto kulturního centra pražské společenské a intelektuální scény s její budoucností. Hotel nabídne 161 stylových pokojů a apartmá včetně WOW Bohemia Duplex, charakteristického W Lounge doplněného zahradou Fantastic Garden a Above Rooftop barem s impozantním výhledem na panorama města. To vše, včetně řady unikátních uměleckých děl a s moderní přístavbou v zadním traktu, inspirované historií a kulturou Prahy.

design

POLSTROVANÁ

Vitra uvádí speciální verzi své židle Eames Fiberglass s označením La Fonda. Sklolaminátovou židli totiž doplňuje čalouněný sedák s motivem od designéra Alexandra Girarda, který použil podobné vzory v interiéru restaurace La Fonda Del Sol v New Yorku v roce 1960.

design 〔JK〕

DVĚ V JEDNOM

Už sedmnáct let je kabelka Neverfull symbolem praktičnosti a lehkosti. Louis Vuitton nyní přichází s její novou verzí Neverfull Inside Out, kde, jak název napovídá, lze při nošení využít plnohodnotně obě její strany. Co bylo skryto, se nyní staví na odiv.

WOMEN POWER

móda 〔TF〕

V posledních kolekcích se značka Port of Stars začala aktivněji stavět k procesu spolupráce, překlenujíc propast mezi designem a módou. V návaznosti na nespokojenost se standardizovanými představami o tom, jak by měl být módní label prezentován, přináší radikální přístup k velikostem, strategii zero waste a udržitelného kreativního procesu. Díky této filozofii vyniká design a do popředí se dostávají materiály a díky tomu byla také do týmu přizvána designérka Lucie Koldová. A pokud ji alespoň trochu znáte, víte, že jejím nejoblíbenějším kouskem oblečení je overal. Ten, který navrhla ve spolupráci s POS, má minimalistický design se zvýrazněnou partií ramen, otevřený zadní díl a jemné rozparky z průsvitného hedvábného materiálu. Jeho design v sobě kombinuje sílu a křehkost v dokonale něžné siluetě.

OBYTNÝ KOSTEL

architektura 〔AŠ〕

Velké atrium dosahující výšky tří pater se stalo centrem nového domu, který španělské studio H Arquitectes navrhlo pro úzkou parcelu v Barceloně. „Jedná se o podlouhlý

pozemek, který nám umožnil obnovení tradiční typologie vnitřního nádvoří nebo atria, které se stalo srdcem celého domu, nejreprezentativnějším prostorem, ale také místem, které nepřímo ovlivnilo podobu ostatních prostor, jež ho obklopují,“ hovoří o projektu s názvem Casa 1736 architekti David Lorente, Josep Ricart, Xavier Ros a Roger Tudó. Velké atrium rozděluje dům na dvě části. V té orientované do ulice najdeme koupelny a některé ložnice, zatímco směrem dozadu se dům skrze odsazené ocelové balkony otevírá velkými otvory ve všech patrech do téměř stejně rozsáhlé zahrady. Originální konstrukce Casa 1736 byla vytvořena pomocí vrstev litého betonu smíchaného s různými druhy písků a štěrků, čímž bylo dosaženo konečné úpravy připomínající udusanou hlínu. Struktura betonu je zemitá a taktilní, vytváří stíny a navozuje v interiérech starobylou atmosféru. Zvrchu pronikající světlo ji však odlehčuje a dotváří až spirituální prostor, ne nepodobný nejlepším brutalistickým kostelům dvacátého století.

design 〔JK〕

JE ČAS

Apple Watch a Hermès představily Series 10, hodinky plné inovací v designu plném tradic. Jsou tenčí a mají větší displej, řemínek dostal kromě běžného kovu a kůže novou variantu — odolný sportovní úplet. Můžete ho mít v cool dvojité verzi nebo klasický jednoduchý. V nabídce jsou tři barvy — granátově červená, námořní modř a trávově zelená.

kosmetika 〔JK〕

Limitovaná edice dvou ikonických produktů Hair resort a Anti gravity spray od australské značky Kevin Muprhy vznikla k 20. výročí značky. Minimalistický design v čistě bílém provedení je doplněn hlavičkou rozprašovače v původní barvě produktu. Dokonalý účinek pro objem a ochranu vlasů zůstává stejně jako podmanivá vůně.

DIVNÉ HVĚZDY

móda 〔JK〕

Jak zůstat v módě relevantní? A souvisí životnost pozornosti ke konkrétní značce s kvalitou jejich produktů a designu? Nebo se móda už definitivně přesunula do kategorie showbyznysu, kde platí naprosto jiná pravidla? Trajektorii popularity značky Balenciaga lze celkem snadno použít za modelový příklad. Kdo s čím zachází, s tím také schází. Nadšení, davová psychóza, celebrity, přehlídky jako umělecká performance, o kterých mluví celý svět, a pád až na dno kvůli skandálu s nepovedenou reklamní kampaní. Ústup do pozadí, soustředění se na produkt a ne na příběh kolem něj. Restart. Rychlost přenosu informací je tou největší příležitostí, ale zároveň tím největším nebezpečím. A čeká na každého s velkými ambicemi. Rychlý začátek může znamenat rychlý konec. Proto se nyní Balenciaga nesnaží šokovat, ale nabízí reklamní kampaně a přehlídky postavené na tradičních základech. Silná a prověřená celebrita, kvalitní fotograf nebo inovativní produkt. Už žádné extra emoce nebo komplikovaný storytelling. Nová kampaň na tenisky 3XL je tak pouhou sérií portrétů modelů v domácím prostředí. Nafotil ji belgický umělec Chris Lensz, který studoval umění v Bruselu, komunikaci na Central Saint Martins, ale nakonec absolvoval s kolekcí pánské módy. Pochopil tak dokonale podivnost nazvětšované běžecké tenisky, které klidně propůjčil konzervativní vizuál. Tak akorát korporátní na to, aby nikoho neurazil.

VZPOMÍNKY NA MINULOST

móda 〔JK〕

Rachel Scott, stojící za značkou Diotima, pochází z Jamajky a jako studentka lingvistiky hledala přirozené souvislosti v jazyce mezi kulturou a kreativitou. Ve své kolekci na jaro 2025 rekonstruovala vzpomínky na léto i na Jamajku. Zkoumá tradiční ostrovní rituály, tanec a pohyb, meditační techniky a jejich ukryté významy, romantizuje je a zároveň je odhaluje. Intarzuje úplet lesklými panenkami, používá třásně, průhlednou organzu, ale i pevné plátno, stříbrnými cvočky zdobí satén. Osciluje mezi minimalismem a maximalismem.

STOPKA

Klimentska 46, Praha 1

T 420 221 851 045

info@stopka.cz rimadesio.com

SYSTEM,

WALK–IN CLOSET, RADIUS DOOR. DESIGN GIUSEPPE BAVUSO

ROZCVIČKA

design 〔AŠ〕

Slovenská firma Javorina angažovala svého krajana, designéra Tomáše Krále, který dlouhodobě působí na prestižní design akademii ECAL ve švýcarském Lausanne, aby pro ni navrhl speciální soubor dřevěného nábytku sloužícího k domácímu cvičení. Pod názvem SANA společně představují vůbec první počin z nové produktové řady Javorina GYM naplňující vizi značky o celostní koncepci bydlení, v níž jednotlivé kusy nábytku představují inteligentní předměty každodenní potřeby. Tomáš Král přispěl několika cvičebními prvky, včetně nástěnné hrazdy a dvou modulárních hrazd či lavice, které poskytují možnost pohotově si protáhnout kdykoliv v průběhu dne. Nejvýraznějším produktem kolekce je nástěnná hrazda, již Král ztvárnil symbolicky ve tvaru vykřičníku. Neustále vás tak bude vybízet k tomu, abyste doma nelenili a osvobodili se z nekončícího vleku povinností a práce. Celkově se jedná o inovativní hybridní design, který i přes tradiční truhlářskou výrobu, jež za ním stojí, sebevědomě hledí do budoucnosti našich životních návyků, které se neustále mění.

ZVĚŘINEC

design 〔AŠ〕

Kreativní ředitel italské módní značky Bottega Veneta Matthew Blazey opět udeřil hřebíček na hlavičku. Již z jeho jeho předešlých projektů bylo znát, že Blazey je velkým milovníkem designu a architektury a do svých módních přehlídek či výstavních projektů vždy nějakým způsobem zakomponuje slavné designéry a architekty včetně Le Corbusiera nebo Gaetana Pesceho. Před dvěma týdny sáhl pro přehlídku značky v Miláně po další ikoně. Tentokrát po sedacím pytli Sacco, který v roce 1968 navrhla trojice designérů Piero Gatti, Cesare Paolini a Franco Teodoro pro značku Zanotta. Ve spolupráci s touto legendární firmou vytvořil Blazey několik redesignů sedacího objektu v podobě zvířat, na nichž si během přehlídky hovili prominentní hosté. Teď jsou jednotlivé kusy k dostání v limitované edici.

PRAHA Pařížská, Palladium, Westfield Chodov, OC Nový Smíchov, Centrum Černý Most

BRNO Olympia OSTRAVA Forum Nová Karolina BRATISLAVA Eurovea, Aupark, Avion Shopping Park KOŠICE Hilton

NESNESITELNÁ LEHKOST ITALSKÉHO NÁBYTKU

interiér 〔TF〕

V půvabném horském prostředí kolem městečka Bergamo se nachází soukromá vila, která se zvenku zdá být docela obyčejná, ale teprve když vstoupíte dovnitř, pochopíte, že se v ní dějí opravdu zvláštní věci. Dřevěná deska jídelního stolu se vznáší ve vzduchoprázdnu, kuchyňská linka je snad jen připevněná ke stěně a vůbec se nedotýká podlahy, stejně se chová také manželská postel v ložnici. Nadpřirozené síly? Kdepak, takhle tu čaruje italský výrobce nábytku Lago. Obývacímu prostoru dominuje kuchyně z kolekce 36e8. Nástěnné objemy jsou oblečeny do různých materiálů, jako je lakované sklo a mramor XGlass, a kombinují různé hloubky, aby vytvořily výrazné barevné a materiálové kontrasty. Stůl Air se svým minimalistickým designem přizpůsobí a promění podle potřeby — od stolu v jídelně po stůl v pracovně. Skleněné desky, které ho podpírají, můžete přidat nebo ubrat, dle rozměrů dubové desky a umístění. Dub najdete také v ložnici s ikonickou postelí Fluttua, která dává pocit spánku zavěšeného v prázdnotě. Ač to tak vypadá, Lago nebere design na lehkou váhu a pouští se do dalších inovací.

šperk 〔JK〕

UNISEX

Prada představila svou kolekci šperků v tichosti, ale o to více je o ní nyní slyšet. Především kvůli univerzálnosti kde a jak se dá nosit. Inovativní jednoduchý řetěz, který je referencí na trojúhelníkové logo značky, se transformuje v objemu i intenzitě do podoby náramků, prstenů, náhrdelníků a náušnic. Jsou jednoduché, snadno se nosí a přitom pozvednou každý outfit.

design 〔AŠ〕

KLAM

Na debutovém ročníku sběratelského veletrhu Collectibles v New Yorku nás zaujala tvorba Korejce Leea Hyungjuna, patřícího k velmi silné generaci jihokorejských designérů. Jeho stolek Wood Stack tvoří tři kovové disky, jež imitují dřevěné kruhy s odhalenými letokruhy a jsou seskupené na sebe pod vlivem tradičních kamenných věží z Jižní Koreje.

KAPSULE

design 〔AŠ〕

Tvorbu v Londýně usazeného španělského designéra Oscara Diaze sledujeme již od úplných začátků před více jak 15 lety. Jeho tvůrčí přístup plný humoru a konceptuálních hříček se nejednou zhmotnil v populárních drobných produktech osvěžujících domácí prostředí. Aktuálně představil další ze svých produktových příběhů, který vychází z jeho pracovního pobytu v Japonsku v roce 2006. Tehdy Diaz chodil často kolem slavné obytné věže Nakagin Capsule, kterou v roce 1972 navrhl japonský architekt Kisho Kurokawa jako nejvýznamnější příklad architektonického stylu metabolismus, založeného na modulárních principech flexibility a proměnlivosti. Stavbu, která byla bohužel i přes značný celosvětový odpor zbourána v roce 2022, Diaz ztvárnil jako dřevěnou stavebnici. Designér neinstruuje uživatele k tomu, aby si sestavil přesný model věže Nakagin, nýbrž mu nechává tvůrčí svobodu. Jednotlivé dílce lze totiž seskládat do mnoha variant čistě podle vaší fantazie.

První kolekce svítidel z Fragmentglass, nového materiálu, který využívá střepy skla z předchozí produkce BOMMA a vdechuje jim nový život.

KLID V CHAOSU

móda 〔JK〕

Adam Lippes každou další kolekcí dokazuje, že materiály jsou alfou a omegou jeho tvorby. Vždy si vybírá to nejlepší. Výjimkou není ani kolekce na jaro 2025, kterou představil v září v New Yorku. Najdete v ní japonský denim o gramáži 14 oz, organický kepr z jedné z posledních původních továren v USA nebo italskou plongé jehnětinu, která se chová jako jemná látka. Americká sportovní móda se dokázala za poslední roky převtělit do sofistikovaného luxusu, který je praktický a vysoce estetický zároveň. Je dobré vědět, že není jenom The Row, kdo umí mluvit tímto jazykem.

ČEKÁNÍ U VÁCLAVA

interiér 〔TF〕

Než se rozletíte do všech světových stran, zastavte se v nové restauraci Aeroporto, která vznikla na pražském letišti podle návrhu ostříleného studia Archicraft. Holešovičtí architekti stojí za úspěšnými realizacemi restaurací Masaryčka, konceptu Pilsnerka či bistra Mojo. „Přáním investora bylo přinést do interiéru moderní trendy restauračního designu a příjemnější atmosféru vycházející částečně z italského prostředí. Na rozdíl od původní dispozice se restaurace dělí do tří částí, přičemž každá nabídne trochu jiný charakter sezení a zážitku,“ říká Jan Tomáš Cieśla z Archicraftu. Logo restaurace kombinuje jeden z hlavních prvků interiérového designu v podobě opakujících se linií. Ty symbolizují proud vzduchu vznikající za letounem a letištní dráhu. Tento motiv je v interiéru ztvárněn za pomoci vlnitého plechu, který je hojně využit zejména ve výčepní části. S tematikou linií se ale můžeme setkat i na dělicích nábytkových příčkách v podobě lakovaných trubek a plechů nebo na stěnách s keramickým obkladem.

Rovnováha pro domov, tělo a mysl. Modulární systém SANA pro domácí fitness z dubového masivu.

javorina.com

Sklo, nábytek, oděvy, šperky, abstraktní formy.

Udržitelnost, technologie

a inovace.

Téma

Designbloku 2024, Mládí forever, se odráží v hravosti i vzpomínkách.

Ořezávátko, dopisní nožík, skalpel, rovné pravítko, úhloměr a trojúhelník. To není seznam předepsaných školních pomůcek, nýbrž novinky firmy Mikov, které vznikly ve spolupráci s Natálií Navrátilovou. Kolekce Office rozšiřuje sortiment značky zaměřené na nožířské zboží a kancelářskou techniku o high-endové kancelářské doplňky. „Všechny části kolekce vznikají z jednoho kusu materiálu postupným opracováním,“ vysvětluje designérka. O obalový design se postarala studentka grafického designu Kateřina Pravdová, všechny číslované produkty kolekce jsou jedinečné i díky laserovanému textu ve fontu Avantt z české písmolijny Displaay. Mikov kromě kolekce Office představí na Designbloku také nový nůž List podle návrhu dua Olgoj Chorchoj, které s Mikovem spolupracuje již delší dobu.

DECHEM

Funguje jako zrcadlo, ale zrcadlo to není. Nástěnný objekt Fragment Feast vytvořilo studio DECHEM pro Venice Glass Week. Místo odrazu totiž nabízí trojrozměrný prostor a láká diváka ke zpochybnění hranice mezi realitou a iluzí. Designéři se inspirovali bohatostí a geometrickými vzory benátských mramorových mozaik v kostelech a palácích. Objekt je složený z plochých plátů Fragmentglass, což je recyklovaný materiál, do nějž studio DECHEM zpracovává barevné zbytky skla ze své sklářské výroby a přetavením jim dává další život.

FILIP HIEKE

Jako módní a produktový designér pracoval pro značky Pietro Filipi, Patizon nebo Botas, a tak se setkal se spoustou řešení pro manipulaci s oblečením. Žádné z nich mu ale nepřipadalo dostatečně kvalitní a funkční. Proto letos Filip přichází s projektem BOU-MAR-RANG, v němž představuje anatomicky tvarovaná ramínka a vaky i pouzdra z luxusních italských textilií pro domácí i komerční užití.

LEGACY

Limitovaná edice váz z nové kolekce UNREALITY od Kateřiny Handlové.

Slova jako věčný odkaz

ANNA RAUFEROVÁ

Kolekcí foukaných ozdob zbavených obvyklé vánoční doslovnosti uzavřela Anna Rauferová studium v ateliéru Sklo na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem. Své ozdoby vnímá jako talismany s unikátním životním cyklem, které nás provázejí důležitými etapami života a emočně silnými momenty. Skleněné baňky pučí, odkapávají a mění se a zrcadlí se v nich blížící se konec roku.

KAHOTSKI

Brýlová část studia Nastassia Aleinikava se pro letošní Designblok spojila s hudebním projektem Kapitán Demo. Kolekce brýlí Kahotski Eyewear vznikla ve spolupráci s Jiřím Burianem, Givi Krossem a Jordanem Hajem, přičemž každý z modelů odráží osobitý styl jednoho z umělců. Jiří Burian aka Kapitán Demo s velkými výraznými brýlemi reprezentuje drzost alfa samce, maskulinní sílu a přehnanost hiphopových trendů, Givi Kross oslavuje trash estetiku a doslovnost svého jména v modelu s dominujícím křížem a Jordan Haj se inspiruje tisíce let starým designem inuitských brýlí iggaak, které paradoxně působí futuristicky. Drátěná omotávka z pravého zlata proměňuje brýle ve šperk a zároveň zlatou klec s omezeným výhledem. Jordanova celoobličejová kukla doplněná ručně litými minerálními skly vznikla ve spolupráci s Lídou Jakubův a její značkou Thee.

IOKO STUDIO

Stejně jako se mění ranní svítání ve večerní západ slunce, tak se mění i brýle navržené Danou Prekopovou a Erikou Remencovou v kolekci Sunrise & Sunset. Každý model brýlí je unikát. Základní tvar zdobí dekorativní prvky a ty vytváří nové kontury, místy až sochařské reliéfy. Kolekcí se nese proces, kdy něco nového vzniká a něco jiného zaniká — vznik jednoho modelu inspiruje design dalšího.

MOSER

LD SEATING

Rodinná firma z Boskovic se rozhodla téma mládí, které se prolíná letošním Designblokem, ztvárnit instalací Houpací kůň. Ta vznikla ve spolupráci se studiem Seabrook. Tým zkušených řemeslníků z LD Seating zkonstruoval jednotlivé díly za použití komponentů sedacího nábytku z portfolia značky. Návštěvníci budou moci se sochou interagovat a zároveň se tak blíže seznámit s inovativními technologiemi a precizní výrobou.

Symbolizuje okamžik, kdy kapka vody zamrzne ve vzduchu těsně předtím, než dopadne na zem. Tvar vázy Drop odráží křehkou krásu přírody, ale zároveň se vzpírá očekávání — místo plynulých linií se kapka rozpadá do ostrých hran a plošek. „Váza je poctou přirozené jednoduchosti a zároveň odvážným krokem do světa geometrické čistoty. Vtiskuje do prostoru něco z prchavé krásy každodenního života,“ vysvětluje designér Jan Plecháč, kreativní ředitel sklárny Moser.

Dolce Stil Novo

Kontrasty světlých a tmavých barev charakterizují domácí spotřebiče značky SMEG z produktové řady Dolce Stil Novo.

Tento nadčasově elegantní design kombinuje luxusní materiály, jako je černé sklo, měď a nerezová ocel, s nejnovějšími kuchyňskými technologiemi.

Jediný SMEG showroom - místo, kde se italský design setkává s technologií. Přijďte si vybrat stylové kuchyňské spotřebiče.

Vodičkova 672/2, Praha smeg.cz | pottenpannen.cz

BUDU  ×  JIŘÍ KREJČIŘÍK

„Skládací a sedací nábytek představuje pro designéry jedno z nejtěžších témat,“ říká Jiří Krejčiřík, který pro značku BUDU Anny a Adama Antošových navrhl kolekci Fold–able s grafickým akcentem zabarvených hran. Vedle ergonomie, nosnosti a pevnosti věnovali tvůrci pozornost tomu, aby se nábytek komfortně skládal, přenášel či stohoval. Cílem je nabídnout designové a lokálně vyráběné židle a stolky například provozovatelům gastro podniků, a podílet se tak na proměně podoby venkovního sezení.

LHOTSKA JEWELLERY

Eliška Lhotská navrhla nové snubní a zásnubní prsteny, které rozšířily jak kolekci New Archeology, tak řadu šperků SO. „Inspirací pro vznik prstenů SO se stal kroužek Tahoe, který je mezi našimi zákazníky velmi oblíbený. Jeho organické tvarosloví se line celou nově vzniklou kolekcí Tahoe_SO,“ přibližuje designérka. Představuje i kolekci prstenů Tahoe Original vyhotovených pouze v jediném kuse — pro ty, kteří hledají naprostý unikát.

NAMI ÑAMI

STUDIO ŽAN

GIRANDON, PIA

MARTINA ŠPETLOVÁ

Hra, experiment i alternativní materiály charakterizují tvorbu studia nami ñami

Eduarda Herrmanna a Kláry Koldové. „Aby nebyl Designblok moc nuda, připravili jsme letos instalaci Nami Play pro děti. Budeme moc rádi, když přijdete a necháte své děti ji pořádně otestovat,“ zvou designéři. „Tajemný nepoužívaný betonový kruh jsme přeměnili na experimentální prostor pro hru a zkoumání. Není to standardní hřiště, vše tu lze používat, přesouvat a přeskupovat do různých herních scénářů, což dává dětem svobodu a příležitost být kreativní, jak chtějí.

GROLEGER, LUKA PLESKOVIČ

Kolektiv designérů Pjorkkala ze slovinské Lublaně uvádí instalaci složitě tvarovaných filtračních modulů Dodola. Ty čistí vodu, odstraňují nečistoty velikosti bakterií a zanechávají za sebou pouze požadované složky, tedy minerály. Cílem bylo vytvořit formy, které by fungovaly jako lešení pro vodu. Používal se i 3D tisk z hlíny.

Ručně tkané bundy a kabáty z kusů kůže jsou pro Martinu Špetlovou charakteristické, nyní se díky kinetickému řezání vzorů proměnily v nástěnné kousky. Kolekci doplňuje sérií židlí vytvořených ze zbytků kůže. Za pomoci NFC tagů či QR kódů odhaluje u každého kusu podrobné informace o původu materiálu či spotřebě vody a energie.

SILVIA SUKOPOVÁ

Motivem série Rainbow Bowls je propojování ruční nedokonalé kresby s téměř bezchybnou technologií 3D tisku. Tvorba slovenské designérky je typická právě řemeslným využitím digitálních technologií. Silvia Sukopová pracuje v 3D tisku i s translucentními materiály, kdy různé barvy spojuje do jedné, a ta se následně mění v závislosti na světelných podmínkách či úhlu pohledu.

HANA

HILLEROVÁ

Od velkoformátových soch a instalací se designérka Hana Hillerová nyní posouvá k práci se sklem. Lampy Noc a den navrhla původně pro dům své rodiny. Ke sklu přistupuje experimentálně s punkovým instinktem nedělat věci podle zavedených tradic, a tak vznikly lampy, které jsou ve dne zelenkavé, ale večer, když jsou zapnuté, svítí v tónech oranžové a žluté a připomínají tedy západ slunce. Efektu designérka dosáhla vrstvením různě barevných skel, z nichž některá obsahují nanočástice drahých kovů. Lampy jsou ručně foukané ve sklárně Ajeto.

EPIC

Nová značka Epic Evy Pelechové uvádí průsvitná organická stínidla modelovaná z porcelánu a nádoby od malých kalíšků až po velkoformátové artefakty na pomezí sochy z různých druhů keramických hmot. Rytmická struktura na povrchu je vytvořena autorčinými otisky prstů, také proto vzniká s každým kouskem sběratelský originál, kdy postupným přirozeným nárůstem vrstev objekty evokují přírodniny.

TIMEA KEPOVÁ

Jednou jsi dole, jednou nahoře — odpočinkovým sezením Up and Down chce Tímea Kepová upozornit na sedavý životní styl. Skrze motto „Nic se nezmění, pokud se nic nezmění.“ navádí, abychom v průběhu sezení častěji měnili pozice a podpořili tak svoji kreativitu — ideálně každých 15 minut. Designérka variabilními židlemi a stoličkami propojuje sezení a ležení na zemi s vyššími polohami.

TITITI A ŽIŽKÁRNA

Design herních předmětů se na Střední i Vyšší uměleckoprůmyslové škole, zkráceně „Žižkárně“, vyučuje již několik desetiletí. Ve snaze posunout obor novým směrem vznikla idea navázání spolupráce s aktivním designérem hraček, a tak se v minulém školním roce škola spojila se studiem Tititi. Designérka Tereza Talichová jako vyučující studentům představuje podobu současného designu hračky jako autorské tvorby.

MORSE DOT

Kolekce Morse rozšířená o solitérní prvek Morse Dot.

Design: Studio Segers

TECTONIA

Kabinet, sideboard, komoda a stolek tvaroslovím připomínají tektonickou činnost pod povrchem Země. Studio Balance is Motion proto akustický nábytek navržený pro značku Ekustik pojmenovalo Tectonia. Plstěné prvky pohlcují zvukové vlny a jsou vyrobené z recyklovaných PET vláken. „Hudbu vnímáme jako určující aspekt mládí. Vrací nás zpět ke vzpomínkám a vlastně v nás tak mládí znovu probouzí,“ vysvětluje kreativní ředitel BIM Filip Mirbauer souvislost s pojmem mládí.

MARTIN ŽAMPACH

Pomocí velkoformátového 3D tisku, který Martin Žampach používá, vznikají unikátní interiérové objekty, jako jsou dělicí panely do interiéru, svítidla nebo barový pult. Robotická 3D tiskárna nanáší materiál vrstvu po vrstvě na tiskovou podložku a postupně tak tvoří daný objekt. „Věřím, že je zde obrovský prostor pro inovaci a experiment. Společně s firmou Voxell představíme tři vzory panelů — Wane, Fence a Parket. Otevřeme i diskuzi o možnostech spolupráce s architekty a interiérovými designéry,“ zve Martin Žampach.

MIKOLÁŠKOVÁ DROBNÁ

Designérské duo zapojilo do své expozice Candy Factory prvky malé manufaktury na odkládací stolky. Kolekce Candy Tables se skládá z několika velikostí na sobě nezávislých skleněných válců, které mohou fungovat jako odkládací stolky k sedací soupravě, ke křeslu nebo i jako noční stolky.

ADAM KVAČEK

„Nejjednodušší způsob, jak zachránit vzácné druhy, je udělat je užitečnými pro člověka,“ říká Adam Kvaček, jehož projekt Paradox of Isoëtes zobrazuje spekulaci založenou na výzkumu ohrožené vodní rostliny šídlatky. „Zaměřuji se na proces komodifikace rostlin, z daného druhu vytvářím materiál a přeměňuji ho ve spotřební zboží v podobě jednorázového příboru jako symbolu konzumní společnosti.“

KLIMCHI

Barevné pivní půllitry navržené Františkem Jungvirtem pro Klimchi jsou součástí výstavy High Craft v Jízdárně Pražského hradu. V rámci kurátorského výběru Jany Zielinski a Jiřího Macka se zde setkává přes třicet úspěšných českých designérů a značek, které kombinují tradiční řemesla a inovativní i environmentálně přívětivé výrobní postupy s těmi nejvyššími estetickými standardy.

RAVAK

Ravak pro Designblok postavil koloseum z umyvadel. Jako základní stavební kámen využili designéři Roman Vrtiška a Vladimír Žák nová umyvadla LITE z litého mramoru. Kruhový půdorys inspirovaný známým římským amfiteátrem vyrostl z více než sedmdesáti kusů této rozmanité série, která nabízí umyvadla včetně i bez odkládací plochy.

TEXT Adam Štěch, Fráňa Šrámek FOTO Karel Štěch

Na jedné skryté zahradě uprostřed severočeského městečka Česká

Kamenice čeká fotograf zvěře a přírody Karel Štěch na dokonalý záběr.

Než se nějaký pěvec rozhodne přiletět a sednout si na jeden z jedinečných výtvorů českých sklářů a designérů, může uplynout i několik hodin.

Fotograf má ale trénink. Téměř celý svůj život vyseděl na čekané tisíce hodin. Má štěstí, jednou přilétá sýkorka, podruhé kos a potřetí rehek.

Jen vystihnout ten správný okamžik.

O dokonalé zachycení unikátního setkání světa přírody a českého designu rozhodují pouhé desetiny sekund.

→ Sýkora koňadra pózuje s kubistickou vázou od Vlastislava Hofmana z roku 1914. Dnes její reedici vyrábí značka Kubista.

Těch neznám slov, jež řekl bych a plakal.

← Během devadesátých let i po roce 2000 vytvořil Bořek Šípek nespočet expresivních návrhů váz a mís pro značku Ajeto. Líbí se i sýkorce.

→ Váza, které se přezdívá Panelák, vznikla v sedmdesátých letech podle návrhu Jiřího Zejmona ve sklárně Sklo Union v Teplicích. Usadil se na ni rehek zahradní.

← Kos černý si oblíbil osvěžení z dekorativní mísy od Bořka Šípka. → Dnes již ikonický tvar vázy Bandaska od studia Dechem zaujal dalšího rehka. Autorem básně Čtrnáctiletý, z níž přinášíme úryvek, je český básník Fráňa Šrámek.

V současnosti nejznámějšího

lotyšského designéra Germanse

Ermičse jsme zastihli při jeho

první návštěvě Prahy. Společně

jsme se prošli po některých

významných pamětihodnostech, abychom posléze usedli do pivnice

U Jelínků a u dobře vychlazeného piva probrali Germansovu kariéru a jeho specifický pohled na design jako veskrze autorskou a osobní výpověď o našem světě.

Germans Ermičs

AŠ Germansi, pocházíte z Lotyšska. Jaké to bylo vyrůstat tam ještě v období sovětské éry?

GE Narodil jsem se roku 1985 v Rize, v té době tedy ještě v Sovětském svazu. Vyrostl jsem ve městě, takže se moje nejsilnější vzpomínky pojí s architekturou Rigy, která je krásné historické město. Má středověkou část, nádherné secesní domy i sovětské brutalistické kolosy. Řekl bych, že je velmi rozmanitá. Někdy mi připomíná Prahu, i když ta je mnohem pestřejší a na architektonické styly ještě bohatší. Měl jsem skvělé dětství, přestože jsem většinu času strávil ve městě, a ne tolik v přírodě. Moje maminka pochází z Běloruska, tak jsem alespoň každé léto trávil na tamním venkově.

AŠ Zájem o umění, design nebo architekturu byl nějakým způsobem zakořeněný ve vaší rodině?

GE Ne zcela. Můj otec byl ale tesař a truhlář, takže jsem odpoledne po škole trávil u něj v dílně. Je možné, že to na mě mělo nějaký vliv, ale v dětství jsem spíše hrál hokej a mým snem bylo stát se profesionálním hráčem. Na střední škole jsem s ním ale přestal a začal jsem se zajímat o úplně jiné věci, jako například hudbu nebo umění. Změnil jsem kompletně okruh přátel, který na to měl také zásadní vliv. V té době jsem se začal hodně zajímat o svět, ve kterém žiji. Vyrostl jsem v hezké ulici v centru Rigy, tak jsem se stále díval kolem sebe, ale už ne pouze na obchody, ale budovy kolem mě mě stále nutily koukat se nahoru.

Studium v Nizozemsku mi ukázalo nové možnosti oboru.

Do té doby jsem toho moc neznal a pod pojmem design jsem si vždy pouze představil produkty od Philippa Starcka.

AŠ To byl tedy ten moment, kdy jste si řekl, že design je obor, za kterým vás to táhne?

GE Nejdříve jsem začal pracovat jako grafický designér, protože to bylo něco, co jsem mohl dělat sám jen se svým počítačem. Například pro hudební kapelu svých kamarádů jsem navrhoval různé plakáty, trička nebo vstupenky. Takže zpočátku jsem byl hlavně hudebně zaměřen, ale v tu dobu jsem za to ještě nedostával zaplaceno. Uvědomil jsem si ale, že je to něco, co mě baví a zároveň si tím můžu vydělat nějaké peníze. Nejblíže mi byla typografie a navigační grafika. Stal jsem se art directorem v kulturně zaměřeném časopise, který jsme založili s několika přáteli. Působil jsem v něm celkem deset let, hodně mě to bavilo a byl jsem rád, že jsem zapojen do kulturního světa, paralelně jsem ale začal studovat na Akademii designu v Eindhovenu. Stále jsem uvažoval nad svou kariérou grafického designéra, ale zároveň jsem se učil, jak používat materiály a jak pracovat s věcmi v prostoru. Přístup akademie v Eindhovenu byl velice přímý, takže jsme s počítači tolik nepracovali a rovnou jsme tvořili rukama. Právě přemýšlení v prostorové dimenzi mi ohromně pomohlo v tom, jak zkombinovat nehmotnou dvoudimenzionální grafiku s materiály.

AŠ Zmínil jste, že jste s přáteli založil kulturní magazín v Rize. Jak přesně fungoval?

GE V té době jsem se pohyboval v hudební sféře. V Rize jsme tehdy neměli žádný časopis, který by se tomuto tématu věnoval. Můj kamarád mi zavolal s tím, že bychom měli nějaký založit. Navrhl jsem mu, aby to nebylo jenom o hudbě, ale i o umění, designu a kultuře obecně. A tak jsme začali vydávat Veto. Nechtěli jsme být alternativním časopisem, ale soustředit →

se na věci, o kterých nikdo jiný nepsal. Ve Vetu jsem se staral o grafický design. Vydali jsme téměř 40 čísel.

AŠ Jak jste se postupně prokousal ke studiu na jedné z nejprestižnějších škol designu v Eindhovenu?

GE Chodil jsem půl roku na Technickou univerzitu v Rize, ale byla na mě až příliš technická a já jsem měl jinou představu o tom, co bych se měl v oboru designu učit. Poté jsem jel na dva roky do Dánska, kde jsem navštěvoval školu, která navazuje na uměleckou střední. Na ní jsem studoval rok a umožnila mi vytvořit si své vlastní portfolio, abych mohl jít na školu designu a architektury do Eindhovenu. Studium v Nizozemsku mi opravdu otevřelo oči a rozhodně mi ukázalo nové možnosti oboru. Do té doby jsem toho moc neznal a pod pojmem design jsem si vždy pouze představil produkty od Philippa Starcka. Eindhoven mi ukázal, že design může být i zábava, tak jsem byl čím dál více zvědavý a začal jsem s tím naplno.

AŠ Vzhledem k tomu, že jste předtím dělal i grafický design, přijde vám, že se v něčem lišíte od ostatních produktových designérů?

GE Nepřijde mi, že bych byl nějak odlišný. Ze začátku jsem se ale s prostorovými věcmi dost trápil. Byly projekty, na kterých jsem usilovně pracoval, a dostalo se mi jen letmé pochvaly od učitelů. Eindhoven vám dá pouze jednu šanci, vyžadují, abyste do toho dali vše a tvořili. Takže přes těžkou frustraci jsem to vždycky nějak zvládl. Měl jsem problém, že jsem byl možná až příliš zaujatý do svých nápadů a jejich zhmotnění jsem nechával na později. A to se mi často nevyplatilo.

AŠ Mohl byste shrnout, co vám škola v Eindhovenu dala, v čem vám pomohla?

GE Je to už dávno, takže vzpomínky mám trochu v mlze, ale co si pamatuji, je to, že nás škola hodně povzbuzovala v tom, abychom si našli svůj rukopis. Na finálním pohovoru u přijímacího řízení jsem byl trochu nejistý, měl jsem pár nápadů, ale nevěděl jsem, jak je technicky realizovat a designér a pedagog Aldo Bakker mi řekl, že je to v pořádku, že mě to naučí, že od toho ta škola tady je. Každý na akademii byl naprosto odlišný, mně se líbilo, že nás podporovali v tom, abychom objevili svůj unikátní talent. Další výrazný aspekt byla konkurence, ale v pozitivním smyslu. Všichni mezi sebou trochu soupeřili a chtěli být co nejméně předvídatelní. To znamenalo velmi silnou motivaci mezi studenty. Poslední věc, které jsem si vážil, byl fakt, že z nás chtěli dostat ty nejrozmanitější nápady a prohloubit naši fantazii. Také jsem tam získal své první kontakty a samozřejmě mi to otevřelo dveře do světa.

AŠ Ještě zpět k Lotyšsku. Existovala tam v době vašich začátků nějaká starší generace designérů, na kterou byste tehdy mohl navázat?

GE V minulosti bylo Lotyšsko hodně průmyslová země, stavěla se spousta obrovských továren na všechno možné. V této generaci je pár lidí, kteří se živili jako designéři, ale ti v podstatě zapadli, protože v období komunismu pracovali ve velkých podnicích, kde se jejich kreativita ztratila. V té době se na věci nepohlíželo z estetického hlediska, měli jste jeden typ od každého kusu nábytku a rozhodně v tomto oboru nebyla žádná volnost a vše bylo hodně standardizované.

AŠ Jaký svůj projekt považujete za úplně první, zásadní pro vaši kariéru?

GE V roce 2011, kdy jsem končil školu v Eindhovenu, jsem prezentoval svůj projekt asymetrických zrcadel v Miláně. Začal jsem spolupracovat s Rossanou Orlandi, což tak nějak odstartovalo moji kariéru. Experimentoval jsem tehdy s barevnými inkousty a barvou, a to zůstalo dodnes jedním z hlavních motivů mé práce. →

AŠ Kdy jste objevil kalifornské umělecké hnutí Light and Space, které začalo poměrně dost ovlivňovat tehdejší současný design?

GE To bylo už v době mého studia, kdy jsem se více zajímal spíše o historii umění než designu. Pamatuji si návštěvu instalace od Jamese Turrella, kde jsem jen stál a nechápal, co právě vidím a cítím. Jeho barvy a nekonečné světlo na mě udělaly obrovský dojem. Zjišťoval jsem si o něm víc a víc informací, abych se mohl věnovat podobným věcem. Už mě unavovala estetika Eindhovenu, která spočívala v tom, že výtvory vypadaly jako ručně vyrobené a všechny poněkud archaické. Líbilo se mi to, ale nebylo to nic, čemu bych se chtěl do budoucna věnovat. Fascinovala mě naopak perfektní a precizní geometrická práce Larryho Bella nebo právě Turrella, kteří jsou hlavními reprezentanty uměleckého stylu Light and Space. Takže jsem se postupně vydal tímto směrem.

AŠ Také jste zmínil, že jste byl na stáži u designéra Roberta Stadlera v Paříži. Co jste se od něj naučil?

GE Čas strávený v Paříži byl celkově úžasný. Nejvíce mě fascinovalo, že si Robert uměl udělat ideální balanc mezi prací a životem, tvořil klidně a organizovaně. V zimě se přestěhoval na pár měsíců do Brazílie, ale i tak bez problémů zvládal řešit svou práci. Profesně mě zaujalo, že každý jeho projekt byl vyroben vždy z jednoho materiálu. Působilo to na mě hodně čistě a kompaktně. Tento přístup mi je blízký a používám ho i ve svých projektech.

AŠ Jak důležitý byl pro vás projekt skleněné židle Ombré, která se stala téměř virální, když jste ji představil? Myslím si, že vaše židle byla jedním z nejvíce publikovaných objektů současného designu vůbec. GE Určitě hodně, je to asi můj nejznámější projekt z těch novějších a po jeho představení jsem dostal spoustu skvělých ohlasů. Na rozdíl od jiných designérů, kteří se zaměřují hlavně na návrhy na židlí, to bylo pro mě spíše určité speciální vyjádření uměleckého záměru. Už pár let jsem tehdy pracoval se sklem, které jsem zhmotnil do všech různých podob. Uvědomoval jsem si, že jestli budu chtít udělat židli, tak to musí být opravdu velké. Nechal jsem se inspirovat japonským tvůrcem Shirem Kuramatou a jeho poetickým přístupem k rozmanitosti. Znal jsem jeho skleněnou židli Glass z roku 1976, která je pro mě jednou z největších ikon v historii designu. Pár let jsem o tom přemýšlel a mým cílem bylo udělat židli, která bude ze skla a její podstatou bude jen barva. V podstatě jsme vyšel ze stejného tvaru jako Kuramata, tvar jeho transparentní židle jsem proměnil v duhově iridiscentní, transparentní hru barev. Hodně jsem se bál, jak bude můj projekt přijat, protože to byl riskantní krok. K mému překvapení byl kolem něj najednou obrovský rozruch a určitě se ujal.

AŠ Dnes působíte v Amsterdamu. Bylo to pro vás přirozené rozhodnutí se tam po škole usadit?

GE Po dokončení školy jsem si řekl, že je čas vrátit se po šesti letech v cizině zpátky domů. Po návratu jsem byl ale trochu zklamaný, protože v Rize neexistovala žádná designérská scéna. Chtěl jsem ještě pár let pro někoho pracovat, nebyl jsem připravený začít sám na sebe, ale nebylo pro koho. Vrátil jsem se tedy do Eindhovenu, ale věděl jsem, že tam zůstat nechci. Je to skvělé místo na studium, ale kvůli práci jsem chtěl být někde jinde. Začal jsem navštěvovat jeden kreativní hub, který založili bývalí studenti akademie. Bylo to obrovské skladiště s řadou studií, kde jsme s ostatními autory a designéry navštěvovali workshopy a stále společně něco tvořili. V té době pro mě bylo důležité být v takové komunitě lidí, abychom se navzájem inspirovali a posouvali dál. →

AŠ Mohl byste mi popsat váš aktuální přístup k práci a jak se postupně vyvíjí s tím, jak se proměňují vaše možnosti a projekty?

GE Když začínáte, tak žádné klienty nemáte, takže je na vás, abyste inicioval všechnu práci. Postupně se mi podařilo navázat nějakou spolupráci s firmami, ale zjistil jsem, že to asi není úplně můj směr. Když jsem pak měl rozjetou spolupráci s Rossanou Orlandi, neustále ode mě očekávala něco nového, něco odlišného od ostatních. Je to pak těžké zůstat stále aktivní a nezaseknout se. Jsem ale rád, že se moje práce proměňuje a dostávám zajímavé nabídky, které bych nečekal. Minulý rok jsem například udělal design medaile pro maraton v Rize, právě teď pracuji na scénografii pro velkou divadelní produkci, takže můj záběr je široký a stále se zvětšuje. To je to, co mám nejraději — pracovat na různorodých projektech, protože se nechci zaškatulkovat pouze do jedné kategorie. Jak jsem říkal na začátku, jde hlavně o způsob myšlení.

AŠ Máte ve svém studiu aktuálně nějaké zaměstnance nebo asistenty?

GE Spolupracuji se spoustou firem, takže jsem každý den v kontaktu s mnoha lidmi, ale právě teď jsem ve studiu sám. Příležitostně mám asistenty, když jsem mimo dosah na delší dobu, ale jinak mám rád svobodu a to, že mohu pracovat, kdykoliv se mi to hodí.

AŠ Jako designér spíše inklinujete k sochařskému a autorskému charakteru tvorby. Zmínil jste ale, že spolupracujete i s firmami. Jaké vaše produkty se vyrábí ve větším množství?

GE Do této kategorie patří například spolupráce s italskou firmou CC-Tapis. Navrhl jsem pro ně souvislou sérii koberců, která je na trhu už od roku 2019. Medailí pro maraton v Rize bylo vyrobeno 33 000 kusů, takže to byla taková speciální příležitost. Právě teď pracujeme ještě na pětieurové minci pro lotyšskou banku. Banka dělá každý rok limitovanou edici pro sběratele, ale těch bylo vyrobeno myslím pouze tři sta kusů.

AŠ Také jsem od vás nedávno viděl nějaké exkluzivní rezidenční projekty, interiéry, do nichž ve spolupráci s architekty umisťujete svá díla.

GE To je také velká část mé práce. Pracuji se spoustou interiérových designérů a architektů, kteří ode mě nejčastěji chtějí autorské instalace nebo stěny ze skla. Většinu jich ani nemohu zveřejnit, ale více méně na těchto spolupracích nejvíce vydělám.

AŠ Existuje nějaká konkrétní část vaší práce, kterou byste chtěl posouvat v budoucnu dál?

GE Jsem velice otevřený novým věcem a novým způsobům, takže nejvíce mě baví, když dostanu nabídku na projekt, který jsem nikdy dříve nedělal. Je to pro mě šance naučit se opět něco nového, někdy proces učení bolí, ale dělá to práci zajímavou. Určitě bych nechtěl dělat ty samé věci stále dokola. ●

GERMANS ERMIČS

Narodil se v Rize v Lotyšsku v roce 1985. Studoval na Technické univerzitě v Rize a později na Akademii designu v Eindhovenu. Absolvoval stáže ve studiu Rasmus Koch v Kodani a u Roberta Stadlera v Paříži. Od roku 2014 působí v Amsterdamu. Mezi jeho díla patří rafinované a éterické objekty ze skla či pryskyřice a pohlcující instalace ovládající světlo, prostor a barvy. Ermičs se pravidelně účastní veletrhů a festivalů, jako jsou Salone del Mobile, PAD a Design Miami/Basel. V letech 2017, 2018 a 2021 byl oceněn cenou Wallpaper* Design Awards a jeho práce se pravidelně objevují v mezinárodním tisku i ve významných sbírkách.

❶ Where the Rainbow Ends je název prostorové instalace, kterou Germans Ermičs vytvořil ve spolupráci se sociální sítí Instagram u příležitosti filmového festivalu v Cannes v roce 2019.

❷ Medaile pro maraton v Rize vznikly letos. Svým designem vzdávají hold tkaničkám na botách, které spojují všechny běžce a pomáhají jim v jejich výkonu. Čtyři různé verze zastupují čtyři různě dlouhé tratě závodu.

❸ Pro firmu Bang & Olufsen vytvořil Germans hliníkovou experimentální zvukovou plastiku The Circle of Fifths, která je inspirovaná hudební teorií, konkrétně tzv. kvintovým kruhem, kterým se označuje schéma pro ulehčení transpozic a určování předznamenání tóniny.

❹ Židle Ombré proslavila Germanse po celém světě. Jedná se o osobní autorskou variaci na židli Glass od japonského designéra Shira Kuramaty. Tvoří ji lepené desky barevného skla. Specifickým tvaroslovím a především použitím barvy byl Germans jedním z prvních v současném designu, který do jeho diskurzu přinesl populární hru s duhovým spektrem barev a jejich gradienty.

❺ Pro interiér restaurace Lux v Curychu vytvořil ve spolupráci se studiem Grego Architektur skleněné kruhové prostorové příčky.

❻ Pro italského výrobce koberců CC-Tapis navrhl již několik modelů, které jsou výrazné svou žluto-růžovou barevnou kombinací a tekutými nepravidelnými tvary. Na obrázku je model Chroma Radiate.

Sedm stupňů k dobré kondici

TEXT Tereza Finková FOTO Alex Shoots Buildings

Trojice mladých architektů z ateliéru Malý Chmel navrhla nedaleko Olomouce experimentální rodinný dům. Projekt postavili na odvážné myšlence prolínání prostorů, která dlouhé dva roky krystalizovala do konkrétní podoby. Dnes říkají, že je to zřejmě jedinečný moment jejich kariéry, který už si možná nikdy nezopakují.

„Cesta k návrhu byla dlouhá. Po naší první realizaci, přístavbě základní školy v Nezamyslicích, jsme měli velké ambice, chtěli jsme udělat něco hodně experimentálního,“ vzpomínají na začátek práce na projektu rodinného domu architekti. „Klienti přišli s malým pozemkem i malým rozpočtem. Když jsme jejich požadavky zkombinovali s naší kuráží, vedlo to k dvouletému období navrhování (od prosince 2017 až do konce roku 2019), kdy vznikly desítky variant i fyzických modelů budoucího domu. Od začátku jsme věděli, co hledáme, ale stále to bylo velmi abstraktní. Ten myšlenkový proces by se dal přirovnat k tomu, jako když sochař tesá sochu ze dřeva, dílo postupně dostává konkrétnější obrysy, až nakonec vykrystalizuje výsledný tvar.“

Dům je koncipován jako vertikální jeskyně, jako komplexní 3D labyrint všech směrů a je tvořen jednotlivými místnostmi, nebo spíše úrovněmi s různým charakterem — s různou velikostí, výškou, výhledy a denním osvětlením. Jsou mezi sebou propojeny a vytvářejí jeden kontinuální plynoucí prostor.

Z ulice se do domu vstupuje do mezistupně mezi dětskými pokoji a „suterénem“, který je v úrovni zahrady, do níž je otevřen velkým oknem a kde se nachází kuchyň a obývací pokoj. →

Nová řada péče o prádlo

Na jedno kliknutí upraví praní podle vašich potřeb, a může tak ušetřit až 80 % energie, 50 % času a 20 % vody.*

*Podle interního testu, který porovnává spotřebu elektřiny, času a vody při použití programu Bavlna 40°, nastavení SmartSelect Normal, s programem Bavlna 20°, nastavení SmartSelect Extra Light, při praní 4 kg prádla z bavlny.

Zatímco kuchyň má na výšku 3 metry, obývák jen 2,3 m, což z něj dělá útulný kout s gaučem a industriální ocelovou knihovnou. Nad dětskými pokoji se pak v další úrovni nachází koupelna, dále pracovna a ještě nad ní ložnice rodičů. Je to tedy celkem sedm úrovní, sedm podlaží se 143 m2 obytné plochy na půdorysu nepravidelného pětiúhelníku.

Jak dům graduje směrem nahoru, mění se jeho otevřenost vůči okolí. Nejvíce prosklené je přízemí, v dalších podlažích se okna zmenšují a v ložnici už je jen malé střešní okénko. Pomocí závěsů je možné změnit prostorovou i světelnou situaci v domě. Pokaždé, když jste za rohem, můžete se podívat „jeskynním otvorem“ z jednoho prostoru do druhého nebo do zahrady. Tento koncept vytváří větší dům, než jaký malý svažitý pozemek umožňuje.

Kruhové ocelové schodiště na půdorysu trojúhelníku, které prorůstá betonovou konstrukcí stěn a desek, je jedinou komunikací uvnitř stavby. V každé výškové úrovni z něj vychází podesta, takové zastavení, z níž se dostanete do jednotlivých částí. „V domě je sice hodně schodů, ale klienti jsou velcí sportovci, věnují se ultra maratonům, takže to oceňují. Pohyb po domě je udržuje ve fromě,“ smějí se architekti a stran bezpečnosti kovového schodiště v rodině se dvěma malými dětmi dodávají, že přírodní ocel na povrchu trochu rezne, takže stupně nekloužou. Ale jaká bude jeho finální podoba, o tom s klienty diskutují. „Interiér domu se vlastně, i po téměř dvou letech, co je obýván, stále dodělává, ale ten surový stav, v jakém je, nám přijde asi nejlepší.“

To jeho neokázalá vnější forma už se zcela jistě měnit nebude. Její finální podobu určovaly dva faktory. „Fasáda se také vymýšlela dlouho. Popravdě, nejraději bychom celý betonový vnitřek jen zasklili, což samozřejmě z mnoha důvodů nešlo. To bychom si mohli dovolit, kdyby stál domů na samotě. Určujícím prvkem pětiúhelníkového půdorysu byly kromě velikosti zahrady také výhledy. Okenní otvory jsme na fasádu umisťovali podle přesných výpočtů a nákresů tak, abychom je dostali co nejvíce mezi okolní domy,“ popisují svůj až vědecký přístup k projektu. Stavba s pracovním názvem Dům o sedmi podlažích byla nominována na Českou cenu za architekturu 2024 a my jí během finálového večera, který se bude konat 7. 11., budeme držet palce, aby uspěla. ●

❶ Intimnější obývací pokoj má výšku stropu 2,3 metru. Zkosené dveře pod schodištěm se otevírají dovnitř a vedou do technického zázemí a na toaletu.

❷ Půdorys domu má tvar nepravidelného pětiúhelníku. Architekti vycházeli z topografie a výhledů do krajiny. Pozemek je na rodinný dům poměrně malý, a tudíž i zastavěná plocha domu je malá (cca 63 m2), aby zůstalo místo pro zahradu.

❸ Finální model vnitřního uspořádání bez ústředního schodiště. Je na něm názorně vidět, jak je sestaveno sedm výškových úrovní, z nichž každá má jinou funkci.

❹ Kuchyňská linka je navržena architekty na míru. Skříňky v šedém laminu nevybočují ze surové betonové estetiky, která ovládá interiér.

❺ Konstrukci tvoří „vnitřní socha“ — betonová konstrukce stěn a desek, kterou obklopuje obálka.

Ta je v nejnižším patře betonová, ve vyšších úrovních z keramických bloků. Schodiště z přírodní oceli je jedinou komunikací v domě, která propojuje všechny prostory.

Dům u jezera

TEXT Adam Štěch FOTO archiv značky

V květnu jsme se v Bratislavě setkali s designérkou Paolou Navone, která se zásadním způsobem podílela na proměně kultovní italské nábytkářské značky Baxter. Když jsme pak v červenci na pozvání jejího exkluzivního distributora u nás, obchodu Konsepti, navštívili její noblesní showhouse na březích jezera Como, přesvědčili jsme se o tom, že zdaleka neusíná na vavřínech.

← Interiéru altánku dominuje mramorový stůl Isamu, který pochází z dílny designéra Roberta Lazzeroniho. On je také autorem židlí Stig.

Zaujmout klienty a vytvořit originální prodejní prostředí, ve kterém vynikne unikátní charakter produktu. O to se značky snaží od nepaměti. V nábytkovém designu v současnosti letí netradiční showroomy a prostory, ve kterých můžete prožít kousek příběhu kvalitních produktů opravdu autenticky a jinak, než je tomu v běžných obchodech. I proto se Baxter rozhodl otevřít svůj „showhouse“ La Casa sul Lago přímo na jezeře Como. Jejich neustále se rozrůstající rodinu produktů, kterou už zdaleka netvoří jen sedací nábytek, ale i celá škála interiérových doplňků včetně svítidel nebo váz a dalších objektů, si tak můžete v klidu prožít a otestovat v několika set let staré vile na březích známého

jezera. My jsme měli štěstí, že nás do vily pozvala společnost Konsepti, která produkty značky Baxter exkluzivně zastupuje na tuzemském trhu.

Pod paprsky ostrého slunce, 35 stupních ve stínu a za zvuku cikád vstupujeme jednoho červencového dne do skvostné jezerní vily. Každá z jejích místností je po zuby vyzbrojená těžkými kalibry — osvědčenými klasikami značky Baxter i novinkami z posledních let, díky kterým tato severoitalská společnost mění svůj zažitý look a otevírá se novým světům. Inovace ale byla Baxteru vlastní vždy. Firma vznikla v roce 1990 v městečku Lurago d’Erba ležícím 13 km jihovýchodně od jezera jako výrobce koženého polstrovaného →

nábytku, u kterého stojí kvalita materiálů a zpracování na prvním místě. Dodnes se o rodinné stříbro starají zakladatel Luigi Bestetti a jeho synovec Paolo.

Ve vile na Comu mě zajímají produkty, které jsem ještě donedávna v portfoliu značky Baxter neregistroval. Stůl Loom od předního milánského interiérového designéra Hannese Peera je vlajkovou lodí nové kolekce. Geometrická konstrukce rytmicky strukturované podnože jako by na první pohled nezapadala do ležérního bohémského stylu, na který jsme u značky zvyklí. Ale nová energie této dnes již osvědčené klasiky tkví právě v rozmanitějším pojetí prezentovaných kolekcí. Do jejich vzniku se aktuálně zapojují i vycházející hvězdy italského designu, například přímo v Comu sídlící studio Draga & Aurel, které pro Baxter navrhlo hned několik odvážných novinek, včetně geniální kovové knihovny Dune. I ta doplňuje pečlivě aranžovaný bohémský interiér „podnikové“ vily. Samozřejmě v naprosté symbióze s osvědčenými klasikami, jako jsou pohovky Budapest a Casablanca definující uvolněný hedonistický styl značky.

Showhouse je otevřen od března do října a dává klientům i hostům možnost na vlastní kůži vyzkoušet, jaké by to bylo žit s Baxterem den co den. Každý rok je interiér domu překvapí něčím novým: prostory, barvy, detaily a povrchové úpravy se kontinuálně proměňují v souvislosti s novými kolekcemi. Investice do vily La Casa sul Lago se společnosti Baxter určitě vyplatí. Skvěle totiž slouží k rozšíření kreativních obzorů zákazníků i spolupracovníků značky. Produkty zde nejsou vystavené v upjatém prostředí, jako může být například klasický showroom v centru Milána. Ten nenabídne tak sugestivní zážitek, vůně oleandru a nekonečné pohledy na šťavnatě zelené svahy kolem jezera Como, které si tady vychutnáte v komfortu těch nejpohodlnějších pohovek světa. ⟶

❷ ❶

❶ V jednom z obývacích pokojů najdete konferenční stolek Aegates z topolového dřeva nebo zrcadlo Fluid od Federica Periho.

❷ Ložnice je vybavena postelí So Soft podle návrhu Studiopepe a knihovnou Hive od Pietra Russa.

❸ Skulpturální mramorový konzolový stolek Lana od Christopha Delcourta.

❹ Jednou z novinek letošní kolekce je stůl Loom s výraznou podnoží od milánského interiérového dekoratéra Hannese Peera. Kolem něj jsou rozmístěné funkcionalismem inspirované židle So Far od Studiopepe. Interiér doplňují závěsná skleněná svítidla Haiku.

❺ Kovová knihovna Dune vznikla ve spolupráci se studiem Draga & Aurel, které sídlí přímo ve městě Como. Svou odvážnou abstraktní formou přináší do kolekce značky Baxter nové kreativní impulsy.

❻ Temný interiér vily byl v horkých červencových dnech ideálním místem pro odpočinek. A pokud se můžete uvelebit na pohovce Aura od Hannese Peera v obývacím pokoji, tak už vám ke štěstí nic chybět nebude.

Stojí na jižním okraji obce ležící zhruba půl hodiny jízdy autem od Brna po dálnici D2. Ještě než červeně přeškrtnutý nápis Nesvačilka oznámí konec vsi, zve k návštěvě střídmé dřevěné stavby odbočka lemovaná čerstvě vysázenými stromy. Na konci přístupové cesty na návrší se tyčí patnáct metrů vysoký tubus, kterému vévodí vysoké vstupní dveře a s jehož hmotou kontrastuje křehká ocelová věžička ukrývající zvon. Architekt Jan Říčný z pražského studia RCNKSK navrhl sakrální objekt na kruhovém půdorysu a nechal ho vyrůst z kamenného soklu. Na výrobu nosné lamelové konstrukce nasadil CNC obráběcí stroje, celou ji pak opláštil ručně tesanými trámy tradičně spojenými čepy a klíny. Do přírodního dřevěného exteriéru jsou jako noty zasazena uzounká okna.

V kapli se spojují moderní technologie se středověkými stavebními postupy.

Inspirace dávnými způsoby stavění se odráží například ve volbě podlahy, kterou tvoří dusaná broušená hlína. Přesto nemá podle jejího autora působit archaicky.

„Kaple není ukotvena v čase — netušíte, kdy byla postavena. Vnímáte její výraz, hru světla, akustiku i vůni. Materiály jsou přirozené, haptické, plné řemeslného doteku, snaží se vás odvést mimo každodenní všednost,“ uvádí architekt Říčný.

V obci založené roku 1715 dosud kapli ani kostel neměli, a tak se farníci rozhodli na novostavbu složit, což projekt prodloužilo. Říčného návrh z roku 2012, za nějž o pět let později získal ocenění odborné poroty soutěže Dřevěná stavba roku, byl tak dokončen letos a kapli Panny Marie Bolestné začátkem května vysvětil brněnský biskup. Slouží nejen místním, každý víkend odpoledne se otevírá k prohlídkám pro zájemce o moderní sakrální architekturu. ●

Kaple v jihomoravské Nesvačilce od studia RCNKSK uvádí tisícileté duchovní rituály do technologicky pokročilého jednadvacátého století.

Jak šly lampy na vandr. své největší poklady

Sklárna Brokis vyvezla k Ženevskému jezeru.

FOTO Max Zambelli

❶ MUFFINS Lampa z dnes již ikonické kolekce, kterou v roce 2010 navrhli Lucie Koldová a Dan Yeffet. Z podstavce z masivního dřeva přetéká skleněný vršek stejně jako když se pečou muffiny a těsto překypuje přes formičku.

❷ ❸ MACARON Umělecká ředitelka sklárny Brokis stojí také za designem tohoto kousku, který je v nabídce v několika velikostech — jako stolní i podlahová lampa. Vtip návrhu spočívá v tom, že mezi dvě části z ručně foukaného skla je vložen, místo sladké náplně, krystalický kámen.

KRE ATIV NÍ

TEXT / FOTO

Před více jak 100 lety se ve Finsku rodil moderní severský design, který jen o pár let později sklízel úspěchy a obdiv po celém světě. Při jeho vzniku sehrály zásadní úlohu neobyčejný cit pro materiály a řemesla, dostupnost přírodních zdrojů i idealisticko-socialistický pohled na lidské společenství. Vydali jsme se do Helsinek, abychom prozkoumali cesty finského designu od jeho národních počátků

za rozbřesku moderní éry až po mezinárodní úspěchy během zlatého období severské kreativity v padesátých a šedesátých letech. Úspěchy a renomé, které si během minulého století ve světě vydobyl, můžete snadno objevit i při pouhé procházce městem.

EMAN CIPA CE

ELIEL SAARINEN

Podobně jako Jan Kotěra u nás založil architekt Eliel Saarinen tradici moderního designu a architektury ve Finsku. Vyšel přitom z dobových evropských trendů, kulturních tradic i přírodních krás své země. Saarinenův svět můžete objevit v jeho vlastním domě Hvitträsk na břehu jezera, který pro svou rodinu postavil v roce 1902. Dnes je zpřístupněn jako muzeum a jeho interiéry jsou zosobněním rané architektonické emancipace severské země. Staré vzory dřevěných srubů se tu propojují s mezinárodními vlivy britského hnutí Arts & Crafts, švédského moderního klasicismu, evropské secese i finských legend a bájí.

Architekt ve svém domě zosobnil podstatu moderního státu s odkazem k národnímu romantismu, a vytvořil tak první svébytnou podobu moderního finského designu. Ten pak vyvrcholil v jeho nejznámější realizaci, budově hlavního nádraží v Helsinkách, na jejíž stavbu vyhrál soutěž v roce 1904. Tento chrám moderního způsobu cestování, postavený mezi lety 1910—1914, ztvárnil Saarinen jako symbolismem nabitou stavbu odkazující k finským tradicím, přesto v moderně pojatém kabátě. Jako mladý u tohoto projektu začínal i designér Paavo Tynell, který pro hlavní halu nádraží navrhl skvostné skleněné lustry. O jeho tvorbě se podrobněji zmíníme později.

Saarinen vytyčil směr modernímu finskému designu a architektuře, zároveň je však stejným způsobem proslavil ve světě. Ve dvacátých letech se účastnil soutěže na stavbu budovy Chicago Herald Tribune, ve které obdržel druhé místo. Tento projekt ho přivedl do USA, kde už zůstal do konce svého života. Nejdříve působil na Michiganské univerzitě a v roce 1925 dostal nabídku navrhnout kampus nově vznikající školy Cranbrook v Bloomfield Hills v Michiganu. Zde také později vyučoval a v roce 1932 se stal ředitelem a zároveň jedním z pionýrů

moderního designu v USA. Stejně jako na počátku 20. století ve Finsku, také tady se o několik desítek let později podílel na výchově nové generace amerických architektů a designérů, včetně svého syna Eera Saarinena. Finský vliv na globální vývoj modernismu byl tedy silný již od počátku minulého století.

ALVAR A AINO AALTO

Synonymem moderního finského designu a architektury jsou především architekti a manželé Alvar a Aino Aaltovi. Od poloviny dvacátých let společně proměňovali diskurz finské moderny, kdy navázali na skandinávský moderní klasicismus a romantickou architekturu Eliela Saarinena. Svou svatební cestu do Itálie v roce 1924 spojili se studijním pobytem, aby si odnesli inspiraci klasickou architekturou. Poučeni Bauhausem i tvorbou Le Corbusiera vymanili se Aaltovi na konci dvacátých let z područí romantismů a jejich tvorba mířila směrem k čistému funkcionalismu. Zlom nastal na přelomu dvacátých a třicátých let, kdy začali realizovat sanatorium v Paimiu, prototyp moderního zdravotního stroje, který se díky technologicky rozvinuté architektuře stal zbraní proti tuberkulóze.

V roce 1935 založili společně s Maire Gullichsen a Nilsem-Gustavem Hahlem nábytkářskou značku Artek, která způsobila revoluci v novém chápání modernismu. Slavná židle Paimio se se svými organickými křivkami stala jedním z prvních programových návrhů organického designu, nového humanizujícího modernismu. V tento moment architekti položili základy mezinárodního věhlasu finského designu, pro který se stal charakteristický důraz na přírodní materiály a lidskou stránku pohodlí, upřednostňovaném před přísnými teoriemi progresivního vědeckého funkcionalismu. Finsko se v té době stalo jedním z těžišť světového designu. ⟶

V dětském pokoji v Saarinenově domě Hvitträsk nechybí původní autorský nábytek inspirovaný tehdejšími secesními trendy.

V Saarinenově domě najdete hned několik netradičně tvarovaných krbů. V hlavním obývacím pokoji se nachází největší z nich. Tvoří ho kruhové objemy z oranžově glazovaných cihel.

Ateliér Eliela Saarinena v jeho domě Hvitträsk je dnes otevřen veřejnosti jako muzeum. Vliv hnutí Arts & Crafts či architekta Charlese Rennie Mackintoshe je evidentní.

Každý stůl restaurace Savoy zdobí ikonická stejnojmenná váza, kterou Alvar Aalto poprvé představil v Paříži v roce 1937. Interiér restaurace byl nedávno zrestaurován a stále nabízí jedinečný gastronomicko-designérský zážitek.

Země se také začala účastnit důležitých mezinárodních výstav. Poprvé se světu představila v roce 1933 na prvním triennale v Miláně. Už zde získaly finské výrobky několik ocenění včetně tří zlatých medailí. Alvar a Aino Aaltovi měli ve spolupráci se značkou Artek na starosti instalaci na triennale v roce 1936 a hned si odnesli hlavní cenu Grand Prix. Předválečná prezentace finského designu v zahraničí ale vyvrcholila o rok později na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži. Alvar Aalto zde navrhl finský pavilon, v rámci jehož expozice mimo jiné představil svou eponymní vázu Savoy. Její organická forma inspirovaná tvary finských jezer se stala světovou senzací a organický design získal dominanci nad pomalu vyčerpaným vědeckým funkcionalismem.

Vázu, kterou dnes vyrábí značka Iitalla, navrhl Aalto původně v rámci soutěže organizované sklárnami Iitalla a Karhula, svůj název dostala podle restaurace Savoy, kterou manželé Aaltovi navrhli v posledním patře budovy

Průmyslového paláce v centru Helsinek. Tento komplexní interiérový projekt reflektuje Aaltovu dobovou práci s organickým tvaroslovím, které se kromě vázy objevuje i u servírovacích stolků, svítidel, dřevěného podhledu a dalších detailů. Restaurace je dodnes vyhlášeným gastronomickým cílem a po nedávné rekonstrukci od britské interiérové designérky Ilse Crawford je autenticky zachovalým gesamtkunstwerkem Aaltova heroického předválečného období.

To vygradovalo v návrhu jeho finského pavilonu na Světové výstavě v New Yorku v roce 1939. Poté se Aaltovi rozhodli v USA zůstat. Alvar učil architekturu v Cambridge, kde také mimo jiné postavil cihlovou budovu studentských kolejí. Po válce se vrátil zpět do Finska, Aino v roce 1949 umírá a architekt se poté společně se svou druhou ženou Elisou stane během padesátých let nejvýznamnějším

finským architektem realizujícím obrovské množství veřejných budov i soukromých domů. Jeho organické pojetí se rozvíjí, prohlubuje a v Helsinkách i po celém Finsku můžeme nalézt desítky vynikajících příkladů jeho komplexních projektů, ve kterých hraje vždy důležitou roli i nábytek nebo svítidla. A ve stejné době slaví jeho návrhy pro značku Artek velké úspěchy za oceánem, kde se staly oblíbeným repertoárem modernistických architektů.

PAAVO TYNELL

V roce 1954 se ve Spojených státech konala výstava Design ve Skandinávii, kterou podpořily i špičky tehdejší politické scény. Expozice začala v Brooklynském muzeu a až do roku 1957 putovala po celé zemi. Pro Finsko znamenala obrovský úspěch, ze kterého těžila celá generace autorů. Během poválečného období se z malé severské země, která měla ekonomiku založenou především na těžbě dřeva, stal emancipovaný moderní stát, v jehož prosperitě hrály design, řemeslo a technologie své klíčové role. I proto se stal finský design jakousi národní značkou a skvělým vývozním artiklem. Mezi novou generaci designérů, jako byli Kaj Frank, Timo Sarpaneva, Tapio Wirkkala, kterým připravili základy Saarinen s Aaltem, patřil také neobyčejný talent v oblasti designu svítidel, Paavo Tynell. Proslavil se jako muž, který rozsvítil Finsko. Poznávacím znamením elegantních lamp, které Tynell vytvářel, je lesk třpytící se mosazi. Mezi lety 1917 a 1923 studoval na škole užitých umění v Helsinkách a už během studií spoluzaložil společnost Taito Oy. Jako kreativní ředitel v ní působil až do roku 1953. Jeho svítidla měla úspěch, prodávala se nejenom ve Finsku, zájem o ně byl především v USA. Tynell byl básníkem světla. Jeho svítidla jsou charakteristická delikátní kombinací ⟶

moderních tvarů a klasicistních a romantických prvků. Používal mosaz, kterou často kombinoval s koženými a skleněnými detaily. Například stolní lampičku 5321 z roku 1938 tvoří stínidlo ve tvaru mušle. V jiných návrzích se zase inspiroval strukturou sněhových vloček nebo květů rostlin. Jeho romantický modernismus reflektuje demokratický a humanistický přístup k designu blízký přírodě, natolik typický pro skandinávský design poválečné éry.

Kromě návrhů pro svou vlastní firmu realizoval Tynell i speciální projekty s předními architekty. Nejčastěji vybavoval jejich stavby originálními světelnými tělesy. Dodnes je můžeme vidět v reprezentativních interiérech včetně sekretariátu budovy OSN v New Yorku, funkcionalistickém komplexu Lasipalatsi v Helsinkách nebo v hotelu Pallas v laponské divočině severního Finska. Najdete je ale i v několika helsinských budovách, včetně zmíněné haly hlavního nádraží od Eliela Saarinena, bývalé univerzity ekonomie od Woldenara Baeckmana a Huga Harmii z roku 1950 nebo interiéru hotelu Vaakuna, který v roce 1952 realizoval architekt Erkki Huttunen a který byl před několika lety renovován.

ANTTI A VUOKO NURMESNIEMI

On byl významným průmyslovým a produktovým designérem, ona zase specialistkou na design textilu a módy. Společně tvořili nerozlučný pár, který se během druhé poloviny minulého století podílel na proslulosti finského designu. Jejich kariéra začala v padesátých letech. Antti se už tehdy účastnil finských expozic na milánských triennale. Například v letech 1954, 1957 a 1960 tam pokaždé získal zlatou medaili.

Kromě sklářů, jako byli Kaj Franck, Tapio Wirkkala, Timo Sarpaneva, se ve Finsku rozvíjel také textilní design, a to především ⟶

stále autentických interiérech hotelu Vaakuna, který realizoval

archi-

Ve

v roce 1952

tekt Erkki Huttunen, najdete možná více jak deset různých návrhů osvětlení Paava Tynella, včetně těchto elegantních stojacích lamp ve vstupní hale.

Monumentální nástěnná svítidla v mosazi Paavo Tynella osvětlují dřevem obloženou halu bývalé školy ekonomiky (dnes Univerzity Aalto). Jejími architekty jsou Woldenar Baeckman a Hugo Harmia.

Další ukázka Tynellova génia v podobě romanticky pojatého nástropního světla v interiéru budovy bývalé školy ekonomiky.

v rámci tvorby značky Marimekko. Mladá

Vuoko Nurmesniemi těsně spolupracovala se zakladatelkou značky Armi Ratia. Společně vytvořily nespočet abstraktních dezénů látek, kterými pobláznily swingující šedesátá léta po celém světě. Nejlépe je ztvárnila ve své vlastní značce Vuoko Oy, kterou založila v roce 1960 po svém odchodu z Marimekka kvůli pozdějším neshodám s Armi. V té době měl slibnou kariéru rozjetou i Antti, který se zabýval především nábytkovým designem. Navrhl interiéry kostela Hyvinkää nebo slavnou stoličku Sauna, již nedávno oprášila v reedici jejich neteř Mere Eskolin, starající se i celkově o kreativní odkaz svého strýce a tety, kteří neměli vlastní děti.

Známé jsou i jeho plastové sedačky v helsinském metru nebo nízká křesílka

a lehátka 004 a 001 s pruhovaným čalouněním, která navrhla Vuokko. Takové výrazné grafické motivy nábytku zaujmou i v interiéru jejich společného domu v Kulosaari na předměstí Helsinek. Většina jejich návrhů tady souzní v dokonalé interiérové souhře. Prosklená ocelová a skleněná kostka z roku 1975 je uvnitř otevřeným kreativním prostorem rytmizovaným do třech výškových úrovní. Vliv hnutí High-tech i japonského interiéru nechal vzniknout jakési obytné kreativní laboratoři, ve které se rozdíly mezi prací a odpočinkem zcela stírají. Také o dům se dnes stará Mere, jež se tu věnuje i značce Vuokko. Do budoucna by se mohl dům manželů Nurmesniemových otevřít veřejnosti jako muzeum. Aktuálně v něm funguje showroom značky Vuokko, který je otevřen po předchozí domluvě.

Interiér domu Anttiho a Vuokko Nurmesniemi je kompletně otevřený veřejnosti. Spojoval funkci obytnou i pracovní.

YRJÖ KUKKAPURO

Šedesátá léta se nesla ve Finsku stejně jako všude ve světě na pozitivní vlně prosperity a technického pokroku. Design v této době dospěl k jednomu ze svých cílů — stal se masovou záležitostí a sny o jeho dostupnosti pro všechny realitou. Byly to především nové kompozitní materiály, které dávaly příležitosti pro tvorbu zcela nečekaných tvarů. Ke generaci space-age, která uctívala technickou vyspělost a obdivovala schopnost člověka létat do vesmíru, patřil v designérské scéně i Yrjö Kukkapuro.

Podobně jako jeho současníka Eera Aarnia, zaujaly Kukkapura nové materiály a po vzoru italského nebo dánského designu se pustil do nových výrobních možností. Výsledkem jeho snažení bylo v roce 1964 křeslo Karuseli, které odstartovalo jeho bohatou kariéru a které dodnes vyrábí značka Artek. Ve stejném období postavil designér pro sebe a svou rodinu obytný ateliér, jenž svou parabolickou betonovou střechou připomíná jeho nejslavnější nábytkový design.

Kukkapuro během svého života navrhl ale mnohem více pozoruhodných židlí, které jsou k vidění v jeho ateliéru dodnes. Většina z nich vznikla v osmdesátých a devadesátých letech, kdy se autor přihlásil k postmoderně, pracoval s popkulturní estetikou a židle často ozvláštňoval motivy z reklamy či typografie. O jeho ateliér se dnes stará dcera Isa Kukkapuro-Enbom, která je mimo jiné autorkou jeho nedávné monografie. Čas od času zpřístupňuje ateliér veřejnosti, aby mohli návštěvníci objevit intimní svět slavného finského designéra, který přivedl design ve své zemi od poválečných ideálů modernismu do reality postmoderního soumraku 20. století. ●

V pozdějších fázích své kariéry se designér Yrjö Kukkapuro věnoval kuriózním návrhům židlí, často zpracovaných jako postmoderní konceptuální objekty.

Unikátní pohovku si navrhl Yrjö Kukkapuro přímo pro svůj dům a studio. Romantickou kresbu horské krajiny

Patří do mladé generace designérů, jejímž je výrazným představitelem.

Kromě českého uměleckého školství si vyzkoušel také studium v Dánsku a právě tato zkušenost mu dodala kuráž překvapovat na jedné straně řemeslně dokonalými, dekorativními kusy nábytku s odkazy do historie a na straně druhé vysoce funkčními svítidly.

V jeho ateliéru se obě tyto polohy prolínají v jeden harmonický celek.

Poprvé jsem tvorbu Jiřího Krejčiříka zaregistrovala na Designbloku 2019, kde v rámci přehlídky Art House v Lapidáriu Národního muzea vystavoval konferenční stolky Odyssey a Kalogakathos. Dva masivní kusy nábytku inspirované estetikou starověkého Řecka a tvorbou Josipa Plečnika přinesly Jiřímu prvenství na Cenách Designbloku a mimo jiné také naše uznání na stránkách Dolce Vity. „Díky tvému článku si stolek Odyssey objednala klientka do svého bytu v Londýně, což byla první objednávka stolu z této kolekce,“ svěřil mi designér, s nímž jsme od té doby v kontaktu a pravidelně referujeme o jeho nových projektech, když jsme si koncem září povídali v jeho vysněném studio-showroomu na Vinohradech. Na tuto návštěvu jsem se těšila od chvíle, kdy mi Jiří loni s neskrývaným nadšením vyprávěl o novém prostoru, který proměňuje do podoby, již už dlouho nosí v hlavě. „Ateliér jsem hledal přes inzeráty, známé architekty, dal jsem i storíčko na Instagram s obrázkem a popiskem ‚My dream studio‘. Ozval se mi kamarád, architekt René Dlesk, a rovnou se zeptal: ‚Tak kdy s tím, Jiří, začneme?‘ Zrovna totiž se svým studiem RDTH pracovali na projektu činžáku v Bořivojově ulici, v němž byl volný přízemní prostor,“ vzpomíná designér. Nakonec dvě místnosti, jedna s oknem do parku na Žižkově náměstí a druhá orientovaná do malého dvorku, které byly v úplně dezolátním stavu, koupil a ve spolupráci s architekty RDTH začala kompletní rekonstrukce. „Byla to skvělá příležitost udělat si celý prostor podle sebe — nechal jsem odhalený starý cihlový portál mezi oběma místnostmi i původní režné zdivo. Podél celé protější stěny jsme navrhli vestavěnou stěnu z nerezi, v níž je umístěna koupelna, toaleta a úložné prostory. Je jako studený ledovec, který nerovnoběžně přetíná prostor. Její zkosení není samoúčelné, kopíruje členitost, kterou ale zároveň vyčistila,“ popisuje. Vše, co má Jiří ve svém studiu, si od A do Z navrhl sám (snad kromě starých sešitů, do kterých si kreslí své návrhy a které má ještě po svém dědečkovi, učiteli). „Když jsem vymýšlel podlahu, napadlo mě, že bych do ní mohl zalít vzpomínky z cest a různých projektů. Hledal jsem firmu, která byla ochotná akceptovat, že jim do betonové podlahy budu přidávat další, větší kameny. Takže kromě cararry a jiných drobných kamínků jsem tam vkládal svou sbírku. Najdete tu třeba i kámen z instalace Sabine Marcelis pro SolidNature z milánského Design Weeku. Stejné téma jako na podlaze jsem

rozpracoval také na betonové desce kuchyňské linky.“ Nízký kuchyňský blok s nerezovými povrchem stojící na kónických kovových nohách je Jiřího nejnovější projekt, který vznikl ve spolupráci s firmami Futuro a Towárna (betonová deska): „Chtěl jsem na ní udělat nějaký osobní motiv, vytvořil jsem vlastnoručně tento expresivní 3D prvek na nerezových dvířkách. Vnitřek je z kořenice, jasanové dýhy, a dna šuplíků jsme vystlali přírodním linoleem, které je i na desce pracovního stolu.“ Tím se plynule dostáváme k dalšímu výraznému kousku nábytku. „Chtěl jsem, aby splňoval požadavky kancelářského stolu, ale zároveň tak nevypadal. Je vyroben z masivního jasanu, uprostřed jsou úložné prostory pro rozvod kabelů a zespoda zásuvky. Zároveň se na něm objevuje signifikantní prvek, který mě teď provází, a to jsou zabarvované konce. Jsou na oltáři (Anne's Altar, 2022) i na nové kolekci pro BUDU (židle a stůl), která má premiéru na Designbloku nebo na hranách vestavěné skříně v ateliéru.

Když poslouchám Jirkovo vyprávění o tom, co vše umí udělat sám vlastníma rukama, pídím se po prapůvodu jeho zručnosti a toto téma nás vlastně zavádí na úplný začátek jeho kreativního příběhu. „Když mi bylo 12 až 17, měli rodiče chatu na Slapech, kde jsem měl dva kamarády, s kterými jsme stavěli srub v lese na stromech a v něm jsme trávili celé léto. Během jeho stavby jsem se určitě naučil nějaké zručnosti. Nejvíce mi ale v tomto ohledu dalo studium na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze, tzv. Žižkárně. Ta se mimochodem nachází přímo tady na Žižkově náměstí, naproti mému studiu a v tomto přízemním prostoru bydlel správce tohoto domu, který byl zároveň školníkem na naší škole. Žižkárna byla hodně inspirovaná Bauhausem, studoval jsem tam design nábytku a interiéru a jako studenti jsme měli k dispozici krásné, plně vybavené dílny se starými litinovými stroji, takže to, co jsme si navrhli, jsme si i sami vyrobili,“ vzpomíná Jiří. Ve studiu pak pokračoval v Plzni na Sutnarce a půl roku strávil na Škole designu při Královské akademii umění v Kodani, kde začal pracovat na své diplomce — jídelní stůl a židle Langskip & Leidangskip jsou inspirovány konstrukcí vikingských lodí. „Pointa projektu byla v tom, že jsou všechny části nábytku vyřezané na CNC a složené bez pomoci lepidla. Židlí jsem vyrobil deset, šest jich koupilo jedno grafické studio a čtyři mám já, stále drží.“

Na jedné z nich sedí u pracovního stolu ve svém studiu a plní skicář svými nápady. →

❶ Jiří nás nechal nahlédnout do svých skicářů. Všechny své nápady svěřuje zažloutlému papíru starých školních sešitů po dědečkovi.

❷ Designér pózuje v cihlovém portálu ve svém studiu. Napravo vykukuje jeden exemplář z limitované kolekce oltářů Anne's Altar z roku 2022, který představil v Miláně v rámci přehlídky Alcova. Signifikantním prvkem jeho aktuálních výrobků je výrazné barevné zakončování hran.

❸ Svítidlo z kolekce Luna (2021) můžete naživo vidět třeba v bistru Pauseteria na Starém Městě, je ale také součástí stálé sbírky českého designu v Moravské galerii. Světlo je možné přepínat mezi horním a spodním okruhem a jde i stmívat.

❹ Důmyslný úložný prostor, v němž se nachází i koupelna s toaletou, kopíruje celou členitou stěnu velké prezentační místnosti. Chladný kovový povrch oživují svítivě oranžové boky a vnitřky. Mosazná madla na skříních jsou použita i u kuchyňské linky a jde o Jiřího návrh.

❺ Nejnovější projekt designéra ve spolupráci s výrobcem Futuro, který sám zkouší v běžném provozu, je kuchyně. Do betonové desky mohl díky spolupráci s Towárnou zalít kameny ze své sbírky. Stejným způsobem si pohrál také s betonovou podlahou.

❻ Stolek Odyssey představil v roce 2019 v rámci přehlídky Art House na Designbloku. Jsou na něm vystaveny jeho skleněné objekty.

❼ Oltář Anne's Altar je koncipován jako sběratelský kabinet, v němž je omezený počet 15 zásuvek a majitel se musí rozhodnout, co je těch 15 předmětů, kterým by v něm chtěl dát prostor. Je vyroben z masivního dřeva a částečně dekorován kořenovými dýhami. Nízká komoda patří do kolekce Nouveau, která byla poprvé představena v galerii Boon_Room v rámci pařížského design weeku v roce 2021.

❽ Nezbytné vybavení každého designéra/řemeslníka doplněné o kolekci mosazných klik.

Hráč Hráč

Esa světového i českého umění ze soukromé sbírky Leona Tsoukernika. 5/9—14/12 vstup zdarma

Dubu et Hirst

Kandinskij Matisse Renoir Signac

nadsázky umělecká díla. Není divu, že jeho technickou mysl

značek.

V areálu firmy parkuje část jeho nemalé sbírky. Stačí popojít k oknu a průhledem se na vás usmívají vozy, které jsou zrcadlem svého majitele. Je to brutálně ostentativní Lamborghini Gallardo, dokonce i velmi atypická limuzína Ferrari 400i. Mercedesů je v Barešově sbírce hned několik, skoro by si člověk řekl, že se na ně zaměřuje. „Já měl ale vždycky hrozně rád bavoráky. Hned po revoluci jsem si jednoho koupil. Byly o míle napřed před českými auty, měly drajv a tu sportovní historii. Jenže pak jsem si koupil Alpinu, což je ještě o třídu výš. To bylo BMW na steroidech, s důrazem na detail a kvalitu. Do téhle značky jsem se zamiloval. Jen ty moje mezitím vyrostly hodně na ceně, takže s nimi jezdím velmi opatrně.“

u stolu s angličáky a křičelo nadšením, protože jsme se všichni vrátili do dětství.“ Symbolickým návratem je i Barešův Mercedes-Benz SLS AMG. Šlo v roce 2010 o oslavu bájného Mercedes-Benz SL300 přezdívaného Racek pro jeho charakteristické křídlové dveře. Originál z roku 1954 slaví letos kulatiny a tehdy šlo o fantastickou ikonu, která sjela na běžné silnice přímo ze závodních tratí. SL300, zvlášť v provedení kupé, dnes cenově létá opravdu vysoko, a tak Leopold Bareš pokukoval spíš po první generaci SLS AMG, což byl vůbec první vůz postavený kompletně v režii sportovního oddělení AMG. Jeho premiéru na autosalonu ve Frankfurtu nad Mohanem před patnácti lety provázelo i odhalení nejsilnějšího atmosférického osmiválce své doby. 570 koňských sil, pohon zadních kol, rackovité dveře s dlouhatánskou kapotou a nezaměnitelnou zvukovou kulisou. SLS AMG bylo stavěné ručně a dnes je zachovalých exemplářů jako šafránu.

Jaké jsou tedy preference při výběru aut? „Miluji plnokrevníky a potřebuji ten přebytek výkonu, jistotu na silnici, že když autu přitáhnu opratě, tak vyrazí kupředu. Je to součást charakteru vozu, což je další z věcí, které potřebuju. Charakter a příběh, ovšem nikoliv na úkor preciznosti a spolehlivosti, což jsou kvality, na nichž jsem vybudoval svou firmu. Když to dáte dohromady, vychází vám z toho primárně právě německé značky,“ vypočítává pan Bareš a jde do historie ještě dál: „Začínal jsem jako většina mých kamarádů i vrstevníků. Autíčka, plakáty, jízda s tátou ve starých škodovkách. Musím ale přiznat, že jsme měli známého v Tuzexu, a tak jsem měl přístup k podpultovým Matchboxům. Byl to vždycky svátek jít do prodejny a těšit se, co zase přišlo. Nedávno ty auta objevil jeden z mých vnuků a já coby přerostlé dítě jsem mu to hned protřídil. Odnesl jsem pak svoje úlovky do Engine k Radkovi Pokornému, a to jste měl vidět. Pět dospělých chlapů si tam hrálo

„K Mercedesům jsem se dostal až relativně nedávno, třeba pět let nazpátek. Jezdím za prací všude po světě a spousta mých klientů jezdí v eSkových Mercedesech a ptají se mě, proč zrovna já nejezdím v Mercedesu. Jenže u nás měla ta značka dlouho pověst aut pro západoněmecké důchodce. Prostě je to zaprděný sedan, nuda, rutina, předvídatelnost. Jenže pak jsem se svezl v SL s dlouhým rozvorem, velkým motorem a propadnul jsem nejen jízdnímu komfortu, ale především tomu, jak je to postavené, vymyšlené, s náskokem proti ostatním dobovým konkurentům. A začaly se mi ty Mercedesy hromadit. Znal jsem i toho Racka, ale to je cenově skutečně →

Jakmile zmizí charakter a neosloví mě třeba nový designový jazyk, tak hledám jinde, nebo se ohlížím do historie. I proto mě baví symbolické

automobilek

v jiné galaxii. Proto jsem se zaměřil na SLS AMG, ale protože jsem byl netrpělivý, koupil jsem si jeho nástupce Mercedes-AMG GT R. A jenom pár dní na to mi volá kamarád, že by věděl o SLS z roku 2012 na prodej. Tak mám nakonec obojí,“ vysvětluje pan Bareš, proč jeho garáž připomíná kroniku trojcípé hvězdy. „Stosedmičku jsem měl původně pro manželku, ale ta s ní moc nejezdí. Pak mám Žehličku a neodolal jsem ani dvěstětřicítce,“ vyjmenovává šifry, které fandové německé značky umí bezpečně rozluštit.

Stosedmička, Žehlička a ještě Pagoda jsou různé generace luxusních Mercedesů řady SL (Sport-Leicht). Stejně jako SLS na fotkách vychází tahle řada z bájného Racka. Nabízí technologický náskok, luxusní vymoženosti, štědrou výkonovou rezervu a absolutní pohodlí. „SLS mám moc rád, ale musím se přiznat, že po Evropě jezdím spíš těmi SL auty, kde je víc místa a nemají tak vysokou hodnotu. Ta moje sbírka už má parametry investičního fondu, ale zase nechc auta schovávat do depozitu. Rád je párkrát do roka vytáhnu, čemuž nahrává i to, že jde historicky o bezproblémové vozy, co tu archivaci dobře snáší a stačí jim běžná údržba,“ nechává nás Leopold Bareš nahlédnout za dveře své osobní garáže. „Nová auta už mě oslovují méně. Na to každodenní ježdění budiž, ale třeba u BMW jsme se rozloučili posledním eMkovým modelem někdy v roce 2012. Jakmile zmizí charakter a neosloví mě třeba nový designový jazyk, tak hledám jinde, nebo se ohlížím do historie. I proto mě baví symbolické ohlížení automobilek a pocty historickým milníkům. Teď třeba Alfa Romeo představila 33 Stradale, což je placka jako z Le Mans šedesátých let a jen pohled na ni bere dech. To pak prominete i ty italské vrtochy,“ vysvětluje pan Bareš na závěr našeho rozhovoru. ●

Mistr zvuku

Když mezi audiofily zazní jméno Jacob Jensen, všichni zpozorní. Tento designér totiž stvořil legendu Bang & Olufsen. Jeho krystalicky čistý design se stal synonymem k technické i estetické dokonalosti, jak dokládá i model gramofonu Beocenter 3300.

Jacob Jensen patří k titánům průmyslového designu dvacátého století. Společně s Dieterem Ramsem, Kennethem Grangem či Richardem Sapperem definoval svým přístupem podobu moderní elektroniky. Ta sehrála v historii designu 20. století svou zásadní úlohu. Designérům totiž poskytovala téměř neomezené pole působnosti. Nové technologické výzvy si od nich žádaly inovativní a neokoukané formální i funkční řešení. V roce 1964 začal Jensen pracovat pro dánskou společnost Bang & Olufsen a během několika málo let zcela proměnil její image. Podobně jako Dieter Rams v německém Braunu charakterizoval svůj tvůrčí přístup tzv. deseti principy dobrého designu, Jensen shrnul svůj design v tzv. sedmi bodech korporátní identity. Ty ctí i jeden z jeho ikonických výrobků, a to sice přehrávač Beocenter 3300, který se na trhu objevil již v roce 1977. Jeho charakteristicky plochý tvar kombinující stříbrnou a černou barvu splňuje hodnoty, jež Jensen sdílel s dánskou značkou

a na nichž vybudoval její tak nezaměnitelný look. Autenticita, autovizualita, důvěryhodnost, domáckost, esencialita, individualita a vynalézavost. Podle těchto kritérií se Jensen při svých návrzích výrobků řídil. Vynesly mu nejenom slávu, ale především uznání odborné veřejnosti. Jeho produkty jsou dnes součástí snad každé sbírky moderního designu, včetně té Adama Karáska z obchodu Nanovo, který nám svůj kousek laskavě zapůjčil.

❶ Gramofon disponuje odpruženým rotačním mechanismem a elektronickým servopohonem, který zajišťuje přesnou rychlost gramofonu. Speciální kyvadlové odpružení činí rameno a talíř imunní vůči vnějším otřesům a vibracím.

❷ Plastový kryt u gramofonu poprvé použil sice Dieter Rams, ale později se stal součástí téměř každého podobného výrobku.

❸ Beocenter 3300 kombinuje výkonný AM/ FM stereo přijímač s automatickým gramofonem. Nabízí připojení pro magnetofon, další gramofon, sluchátka a dvě sady stereo reproduktorů. Nakonec jej můžete také propojit s dalšími kompatibilními produkty značky.

❹ Přístroj byl k dostání v letech 1977—1980 v provedení palisandr, teak, dub nebo v čistě bílé barvě.

❺ Tenké stříbrné kryty jsou pro výrobky Jacoba Jensena velmi charakteristické.

Máte zlato? A mohla bych ho vidět?

Zlato je zásadním materiálem v hodinářství i šperkařství.

Zažili jsme trend zlata bílého, rozněžnilo nás zlato růžové, nyní se vrací žlutá klasika. A nejen to — hodinářské značky mají v repertoáru patentovány zlaté odstíny. Dobře totiž vědí, že barva drahého kovu má zásadní vliv na design hodinek.

TEXT Eva Hlinovská FOTO archiv značek

V hodinářství bylo žluté zlato až do druhé poloviny 20. století volbou číslo jedna. Je dostatečně vzácné, ale dobře se opracovává, nepodléhá korozi a udržuje si stálou barvu. Ocel byla vyhrazena sportovním modelům, ať už pilotním chronografům, nebo od 50. let potápkám.

Na pouzdra, náramky, spony či ručky nepoužívají značky ryzí 24karátové zlato, ale odolnější slitiny, kdy žluté zlato doplňuje měď, stříbro, palladium, nebo dokonce platina. Dnes je nejpoužívanějším typem zlato 18karátové, které obsahuje 75 % zlata a 25 % jiných kovů. Až do poloviny 60. let nebyl poměr kovů ve slitině definován nijak přísně, vintage hodinky proto mohou mít pokaždé jiný žlutý odstín podle toho, kolik procent zlata slitina obsahuje. V roce 1966 pak byla ve Švýcarsku vydána norma Normes Industrielles de l′ Horlogeire Suisse, jež definovala poměr zlata a jiných kovů a ta platí dodnes.

Milovníci zlata zpozorněli v roce 1972, kdy Audemars Piguet představil elegantní hodinky Royal Oak. Sice stály stejně jako běžné zlaté časomíry, ale byly z levnější oceli. Zpočátku však rozhodně netrhaly prodejní rekordy, a tak značka od konce 70. let nabízela jejich známý design také ve zlatě. Na svou hvězdnou chvíli si ocelová elegance musela počkat až do 21. století.

KAŽDÝ MÁ SVÉ ZLATO

Na konci 20. století se zdálo, že žlutému zlatu odzvonilo. Do módy se stejně jako ve šperkařství začalo dostávat zlato bílé a růžové a hodinky ze žlutého zlata se zařadily na dvě desítky let mezi kousky, které nosí dědečkové, když si jdou zahrát v neděli odpoledne domino. Počátek 21. století znamenal doslova revoluci zlata v různých odstínech růžové či červené. Vlastní patentované slitiny, které odlišovaly modely velkých značek i designově, se staly ve světě hodinářství stejnou povinností jako testování přesnosti strojků.

V roce 2005 přišel Rolex s růžovým zlatem Everose (žluté zlato, měď a platina). Značka je představila v chronografu Oyster Perpetual Cosmograph Daytona ➏. V roce 2010 německá manufaktura A. Lange & Söhne uvedla slitinu s medovým odstínem Honeygold (její složení neuvádí) a využívá ji na exkluzivní modely, jako je novinka Datograph Perpetual Tourbillon Honeygold „Lumen“ ➌. Pozadu nezůstala v roce

ani Omega se zlatem pojmenovaným podle vesmírného tělesa Sedna — místo běžněj šího stříbra použila ve slitině palladium. Omega má, podobně jako třeba Hublot, patentovány i další typy zlata: letos zaujala modelem s vintage designem Paris 2024 Bronze Gold Edition ➍. Pouzdro je vyrobe no ze slitiny Bronze Gold (obsahuje 37,5 % zlata), ručky ze sedny. Červenou slitinu s 24 % mědi Goldtech uvedla před čtyřmi lety i Panerai. Pouzdro z ní má například model s GMT funkcí Luminor Quaranta BiTempo ➎.

A JAK TO BUDE DÁL?

20. léta nového tisíciletí přinesla do světa hodinek „staré“ trendy. Žluté zlato je zpět. Zlatá pouzdra mívají stále čas těji i sportovní modely, jako je napří klad TAG Heuer Chronosprint X Porsche Gold Edition ➒ nebo Chronomat B01 42 od Breitlingu ➑. Akcentuje se udržitel nost — zářným příkladem je kromě značky Chopard opět Breitling se Super Chrono mat Automatic 38 Origins ➐. Pouzdro je vyrobeno z plně trasovatelného, eticky tě ženého zlata ze dvou malých dolů v Peru. Pokud si myslíte, že se zlatem už nic nového nevymyslíte, vyvedeme vás rych le z omylu, a to spolu s Audemars Piguet. Letos značka představila slitinu sand gold, jejíž barva variuje mezi zlatem bílým a rů žovým, v komplikovaném modelu Royal Oak Selfwinding Flying Tourbillon Open worked ➋. Ale to není vše: v květnu jsme mohli žasnout nad polychromatickým zla tem chroma gold ➊. Díky nové která spočívá v rychlém spékání prášku z bílého, žlutého a růžového zlata, lze vytvořit ne novou barvu zlata, to už všichni přece známe, ale nový barevný motiv! Jako historicky první zvolila AP camouflage. ●

Není nic špatného na tom, když vás někdo řídí. A není nic špatného na tom, když

sobě, abyste dosáhli svých cílů.

↑ Ema: Sako, Prada. Lžíce, Prada Home. David: Kabát a rolák, obojí Prada. Lžíce, Prada Home

David: Košile, kravata a čepice, vše Prada. Auto, nové Porsche 911 Carrera v barvě Gentian Blue, interiér Basaltblack & Classic Cognac two-tone Club kůže

Shonda Rhimes americká televizní scenáristka a zakladatelka produkční společnosti Shondaland

↑ Ema: Hedvábný top, vlněná sukně, náhrdelník a kabelka, vše Prada. Auto, nové Porsche 911 Carrera v barvě Gentian Blue, interiér Basaltblack & Classic Cognac two-tone Club kůže

↓ Julia: Pánský kabét, boty, obojí Prada. Ema: Šaty a boty, obojí Prada. David: Kabát, šponovky a boty, vše Prada. Auto, nové Porsche 911 Carrera v barvě Gentian Blue

↑ Julia: Šaty a boty, obojí Prada. Ponožky, Wolford. Ema: Top, sukně a boty, vše Prada. Ponožky, Wolford.

David: Rolák, kalhoty, boty

a ponožky, vše Prada. Auto, nové Porsche 911 Carrera v barvě Gentian Blue

↓ David: Kabát, košile a kravata, vše Prada. Kožené podtácky, Prada Home. Auto, nové Porsche 911 Carrera v barvě Gentian Blue, interiér

Basaltblack & Classic Cognac two-tone Club kůže

↑ Julia: Šaty a boty, obojí Prada. Ponožky, Wolford. Talíře a sklenice, vše Prada Home. David: Košile, kalhoty, kravata, čepice, ponožky a boty, vše Prada. Talíře a sklenice, vše Prada Home. Koberečky, Porsche

↓ Ema: Sako, Prada. Julia: Šaty, Prada. Auto, nové Porsche 911 Carrera v barvě Gentian Blue, interiér Basaltblack & Classic Cognac two-tone Club kůže

← Ema: Šaty, Prada. Julia: Pánský kabát, Prada. Auto, nové Porsche 911 Carrera v barvě Gentian Blue, interiér Basaltblack & Classic Cognac two-tone Club kůže

→ David: Košile, kravata a sako, vše Prada. Klíčky od auta, Porsche

← Ema: Top, sukně a boty, vše Prada. Rukavice, Hornbach. Talíře, Prada Home. Julia: Sako, sukně a boty, vše Prada. Ponožky, Wolford. Rukavice, Hornbach. Talíře, Prada Home

→ David: Rolák, kalhoty a čepice, vše Prada. Lžíce, Prada Home. Auto, nové Porsche 911 Carrera v barvě Gentian Blue, interiér Basaltblack & Classic Cognac two-tone Club kůže

← Ema: Sako, sukně, spodnička a boty, vše Prada. Ponožky, Wolford. Auto, nové Porsche 911 Carrera v barvě Gentian Blue

→ Ema: Sako, Prada. David: Kabát a šponovky, obojí Prada. Julia: Twinset a sukně, obojí Prada. Auto, nové Porsche 911 Carrera v barvě Gentian Blue, interiér Basaltblack & Classic Cognac two-tone Club kůže

← David: Oblek, košile, kravata, ponožky a boty, vše Prada. Podtácky, Prada Home. Auto, nové

Porsche 911 Carrera v barvě Gentian Blue, interiér Basaltblack & Classic Cognac two-tone Club kůže

→ Kolekce sklenic, podtácků a příborů, vše Prada Home. Auto, nové Porsche 911 Carrera v barvě Gentian Blue, interiér Basaltblack & Classic Cognac two-tone Club kůže

foto

CRITICAL STYLING SERVICE

styling a set design

JAN KRÁLÍČEK

modelky a model

EMA S. (FOCUS MODEL MANAGEMENT), JULIA KRZYWON (ELITE PRAGUE), DAVID PROCHÁZKA (CLIQUE MODELS)

make-up

HRISTINA GEORGIEVSKA

vlasy

NIKOLAS TICHY

foto asistent

ONDŘEJ PELIKÁN

asistent stylisty

TOMÁŠ NĚMEC

produkce

PATRIK BUREŠ (CASHONLY PRODUCTION)

← Ema: Top, sukně a čepice, vše Prada. Naběračka na zákusky, Prada Home. Auto, nové Porsche 911 Carrera v barvě Gentian Blue, interiér Basaltblack & Classic Cognac two-tone Club kůže

→ Ema: Top a vlněná sukně, obojí Prada. Ponožky, Wolford. Talíř, Prada Home. David: Šaty, Prada. Talíře, Prada Home. Auto, nové Porsche 911 Carrera v barvě Gentian Blue

The Workers

Světlo jako navigace prostorem, zeleň symbolizující dynamický růst firmy, hlavní produkt značky jako interiérová dekorace nebo kanceláře, jež jsou zároveň nenásilným showroomem stavební společnosti. To jsou příklady inovací kancelářských prostor, které během uplynulého roku vznikly v Česku.

Vrtiška & Žák

NEVA

Vrtiška & Žák / Roman Vrtiška, Vladimír Žák ▶ 2024, Prostějov

Hlavním artiklem společnosti NEVA jsou žaluzie ve svých nejrozmanitějších podobách. „Dominantním designovým prvkem interiéru nové dvoupatrové budovy v areálu firmy se staly na míru vyrobené bílé žaluziové lamely, kterými jsme obložili stropy i některé stěny. Použili jsme několik kilometrů lameloviny, která tvoří naprosto originální kulisu pro vše ostatní, co se uvnitř nachází,“ popisuje netypický dekorativní prvek Roman Vrtiška. V multifunkčním objektu se v přízemí nacházejí kanceláře a jídelna, v patře showroom, kanceláře majitelů a dvě zasedací místnosti. Celkem nabitý a omezený prostor bylo nutné navrhnout co nejefektivněji. „Naším cílem bylo horní patro co nejvíce otevřít. Showroom i zasedací místnosti mají sloužit zejména k setkávání lidí, nikoliv jen k prezentaci produktů nebo přednáškám. Proto ho tvoří jedna místnost, zasedačky jsme oddělili pouze posuvnou stěnou, takže se dají jednoduše propojit v jeden velký sál,“ pokračuje designér. Kromě la-

meloviny je interiér tvořen zejména přírodními materiály, masivním dřevem, betonem nebo litými cementovými podlahami, barevně mu záměrně dominuje korporátní modrá barva a doplňky v cihlové barvě. Zbytek je neutrální — bílý, šedý nebo černý. O dokreslení atmosféry v interiéru se stará také venkovní stínění — v přízemí screeny, v patře venkovní žaluzie, samozřejmě vše od značky NEVA. Showroomem tak není pouze vnitřní prostor, ale vlastně se jím stává i budova samotná.

Klaska

MASARYČKA / PENTA REAL ESTATE

Klaska / Jakub Klaška, Igor Pantic, Ludmila Majerníková ▶ 2024, Praha

Prostorové uspořádání nových kanceláří společnosti Penta v budově Masaryčky vychází z koncepce pevného centrálního jádra z dubového dřeva, které obsahuje veškeré podpůrné funkce, a z prstenců „obíhajících“ okolo něj, jež jsou transparentní, prosklené a jsou v nich umístěna pracovní místa. Klientská a interní zóna jsou vzájemně odděleny, na jejich rozhraní se pak nachází komunitní prostor. Klientská část začíná velkorysou recepcí, jež je umístěna na pozadí výhledů na Masarykovo nádraží a je tvořena dřevěným skulpturálním pultem, který přechází přes stěnu až do podhledu. Sekvence zasedaček oddělených skleněnými příčkami ústí do prostoru atria se sochařsky pojatým, točitým schodištěm spojujícím 8. a 9. patro. Interní pracovní část klade důraz na kvalitní akustiku, optimální uspořádání, návaznost na komunitní prostory a celkově na zdravé pracovní prostředí. Projekt interiéru integruje

uměleckou sbírku investora, čímž dotváří charakter pracovních a reprezentativních prostor. Tato díla jsou doplněna funkčními objekty vyrobenými na míru, které se koncepčně chovají jako sochařská díla. Jsou to již zmíněná dřevěná recepce, skulpturální schodiště a speciálně vyvinutý pracovní stůl, který kombinuje nejnovější poznatky v oblasti technologického designu. Tvoří ho tvarově unikátní konstrukce z karbonu s dřevěnou deskou pokrytou kůží v oblastech dotyku pro optimální ergonomický zážitek. Ústředním tématem interiéru je elegantní křivka, která popisuje pohyb prostorem, ale zároveň nese lineární svítidla, výdechy vzduchotechniky a pojezdy závěsů. Funkční prvky se tak výtvarně sjednocují v jeden systém tvarosloví.

mar.s

FOYER / MAR.SLAB

mar.s architects / Martin Šenberger ▶ 2023, Praha

V holešovickém Vnitroblocku byl loni otevřen multifunkční prostor Foyer. Slouží jako show.room konceptu Mar.slab store, který kombinuje objekty lokálních designérů a umělců s produkcí menších evropských nábytkářských manufaktur, ale zároveň je to co.workingový hub, občasný eventový spot nebo fotografický ateliér. Všechny funkce spolu velmi dobře komunikují a doplňují se. V interiéru, který architekt Martin Šenberger navrhl tak, aby vznikl kreativní background, se snoubí industriální prvky, autorský design i ničím nerušený klid pro soustředěnou práci.

Ve Foyer jsme se ještě před jeho otevřením sešli s designérem Jiřím Krejčiříkem, jehož svítidlo YKB zavěšené nad stolem od značky Vicarrbe je klenotem celého prostoru. Stůl je doplněn výběrem komfortnějších křesel od italské manufaktury s letitou historií Arrmet. Židle od stejné značky z kolekce Kiyumi

spolu s atypickým svítidlem od Jaroslava Chramosty hrají prim v zasedací místnosti. Vstupní prostor tvoří instalace v podobě softseatingu v čele s komodou a konferenčními stolky od nozomi.furniture (nábytková značka mar.s architects), pohodlným sofa a křesílkem od Comforty. A protože foyer sdružuje mimo jiné „art lovers“, prostor je doslova prošpikován uměleckými objekty od Kombo studio a malbami od Patrika Kriššáka nebo Maxima Havlíčka (ten mimochodem spolupracuje také s palírnou Garage22, jež se nachází v těsném sousedství). V tomto projektu je zkrátka zacíleno na maximální soulad estetiky a funkčnosti, s cílem vytvořit prostor plný osobitosti a kvality.

S.H.S. + DOTZ

↑HILTI

S.H.S. architekti / Lubor Sladký + DOTZ / Dominika Rošetzká ▶ 2024, Praha-Chodov

Nové sídlo společnosti Hilti, výrobce strojů a nářadí pro stavební průmysl, vznikalo pod taktovkou dvou ateliérů. Projekt byl zadán Luboru Sladkému z S.H.S architekti, který do svého týmu přizval Dominiku Rošetzkou, abych navrhla interiérový design: „Ačkoliv je Hilti velká firma s klasickým openspacem, naším cílem bylo prostor odlehčit a vytvořit příjemné zóny pro práci. Proto jsme začlenili chill-out zóny s modulárními sedačkami, které doplňují stylová křesla a elegantní stolky. Pro oddělení pracovních míst jsme použili policové stěny, telefonní budky a skupiny květináčů plné zeleně, které nejen zútulňují prostředí, ale také zlepšují akustiku.“ Design interiéru staví na harmonickém propojení materiálů a textur. Na stěnách byly použity cementové stěrky, jež díky hře světla během dne vytvářejí jemné kresby. V kuchyňských částech a coffee pointech jsme použili drátosklo, další materiály, jako Heradesign, komůrkový

polykarbonát, brynýrovaný plech a prosvícená příčka z Copilitu, přidávají prostoru dynamiku. Zajímavým detailem je perforovaná stěna z tvárnic, která slouží jako zástěna šaten. Nedílnou součástí interiéru jsou zelené prvky — od drobných květináčů až po impozantní zelenou stěnu v HUBu. Akcenty červené, charakteristické pro Hilti, se objevují například na stavebních stojkách, které slouží jako interiérový doplněk. Realistické stavební nástroje Hilti tu mají nejen estetickou, ale i praktickou funkci v rámci workshopů pro zaměstnance.

Kurz

↑CZECH PROMOTION

Kurz architects / Zuzana a Jan Kurz ▶ 2023, Praha

Po šesti letech se manželé, architekti a zakladatelé studia Kurz, Zuzana a Jan, vrátili na místo činu. Navázali na svou předchozí spolupráci s marketingovou agenturou Czech Promotion a v Paláci Karlín pro ni vytvořili další osobité kanceláře. Tentokrát však dostali na projekt více času než pouhé tři měsíce, během nichž museli v roce 2017 pro firmu stěhující se z Winternitzovy vily navrhnout adekvátní pracovní prostředí.

Loni dokončený interiér se svou vzdušností, dynamičností, rozmanitými strukturami a recyklovanými materiály opět vymyká současným trendům kancelářského designu. Dispozice akcentuje dva klíčové požadavky – pohyb a komunikaci –, proto se hlavním prvkem otevřeného prostoru stal multifunkční koridor vyplněný oblými mini zasedačkami. Autoři tu také kladli důraz na recyklaci — hledali udržitelné, logisticky i ekonomicky dostupné materiály, což je přístup, který reflektuje

filozofii agentury, tedy navrhovat funkční řešení s co nejnižšími náklady. V interiéru tak objevíte okno vyplněné láhvemi od vína, skleněné příčky z původních oken funkcionalistické budovy, bazarové dveře, podhledy z kari sítí objímající i sloupy, či dřevěné obložení stěn ze starých trámů. Prostor je protkaný renovovaným antikovým nábytkem v kombinaci s moderními kousky od českých výrobců (TON, Egoé, Lucis) či nábytkem na míru, jako je téměř devět metrů dlouhý pracovní ponk. Stěny oblých mini zasedaček jsou obloženy polštáři vytvářejícími vhodné akustické podmínky. Vizuálním průvodcem interiéru je bílá barva sjednocující přiznané surové struktury materiálů, ať už zděné stěny, požární nástřiky nebo rozvody technologií. Bílý prostor však postupně ovládá a pohlcuje zeleň, jež symbolizuje dynamiku firmy a její přirozený růst.

Praha zítra?

Reaktor

↑CNC

Reaktor / Jan Kačer, Jakub Heidler, Vojtěch Rýzner, Kateřina Klapková ▶ 2024, Praha

Kanceláře mediálního domu CNC byly navrženy architektonickým studiem Reaktor jako moderní technologické interiéry reflektující potřeby 21. století. Šest pater organické budovy na Hagiboru obsahuje newsroomy, fotoateliéry, redakce, nahrávací studia a mnoho dalších funkčních provozů světa médií. Všemi patry prostupuje proměnlivá „Mediaméba“, jakýsi digitální organismus, který reflektuje barevnost a práci 70 různých brandů společnosti a zároveň vytváří pohledový billboard podél Vinohradské ulice. V každém podlaží má unikátní tvar. Uchovává v sobě důležitá místa jako zasedačky, telefonní budky, studia, focus roomy apod. Vedle těchto prostor obsahuje úložné prostory, kuchyňky a sklady. A co to vlastně je? Mediaméba je obalena digitální membránou, která je tvořena metalickým vlnitým

plechem s graduálním barevným přechodem. V této membráně jsou umístěny nástěnky, digitální tabule a televize. Po obvodu jsou do ní zabudována relaxační místa s měkkým sezením, kuchyně a „one-on-one“ zákoutí. Prostory určené k setkávání pracovníků jsou tvarově odvážnější, tzv. cowozomy, představují živá místa organismu celé společnosti, slouží k neformálnímu posezení i kreativní práci. Osvětlení s akustickými podhledy jsou v těchto částech interiéru pravidelně rozmístěné, zatímco sdílené stoly se odlišují hravějším uspořádáním. Orientaci po budově usnadňuje systém svítidel, informativních polepů a tabulek, které navádějí návštěvníky a zaměstnance skrze jednotlivá oddělení.

Luxus je stále bezpečnou investicí

TEXT Václav Rybář FOTO archiv společnosti

S consulting partnerkou pro luxusní segment nemovitostí Mariannou Krausovou z Lexxus Norton jsme si povídali o tom, jak se prodávají sny o bydlení v Praze, kde jsou ty nejprestižnější adresy a v čem jsou domácí zákazníci specifičtí.

VR Orientujete se na segment luxusních nemovitostí. Lze nějak reflektovat vývoj a trendy v Praze? Kupují si lidé ty nejdražší byty pro sebe nebo jde, jako například u aut, čím dál tím častěji o portfolio investičních fondů?

MK Domnívám se, že luxusní segment v Praze prošel v posledních letech významným vývojem. Zatímco dříve byl trh s luxusními nemovitostmi zaměřen především na osobní užití, dnes vnímáme rostoucí zájem ze strany klientů a investorů o nemovitosti, které si udrží svoji hodnotu. Z krátkodobého hlediska na úrovni konzervativní investice, z dlouhodobého hlediska hodnota nemovitosti roste mnohonásobně, takže ano, je to pořád vhodný způsob, jak diverzifikovat investiční portfolio.

VR Pomáháte primárně developerům, aby pro své projekty našli ideální klienty v Praze a okolí. Kolika lidem ročně pomůžete najít vysněný domov?

MK Spolupracujeme s mnoha developery při přípravě projektu v úrovni projektové dokumentace, nastavení cenotvorby a následně pak prodeje. Současně však pomáháme jednotlivcům i rodinám najít ideální bydlení. Ročně najdeme domov tisícům lidí napříč všemi segmenty trhu, nově také i mimo Prahu a střední Čechy. Evidujeme klienty, kteří čekají na novinky a v momentě, kdy se objeví v našem portfoliu, umí reagovat velice rychle a nemovitost rezervovat okamžitě. U developerských, zejména luxusních projektů tato strategie ještě pořád umožňuje vstoupit do projektu za lepších finančních podmínek, což je momentálně zajímavé, neboť realitní trh je opět ve fázi, kdy nemovitosti zdražují. V luxusním segmentu je to však běh na dlouhou trať, s některými klienty spolupracuji i několik let, dokud nenajdeme tu pravou nemovitost, zejména v high-end segmentu.

VR Změnila se za poslední dekádu v rámci Prahy nějak hierarchie čtvrtí? Co bylo „in“ v nultých a desátých letech a kam se pozornost klientů přesouvá dnes?

MK High-end a luxusní segment je velice úzce spojený s hierarchií čtvrtí. V nultých letech byla velká poptávka po historickém centru Prahy, dnes vidíme rostoucí zájem o moderní čtvrti. Například Smíchov a Karlín se staly atraktivními díky novým developerským projektům a lepší infrastruktuře. Klienti dnes vyhledávají místa, která nabízejí nejen luxusní bydlení, ale i blízkost k přírodě, udržitelnost a vysokou kvalitu života, jako nabízí například Rezidence Helenika na Praze 2 u Riegrových sadů, nebo Rezidence Clemance na Praze 5 pod Ladronkou. Obrovský zájem klientů zůstává o nemovitosti na Praze 6 Bubenči, mohu zmínit např. Rezidence Bubeneč Gardens u Stromovky, a nebo komorní projekt ve vile po rekonstrukci Nad Hradním vodojemem ve Střešovicích na Praze 6 a další…

VR Jak lze dnes zaškatulkovat luxusní nemovitost? Jde o vybavení, adresu, cenu za metr čtvereční?

MK V luxusním segmentu nemovitostí pracuji již 26 let a můžu potvrdit, že o výběru nemovitosti rozhodují pořád hlavní faktory jako charakter území spojený s bezpečím — jedním slovem adresa, typ projektu, pokud se nejedná o vilu, tak je preferovaný menší počet jednotek v budově, ideálně malý bytový dům vilového typu s privátní zahradou a soukromím. Architektura obvykle podléhá území, ve kterém se nemovitost nachází, ale společným prvkem jsou kvalitní materiály, jedinečnost a nadčasový design.

VR Je proces nákupu luxusní nemovitosti během na dlouhou trať?

Je při takové transakci vůbec prostor pro to, aby se člověk řídil emocemi?

MK Jednoznačně. S pozitivní emocí je rozhodování mnohem rychlejší a jednodušší. Mnohokrát se mi potvrdilo, že klient měl vyhraněný zájem pro konkrétní místo nebo ulici jako např. Pařížská a nakonec jsme přišli do rezidence na Janáčkově nábřeží a řekl při pohledu na Vltavu a Žofín bez váhání ano. Emoce hrají významnou roli — luxusní nemovitosti nejsou jen o funkčnosti, ale také o pocitu z prostoru. Klienti chtějí domov, případně investici do nemovitosti, která je inspiruje a reflektuje jejich osobnost a životní styl.

VR Ovlivňuje vkus slavných osobností i požadavky vašich klientů?

MK Spíš bych řekla, že klienti v luxusním segmentu ocení jméno architekta, studia, případně developera. Domnívám se, že v této rovině se můžeme opřít o jména několika známých architektů, jako je Petr Kolář, Stanislav Fiala, a stejně tak v rovině interiérových studií např. ADR, Olgoj Chorchoj, Mimolimit a další…

VR Sleduje v oblasti luxusního bydlení český trh světové trendy nebo se něčím vymykáme?

MK Určitě máme své specifikum — silnou vazbu na historii a kulturu. Klienti v Praze často hledají nemovitosti, které kombinují moderní prvky s historickým šarmem. V zahraničí často slýchám názor, že Praha je malebné město, jedno z nejhezčích v Evropě, což mne samozřejmě velice těší. Myslím však, že máme ještě velkou rezervu v oblasti společného prostoru, vzhledu ulic. Myslím například obrovské množství krámků s alkoholem a suvenýry na každém rohu, pořádek a čistotu.

MARIANNA KRAUSOVÁ

Vystudovala obor dopravních staveb na univerzitě v Žilině, ale zakotvila v segmentu luxusních nemovitostí, na něž se v Lexxus Norton specializuje už od roku 1998. Procestovala za prací i zážitky pořádný kus světa, takže zná vkus klientů ze všech koutů zeměkoule.

VR Marketing je ve vašem oboru extrémně důležitý. Jak se vám daří v dnešní digitální éře oslovovat klienty? Změnila se v tomto ohledu vaše strategie v uplynulých letech?

MK Marketing v oblasti realitních služeb je dnes skutečně klíčový. Digitální éra přinesla zásadní změny v tom, jak jsou klienti oslovováni a jaká jsou jejich očekávání. Webové stránky, sociální sítě a digitální reklama umožňují přístup k širší klientele a poskytují platformu pro prezentaci luxusních nemovitostí ve vysoké kvalitě — například prostřednictvím profesionálních fotografií, videí nebo virtuálních prohlídek. Sledujeme všechny trendy, pro marketing využíváme různé sofistikované nástroje, analytická data i A.I. Samozřejmě jsme zvyklí i na situace, kdy prodávající preferují diskrétní prodej jejich nemovitostí a v tom případě se obracíme na klienty formou direct mailingu nebo osobním kontaktem.

VR Hraje roli to, že patříte k největším hráčům na českém trhu a mezi klienty má velkou váhu i osobní doporučení?

MK Ano, jednoznačně. Osobní doporučení a reputace mají v našem oboru obrovskou váhu. Moc si vážím klientů, kteří se mi ozvou po delší době, ať už s informací, že jsou s nemovitostí pořád spokojeni, ale potřebují jednoduše novou a větší. U některých klientů, které znám déle než 20 let, komunikuji s jejich dětmi a řeším jejich požadavky na bydlení, případně investici. Věřím, že také o tom je moje práce, vytvářet podmínky pro to, aby se na nás klienti obraceli s důvěrou. ●

Zkrocení divoké husy

O víkendu 8. až 10. listopadu vyražte do pražské restaurace Alcron, kde pro vás tým pod vedením šéfkuchaře Richarda

„Naše svatomartinské menu je oslavou tradic ve stylovém hávu. Pečená husa je neoddělitelně spjata se svatomartinským obdobím, my ji v letošním roce přinášíme v moderním pojetí. Naši hosté se tak mohou těšit na nové chuťové vjemy a nezapomenutelné pokrmy,“ zve hosty Richard Bielik, šéfkuchař restaurace Alcron v pražském hotelu ALMANAC X. Pro hosty bude připraveno tří- nebo čtyřchodové menu, složené ze zajímavých, chuťově skvěle vyvážených pokrmů, při jejichž přípravě se využívají především sezónní suroviny lokálního původu. Jako předkrm si milovníci dobrého jídla mohou vybrat paštiku z husích jater s bílou čokoládou, višněmi a lískovými ořechy, husí kaldoun nebo husí konfit s bramborovými lokšemi, jablkovým kompotem a čatní z červené cibule. Hlavním chodem bude konfitované husí stehno a prso se švestkami, dýní hokaido, šalotkou a zmrzlinou z Nivy. Dokonalou sladkou tečkou pak budou plněné tvarohové knedlíky se švestkami, zakysanou smetanou a hnědým máslem. Pokud chcete na svatomartinské menu do Alcronu vyrazit s celou rodinou, můžete v tomto termínu využít speciální nabídku Family style sharing. Vaše rodina nebo skupina přátel si společně u jednoho stolu vychutná husí kaldoun a pečenou celou husu s nejrůznějšími přílohami. Na tuto variantu menu je však nutné učinit včasnou předobjednávku do 6. listopadu.

Cena tříchodového svatomartinského menu je 1 290 Kč za osobu, u čtyřchodového 1 490 Kč za osobu, svatomartinskou nabídku ve stylu Family sharing můžete využít za 4 550 Kč. Pokud byste si raději některou z podzimních specialit vychutnali v pohodlí domova, je pro vás připravena také varianta Take away home. ●

Jednoho horkého letního dne jsme se rozhodli, že se vypravíme tam, kde nám bude nejlépe. Přímo ke zdroji našeho nejoblíbenějšího nápoje, který spolehlivě svlaží vyprahlé hrdlo. Řemeslných pivovarů jsou po Česku stovky, my jsme si ale vybrali jihočeskou Oboru. Ve stejnojmenné vesnici se totiž nevaří jen skvělé pivo, ale také příkladně hospodaří dle pravidel cirkulárního zemědělství.

Obora

Cirkularita je velký trend, ale zrovna majitel pivovaru Obora a přilehlého statku podle jejích pravidel žije a stará se o hospodářství tak nějak přirozeně. Nakonec, pivo se rozhodl vařit právě proto, že potřeboval využít přebytečnou energii z vlastní bioplynky. Nějaké zkušenosti s pivovarnictvím ale Martin Novák už měl. Nejdříve si pivo vařil jen tak doma, pro vlastní potřebu. Pak ale udělal zásadní rozhodnutí — měl k dispozici dostatek místa v podobě staré stáje na svém pozemku a k tomu asi 495 hektarů půdy. Na ní pak začal pěstovat vlastní chmel a ječmen pro zásobu ječného sladu. Na chmelnici roste Žatecký poloraný červeňák, Sládek, Kazbek, Premiant a Rubín. Když v Oboře vaří speciální várky piva, objednávají pro ně chmely ze zahraničí, protože podle Martina Nováka nemá cenu v jižních Čechách pěstovat třeba chmel z Kalifornie. Celá produkce je navíc úzce propojená s kravínem. Hnůj od krav totiž může využít na polích, ale zároveň ho svádí do obrovských nádrží, které jsou součástí bioplynky.

„Udržitelnost je pro nás cyklus, ve kterém na sebe všechny kroky navazují. Pivo vaříme z chmele a sladovnického ječmene, který pěstujeme na poli vedle pivovaru. Vaříme za pomocí zelené energie, kterou vyrábíme v bioplynové elektrárně. Kromě piva vyprodukuje samozřejmě i bio odpad. Mláto a kvasnice dáváme jako potravu našim kravám. Z hnoje pak poháníme opět bioplynku a nabíjíme auto, které pak pivo rozváží,“ shrnují svůj dokonalý životaběh na malé vsi manželé Novákovi.

Také pojmy „domácí“ a „lokální“ zní v jejich podání mnohem přirozeněji, než když je denně skloňují obyvatelé pražské Letné. Pro Novákovy to znamená, že si pro vše mohou v naprosté většině případů dojít pěšky a že si technologii neobjednávají z druhého konce světa, ale pokud to jde, nechají si je vyrobit ve vedlejším městě, nebo alespoň v Česku.

Náš výlet za řemeslným pivem nám vlastně vůbec nevyšel podle našich představ. Když jsme se snažili od pana Nováka napříkla zjistit, kdo je autorem neotřelých vinět na plechovkách, jen mávl rukou, že to dělá kluk původně tady z vesnice, ale že to vlastně nestojí za řeč. Řeší mnohem zásadnější věci, třeba jestli sežene někoho, kdo se mu bude starat o stádo krav... →

❶ Martin Novák není jen majitel pivovaru, ale sedlák každým coulem.

❷ Srpěna, Žitohola, Ježibaba, Polka Dot, Švarc, Summer Ale, Cream Ale, Philadelphia Sour Černý rybíz... a mnoho dalších aktérů se setkává v Oboře v lednici.

❸ Automatickou linku na plnění lahví mají v pivovaru zatím krátce.

❹ Krávy si tady skutečně libují. Kromě toho, že mají díky zbytkům z pivovaru pestrou stravu, je jejich domov krásně čistý a na kravín překvapivě voňavý. Dokonce mají k dispozici velký drbací kartáč na hřbet, u kterého se poctivě střídají.

❺ ❼ Pivovar Obora se usadil v bývalé stodole.

❻ Pivovarské mláto se využívá ke krmení krav.

Světový gin, současný design a tradiční sklářské

řemeslo se setkávají v unikátní limitované edici ručně vyrobených sklenic britské značky

Bombay Sapphire. Český designér Maxim

Velčovský svým návrhem posouvá konzumaci

ginu do vyšších, nejenom chuťových sfér.

O tom, jak vznikaly jeho originální sklenice, jsme si s Maximem povídali osobně.

TEXT Adam Štěch FOTO archiv Bombay Sapphire bombaysapphire.com

AŠ Co pro tebe představuje značka Bombay Sapphire?

MV Když se mi ozvali s tím, že bych měl navrhnout nějaké sklenice pro konzumaci alkoholu, nevěděl jsem, jestli to přijmu. Pak jsem se ale dozvěděl, že se jedná o Bombay Sapphire a na spolupráci jsem kývl. Značku Bombay Sapphire totiž velmi respektuji a její aktivity sleduji již dlouho. Pamatuji si jejich projekty ještě v době, kdy jsem byl student a jezdil jsem na Salone del Mobile. Už tehdy mě zaujala jejich spolupráce s designéry a architekty. Je to vlastně jedna z mála značek alkoholu, která s kreativci soustavně spolupracuje. Vybavuji si jejich projekty s Marcelem Wandersem nebo Thomasem Heatherwickem. Je to značka, která se nebojí experimentu. To je mi sympatické.

AŠ Jaký drink máš rád? Není to náhodou gin a tonic?

MV Tak to je zrovna můj oblíbený drink. Když už někam jdu, tak si ho dám.

AŠ Co tě inspirovalo při navrhování sklenice?

MV Chtěl jsem vytvořit sklenici pro gin a tonic, která by reflektovala charakter, historii a hodnoty značky. Východiskem byla sklenice na nožičce, z které se gin a tonic pije nejvíce. Důležitou roli sehrála také modrá safírová barva, která je samozřejmě signifikantním prvkem značky.

AŠ Jak projekt vznikal? S kým jsi spolupracoval?

MV Napadlo mě do něj zapojit šikovné řemeslníky, které tady u nás v oblasti sklářské výroby máme. Proto jsem oslovil skláře Martina Štefánka z Desné, který je schopný míchat úžasné barvy, včetně safírové, kterou jsme potřebovali. Dále jsem oslovil

rytce Járu Šáru, který na výslednou skleněnou baňku vyryl motivy ingrediencí ginu Bombay Sapphire. Byla to opravdu příjemná regionální spolupráce. Chtěl jsme spojit světový charakter značky s českým aspektem.

AŠ Jak se všechna tato řemesla sjednotila ve výsledném návrhu?

MV Podle zadání jsem navrhl velkou kulatou baňku s masivní modrou nohou. Ta se podobá nejenom safíru, ale její tvar také vychází z estetiky destilačních tanků. Jednou z hlavních devíz českého skla je ale rytina, a proto jsem ji chtěl do návrhu dostat. Nakonec vzniklo deset malých rytin jednotlivých ingrediencí ginu. Výsledkem je takový glóbus, na kterém jsou zobrazeny bobule jalovce, lékořice a další přísady ginu Bombay Sapphire. Sklenice je taková tlustší a masivní, aby ji rytec mohl dobře porýt. Proto disponuje solidní těžkostí a stabilitou. Jak ji držíme v ruce, tak si gin nejenom vychutnáváme v puse a cítíme v nose, ale vlastně na něj díky reliéfním rytinám saháme i rukou. Vznikl překrásný, až archetypální nápojový objekt.

AŠ Kdy se ze sklenice budeme moci napít i my?

MV Celá limitovaná série obsahuje 250 ručně vyrobených kusů, ve kterých budou Bombay Sapphire exkluzivně servírovat v pražském podniku Café Café. V polovině září jsme celý projekt oficiálně představili v obchodě Potten & Pannen, kde mohli návštěvníci obdivovat i ukázky ryteckého řemesla Járy Šáry. Jsem moc rád, že jsem se mohl připojit k mnoha designérům, kteří s Bombay Sapphire spolupracovali. Vytvořil jsem v mých sklenicích takový pomníček všem bylinkám a dalším ingrediencím, které z Bombay Sapphire dělají skvělé pití. ●

BOMBAY & TONIC

• 50 ml Bombay Sapphire

• 100 ml prémiový tonic

• měsíček limetky

Naplňte sklenici až po okraj kostkami ledu. Přes něj nalijte Bombay Sapphire, vymáčkněte limetku a vhoďte ji do sklenice. Zbytek dolijte prémiovým tonikem. Jemně zamíchejte a vychutnávejte všemi smysly.

Pod impozantními švýcarskými vrcholy se od letošního léta

ztratit před okolním světem a pár dní věnovat jen sami sobě. Butikový hotel The Brecon, který spojuje to nejlepší z komfortu minulosti i současnosti, vám k tomu poskytne ideální podmínky.

Hotel s výhledem

The Brecon najdete ve staré alpské chatě ve městečku Adelboden, asi 45 minut od hlavního města Bernu a dvě hodiny z Curychu i Ženevy. Poloha hotelu nabízí hostům ideální výchozí bod pro objevování švýcarské přírody jak v zimě, tak v létě. Přímo před jeho dveřmi se rozprostírají dlouhé sjezdovky, v létě zase skvělé turistické stezky, cyklistické trasy, horské bystřiny a řeky pro osvěžení. Pro majitele i designéry hotelu bylo hlavním cílem vytvořit takovou destinaci, kde si mohou hosté užít všechny tyto radovánky, ale zároveň zůstat zcela nepozorováni vnějším světem.

V původní budově starého hotelu Tuldi z roku 1914, ve kterém se nový ubytovací

koncept usídlil, se od podlahy, avšak citlivým způsobem, inovovalo. Propojení tradice útulných alpských chat s luxusem současného interiérového designu se v poslední době stalo jedním z viditelných trendů, který v případě hotelů přenáší intimní domácí prostředí do veřejné sféry.

V případě hotelu The Brecon se úkolu zhostilo cenami ověnčené studio Nicemakers z Amsterdamu, které má na kontě již přes jednu desítku podobných projektů po celé Evropě. „Interiér hotelu pro nás ztělesňuje přesvědčení, že historie jakéhokoli daného místa je stejně významná jako jeho upravená současnost. V souhrnu to pak znamená, že ubytování a sdílené prostory podporují

jak vzájemné vazby mezi hosty, tak i zároveň soukromí každého z nich. Vizuálně jsme se snažili být hodně současní, ale zároveň esteticky navodit rozkvět hotelu v 50. a 60. letech minulého století,“ vysvětluje jeden ze zakladatelů studio Matt Vines. Právě po válce byl Adelboden místem, které patřilo k oblíbeným destinacím pro zimní dovolené.

Společně se svými kolegy se tak Matt Vines ve svém návrhu snažil zpřítomnit období poválečného optimismu a elegance tehdejšího cestování. The Brecon vás tam přenese prostřednictvím 18 pokojů s atmosférou nenápadné propracovanosti, vyznačující se tlumenou zemitou paletou →

TEXT Adam Štěch FOTO archiv hotelu

Propojení tradice útulných alpských chat s luxusem současného interiérového designu se v poslední době stalo

jedním z viditelných trendů, který v případě hotelů přenáší intimní domácí

prostředí do veřejné sféry.

barev a přirozenými, uklidňujícími texturami propojenými s hrubšími přírodními detaily. „Naším cílem bylo vytvořit útočiště pro ty, kteří hledají soukromí a klid, s důrazem na pohodlí domova propojené s nejlepšími prvky tradiční švýcarské pohostinnosti. Každý pokoj a apartmá jsou elegantně a pragmaticky zařízeny vybranou směsí současných a historických nábytkových kousků i uměním z amsterdamské galerie Bisou,“ uzavírá Vines. Vše dohromady namixované v eklektickém koktejlu společně s autentickými vintage kousky a povrchovými materiály té nejvyšší kvality. Vinesův tým vytvořil i několik unikátních prvků mobiliáře, včetně dřevěné lavice ve společných prostorách nebo křesla a stolku v nejluxusnějším dvoupatrovém apartmá.

Přírodní látky jako vlna, len a bavlna přispívají k pocitu luxusně pohodlných pokojů, které doplňují úžasné výhledy na hory viditelné z každého okna. Jedinečné keramické nádobí v hotelu pro změnu vytvořila velšská keramička Andréa Andreson, manželka zakladatele hotelu Granta Maundera.

Výsledkem vize studia Nicemakers je interiér, ve kterém se budete cítit spíše jako u dobrých známých než jako v luxusním hotelu. A stejně jako se dobří známí o vás při návštěvách dobře starají, strádat nebudete ani v The Brecon, který vám pocit domácí pohody znásobí. →

„Vizuálně jsme se snažili být hodně současní, ale zároveň esteticky navodit rozkvět hotelu v 50. a 60. letech minulého století,“ vysvětluje designér Matt Vines.

❸

❶ Interiéry hotelu The Brecon kombinují tradiční horský styl s vintage estetikou. Rozsáhlé mezonetové apartmá v nejvyšším patře se dvěma ložnicemi s vlastní koupelnou a panoramatickým výhledem na pohoří Lohner je vybaveno záclonami značky Gancedo, osvětlením Huey Lightshop, pohovkou Versmissen a kobercem značky Weavery. Konferenční stolek a křeslo vznikly jako unikátní kousky přímo pro hotel. Interiér doplňují umělecká díla z výběru galerie Bisou.

❷ Barevnost a struktury interiérů navazují na zemité tóny hor. Nepravidelně opracované kameny pokrývají podlahu společného lounge, zatímco dřevěné podhledy a vestavný

nábytek❶dodávají prostoru na útulnosti. Důležitou roli hrají i strukturované textilní potahy pečlivě vybraného nábytku, například křesel Knitting od značky Audo Copenhagen v popředí. Lustr je z produkce značky 101 CPH. Veškeré truhlářské výrobky a madla s přírodními oblázky navrhlo na míru přímo studio Nicemakers.

❸ Balkon jednoho z pokojů nabízí výhled na okolní pohoří. Venkovní nábytek vyrobila francouzská značka Petite Friture.

❹ Součástí hotelu je i spa, které nabízí venkovní bazén, saunu, páru i masážní pokoje.

❺ Lobby hotelu je vybaveno vintage svítidly, židlemi❶i stolem. Travertinový konferenční stolek pochází z kolekce dánské značky Ferm Living. Lavice v pozadí vznikla podle návrhu studia Nicemakers, které ji na zakázku vyrobilo v Portugalsku. Jídelní židle jsou od značky Billiani, lustry opět z produkce dánské značky 101 CPH.

❻ Pokoj s názvem

Waterfall Corner je vybaven pohovkou značky Vitra, vintage křeslem a konferenčním stolkem.

Posuňte se Vpřed

Fotoaparát EOS R8 poskytuje fotografům nástroje pro kreativnější plnoformátovou tvorbu. Je vybavený 24,2megapixelovým plnoformátový m snímačem typu CMOS s vysokou citlivostí ISO a širokým dynamickým rozsa hem. Je ideální volbou pro fotografování portrétu, akcí a krajiny, kde nabízí širší, umělečtejší perspektivu

Více informací naleznete na Canon.cz

Sao Paulo

Brazilská megapole se v průběhu 20. století stala dějištěm důležitých architektonických příběhů ovlivňujících zásadní proudy moderního tropického stavitelství. Rodiště svébytné školy Paulista má milovníkům architektury dodnes co nabídnout. Proto jsme s nadšením přijali pozvání výstavního projektu Aberto, který nám umožnil navštívit hned několik výjimečných staveb.

TEXT / FOTO Adam Štěch

CASA DE VIDRO

institutobardi.org.br

Architektka Lina Bo Bardi se v roce 1946 přestěhovala se svým manželem, sběratelem a kurátorem Pietrem Mariem Bardim, do Sao Paula. I přesto, že si původně přála žít v Rio de Janeiru, o něco větší Sao Paulo se pro oba manžele nakonec stalo domovem po zbytek jejich životů. V roce 1951, kdy se Lina a Pietro stali oficiálními občany Brazílie, vznikl i jejich vlastní dům. Casa de Vidro (dům skla) navazuje ve svém odlehčení a transparentnosti na evropskou modernistickou tradici. Je však obohacen o zcela nové prvky vycházející z tropického klimatu a jihoamerického výtvarného i kulturního temperamentu. Dům, vynesený nad zem subtilními piloty, se stavá jakousi obytnou krajinou, interiér se propojuje s exteriérem a ten vstupuje prosklenými stěnami zase dovnitř.

❷→  CASA CHU

Brazilská architektka čínského původu Chu Ming Silveira se proslavila po celé Jižní Americe návrhem veřejné telefonní budky z roku 1972 s příznačným označením Orelhão (ucho). Jen opravdu zasvěcení však znali její vlastní brutalistickou rezidenci ve čtvrti Morumbi. Byla postavena na počátku sedmdesátých let, ale až letos se představila světu architektury díky kurátorské iniciativě Aberto, která bývalou rezidenci proměnila na pár týdnů v uměleckou galerii.

❹→  GALERIA DO ROCK

@galeriadorockoficial

Původem italští architekti Maria Bardelli a Ermanno Siffredi navrhli během padesátých a šedesátých let v Sao Paulu řadu důležitých staveb. Kromě luxusních bytových domů ve čtvrti Higienópolis nebo kulaté věže hotelu Hilton patří k jejich nejzajímavějším projektům obchodní galerie v centru města. Jedna z nich, Do Rock (1963), má organicky zvlněnou fasádu, která návštěvníky doslova vtahuje do komerčních prostor, známých především pro své obchody s módou a hudebninami. Na podobě interiéru architekti spolupracovali s výtvarným umělcem Bramantem Buffonim, který každé patro pokryl odlišnou abstraktní dlažbou.

❸→  CASA SP-ARTE

sp-arte.com

Všestranná osobnost designéra, výtvarníka, architekta, teoretika a filozofa Flávia de Carvalha sehrála velmi důležitou roli při vzniku brazilské avantgardy. Tento nekonformní intelektuál prosazoval již od dvacátých let experimentální výtvarné formy i nekonvenční a svobodný způsob života. Mezi jeho málo architektonických realizací patří soubor obytných domů s výraznými funkcionalistickými a artdecovými vlivy, který realizoval v roce 1938 nedaleko Avenida Paulista. Do dnešních dnů se zachoval pouze jeden exemplář, v němž dnes sídlí umělecká galerie Casa Sp-Arte.

❺→  FAU

fau.usp.br

Brazilskou architekturu 20. století definují dva rozdílné proudy. Škola Carioca vznikla již ve čtyřicátých letech v Rio de Janeiru a je typická expresivními a extrovertními formami a prostory. Styl Paulista přišel o 15 let později a prosadil se, jak název napovídá, především v Sao Paulu. Jeho architekti upřednostňovali surový pohledový beton a introvertní, do sebe uzavřené prostory. Jednou z nejvýznamnějších osobností této školy byl João Batista Vilanova Artigas, který se narodil v roce 1915 v Curitibě ve spolkovém státě Paraná. Vyučil se inženýrem, ale v roce 1937 absolvoval architekturu na Polytechnice právě v Sao Paulu. Jeho vrcholnou práci definují odvážné betonové struktury. Patří k nim také dynamické rampy a dramatické vnitřní prostory charakterizující jeho ikonickou budovu Fakulty architektury a urbanismu (FAU) na univerzitě v Sao Paulu, postavené v letech 1961 až 1969.

❻→  INSTITUT SEDES SAPIENTIAE

sedes.org.br

Rino Levi studoval architekturu v Římě a Miláně, kde se setkal například s Marcellem Piacentinim nebo Adalbertem Liberou. Patří mezi průkopnickou generaci brazilských architektů, kteří propagovali modernismus již před druhou světovou válkou. Budova institutu Sedes Sapientiae z roku 1940 se vyznačuje svébytnou elegancí prosklených fasád a galerií zastřešených zvlněnými markýzami, které si nezadají s tehdejší inovativní tvorbou Oscara Niemeyera.

EDIFÍCIO ITÁLIA

veřejný prostor

Edifício Itália je hrdou dominantou centrální části města. Polyfunkční budova byla postavena v letech 1956 až 1965, je vysoká 165 metrů, má 46 podlaží a je druhou nejvyšší stavbou v Sao Paulu. Jejím architektem byl Franz Heep, který se do Brazílie přestěhoval z Německa přes Paříž, kde už před druhou světovou válkou společně s Jeanem Ginsbergem navrhoval luxusní obytné domy. Po válce zahájil Heep, žák Waltera Gropia a Adolfa Meyera, úspěšnou kariéru v Brazílii, kde projektoval řadu velkých městských komplexů a bytových domů. Edifício Itália je jeho nejslavnějším a dodnes zůstává ikonou panoramatu Sao Paula.

→  CASA ZALSZUPIN

casazalszupin.com

Mimo Brazílii je Jorge Zalszupin nejvíce známý jako návrhář nábytku. Tento původem polský tvůrce však během své bohaté kariéry postavil i desítky komerčních a privátních staveb, včetně svého vlastního domu. Ten byl asi před dvěma lety transformován do podoby umělecké galerie pod taktovkou Lissy Carmony ze značky Etel, která se zaměřuje na produkci ikonického brazilského nábytku od tvůrců, jako jsou Oscar Niemeyer, Joaquim Tenreiro nebo právě Zalszupin. Kromě krátkodobých výstav najdete v jeho bývalé rezidenci také autenticky zachované studio s kompletním archivem.

❾→  CASA TOMIE OHTAKE

aberto.art/en

Se svým půdorysem ve tvaru písmene L a introvertním interiérem je tato jednopodlažní rezidence jedním z nejlepších příkladů architektonické školy Paulista. Architekt Ruy Ohtake je známý inovativními projekty charakteristickými silným sochařským citem, odvážným použitím barev a často postmoderní rozverností. Dům pro svou maminku, slavnou umělkyni Tomie Ohtake, navrhl jako svůj debut. Šedá budova ze surového betonu je uvnitř obohacena použitím základních barev, například na dveřích a některých stěnách. Dům a ateliér v jednom byl pod dohledem architekta v letech 1968 až 1995 ještě dvakrát zvětšen. Aktuálně byl otevřen jako umělecká galerie v rámci projektu Aberto. Do budoucna však plánuje již třetí generace rodiny Ohtake otevřít rezidenci veřejnosti permanentně.

Marek Kvetan

Nádoby dočasnosti

Výstavní projekt Marka Kvetana (1976) představuje nejnovější sérii objektů, ve které se slovenský umělec zaměřuje na modelování 3D realizací, při nichž z digitální předlohy vytváří fyzické předměty. Autor ve své intermediální tvorbě programově vychází z postkonceptuálních přístupů, analýzy a formátování hybridních objektů. Do sochařského procesu často zapojuje současné technologie, například digitalizaci nebo CT skeny. Jejich prostřednictvím vznikla například instalace Dotyk stvoření (2024), která znázorňuje zvětšenou kostru umělcovy paže s nataženým prstem. Objekt, doplněný převodovkou a antikizujícím podstavcem, záměrně cituje známé gesto z Michelangelovy malby Stvoření Adama. Data Storage 20.21 je komorní instalace sádrových nádob různých tvarů a rozměrů, jež vznikly jako odlitky PET lahví, kartonů od mléka, sklenic od zavařenin a jídelních boxů, jejichž obsah Kvetan zkonzumoval během jednoho roku covidového lockdownu. Celou jednu stěnu výstavního sálu pak pokrývá série uhlíkových kreseb Nepokojná mysl z roku 2021, kterou doprovází stopa smíšených zvuků, beatů a hluků, odkazujících k masmediální společnosti a globalizovanému světu.

VÝSTAVA NÁDOBY DOČASNOSTI

BUDE V GALERIE VÝTVARNÉHO UMĚNÍ V OSTRAVĚ K VIDĚNÍ DO 10. LISTOPADU.

Více info na gvuo.cz.

Petr    Babák

TEXT Tereza Finková FOTO archiv galerií a muzeí

Jarcovjáková

Bóda Horák

❶ NAJDI DVA FEJKY Galerie Prostora pokračuje s představováním sbírek současných výtvarných umělců. Pátá výstava v pořadí ukáže díla současné výtvarné scény ze sbírky grafického designéra Petra Babáka, která zahrnuje řadu obrazů, fotografií a prostorových artefaktů od dnes již legendárních autorů, jako jsou Dalibor Chatrný, Jiří Valoch, Václav Stratil, Stano Filko, Ján Mančuška nebo fotografka Libuše Jarcovjáková. Obsahuje ale i díla nastupujících umělců nebo nejmladší generaci různých profesí, třeba ilustrátorů, djs a fotografů. Do 25. 10.

❷ JAKE CHAPMAN: FLOTSAM & JETSAM Co zbude na Zemi bez lidí? Jeden z nejkontroverznějších britských umělců současnosti Jake Chapman a představitel generace Young British Artists vystavuje v olomoucké Telegraph Gallery zbytky zaniklé civilizace. Centrální prostor galerie zaujímá trabant, jehož motor startuje pokaždé, když někdo vejde. Ozdoben kvantovými diagramy, stojí tento symbol socialistického konzumu mezi přetvořenými plakáty z května roku 1968, bannery se smajlíky, jógou inspirovanými malbami, dřevořezbami novodobých božstev nebo totemovými maskami. Do 21. 10.

Nike

❸ MIRIAM CAHN: READING DUST Švýcarská malířka Miriam Cahn vyvolává jednoduchými tahy štětcem silné emoce. Pomocí různých formátů, záblesků barev a tajemných lidských podob zobrazuje hněv, strach, ztrátu, zranitelnost a moc. Cahn maluje nevýrazné, poloabstraktní postavy — často roztříštěné a přízračné — v jiných světech, kde konfrontuje složitost lidské existence. Do 26. 1. 2025, Stedelijk Museum, Amsterdam.

❹ GAE AULENTI 1927—2012 Během své více než 60leté kariéry pracovala tato multitalentovaná designérka v různých oblastech: od designu v městském měřítku přes výstavnictví, krajinnou architekturu, interiérové dekorace, design nábytku, grafiku až po scénografii. Do 12. 1. 2025, Triennale, Milán.

❺ ARCHITEKTURA ČSSR 58—89 Film Jana Zajíčka a Vladimira 518 přináší mimořádný pohled na českou a slovenskou architekturu, jež sice vznikala za komunistického režimu, ale dokázala zaujmout i odbornou veřejnost v západním světě. Snímek představuje výjimečné a nadčasové budovy postavené v období od světové

výstavy EXPO 58 na území tehdejšího Československa – od Prahy přes Liberec nebo Karlovy Vary až po Bratislavu, Piešťany a Ružomberok.

❻ LIBUŠE JARCOVJÁKOVÁ Veletržní palác uvádí tvorbu přední české fotografky: volné cykly z Prahy ze sedmdesátých let věnované zkoumání vlastní identity, nočnímu životu a LGBTQ+ baru T-Clubu doplňují práce s romskou, vietnamskou a kubánskou menšinou z osmdesátých let. Výstava sleduje umělkyni v bývalém Československu, během návštěv Japonska, její odchod do Západního Berlína i návrat do Prahy. Do 30. 3. 2025.

❼ ICONIC AUBÖCK Designové klasiky, které dodnes ručně vyrábí už čtvrtá generace rodiny Auböck ve své dílně ve Vídni, od samého počátku předběhly dobu a utvářely rakouský design. Do 6. 1. 2025, MAK, Vídeň.

❽ JIŘÍ KOLÁŘ / JANA KASALOVÁ V Galerii Smečky se do 11. 11. představují dva umělci, kteří sice nejsou spjati generačně, ale pojí je hluboký zájem o experiment s papírem a koláží a zkoumání hranic mezi různými médii.

❾ BÓDA HORÁK: BIOSFÉRA Retrospektiva u příležitosti 70. narozenin spoluzakladatele legendárního uskupení Atika a legendy české postmoderny Bódy Horáka představí nejdůležitější objekty jeho celoživotní tvorby, jedinečné sběratelské kusy i zbrusu nová díla. Výstava začne na Designbloku a bude v Uměleckoprůmyslovém museu pokračovat až do konce října 2024.

SABINA KNETLOVÁ: JAK VYPADAJÍ MOJE OČI? Název výstavy odkazuje na dynamický moment vložený do očí některých betonových hlav, které mladá sochařka vystavuje v Domě umění v Českých Budějovicích. Absolventka Ostravské univerzity vnímá sochu jako otevřenou, variabilní situaci, která je zároveň ztělesněním určitého pocitu či emoce. Do 27. 10.

NIKE: FROM FOLLOWS MOTION Přehlídka v německém Vitra Design Museu se věnuje dějinám designu značky Nike, od jejích začátků v 60. letech a návrhu slavného loga vlnovky přes ikonické produkty jako Air Max a Flyknit až po současný výzkum zabývající se novými materiály a udržitelností. Do 4. 5. 2025.

SHOWROOM

DOUBLESHOT  Nováček v nabídce pražírny se jmenuje Flirt a je tu pro všechny, kdo chtějí mít doma pořád super kávu na filtr, ale rádi nechají povolanější, aby za ně vybrali. Jde o směs, jejíž složení se během roku drobně mění, ale styl chuti zůstává na stejné vlně. V novém rozdělení káv patří do skupiny „sweet and creamy”, což znamená, že je to káva s nižší aciditou, hutným tělem a v chuti nejspíše ucítíte tradičnější karamel, čokoláda nebo ořechy.

MYSKINO  Mladá francouzská značka Versatile Paris odhaluje svůj nový parfémový výtvor: slavnostní a omamnou vůni, ze které se vám budou sbíhat sliny! La Foncedalle, osmá parfémová novinka labelu, je inspirována CBD a jídlem. Parfémářky Amélie Bourgeois a Margaux Le Paih-Guérin se snažily co nejlépe napodobit nezapomenutelný olfaktorický zážitek: vůni, která nám připomíná nejlepší večírky a zároveň způsobuje hlad. Prodává Myskino.

ALO DIAMONDS  Kdy jindy se ozdobit barevnými drahokamy zasazenými do prstenů, náhrdelníků, náramků či náušnic než na podzim, kdy sama příroda kolem nás hýří barvami. Stejně tak pestré jsou zlaté šperky s diamanty a barevnými drahokamy. Šperky ALO diamonds navíc mají to kouzlo, že jejich krása oproti přírodě nikdy nevybledne a stejně tak i jejich hodnota má trvalý vzestup.

elegantně provedou nepřeberným množstvím novinek ze světa módy, kosmetiky, interiérových doplňků i techniky. S námi vaše kroky naberou vždy ten správný směr.

„Žluté stránky“ dolCevity vás

SMEG  V pražské Vodičkově ulici byl otevřen první a jediný showroom italské značky Smeg v České republice. Za tímto projektem stojí prémiový obchod s kuchyňským vybavením Potten & Pannen — Staněk, který chce svým věrným klientům dopřát jedinečný pocit z vaření na ikonických italských spotřebičích. Produkty SMEG zde nejsou pouze vystaveny, ale také aktivně využívány v praxi v rámci prémiové školy vaření Gourmet Academy. Na návštěvníky tak čeká nejen široká nabídka, ale také autentický zážitek, který přibližuje neopakovatelné kouzlo italského stylu a gastronomické kultury. Potten & Pannen — Staněk zároveň s otevřením showroomu spustil novou marketingovou kampaň zaměřenou na výrobky Smeg, jejíž tváří je česká tenistka Petra Kvitová. Kampaň nese podtitul „Dolce Kvita“ a její součástí jsou videa, ve kterých dvojnásobná wimbledonská vítězka vystupuje po boku českých šéfkuchařů. Sama přiznává, že nikdy pořádně nevařila, a díky této nové spolupráci dostala šanci dohnat některé resty.

i mnoho modernizovaných technologií pro vaši pohodlnou a bezpečnou jízdu. Za zmínku stojí například systém AVM, který mimo jiné nově nabízí 3D pohled na váš vůz — zepředu, zezadu i z boků a dokáže případně identifikovat neviditelná vnější nebezpečí. Nakonec nesmíme zapomenout zmínit technologii e-POWER: jedinečné a inovativní hnací ústrojí. Je to jednoduché, zážehový motor vyrábí elektřinu, která se využívá k pohonu kol. Výsledkem toho je zážitek z jízdy, který kombinuje pohotové reakce a kultivovanost s efektivitou a bez kompromisů v oblasti potěšení z jízdy. Díky systému e-POWER se nemusíte již smiřovat s průměrným zážitkem z jízdy, jako je tomu u tradičních hybridů. Tak co, stojí nový Qashqai za povšimnutí? Za nás určitě ano.

Za tři a půl roku od uvedení třetí generace modelu Qashqai na trh se ho v Evropě prodalo více než 350 000 kusů. A aby si udržel pozici lídra ve svém segmentu, dočkal se komplexního estetického osvěžení i významných technologických aktualizací. Podstatou ale bylo zachovat to, co na něm zákazníci milují, zároveň ale posílit jeho silné stránky a přidat několik prvků, které ho oživí. Na první pohled vás zaujme nová moderní přední maska inspirovaná vzory starobylých japonských šupin brnění. Změněny byly také přední světlomety, které nyní působí ostřejším dojmem. Také se nově můžete u standardní výbavy těšit na 18” alu kola, které celý moderní design nového Qashqaie podtrhují. Jakmile se pokocháte osvěženým exteriérem, vaše zvědavost se ještě zvýší, když otevřete dveře a nakouknete dovnitř. U vyšších stupňů výbavy se budete cítit jak v luxusní limuzíně a to díky nově použitému materiálu Alcantara®. Také vás jistě zaujme nové LED diodové osvětlení, díky němuž si sami můžete zvolit aktuální náladu na palubě vašeho nového vozu. Jsou umístěny také v zadní čás -

ti automobilu, takže o ten zážitek nebude ochuzen nikdo z cestujících. Mimo jiné nový Qashqai nabízí

Nový Nissan Qashqai vyjíždí na silnice s elegantnějším a sportovnějším vzhledem, vylepšenou technikou a jedinečným

systémem Nissan e-POWER. Další generace modelu posouvá design SUV na odvážnější a sofistikovanější úroveň.

AMBIENTE  Známá restaurační síť rozšířila sortiment jídel zavařených do sklenic. Mezi novinkami najdete třeba kuře na paprice z Lokálu, játrovou paštiku nebo škvařený lůj z Našeho masa. V portfoliu přibyly i tři omáčky, které na talíři skvěle doplní grilované maso nebo zeleninu. K dostání ve vybraných podnicích nebo  na e-shopech Jídloaradost.shop a Rohlik.cz.

HRZÁNSKÁ PASÁŽ  Unikátní historická pasáž v centru Prahy dostala druhý život. Prostor zasvěcený

umění, módě, designu, hudbě i lokálním projektům zahrnuje devět nových spotů — butik s českou módou

SLÁVA!, C12 Gallery, Ó GALLERY, showroomy přírodní kosmetiky SMYSSLY, luxusních kabelek FOLBEUR, designérky Terezie Trusinové, kavárnu Coffee room, Koncertní předsíň a prohlídky Prahou Numinos.

CRYSTALEX Pro novoborskou sklářskou firmu Crystalex začíná nová kapitola jejich historie.

Na konci minulého měsíce totiž otevřela svůj zbrusu nový showroom v prostorách budovy Masaryčka, která vznikla podle návrhu londýnského studia Zaha Hadid Architects. Parametrická a organická architektura její zakladatelky Zahy Hadid inspirovala architekta Marka Deyla i ke zpracování interiéru obchodu. Ten tvoří dominantní policová stěna vytvořená z barrisolové struktury dynamického vzhledu, přičemž každá police je ideální prostor pro prezentací jednotlivých produktů. Architekt doplnil interiér podobně tvarovanými vykonzolovanými stoly z Corianu. Nový flagship store je založený na principu kontrastu mezi industriálním prostředím s přiznanými instalacemi i pohledovým betonem na stropě, stěnách a naproti tomu zářící výstavní parametrickou strukturou. To vše podtrhuje vlastní integrální osvětlení, které lichotivě nasvěcuje sklo tak, aby bylo patrné, že jde primárně o něj. Zákazníci se mohou těšit na rozmanitý sortiment — vázy, karafy, čisté a dekorované sklo na víno, šampaňské, na pivo, koňak, whisky, mísy, kolekci s motivy Josefa Mucha nebo nový soubor nádob Candy land. Nový obchod najdete na adrese Masaryčka, budova B.

Mrakodrap One Sky Park vyroste v oblasti Jumeirah Village Circle (JVC). Jeho prvotřídní poloha nabízí bezkonkurenční přístup ke klíčovým dubajským destinacím, jako je letiště, Marina, Mall of Emirates a Miracle Garden.

PHILIPS LUMEA IPL 9900   Intenzivní pulzní světlo představuje moderní a elegantní způsob odstraňování chloupků. Pomocí záblesku světla přístroj zasáhne pigment ve folikulu chloupku, uvede ho do fáze, takže chloupek pak vypadne a přestane být aktivní. Díky technologii Sense IQ vám Philips  a přitom účinné.

ROBERTO COIN  Šperkařský dům přichází s novým dynamickým designem, který mění vzhled ikonické kolekce Venetian Princess. Nejnovějším přírůstkem je květina, která se může otáčet v taneční piruetě a předvádět obě strany. Dva šperky v jednom umožňují každé ženě měnit svůj styl podle aktuální situace. Zelenkavý chryzopras, perleť a růžový rodonit přinášejí barvy do piruetové verze kolekce Venetian Princess, která se pyšní obnovenou paletou veselých, intenzivně dynamických pastelů.

LEXXUS NORTON  Developerský projekt One Sky Park featured by Versace Ceramics propojuje ikonický design a řemeslné zpracování značky Versace do luxusního rezidenčního projektu. Tato nemovitost nově definuje luxusní bydlení v Dubaji. One Sky Park se stane dominantou v oblasti Jumeirah Village Circle (JVC) jako první prémiový mrakodrap v této prestižní, rychle se rozvíjející části Dubaje. Rezidence nabídne svým obyvatelům luxusní vybavení zahrnující: bazén a rastauraci na střeše, rozlehlý bazén u pláže, posilovnu, sportoviště pro padel tenis a basketbal i privátní kinosál, či zázemí pro děti. Zahájení výstavby je plánováno na září 2024, s dokončením v posledním čtvrtletí roku 2027. Více informací najdete na lexxusnorton.cz.

PŘEDPLATNÉ

DIPTYQUE

Vybrat si můžete ze tří variant této elegantní stolní svíce. Baies je neodolatelně svěží, voní po růžích zasypaných zelenými lístky černého rybízu a od svého uvedení v roce 1983 patří mezi nejoblíbenější. Její divoká a zároveň velmi elegantní květinově ovocná vůně je inspirovaná parfémem L ´Ombre dans L ´Eau. Ambre, jak název napovídá, obsahuje ambru, nejvzácnější ingredienci parfumérovy palety, která svou hřejivě pudrovou vůní s nádechem dřeva a kůže lidstvo fascinuje od nepaměti. Feau de Bois je zase sofistikovaná směs dřevitých tónů břízy a jalovce evokující zimní večery a kouřovou vůni dřeva hořícího v krbu.

ILUSTRACE

Jakub Tytykalo

Před téměř 20 lety vyrostla v Hradci

Králové na parcele vklíněné mezi vnitřním a vnějším Gočárovým okruhem a v sousedství jedné z Gočárových škol budova Studijní a vědecké knihovny.

Svým pevným postojem usazeným na půdorysu písmene X a surovým

betonovým pláštěm dala městu jasně najevo, že se stane důležitým členem jednoho urbanistického celku. Průchozí parter umožňuje účast na životě v okolí, jeho podporu a ovlivňování. Díky kulatým oknům, která vytvářejí soustředěné vnitřní prostředí, si vysloužila přezdívku Ementál.

Chandelier by Philippe Parreno