Page 1

uvod_2_2006

10.1.2007

PAVLÍNA RYCHTEROVÁ

11:16

Stránka 185

STUDIE A ESEJE

[2–2006] Masarykův ústav – Archiv AV ČR Ústav pro soudobé dějiny AV ČR

[ 185 ]


uvod_2_2006

[ 186 ]

10.1.2007

11:16

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 186

2/2006


uvod_2_2006

10.1.2007

11:16

Stránka 187

PAVLÍNA RYCHTEROVÁ

STUDIE A ESEJE

[ 187 ]

Obsah/Contents

1. Studie a eseje PAVLÍNA RYCHTEROVÁ – Pojem a teorie charismatu Maxe Webera v recepci sociálních a historick˘ch vûd

191

Max Weber's The Concept and Theory of Charisma and Its Impact on the Social and Historical Sciences JITKA KOMENDOVÁ – Îeny stfiedovûké Rusi. MoÏnosti a limity ruské gender history

203

The Women of Medieval Rus. The Possibilities and Limits of Russian Gender History

2. Diskuse a rozepfie CHRISTIANE BRENNEROVÁ – Cesta k únoru 1948. Teze k v˘zkumu soudob˘ch dûjin

215

The Road to February 1948. Theses on Research into Contenporary History MILOŠ HAVELKA – Josef Pekafi v posametovém svûtû Josef Pekafi in the Post-velvet World of Czech Historiography

ãeské historiografie

231

3. Recenze a reflexe MILAN ŘEPA

– Poetika ãeského dûjepisectví (Lenka ¤ezníková)

253

MILAN ŘEPA

– Poetika ãeského dûjepisectví (Karel ·ima)

257

– Mieszko Boles∏awowic. èród∏a i tradycja historiograficzna (Martin Wihoda)

KRZYSZTOF BENYSKIEWICZ FRANTIŠEK ŠMAHEL

– Cesta Karla IV. do Francie 1377–1378 (Libor Jan)

261 265


uvod_2_2006

[ 188 ]

10.1.2007

11:16

Stránka 188

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

2/2006

MARTIN NEJEDLÝ – Fortuny kolo vrtkavé. Láska, moc a spoleãnost ve stfiedovûku (Franti‰ek ·mahel)

268

JONATHAN WOOLFSON (ed.) – Palgrave Advances in Renaissance Historiography (Antonín Kalous)

273

FRANK FÄTKENHEUER

– Lebenswelt und Religion. Mikro-historische Untersuchungen an Beispiel aus Franken um 1600 (Jan Horsk˘)

291

– Víra bez církve? V˘chodoãeské toleranãní sektáfiství v 18. a 19. století; ZDENĚK R. NEŠPOR – NáboÏenství na prahu nové doby. âeská lidová zboÏnost 18. a 19. století (Jan Horsk˘)

298

ZDENĚK R. NEŠPOR

BOHUMIL JIROUŠEK, JOSEF BLÜML, DAGMAR BLÜMLOVÁ (edd.)

311

Jaroslav Goll a jeho Ïáci (Veronika Stfiedová) CATHERINE HOREL (ed.) – Nations, cultures et sociétés d’Europe centrale aux XIXe et XXe siècles. Mélanges offerts à Bernard Michel (Pavla Horská)

321

Upozornûní redakce

325


uvod_2_2006

10.1.2007

PAVLÍNA RYCHTEROVÁ

11:16

Stránka 189

STUDIE A ESEJE

[ 189 ]

STUDIE A ESEJE


uvod_2_2006

[ 190 ]

10.1.2007

11:16

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 190

2/2006


uvod_2_2006

10.1.2007

11:16

Stránka 191

PAVLÍNA RYCHTEROVÁ

STUDIE A ESEJE

[ 191 ]

POJEM A TEORIE CHARISMATU MAXE WEBERA V RECEPCI 1 SOCIÁLNÍCH A HISTORICKÝCH VĚD Pavlína Rychterová Max Weber's The Concept and Theory of Charisma and Its Impact on the Social and Historical Sciences The concept of charismatic authority and charismatic leadership as developed in the works of Max Weber remains a controversial issue in the social sciences. The article considers selected chapters in the story of the impact of the concept, particularly in relation to the historical sciences. From the beginning there has been problematisation of the term itself, especially its original meaning in the sense of charisma as gifts of the Holy Spirit – derived from the New Testament especially the Epistles of St. Paul. Other problems arise from the contemporary use of the word, since with the development of the modern media the term charisma has been taken over into journalistic newspeak, the language of commercial and political marketing and the pseudo-scientific jargon of psychological-esoteric popular educational literature. Responses to the Weberian concept of charisma in current sociology and in historical sciences move between these two poles. Most recently the question of charismatically legitimated authority has been taken up by medievalists, and is proving fruitful in a number of areas. Pavlína Rychterová (1970) pÛsobí v Centru medievistick˘ch studíí a na Univerzitû v Kostnici, pavlina.rychterova@uni-konstanz.de

KdyÏ v roce 1968 Shmuhl Eisenstadt vydával anglick˘ pfieklad z prací Maxe Webera k teorii charismatu,2 ãinil tak s pfiesvûdãením, Ïe koncept charismatu, tak jak jej Weber vypracoval, je klíãov˘ pro porozumûní procesu utváfiení institucí

1 Tato struãná studie si neãiní nárok ani na vyãerpávající anal˘zu díla Maxe Webera, ani na úplnou zprávu o jeho mnohostranné recepci v sociálních vûdách souãasnosti. V textu jsou nastínûny nejdÛleÏitûj‰í aspekty Weberovy teorie charismatu a charismatického panství. Poznámkov˘ aparát odkazuje k nejdÛleÏitûj‰ím nebo také k nejtypiãtûj‰ím pracím k jednotliv˘m problémov˘m okruhÛm z posledních dvaceti let. Medievistické pfiíklady nechÈ jsou pfiipsány na konto oborové specializace autorky. 2 Max Weber on Charisma and Institution Building. Selected Papers, (ed.) SHMUHL N. EISENSTADT, Chicago-London 1968. Aãkoli je Eisenstadtova edice jenom jak˘msi studentsk˘m readers digestem


uvod_2_2006

[ 192 ]

10.1.2007

11:16

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 192

2/2006

v obecném smyslu slova.3 Vztah mezi charismatem a utváfiením institucí je podle nûho nejdÛleÏitûj‰í v˘zvou Weberova díla moderním sociálním vûdám. Americká sociologie nahlíÏela na poãátku 70. let minulého století stávající spoleãenskou organizaci jako protiklad principÛ uspofiádání a fungování exkluzivních charismatick˘ch komunit (napfiíklad náboÏensk˘ch sekt) – tradice proti inovaci, stabilita proti nahodilosti, obecná pravidla proti nápadÛm jednotlivce a pfiedev‰ím diferenciace spoleãensk˘ch skupin a funkcí proti jednostrannému cíli charismatického spoleãenství. Tento koncept z velké ãásti podpírala interpretace osobnosti a díla nûmeckého zakladatele moderní sociologie. Eisenstadt oproti tomu zastával názor, Ïe právû Weberovo dílo je ve své podstatû pokusem oba principy spoleãenského fungování sjednotit. Koncept charismatu a jeho místo v procesu utváfiení institucí je podle Eisenstadta klíãov˘m pro porozumûní Weberovu my‰lení. Jak obtíÏné v‰ak mÛÏe takovéto pojímání Weberova díla b˘t, dokazuje dal‰í text Eisenstadtovy publikace. Namísto ucelené, reflektované koncepce publikoval Eisenstadt nekomentovan˘ v˘bûr Weberov˘ch my‰lenek, pocházejících z odli‰nû zamûfien˘ch prací a z rÛzn˘ch fází Weberova duchovního v˘voje. Tento postup má opodstatnûní do té míry, Ïe v pfiípadû charismatu, jakkoli se jedná o jeden z klíãov˘ch pojmÛ Weberova my‰lení,4 Weber podal pouze ãásteãnû ucelen˘ sociologicko-historick˘ v˘klad, kter˘ doplnil o jednotlivá pozorování, konkrétní definice v pfiímé závislosti na ten kter˘ pfiedmût v˘kladu a ãásteãné teoretické ukotvení pojmu v religionistice, sociologii a v historii, coÏ je zpÛsobeno tím, Ïe charisma pro nûj bylo jak˘msi pomocn˘m termínem pfii práci na sociologii panství, ale také tím, Ïe stûÏejní ãást jeho díla byla vydána aÏ po jeho smrti. Na druhé stranû jsou Weberovy texty nejdÛleÏitûj‰ím a nejrozvinutûj‰ím pokusem v moderních sociálnû vûdních disciplínách oprostit pojem charismatu od jeho metaforické nejednoznaãnosti a vymezit jej vÛãi specifickému pojetí katolické a evangelické teologie. Pokusem o to dÛleÏitûj‰ím v souãasné dobû, kdy v závislosti

pro první orientaci ve Weberovû díle, je pro svÛj tematick˘ charakter dodnes citována. Srov. Charisma. History and Social Structure, (edd.) R. GLASSMAN, W. SWATOS, Westport 1986. 3 SHMUHL N. EISENSTADT, Charisma and Institution Building: Max Weber and Modern Sociology, in: Charisma. History and Social Structure, s. IX. 4 Pfiinejmen‰ím jej nahlíÏejí jako centrální Weberovi pokraãovatelé jak v evropské, tak v americké sociologii – srov. TALCOTT PARSONS, The Structure of Social Action, New York 1968, s. 663, 669, kter˘ povaÏuje weberovsk˘ pojem charismatu za pramen a základ ve‰keré legitimity v obecném smyslu. WOLFGANG SCHLUCHTER, GÜNTHER ROTH, Max Weber’s Vision of History, Berkeley 1979, povaÏují Weberovo pojetí charismatu za nejnároãnûj‰í a nejprovokativnûj‰í ãást Weberovy sociologie panství (Herrschaftssoziologie). WINFRIED GEBHARDT, Einleitung, in: Charisma. Theorie – Religion – Politik, hrsg. von Winfried Gebhardt, Arnold Zingerle, Michael N. Ebertz, Berlin-New York 1993, s. 4, pí‰e: „Weber (…) hat im Charisma ein grundlegendes, alles menschliche Handeln durchziehendes soziales Grundmuster gesehen, das im dauernden Wechselspiel mit dem ihm entgegengesetzten Moment des Alltags das soziale Fundament menschlicher Lebenführung, gesellschaftlicher Ordnung und sozio-kulturellen Wandels bildet.“


uvod_2_2006

10.1.2007

PAVLÍNA RYCHTEROVÁ

11:16

Stránka 193

STUDIE A ESEJE

[ 193 ]

na rozvoji technick˘ch médií uzurpuje pojem charismatu Ïurnalistick˘ a moderátorsk˘ newspeak, jazyk hospodáfiského a politického marketingu a pseudovûdecká terminologie psychologicko-ezoterické populárnû nauãné literatury. Nejednoznaãnost pojmu „charisma“, pohybujícího se v kaÏdém pfiípadû na hranici teologie, religionistiky, psychologie, sociologie a historiografie, se tak nekontrolovatelnû zvy‰uje a jeho pouÏitelnost pro vûdecké my‰lení pfiímo úmûrnû k tomu klesá. Celkové zmatení a nejistotu je‰tû zvy‰uje – namísto aby ji redukovala – narÛstající produkce interdisciplinárnû zamûfien˘ch, pfiedev‰ím kvalifikaãních prací spoleãensko vûdních oborÛ, jejichÏ autofii a autorky nejsou ãasto s to striktnû odli‰it rÛzné úrovnû uÏívání pojmu v odborném jazyce vlastního a pfiíbuzn˘ch oborÛ a v mnoha pfiípadech ani zabránit pronikání Ïurnalisticko-ezoterického vnímání charismatu do vlastního v˘kladu.5 Charisma, resp. charismatické panství, je dÛleÏitou ãástí Weberovy sociologie panství, které podle nûho existuje ve dvou zásadnû odli‰n˘ch typech: panství prostfiednictvím interakce zájmÛ, napfiíklad hospodáfiské jednání, a panství prostfiednictvím autority, napfiíklad státní jednání. Weber se dále vûnuje anal˘ze druhého typu: autoritativní panství funguje prostfiednictvím organizace a správy a na základû legitimity vládce, tzn. dÛvûry ovládan˘ch v oprávnûnost jeho autority. Legitimovat autoritativní panství lze na základû racionálních pravidel, nebo na základû osobní autority. Panství na základû osobní autority mÛÏe b˘t buì tradiãní (patriarchální a stavovské), nebo charismatické.6 Panství legitimované charismatem pfiedchází zpravidla panství legitimované na základû racionálních pravidel a mÛÏe pfiedcházet nebo doplÀovat panství legitimované na základû tradice.7

5 To je obtíÏné pfiedev‰ím tehdy, jestliÏe jsou pfiedmûtem zkoumání moderní média a nositeli „charismatu“ mediálnû známé a médii umûle utváfiené osobnosti, napfiíklad popoví zpûváci a zpûvaãky, modelky a modelové, televizní moderátofii a moderátorky apod. K tomu srov. JÜRG HÄUSERMANN, Inszeniertes charisma. Medien und Persönlichkeit, Tübingen 2001; MALTE LENZE, Postmodernes Charisma. Marken und Stars statt Religion und Vernunft, Wiesbaden 2002. Diskutabilním smûrem se ale mohou vydat i zástupci tradiãních disciplín, jestliÏe nedostateãnû reflektují teoretickou velkorysost Weberova zacházení s historick˘mi pfiíklady – WeberÛv Caesar není Caesar souãasné historiografie – srov. CHRISTOPH R. HATSCHER, Charisma und res publica. Max Webers Herrschaftssoziologie und die römische Republik, Stuttgart 2000. AÏ odstra‰ujícím dojmem pÛsobí eklektick˘ pfiíspûvek tübingenského sociologa THOMASE HAUSCHILDA, Charisma und das dritte. Politisches Heil in einer subalterner Kultur der katholischen Welt, Konstanz 2004, smû‰ující etnologické a literárnû vûdné pfiístupy se sociologickou statistikou a psychologick˘m vciÈováním se do objektÛ v˘zkumu, jihoitalsk˘ch venkovanÛ. 6 Velmi úspû‰ná mÛÏe b˘t kombinace obojího, jak je tomu napfiíklad v pfiípadû stfiedovûk˘ch francouzsk˘ch králÛ, kter˘m se zdafiilo charismatizovat vlastní rod jako takov˘, coÏ je v‰ak pfiípad, kter˘ by Weber zafiadil pod vedlej‰í kategorie dûdiãného nebo (pozdûji) zev‰ednûlého charismatu. K tomu srov. prÛlomovou práci MARCA BLOCHA, Les Rois thaumaturges. Étude sur le caractère surnaturel attribué á la puissance royale partialièrement en France et en Angleterre, Paris 1924. 7 Zajímavou variantou koexistence charismatické a tradiãní legitimace by mohla b˘t v ãesk˘ch dûjinách pfiemyslovská doba kníÏecí. Zda by aplikace Weberov˘ch závûrÛ mohly napomoci nové interpretaci pramenÛ, pfiedev‰ím líãení Kosmovy kroniky, musí rozhodnout odborníci k tomu povolaní.


uvod_2_2006

[ 194 ]

10.1.2007

11:16

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 194

2/2006

První Weberovy úvahy nad rolí „charismatu“ ve spoleãnosti pocházejí z období pfied první svûtovou válkou, z první verze jeho Herrschaftssoziologie,8 kterou pfiepracoval roku 1919 jakou souãást plánovaného vydání spisu Wirtschaft und Gesellschaft. První publikovaná zamy‰lení pocházejí z Wirtschaftsethik der Weltreligionen. Religionssoziologische Skizzen z roku 1915,9 následují pfiíslu‰né, nejãastûji recipované ãásti pfiepracované Herrschaftssoziologie ve Wirtschaft und Gesellschaft (Die charismatische Herrschaft und ihre Umbildung),10 dále se charismatu dot˘kají men‰í texty (úvodní pfiedná‰ka konference z roku 1917,11 pfiedná‰ka vídeÀské sociologické spoleãnosti Über Probleme der Staatssoziologie,12 pfiedná‰ka Politik als Beruf13 a dal‰í, dochované v rÛzn˘ch verzích a zprávách v autorovû pozÛstalosti). Aãkoli lze do jisté míry v jednotliv˘ch textech vysledovat v˘voj konceptu charismatu a charismatického panství (nejdÛleÏitûj‰í je posun od definice charismatické autority jako dané schopnosti ãi vlastnosti k chápání této autority jako pouze pfiipisované), pfiiãemÏ je vÏdy kladen dÛraz na jin˘ aspekt dané problematiky, není náhodné, Ïe v souãasném bádání jsou recipovány takfika v˘luãnû kapitoly z Wirtschaft und Gesellschaft.14 Právû v nich se stal pojem charismatu dÛslednû analytickou kategorií, a to nikoli ve vztahu ke specifick˘m náboÏensk˘m systémÛm, ãi ohraniãen˘m historick˘m fenoménÛm, n˘brÏ vzhledem k teorii spoleãensk˘ch struktur a spoleãenského jednání.15 Weberem definované „charismatické panství“

8 MAX WEBER, Wirtschaft und Gesellschaft. Die Wirtschaft und die gesellschaftlichen Ordnungen und Mächte. Nachlaß. Teilband: Herrschaft, hrsg. von Edith Hanke, Thomas Kroll, Tübingen 2005 (Max Weber-Gesamtausgabe 1/22–4). 9 MAX WEBER, Die Wirtschaftsethik der Weltreligionen. Religionssoziologische Skizzen, Archiv für Sozialwissenschaft und Sozialpolitik 41–46/1915–1919 (Max Weber-Gesamtausgabe 1/20–21); kniÏní vydání z let 1920–1921 ve tfiech dílech obsahuje Max Weber-Gesamtausgabe 1/19. 10 âást Wirtschaft und Gesellschaft t˘kající se sociologie panství je jedinou, jeÏ je dochovaná ve dvou verzích. Po neãekaném úmrtí Maxe Webera v roce 1920 byla pouze tato ãást pfiipravena autorem k tisku: MAX WEBER, Wirtschaft und Gesellschaft. Grundriss der verstehenden Soziologie, hrsg. von J. Winckelmann, Tübingen 19805. 11 Bericht über eine Rede während der Lauensteiner Kulturtagung am 29. Sept. 1917 [Die Persönlichkeit und die Lebensordnungen], handschriftliche Notizen von Ferdinand Tönnies, Schleswig-Holsteinische Landesbibliothek Kiel, Nl. Ferdinand Tönnies (Max Weber-Gesamtausgabe 1/15, s. 701–707). 12 Bericht über den Vortrag bei der Soziologischen Gesellschaft am 25. Okt. 1917 in Wien Probleme der Staatssoziologie, Neue Freie Presse 26. fiíjna 1917, s. 10 (Max Weber-Gesamtausgabe 1/22–4). 13 Politik als Beruf (Geistige Arbeit als Beruf. Vier Vorträge vor dem Freistudentischen Bund. Zweiter Vortrag), München-Leipzig 1919 (Max Weber-Gesamtausgabe 1/17, s. 113–252). 14 WINFRIED GEBHARDT, Charisma als Lebensform. Zur Soziologie des alternativen Lebens, Berlin 1994, konstatuje, Ïe potenciál Weberova konceptu charismatu a charismatického panství b˘vá jen zfiídka skuteãnû vyuÏit (s. 11), coÏ právû jeho kniha mûla do jisté míry zmûnit. V medievistice zpÛsobila vÛbec první váÏn˘ zájem o Weberovu teorii. 15 K aplikaci weberovské teorie charismatu na problém náboÏensk˘ch spoleãenství srov. WOLFGANG LIPP, Stigma und Charisma. Über soziales Grenzverhalten, Berlin 1985; T¯Î, Charisma – Social Deviation, Leadership and cultural Change, Annual Review for the Social Sciences of Religion 1/1977, s. 59–77; STANLEY J. TAMBIAH, The Buddhisst Saints of the Forest and the Cult of Amulets. A Study in Charisma, Hagiography, Sectarianism, and Millennial Buddhism, Cambridge 1984; MICHAEL N. EBERTZ, Das Charisma des Gekreuzigten. Zur Soziologie der Jesusbewegung, Tübingen 1987.


uvod_2_2006

10.1.2007

PAVLÍNA RYCHTEROVÁ

11:16

Stránka 195

STUDIE A ESEJE

[ 195 ]

znamenalo koneãné a definitivní vytrÏení pojmu charismatu z disciplín teologie a filozofie, které jej pÛvodnû povolaly v Ïivot.16 Urãitá ambivalence weberovskému pojmu a teorii chrismatu v‰ak zÛstala. Základním pfiedpokladem charismatického panství ãi charismatické autority je podle Webera spoleãensk˘, resp. skupinov˘ konsenzus; charismatického vÛdce musí jeho okolí „rozpoznat“. Nûãeho takového je ale moÏné dosáhnout jen a pouze tehdy, pokud jsou pro okolí identifikovatelné znaky, podle nichÏ lze urãitou osobu jako charismatického vÛdce definovat a jako takového následovat. Základním pfiedpokladem pro vznik charismatického panství je tedy systém symbolické komunikace, která „existenci“ charismatu a charismatikÛ vÛbec umoÏÀuje. Takovou formu symbolické komunikace rozvíjejí v prvé fiadû náboÏenské systémy, vycházející z judaismu, na jejichÏ zkoumání Weber svoji teorii postavil. WeberÛv souãasn˘ charismatick˘ vÛdce je minul˘ „boÏí muÏ“ (pozoruhodné a pro teorii charismatického panství je pfiíznaãné, Ïe charismatick˘ vÛdce mÛÏe b˘t pouze muÏ, nikoli Ïena).17 Znaky, podle nichÏ okolí rozeznává svého charismatika, jsou z velké ãásti tvofiené tûmi, které v daném systému symbolické komunikace odkazují k boÏímu zásahu, boÏí pfiízni ãi boÏí prozfietelnosti. Víra v intervenci transcendentální autority do pozemsk˘ch záleÏitostí, resp. lidsk˘ch osudÛ, stojí v pozadí charismatu prorokÛ, svûtcÛ i váleãníkÛ. ¤eãeno s ran˘m Weberem, charismatická autorita znamená panství (vládu) nad lidmi, ktefií se podfiizují na

16 Souãasná teologie pracuje s pojmem charisma velmi ãasto. Weberovské kategorie v‰ak buì zcela pomíjí, nebo pfiímo odmítá. Obojí vede jednak k zastavení mezioborové komunikace a za druhé k metodologické izolaci jak katolické teologie, tak nûkter˘ch odnoÏí církevní historie a dûjin stfiedovûké filozofie – srov. napfiíklad zvlá‰tní ãíslo ãasopisu Evangelische Theologie 49/1989 nazvané Charisma und Institution, nebo novûji ULRICH HORST, Gaben des Heiligen Geistes nach Thomas von Aquin, Berlin 2001. 17 To je aspekt, kter˘ znaãnû ztûÏuje aplikaci Weberova konceptu na historické spoleãenské fenomény, kdy je nositelem charismatu Ïena, a to (pfiedev‰ím) v rámci urãitého náboÏenského systému, napfiíklad u stfiedovûk˘ch mystiãek a vizionáfiek. Nejednoznaãnost jejich charismatu ve weberovském smyslu je jedním z dÛvodÛ jejich rozporuplného hodnocení v pracích souãasn˘ch historikÛ a historiãek (ãímÏ nemá b˘t fieãeno, Ïe se o problému diskutuje ve weberovské terminologii). Od extrémních stanovisek, ovlivnûn˘ch spoleãensko-politickou rolí hnutí feminismu, kdy jednotlivé prameny t˘kajících se tûchto Ïen b˘valy ãasto interpretovány jako exkluzivní doklady jejich spoleãenského vlivu, pfies odmítnutí podobn˘ch interpretací jako naivních projekcí souãasnosti (a to nikoli snad ze strany historikÛ, n˘brÏ pfiedev‰ím mlad‰í generace historiãek), dospûlo bádání v souãasné dobû do fáze jistého „návratu k pramenÛm“, tzn. ke kladení dÛrazu na specifiãnost primárních a sekundárních textÛ (napfiíklad záznamy vizí a legendy) a k cizelování metod tradiãní textové kritiky a moderní srovnávací filologie. K tomu za první fázi srov. BARBARA NEWMANN, Sister of Wisdom. St. Hildegard’s Theology of the Feminine, Akldershot 1987; TÁÎ, From, Virile Woman to Woman Christ. Studies in Medieval Religion and Literature, Philadelphia 1995, za druhou fázi URSULA PETERS, Religiöse Erfahrung als literarisches Faktum. Zur Vorgeschichte und Genese frauenmystischer Texte des 13. und 14. Jahrhunderts, Tübingen 1988, a za tfietí fázi CHRISTINE RUHRBERG, Der literarische Körper der Heiligen. Leben und Viten der Christina von Stommeln (1242–1312), Tübingen 1995; KURT RUH, Geschichte der abendländischen Mystik, díl 2: Frauenmystik und franziskanische Mystik der Frühzeit, 1993.


uvod_2_2006

[ 196 ]

10.1.2007

11:16

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 196

2/2006

základû víry v magické kvality vládce. Takov˘mi vládci jsou kouzelník (‰aman), prorok, vÛdce lovu a váleãn˘ch v˘prav, resp. caesarsk˘ panovník. I kdyÏ kategorie transcendentální autority nutnû stojí v pozadí Weberova v˘kladu, neboÈ je jednou ze základních kategorií zkoumaného materiálu, Weber s ní z dobr˘ch dÛvodÛ nepracoval (jenom tak se mu mohlo podafiit odli‰it charisma teologie od charismatu sociologie). Charisma nejprve charakterizoval jako jistou magickou kvalitu urãité osoby, pfiiãemÏ otázku, zda se jedná o kvalitu skuteãnou nebo pouze zdánlivou, odsunul stranou. Pro Wirtschaft und Gesellschaft svoji formulaci upfiesnil: charisma je tentokrát specifické nadání tûla a ducha, totiÏ „nadpfiirozen˘“ dar, kter˘ není dostupn˘ kaÏdému. Zde mûl na mysli pfiedev‰ím extatické a vizionáfiské schopnosti kmenov˘ch kouzelníkÛ, asketÛ a pneumatikÛ v‰eho druhu. Tato „nejvy‰‰í náboÏenská blaÏenství“18 nemohli získat v‰ichni, jejich vlastnictví bylo charismatem nadan˘m jen nûkter˘m.19 V této podobû ale mohlo b˘t charisma sotva onou hybnou spoleãenskou silou, za niÏ je Weber povaÏoval. K tomu bylo tfieba definovat roli charismatu ve spoleãenské komunikaci, coÏ byla nakonec my‰lenková operace, která uãinila z teologického pojmu sociálnû vûdní kategorii. Charisma vstupuje podle Webera do spoleãenské komunikace ve chvíli, kdy se jedná o jeho osvûdãení a o jeho zachování (obojí obsaÏeno ve Weberovû pojmu Bewährung). DÛraz a rozvinutí kategorie osvûdãení a zachování charismatu slouÏilo Weberovi v prvé fiadû k tomu, aby vyfie‰il problém bytostné podstaty charismatu jako nadání nûkomu „vlastního“ a nadání nûkomu „pfiipisovaného“ okolím. O komunikovatelnosti charismatu, tedy o jeho prokázání vÛãi potenciálním následovníkÛm, rozhoduje úspûch nositele (dokonan˘ zázrak uzdravení, dé‰È následující po provedení pfiíslu‰ného rituálu, úspû‰n˘ lov ãi váleãná v˘prava). JestliÏe se úspûch nedostaví, selhává i poslání nositele charismatu. Úspûch prokazuje charisma a jeho nositel získává nad sv˘m okolím autoritu – stává se „pánem“. Je tedy

18 Nebo také „prostfiedky spásy“. Weber uÏívá v˘raz Heilsgüter, kter˘ se vztahuje ke kfiesÈanské vûrouce, pro ostatní, pfiedev‰ím primitivní, polyteistická náboÏenství v‰ak nemá opodstatnûní. 19 Srov. novozákonní pasáÏ o „duchovních darech“ (K 12, 7–11): „KaÏdému je dán zvlá‰tní projev Ducha ke spoleãnému prospûchu. Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhoÏ Ducha, nûkomu zase víra v témÏ Duchu, nûkomu pÛsobení mocn˘ch ãinÛ, dal‰ímu zase proroctví, jinému rozli‰ování duchÛ, nûkomu dar mluvit ve vytrÏení, jinému dar vykládat, co to znamená. To v‰e pÛsobí jeden a t˘Ï Duch, kter˘ udûluje kaÏdému zvlá‰tní dar, jak sám chce.“ Pavlovské charisma, které se do jisté míry kryje s charismatem weberovsk˘m, je tedy nejen dostupné, n˘brÏ i automaticky vlastní kaÏdému pfiíslu‰níku kfiesÈanské komunity – (¤ 6, 23): „Darem boÏí milosti je Ïivot vûãn˘ v Kristu JeÏí‰i.“ S Weberem fieãeno, v‰ichni následovníci mají podíl na charismatu vÛdce, v tomto pfiípadû JeÏí‰e Krista. Weber pfiitom opíral svá pfiem˘‰lení o obcích prvních kfiesÈanÛ o práce právního historika Rudolfa Sohma (pfiedev‰ím Kirchenrecht z roku 1892). Stav charismatické autority popsal jako sociální strukturu s vlastními v˘konn˘mi orgány a správním aparátem, které ovládá tzv. charismatická aristokracie – vyvolená skupina následovníkÛ s urãitou odvozenou charismatickou kvalifikací.


uvod_2_2006

10.1.2007

PAVLÍNA RYCHTEROVÁ

11:16

Stránka 197

STUDIE A ESEJE

[ 197 ]

v dÛsledku lhostejné, zda je charisma svému nositeli vlastní, ãi zda ho v nûm jeho následovníci pouze shledávají, neboÈ pouze faktick˘ úspûch rozhoduje o vífie v nû, a tím i o jeho „reálné“ existenci.20 Ve finální fázi teorie charismatického panství Weber formuloval charisma následujícím zpÛsobem: charisma budeme naz˘vat kvalitu urãité osobnosti, která je nahlíÏena jako nacházející se mimo kaÏdodennost. Na základû této kvality je její nositel hodnocen jako „vÛdce“. Od definice charismatu postoupil Weber k definici charismatické autority a teprve poté k teorii charismatického panství. Ne kaÏd˘ nositel charismatu, resp. charismatické autority, se v‰ak nutnû stává charismatick˘m vÛdcem – v kaÏdém pfiípadû závisí jeho uznání zcela a v˘luãnû na subjektivním hodnocení jeho potenciálních následovníkÛ.21 Weber pfiitom povaÏoval charismatické panství za záleÏitost rané fáze spoleãenského v˘voje a pfiedpokládal vítûzství instrumentální racionality. Cíle lidské existence budou známy (v pfiedracionálních spoleãnostech jsou cíle lidské existence doménou transcendentální autority), rozliãné budou pouze prostfiedky, pomocí nichÏ bude moÏné tûchto cílÛ dosáhnout: byrokratizace jako prahová forma racionalizace dokáÏe dostat charisma a charismatickou autoritu pod kontrolu. Stav charismatického panství ale mÛÏe nastat v kterékoli fázi spoleãenského v˘voje, jeho podmínkou je stav „nouze“ a „nad‰ení“, resp. pfiipravenost okolí následovat nositele charismatu – Weber rozpoznával princip charismatické autority napfiíklad u stranick˘ch vÛdcÛ své doby. Nástupu hitlerismu, kter˘ sv˘m zpÛsobem potvrdil i vyvrátil jeho teorii, se v‰ak nedoÏil.22

20 To ale neznamená, Ïe se jedná o svévoln˘ akt. Následovníci charismatického vÛdce jsou zároveÀ povinni prokazovat mu poslu‰nost. To opût ãiní charisma „reáln˘m“ a potvrzuje tak jeho bytostnû ambivalentní charakter. 21 Právû u stfiedovûk˘ch charismatikÛ, „svat˘ch muÏÛ“ ve smyslu PETERA BROWNA, The Rise and Function of the Holy Man in Late Antiquity, Journal of Roman Studies 61/1971, s. 80–101, je aplikace weberovského modelu komplikovaná. Weberovu konstrukci autorita-panství – právo rozkazovat (Befehlshaberschaft) nelze pfiejímat bez urãit˘ch modifikací. Vztah tûchto fenoménÛ je tfieba nahlíÏet jako veliãiny nacházející se v kaÏdém konkrétním pfiípadû v jiném vztahu, pfiiãemÏ jejich vzájemná rovnováha je ãasto detailnû definována. Z mnoha komponent, která je tfieba brát v pfiípadû stfiedovûk˘ch charismatikÛ a charismatiãek v úvahu, jsou dÛleÏitá pfiedev‰ím následující: (a) charakter a míra napûtí mezi autoritou a deklarovan˘m odmítáním práva rozkazovat, které je okolím (spoleãností) chápáno jako dominantní doklad existence charismatu; (b) spoleãenské podmínky, vyluãující urãité nositele charismatu (pfiedev‰ím Ïeny) z podílu na vládû (Ïena má v kterékoli spoleãnosti, jeÏ mûl Weber na mysli, malou ‰anci stát se „vÛdcem“, aÈ uÏ se to má s jejím „nadpfiirozen˘m“ ãi „magick˘m“ charismatem jakkoli); dosaÏení charismatické autority na základû bezpodmíneãné poslu‰nosti vÛãi nûkomu druhému. K tomu nejnovûji GERT MELVILLE, Stephan von Obazine: Begründung und Überwindung charismatischer Führung, in: Charisma und religiöse Gemeinschaften im Mittelalter, hrsg. von Giancarlo Andenna, Mirko Breitenstein, Gert Melville, Münster 2005, s. 85–102. 22 K tomu srov. MAURIZIO BACH, Die charismatischen Führerdiktaturen. Drittes reich und italienischer Faschismus im Vergleich ihrer Herrshaftsstrukturen, Baden-Baden 1990; M. R. LEPSIUS, Charismatic Leadership: Max Weber’s Model and its Applicability to the Rule of Hitler, in: Changing Conceptions of Leadership, (edd.) C. F. Graumann, S. Moscovici, New York-Berlin 1986, s. 53–66.


uvod_2_2006

[ 198 ]

10.1.2007

11:16

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 198

2/2006

Charismatické panství mÛÏe fungovat pouze jako „v˘jimeãn˘ stav“, jako pfiímá (a jediná) opozice vÛãi panství tradicionálnímu i racionálnímu, a je tak v zásadû zcela nev‰ední (außeralltäglich) a revoluãní. Weber cituje jako charakteristiku takového „nev‰edního“ nároku novozákonní „já pravím“, které o své vÛli doplÀuje o nevyfiãené „stojí psáno, já ale pravím!“ (Es steht geschrieben, ich aber sage euch!),23 kter˘m pfiipisuje ranû kfiesÈanské obci radikální roztrÏku se stávajícím fiádem. Tato Weberova obec je obcí ideální, a právû tak ideální je i jeho pfiedstava „revoluãního“ charismatu. Charisma je podle Webera revoluãní silou v tûch dûjinn˘ch epochách, které se vyznaãují nûjakou formou tradicionálního panství. Rozumu pfiiznává podle okolností stejn˘ nebo podobn˘ revoluãní potenciál, nikoli v‰ak tak pfievratn˘ ve smyslu okamÏité odpovûdi na „nouzi“ nebo „nad‰ení“: jedinû charisma mÛÏe znamenat zcela radikální pfievrat svûtonázorÛ a stejnû radikální zmûnu zpÛsobu Ïivota.24 I z tohoto dÛvodu je problém „zev‰ednûní charismatu“ (Veralltäglichung) tím, co sv˘m zpÛsobem fie‰í ideové paradoxy Weberova konceptu.25 Pod „zev‰ednûním“ charismatu chápe Weber pfiedev‰ím odstranûní radikálního odmítnutí ekonomick˘ch vztahÛ.26 Charisma a charismatická autorita, resp. charismatické panství, jsou

Právû v souãasné dobû je pozorovateln˘ jist˘ (modifikovan˘) návrat k principu charismatické autority, jak ji (jin˘mi slovy neÏ Weber) formuloval Zygmunt Bauman v jedné ze sv˘ch posledních prací (The Liquid Modernity), kdyÏ zmiÀuje paradox tzv. biografického fie‰ení rozporÛ uvnitfi spoleãenského systému. Vzhledem k tomu, Ïe „biografická“ fie‰ení systémov˘ch problémÛ mohou b˘t pouze zdánlivá, stoupá podle Baumana poptávka po individuálních, resp. individualizovan˘ch autoritách, které by na jedné stranû kanalizovaly frustraci a na druhé stranû poskytovaly iluzi fie‰ení. 23 Srov. Mt 5, 17–18: „Nedomnívejte se, Ïe jsem pfii‰el zru‰it Zákon nebo Proroky; nepfii‰el jsem zru‰it, n˘brÏ naplnit. Amen, pravím Vám: Dokud nepomine nebe a zemû, nepomine jediné písmenko ani jediná ãárka ze Zákona, dokud se v‰echno nestane.“ K Weberovû úãelové interpretaci novozákonního citátu ACHIM WESJOHAN, Flüchtigkeit und Bewahrung des Charisma. oder: War der heilige Dominikus etwa auch ein Charismatiker?, in: Charisma und religiöse Gemeinschaften im Mittelalter, s. 235–236. 24 Pozoruhodné je toto pozorování, jestliÏe je vztáhneme ke stfiedovûké praxi náboÏenské virtuozity: jednotliví charismatici operují prakticky vÏdy s náhlou „zmûnou svûtonázoru“, pfiípadnû se zmûnou Ïivotního stylu – aÈ uÏ máme na mysli apo‰tola Pavla z Tarsu ãi Franti‰ka z Asissi. V pozdním stfiedovûku demonstrují „moc charismatu“ celé zástupy institucionálnû sankcionovan˘ch vÛdcÛ, jimÏ má charisma legitimovat jejich tradicionální moc nad jin˘mi ve spoleãnosti, která jinou legitimaci panství neÏ charismatickou neuznává. 25 K tomu srov. DIRK KÄSLER, Revolution und Veralltäglichung. Eine Theorie postrevolutionärer Prozesse, München 1977; CONSTANS SEYFARTH, Alltag und Charisma bei Max Weber, in: Alfred Schütz und die Idee des Alltags in den Sozialwissenschaften, Stuttgart 1979, s. 155–177; RICHARD BENDIX, Umbildungen des persönlichen Charismas. Eine Anwendung von Max Webers Charismabegrifffs auf das Frühchristenum, in: Max Webers Sicht des antiken Christentums, hrsg. von Wolfgang Schluchter, Frankfurt am Main 1985, s. 404–443; GÜNTHER ROTH, Politische Herrschaft und persönliche Freiheit. Heidelberger Max Weber-Vorlesungen 1983, Frankfurt am Main 1987; WOLFGANG SCHLUCHTER, Umbildung des Charismas. Überlegungen zur Herrschaftssoziologie, in: T˘Ï, Religion und Lebensführung. Studien zu Max Webers Religions- und Herrschaftssoziologie, Frankfurt am Main 1988, s. 535–554; STEPHAN BREUER, Der archaische Staat. Zur Soziologie charismatischer Herrschaft, Berlin 1990; Carisma – Dinamiche dell’origine e della quotidianizzazione (Charisma – Dynamiken des Ursprungs und der Veralltäglichung), hrsg. von Arnold Zingerle, Trento 1995.


uvod_2_2006

10.1.2007

PAVLÍNA RYCHTEROVÁ

11:16

Stránka 199

STUDIE A ESEJE

[ 199 ]

totiÏ nanejv˘‰ labilní a jsou neustále a jiÏ od poãátku vystaveny pÛsobení kaÏdodennosti, která se projevuje pfiedev‰ím tlakem ekonomick˘ch zájmÛ. Kromû toho charismatik mÛÏe své charisma náhle nebo postupnû ztratit – mÛÏe jej opustit jeho „BÛh“, mÛÏe ztratit magické, resp. zázraãné schopnosti, jeho poslání se mÛÏe rozplynout. V takovém pfiípadû se mohou jeho následovníci obrátit destruktivnû proti nûmu, zaãít hledat nového charismatika ãi se mÛÏe spoleãenství rozpadnout. Charisma lze v‰ak i modifikovat: charismaticky nastolen˘ spoleãensk˘ fiád lze tradicionalizovat – charismatické panství pak pfiechází na vyvolenou uωí skupinu následovníkÛ, charismatickou aristokracii nebo mÛÏe obec novû interpretovat samotné charisma.27 Charisma tak mÛÏe b˘t institucionalizováno (legalizováno, tradicionalizováno, odosobnûno ãi zvûcnûno; mÛÏe pfiecházet z osob na ideje, jako napfiíklad svoboda, individualita, ba i na ãinnosti, jako je vûda), kaÏdá spoleãnost vyvíjí nejrozmanitûj‰í strategie jak zabudovat charisma do spoleãenské kaÏdodennosti. V takovém pfiípadû ale charisma mûní svou podstatu, ze síly bytostnû revoluãní se stává právní legitimace jiÏ dosaÏeného stavu, coÏ opût mÛÏe vést k charismaticko-revoluãní protireakci.28 Lze fiíci, Ïe teprve v této podobû se stává sociálnû vûdní kategorie charismatu a charismatické autority analytick˘m nástrojem vhodn˘m pro zkoumání pramenného materiálu jak sociologie, tak historick˘ch vûd. Pfiinejmen‰ím historikové se dozvídají o ideálních poãátcích charismatického panství témûfi vÏdy pouze z dokladÛ vznikl˘ch v dobû, kdy prvotní charisma tak ãi onak zev‰ednûlo a to které spoleãenství zaãalo psát své ideologicky a legitimaãnû motivované dûjiny.29

26 Ideální charismatické panství odmítá jakékoli vazby na kaÏdodennost, pfiedev‰ím na hospodáfiské struktury. Jeho „hospodáfistvím“ je táborov˘ a kofiistn˘ komunismus ãi komunismus pacifistick˘ch (pfiedev‰ím náboÏensk˘ch) spoleãenstev – pro Webera jsou prototypem takov˘ch pacifistick˘ch charismatick˘ch spoleãenství stfiedovûké klá‰terní komunity. Aãkoli mnoho stfiedovûk˘ch fiádov˘ch komunit je spojeno se silnou osobností charismatického zakladatele, je otázka po charakteru panství v kaÏdém jednotlivém fiádu i klá‰tefie mnohem komplikovanûj‰í, neÏ jak ji Weber pro vybudování své teorie nastínil. V prvé fiadû je problematické povaÏovat dochovaná svûdectví za pfiím˘ doklad vztahu charismatického vÛdce a jeho následovníkÛ. Pfiedev‰ím se jedná o programatické texty, které mají „charismatizovat“ samostnou instituci fiádu nebo klá‰tera, a proto vûdomû a úãelovû operují s líãením konkrétnû vyuÏitelného charismatického nadání zakladatele. 27 Nutnost modifikovat charisma nastává vÏdy v pfiípadû úmrtí charismatika. Charisma lze svázat pevn˘mi pravidly a podle nich nalézt následovníka (takto postupuje hledání nového dalajlámy), nebo lze pfienechat rozhodnutí pfiíslu‰né transcendentální autoritû (volba losem, rozhodnutí orákula, podle znamení apod.), nebo mÛÏe charismatick˘ vÛdce sám oznaãit svého nebo své nástupce (vût‰inou z fiad charismatické aristokracie, která rovnûÏ mÛÏe sama oznaãit nástupce na základû jí propÛjãeného charismatu). Charisma se mÛÏe stát dûdiãn˘m nebo ritualizovan˘m (nebo kombinací obojího). 28 Napfiíklad stfiedovûká církev, jejíÏ existence a nárok na „udílení rozkazÛ“ (Befehlshaberschaft) byla legitimována pouze charismaticky, dokázala charismatické útoky kanalizovat a odvracet ritualizací charismatu a jeho podfiízení pravidlÛm, pfiiãemÏ monopolizovala nárok na stanovení, provádûní a v˘klad obojího. 29 Takto oceÀuje „zev‰ednûlé“ charisma CONSTANS SEYFARTH, Alltag und Charisma bei Max Weber, kter˘ si od nûho slibuje osvûtlení vnitfiní logiky a dynamiky historick˘ch forem spoleãenské organizace. Weberovo charisma rodové (Gentilcharisma) nebo charisma úfiadu (Amtscharisma) jsou,


uvod_2_2006

[ 200 ]

10.1.2007

11:16

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 200

2/2006

Tato ãást teorie charismatu a charismatického panství je paradoxnû tou, která je v sociálních a historick˘ch vûdách dosud nejménû recipována.30 Hlavní linie bádání se dosud ubírají pfiedev‰ím následujícími smûry:31 a) Typologické roz‰ifiování a precizace Weberovy terminologie.32 Pouze v˘jimeãnû se dafií nabídnout v konkrétní návaznosti na Webera skuteãnû inovativní teoretické koncepty. Pfiínosnûj‰í jsou v tomto ohledu neweberovské teorie fungování spoleãnosti, tak jak je popisuje jiÏ zmínûn˘ Zygmunt Bauman, Richard Sennet ãi Michel Foucault a Pierre Bourdieu, nebo v souãasné dobû precizované sociologické kategorie „Ïivotních stylÛ“, které mají k weberovskému pojmu charismatu znaãnû blízko33 a jednu nespornou v˘hodu: nejsou neodvolatelnû spojeny s problémem „autority“ a „panství“.34 b) ¤e‰ení otázek po vztahu vÛdce a jeho následovníkÛ pfiedev‰ím v první, tzn. weberovsky ideální fázi charismatického panství. Právû tato oblast bádání do jisté míry trpí v posledním desetiletí produkcí málo inspirovan˘ch interdisciplinárnû zamûfien˘ch prací, které v‰ak zÛstávají metodologii zastoupen˘ch disciplin (vût‰inou historiografie a sociologie) nezfiídka mnoho dluÏny.35

zdá se, mnohem trvalej‰í souãástí spoleãenského uspofiádání, neÏ snad pfiedpokládal i samotn˘ Weber, takÏe se toto uspofiádání jeví v kaÏdém pfiípadû jako konglomerát „kaÏdodennosti“ a „nev‰ednosti“. 30 Aãkoli nejnovûji dochází na tomto poli k viditelnému pohybu – k tomu srov. sborník Charisma und religiöse Gemeinschaften im Mittelalter a v nûm pfiedev‰ím studii KARL-SIEGBERTA REHRBERGA, Rationalisierungsschicksal und Charisma-Sehnsucht. Anmerkungen zur ‚Außeralltäglichkeit‘ im Rahmen der institutionellen Analyse, s. 25–44. Zásadnû rozvinul Weberovy v˘klady k zev‰ednûní charismatu WOLFGANG SCHLUCHTER, Die Entwicklung des okzidentalen Rationalismus. Eine Analyse von Max Webers Gesellschaftsgeschichte, Tübingen 1979, kde navrhl pojem „zvûcnûní“ (Versachlichung) charismatu (jeho odli‰nost od Weberova zev‰ednûní je nicménû ponûkud pfiíli‰ subtilní). Dále k typologii zev‰ednûní T¯Î, Einleitung: Max Webers Analyse des antiken Christentums. Grundzüge eines unvollendeten Projekts, in: Max Webers Sicht des antiken Christentums, s. 11–71. 31 Srov. W. GEBHARDT, Einleitung, in Charisma. Theorie – Religion – Politik, s. 2–4. 32 Srov. jiÏ citovanou publikaci W. LIPPA, Stigma und Charisma, jejíÏ tûÏi‰tû leÏí ve zkoumání skupin následovníkÛ charismatického vÛdce, ãi ARTHUR SCHWEITZER, The Age of Charisma, Chicago 1984. 33 K tomu srov. HANS-GEORG SOEFFNER, Stille des Lebens – Ästhetische Gegenentwürfe zur Alltagspragmatik, in: Interventionen, hrsg. von Jörg Huber, Zürich 2001, s. 79–113; HANS-GEORG SOEFFNER, JÜRGEN RAAB, Soziologie der lebesstile, in: Ästhetische Grundbegriffe, hrsg. von Karlheinz Barck, Martin Fontius, Stuttgart 2003, s. 687–703. Podobn˘m zpÛsobem mohou fungovat i pojmy jako „génius“ a „virtuóz“, které pronikají do sociálních vûd z literárnû a umûnovûdn˘ch disciplín. 34 Teoreticky oddûlit weberovské charisma od charismatického panství se pokusil FRIEDRICH TENBRUCK, Das Werk Max Webers, Kölner Zeitschrift für Soziologie und Sozialpsychologie 27/1975, s. 663–702; T¯Î, Antropologie des Handelns, in: Handlungstheorien – interdisziplinär, München 1978, s. 89–138. Weber podle nûho chápal charisma, resp. „charismatick˘ záÏitek“, jako antropologickou konstantu, s níÏ ãlovûk pfiekonává principiální nesmyslnost svûta. Jedinû charismatick˘ záÏitek mÛÏe pfiinést vykoupení z nejistoty lidské existence. Tato filozoficko-sociologickopsychologická interpretace v‰ak analytick˘ potenciál pojmu, zdá se, nijak v˘raznû nezv˘‰ila. 35 Za v‰echny srov. Charismatische Führer der deutschen Nation, hrsg. von FRANK MÖLLER, Oldenbourg 2004; Virtuosen der Macht. Herrschaft und Charisma von Perikles bis Mao, hrsg. von WILFRIED NIPPEL, München 2000.


uvod_2_2006

10.1.2007

PAVLÍNA RYCHTEROVÁ

11:16

Stránka 201

STUDIE A ESEJE

[ 201 ]

c) Anal˘zy fungování charismaticky organizovan˘ch komunit na základû etnosociologického materiálu, s dÛrazem na terminologickou diferenciaci a prohlubování Weberem navrÏeného konceptu. Teoretickou ãást tohoto komplexu otázek zastupuje napfiíklad v˘‰e citovan˘ Shmuhl Eisenstadt a jeho mlad‰í recipienti.36 d) Poslední kvetoucí oblastí odborného zájmu jsou otázky po formách a „Ïivotû“ charismatu a charismatikÛ v moderní spoleãnosti – od prací analyzujících s pomocí Weberov˘ch my‰lenek a terminologie nejrÛznûj‰í charismatické, vût‰inou politicko-náboÏenská hnutí a spoleãenské systémy v zemích tfietího svûta, pfiedev‰ím pak islámu, pfies problematiku mediálnû utváfien˘ch charismat a charismatikÛ v souãasné euroamerické spoleãnosti aÏ k jevÛm instrumentalizace charismatu jako jakési sekundární reflexe Weberov˘ch konceptÛ v politické praxi.37 S urãit˘m váháním se recepce Weberova charismatu ujímá i tradiãní historiografie – pro historiky novovûku a doby nejnovûj‰í je Weber, pfiinejmen‰ím jeho Wirtschaft und Gesellschaft, bezpodmíneãnou teoretickou v˘bavou. Dûjiny starovûku a medievistika, které v pevném obûtí teoretick˘ch konceptÛ pfiíbuzn˘ch sociálnû vûdn˘ch disciplín jiÏ dávno ztratily pel nevinnosti, v‰ak zkou‰ejí, nakolik jejich vlastní metodické a teoretické pfiístupy mohou Weberovy teorie obohatit a inspirovat. Historiografie obecnû opírá své sebevûdomí o precizní pramennou kritiku a vyãítá Weberovi právû to, ãeho si na nûm moderní sociologie cení nejvíce (a ãeho je sama ãasto jen málo schopna), totiÏ kombinace historické a sociologické anal˘zy.38 Síla Weberov˘ch my‰lenek a angaÏovanost jeho stylu dokáÏou i dnes úspû‰nû zakr˘vat, Ïe Weber historikem nikdy nebyl a historické my‰lení mu bylo v podstatû cizí. Vycházel rovnûÏ ze stavu, v nûmÏ se pfiedev‰ím nûmecká historiografie nalézala pfied první svûtovou válkou a do konce 20. let minulého století, kdy pfietrvávající kulturnû historická kli‰é 18. a 19. století

36 Napfiíklad FRANCESCO ALBERONI, Movement and Institution, New York 1984. 37 K tomu srov. pro tento okruh produkce pfiíznaãnou disertaci PIRKO KRISTIN ZINNOV, „Spin doctors“. Wahlkampfberater als „Charisma-Produzenten“ im amerikanischen Wahlkampf, Berlin 1995. Dále srov. JÖRG R. BERGMANN, HANS-GEORG SOEFFNER, THOMAS LUCKMANN, Erscheinungsformen von Charisma – zwei Päpste, in: Charisma. Theorie – Religion – Politik, s. 47–70; ARTHUR SCHWEITZER, Verfassung. Präsident und Oberster Gerichtshof. Formen des instituonalisierten charisma, in: Charisma. Theorie – Religion – Politik, s. 185–200. 38 S. N. EISENSTADT, Charisma and Institution Building: Max Weber and Modern Sociology, s. XIII: „From the point od view of substantive contribution, Weber’s greatnes and uniqueness lay in the manner, in which he combined historical and sociological analysis. The unparalleled richness and variety of the materials which he mastered and his trainig in legal, economic, and social history made him fuly aware of the various methodological problems of each of these fields. His ability or master the history of far-away religions and civilizations made him stand out among all sociologists – and such mastery in itself could be enough to assure him a unique place in their company.“


uvod_2_2006

[ 202 ]

10.1.2007

11:16

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 202

2/2006

doplÀovala rychle se rozvíjející základní pramenná anal˘za, propÛjãující historiografii auru exaktní vûdy.39 Faktem v‰ak zÛstává, Ïe souãasná historiografie, aÈ uÏ dûjiny starovûku, medievistika ãi historiografie moderních dûjin, Webera a jeho dílo reflektuje na nûkolika rovinách: kriticky diskutuje jeho sociálnû vûdné koncepty a teoretické konstrukty, opírá se o jeho my‰lenky ve svém interpretaãním a re-konstrukãním úsilí pfii poznávání minulosti na základû dochovan˘ch pramenÛ, interpretuje Webera a jeho práce jako signifikant dané doby a spoleãenské situace a last but not least se pot˘ká s rozporupln˘m geniálním dílem charismatického autora pfii formování základních svûtonázorov˘ch pfiedpokladÛ vlastní práce.40 Inspirující síla Weberov˘ch my‰lenek nepomíjí, i kdyÏ mnohdy (ãi snad právû proto) byl jejich autor, fieãeno slovy Du‰ana Tfie‰tíka „intelektuálem, kter˘ se m˘lil“, neboÈ „m˘liti se je vrozenou vlastností intelektuála, odvaha se m˘lit dûlá intelektuála. […] Pfiiznámeli si, Ïe se vÏdy budeme tak ãi onak m˘lit se svou dobou, Ïe to není jinak moÏné, nemusí to znamenat, Ïe se s tím nedá nic dûlat.“41

39 K tomu srov. trefné charakteristiky DU·ANA T¤E·TÍKA, âe‰i a dûjiny v postmoderním oãistci, Praha 2005, stati Faktopisci a dûjepisci, s. 47–67; O co skuteãnû jde v ãeském dûjepisectví, s. 100–119. 40 Pfiíkladem za v‰echny nechÈ je obsáhlá práce bielefeldského historika, specialisty na dûjiny medicíny a mentalit v moderních dûjinách JOACHIMA RADKAUA, Max Weber. Die Leidenschaft des Denkens, München 2005, a její velmi kritická recenze z pera marburského sociologa, specialisty na dílo Maxe Webera, Dirka Kaeslera, oti‰tûná ve ãtvrtém ãísle leto‰ního roãníku ãasopisu Der Spiegel pod titulem Natur, Nerven und Pollutionen. Kniha není zdaleka prvním pokusem vyloÏit dílo Maxe Webera na základû jeho psychopatologicky interpretovaného Ïivotopisu (napfiíklad ROUGFEN WANG, Cäsarismus und Machtpolitik. Eine historisch-biobibliographische Analyse von Max Webers Charismakonzept, Berlin 1997), zaznamenala v‰ak trÏní úspûch, kter˘ se v jin˘ch pfiípadech nedostavil. K tomu patrnû pfiispûlo jak urãité skandálnû bulvární zamûfiení knihy, tak osobní angaÏovanost autora, jeho kritiky tvrdû odmítnutá (Natur, Nerven und Pollutionen, s. 143): „Wie bespricht man eine über 1000seitige Biografie Max Webers, bei der man durch ihren Autor darüber informiert wird, dass er viele Jahre daran arbeitete, dass er sich in dieser Zeit selbst schon mal als ‚W. Eber‘ im Hotel anmeldete, dass er während der Arbeit an diesem Buch eine Depression erlebte, die seiner Einschätzung nach ‚in manchen Erscheinungsformen der Weber'schen verteufelt ähnlich war‘, dass er seiner Ehefrau unheimlich wurde wegen seiner zunehmenden Identifikation mit seinem Objekt, sodass er ihr versichern musste, ‚Ich bin nicht Weber!‘, der ihr rückblickend dafür dankt, dass sie ‚zwischendurch voller Identifikation in Frauenrollen der Weber-Szene schlüpfte‘ und der als seine ‚Lebensaufgabe‘ die ‚Wiedervereinigung von Geschichte und Natur‘ bezeichnet?“ 41 D. T¤E·TÍK, Dûjiny v postmoderním oãistci, Praha 2006, s. 111.


uvod_2_2006

10.1.2007

11:16

Stránka 203

STUDIE A ESEJE

[ 203 ]

ŽENY STŘEDOVĚKÉ RUSI. MOŽNOSTI A LIMITY RUSKÉ GENDER HISTORY Jitka Komendová The Women of Medieval Rus. The Possibilities and Limits of Russian Gender History The article is concerned with one of the current directions in Russian historiography – gender history, and specifically gender history as applied to medieval Rus. The source base for research into gender aspects of society in Rus up to the 15th century has a specific character and is far less extensive and diverse than material from the Catholic part of Europe, which means that many problems that are engaging the interest of western historiography are essentially insoluble when it comes to Rus. Although there is intense discussion of gender history among Russian academics, as among their western counterparts, research has tended to be confined to the history of women (women's history, istorichesaya feminologiya). The excessive isolation of research on women's themes is manifest not only in relation to their male opposite pole, but in a certain separation from other research of the history of medieval Rus. Russian gender history is for the moment excessively orientated to the diachronnic aspect and studies individual isolated themes over very long time periods, sometimes even millennia. One of the main task of current gender-orientated medieval studies is therefore to pay greater attention to synchronic aspects, i.e. to the integration of gender themes into the image of a specific epoch with all its distinctive cultural and social features and mental climate. Jitka Komendová (1976) pÛsobí na Katedfie slavistiky a Katedfie historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého, jitka.komendova@seznam.cz

Svûtová medievistika pro‰la ve druhé polovinû 20. století zásadními promûnami, s nimiÏ historiografie ve státech v˘chodního bloku (s v˘jimkou Polska a nemnoha osobností v ostatních zemích) nedokázala udrÏet krok. KdyÏ se humanitní vûdy v tûchto zemích zbavily ideologického tlaku, zaãala b˘t pociÈována intenzivní potfieba obeznámit se s metodologiemi, rozpracovan˘mi západními historiky, a vyuÏít tyto podnûty pro studium materiálu západní medievistikou dosud opomíjeného. Pfii pokusu pfienést postupy svûtové historiografie na dûjiny Rusi do 15. století se ukázalo, Ïe to lze jen se znaãn˘mi obtíÏemi, ãímÏ pfied ruskou


uvod_2_2006

[ 204 ]

10.1.2007

11:16

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 204

2/2006

medievistikou znovu – z jiného úhlu – vyvstal obecn˘ problém specifik stfiedovûké Rusi1 a jejího vztahu ke katolickému Západu. Jedním ze smûrÛ ruské historiografie, které se prosadily v období po perestrojce a vyuÏívají metodologie západních humanitních vûd pro zkoumání v˘chodoevropského materiálu, je gender history. Genderová bádání se v Rusku stala pfiedmûtem Ïivé diskuse,2 pfiestoÏe do vût‰iny novû vznikajících prací o ruském stfiedovûku genderová tematika nepronikla. Hlavní pfiíãinou není nezájem badatelÛ, ale struktura a charakter v˘chodoslovansk˘ch pramenÛ, jeÏ nejen neumoÏÀují osvûtlit fiadu aspektÛ Ïivota Ïen, ale poskytují i velmi málo informací o tom, jak toto téma reflektovali soudobí vzdûlanci.3 Je zfiejmé, Ïe prameny pro genderovû pojat˘ v˘zkum Rusi do 15. století zdaleka nedosahují kvantity ani pestrosti materiálÛ z katolické ãásti Evropy. Letopisy stfiedovûké Rusi vûnovaly detailní pozornost politick˘m aktivitám jednotliv˘ch pfiedstavitelÛ vládnoucího rodu, matky, manÏelky ãi dcery rjurikovsk˘ch kníÏat v‰ak letopisce témûfi nezajímaly. Na‰e znalosti o tûchto Ïenách jsou proto minimální; ãasto známe pouze jména a mnohdy ani ta ne. Îeny zmiÀované v letopisech postrádají biografii; i tûm nejv˘znamnûj‰ím je vûnováno sotva pár slov. Mezi nimi bezpochyby poutá pozornost rozporupln˘ pfiíbûh knûÏny Olgy, první kfiesÈanky v panovnickém domû, údajnû okouzliv‰í i byzantského císafie, a zároveÀ Ïeny, jeÏ se s barbarsky rafinovanou krutostí pomstila za neménû drastickou smrt svého muÏe Igora. Portrét knûÏny Olgy v Povesti vremennych let4 je ale takfika jedin˘ v˘razn˘ portrét rjurikovské knûÏny. Ani znaãná politická angaÏovanost nemusela b˘t shledána dostateãn˘m dÛvodem k tomu, aby letopisec knûÏnû vûnoval pozornost srovnatelnou s muÏsk˘mi ãleny dynastie, jak ukazují kupfiíkladu zprávy o manÏelce haliãsko-volyÀského kníÏete Romana Mstislaviãe a matce pozdûj‰ího krále Daniila. Tato knûÏna hrála po smrti svého muÏe dosti v˘znamnou politickou roli, neboÈ s dynastick˘mi nároky jejích nezletil˘ch synÛ kalkuloval polsk˘ a uhersk˘ panovník. Letopisec tedy o této Ïenû psal pfiece jen ãastûji, neÏ bylo obvyklé, av‰ak nikdy nezaznamenal její jméno – pro nûj zÛstávala prostû „knûÏ-

1 Vymezení závûru ruského stfiedovûku znaãnû kolísá. Pod pojmem stfiedovûká Rus zde rozumím období do 15. století, na rozdíl od epochy moskevské 16.–17. století. 2 Gendûrnaja istorija: pro et contra, (ed.) MARIANNA GEORGIJEVNA MURAVJOVA, SanktPetûrburg 2000. Srov. téÏ bûloruskou publikaci Gendûrnyje istorii Vostoãnoj Jevropy, (edd.) JELENA GAPOVA, AL’MIRA USMANOVA, ANDREA PETO, Minsk 2002. Od roku 2001 vychází pod redakcí Loriny Petrovny Repinové periodikum Adam i Jeva - Al’manach gendûrnoj istorii. Mimo rámec této studie nechávám jak práce rusk˘ch medievistÛ o genderov˘ch aspektech západoevropsk˘ch dûjin, tak studium genderové problematiky v moderních dûjinách Ruska. 3 Hluboká disproporce mezi zastoupením obrazÛ muÏÛ a Ïen je zfiejmá i v klasické práci DMITRIJE SERGEJEVIâE LICHAâOVA, âelovek v litûrature Drevnûj Rusi, Moskva 1970 – ãesk˘ pfieklad âlovûk v literatufie staré Rusi, Praha 1974. 4 PovesÈ vremennych let, (ed.) OLEG VIKTOROVIâ TVOROGOV, in: Pamjatniki litûratury Drevnûj Rusi. Naãalo russkoj litûratury XI – naãalo XII veka, Moskva 1978, s. 68–78.


uvod_2_2006

10.1.2007

JITKA KOMENDOVÁ

11:16

Stránka 205

STUDIE A ESEJE

[ 205 ]

nou Romanovou“.5 UÏití tohoto typu andronymÛ pro rjurikovské knûÏny není v letopisech jevem nijak v˘jimeãn˘m. Strohost letopisn˘ch záznamÛ o Ïenách rjurikovského rodu zvlá‰tû vyniká ve srovnání s informacemi, jimiÏ disponujeme o knûÏnách, které z Rusi ode‰ly a jako choti západoevropsk˘ch panovníkÛ zasáhly do Ïivota zemû, v níÏ na‰ly nov˘ domov, takÏe jejichÏ pÛsobení zachytily tamní prameny.6 JestliÏe letopisci vûnovali tak malou pozornost politick˘m, fundátorsk˘m a jin˘m spoleãensk˘m aktivitám Rjurikoven, není nijak pfiekvapivé, Ïe Ïeny z niωích sociálních vrstev letopisce nezajímaly vÛbec. Na základû analogie s písemnictvím jin˘ch zemí by bylo moÏné oãekávat v˘razné portréty Ïen v hagiografiích. Av‰ak vût‰ina legend vûnovan˘ch Ïenám vznikla aÏ se znaãn˘m ãasov˘m odstupem, takÏe informace o reálném Ïivotû tûchto Ïen jsou takfika úplnû pfievrstveny hagiografick˘mi topoi.7 Teprve v moskevském období se objevila legenda vypovídající o svûtici v˘raznû odli‰n˘m zpÛsobem – Îivot Julianie Lazarevové.8 Jak ukázala TaÈjana Rudi, text legendy neustále osciluje mezi biografick˘mi fakty a kánonem, díky ãemuÏ mÛÏeme sledovat jak stopy tlaku faktÛ na kánon, tak snah po formování vlastního Ïivota podle hagiografického kánonu.9 Takto plastickému portrétu Ïeny ale daly vzniknout aÏ hluboké promûny hagiografického Ïánru a celého systému písemnictví 17. století. Legendy pfiedchozích staletí bohuÏel takfika neumoÏÀují poznání konkrétních Ïivotních osudÛ svat˘ch Ïen, nevypovídají o tom, jak na jejich skutky reagovala soudobá spoleãnost ani jak se mûnilo vnímání urãité svûtice v ãase. Genderové studium literatury stfiedovûké Rusi v˘raznû limituje skuteãnost, Ïe takfika ve‰keré texty pocházejí z pera vzdûlan˘ch mnichÛ, jejichÏ vidûní svûta nelze zamûÀovat s mentalitou jin˘ch sociálních skupin. Do písemnictví aÏ na zcela v˘jimeãné pfiípady10 nepronikl, byÈ v rovinû literární stylizace, ani emoãní svût

5 Galicko-Volynskaja letopis’, (ed.) OL’GA PETROVNA LICHAâOVA, in: Pamjatniki litûratury Drevnûj Rusi, XIII vek, Moskva 1981, s. 238–252. 6 Nejslavnûj‰ími osobnostmi jsou v tomto ohledu bezpochyby Anna Jaroslavna, Ïena francouzského krále Jindfiicha I. a po jeho smrti roku 1060 regentka Francie, a Jevpraksie-Adelheid, Ïena císafie Jindfiicha IV. 7 Jejich v˘ãet uvádí GEORGIJ PETROVIâ FEDOTOV, Svjatyje Drevnûj Rusi, Moskva 1990, s. 214–220. 8 Julianie Lazarevová, svûtsk˘m jménem Uliania Ustinovna Osorjinová (+ 1604) patfií v kategoriích ruské svatosti mezi „pravednyje Ïeny“, tzn. Ïeny Ïijící svat˘m Ïivotem mimo klá‰ter. Realizace modelu zboÏného asketického manÏelství s popfiením tûlesného vztahu byl podle legendy pro Julianii jen kompromisem namísto vytouÏeného odchodu do klá‰tera, kter˘ jí manÏel nedovolil s poukazem na potfiebu vychovat jejich tfiináct dûtí. UÏ spolu s manÏelem Julianie vedla velmi odfiíkav˘ Ïivot a po smrti svého muÏe svou askezi je‰tû zesílila. 9 TAËJANA ROBERTOVNA RUDI, Pravednyje Ïeny Drevnûj Rusi (K voprosu o tipologii svjatosti), Russkaja litûratura 3/2001, s. 84–92. 10 Napfiíklad v Haliãsko-volyÀském letopise slova pfiipsaná smrtelnû nemocnému kníÏeti Vladimiru Vasilkoviãi: „Chci s ním uzavfiít smlouvu ohlednû zemû, mûst a také o tobû, má milá knûÏno Olgo,


uvod_2_2006

[ 206 ]

10.1.2007

11:16

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 206

2/2006

rjurikovsk˘ch kníÏecích párÛ, tím spí‰e pfiíslu‰níkÛ niωích spoleãensk˘ch vrstev. Pravoslavná asketická literatura mûla pochopitelnû silnû mysogynní charakter11 a partnerské emoce byly reflektovány jen v nemnoha literárních dílech ãten˘ch ve v˘chodoslovanském prostfiedí. Ve v˘chodní Evropû neexistuje ekvivalent dvorské lyriky a epiky, kter˘ mûl rozhodující v˘znam pro utváfiení obrazu Ïeny na Západû. Ponûkud vût‰í míra tolerance k motivÛm lásky ãi pozitivnû hodnocené Ïenské krásy byla projevována v pfiekladov˘ch dílech, av‰ak staroruská literatura nebyla tûmto tématÛm zdaleka tak otevfiená jako kultura katolické Evropy nebo kultura byzantská. Autentick˘ Ïensk˘ pohled na svût ve staroruském písemnictví nenalezneme vÛbec. Unikátní pramen pro zkoumání Ïivota Ïen ve stfiedovûku pfiedstavují novgorodské dopisy na bfiezové kÛfie, jeÏ se od v˘‰e uveden˘ch typÛ pramenÛ li‰í jak svou neliterární povahou, tak zejména tím, Ïe zde Ïeny vystupují v pozici adresátek i autorek textÛ. Epigrafick˘ materiál, objevovan˘ v Novgorodû od poãátku 50. let, v˘raznû obohatil na‰e poznání sociálnû-právního statutu tamûj‰ích Ïen a pfiispûl k pfiehodnocení pfiedstav o úrovni Ïenské gramotnosti ve stfiedovûku, av‰ak v˘jimeãná hodnota dopisÛ na bfiezové kÛfie spoãívá podle mého názoru pfiedev‰ím v tom, Ïe odráÏejí reálné Ïenské emoce, ãímÏ pfiedstavují jedineãnou protiváhu maskulinního svûta ve‰kerého písemnictví stfiedovûké Rusi: „[Posílala jsem k] tobû uÏ tfiikrát. Co proti mnû má‰, Ïe jsi cel˘ tento t˘den nepfii‰el? A já jsem tû mûla jako bratra. Snad jsem tû neurazila, kdyÏ jsem k tobû posílala. Jak vidím, nebylo ti to milé. Kdyby ti to milé bylo, utekl bys od lidí a pfiibûhl ke mnû. […] Teì na nûjakém jiném místû. Napi‰ mi, kde (…) tû opustit. MoÏná jsem tû svou nerozumností urazila, ale jestli se mi bude‰ vysmívat, pak tû suì BÛh a já, slabá Ïena.“12 Nûkolik málo autentick˘ch slov Novgoroìanek ale není s to dát odpovûì na otázky, jeÏ si v souvislosti s my‰lením Ïen ruského stfiedovûku klademe, a bylo by velmi nebezpeãné z tûchto torzovit˘ch textÛ ãinit zobecÀující závûry. Spí‰e jen poukazují na realitu, jeÏ nám uniká a do níÏ dnes jiÏ nejsme s to proniknout.

a o tomto dítûti Izjaslavû, které jsem miloval jako svou vlastní dceru. NeboÈ BÛh mi za mé hfiíchy nedopfiál dûti, ale tahle pro mû byla, jako by se narodila mé knûÏnû. VÏdyÈ jsem si ji vzal od její matky je‰tû v plenkách a vychoval ji.“ – Galicko-Volynskaja letopis’, s. 392. 11 Nejen hagiografie svûtic, ale i legendy o svat˘ch muÏích, reflektující jejich postoj k Ïenám a roli Ïen v jejich Ïivotû, mohou b˘t vyuÏity jako pramen pro genderová bádání. Nejv˘raznûj‰ím pfiíkladem literatury, tematizující zápas pravoslavného askety s nástrahami Ïeny jako ìáblova nástroje, je Vyprávûní o Mojsiji Uhfiínovi, obsaÏené v Kyjevsko-peãerském paterikonu – k tomu srov. JITKA KOMENDOVÁ, Konfessionsgrenzen und Teufelsfallen. Polen und die Polen im Kievo-Peãerskij Paterik (Paterikon des Kiever Höhlenklosters), in: Ein weiter Mantel. Polenbilder in Gesellschaft, Politik und Dichtung, hrsg. von Andrea Rudolph, Ute Scholz, Dettelbach 2002, s. 57–67. 12 Nápis ã. 752 (80. léta 11. století) je stejnû jako vût‰ina nalezen˘ch nápisÛ na bfiezové kÛfie fragment – cituji podle VALENTIN LAVRENËJEVIâ JANIN, ANDREJ ANATOLJEVIâ ZALIZ≈AK, BeresÈanyje gramoty iz novgorodskich raskopok 1990 – 1993 gg., Voprosy jazykoznanija 3/1994, s. 20–21.


uvod_2_2006

10.1.2007

JITKA KOMENDOVÁ

11:16

Stránka 207

STUDIE A ESEJE

[ 207 ]

Dal‰í v˘znamnou skupinu pramenÛ pro genderov˘ v˘zkum pfiedstavují texty stanovující normy pro Ïivot Ïen ve spoleãnosti – zákoníky svûtské (Ruská Pravda) a církevní (tzv. kormãí knihy). Ustanovení církve doplÀují ekvivalenty katolick˘ch penitenciálÛ, tzv. epitimijníky, z nichÏ mÛÏeme soudit o odchylkách od definovan˘ch norem v kaÏdodenním Ïivotû stfiedovûké spoleãnosti a mífie netolerance pravoslavné církve vÛãi jednotliv˘m prohfie‰kÛm. Z období do 15. století se na Rusi takfika nedochoval aktov˘ materiál, s jehoÏ pomocí by bylo moÏné studovat praktickou realizaci rÛzn˘ch právních úkonÛ (napfiíklad sÀatkové smlouvy, závûti ãi akta dokládající ekonomické aktivity Ïen, tedy prameny, jeÏ máme pro katolickou Evropu bûÏnû k dispozici). Jen ãásteãnû a pouze pro prostfiedí Novgorodu mÛÏeme tuto mezeru zaplnit nápisy na bfiezové kÛfie. JiÏ na základû uvedeného struãného v˘ãtu se zfietelnû ukazuje, Ïe pramenná báze pro studium genderové problematiky je v Rusku mnohem uωí neÏ v západní Evropû; navíc pro období pfiedmoskevské nemÛÏeme mlãení pramenÛ kompenzovat svûdectvími západoevropsk˘ch cestovatelÛ a diplomatÛ, která hrají zásadní roli v epo‰e 16.–17. století. Studium genderové problematiky badatele nutnû staví pfied otázku vzájemného pÛsobení církevní a laické kultury na stfiedovûké Rusi ãi je‰tû obecnûji sociálních aspektÛ vzdûlanosti. V souvislosti se zobrazením Ïen ve v˘chodoslovanském písemnictví b˘vá poukazováno pfiedev‰ím na absenci kurtoazní kultury a s ní spjat˘ch ÏánrÛ, jeÏ podle Lichaãovovy proslulé hypotézy mohl na Rusi zastupovat folklor.13 Zatímco mariánsk˘ kult v katolickém svûtû v˘raznû zasáhl do rytífiské kultury a promûnil pohled na Ïeny, kult Bohorodiãky na Rusi, zÛstávaje nav˘sost spirituálním fenoménem, nemûl podobnou profánní rezonanci. Neexistenci v˘chodoslovanského ekvivalentu kurtoazní kultury mÛÏeme vnímat jako nejnápadnûj‰í, nicménû pouze jeden z dílãích projevÛ skuteãnosti, Ïe se na Rusi po celé pfiedmoskevské období nevytvofiila svûtská vzdûlanost, která by mohla pfiedstavovat protiváhu vzdûlanosti utváfiené církví, odráÏet laick˘ pohled na svût a vypovídat o partnersk˘ch ãi rodiãovsk˘ch emocích mnohem spí‰e neÏ texty psané mnichy, ktefií nemûli adekvátní osobní zku‰enost. Soudû podle velmi malého poãtu svûtic byla ale i v náboÏenské sféfie Ïenám pfiiznávána mnohem men‰í role neÏ muÏÛm, a navíc varianty Ïenské svatosti byly velmi omezené. Svûtice ruského stfiedovûku byly takfika v˘hradnû knûÏny nebo – a je‰tû ãastûji zároveÀ – mni‰ky (jepti‰ky), jako tomu bylo napfiíklad u Jefrosinie (Eufrosinie) Polocké z 12. století. Typ svaté knûÏny nebo svûtice-mni‰ky se ukázal jako velmi stabilní, takÏe z devûtadvaceti svûtic kanonizovan˘ch na Rusi do 17. století jen pût nemûlo kníÏecí

13 DMITRIJ SERGEJEVIâ LICHAâOV, Poetika drevnûrusskoj litûratury, Leningrad 19712, s. 66–70.


uvod_2_2006

[ 208 ]

10.1.2007

11:16

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 208

2/2006

pÛvod ani nebylo mni‰kami. 14 V duchovnosti stfiedovûké Rusi zcela chybûl Ïensk˘ mysticismus, jeden z v˘razn˘ch proudÛ Ïenské zboÏnosti v katolickém svûtû, a vÛbec jakékoli na vefiejnosti nápadnûj‰í a exaltovanûj‰í projevy religiozity. Pfiedstavitelé ruské pravoslavné církve patrnû pociÈovali nedÛvûru vÛãi takov˘m fenoménÛm, v nichÏ by se v˘raznû projevovala jedineãnost Ïenské zboÏnosti a zároveÀ sepûtí psychiky a tûlesna, neboÈ pfiíli‰ v˘stfiední projevy religiozity ãasto od hereze a posedlosti ìáblem dûlila jen tûÏko znatelná hranice. Zfiejmû se zde odhalují dosti v˘razná specifika kultury stfiedovûké Rusi, jeÏ souãasná medievistika dokáÏe do jisté míry popsat, nikoli v‰ak osvûtlit. Tematika Ïen stfiedovûké Rusi je studována jiÏ dvû stû let a v souvislosti s promûnami historiografie byly postupnû objevovány i nové aspekty této problematiky.15 Pod prizmatem nov˘ch historiografick˘ch smûrÛ druhé poloviny 20. století k této otázce nejprve pfiistoupili badatelé v USA (zejména E. Levinová, N. S. Kollmann) a západní Evropû (C. Goehrke),16 orientující se v˘raznû na období moskevské, z nûhoÏ se dochovala obsáhlej‰í a pestfiej‰í ‰kála pramenÛ, umoÏÀujících nahlédnout nejen sociální role, ale ãásteãnû i my‰lení tehdej‰ích Ïen. Soudobé sovûtské bádání o dûjinách Ïen17 bylo samozfiejmû silnû determinováno marxisticko-leninsk˘m paradigmatem. Jedním z prvních autorÛ, ktefií se v sovûtské vûdû zaãali zab˘vat otázkami emoãního svûta Ïen ruského stfiedovûku, byl P. V. Snûsarevskij (1918–1986).18 Snûsarevskij hledal zá‰titu v autoritách mar-

14 PovesÈ ob Uljanii Osor’inoj, (ed.) TAËJANA ROBERTOVNA RUDI, in: Pamjatniki litûratury Drevnûj Rusi XVII vek, kniga pervaja, Moskva 1988, s.98–104. 15 V 19. století ru‰tí historici projevovali zájem zejména o biografie v˘znamn˘ch Ïen (osobnost obhájkynû novgorodské nezávislosti Marfy Borecké zpopularizoval jiÏ N. Karamzin) a poté v souvislosti s rozmachem právních dûjin o právní status Ïen v jednotliv˘ch obdobích rusk˘ch dûjin. 16 Bibliografie prací západní medievistiky o dûjinách Ïen v Rusku je natolik rozsáhlá, Ïe na v˘ãet byÈ i nejv˘znamnûj‰ích dûl v této studii, zamûfiené na historiografii ruskou, rezignuji. Pro orientaci v ruském i západním zkoumání Ïenské tematiky má zásadní v˘znam práce NATALJI LVOVNY PU·KARJOVOVÉ, Russkaja Ïen‰ãina: istorija i sovremennosÈ. Dva veka izuãenija „Ïenskoj tûmy“ russkoj i zarubeÏnoj naukoj 1800 – 2000. Matûrialy k bibliografii, Moskva 2002. Dále srov. historiografické pfiehledy: TÁÎ, ZarubeÏnaja istoriografija o social’nom poloÏenii Ïen‰ãiny v Drevnûj Rusi, Voprosy istorii 4/1988, s. 140–150; TÁÎ, Gendûrnyje issledovanija: roÏdûnije, stanovlenije, metody i perspektivy, Voprosy istorii 6/1998, s. 76–86. 17 J. N. ·âAPOV, Brak i sem’ja v Drevnûj Rusi, Voprosy istorii 10/1970, s. 216–219; NATALJA L’VOVNA PU·KARJOVA, EVA LEVINA, Îen‰ãina v srednûvekovom Novgorodû XI–XV vv., Vestnik Moskovskogo universitûta, serija 8 – Istorija, 3/1983, s. 78–89. A. A. MEDYNCEVA, GramotnosÈ Ïen‰ãin na Rusi XI–XIII vv. po dannym epigrafiki, in: Slovo o polku Igoreve i jego vremja, (ed.) B. A. Rybakov, Leningrad 1985, s. 218–240, zdÛrazÀuje v˘znam darovacích nápisÛ a modliteb na pfieslenech jako pramene pro zkoumání Ïenské gramotnosti, neboÈ na rozdíl od nápisÛ na bfiezové kÛfie tento epigrafick˘ materiál není vázán pouze na oblast Novgorodu. 18 PETR VIKTOROVIâ SNùSAREVSKIJ, Predstavlenija o ljubvi v pamjatnikach pis’mennosti Rusi XIV – XV vv., in: „A se grechy zlye, smertnyje...“ Ljubov’, erotika i seksual’naja etika v doindustrial’noj Rossii, Moskva 1999, s. 516–550. Snûsarevskij nemûl za svého Ïivota takfika moÏnost v˘sledky svého bádání publikovat – tato studie poprvé vy‰la aÏ posmrtnû.


uvod_2_2006

10.1.2007

JITKA KOMENDOVÁ

11:16

Stránka 209

STUDIE A ESEJE

[ 209 ]

xismu i v soudech v‰eobecnû respektovan˘ch sovûtsk˘ch badatelÛ (Lichaãov), aby vÛbec v podmínkách ideologického diktátu dosáhl legitimizace tohoto typu v˘zkumu. Oficiální ‰ablonu v‰ak nedokázal plnû popfiít, coÏ se v jeho anal˘zách projevilo jednak v negativním pohledu na pravoslavnou církev a odtud vycházejícího pozitivního hodnocení heretick˘ch hnutí, jednak v chápání otázky „realistiãnosti“ stfiedovûk˘ch pramenÛ. Vytrvalá snaha proniknout skrze stfiedovûkou literaturu k realitû stanovením míry „realistiãnosti“, vymezením pomûru reality a fikce v jednotliv˘ch Ïánrech, je jedním z úheln˘ch kamenÛ sovûtské literárnûvûdné medievistiky. Snûsarevskij následuje tuto tradici a pfii anal˘ze pojetí lásky ve stfiedovûkém písemnictví rozãleÀuje texty na „památky konvenãnû odráÏející skuteãnost“, kam fiadí v‰echny literární Ïánry s v˘jimkou historiografick˘ch, a památky „bezprostfiednû odráÏející skuteãnost“, tedy letopisy a chronografy. Tento pohled na stfiedovûké prameny je samozfiejmû neudrÏiteln˘, coÏ zásadním zpÛsobem problematizuje Snûsarevského soudy a pod zorn˘m úhlem novûj‰ího genderového bádání budí spí‰e rozpaky. Jeho práce jsou ale podle mého názoru velmi zajímav˘m dokumentem o nejranûj‰ím období konstituování gender history v Sovûtském svazu a o jejím zápase (i koexistenci) s oficiální ideologií. Skuteãn˘ zlom znamenala aÏ perestrojka, kdy se jednak otevfiela moÏnost studovat i do té doby tabuizovaná témata (erotika, sexuální etika19 apod.), jednak se ruská medievistika obecnû koneãnû mohla plnû otevfiít nov˘m metodologiím humanitních vûd. Dne‰ní ruská gender history je jiÏ velmi dobfie obeznámena se západním bádáním a zbavena reliktÛ ideologického diktátu. Její nejv˘znamnûj‰í pfiedstavitelkou je Natalja Lvovna Pu‰karjovová, která se ve sv˘ch monografiích i studiích vûnuje v˘razn˘m Ïensk˘m osobnostem stfiedovûké Rusi, sociálnû-právnímu postavení Ïen, otázkám rodiny, sÀatkÛm a rozvodÛm, roli matefiství, ale i Ïenské módû ve stfiedovûké Rusi20 a dlouhodobû usiluje o prosazení women’s studies, resp. gender history jako plnoprávné souãásti rusk˘ch humanitních vûd. Nepochybn˘m úspûchem zkoumání dûjin Ïen pfiedpetrovské Rusi je úplné popfiení stereotypu bezprávné, poniÏované a t˘rané Ïeny, jeÏ nemûla prakticky Ïádnou moÏnost spoleãenské seberealizace (v ãeské historiografii se s tímto kon-

19 Jako první tato témata, z pohledu sovûtské ideologie nepfiípustnû „skandální“, analyzovala americká badatelka EVA LEVIN, Sex and Society in the World of Orthodox Slavs, 900–1700, Ithaca 1989, rusk˘ pfieklad vybran˘ch kapitol vy‰el v knize EVA LEVIN, Seks i ob‰ãestvo v mire pravoslavnych slavjan 900–1700 gg., in: „A se grechy zlye, smertnyje...“ Ljubov’, erotika i seksual’naja etika v doindustrial’noj Rossii, s. 239–491. 20 Mezinárodní vûhlas tehdy tfiicetileté medievistce pfiinesla jiÏ první kniha Îen‰ãiny Drevnûj Rusi, Moskva 1989, po níÏ následovaly monografie Îen‰ãiny Rossii i Jevropy na poroge Novogo vremeni, Moskva 1996; Women in Russian History from the Tenth to the Twentieth Century, New York 1997; âastnaja ÏizÀ russkoj Ïen‰ãiny v doindustrial’noj Rossii: nûvesta, Ïena, ljubovnica, Moskva 1997.


uvod_2_2006

[ 210 ]

10.1.2007

11:16

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 210

2/2006

struktem mÛÏeme kupodivu setkat je‰tû dnes),21 pfiesto zdaleka nesdílím optimismus N. L. Pu‰karjovové, která soudí, Ïe „pfiedpetrovské období jejich [tj. Ïen] dûjin (10.–17. století) je probádáno relativnû v úplnosti“22 a v souãasném stavu tohoto zkoumání spatfiuji nûkterá slabá místa. Pfii specificích rusk˘ch stfiedovûk˘ch pramenÛ nejsme totiÏ s to odpovûdût ani na principiální otázku, zda tûch nemnoho zpráv o Ïenách odráÏí jevy typické, nebo naopak jedineãné a natolik zvlá‰tní, Ïe pfiimûly vzdûlance, Ïeny jinak témûfi cele ignorující, aby je zaznamenali. V této souvislosti pociÈuji jako zvlá‰tû palãivou absenci biografií Ïen, na nichÏ bychom mohli provûfiit, jak se norma stanovovaná církví a zákoníky realizovala v praxi, jak se v Ïivotû konkrétní Ïeny projevila specifika v˘chovy a vzdûlání, jaké pro ni existovaly moÏnosti utváfiení vlastního osudu, spoleãenské realizace atd. Genderové bádání je tak stále vystaveno riziku konstruování umûlé historické reality tím, Ïe budou za bûÏnou normu pokládány v˘luãnosti a informace jedné epochy pfiená‰eny do druhé, coÏ by znamenalo popfiení dynamiky v˘voje spoleãnosti i celé kultury stfiedovûké Rusi. Deficit pramenÛ osobní povahy vede badatele k tomu, Ïe se snaÏí usuzovat na emoãní svût lidí stfiedovûké Rusi prostfiednictvím literatury, ãímÏ se zkoumání gender history dostává do tûsné souvislosti s filologick˘m bádáním. 23 Otázka, s níÏ se pot˘kal Snûsarevskij, nakolik lze prostfiednictvím textÛ rÛzn˘ch ÏánrÛ nahlédnout do reality stfiedovûku a do emoãního svûta tehdej‰ích lidí, tak zÛstává stále Ïivá. Ani letopisy zdaleka nebyly jen záznamy o realitû, neboÈ vzdûlaní mni‰i, ktefií je psali, z normy (nebo lépe fieãeno ideálu) vycházeli, jednotlivá fakta s vûdomím tohoto ideálu vybírali a interpretovali a jejich zaznamenáním je uchovávali v pamûti spoleãnosti, ãímÏ se znovu podíleli na upevnûní tohoto ideálu. Míra vzájemného ovlivÀování reality a literatury v‰ak zdaleka není zfiejmá. Dal‰ím problémem genderovû orientovaného studia ruského stfiedovûku je dosud nezvládnutá komparace s katolickou Evropou. Je zfiejmé, Ïe pfii principiál-

21 FRANTI·EK STELLNER, První ruská vladafika Îofie Alexejevna, Historick˘ obzor 2003, ã. 5–6, s. 98–106. Sofie Alexejevna, sestra Petra I., samozfiejmû nebyla první ruskou vladafikou – vzpomeÀme knûÏnu Olgu ãi polocké knûÏny 12. století. Ve svém vylíãení Ïivota Ïen Stellner kontaminuje informace o postavení nejurozenûj‰ích Ïen Moskevské Rusi s Gorkého zobrazením Ïivota Ïen na ruském venkovû poãátku 20. století. Stellnerovo tvrzení, Ïe „Ïeny nepoÏívaly na Rusi Ïádn˘ch práv“, jednoznaãnû vyvracejí zákoníky, aktov˘ materiál i soukromá korespondence 17. století. 22 N. L. PU·KARJOVA, Russkaja Ïen‰ãina: istorija i sovremennosÈ, s. 37. 23 OLESJA GLADKOVA, „Vozljubich bo razum jeja i blagoãestije“: Obraz idûal’noj ljubvi v drevnûrusskoj litûrature, in: „A se grechy zlye, smertnyje...“ Ljubov’, erotika i seksual’naja etika v doindustrial’noj Rossii, s. 492–500. Jako pfiíklad ulpívání na povrchu módního smûru mÛÏe poslouÏit M. M. LOJEVSKAJA, Obraz Ïen‰ãiny v pamjatnikach litûratury Vizantii, Drevnûj Rusi i v zapiskach inostrancev o Rossii, Vestnik Moskovskogo universitûta, serija 19 – Lingvistika i meÏkul’turnaja kommunikacija, 1/2002, s. 68–82.


uvod_2_2006

10.1.2007

JITKA KOMENDOVÁ

11:16

Stránka 211

STUDIE A ESEJE

[ 211 ]

ní odli‰nosti pramenné báze pro stfiedovûkou Rus a pro katolickou Evropu fiadu otázek srovnat nelze. Av‰ak nedostateãné a problematické jsou dosud i v˘sledky bádání o otázkách, u nichÏ dochované prameny komparaci umoÏÀují. Úskalí komparativního pfiístupu lze zfietelnû doloÏit na pfiíkladu studie N. L. Pu‰karjovové o postojích katolické a ortodoxní církve k otázkám sÀatku, rozvodu, prostituce, incestu, rození dûtí atd. 24 Autorka je sice díky svému dlouhodobému bádání dobfie obeznámená s pomûry na Rusi, av‰ak informace o západní Evropû ãerpá nikoli z pramenÛ a analytick˘ch sond, n˘brÏ z velk˘ch syntéz (Jean Delumeau apod.), takÏe dospívá k fiadû neúnosnû zjednodu‰ujících soudÛ. V porovnání postojÛ katolické a pravoslavné církve se pohybuje v ãasovém rámci témûfi tisíce let, ãímÏ konstruuje neadekvátní, v podstatû ahistorick˘ obraz. Vedle chronologického aspektu je velmi problematické i teritoriální vymezení: autorka hovofií o sÀatcích, rozvodech apod. v „katolické Evropû“, nezohledÀujíc hluboké odli‰nosti mezi pomûry v jednotliv˘ch ãástech Evropy. Pokud jsou takto opomíjeny jak chronologické, tak teritoriální odli‰nosti, srovnání ztrácí jakoukoli v˘povûdní hodnotu. Ostatnû komparativní studium stfiedovûké Rusi a stfiední, resp. západní Evropy je obecnû jedním ze slab˘ch míst evropské medievistiky. Aãkoli se v souãasné ruské vûdû o gender history intenzivnû diskutuje, bádání má – podobnû jako v západní vûdû – mnohem spí‰e charakter historie Ïen (women’s history, istoriãeskaja feminologija). Pokládá-li tedy N. L. Pu‰karjovová samotné dûjiny Ïen stfiedovûké Rusi za probádané, pak genderov˘ medievistick˘ v˘zkum, propojující a komparující muÏsk˘ a Ïensk˘ pohled na svût, postrádám v fiadû témat.25 Pfii studiu rÛzn˘ch stránek soukromého Ïivota b˘vá aÏ pfiíli‰ kladen dÛraz na Ïeny, zatímco muÏské emoce zÛstávají upozadûny. ¤ada dosavadních studií vytváfií spí‰e umûl˘ dojem, jako by se dûjiny Ïen vyvíjely imanentnû, takfika bez provázanosti s dûjinami muÏÛ.26 Konstruování „dûjin ruské Ïeny“ budí neménû rozpakÛ neÏ pfiípadná analogická snaha psát „dûjiny ruského muÏe“.

24 N. L. PU·KARJOVA, Sem’ja, Ïen‰ãina, seksual’naja etika v pravoslavii i katolicizme: perspektivy sravnitûl’nogo podchoda, Etnografiãeskoje obozrenije 3/1995, s. 55–69. 25 Genderov˘ pohled citelnû chybí v pracích o ruské svatosti, neboÈ ty tradiãnû respektují koncepci ruské pravoslavné církve, podle níÏ jsou v‰echny svaté Ïeny pojímány jako zvlá‰tní kategorie svatosti, oddûlené od nejrÛznûj‰ích kategorií svatosti muÏské. Genderovû pojaté bádání by zaslouÏil rovnûÏ protipól svatosti – ãarodûjnictví na Rusi. Prameny stfiedovûké Rusi totiÏ vûnovaly v˘raznû vût‰í pozornost ãinnosti muÏÛ-ãarodûjÛ, reprezentantÛ pfieÏiv‰ích archaick˘ch kultÛ – k tomu srov. MICHAL TÉRA, Staroru‰tí volchvové a jejich souvislosti s indoevropsk˘mi a eurasijsk˘mi duchovními tradicemi, in: Kulturní, duchovní a etnické kofieny Ruska. Tradice a alternativy, (ed.) Marek Pfiíhoda, âerven˘ Kostelec 2005, s. 13–47, naproti tomu ãinnost ãarodûjnic zfiejmû mûla jen zcela v˘jimeãnû ‰ir‰í spoleãensk˘ ãi pfiímo politick˘ pfiesah, a proto nebyla pro vzdûlance na Rusi tématem hodn˘m zaznamenání. 26 Za pfiíklad velmi úspû‰ného provázání „Ïenského“ a „muÏského“ tématu pokládám studii TaÈjany R. Rudi, byÈ se pfiímo nehlásící ke genderovû orientovanému studiu, o topice rusk˘ch hagiografií, v níÏ


uvod_2_2006

[ 212 ]

10.1.2007

11:16

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 212

2/2006

Pfiíli‰ná uzavfienost zkoumání Ïensk˘ch témat do sebe sama se projevuje nejen ve vztahu k jejich muÏskému protipólu, ale i v jisté separaci od ostatního v˘zkumu dûjin stfiedovûké Rusi. Ruská gender history se totiÏ podle mého názoru zatím pfiíli‰ zamûfiuje na diachronní aspekt a jednotlivá témata studuje izolovanû v dlouhém ãasovém v˘voji mnoha staletí, nûkdy aÏ tisíce let. Jako jeden z hlavních úkolÛ genderovû orientované medievistiky proto vnímám vût‰í pozornost k aspektÛm synchronním, tedy zapojení genderové tematiky do obrazu konkrétní epochy v‰emi jejími kulturními a sociálními specifiky i mentálním klimatem. Toto velmi ‰iroké pole zatím zÛstává pro ruskou medievistiku neprobádané.

jsou analyzovány obrazy svûtic v kontextu topiky legend o muÏsk˘ch svûtcích – TAËJANA ROBERTOVNA RUDI, Topika russkich Ïitij (voprosy tipologii), in: Russkaja agiografija. Issledovanija, publikacii, polemika, (ed.) Svûtlana Aleksejevna Semjaãko, Sankt-Petûrburg 2005, s. 59–101.


diskuse_rozepre_2_2006

ZDENĚK R. NEŠPOR

10.1.2007

11:17

Stránka 213

DISKUSE A ROZEPŘE [

213 ]

DISKUSE A ROZEPŘE


diskuse_rozepre_2_2006

10.1.2007

[ 214 ]DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

11:17

Stránka 214

2/2006


diskuse_rozepre_2_2006

10.1.2007

11:17

Stránka 215

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 215 ]

CESTA K ÚNORU 1948. TEZE K VÝZKUMU SOUDOBÝCH DĚJIN Christiane Brennerová The Road to February 1948. Theses on Research into Contenporary History The article is concerned with the theoretical and methodological background of research into the history of Czechoslovakia 1945–1948. The author confronts the general common interpretative frame of this research, i.e. the picture of the struggle between democracy and the rise of totalitarianism, and shows systematically why such an interpretative model is imprecise and leads to distorted conclusions. She goes on to suggests that future scholarship should avoid the methodological fault of excessive personification of the theme. In contrast, she directs attention to the profound political, economic, social and value changes that took place in post-war Czechoslovakia, seeing them not just as a pure result of the war or "Munich" trauma but as part of a broad and complex process of transformation. This process had symptoms that were already visible during the 1st Czechoslovak Republic, developed fully in the short period of the 2nd Republic, were still evident in the war years and continued after 1945 and 1948. What we are dealing with, then, are trends that continued despite the succession of entirely externally dissimilar political regimes. From this point of view the democracy-totalitarianism dichotomy loses significance for the period 1945–1948 and it becomes correspondingly more important to understand changes in the understanding of democracy and political power, demands for the introduction of a new order, concepts of socialism, the character of politics and questions of continuity with the pre-war republic. Christiane Brennerová (1963) pÛsobí na Freien Universität Berlin, christiane.brenner@extern.lrz-muenchen.de Nastolení komunistické samovlády v âeskoslovensku v únoru 1948 patfií k nejvíce sporn˘m tématÛm ãesk˘ch soudob˘ch dûjin. UÏ jenom metafory, které autofii za uplynul˘ch témûfi ‰edesát let pro oznaãení této události vytvofiili, naznaãují, jak rozdílné, ãásteãnû diametrálnû protikladné jsou interpretace komunistického vítûzství. ¤ada v˘mluvn˘ch oznaãení sahá od „elegantního pfievratu“ a „pasivní revoluce“ pfies „prefabrikovanou revoluci“, „krátk˘ pochod“ aÏ k „operaci velk˘ podvod“.1 Sotva se 1 PAVEL TIGRID, The Prague coup of 1948: the elegant take-over, in: The anatomy of communist takeovers, (ed.) Thomas T. Hammond, New Haven 1975, s. 399–432; JON BLOOMFIELD, Pas-


diskuse_rozepre_2_2006

[ 216 ]

10.1.2007

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

11:17

Stránka 216

2/2006

pfiitom lze zbavit dojmu, Ïe se v pfiípadû „února“, komunisty nazvaného Vítûzn˘, jedná i o zpÛsob negativní fascinace. Krátké dûjiny âeskoslovenska mezi koncem války a komunistick˘m pfievzetím moci pro to nabízejí nûkolik potenciálních dÛkazÛ: zemû se sice podobnû jako její sousedé ocitla v dÛsledku druhé svûtové války v sovûtské sféfie vlivu, takÏe v ní po skonãení války musel vzniknout reÏim, kter˘ byl vÛãi Sovûtskému svazu pfiinejmen‰ím pfiátelsk˘. Na rozdíl od sousedních zemí v‰ak tato koncepce a její realizace nestály pfiíli‰ mnoho námahy. Cesta vedoucí tímto smûrem byla nastoupena je‰tû za války, pfiiãemÏ o ní rozhodl pfiedev‰ím konsenzus mezi politick˘mi silami, které mûly v budoucnu vládnout. Vzhledem k v˘sledkÛm války a s pfiihlédnutím k nové geopolitické situaci na kontinentu nebylo sporu o to, Ïe souãástí této vlády bude i KSâ.2 Pfiípadné poslední pochybnosti o tom, zda se KSâ podafiil vstup mezi politickou elitu a zda se stala lidovou stranou, byly odstranûny po prvních pováleãn˘ch volbách. Témûfi dva roky poté si ãeskosloven‰tí komunisté, jako poslední strana v sovûtském bloku, mezitím jiÏ upevnûném, zajistili mocensk˘ monopol. Podafiilo se jim to bez sovûtské vojenské pfiítomnosti a bez pfiímého sovûtského spolupÛsobení. Také proto vyvolal protest Západu pomûrnû slab˘ ohlas. Pfiedev‰ím na základû mezinárodnû politického postupu âeskoslovenska vznikl totiÏ v západních zemích dojem, Ïe pfied komunisty stojí „otevfiené dvefie“.3 Tento „hladk˘“ pfiechod od té doby poskytoval bohatou látku pro vytváfiení teorií o spiknutí ãi o skrytém podkopávání, stejnû tak jako pro historiozofické v˘klady nebo úvahy o národní psychologii.4 Na pozadí pozdûj‰ích let stalinismu se ale krátké období relativní svobody stalo projekãním plátnem pro politické touhy a sny o svobodném socialismu.5 Tento interpretaãní zdroj se sice po roce 1989 zdál

sive Revolution. Politics and Czechoslovak Working Class 1945–1948, London 1979; HUBERT RIPKA, Le coup de Prague une révolution préfabrique. Souvernirs de Hubert Ripka, Paris 1949; KAREL KAPLAN, Der kurzer Marsch. Kommunistische Machtübernahme in der Tschechoslowakei 1945 bis 1948, München-Wien 1988; TOMAN BROD, Operace velk˘ podvod. Cesta ãeskoslovensk˘ch komunistÛ k moci v letech 1945–1948, Praha 1990. 2 K této zvlá‰tní situaci v âeskoslovensku a stfiedov˘chodní Evropû po skonãení války nyní pfiedev‰ím JAN K¤EN, Dvû století stfiední Evropy, Praha 2005, s. 560n. 3 DANIEL YERGIN, Der zerbrochene Frieden, Der Ursprung des Kalten Krieges und die Teilung Europas, Frankfurt am Main 1979, s. 333. 4 K pfiehledu bádání je stale je‰tû smûrodatn˘ PETER HEUMOS, Die grosse Camouflage? Überlegungen zu Interpretationsmustern der kommunistischen Machtübernahme in der Tschechoslowakei im Februar 1948, in: Kommunismus und Osteuropa. Konzepte, Perspektiven und Interpretationen im Wandel, hrsg. von Eva Schidt-Hartmann, München 1994, s. 221–241; T¯Î, Der Februarumsturz 1948 in der Tschechoslowakei. Geschichtspunkte zu einer strukturgeschichtlichen Interpretation, in: Zeitgeschichte Osteuropas als Methoden- und Forschungsproblem, hrsg. von Bernd Bonwetsch, Berlin 1984, s. 121–136. 5 MARTIN SCHULZE-WESSEL, Vom Tabu zum Mythos? Der „Spezifische Weg zum Sozialismus“ in der Tschechoslowakei in: Kommunismus und Osteuropa. Konzepte, Perspektiven und Interpretationen im Wandel, s. 243–255.


diskuse_rozepre_2_2006

10.1.2007

CHRISTIANE BRENNEROVÁ

11:17

Stránka 217

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 217 ]

b˘t pfiekonán, protoÏe v ãeském politickém Ïivotû pevnû zakotvila dichotomie mezi antikomunistick˘m diskurzem a stabilní pfiítomností (navíc nereformované) komunistické strany, ãímÏ bylo nekomunistÛm zapovûzeno pomy‰lení na jakékoli socialistické alternativy.6 Nadále v‰ak pokraãovala silná politizace pfiístupu k v˘voji let 1945–1948. A nepfietrvávala jen blízkost k politice. Také urãité vzorce, které v˘klad tohoto období od poãátku formovaly, byly nadále tradovány bez jakéhokoli zpochybÀování. Navzdory rostoucí znalosti pramenÛ, umoÏnûné zpfiístupnûním archivÛ,7 pfievládá v interpretaci mezidobí let 1954–1948 obraz boje mezi „demokracií a totalitarismem“. Podle mého názoru, aãkoli je zámûr zaplnit nejprve „bílá místa“ dûjin pochopiteln˘, pfiispívá právû tato orientace na faktografii k udrÏování star˘ch interpretaãních modelÛ. Náznaky v˘zkumu dûjin kultury a mentalit, které se mezitím objevily,8 tak zatím stojí ponûkud izolovanû vedle dûjin politick˘ch a jejich vyprávûcího pfiístupu. V tomto ãlánku chci vypracovat na základû pfieváÏnû novûj‰ích prací o dûjinách a „prehistorii“ února 1984 teze k interpretaci dûjin bezprostfiednû pováleãn˘ch let. Omezím se pfiitom na nûkolik dílãích tematick˘ch aspektÛ a oblastí: ve stfiedu mého zájmu se nacházejí pfiedev‰ím problémy spjaté s hodnoceními a interpretacemi systému lidové demokracie v letech 1945–1948. Na pfiíkladu historiografie zab˘vající se politick˘mi aktéry ãinn˘mi ve zkoumaném období bych chtûla dále podpofiit metodické roz‰ífiení. Koneãnû budu usilovat o nar˘sování tezí a perspektiv pro souãasn˘ v˘zkum soudob˘ch dûjin. Pfii v‰ech tûchto úvahách nepfiedpokládám, Ïe dokáÏu podat úpln˘ pfiehled literatury a moje bibliografické údaje nejsou nijak vyãerpávající. MÛj text nemá b˘t hodnotící zprávou o dosavadní literatufie, n˘brÏ v˘zvou k diskusi. V ní mÛÏe dojít i k polemick˘m vyhrocením a zjednodu‰ením.

6 FRANÇOISE MAYER, Les Tchèques et leur communisme, Paris 2004. 7 Pfiedev‰ím KAREL JECH, KAREL KAPLAN (edd.), Dekrety prezidenta republiky 1940–1945, Brno 1995; RUDOLF JIâÍN a kol., âeskoslovensko a MarshallÛv plán. Sborník dokumentÛ, Praha 1992; KAREL KAPLAN (ed.), PraÏské dohody 1945–1947. Sborník dokumentÛ, Praha 1992; T¯Î, První pováleãná vláda. Komentováné dokumenty, Praha 1993, s. 68–88, 101–127; T¯Î, Pfiiprava Ústavy âSR v letech 1946–1948. Diskuse v Národní frontû a názory expertÛ. Soubor dokumentÛ, Praha 1993; JAROSLAVA HOFFMANNOVÁ, Provolání k ãeské vefiejnosti z 21. února 1948, Praha 2003; Pfiíprava dvouletého hospodáfiského plánu. Stenografické záznamy Ústfiední plánovací komise, Praha 2004. Karel Kaplan trvale formoval obraz ãeskoslovensk˘ch dûjin bezprostfiednû pováleãného období dlouhou fiadou sv˘ch materiálovû bohat˘ch studií i nûkolika monografiemi. Srov. jeho bibliografii v Stránkami soudob˘ch dûjin. Sborník statí k pûta‰edesátinám historika Karla Kaplana, Praha 1993, s. 17–28; Po stopách nedávné historie. Sborník k 75. narozeninám doc. Karla Kaplana, Brno 2003, s. 352–356. 8 V této souvislosti mám na mysli pfiedev‰ím sborníky z konferencí praÏsk˘ch literárních vûdcÛ, v nichÏ se jejich obor velmi produktivnû spojil s historiografií. Zvlá‰tû Rok 1947. âeská literatura, kultura a spoleãnost v období 1945–1948, Praha 1998. Srov. dále odpovídající pfiíspûvky v ROBERT PYNSENT (ed.), The Phoney Peace. Power and Culture in Cenrtal Europe 1945–1949, London 2000. Pfiirozenû je tfieba uvést take ãasopis Kudûj. S napûtím lze oãekávat v˘sledky projektÛ Jifiího Knapíka a Martina France na vydání slovníku kulturních dûjin a Ïivotního stylu socialistického âeskoslovenska.


diskuse_rozepre_2_2006

[ 218 ]

10.1.2007

11:17

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 218

2/2006

Lidová demokracie 1945–1948 Otázka, jak má b˘t tzv. „tfietí republika“ historicky posuzována a zafiazována, vyvolávala v posledních letech stále nové diskuse.9 Na tomto místû se nebudeme vûnovat jejímu bezprostfiednímu politicko-právnímu v˘znamu, kter˘ byl pfiedmûtem sporÛ bûhem parlamentního projednávání rozsahu „období nesvobody“ a zákona konstatujícího, Ïe Edvard Bene‰ se zaslouÏil o stát. I jako úkol „ãistû historiografick˘“ se ukazuje, Ïe tato klasifikace je spojena s fiadou dÛleÏit˘ch a citliv˘ch problémÛ, které se t˘kají rÛzn˘ch rovin historické reflexe a bádání. Zde budou krátce naãrtnuty: 1) Hodnocení doby pfied nastolením komunistického mocenského monopolu je úzce spjato s posuzováním komunismu a s otázkou, jaké místo mu v ãesk˘ch dûjinách, resp. v dûjinách âeskoslovenska náleÏí. Je komunismus chápán jako ãást vlastních a evropsk˘ch dûjin, nebo je pokládán za jev cizí? Je tedy moÏné pfienést „vinu“ za ustavení komunistického reÏimu v âeskoslovensku na „Moskvu“ a „komunisty“, jimÏ je tak nepfiímo podsouváno, Ïe byli odcizeni národu? Nebo je tfieba hledat vnitfiní pfiíãiny, které úspûchu komunismu napomáhaly, usnadÀovaly jeho vzestup a minimalizovaly odpor proti nûmu?10 Odpovûì na tuto otázku má velk˘ vliv na perspektivu a zájem, s nimiÏ historikové pfiistupují ke svému tématu. 2) Historiografická zpracování doby tûsnû pováleãné obvykle vyzvedávají ‰irok˘ konsensus, kter˘ vládl jak v exilu, tak v ãeskoslovenské spoleãnosti a t˘kal se nutnosti hlubok˘ch zmûn politické, hospodáfiské a demografické struktury âeskoslovenska. V‰eobecnû se tak pfiedpokládá, Ïe se koncepce „lidové demokracie“, kterou exilové vedení s sebou pfiivezlo do vlasti a která byla zakotvena v Ko‰ickém vládním programu a je‰tû do parlamentních voleb v kvûtnu 1946 z velké ãásti i uskuteãnûna, setkala s ‰irok˘m spoleãensk˘m souhlasem. Mnohdy se to pokládá za argument podporující demokratick˘ ráz „tfietí republiky“. Dobová fakta potvrzují zcela jednoznaãnû dojem, Ïe v ãeské pováleãné spoleãnosti vládl relativnû ‰irok˘ konsenzus.11 Sebepojetí ãeské spoleãnosti hodnotilo tento konsenzus vysoce pozitivnû – zejména ve srovnání se sousedními zemûmi ve stfiední a v˘chodní Evropû, jako byly Polsko, Maìarsko nebo

9 Fórum: O pfiedpokladech sovûtisace v˘chodní Evropy, Soudobé dûjiny 1/1994, s. 483–539; Diskuse: Zorinova praÏskí mise v únoru 1948. Nad nov˘mi dokumenty, Soudobé dûjiny 5/1998, ã. 2–3, s. 312–320. Srov. také pfiíspûvky na konferenci k 50. v˘roãí února 1948 – Soudobé dûjiny 5/1998, ã. 2–3; Tfietí republika – demokracie ano ãi ne?, Na pozvání Masarykova ústavu 1/2004, s. 125–175; ZDE≈KA KOKO·KOVÁ, JI¤Í KOCIAN, STANISLAV KOKO·KA (edd.), âeskoslovensko na rozhraní dvou epoch nesvobody. Sborník z konference k 60. v˘roãí konce druhé svûtové války, Praha 2005. 10 JACQUES RUPNIK, Politika vyrovnávání se s komunistickou minulostí. âeská zku‰enost, Soudobé dûjiny 9/2002, s. 9–26. 11 EVA BROKLOVÁ, âeskoslovensko na cestû k totalitarismu, in: Tfietí republika – demokracie ano ãi ne?, s. 137–144, zde s. 142.


diskuse_rozepre_2_2006

10.1.2007

CHRISTIANE BRENNEROVÁ

11:17

Stránka 219

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 219 ]

Ukrajina, které se nacházely na pokraji obãanské války. Tato zji‰tûní jsou pro v˘voj spoleãenské reality v letech 1945–1948 a také pro specifick˘ charakter ãeskoslovenské cesty ke komunismu cenná, na otázku, zda se jednalo o systém demokratick˘ ãi nedemokratick˘, v‰ak odpovídají jen ãásteãnû. A to nejen proto, Ïe ãeskoslovenská lidová demokracie imanentnû tíhla k odepfiení legálního prostoru pro opozici,12 n˘brÏ také vzhledem k tomu, Ïe omezení demokracie nemÛÏe b˘t povaÏováno za omezení teprve tehdy, kdyÏ je jako takové pociÈuje vût‰ina obãanÛ. 3) Mnohem zajímavûj‰í se mi ale jeví sledovat pfiíãiny toho, jak se mûnilo pojetí demokracie. Tato promûna stála za nastolením „nového fiádu“ a za jeho pfiijetím. Zdaleka nikoli pouze v ãeském bádání se rozhodnutí, podle kterého mûlo b˘t âeskoslovensko po skonãení války dÛkladnû pfiebudováno, ãasto primárnû odvozuje od mnichovského traumatu z roku 1938, a tím se do nûho vût‰inou zároveÀ vná‰í motiv silnû osobní. Nad troskami meziváleãné liberální demokracie dospûl Edvard Bene‰ k závûru, Ïe její základní pilífie nebyly pevné a Ïe budoucí pfieÏití státu mÛÏe zajistit jen pfiestavba ve smûru „silnûj‰í demokracie“ s autoritativními rysy a také zmûna zahraniãnûpolitické orientace na Sovûtsk˘ svaz.13 Podoba pováleãného uspofiádání tak je ve své podstatû odvozena ze zhroucení vnitfiní politiky i zahraniãnûpolitick˘ch vazeb v roce 1938. Nemám v úmyslu sniÏovat v˘znam tohoto pfielomu, o jehoÏ formujícím pÛsobení na ãeské historické vûdomí a sebeporozumûní svûdãí v neposlední fiadû právû pfietrvávání tohoto v˘kladového vzorce. 4) Pfiesto bych se chtûla zasadit o roz‰ífiení pohledu a do anal˘zy „tfietí republiky“ v˘raznûji zapojit také dobu následující po „Mnichovu“, tedy krátkou fázi „druhé republiky“, a pak pfiedev‰ím léta nûmecké okupace vãetnû jejích dÛsledkÛ. „Mnichovem“ totiÏ zapoãaly rozsáhlé zmûny. Pod nacistickou nadvládou ãeské zemû pro‰ly vnucen˘m procesem spoleãenské a politicko-organizaãní nivelizace. Vysoce rozvinut˘ intermediární systém stran, zájmov˘ch svazÛ, spolkÛ ãi odborÛ podlehl likvidaci,14 struktura prÛmyslu byla pfietvofiena. V dÛsledku pfiizpÛsobení hospodáfiství váleãn˘m potfiebám Nûmecka do‰lo nejen ke zmûnû produkce jednotliv˘ch

12 Na pfiíkladu vztahu vefiejnosti k cenzufie o tom pojednává KATARÍNA ZAVACKÁ, Cenzúra v âeskoslovensku v rokoch 1945–1948, in: Evropa mezi Nûmeckem a Ruskem. Sborník prací k sedmdesátinám Jaroslava Valenty, Praha 2000, s. 555–566; MILAN DRÁPALA, Freiheitsgrenzen der tschechoslowakischen Presse in der Zeit der Nationalen Front, in: Propaganda, (Selbst-)Zensur, Sensation. Grenzen von Presse- und Wissenschaftsfreiheit in Deutschland, und Tschechien seit 1871, hrsg. von Michal Andûl, Düsseldorf 2005, s. 211–222. 13 K dûjinám této interpretace srov. CHRISTIANE BRENNER, JiÏ nikdy Mnichov/Nie wieder München. München im tschechischen politischen Denken: Peroutka, Tigrid, Patoãka, in: Mythos München – Le Mythe de Munich – The Myth of Munich, hrsg. von Fritz Taubert, München 2002, s. 175–202. 14 K tomu srov. PETER HEUMOS, Protektorátne odbory a problém kolaborácie v zrkadle spisov âestného súdu pri Ústrednej rade odborov v Prahe 1945–1947, in: Nacionálno-socialistick˘ systém vlády.


diskuse_rozepre_2_2006

[ 220 ]

10.1.2007

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

11:17

Stránka 220

2/2006

prÛmyslov˘ch odvûtví, coÏ pfiedstavovalo v˘raznou zátûÏ pro pováleãnou dobu, n˘brÏ byla zavfiena fiada men‰ích a stfiedních podnikÛ, a tak byla také ve sféfie prÛmyslu zahájena koncentrace. Bylo by tfieba v jednotliv˘ch pfiípadech zkoumat, v jak˘ch oblastech – a sice samozfiejmû nejen v hospodáfiském Ïivotû – a z jak˘ch pfiíãin se na konci války nekorigovaly nûkteré tendence, které bylo moÏné zvrátit. Lze ale vycházet z toho, Ïe tyto strukturální zásahy vtiskly pováleãnému v˘voji jeho podobu a Ïe – aãkoli za nimi pÛvodnû stál jin˘ zámûr – usnadnily transformaci ve smûru k lidové demokracii. Mnohé organizaãní pfiekáÏky, které by nastoupenému trendu ke zjednodu‰ování a sjednocování spoleãenského, politického a hospodáfiského Ïivota bránily, byly jiÏ dfiíve odbourány.15 5) Mnohem obtíÏnûji lze uchopit zmûny politické kultury. Jak ovlivnily zku‰enosti let 1938–1945 pfiem˘‰lení lidí o politice, jejich oãekávání kladená na stát, jejich postoj vÛãi zákonÛm a kodifikovanému právu? První ãeskoslovenská republika byla konsolidovan˘ stát, kter˘ se mohl opírat o silnou legitimitu. Její politické vedení se doma i v mezinárodním mûfiítku tû‰ilo velké váÏnosti, mûla funkãní státní aparát a spolehliv˘ právní fiád. Po „Mnichovu“ jako by obãané proÏili zemûtfiesení, které tuto etablovanou moc smetlo. Prostfiednictvím úspû‰n˘ch aktivit v exilu jednotliví politici, na prvním místû Bene‰, sice získali své v roce 1938 po‰kozené renomé zpátky. V mnohem men‰í mífie to v‰ak platilo pro systém, s nímÏ byli spojováni. Tato extrémní ztráta legitimity první republiky, která se po skonãení války projevovala, jak to v˘stiÏnû vyjádfiil Brad Abrams, v „kultu ne-návratu“ k první republice,16 vrhá specifické svûtlo na legitimaãní mechanismy meziváleãného âeskoslovenska. Tak lze dospût k domnûnce, Ïe vysoká míra integrace (alespoÀ v ãeské spoleãnosti) a stabilita byly dosahovány spí‰e silou osobností neÏ institucemi a formálnû politick˘mi procedurami. Tím dÛleÏitûj‰í by ale bylo vyrovnat se s politick˘m my‰lením osobností, které jsou obecnû identifikovány s „liberalismem“ této republiky. Peter Bugge a Jan Rataj argumentují pfiibliÏnû tak, Ïe postoj ãeské politické elity vÛãi klasické liberální demokracii obsahoval jiÏ pfied rokem 1938 jisté v˘hrady a rozpory, které se v krizi roku 1938 mûly prokázat jako faktory, jeÏ pfiedurãily pád demokracie.17 Pfies

Rí‰ska Ïupa Sudety – Protektorát âechy a Morava – Slovensko, (edd.) Monika Glettler, Lubomír Lipták, Alena Mí‰ková, Bratislava 2002, s. 67–88. 15 JAN RATAJ, O autoritativní národní stát: Ideologické promûny ãeské politiky v druhé republice 1938–1939, Praha 1997; JAN GEBHART, JAN KUKLÍK, Druhá republika 1938–1939: Svár demokracie a totality v politickém, spoleãenském a kulturním Ïivotû, Praha 2004. Zatímco Rataj se zamûfiuje primárnû na ideologické pozadí zhroucení a pfiebudování systému v roce 1938, podávají Gebhart s Kuklíkem celkov˘ pfiehled v˘voje, kromû jiného také v˘‰e uvedeného „zjednodu‰ování“ spoleãenského Ïivota. Nekladou si v‰ak otázku, zda tento v˘voj nemûl své domácí, autochtonní duchovní kofieny. 16 BRADLEY F. ABRAMS, The Struggle For the Soul of the Nation. Czech Culture and the Rise of Communism, Oxford 2004, s. 122. 17 PETER BUGGE, Czech Democracy 1918–1938 – Paragon or Parody?, Bohemia 47/2006 (v tisku); J. RATAJ, O autoritativní národní stát, passim.


diskuse_rozepre_2_2006

10.1.2007

CHRISTIANE BRENNEROVÁ

11:17

Stránka 221

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 221 ]

kritickou obranu liberalismu nacházeli i vÛdãí intelektuálové náleÏející spí‰e do levicovû liberálního tábora svoji cestu do „druhé republiky“. Tento diskurz ale tvofií i spojnici s „tfietí republikou“, coÏ odporuje pfiedstavû „hodiny nula“, pfii níÏ zÛstává neschopnost star˘ch elit postavit se komunistÛm na úãinn˘ odpor nepochopitelná,18 ãi vysvûtlitelná jen pomocí traumatizace jednûch a démonizace druh˘ch. Pfii pohledu na politickou tfiídu pfied rokem 1938 a po roce 1945 ale pokládám za dÛleÏit˘ je‰tû jeden aspekt: jestliÏe beztak slabá ãeská pravice byla na základû svého pÛsobení za „druhé republiky“ úplnû diskreditována, nebylo obtíÏné vznést proti ní podezfiení z fa‰ismu, a tímto zpÛsobem ji z politického Ïivota pováleãné republiky vytlaãit. Tím ale byla zcela pominuta blízkost levicové a pravicové kritiky demokracie, která se projevila v krizi let 1938–1939. Pfiitom z hlediska obsahu lze nalézt nûkolik styãn˘ch bodÛ – obû strany se stavûly kriticky k zásadû volné soutûÏe, k pluralismu a parlamentarismu. Av‰ak zatímco levice dokázala svoji kritiku liberalismu po válce pozitivnû promûnit a uãinit z ní ideov˘ základ nové republiky, byla její konzervativní varianta prohlá‰ena za prÛkopníka fa‰ismu, nebo byla pfiímo s fa‰ismem identifikována. JestliÏe léta 1938–1939 znamenala konec „starého svûta“, pfiineslo období okupace zku‰enost nepfiátelské, korumpované a pervertované autority, stav bezzákonosti a svévole. DÛsledkem byla skuteãnost, Ïe politika po roce 1945 musela tûÏce bojovat se ztrátou dÛvûry ve státní instituce. Fenomén spoleãenské dezintegrace následkem nûmecké nadvlády je v‰ak pfiirozenû mnohem sloÏitûj‰í. Mimo jiné totiÏ obsahuje také úãinky ‰irokého spektra moÏností chování pod nûmeckou okupací – a s tím skuteãnost extrémnû odli‰n˘ch zku‰eností nabyt˘ch v tûchto letech – jeÏ je dosud prozkoumáno jen v náznacích. Po roce 1945 bylo toto spektrum stejnû jako v jin˘ch zemích, které pro‰ly válkou, zúÏeno na dva póly: odpor a kolaborace.19 Prostfiednictvím selektivního vzpomínání mûla b˘t spoleãnost znovu integrována.20

18 To je i pfiípad knihy B. F. Abramse The Struggle For the Soul of the Nation. Czech Culture and the Rise of Communism. Autor vychází z teze, Ïe v dÛsledku války a opozice vznikla „tabula rasa“. 19 Smûr, kter˘m by se bádání mohlo ubírat, ukazuje následující titul, v nûmÏ ale bohuÏel chybí pfiíspûvek k Protektorátu âechy a Morava: CHRISTOPH DIECKMANN, BABETTE QUINKERT, TATJANA TÖNSMAYER (Hg.), Kooperation und Verbrechen. Formen der „Kollaboration“ im östlichen Europa 1939–1945, Göttingen 2003. Ke stavu bádání srov. JI¤Í PE·EK, Der Widerstand gegen den Nationalsozialismus in der tschechischen und der deutschen Historiographie, in: Diktatur – Krieg – Vertreibung. Erinnerungskulturen in Tschechien, der Slowakei und Deutschland seit 1945, hrsg. von Christoph Cornelißen, Roman Holec, Jifií Pe‰ek, Düsseldorf 2005, s. 45–67; DETLEF BRANDES, Attentismus, Aktivismus, Verrat. Das Bild der Kollaboration im „Protektorat Böhmen und Mähren“ in der tschechischen Historiographie seit 1989 in: Diktatur – Krieg – Vertreibung. Erinnerungskulturen in Tschechien, der Slowakei und Deutschland seit 1945, s. 101–148. Na konkrétním pfiíkladu srov. DALIBOR STÁTNÍK, Mezi odbojem a kolaborací. Pfiípad Arno Haise, Soudobé dûjiny 8/2001, s. 692–717. 20 K tomu srov. MONIKA FLACKE (Hg.), Mythen der Nationen. 1945 – Arenen der Erinnerungen,


diskuse_rozepre_2_2006

[ 222 ]

10.1.2007

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

11:17

Stránka 222

2/2006

6) âeskoslovensk˘ v˘voj je nutné zafiadit do evropsk˘ch souvislostí a do nadnárodní perspektivy. V bádání o soudob˘ch dûjinách mezitím zdomácnûl názor, Ïe atmosféra v pováleãném âeskoslovensku více ãi ménû odpovídala evropskému standardu.21 V‰ude v Evropû ztrácely konzervativní kruhy váÏnost v dÛsledku své blízkosti k fa‰ismu, nebo pfiímo kvÛli spolupráci s ním. Staré burÏoazní hodnoty se jevily jako pfieÏitek. Na vzestupu se nacházely socialistické a sociálnû demokratické strany. Vládl siln˘ tlak na politické a hospodáfiské zmûny a sociální pfierozdûlování. A po celé Evropû se upínaly nadûje k trvalé spolupráci velmocí, ke kter˘m nyní patfiil i Sovûtsk˘ svaz, jehoÏ povûst se v prÛbûhu války v˘raznû zlep‰ila. Nejen v âeskoslovensku, vÛãi Rusku tradiãnû pfiátelsky otevfienému, se vzhledem k zahraniãní politice Sovûtského svazu mylnû poãítalo s jeho postupnou vnitfiní demokratizací, která jej mûla pfiiblíÏit k Západu. V ãem ale spoãíval kvalitativní rozdíl mezi V˘chodem a Západem? Zde je tfieba pfiirozenû vzít v úvahu zahraniãnûpolitick˘ rámec. Podmínky na obou stranách vznikající „Ïelezné opony“ plynuly ze smûsice iniciativního, dobrovolného, vynuceného a vykoupeného pfiizpÛsobování se pfiedstavám pfiíslu‰né velmoci. Rozdíly v jejich pÛsobení na V˘chodû a na Západû byly nepochybnû velké a postupem ãasu je‰tû narÛstaly, av‰ak ãasto se zapomíná na to, Ïe tvrzení, podle nûhoÏ byla pomoc poskytovaná v rámci Marshallova plánu vázána na urãité hospodáfiské a politické podmínky, nebylo pouhou komunistickou propagandou.22 Navíc se v roce 1945 je‰tû nedalo pfiedvídat, Ïe dojde k vytvofiení blokÛ se v‰emi pozdûj‰ími dÛsledky – mnoho souãasníkÛ si nûco takového ani nedokázalo pfiedstavit. Radikalitu, s níÏ byl v roce 1945 svrÏen „star˘ fiád“ ve stfiedov˘chodní Evropû, vãetnû âeskoslovenska, kde se tento sytém osvûdãil jako imunní vÛãi autoritativním poku‰ením ve 20. a 30. letech, lze proto primárnû vysvûtlit v˘‰e popsan˘m procesem vnucené transformace.23 V jejím prÛbûhu byly staré hodnoty, jistoty a vazby zniãeny v mnohem vût‰í mífie neÏ na Západû. Ahistorickou spekulací by byla diskuse o tom, jak˘m smûrem by se ãeskoslovenská „lidová demokracie“ vyvíjela bez událostí z února 1948 a zda by se sociální radikalismus bezprostfiednû pováleãné doby nepromûnil v reformismus, kter˘ by posléze vyústil do jakési varianty národního a sociálního

Mainz 2004; NANCY M. WINGFIELD, The Politics of Memory: Constructing National Identity in the Czech Lands, 1945 to 1948, East European Politics and Societies 14/2000, s. 246–267. 21 Tak napfiíklad JAN K¤EN, Dvû století stfiední Evropy, Praha 2005. Do detailÛ tuto tezi zkoumala doposud pouze LENKA KALINOVÁ, V˘chodiska, oãekávání a realita pováleãné doby. K dûjinám ãeské spoleãnosti v letech 1945–1948, Praha 2004. 22 YVAN VANDEN BERGHE, Der Kalte Krieg 1917–1991, s pfiedmluvou Wilfrieda Lotha, Leipzig 2002, s. 97, 120n. 23 TONY JUDT, A History of Europe Since 1945, London 2005. Zde pfiedev‰ím kapitola o dûdictví války.


diskuse_rozepre_2_2006

10.1.2007

CHRISTIANE BRENNEROVÁ

11:17

Stránka 223

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 223 ]

státu tak, jak to naznaãují mnohé star‰í práce.24 Tendence ke zmírnûní pováleãného radikalismu – v úzk˘ch hranicích dan˘ch politickou diskusí uvnitfi Národní fronty – se zfietelnû projevovaly od roku 1947. V této dobû ale jiÏ nebylo moÏné pfiehlédnout hranice urãené zvnûj‰ku. V této souvislosti staãí znovu pfiipomenout MarshallÛv plán a známou skuteãnost, Ïe ãeskoslovenská vláda byla donucena jej odmítnout.

Aktéfii Autofii studií o âeskoslovensku mezi léty 1954–1948 volí pfieváÏnû pfiístup soustfieìující se na politické dûjiny.25 Hlavní téma spoãívá v tom, jak se komunistická strana pokou‰ela prosadit svÛj mocensk˘ plán a jak se jí v tom její protivníci snaÏili zabránit. Tato perspektiva vûnuje zvlá‰È velkou pozornost aktérÛm pohybujícím se na nejvy‰‰í rovinû: stranám Národní fronty a jejím vedoucím pfiedstavitelÛm. Jist˘m zpÛsobem tak pokraãovala tradice zaloÏená po roce 1948 v prostfiedí ãeského exilu. Zatímco historiografie v komunistickém âeskoslovensku svá zpracování cesty k „vítûznému únoru“ zamûfiovala na spoleãenské procesy a hospodáfiské zmûny (role jejich vlastní strany ale samozfiejmû rozhodnû nepfiicházela zkrátka),26 psal exil – s jistou nadsázkou – pfiedev‰ím o sobû samém. V dílech zde vznikajících, která tvofiila pfiirozenou konkurenci domácí tvorby, ‰lo pochopitelnû pfiedev‰ím o to dodateãnû vysvûtlit a ospravedlnit vlastní jednání, zbavit vlastní osobu nebo stranu odpovûdnosti a pfiesunout ji na jiné.27 Tato nyní jiÏ ponûkud zastaralá literatura pfiedstavuje v˘teãn˘ dobov˘ pramen a ãasto nabízí i vzru‰ující ãetbu. Pfiesahuje osobní rovinu a poskytuje hlubok˘ vhled do atmosféry a politického my‰lení studené války. Obnovenou konjunkturu zaÏila po listopadu 1989, kdy se poprvé dostala i na ãesk˘ kniÏní trh. Nerovnomûrné zastoupení autorÛ

24 Tato pfiedstava se objevuje v pracích zab˘vajících se ãeskoslovensk˘m experimentem let 1945–1948, napfiíklad MARTIN R. MYANT, Socialism and Democracy in Czechoslovakia, 1945–1948, Cambridge 1981. 25 K tomu celkovû MARTIN SCHULZE WESSEL, Zeitgeschichtsschreibung in Tschechien. Institutionen, Methoden, Debatten, in: Zeitgeschichte als Problem. Nationale Traditionen und Perspektiven der Forschung in Europa, hrsg. von Alexander Nützenadel, Wolfgang Schieder, Göttingen 2004. K tomu srov. komentáfi JI¤ÍHO PE·KA, Zeitgeschichtsschreibung in Tschechien als Problem, Bohemia 45/2004, s. 166–183. 26 MARTINA WINKLER, „In unteilbarer Einheit mit unserer Geschichte: Die Geschichte der KSâ als neue Meistererzählung, Zugänge zu historischen Meistererzählungen. Comparativ 10/2000, ã. 2, s. 61–80. 27 EVA SCHMIDT-HARTMANN, Demokraten in der Sackgasse. Das Bild der kommunistischen Machtübernahme in den Memoiren besiegter tschechischer Politiker, in: Kommunismus und Osteuropa. Konzepte, Perspektiven und Interpretationen im Wandel, s. 203–220.


diskuse_rozepre_2_2006

[ 224 ]

10.1.2007

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

11:17

Stránka 224

2/2006

z jednotliv˘ch politick˘ch proudÛ – v exilové literatufie dominovali nûkdej‰í prominenti národnû socialistické strany – bylo v následujících letech ãásteãnû vyrovnáno prostfiednictvím nov˘ch titulÛ.28 V˘zkum soudob˘ch dûjin mezitím zaplnil zejména velké mezery v poznání katolické lidové strany a politického katolicismu v bezprostfiednû pováleãné dobû.29 Pozoruhodné v‰ak je, Ïe politická síla povaÏovaná za nespornû nejv˘znamnûj‰ího aktéra doby, a proto do jisté míry pfiítomná na pozadí kaÏdého zpracování, stále je‰tû stejnû jako dfiíve ãeká na celkovou monografii zaloÏenou na archivním materiálu.30 Ta by byla dÛleÏitá nejen pro dûjiny âeskoslovenska, ale znamenala by v˘znamn˘ pfiíspûvek také pro v˘zkum evropského socialismu. KSâ patfiila v meziváleãné dobû k nejsilnûj‰ím komunistick˘m stranám v Evropû a i po druhé svûtové válce byla mezi sv˘mi názorov˘mi sestrami jedna z nejúspû‰nûj‰ích. A navzdory v‰em pfielomÛm a drastick˘m zmûnám kurzu, které její popularitu doãasnû sniÏovaly, vykazovala podivuhodnou kontinuitu. Zejména to platí pro její vedení, v nûmÏ tato kontinuita nebyla nikdy pfieru‰ena. Ke skuteãné „de-gottwaldizaci“ nikdy nedo‰lo. Velká biografie Klementa Gottwalda náleÏí podle mého názoru k nejzajímavûj‰ím v˘zvám, pfied kter˘mi historiografie (nikoli nutnû ãeská) stojí.31 A pfiece lze v ãeské historiografii posledních let pozorovat zfietelnû rostoucí zájem o socialistické hnutí a o komunismus.32 Tento zájem se kromû jiného silnû projevuje také v biografick˘ch pracích,33 v nichÏ jsou ãásteãnû pfiítomny i zfietelné

28 Jako pfiíklady odli‰n˘ch pohledÛ mohou b˘t uvedeny: Úseky polojasna. Vzpomínky Jifiího Loewyho, (ed.) TOMÁ· ZAHRADNÍâEK, Praha 2005; ARNO·T KOLMAN, Zaslepená generace. Pamûti starého bol‰evika, Brno 2005; MICHAL MARE·, Ze vzpomínek anarchisty, reportéra a váleãného zloãince, Praha 1999; JAROMÍR HO¤EC, MIROSLAV SÍGL (edd.), Generace 45, Praha 1997. 29 Pfiedev‰ím zásluhou velkého díla Milana Drápaly a prací Michala Pehra. Srov. MILAN DRÁPALA, Na ztracené vartû Západu. Antologie ãeské nesocialistické publicistiky z let 1945–1948, Praha 2000; MICHAL PEHR, âeskoslovenská strana lidová 1945–1948, Praha 2003; T¯Î, âeskoslovenská strana lidová – pfiíli‰ klidná síla v neklidné dobû, Na pozvání Masarykova ústavu 1/2004, s. 169–175. 30 Standardním zpracováním zÛstává francouzská práce JACQUES RUPNIK, Dûjiny komunistické strany âeskoslovenska. Od poãátkÛ do pfievzetí moci, Praha 2002. K tomu a jin˘m pracím srov. JAN MùCH¯¤, O dûjinách KSâ a nûkter˘ch problémech pfii jejich v˘kladu, Soudobé dûjiny 10/2003, s. 362–367. K dûjinám KSâ po druhé svûtové válce nejnovûji JAN RATAJ, KSâ a âeskoslovensko I. (1945–1960), Praha 2003. Autor zvolil inovativní pfiístup zamûfien˘ na problémy v˘zkumu a na ‰ir‰í historické zafiazení. 31 KAREL KAPLAN, PAVEL KOSATÍK, Gottwaldovi muÏi, Praha-Litomy‰l 2004. 32 Zámûrnû nikoli jako celkové zpracování, ale jako ‰iroce zaloÏen˘ v˘zkumn˘ koncept poskytující prostor rÛzn˘m proudÛm a fázím socialistického hnutí a také rÛzn˘m metodologick˘m pfiístupÛm se profiluje projekt ZdeÀka Kárníka a Michala Kopeãka, v jehoÏ rámci jiÏ vy‰lo pût svazkÛ sborníku Bol‰evismus, komunismus a radikální socialismus v âeskoslovensku, Praha 2003–2005. Z hlediska politologie srov. PETR FIALA a kol., Komunismus v âeské republice. V˘vojové, systémové a ideové aspekty pÛsobení KSâM a dal‰ích komunistick˘ch organizací v âeské republice, Brno 1999. 33 Srov. pfiedev‰ím biografické texty ve sbornících Bol‰evismus, komunismus a radikální socialismus a fiadu studií o Nejedlém, ·lingovi, Budínovi v Soudob˘ch dûjinách 12/2005, ã. 1.


diskuse_rozepre_2_2006

10.1.2007

CHRISTIANE BRENNEROVÁ

11:17

Stránka 225

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 225 ]

náznaky takového pfiístupu k dûjinám komunistického âeskoslovenska, kter˘ se zamûfiuje na strukturální prvky a na otázky plynoucí ze zájmu o dûjiny mentalit.34 Pfiedev‰ím ale tyto práce zvy‰ovaly citlivost vÛãi rÛznorodosti uvnitfi KSâ a pfiitom ukazovaly, nejen s jak˘mi prostfiedky a strategiemi byly potírány odchylky od kurzu strany, n˘brÏ také to, Ïe takov˘ jasnû dan˘ kurz neexistoval ani zdaleka ve v‰ech historick˘ch periodách. Na své pfiesvûdãovací schopnosti tím ztrácela beztoho jiÏ po dlouh˘ ãas napadaná teze o „mistrovském plánu“, podle kterého by se fiídil v˘voj od konce války aÏ k „vítûznému únoru“. V˘zkum politick˘ch dûjin stran, kter˘ je v ãeské historiografii opfien˘ o silnou tradici, má nepochybnû co do moÏnosti poznání velk˘ potenciál. Pfiístup silnû zamûfien˘ na strany a osobnosti, jenÏ je charakteristick˘ právû pro zkoumání let 1945–1948, má ale i své hranice. Proto bych dále chtûla podpofiit roz‰ífiené dûjiny diskurzu, spoleãnosti a struktur, pfiiãemÏ naváÏu na v˘‰e uvedené argumenty a pfiíklady. Nejprve ale k fenoménu personalizace historického v˘voje a událostí. Pro období mezi lety 1938–1948 poskytuje pfiirozenû nejlep‰í pfiíklad personalizovan˘ch historick˘ch interpretací Edvard Bene‰.35 Dva mezníky ãesk˘ch dûjin, v nichÏ mu bylo udûleno „poslední slovo“, vyznaãují toto období. Základní otázka, kterou mnozí autofii pokládají, se t˘ká „viny“ ãi „neviny“ prezidenta na následném negativním v˘voji. Tato pfiirozenû vysoce politicky v˘bu‰ná forma v˘kladu historie odporuje, coÏ je banální konstatování, nejen realitû moderních spoleãností, které jakoÏto celek nejsou vedeny jednotliv˘mi velk˘mi osobnostmi samostatnû rozhodujícími o tom, co je pro nû dobré a ‰patné. Kromû toho totiÏ také vytrhává jednání a motivy tûchto osobností z jejich kontextu, z jejich celkov˘ch spoleãensk˘ch souvislostí, z rámce dobového my‰lení a diskusí. Místo toho pak ve vût‰inû pfiípadÛ podsouvá lineární jednoznaãnost nebo pfiedurãenost v˘voje sv˘ch hlavních postav.36 Jindy se zase pracuje s motivem „tragiky“, kter˘ chod dûjin zcela oddûluje od komplexního pole zájmÛ, konfliktÛ, vzájemn˘ch závislostí a vlivÛ. Spoleãnost se v obou pfiípadech jeví pouze jako pasivní objekt dûjin. Tento model v˘kladu má evidentnû slouÏit k tomu, aby z ní sejmul ve‰kerou odpovûdnost. Bylo by

34 To se napfiíklad v˘teãnû podafiilo Jifiímu Knapíkovi v jeho Ïivotopise Gustava Bare‰e, kter˘ spojuje ztvárnûní Bare‰ova Ïivota s dûjinami komunistické strany a s v˘vojem napjatého vztahu mezi stranick˘m a státním aparátem: JI¤Í KNAPÍK, Kdo spoutal na‰i kulturu (Portrét stalinisty Gustava Bare‰e), Pfierov 2000. 35 K tomu nyní IVAN ·EDIV¯, Zwischen Wissenschaft, Ideologie und Politik. Edvard Bene‰ in der tschechischen Hstoriographie nach 1945, in: Geschichtsschreibung zu den böhmischen Ländern im 20. Jahrhundert. Wissenschaftstraditionen – Institutionen – Diskurse, hrsg. von Christiane Brenner, München 2006, s. 243–253. 36 TOMAN BROD, Osudn˘ omyl Edvarda Bene‰e 1939–1948. âeskoslovenská cesta do sovûtského podruãí, Praha 2002.


diskuse_rozepre_2_2006

[ 226 ]

10.1.2007

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

11:17

Stránka 226

2/2006

ale nedorozumûním chápat tuto kritiku jako argument proti biografickému bádání, o nûÏ vlastnû nejde ani v hagiografické literatufie o Bene‰ovi, ani v dílech, která Bene‰e identifikují s „katastrofami“ ãesk˘ch dûjin. Odmítnut je pouze monokauzální zpÛsob uvaÏování a v˘kladu, kter˘ se zde projevuje. Podobná tendence k v˘kladÛm smûfiujícím mimo kontext, jejichÏ hlavním motivem je otázka viny, se ukazuje, byÈ na ponûkud jiné úrovni, také v historiografick˘ch pracích o dûjinách politick˘ch stran. Zvlá‰tû to platí v pfiípadech, kdy jejich autofii mají sklon stavût se blízko k objektu svého zkoumání. Tato blízkost zpÛsobuje implicitní pfiijímání logiky vlastních aktérÛ. Jako pfiíklad lze uvést skuteãnost, Ïe autofii nedávají podnût k diskusi o omezení politického spektra na ãtyfii ãeské strany, aãkoli toto rozhodnutí poskytuje nesmírnû zajímav˘ pohled do logiky stranického jednání.37 Jinou dimenzi pfiiná‰í reflexivní pfiijetí dichotomie „komunisté versus demokraté“, které se v my‰lení o dobû po roce 1948 promûnilo v protiklad „moc versus spoleãnost“.38 Nemûla by pak na poãátku zkoumání stát otázka, zda „demokraté“ jednali demokraticky, nebo je‰tû spí‰ co si pod pojmem demokracie pfiedstavovali?39 DÛkladná anal˘za dobov˘ch diskusí o konkrétních problémech politického uspofiádání, o pojetích socialismu a o spoleãensk˘ch koncepcích mûní celkov˘ obraz a neukazuje – zfietelnû to plyne z novûj‰ích prací – navzájem pfiísnû oddûlené tábory, n˘brÏ vedle vnitrostranické plurality a protikladÛ také v‰eobecné tendence politického my‰lení, které pfiesahovaly jednotlivé strany.40 Schematick˘ protiklad „diktatury“ a „demokracie“ by se proto mûl stát pfiedmûtem kritického pfiezkoumání a diskuse. K prolomení star˘ch interpretaãních vzor-

37 JI¤Í KOCIAN, âeskoslovenská strana národnû socialistická v letech 1945–1948. Organizace, program, politika, Praha 2002; JI¤Í MALͤ, PAVEL MAREK (edd.), Politické strany. V˘voj politick˘ch stran a hnutí v ãesk˘ch zemích a âeskoslovensku 1861–2004, Brno 2005. 38 PAVEL KOLÁ¤, Die nationalgeschichtlichen Master Narratives in der Tschechischen Geschichtsschreibung der zweiten Hälfte des 20. Jahrhunderts, Geschichtsschreibung zu den böhmischen Ländern im 20. Jahrhundert. Wissenschaftstraditonen – Institutionen – Diskurse, München 2006, s. 209–241, zde s. 213. 39 MICHAL PEHR, Pfiíspûvek k poznání socializující a lidové demokracie v âeskoslovensku v letech 1945–1948, in: âeskoslovensko na rozhraní dvou epoch nesvobody. Sborník z konference k 60. v˘roãí konce druhé svûtové války, s. 131–139; JAN DOBE·, Socialismus v politické teorii a praxi let 1945–1948, in: âeskoslovensko na rozhraní dvou epoch nesvobody. Sborník z konference k 60. v˘roãí konce druhé svûtové války, s. 276–286. 40 Tak dochází Jan Kfien pro první pováleãnou dobu k závûru podle mého názoru velmi pfiesnému, Ïe vzájemné vazby partnerÛ v Národní frontû byly silnûj‰í neÏ tendence, které je oddûlovaly – JAN K¤EN, Dvû století stfiední Evropy, s. 575. První obsáhl˘ pokus v tomto smûru podnikl B. F. ABRAMS, The Struggle For the Soul of the Nation. Podle Abramse do‰lo v dÛsledku váleãného záÏitku k silnûj‰ímu posunu politického my‰lení mlad‰í generace. K tomu také srov. J. DOBE·, Socialismus v politické teorii a praxi let 1945–1948, s. 276–286. Na pfiíkladu Václava âerného, „konstitutivním obrazu ãeského demokratického odporu proti komunismu“, ukazuje Peter Bugge spoleãné rysy v my‰lení demokratÛ a komunistÛ o politice: PETER BUGGE, Václav âern˘ aneb Západ a V˘chod, in: Václav âern˘. Îivot a dílo, Praha 1996, s. 130–148.


diskuse_rozepre_2_2006

10.1.2007

CHRISTIANE BRENNEROVÁ

11:17

Stránka 227

DISKUSE A ROZEPŘE [

227 ]

cÛ by v‰ak mohl pfiispût také v˘zkum politick˘ch hnutí v dlouh˘ch ãasov˘ch úsecích. O druhé republice zde jiÏ byla fieã, ale urãité trendy zfietelnû pÛsobily jiÏ pfied rokem 1938, a dokonce je‰tû pfied vznikem âeskoslovenské republiky.41 Jako první se v tomto smûru nabízí jiÏ popsaná anal˘za diskurzu. Zkoumání by se tak mûlo podrobit to, jak se v dlouh˘ch ãasov˘ch úsecích vymezovaly ústfiední pojmy spoleãenského souÏití a politického uspofiádání. Jaké kontinuity lze doloÏit v pojímání státu a politick˘ch stran nebo v pfiístupu ke spoleãenské rÛznosti? Kdy se projevují zmûny? Které tradiãní linie mizely postupnû a které naopak okamÏitû? Konkrétnû to mÛÏeme ukázat na jednom jiÏ uvedeném pfiíkladu. V˘zkumu politického katolicismu let 1945–1948 by podle mého názoru velmi prospûlo, kdyby se jeho v˘voj v dlouhodobé perspektivû sledoval jako souãást tématu konzervativnû katolické kritiky modernity a demokracie. To si vyÏaduje zpûtn˘ pohled nejprve na vznik strany a na její úspû‰nou integraci do politického Ïivota první republiky.42 Jak se politick˘ katolicismus v ãesk˘ch zemích vztahoval k tomuto inherentnû pfiítomnému motivu? Mohl jej v‰ak po roce 1945 zafiadit do svého profilu a upravit nûkteré jeho prvky, aby byl sluãiteln˘ s tím pojetím „lidové demokracie“, které katolická lidová strana vyznávala? Neobjevily se nûkteré mezitím potlaãované zdroje znovu aÏ teprve v exilu?43 Stejné otázky by pfiirozenû bylo moÏné klást i ve vztahu k jin˘m politick˘m proudÛm a jejich protagonistÛm. Anal˘za Peroutkova novináfiského zájmu o demokracii a o postiÏení jejích hranic, trvající tfiicet let (1918–1948), by nepochybnû pfiedstavovala prospû‰n˘ projekt, kter˘ by postavil do úplnû odli‰ného svûtla mnohé jeho projevy z doby tûsnû pováleãné. Druhá moÏnost historické anal˘zy dlouhodob˘ch procesÛ spoãívá ve strukturálnû historickém pfiístupu. Strany a obecnû formy a místa vyrovnávání spoleãensk˘ch zájmÛ a tvorby politick˘ch rozhodnutí pfiedstavují – jak to jiÏ dlouhá léta ukazuje Peter Heumos44 – v tomto smûru pfiímo ideální pole zkoumání. Doposud ale není potenciál takov˘ch strukturálních dûjin vyãerpán. Urãité strukturální zvlá‰tnosti první âeskoslovenské republiky, které zaji‰Èovaly její vnitfiní stabilitu mimo jiné (pfied)parlamentními dohodami a peãlivû vyváÏen˘m proporãním systémem, lze snadno nalézt i ve „tfietí republice“. To platí také pro stranické domény ve státní správû a v hospodáfiství, tedy pro jev silnû kritizovan˘ v meziváleãné

41 V tomto smyslu napfiíklad JAN RATAJ, Koneãná diagnóza druhé republiky?, Soudobé dûjiny 12/2005, s. 140–154. 42 JI¤Í HANU·, Tradice ãeského katolicismu ve 20. století. Brno 2005; T¯Î, Mezi tradicí a reformou: rozhovory o moravském katolicismu ve 20. století, Brno 2002. 43 JakoÏto pfiíklad srov. biografickou skicu Milana Drápaly a ZdeÀka Bene‰e o Bohdanu Chudobovi – M. DRÁPALA, Na ztracené vartû západu, s. 415–436. 44 Srov. ãeskojazyãné shrnutí jeho hlavních tezí z poãetn˘ch studií: PETER HEUMOS, Strukturální prvky první âeskoslovenské republiky. Politicko-spoleãensk˘ systém, intermediární organizace a problém stability, Soudobé dûjiny 2/1995, s. 157–168.


diskuse_rozepre_2_2006

[ 228 ]

10.1.2007

11:17

Stránka 228

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

2/2006

i pováleãné dobû, stejnû tak jako pro relativnû slabé postavení ãeskoslovenského parlamentu.45 Takové relativnû bûÏné pfiíklady naznaãují jen nûkolik málo hledisek, z nichÏ by mohl b˘t vysvûtlen politick˘ systém, kter˘ vznikl po druhé svûtové válce. Navzdory tomu, co tvrdí nûktefií autofii, nemá tento pfiístup nic spoleãného s „dekonstrukcí“ první republiky, s „negativistick˘m“ nebo „revizionistick˘m“ pojetím, které slouÏí „cizím zájmÛm“.46 Cíl nespoãívá v odhalení slabin a v následném odvození neodvratné „cesty do katastrofy“. Mnohem spí‰e jde o to dospût v˘zkumem dlouhodobého v˘voje systému a politické praxe k diferencovanûj‰ímu pohledu na léta 1945–1948 – k poznání fungování tehdej‰ího systému s jeho siln˘m inherentním potenciálem podporujícím stabilitu a s integrací pováleãné spoleãnosti, ale také s jeho destabilizujícími elementy nebo strukturálními rysy a politick˘mi zvyklostmi, které ztûÏovaly úspû‰né fie‰ení krizí.

Historiografie, dûjiny oboru a morálka V ãeské historiografii poÏadavky metodické inovace ãásteãnû naráÏejí na silné v˘hrady. Jsou pfiedná‰eny s podobn˘m v˘razem, jako kdyÏ o nûkolik let dfiíve v debatû o dûjinách diskurzu chtûli nûmeãtí historikové chápat svoji distanci vÛãi metodick˘m debatám a nov˘m pfiístupÛm jako vyjádfiení solidarity v rámci fiemesla a serióznosti sv˘ch v˘sledkÛ.47 Charakteristick˘m znakem ãesk˘ch debat je ale to, Ïe v nich averzi proti nov˘m metodick˘m pfiístupÛm nelze jasnû oddûlit od v˘‰e zmínûn˘ch obrann˘ch bojÛ proti údajnû „negativistickému pohledu na národní dûjiny“. Je vytvofien protiklad mezi dûjinami zaloÏen˘mi na „tvrd˘ch faktech“ a kritickou interpretací zavrhovanou jakoÏto nevûdecké „moralizování“, jeÏ nemÛÏe odporovat jednoznaãné fieãi pramenÛ.48 Tento boj se nejzfietelnûji projevuje ve sporech o vyhnání NûmcÛ z âeskoslovenska po druhé svûtové válce.49 S diskusí o pfiíãinách února 1948 a následné éry stalinismu v âeskoslovensku spojuje tyto

45 JAN DOBE·, Postavení parlamentu ve vnitropolitickém v˘voji v letech 1945–1948, Bohemia 47/2006 (v tisku). 46 JIND¤ICH DEJMEK, Edvard Bene‰ a jeho role v dûjinách první poloviny XX. století (glosy k souãasn˘m diskusím nejen o odsunu NûmcÛ), Bulletin Historického ústavu AV âR 13/2002, ã. 1, s. 68–79. 47 K tomu PETER SCHÖTTLER, Wer hat Angst vor dem linguistic turn?, Geschichte und Gesellschaft 23/1997, s. 134–151. 48 PAVEL KOLÁ¤, Vertreibung zwischen nationaler Meistererzählung und Deutungspluraliät. Der tschechische Vertreibungsdiskurs im Licht geschichtswissenschaftlicher Streitschriften, Zeitschrift für Geschichtswissenschaft 53/2005, s. 925–940. 49 MICHAL KOPEâEK, MIROSLAV KUN·TÁT, Sudetonûmecká otázka v ãeské akademické debatû po roce 1989, Soudobé dûjiny 10/2003, s. 293–318.


diskuse_rozepre_2_2006

10.1.2007

CHRISTIANE BRENNEROVÁ

11:17

Stránka 229

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 229 ]

kontroverze zvlá‰tním zpÛsobem skuteãnost, Ïe debaty o vyhnání, vedené v prostfiedí ãeskoslovenského samizdatu v 70. a 80. letech, vyplynuly z pfiesvûdãení o kauzální souvislosti obou historick˘ch událostí, resp. procesÛ.50 Mezi odbornou vefiejností jsou dnes extrémní pozice jako nûkdej‰í „DanubiÛv“ argument o „hfiíchu a trestu“ (1945 hfiích a po nûm v roce 1948 následující trest) stejnû okrajové jako mínûní radikálnû opaãná. ProtoÏe se ho v‰ak ãasto chápala média, zamûstnával v posledních letech stále znovu i ãeskou historickou obec. Ta reagovala nejen pokusem sestavit stfiízlivû vûcn˘ obraz dûjin vztahÛ âechÛ a NûmcÛ ve 20. století, jenÏ mûl z pozice etablovaného oboru odpovûdût na diskusi o vyhnání, vedenou pfiedev‰ím v denním tisku,51 ale také se mimo jiné i v oficiálním dokumentu ohradila proti politickému vyuÏívání dûjin.52 Patfií k v‰eobecn˘m dobov˘m jevÛm, Ïe historikové cítí konkurenci moderních masov˘ch médií a Ïe jejich odborné kritice mediálnû ‰ífien˘ch obrazÛ a interpretací vefiejnost nepopfiává pfiíli‰ sluchu.53 Této dostateãnû známé záleÏitosti se vûnuji tak podrobnû jen proto, Ïe v ní spatfiuji (prozatím) promarnûnou ‰anci na diskusi, která by obor pfiesahovala a zároveÀ pro nûj byla prospû‰ná.54 Vyrovnávání se s koncem souÏití âechÛ a NûmcÛ v jednom státû a dal‰í tematické okruhy, které s tím souvisejí, pfiedstavují v zásadû jedin˘ skuteãnû sveden˘ „Historikerstreit“ soudobé ãeské historiografie. To znamená, Ïe jedinû tato kontroverze se t˘kala a t˘ká jak v˘kladu ústfiedních historick˘ch témat, tak také sebedefinice oboru. V‰echny ostatní debaty, které po roce 1989 vypukly, byly buì odbyty s argumentem, podle mého názoru nastrãen˘m a úãelov˘m, Ïe se jedná o vystoupení mlad‰í badatelské generace, které nemá odborn˘ obsah, nebo se odehrávaly jako bitvy proti jednotliv˘m exponovan˘m osobnostem. Tyto vzorce konfliktÛ doposud vedly k tomu, Ïe se fronty utvrdily ve sv˘ch postojích a „tábory“ se spí‰e pevnûji uzavfiely. V˘mûnu názorÛ o vlastním oboru se otevfiít nepodafiilo. Ale

50 DANUBIUS (JÁN MLYNÁRIK), Tézy o vysídlení ãeskoslovensk˘ch Nemcov, Svûdectví 15/1978, ã. 57, s. 105–122; BOHUMIL âERN¯, JAN K¤EN, VÁCLAV KURAL, MILAN OTÁHAL (ed.), âe‰i, Nûmci, odsun. Diskuse nezávisl˘ch historikÛ, Praha 1990. Proti tomu polemicky srov. kritiku fixace na Bene‰e: MILAN ZNOJ, Tfii otazníky nad demokracií za tfietí republiky, Na pozvání Masarykova ústavu 1/2004, s.125–136. 51 Rozumût dûjinám. V˘voj ãesko-nûmeck˘ch vztahÛ na na‰em území v letech 1848–1948, Praha 2002 52 JAROSLAV PÁNEK, JI¤Í PE·EK, Historikové proti znásilÀování dûjin (Stanovisko sdruÏení historikÛ âeské republiky), in: Historikové proti znásilÀování dûjin. Stanovisko sdruÏení historikÛ âeské republiky, Praha 2001 (Zpravodaj Historického klubu 12–2/2001, s. 3–7). 53 Sjezd nûmeck˘ch historikÛ v roce 2006 vûnoval fenoménu „Historie v televizi“ zvlá‰tní sekci. K tomu FRANZISKA AUGSTEIN, Geschichte à la mode. Von Kalligrafie bis Pornografie: Vorgebliche und echte Trends auf dem 46. Historikertag, Süddeutsche Zeitung 25. záfií 2006, s. 11. 54 K sebereflexi ãesk˘ch historikÛ FRANÇOISE MAYER, Les historiens tchèques à ºépreuve du postcommunisme, in: Post-communisme: les sciences sociales à ºépreuve, (edd.) Maxime Forest, Georges Mink, Prague 2003.


diskuse_rozepre_2_2006

[ 230 ]

10.1.2007

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

11:17

Stránka 230

2/2006

i nejnovûj‰í obrany proti mediálnímu vyuÏívání tématu vyhnání v tisku podle mého názoru svûdãí o silné potfiebû uzavfiít a sjednotit obor proti vnûj‰ímu nebezpeãí, coÏ v‰ak neprospívá jeho vnitfiní atmosféfie. Úkol vûdy pfiirozenû spoãívá v úsilí o objektivitu a nezávislost na politice. V tomto smyslu má povinnost zaujímat vûcn˘ postoj vÛãi medializaci dûjin, jejímÏ jedin˘m cílem je uspokojit touhu publika po senzacích. Ale právû pfii pohledu na dûjiny historiografie zji‰Èujeme, Ïe se sotva dafiilo a bude dafiit úplnû se oprostit od politického rámce doby. O to dÛleÏitûj‰í je uvûdomit si tyto vlivy, vazby a jejich projevy. Pro historiografii se historická perspektiva vÛãi dûjinám vlastního oboru pfiímo nabízí: kritické zpracování dûjin vlastní disciplíny s ohledem na její spoleãenské a politické implikace by mohlo tvofiit souãást dûjin spoleãnosti socialistického âeskoslovenska.55 Muselo by ale b˘t pojímáno i jako dûjiny intelektuální a ptát se na v˘kladové vzorce, pfiedmûty v˘zkumu, zájmy a oãekávání, na teoretickou a metodickou v˘zbroj. Pfiitom by se pozornost zamûfiila i na pfielomové linie, které ãeskou historickou obec poznamenaly v dÛsledku generaãních specifik, politick˘ch vazeb, vûdom˘ch rozhodnutí a ãásteãnû i Ïivotních náhod. Nelze teì pfiedpovídat, zda takové vyrovnání s rÛzn˘mi rovinami dûjin oboru vyvolá také metodologick˘ obrat.56 Jak náznaky, které jsou k tomuto tématu zatím k dispozici, ukazují,57 mohou dûjiny vûdy poskytnout dÛleÏité impulzy. Vypofiádání se s úzk˘m zábûrem vlastního oboru mÛÏe b˘t roz‰ífieno i na celkov˘ obraz a mÛÏe pfiispût k rozbití bipolárního zpÛsobu v˘kladu a jednorozmûrn˘ch vysvûtlení, která v narativním podání dûjin socialistického, ale i lidovû demokratického âeskoslovenska stále pfievládají. Tak by mohla zaãít i ‰ir‰í diskuse o pfiedpokladech a prÛbûhu komunistického pfievzetí moci v âeskoslovensku, která by se vyrovnala i se ‰edesáti lety historického v˘zkumu tûchto otázek. BlíÏící se jubileum by k tomu poskytovalo vhodnou pfiíleÏitost.

55 MARTIN NODL, MoÏné pfiístupy ke studiu dûjin ãeské historické vûdy v letech 1954–2000, Soudobé dûjiny 8/2001, s. 9–22. K doposud jedinému pokusu polemicky ANTONÍN KOSTLÁN, K v˘voji ãeského dûjepisectví v letech 1954–1948. Na okraj statû J. Hanzala âe‰tí historici pfied únorem 1948, ââH 92/1994, s. 94–103. 56 MARTIN NODL, Krize ãeské historiografie aneb minulost, která chce b˘t zapomenuta, in: VIII. sjezd ãesk˘ch historikÛ, Hradec Králové 10.–12. záfií 1999, (ed.) Jifií Pe‰ek, Praha 2000, s. 99–106, zde s. 99–103. 57 ANTONÍN KOSTLÁN, Druh˘ sjezd ãeskoslovensk˘ch historikÛ (5.–11. fiíjna 1947) a jeho místo ve v˘voji ãeského dûjepisectví v letech 1935–1948, Praha 1993. Na prvním místû je tfieba uvést projekt V˘zkumného centra pro dûjiny vûdy a zvlá‰tû následující svazky: BLANKA ZILYNSKÁ, PETR SVOBODN¯ (edd.), Vûda v âeskoslovensku v letech 1945–1953. Sborník z konference, Praha 1999; ANTONÍN KOSTLÁN (ed.), Vûda v âeskoslovensku v období normalizace (1970–1975). Sborník z konference, Praha 2002; ANTONÍN KOSTLÁN, MARTIN FRANC (edd.), Wissenschaft in den böhmischen Ländern 1939–1945, Praha 2004; ANTONÍN KOSTLÁN, ALICE VELKOVÁ (edd.), Wissenschaft im Exil. Die Tschechoslowakei als Kreuzweg 1918–1989. Sammelband einer Konferenz, Praha 2004; CHRISTIANE BRENNER (Hg.), Geschichtsschreibung zu den böhmischen Ländern im 20. Jahrhundert. Wissenschaftstraditionen – Institutionen – Diskurse, München 2006.


diskuse_rozepre_2_2006

10.1.2007

11:17

Stránka 231

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 231 ]

JOSEF PEKAŘ V POSAMETOVÉM SVĚTĚ ČESKÉ HISTORIOGRAFIE Milo‰ Havelka

Josef Pekafi in the Post-velvet World of Czech Historiography What was known as the "Goll School" and especially the most prominent representative of its first generation, Josef Pekafi, for many years formed the main current of Czech conservative-Catholic historiography that developed in opposition to the Protestant-progressive concept of Czechoslovakia represented after Palack˘ above all by T.G. Masaryk. In many respects Marxist historiography drew on this latter school, and so the historical achievements of the Goll School were ideologically rejected and politically excluded. The "Velvet Revolution" opened up the possibility of an obkective assessment of the contributions of the Goll School and especially the long banned Josef Pekafi. With an eye to the literature that has so far been published on Pekafi, this article seeks to show the state of research by offering an analysis of the various different areas of historical study addressed by Goll, and criticises continuing shortcomings in the three Pekafi monographs that have hitherto been published, The article looks in particular at questions of Pekafi's historical understanding of the concept and interpretation of the Hussite movement, the reconstruction of the concept and message of the unfinished third volume of Pekafi's Knihy o Kosti, the interpretation of Pekafi's political attitudes during the 1st World War and especially his conception of constitutional issues, his understanding of the nation and the associated questions of Pekafi's nationalism, attitude to the Germans and also his demonstrable anti-semitism. Milo‰ Havelka (1944) pÛsobí na Fakultû humanitních studií Univerzity Karlovy, Milos.Havelka@fhs.cuni.cz V˘mluvn˘m názvem Bílá místa v na‰ich dûjinách1 svého eseje z podzimu roku 1989 se Jan Kfien snaÏil upozornit na v mnohém ohledu kritickou situaci ãeské historické osvûty a v˘uky dûjepisu v novû vznikající po-totalitní, nebo spí‰e uÏ po-„normalizaãní“ situaci. Mezitím se ale ukázalo, Ïe KfienÛv první soupis problémÛ a pfiedbûÏn˘ pokus o odpovûì se t˘ká nejen témat osvûty a v˘uky, ale také, nebo dokonce

1 JAN K¤EN, Bílá místa v na‰ich dûjinách?, Praha 1990.


diskuse_rozepre_2_2006

[ 232 ]

10.1.2007

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

11:17

Stránka 232

2/2006

pfiedev‰ím, samotného provozu ãeské historiografie, jejího stavu i jejích pfiístupÛ, a nepochybnû také reflexe jejího celkového v˘voje po druhé svûtové válce.2 Rozhodnû to platí o znalostech dosavadních promûn ãeského dûjepisectví, o rÛznostech jeho teoreticko-metodologick˘ch pozic, jeho ideov˘ch perspektiv i ideologick˘ch pfiedpokladÛ, o jeho kontinuitách i diskontinuitách, a neménû to platí o znalostech dûjin pÛsobení jeho jednotliv˘ch pfiedstavitelÛ. Dlouhou dobu byly zatemÀovány ideologicky, zjednodu‰ovány politicky a neutralizovány obsahovû. A na druhé stranû, v pfiípadû ineditních historikÛ z normalizaãní doby i jejich mlad‰ích kolegÛ z doby „porevoluãní“, se tfieba Pekafi a Kalista stávali do jisté míry alternativou nebo i teoreticko-metodologickou inspirací, která ãasto nahrazovala rozhled mezinárodní. Je pfiíznaãné, Ïe tfieba Gollovu staÈ Dûjiny a dûjepis z roku 1888/1889 povaÏuje dodnes znaãná ãást ãesk˘ch historikÛ za vrchol teoreticko-metodologick˘ch principÛ dûjepisné práce. Jedním z rozhodujících úkolÛ po roce 1989 by se proto mohlo zdát vyrovnání s historiografick˘mi v˘kony i s kulturním pÛsobením historikÛ, patfiících – aÈ uÏ v bezprostfiedním nebo v ‰ir‰ím smyslu – ke Gollovû ‰kole. Zejména to pak bylo „stra‰idlo“ Pekafie a „pekafiovství“, které dlouhou dobu obcházelo nejen ãesk˘m marxistick˘m dûjepisectvím, ale vlastnû i celou jednou základní linii ãeské historiografie vÛbec, totiÏ linii evangelicko-pokrokáfiskou,3 na niÏ marxisté v mnohém navazovali a s níÏ sdíleli nejen pfiesvûdãení o „vrcholech“ ãesk˘ch dûjin v husitství a obrození, ale i víru v jejich sociálnû, politicky a nacionálnû mobilizaãní potenciál. Pohlédneme-li dnes na fiadu pekafiovsk˘ch titulÛ, které mezitím vy‰ly, aÈ uÏ jde o cenné doplÀky k edicím korespondence, pfiipravené Jaroslavem a Janou âechurov˘mi,4 o bohuÏel selektivní a neúplnou edici Pekafiov˘ch deníkÛ5 ãi o reedici

2 Ponûkud chvatnû napsaná a v mnohém neúplná publikace JOSEFA HANZALA, Cesty ãeské historiografie 1945–1989, Praha 1999, „zajímavá [jak poznamenal recenzent Zdenûk Va‰íãek] spí‰e tím, co v ní není, neÏ tím, co v ní je“, tuto úlohu rozhodnû nemÛÏe pfievzít. 3 Oproti linii „katolicko-konzervativní“, do níÏ by se mohli zafiadit napfiíklad V. V. Tomek, J. Goll, J. Pekafi, J. Hanu‰, J. ·usta, J. Hobzek, Z. Kalista, B. Chudoba a dal‰í a jejíÏ vrcholnou literární reprezentací bylo nepochybnû Bloudûní Jaroslava Durycha, druhá linie, linie „evangelicko-pokrokáfiská“, navazovala silnûji na F. Palackého a vedle „nehistorikÛ“ T. G. Masaryka, Emanuela Rádla a z poslední doby napfiíklad brnûnské teoloÏky B. Komárkové sem lze pfiipoãíst J. Werstadta, J. Proke‰e, F. M. Barto‰e, O. OdloÏilíka, K. Kuãeru a do urãité míry také V. Novotného, R. Urbánka a K. Kroftu; levé kfiídlo tohoto evangelicko-pokrokáfiského dûjepisectví (Jan Slavík a Zdenûk Nejedl˘) pak mÛÏeme vnímat jako klestûní „nemarxistické“ cesty k marxismu (V. Husa, J. Charvát, J. Macek atd.). Kulturnû tato linie dlouho pÛsobila prostfiednictví Aloise Jiráska, jehoÏ Temno pfiedstavuje ideov˘ pendant historick˘ch reprezentací této linie ke knize Durychovû, a v mnohém pfieÏívá dodnes. 4 JAROSLAV âECHURA, JANA âECHUROVÁ (edd.), Co v listech úcty a pfiátelství nebylo, Dûjiny a souãasnost 17/1995, ã. 2–4, s. 42–44, 41–44, 42–45); JAROSLAV âECHURA, JANA âECHUROVÁ (edd.), Vzájemná korespondence Josefa Pekafie a Antonína Rezka, âasopis Národního musea, fiada historická 167/1998, s. 37–68; JAROSLAV âECHURA, JANA âECHUROVÁ (edd.), Korespondence Josefa Pekafie a Kamila Krofty, Praha 1999. 5 Deníky Josefa Pekafie. 1916–1933, (ed) JOSEF HANZAL, Praha 2000.


diskuse_rozepre_2_2006

MILOŠ HAVELKA

10.1.2007

11:17

Stránka 233

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 233 ]

nûkter˘ch pÛvodních Pekafiov˘ch textÛ,6 o fiadu samostatn˘ch studií k interpretaci jednotliv˘ch aspektÛ díla, vnitfiních vztahÛ jeho jednotliv˘ch sloÏek a dûjin jeho pÛsobení,7 a zejména pohledneme-li na tfii8 monografické práce, vûnované Pekafiovû Ïivotu a pÛsobení, totiÏ na Josefa Pekafie ZdeÀka Kalisty,9 na stejnojmennou knihu Josefa Hanzala10 a na Rakouského obãana Josefa Pekafie od Martina Kuãery,11 mÛÏe se zdát, Ïe jedno z v˘razn˘ch „bíl˘ch míst“ ãeské historiografie je uÏ dostateãnû „kolorováno“. Pfií zaujatûj‰ím pohledu v‰ak záhy vznikají pochybnosti, do jaké míry se vyrovnání s Pekafiem opravdu podafiilo, a zejména jak˘m zpÛsobem k tomu ony tfii uvedené monografie pfiispûly (anebo nepfiispûly). A to je také motivem následujících úvah o tom, v ãem v˘klady Pekafie zÛstaly otevfiené. UÏ zde lze ale zároveÀ pfiedeslat ponûkud smutné zji‰tûní, Ïe pokud si chce ãlovûk udûlat reálnou pfiedstavu o Pekafiovû díle a my‰lení, nakonec musí sáhnout k nejstar‰í, vlastnû na poãátku 40. let minulého století koncipované, pfiesto v‰ak nejteoretiãtûji zaloÏené a analyticky i formulaãnû vyváÏené knize Kalistovû, vzdor její kritice u Hanzala, Ïe nezohledÀuje Pekafiovy deníky, a konec koncÛ také vzdor pokusÛm Martina Kuãery doprovodit své v˘klady rozsáhlou empirií o Pekafiovû pÛsobení za války a o jeho „rakouském obãanství“ rÛzn˘mi exkurzy, boãními liniemi v˘kladu obecnûj‰ích Pekafiovsk˘ch problémÛ a pfiedev‰ím komentáfii a hodnocením. *** Obecnû se dá konstatovat, Ïe v souvislosti s v˘kladem jednoty Pekafiova díla, s posouzením dûjin jeho pÛsobení i s hledáním jeho v˘znamu pro souãasnost se vytvofiilo (a vlastnû uÏ od Pekafiovy smrti existuje) nûkolik dÛleÏit˘ch, silnûji ãi

6 JOSEF PEKA¤, Na cestû k samostatnosti, Praha 1993; T¯Î, ÎiÏka a jeho doba, Praha 1992; T¯Î, Dûjiny ãeskoslovenské, Praha 1991; T¯Î, Kniha o Kosti. Kus ãeské historie, Praha 1998; T¯Î, O smyslu ãesk˘ch dûjin, Praha 1990 (jde v zásadû o opakování cenzurnû staÏeného stejnojmenného vydání z Vy‰ehradu Z roku 1969) atd. 7 Vedle vût‰í monografické práce z pozÛstalosti KARLA KAZBUNDY Jaroslav Goll a Josef Pekafi ve víru války svûtové, in: Stolice dûjin na ãeské univerzitû v Praze 1914–1918, díl 4, (ed.) Martin Kuãera, Praha 2000, zde za ostatní zmiÀme zejména JANA HAVRÁNKA, PekafiÛv nacionalismus, in: Po cestách naléhavosti my‰lení. Vûnováno Josefu Zumrovi k 65. narozeninám, (ed.) Irena ·nebergová, Praha, 1993, s. 159–168; FRANTI·KA ·MAHELA, Josef Pekafi, husitství a smysl ãesk˘ch dûjin, in: Josef Pekafi, ÎiÏka a jeho doba, Praha 1992, s. V–XXX, a také autory pÛvodnû samizdatového sborníku Pekafiovské studie z roku 1987, vydaného pod stejnojmenn˘m názvem v roce 1995. Pro pochopení dûjin Pekafiova pÛsobení po druhé svûtové válce je dÛleÏitá edice textÛ Druh˘ sjezd ãesk˘ch historikÛ (5. – 11. fiíjna 1947) a jeho místo ve v˘voji ãeského dûjepisectví v letech 1935–1948, (ed.) ANTONÍN KOSTLÁN, Praha 1993. 8 Monografickému pokusu MARTINA KUâERY, Pekafi proti Masarykovi, Praha 1995, zde zvlá‰tní pozornost nevûnujeme, neboÈ její základní my‰lenky a argumenty (ale i pfiedsudky) ve v˘kladu sporu o smysl ãesk˘ch dûjin a jeho v˘voje KuãerÛv Rakousk˘ obãan Josef Pekafi v mnohém ohledu opakuje. 9 ZDENùK KALISTA, Josef Pekafi, Praha 1994. Jde o úplné vydání Kalistovy práce star‰í, vzniklé na konci 30. a poãátkem 40. let, jejíÏ první dvû ãásti (Dráhou Ïivota a V pracovnû badatelovû) vy‰ly uÏ v roce 1941. 10 JOSEF HANZAL, Josef Pekafi. Îivot a dílo, Praha 2002. 11 MARTIN KUâERA, Rakousk˘ obãan Josef Pekafi (Kapitola z kulturnû politick˘ch dûjin), Praha 2005.


diskuse_rozepre_2_2006

[ 234 ]

10.1.2007

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

11:17

Stránka 234

2/2006

ménû silnû identifikovan˘ch, ãasto ale jen naznaãen˘ch problémov˘ch okruhÛ,12 z nichÏ ale nûkteré uÏ byly jíÏ shora uveden˘mi a dal‰ími texty tematizovány a s rÛzn˘m úspûchem fie‰eny. Asi nejpropracovanûj‰ím a v nûãem uÏ vyãerpan˘m pekafiovsk˘m okruhem je jeho snaha o historizaci husitství, aÈ uÏ se diskutovala v souvislosti se sporem o smysl ãesk˘ch dûjin jako otázka jejich vrcholn˘ch dob a závazek pro pfiítomnost, nebo samostatnû jako badatelsk˘ a interpretaãní problém ãeské historiografie. Ke zhodnocení Pekafiova pfiínosu Franti‰kem ·mahelem lze dnes bezprostfiednû sotva co dodávat. Do jisté míry nûco podobného platí také o ãasto zmiÀovaném, nedokonãeném a dlouho nepfiístupném fragmentu tfietího dílu Pekafiovy Knihy o Kosti,13 od jehoÏ vydání se hodnû ãekalo, a o jeho metodologickém a obsahovém vztahu k âesk˘m katastrÛm, jedné z nejpodnûtnûj‰ích Pekafiov˘ch prací vÛbec, která, jak Pekafi ukazoval (v Pfiedmluvû ke druhému vydání druhého dílu Knihy o Kosti i v samotné pfiedmluvû k âesk˘m katastrÛm), vznikla ze studií pfii pfiípravû tfietího dílu. Zdenûk Kalista to ve svém v˘kladu tematické posloupnosti Pekafiova bádání respektoval, materiálovû ale dále pfiíli‰ nepátral a víceménû pfiistoupil na Pekafiovo vysvûtlení z uveden˘ch pfiedmluv a z jeho rozhovoru pro Venkov v roku 1911. âesk˘m katastrÛm pfiitom Kalista pfiikládal mimofiádn˘ v˘znam nejen badatelsk˘, ale i autorsk˘, vidûl v nich svého druhu PekafiÛv rozchod s pfiístupy Knihy o Kosti a dokonãení jeho historického „hledání sebe sama“.14 Pro Hanzala byla Kniha o Kosti pfiedev‰ím dokladem setkávání a pronikaní „romantismu a pozitivismu“ v Pekafiovû díle, coÏ je u nûj ale teze spí‰e ilustrativní neÏ analytická, a Hanzal ji nereflektovanû pfiebral od Kalisty. Její tfietí díl – Hanzal pracoval s jeho vydáním Marií Ryantovou – povaÏoval ve srovnání s pfiedchozími díly za „jist˘ úpadek (…) a to jak obsahov˘, tak formální“,15 aniÏ v‰ak jakkoli uvedl v ãem a proã, a také on se rychle obrátil k v˘kladu âesk˘ch katastrÛ.

12 Jejich následující v˘bûr není ani tolik dán jejich samotn˘m v˘znamem v celku Pekafiova díla, n˘brÏ skuteãností, Ïe se jim dosud vûnovala spí‰e men‰í pozornost a Ïe v jednotliv˘ch monografiích, zde analyzovan˘ch, byly spí‰e oslabovány ve prospûch biograficky orientovaného psychologismu. 13 V pfiípadû tfietího dílu se ve skuteãnosti jedná o více textÛ. Základem jsou nepochybnû ãtyfii kapitoly vydané a komentované Marií Ryantovou v pátém vydání Knihy o Kosti, Praha 1998, které Jaroslav a Jana âechurovi doplnili o Rustikál a âeské katastry tereziánské, in: Jaroslav âechura, Jana âechurová (edd.), Josef Pekafi: Pfiíbûh Knihy o Kosti, Praha 2005, jejichÏ vydání pak je‰tû roz‰ífiili o PekafiÛv PÛvodní koncept druhého dílu Knihy o Kosti. Polemick˘ hluk smûrem k vydání tfietího dílu Marií Ryantovou, kter˘ jejich edici pfiedcházel, pfiekryl nûkteré moÏné otázky, napfiíklad jakou strukturu mûl mít celek, jaké místo a jak˘ v˘znam v nûm mûly mít oba jimi editované texty. âlovûk se sice dozví, jaké zvlá‰tní druhy papíru a za kolik Pekafi pro první vydání Knihy o Kosti objednal, nikoli v‰ak o tom, na jaké metodologické a hermeneutické problémy Pekafi narazil, nebo v ãem jejich edice dal‰ích prací z okruhu Knihy o Kosti pfiispívá k hlub‰ímu porozumûní celku Pekafiova historického v˘konu. 14 Z. KALISTA, Josef Pekafi, s. 128. 15 J. HANZAL, Josef Pekafi. Îivot a dílo, s. 89.


diskuse_rozepre_2_2006

MILOŠ HAVELKA

10.1.2007

11:17

Stránka 235

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 235 ]

Kromû toho Hanzal zde, jakoÏ i na nûkter˘ch dal‰ích místech své knihy, neformuluje zcela pfiesnû, kdyÏ tvrdí, Ïe tfietí díl Knihy o Kosti byl ve 30. letech „jiÏ vysázen“ (a ãasovû tak navíc zamûnil nedoloÏená tvrzení pfiátel, Pekafiovy náznaky a nepfiímé doklady z doby kolem první svûtové války s aktuální situací poloviny 30. let) a pak „rozmetán“, a neuvûdomil si pfiitom ani problém pfiípadné asymetrie mezi (patrnû) jádrem tfietího dílu v jejím pátém vydání a mezi údajnû „vysázen˘m“ a pak „rozmetan˘m“ celkem, mezi tím, co je víceménû k dispozici, a tím, co by z povahy vûci i dosavadního pfiístupu mûlo b˘t doplnûno. Podrobnûj‰í odpovûì na nabízející se otázku, proã Pekafi svoji práci na tfietím dílu pfieru‰il, nebo dokonce proã ho „rozmetal“, u Hanzala nakonec zÛstala otevfiená, podobnû jako konec koncÛ i v Pfiíbûhu Knihy o Kosti Jaroslava a Jany âechurov˘ch, nespokojíme-li se s odpovûdí triviální, nabídnutou Pekafiem sam˘m, totiÏ dÛvody pracovního pfietíÏení a pfielitím badatelského úsilí do práce na âesk˘ch katastrech, pfiípadnû „nesnázemi, které mûl [Pekafi] s vydáváním knihy, vydané vlastním nákladem“.16 Ale tfieba by se daly formulovat je‰tû dal‰í, silnûji v badatelsk˘ch problémech nebo i v politickém zájmu zaloÏené hypotézy,17 proã Pekafi svÛj projekt novovûk˘ch ãesk˘ch „dûjin vnitfiních, zejména sociálních a hospodáfisk˘ch“18 nedokonãil. Podrobnûj‰í rekonstrukce Pekafiova zámûru, naznaãovaného v dopisech Gollovi, Ïe tfietí díl by mûl rozebírat dûjiny dominikálu, poddanské reformy Marie Terezie a Josefa II. a zápasy poddan˘ch s vrchností zhruba do roku 1848, by ale vyÏadovala ménû „pozitivisticko“-deskriptivní a více hermeneutick˘ pfiístup k materiálu. Ne zcela se dnes zdá b˘t objasnûn obsah a v˘znam dal‰ího okruhu pekafiovské problematiky, jeho státoprávnictví, sice vyzvedaného, nicménû málo analyzovaného u Hanzala, a silnûji tematizovaného u Kalisty, které Martin Kuãera uãinil

16 Z. KALISTA, Josef Pekafi, s. 294. 17 Nebylo tomu tfieba také tak, Ïe závaÏnost získaného materiálu a síla problému pfiemohly pÛvodnû zvolenou perspektivu v˘kladu i moÏnosti pfiedtím pouÏité metodologie? MoÏná také, Ïe se v˘sledky studia pramenÛ ke tfietímu dílu ukázaly b˘t v˘znamnûj‰í a svou povahou obecnûj‰í, neÏ aby byly vypl˘tvány na líãení venkovského Ïivota na Kostecku. Anebo se pro Pekafie v urãité dobû mohlo zdát dÛleÏitûj‰ím, aby ve smyslu dobové ãeské protivídeÀské politiky v âesk˘ch katastrech ukazoval, ãím byl vlastnû ãesk˘ stát v dobû svého úpadku v 17. a 18. století pro habsburskou dynastii, co v oné dobû znamenal ãesk˘ sedlák a ãím ãe‰tí sedláci pfiispûli k její evropsky orientované rodové politice. DÛvody byly tfieba je‰tû silnûji politické, neboÈ mohlo jít také o snahu objektivnûj‰í historickou argumentací doloÏit vlastní státoprávní pfiesvûdãení, Ïe z popfiení ãeského státního práva má prospûch nakonec jen VídeÀ, a to jak na úkor âechÛ, tak na úkor ãesk˘ch NûmcÛ. 18 Jak ho sám charakterizoval koncem roku 1911. V této souvislosti snad bude zajímavé pfiipomenout, Ïe koncept „vnitfiních dûjin“ pochází z francouzského porevoluãního liberálního dûjepisectví, kde byl tûsnû napojen na pojem „civilizace“ jako zvlá‰tního hlediska univerzálních dûjin a kde se jeho pomocí tematizovaly dûjiny sociálních struktur, politick˘ch systémÛ, my‰lení a kultury. K Pekafiovi se tento pojem dostal nepochybnû pfies Palackého, kter˘ v‰ak pouÏíval obrat „dûjiny niterné“ – k tomu srov. JOSEF VÁLKA, Palack˘ a francouz‰tí liberální historikové II, in: Franti‰ek Palack˘ 1798–1998, Dûjiny a dne‰ek, (ed.) Franti‰ek ·mahel, Praha 1999, s. 96.


diskuse_rozepre_2_2006

[ 236 ]

10.1.2007

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

11:17

Stránka 236

2/2006

centrem i folií svého líãení Pekafiov˘ch publicisticko-politick˘ch aktivit v dobû první svûtové války. Tyto Pekafiovy aktivity se pak staly dÛvodem jeho opakovan˘ch kritik po první svûtové válce19 a také pozdûji. S nûkter˘mi Pekafiov˘mi státoprávními argumenty i s na nich postaven˘mi geopolitick˘mi úvahami pfiitom bylo moÏné se znovu setkat v 80. letech minulého století v souvislosti s mezinárodní diskusí o kulturním a politickém v˘znamu stfiední Evropy, navazující na esej Milana Kundery o Únosu Evropy. Pro Kuãeru se ãeské historické státní právo stalo samozfiejm˘m základem pro odmítnutí moÏn˘ch i skuteãn˘ch kritik Pekafiova údajného prorakouského loajalismu, pfiípadnû „politického monarchismu“ (Galandauer), rámcem v˘kladu jeho „obãansk˘ch“ aktivit i obecnûj‰í charakteristikou tehdej‰í domácí politiky. Ale právû zde by bylo tfieba formulovat dal‰í a dále jdoucí otázky, zejména po individuálních i koncepãních zvlá‰tnostech Pekafiova chápání a prosazování historického státního práva a po jeho pfiípadn˘ch odli‰nostech od státoprávních pfiesvûdãení ostatních politikÛ oné doby. Îe se jednalo o v˘chodisko ãeské politiky ‰iroce sdílené nejen v dobû první svûtové války a Ïe „státoprávní ohraÏení“ ãe‰tí poslanci opakovali pfii zahájení kaÏdého volebního období aÏ do zániku Rakouska-Uherska (naposledy 30. kvûtna 1917), je známou skuteãností,20 a Kuãerovu ponûkud provokativní formulaci o Pekafiovû „rakouském obãanství“ by v˘klad tûchto shod a odli‰ností mûl rozhodnû doprovázet, aby se prosvûtlily jeho hlavní linie, a také umoÏnilo nahlédnout, kdo je‰tû mÛÏe b˘t v âechách oné doby kromû Pekafie vyloÏen jako „rakousk˘ obãan“. Je to charakteristika obecnûj‰ího politického a svûtonázorového a politického fenoménu, nebo jen dodateãnû zkonstruovaná interpretaãní perspektiva pro v˘klad jednoho historického individua? A co vlastnû oznaãuje? To se zdá b˘t dÛleÏité mimo jiné také proto, Ïe by se pak moÏná stala srozumitelnûj‰ími i nûkterá pozdûj‰í, shora naznaãená pfiesvûdãení o kulturním a politickém v˘znamu rakousko-uhersky garantované stfiední Evropy mezi Ruskem a Nûmeckem a o jejích politick˘ch moÏnostech.21

19 Jen na okraj zde mÛÏeme pfiipomenout, Ïe neblah˘ pojem „pekafiov‰tina“ pochází uÏ z tûchto dob. 20 S druhé strany nelze pfiehlíÏet nedÛvûru ãeské vefiejnosti k historickému státnímu právu, která vlastnû uÏ od 70. let 19. století rostla z jeho neúspûchÛ. Pekafi tuto nedÛvûru musel vnímat a bylo by zajímavé se dozvûdût, jak˘m zpÛsobem se s tím vyrovnával, pfiípadnû proã na to nedbal. 21 Sem by patfiilo i vyrovnání s Pekafiovou takfiíkajíc „transnacionální“ komponentou ãeského historického státního práva, které, jak Pekafi tvrdil, „není naprosto jen programem ãesky nacionálním“, n˘brÏ „programem, jehoÏ nadûji mohou b˘t úãastni stejnou mûrou Nûmci jako âe‰i“ - cituji podle J. HANZAL, Josef Pekafi. Îivot a dílo, s. 13. Pak je totiÏ moÏné klást si otázku, do jaké míry se zde naráÏelo na politické, tzn. neetnické pojetí národa, ba dokonce na skuteãn˘ obãansk˘ princip, a také otázku, v jakém vztahu bylo obojí k Pekafiovu prokazatelnému a programovému nacionalismu a jak to souviselo s jeho konzervativním pojetím dûjin. Jinou záleÏitostí je nejistota, do jaké míry Pekafi uÏ vlastnû nebyl ochoten promûnûnou situaci vnímat. Zejména by bylo tfieba ukázat ‰ance, jaké mûla jeho státoprávní koncepce v pfiedstavách nûmeck˘ch a rakousk˘ch konzervativcÛ, nacionálÛ


diskuse_rozepre_2_2006

MILOŠ HAVELKA

10.1.2007

11:17

Stránka 237

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 237 ]

V teoreticky málo strukturovaném, vût‰inou jen agregovaném22 nakupení fakt, jmen a vûdomostí, jakkoli obãas velmi pÛvodních a zajímav˘ch, nûkdy dokonce velmi dÛleÏit˘ch, je u Kuãery v‰echno podáváno jako stejnû v˘znamné a stejnû spolehlivé. Absence anal˘z evropsky obecnûj‰ích historick˘ch procesÛ, politick˘ch pfiedstav i intelektuálních konceptÛ oné doby, aÈ uÏ by byly s Pekafiem stejnosmûrné, analogické, alternativní anebo mu protikladné,23 znemoÏÀuje jeho ‰ir‰í duchovní kontextování nebo i komparaci, ale pfiedev‰ím chybí jednotící perspektiva v˘kladu, jiÏ psychologizující hledisko „váleãného záÏitku“ ani vágní „rakouské obãanství“ nemohou nahradit. V‰e je pak vidûno dost nediferencovanû: v˘klad zásadních stanovisek stojí vedle líãení kuriozit, soukromé vedle vefiejného; odboãky a detaily obãas zatemÀují problém samotn˘, líãení následností simuluje kauzality a nakonec jsou události, zejména domácí, a také rekonstrukce Pekafiova „váleãného

i liberálÛ a do jaké míry se mohla stát v˘chodiskem pro pováleãná jednání. PfiibliÏnû ve stejné dobû, kdy Pekafi své vûty o úãasti na‰ich NûmcÛ na státoprávních nadûjích formuloval, poznamenal s hofikostí rakousk˘ spisovatel Joseph Roth, Ïe „v dobû, kdy vût‰ina SlovanÛ v fií‰i zpívala ‚Zachovej nám Hospodine‘, snaÏili se je rakou‰tí Nûmci pfiehlu‰it písní ‚Wacht am Rhein‘“. Zde PekafiÛv politick˘ „historismus“ jakoby selhával pfied Masarykov˘m „politick˘m“ realismem. 22 To platí napfiíklad uÏ o v˘chozím Kuãerovû interpretaãním konceptu, o Pekafiovû údajném „váleãném záÏitku“. Jde o zvlá‰tní psychickou kvalitu, o existenciální situaci, o duchovní konstelaci, nebo dokonce o jejich kombinaci? Oznaãit vnímání a komentování váleãn˘ch událostí a pfiípadnou pomoc pfiátelÛm „váleãn˘m záÏitkem“ je velmi pfiibliÏné uÏ proto, Ïe se to ve své nediferencovanosti mÛÏe pouÏit pro charakteristiku záÏitkÛ vût‰iny obyvatelstva oné doby v âechách – a nejen v âechách. S podobn˘mi obtíÏemi se rovnûÏ sleduje Kuãerovo pojetí Pekafiova „rakouského obãanství“, v nûmÏ se nerozli‰uje mezi obãanem ve smyslu citoyen a ve smyslu bourgeois a s nímÏ se spí‰e pracuje jen v dimenzi zájmu o politiku. Nejasné je rovnûÏ Pekafiovo „rakouské obãanství“, jehoÏ v˘klad se v zásadû omezuje pouze na dobu první svûtové války (pfiedtím Pekafi „rakousk˘m obãanem“ nebyl?!) a nejasné zÛstávají i jednotlivé segmenty tohoto „obãanství“ a jejich vztah, totiÏ národní identita, politická loajalita a sociální zájem. Oãekávat by se moÏná mûlo také srovnání konstrukce Pekafiova „rakouského obãanství“ s pokusem o star‰í programové vymezení tohoto pojmu u Ludwiga Gumplowicze. To by bylo dÛleÏité také proto, Ïe oba, Gumplowicz i Pekafi, ve jménu „státu“ vlastnû odmítali pojem „spoleãnost“ (jako sféru sociálních rolí, identit a zájmÛ). Pfiesvûdãení o historické nadfiazenosti státu nad spoleãností pak mohlo slouÏit pro neutralizaci rozporn˘ch dÛsledkÛ a nebezpeãí, vypl˘vajících z jeho tendencí k promûnû ve „stát“ národní, pfii jehoÏ utváfiení (jak pro na‰e prostfiedí ukazoval Otto Urban) hrály dost velkou roli právû sociokulturní zmûny (kapitalismus, industrializace, utváfiení „burÏoazní spoleãnosti“ a její zvlá‰tní zájmy). 23 V ãem je napfiíklad moÏné vidût shody a rozdíly Pekafiova „státoprávnictví“ se star‰ím „austroslavismem“ nebo i s (pozdûj‰í) „pozitivní politikou“? Kde by se mûly hledat diference mezi „státoprávním postojem“ a „federalismem“? V ãem bylo Pekafiovo pojetí státního práva legalistické, v ãem konzervativní a v ãem tfiebas jen tradicionalistické? Jakou roli to hrálo pfii snaze o jeho prosazování, jak˘ druh stoupencÛ to mohlo stimulovat, jaké sociální a politické aktéry nacházet? A také jak˘ byl PekafiÛv (v knize jen velmi pov‰echnû naznaãovan˘) vztah ke Gollov˘m politick˘m aktivitám (tfieba ke Gollovu pokusu o zaloÏení prorakouské národní strany nebo k nûmeckému souboru Gollov˘ch ãlánkÛ z roku 1917)? To v‰e by porozumûní Kuãerov˘ch v˘kladÛ pfiinejmen‰ím usnadnilo. Podrobnûj‰í charakteristiku by si ale zaslouÏily i jiné, v práci (se samozfiejmostí) uÏívané pojmy jako „pozitivismus“, „historismus“, „realismus“ atd., aÈ uÏ proto, Ïe se jejich obsah v prÛbûhu ãasu mûnil, anebo proto, Ïe se uÏ tehdy pouÏívaly velmi vágnû.


diskuse_rozepre_2_2006

[ 238 ]

10.1.2007

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

11:17

Stránka 238

2/2006

záÏitku“ zasazeny do tradiãního zpÛsobu narací ãeského nacionálnû-politického dûjepisectví. Kuãera pfiitom Pekafiovo pojetí státního práva vlastnû neukazuje jako reálnou alternativu politického utváfiení stfiední Evropy, nebo dokonce jako otevfienou moÏnost dûjin, jen se Pekafie snaÏí vysvûtlit, pochopit a lidsky obhájit. Absence onoho ‰ir‰ího hlediska z Pekafie ale dûlá (na rozdíl od Masaryka a konec koncÛ i od Golla, u nichÏ by se bez podobného ‰ir‰ího situování nebylo moÏné vÛbec obejít) myslitele i „obãana“ ponûkud provinciálního. A provinciálnû pak pÛsobí i charakteristiky Pekafiov˘ch postojÛ: otevfiené napfiíklad zÛstává, do jaké míry lze o Pekafiovi hovofiit jako o konzervativci a do jaké míry byl naopak liberálem, a co z toho prosakovalo do Pekafiov˘ch odborn˘ch v˘kladÛ i polemik.24 Kuãerovo vymezení Pekafiovy politické pozice jako „liberálního demokrata konzervativního typu“25 není pro mne zcela transparentní. Vlastnû se tak pí‰e ãernou kfiídou do komína, neboÈ tato politická charakteristika nediferencovanû pfiitakává v‰emu. S ohledem na to, Ïe Kuãera sám cituje Pekafiovo pfiiznání o „nedÛvûfie k ‚evangeliu‘ v‰eobecného hlasovacího práva“26 a o nûco dále zdÛrazÀuje, Ïe Pekafi nevûfiil ani Masarykovu pojetí demokracie, se pak klade otázka, co se má „demokratiãností“ v tomto shrnutí Pekafiova politického pfiesvûdãení vlastnû rozumût a do jaké míry, pfiípadnû dokdy byl Pekafi ovlivnûn Gollov˘mi v˘hradami vÛãi egalitární povaze demokracie a v‰eobecnému hlasovacímu právu. Tvrzení, Ïe „ani demokratismus není jen jeden“27 v knize o obãanství a politick˘ch postojích rozhodnû nestaãí. Zde by asi také stálo za to otevfiít otázku vnitfiního spojování stfiedoevropského liberalismu s nacionalismem, coÏ bylo charakteristické nejen pro mladoãeské politické postoje z 90. let pfiedminulého století, ale také pro obnovovan˘ ãesk˘ liberalismus po „sametové revoluci“. Zdá se, Ïe to platí i pro základy Pekafiova politického pfiesvûdãení, a anal˘za obou tûchto komponent, hospodáfiského liberalismu a politického nacionalismu, jakoÏ i pfiípadn˘ch zvlá‰tností jejich propojování by mohly otevfiít aktuálnûj‰í perspektivy v˘kladu.

24 Napfiíklad uÏ poãátkem 30. let minulého století se dobfií‰sk˘ redemptorista Konstantin Miklík pokou‰el relativizovat (protimasarykovské) nad‰ení z Pekafiovy „náboÏenskosti“ v katolick˘ch kruzích a ukazoval, Ïe PekafiÛv vztah k náboÏenství (na rozdíl od Masaryka) je vlastnû jen vnûj‰í a svou povahou liberalistick˘ a Ïe Pekafi katolicismus a církev uznává jako jen historickou sílu a sociální instituci, ale jinak ho nezajímají. Z tohoto hlediska by bylo tfieba rovnûÏ objasnit, co se má rozumût Pekafiov˘m „katolick˘m konzervativismem“, kter˘ údajnû zneuÏil Eduard Winter. Profesor nûmecké univerzity v Praze, badatel o josefinismu a Bolzanovi je zde nepfiesnû oznaãen za „katolického knûze“. 25 M. KUâERA, Rakousk˘ obãan Josef Pekafi, s. 29. 26 M. KUâERA, Rakousk˘ obãan Josef Pekafi, s. 52–53. K tomu srov. s. 263. 27 M. KUâERA, Rakousk˘ obãan Josef Pekafi, s. 254.


diskuse_rozepre_2_2006

MILOŠ HAVELKA

10.1.2007

11:17

Stránka 239

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 239 ]

RovnûÏ charakteristika Pekafiova konzervatismu v zásadû z jeho selského pÛvodu a z lásky k rodnému kraji28 je moÏná dÛleÏitá psychologicky a snad i otevírá moÏnosti v˘kladu Pekafiova pojetí hodnot v perspektivû jeho nadfiazování „spoleãenství“ (Gemeinschaft v duchu Töniesovû), pfiípadnû „mal˘ch struktur“ sociálního Ïivota (ve smyslu Otto Urbana)29 nad prosazující se moderní „spoleãnost“ (Gesellschaft),30 neumoÏÀuje v‰ak porozumût, co z toho bylo skuteãn˘m v˘chodiskem pro formulování politického konzervatismu, co bylo pouh˘m tradicionalismem, co pravicové ãi reakcionáfiské, a co tfieba bylo jen sentimentalismem, pfiípadnû také u Kuãery zmiÀovan˘m romantismem. A kromû toho: selského, resp. vesnického pÛvodu byla v 19. i 20. století fiada ãesk˘ch aktivistÛ, ktefií moÏná stejnû nebo i víc neÏ Pekafi milovali ãeskou krajinu, a pfiesto je nelze oznaãit za konzervativce. Zdá se, Ïe kli‰é zde zvítûzilo nad diferencující (a kontrolovatelnou) argumentací. Navíc se v Kuãerov˘ch v˘kladech objevují prejudikující, analyticky nedoloÏená a stranická31 hodnocení, navíc obãas dost starosvûtsky formulovaná,32 a vedle nich

28 Zdá se, Ïe v ãeské historické literatufie se jedná o obecnûj‰í stereotyp, vznikl˘ z podceÀování práce na dûjinách pojmÛ a zároveÀ i z bezradnosti, jak konstruovat módní konzervativní tradice ve v˘raznû stfiedostavovském a rovnostáfiském národû. Podobnou konstrukci konzervatismu z pÛvodu a krajiny totiÏ nedávno pouÏil pro F. L. Riegra Robert Sak. Zvlá‰tní druh esencialismu, kter˘ to pfiedpokládá, bohuÏel zatemÀuje moÏnost poznání pfiípadn˘ch konkrétních projevÛ a funkcí rÛzn˘ch podob „konzervatismu“ (jak je napfiíklad kdysi rozli‰il S. Huntington) v jednotliv˘ch historick˘ch konstelacích ãesk˘ch dûjin. 29 MoÏná právû zde, v hodnotách ãeské venkovské „pospolitosti“ a v zásadû baroknû ukotven˘ch „mal˘ch strukturách“, by bylo moÏné hledat pÛvod a základy oné zvlá‰tní dimenze rodu, pudovosti a instinktu, „jazyka a krve“ v Pekafiovû pojetí národa, na které upozornil Z. KALISTA, Josef Pekafi, s. 215–217. 30 Jen na okraj zde lze upozornit, Ïe s pojmem „spoleãnost“, do jejíhoÏ kontextu pojem „obãan“ patfií pfiirozenûji neÏ do v˘znamového pole „národ“, evokujícího spí‰e pfiedstavu rasy, pokrevnosti a „bratrství“, Pekafi vÛbec nepracuje, zejména ne v úvahách o ãesko-nûmeck˘ch vztazích. V‰e se totiÏ toãí kolem „národa“ a jeho historick˘ch práv a také kolem iluze, Ïe domácí Nûmci mají na státním právu stejn˘ zájem jako âe‰i. Praktická absence pojmu „spoleãnost“ je kromû toho u Pekafie i obecnûji zajímavá v souvislosti s poukazováním na jeho ovlivnûní Lamprechtem, kde se naopak jednalo do znaãné míry o koncept centrální. 31 Napfiíklad v ãem a proã byla Masarykova „pfiedstava ‚nové Evropy‘ riskantní“, M. KUâERA, Rakousk˘ obãan Josef Pekafi, s. 28, jak souvisela Pekafiova „politizace“ po roce 1916 s jeho kritikou Masarykovy filosofie ãesk˘ch dûjin (s. 27) a jak s jeho proÏitkem války (s. 110), z ãeho rostlo Pekafiovo obãanství a které jeho sloÏky se politizovaly, proã je postup Jana Slavíka ve sporu o smysl ãesk˘ch dûjin oznaãen jako emociálnû zaujat˘ (s. 27) a postoj ·aldy jako zaujat˘ subjektivnû (s. 257), nebo v ãem je Haubeltova recenze Hanzala nenávistná (s. 111). V práci by moÏná vÛbec stálo za to ponûkud ‰etfiit hodnotícími adjektivy a snahou hodnotit takfiíkajíc „na potkání“ („pseudoteorie Petra Pfiíhody“, s. 270) a více argumentovat. Je napfiíklad moÏné se ptát, jak spolu souvisí u Kuãery jedním dechem vyslovovaná Pekafiova podpora zahraniãních kontaktÛ university s tím, Ïe „pfiesto rozmlouval mlad‰ím kolegÛm (…) vstup do diplomatick˘ch sluÏeb“ (s. 258)? 32 Rozporná, vyãpûlá a frázovitá slovní spojení jako monumentální nástin – M. KUâERA, Rakousk˘ obãan Josef Pekafi, s. 18, plamenn˘ v˘kfiik (s. 35), rankovská raÏba (s. 40), ãi mistrovská brilance (s. 138), hlubinn˘ v˘klad (s. 270) jsou samozfiejmû vûcí Kuãerova vkusu a jeho literární sebestylizace. Dnes, v dobû existence genderového dûjepisectví, je v‰ak nezbytné pfiipomenout, Ïe v ãeské historiografii ãasté obraty jako „muÏné napûtí“ (s. 106) ãi „muÏné postoje“ pÛsobí pfiinejmen‰ím nepouãenû o prosazujících se principech soudobého dûjepisného diskurzu.


diskuse_rozepre_2_2006

[ 240 ]

10.1.2007

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

11:17

Stránka 240

2/2006

i chybná tvrzení33 a redakãní chyby,34 které ru‰í podobnû jako nûkteré Kuãerovy sporné, nicménû sebevûdomû pfiedkládané decize,35 navíc nesouvisející zcela se zvolen˘m tématem. Pfiehlédnout bohuÏel nelze ani nûkteré nedÛslednosti ve v˘kladu: na jedné stranû Kuãera odmítá Galandauerovu charakteristiku Pekafiovy pozice jako „politického monarchismu“, na stranû druhé pak spekuluje, Ïe „obnova ãeské historické státnosti (…) zfiejmû v podobû konstituãní monarchie v ãele s ãesk˘m ‰lechticem, nejspí‰e z rodu ‚LobkowitzÛ‘, byla moÏná jeho [Pekafiov˘m] nahlas nevysloven˘m, nesplnûn˘m a nesplniteln˘m snem“,36 coÏ je, mimochodem fieãeno, v Kuãerovû knize snad jedin˘ pokus o naznaãení konkrétní politické intence Pekafiov˘ch pfiedstav o obnovû ãeského historického státu. S podobnou asymetrií, ne-li pfiímo rozporem se setkáváme také v Kuãerovû samozfiejmém respektování Pekafiova dÛrazu na ãeské historické státní právo, které v‰ak nutnû pfiedpokládá existenci (reformovaného ãi federalizovaného) Rakouska, ale v jiné souvislosti (s. 110) se beze v‰eho fiíká, Ïe Pekafi „v podstatû Ïádnou (…) vût‰í dÛvûru v Rakousko“ nemûl,37 takÏe by

33 Rozhodnû nelze s Kuãerou souhlasit, Ïe „první pfiehled filosofie dûjin (...) v ãeské literatufie vydal Karel ·tefek“ – M. KUâERA, Rakousk˘ obãan Josef Pekafi, s. 25, naopak ‰lo spí‰e o jeden z posledních. 34 Napfiíklad kfiestní jméno W. Ditheye nebylo Walter, jak je uvedeno v poznámce 186, n˘brÏ Wilhelm; ne zcela pfiesné jsou také nûkteré dal‰í Kuãerou uvádûné bibliografické údaje. 35 Jako napfiíklad tvrzení o údajnû nev˘vojové a neprocesuální badatelské perspektivû Maxe Webera, která podle Kuãery nemÛÏe „v˘raznûji stimulovat historické my‰lení“. To neplatí ani vûcnû (k tomu srov. Weberovy konstrukce „ideálních typÛ“ jako stfiedovûké mûsto ãi historick˘ch sociálních a hospodáfisk˘ch a politick˘ch procesÛ jako byrokratizace, racionalizace, „odnáboÏen‰tûní“), ani historicky s ohledem na WeberÛv vliv na evropskou historiografii po první svûtové válce (napfiíklad Ernst H. Kantorowicz v Nûmecku, medievista Neusychin v Rusku, u nás Bedfiich Mendl a Jan Slavík), ani o v˘voji svûtové historiografie po válce druhé (Werner Conze, Hans-Ulrich Wehler a Jürgen Kocka v Nûmecku, Paul Veyne a Marcel Gauchet ve Francii, Peter Burke v Anglii, Michael Mitterauer v Rakousku, u nás Josef Válka, Otto Urban, Jaroslav Kudrna a celá fiada dal‰ích historikÛ v‰ude ve svûtû, aÈ uÏ se zab˘vají dûjinami stfiedovûku ãi novovûku, hospodáfisk˘mi dûjinami nebo dûjinami sociálními). Hlavnû to neplatí o samotném Pekafiovi, kter˘ se Weberovy argumenty o objektivitû historického a spoleãenskovûdního poznání (tzv. Wertfreiheit) snaÏil na poãátku 30. let explicitnû vyuÏít ve své polemice se Slavíkem. A zcela nesrozumitelnû pÛsobí v tomto kontextu Kuãerova v˘tka, Ïe u „Maxe Webera chybí darwinovsk˘ rozmûr evoluce“ – M. KUâERA, Rakousk˘ obãan Josef Pekafi, s. 26. Má–li to znamenat poÏadavek naturalistického pojetí historického a vÛbec duchovûdního poznání, pak Weberovo pojetí historie jako vûdy o kulturních skuteãnostech opravdu muselo nûco takového odmítnout (a s Weberem v‰ak i následující historiografická metodologie). Pokud se tím pro historii nárokuje nûjaké „sociálnû-darwinistické“ v˘chodisko ãi „sociálnû-darwinistické“ chápání historického v˘voje (obojí je z dne‰ních hledisek jak vûcn˘ch, tak politick˘ch nepfiijatelné), pak je pfiedvedené Kuãerovo odmítnutí Webera zaloÏeno jen ideologicko-doktrinálnû. 36 M. KUâERA, Rakousk˘ obãan Josef Pekafi, s. 253. 37 S ohledem na centrální postavení státoprávní my‰lenky v Kuãerovû v˘kladu Pekafiova rakouského obãanství by moÏná také stálo za to, aby se v souvislosti se zmiÀovan˘m „zlovûstn˘m vlastnoruãním listem císafie Franti‰ka Josefa z 10. fiíjna 1915“ – M. KUâERA, Rakousk˘ obãan Josef Pekafi, s. 100, autor vyrovnal s tvrzením Karla Schwarzenberga, Ïe právû to bylo dÛvodem Pekafiovy „ztráty víry v uskuteãnûní státního práva v rámci Rakouska“ – srov. KAREL SCHWARZENBERG, Politická my‰lenka Jana Pekafie, in: O Josefu Pekafiovi. Pfiíspûvky k Ïivotopisu a dílu, (ed.) Rudolf Holinka, Praha 1937, s. 249.


diskuse_rozepre_2_2006

MILOŠ HAVELKA

10.1.2007

11:17

Stránka 241

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 241 ]

stálo zato ukázat, proã o to vlastnû usiloval. Pro hodnocení Pekafiova „rakouského obãanství“ (a také jeho uÏ zmiÀovaného „loajalismu“) se v‰ak zdá b˘t fie‰ení tohoto vztahu kruciální. Bylo by zajímavé, kdyby se Pekafiovy politické aktivity z dob první svûtové války vyloÏily na folii jeho vnímání evropsky vidûn˘ch existenãních moÏností Rakouska. Na poãátku 30. let Pekafi napfiíklad vzpomínal na svou nedÛvûru z dob pfied koncem války, „Ïe by Anglie a Francie svolily k úplnému rozbití Rakouska“ a Ïe „zájem obou mocí bude spí‰ Rakousko, od Nûmecka odtrÏené, zachovat“.38 To je nepochybnû silná teze, jejíÏ „prohabsbursko“-stfiedoevropské temperování nelze pfiehlédnout, a nepochybnû by se v˘klad podobn˘ch koncepãních alternativ nemûl omezit jen na vágní tvrzení, Ïe Pekafi „zánik RakouskoUherska zfiejmû nepfiijal bezv˘hradnû“,39 nebo dokonce pracovat s tezí, Ïe Pekafi „uvaÏoval do jisté míry shodnû s Masarykem, jen závûry, které vyvodil z anal˘zy pomûru velmocensk˘ch sil, byly jiné“.40 Nejednalo se ale naopak o rozdíly principiální?! CoÏpak PekafiÛv dÛraz na kontinuitu dûjin a jeho víra v historicky vzniklé politické útvary a instituce, jejichÏ existenci i funkce údajnû potvrdil a stabilizoval stalet˘ v˘voj (a které by proto nemûly zanikat, coÏ se t˘ká právû tak ãeského státního práva jako habsburského císafiství), nebyl právû tím zpÛsobem uvaÏování, v nûmÏ se Pekafi s Masarykem v oné dobû nejvíce rozcházel? Na tom skuteãnost, Ïe Masaryk pracoval s vûdomím více moÏností pováleãného uspofiádání, vãetnû státoprávního, nic nemûní. Kuãerovo zprostfiedkování Pekafiovy historické legitimizace státoprávních poÏadavkÛ je jistû v mnohém pouãné a pro porozumûní Pekafiovi nezbytné, zÛstává v‰ak dal‰í otázkou, do jaké míry tento druh argumentace pÛsobil na ‰ir‰í vefiejnost, která, jak ukazoval uÏ Kalista, dobfie vûdûla o dosavadních neúspû‰ích státoprávní politiky,41 uvûdomovala si nesoumûfiitelnost hranic státu a hranic národnostních

38 Jen na okraj pfiipomeÀme, Ïe podobná stanoviska spojencÛ opravdu existovala, a Ïe dokonce pfieÏívala i na pafiíÏské mírové konferenci a po ní, coÏ dokládá napfiíklad Peroutkovo Budování státu v kapitole Snahy o konsolidaci stfiední Evropy. Peroutka nás také zpravuje, Ïe vlastnû je‰tû v roce 1921 cítila ãeská zahraniãní politika potfiebu obhajoby „nedávno obnovené samostatnosti nûkter˘ch národÛ“ stfiední Evropy a hledala protiargumenty k obavám o rozkladu pÛvodní ekonomické infrastruktury i proti pochybnostem o moÏnostech bezproblémového etnického souÏití v nástupnick˘ch státech. Strach z velkomaìarské politiky a z moÏného obnovení habsbursk˘ch ambicí ve stfiední Evropû ostatnû pfieÏíval v ãeské politice je‰tû hluboko do 30. let. 39 M. KUâERA, Rakousk˘ obãan Josef Pekafi, s. 263. 40 M. KUâERA, Rakousk˘ obãan Josef Pekafi, s. 110. 41 Exkurz o v˘voji státoprávní problematiky, kter˘ s ohledem na moÏnosti ãtenáfiovy orientace v Kuãerovû argumentaci v knize pfiichází dost pozdû (M. KUâERA, Rakousk˘ obãan Josef Pekafi, s. 163–172), aÏ v bûhu v˘kladÛ Pekafiova stanoviska v souvislosti s tzv. adresou císafii Karlovi. Je pfiitom pojat historicky ponûkud jednodimenzionálnû a v mnohém úãelovû, jako svého druhu distance od kritik Pekafiov˘ch politick˘ch aktivit za první války u Jana Slavíka, s jehoÏ silnou tezí o esenciální souvislosti Pekafiova pojetí dûjin a jeho „víry v Rakousko“ se Kuãera ale nepokou‰í vyrovnat. Zdá se, Ïe to pro nûj není dÛleÏité ani jako metodologick˘ problém, ani jako doklad pozdûj‰ích


diskuse_rozepre_2_2006

[ 242 ]

10.1.2007

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

11:17

Stránka 242

2/2006

(a problémÛ, které by z této asymetrie pfii pfieÏívání Rakouského císafiství plynuly), a navíc se stále zfietelnûji obracela od historického státního práva k právu pfiirozenému a k my‰lence sebeurãení.42 Zde by asi bylo moÏné Pekafiovu publicistiku oznaãit spí‰e za vyjádfiení postojÛ názorovû angaÏovaného vûdce ãi intelektuála neÏ uváÏen˘ch, realistick˘ch a perspektivních postojÛ politick˘ch v silném slova smyslu. âtvrt˘m okruhem problémÛ, které se v souvislosti s Pekafiov˘m dílem a pÛsobením vynofiují, je v˘klad jeho pojetí národa jako rozhodujícího pojítka minulosti s pfiítomností a také jeho svûtonázorového a politického nacionalismu.43 Jde o základní prvek Pekafiova pojetí ãesk˘ch dûjin a jejich kontinuity, a jako takov˘ byl záhy programovû postaven proti Masarykovû pfiedstavû o jejich náboÏenském a humanitním smyslu. V souvislosti s Pekafiovou publicistikou po vzniku republiky upozornil Zdenûk Kalista na PekafiÛv víceménû organick˘ pfiechod od star‰í státoprávní koncepce k „my‰lence historického státu ãeského, tj. státu, kter˘ se nezrodil teprve z novodob˘ch hesel ‚sebeurãení národÛ‘, demokracie apod., a proudÛ na nû navazujících, n˘brÏ byl budován národními generacemi po staletí v podivuhodnû jednotné a souvislé práci“,44 a odtud se pak pokusil vyloÏit nejen PekafiÛv pováleãn˘ programov˘ nacionalismus, ale i jeho vztah k církvi a náboÏenství vÛbec a také k novû vzniklé církvi ãeskoslovenské, coÏ je jedním z dal‰ích problémov˘ch okruhÛ interpretací Pekafiova díla, kterému se v posuzovan˘ch pracích vlastnû vûnuje pozornost minimální, a také Pekafiovu obhajobu „stavitelÛ historického státu ãeského“, tzn. historické ‰lechty, coÏ vrcholí v Omylech a nebezpeãích pozemkové reformy. V této perspektivû kontinuity dûjin a trvalého v˘znamu jejich sociálních i institucionálních sil, v˘voje jako organického rÛstu i stále aktuální pfiítomnosti dûjin se samozfiejmû otevírá jiná moÏnost interpretace Pekafie jako (v zásadû) konzervativního myslitele45 neÏ z Kuãerova „z vydatného a ãistého pramene [Pekafiova] venkovského pÛvodu“.46

postojÛ k Pekafiovi a pozdûj‰ích hodnocení Pekafiov˘ch váleãn˘ch aktivit. DÛleÏitûj‰í v‰ak je, Ïe Kuãera neusiluje ani o pfiesnûj‰í situování Pekafiova stanoviska ve v˘vojov˘ch promûnách státoprávního my‰lení jako celku, ani o v˘klad jeho místa a v˘znamu ve spektru dobov˘ch evropsk˘ch politick˘ch pfiedstav. V˘klad státního práva pak obãas vzbuzuje dojem, Ïe se nakonec jednalo jen o vedlej‰í produkt badatelova dÛvûrného styku s minulostí, spontánnû usilujícího, aby se z ní zachovalo co nejvíc pro budoucnost. 42 K tomu Z. KALISTA, Josef Pekafi, s. 62–63. 43 Na jehoÏ v˘znam pod nadpisem „lidsk˘ nacionalismus“ kdysi upozorÀoval Jaroslav Werstadt. Zatím nejpfiesvûdãivûj‰í anal˘zou Pekafiova nacionalismu se mi zdá b˘t dosud zmiÀovaná práce JANA HAVRÁNKA, PekafiÛv nacionalismus. 44 Z. KALISTA, Josef Pekafi, s. 67. 45 Pokusil se o ni napfiíklad PETR PITHART, Kavalír Josef Pekafi, in: Pekafiovské studie, (ed.) Eva KantÛrková, Praha 1995, s. 123–145. 46 M. KUâERA, Rakousk˘ obãan Josef Pekafi, s. 271.


diskuse_rozepre_2_2006

MILOŠ HAVELKA

10.1.2007

11:17

Stránka 243

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 243 ]

Také Martin Kuãera, podobnû jako Hanzal, respektuje u Pekafie obecnû nacionální motiv a jeho funkce v na‰ich dûjinách a poukazuje na v˘znam jeho národovectví, na „Pekafiovu pfiedváleãnou mladoãeskou epizodu“ a pak i „vlasteneck˘ zápal“ v prvních pováleãn˘ch letech, na jeho porozumûní Kramáfiovi a Kramáfiovû národní demokracii, s níÏ ‰el údajnû bez váhání do opozice „k hradní politické praxi“. PekafiÛv historicky argumentovan˘ nacionalismus byl v‰ak nepochybnû star‰í a pfiíklon k nacionalismu politickému nepochybnû umoÏÀoval sam˘mi sv˘mi základy a pfiesvûdãením o setrvaãné síle dûjin. Otevfiené v‰ak zÛstává, kdy k vytvofiení, pfiípadnû k aktualizaci programového nacionalismu u Pekafie do‰lo (jednou z moÏn˘ch hypotéz je spor o smysl ãesk˘ch dûjin), a vedle toho také, do jaké míry je moÏné PekafiÛv historicky zaloÏen˘ nacionalismus spojovat s jeho nejvlastnûj‰ím badatelsk˘m v˘konem. Kalista byl obezfietn˘ a bral váÏnû Slavíkovy námitky a historické kritiky Pekafiova pojetí národa, Hanzal je v této souvislosti ponûkud prvoplánovû patriotick˘. A pro Martina Kuãeru je Pekafiovo pojetí dûjin nikoli „pfiímo nacionalistické“, n˘brÏ jen „nacionální“, a Slavíkova kritika proto bludná. Opírá se pfiitom o (ne vÏdy zcela pfiesvûdãivé) komentování velmi selektivnû vybrané literatury k problematice nacionalismu a jeho v˘voje.47 Rozdíl mezi specifickou podobou Pekafiova nacionalismu, vybudovanou na hodnotû historické státnosti, a mezi obecnou podobou nacionalismu „novodobou“, na kter˘ upozornil Kalista, Kuãera ve svém v˘kladu Pekafiovy „politizace“ nevyuÏil a rychle pfie‰el k obhajobû historicko-politick˘ch, a zejména emancipaãních funkcí nacionalismÛ v 19. století. Pfiitom ale podceÀuje, Ïe PekafiÛv koncept národa a nacionalismu jako setrval˘ch momentÛ ãeské historické kontinuity se uÏ záhy stal terãem kvalifikované kritiky (aÈ uÏ silnûji z pozic morálních u Emanuela Rádla nebo z pozic historick˘ch u Jana Slavíka). Potfieba vyrovnání s Pekafiov˘m nacionalismem má rovnûÏ svou komponentu teoreticko-metodologickou. Jednak by se tak moÏná stalo srozumitelnûj‰í Pekafiovo prezentistické ukotvování jeho historického zajmu a snad by byla nalezena i odpovûì na otázku, do jaké míry je nejspodnûj‰í základ Pekafiova pojetí dûjin vlastnû etnicko-nacionální, resp. antropologick˘,48 a v neposlední fiadû by asi bylo

47 Asi bych se jako Kuãera neodváÏil tvrzení, Ïe práce Hobsbawma, Gellnera a Wehlera (která má kromû toho jen pfiehledov˘ charakter dûjin teorií nacionalismu) neberou v potaz rozdíly (M. KUâERA, Rakousk˘ obãan Josef Pekafi, s. 267) obsahu a funkcí rÛzn˘ch „historick˘ch nacionalismÛ“ a nepfiímo proti nim jako argument pro potfiebu odli‰ného pfiístupu k problematice nacionalismu vyzvedal, Ïe „národnostní vûdomí je bohatû strukturovan˘ historick˘ jev“, coÏ je zji‰tûní, které nikdo z kritizovan˘ch autorÛ nepopíral. 48 V poznámce ã. 28 jsem také naznaãoval iracionální prvky v základech Pekafiova pojetí národa, které se z nûho odvíjejí. MoÏná právû odtud by bylo rovnûÏ moÏné kriticky objasnit pÛvod i pfiítomnost zfietelnû antisemitsk˘ch momentÛ v nûkter˘ch Pekafiov˘ch formulacích.


diskuse_rozepre_2_2006

[ 244 ]

10.1.2007

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

11:17

Stránka 244

2/2006

moÏné na této pÛdû sjednotit rozpor, na kter˘ poukázal Kalista, a sice rozpor mezi Pekafiov˘m duchovûdn˘m rozvíjením principu historismu, Ïe kaÏdá epocha má svÛj zvlá‰tní zpÛsob my‰lení a cítûní (ba dokonce, v Rankovû smyslu, Ïe „má stejnû blízko k Bohu jako kaÏdá jiná“), a mezi jeho do znaãné míry ahistorick˘m (pfiinejmen‰ím nev˘vojov˘m) pfiesvûdãením o kontinuitû národa a jednotû národního vûdomí jako nejhlub‰ích statcích a vnitfiním pojítku ãesk˘ch dûjin.49 V˘klad Pekafiova nacionalismu u v‰ech tfiech, u Kalisty, Hanzala i Kuãery, v‰ak více ãi ménû skr˘vá pfiinejmen‰ím dva stále je‰tû chfiestící kostlivce ve skfiíni. Vedle jistého Pekafiova antimaìarského ‰ovinismu (Kuãera ho omlouvá Pekafiov˘m odmítáním nûmeckého i maìarského hegemonismu)50 jsou jimi PekafiÛv vztah k NûmcÛm vÛbec a s tím spojen˘ pozdní respekt k nûmeckému nacionálnû socialistickému dûjepisectví51 zvlá‰tû. Podrobnûj‰í anal˘za Pekafiova nacionalismu by moÏná ukázala, Ïe se, podobnû jako v pfiípadû Pekafiova antisemitismu, nejednalo o náhodné selhání, ale o zásadnûj‰í pozici. Zajímavou by také byla odpovûì, do jaké míry Pekafi odli‰oval raku‰anství a nûmectví, tzn. jak se stavûl k malo- a velkonûmeckému konceptu a jak vnímal jejich zájmové rozdíly, mimochodem bez ãehoÏ není moÏnû zcela zhodnotit ani v˘znam Pekafiova státoprávnictví, a vedle toho, nebo spí‰e pfiedev‰ím otázka, jak tomu bylo s Pekafiov˘m antisemitismem. Nelze fiíci, Ïe by v literatufie o Pekafiovi z poslední doby bylo obojí zcela zamlãeno, problémem je spí‰e zpÛsob pfiístupu a analytická bezradnost. Pokud jde o vztah k NûmcÛm, na urãit˘ deficit v˘kladu jeho postavení i jeho funkcí ve v˘kladech Pekafie jsem se snaÏil upozornit uÏ dfiíve, v souvislosti s úvahami nad povahou Pekafiova státoprávního postoje a s málo vyuÏitou moÏností vysvûtlovat samozfiejmost nûmeckého Ïivlu jako souãást Pekafiova pojetí historicko-státovorn˘ch sil ãeského království, jehoÏ byli u nûj Nûmci spolunositeli.52 U Kalisty z pochopiteln˘ch dÛvodÛ ustoupilo obojí, PekafiÛv antisemitismus i politick˘ nacionalismus, do pozadí, neboÈ by to asi jak pro ãtenáfie, tak pro okupaãní cenzuru problematizovalo jeho ostatní v˘klady. Spornûj‰í v‰ak je, Ïe po

49 Z. KALISTA, Josef Pekafi, s. 214. 50 Pekafi zdÛrazÀoval nejen fií‰sko-nûmeckou, ale také maìarskou odpovûdnost za rozpoutání první svûtové války a v souvislosti s tím i za rozbití habsburské monarchie: „NeboÈ vedoucí my‰lenkou maìarské politiky byl spolek s Nûmeckem a Nûmci, spolek za tím úãelem, aby Slované domácí byli udrÏeni v podruãí a slovanské státy sousední, s Ruskem v ãele, v ‰achu. Po této cestû, vedena Maìary, ‰la monarchie vstfiíc koneãné katastrofû ve svûtové válce,“ psal Pekafi v Dûjinách ãeskoslovensk˘ch. Zde stojí Pekafiova argumentace zcela asymetricky napfiíklad k v˘chozím tezím francouzského historika maìarského pÛvodu FRANÇOISE FEJTÖ, Rekviem za mrtvou fií‰i, Praha 1998, kter˘ ve své knize, v originálu vydané v roce 1992, z rozpadu monarchie obviÀuje âechy (Masaryka a Bene‰e). 51 K tomu srov. JOSEF PEKA¤, O nov˘ dûjepis v Tfietí fií‰i, ââH 41/1935, s. 555–566. 52 ZároveÀ je ale zajímavé, Ïe Pekafi vzdor moÏn˘m oãekáváním ve sv˘ch Dûjinách ãeskoslovensk˘ch z poãátku 20. let otázku dûjin ãesk˘ch NûmcÛ vÛbec netematizoval, na rozdíl od dûjin slovensk˘ch.


diskuse_rozepre_2_2006

MILOŠ HAVELKA

10.1.2007

11:17

Stránka 245

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 245 ]

okupaci a pfii dokonãování tfietí ãásti své knihy v 70. letech minulého století Kalista alespoÀ ve své Poznámce na závûr vÛbec necítil potfiebu se k nim vyjádfiit. V˘raznûj‰í zamy‰lení nad Pekafiov˘m fie‰ením „nûmecké otázky“ pfiekvapivû chybí také u Hanzala, problémy ãesko-nûmeck˘ch vztahÛ se u nûj objevují jen pfiíleÏitostnû a vût‰inou jen v souvislosti se sudetonûmeck˘m ohroÏením. A naopak Hanzalovy v˘klady bují tam, kde mohl ukazovat, jak Pekafi „posiloval ducha národního vûdomí a kritického vlastenectví“.53 Pro Kuãerovu perspektivu v˘kladu Pekafiova obãanství a jeho politick˘ch postojÛ by se problém, kter˘ Palack˘ kdysi shrnul jako st˘kání, pot˘kání a pronikání s Nûmci, mûl stát jedním z centrálních, aÈ uÏ pro dobu první svûtové války, pfied ní a zejména po ní. Slovy o „daru neãekaném, ale velmi nebezpeãném“, totiÏ o vzniku vlastního ãeskoslovenského státu, to Pekafi sám naznaãil velmi zfietelnû, jakkoli se mÛÏe zdát, Ïe od poãátku byly jeho úvahy geopolitické (ãeská existence mezi Nûmeckem a Ruskem) zfietelnûj‰í neÏ úvahy o problémech, podmínkách, moÏnostech vnitfiního ãesko-nûmeckého souÏití. Systematiãtûj‰í pozornost tûmto tématÛm se v‰ak v Kuãerovû knize nevûnuje. Podobnû jako i jiné politické otázky je jen obãas naznaãován v ãasové posloupnosti vyprávûní a s ohledem na problémy etnického souÏití za první republiky je pak shrnut v obecné formulaci, Ïe „teoreticky i vûcnû [Pekafi] potíral hlavnû vztah praÏské reprezentace k nûmeckému obyvatelstvu v pohraniãí, ale centralismus mu vadil rovnûÏ v pomûru ke SlovákÛm“, která komplexní problémy etnického, politického a kulturního souÏití pfievádí na problém víceménû administrativní. Vût‰í pozornost naopak, podobnû jako u Hanzala, na sebe strhává obhajoba Pekafie prostfiednictvím kritiky jeho „sudetonûmeckého zneuÏití“ ke konci první republiky, coÏ mÛÏe odvádût pozornost od problémÛ, které jsem se snaÏil naznaãit shora. Za hlavního strÛjce je pfiitom oznaãen nepfiím˘ PekafiÛv Ïák Josef Pfitzner,54 jehoÏ vydání nûkolika kompromitujících listÛ z Pekafiovy korespondence po

53 J. HANZAL, Josef Pekafi. Îivot a dílo, s. 114. 54 Jen na okraj je zde tfieba pfiipomenout, Ïe PfitznerÛv vztah k Pekafiovi nebyl tak jednostrann˘ a ãernobíl˘, jak to vypl˘vá z Kuãerov˘ch poznámek. Je známo, Ïe se st˘kali, Pekafi Pfitznerovi dÛvûfioval a nepochybnû s ním i v nûãem sympatizoval. A na druhé stranû Pfitzner napfiíklad v polovinû 30. let vydal (u Kuãery nezmiÀovan˘) pfieklad Pekafiovy polemické stati z roku 1928 Smysl ãesk˘ch dûjin. O nov˘ názor na ãeské dûjiny, kter˘ opatfiil rozsáhl˘m a v nûãem i zajímav˘m úvodem, v zásadû pozitivnû hodnotícím specifika postojÛ obou protagonistÛ sporu, Masaryka i Pekafie. Pfitznerovu broÏuru v zásadû pozitivnû recenzoval v âeské mysli Jan Patoãka. Hanzal se Pfitznera snaÏí hodnotit ménû ãernobíle neÏ Kuãera a hledá pfiedûl v Pfitznerovû politickém v˘voji, kter˘ na poãátku 30. let spí‰e „vystupoval objektivnû a liberálnû“ (J. HANZAL, Josef Pekafi. Îivot a dílo, s. 154). Jen na okraj je tfieba zmínit, Ïe profesor praÏské nûmecké univerzity Eduard Winter, vykladaã josefinismu a díla B. Bolzana, kterého Kuãera hází do jednoho pytle s Pfitznerem, nebyl Ïádn˘ jednoduch˘ sudetonûmeck˘ aktivista.


diskuse_rozepre_2_2006

[ 246 ]

10.1.2007

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

11:17

Stránka 246

2/2006

jeho smrti ve své dobû vzbudilo dost velkou pozornost a stalo se z ãeské strany v˘chodiskem jeho dobov˘ch i pozdûj‰ích kritik. Druh˘ zmiÀovan˘ problém souvisí s v˘kladem Pekafiova politického nacionalismu. Potfiebu zhodnocení a kritiky Pekafiova antisemitismu55 nelze odb˘t pokusem o jeho historizaci, tzn. zasazováním tohoto antisemitismu do konkrétního historického kontextu „nesmifiitelné kritiky bol‰evismu“56 ãi „strachu z bol‰evizace stfiední a jihov˘chodní Evropy“.57 Nemûlo by se ani vyvolávat zdání, Ïe právû touto antikomunistickou intencí byl PekafiÛv antisemitismus jen úãelov˘, nebo dokonce pochopiteln˘ (tfieba ve srovnání s dobov˘m antisemitismem u jin˘ch), jak se tomu mÛÏe také rozumût z velmi struãného v˘kladu u Kuãery,58 a PekafiÛv antisemitismus by se ani nemûl relativizovat jako pocházející z „národnû politick˘ch pfiíãin“, „zmûkãovat“ poukazem, Ïe údajnû nebyl „rasov˘“,59 ale jen „tradiãní“ a „nebojovn˘“.60 Nejv˘raznûj‰ím, témûfi programov˘ch dokladem Pekafiova antisemitismu, jinak drobnû roztrou‰eného ve více jeho pracích (a pfiítomného také v Denících), je jeho ãlánek Îidé a bol‰evictví z Národních listÛ 31. srpna 1919.61 Zde se Pekafiovy v˘klady maìarského a ruského v˘voje opírají o konstrukci „Ïidobol‰evismu“62 jako zvlá‰tní historicky vzniklé entity a jeho adjektiva pÛsobí pfiímo „ãernosotnûnsky“: „Na místû carského Ruska, na místû slovanského Ruska vznikla ‚republika sovûtÛ‘ vskutku prv˘ Ïidovsk˘ stát, velkostát v Evropû, stát, jehoÏ ministfii byli a jsou vût‰inou Ïidi, jehoÏ správní organizace byla a je v rukou ÏidÛ a jehoÏ hrozné mimofiádné komise, ãrezvyãajky, obsazeny byly vût‰inou Ïidy.“63 „Ale u ÏidÛ pfiistupovala v pomûru k Rusku nenávist zvlá‰tní, Ïidovská, nenávist bez mezí.“64 „Îidé byli provÏdy horliv˘mi zápasníky za roz‰ífiení obãanské svobody, za lidská práva, za

55 Vedle Rudolfa Kohna a S. K. Neumanna kritizoval (bez uvedení jména) o nûco pozdûji PekafiÛv antikomunistick˘ antisemitismus v Tribunû mlad˘ Ferdinand Peroutka. 56 J. HANZAL, Josef Pekafi. Îivot a dílo, s. 131. 57 M. KUâERA, Rakousk˘ obãan Josef Pekafi, s. 254. 58 M. KUâERA, Rakousk˘ obãan Josef Pekafi, s. 254. 59 M. KUâERA, Rakousk˘ obãan Josef Pekafi, s. 235. 60 J. HANZAL, Josef Pekafi. Îivot a dílo, s. 131. 61 Znovu v JOSEF PEKA¤, Svûtová válka. Stati o jejím vzniku i jejích osudech, Praha 1921. 62 Obsah a argumenty Pekafiova „Ïidobol‰evismu“ se pfiekvapivû blíÏí pouÏívání tohoto pojmu u ERNSTA NOLTEHO, Der europäische Bürgekrieg 1917–1945. Nationalsozialismus und Bolschewismus, Frankfurt am Main-Berlin 1987, kde se podle Nolteho nûmecká pováleãná zku‰enost revoluce a zejména strach z její bol‰evické podoby manipulativnû propojily v hesle o trvalém nebezpeãí „Ïidobol‰evismu“, coÏ mu pak mûlo umoÏnit, aby se nástup Hitlerova nacionálního socialismu ukazoval jen jako nûco reaktivního a kompenzaãního. Nolteho kniha sice nebyla bezprostfiední pfiíãinou, zato v‰ak rozhodujícím dÛvodem tzv. „Historikerstreitu“, kter˘ se v‰ak více t˘kal otázek „historizace“ nacionálního socialismu, resp. moÏností jeho historické relativizace a jeho hodnotové neutralizace, a ménû otázek pÛvodu a konkrétní funkce této pfiedstavy. 63 Deníky Josefa Pekafie. 1916–1933, (ed) JOSEF HANZAL, s. 231. 64 Deníky Josefa Pekafie. 1916–1933, (ed) JOSEF HANZAL, s. 230.


diskuse_rozepre_2_2006

MILOŠ HAVELKA

10.1.2007

11:17

Stránka 247

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 247 ]

pokrok a humanitu […] Je podivuhodnou ironií dûjin, jak nepochopiteln˘m zpÛsobem zprostituovali, pfiímo nestoudnû zprostituovali tato velká hesla v obou státech, jeÏ v Evropû ovládli. […] Úspûch internacionály (…) je jen dÛkazem, jak mohutná je soudrÏnost Ïidovská na svûtû a jak internacionalismus je zvlá‰È zajímavou formou a zvlá‰È v˘mluvn˘m dÛkazem Ïidovského nacionalismu.“65 „Îidovské nebezpeãí, po v‰em tom, co jsme poznali v tûchto letech, jistû existuje,“ a to vzdor Pekafiovu závûreãnému ohrazení, Ïe nechce b˘t „pfiipravovatelem antisemitismu“ jako reakce na bol‰evictví.66 Dnes uÏ by se od historické práce o Pekafiovi (a zvlá‰tû od práce zamûfiené na obãansko-politickou dimenzi jeho díla) mûlo oãekávat, Ïe se na otázky pÛvodu, v˘znamu, funkcí a rozsahu Pekafiova antisemitismu pokusí jednoznaãnû odpovûdût a Ïe se s jeho antisemitismem vyrovnají v nej‰ir‰ím kontextu. Jakou roli pfiitom hrály jeho vztahy k ruské historiografii, na které upozorÀoval uÏ Jan Havránek, jakou dobov˘ ãesk˘ antisemitismus vÛbec a mladoãesk˘ zvlá‰tû, jak to souviselo s teoretickou v˘stavbou Pekafiova nacionalismu a jak s jeho pojetím národních státotvorn˘ch sil v dûjinách, do jaké míry je to organickou, i kdyÏ tfieba ne vÏdy vyslovovanou komponentou nej‰ir‰ího Pekafiova vidûní svûta a národa? Posledním okruhem pekafiovské problematiky, kter˘ se zdá b˘t nutné analyzovat alespoÀ struãnû v souvislosti s v˘kladem jeho díla a pÛsobení, jsou pÛvod, struktura a pfiípadnû i meze Pekafiov˘ch teoreticko-metodologick˘ch pfiístupÛ k dûjinám a jejich prostfiednictvím i k politice. V této souvislosti se mi jako nejdÛleÏitûj‰í nejeví ani tak Pekafiovo zakotvení v metodologick˘ch a badatelsk˘ch maximách Jaroslava Golla, pfiípadnû pfiíbuznost s tematick˘mi perspektivami a pfiístupy Antonína Rezka, jimÏ se jako jeden z posledních na budûjovické konferenci o Jaroslavu Gollovi vûnoval Zdenûk Bene‰.67 Nûco podobného platí také o poukazování na Pekafiovy nûmecké uãitele a jejich zprostfiedkování rankovství, resp. novorankovské verze historismu, aÈ uÏ tyto uãitele reprezentoval Friedrich von Bezold, Max Lenz, Georg Waitz ãi Paul Scheffer-Boichorst. Jednalo se totiÏ sice o vysoké, ale tehdy metodologicky a teoreticky usazené, bûÏné a respektované standardy historické práce, nikoli v‰ak o nûjaké její v˘raznûj‰í inovace. Nic pfiekvapivû nového v této souvislosti asi nepfiinese ani nûjaká dal‰í punktálnû zamûfiená anal˘za Pekafiov˘ch stanovisek ve sporu o smysl ãesk˘ch dûjin.68

65 Deníky Josefa Pekafie. 1916–1933, (ed) JOSEF HANZAL, s. 232. 66 Deníky Josefa Pekafie. 1916–1933, (ed) JOSEF HANZAL, s. 231. 67 ZDENùK BENE·, Gollovec Josef Pekafi?, in: Jaroslav Goll a jeho Ïáci, (edd.) Bohumil Jirou‰ek, Josef Blüml, Dagmar Blumová, âeské Budûjovice 2005, s. 331–342. 68 A pokud, pak to bude spí‰e jejich teoretická extrapolace neÏ jejich deskripce. Mimo jiné také proto, Ïe celá diskuse o smyslu ãesk˘ch dûjin na dlouhou dobu uvízla, a to na obou stranách, v problému


diskuse_rozepre_2_2006

[ 248 ]

10.1.2007

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

11:17

Stránka 248

2/2006

Otevfiené a nedofie‰ené problémy se v‰ak zdají existovat v souvislosti s otázkami ‰ir‰ího kontextování Pekafiov˘ch teoreticko-metodologick˘ch pfiesvûdãení. âasto se pfiitom poukazuje na vliv „kolektivistického“ pojetí dûjin Karla Lamprechta, které bylo ve své dobû v Nûmecku chápáno jako „pohfiební fieã politickému dûjepisectví“, coÏ je teze Friedricha Meineckeho, jiÏ Pekafi opakuje. Na Lamprechta, se kter˘m se Pekafi po návratu z nûmeckého pobytu vyrovnal samostatn˘m ãlánkem Spor o individualismus a kolektivismus v dûjepisectví ve tfietím roãníku âeského ãasopisu historického, ho nasmûroval Jaroslav Goll. Zdenûk Kalista a v závislosti na nûm i Josef Hanzal dost pfiesvûdãivû ukázal, ãím Lamprecht (vzdor kritikám nûkter˘ch nedostatkÛ a chyb v Lamprechtovû stûÏejním díle o nûmeck˘ch dûjinách) metodologicky i ideovû na dobovou historiografii a pfiedev‰ím samozfiejmû na Pekafie pÛsobil, jakkoli pro toho „Lamprecht historik zÛstal daleko za Lamprechtem filozofem“, tzn. teoretikem a metodologem. Zmínûn˘ ãlánek zároveÀ ukazuje, jak dobfie se Pekafi vyznal nejen v tehdej‰ích teoreticko-metodologick˘ch diskusích, dnes shrnovan˘ch pod nadpisem „Lamprechtstreit“, ale i v tehdej‰í nûmecké historiografii vÛbec. Pekafi sice Lamprechta nemohl z více dÛvodÛ následovat v jeho snaze o hledání historick˘ch a v˘vojov˘ch zákonitosti (v mnohém inspirované na Comtovû pfiedstavû nutné následnosti tfií civilizaãních stadií, odli‰en˘ch mírou lidsk˘ch schopností ovládat pfiírodu), ale nepochybnû dobfie porozumûl hermeneutick˘m moÏnostem, které Lamprechtovo pojetí dûjin (a jeho sociálnû psychologické dimenze, jiÏ pak rozvíjel zejména Kurt Breysig) nabízelo. Byla to pfiedev‰ím Lamprechtova snaha vyuÏít pro historick˘ v˘klad poukazy na kolektivní, z jednotliv˘ch pramenÛ bezprostfiednû nevyvoditelné sociální síly (napfiíklad dobová mentalita, národ, jazyk, historické rozdíly hospodáfiství a systémÛ „berních“, rozvoj vûdy), dÛraz na kulturnû-historické jevy (napfiíklad racionalismus, politick˘ absolutismus a centralizace, sekularizace) a na duchovní konstelace (napfiíklad osvícenství, romantika). Pekafi jim v‰ak rozumûl ponûkud jinak neÏ Lamprecht. Pekafiovy „kolektivní pojmy“ byly nanejv˘‰ zachycením a vyjádfiením „pojmu pravidelného typického pochodu, jenÏ v‰ak nikterak nevyluãuje, Ïe v˘voj v˘jimeãnû béfie se i jin˘mi cestami“, nikoli tedy v˘chodiskem pro nacházení zákonitostí a obecn˘ch civilizaãních kauzalit, podle Pekafie, v duchu Gollovû, jednostrannû oslabujících roli historick˘ch individuí jakoÏto stejnû dÛleÏitého historického faktoru.

obsahového pojetí filozofie dûjin, totiÏ v hledání historické substance, která by nesla jejich kontinuitu („národ“ versus „humanita“). UÏ tehdy se prosazující novokantovské „transcendentální“ (Windelbandovo a Rickertovo) ãi „metodologické“ (Simmelovo) pojetí filozofie dûjin jako zkoumání filozoficko-teoretick˘ch pfiedpokladÛ kaÏdého historického poznání se ve sporu objevilo aÏ na poãátku 30. let v souvislosti s Emanuelem Rádlem a Janem Slavíkem.


diskuse_rozepre_2_2006

MILOŠ HAVELKA

10.1.2007

11:17

Stránka 249

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 249 ]

A právû v této souvislosti je tfieba tázat se po v˘znamu dal‰ího pro Pekafie dÛleÏitého myslitele oné doby, jímÏ byl Wilhelm Dilthey. Kalista a Kuãera ho sice zmiÀují, ale ve v˘kladu minimálnû exponují. Jeho vliv na Pekafie byl asi vût‰í, neÏ se na první pohled mÛÏe zdát. Dokonce by stálo za diskusi, do jaké míry by bylo moÏné za Pekafiov˘m dÛrazem na národ jako na organick˘ útvar a na historicky vzniklé, tzn. ze „Ïivota“ pocházející instituce vidût základní intenci Diltheyovy „filozofie Ïivota“, nebo alespoÀ tu folii Pekafiov˘ch prací, která by vyvrátila pfieÏívající a ãasto opakované, nicménû z mnoha ohledÛ sporné oznaãování Pekafie za „pozitivistu“. DiltheyÛv vliv na Pekafie je pfiitom moÏné sledovat z více stran. Napfiíklad prostfiednictvím dal‰ího Gollova Ïáka a Pekafiova dlouholetého pfiítele, záhy ve Vídni pÛsobícího historika umûní Maxe Dvofiáka,69 jehoÏ blízkost k principÛm Diltheyova pojetí duchovûd a „umûní jako projevu ducha“ nejde v jeho pracích popfiít. RovnûÏ nelze pochybovat, Ïe by Pekafi pfii svém zájmu o nej‰ir‰í souvislosti „sporu o Lamprechta“ pfiehlédl v zásadû paralelnû probíhající diskuse Gustava von Schmollera, Carla Megera a Wilhelma Diltheye (tzv. první „Methodenstreit“) o moÏnostech a povaze pfiechodu od zku‰enosti k pojmu, od empirie k teorii a od „historického“, resp. „genetického“ k „logickému“, kter˘ v mnohém pfiedstavuje jen druhou stranu diskusí „Lamprechtstreitu“ o postavení a roli kolektivního a individuálního v historickém procesu. PouÏívání pojmu „typ“, resp. „typick˘“ v Pekafiovû shora uvedeném citátu naznaãuje, Ïe diskuse o poznávacích moÏnostech typologick˘ch procedur, které stály v centru prvního metodologického sporu, Pekafi dobfie znal.70 DiltheyÛv a DvofiákÛv vliv by se pak mûl v˘raznûji ukazovat a vysvûtlovat zejména v souvislosti se zajímavou a dÛleÏitou Pekafiovou nástupní rektorskou pfiedná‰kou o periodizaci ãesk˘ch dûjin, jiÏ je sice moÏné zasazovat do ‰ir‰ího kontextu sporu o smysl ãesk˘ch dûjin, mimo jiné pro její badatelskou a interpretaãní relativizaci pfiesvûdãení o jejich vrcholu v husitství a pfiípadnû je‰tû v obrození, jejíÏ v˘znam je ale samostatn˘. Z jisté kombinace lamprechtovské („kolektivní útvary“) a diltheyovské perspektivy (kulturnû historická interpretace „svûtov˘ch názorÛ“) by totiÏ bylo moÏné vysvûtlit Pekafiovu „typologizaci“ historick˘ch „mentalit“ („gotick˘“, „barokní“ atd. ãlovûk), v nichÏ Hanzal zahlédl strukturní analogii k „dûjinám mentalit“, pfiibliÏnû v tutéÏ dobu se prosazujících ve ‰kole Annales. Naproti tomu Petrem âornejem pfiíleÏitostnû vyzvedan˘ PekafiÛv odkaz na Heideggera, jakkoli dÛleÏit˘ jako svûdectví o Pekafiovû soustavném

69 Max Dvofiák byl mimochodem patrnû prvním z okruhy Gollovy ‰koly, kdo si, je‰tû pfied ·aldovou a Macharovou recenzí, pov‰iml Masarykovy âeské otázky a poukázal na její obsahové i metodologické problémy. 70 To také potvrzuje v Pekafiovû stati o „Lamprechtstreitu“ jeho znalost pojmu „Nachempfinden“, poukazujícího k Diltheyovû teorii „rozumûní“ (Versrtehen).


diskuse_rozepre_2_2006

[ 250 ]

10.1.2007

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

11:17

Stránka 250

2/2006

sledování nûmecké odborné literatury, zde mûl asi spí‰e v˘znam pouze ilustrativního dokladu aktuálnosti vlastní Pekafiovy pozice neÏ nûjaké bezprostfiednûj‰í inspirace. Asi men‰í roli hrál u Pekafie liberální teolog Ernst Troeltsch, kterého vyzvedá Martin Kuãera.71 Jeho tvrzení, Ïe Pekafi s Troeltschen souzní v pfiesvûdãení, Ïe historické vûdy mají svoji vlastní „logiku“,72 je dost zásadní nedorozumûní. Bádenské novokantovství, k nûmuÏ Troeltsch v návaznosti na Windelbanda a Rickerta filozoficky patfiil, pracovalo pouze s rozdíly metodologie a cílÛ poznání, napfiíklad v rozli‰ení vûd nomotetick˘ch a idiografick˘ch, univerzálnû platná logika (ve smyslu zákonÛ my‰lení) u nich byla explicitním pfiedpokladem pro formulaci tûchto (a pfiípadnû dal‰ích) rozdílÛ73 poznání a svûta, podobnû jako byla v „marburském novokantovství“ pfiedpokladem snah o budování univerzální vûdecké metodologie. Pekafi pracoval pfiedev‰ím s Troeltschov˘m spisem Der Historismus und seine Probleme z roku 1922, kter˘ (a bylo by to nepochybnû moÏné prokázat) Pekafi ale pouÏíval pfiedev‰ím jako základní pfiíruãku o tehdej‰ích proudech historického my‰lení, a ménû s ohledem na Troeltschovu obecnou transcendentalisticko-konstruktivistickou teoretickou pozici, která jednoznaãnû odporovala Pekafiovu sklonu k historickému realismu. Pekafi znal i Troeltschovu mlad‰í práci o Krizi historismu, s její v˘raznûj‰í ozvûnou se v‰ak – pokud vím – u Pekafie nesetkáme. Troeltschovy teologické spisy ho v‰ak patrnû nezajímaly. Zdá se tedy, Ïe velké systematické a syntetické vyrovnání s Pekafiem chybí i nadále, mimo jiné také pro obecnûj‰í tendenci tûch dosavadních opakovat pfiedsudky a neextrapolovat problémy, historiografické otázky spí‰e prezentovat neÏ je fie‰it, a pfiedkládat je spí‰e deskriptivnû neÏ teoreticko-metodologicky. A také, nebo dokonce pfiedev‰ím pro tendenci pohybovat se v˘luãnû v disciplinárnû úzce vymezen˘ch a pfieváÏnû domácích intelektuálních kontextech.

71 M. KUâERA, Rakousk˘ obãan Josef Pekafi, s. 440–441. 72 M. KUâERA, Rakousk˘ obãan Josef Pekafi, s. 441. 73 Pokud se, zejména v dobû pfied první svûtovou válkou setkáme v oblasti duchovûd se ‰iroce vymezen˘m pojmem „logika“, pak se tím jednoznaãnû míní „noetika“, popfiípadû teorie poznání v kantovském smyslu. Velmi podobn˘ ‰irok˘ v˘znam mûl také tehdy dost ãasto pouÏívan˘ termín „psychologie“.


RECENZE_2_2006

10.1.2007

ZDENĚK R. NEŠPOR

11:18

Stránka 251

RECENZE A REFLEXE

[ 251 ]

RECENZE A REFLEXE


RECENZE_2_2006

[ 252 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 252

2/2006


RECENZE_2_2006

10.1.2007

11:18

Stránka 253

RECENZE A REFLEXE

[ 253 ]

Milan Řepa, Poetika českého dějepisectví, Brno 2006, Host, 260 s., ISBN 80-7294-189-5

Zab˘vají-li se dnes teoretikové dûjin nebo praktikující historikové literární povahou historiografie, formulují problém zpravidla jako problém epistemologick˘. Neevidují podobnosti a rozdíly mezi krásnou literaturou a historiografií v kategoriích literární estetiky, a spí‰e se soustfieìují na gnozeologické dÛsledky skuteãnosti, Ïe historiografick˘ text je na prvním místû právû textem. Nepálí je tedy ani tak otázka umûleckosti té které historiografické práce, n˘brÏ spí‰e se táÏou, jak se historické poznání podfiizuje autonomní, mimohistorické logice v˘stavby textu. Ve své poslední práci zkoumá literární status historiografie také Milan ¤epa. Formální anal˘ze tu podrobil texty nûkolika vybran˘ch historikÛ 19. a první poloviny 20. století, pfiedev‰ím Palackého, Pekafie a ·usty, v omezenûj‰í mífie téÏ Jaroslava Golla, Bedfiicha Mendla, Otakara OdloÏilíka a nûkolika dal‰ích. Skuteãnost, Ïe si vybral právû texty z tohoto období, nebyla jen logick˘m dÛsledkem jeho odborné specializace právû na dûjiny 19. století. Nemalou roli tu jistû sehrála jiÏ ona obecnû sdílená interpretace tohoto období jako zlaté doby historické narace, vûdomû ãerpající z modelÛ krásné literatury. JestliÏe klíãem k osvícenské historiografii byl pojem systém, pak pro historiografii 19. a první poloviny 20. století to byl pojem vyprávûní, kolem kterého se soustfiedila interpretace dûjepisn˘ch prací. K textov˘m anal˘zám ostatnû inspirovali pfiedstavitelé velkého narativního historismu 19. století kupfiíkladu i Rolanda Barthese nebo Hydena Whitea. Také ¤epa se na nûkolika místech k epistemologickému diskurzu hlásí. Pfiíslu‰nost k nûmu je tu v‰ak spí‰e proklamována neÏ prakticky naplnûna. Sugerují ji napfiíklad zmínky o analytické filozofii dûjin a navazujících smûrech, které redefinováním jazyka a textu iniciovaly i tematizování problému textuality dûjin, nebo tfiebas otázka, kterou si autor klade hned v úvodu, a sice zda je literární ztvárnûní jen „pouh˘m dovr‰ením“ historiografické práce, které prostû následuje po vlastní badatelské fázi, nebo zda „jazykové a literární struktury pfiedurãují samotné my‰lení o dûjinách“ (s. 10). Pfies tyto dílãí odkazy k epistemologickému statutu historiografického textu v‰ak práce zjevnû tenduje spí‰e k literárnû estetické anal˘ze. Maximálnû abstrahuje od vûcné stránky a historiografick˘ text chápe pfiedev‰ím jako „literární artefakt“ (s. 22). Sám autor konstatuje, Ïe jeho práce není ani tak pfiíspûvkem k dûjinám dûjepisectví jako spí‰e literárnûvûdn˘m rozborem, jehoÏ cílem je „urãit a utfiídit prvky, které historiografick˘ text ozvlá‰tÀují“ (s. 22), tedy ãiní ãtenáfisky atraktivním. Formulován je tu tedy dvojí cíl práce: na jedné stranû tu stojí snaha o stfiízlivou anal˘zu textu a ryze vûcnou typologii literárních prvkÛ


RECENZE_2_2006

[ 254 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 254

2/2006

v nûm obsaÏen˘ch, na stranû druhé hodnotící tendence, která text neanalyzuje, n˘brÏ posuzuje jeho umûlecké kvality. Práce je rozvrÏena do pûti kapitol, sledujících historiografické texty na pûti rÛzn˘ch úrovních od nejniωích k nejvy‰‰ím v˘znamov˘m celkÛm: v rovinû literárních tropÛ a figur, v rovinû stylÛ, v rovinû kompozice, v rovinû nûkter˘ch kategorií (postava, ãas, pohled, dûj) a v rovinû celkové strategie textu. Vedle poetiky, k níÏ odkazuje název knihy, zde tedy figurují také rétorika a stylistika. Autor se tu tak pustil na pole, které mu sice není zcela cizí, na nûmÏ se ale souãasnû nepohybuje s takovou samozfiejmostí jako v oblasti teorie dûjin. Práce tak má kromû nepochybn˘ch pfiedností i urãité sporné stránky. Pfiednû autor musel rezignovat na hlub‰í literární a jazykov˘ rozbor. Práce se do znaãné míry spokojuje s vyplnûním obligátního katalogu figur, tropÛ a dal‰ích kategorií, s nimiÏ v˘‰e zmínûné disciplíny tradiãnû pracují a které známe i z bûÏn˘ch lexikonÛ. Kupfiíkladu náplní kapitoly, vûnované metaforám, je vlastnû jen pouh˘ v˘ãet typÛ metafor, struãnû komentovan˘, doplnûn˘ vÏdy jedním pfiíkladem. Podobnû je koncipována i ãást vûnovaná rétorick˘m figurám, z nichÏ nûkteré ale sotva pfiispívají k „poetizaci“ historiografického textu. Napfiíklad figura známá jako definice nemá s poetikou mnoho spoleãného a skuteãnost, Ïe historik ve své práci nûjak˘ jev definuje, je‰tû neznamená, Ïe je dobr˘m stylistou. V otázce metafor uÏívá ¤epa rozli‰ení na ãistû estetické metafory, které slouÏí pouze k ozvlá‰tnûní textu, a metafory poznávací, které pfiispívají k porozumûní historick˘m jevÛm. Pfiíklady, které pro toto rozli‰ení uvádí (s. 29), v‰ak nejsou nijak pfiesvûdãivé a jsou bezdûãn˘m dokladem subjektivity takového ãlenûní. Autor se pfiitom zab˘vá vlastnû jen povrchními, do oãí bijícími metaforami, zatímco komplikovanûj‰í metafory typu „revoluce“, jimÏ vûnoval napfiíklad Wojciech Wrzosek dÛkladn˘ rozbor, kter˘ rozkr˘vá hlub‰í metaforickou povahu my‰lení o dûjinách, ¤epa nechává zcela stranou. Naznaãen˘ epistemologick˘ rozmûr metafory tak vyznívá v podstatû naprázdno. S epistemologick˘m diskurzem je ostatnû do znaãné míry nekompatibilní jiÏ sama koncepce práce. Ta vychází z teorie funkãních stylÛ a pfiepokládá, Ïe historiografick˘ text je textem primárnû odborn˘m, kter˘ je pouze sekundárnû pfiizdoben – ozvlá‰tnûn – prvky stylu umûleckého. Toto „ozvlá‰tÀování“ je v‰ak v rozporu s tezí, Ïe historikovo poznávání minulosti je podmínûno apriorními strukturami jazyka a obecn˘mi principy narace. Vychází naopak z pfiedstavy, Ïe historik si sám vûdomû urãité literární prostfiedky volí. Îe je uÏití literárních prvkÛ vûdomou kalkulací s estetick˘m oãekáváním ãtenáfie, konstatuje ¤epa na fiadû míst, zejména opakovanû hovofií o „v˘bûru“ nebo „volbû“ v˘razov˘ch prostfiedkÛ (napfi. s. 63, 168, 169). Srovnají-li se tyto pasáÏe s pasáÏemi odvolávajícími se k epistemologickému statutu tropÛ, figur a dal‰ích prvkÛ, pÛsobí práce ponûkud konfúznû. Urãité pochybnosti vzbuzují i nûkteré pfiíklady metonymií. Na jednom místû


RECENZE_2_2006

10.1.2007

LENKA ŘEZNÍKOVÁ

11:18

Stránka 255

RECENZE A REFLEXE

[ 255 ]

(s. 41) autor uvádí následující citát: „Ani na Západû nechybûlo ov‰em rozliãn˘ch nábûhÛ k pfiekonání tohoto rozporu dÛmysln˘mi kompromisy. JiÏ v postavû kfiesÈanského rytífie, vyhraÀující se v 11. století, lze vidûti pokus o smífiení krvavého boje se spirituálním heroismem, stejnû jako kult Madony pfiiná‰el pokus o stoãení erotick˘ch sklonÛ do náboÏenské sféry.“ Je ale pfiinejmen‰ím sporné, zda tu vskutku kfiesÈansk˘ rytífi a Madona ãi její kult „zastupují svou dobu“ ve smyslu metonymie, resp. synekdochy, jak tvrdí autor. Spí‰e neÏ jako nepfiímé pojmenování doby, jak by v tomto pfiípadû metonymie pfiedpokládala, vystupují tu oba jen jako symptomy urãit˘ch kulturních trendÛ. V kapitole vûnované stylistick˘m otázkám pÛsobí ponûkud nepfiimûfienû odkazy na stylistiku J. V. Beãky, dnes jiÏ v fiadû ohledÛ antikvovanou. Opírá-li se autor v jin˘ch kapitolách o zcela recentní tituly, pak v otázkách stylu uÏívá nápadnû pro‰lou produkci. Tuto skuteãnost je ale moÏné velmi dobfie pochopit. Stylistika donedávna procházela hlubokou oborovou krizí. Byla kritizována za pfiíli‰nou vágnost kategorií, s nimiÏ pracovala, a stála více ménû na okraji lingvistického zájmu. JestliÏe se v poslední dobû opût dostává do kurzu, pro ¤epovu koncepci není ve své nové podobû nijak zvlá‰È nosná. Zaznamenává totiÏ velmi v˘razn˘ odklon od ¤epovy estetizující perspektivy. Abstrahuje od tzv. umûleckého stylu, a vûnuje se pfiedev‰ím specifick˘m otázkám stylÛ vûcn˘ch a zejména problematice hovorového stylu a otázkám v‰ednodenní a faktické komunikace. A co bylo vyt˘káno stylistice, totiÏ urãitá vágnost, lze pozorovat i u ¤epy. Ani on se nevyhnul nûkter˘m neurãit˘m, neanalytick˘m kategoriím, jako jsou napfiíklad dynamiãnost, plasticita nebo pÛsobivost. Jak máme kupfiíkladu posoudit, kter˘ typ metafory je „dynamiãtûj‰í“ neÏ jin˘? Co to znamená, Ïe je popis „plastick˘“? Jak definovat, co je „pÛsobivé“? Jde vesmûs o normativní kategorie, které slouÏí k hodnocení, jejichÏ povaha je ale znaãnû subjektivní. Jednoznaãnû nejzajímavûj‰í ãástí Poetiky jsou referenãní pasáÏe, ve kter˘ch ¤epa resumuje dosavadní bádání k nûkter˘m z problémÛ, jimÏ se v práci vûnuje. Tyto pasáÏe obvykle tvofií úvod jednotliv˘ch kapitol. Dlouholet˘ recenzent âeského ãasopisu historického v nich i zde osvûdãil svÛj mimofiádn˘ talent pro precizní a trefné vystiÏení podstaty i velmi subtilních teoretick˘ch prací. Dokázal svou mimofiádnou erudici a schopnost vybrat z nepfiehledné teoretické literatury vskutku nosné autory a klíãové my‰lenky. Rozhodnû je proto tfieba litovat, Ïe problém nepojal jako historik, n˘brÏ spí‰e v literárnû vûdném duchu. Historická perspektiva totiÏ citelnû chybí jiÏ v samotném v˘chodisku práce. Autor vychází z teze, Ïe historikové jako Palack˘, Pekafi, ·usta a dal‰í jsou dodnes povaÏováni za velké umûlce slova a jejich texty jsou ãtivé i pro souãasného ãtenáfie. Sám ostatnû hned v úvodu fiíká, Ïe jeho práce mûla b˘t souãasnû „holdem jejich slovesnému umûní“ (s. 25). Je tomu v‰ak vskutku tak? Je pro ãtenáfie ovlivnûného defabulovanou texturou skuteãnû je‰tû ãtivá klasická


RECENZE_2_2006

[ 256 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 256

2/2006

próza 19. století a s ní historiografie opfiená o t˘Ï projekt vyprávûní? Literární hodnotu jmenovan˘ch historikÛ ¤epa prostû pfiedpokládá jako axiom. NetáÏe se tedy, jak se v dan˘ch textech odráÏely dobové estetické normy a co z nich ãinilo ve své dobû ãtivé texty. Tím ale a priori eliminoval celou jednu rovinu problému. Narativní model dûjepisectví, kter˘ dominoval historiografii právû jen v 19. a v první polovinû 20. století, tzn. model, kter˘ dûjiny podával jako pfiíbûh, generalizuje a nebere v úvahu, Ïe existují i dal‰í modely strukturálního a problémového dûjepisectví. Pracuje se samozfiejmou pfiedstavou historiografického kánonu a pfiebírá tezi o umûlecké kvalitû dan˘ch textÛ, aniÏ by ji ovûfioval nebo pohlédl na texty jako na produkt konkrétní historické doby. Palackého texty, zaloÏené na ideálu romantické poetiky, tak mûfií stejn˘m normativním metrem jako texty Gollovy nebo Mendlovy, a je pfiesvûdãen, Ïe to v‰e lahodí ãtenáfii, kter˘ uÏ dávno nevyÏaduje pfiíbûh, kauzalitu, logiku ãi konciznost, ãtenáfii, kter˘ má zku‰enost s texty Prousta, Joyce ãi napfiíklad Ingeborg Bachmannové. Jistû se dnes pfiíbûh znovu vrací, to je v‰eobecnû patrné, i to je ale pfiíbûh jin˘, neÏ jak jej znala poetika 19. století. A to práce non‰alantnû pfiehlíÏí a z pozice této poetiky bez známky pochybnosti tvrdí, co historik má a musí (s. 13). Pfies v‰echny sporné body tkví ale nezpochybnitelná zásluha ¤epovy práce jiÏ v tom, Ïe problém vztahu literatury a historiografie vÛbec serióznû tematizuje. ¤adu kategorií, kritérií a my‰lenek, které ve své práci registruje, do ãeského diskurzu zavádí zcela novû. Je to vskutku jedna z mála prací, které se odvaÏují ohledávat styãné plochy mezi obûma diskurzy. S nadhledem a nepochybnou erudicí. Lenka ¤ezníková


RECENZE_2_2006

10.1.2007

11:18

Stránka 257

RECENZE A REFLEXE

[ 257 ]

Milan Řepa, Poetika českého dějepisectví, Brno 2006, Host, 260 s., ISBN 80-7294-189-5

Milan ¤epa pfii‰el ve své knize s tématem, které je pro ãeskou historiografii témûfi nedotãen˘m polem, a otevfiel tak problémy, jeÏ se v teoretické reflexi dûjepisectví v mezinárodním kontextu diskutují s pfiestávkami minimálnû posledních padesát let. Vztah „vûdecké“ a literární vrstvy historiografického textu, potaÏmo vûdy a umûní, objektivity a subjektivity zamûstnával v‰ak jiÏ klasiky oboru v 19. století a dospûl aÏ k „rozuzlení“ v diskusích o postmodernû. Autor knihy se pokusil „vyznaãit prvky, které poetizují historikÛv text, a zároveÀ nabídnout nástroje k jejich anal˘ze“, ãímÏ naznaãil, jak˘m zpÛsobem pfiistupuje k historiografick˘m textÛm a odkud ãerpá potfiebn˘ pojmov˘ aparát. Nask˘tá se v‰ak otázka, zda jeho bezpochyby peãlivá práce s analyzovan˘mi texty a originální kategorick˘ aparát pfiiná‰í nûco nového právû k uvedenému problému, spojenému s dichotomiemi vûda/umûní, objektivní/subjektivní ãi forma/obsah? V úvodu M. ¤epa sugestivnû popisuje, jak ãetbou klasikÛ 19. století objevil onu rovinu textÛ, kterou ãtenáfi obdivuje pro „stylistické finesy, odváÏné metafory, napínavé zápletky, dramatické konflikty“. Témûfi fenomenologicky formulované zji‰tûní o této zku‰enosti, Ïe „se v na‰em vnímání stírá hranice, která oddûluje vûdecké písemnictví od krásné literatury“ (s. 9), poukazuje k paradoxu, kter˘ se v prÛbûhu knihy stále vrací a autor se jej snaÏí oklamat, pfielstít nebo jen prostû obejít. Jak stanovit diferenci mezi „vûdeckostí“ a „literárností“ textÛ, které jsou primárnû chápány jako souãást diskurzu vûdecké disciplíny, a neubrat souãasnû této disciplínû legitimizaci, jeÏ jí její „vûdeckost“ dává? Autor volí obezfietnou strategii, která v prvním kroku vyÏaduje ustavení rovnováhy mezi obûma póly: „Snaha tohoto dilematu nezfiídka vyústila v kompromis, nacházející místo historiografie v prostoru mezi vûdou a literaturou, v prostoru, kde se setkává racionalita s obrazotvorností, kritická vûdeckost s umûleckou kreativitou. To ãiní z historie svébytn˘ obor a z historického poznávání specifickou intelektuální operaci s rovnocenn˘m kognitivním i poetick˘m rozmûrem“ (s. 14–15). Poté následuje negativní vymezení proti tomu, co by mohlo naru‰ovat tuto rovnováhu: pfiedkládaná anal˘za se nezab˘vá „hlavním urãením historiografick˘ch textÛ – pfiedávat poznatky o minul˘ch dûjích“, „historick˘mi pracemi jako ãlánkem ve v˘voji disciplíny“, nenahlíÏí na nû „z hlediska odborníka“ (s. 21). To, co je v˘razem „poetické“ vrstvy historikovy práce, je pak vymezeno jako „pomyslná nadãasová dimenze“; historické dílo je chápáno jako „jedineãn˘ v˘tvor, jehoÏ smysl a v˘znam je autonomní“ (s. 21); má jít spí‰e o „pohled laika“. V‰echny tyto charakteristiky jsou v‰ak znaãnû zavádûjící,


RECENZE_2_2006

[ 258 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 258

2/2006

posoudíme-li je jednak vzhledem k rozvrÏení knihy a k metodû, kterou autor pouÏívá, a také vztáhneme-li je k samotnému problému utváfiení diference mezi vûdeck˘m a umûleck˘m. Za prvé není v˘stavba knihy rozhodnû vedena „oãima laika“. Je zde definován pojem poetiky (jako synonymum k básnictví a jako literárnû-vûdn˘ koncept), jeho vztah k historiografick˘m textÛm a dvû hlavní disciplíny (stylistika, rétorika), které budou naplÀovat jeho obsah. Na jednom místû (s. 24) autor poznamenává, Ïe mu nejde o „aplikaci teorie; spí‰e o empirickou práci s texty“. Vzápûtí dodává, Ïe nechce „konstruovat ideální podobu historikova v˘razu“ a Ïe historická díla neumoÏÀují vytvofiit „obecnû platnou taxonomii“ (jako je napfiíklad „Mendûlejevova tabulka“). V‰echny tyto aspekty se v‰ak v knize vyskytují, i kdyÏ v rÛzné intenzitû. Nejprve autor pfiebírá koncepty z literární teorie (stylistika, rétorika), fiadí je do vzájemn˘ch vztahÛ a vytváfií osnovu konstrukce pojmu poetiky. Jaké schéma takto vzniká, mÛÏeme ukázat na struktufie knihy. ¤azení pojmÛ jde od názvu kapitoly, kter˘ tvofií nûkolik klíãov˘ch pojmÛ, ty jsou dále urãeny na základû nûkolika odvozen˘ch charakteristik (vlastností, typÛ v˘razov˘ch prostfiedkÛ) a ty jsou nakonec definovány. Tak je napfiíklad kapitola nazvaná Styly rozdûlena na prvky styl, spojitost, umûfienost; podkapitola spojitost na plynulost versus spletitost, sevfienost, ubíhající versus periodick˘ styl, a napfiíklad sevfienost je definována „syntaktick˘mi vlastnostmi“, „jde v ní o míru skladebného sepûtí vût a vûtn˘ch ãlenÛ“. Vzniká tak pomûrnû pevné schéma, které není více neÏ doplÀováno pfiíklady z dûl ãesk˘ch historikÛ druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století. „Empirická práce“ se pak zuÏuje na dokumentování obecn˘ch kategorií a jejich vzájemn˘ch vztahÛ; ty nevycházejí ze samotné anal˘zy textÛ, ale jakoby byly „dány zvnûj‰ku“ na základû „instrumentária“ odpovídajících disciplín. V úvodu autor sám poznamenává, Ïe „velké mnoÏství úryvkÛ z dûl“ má ãtenáfi brát jako „pomÛcku i jako pfiíjemné osvûÏení“. DÛsledkem v‰ak je, Ïe se tím stírá analytick˘ potenciál empirického materiálu, a pro argumentaãní linii textu se tak stává naprosto pfiebyteãn˘m a pouze „zpestfiujícím“ prvkem. Mûla-li by b˘t tématem knihy poetika ãeského dûjepisectví, musela by b˘t strukturována právû na základû specifiãnosti ãeského historiografického kontextu své doby. AutorÛv cíl, deklarovan˘ na nûkolika místech (s. 247), se v‰ak od takto chápaného titulu knihy vzdaluje. Je ohraniãen na jedné stranû „prvky, které poetizují historikÛv text“, na druhé stranû „nástroji k jejich anal˘ze“. Naplnûní tûchto dvou kategorií, jejichÏ vzájemn˘ vztah není v knize vÛbec reflektován, pak není nepodobné autorem odmítané „taxonomii“. PfiestoÏe nepochybnû pfiedstavuje jeho originální vklad, pfiiná‰í opût nûkolik problémÛ. V knize jsou v jednotliv˘ch kapitolách pfiedstavovány koncepty, které autor tfiídí, uspofiádává a zafiazuje do pfiipravené struktury. Tento postup mu umoÏÀuje na jedné stranû reflektovat ‰irokou ‰kálu pfiístupÛ k „poetice“ historického díla, na stranû druhé v‰ak celkovou koncepci knihy zahlcuje mnoÏstvím pojmÛ z rÛzn˘ch


RECENZE_2_2006

10.1.2007

KAREL ŠIMA

11:18

Stránka 259

RECENZE A REFLEXE

[ 259 ]

disciplín a my‰lenkov˘ch smûrÛ, které na mnoha místech neumoÏÀují více neÏ generalizující zjednodu‰ená tvrzení. V ãásti vûnované vyprávûní, která vede genetickou linii historické narace „od nepamûti“ po legendární staÈ Lawrence Stona Návrat vyprávûní, se napfiíklad doãteme, Ïe „koncepãní inovace takzvané nové historie [s odkazem na ‰kolu Annales] souznûly s v˘boji postmoderny“, a tak M. Foucault „ve Slovech a vûcech odmítl pfiedstavu kontinuity v dûjinách a nahradil ji pouhou následností velk˘ch formací, které nazval epistémami“ (s. 145). Problém kontinuity, resp. diskontinuity v dûjinách, resp. „nedûjinách“, pfiedstavuje ve Foucaultov˘ch textech bezesporu zásadní otázku, pfiesto je pfiinejmen‰ím zavádûjící dávat jej do souvislosti s „v˘boji postmoderny“, ‰kolou Annales, pfiípadnû s Lyotardovou Postmoderní situací. Obdobná „krátká spojení“ lze najít na mnoha místech a ãasto skrytû propojují kategorické konstrukce znaãnû vzdálen˘ch diskurzivních kontextÛ. PouÏiji-li autorovy strategie „dokumentace pfiíkladem“, je moÏné uvést napfiíklad konstrukci kategorie „autorského zpfiítomnûní“ na základû odkazu na Gustava Droysena, G. R. Eltona a jeho Practice of History (1967), Cambridge Introduction to Narrative a Barthesovu monografii o Micheletovi (s. 209). Konstrukce kategorického aparátu tak vykazuje znaãn˘ eklekticismus, jenÏ jí ubírá nejen na pfiesvûdãivosti, ale pfiedev‰ím na logické konzistenci vzhledem k ústfiedním otázkám knihy. Práce ve své dobû jistû vlivné nitranské ‰koly stylistiky, klasická díla Jakobsona, Mukafiovského, Topolského, Droysena, Rüsena, Ricœra, Collingwooda ãi práce Markovy, Va‰íãkovy, Bene‰ovy mohou pfiedstavovat jistû v˘znamn˘ zdroj vymezování koncepce „poetiky historikova textu“, v˘sledek tím v‰ak také mÛÏe ztratit na soudrÏnosti, uváÏíme-li zvlá‰tû základní problémy tématu knihy. Oãividná absence hlub‰í teoretické reflexe (na úkor „metodické“, popfi. „metodologické“) je nejzjevnûj‰í v pasáÏích vûnovan˘ch „francouzské postmodernû“ nebo „americkému literárnímu kriticismu“. Vzhledem k prvnímu jmenovanému se jedná o jiÏ zavedená uãebnicová schémata doplnûná o „prázdné odkazy“ jako v pfiípadû zmiÀovaného R. Barthese a jeho Diskurzu historie (s. 15). To v‰ak není v ãeské historické produkci nic neobvyklého. Vût‰í problém v‰ak vzhledem k tématu knihy tvofií reflexe proudu historiografické anal˘zy, jehoÏ nejznámûj‰ím pfiedstavitelem je Hayden White. Jeho práce, „vrchol této tendence“ (s. 16), jsou sice v knize nûkolikrát zmiÀovány a reprodukovány, pozornost je v‰ak vûnována spí‰e dÛvodÛm, které vedly k jejich celosvûtovému interdisciplinárnímu uznání. Whitovy pojmy a pfiedev‰ím jeho epistemologická v˘chodiska autor ve své konstrukci témûfi vÛbec nereflektuje. Podobnû je to s diskusemi navazujícími na Whitovu Metahistory v 80. a 90. letech, které se koncentrovaly pfiedev‰ím na problém moÏnosti poznání historické reality a postavení narace vÛãi nûmu. Oznaãení „epigonÛ“, ktefií „téma vût‰inou spí‰e rozmûlÀovali, neÏ obohacovali“ (s. 17), nemÛÏeme rozhodnû pouÏít pro autory, jako jsou Frank R. Ankersmit, Hans Kellner nebo Allan Megill. Pfiedev‰ím v dobû debat nad vztahem postmoderny a historie (v první


RECENZE_2_2006

[ 260 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 260

2/2006

polovinû 90. let) se tato skupina autorÛ zformovala do proudu narativistické teorie dûjin,1 která nejen dále propracovávala a posunovala narativní anal˘zu, ale pfiedev‰ím ji dala do souvislosti s problémy „postmoderní“ kritiky, zpochybÀující dichotomie objektivity/subjektivity, reality/fikce, dûjin/minulosti, vûdy/umûní, pojmy autora ãi díla. Tuto kritickou reflexi bohuÏel v knize M. ¤epy nenalezneme. AutorÛv postoj, naznaãen˘ v úvodu pojmenováním „rovnocennosti kognitivního a poetického rozmûru“ historického poznání a vyvstávající na mnoha místech textu,2 v tomto smûru rozhodnû neproblematizuje základní otázky vûdeckosti, resp. literárnosti historického díla, které si sám autor klade. Pfiesto je kniha Milana ¤epy sv˘m zpÛsobem cenná. Pfiedev‰ím pfiedstavuje pfiístupy a témata, která byla aÏ dosud v ãeské historické produkci buì naprosto neznámá, nebo stála na okraji zájmu.3 Souãasnû v‰ak ukazuje, Ïe ãesk˘ historiografick˘ diskurz nepro‰el hlub‰í diskusí nad touto problematikou, která jiÏ dnes není v dominantním smûru euroamerické teorie dûjin pfiedmûtem debat, a Ïe se tento deficit zpochybnûní hranic vlastní disciplíny stále vrací a zasahuje do aktuálních sporÛ a kontroverzí. Karel ·ima

1 Tyto pfiístupy shrnuje sborník A New Philosophy of History, (edd.) FRANK ANKERSMIT, HANS KELLNER, Chicago 1995. 2 Jako pfiíklad rozpaãitosti autora uvaÏujícího nad postavením autora lze uvést zaãátek kapitoly Ráz: „Autor usilující o objektivní pohled na pfiedmût svého zájmu, jako napfiíklad vûdec, pracuje s pojmov˘m jazykem, protoÏe nedÛvûfiuje subjektivnû zabarven˘m v˘razÛm, o nichÏ se domnívá, Ïe brání, ãi dokonce znemoÏÀují správné uchopení zkoumaného pfiedmûtu. Nûkdo ov‰em mÛÏe povaÏovat za vhodnûj‰í pro vystiÏení skuteãnosti záÏitkov˘ v˘raz.“ (s. 65) Problém intencionality autora se pak neustále vrací v komentáfiích k jednotliv˘m historikÛm, napfiíklad: „Rozhoduje také autorÛv zámûr. Jako vhodn˘ pfiíklad k doloÏení tohoto tvrzení se nabízejí práce Jana Slavíka. Pro tohoto historika se rozprava stala bytostnou formou vyjádfiení. Sv˘m naturelem byl teoretik, polemik, eklektik.“ (s. 105) 3 Zde je moÏné zmínit cenné pasáÏe pfiedev‰ím z kapitoly ¤ád, Figury nebo Autor.


RECENZE_2_2006

10.1.2007

11:18

Stránka 261

RECENZE A REFLEXE

[ 261 ]

Krzysztof Benyskiewicz, Mieszko Bolesławowic. Źródła i tradycja historiograficzna, Kraków 2005, Towarzystwo Naukowe „Societas Vistulana“, 230 s., ISBN 83-88385-56-9 Polsk˘ kralevic Mû‰ek a jedin˘ syn Boleslava Smûlého nepatfií právû k nejznámûj‰ím osobnostem polského stfiedovûku a pfiiznejme rovnou, Ïe do ‰ir‰ího povûdomí vstoupil vlastnû jen svou záhadnou smrtí roku 1089. Pak uÏ lze doplnit pouze rok 1069, kdy se Mû‰ek narodil, o deset let pozdûji (1079) putoval za otcem do uherského exilu, aby se roku 1086 vrátil do Krakova a po dal‰ích dvou letech (1088) se oÏenil s dcerou kyjevského kníÏete Vsevoloda. Staãí to v‰ak na monografii, obzvlá‰tû kdyÏ autor obe‰el fatální spor s biskupem Stanislavem, pfiestoÏe ten rozhodl o pádu Boleslava II. a následném Mû‰kovû vyhnanství? Názory se patrnû budou rÛznit, nicménû urãitou shodu je moÏné pfiedpokládat alespoÀ v jednom, totiÏ Ïe Krzysztof Benyskiewicz pfiiblíÏil osudy ne‰Èastného kralevice pozoruhodnû nápadit˘m zpÛsobem. Vûdom si nepatrného rozsahu pramenné základny, nesnaÏil se o násilné doplÀování bíl˘ch míst, n˘brÏ pokou‰el se o citliv˘ v˘klad dobového my‰lení, v nûmÏ Mû‰ek nemûl pfiedem urãenou roli. Zatímco Gallus Mû‰ka velebil, s odstupem pí‰ící Mistr Kadlubek chápal kralevicovu vraÏdu jako pfiirozen˘ trest za otcovy hfiíchy. Mistr Kadlubek odbyl Mû‰ka letmou poznámkou na okraji,1 mnoho zajímavého v‰ak nepfiiná‰í ani Gallus, kter˘ si na Boleslavova syna vy‰etfiil celou kapitolu.2 Nበzpravodaj sice mladého kralevice popsal jako sympatického mládence, jemuÏ nebyla upírána dûdická práva, a proto si k vládnoucímu kníÏeti Vladislavu Hefimanovi vytvofiil pfiátelsk˘ vztah, zároveÀ v‰ak nedokázal nabídnout hodnovûrn˘ komentáfi k jeho pfiedãasné smrti. S mnohoslibn˘m odkazem na tehdy kolující fieãi poznamenal, Ïe jacísi nepfiátelé ve strachu, aby nemstil kfiivdy spáchané na otci, otrávili nápoje a Ïe jeho spolustolovníci vyvázli jen zázrakem. Krzysztof Benyskiewicz si uvûdomil, Ïe Gallus proti sobû stavûl kruté pfiíbûhy dynastií panujících v ¤í‰i, âechách nebo na Rusi a vlídné, bezmála idylické pomûry

1 Magistri Vincentii dicti Kadlubek Chronica Polonorum 20.15, (ed.) MARIAN PLEZIA, Monumenta Poloniae Historica Nova series XI, Kraków 1994, s. 59: „Non multo uero post inaudito correptus langore Boleslaus mortem sibi consciuit, set et unicus eius filius Mesco in primo pubertatis flore ueneno emarcuit. Sic tota Boleslai domus sancto penas Stanislao exsoluit. Quia sicut nullum bonum irremuneratum, sic nullum malum impunitum.“ 2 Galli Anonymi Cronicae et Gesta ducum sive principum Polonorum I.29, (ed.) KAROL MALECZY¡SKI, Monumenta Poloniae Historica Nova series II, Kraków 1952, s. 55–56.


RECENZE_2_2006

[ 262 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 262

2/2006

v Polsku. Hrdinou jeho díla ale nebyl Mû‰ek, n˘brÏ Boleslav Kfiivoúst˘, takÏe ve‰kerou ‰patnost ztûlesÀoval Kfiivoústého (polo)bratr Zbyhnûv. Nemohl proto odsoudit Mû‰ka ani Boleslava Smûlého a jiÏ vÛbec nemohl pfiipustit, aby podezfiení z (nikdy neobjasnûné) vraÏdy ulpûlo na otci Boleslava Kfiivoústého. Vypomohl si tedy obratn˘mi chvalozpûvy, v nichÏ se nenápadnû rozplynulo v‰e kníÏecímu dvoru nemilé a spolu s ním i skuteãné Mû‰kovy osudy. Základní GallÛv komentáfi doplÀují krátké záznamy v krakovsk˘ch letopisech, ani ty v‰ak nic nemûní na skuteãnosti, Ïe Mû‰ek zÛstává tajemnou osobnosti stfiedoevropsk˘ch dûjin 11. století. A nejen to. Úporná snaha o lep‰í pochopení relevantních souvislostí, zejména pak proslulé hádky krakovského biskupa Stanislava a Boleslava Smûlého, zanechala v˘razn˘ otisk v polském dûjepisectví. Kromû legendární práce Tadeusze Wojciechowského3 se autor musel vyrovnat s úvahami Karola Maleczyƒského4 a Tadeusze Grudziƒského,5 vstoupil do diskuse s Jerzym Mularczykem6 a Janem Powiersk˘m7 a vzdor úvodní proklamaci sledoval literaturu ke genezi kultu svatého Stanislava,8 takÏe BenyskiewiczÛv Mû‰ek obãas pfiipomíná nekoneãné (nicménû velmi pouãné) putování od pramenÛ k literatufie a zpût. Pomineme-li úvod a závûr, Krzysztof Benyskiewicz rozdûlil svÛj komentáfi mezi ãtyfii hlavní kapitoly, z nichÏ první (v duchu tradice, av‰ak s nev‰ední dÛkladností) probrala dikci písemn˘ch pramenÛ, druhá se pokusila pfiiblíÏit Mû‰kovo dûtství aÏ po nedobrovoln˘ odchod do Uher, tfietí ãást autor vûnoval událostem roku 1086 a koneãnû poslední stránky vyplnilo rozjímání nad v˘znamem uzavfieného sÀatku a samozfiejmû neãekanou smrtí, která k nemalé úlevû krakovského dvora vyfie‰ila nástupnickou otázku. Krzysztof Benyskiewicz pfiedem a vûdomû rezignoval na klasicky vystavûn˘ Ïivotopis a prozíravû dal pfiednost peãlivému studiu tfiech magick˘ch kfiiÏovatek v Mû‰kovû Ïivotû, tedy osudové triádû 1079, 1086 a 1088 s nepfiehlédnuteln˘m dÛrazem na kralevicÛv návrat v roce 1086, k nûmuÏ se váÏe více neÏ tfietina textu. To je pfiirozené. Rok 1086 se stal jak˘msi místem, kde se rozhodovalo o budoucnosti piastovské monarchie. Na stranû jedné Mû‰ek a dûdická práva, jejichÏ váhu

3 TADEUSZ WOJCIECHOWSKI, Szkice historyczne jedynastego wieku, Kraków 1904, Poznaƒ 20042. 4 KAROL MALECZY¡SKI, Boles∏aw III Krzywousty, Wroc∏aw-Warszawa-Kraków-Gdaƒsk 1975. 5 TADEUSZ GRUDZI¡SKI, Boles∏aw Âmia∏y-Szczodry i biskup Stanis∏aw. Dzieje konfliktu, Warszawa 1982. 6 JERZY MULARZCYK, Od Boles∏awa Chrobrego do Boles∏awa Rogatki. Studia polemiczne, Wroc∏aw 1994. 7 JAN POWIERSKI, Kryzys rzàdów Boles∏awa Âmia∏ego. Polityka i jej odzwierciedlenie w literaturze Êredniowiecznej, GdaÀsk 1992. 8 Pfiíkladem budiÏ MARIAN PLEZIA, Dooko∏a sprawy Êwi´tego Stanis∏awa. Studium êród∏oznawcze, Kraków 2003 (práce v‰ak byla dopsána jiÏ v roce 1978).


RECENZE_2_2006

10.1.2007

MARTIN WIHODA

11:18

Stránka 263

RECENZE A REFLEXE

[ 263 ]

násobila zjevná i skrytá podpora uherského krále Ladislava, na stranû druhé polsk˘ kníÏe Vladislav Hefiman se sotva jednoroãním synem Boleslavem. A za jiÏní hranicí právû pomazan˘ král âechÛ a PolanÛ Vratislav, kter˘ platil za spojence císafie Jindfiicha IV. Ten zase podporoval uherského kralevice ·alamouna, coÏ vadilo Ladislavovi, a aby toho nebylo málo, své zájmy mûl v Polsku také velik˘ kníÏe kyjevsk˘ Vsevolod. Závûrem a jen pro úplnost dodejme, Ïe v Ïilách polského knûÏice Boleslava kolovala (po matce Juditû) pfiemyslovská krev. Spletenûj‰í prÛseãík stfiedoevropsk˘ch dûjin si snad ani nelze pfiedstavit. TûÏko se pak divit, Ïe rok 1086 vstoupil do moderní polské mytologie a Ïe jiÏ dávno obrostl neprostupn˘mi hou‰tinami divok˘ch i podmaniv˘ch spekulací, v nichÏ zbloudily celé generace historikÛ. Ne tak Krzysztof Benyskiewicz, jenÏ se striktnû drÏel v˘povûdi pramenÛ a (v mezích moÏného) vcelku pfiesvûdãivû prokázal, Ïe rozhodujícím hráãem roku 1086 byl král Ladislav, kter˘ si na Vladislavu Hefimanovi vynutil Mû‰kÛv návrat i pfiíslib nástupnictví. Mladiãk˘ Boleslav tak rázem klesl mezi ãekatele, a kdyÏ uhersk˘ protektor domluvil politick˘ v˘hodn˘ sÀatek s kyjevskou knûÏnou, krakovsk˘ dvÛr patrnû sáhl ke krajnímu fie‰ení. BenyskiewiczÛv stfiízliv˘ v˘klad pÛsobí vûrohodnû a pro ãeského ãtenáfie nepostrádá jist˘ pÛvab, neboÈ se vyrovnává s údajnou ãeskou intervencí. Ta byla chápána buì jako pfiímá svrchovanost ãeského krále nad Polskem, nebo alespoÀ nad Krakovskem, jako dÛkaz tributární závislosti Slezska, nebo novûji jako plán, kter˘ mûl zmafiit Mû‰kovy dûdické nároky.9 Poslední verzi v‰ak autor v˘slovnû a bez sebemen‰ích rozpakÛ odmítl jako dokonale zmateãnou.10 Pozoruhodn˘ rozmûr událostí roku 1086 dává zapomenout na dûjiny národní a spí‰e zdÛrazÀuje ‰ir‰í historick˘ obzor stfiední Evropy. Tomu by mûla odpovídat citovaná literatura, jenÏe právû v poznámkách pod ãarou ãeká na zájemce trpké zklamání. Pfiíkladnou anal˘zu písemn˘ch pramenÛ sice doplÀují trefné postfiehy k dosud vysloven˘m názorÛm, ty se v‰ak aÏ na zanedbatelné v˘jimky vztahují k domácí produkci, zatímco znalost (napfiíklad) novûj‰í ãeské literatury zaãíná i konãí u ‰patnû citované monografie Vratislava Vaníãka.11 Bez v˘hrad nelze pfiijmout ani do textu vsazené latinské citáty a bodov˘ v˘ãet rÛzn˘ch moÏností v˘kladu, jeÏ naru‰ují plynulost ãetby i argumentaci samotnou. Benyskiewiczova Mû‰ka uvedl do ãeské historiografie Josef Îemliãka a dostál tak své povûsti neobyãejnû seãtûlého a na slovo vzatého znalce. Souãasnû ale

9 V tomto smyslu se vyjádfiil JOSEF ÎEMLIâKA, Pfiemyslovci. Jak Ïili, vládli a umírali, Praha 2005, s. 301–302. 10 Dále srov. KRZYSZTOF BENYSKIEWICZ, Mieszko Boles∏awowic, s. 126 nebo je‰tû dÛraznûji s. 130. 11 VRATISLAV VANÍâEK, Vratislav II. (I.). První ãesk˘ král. âechy v dobû evropského kulturního obratu v 11. století, Praha 2004.


RECENZE_2_2006

[ 264 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 264

2/2006

umocnil rozpaky, které se vzná‰ejí nad zpÛsobem, jak˘m na pfiíslu‰ná díla odkazuje. Îemliãkovy citace se pravidelnû omezují na pouh˘ v˘ãet jmen a spisÛ, coÏ snad mûlo jist˘ v˘znam v „hladov˘ch letech“ pfied rokem 1989, ve vûku internetu a symbolick˘ch hranic se v‰ak tento zpÛsob historikova fiemesla jeví ponûkud ne‰Èastn˘m. Nadto není vÛbec jasné, co a proã autofii tvrdí, takÏe (mírnû zlomyslnou parafrází jedné Îemliãkovy glosy) se po ãtenáfii Ïádá, aby probíral poznámku po poznámce a rozjímal, co se tím vlastnû chtûlo fiíci. A v˘sledek? BohuÏel dosti tragick˘, neboÈ se skuteãnou znalostí Benyskiewiczov˘ch úvah by si Josef Îemliãka musel uvûdomit, Ïe temnou (podle Îemliãky dokonce nefiádnou a ‰patnostmi obtûÏkanou) osobností polsk˘ch dûjin 11. století nebyl Mû‰ek II.,12 n˘brÏ Boleslav Smûl˘, a Ïe právû tak zpozdilé se jeví úvahy o dûdick˘ch nebo nástupnick˘ch dohodách mezi Vladislavem Hefimanem a Vratislavem.13 Dopovûzeno slovy Jeana Paula, pfiání sice mÛÏe b˘t otcem my‰lenky, ne v‰ak dÛkazem. Josef Îemliãka se k Benyskiewiczovû spisu vrátil je‰tû v krátké anotaci, kterou uzavfiel v˘zvou ke studiu, zejména v souvislosti s polskou korunou Vratislava II.14 Proã ne. Mû‰kovy osudy v podání Krzysztofa Benyskiewicze skuteãnû nabízejí novou perspektivu. A je‰tû nûco. Pokud Josef Îemliãka myslel svou proklamaci váÏnû, moÏná se jiÏ na webov˘ch stránkách polsk˘ch medievistÛ nedoãteme, Ïe „dyskutujàc nad zagadnieniem pierwotnej korony królów polskich Îemliãka zbyt wiele spraw przemilcza∏ bàdê przeinaczy∏, by jego wywód by∏ przekonywajàcy“.15 Nemá to zapotfiebí. Josef Îemliãka a je‰tû více Mû‰ek z pera Krzysztofa Benyskiewicze. Martin Wihoda

12 Ostatnû nûãeho takového si nev‰iml ani GERARD LABUDA, Mieszko II król polski (1025–1034). Czasy prze∏omu w dziejach paƒstwa polskiego, Kraków 1992. 13 Dále srov. JOSEF ÎEMLIâKA, „Polská koruna“ Vratislava II. aneb ãím ho (ne)mohl obdafiit Jindfiich IV. Glosy ke stfiedovûké korunovaãní problematice, ââH 104/2006, s. 1–45. Benyskiewiczova práce je citována v poznámce 55 na s. 36. 14 Vy‰la v ââH 104/2006, s. 422–423. 15 www.mediewistika.net/wihoda.pdf, zde pfiedev‰ím s. 30–41 (citace ze s. 41).


RECENZE_2_2006

10.1.2007

11:18

Stránka 265

RECENZE A REFLEXE

[ 265 ]

František Šmahel, Cesta Karla IV. do Francie 1377–1378, Praha 2006, Argo, 400 s., ISBN 80-7203-765-X

Nejnovûj‰í kniha Franti‰ka ·mahela nemá zcela tradiãní strukturu. Prolog a Epilog rámují rozsáhlej‰í kronikáfiské vyprávûní, jak˘si úheln˘ kámen, na nûmÏ je celá práce vystavûna. Jde totiÏ o pasáÏe z Velk˘ch francouzsk˘ch kronik, popisující, kterak se vydal císafi a král Karel IV. ke dvoru svého pfiíbuzného, krále Francie, a jak tato cesta a pfiijetí na spfiáteleném dvofie probíhaly. Dal‰í, rozsáhlou ãást knihy pak pfiedstavují hloubkové, zkoumavé pohledy t˘kající se vizuální, ceremoniální a hmotné stránky této vrcholné schÛze. V prologu s názvem Lucemburkové a Francie 1355–1378 se autor vydal pfieváÏnû stezkami politické historie, nezapomínaje v‰ak ani na mnohé strukturální záleÏitosti t˘kající se panování a dvora císafie Karla IV. a na opaãné stranû dvorského prostfiedí francouzského krále Karla V. Zaãíná se ov‰em komplikovan˘m dûtstvím malého Václava-Karla, jeho pobytem na francouzském dvofie – cenn˘mi jsou úvahy o vzdûlání. Následující v˘klady patfií Francii na prahu stoleté války, pfiiãemÏ „politická spoleãnost“ tohoto království je ilustrována na základû procesu Roberta z Artois a iluminace s ním související. A zde pfiichází ke slovu jedna z nejsilnûj‰ích stránek probírané knihy – ·mahel vsadil na prameny ikonografické, které pouÏívá jako ilustrace pro svÛj v˘klad, a naopak de‰ifrováním obrazového materiálu své poznání a vhled do dané problematiky a doby zásadním zpÛsobem obohacuje. Tato práce s obrazem, jeho splynutí se slovem, má zfietelnû „francouzsk˘“ charakter, bez ohledu na francouzsko-lucembursko-ãesko-nûmeckou látku knihy. Rodinné pomûry ãeského krále Jana, jeho smrt na kresãack˘ch pláních, mládí pozdûj‰ího Karla IV. i druhého hlavního aktéra pozdûj‰í pafiíÏské schÛzky, dauphina Karla z Valois, vystupují na dal‰ích stranách pomocí umûfieného a srozumitelného jazyka. Autor dokáÏe stejnû jako dûje francouzské charakterizovat i pomûry v ¤í‰i, na jejíÏ pÛdû se oba protagonisté poprvé oficiálnû setkali v roce 1356 (Mety). Popisuje první politické úspûchy Karla IV., jeho korunovaci na císafie v ¤ímû roku 1355, politiku vÛãi Francii, rituál bohosluÏby i banketu, kter˘ byl organizován podle hierarchie obsaÏené v Karlovû Zlaté bule. Jeho pozornost opût zaujme postava dauphina Karla, mûstské i selské povstání, jeÏ zachvátilo Francii, boje s Anglií na konci 50. let a pfievzetí vlády Karlem, nyní jiÏ v pofiadí pát˘m, v roce 1364 (opût se zamûfiením na rituály – pohfieb Jana II. a korunovace nového panovníka). Následuje text o rekonstrukci francouzské fií‰e Karlem V., jejím vnitfiním ústrojí,


RECENZE_2_2006

[ 266 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 266

2/2006

intelektuálním prostfiedí dvora, popisuje se ov‰em také PafiíÏ s královsk˘mi stavbami a dal‰ími náleÏitostmi stejnû jako dal‰í sídla dynastie. To v‰e tvofií nepochybnou pfiípravu pro líãení pozdûj‰í náv‰tûvy, a ãtenáfi tak získává cenn˘ vhled do daného prostfiedí. Francouzská zku‰enost téÏ nepochybnû ovlivnila Karlovu stavitelskou ãinnost v hlavním mûstû ãeského království. Autor proto seznamuje s jejími konturami a pfiipomíná také díla vzdálenûj‰í a vzdálená – Karl‰tejn a Tangermünde. V‰ímá si stykÛ s Francií, Karlov˘ch nejv˘znamnûj‰ích dvofianÛ a diplomatÛ, seznamuje se strukturou praÏského dvora a mocensk˘mi mechanismy. Neunikají mu ani obfiadné události, pfiedev‰ím korunovace samotného Karla a jeho manÏelek, podobnû i velká politická setkání, jichÏ se císafi zúãastnil. Pak jiÏ pfiichází k náhlému rozhodnutí o cestû do Francie a k jejímu popisu. Dal‰í stránky zaujímá pfieklad Relace Velk˘ch francouzsk˘ch kronik. Autor uÏil star‰í práci Jakuba Pavla, kterou v‰ak zásadním zpÛsobem doplnil a upravil na základû nov˘ch poznatkÛ. Text je bohatû doplnûn dobov˘mi iluminacemi. V epilogu pod názvem Odezvy a dohry pafiíÏského summitu F. ·mahel hodnotí poslední léta vlády Karla V. Moudrého († 16. záfií 1380), zastavuje se u papeÏského schizmatu, jeho odezvy v Praze a následné císafiovy smrti († 29. listopadu 1378). Struãnû pak shrnuje v˘voj schizmatu a pfiipomíná setkání Václava IV. s francouzsk˘m králem Karlem VI. na jafie 1398 v Reme‰i. Poslední oddíl knihy s názvem Exkursy, sondy a etudy pfiiná‰í celou fiadu zdánlivû disparátních záleÏitostí, které v‰ak mistrnû doplÀují „pilotní“ text a ãtenáfii poskytují skuteãn˘ poÏitek z hlubok˘ch ·mahelov˘ch prÛhledÛ do stfiedovûké minulosti. Ukazují také, jak˘m smûrem se ubírá autorovo my‰lení a jak precizní dokáÏe b˘t ve snaze uchopit problém a fie‰it jej s pouÏitím znaãné nápaditosti a kombinaãní schopnosti. Nejdfiíve pojednává o samotném prameni, tzn. o Velk˘ch francouzsk˘ch kronikách. Nemalou pozornost vûnuje obrazové v˘bavû rÛzn˘ch rukopisÛ kronik, osvûtluje právní postavení francouzského krále v jeho fií‰i a symbolick˘ v˘znam úkonÛ spojen˘ch s pfievzetím královské hodnosti, zab˘vá se francouzsk˘mi hierarchick˘mi fiády a nejvy‰‰ími úfiady a institucemi. V jeho podání oÏívají prÛvody a vjezdy králÛ Francie a také koÀstvo v‰ech druhÛ a barev, jeÏ uÏíval dvÛr a velmoÏi. Vyzná se ve zpÛsobech oblékání rÛzn˘ch vrstev, v pokr˘vkách hlavy, korunách, obutí, hávech prelátÛ i livrejích sluÏebníkÛ. A opût jde o kombinaci ikonografick˘ch pramenÛ s písemn˘mi a tfiebas i archeologick˘mi. PfiibliÏuje vzhled královského paláce s gotick˘m zázrakem Saint Chapelle a místo pobytu císafie pfiipravené zvlá‰tû a jen pro nûj. Podobnû se vûnuje dal‰ím místÛm, kde fií‰sk˘ vládce také krátce pob˘val: Louvre a Vincennes. Vhledy do intimních zvyklostí mocn˘ch jsou neménû hluboké a zasvûcené. TotéÏ se t˘ká zasedacích pofiádkÛ na banketech a hostinách a samotného stolování, vãetnû rozliãn˘ch druhÛ nádob a náãiní pfiitom uÏívan˘ch. Rozklady menu hostin a popisy umûleck˘ch


RECENZE_2_2006

10.1.2007

LIBOR JAN

11:18

Stránka 267

RECENZE A REFLEXE

[ 267 ]

produkcí, vãetnû inscenace dobytí Jeruzaléma, tamtéÏ provozovan˘ch, vystupují z textu vizuálnû a s pfiíchutí mnoha vÛní i barev. Ze stínu vûkÛ se probouzejí ve ·mahelovû líãení i pfiekrásné dary a relikvie, jimiÏ byli císafi, jeho syn a ãlenové doprovodu poctûni. Franti‰ek ·mahel zde ukazuje, Ïe je mistrem detailu zafiazeného do velk˘ch soufiadnic celku, Ïe nevytváfií fantaskní obrazce ãi jen pro efekt stepané hypotézy, n˘brÏ s pln˘m zaujetím vykresluje na základû detailní moÏnosti pravdûpodobné obrazy jsoucna. Jeho kniha je jako stfiedovûk˘ oltáfiní triptych, neokouzluje v‰ak jen jasn˘mi barvami a zfieteln˘mi konturami s vûdomím teologického pozadí, n˘brÏ také tím, Ïe si lze pfiedstavit dfievorubce kácejícího strom a tesafie pfiipravujícího dfievûnou desku podobnû jako v‰echny drtiãe a míchaãe barev i zlatiãe vyklepávající tenké plí‰ky. Svou komplexností ukazuje cestu ven z domácí uzavfienosti k evropské ãi svûtové otevfienosti a lze jí jen popfiát brzké pfieklady do cizích jazykÛ. Libor Jan


RECENZE_2_2006

[ 268 ]

10.1.2007

11:18

Stránka 268

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

2/2006

Martin Nejedlý, Fortuny kolo vrtkavé. Láska, moc a společnost ve středověku, Praha 2003, Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 426 s., ISBN 80-86493-08-3

Pokud u nás nûkdo pí‰e o „jiném stfiedovûku“, je to Martin Nejedl˘. Není ani divu, své ‰kolení si prohloubil v dílnû Jacquese Le Goffa, mistra nanejv˘‰ povolaného. JiÏ fiadu let jeho dílãí studie pfiedznamenávaly zrození knihy v mnoha ohledech ojedinûlé i pozoruhodné. Bral jsem ji v poslední dobû do ruky dosti ãasto, a pfiesto se osmûluji k ní vyslovit se znaãn˘m zpoÏdûním. Je tomu tak i proto, Ïe jsem si musil nejprve ujasnit, z jakého úhlu pohledu k této knize pfiistupovat. Je v ní skryto mnoho uãenosti, a pfiesto nejde o vûdeckou publikaci v bûÏném slova smyslu. Posléze mne z rozpakÛ vysvobodil sám autor, kter˘ podle vlastních slov knihu koncipoval „jako odlehãenou, ale rovnocennou paralelu ryze odborn˘ch statí i doktorské disertace“, která by mohla poslouÏit jako pomÛcka k obãasnému oÏivení v˘uky i dal‰ím uãitelÛm dûjepisu (s. 9–10). Prameny, o nûÏ se opírá, zaãlenil pfiímo do pfiíbûhÛ, aby tím jednak zv˘‰il svÛj autorsk˘ vklad a jednak ponechal ãtenáfiÛm pootevfiená vrátka k pfiípadné vlastní interpretaci. Byl si pfiitom vûdom, Ïe pfiedkládá jen jeden z mnoha zpÛsobÛ vyprávûní o minulosti. Pokusím se ozfiejmit, o jaké vyprávûní jde. Za svÛj vznik knihy v tu vût‰í, tu men‰í mífie vdûãí sv˘m nakladatelÛm. Seriál ãlánkÛ, kter˘ Martin Nejedl˘ publikoval od roku 1999 v Historickém obzoru, se autorovi i nakladateli ukázal b˘t nosnou základnou pro celou knihu.1 âtyfii pfiíbûhy-kapitoly nemají na první pohled mnoho spoleãného. Historie o Meluzínû dodala knize titul i prÛvodce v‰emi kapitolami, jímÏ se stal Philippe de Mézières, rytífi a literát v jedné osobû. Tak tomu chtûl sám autor, kter˘ z nûho uãinil stfiedov˘ svorník klenby v‰ech ãtyfi pfiíbûhÛ (s. 347–348). Tûchto pojítek je ale mnohem více. Nejen Philippe, ale i Jan z Arrasu, autor Historie o Meluzínû, historik Jean Froissart a básník Eustache Deschamps se co chvíli objevují v‰ude a nûkdy i v neãekan˘ch souvislostech. Jako by tu‰il, Ïe kniha potfiebuje více tmelu, Martin Nejedl˘ pouÏívá opakovanû nûkterá slova i motivy, ãímÏ tûkavého ãtenáfie nutí hledat jejich smysl. Bez rejstfiíku to není snadné, a je proto ãasto tfieba v knize listovat, jde-li napfiíklad o „marmousety“, ktefií se zde vyskytují jednak jako

1 Vedle seriálu ãlánkÛ o Václavu IV. a panské jednotû (Historick˘ obzor 10–11/1999–2000) mám na mysli i staÈ âechy a âechové oãima dvou francouzsk˘ch básníkÛ 14. století, Historick˘ obzor 9/1998, s. 2–7.


RECENZE_2_2006

10.1.2007

FRANTIŠEK ŠMAHEL

11:18

Stránka 269

RECENZE A REFLEXE

[ 269 ]

oznaãení skupiny rádcÛ Karla V., jednak ve své star‰í podobû groteskních figurek v droleriích rukopisÛ ãi na chrliãích gotick˘ch katedrál.2 Není to v‰ak na ‰kodu, protoÏe autorovy zámûry tím vystupují o to zfietelnûji. JelikoÏ autor, jak jiÏ víme, ãtyfilístek sv˘ch pfiíbûhÛ koncipoval jako paralelu k vlastním odborn˘m pracím, na nûÏ v PrÛvodci po edicích pramenÛ a základní literatufie odkazuje, jako by tím recenzentÛm naznaãoval, kde mají pfiípadnû hledat pfiíleÏitost pro hnidopi‰ské v˘tky a uplatnûní své uãenosti. Jeho návod vezmeme se v‰ím v‰udy, takÏe badatelsk˘ pfiínos, a ten je skuteãnû nemal˘, nalezne zmínku pouze v poznámce.3 Tím není fieãeno, Ïe s odborn˘m ãtenáfiem Martin Nejedl˘ nepoãítal. Naopak, snad právû on nejspí‰e docení, co v‰e se mu podává na bohatû prostfieném stole s nevtíravou noblesou. Pak uÏ ani pfiíli‰ nesejde na tom, co se v knize objevuje proti prÛpravn˘m studiím navíc. Pfii‰el tu autor s nov˘m v˘kladem úsloví „pojíst calet s nûk˘m“, nebo se s ním setkáme jinde?4 Uvádím to pouze pfiíkladem, abych naznaãil, Ïe posuzování jednotlivin by nikam nevedlo. Módní slovo „pfiíbûh“ má v knize Martina Nejedlého blízko k pÛvodnímu smyslu, tzn. k vyprávûní, které se vzdaluje odborné próze. Posly‰me, jak zaãíná ãtvrt˘ z pfiíbûhÛ: „Za podzimních veãerÛ roku 1389 ru‰il hrobové ticho zvlá‰tní cely pafiíÏského klá‰tera celestinÛ jen lehk˘ skfiípot brku a obãasné zapraskání plamínku lampy. V koutû pod velk˘m kfiíÏem z tmavého dfieva se u písafiského pultíku hrbil dvaa‰edesátilet˘ muÏ.“ (s. 342) Tak pfiece pí‰e romanopisec. JestliÏe úvod navozuje historickou ãetbu z 19. století, pak dal‰í text se spí‰e blíÏí pfieskakovaní a pfieskupování ãasov˘ch rovin i motivÛ, které je bûÏné u mnohem pozdûj‰ích románÛ. Nebude bez uÏitku vysledovat postup sujetu v zapoãaté ãetbû 4. kapituly: 1) Po identifikaci „starého“ muÏe v autorovi Snu starého poutníka následují Ïivotní osudy Philippa de Mézières vãetnû spojnic k âechám císafie Karla IV.; 2) Pfiechod do období vlády Václava IV. uvozuje struãn˘ v˘ãet pramenÛ Václava IV., z nichÏ se zvlá‰tní pozornosti dostává droleriím z králov˘ch rukopisÛ; 3) Na fiadu pfiichází první klíãová skladba o podkoním a Ïáku. Jeho anonymní básník nás zve k procházce Prahou kolem roku 1405, v dobû, kdy se na vûãnost odebrali v‰ichni

2 Abych jin˘m hledání usnadnil, vysvûtlení lze nalézt na s. 239. V knize jsem napoãetl nejménû ‰est vyobrazení tûchto bizarních postaviãek. 3 Vedle francouzsky vydan˘ch prací jde zejména o studie v ââH, které jsem jako redaktor doporuãil k tisku: Kroniky Jeana Froissarta a jejich snaha o hierarchické uspofiádání svûta, ââH 94/1996, s. 506–510; Poezie Eustacha Deschampse jako historick˘ pramen 14. století, ââH 96/1998, s. 26–71; Meluzinsk˘ m˘tus a rodová povûst LucemburkÛ, ââH 98/2000, s. 693–736. Dále srov. Froissartovy Kroniky, diplomatick˘ materiál a heroldové, in: Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et Historica 2, 1995 (Z pomocn˘ch vûd historick˘ch 12), s. 91–102; Historie, literatura, politika: Meluzínino prokletí, in: Pater familias. Sborník pfiíspûvkÛ k Ïivotnímu jubileu Prof. Dr. Ivana Hlaváãka, Praha 2002, s. 249–269. 4 Autor v tomto i v jin˘ch pfiípadech vyuÏil uÏiteãné publikace Slovo a dûjiny, Praha 1980, s. 110–111.


RECENZE_2_2006

[ 270 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 270

2/2006

hlavní protagonisté, Jan z Arrasu, Phillippe de Mézières, Eustach Deschamps a snad i Jan Froissart; 4) Básník nás nejprve provází do staromûstsk˘ch krãem, jednoho z míst smíchové kultury. Zde se mimo jiné bylo moÏné dozvûdût o Václavov˘ch noãních toulkách, coÏ prÛvodci-Básníkovi dává pfiíleÏitost pfiiblíÏit krále i potíÏe jeho vládnutí; 5) S opilci se vydáváme do praÏsk˘ch ulic a uliãek, jejichÏ domovní znamení a jména vzbuzují (dodnes) oprávnûnou zvûdavost; 6) Pfii procházce Prahou nemÛÏeme minout Ïidovské ghetto a T˘nsk˘ chrám, kde, jak jinak, BásníkÛv zrak mimo jiné upoutali diví muÏi na konzolách; 7) Poté, trochu unaveni, zabrousíme do jedné z hospod kolem Staromûstského rynku, které dfiíve, stejnû jako dnes, byly plné cizincÛ. Zde se bylo moÏné dozvûdût noviny z dalek˘ch krajÛ, vãetnû dûní ve Francii za vlády Karla VI., u nûhoÏ jiÏ naplno propuklo ‰ílenství; 8) OsvûÏení chladem, ãi spí‰e pivem, o nûmÏ se nám rovnûÏ dostane pouãení, se dostáváme na trÏi‰tû, pfiiãemÏ básník staãí vnímat pestrost barev i krásu Ïen; 9) Pfies KarlÛv most pfiejdeme na Malou Stranu, sídla vznûtlivého arcibiskupa s literárními sklony. Jan z Jen‰tejna je jiÏ pût let po smrti, jeho pÛtky a rozepfie s králem Václavem v‰ak zÛstávají v Ïivé pamûti. Kupodivu jsme v‰ak pfii procházce Prahou kolem roku 1405 nepotkali ani mistra Jana, ani pokfiikující studenty kolem Jeron˘ma PraÏského. Hus se tu mihne jen jako kritik erotick˘ch maleb. Pouze cizinec a svûta znal˘ cestoval Guillibert de Lannoy si pfiece jen pov‰iml, Ïe pro „jakéhosi kazatele jménem Hus“ je rozdûleno celé království. Básník zÛstává autorov˘m i ãtenáfiov˘m prÛvodcem také v druhé kapitole, která nás vrací do doby vlády Karla IV. a jeho mladého nástupce. Ve tfietí kapitole Básník Podkoního a Ïáka pfiedává ‰tafetu panu Smilovi Fla‰kovi z Pardubic. Dál netfieba pokraãovat, je zfiejmé, Ïe si Martin Nejedl˘ poãíná jinak, neÏ je bûÏné v odborné próze, a Ïe své barvité stfiípky navléká jako ‰ÀÛru pestr˘ch korálkÛ. Nabízí se rovnûÏ pfiirovnání ke kaleidoskopu, v nûmÏ se jedním pohybem mÛÏe z t˘chÏ souãástí vytvofiit jin˘ obraz. Nejprve jsem si pov‰iml, moÏná ne právû vhodnû, skladby závûreãné kapitoly, jejíÏ motivy se mi z kompoziãního hlediska jevily sice umnû, leã pfiece jen ponûkud nepfiehlednû propojené. Z toho je‰tû nelze vyvozovat, Ïe bychom se s obdobn˘mi postupy nemohli setkat v pfiedchozích kapitolách. Tfietí ãást druhé kapitoly, pojednávající o lesku a stínech orthezského hradu Gastona Phéba, hrabûte z Foix a Béarn, napfiíklad rovnûÏ zaãíná ve stylu historické ãetby pro dlouhé zimní veãery: „Majitel hostince U Mûsíce, pano‰ Ernauton du Pin, mûl v prosinci roku 1388 spoustu starostí. V‰echny slu‰nûj‰í komnaty uÏ pronajal bohat˘m nocleÏníkÛm, ktefií se do Orthezu sjeli na svatomikulá‰ské a vánoãní oslavy.“ (s. 166) Také jednotlivé epizody, tentokrát vût‰inou nabité pozoruhodn˘mi dûji aÈ jiÏ celozemského nebo jen místního dosahu, jsou na sebe napojeny jako krouÏky vánoãního fietûzu. Jinak ale má celá druhá kapitola pevnou a prÛzraãnou ãasovou linii vypl˘vající z chronologické návaznosti Froissartov˘ch bojÛ a lásek. JestliÏe ze zvûdavosti


RECENZE_2_2006

10.1.2007

FRANTIŠEK ŠMAHEL

11:18

Stránka 271

RECENZE A REFLEXE

[ 271 ]

nakoukneme do prÛpravné studie Martina Nejedlého v âeském ãasopise historickém, s nemal˘m údivem zjistíme, Ïe na rozdíl od bûÏného úzu jde o zcela rozdílné texty. Nበúdiv se rychle zmûní v obdiv k na‰emu autorovi, s jehoÏ hrdiny cestujeme po zemích západní Evropy a o jejichÏ chvalitebn˘ch i otfiesn˘ch skutcích se dozvídáme z mistrnû pfieloÏen˘ch míst Froissartov˘ch dûl. Odborná studie mÛÏe i nemusí b˘t ãtenáfii po ruce, do té míry je tato kniÏní kapitola sobûstaãná, kdo se v‰ak chce potû‰it i pouãit, zachová se po mém zpÛsobu. Zb˘vající dvû kapitoly, v nichÏ autor objasÀuje vznik Historie o Meluzínû a pfiibliÏuje Ïivotní osudy básníka Deschampse prostfiednictvím jeho ver‰Û, jiÏ netfieba zkoumat postupy stylistické anatomie. Znovu by vy‰lo najevo, Ïe Martin Nejedl˘ vytváfií zvlá‰tní útvar historické prózy. Ne‰etfií pfiitom perlami, které nûkdy velkoryse rozhazuje, tfiebaÏe jin˘m by staãily pro tucet drobností do jubilejních a konferenãních sborníkÛ. RecenzentÛm tím práci vûru neulehãil. Mají ãi nemají zji‰Èovat, která nova by nemûla v odborné literatufie zapadnout a které v˘sledky francouzského bádání se tu jako na talífii nabízejí v‰em zatím marnû hledajícím pouãení? Tato de‰ifrace nepfiichází v úvahu, neboÈ by k dílu musel vzniknout komentáfi, na kter˘ autor vûdomû rezignoval. Martin Nejedl˘ se vût‰inou zab˘vá obtíÏnû ohraniãitelnou oblastí v˘zkumu, pro kterou má francouz‰tina slovo „imaginaire“. MÛÏeme se v‰ak spokojit v ãe‰tinû obvyklou „imaginací“, neboÈ i tak snad bude zfiejmé, jak obtíÏnû je uchopitelné a vyslovitelné, co je v pozadí literárních textÛ a obrazov˘ch v˘povûdí. Jeden subjekt se tu pokou‰í vnofiit do druhého, interpret se snaÏí rozpoznat, co autor sám moÏná chtûl (nebo nechtûl) fiíci navíc ãi zahalenû. Imaginace podnûcuje imaginaci. Kde zaãíná a kde konãí tvÛrãí pronikání k dosud nepoznanému? Martin Nejedl˘ si je zrádn˘ch okrajÛ propastí dobfie vûdom, sám nejednou pfiímo ãi nepfiímo varuje pfied prvoplánov˘m ãtením stfiedovûk˘ch literárních památek. Neobyãejnû pÛsobiv˘m doprovodem knihy jsou její ilustrace. Martin Nejedl˘ celá léta shromaÏìuje a uchovává neotfielé v˘tvarné v˘jevy, kter˘ch znalecky vyuÏívá na mnoha místech své knihy. Napoãítal jsem jich na 240, z toho 27 barevn˘ch na kfiídov˘ch pfiílohách ke kaÏdé kapitole. Jejich soupis bych uvítal, zvlá‰tû pokud by obsahoval téÏ signatury a folia rukopisÛ. Z pfiipojen˘ch popisek je zfiejmé, Ïe nemají jen zdobit knihu. Znamenit˘ je zvlá‰tû ucelen˘ soubor ilustrací k Historii o Meluzínû, jemuÏ se oprávnûnû dostalo i samostatné pozornosti v odborném ãasopise.5 Autor se zpravidla nespokojuje pouhou popiskou a ve v˘stiÏné zkratce vysvûtlí spojitost s textem i s jeho hrdiny, anebo alespoÀ upozorní na pfiíznaãn˘

5 MARTIN NEJEDL¯, Od krásné dívky aÏ k hadÛm a drakÛm. Promûny víly Meluzíny a jejich odraz v ikonografii stfiedovûk˘ch pramenÛ, Archeologické rozhledy 54/2002, s. 457–494.


RECENZE_2_2006

[ 272 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 272

2/2006

detail. Nelitoval pfiitom úsilí dobrat se vzácn˘ch snímkÛ, jak˘m je napfiíklad usmívající se andûl na portálu reme‰ské katedrály, o kterém rád ver‰oval Eustach Deschamps. Jen nedopatfiením se stalo, Ïe kleãící Filip Smûl˘ se ocitl v knize zdvojenû (s. 128, 136), naopak v pfiípadû jiného vyobrazení (s. 277) by se slu‰elo uvést, Ïe Ïenou utlaãující svého muÏe prvoplánovû byla Sokratova Xantippa. Také pfii v˘bûru ilustrací k poslední (ãeské) kapitole Martin Nejedl˘ dbal na to, aby ãtenáfii pfiedloÏil málo známé námûty. Experimentu se u nás doma pfiíli‰ nepfieje. Martin Nejedl˘ tu nejen odváÏnû, ale i po náleÏité pfiípravû vykroãil hned o dva kroky vpfied. Závûrem si proto kladu otázku, zda máme pfied sebou nov˘ Ïánr historické ãetby, velmi svÛdné pro následovníky, souãasnû v‰ak o‰idné pro v‰echny, jimÏ chybí slovesné umûní a znalosti Martina Nejedlého. Nevyluãuji, Ïe tomu tak bude. V kaÏdém pfiípadû se v‰ak tato kniha nápaditû a zámûrnû vymyká z fiady. Franti‰ek ·mahel


RECENZE_2_2006

10.1.2007

11:18

Stránka 273

RECENZE A REFLEXE

[ 273 ]

Palgrave Advances in Renaissance Historiography, (ed.) Jonathan Woolfson, Basingstoke 2005, Palgrave Macmillan, 317 s., ISBN 1-4039-1239-4; 1-4039-0117-1

V roce 1948 vydal Wallace K. Ferguson svou epochální knihu The Renaissance in Historical Thought, v níÏ popsal v˘voj názorÛ na renesanci v západním historickém my‰lení od 15. století a sm˘‰lení samotn˘ch humanistÛ aÏ po 20. a 30. léta 20. století a „vzpouru medievistÛ“.1 Jeho kniha je charakteristická obrovsk˘m zábûrem a pfiehledem po historiografii italské, nûmecké, francouzské a anglo-americké. V jistém smyslu se na tuto práci snaÏí navázat kniha vydávaná v nové edici nakladatelství Palgrave Macmillan Palgrave Advances. Její název by mohl znamenat, Ïe se vûnuje historiografii vznikající v renesanci. Ve skuteãnosti se v‰ak tento sborník ãlánkÛ zamûfiuje na poslední pÛlstoletí v˘voje historiografie renesancí a humanismem se zab˘vající. Jejím editorem je Jonathan Woolfson, jenÏ se vûnuje pfiedev‰ím anglickému humanismu na konci 15. a v 16. století. V úvodních slovech se snaÏí pfiedstavit potfiebnost takového historiografického pfiístupu: pfies postmoderní kritiku historie i historiografie vidí v renesanci poãátky na‰í periodizace dûjin i poãátky „moderního pfiístupu k psaní historie“. Tím se historici v bádání o renesanci mohou vracet ke sv˘m vlastním intelektuálním základÛm. PfiestoÏe je koncept renesance stále kritizován a napadán, vût‰ina autorÛ jej stále vyuÏívá, i kdyÏ se do nûj snaÏí vloÏit rÛzné v˘znamy. Kniha samotná je rozdûlena na tfii ãásti, které se vûnují rozdíln˘m tématÛm: v první ãásti jsou zastoupeny obecnûj‰í studie vûnující se pfiehodnocení vlivu Jacoba Burckhardta a roz‰ífiení renesance v Evropû i za jejími hranicemi, v druhé ãásti jsou obsaÏeny ãlánky zab˘vající se renesanãním humanismem a poslední ãást podává pfiehled témat renesanãní historiografie. Hned v prvním pfiíspûvku se Jonathan Woolfson vûnuje jedné ze závaÏn˘ch otázek, a to vlivu epochálního díla Jacoba Burckhardta Die Kultur der Renaissance in Italien (ostatnû tato kniha a její interpretace jsou zmiÀovány ve vût‰inû dal‰ích pfiíspûvkÛ). Burckhardtovo dílo bylo mnohokrát kritizováno, zvlá‰tû v první pÛli 20. století. To bylo zapfiíãinûno, jak se domnívají jiÏ Ferguson a je‰tû silnûji Hans Baron, skuteãností, Ïe nebylo dobfie interpretováno: ãasto se braly v potaz do

1 WALLACE K. FERGUSON, The Renaissance in Historical Thought. Five Centuries of Interpretation, Cambridge (Mass.) 1948; T¯Î, Humanist Views of the Renaissance, American Historical Review 45/1939, s. 1–28.


RECENZE_2_2006

[ 274 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 274

2/2006

extrémÛ dovedené názory Burckhardtov˘ch nástupcÛ (napfiíklad v názorech na sekulárnost tehdej‰í spoleãnosti). Baron se nadto domníval, Ïe ani postoj Burckhardta ke stfiedovûku (jako protikladu renesance) nebyl tak vyhranûn˘ a pouze skuteãnost, Ïe jeho pfiipravované svazky o kultufie stfiedovûku nebyly publikovány, zpÛsobila tuto pfiedstavu jeho následovníkÛ. V urãitém smûru tak Baron je‰tû více zmírnil urãité Fergusonovy v˘tky.2 Tyto problémy rovnûÏ fie‰í Woolfson a podobnû jako Baron se snaÏí dokázat, Ïe Burckhardtova pfiedstava renesance není tak jednoznaãnû sekulární, jak byla ãasto prezentována. BurckhardtÛv koncept modernity, kter˘ Baron nazval nejv˘raznûj‰ím leitmotivem celé knihy,3 je Woolfsonem velmi podstatnû relativizován s poukazem na to, Ïe sám Burckhardt nepfiijímal tento koncept dogmaticky a v modernismu vidûl projevy „historick˘ch sil“, které mohou dovést jeho svût k záhubû (s. 16). Dal‰í koncepty Burckhardtova pojetí pfiedstavují znovuzrození antiky, v nûmÏ v‰ak nevidûl pfiíãinu renesance, ale pouze její podporu, a v˘voj individua (a individuality) ãlovûka – spoleãnû se státem „jako umûleck˘m dílem“ tvofií tyto tfii pojmy první tfii kapitoly Burckhardtovy knihy a stejnû tak i poslední podkapitolu Woolfsonovy studie. Ten vidí BurckhardtÛv dÛraz na individuum v jeho snaze o útûk od historick˘ch vkladÛ jeho berlínsk˘ch kolegÛ a jeho „typicky ‰v˘carskou“ solidaritu se zku‰eností italsk˘ch mûstsk˘ch státÛ. Naopak Baron ve své více neÏ ãtyfiicet let staré studii chápal BurckhardtÛv dÛraz na jednotlivce jako dÛsledek vlivu Goetha a také teorií 18. století zdÛrazÀujících zapojení obyvatel mal˘ch mûstsk˘ch státÛ do politického Ïivota a jejich následného moÏného útûku od „nevdûãného“ vefiejného Ïivota k Ïivotu soukromému, kter˘ je podle Barona „nezbytn˘m základem pro kulturní aktivity“.4 Burckhardt sv˘m dÛrazem na jednotlivce, uvádí Woolfson, zmûnil nazírání na renesanci, která byla dosud spojována pfiedev‰ím s literaturou a obrodou antiky (s. 17). Baron i Woolfson sledují ovlivnûní Burckhardtov˘ch názorÛ jeho vlastním Ïivotem a souãasnou politickou i kulturní situací. Ta se projevila jak v dÛrazu na jednotlivce (podle Barona se Burckhardt utíkal do soukromí pfiedev‰ím z dÛvodÛ nesouhlasu s politick˘m v˘vojem a s obavami z tehdej‰ích demokratick˘ch tendencí v evropsk˘ch revolucích 19. století, v nichÏ vidûl pfiedev‰ím nebezpeãí pro kulturu, nástup mas apod.), tak v pomûru k politickému v˘voji. Je zajímavé, Ïe Burckhardt i díky v˘‰e zmiÀovanému postoji k revolucím kladl dÛraz pfiedev‰ím

2 W. K. FERGUSON, The Renaissance, s. 194, 204; HANS BARON, Burckhardt’s „Civilization of the Renaissance“. A Century after Its Publication, Renaissance News 3/1960, s. 207–209 (v upravené verzi Limits of the Notion of „Renaissance Individualism“: Burckhardt After a Century, in: T˘Ï, In Search of Florentine Civic Humanism. Essays on the Transition from Medieval to Modern Thought, Princeton 1988, s. 155–181). 3 H. BARON, Burckhardt’s Civilization, s. 213. 4 H. BARON, Burckhardt’s Civilization, s. 218.


RECENZE_2_2006

10.1.2007

ANTONÍN KALOUS

11:18

Stránka 275

RECENZE A REFLEXE

[ 275 ]

na signorie a despoty, ktefií pro nûho pfiedstavovali v˘vojové stadium státu nejpfiíhodnûj‰í pro rozvoj kultury. V tomto názoru se od nûho radikálnû odklonil Hans Baron (i kdyÏ Burckhardtovu práci nijak v˘raznû neodsuzuje a spí‰e se ji snaÏí bránit jako stále platnou pfiedev‰ím v názorech na modernost renesance), kter˘ povaÏoval za vrchol renesanãní státnosti rozvoj republik a republikánského my‰lení, z nûhoÏ se také zrodil humanismus (sám Baron byl v tomto názoru silnû ovlivnûn vlastními váleãn˘mi záÏitky).5 PfiestoÏe se Woolfson snaÏí o pfiívûtivûj‰í pohled na Burckhardtovu knihu, oznaãil ji za mnohdy ambivalentní a plnou protikladÛ. Ve své kritice se ve finální verzi neodli‰uje pfiíli‰ od kritiky Fergusonovy z roku 1948 (oba napfiíklad v˘slovnû zmiÀují nepfiítomnost ekonomick˘ch problémÛ), i kdyÏ v nûkter˘ch oblastech se konceptuálnû odli‰ují (Ferguson napfiíklad kritizuje pfiehnan˘ dÛraz na individualismus a s ním spojené „irreligion of Renaissance society“, kdeÏto Woolfson zmiÀuje ambivalentnost jeho pfiístupu k náboÏenství v jeho ztvárnûní jako „dÛleÏité míry modernity“). Jacob Burckhardt v˘razn˘m zpÛsobem ovlivnil a stále ovlivÀuje bádání o renesanci. To je patrné i z dal‰ích pfiíspûvkÛ: mnozí autofii mají stále potfiebu vypofiádat se s dûdictvím této práce. Robert Black ve svém ãlánku kritizuje pfiedev‰ím Burckhardtovu statickou pfiedstavu období 1300–1600 a ani nepfiijímá jeho idealistickou koncepci „ducha doby“ zaloÏenou na Hegelovi; pfiesto v‰ak oceÀuje jeho v˘znam v ovlivnûní diskurzu o renesanci a humanismu, neboÈ v‰ichni jeho kritici (i „vzboufiení medievisté“) psali v jeho kategoriích a opírali se o nû (s. 97–101). Judith Brownová znovu, stejnû jako editor sborníku, ve svém ãlánku o gender history poukazuje na problematiku Burckhardtovy teze o „rovnosti tfiíd“ a pfiedev‰ím o rovnosti muÏÛ a Ïen (s. 177). RovnûÏ John Jeffries Martin nalézá v Burckhardtovi (a stejnû tak v Baronovi) problém pro svou oblast zájmu, a to pro náboÏenství, které podle Martina oba odsouvají stranou svého zájmu (s. 194). Martin se vûnoval Burckhardtov˘m tezím i v nûkolika dal‰ích studiích. Pfiedev‰ím v ãlánku z roku 1997 se Martin zamûfiuje na pfiijímání Burckhardtovy teze o individualismu a jeho zrodu za renesance. Poukazuje i na nejnovûj‰í trendy v historiografii

5 HANS BARON, The Crisis of the Early Italian Renaissance. Civic Humanism and Republican Liberty in an Age of Classicism and Tyranny, Princeton 1955–1966; T¯Î, A Struggle for Liberty in the Renaissance. Florence, Venice, and Milan in the Early Quattrocento, American Historical Review 58/1953, s. 265–289, 544–570. Jeho nejv˘znamnûj‰í studie jsou soubornû vydány v knize In Search of Florentine Civic Humanism. Essays on the Transition from Medieval to Modern Thought, Princeton 1988. O Baronovi a jeho tezích existuje jiÏ rozsáhlá literatura, srov. alespoÀ RICCARDO FUBINI, Renaissance Historian: The Career of Hans Baron, Journal of Modern History 64/1992, s. 541–574; JAMES HANKINS, The „Baron Thesis“ after Forty Years and some Recent Studies of Leonardo Bruni, Journal of the History of Ideas 56/1995, s. 309–338; AHR Forum, American Historical Review 101/1996, s. 109–144; CHRISTOPHER S. CELENZA, The Lost Italian Renaissance. Humanists, Historians, and Latin’s Legacy, Baltimore-London 2004, s. 36–38.


RECENZE_2_2006

[ 276 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 276

2/2006

(vlastnû jiÏ od vzpoury medievistÛ ve 20. letech v ãele s Charlesem Homerem Haskinsem), které pfied nedávnou dobou smûfiovaly k „novému historicismu“ a k pfiedstavû Stephena Greenblatta o „Renaissance self-fashioning“. Pokou‰í se v‰ak nabídnout vlastní variantu fie‰ení Burckhardtovy otázky v˘voje individua; formování subjektivity a individualismu na základû novû definovan˘ch morálních kategorií.6 Podle Warrena Boutchera Burckhardtovo dílo na dlouhou dobu petrifikovalo pfiístup k renesanãní literatufie z pozice klasického filologa, jimiÏ byli i jeho následovníci, ale i v˘bûr pramenÛ pro bádání o literatufie (i kdyÏ to lze pfiipsat právû jeho následovníkÛm). Jistou odpovûdnost Boutcher také pfiipisuje Micheletovi, jehoÏ dílo je v souvislosti s Burckhardtem analyzováno (s. 215–216). A koneãnû Riccardo Fubini poukazuje na nesprávnou interpretaci Burckhardta, kter˘ podle jeho slov rozhodnû nebyl ‚základním teoretikem pojmu renesance‘ a sám naopak ideu renesance, tedy obnovení antické kultury, povaÏoval za ménû v˘znamnou, jak prokázali Woolfson a pfiedev‰ím Baron. Fubini chápe pozdûj‰í interpretaci Burckhardta jako pfiíli‰ dogmatickou, o coÏ sám Burckhardt v Ïádném pfiípadû neusiloval. Ten si naopak byl vûdom svého subjektivního pojetí (s. 118–119). Burckhardtovy teze jsou stále velmi inspirativní a velká vût‰ina souãasn˘ch historikÛ renesance cítí potfiebu vyrovnávat se s jeho odkazem. Podobnû jako autofii pfiíspûvkÛ do tohoto sborníku tak ãiní i Christopher Celenza, kter˘ dokonce tvrdí, Ïe od díla tohoto ‰v˘carského historika nebyla vydána Ïádná podstatnû inovující interpretace renesance.7 AÈ jiÏ lze s Celenzou souhlasit nebo nikoli, Burckhardt zanechal na interpretaci renesance podstatnou stopu. Na úvodní studii navazují dva pfiíspûvky, které se zamûfiují na renesanci z obecnûj‰ího hlediska, ale tentokráte je to hledisko geografické. David Abulafia pí‰e o roz‰ífiení renesance v jiÏní Itálii (s. 27–51), ale i mimo ni, a Peter Burke se zamûfiuje na vztah renesanãní Evropy a zbytku svûta. David Abulafia, kter˘ vûnoval italskému jihu a vÛbec celému Stfiedomofií pfieváÏnou vût‰inu své vûdecké dráhy, zaãíná svÛj v˘klad o literatufie u normansk˘ch králÛ a pfiedev‰ím sicilského krále Fridricha II. (jak zaãínal svou knihu i Burckhardt), jemuÏ se i Abulafia vûnoval

6 JOHN MARTIN, Inventing Sincerity, Refashioning Prudence: The Discovery of the Individual in Renaissance Europe, American Historical Review 102/1997, s. 1309–1342. Podobnû jako Greenblatt z literárního hlediska pfiistoupila k tomuto problému na pfiíkladu Jana Pannonia MARIANNA D. BIRNBAUM, The Orb and the Pen. Janus Pannonius, Matthias Corvinus, and the Buda Court, Budapest 1996; TÁÎ, Janus Pannonius’ Italianate Self-Fashioning, in: La civiltà ungherese e il cristianesimo, (edd.) István Monok, Péter Sárközy, Budapest-Szeged 1998, s. 199–207. Je‰te více zdÛrazÀuje BurckhardtÛv individualismus Hans Baron v pfiepracované verzi své studie z roku 1960 – H. BARON, Limits of the Notion of „Renaissance Individualism“, s. 167–175. 7 C. S. CELENZA, The Lost Italian Renaissance, s. XI–XII.


RECENZE_2_2006

10.1.2007

ANTONÍN KALOUS

11:18

Stránka 277

RECENZE A REFLEXE

[ 277 ]

podrobnûji jinde. Ve své biografii Fridricha II. oslabil v˘znam císafiova dvora, kter˘ byl pr˘ jen odleskem dvorské kultury NormanÛ a také ménû grandiózní neÏ za jeho anjouovsk˘ch nástupcÛ.8 KaÏdopádnû to bylo za Fridricha II., kdy bylo centrum království pfieneseno ze Sicílie do Neapole, kde císafi zaloÏil univerzitu, z níÏ mûli vycházet pfiedev‰ím právníci. Stejnû tak ‰koly v Capui mûly navazovaly na dfiívûj‰í rétorickou tradici. Pro Abulafiu jsou samozfiejmû mnohem v˘znamnûj‰í pozdûj‰í panovníci 14. a 15. století, zvlá‰tû Robert Moudr˘, Alfons „Velkorys˘“ a Ferdinand (Ferrante) I., v˘znam pfiikládá i chvilkové vládû „dobrého krále Reného“, jeÏ znamenala pfiísun francouzsk˘ch idejí a rytífiské kultury.9 V otázkách historiografie vidí poãátky zájmu o renesanãní Neapol u Burckhardta, Symondse a pfiedev‰ím Gotheina v jeho pokusu o ‰iroké sociální dûjiny na konci 19. století; v˘znamn˘m autorem byl i Benedetto Croce. Zájem u dal‰ích historikÛ budila pfiedev‰ím doba aragonsk˘ch králÛ Alfonse a Ferranta a jejich knihovna, tisky, poezie, hudba na jejich dvofie apod. DÛleÏit˘m historiografick˘m tématem, které Abulafia pfiíli‰ nezmiÀuje, je skuteãnost, Ïe na jihu Apeninského poloostrova bylo jediné italské království: tento fakt v˘raznû ovlivnil humanistickou literaturu politického zamûfiení, coÏ kromû mnoha jin˘ch prokazují politická díla Franceska Patriziho a anal˘zy Leslieho Smithe.10 Abulafia pfiiãítá velkou váhu rozsáhlému královskému dvoru, kter˘ umoÏÀoval patronát umûní a humanismu. Nezapomnûl také pfiipomenout, Ïe to byl právû jih Itálie, kter˘ pfiispûl k ‰ífiení italské renesance na dal‰í místa evropského kontinentu, aÈ jiÏ k tomu pfiispûly rodinné vazby (Uhry, ·panûlsko), ãi zvlá‰tní politická situace (Francie). Pro uherské bádání, které ãeského ãtenáfie jistû eminentnû zajímá, pfiipomíná Abulafia pouze práce publikované anglicky ãi nûmecky a vûnující se Vitézovi a Pannoniovi a uherské královské knihovnû.11 Peter Burke se ve svém pfiíspûvku (s. 52–70) vûnuje tématu, které rozh˘balo historickou obec teprve v posledních nûkolika desítkách let. Je jím vztah „renesanãní Evropy a svûta“, tedy v‰eho, co je povaÏováno za mimoevropské, aÈ jiÏ geograficky, ãi kulturnû. Historici se v posledních dvou desetiletích pokou‰eli „decentralizovat“ nebo „pfieformulovat“ renesanci – dodal bych ‚re-orientovat‘ – na základû dal‰ího sborníku, kter˘ v nakladatelství Palgrave vy‰el v minulém roce12 a doplÀuje seznam

8 JACOB BURCKHARDT, The Civilization of the Renaissance Italy. An Essay, London 1950, s. 2; o kultufie Fridrichova dvora DAVID ABULAFIA, Frederick II. A Medieval Emperor, London 1988, s. 251–289. 9 Srov. téÏ DAVID ABULAFIA, The South, in: Italy in the Age of the Renaissance 1300–1550, (ed.) John M. Najemy, Oxford 2004, s. 224–225. 10 LESLIE S. SMITH, A Notice of the Epigrammata of Francesco Patrizi, Bishop of Gaeta, Studies in the Renaissance 15/1968, s. 99–101, 119. 11 Marianna Birnbaumová, Rózsa Feuerné Tóthová a Csapodiovi. 12 GERALD MACLEAN, Re-Orienting the Renaissance. Cultural Exchanges with the East, Basingstoke 2005.


RECENZE_2_2006

[ 278 ]

10.1.2007

11:18

Stránka 278

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

2/2006

prací s inovujícím pfiístupem, jeÏ Burke vypoãítává. Literaturu, která se tématu renesance a svûta doposud vûnovala, autor dûlí na ãtyfii skupiny. V oddílu „humanisté a svût“ je to jiÏ klasická studie amerického historika Karla Dannenfeldta, která na poãátku 50. let 20. století upozornila na vztah humanistÛ a Egypta. Zájem humanistÛ o ostatní ãásti svûta je doloÏen napfiíklad znám˘m dílem Aenea Silvia Piccolominiho plánujícího popsat cel˘ svût – v‰echny tfii svûtadíly; stihl v‰ak pouze Evropu a Asii. Vlivy ostatních kultur na poãátky renesance jsou podle Burka kromû islámu témûfi mizivé. Islám je v‰ak podstatn˘m zdrojem pro renesanãní kulturu v‰eho druhu – zatím v‰ak chybí celkov˘ pfiehled této problematiky. Vliv opaãn˘m smûrem byl jiÏ studován o poznání více: pfiedev‰ím renesanãní vlivy u osmansk˘ch TurkÛ se staly pfiedmûtem nûkolika studií. Zvlá‰tû období vlády Mehmeda II. a Sulejmana Nádherného poutala pozornost historikÛ. Vlivy napfiíklad v Indii ãi v Africe je‰tû zatím nebyly dostateãnû zkoumány, pfiesto se od 90. let minulého století zájem o exotické krajiny a jejich studium stále roz‰ifiuje. Srovnávací studia jsou pro Burka dÛleÏit˘m fenoménem (odkazuje zde na Webera a Blocha): rád by komparativnû studoval hnutí, která vedla k obnovû urãit˘ch my‰lenek, která mají urãité podobnosti i rozdíly. Na závûr svého pfiíspûvku vyjadfiuje pfiání, aby vznikla syntéza o renesanci ve svûtovém kontextu, aby nedocházelo nejen k pominutí neevropsk˘ch vlivÛ, ale ani k jejich pfieceÀování. Práce pr˘ velmi nároãná, nikoli v‰ak nemoÏná. BurkÛv ãlánek jistû k takovému úsilí vybízí; sám se o nûco takového alespoÀ velmi struãnû pokou‰í ve své Italské renesanci.13 Následující tfii pfiíspûvky Jamese Hankinse, Roberta Blacka a Riccarda Fubiniho, které tvofií druhou ãást sborníku, se vûnují problematice renesanãního humanismu a jejich ãetba je skuteãn˘m intelektuálním záÏitkem. James Hankins (s. 73–96) charakterizuje pováleãnou historiografii humanismu obecnû, ãímÏ navazuje na Fergusonovo dílo, vydané jiÏ témûfi pfied ‰edesáti lety. Je‰tû v pfiedváleãné Evropû se humanismu jako filozofickému proudu vûnovali pfiedev‰ím ital‰tí badatelé – Spaventa, Fiorentino, Croce a Gentile, v Nûmecku pak Ernst Cassirer. Filozofie humanismu byla vidûna jako pfiechod mezi stfiedovûkem a moderní filozofií nûmeckého idealismu. V pováleãné historiografii vidí Hankins dvû zásadní tendence – bádání o humanismu jako literárním a vzdûlávacím hnutí zamûfieném na oÏivení antiky a bádání o filozofii ãlovûka. Pro rozvoj humanistického bádání byli podle Hankinse nejzásadnûj‰í tfii osobnosti pfiedváleãné i pováleãné historiografie, a sice Eugenio Garin, Hans Baron a Paul Oskar Kristeller. Také Christopher Celenza ve své knize The Lost Italian Renaissance povaÏuje tyto historiky za rozhodující pro vnímání italského humanismu

13 PETER BURKE, Italská renesance, Praha 1996, s. 266–274.


RECENZE_2_2006

10.1.2007

ANTONÍN KALOUS

11:18

Stránka 279

RECENZE A REFLEXE

[ 279 ]

a uvaÏování o nûm ve 20. století.14 Eugenio Garin vzbudil pozornost historikÛ dûjepisectví pfiedev‰ím svou popularizací marxistick˘ch idejí Gramsciho a také tím, Ïe navazoval na své pfiedchÛdce, jimiÏ byli ital‰tí myslitelé Giovanni Gentile a Benedetto Croce. Právû ve svém zájmu o Gramsciho Garin navazoval na Croceho. Humanistu vidûl jako pfiedchÛdce osvíceného filozofa a moderního humanisty. Ve své práci vydané v roce 1970 se velmi silnû snaÏil prokázat, Ïe renesance a osvícenství „byly propojeny geneticky a nejen spoleãnou mentalitou“ (s. 76). Podle Hankinse v pováleãném období Garin uvítal teze Hanse Barona, neboÈ se velmi zajímal o roli intelektuálÛ ve spoleãnosti. Hans Baron v 50. letech zpopularizoval svou teorii „obãanského humanismu“ (civic humanism, Bürgerhumanismus), v níÏ zásadní roli pfii zrodu humanismu hráli nejen intelektuálové samotní, ale také politické události pfielomu 14. a 15. století. Podobnû jako u Garina je moÏné u Barona objevit „modernizaãní proces“; podle Hankinse to byla „modernita politická spojovaná se západoevropsk˘m a americk˘m republikanismem“ (s. 77).15 Tfietím velikánem pováleãné historiografie humanismu je podle Hankinse Paul Oskar Kristeller. Jeho pfiispûní k bádání o humanismu aÈ z filozofického ãi literárního hlediska je zcela zásadní. Kristeller, kter˘ své prvotní filozofické a historické vzdûlání získal v Nûmecku, a pfiestoÏe se také pozdûji v Itálii setkával s Gentilem, pfiistupoval k humanismu s vûdom˘m historismem, pokou‰el se o zachycení historického obrazu humanismu „vûdeck˘m“ pfiístupem. Jeho práce, uvádí Hankins, tak byla velmi popisná, uvaÏoval v termínech dlouh˘ch tradic a bránil se kauzálním v˘kladÛm. Jeho pfiístup také jasnû odpoutával bádání o humanismu od politické historiografie; polemizoval s tehdej‰í americkou pfiedstavou humanismu zaloÏenou na materialistick˘ch hodnotách a odmítající náboÏenství a hodnoty duchovní a transcendentální (s. 78–79). KristellerÛv obraz humanismu byl v‰ak statick˘, jak se domnívá i Christopher Celenza, kter˘ právû v této charakteristice vidí nejv˘raznûj‰í rozdíl mezi diachronním pfiístupem Garina a Barona a synchronním pfiístupem Kristellerov˘m, jenÏ se snaÏil popsat humanismus v jeho celistvosti, a proto nikdy nevytvofiil Ïádnou velkou monografii o humanismu obecnû (jeho studie v‰ak zabírají nûkolik svazkÛ).16

14 C. S. CELENZA, The Lost Italian Renaissance, s. 16–57, kde je podrobnû rozpracována ideologická základna práce Garinovy i Kristellerovy. 15 Zde je tfieba pfiipomenout autorovu staÈ, která zachycuje pfiedstavy o pfienosu idejí od obãanského humanismu poãátku 15. století ve Florencii aÏ po angloamerickou tradici republikanismu ve 20. století: JAMES HANKINS, Introduction, in: Renaissance Civic Humanism: Reappraisals and Reflections, (ed.) James Hankins, Cambridge 2000, s. 1–13. 16 C. S. CELENZA, The Lost Italian Renaissance, s. 16–57; pro poãátky Kristellerovy dráhy v Nûmecku a v Itálii srov. jeho komentované vzpomínky: PAUL OSKAR KRISTELLER, MARGARET KING, Iter Kristellerianum: The European Journey (1905–1939), Renaissance Quarterly 47/1994, s. 907–929.


RECENZE_2_2006

[ 280 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 280

2/2006

Robert Black (s. 97–117) a Riccardo Fubini (s. 118–138) se po rozboru Burckhardtova díla vûnují Baronovi a pfiedev‰ím Kristellerovi. U Barona vzbuzuje zájem zvlá‰tû jeho dÛraz na republikanismus a jeho teorie vzniku (a vyuÏití) humanismu v letech ohroÏení florentské svobody aÈ jiÏ ze strany Milána nebo ze strany Neapole na konci 14. a poãátku 15. století. PfiestoÏe Baron se od Burckhardta v mnoha ohledech v˘raznû odli‰uje, jak poznamenal John Najemy17 (a dodává, Ïe Baron byl pro renesanãní bádání ve 20. století tím, ãím byl Burckhardt pro bádání 19. století), Black shledává, Ïe jeho pojetí je stále Burckhardtem silnû ovlivnûno jak v pfiístupu ke kulturním dûjinám (a propojování rÛzn˘ch ãástí kulturní historie), tak ve vymezení jasné hranice mezi stfiedovûkem a renesancí. V tom v‰em a v dal‰ích záleÏitostech vychází pfiímo z burckhardtovské tradice. Podobnû tak Ernst Cassirer, dal‰í z nûmeck˘ch Ïidovsk˘ch filozofÛ zab˘vajících se humanismem, se sv˘m bádáním o individualismu (s. 100), Fubini dokonce nevidí u Barona jen ovlivnûní skuteãnostmi druhé svûtové války, ale podle nûj spojil „paradigma klasického republikanismu s typicky nûmeck˘m dÛrazem na oddanost jednotlivce státu“ (s. 120).18 Paul Oskar Kristeller vzbuzuje u obou historikÛ je‰tû vût‰í zájem. Jeho vliv na renesanãní a humanistické bádání byl obrovsk˘. Black oceÀuje Kristellerovo odmítnutí Burckhardtovy ideje o nové filozofii ãlovûka: Kristeller povaÏoval humanismus spí‰e za literární hnutí; také jeho pfiístup k humanistické zboÏnosti a vztahu k náboÏenství a transcendentnu je velmi závaÏn˘ pfii prosazování nov˘ch trendÛ v humanistickém bádání. Kristeller se vrátil k pÛvodnímu v˘znamu slova humanista – uãitel uãící studia humanitatis – na základû velmi ‰iroké disciplíny (podle vzoru legista, kanonista atd.) pak pojem humanista mÛÏe zahrnovat ‰irokou ‰kálu intelektuálÛ. Fubini také vidí Kristellera jako jednoho z hlavních aktérÛ odmítnutí Burckhardtov˘ch interpretací a má pfiedev‰ím na mysli odmítnutí Burckhardtovy pfiedstavy modernity a dÛrazu na pokrok a spí‰e prosazení smyslu pro tradici objevujícího se v pováleãné historiografii. Nesouhlasí v‰ak s Hankinsovou pfiedstavou, Ïe Kristellerovo dílo pfiedstavuje „radikálnû historizující interpretaci renesanãního humanismu“ – Fubini nechává vût‰í prostor subjektivismu jak v díle Kristellerovû, tak v samotném humanismu, a jako pfiíklad uvádí rétoriku a její individuální projevy. V‰ichni tfii autofii se vypofiádávají s dûdictvím historikÛ, ktefií v˘raznû ovlivnili humanistické bádání ve 20. století. Ve svém rozboru historiografie na nû navazují a zapojují novûj‰í bádání do kontextu jejich dûl. Hankins dûlí nûkteré studie na ty, které se zab˘vají vnûj‰ími vlivy na humanismus – zde uvádí nejen Barona, ale

17 V recenzi v Renaissance Quarterly 45/1992, s. 347–349. 18 Pro názory Baronovy a jeho profesionální kariéru srov. HANS BARON, The Course of My Studies in Florentine Humanism, in: T˘Ï, In Search of Florentine Civic Humanism, s. 182–193.


RECENZE_2_2006

10.1.2007

ANTONÍN KALOUS

11:18

Stránka 281

RECENZE A REFLEXE

[ 281 ]

i dal‰í a novûj‰í knihy Bouwsmy (o vzniku obãanského humanismu v Benátkách na poãátku 16. století) ãi Gouwense (o sacco di Roma jako zlomu pro fiímsk˘ humanismus). Naproti tomu jiná ãást historiografického spektra sleduje vnitfiní zmûny v humanismu: napfiíklad Kingová pí‰ící o benátském humanismu ãi sám Hankins o platonismu a vlivu Platona na italsk˘ humanismus. Hankins dále upozorÀuje na skuteãnost, Ïe vût‰ina humanistÛ v 15. století neslouÏila republikánsk˘m, n˘brÏ monarchick˘m reÏimÛm – na prvním místû je tu rozvoj fiímského humanismu a od 70. let také bádání o nûm (O’Malley, Lee, D’Amico ãi Stinger), ale také o dal‰ích italsk˘ch humanistick˘ch centrech (Neapol, Milán, Ferrara a dal‰í) i centrech zaalpsk˘ch. Rozhodující oblastí pro humanismus bylo vzdûlání a vzdûlávání, jemuÏ byla také vûnována pozornost historikÛ. Zde je to pfiedev‰ím revize skuteãného vyuãování v humanismu provedená Lisou Jardinovou a Anthony Graftonem, práce Paul Grendlera, jenÏ odmítal jejich názory, a to na základû v˘jimeãn˘ch osobností, a Roberta Blacka.19 Forma v˘uky se zfiejmû oproti stfiedovûké pfiíli‰ nezmûnila; pfiíãinou úspûchu humanistÛ a lep‰í znalosti latiny je pravdûpodobnû jejich profesionalismus, jak dokazoval Hankinsem zmiÀovan˘ Douglas Biow, na nûhoÏ v novûj‰í studii chronologicky navazuje George McClure.20 Dílo Anthonyho Graftona povaÏuje autor za jedno z nejv˘znamnûj‰ích pfii odhalování kontextu humanistické vzdûlanosti a vûdy. Na závûr svého pfiíspûvku Hankins nezapomíná na humanistickou historiografii a její topoi (to popsal pfiedev‰ím Eric Cochrane), latinu a její zmûny. Je‰tû v˘znamnûj‰ím je v‰ak pro nûho jiÏ KristellerÛv postulát, Ïe humanismus rozhodnû není protináboÏensk˘, coÏ dokazují ãetné studie 70. let 20. století (Charles Trinkaus a dal‰í). Navazuje na hodnocení Kristellerova díla, dostává se Robert Black ve svém ãlánku k nov˘m interpretacím vzniku a v˘voje raného humanismu. Black je velmi kritick˘ k teorii Ronalda G. Witta, jenÏ ve své knize In the Footsteps of the Ancients definuje humanistu velmi úzce jako toho, kdo se vûdomû snaÏí „imitovat star˘ latinsk˘ styl“. Black vedle sebe staví dvû definice: Kristellerovu a Wittovu. Kristellerova vycházející z definice disciplíny se Blackovi zamlouvá mnohem více z dÛvodÛ dobového pouÏití i ‰ir‰ího zábûru aktivit „humanistÛ“. Wittovo úzké vymezení humanismu a humanistÛ je pro Blacka témûfi nepfiijatelné, i kdyÏ jiní autofii, napfiíklad Margaret Kingová, pfiijímají jeho charakteristiku jako zcela

19 Kromû odkazÛ, které uvádí Hankins, srov. ROBERT BLACK, Education and the emergence of a literate society, in: Italy in the Age of the Renaissance 1300–1550, s. 18–36. 20 DOUGLAS BIOW, Doctors, Ambassadors, Secretaries: Humanism and Professions in Renaissance Italy, Chicago-London 2002; GEORGE W. McCLURE, The Culture of Profession in Late Renaissance Italy, Toronto-Buffalo-London 2004. 21 MARGARET KING, The Renaissance in Europe, Boston 2005, s. IX – Margaret Kingová rozli‰uje „small“, „medium“, a „large“ renaissance z hlediska pfiístupu historikÛ.


RECENZE_2_2006

[ 282 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 282

2/2006

legitimní.21 Také Witt se stejnû jako Grendler stavûl proti tvrzení Jardinové a Graftona, Ïe mezi stfiedovûkem a renesancí nedo‰lo k Ïádné podstatné zmûnû ve vyuãování. Pro nûho to bylo uvedení nov˘ch antick˘ch autorÛ do kurikula, pfii jejichÏ ãetbû museli Ïáci zdokonalit své lingvistické schopnosti.22 Black naproti tomu kritizuje Witta za to, Ïe zmûnu posouvá uÏ pfied rok 1300. Black nachází dÛkazy pro skuteãnost, Ïe k pfieru‰ení fiímské tradice v˘uky gramatiky a rétoriky v 11. století nedo‰lo, jak tvrdí Witt; kaÏdopádnû se shodnou v mínûní, Ïe francouzská kultura 12. století (Haskinsova renesance 12. století) kulturní a intelektuální v˘voj Itálie podstatnû ovlivnila. Black v‰ak fiadí úpadek klasické gramatiky ve Florencii do 13. století a také rozdílné vlivy pafiíÏsk˘ch gramatik a aurelianismu a antick˘ch tradic v˘uky gramatiky v Itálii. Dal‰ím pfiedmûtem sporu je podle Witta ran˘ humanista Lovato Lovati, jenÏ se snaÏil imitovat antiku v reakci proti básním v národních jazycích. Jiní autofii se v‰ak pr˘ (podle Blacka a Virginie Coxová) vûdomû vraceli k Ciceronovi. Spor Blacka a Witta není lehké rozhodovat, zde postaãí upozornit na rozdílné interpretace a na skuteãnost, Ïe Wittovy teorie rozhodnû není moÏné ‰mahem odmítnout, jak dokazuje i jeho dfiívûj‰í v˘zkum.23 Black se ve svém pfiíspûvku ptá, jaké bylo spoleãenské zázemí prvních humanistÛ ve 13. století a dokazuje, Ïe snad jen Brunetto Latini pocházel z v˘znamnûj‰í florentské rodiny. V‰ichni dal‰í vãetnû Lovata, Petrarky, Boccaccia ãi Niccoliho pocházeli ze skromnûj‰ích pomûrÛ. Teprve po roce 1400 se humanismus prosazuje mezi vy‰‰ími vrstvami spoleãnosti (jako pfiíklad poslouÏil Palla Strozzi) a vrcholn˘ humanismus je uÏ zmiÀován jako ideologie elit (Jardinová a Grafton, Martines), coÏ, dodal bych, souvisí i s rozvojem nové dvorské kultury spojené s humanismem, doloÏené v 16. století na pfiíkladu popularity Castiglionova Dvofiana nejen v Itálii, ale po celé Evropû.24 Riccardo Fubini navazuje na své v˘klady o Kristellerovû pfiínosu pro humanistické bádání a tvrdí, Ïe pováleãná historiografie kladla mnohem vût‰í dÛraz na tradici neÏ na Burckhardtovu pfiedstavu náhlého pfiíchodu modernity. Tím do‰lo k prodlouÏení chronologick˘ch koncÛ renesanãního období. V souvislosti s teorií longue durée zmiÀuje pfiedev‰ím Petera Burka, historika vûnujícího se záleÏitostem ekonomick˘m a sociálním a spí‰e odsouvajícího do pozadí my‰lenkové proudy a politické události – ten je ve své závislosti na francouzské ‰kole Annales jak˘msi protikladem americkému a italskému bádání, která jsou silnû ovlivnûna tradiãní

22 RONALD G. WITT, „In the Footsteps of the Ancients“: The Origins of Humanism from Lovato to Bruni, Leiden 2000, s. 505–506. 23 Zde bych odkázal na sborník jeho prací RONALD G. WITT, Italian Humanism and Medieval Rhetoric, Aldershot 2001. 24 Srov. DENYS HAY, The Italian Renaissance in Its Historical Background, Cambridge 19892, s. 203–209.


RECENZE_2_2006

10.1.2007

ANTONÍN KALOUS

11:18

Stránka 283

RECENZE A REFLEXE

[ 283 ]

nûmeckou historiografií (Kristeller, Garin, Baron). Dal‰í problematika, jíÏ se Fubini vûnuje v tomto pfiíspûvku, jeÏ ho ale zajímala i dfiíve, je rétorika a její v˘znam pro rozvoj humanismu. Nûkter˘mi historiky byl rétorick˘ charakter humanistického vzdûlání odmítán; Fubini kritizuje souãasnou historiografii, která pfiistupuje k historii renesance s pfiedstavou uchování tradic a jejich pokraãování, kdyÏ se zab˘vá historií fenoménu znamenajícího jasn˘ rozchod s tradicí (s. 123). Jako pfiíklad uvádí Petrarku, jenÏ byl kdysi oznaãen za „prvního moderního ãlovûka“, dnes v‰ak za pokraãovatele toho, co tu uÏ bylo, jako následník padovského pre-humanismu. PetrarkÛv rozchod se scholastikou a s exegetick˘mi tradicemi byl v‰ak nûãím nov˘m, co bylo následováno dal‰ími humanisty, jako byli pfiedev‰ím Salutati, Poggio, Bruni a Valla.25 Valla je pro nûho tím, kdo se ve svém spise De voluptate roze‰el nejen se stfiedovûk˘mi scholastick˘mi tradicemi, ale i s antickou filozofickou tradicí.26 Na nûho pak navazovali dal‰í nejen ve sv˘ch moralistních úvahách, ale také v pracích o historii – jeho vliv dokládá Fubini i na Commentarii Aenea Silvia Piccolominiho. Ve svém dal‰ím v˘kladu se Fubini dostává do Florencie samotné, a pfiestoÏe odmítá idealizovan˘ obraz politického vzniku humanismu, nepopírá skuteãné spojení mezi politikou a kulturou. Je moÏné nalézt propojení mezi v˘vojem humanismu a politick˘m, institucionálním a spoleãensk˘m prostfiedním. Do souvislosti se sekularizací kulturního klimatu a autonomií florentské jurisdikce klade Fubini také znám˘ PoggiÛv list o smrti Jeron˘ma PraÏského. Konsekventnû se rozvíjela tolerance jak v otázkách náboÏensk˘ch, tak v otázkách my‰lení: zde Fubini cituje Cristofora Landina, jenÏ tvrdil, Ïe není jen jedna cesta k pravdû. S pfiíchodem kontrolovaného vyuãování a institucionalizovaného vzdûlávání se v‰ak tato názorová pluralita vytrácí a místo projektÛ Bruniho, Poggia, Vally ãi Albertiho se vzdûlání vrací k jasnû dan˘m kurikulÛm. Fubini pak jako nejen historik my‰lení

25 Téma podrobnû rozpracoval RICCARDO FUBINI, Humanism and Secularization: From Petrarch to Valla, Durham-London 2003. 26 R. FUBINI, Humanism and Secularization, s. 144–173. ZáleÏitosti rétoriky, v˘znamu Lorenza Vally a rozchodu se star‰í tradicí jsou stále velmi populární i v nejnovûj‰í historiografii, jak dokazuje i pfiedcházející ãlánek Roberta Blacka, v˘zkum Ronalda G. Witta, ale i dal‰í studie – srov. N. SCOTT AMOS, New Learning, Old Theology: Renaissance Biblical Humanism, Scripture, and the Question of Theological Method, Renaissance Studies 17/2003, s. 39–54; NANCY STRUEVER, Garin, Camporeale, and the Recovery of Renaissance Rhetoric, MLN 119/2004, Supplement, s. 47–55; JEAN DIETZ MOSS, Rhetoric, the Measure of All Things, MLN 119/2004, Supplement, s. 56–65; C. S. CELENZA, The Lost Italian Renaissance; T¯Î, Lorenzo Valla, “Paganism” and Orthodoxy, MLN 119/2004, Supplement, s. 66–87; T¯Î, Lorenzo Valla and the Traditions and Transmissions of Philosophy, Journal of the History of Ideas 66/2005, s. 483–506; MELISSA MERIAM BULLARD, The Renaissance Project of Knowing: Lorenzo Valla and Salvatore Camporeale’s Contributions to the Querelle Between Rhetoric and Philosophy, Journal of the History of Ideas 66/2005, s. 477–481; PETER MACK, Rhetoric, Ethics and Reading in the Renaissance, Renaissance Studies 19/2005, s. 1–21.


RECENZE_2_2006

[ 284 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 284

2/2006

a kultury, ale pfiedev‰ím jako historik politického v˘voje Itálie (a pfiedev‰ím Florencie) dospívá k závûru, Ïe humanismus je pfiece jen úzce spojen s v˘vojem státu.27 Tolik pfiíspûvky Hankinse, Blacka a Fubiniho o historiografii humanismu. Tfietí oddíl je sloÏen ze studií vûnujících se jednotliv˘m otázkám renesance, pfiedev‰ím v Itáli. Jejich tématy jsou: umûní, spoleãnost, gender, náboÏenství, literatura, vûda a politika a politické my‰lení. Catherine M. Soussloffová se vûnuje historiografii pfiedev‰ím italského renesanãního umûní a samotnému konceptu renesance (s. 141–155). Za zásadní povaÏuje dílo Michaela Baxandalla, jenÏ pfiivedl pozornost historikÛ na humanistické texty o umûní: jeho interpretace inspirovaly mnohé. Catherine Soussloffová poukazuje na jistou nejednotnost v dûjinách umûní, neboÈ koncept renesance je tûÏké zobecnit (srov. termíny ‚high renaissance‘ pro díla Leonardova i pro období let 1500–1527). Za nejãastûj‰í tendenci v renesanãní historiografii povaÏuje biografie jednotliv˘ch umûlcÛ (jejich popularita pochází snad uÏ z doby renesance, od Vasariho). Také u autorÛ základních spisÛ vidí silné ovlivnûní Burckhardtem, odkud si pr˘ vypÛjãili koncept renesance a její modernity. Nové interpretace a koncepty pfiicházejí do historiografie umûní v nov˘ch studiích v oblasti vizuální kultury a umûní objektÛ kaÏdodenního Ïivota.28 Autorka snad programovû vynechává roli patronátu umûní a umûní jako prezentace jak na dvorech signorÛ, tak v republikách. Této otázce byla v poslední dobû vûnována velká pozornost.29 Ani dal‰í souvislosti umûní a ekonomiky, jak je interpretoval Lopez (ekonomická recese jako umoÏnûní kulturní renesance v Itálii) nejsou reflektovány: v novûj‰í historiografii v‰ak byly prom˘‰leny s jin˘mi v˘sledky.30 Pro autorku je nejv˘znamnûj‰ím nové vnímání svûta, perspektiva a nov˘ komplexnûj‰í pfiístup k dûjinám umûní. Jedním z velk˘ch témat renesanãní historiografie byla vÏdy spoleãnost, jíÏ se zab˘vá Alessandro Arcangeli (s. 156–176). Od 60. a 70. let 20. století se rozvíjely nové pfiístupy k sociálním dûjinám, pfiístup k humanistÛm jako k sociální skupinû (Burke, Martines) atd. DÛraz klade na studie zpracovávající vztah spoleãnosti a ekonomiky: nahrazuje tak alespoÀ ãásteãnû chybûjící staÈ o historiografii hospodáfisk˘ch dûjin renesance. UpozorÀuje na marxistické interpretace (a zmiÀuje Josefa Macka a jeho

27 Srov. jeho Italia quattrocentesca: Politica e diplomazia nell’età di Lorenzo il Magnifico, Milano 1994. 28 Srov. PAULA FINDLEN, Possessing the Past: The Material World of the Italian Renaissance, American Historical Review 103/1998, s. 83–114. 29 Za v‰echny napfiíklad MARY HOLLINGSWORTH, Patronage in Renaissance Italy: From 1400 to the Early Sixteenth Century, London 1994; CREIGHTON E. GILBERT, What Did a Renaissance Patron Buy?, Renaissance Quarterly 51/1998, s. 392–450. 30 R. S. LOPEZ, H. A. MISKIMIN, The Economic Depression of the Renaissance, Economic History Review 14/1962, s. 408–426; RICHARD A. GOLDTHWAITE, The Economic and Social World of Italian Renaissance Maiolica, Renaissance Quarterly 42/1989, s. 1–32; T¯Î, Wealth adn the Demant for Art in Italy 1300–1600, Baltimore 1993.


RECENZE_2_2006

10.1.2007

ANTONÍN KALOUS

11:18

Stránka 285

RECENZE A REFLEXE

[ 285 ]

Italskou renesanci) akumulace bohatství a následn˘ rozvoj umûní a naproti tomu také na Lopezovu teorii hospodáfiské deprese, která je v‰ak dnes jiÏ obecnû odmítána.31 Pfiesto se v posledních letech historici hospodáfisk˘m dûjinám renesance vûnovali mnohem ménû neÏ ostatním problémÛm. Mezi dal‰í témata sociálních dûjin patfií mûstská historie, dvory, jedinec ve spoleãnosti, rodina, smrt, rituály, násilí apod. Autor analyzuje pouÏívání termínu „tfiída“, jenÏ je obecnû u evropsk˘ch historikÛ spí‰e odmítán, kdeÏto u nûkter˘ch AmeriãanÛ stále figuruje jako uÏívan˘ koncept (Cohn, Najemy). Spoleãenské dûjiny jsou reflektovány i v populárních studiích o lidové kultufie, eventuelnû subkultufie, jak ji vidûli Burke, Ginzburg, ãi ve studiích o kázáních Bernardina Sienského. Historiografie stále nechává otevfienou otázku, kdy nastaly zásadní zmûny vedoucí k moderní spoleãnosti; renesanãní spoleãnost je v‰ak pro Arcangeliho ménû „moderní“ neÏ pro Burckhardta. Dal‰í oblastí, která pro‰la od konce 70. let 20. století boufiliv˘m v˘vojem, je otázka gender, jiÏ zpracovala Judith C. Brownová (s. 177–192). Burckhardt svého ãasu tvrdil, Ïe Ïeny mûly stejné podmínky jako muÏi, coÏ poprvé podstatnû kritizovala aÏ Joan Kellyová (1977) ve vlivné studii Did Women Have a Renaissance?, v níÏ z hlediska historie Ïen kritizovala tradiãní periodizaci.32 Na ni navázaly studie dokazující, Ïe jedinou moÏností, jak Ïena mohla získat pevné spoleãenské postavení, bylo stát se vdovou.33 Tyto studie a pochybnosti o renesanci pro Ïeny byly opût zpochybnûny dal‰ím v˘zkumem (Cohn, Chabot, Chojnacká, Chojnacki), aÈ jiÏ ‰lo o zapojení Ïen do ekonomick˘ch struktur nebo o v˘znamnûj‰í postavení v rodinû. Autorka pí‰e, Ïe gender „is now seen as a construct in which women and men situate themselves and are situated by others along a shifting range of possibilities“ (s. 182), a proto moderní autofii zapojují do svého bádání i muÏe. Napfiíklad Stanley Chojnacki ukázal, jak byl striktní patriarchální systém nev˘hodn˘ pro mladé muÏe v Benátkách, ktefií byli vylouãeni z rozhodování atd. Judith Brownová upozorÀuje na skuteãnost, Ïe pfiestoÏe existovalo mnoho zákazÛ a omezení, není moÏné je brát pfiíli‰ rigidnû, neboÈ tak jistû nefungovaly. Podobnû jako u nov˘ch interpretací fungování italsk˘ch cechÛ34 ani v pfiípadû Ïen nebyla nafiízení

31 Kromû pfiede‰lé pozn. srov. JUDITH C. BROWN, Prosperity or Hard Times in Renaissance Italy?, Renaissance Quarterly 42/1989, s. 761–780, a celé forum v tomtéÏ ãísle: RICHARD A. GOLDTHWAITE (ed.), Recent Trends in Renaissance Studies: Economic History, Renaissance Quarterly 42/1989, s. 760–825; FRANCO FRANCESCHI, The economy: work and wealth, in: Italy in the Age of the Renaissance 1300–1550, s. 124–144. 32 JOAN KELLY, Did Women Have a Renaissance?, in: Major Problems in the History of the Italian Renaissance, (edd.) Benjamin G. Kohl, Alison Andrews Smith, Lexington 1995, s. 15–26. 33 Srov. CHRISTIANE KLAPISCH-ZUBER, The „Cruel Mother“: Maternity, Widowhood, and Dowry in Florence in the Fourteenth and Fifteenth Centuries, in: TáÏ, Women, Family, and Ritual in Renaissance Italy, Chicago-London 1987, s. 117–131. 34 Srov. F. FRANCESCHI, The economy: work and wealth, s. 138–140.


RECENZE_2_2006

[ 286 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 286

2/2006

dodrÏována a byla ãasto obcházena jak v práci, tak ve spoleãnosti. Rigidní pfiístup na základû normativních pramenÛ není moÏn˘. Dlouho opomíjen˘m tématem bylo také renesanãní náboÏenství. Pfiehled literatury o nûm zpracoval v recenzovaném sborníku John Jeffries Martin (s. 193–209). Pfii studiu náboÏenství byl kladen dÛraz na „renesanãní“ papeÏství, zneuÏívání moci církve, sekularizaci spoleãnosti apod. UÏ Burckhardt a Baron odsouvali náboÏenství mimo kaÏdodenní Ïivot a v‰e, co mûlo v italské kultufie smysl. Teprve 70. léta minulého století pfiinesla nov˘ proud bádání o renesanãním náboÏenství a „zmûnu paradigmatu“, a to pfiedev‰ím v díle Charlese Trinkause a dal‰ích (Weinstein, Thomas, Trexler, Davisová apod.).35 Zaãaly b˘t pouÏívány nové prameny, jimiÏ jsou témûfi jakékoli písemnosti obsahující zmínky o náboÏenském Ïivotû: dfiíve pouÏívané normativní prameny (traktáty, dekrety) jsou odsouvány na vedlej‰í kolej. Jednou z nejcharakteristiãtûj‰ích forem renesanãní zboÏnosti jsou pro Martina bratrstva. V této tématice se pfiekr˘vají náboÏenské a sociální dûjiny, jak na to upozorÀoval ve svém ãlánku jiÏ Arcangeli. Zapojováním se do bratrstev a ovlivÀováním dûní ve farnosti laici získávali vût‰í kontrolu nad sv˘m duchovním Ïivotem; nûktefií historici dokonce tvrdí, Ïe renesance je prvním obdobím západní historie, kdy nacházíme v‰eobecné projevy intenzivní laické zboÏnosti. Také kult svat˘ch se plnû rozvinul, napfiíklad pfii politick˘ch bojích fungovali svûtci jako symboly mûst, cechÛ ãi jin˘ch uskupení. BûÏn˘ Ïivot nebyl podle Martina sekularizován, ale sakralizován, neboÈ „the sacred had moved outside the walls of monasteries and flowed quite freely into the everyday world of late medieval and Renaissance Christians“ (s. 200). Také historiografie institucionální církve pro‰la zmûnou z modelÛ kladoucích dÛraz na korupci k pokusÛm o pochopení fungování církve – papeÏství, fiády, farnosti apod. Institucionální krize v‰ak urychlily vytvofiení disentu a nov˘ch forem laické organizované zboÏnosti: lolardi, bekynû, devotio moderna ãi husité. Humanismus ovlivnil náboÏenství a církev pfiedev‰ím obnoven˘m studiem církevních OtcÛ a Bible. Politick˘ regionalismus pfiinesl novou vlnu represivních projevÛ pfiedev‰ím ve vztahu k ÎidÛm, ale i k ãarodûjnicím a obecnû k povûreãn˘m pfiedstavám. A netolerance v této oblasti pfiispûla i ke zniãení pÛvodních náboÏenství v Novém svûtû (zde bych pfiipomnûl spor Las Casase se Sepúlvedou, kter˘ na základû Aristotela dokazoval, Ïe barbarské národy – indiáni – jsou pfiedurãeni k tomu, aby byli otroky).36 Samozfiejmû znûly i hlasy,

35 ObsaÏn˘ pfiehled literatury od Burckhardta aÏ po souãasnost zpracoval DAVID S. PETERSON, Out of the Margins: Religion and the Church in the Renaissance Italy, Renaissance Quarterly 53/2000, s. 835–879; T¯Î, Religion and the Church, in: Italy in the Age of the Renaissance 1300–1550, s. 59–81. 36 Srov. THOMAS EGGENSPERGER, ULRICH ENGEL, Bartolomé de las Casas. Dominikaner – Bischof – Verteidiger der Indios, Mainz 1992, s. 96–98.


RECENZE_2_2006

10.1.2007

ANTONÍN KALOUS

11:18

Stránka 287

RECENZE A REFLEXE

[ 287 ]

které volaly po vût‰í toleranci. I zde v‰ak historiografie zkoumá stále vût‰í okruh pramenÛ a ani zboÏnost a náboÏenství elit a intelektuálÛ není vydûlováno. Warren Boutcher se v dal‰ím pfiíspûvku zamûfiil na literaturu (s. 210–240). Ve své studii se vûnuje pfiedev‰ím rozvoji historiografie humanismu a renesance od Micheleta a Burckhardta po moderní historiky. Tito muÏové byli, stejnû jako jejich následovníci (pfiedev‰ím zmiÀuje nûmecké emigranty, ktefií formovali moderní bádání v Renaissance Society of America a ve Warburgovû Institutu) vût‰inou vzdûláni v oblasti klasick˘ch studií, a proto kladli velk˘ dÛraz na obnovu antiky. Mezi nimi mûl nejvût‰í vliv na bádání ve 20. století P. O. Kristeller. Od 20. do 70. let minulého století také do‰lo k vybudování kánonu textÛ a k jakémusi znovuvytvofiení (reinventing) tradice.37 Zmûna pfiístupu k literatufie humanismu pfii‰la podle Boutchera právû aÏ v 60. a 70. letech pfii obecné promûnû historiografického diskurzu, kdy se podmínka klasick˘ch studií vytratila. Historikové se vrátili zpût do archivÛ a pfiiná‰eli nové, nekanonické texty (to ale ãinil i Kristeller, jak to dokazuje jeho Iter Italicum). Autor se zab˘vá historiografií anglickou a americkou, která v 80. letech pfiinesla nové pfiístupy pfiedev‰ím k literatufie anglické (pro Stephena Greenblatta se centrálním textem stal ShakespearÛv Hamlet). Boutcher radikálnû odmítá pfiedstavy, Ïe autofii 16. a první pÛle 17. století psali ‚národní‘ literaturu, Ïe se snaÏili o literární prezentaci národa. Pfiesto tvrdí, Ïe se renesance skládá z postupn˘ch národních ‚obrození‘ (revivals) s rÛzn˘m prÛbûhem a rÛzn˘mi v˘sledky. Také klade velk˘ dÛraz na recepci antické literatury: v raném novovûku se literární vyspûlost národa prezentovala vydáváním latinsk˘ch a fieck˘ch textÛ a jejich pfiekladÛ a komentáfiÛ. SvÛj ãlánek Boutcher uvádí literární obhajobou r˘mu Samuela Daniela z roku 1603, jíÏ také konãí. SnaÏí se najít pro tento kanonick˘ text anglické literární renesance nov˘ kontext, jímÏ mÛÏe b˘t i velmi prozaick˘ pokus Daniela sehnat práci jako vychovatel (skuteãnost, která dala vzniknout mnoha literárním dílÛm humanistÛ). Proto je tfieba pfiistupovat k literárním textÛm jin˘mi pfiístupy, nikoli tedy pouze s dÛrazem na jejich zakotvení v kánonu. Otázky renesanãní vûdy stály vÏdy ve stínu vûdecké revoluce 17. století. Nad historiografií na nû zamûfienou se zam˘‰lí Brian W. Ogilvie (s. 241–269). Pro bádání o historii vûdy byla vÏdy dÛleÏitá otázka, tvrdí Ogilvie, jak˘ pfiínos mûla tehdej‰í vûda pro vûdu moderní. Teprve aÏ 80. léta (s v˘jimkou Lynn Thorndikové) rehabilitovala jako pfiedmût zájmu non-progressive science. Tématy bádání o renesanãní vûdû byly zvlá‰tû astronomie, alchymie, matematika a napfiíklad pfiírodní historie, která v‰ak tehdy byla spí‰e sbûratelstvím zatím bez potfieby klasifikovat. Pfiispûla

37 K tomu srov. C. S. CELENZA, The Lost Italian Renaissance, s. XI–XVII.


RECENZE_2_2006

[ 288 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 288

2/2006

v‰ak k vytvofiení prvních evropsk˘ch muzeí. Historici vûdy postupnû pfienesli svÛj zájem z vûdeck˘ch teorií a institucí na vûdeckou praxi a její vliv na kulturu renesanãní Evropy. Lingvistick˘ obrat znamenal pro bádání o vûdû také podstatnou zmûnu: studují, jak bylo pro Kopernika moÏné zaãít myslet v naprosto jin˘ch kategoriích, zab˘vají se terminologií a koncepty, dokonce i vûdeck˘mi Ïerty. DÛleÏitou otázkou je pro Ogilvieho problém, jestli vûda nûjakou renesancí pro‰la a jestli se vÛbec má takto ptát.38 Jeho odpovûdí na základû studií Copenhavera, Foucaulta, Beltrána a dal‰ích je poznání, Ïe odpovûì nemÛÏe b˘t jasná. Na jedné stranû se ‚renesanãní vûda‘ stala pomocí pfii objevn˘ch plavbách, na stranû druhé i nedílnou souãástí renesanãních dvorÛ. Podle jin˘ch závûrÛ ale není moÏné „renesanãní vûdu“ jasnû definovat, neboÈ k jasné zmûnû a vymezení postupÛ dochází aÏ bûhem 17. století. Opu‰tûní této otázky a zájem o vlastní vûdeckou praxi a její kulturní vliv je podle Ogilvieho jedin˘m smyslupln˘m fie‰ením. Cel˘ sborník je zavr‰en velmi hutnou studií o politice a politickém my‰lení, jejímÏ autorem je John M. Najemy (s. 270–297). Jeho studie je rozdûlena na dvû ãásti: v první se vûnuje pováleãné historiografii soustfieìující se na politiku (a politick˘ v˘voj, pfiedev‰ím Itálie) a stát. DÛleÏité jsou tfii koncepty, které se v historiografii objevovaly – zájem o v˘voj moderního státu, princip dobré vlády (idea konsenzu v „tfiídních“ vztazích) a sekularismus v politice. To v‰e Najemy povaÏuje za projekci moderního pováleãného svûta do minulosti. V tomto smûru jsou pro nûho nejv˘znamnûj‰ími historiky Mattingly (moderní stát a diplomacie), Lane (Benátky), Rubinstein, Brucker, Martines, Becker a Weinstein (v‰ichni Florencie), ale nezapomíná ani na dal‰í, ktefií se vûnovali men‰ím mûstsk˘m státÛm, nebo na italské historiky, z nichÏ nejvíce bádání ovlivnil F. Chabod, kter˘ mluví o renesanãním státû zaloÏeném na byrokracii a administrativní struktufie. Kolem závûru 70. let vidí Najemy zmûnu v pfiístupu k politick˘m dûjinám Itálie, kterou umûle (jak sám pfiiznává) rozdûluje do pûti hlavních trendÛ: antropologické pfiístupy a nov˘ dÛraz na spoleãnost, vliv náboÏenství na politick˘ Ïivot, signorie a jejich dvory, rozvoj teritoriálního státu a vlády a jejich organizace a uÏívání moci. Ke v‰em tématÛm existuje dnes jiÏ rozsáhlá literatura anglická i italská. Druhá ãást studie se zamûfiuje na politické my‰lení. Za zakladatele tohoto Ïánru Najemy povaÏuje Barona a Gilberta, ktefií publikovali mnohé studie uÏ pfied válkou, ale nejvût‰í vliv mûli jejich pováleãné práce vûnované jak pÛvodu renesanãního politického my‰lení, tak pozdnímu my‰lení Machiavelliho a Guicciardiniho. Je‰tû v 70. letech se objevují velké teorie politick˘ch konceptÛ podílejících se na v˘voji renesanãního státu, obohacené v‰ak o nové perspektivy. Zde je na místû

38 Srov. BRIAN P. COPENHAVER, Did Science Have a Renaissance?, Isis 83/1992, s. 387–407.


RECENZE_2_2006

10.1.2007

ANTONÍN KALOUS

11:18

Stránka 289

RECENZE A REFLEXE

[ 289 ]

pfiipomenout Skinnera a jeho anal˘zy ménû znám˘ch textÛ, terminologie a vztahu teorie a praxe, a Pococka s jeho mohutnou koncepcí kulturního pfienosu moderního republikanismu aÏ do anglického a amerického my‰lení pozdního raného novovûku. Moderní bádání se snaÏí ambiciózní pováleãné teze opustit a klade dÛraz na jednotlivosti pfiispívající k celkovému pohledu na politickou teorii: vliv stfiedovûku na rozvoj renesanãního politického my‰lení, právo a juristické teorie, právní debaty o obãanství apod. Ve vztahu humanistÛ a politiky se nûktefií historikové stále pfiiklánûjí k Baronov˘m tezím, mnozí v‰ak pfiicházejí s nov˘mi interpretacemi.39 Obû dvû disciplíny v souãasnosti znovu prom˘‰lejí své základy, na nichÏ byly vybudovány, a roz‰ifiují svÛj zábûr. Tedy podobnû jako v ostatních pfiípadech, i zde se historiografie vymaÀuje z vlastních konceptÛ a závislosti na jasnû daném souboru pramenÛ. Sborník Palgrave Advances in Renaissance Historiography je podstatn˘m poãinem pro dûjiny historiografie. Témûfi po ‰edesáti letech navazuje na FergusonÛv pfiehled, pozice jednotliv˘ch autorÛ je v‰ak mnohem obtíÏnûj‰í, neboÈ rozvoj renesanãní historiografie v pováleãn˘ch letech je závratn˘. Snad k tomu pfiispûlo i pfiesvûdãení o nové evropské renesanci po roce 1945, zároveÀ v‰ak i rozvoj akademického Ïivota po druhé svûtové válce. Jonathan Woolfson dokázal dát dohromady odborníky, ktefií se zamûfiili pfiedev‰ím na literaturu anglickou a americkou, v men‰í mífie na italskou a jinou. Popularita italské renesance v anglo-saském prostfiedí je dána Symondsovou studií ze 70. let 19. století a také skuteãností, Ïe mnoho nûmeck˘ch Ïidovsk˘ch uprchlíkÛ skonãilo v USA nebo v Anglii (Kristeller, Baron, Rubinstein, Cassirer). Rozvoj humanistické historiografie znamenal i rozvoj protikladn˘ch teorií a v˘kladÛ. PfiestoÏe závûry jednotliv˘ch studií nejsou jednotné a kniha není pouh˘m pfiehledem, neboÈ autofii se ãasto pou‰tûjí do polemiky s názory jin˘ch badatelÛ, velmi pfiehlednû jsou v ní zpracovány a analyzovány nejv˘znamnûj‰í zmûny pfiístupu k renesanci posledních ‰edesáti let. Je patrné, Ïe historici renesance se snaÏí vymaÀovat z velk˘ch konceptÛ a jasnû dan˘ch hranic sv˘ch disciplín, roz‰ifiujíce jak pramennou základnu, tak interpretaãní pfiístupy k ní. Zvlá‰tû odmítání normativních pramenÛ a snaha o reflektování praxe je leitmotivem mnoh˘ch studií zamûfien˘ch na spoleãenské problémy renesance. Lze jen podotknout, Ïe zvlá‰tû tfietí ãást sborníku by jistû snesla roz‰ífiení zpracovan˘ch tematick˘ch okruhÛ. Napfiíklad samotná dobová renesanãní historiografie je oblastí, jeÏ k sobû pfiitahuje mnohé badatele (napfiíklad Miglio, Cochrane, Reynolds, Fubini apod.), ãtenáfi by jistû ocenil i zpracování hospodáfisk˘ch dûjin. Oblastí, jeÏ je velmi problematická a nepfiehledná, je ediãní praxe

39 Za pfiipomenutí stojí sborník JAMES HANKINS (ed.), Renaissance Civic Humanism: Reappraisals and Reflections, Cambridge 2000.


RECENZE_2_2006

[ 290 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 290

2/2006

renesanãních a humanistick˘ch textÛ. Nová edice Harvardské univerzity The I Tatti Renaissance Library je jistû pfiínosem, ta se v‰ak vût‰inou soustfieìuje na známé a jiÏ vydávané texty. Pro ãeskou historiografii pfiedstavuje WoolfsonÛv sborník jistû v˘jimeãnû dÛleÏitou práci, neboÈ posledním historikem s obrovsk˘m pfiehledem po renesanãní historiografii byl Josef Macek, jenÏ svou znalost zhmotnil ve své Italské renesanci. Také pro v‰eobecnou historiografii renesance a humanismu se jistû tato kniha stane nezbytnou pomÛckou jak pro studenty, tak pro dal‰í badatele, ktefií se snaÏí orientovat se ve stále bobtnající historiografické produkci. Antonín Kalous


RECENZE_2_2006

10.1.2007

11:18

Stránka 291

RECENZE A REFLEXE

[ 291 ]

Frank Fätkenheuer, Lebenswelt und Religion. Mikro-historische Untersuchungen an Beispiel aus Franken um 1600, Göttingen 2004, Vandenhoeck & Ruprecht Verlag (Veröffentlichungen des Max-Planck-Instituts für Geschichte, Band 198), 396 s., ISBN 3-525-35196-8

Recenzovaná práce navazuje na fiadu studií, jeÏ se v prostfiedí nûmeck˘ch kulturních a historick˘ch vûd doposud vûnovaly sociálním a kulturním dopadÛm reformace a protireformace. PovaÏuji za vhodné upozornit pfiednû na dva základní rysy Fätkenheuerovy knihy, jímÏ se zároveÀ budu v následujícím textu vûnovat: je to otázka, do jaké míry lze teoreticky pojednané makroprocesy (jde konkrétnû o proces konfesionalizace) ovûfiovat mikrohistorick˘m studiem. S tím pak souvisí FätkenheuerÛv zájem o rozbor egodokumentÛ. Proces konfesionalizace je, jak ukazuje Frank Fätkenheuer (krom toho, Ïe rozebírá teorii tohoto procesu a podává pfiehled dosavadních bádání o nûm), vymezován takfika v˘luãnû v nûmeckém dûjepiseckém prostfiedí (s. 24), a to kupfiíkladu (s. 11) jako mocenské úsilí, vystupÀované zejména v období mezi léty 1525–1648, aby v‰e v sociální i soukromé sféfie bylo urãováno a prostoupeno náboÏensk˘mi, ba co více konfesionálními otázkami (napfiíklad Harm Klueting ãi Heinz Schilling). Fätkenheuer mluví o konfesionalizaãním paradigmatu, o klíãovém konceptu, jehoÏ se uÏívá jako makroanalytického v˘kladového prostfiedku. PovaÏuje je za blízké teoriím procesu modernizace a sociální disciplinace (s. 23). V této souvislosti je do jisté míry pfiekvapivé, Ïe Fätkenheuer nechává stranou své pozornosti teze ãi teorie, které se s konfesionalizaãním schématem v mnohém pfiekr˘vají. Na mysli mám kupfiíkladu van Dülmenovy úvahy o procesu zcírkevÀování sexuálního chování a uzavírání sÀatkÛ, potvrzené nûkter˘mi pfiípadov˘mi studiemi (napfiíklad pro Basilej 16. a 17. století Susanna Burgharzt, pro Anglii téÏe doby Peter Laslett a celkovû pro západoevropskou oblast André Burguière), ãi Schindlerovy studie o disciplinaci karnevalu.1 Fätkenheuer zároveÀ ponechává stranou, Ïe

1 RICHARD VAN DÜLMEN, Gesellschaft der frühen Neuzeit: Kulturelles Handeln und sozialer Prozess, Wien-Köln-Weimar 1993, s. 216–233; NORBERT SCHINDLER, Widerspenstige Leute. Studien zur Volkskultur in der frühen Neuzeit, Frankfurt am Main 1992, 121–172; PETER LASLETT, Verlorene Lebenswelten. Geschichte der vorindustriellen Gesellschaft, Wien-Köln-Graz 1988,


RECENZE_2_2006

[ 292 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 292

2/2006

debaty o teorii konfesionalizace mimo jiné vyústily ve snahy charakterizovat jednotlivé konfesijní kultury (jak ukazuje Anna Ohlidalová s odkazem na studie Thomase Kaufmanna) ãi ve vymezování pojmu specifické náboÏenské kultury (nejnovûji tak v rámci historicko-antropologického studia pietismus postupuje Ulrike Gleixnerová). Kaufmann spatfiuje jako rys tûchto ranû novovûk˘ch „konfesijních kultur“ formování urãitého zpÛsobu v˘kladu kfiesÈanské víry, kter˘ se t˘ká rozmanit˘ch oblastí Ïivotního svûta a prostupuje rÛzn˘mi kontexty. Podle Kaufmanna jde o náboÏensky integrovanou kulturu kaÏdodennosti, která sice nepfiedstavuje monoliticky uzavfienou jednotu, pfiece v‰ak obsahuje a v rozmanit˘ch formách aktualizuje nûkterá urãující propojení.2 Fätkenheuer povaÏuje konfesionalizaãní schéma za teorii makroprocesu, kterou je tfieba falzifikovat a pfiezkou‰et mikrohistorick˘m bádáním (s. 31–32). Tento postoj a jeho následné pfievedení do badatelské praxe je, domnívám se, v˘znamn˘m rysem Fätkenheuerovy práce. Je to prvek inspirativní a vlastnû stále je‰tû inovativní nejen v samotném nûmeckém dûjepisectví. Otázkou urãující ráz Fätkenheuerovy studie je, jakou explikativní hodnotu má makroanalytická konfesionalizaãní teorie (byÈ ji uznává jako vhodn˘ v˘chozí koncept) vÛãi individuálním Ïivotním svûtÛm dûjinn˘ch aktérÛ. Dekonstrukce obecné (makroanalytické) kategorie konfesionalizace je podle Fätkenheuera pfiedpokladem pro rekonstrukci historick˘ch individuálních Ïivotních svûtÛ (s. 47). Odvolává-li se Fätkenheuer pfiitom na podnûty vycházející mimo jiné z historické antropologie, je tfieba uznat, Ïe jeho stanovisko opravdu souzní s Medickov˘m hledáním opory v metodách Geertzovy kulturní antropologie. Medick pfiitom Ïádá, aby dûjepisec nepfievádûl ihned „cizí“ (tj. bohatost v˘znamového pole aktérovy kultury, kterou studuje) na „známé“ (tj. na na‰e/badatelovy teorie procesÛ a struktur).3 ¤e‰ení otázky, nakolik konfesionalizaãní úsilí zasáhlo do individuálních Ïivotních svûtÛ, v‰ak vyÏaduje vyjasnûní klíãov˘ch pojmÛ. Fätkenheuer tak

s. 192–193; SUSANNA BURGHARTZ, Jungfräulichkeit oder Reinheit? Zur Änderung von Argumentationsmustern vor dem Basler Ehegericht im 16. und 17. Jahrhundert, in: Dynamik der Tradition. Studien zur historischen Kulturforschung IV, hrsg. von Richard van Dülmen, Frankfurt am Main 1992, s. 13–40; ANDRÉ BURGUIERE, CHRISTIANE KLAPISCH-ZUBER, MARTINE SEGALEN, FRANÇOIS ZONABEND, Geschichte der Familie, díl 3: Neuzeit, Frankfurt am Main-New York 1996, s. 142–169. 2 ANNA OHLIDAL, „Konfessionalisierung“: Ein historisches Paradigma auf dem Weg von der Sozialgeschichte zur Kulturwissenschaft?, Acta Comeniana 15–16/2002, s. 27–242; THOMAS KAUFMANN, Dreißigjäriger Krieg und Westfälischer Friede. Kirchengeschichtlicher Studie zur lutherischen Konfessionskultur, Tübingen 1998, s. 7, 145; ULRIKE GLEIXNER, Pietismus und Bürgertum. Eine historische Anthropologie der Frömmigkeit, Göttingen 2005, napfi. s. 13–29. 3 HANS MEDICK, „Misionöre in Ruderboot?“ Ethnologische Erkenntnisweisen als Herausforderung an die Sozialgeschichte, in: Altagsgeschichte. Zur Rekonstruktion historischer Erfahrungen und Lebensweisen, hrsg. von Alf Lüdtke, Frankfurt am Main-New York 1989, s. 48–84, zejména s. 59–61.


RECENZE_2_2006

10.1.2007

JAN HORSKÝ

11:18

Stránka 293

RECENZE A REFLEXE

[ 293 ]

odmítá holistické pojetí Ïivotního svûta Husserlova raÏení i snahy vytváfiet jeho obraz coby univerzální struktury zakládající ve‰kerou kaÏdodennost (na zpÛsob pojetí Ïivotního svûta u Alfreda Schütze). Badatelské uchopení Ïivotního svûta dûjinného aktéra chápe jako rekonstrukci jeho specifick˘ch zpÛsobÛ vnímání a zakou‰ení svûta (s. 14)4 a popfiípadû také jako rekonstrukci jeho zaãlenûní do sociální sítû (s. 15). ZároveÀ Fätkenheuer upozorÀuje, Ïe není vhodná pfiedstava, Ïe by konfesionální orientace mûla vstupovat do v‰ech oblastí (byÈ to bylo cílem mocenského úsilí) Ïivotního svûta ãi v‰edního dne dûjinného aktéra. Právû naopak, z hlediska teoretického pojednání dûjinného aktéra musíme pfiipustit, Ïe v rozmanit˘ch kontextech byla náboÏenská identita rÛznû silná. Fätkenheuer uÏívá konceptu „multiplicitní identity“ (Andew J. Weigert) dûjinného aktéra (s. 17). Tento koncept, upomínající mimo jiné star‰í, Simmelovou sociologií snad motivované úvahy Ernsta Troeltsche o pozici jedince v rámci duchovního rázu doby,5 by mohl b˘t pouãn˘ i pro ãeské dûjepisectví, jednak proto, Ïe se v nûm stále je‰tû setkáváme s nûkter˘mi studiemi, jeÏ spoléhají na moÏnost jednoznaãnû vymezit aktérovu identitu kupfiíkladu buì jen jeho národním, nebo pouze jeho tfiídním urãením, jednak také proto, Ïe nejednou ãiníme závûry o povaze zboÏnosti lidí té ãi oné doby na základû pramenÛ, v nichÏ se ke slovu dostávali (moÏná) pfiedev‰ím ti aktéfii, ktefií v˘raznûji akcentovali náboÏenské proÏívání svûta (pro dobu 17. a 18. století pro ãeské prostfiedí kupfiíkladu pomûrnû bûÏnû uÏívané v˘slechové protokoly tajn˘ch nekatolíkÛ). ZároveÀ lze konceptu „multiplicitní identity“ dobfie uÏít pfii (domnívám se potfiebné) snaze oponovat z pozice badatelÛ, zab˘vajících se ranû novovûkou problematikou, nûkter˘m filozofick˘m, sociologick˘m ãi psychologick˘m tezím, jeÏ pfiedpokládají, Ïe je teprve vûcí pozdní moderny a postmoderny objevení se jakési „se‰ívané identity“ (patchwork-identity).6 Ukazuje se, Ïe se

4 Fätkenheuer se tímto pojetím Ïivotního svûta (Lebenswelt) v˘raznû pfiibliÏuje, ãi se aÏ pfiekr˘vá s pojetím kultury a základních Ïivotních zku‰eností, s nímÏ operují nûktefií autofii hlásící se k historické antropologii – srov. GERT DRESSEL, Historische Anthropologie. Eine Einführung, WienKöln-Weimar 1996, s. 160, 166–175. 5 Troeltsch mluví o tom, Ïe jedinec neÏije v jednom monisticky pojednatelném „kruhu“, n˘brÏ v mnoh˘ch kruzích (rodina, pfiátelství, tfiída, stav, církev apod.), z nichÏ kaÏd˘ má svÛj vlastní „etick˘ duch“ – srov. ERNST TROELTSCH, Der Historismus und seine Überwindung, Berlin 1924, s. 52–54. 6 HUBERT KNOBLAUCH, Religion, Identität und Transzendenz, in: Handbuch der Kulturwissenschaften, díl 1: Grundlagen und Schlüsselbegriffe, hrsg. von Friedrich Jaeger, Burkhard Liebsch, Stuttgart-Weimar 2004, s. 349–363. Konfesijnû urãená jednolitost, ãi naopak rÛznorodá mnohovrstevnatost osobnostní identity dûjinného aktéra je vÏdy do v˘zkumu vná‰ená jen jako pfiedpoklad. Z metodického hlediska vidûno nejsou nûkteré pfiedpokládané rysy osobnostní identity historickoempiricky bezprostfiednû (ba moÏná ani zprostfiedkovanû) dostupné. Pojetí osobnostní identity, vycházející z psychologick˘ch teorií ãi z fenomenologie, se nejednou spoléhá buì na bezprostfiednost du‰evní ãi duchovní zku‰enosti, nebo na jiné zpÛsoby zprostfiedkovanosti (ve fenomenologickém smyslu transcendence) této zku‰enosti, neÏ je zprostfiedkovanost pramenná (Ginzburgovo „paradigma indicií“). Lze zajisté pfiijmout teoretické koncepty, zdÛrazÀující v˘znam intencionality vûdomí


RECENZE_2_2006

[ 294 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 294

2/2006

schéma „multiplicitní identity“ dá vyuÏít jako analytická kategorie i pro ranû novovûké období. Jednu z cest, jimiÏ lze badatelsky proniknout do individuálních Ïivotních svûtÛ, Fätkenheuer spatfiuje v mikrohistoricky zaloÏeném rozboru egodokumentÛ (s. 34–48). Na tomto místû není dostatek prostoru k úvahám, zda mikrohistorickému v˘zkumu patfií „vlastní epistemologická hodnota“ (s. 34), ãi zda mÛÏe b˘t nûjakou obdobou histoire totale v malém.7 V˘znamné v‰ak je, a Fätkenheuer na to také upozorÀuje, Ïe mikrohistorii lze sice povaÏovat za produktivní kritiku makroanalytick˘ch pfiístupÛ tam, kde posiluje odmítavé stanovisko vÛãi sklonÛm k substancionalistickému pojetí procesÛ a struktur. Mikrohistorie v‰ak není – nebo by alespoÀ rozhodnû nemûla b˘t – odmítáním teorií vÛbec a odmítáním obecn˘ch kategorií jako pojmov˘ch nástrojÛ uchopení studované skuteãnosti. Egodokumenty (Fätkenheuer uÏívá pfiedev‰ím deníky) v‰ak namnoze neumoÏÀují pfiím˘ pfiístup k intencionalitû sociálních jednání dûjinného aktéra (s. 28). NejenÏe autor egodokumentu namnoze podléhá literárním normám a konvencím, ale nejednou zfietelnû podstatné vûcí ponechává nesdûleny, nezapsány (s. 42).8 Pfiedev‰ím v‰ak, jak ukazují dal‰í debaty o vyuÏití egodokumentÛ, vyvstává otázka, nakolik nás tyto prameny mohou informovat opravdu o niterném, individuálním proÏívání dûjinné aktérky ãi aktéra, nebo nakolik nás informují pouze o tom, jaké vzorce vnímání, kulturní kategorie ãi diskurzivní praktiky mûli aktéfii té které

a svûdomí pro vznik osobnostní identity (moderní) individuality, právû tak jako je moÏné za podmínku konstituování této identity povaÏovat zpÛsobilost lidského vûdomí k (ve fenomenologickém smyslu) transcendenci. Lze také pfiedpokládat urãit˘ ráz této identity (náboÏenskou sevfienost ãi naopak mnohovrstevnatost aÏ dezintegrovanost). Historikovi (podobnû jako antropologovi ãi sociologovi) jsou v‰ak k dispozici jen namnoze disparátní pramenné stopy pocházející z rÛzn˘ch diskurzÛ. Existenci urãité entity (v tomto pfiípadû osobnostní identity, právû tím ãi oním zpÛsobem strukturované), její jednotu a to, Ïe studované stopy jsou právû jejími stopami a jsou tedy vÏdycky pouze hypoteticky pfiedpokládány. 7 Kritiku takového pfiesvûdãení podává G. DRESSEL, Historische Anthropologie, s. 249. Diskutabilní je i to, zda uplatnûním mikrohistorické metody pronikáme aÏ k jednotlivému aktérovi (coÏ by si vût‰inou historikové nárokovali), nebo jen do jeho kultury (jak by to vypl˘valo z koncipování mikrohistorie na základû analogie s Geertzov˘m „zhu‰tûn˘m popisem“) – k tomu srov. MARTIN NODL, Mikrohistorie a historická antropologie, Dûjiny - Teorie - Kritika 1/2004, s. 237-252, zejména s. 246–247. 8 Proãteme-li napfiíklad autobiografické texty ãesk˘ch nekatolick˘ch exulantÛ 18. století, editované Editou ·tûfiíkovou, narazíme v nich jak na líãení vlastního osobnostního pfierodu v duchu pietistické akcentace znovuzrození, tak na „konfesijní“ sebeidentifikaci skrze ãetbu náboÏensk˘ch knih, jak o ní mluví Marie-Elizabeth Ducreux, tak koneãnû na líãení toho, jak v osobní krizi nepomáhaly bûÏné prvky katolické zboÏnosti (úãast na pouti). Jak ale rozhodnout, zda jde vskutku o plnû uvûdomûl˘ postoj aktéra, nebo o uplatnûní urãité literární formy, popfiípadû o do urãité míry automaticky uÏit˘ kulturní vzorec slouÏící k zmechanizované sebetematizaci? – k tomu srov. MARIEELIZABETH DUCREUX, Kniha a kacífiství, zpÛsob ãetby a kniÏní politika v âechách 18. století, Literární archiv 27/1994, s. 61–87; EDITA ·Tù¤ÍKOVÁ, Bûh Ïivota ãesk˘ch evangelíkÛ v Berlínû v 18. století, Praha 1999, napfiíklad Jílkovi a Ostr˘ch, s. 348–356, 429–434


RECENZE_2_2006

10.1.2007

JAN HORSKÝ

11:18

Stránka 295

RECENZE A REFLEXE

[ 295 ]

doby k dispozici, aby jejich pomocí tematizovali (je ale otázkou, zda i proÏívali) své zku‰enosti niterného i vnûj‰ího svûta. Nedávno tuto otázku znovu zdÛraznila Ulrike Gleixnerová v souvislosti s rozborem pietistick˘ch náboÏensk˘ch deníkÛ a autobiografií.9 Nutno v‰ak fiíci, Ïe Fätkenheuer vyuÏívá pramenÛ, které jsou pfiece jen o nûco více vlastními, osobními v˘povûìmi neÏ písemnosti, s nimiÏ pracuje Gleixnerová. Ty jsou, zdá se, více urãeny Ïánrem ãi diskurzivními praktikami pietistické náboÏenské kultury. Tyto metodické obtíÏe v‰ak rozhodnû neznamenají, Ïe by Fätkenheuer chtûl rezignovat na intencionální povahu sociálních jevÛ a Ïe by pro obtíÏe s pfiímou badatelskou dostupností aktérova zpÛsobu vnímání a zakou‰ení svûta chtûl z egodokumentÛ „vyloupnout“ jen jakési „faktuální v˘povûdi“ tak, jak to nedavno proklamovali v ãeském dûjepisectví Jana Machaãová a Jifií Matûjãek.10 Fätkenheuerov˘m cílem je, jak fiíká, rekonstruovat aktérovo my‰lení skládáním jednotliv˘ch, z vlastních svûdectví aktérÛ vzat˘ch tematick˘ch kamínkÛ mozaiky (s. 219). Samotné provûfiování konfesionalizaãní teorie je postaveno na rozboru egodokumentÛ (zejména deníkÛ) sedmi osob katolického ãi luterského vyznání, poãínaje Adamem Kahlem, jenÏ – sám navenek katolík, pfiece v‰ak vnitfinû „starokatolicky“ orientovan˘ a aÏ sympatizující s evangelickou naukou – byl úfiedníkem würzburského rekatolizaãního biskupa Julia Echtera (1573–1617), pfies obchodníky a fiemeslníky aÏ po luterské faráfie (Thomas Wirsing). Vedle egodokumentÛ Fätkenheuer zohledÀuje i jiné prameny, jeÏ mu umoÏÀují mikrohistoricky studované jedince zaãlenit do „sociální sítû“. Podafií se mu tak kupfiíkladu sledovat okruh lidí, ktefií vystupují jako kmotrové a kmotry pfii kfitu dûtí Adama Kahla. Jsou mezi nimi i luteráni (s. 86). Pomûfiení konfesionalizaãní teorie s rozborem Ïivotních svûtÛ sedmi postav ukazuje její jednostrannost a nesprávnost snah vyvozovat kvalitu konkrétních dûjinn˘ch jevÛ a proÏitkÛ historick˘ch individuí jednostrannû z jakési logiky konfesionalizaãního procesu. O Juliem Echterem intenzivnû rekatolizovaném Würzburgu je‰tû dlouho v poslední ãtvrtinû 16. století platí, Ïe v nûm konfesijní

9 U. GLEIXNER, Pietismus, s. 141–145, 164 –165, 171, 179, 208, 394–396. 10 JANA MACHAâOVÁ, JI¤Í MATùJâEK, K metodologii historiografie: teorie, metody a v˘sledky v˘zkumu vzorÛ chování v 19. století a takzvané mentality, in: Historik zapomenut˘ch dûjin. Sborník pfiíspûvkÛ vûnovan˘ch prof. dr. Eduardu Maurovi, (edd.) Marie Koldinská, Alice Velková, Praha 2003, s. 33–41. ZpÛsob, jímÏ tito autofii nakládají s egodokumenty, je v urãitém smyslu kuriózní. Zatímco historiãky a historici Fätkenheuerova raÏení studují egodokumenty, aby jejich prostfiednictvím získali pfiedstavu o plnosti a rozmanitosti zpÛsobÛ proÏívání dûjinného aktéra, a eliminovali tak vlastní badatelské „oslepení“ velk˘mi teoriemi, Machaãová s Matûjãkem snahou rozli‰it v egodokumentech „faktuální v˘povûdi“ od ostatního obsahu, tedy – fieãeno se svrchu citovanou statí Medickovou – pfievádûjí „cizí“ na „známé“, tzn. selektují ve smyslu jakési, snad jen implicitnû pfiítomné teorie o objektivních (faktuálních) a subjektivních (nezajímav˘ch) obsazích lidského proÏívání skuteãnosti.


RECENZE_2_2006

[ 296 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 296

2/2006

rozdíly nepfiedstavovaly v bûÏném Ïivotû nepfiekonatelná rozhraní (luter‰tí kmotrové pfii kfitech katolick˘ch dûtí, náboÏensk˘ exulant, luterán a kupec Balthasar Rueffer vede z exilu ve Schweinfurtu za pomoci sv˘ch synÛ ve Würzuburgu dál svou firmu). Pfiíklad Thomase Wirsinga, luterského pastora ze Sinbronnu ve druhé polovinû 16. století, ukazuje, Ïe pfiedpoklady konfesionalizaãního a sociálnû disciplinaãního nátlaku vy‰‰ích sociálních vrstev (vedení lutersk˘ch církví, státÛ) na niωí, jehoÏ podstatn˘mi vykonavateli mûli údajnû b˘t faráfii (s. 187–194), jsou velmi zjednodu‰ené, ne-li neadekvátní. Deníky Thomase Wirsinga, jejichÏ zpracování Fätkenheuerem chci jako pfiíkladu vûnovat vût‰í pozornost, ukazují nejen jeho znaãnou dovednost Ïít se svou obcí v kompromisu, a neriskovat tak otevfiené konflikty (s. 236–237), n˘brÏ pfiímo jeho ochotu vstupovat v záleÏitostech sv˘ch farníkÛ do konfliktu s církevní vrchností. Pfiíkladem budiÏ jeho snaha vyjednat moÏnost sÀatku snoubencÛm, ktefií byli vzájemnû ve druhém stupni pfiíbuzenství, a to pfiesto, Ïe právû prosazovan˘ církevní fiád prohluboval zákazy t˘kající se incestu. Thomas Wirsing byl nejen ve svém deníku ochoten souhlasit s mínûním svého kolegy, Ïe takov˘ sÀatek nezakazuje Písmo, a tudíÏ by se nemuselo na striktnost zákazÛ v církevním fiádu hledût, ale ve vûci onûch snoubencÛ vedl i jednání, která by bylo moÏné povaÏovat za pfiímo protichÛdná konfesionalizaãním a disciplinaãním snahám (s. 328–329). Aã bychom mohli pfiedpokládat, Ïe fara by mûla b˘t pfiíkladem obci, z Wirsingov˘ch deníkÛ napfiíklad vypl˘vá, Ïe jeho ãeleì v dobû bohosluÏeb vût‰inou nebyla v kostele, n˘brÏ pracovala na poli ãi v domû (s. 221–222). V kritické situaci nemoci své dcery je Wirsing ochoten sáhnout k magick˘m praktikám vycházejícím z lidového náboÏenství (s. 227–229 – nutno v‰ak poznamenat, Ïe Fätkenheuerovo hodnocení je v tomto pfiípadû moÏná nadnesené, protoÏe Wirsing své dcefii pouze opatfiil nûjak˘ léãiv˘ „kofien“, kter˘ mûla patrnû nosit zavû‰en˘ na krku).11 To v‰e vede Fätkenheuera k závûru, Ïe Tomas Wirsing, jenÏ po ãtyfii desetiletí spravoval luterskou faru v Sinbronnu, rozhodnû není hodnotiteln˘ jako nûjak˘ konfesionalizaãní horlivec (s. 277). Wirsingovy deníky jsou ostatnû zajímavé i z jin˘ch hledisek sociálních ãi kulturních dûjin. Z hlediska gender history jsou zajímavé záznamy, t˘kající se jeho manÏelky Elisabethy (s. 223–231). Její role, jak upozorÀuje Fätkenheuer, se rozhodnû neomezovala jen na vnitfiní svût domácnosti (s. 223). Elisabeth reprezentovala faru i navenek, nezfiídka vystupuje jako kmotra sinbronnsk˘ch dûtí,

11 Vûc se sice mÛÏe vymykat weberovské pfiedstavû o odkouzlujícím vlivu reformace, av‰ak vzhledem ke znaãné oblibû proroctví, astrologie (rovnûÏ u Tomase Wirsinga, s. 277), magie apod. na pfielomu 16. a 17. století, Wirsingovo sáhnutí po „kofienu“ v situaci, kdy nepomáhaly vefiejné modlitby, se patrnû nikterak nevymykalo tehdy bûÏnû roz‰ífiené praxi. Nadto nevíme, o jakou ‰lo rostlinu. V‰e mohlo mít i ryze prakticistní povahu lidového bylinkáfiství.


RECENZE_2_2006

10.1.2007

JAN HORSKÝ

11:18

Stránka 297

RECENZE A REFLEXE

[ 297 ]

nûkdy prostfiedkuje mezi sv˘m manÏelem a jeho obcí, a nadto je moÏné z Wirsingov˘ch záznamÛ vyãíst, Ïe oba manÏelé spoleãnû rozhodovali ve vûcech sv˘ch dûtí (s. 225). K Fätkenheuerovu upozornûní, Ïe takov˘ obraz pfiíli‰ neladí s mínûním o podfiízeném postavení manÏelky v tradiãní spoleãnosti, lze snad je‰tû dodat, Ïe ráz Wirsingov˘ch záznamÛ o Ïivotû a roli Elisabethy je v napûtí i s dobov˘mi lutersk˘mi postilami, v nichÏ ãasto vystupuje motiv hlavy rodiny, otce jako biskupa v domû, jehoÏ autoritû má b˘t v‰e striktnû podfiízeno.12 Ve Wirsingov˘ch denících dále nalezneme projevy jeho antisemitismu (s. 220), dozvíme se, Ïe kdyÏ se mu do rukou dostala zámûrnû hor‰ená mince, neváhal ji pouÏít a do nev˘hodné, ba aÏ riskantní situace vystavit jednoho ze sv˘ch farníkÛ (s. 220–221), ãi o tom, Ïe se v luterském kostele uzavíraly obchodní smlouvy (s. 221) apod. Odhlédneme-li od konkrétního obsahu, povaÏuji za vhodné upozornit na obecnûj‰í metodick˘ v˘znam recenzované knihy. Je instruktivní v˘zvou, abychom obecné teorie sociokulturní promûny (byÈ tfieba i vznikly na základû urãitého zobecnûní z fiady pfiípadov˘ch studií) nebrali jako objektivnû rozpoznané pravdy o v˘vojov˘ch procesech substancionální povahy, n˘brÏ vÏdy jako, pravda badatelsky v˘znamné, pfiece v‰ak jen pouhé pojmové nástroje, jejichÏ pomocí se snaÏíme konstruovat rozumivé obrazy co nejadekvátnûji vÛãi konkrétním dûjinn˘m situacím. VÏdy je nutné se tázat, zda je ta ãi ona teorie je‰tû produktivním nástrojem „ãtení“ dûjin, nebo zda se v na‰ich rukou promûnila v zaslepující kritérium v˘bûru domnûle „podstatn˘ch“ pramenn˘ch zpráv z mnoÏství údajnû „nepodstatné“ dobové pfiímûsi. Jan Horsk˘

12 Srov. rozbor, kter˘ podává RENATE DÜRR, Mägde in der Stadt. Das Beispiel Schwäbisch Hall in der Frühen Neuzeit, Frankfurt am Main-New York 1995, s. 54–107. Znovu se tak potvrzuje nutnost opatrnosti pfii interpretaci. Kázání zajisté faráfiÛm i obci nabízelo urãit˘ vzorec vnímání svûta. Nesmíme v‰ak pfiedpokládat, Ïe tento vzorec byl vÏdy pfiijat a uplatÀován. Sám Luther ostatnû pfiipisuje roli apo‰tolÛ, biskupÛ a faráfiÛ, ktefií mají v domû dûtem a ãeledi zvûstovat evangelium, jak otci, tak matce – k tomu podrobnû ANDREAS GESTRICH, JENS-UWE KRAUSE, MICHAEL MITTERAUER, Geschichte der Familie, Stuttgart 2003, s. 372.


RECENZE_2_2006

[ 298 ]

10.1.2007

11:18

Stránka 298

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

2/2006

Zdeněk R. Nešpor, Víra bez církve? Východočeské toleranční sektářství v 18. a 19. století, Ústí nad Labem 2004, Albis international, 240 s., ISBN 80-86067-92-0

Zdeněk R. Nešpor, Náboženství na prahu nové doby. Česká lidová zbožnost 18. a 19. století, Ústí nad Labem 2006, Albis international, 694 s., ISBN 80-86971-06-6

V nedávné dobû vy‰ly dvû práce autora, kter˘ se, patrnû v ãeském prostfiedí jako jedin˘, badatelsky vûnuje jak historickému, tak náboÏensko-sociologickému1 a kulturnû-antropologickému studiu ãeské religiozity od 18. století aÏ po dne‰ní dny. Prvá práce je úÏeji zamûfiena na tzv. toleranãní sektáfiství konce 18. a 19. století, druhá práce nabízí syntetick˘ pohled na ãeskou katolickou i nekatolickou zboÏnost 18. a 19. století, jak pokud jde o její elitní, tak zejména o její lidové podoby. Zdenûk R. Ne‰por pfii tom vychází z pomûrnû ‰irokého okruhu pramenÛ a navazuje na dosavadní relativnû hojnou literaturu. Zejména druhá práce podává náãrt v˘voje elitních forem zboÏnosti od rekatolizaãních postojÛ pfies snahu osvíceneckého katolictví o jakousi „protestantizaci“ katolického náboÏenství (jako pfiíklad mu slouÏí Matûj Václav Kramerius) aÏ po oddûlení intelektuálního národnû politického diskurzu od diskurzÛ teologick˘ch (jako pfiíklad mu slouÏí Karel Havlíãek Borovsk˘). Autor zároveÀ sleduje v˘voj teologického my‰lení, rozebírá kniÏní produkci a zamûfiuje se na tu, jeÏ byla urãena k v˘chovû lidu. ZároveÀ pro oblast lidové zboÏnosti vychází jak z editovan˘ch v˘slechov˘ch protokolÛ z vy‰etfiování toleranãních sektáfiÛ, tak z prozatím nepfiíli‰ ãasto vyhodnocovan˘ch modlitebních kníÏek, kancionálÛ apod. VyuÏívá i písmácké literatury (Vavák, Dlask). NastiÀuje tak obraz v˘voje ãeské lidové zboÏnosti od barokních povûreãn˘ch forem (zde se snaÏí ukázat, Ïe nekatolickou zboÏnost nelze interpretovat jako opak barokní katolické a povûreãné) pfies komplikovanou recepci elitní osvícenské zboÏnosti v lidovém prostfiedí a následné postupné oddûlování privatizované zboÏnosti od oficiální církevní aÏ po její podoby z druhé poloviny 19. století.

1 Srov. napfiíklad ZDENùK R. NE·POR (ed.), Jaká víra? Souãasná ãeská religiozita/spiritualita v pohledu kvalitativní sociologie náboÏenství, Praha 2004.


RECENZE_2_2006

10.1.2007

JAN HORSKÝ

11:18

Stránka 299

RECENZE A REFLEXE

[ 299 ]

Pfiínosem obou prací je nejen jiÏ zmínûné propojení postupÛ rÛzn˘ch oborÛ, ale také to, Ïe obû pfiekraãují periodizaãní mezníky, které v ãeském dûjepisectví od sebe tradiãnû oddûlují nejen tûÏko spojitelné obrazy minulosti, ale nûkdy i paradigmata, urãující badatelsk˘ postup (roky 1848, 1918, 1948). V následujících odstavcích chci jednak upozornit na nûkteré z fiady Ne‰porov˘ch zajímav˘ch závûrÛ a interpretací, jednak také otevfiít diskusi, t˘kající se nûkter˘ch v práci fie‰en˘ch otázek. Jako pfiíklad pfiínosu Ne‰porov˘ch anal˘z lze uvést rozbor dÛvodÛ tzv. „evangelické volby“, tzn. pfiihlá‰ení se k jedné ze dvou tolerovan˘ch protestantsk˘ch konfesí na základû patentu z roku 1781, roku 1782 a jejich interpretaci jak v kontextu v˘voje ãeského nekatolictví rekatolizaãní doby, tak v rámci diskusí o vztahu mezi elitní a lidovou kulturou. âe‰tí nekatolíci, ktefií se roku 1782 snaÏili ustanovit sbory na bázi Toleranãního patentu, byli sv˘m náboÏensk˘m sm˘‰lením (ãast˘ dÛraz na lámání chleba pfii veãefii Pánû, odpor proti sochám a obrazÛm – obé by nasvûdãovalo jejich kalvinistickému rázu; zároveÀ v‰ak ãetba luterské náboÏenské literatury a zpûvy z lutersk˘ch kancionálÛ) nemil˘m pfiekvapením jak pro pastory augsburského vyznání, tak pro pfii‰lé pastory helvetské (Ne‰por uÏívá napfiíklad v návaznosti na studie Evy Kowalské rozboru korespondence mezi pastory augsburského vyznání v âechách a na Moravû a bratislavsk˘m superintendantem Michalem Institorem Mo‰ovsk˘m). Tam, kde vznikly sbory augsburského vyznání, zaãalo ãasto brzy docházet k napûtí mezi lutersk˘mi pastory a „kalvinofilním“ lidem. Toto napûtí vedlo na nejednom místû k zmûnû volby ve prospûch reformovan˘ch (helvetského vyznání). Sbory helvetského vyznání se tak staly vût‰inov˘mi, av‰ak i kalvinistiãtí pastofii byli ãasto zaskoãeni tím, ãeho se u nich domáhali vûfiící jejich sborÛ. S ohledem na tato zji‰tûní lze diskutovat nûkteré problémy. Ne‰por tak mÛÏe i tûchto sv˘ch závûrÛ uÏít jako argumentu podporujícího jeho odmítav˘ postoj k tezím nûkter˘ch konfesijních historikÛ a historiãek (zejména Evy Melmukové) o existenci jakési „skryté církve“ v ãesk˘ch zemích v dobû pobûlohorské a pfiedtoleranãní.2 V této vûci je tfieba mu dát za pravdu. Ani povaha pfiedtoleranãního nekatolictví, ani nápadná odli‰nost mezi lidov˘mi podobami nekatolictví a uãenou luterskou ãi kalvinskou zboÏností pfii‰l˘ch pastorÛ po roce 1781, a koneãnû ani nápadné místní odli‰nosti pfii rozhodování mezi augsbursk˘m vyznáním ãi helvetsk˘m vyznáním nenasvûdãují tomu, Ïe by zde byla nûjaká „skrytá církev“, která by vykazovala rysy organizaãní a vûrouãné jednoty. Otázkou zároveÀ je, kde tkví

2 Svou argumentaci pfiedstavuje také v ZDENùK R. NE·POR, Skryté semeno nevzklíãilo aneb polemika s radikálními tezemi o kontinuitû ãeské reformace, Studia Comeniana et Historica 73–74/2005, s. 239–252.


RECENZE_2_2006

[ 300 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 300

2/2006

kofieny „kalvinofilství“ v˘znamné ãásti ãesk˘ch nekatolíkÛ? Ne‰por zde mÛÏe navázat na své teze z prvé z recenzovan˘ch prací o „reformovaném intermezzu“ z poãátku 18. století, spoãívajícím v pfieváÏnû hypoteticky pfiedpokládaném krátkodobém pÛsobení helvetsk˘ch kazatelÛ v ãeském prostfiedí kolem ãtvrtiny 18. století. Dodejme, Ïe pfiedpokladem tohoto „intermezza“ se odli‰uje od star‰ích „klasikÛ“ ãeského evangelického dûjepisectví (napfiíklad Ferdinand Hrejsa vysvûtloval kalvinistické prvky u ãesk˘ch tajn˘ch nekatolíkÛ 18. století tím, Ïe je lákaly pro svou pfiíkrou protikladnost vÛãi katolickému pojetí). Pfii rozboru kus˘ch pramenn˘ch zpráv o sm˘‰lení pfiedtoleranãních nekatolíkÛ i tûch, ktefií zaãali bûhem roku 1782 vytváfiet sbory helvetského vyznání a augsburského vyznání, si lze pfiedstavit pfiinejmen‰ím dvojí pfiístup. Takov˘, kter˘ implicitnû spoléhá na jakousi vûrouãnou integritu konfesijních skupin. Jednotlivé pramenné stopy (napfiíklad v˘povûdi o v˘znamu lámání chleba pfii veãefii Pánû) jsou pak ãteny jako projevy, sice tfieba v lidovém pojetí pokfiivené, pfiece v‰ak interpretací vyjasnitelné, jednoznaãné konfesijní pozice (v tomto pfiípadû kalvinismu), kterou pfiíslu‰ná osoba ve své v˘povûdi (tfieba ani ne zcela vûdomû) zaujímá. K pramenn˘m stopám lze v‰ak pfiistupovat i tak, Ïe pfii anal˘ze budeme nad kategorii nûjak˘ch (pro ãeské nekatolictví 18. století pfiinejmen‰ím do roku 1781 hypostazovan˘ch) konfesijních skupin klást kategorii lidové kultury ãi alespoÀ lidové religiozity, jeÏ vykazuje znaky, relativnû nezávislé na konfesijní vûrouce. Pfii takovém pfiístupu se pak jednotlivé projevy ãesk˘ch nekatolíkÛ (napfiíklad ono lámání chleba) vyjeví jako moÏná jen povrchnû související s urãitou konfesijní pozicí. MÛÏe se pak i ukázat, Ïe v samotné lidové zboÏnosti plnily odli‰nou funkci, neÏ jakou by jim pfiipisovali uãení pastofii. Zdenûk R. Ne‰por uplatÀuje druh˘ z tûchto pfiístupÛ a ukazuje jeho produktivnost. Získává tak obraz, v nûmÏ není na jedné stranû odkouzlená, racionální zboÏnost tajn˘ch nekatolíkÛ, resp. toleranãních evangelíkÛ, a na stranû druhé povûreãnost podporující a jí téÏ podléhající zboÏnost katolická. Naopak, na jedné stranû vystupuje povûreãnost odmítající a do znaãné míry vlastnû zboÏnost „protestantizující“ sm˘‰lení katolick˘ch osvícencÛ, na druhé stranû pak lidové prostfiedí, tíhnoucí zãásti k magiãnosti a povûfie. Nekatolíci v nûm mají snad k odkouzlujícímu racionalismu katolick˘ch osvícencÛ o nûco blíÏe neÏ katolíci. Pfiece v‰ak i osvícen‰tí evangeliãtí intelektuálové vidí potfiebu (jak ukazuje pfiíklad Mo‰ovského) kritizovat pfiíslu‰níky evangelick˘ch sborÛ (v Mo‰ovského pfiípadû sborÛ augsburského vyznání) za podléhání nové, nerozumné sluÏebnosti (trvání na praktice lámaného chleba bez zpÛsobilosti reflektovat podruÏnost této otázky vzhledem k vlastnímu jádru evangelické víry). K tûmto otázkám se zãásti vrátím je‰tû níÏe. Velmi pfiínosn˘ je i Ne‰porÛv rozbor geneze tzv. toleranãního sektáfiství (sekt ãi skupin „blouznivcÛ“, které vznikly z tûch nekatolíkÛ, ktefií se po vydání Toleranãního patentu nebyli s to pfiihlásit ani k augsburskému vyznání, ani k helvetskému


RECENZE_2_2006

10.1.2007

11:18

Stránka 301

JAN HORSKÝ

RECENZE A REFLEXE

[ 301 ]

vyznání) a sledování dal‰ích osudÛ tûchto skupin (jádro v˘kladu prvé z recenzovan˘ch knih). Kniha sleduje osudy nûkter˘ch sektáfisk˘ch skupin aÏ do 20. století, a dokonce aÏ po dne‰ní dny. Autor pfii tom kombinuje rÛzné pfiístupy, poãínaje dûjepisn˘m pfies religionistické a sociologické aÏ po kulturnû antropologick˘ terénní v˘zkum. ZároveÀ se snaÏí pro jednotlivé toleranãní sekty rozli‰ovat jak jejich rÛzné generace, tak vûnovat pozornost geografickému rozmístûní tûchto sekt. Vedle poukazu na souvislost nûkter˘ch ãesk˘ch spiritistick˘ch skupin 19. a 20. století s pÛvodním toleranãním sektáfistvím je v tûchto rozborech snad nejzajímavûj‰í, jak Zdenûk R. Ne‰por vystopoval kontinuitu ãesk˘ch toleranãních sektáfiÛ, administrativnû na konci 18. století vysídlen˘ch do Banátu, aÏ po tamní dne‰ní ãeské obyvatelstvo (rumunská Svatá Helena, bulharské Vojvodovo), resp. aÏ po reemigranty, ktefií pfii‰li do ãeského prostfiedí po druhé svûtové válce a po roce 1989. Cenné závûry a postfiehy pfiiná‰ejí Ne‰porovy práce také napfiíklad v otázce konfesijní tolerance v lidovém prostfiedí. Jde jak o to, nakolik byli tzv. „tajní nekatolíci“ opravdu pfied vydání Toleranãního patentu tajní, tak o to, jaká byla na poãátku toleranãní doby v lidovém prostfiedí faktická mezikonfesijní tolerance. Jsou to otázky zajímavé z hlediska historicko-antropologického ãi z pohledu sociologie náboÏenství. (Nakolik bylo to které prostfiedí schopno unést náboÏenskou ãi konfesijní heterogenitu?) Ukazuje se, Ïe venkov‰tí sousedé o nekatolících ve svém okolí nejednou vûdûli. „Mnozí s nimi diskutovali a o své újmû se je snaÏili potírat, jako tomu bylo ve Vavákovû pfiípadû, ale rozhodnû nespûchali na úfiady s jejich udáním.“3 Vlna intolerance, která byla v lidovém prostfiedí patrná po vydání Toleranãního patentu (známe spory o pohfiby apod.), jiÏ bûhem 90. let ustupovala. Ne‰por to mimo jiné ukazuje na Vavákovû pfiíkladu. Jeho ostrá kritika nekatolíkÛ z poãátkÛ toleranãní doby ustupuje relativnû rychle do pozadí. V 90. letech Vavákovi jiÏ nevadí ani sÀatek jeho syna s evangeliãkou. Ne‰por to shrnuje slovy: „Tato sociální nebo lokální tolerance se pfiitom do ranû toleranãní doby zfiejmû pfienesla z dfiívûj‰ích období, a jakkoli je to paradoxní, fungovala vedle vzrÛstající konfesionální nesná‰enlivosti, coÏ ukazuje na vûdomí jisté sounáleÏitosti venkovsk˘ch komunit a jejich disparátnosti tfieba vÛãi faráfiÛm ãi vrchnostensk˘cm úfiedníkÛm, bariéry mezi nimi a neochotou venkovanÛ pfiistoupit na shora vnucovan˘ zpÛsob my‰lení a komunikace.“4 Dal‰ím pfiíkladem zajímav˘ch závûrÛ mÛÏe b˘t Ne‰porÛv pfiíspûvek do diskuse o vlivu luterského pietismu na ãeské tajné nekatolíky, tolerované evangelíky i toleranãní sektáfie. Za symptomy tohoto vlivu povaÏuje jednak odkazy na vedení

3 Z. R. NE·POR, NáboÏenství na prahu nové doby, s. 453–454. 4 Z. R. NE·POR, NáboÏenství na prahu nové doby, s. 454.


RECENZE_2_2006

[ 302 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 302

2/2006

Duchem svat˘m ãi na poznání, jeÏ se z Ducha svatého dostavuje, které lze shledat jak u tolerovan˘ch evangelíkÛ na Jilemnicku roku 1782, tak pfii zdÛvodÀování své existence u nûkter˘ch toleranãních sektáfiÛ, jednak v pfiípadû nûkter˘ch toleranãních sektáfiÛ téÏ odkazy na pietistické „probuzení“. Makroanalytick˘ ráz Ne‰porov˘ch prací a jeho pfiednosti a úskalí: Zdenûk R. Ne‰por postupuje zejména ve své druhé práci spí‰e makroanalytick˘m zpÛsobem. V˘znamnou v˘jimku z toho pfiedstavují pfiedev‰ím jeho terénní antropologické v˘zkumy v rumunském a bulharském prostoru a mezi reemigranty, z nichÏ vychází ve své prvé práci. Makroanalytick˘ postup má své pfiednosti i úskalí. Jeho urãitou problematiãnost bych spatfioval v tom, Ïe samotn˘ text práce ãtenáfii místy poskytuje vlastnû jen klasifikaci jevÛ s pouh˘m odkazem na prameny, resp. literaturu, kde lze nalézt podrobnosti. To samo o sobû není chybou. Ostatnû podobnû psal tfieba i Ernst Troeltsch ãi z ãesk˘ch historikÛ Franti‰ek Kutnar. V práci tak v‰ak není prostor pro podrobnûj‰í rozbory diskurzivních praktik ãi pro historickosémantické anal˘zy. My‰lení není rozebíráno jako aktérské (s v˘jimkou Vaváka ãi Dlaska), n˘brÏ jako skupinové. To je cena, kterou je patrnû nutné zaplatit za u nás bohuÏel ne zcela obvyklou snahu pomûfiovat dûjinné skuteãnosti klasifikaãními nástroji, vytvofien˘mi v jin˘ch sociálních a kulturních vûdách. Kategorie sociologie náboÏenství pak, i kdyÏ byly, jak mimo jiné ukazuje i fiada drobnûj‰ích studií ZdeÀka R. Ne‰pora k této tematice,5 pfii vlastním bádání uÏity jako kategorie analytické, v textu obou knih vystupují ãasto pouze jako kategorie klasifikaãní. To se mÛÏe jevit jako styl aÏ pfiíli‰ blízk˘ makroanalytick˘m studiím rázu Historische Sozialwissenschaft, a to zejména z hlediska tûch historikÛ, ktefií si jiÏ v návaznosti na New Cultural History ãi historickou antropologii zvykli na mikrohistorické, a tudíÏ více k vlastním textÛm konkrétních pramenÛ obrácené bádání, rozebírající více jednotlivé diskurzivní praktiky a více pfiihlíÏející k historickosémantické problematice. To v‰ak neznamená, Ïe by tento Ne‰porÛv postup byl neproduktivní a nepfiínosn˘, právû naopak. K ãesk˘m náboÏensk˘m dûjinám máme jiÏ mnoho prací. Nejedna z nich je psána pfiímo z konfesijních pozic, mnohé obsahují implicitnû konfesijní sympatie pro tu ãi onu stranu. Doposud v‰ak v ãeském dûjepisectví chybûl pokus pomûfiit náboÏenské dûjiny 18. a 19. století instrumentáriem sociologie náboÏenství (takov˘m pokusem nebyly ani studie Franti‰ka Kutnara). Právû tento pokus nabízejí obû recenzované práce.

5 Srov. ZDENùK R. NE·POR, Vnûj‰í oznaãení a sebeoznaãení ãesk˘ch nekatolíkÛ v 18. a 19. století, Religio 10/2002, ã. 2, s. 215–236; T¯Î, K pÛvodu a pramenÛm ãeského lidového spiritismu, Lidé mûsta 12/2003, s. 53–81; T¯Î, Srdce vûfiícího a srdce Pánû ve v˘chodoãeském toleranãním sektáfiství, in: Srdce JeÏí‰ovo. Teologie – symbol – dûjiny, (edd.) Kristina Kaiserová, Jifií Mikulec, Jaroslav ·ebek, Praha – Ústí nad Labem 2005, s. 127–138.


RECENZE_2_2006

10.1.2007

JAN HORSKÝ

11:18

Stránka 303

RECENZE A REFLEXE

[ 303 ]

Pfiíkladem postupu ZdeÀka R. Ne‰pora mÛÏe b˘t jeho v˘klad srovnávající katolická barokní náboÏenská bratrstva se skupinami toleranãních sektáfiÛ. Zdenûk R. Ne‰por poukazuje, Ïe pfii zohlednûní pocitu náboÏenské v˘luãnosti a akcentace soterologického cíle jako hlavních kritérií srovnání lze povaÏovat katolická bratrstva a skupiny toleranãních sektáfiÛ za „projev stejné dobové mentality“. Obû tato uskupení pfiirozenû neztotoÏÀuje, fiíká v‰ak, Ïe „byla (...) do znaãné míry shodn˘m sociálním typem, sdruÏením stoupencÛ pfiísnûj‰ích vûrouãn˘ch názorÛ a religijní praxe (...) spoãívající na podobn˘ch náboÏensko-skupinov˘ch základech a se stejn˘m (soteriologick˘m) cílem“. Na jedné stranû by bylo zajisté moÏné poukazovat vedle shod na nejeden (zejména konfesijní) rozdíl mezi barokními bratrstvy (na základû nejen Ne‰porem citovan˘ch Mikulcov˘ch studií, ale i tfieba na základû prací a edice Milo‰e Sládka) a tajn˘mi nekatolíky a toleranãními sektáfii. Na stranû druhé je v‰ak tfieba uznat, Ïe Ne‰porÛv pfiístup dokáÏe pfiekonat tradiãní dûjepisnou optiku abstraktnûj‰ím kladením otázek a hledáním urãit˘ch (z hlediska religionistiky ãi sociologie náboÏenství zajímav˘ch) typÛ religiozity a jejích sociálních projevÛ. Typologická shoda nûkter˘ch rysÛ katolick˘ch náboÏensk˘ch bratrstev a toleranãních sektáfiÛ, jeÏ by patrnû jak klasickému pojetí ãesk˘ch dûjin, tak inovativnímu drobnohlednému pohledu unikala, pak mÛÏe b˘t zajímavá pro hledání moÏn˘ch v˘kladÛ specifického v˘voje religiozity v ãeské spoleãnosti 19. a 20. století. Av‰ak vÛãi této komparaci lze vznést pfiipomínky nejen s ohledem na konkrétní (konfesijnû podmínûné) projevy obou skupin, n˘brÏ i s odkazem na jiné obecnûj‰í klasifikaãní ãi analytické nástroje. Ne‰por sám fiíká, Ïe toto srovnání ãiní jen „z jistého hlediska“, a tudíÏ komparuje pouze vybrané rysy posuzovan˘ch skupin. Moje následující pfiipomínka ãi doplnûní tak vzhledem k tomu není úplnû spravedlivá. Pfiece v‰ak, budeme-li pozici náboÏensk˘ch bratrstev a toleranãních sektáfiÛ nahlíÏet tfieba z hlediska tezí o disciplinaci lidové kultury ãi civilizaãním procesu nebo s ohledem na pojetí „kultury“, „subkultury“ a „kontrakultury“, které nabízí tfieba Peter Burke, ukáÏou se nám i v˘znamné rozdíly mezi obûma typy náboÏensk˘ch uskupení.6 Katolická barokní náboÏenská bratrstva by byla, pokud

6 PETER BURKE, Lidová kultura v raném novovûku, Praha 2005, s. 70; T¯Î, Variety kulturních dûjin, Brno 2006, s. 193–194, 210–213. Burke pojímá kulturu obecnû v shodû se sociální a historickou antropologií jako systém sdílen˘ch v˘znamÛ, postojÛ, hodnot a symbolick˘ch forem. Pojem subkultura „pfiedpokládá diverzitu ve spoleãném rámci“, pojem kontrakultura „zahrnuje pokus pfievrátit hodnoty dominantní kultury“. V „Lidové kultufie“ Burke kontrakulturu charakterizuje tak, Ïe se od okolního svûta neli‰í, ale odmítá ho. Jako pfiíklad uvádí novokfitûnce. Pokud v‰ak srovnáme zpÛsob, jímÏ se vyãleÀovali ze zbytku spoleãnosti (Ïivot v haushábenech, popfiípadû snahy o komunu v Münsteru), se zpÛsobem zaãlenûní do vût‰inové katolické komunity ãesk˘ch tajn˘ch nekatolíkÛ, mÛÏeme jen stûÏí fiíci, Ïe ãe‰tí tajní nekatolíci byli v plném slova smyslu kontrakulturou.


RECENZE_2_2006

[ 304 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 304

2/2006

bychom je chtûli takto klasifikovat, patrnû „subkulturou“. S jistou nadsázkou, vzhledem k jejich oficiální Ïádoucnosti, bychom mohli fiíci, Ïe by byla aÏ jakousi „suprakultrou“. Tajní nekatolíci 17. a 18. století by snad pfiedstavovali jak˘si pfiechod mezi „subkulturou“ a „kontrakulturou“, toleranãní sektáfii by pak ale, myslím, vût‰inou sv˘ch rysÛ vyhovovali pojmu „kontrakultury“. ByÈ se racionalizaãní tlak josefinské náboÏenské politiky nakonec obrátil i proti katolick˘m bratrstvÛm, jejich nepfiístojnost pfiece jen byla jiné povahy neÏ nepfiístojnost „BeránkÛ“, „DeistÛ“, „BohovûrcÛ“ a dal‰ích sektáfisk˘ch uskupení. Druhá z recenzovan˘ch prací je – jak jiÏ svrchu fieãeno – v nejednom bodû pfiínosná. Pfiece v‰ak soudím, Ïe o nûkter˘ch závûrech ãi o uplatnûní nûkter˘ch obecn˘ch schémat lze vést diskusi. Jejím smyslem nemá b˘t zpochybnûní autorov˘ch interpretací jako takov˘ch, n˘brÏ spí‰e upozornûní na pfiípadné dal‰í interpretaãní moÏnosti ãi na moÏnosti jemnûj‰í anal˘zy nûkter˘ch otázek. 1) Odkouzlení svûta: Zdenûk R. Ne‰por mluví pro ãeské 18. století o „racionalitû ‚ekonomie spásy‘, postavené na racionalitû, která nebyla soupodstatná s moderní racionalitou ,odkouzleného‘ svûta“. Dodává, Ïe „jak v elitní, tak v lidové ãeské zboÏnosti 18. století proto neshledáváme, Ïe by nekatolická, lutersk˘m pietismem ovlivnûná zboÏnost tendovala k moderní racionalitû, nebo pfiedstavovala její zárodky, a tím by se li‰ila od katolické, z hlediska modernity iracionální zboÏnosti“. A na jiném místû fiíká, Ïe rozdíl mezi ãesk˘mi tajn˘mi nekatolíky, resp. tolerovan˘mi evangelíky na jedné a katolíky na druhé stranû se „nepfiekr˘val s hranicí mezi odkouzlen˘m svûtem a svûtem zaãarovan˘m“, neboÈ „nekatolická zboÏnost, na rozdíl od ,vysoké‘ protestantské teologie nebo osvícenského katolicismu aÏ na malé v˘jimky nevykazovala rysy odkouzleného svûta“. A dále soudí, Ïe „podstatnûj‰í“ neÏ rozdíl mezi katolickou a protestantskou a popfiípadû i sektáfiskou zboÏností byla odli‰nost „dvou rozdíln˘ch fiádÛ racionality“, tzn. mezi tradiãní racionalitou a osvícenstvím nesenou racionalitou moderního raÏení. S tûmito Ne‰porov˘mi závûry lze v obecné rovinû souhlasit, pfiece jen bych v‰ak byl opatrnûj‰í, pokud jde o otázku odkouzlení svûta. Chápeme-li jím vytlaãování magie z náboÏenství, pak by nûkteré projevy tajn˘ch nekatolíkÛ, toleranãních protestantÛ i sektáfiÛ pfiece jen vykazovaly urãité rysy takovéhoto „odmagiãtûní“ = „odkouzlování“ (prvky symbolického pojetí veãefie Pánû, odpor ke ‰kapulífiÛm apod.). Uznávám s Ne‰porem, Ïe tyto projevy je nûkdy jen velmi tûÏké jednoznaãnû interpretovat, neboÈ mohou b˘t samy v sobû rozporné (‰kapulífi odmítáme proto, Ïe nemá moc, nebo proto, Ïe se jeho moci bojíme – odmagiãtûní, nebo magie jen s pfiehozen˘mi znaménky kladu a záporu?). Pfiipou‰tím i, Ïe mé stanovisko mÛÏe b˘t ovlivnûno m˘m weberiansk˘m a spí‰e evangelick˘m vidûním svûta. Pfiece jen bych povaÏoval za vhodné napfií‰tû diskutovat o tom, zda urãité prvky odkouzlení (odmagiãtûní) svûta, jeÏ jsou u nekatolíkÛ 18. století k nalezení, lze povaÏovat jen za „malé v˘jimky“. Pfiipou‰tím zároveÀ i to, Ïe je otázkou (vzhledem


RECENZE_2_2006

10.1.2007

JAN HORSKÝ

11:18

Stránka 305

RECENZE A REFLEXE

[ 305 ]

k povaze pramenného materiálu asi tûÏko fie‰itelnou), zda bychom náznaky odkouzlování svûta nalezli i v katolickém lidovém prostfiedí. Pfies svrchu naznaãené dÛvody vût‰í obezfietnosti pfii posuzování role ãeského lidového nekatolictví/protestantismu pfii odkouzlování svûta souhlasím s Ne‰porem v tom, Ïe do celku ãeského prostfiedí vstupují projevy, které bychom mohli interpretovat v duchu procesu odkouzlení, pfiedev‰ím a urãujícím zpÛsobem s pÛsobením katolického osvícenství, typu postyly Václava Matûje Krameria, kterého Ne‰por pfiedstavuje jako pfiíklad „protestantizace“ katolicismu v osvícenství.7 2) Identitní krize pfielomu 18. a 19. století. Pfii v˘kladu promûn lidové zboÏnosti bûhem toleranãní doby a po ní se Zdenûk R. Ne‰por ãasto odvolává na „identitní krizi pfielomu 18. a 19. století“ ãi na „krizi hodnotovou“ pro tutéÏ dobu. Tento pojem zavádí mimo jiné s odkazem na Miroslava Hrocha, jenÏ v‰ak, jak Ne‰por sám ukazuje, jím rozumí nûco trochu jiného.8 Ne‰por „rozsáhlou identitní krizi“ vykládá jako „v˘sledek osvícenského pÛsobení na lid,9 kter˘ na nû nebyl pfiipraven“. Tato krize byla zpÛsobena „nefunkãností“ náboÏenství. „Z identitní krize pfielomu 18. a 19. století proto religiozita nemohla vyjít jako vítûz, protoÏe proti sv˘m tradiãním, a tedy také lidov˘m sloÏkám bojovala, zatímco její nové formy nebyly obecnû pfiijímány. Jejich místo zaãaly postupnû obsazovat jiné ideologie, nebo je‰tû ãastûji zájem o tento svût, kter˘ náboÏenství sice nevyluãoval, av‰ak zároveÀ je ani pfiíli‰ nepotfieboval a nevyhledával.“ Prostor se tak otevíral pro nacionalismus, scientismus ãi socialismus. Historické a sociokulturní vûdy stojí pfied problémem vysvûtlit stupÀující se dynamiku sociální a kulturní promûny posledních 250 ãi 300 let. âasto proto voli i v˘kladová schémata spoléhající na mechanismus krizí a jejich fie‰ení. Je to postup legitimní, a pokud se takové v˘kladové schéma podafií napojit na pramenn˘ materiál, mÛÏe b˘t i produktivní. Pfiece se v‰ak ptám, není takto ‰iroce pojatá identitní krize okolo roku 1800 nemalou mûrou pouze hypostázovaná? K urãité skepsi vidím dÛvody jak materiálové, tak teoretické a metodologické. Nutno v‰ak fiíci, Ïe pokud jde o takfiíkajíc materiálové hledisko, uvádí sám Zdenûk R. Ne‰por pfiíklady, které by nenasvûdãovaly nûjaké dramatické krizi identity

7 K této otázce se podrobnûji vracím v textu pfiíspûvku, jenÏ vyjde ve sborníku z konference Nekatolíci v ãesk˘ch zemích v 18. století, konané v Podûbradech 12.–13. ãervna 2006. 8 Ke krizi identity mûly prvotnû u intelektuálních elit vést mocensko-politické zmûny, spojené s napoleonsk˘mi válkami, a s nimi svázané problémy ekonomické. Primárnost náboÏenského pohledu na svût ustoupila v dÛsledku toho pohledu národnímu, tzn. faktory, které tuto krizi pÛsobí, jsou v Hrochovû pojetí vÛãi náboÏenství vnûj‰í. 9 Na jiném místû autor poté, co citoval Hrochovu tezi o krizi identity, fiíká: „K témuÏ samozfiejmû pozdûji a do znaãné míry selektivnû do‰lo vlivem osvícensky a obrozenecky uvaÏujících intelektuálÛ také mezi bûÏnou populací.“ – Z. R. NE·POR, NáboÏenství na prahu nové doby, s. 411.


RECENZE_2_2006

[ 306 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 306

2/2006

ãi hodnot na pfielomu onûch století. Napfiíklad jeho rozbor Vavákov˘ch a Dlaskov˘ch pamûtí vypovídá o promûnû v lidové kultufie bûhem pûti ãi ‰esti desetiletí okolo roku 1800, av‰ak tûÏko mluvit o tom, Ïe by Vavákova ãi Dlaskova (náboÏenská) identita byla nûjak v˘raznû otfiesena. Pravda, Ne‰porova anal˘za vnitfiního v˘voje toleranãních sekt pro nûkteré z nich ukazuje, Ïe v jejich povaze do‰lo kolem roku 1800 k v˘znamné zmûnû, ne-li pfiímo k rozpadu. Tato jejich lze fiíci „krize“ mohla b˘t v nûkter˘ch pfiípadech spojena s nenaplnûním proroctví o pfiíchodu krále Marokána roku 1801. ByÈ by takov˘to v˘voj nûkter˘ch sekt skuteãnû odpovídal pojmu „identitní krize“, pfiece jen by i zde ‰lo s Ne‰porem zároveÀ fiíci, Ïe se mohlo také jednat o projevy procesu, jenÏ by Weberovou terminologii sociologie moci ‰lo oznaãit jako pfiechod od „charismatického“ k „tradiãnímu panství“. To je v‰ak proces, jenÏ by se z hlediska sociologick˘ch ãi religionistick˘ch teorií odehrával i bez nutného spojení s „identitní krizí“. Nutno v‰ak pfiiznat, Ïe by ani takovouto krizi nevyluãoval. Tyto a podobné – s dovolením a neobratnû fieãeno – „materiálové“ dÛvody mne vedou k otázce: Pokud lze pro lidovou kulturu mluvit o (náboÏenské) „identitní krizi“, nemûli bychom ji posouvat nûkam více k polovinû 19. století, ne-li aÏ za ni? Autor recenzovan˘ch knih by co do ãasového zafiazení na tuto otázku dal kladnou odpovûì. Z metodického hlediska v‰ak zÛstává otázkou, nakolik lze „identitní krizi“ historicko-empiricky dokládat, co jsou prÛkazné identifikátory takovéto krize? To, co se mnohdy na prv˘ pohled nabízí jako vhodné coby symptom „identitní krize“, se pfii podrobnûj‰ím zamy‰lení ukáÏe jako velmi neprÛkazné. Je znakem identitní (konfesijní i národní) krize spí‰e útoãná intolerance, nebo naopak smífilivá tolerance? To se t˘ká i jevÛ dobfie kvantifikovateln˘ch. Jsou napfiíklad konfesijnû heterogenní manÏelství znakem slabosti, nebo naopak síly osobní náboÏenské identity snoubencÛ?10 Jako indikátoru urãitého ústupu náboÏensk˘ch hodnot se nûkdy uÏívá (autor recenzovan˘ch knih tak také postupuje) podílu nemanÏelsky narozen˘ch dûtí na celkovém poãtu porodÛ.11 Ani zde v‰ak nelze mluvit o nesporném

10 V tomto smyslu o nich uvaÏuje i autor recenzovan˘ch knih. Poslední v˘zkumy mimo jiné ukazují, Ïe se smí‰ená manÏelství stala v tolerantní dobû pomûrnû rychle relativnû ãetn˘m jevem, srov. ALICE VELKOVÁ, Skladba obyvatelstva podle náboÏenství na tzv. státních statcích roku 1802, Historická demografie 29/2005, s. 109–137. 11 Historicko-demografické sondy pro nûkteré lokality v ãesk˘ch zemích by (nárÛstem ilegitimity bûhem první poloviny 19. století) dávaly Ne‰porovû tezi o „identitní krizi“ za pravdu, srov. PAVLA HORSKÁ, K otázce vlivu nemanÏelsk˘ch porodÛ na v˘voj plodnosti z hlediska historické demografie, Demografie. Revue pro v˘zkum populaãního v˘voje 22/1980, s. 343–350. Av‰ak i stran tohoto indikátoru je celá vûc ponûkud sloÏitûj‰í. Ne‰por odkazuje na celozemská data (pro období 1850–1869 se v ãesk˘ch zemích pohyboval podíl nemanÏelsk˘ch dûtí na celkovém poãtu Ïivû narozen˘ch mezi 13,5 % – 14,4 %, srov. LUDMILA KÁRNÍKOVÁ, V˘voj obyvatelstva v ãesk˘ch zemích 1754–1914, Praha 1965, s. 127). Abychom mohli analyzovat jemnûji, museli bychom vzít v potaz rozdíly mezi jednotliv˘mi oblastmi, sídelními typy, sociálními vrstvami, etnick˘mi skupinami


RECENZE_2_2006

10.1.2007

JAN HORSKÝ

11:18

Stránka 307

RECENZE A REFLEXE

[ 307 ]

symptomu „identitní krize“. Ne‰por argumentuje kupfiíkladu „zásadní promûnou lidové zpûvnosti v tomto období“, pfiiãemÏ má na mysli ustupování náboÏenské tematiky v ní. To je jistû postup zcela oprávnûn˘. Je v‰ak zapotfiebí k nûmu poznamenat, Ïe dokládá pouze promûnu diskurzivních praktik ãi ústup náboÏenského diskurzu z urãité oblasti kultury,12 jeÏ je jen hypoteticky povaÏovatelná za indikátor „identitní krize“. Z teoretického hlediska vidûno by k fie‰ení problematiky „identitní krize“ mohly pfiispût nûkteré koncepty, jeÏ byly podrobnûji rozpracovány v nedávné dobû kupfiíkladu v nûmecké literatufie v souvislosti s náboÏensk˘mi dûjinami raného novovûku a moderny. Na mysli mám pfiedev‰ím koncept „multiplicitní identity“13 a „náboÏenské“ ãi „konfesijní kultury“.14 Prv˘ z nich, kupfiíkladu tak jak jej chce k anal˘ze vyuÏít Fätkenheuer, umoÏÀuje pfiedpokládat, Ïe nejen lidé 20. století, ale

a koneãnû moÏná i konfesemi. Pokud jde o venkovskou populaci, je pravdou, Ïe hodnoty ilegitimity pro 17. a 18. století jsou niωí, neÏ celozemsk˘ prÛmûr pro 18. století, av‰ak podíváme-li se na podíl nemanÏelsk˘ch porodÛ v nûkter˘ch farnostech Nového Mûsta praÏského pro 17. a 18. století, nalezneme i období, kdy podíly nemanÏelsk˘ch porodÛ pfiekraãují dokonce 20 % a hluboko pro 18. století (pro dobu, kdy by je‰tû nemûlo b˘t po „identitní krizi“ ani stopy) jiÏ bûÏnû pfiekraãují 17 %. K tomu jsou jiÏ v 18. století velice vysoké podíly pfiedmanÏelsk˘ch koncepcí na celkovém poãtu otûhotnûní – k tomu srov. LUMÍR DOKOUPIL, LUDMILA FIALOVÁ, EDUARD MAUR, LUDMILA NESLÁDKOVÁ, Pfiirozená mûna obyvatelstva ãesk˘ch zemí v 17. a 18. století, Praha 1999, s. 46–49. I nûkteré zahraniãní sondy by nás mûly vyz˘vat k opatrnosti pfii uÏití ilegitimity jako indikátoru náboÏenské identitní krize. Schlumbohm pro vestfalsk˘ vzorek populace sice ukazuje, Ïe od poloviny 18. století narÛstaly podíly nemanÏelsk˘ch porodÛ, aÏ dosáhly v letech 1851–1850 10,5 %. Tato hodnota v‰ak zÛstává stále je‰tû niωí neÏ v˘‰e koeficientu ilegitimity (10,9 %) pro období 1661–1670, tedy pro dobu, pro kterou by religionistické ãi sociologicko-náboÏenské teorie pfiedpokládaly nespornou funkãnost náboÏenství a neporu‰enost „symbolického univerza“ (JÜRGEN SCHLUMBOHM, Lebensläufe, Familien, Höfe. Die Bauern und Heuerleute des Osnabrückischen Kirchspiels Belm in proto-industrieller Zeit 1650–1860, Göttingen 1994, s. 122). S tím souvisí nutnost poloÏit si otázku, jaké jiné faktory neÏ jen náboÏensko-etické mûly vliv na úroveÀ nemanÏelské plodnosti. Laslett by dokládal vliv disciplinujícího náboÏensky motivovaného nátlaku v Anglii kolem poloviny 17. století na sníÏení podílu ilegitimity – PETER LASLETT, Verlorene Lebenswelten. Geschichte der vorindustriellen Gesellschaft, Wien-Köln-Graz 1988, s. 192–194. Gestrich ve svém syntetickém pohledu uvádí zvy‰ování podílu nemanÏelsk˘ch porodÛ jako rys doby mezi léty 1750–1850. Za faktory, jeÏ tento rÛst pÛsobily, pokládá vedle náboÏenského v˘voje (‰lo by fiíci ve shodû s Ne‰porov˘mi úvahami o „identitní krizi“) je‰tû agrární revoluci, jeÏ zvy‰ovala podíly ãeledi na venkovû, a tím i podíly ilegitimity, a obecnou intimizaci Ïivota, která vedla k ãastûj‰ím pfiípadÛm (doãasnû) nesezdan˘ch souÏití – ANDREAS GESTRICH, JENS-UWE KRAUSE, MICHAEL MITTERAUER, Geschichte der Familie, Stuttgart 2003, s. 505–508. 12 Podobnû lze doloÏit v˘raznou zmûnu funkce náboÏenství v právním diskurzu konce 18. století, srov. DANIELA TINKOVÁ, Hfiích, zloãin, ‰ílenství v ãase odkouzlování svûta, Praha 2004, s. 155–231. 13 K problematice náboÏenské identity srov. FRANK FÄTKENHEUER, Lebenswelt und Religion. Mikro-historische Untersuchungen an Beispiel aus Franken um 1600, Göttingen 2004, s. 11–48; HUBERT KNOBLAUCH, Religion, Identität und Transzendenz, in: Handbuch der Kulturwissenschaften, díl 1: Grundlagen und Schlüsselbegriffe, hrsg. von Friedrich Jaeger, Burkhard Liebsch, Stuttgat-Weimar 2004, s. 349–363. 14 Pojem „náboÏenské“ ãi „konfesijní kultury“ byl nedavno rozpracováván napfiíklad ve studiích: THOMAS KAUFMANN, Dreißigjäriger Krieg und Westfälischer Friede. Kirchengeschichtlicher Studie zur lutherischen Konfessionskultur, Tübingen 1998, s. 7, 145; ULRIKE GLEIXNER, Pietismus und Bürgertum. Eine historische Anthropologie der Frömmigkeit, Göttingen 2005, s. 13–29.


RECENZE_2_2006

[ 308 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 308

2/2006

i dûjinní aktéfii star‰ích dob vnímali svoji identitu vícevrstevnatû. Krize nebo naopak posilování urãitého hodnotového systému, napfiíklad náboÏenství, tak nemuselo znamenat ihned nûjakou hlubokou osobnostní identitní krizi. Je totiÏ zároveÀ nutné rozli‰ovat pfiinejmen‰ím mezi identitou Já, identitou osobnostní a identitou skupinovou. Druh˘ svrchu zmiÀovan˘ koncept umoÏÀuje vedle kategorií „elitní kultura“ – „lidová kultura“ ãi „kultura“ – „subkultura“ – „kontrakultura“, zavádûn˘ch buì jako komplementární, nebo jako hierarchicky odstupÀované, pracovat je‰tû s kategoriemi dal‰ími, jeÏ dovolují jemnûji strukturovat pfiedmût na‰eho bádání. „Konfesijní“ ãi „náboÏenské kultury“ byly badatelsky zavádûny jako kategorie více ãi ménû holistické, aby vystihly snahy, jeÏ se objevovaly v rámci (prvé) konfesionalizace (1526–1648) a po ní (aÏ do první poloviny 18. století). ByÈ tyto snahy byly spojeny s ambicemi katolick˘ch i protestantsk˘ch církevních pfiedstavitelÛ promûnit v duchu pfiíslu‰né konfese ve‰ker˘ Ïivot laikÛ (v celozemském rámci ãi v rámci v˘luãn˘ch sborÛ rázu lutersk˘ch pietistÛ), pfiece, jak ukazují v˘zkumy, promûnily úãinnû jen jeho urãitou kulturní vrstvu (ãi, lze také fiíci, urãit˘ diskurz). Kategorii „konfesijní“ ãi „náboÏenské kultury“ tak mÛÏeme uÏít pro oznaãení urãité vrstvy, jeÏ se zãásti prolíná s vrstvami jin˘mi, napfiíklad s „národem“, „stavovstvím“ apod.). Takov˘ postup bychom pak mohli uÏít nejen jako urãitou zá‰titu proti nûkdy upfiíli‰nûnû holistickému pojetí „kultury“, jeÏ nabízí kulturní ãi sociální antropologie napfiíklad Geertzova raÏení, ale také jako analytickou kategorii ke studiu „identitní krize“. MoÏná by se ukázalo, Ïe ‰lo o „krizi“ v rámci jedné kulturní vrstvy (ãi nûkolika), a zároveÀ by se moÏná také ukázalo, Ïe multiplikace osobních a kolektivních identit nemusí b˘t nutnû identitní krizí. Nadto je patrnû nutné odli‰ovat náboÏenství jako souãást osobnostní identity od náboÏenství jako kolektivního identifikátoru. O podstatné promûnû proÏívání kolektivních identit v 19. století není sporu, byla ale tato promûna spojena s krizí (zejména osobnostních identit)? V ãeském dûjepisectví byla nejednou pfiipisovaná podobná v˘kladová funkce, jaká se dnes spojuje s pojmem „kultury“, pojmu „lidu“. ZároveÀ bylo s tímto pojmem zacházeno velmi holisticky, byly mu jako celku pfiipisovány mimo jiné urãité religijní vlastnosti (Rudolf Holinka – lid je ve vûcech náboÏensk˘ch reformnû radikální, Ferdinand Hrejsa – lid je náboÏensky konzervativní; Franti‰ek Kutnar – lidu náleÏí specifická racionalita).15 Obû práce ZdeÀka R. Ne‰pora se sv˘m

15 RUDOLF HOLINKA, Sektáfiství v âechách pfied revolucí husitskou, Sborník filosofické fakulty University Komenského 6/1929, s. 191–192, 264, 267, 268–276; FERDINAND HREJSA, Luterství, kalvinismus a podobojí na Moravû pfied Bílou horou, ââH 44/1938, s. 296–327, zejména s. 318; 182–183; FRANTI·EK KUTNAR, Sociálnû my‰lenková tváfinost obrozeneckého lidu, Praha 1948, s. 8, 158–159.


RECENZE_2_2006

10.1.2007

JAN HORSKÝ

11:18

Stránka 309

RECENZE A REFLEXE

[ 309 ]

zamûfiením na specifiku tajn˘ch nekatolíkÛ, tolerovan˘ch protestantÛ a toleranãích sektáfiÛ, úãinnû a produktivnû tomuto fieknûme „lidozpytnému holismu“ vyh˘bají. Vytváfiejí tak moÏnost operovat s pojmem „identitní krize“ diferencovanûji neÏ jej vztahovat na „lid“. ZároveÀ je nutné i fiíci, Ïe vzhledem k Ne‰porovu badatelskému zájmu i o souãasnou ãeskou religiozitu a nynûj‰í hodnotové orientace v ãeské spoleãnosti je srozumitelné a nespornû legitimní, Ïe ve své anal˘ze operuje s pojmy, jako je právû „identitní krize“ (bez hledání vhodn˘ch analytick˘ch prostfiedkÛ lze jen stûÏí vysvûtlit specifiãnost nynûj‰ích ãesk˘ch pomûrÛ, pokud jde o stupeÀ, jehoÏ v nich dosáhla sekularizace). Domnívám se v‰ak, Ïe je zapotfiebí je‰tû dal‰ích diskusí a badatelsk˘ch poãinÛ, abychom upfiesnili, zda a pro jakou dobu je na ãeskou spoleãnost a její jednotlivé vrstvy uplatnitelné schéma „identitní“ ãi „hodnotové krize“. 3) Böhmisch-katholisch, formální nebo magick˘: „V prÛbûhu 19. století,“ fiíká Ne‰por, „do‰lo k masivní sekularizaci ãeského národa, resp. k vyhrocení jeho proticírkevních postojÛ. Tento antiklerikalismus se pfiitom obracel pfiedev‰ím proti panující ãi jinak proteÏované katolické církvi.“16 Dále pak upfiesÀuje své hodnocení náboÏensk˘ch pomûrÛ druhé poloviny 19. století slovy: „Spí‰e neÏ o sekularizaci a dechristianizaci ãeské spoleãnosti (...) mÛÏeme uvaÏovat o její dezeklesializaci, odcírkevnûní s negativními konotacemi vÛãi ‚oficiálním‘ církvím, které fungovalo jako sebenaplÀující proroctví.“17 Dûlo se pfies (ãi spí‰e právû v opozici vÛãi) tzv. druhou konfesionalizaci, kterou Ne‰por pro druhou polovinu 19. století na nejednom místû dokládá jak u katolické, tak u protestantsk˘ch církví. PrÛvodním jevem tohoto v˘voje mûl b˘t i svébytn˘ ráz ãeské lidové zboÏnosti, oznaãovan˘ nûkdy nûmeck˘m adjektivem jako „böhmisch-katholisch“. Ne‰por uÏívá jeho charakteristiku, kterou nabízí Kristina Kaiserová. Ta jím rozumí pragmatickou zboÏnost, vyznaãující se minimalismem v praktické vífie a povrchním zacházením se svátostmi. Dále mluví o „‚rustikálním zpohan‰tûní‘ víry“, jehoÏ pfiíkladem mohou b˘t „magické techniky“ se svûcenou vodou.18 Autor recenzovan˘ch prací pak ztotoÏÀuje „böhmisch-katholisch“ s tím, co Masaryk oznaãoval jako „matrikov˘ katolicismus“. Tím se do urãité míry klade rovnítko mezi pragmatickou formalizaci náboÏenství na jedné a zmagiãtûním na druhé stranû. Pokud jsou oba tyto rysy vnímány jako opak mizícího „vnitfinû proÏívaného katolicismu“ (s odkazem na rozbory Martina C. Putny), nevidím v tom problém. Pfiece mám v‰ak za vhodné klást otázku, zda ztotoÏnûní formalizace a zmagiãtûní nevede

16 Z. R. NE·POR, NáboÏenství na prahu nové doby, s. 583. 17 Z. R. NE·POR, NáboÏenství na prahu nové doby, s. 586. 18 KRISTINA KAISEROVÁ, Konfesní my‰lení ãesk˘ch NûmcÛ v 19. a poãátkem 20. století, Úvaly u Prahy 2003, s. 72.


RECENZE_2_2006

[ 310 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 310

2/2006

k tomu, Ïe se nám v obrazu zboÏnosti 19. století slévají pfiinejmen‰ím dva proudy, které by bylo moÏné od sebe oddûlovat. Nastolené otázky nemají nikterak sniÏovat v˘znam a pfiínosnost Ne‰porov˘ch prací. Právû tak je nutné závûrem zmínit je‰tû to, Ïe obû tyto knihy vy‰ly v malém ústeckém nakladatelství a nejsou zdaleka prv˘m poãinem Albis international rozhojÀujícím ãeskou historiografickou produkci. Jan Horsk˘


RECENZE_2_2006

10.1.2007

11:18

Stránka 311

RECENZE A REFLEXE

[ 311 ]

Jaroslav Goll a jeho žáci, (edd.) Bohumil Jiroušek, Josef Blüml, Dagmar Blümlová, České Budějovice 2005, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích a Nová tiskárna Pelhřimov 2005, 700 s., ISBN 80-7040-780-8 (Jihočeská univerzita); 80-86559-43-2 (Nová tiskárna Pelhřimov)

Sborník pfiíspûvkÛ z vûdecké konference Jaroslav Goll a jeho Ïáci, pofiádané Historick˘m ústavem Jihoãeské univerzity ve spolupráci se Státním okresním archivem v âesk˘ch Budûjovicích ve dnech 6.-8. dubna 2005, je rozsáhl˘m souborem textÛ, jejichÏ autofii se zam˘‰lejí nad Gollovou ‰kolou jako sloÏit˘m fenoménem ãeské historické vûdy, usilujíce pfiitom o postiÏení plurality soudobého dûjepisectví v jeho aspektech inspiraãních, teoretick˘ch, metodologick˘ch, a to nejen v kontextu ãeské a evropské historiografie, ale rovnûÏ v souvislostech ryze individuálních, dot˘kajících se jak Golla, tak jeho souãasníkÛ a následovníkÛ. Jak v úvodním referátu Historik Jaroslav Goll a jeho místo v ãeském dûjepisectví poznamenal Bohumil Jirou‰ek, konference nepochybnû nepfiinesla (a ani pfiinést nemohla) odhalení v‰ech sloÏitostí Gollovy ‰koly, av‰ak otevfiela prostor pro mnohostranné uchopení nejednoznaãné situace pfielomu 19. a 20. století, s v˘razn˘m pfiesahem do jeho první poloviny, v níÏ tvofiili nejen ãe‰tí historikové; ukázala, jak lze jejich dílo chápat a interpretovat. Publikované pfiíspûvky svou obsahovou rozmanitostí i rozdílnou koncepcí sami o sobû nejlépe dokládají Jirou‰kÛv názor, Ïe Gollovu ‰kolu v její sloÏitosti „nelze osvûtlit [ani] tvrzením o pfiíchylnosti ÏákÛ ke svému uãiteli, dokonce ani vzájemn˘m pfiátelstvím – víme, co tu bylo animozit i zcela neskr˘van˘ch nepfiátelství. Fenomén Gollovy ‰koly tak moÏná je nejsnadnûj‰í – a také nejpfiesnûj‰í vymezit negativnû, jako stmelení se proti romantick˘m iluzím Franti‰ka Palackého a Tomá‰e G. Masaryka, které jsou filozoficky inspirativní, historicky v‰ak vûrohodnû nepodloÏitelné.“ (s. 21). Gollova ‰kola je tak recenzovan˘m sborníkem prezentována mnohem více jako volné spojení zcela nepfiehlédnuteln˘ch a ãasto znaãnû protichÛdn˘ch individualit, jeÏ bylo dáno pfiedev‰ím nesouhlasem s pfieÏívajícími a zároveÀ navracejícími se romantizujícími tendencemi dosavadního historického a zejména filozofického my‰lení, jeÏ samo sebe povaÏovalo za urãující pro uchopení základních otázek dûjinného v˘voje, zejména dûjinného v˘voje ãeského národa, neÏ jako kolem svého uãitele a zakladatele dÛslednû organizovaná skupina historikÛ. Její nesourodost, nejednoznaãnost a v mnoha ohledech zfiejmou nevyjasnûnost pak naznaãil ve svém pfiíspûvku o Pekafiovi Zdenûk Bene‰, kter˘ nejen zapochyboval o Pekafiovû gollovství, ale závûrem si poloÏil


RECENZE_2_2006

[ 312 ]

10.1.2007

11:18

Stránka 312

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

2/2006

vskutku provokativní otázku. Byla Gollova ‰kola opravdu „‰kolou“?, aby hned vzápûtí pomûrnû pregnantnû naznaãil, kudy se má odpovûì na ni ubírat: „Jejím tmelem byla organizaãnû institucionální jednota jejího pÛvodu, coÏ je pro definici historické ‰koly sice postaãující, ale nemusí to b˘t rozhodující. V‰imnûme si jedné moÏná trochu opomíjené skuteãnosti: my neumíme ãeskou historiografii – coÏ platí také pro její jednotlivé vnitfiní proudy – první poloviny minulého století vlastnû ani pojmenovat. BûÏnû uÏívané její oznaãení jako ‚pozitivistické‘ je evidentnû nepfiesné a metodologicky nepfiínosné. Nedostatek hlub‰ích anal˘z její povahy a v˘vojov˘ch variant a moÏností obcházíme aÏ pfiíli‰ ãasto uÏíváním termínu Gollova ‰kola. Je proto moÏná na místû se ptát, zdali není tento termín spí‰e oznaãením sociokulturního fenoménu, slouÏícího zároveÀ k na‰í vlastní sebereflexi, neÏ opravdu teoreticko-metodologické orientace ãeské historické vûdy dané doby, a v tom implicitnû i její metodické v˘bavy a jejího uÏívání.“ (s. 340-341). Bene‰ tak vlastnû upozornil na problém identity Gollovy ‰koly, kterou takfika v˘hradnû spojujeme s pozitivismem. „Tento ãesk˘ historick˘ pozitivismus byl znaãnû opoÏdûn proti svému evropskému protûj‰ku. [...] UÏíváme-li názvu pozitivismu pro gollovské dûjepisectví, mÛÏeme myslet jen na pozitivismus metodick˘ a filologick˘, pozitivismus chápan˘ jako odvrat od bádání o minulosti doprovázeného apriorními pfiedstavami napfiíklad o povaze národa, jedineãnosti jeho dûjin, o smyslu dûjin, o národním a v˘chovném poslání historie, o nadfiazenosti koncepce nad detailními fakty. GollÛv program znamenal zdÛraznûní detailního analytického studia proti v‰eobecn˘m úvahám, stfiízlivou práci s prameny. Nedovoloval vkládat do v˘sledku anal˘zy nic, co z materiálu neplyne, odmítal apriorní koncepce jako v˘chodisko historikova pfiístupu k anal˘ze, popíral nadfiazenost mimovûdeck˘ch dÛsledkÛ i pfiedpokladÛ historie nad autonomními hodnotami vûdeckého poznání.“1 Vzhledem k tomu, Ïe jiÏ z první generace Gollov˘ch ÏákÛ vycházejí historikové, ktefií ve svém díle projevují dostatek porozumûní pro moderní tendence evropského historického a filozofického my‰lení a mnohé z jeho podnûtÛ zaãnou dokonce sami rozvíjet, ãímÏ se pozitivistick˘m postulátÛm pozvolna nenávratnû vzdalují, mÛÏeme skuteãnû jen stûÏí povaÏovat Gollovu ‰kolu za jednotn˘ fenomén ãeské historické vûdy. JestliÏe Gollova pfiedstava pozitivistické historie se zakládala na nestranném bádání a práci s prameny, jeÏ apriori vyluãovaly tzv. vy‰‰í sloÏky historického poznání, tedy koncepce zasaÏené filozofií a ideologií, a odmítala jakékoli zohledÀování aktuálních spoleãensk˘ch, popfiípadû politick˘ch potfieb, je nepochybnû pfiekvapující, jak systematické bylo úsilí Gollovo i jeho ÏákÛ namífiené k ovládnu-

1 JAROSLAV MAREK, O historismu a dûjepisectví, Praha 1992, s. 135.


RECENZE_2_2006

10.1.2007

VERONIKA STŘEDOVÁ

11:18

Stránka 313

RECENZE A REFLEXE

[ 313 ]

tí ãeské historické vûdy a institucí s ní spojen˘ch. Jednalo se skuteãnû o uvûdomûl˘ proces, realizovan˘ jednak Gollem, jenÏ na sebe – jako jedin˘ – vzal záhy roli zakladatele historické ‰koly a jehoÏ problematické vztahy s nûkter˘mi kolegy historiky se postupnû umen‰ovaly v dÛsledku toho, Ïe byly vázány právû na Gollovu generaci, která koncem 19. století uvolÀovala dÛleÏitá místa, jednak jeho Ïáky, ktefií zaujali v˘znamné pozice v dÛsledku nevyhnutelné - na pfielomu 19. a 20. století vrcholící - generaãní obmûny. Podstatu tohoto strategického systému vystihuje na pfiíkladu respektující rivality Jaroslav Golla a Jaromíra âelakovského pfiíspûvek Lubo‰e Velka, kde zaznívá jistû pozoruhodn˘ názor, Ïe Goll a âelakovsk˘ se v metodologick˘ch otázkách v podstatû shodovali, nebo jen nev˘raznû odli‰ovali (s. 193-194).2 Skuteãnû rozdílné pak byly jejich vûdecké kariéry, strategie a taktiky, jeÏ vedly aÏ k tomu, Ïe cílevûdomû budovaná Gollova ‰kola „prakticky cele ovládla probíhající generaãní v˘mûnu v ãeské historiografické obci a zfietelnû ukázala moÏnosti mocenského vyuÏití po léta Gollem budovaného klientského systému zaloÏeného na základû vztahu uãitel – Ïák. Z druhé strany je pak markantní mocensk˘ deficit tûch, ktefií podobn˘m klientsk˘m zázemím nedisponovali. âelakovsk˘, kter˘ svoji ‰kolu nikdy nebudoval, tak stál bez vlastních ÏákÛ a bez dosavadních spojencÛ z valem vymírající star‰í generace.“ (s. 242). V jistém slova smyslu tak Velek nastínil existenci Gollovy ‰koly jako problém spoleãensko-vûdního fenoménu, jehoÏ povaha není primárnû dána metodologií, ale právû ambicemi jejího zakladatele a jeho prvních ÏákÛ opanovat ãeskou historii, navzdory tomu, Ïe paralelnû s tûmito snahami se dostavovaly první projevy postupného rozkladu této první a poslední ãeské historické ‰koly. Samotná Gollova pozice v ãeském vûdeckém prostfiedí stojí jistû za úvahu a do sborníku zahrnuté detailní anal˘zy nûkter˘ch jejích aspektÛ jasnû ukazují, jak silnû byl Goll provázán ve svém pÛsobení se sv˘mi pfiedchÛdci i souãasníky, jak dÛleÏitá pro nûj byla generace jeho ÏákÛ. Obvykle se v kontextu ãeské historiografie zdÛrazÀuje vûdomí pfiináleÏitosti ke Gollovi a k jeho metodologii, jímÏ se vyznaãovalo nejen vûdecké my‰lení jeho prvních nástupcÛ a pokraãovatelÛ. S ohledem na tuto tradici je tfieba ocenit studii o kontroverzním Jindfiichu Vanãurovi, kterou ve sborníku publikovala Doubravka Ol‰áková. Vanãura sice nepatfiil pfiímo mezi tzv. Gollovy Ïáky, av‰ak zaÏil – a jak autorka studiem pramenÛ dokazuje - dokonce i vítal jeho nástup na univerzitu a vlastní vûdeckou kariéru zaãal úspû‰nû rozvíjet právû pod ochranou Gollovou. Autorka se zamûfiila na postiÏení promûn Vanãurova

2 U nás dosud tradiãnû a pfiehnanû zdÛrazÀované moderní metodologické faktory v Gollovû vûdeckém pÛsobení pfiitom dle mého soudu nehrají ve srovnání obou historikÛ v˘raznûj‰í roli, a pochybuji, Ïe lze ve srovnání metodiky a metodologie obou dvou uãencÛ shledat nûjak˘ch pro jejich vûdeck˘ rozmûr podstatnûj‰ích odli‰ností.


RECENZE_2_2006

[ 314 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 314

2/2006

vztahu ke Gollovi, kter˘ aãkoli zaãínal jako velmi korektní vztah dvou navzájem se respektujících a uznávan˘ch historikÛ, pfies mnohé peripetie nabyl aÏ podoby zarytého nepfiátelství. Ukazuje, Ïe v tomto vztahu ne‰lo jen o polaritu Goll – Vanãura, ale Ïe je tfieba jej nahlíÏet v souvislosti s Vanãurov˘m vztahem k Tomkovi, za jehoÏ Ïáka se aÏ do konce Ïivota povaÏoval, a pfiedev‰ím v souvislosti s Vanãurov˘m pfiíklonem k realistÛm a jeho osobním pfiesvûdãením o blízkém vztahu k Masarykovi, o nûmÏ pí‰í pozdûj‰í Vanãurovi Ïivotopisci a o nûmÏ se sám tak rád zmiÀoval zejména po vzniku republiky, a to na úkor vazeb ke Gollovi: „âasté korekce, kter˘ch se Vanãura dopou‰tí ve sv˘ch vzpomínkách, resp. opomíjení Gollov˘ch zásluh ãi vazeb k jeho osobû v 80. a 90. letech 19. století, poukazují na to, Ïe Jindfiich Vanãura se snaÏil toto období ve zpûtné reflexi pfiekr˘t prizmatem svého postoje v tzv. sporu o smysl ãesk˘ch dûjin, kter˘ rozpoutal roku 1911.“ (s. 248). Autorka dále upozorÀuje, Ïe je‰tû v 80. letech 19. století byl MasarykÛv vliv na Vanãuru srovnateln˘ s vlivem Gollov˘m, neboÈ zprávy o tehdej‰ím Masarykovû zásadním v˘znamu pro jeho vûdeckou orientaci se objevují jen v díle Vanãurov˘ch ÏivotopiscÛ-obdivovatelÛ, ktefií se jeho biografií zab˘vali pfieváÏnû po vzniku samostatného âeskoslovenska. „Vazby a vztahy Vanãura – Masaryk v 80. a 90. letech v niãem nepfiekraãovaly vztahy v úzkém okruhu realistÛ navzájem. Naopak, vzhledem k publikovan˘m statím historiografické ãinnosti Vanãury dominuje tomuto období VanãurÛv vztah ke Gollovi, jakoÏto hlavnímu reprezentantu ãeské historiografie. [...] Vanãurova ãinnost z tohoto období jej jednoznaãnû vfiazuje do aktivního okruhu ãesk˘ch historikÛ, jejichÏ aktivity se zprvu profilovaly v prostfiedí boje o pravost RukopisÛ a po ustavení ââH právû na jeho pÛdû. Vanãura se v této dobû vyznaãoval jak svou nadmíru aktivní politickou ãinností, tak i relativnû úspû‰nou publikaãní ãinností nejen na stránkách denního tisku, ale i v odborn˘ch publikacích.“ (s. 251). VanãurÛv rozhodn˘ pfiíklon k Masarykovi Ol‰áková umisÈuje do druhé poloviny 90. let a uvádí jej do kontextu s âeskou modernou, která ve sv˘ch útocích na star‰í literární generaci neopomnûla ani Vítûzslava Hálka. JestliÏe Goll Masarykovi zazlíval, Ïe umoÏnil Macharovi, aby v jeho nové revue Na‰e doba publikoval kritick˘ fejeton o Hálkovi, s nímÏ byl osobnû svázán, Vanãurovo pfiátelství s Macharem jej logicky uvedlo do vût‰í blízkosti Masarykovy. Studie Doubravky Ol‰ákové velmi dobfie ukazuje, Ïe konec 19. století znamenal pro GollÛv pozitivismus úspû‰nou konfrontaci s Masarykov˘m realismem. V osobnosti Jindfiicha Vanãury lze nepochybnû spatfiovat nepodafien˘ pokus o rozfie‰ení sporu tûchto dvou my‰lenkov˘ch koncepcí ve prospûch realismu. JestliÏe Vanãura jako pfiekladatel Denisov˘ch prací Konec samostatnosti ãeské a âechy po Bílé hofie cítil potfiebu dílo faktograficky zpfiesnit, nejednalo se pouze o pÛsobení pozitivismu, které by jej dovedlo ke znaãn˘m úpravám pÛvodního textu. Vedle bohatého poznámkového aparátu, do nûhoÏ Vanãura zahrnul faktografické korekce a doplÀky, se jako mnohem zásadnûj‰í jeví roz‰ífiené citace a úpravy vlastního


RECENZE_2_2006

10.1.2007

VERONIKA STŘEDOVÁ

11:18

Stránka 315

RECENZE A REFLEXE

[ 315 ]

Denisova v˘kladu, jeÏ pfiekladatel provedl pod nezpochybniteln˘m vlivem realismu. Na druhé stranû rovnûÏ samotné Denisovy práce, jeÏ byly recenzenty reflektovány nejãastûji jako texty stojící na pomezí historie, filozofie a psychologie, coÏ byl mimochodem v mnoha pfiípadech typick˘ znak soudobé francouzské historiografické produkce, Vanãuru posouvaly k pozmûnûnému historickému my‰lení, jeÏ uplatnil právû v tûchto textov˘ch korekcích. „V dobovém ovzdu‰í se pokusil o naplnûní postulátÛ vûdeckého realismu pfii pfiekladu Ernesta Denise do ãe‰tiny. Tomu odpovídá celková struktura jeho oprav a vsuvek, pfiiãemÏ kaÏdá skupina oprav nachází v realismu své opodstatnûní. [...] Samotn˘ Vanãura se v‰ak nepovaÏoval pouze za pfiekladatele Denisova díla, ale pfiímo za jeho spoluautora. [...] Toto dílo se mûlo stát základním kamenem nového smûru ãeské historiografie, kter˘ se mûl profilovat jako realistick˘ ãi jako historick˘ realismus.“ (s. 266-267) Najít odpovûì na otázku, proã se Vanãurovi tento zámûr nezdafiil, nebude nesnadné. Ostatnû sama autorka studie tak do znaãné míry uãinila, kdyÏ uvedla: „V˘voj evropské historiografie, jiÏ pfiedstavoval na praÏské fakultû Jaroslav Goll, se v‰ak ubíral jinudy. Vanãura se tak i pfies svou aktivní angaÏovanost v ãesk˘ch historick˘ch kruzích ocitá mimo hlavní proud. [...] Jeho snaha ustavit ãeskou historiografii na nov˘ch základech pfiedstavuje z pohledu dûjin ãeské historiografie slepou vûtev doznívání pozdnû obrozenecké historiografie obohacené o v˘chodiska vûdeckého realismu.“ Skuteãnost, Ïe Vanãurova snaha nena‰la v kontextu ãeské historické vûdy opodstatnûní ani následovníkÛ, ukazuje, jak pevnû byly prozatím Gollem v‰típené zásady pozitivismu ukotveny v ãeském dûjepisectví. Tradiãní pfiedstava Jaroslava Golla jako nestranného vûdce-historika je pak v brilantním pfiíspûvku Lenky ¤ezníkové doplnûna charakteristikou Gollova vztahu k umûlecké literatufie, beletrii i poezii a jeho zapojením do kontextu ãeské literární moderny. „Z pozic amatérÛ, ktefií nemûli (alespoÀ v ãeském prostfiedí) odborné historické ‰kolení a jejichÏ my‰lení o minulosti nebylo tedy disciplinováno nauãen˘mi akademick˘mi postupy, kritizovali modernisté stávající historickou vûdu, její gnozeologická v˘chodiska, postupy, proklamované cíle i konkrétní v˘stupy. Program literární generace devadesát˘ch let nebyl zdaleka jen literární. Vykazoval kulturnû kritickou ambici ‰irokého formátu, jeÏ se nezastavovala ani pfied otázkami teorie a filozofie dûjin a jeÏ spoluvytváfiela kontext paradigmatického rozhraní, oznaãovaného dnes obvykle v˘razem ‚krize historismu‘. Jaroslav Goll jako jeden z vÛdãích pfiedstavitelÛ soudobé univerzitní historiografie a básník lumírovské ‰koly nemohl tak zÛstat modernou nepov‰imnut. Jako historik a literát spojoval v jedné osobû dvû duchovní a tvÛrãí roviny, jeÏ modernu na v˘sost zajímaly. Právû na Gollovi lze proto také ukázat, jak svût krásné literatury a svût historiografie prorÛstaly i v Ïivotû osobností, které maximální od-izolování vûdy a umûní pûstovaly programovû, byÈ jím tfieba i trpûly.“ (s. 311). Autorka pfiipomíná, Ïe dílo Gollovo je v kontextu ãeské historiografie obvykle redukováno primárnû


RECENZE_2_2006

[ 316 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 316

2/2006

na práci dûjepisnou, aãkoli se Goll s umûleckou literaturou nikdy definitivnû neroze‰el, domnívá se, Ïe „mu pomáhala vyvaÏovat strohost a pfiísnou disciplínu práce historiografické“ (s. 309). UpozorÀuje, Ïe âeská moderna se ke Gollovi jaksi zpûtnû pfiihlásila, kdyÏ ocenila jeho podíl na sporech o Rukopisy. Byl to pfiedev‰ím GollÛv kriticismus, kter˘ oslovil mladé literáty a motivoval je k tomu, aby Golla prohlásili za jeden ze sv˘ch v˘chozích momentÛ. Golovo pÛsobení tak pfiesáhlo rámec univerzitní historiografie a získalo podstatnû ‰ir‰í dopad. Skuteãnost, Ïe vedle sv˘ch opravdov˘ch ÏákÛ, jeÏ byli vystaveni jeho soustavnému a promy‰lenému pÛsobení, dokázal Goll oslovit rovnûÏ mladou literární generaci, nás snadno vrací k Bene‰em naznaãené otázce, zda Gollova ‰kola nebyla spí‰e socio-kulturním fenoménem, a to je‰tû pfied koncem 19. století. Nezávisle na Bene‰ovi ¤ezníková podot˘ká: „Máme-li tedy potíÏe najít skuteãné Ïáky Jaroslava Golla mezi historiky, nabízí se otázka, zda je vÛbec hledáme na tom správném místû a v tom správném oboru! Hyperbola – jistû, v daném kontextu ov‰em nikoli zcela neopodstatnûná.“ (s. 312). Vztah âeské moderny k Jaroslavu Gollovi ale ¤ezníková prezentuje jako problémov˘. Poãáteãní souznûní s ním totiÏ naru‰ila Gollova pfiíslu‰nost k lumírovské poetice, kterou nechal naplno zaznít nejen v souvislosti s obhajobou Hálka vÛãi Macharovu ataku, ale v konkrétní podobû i v pfiekladu vybran˘ch básní Baudelairov˘ch KvûtÛ zla, kultovního textu moderního básnictví, jeÏ spoleãnû s Vrchlick˘m uchopil právû z hlediska principÛ doÏívající lumírovské ‰koly. „Na odmítnutí v˘boru se jistû podepsala jiÏ nekompatibilita obou poetick˘ch systémÛ, poetiky Lumíru, z níÏ pfieklad vze‰el, a poetiky symbolismu, z jejíchÏ pozic byl recenzován. S pfiedstavami nastupujících modernistÛ se muselo znaãnû rozcházet jiÏ samo lumírovské pojetí dekadence.“ (s. 313). Goll v‰ak nebyl odmítnut jen jako literát, ale rovnûÏ jako historik. Ti, ktefií pfied nedlouh˘m ãasem povaÏovali Golla za svého pfiedchÛdce, se náhle ztotoÏnili s Masarykov˘m v˘kladem dûjin i s jeho kritikou gollovského historického empirismu. V jejich proklamacích tak zaznívala kritika gollovské historiografie, která pouÏívala „k dosaÏení pochybn˘ch cílÛ stejnû pochybné metody!, ignorovala „závaÏné gnoseologické problémy a ostatnû ani nekorespondovala s poÏadavky modernizující se spoleãnosti“ (s. 315). Vztah moderny ke Gollovi autorka interpretuje jako záleÏitost politickou. V ní Goll vystupuje jako nepfiehlédnutelná a trochu podivuhodná postava ãeského intelektuálního svûta, jeÏ je reflektována protichÛdn˘mi my‰lenkov˘m koncepcemi, jednou jako inspiraãní zdroj, podruhé jako nesmifiiteln˘ element. A tak ve chvíli, kdy pfies osobu Gollovu a jeho zásluhy o uvedení Baudelairovy dekadentní poezie do na‰í literatury napadli nûktefií Masarykovi stoupenci modernu, resp. Moderní revue, byla osobnost Gollova opût vzata na milost, tentokrát díky vytfiíbenému a kultivovanému stylu, jímÏ Gollovy práce vynikaly. Autorka dospívá k závûru, Ïe Goll historik a v neposlední fiadû i literát se tak v polemikách konce století stává vskutku vûcí vefiejnou. Dodejme, Ïe se tak dûlo v rozporu


RECENZE_2_2006

10.1.2007

VERONIKA STŘEDOVÁ

11:18

Stránka 317

RECENZE A REFLEXE

[ 317 ]

s pÛvodní pfiedstavou objektivní pozitivistické vûdy, jeÏ mûla b˘t prosta ve‰kerého mimovûdeckého usilování. „V Ïádném pfiípadû to ov‰em nelze povaÏovat za zneváÏení Gollovy osobnosti. Uznala-li moderna jeho profesní kvalifikaci a do znaãné míry i jeho umûlecké sklony z dÛvodÛ v podstatû ‚jen‘ politick˘ch, jeho skuteãn˘ v˘znam, badatelské zásluhy ani literární schopnosti to nijak neumen‰uje. VÏdyÈ i jeho zneuznání v polovinû devadesát˘ch let bylo motivováno politick˘mi zfieteli, a bylo tedy na jeho skuteãném díle prakticky nezávislé.“ (s. 317). Pfiíspûvek Lenky ¤ezníkové tak vypovídá nejen o Gollovi, ale pfiedev‰ím o komplikované situaci konce 19. století, v níÏ musela Gollova ‰kola poprvé v˘raznû obhajovat svou existenci. Mezi publikovan˘mi pfiíspûvky pak jistû zaujmou studie zamûfiené pfiedev‰ím na objasnûní metodologie a teoretick˘ch v˘chodisek Gollov˘ch ÏákÛ. Je to pfiedev‰ím Bene‰ova trojí mikrosonda do Pekafiova historického my‰lení, která hledá odpovûì na otázku, zda byl Pekafi gollovcem, a dále NodlÛv ‰iroce pojat˘ v˘klad o Bedfiichu Mendlovi a sociálních dûjinách stfiedovûku. Bene‰ova interpretace zpÛsobu Pekafiovy historické práce akcentuje její „rozumûjící ráz. Kdybychom chtûli typ jeho historické práce souhrnnû pojmenovat, bude se jako nejvhodnûj‰í oznaãení patrnû jevit termín ‚rozumûjící historiografie‘.“ (s. 334). Na jeho ustálení se vedle obecnû pfiijíman˘ch zásad vûdecké práce podílí osobní, individuálnû psychologicky zaloÏen˘ styl historikova my‰lení. Urãit jejich podíl na utváfiení historikova my‰lení je v‰ak nesnadné. Bene‰Ûv postup si klade cíl ponûkud men‰í: naãrtnout nûkteré z rysÛ Pekafiovy vûdecké individuality. Terminologická mikrosonda sonda umoÏnila mu postihnout Pekafiovu reflexi sebe samého: zatímco sám sebe nejãastûji oznaãoval za „empirického“ ãi „empirickykritického“ historika, v poãátcích sporu o smysl ãesk˘ch dûjin se prezentoval jako realista a v posledních letech své kariéry pak jako pozitivista. S nejvût‰í pravdûpodobností v‰ak nemûl na mysli konkrétní historickou ‰kolu, ale spí‰e zpÛsob filozofického a vûdeckého my‰lení. Psychologicko-metodologickou mikrosondou postihuje Bene‰ Pekafie jako sebevûdomého a velitelského, a to v protikladu ke kfiehkému Gollovi. Klade vedle sebe dva sugestivní obrazy: „Goll jako analytik, uvaÏující ‚krok za krokem‘, Pekafi jako syntetik, uvaÏující ‚celostnû‘, jakoby intuitivnû, spoléhající na svÛj ‚historick˘ ãich‘, jak sám fiíkal.“ (s. 338). Tfietí Bene‰ova mikrosonda teoretická pfiedstavuje Pekafie jako historika „angaÏovaného a bojujícího. Snad kaÏd˘ PekafiÛv text se vyslovoval k aktuálním problémÛm pfiekraãujícím internû badatelské potfieby. A pokud ne, tak aktuální mimovûdeck˘ rámec sám vytváfiel nebo vytváfiet napomáhal.“ (s. 339). Základ Pekafiova historického my‰lení pak Bene‰ vidí v tzv. „pfiedvûdeck˘ch pfiirozen˘ch teoriích“. ZtotoÏÀuje se s nûkdej‰ím Slavíkov˘m názorem, Ïe teprve sv˘mi polemikami pfiimûl Pekafie, aby se zaãal soustavnû zab˘vat teoretick˘mi problémy. Otázka po Pekafiovû gollovství není v závûru Bene‰ova pfiíspûvku jednoznaãnû rozfie‰ena. Snad nejvhodnûj‰ím


RECENZE_2_2006

[ 318 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 318

2/2006

zpÛsobem sloÏitost odpovûdi na ni skuteãnû vystihuje formulace byl i nebyl, tedy byl ve smyslu metodologickém a nebyl ve smyslu „nadempirick˘ch“ sloÏek svého historického my‰lení. Onu nejednoznaãnou odpovûì ale mÛÏeme chápat jako vyjádfiení Pekafiova osobitého vûdeckého zamûfiení. GollÛv Ïák, jenÏ patfiil k tûm nejnadanûj‰ím, se nespokojil s pouh˘m osvojením si potfiebn˘ch metodologick˘ch postupÛ a dokázal je ve svém díle pozoruhodnû obohatit. Ostatnû právû tvÛrãí talent byl tím, ãeho si Goll na sv˘ch Ïácích cenil nejvíce. GollÛv pozitivismus, pozmûnûn˘, ãi spí‰e obohacen˘ jeho prvními Ïáky, zejména Pekafiem a ·ustou, pak v mnohém urãoval základy meziváleãné ãeské historiografie, která se vyznaãovala pluralitou pfiístupÛ, jeÏ ve své hloubce byly závislé na intelektuálních a vûdeck˘ch dispozicích kaÏdého historika. Jedinû jejich prostfiednictvím mohly b˘t vstfiebávány podnûty moderního evropského historického a dal‰ího spoleãensko-vûdního my‰lení, které pÛvodní pfiedstavu pozitivistického bádání postupnû revidovaly a zároveÀ mnoh˘m historikÛm, napfiíklad Slavíkovi, Kalistovi nebo Kutnarovi, umoÏÀovaly formulovat vlastní osobité koncepce historického poznání, jeÏ pfiinejmen‰ím v dílãích momentech dokonce pfiedjímali dal‰í v˘voj evropské historické vûdy. Takto utváfien˘ch teoretick˘ch a metodologick˘ch v˘chodisek historikovy práce si ve svém pfiíspûvku o Bedfiichu Mendlovi a sociálních dûjinách stfiedovûku v‰ímá Martin Nodl. Autor provádí nejprve komparaci Mendlova vûdeckého i Ïivotního osudu s nûmeck˘m historikem Theodorem Mayerem, jehoÏ praÏské pÛsobení bylo záhy ukonãeno odchodem na univerzitu v Gießenu. Oba v‰ak „patfiili k historikÛm, ktefií do ãesko-nûmeckého historiografického prostfiedí pfiená‰eli podnûty modernû pojatého sociálnû-historického dûjepisu, v˘raznû ovlivnûného my‰lenkov˘m konceptem mlad‰í historické ‰koly národní ekonomie“ (s. 475). Reflektovali je nejen ve sv˘ch „analytick˘ch studiích o sociálních dûjinách vrcholného a pozdního stfiedovûku“, ale i v teoretick˘ch úvahách, kde se vyjadfiovali k „velk˘m metodologick˘m, sociologicky ovlivnûn˘m konstruktÛm“. Nodlova studie ukazuje, jak problematické bylo po stránce formální pÛsobení obou historikÛ, ktefií dlouze a zpoãátku zcela marnû usilovali o zavedení semináfie pro sociální a hospodáfiské dûjiny v praÏském univerzitním prostfiedí. V souvislosti s Mendlovou habilitací upozorÀuje autor na zásluhy Josefa ·usty, jenÏ „poloÏil hlavní dÛraz na MendlÛv pfiínos pro poznání hospodáfisk˘ch a sociálních dûjin, jejichÏ pûstování stálo v âechách na okraji badatelského zájmu“ (s. 479). Je evidentní, Ïe ·usta na Mendlovû habilitaãním spisu Sociální krize a zápasy ve mûstech 14. vûku ocenil rovnûÏ metodologick˘ posun inspirovan˘ evropsk˘m hospodáfisk˘m a sociálním dûjepisem, zejména uÏití metody komparativní, neznamená to ov‰em, jak autor uvádí, Ïe by jeho posouzení Mendlovy habilitaãní práce bylo prosté jak˘chkoli v˘hrad: „·ustovy vûcné a vskutku znalecké v˘tky se t˘kají nûkter˘ch Mendlov˘ch interpretaãních postupÛ, z nichÏ je v‰ak patrno, Ïe si ·usta Mendla velmi cenil,


RECENZE_2_2006

10.1.2007

VERONIKA STŘEDOVÁ

11:18

Stránka 319

RECENZE A REFLEXE

[ 319 ]

a dokonce ho i respektoval, a Ïe dokázal pfiipustit, Ïe odli‰nosti v jeho pojetí mají stejnou kvalitativní hodnotu jako jeho názory.“ (s. 470). Skuteãnost, Ïe za Mendlovou habilitací stál pfiedev‰ím ·usta (ostatnû habilitaãní komise byla jmenována ve sloÏení Václav Novotn˘, Josef Pekafi a Josef ·usta), nás mÛÏe pfiivést na my‰lenku, Ïe navzdory v‰em odli‰nostem Mendlova pojetí historického v˘voje, jeÏ se zakládalo na zdÛraznûní aspektÛ hospodáfisk˘ch a sociálních – i kdyÏ Josef ·usta ve svém posudku zdÛraznil, Ïe se Mendl, coby uchazeã o hodnost „venia docenti ‚pro hospodáfisk˘ dûjepis stfiedního a nového vûku‘ systematicky vûnuje dvûma badatelsk˘m tématÛm, státním a politick˘m dûjinám 17. století a dûjinám hospodáfisk˘m, a to jak stfiedovûku, tak doby moderní“ (s. 479) – byla tak vlastnû zachována kontinuita Gollovy ‰koly, coÏ ostatnû potvrzuje Mendlovo vystoupení, jímÏ se v roce 1937 zastal tzv. star˘ch historikÛ, jeÏ byli vystaveni pfiedimenzované kritice v prvním ãísle ãasopisu Dûjiny a pfiítomnost. Anal˘za Mendlovy metodologie, jeÏ podstatnû pfiesahovala zásady gollovské historiografie, a postiÏení jejích inspiraãních zdrojÛ tvofií pak hlavní ãást Nodlova pfiíspûvku. Autor vychází z Mendlovy slavné pfiedná‰ky Nové proudy v hospodáfiském a sociálním dûjepise, proslovené v roce 1929 na Prvním sjezdu ãeskoslovensk˘ch profesorÛ filozofie, filologie a historie, v níÏ zaznûly reflexe mnoha my‰lenkov˘ch smûrÛ soudobé evropské historie, sociologie a filozofie, a pfiipomíná rovnûÏ ãasto opomíjenou skuteãnost, Ïe totiÏ „o metodologii a teorii dûjepisné práce, a to nejen z hlediska hospodáfisk˘ch a sociálních dûjin, Mendl nezaãal uvaÏovat aÏ ve 20. letech, n˘brÏ jiÏ mnohem dfiíve, je‰tû bûhem sv˘ch univerzitních studií. O tom svûdãí jak jeho práce, která vznikla v âádovû semináfii, nazvaná Zákony v historii, tak re‰er‰e literatury, jiÏ ãetl v letech 1913-1914.“ (s. 477). V˘klad Mendlova metodologického utváfiení otevfiel Nodlovi prostor pro pokraãující komparaci s Theodorem Mayerem, kdyÏ upozornil, Ïe mezi metodologick˘mi v˘chodisky obou historikÛ byly rovnûÏ podstatné rozdíly. Vysvûtluje je tím, Ïe Mayer byl Ïákem Alphonse Dopsche, jenÏ zásadnû odmítal interpretaãní postupy mlad‰í historické ‰koly národní ekonomie („zejména Weberovy ideální typy a Sombartovo i Weberovo pojetí poãátkÛ kapitalismu, nemluvû o jeho negativním postoji vÛãi v‰em postupÛm o zobecnûní ãi o modelov˘ v˘klad hospodáfiského v˘voje spoleãnosti, jenÏ se pfiíãil v‰em analytick˘m v˘zkumÛm“ – s. 487), zatímco Mendl Weberovu noetiku v podstatû pfiejímal a o Dopschovû teoriích smûfiujících k v˘kladu kapitalismu se vyslovoval velmi kriticky. Jako poslední ãlánek srovnání obou historikÛ pak Nodl uvádí jejich rozdílné, etnicky podmínûné pojetí ãesk˘ch dûjin: „u Mendla bylo jeho ukotvení v ãeském intelektuálním prostfiedí mnohem silnûj‰í neÏ u Mayera, jenÏ se do nûmecké praÏské historické obce sice ãasem integroval, av‰ak ryze ãesk˘m dûjinám stfiedovûku se vûnoval minimálnû a napfiíklad ve stfietech o v˘klad nûmecké kolonizace zastával neutrální stanovisko. [...] Mendl, obdobnû jako mnoho jin˘ch historikÛ, ktefií se hlásili ke Gollovû


RECENZE_2_2006

[ 320 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 320

2/2006

‰kole, ve sv˘ch v˘zkumech a interpretacích (...) programovû reagoval na práce nûmeck˘ch, v âechách pÛsobících historikÛ, a snaÏil se je zbavit podle jeho soudu pfiíli‰ného nacionálnû pfieexponovaného vidûní.“ (s. 488). Tato nacionální orientace Mendlova i jeho nûmeck˘ch kolegÛ vyvrcholila podle Nodla na konci 30. let v souvislosti se sporem o národnostní charakter ãesk˘ch a moravsk˘ch mûst ve 14. století a v prvních desetiletích 15. století. Tentokráte ale nûmecké historiky reprezentoval pfiedev‰ím MayerÛv Ïák Heinz Zatschek. JestliÏe se tedy na konci 20. let vedle sebe pokojnû rozvíjelo vûdecké dílo Mendlovo a Mayerovo, a jak autor pfiíspûvku uvádí: „na akademické pÛdû se nijak nest˘kali, nikdy spolu nevedli Ïádné polemiky, navzájem se témûfi vÛbec necitovali a moÏná se ani neãetli“ (s. 475), zhruba s desetilet˘m odstupem byla situace v praÏsk˘ch vûdeck˘ch kruzích docela jiná, coÏ ukazuje, Ïe konkrétnû Mendlovo dílo je tfieba vysvûtlovat nejen v kontextu s evropskou historickou vûdou, jak bylo doposud zvykem, ale rovnûÏ právû ve specifickém kontextu nûmecké medievalistiky, rozvíjené v ãeském prostfiedí. Závûrem Nodlova pfiíspûvku se pak objevuje cenná reflexe Mendlova pováleãného osudu, resp. osudu jeho vûdeckého díla, která vysvûtluje, za jak˘ch okolností byl Mendl po roce 1948 zavrÏen sv˘mi nûkdej‰ími Ïáky Václavem Husou, Jaroslavem âejchanem nebo Oldfiichem ¤íhou a z jak˘ch dÛvodÛ byl pak s odstupem nûkolika let podivnû adoptován marxistickou historiografií. Za to, Ïe byl Bedfiich Mendl Franti‰kem Grausem jako snad jedin˘ z tzv. burÏoazních historikÛ vzat na vûdomí, musel pak zaplatit deformacemi pfii pozdûj‰ích v˘kladech svého díla, jeÏ by mûly b˘t v budoucnu nepochybnû rovnûÏ uvedeny na pravou míru. Recenzovan˘ sborník Jaroslav Goll a jeho Ïáci je doplnûn rovnûÏ materiálovou ãástí, která prezentuje atraktivní dokumenty osvûtlující specifick˘ charakter onoho sloÏitého fenoménu, jímÏ Gollova ‰kola v kontextu ãeského dûjepisectví i nadále zÛstává. Ocenit je tfieba i obratn˘ pokus uvést tento smûr ãeské historiografie do souvislostí s evropsk˘m dûjepisectvím na pfielomu 19. a 20. století, coÏ se podafiilo v druhé ãásti s názvem Evropské dûjepisectví na pfielomu 19. a 20. století – inspirace a paralely, kde své pfiíspûvky publikovali pfieváÏnû zahraniãní autofii, ãímÏ se celá záleÏitost posunula na úroveÀ mezinárodní. Ve svém celku pak obsáhl˘ soubor textÛ tematicky se vztahujících ke Gollovû ‰kole, aÈ uÏ tûsnû nebo volnûji, ukázal, Ïe v‰echny otázky po identitû gollovského dûjepisectví nejsou doposud zodpovûzeny a Ïe v souvislosti s jejich osvûtlováním se naopak objevují nové moÏnosti interpretace a kontextového zaãlenûní tohoto pozoruhodného zjevu ãeské historické vûdy pfielomu 19. a 20. století, jenÏ se vyznaãuje dalekosáhl˘mi rezonancemi do minulého století a nepfiestává souãasné badatele udivovat svou mnohoznaãností a hloubkou historického my‰lení, jeÏ v mnoha dílãích projevech sneslo srovnání se ‰piãkami evropské historické vûdy. Veronika Stfiedová


RECENZE_2_2006

10.1.2007

11:18

Stránka 321

RECENZE A REFLEXE

[ 321 ]

Nations, cultures et sociétés d’Europe centrale aux XIXe et XXe sie`cles. Mélanges offerts a` Bernard Michel, (ed.) Catherine Horel, Paris 2006, Publications de la Sorbonne, 286 s., ISBN 2-85944-550-1

Roku 2005 oslavil své sedmdesáté narozeniny francouzsk˘ historik Bernard Michel, kter˘ v letech 1985-2003 zavr‰il svoji univerzitní kariéru vedením katedry dûjin stfiední Evropy na universitû Paris I Panthéon-Sorbonne. Jeho mnohaletá spolupracovnice Catherine Horelová se pfii této pfiíleÏitosti obrátila na Ïáky a pfiátelé se Ïádostí o pfiíspûvek do sborníku k poctû Bernarda Michela. Je k nûmu pfiipojena bibliografie Michelov˘ch prací, v nichÏ pfievládá zájem o dûjiny habsburské monarchie a speciálnû o dûjiny ãesk˘ch zemí v 19. a 20. století nad pozorností vûnovanou ostatním nenûmeck˘m oblastem stfiední Evropy. Z Michelov˘ch metodologick˘ch studií vyniká velká práce o národech a nacionalismech ve stfiední Evropû.1 Proto patrnû pofiadatelé sborníku oãekávali ze strany Michelov˘ch kolegÛ a pfiátel nejvût‰í zájem o tuto problematiku. V dopise, jímÏ se na nû obrátila v fiíjnu 2003 Catherine Horelová, byla otázka národÛ a nacionalismÛ ve stfiední Evropû uvádûna jako první tematick˘ okruh pfiedpokládaného obsahu sborníku. Jako dal‰í se nabízely sociální problémy mûst, kulturní a hospodáfisk˘ Ïivot stfiední Evropy a teprve na posledním místû vztahy Francie a stfiední Evropy. Na skuteãném obsahu sborníku, vydaného o více neÏ dva roky pozdûji, se v‰ak projevila pfievaha snahy vût‰iny zúãastnûn˘ch autorÛ upozornit na ménû známá fakta o rÛznorodé problematice stfiedoevropsk˘ch kulturních oblastí od 17. do 20. století nad zájmem o metody bádání. Tím jaksi odpadla problematika národnostního v˘voje, která je sice obecnû povaÏována za dÛleÏit˘ fenomén dûjin v‰ech stfiedoevropsk˘ch kulturních oblastí, ale zároveÀ panuje názor, Ïe ji nelze odbornû prezentovat bez jasnû zaujatého metodologického stanoviska. Nechci tím tvrdit, Ïe v Michelovû sborníku napfiíklad Jifií Kofialka, kter˘ nespornû patfií k renomovan˘m odborníkÛm v otázce národnostního v˘voje habsburské monarchie a právem povaÏuje Karla Czoerniga za v˘znamného zakladatele její národnostní statistiky, nemûl zvolit jako pfiíklad vztahu Franti‰ka Palackého k Czoernigovi otázku tzv. zemského patriotismu. Jako ãtenáfi sborníku v‰ak pfiiznávám jisté zklamání. Po pfieãtení jména Czoernig v názvu Kofialkova ãlánku jsem se marnû tû‰ila, Ïe se

1 BERNARD MICHEL, Nations et nationalismes en Europe centrale XIXe-XXe siècle, Paris 1995.


RECENZE_2_2006

[ 322 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 322

2/2006

koneãnû setkám s hlub‰ím prozkoumáním metod studia otázky národních identit obyvatelstva Rakouska v první polovinû 19. století. KofialkÛv nûmecky psan˘ pfiíspûvek je nicménû zafiazen do skupiny pojmenované pofiadateli sborníku Národy a národnosti spoleãnû s dvûma dal‰ími nûmeck˘mi ãlánky od rakousk˘ch historikÛ Horsta Haselsteinera a Arnolda Suppana. Tématem obou je národnostní problematika pohledem spí‰e politologa neÏ historika. Haselsteiner uplatÀuje svÛj názor na pÛsobení modernizace na stfiedoevropské ãesko-nûmecké vztahy a Suppan na bilanci a perspektivu Balkánu vytvofiené událostmi v Kosovu v bfieznu 2004. Dal‰í nûmeck˘ ãlánek v Michelovû sborníku, zafiazen˘ do „ekonomického“ oddílu, je reakcí Roberta Lufta z mnichovského Collegia Carolina na star‰í práce Bernarda Michela o rakousko-uherském bankovnictví a zab˘vá se rolí finanãního sektoru v politice ãesk˘ch poslancÛ na ¤í‰ské radû na poãátku 20. století. Ostatní pfiíspûvky tohoto oddílu pocházejí od francouzsk˘ch historikÛ a rovnûÏ se t˘kají finanãnictví. Jean Bérenger se zab˘vá moÏnostmi úvûru ve Vídni na poãátku vlády Leopolda I. v letech 1657-1679, Alain Soubigou pfiípadem Jaroslava Preisse v rámci bankovnictví v Masarykovû âeskoslovensku, Agota Gueulletteová pronikáním nûmeckého kapitálu na Balkán v 19. a 20. století. Na stfiedoevropskou problematiku z oblasti kultury se omezují v oddíle nazvaném Kultury a spoleãnosti pouze dva pfiíspûvky: ãeské historiãky Mileny Lenderové o zjemnûní privátní sféry v Rakousku v první polovinû 19. století podle svûdectví soukrom˘ch písemností ‰lechtick˘ch Ïen a pofiadatelky sborníku Catherine Horelová o národnostním sloÏení bratislavské vy‰‰í spoleãnosti na pfielomu 19. a 20. století. Do zvlá‰tního oddílu pod názvem Stfiední Evropa v mezinárodních vztazích se fiadí rovnûÏ jen dva ãlánky: Piotra S. Wandycze z Yaleské univerzity o polském diplomatovi z meziváleãného období Aleksandru Skrzyƒském a Józefa Laptosa z Pedagogické fakulty v Krakovû o místu stfiední a v˘chodní Evropy v proevropském hnutí v letech 1949-1952. Nejvíce pfiíspûvkÛ bylo nakonec zafiazeno do úvodního oddílu Francie a stfiední Evropa, zatímco v pÛvodním projektu mûl b˘t tento oddíl na posledním místû. Petr Vodopivec z Lublanû se zab˘vá osudem kraÀského jakobína, barona Siegfrieda von Taufferer. MichelÛv nástupce na pafiíÏské katedfie dûjin stfiední Evropy Antoine Marès vûnuje obsáhlou pozornost obtíÏnému pronikání Smetanovy opery Prodaná nevûsta na francouzskou scénu. Do tohoto oddílu byl zafiazen i mÛj pfiíspûvek o nûkter˘ch pfiíãinách bratfiení se ãesk˘ch a francouzsk˘ch nacionalistick˘ch politick˘ch stran kolem roku 1900. Francouzsk˘ historik Jean-Paul Bled se zab˘vá politick˘m zákulisím zájmu prestiÏní pafiíÏské Revue des Deux Mondes o Transylvánii za první svûtové války. Tomasz Schramm z poznaÀské university vûnuje pozornost francouzské vojenské misi generála Weyganda v Polsku roku 1920. ¤adu pfiíspûvkÛ ke vztahu Francie a stfiední Evropy uzavírá slovenská historiãka Bohumila Ferenãuhová ãlánkem o slovenské vizi vztahu Francie k Malé dohodû v letech 1918-1925. Pocta Bernardu Michelovi je tedy jakousi pfiehlídkou „vûrn˘ch“ tématu i kated-


RECENZE_2_2006

10.1.2007

PAVLA HORSKÁ

11:18

Stránka 323

RECENZE A REFLEXE

[ 323 ]

fie dûjin stfiední Evropy na pafiíÏské Sorbonnû. Pfiedcházela ji fiada sborníkÛ sestaven˘ch z pfiíspûvkÛ z konferencí, které se vûnovaly stykÛm celé stfiední Evropy ãi pouze ãesk˘ch zemí s Francií. K nejstar‰ím z nich patfií dvû zasedání Collegia Carolina v listopadu 1986 a v listopadu 1987, z nichÏ pak Ferdinand Seibt a Michael Neumüller uspofiádali spoleãn˘ sborník.2 Tehdy jedinkrát pfii podobné pfiíleÏitosti se v úvodní stati ke sborníku Ferdinand Seibt zmínil o problému metody pfii zkoumání mezinárodních ãi mezistátních stykÛ rÛzn˘ch sociokulturních oblastí. Ne‰lo mu pfiitom jen o zji‰tûní fakt, n˘brÏ i o poznání, za jak˘ch podmínek tyto styky fungují. Od dob Seibtov˘ch se také málokdo zab˘val otázkou, proã nûmecká historiografie „na‰i“ stfiední Evropu ve vztahu k Francii naz˘vá stfiedov˘chodní. Málokdo dnes jiÏ ví, Ïe jedinou konferenci o Francii a stfiední Evropû v âeskoslovensku uspofiádala Bohumila Ferenãuhová v pfiedveãer rozpadu státu v listopadu 1992 v Bratislavû. Sborník v ãeském i francouzském znûní byl vydán aÏ v roce 1995.3 Tehdy se dostali ke slovu o francouzsko-stfiedoevropsk˘ch stycích sloven‰tí historikové, vÛbec se v‰ak nedostalo na historiky nûmecké. Za dva roky nato vy‰el v PafiíÏi sborník z konference ve velkém stylu, kterou zorganizoval Antoine Marès za podpory v˘znamn˘ch francouzsk˘ch slavistick˘ch center.4 Ani tam se neobjevili nûmeãtí historikové, zato se jí úãastnili badatelé z rÛzn˘ch slovansk˘ch zemí se zájmem spí‰e o umûní a literaturu neÏ o politické dûjiny. Podobnû i sborník z konference uspofiádané dlouholetou pafiíÏskou vysoko‰kolskou uãitelkou bohemistiky Hanou Voisine-Jechovou sv˘m zájmem o literární kontakty smûfioval zcela jinam, neÏ byl pÛvodní obraz ãesko-francouzsk˘ch stykÛ pûstovan˘ch od dob Ernsta Birkea v stfiedoevropské nûmecké literatufie.5 MichelÛv nedávno vydan˘ sborník tak ve srovnání s uveden˘mi publikacemi mÛÏe slouÏit ke zji‰tûní, Ïe se sice nûmecká historiografie stále zajímá o otázku ãesko-francouzsk˘ch stykÛ, ale odklání se od témat 19. století k souãasnosti, od politick˘ch otázek k dûjinám umûní a literatury, a do jisté míry i ztrácí zájem o metodologii ve prospûch popisu faktÛ. A pokud se t˘ãe vûdeckého dorostu, zdá se, Ïe vût‰í zájem o tyto otázky nalezneme spí‰e u mlad‰ích historikÛ francouzsk˘ch a nûmeck˘ch neÏ u ãesk˘ch ãi slovensk˘ch. Pavla Horská 2 Frankreich und die böhmischen Länder im 19. und 20. Jahrhundert. Beiträge zum französichen Einfluss in Ostmitteleuropa, hrsg. von FERDINAND SEIBT, MICHAEL NEUMÜLLER, München 1990. 3 Francúzko a stredná Evropa. VzÈahy medzi Francúzkom a strednou Europou v rokoch 1867-1914. Vzájomné vplyvy a predstavy, (ed.) BOHUMILA FERENâUHOVÁ, Bratislava 1995. 4 Paris „capitale culturelle“ de l’Europe Centrale? Les échanges intellectuels entre la France et les pays de l'Europe médiane 1918-1939, (edd.) MARIA DELAPARRIERE, ANTOIN MARES, Paris 1997. 5 Images de la Bohême dans les lettres françaises. Réciprocité culturelle des Français, Tcphèques et Slovaques, (ed.) HANA VOISINE-JECHOVA, Paris 2004; ERNST BIRKE, Frankreich und Ostmitteleuropa im 19. Jahrhundert. Beiträge zur Politik und Geistesgeschichte, Köln-Graz 1960.


RECENZE_2_2006

[ 324 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 324

2/2006


RECENZE_2_2006

10.1.2007

11:18

Stránka 325

ZDENĚK R. NEŠPOR

RECENZE A REFLEXE

[ 325 ]

Upozornění redakce

âasopis Dûjiny – Teorie – Kritika je otevfien pluralitû názorÛ. Pfiijímá proto v‰echny tematicky se vztahující pfiíspûvky. Rukopisy jsou anonymnû posuzovány dvûma recenzenty, z jejichÏ hodnocení vychází redakãní rada pfii pfiijímání rukopisÛ. S v˘sledky recenzního fiízení je autor redakcí seznámen v nejkrat‰ím moÏném termínu. NevyÏádané rukopisy redakce nevrací. Rukopisy jsou pfiijímány na disketách v textovém editoru Word. Rozsah ãlánku vãetnû poznámkového aparátu by nemûl pfiesáhnout 40 normostran, rozsah diskusního pfiíspûvku 15 normostran a rozsah recenzí nejménû 3 normostrany. Souãástí dodaného ãlánku ãi diskusního pfiíspûvku musí b˘t 15 fiádkov˘ abstrakt, jehoÏ pfieklad do angliãtiny zaji‰Èuje redakce. Redakce si vyhrazuje právo jazykové úpravy textÛ, ve‰keré stylistické a jiné úpravy má autor moÏnost posoudit pfii korektufie. Pfii citacích archivního materiálu je tfieba nejprve uvést název a místo archivu, název fondu a bliωí urãení pramene. Pfii citacích literatury je tfieba se fiídit následujícím vzorem. JAN KŘEN, Konfliktní společenství Češi a Němci 1780–1918, Praha 1990, s. 20. NATALIE ZEMON DAVIS, History’s Two Bodies, American Historical Review 94/1989, s. 1–10. Marc Bloch, Lucien Febvre et les Annales d’histoire économique et sociale: correspondance, díl 3: 1938–1943, Les Annales en crises, (ed.) BERTRAND MÜLLER, Paris 2003. La France des années noires, (edd.) JEAN-PIERRE AZÉMA, FRANÇOIS BÉDARIDA, Paris 1993; LUCIENFEBVRE, Ni Histoire? Thése ni Histoire-


RECENZE_2_2006

[ 326 ]

10.1.2007

11:18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 326

2/2006

Manuel, Entre Benda et Seignobos, in: TÝŽ, Combats pour l’histoire, Paris 1953, s. 96–97. HENRY LYON, Marc Bloch, in: The Annales School – Critical Assessments, (ed.) Stuart Clark, London-New York 1999, díl 4, s. 163. JOHANNES FRIED, Erinnerung und Vergessen. Die Gegenwart stiftet die Einheit der Vergangenheit, Historische Zeitschrift 273/2001, s. 561–593; TÝŽ, Geschichte und Gehirn. Irritationen der Geschichtswissenschaft durch Gedächtniskritik, Stuttgart 2003. Pfii opakování citací staãí uvést pouze iniciálu kfiestního jména autorÛ a vydavatelÛ a zkrácen˘ název jiÏ v˘‰e citované knihy nebo studie. Zkratkou pro oznaãení strany nebo stran je s., roãníky ãasopisÛ a sborníky se uvádûjí arabsk˘mi ãíslicemi, stejnû jako díly vícesvazkov˘ch zpracování a edic. Pokud jsou dokumenty v edicích ãíslovány, je tfieba uvádût vedle stran i ãíslo dokumentu. VRATISLAV DOUBEK, MARTIN KUČERA (edd.), Korespondence T. G. Masaryk – Bedřich Hlaváč, Praha 2001, T. G. Masaryk B. Hlaváčovi 15. 2. 1899, s. 15, č. 1. Îádáme pfiípadné pfiispûvatele, aby laskavû dodrÏovali zpÛsob citací a zkracování, kter˘ musí b˘t v celém rukopise jednotn˘, pfiiãemÏ je tfieba v úplnosti pfiihlédnout ke vzoru citací v pfiíspûvcích v ãísle 1/2004.

DTK II / 2006  

Dějiny – Teorie – Kritika, II / 2006 Studie a eseje: PAVLÍNA RYCHTEROVÁ – Pojem a teorie charismatu Maxe Webera v recepci sociálních a hist...

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you