PAVEL JAN DOBEŠ HIML
STUDIE A ESEJE
[ 193 ]
še než o úpravy stávající teorie Friedrichovy, jak tvrdí přehledy bádání, se ale jedná o svébytné příspěvky do diskuse, o svého druhu nové teorie.28 Největší hodnotu z nich mají teze německého právního teoretika (pozdějšího soudce ústavního soudu SRN) a politologa Martina Dratha, který prosazoval oddělení primárních a sekundárních znaků totalitarismu. Zatímco doposud akcentované teror, vládu jedné strany či propagandu odsunul do druhé jmenované skupiny, znakem primárním byla podle něj snaha vybudovat nový systém hodnot.29 Drath odlišoval totalitní a autoritativní systémy právě podle tohoto směřování – autoritativní diktatury spojoval s již existujícími soustavami hodnot. Protagonistům obou druhů diktatur však přisuzoval společnou nutnost vyhovět potřebě demokratické legitimizace režimu. Koncepce dalších autorů se většinou pohybovaly na empirické rovině, usilovaly spíše o „prosté“ zachycení reality diktátorských režimů, přičemž se obvykle věnovaly i rozdílům mezi nimi. Právník a historik Otto Stammer tak popisoval masové hnutí vedené autoritářskou skupinou, které dobylo mocenský monopol a s pomocí byrokratického aparátu ovládlo stát. Nezapomínal však dodat, že obsahem ideologie a historickým kontextem vzniku se nacismus a komunismus lišily.30 Politolog Arcadius R. L. Gurland připouštěl společné rysy jen na úrovni techniky moci. Naproti tomu co do sociální funkce, okolností ustavení, ideologie i hodnot pokládal nacismus a komunismus za zcela protikladné.31 Ve druhé polovině 50. let a na počátku následující dekády docházelo vlivem událostí ve světě reálné politiky (odhalení na XX. sjezdu KSSS, reformní pokusy v některých dalších zemích sovětského bloku, roztržka SSSR a Číny, nástup Kennedyho) i vývoje uvnitř vědy k postupnému odklonu od teorie totalitarismu.32 Její
28 Poměrně podrobnou analýzu těchto posunů, nových pokusů a také kritiky přináší HUBERTUS BUCHSTEIN, Totalitarismustheorie und empirische Politikforschung – die Wandlung der Totalitarismuskonzeption in der frühen Berliner Politikforschung, in: Totalitarismus. Eine Ideengeschichte des 20. Jahrhunderts, s. 239-266. 29 MARTIN DRATH, Totalitarismus in der Volksdemokratie, otištěno v B. SEIDEL, S. JENKNER (edd.), Wege der Totalitarismus-Forschung, s. 310-358. 30 OTTO STAMMER, Totalitarismus, in: Wörterbuch der Soziologie, (ed.) Wilhelm Bernsdorff, Köln 1955, s. 551-552. Vzhledem k těmto odlišnostem Stammer nabádal k velké opatrnosti při srovnávání nacismu a komunismu. 31 ARCADIUS R. L. GURLAND, Einleitung, in: Totalitäre Erziehung, (ed.) Max G. Lange, Frankfurt am Main, 1954, s. XXII. Ačkoli Gurland napsal úvod k práci vycházející z paradigmatu totalitarismu, pokusy o celkovou definici totalitarismu odmítal, protože byl přesvědčen o tom, že musí být příliš schematická na zachycení komplexní politické skutečnosti. Navíc považoval obecné vyhlídky takové definice za chatrné i vzhledem k dynamice totalitních diktatur. 32 H. BUCHSTEIN, Totalitarismustheorie und empirische Politikforschung, s. 263-264. Zhruba od přelomu 50. a 60. let se datuje rozšíření pramenné základny pro výzkum nacistického Německa. Mohly