Page 1

uvod

23.1.2006

PAVEL HIML

15:59

Stránka 173

STUDIE A ESEJE

[ 173 ]

[2–2005] Masarykův ústav AV ČR Ústav pro soudobé dějiny AV ČR


uvod

23.1.2006

[ 174 ]

15:59

Stránka 174

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005


uvod

23.1.2006

15:59

Stránka 175

PAVEL HIML

STUDIE A ESEJE

[ 175 ]

Obsah/Contents

1. Studie a eseje JAKUB RÁKOSNÍK – Od tulákÛ k nezamûstnan˘m. Sociální politika z pohledu dûjin pojmÛ

179

From the Shiftless to the Unemployed. Social Policy from the Perspective of the History of Ideas

– O stfiedoevropsk˘ch konstrukcích stfiední Evropy aneb kde tedy leÏí stfied?

MILOŠ HAVELKA

195

On Central European Constructs of Central Europe, or, Where Lies the Centre? JITKA KOMENDOVÁ – Nová hledání Staré Rusi. Souãasné ruské bádání o Rusi kyjevského a údûlného období

213

A New Search for an Old Russia Contemporary Russian Research on the Kievan and “Partition” Periods of Russian History

2. Diskuse a rozepfie – K ãemu je antropologizace historie? Nûkolik poznámek ke kontraproduktivní polarizaci poznávacích zájmÛ v humanitních vûdách

MAREN LORENZOVÁ

227

What is the Anthropologization of History Good for? A Few Comments on the Counterproductive Polarization of Cognitive Interests in Humanities MILENA BARTLOVÁ – Je moÏné psát jiné Can a Non-Nationalist Art History be Written?

neÏ nacionalistické dûjiny umûní?

JAN MERVART – âesk˘ údûl z pohledu konce 60. let: nûkolik poznámek k polemice Kundera versus Havel

247 255

The Fate of the Czech Nation from the Standpoint of the Late 1960s: A Few Notes on the Controversy Between Kundera and Havel

3. Recenze a reflexe JIŘÍ ŠTAIF – Obezfietná elita. âeská spoleãnost mezi tradicí a revolucí 1830-1851 (Pavla Horská)

269

JIŘÍ ŠTAIF – Obezfietná elita. âeská spoleãnost mezi tradicí a revolucí 1830-1851 (Karel ·ima)

274


uvod

23.1.2006

[ 176 ]

15:59

Stránka 176

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

JIŘÍ ŠTAIF – Obezfietná elita. âeská spoleãnost mezi tradicí a revolucí 1830-1851 (LukበFasora – Jifií Hanu‰) PETR KOPAL

(ed.) – Film a dûjiny (Lenka ¤ezníková)

1/2005

279 282

PETR SZCZEPANIK

(ed.) – Nová filmová historie. Antologie souãasného my‰lení o dûjinách kinematografie a audiovizuální kultury (Milo‰ ¤ezník)

288

VOLKER KRUSE – "Geschichts- und Sozialphilosophie" oder "Wirklichkeitswissenschaft"? Die deutsche historische Soziologie und die logischen Kategorien Rene Königs und Max Webers; DUK-YUNG KIM – Georg Simmel und Max Weber. Über zwei Entwicklungswege der Soziologie (Jan Horsk˘)

293

MAREK LOUŽEK – Max

303

Weber. Îivot a dílo. Weberovské interpretace (Milo‰ Havelka)

JAN KELLER

– Dûjiny klasické sociologie (Michal Vorí‰ek)

– Europäische Völker im frühen Mittelalter. Zur Legende vom Werden der Nationen (Václav ÎÛrek)

PATRICK J. GEARY MARC BLOCH

– Králové divotvÛrci (Veronika Stfiedová)

307 313 319

ROGER CHARTIER – Inscrire et effacer. Culture écrite et littérature (XIe – XVIIIe siècle) (Tereza Diewoková)

325

– Intelektuálové v Evropû 19. století; – PafiíÏ na pfielomu století. Kultura a politika fin de siècle (Pavla Horská)

330

– Malé dûjiny katolické církve (Jifií Hanu‰)

335

CHRISTOPHE CHARLE CHRISTOPHE CHARLE HANS KUNG

O autorech / Authores in the issue

339

Upozornûní redakce / Editorial note

341


uvod

23.1.2006

PAVEL HIML

15:59

Strรกnka 177

STUDIE A ESEJE

[ 177 ]

STUDIE A ESEJE


uvod

23.1.2006

[ 178 ]

15:59

Stránka 178

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005


uvod

23.1.2006

15:59

Stránka 179

PAVEL HIML

STUDIE A ESEJE

[ 179 ]

OD TULÁKŮ K NEZAMĚSTNANÝM SOCIÁLNÍ POLITIKA Z POHLEDU DĚJIN POJMŮ Jakub Rákosník From the Shiftless to the Unemployed Social Policy from the Perspective of the History of Ideas This article focuses on the genesis of the concept of “unemployment”. The concept as we understand it today took root at the close of the 19th century, at a time when the first – very tentative – forms of unemployment insurance began to appear. Here, I am trying to capture the language used in the past to describe people who did not work, which of course was to influence the way society was to deal with such non-working people. Liberalism in the 19th century and the ideas on the nature and tasks of man in the world that were associated with it created an anthropological description in which the importance of material assistance was supplanted by the disciplining and moral edification of fallen individuals which may be found in pre-liberal practice in the age of European mercantilism. Classical political economics also had difficulties explaining unemployment scientifically. Under its influence, particularly in the first half of the 19th century, attention was shifted to an individualising explanation of the origins of unemployment, situating it to a large extent within the sphere of individual responsibility. I stress here the discursive “invention” of unemployment as opposed to what is perhaps a more ingrained idea today: that unemployment simply derives from the objective economic conditions that hold under capitalism.

Cílem tohoto textu je postiÏení jednoho z ústfiedních momentÛ dûjin moderních sociálních státÛ, jímÏ je geneze uznání sociálních funkcí státu, a také jedné z klíãov˘ch sloÏek dne‰ního sociálního zabezpeãení, jíÏ je podpora v nezamûstnanosti. Sledování jazykov˘ch popisÛ, jak se vytváfiely v 19. a první polovinû 20. století, mohou v tomto smûru pfiispût k pochopení procesu uznání sociální potfiebnosti a rovnûÏ v ‰ir‰ím smyslu ukázat uÏiteãnost v˘zkumu dûjin pojmÛ v historiografii. Pokusím se zde ukázat, jak se pojem „nezamûstnan˘“ vyvíjel do znaãné míry autonomnû na hospodáfiském v˘voji a jak vznik dne‰ní definice, kterou máme tendenci vnímat jako samozfiejmou, závisel na fiadû kontingentních faktorÛ, jeÏ daleko více vypl˘valy z pfiedstav o morálce ãi o lidské podstatû neÏ pfiímo z v˘voje kapitalistické ekonomiky. Jde tedy o otázku, nakolik byla nezamûstnanost vymy‰lena ãi


uvod

23.1.2006

[ 180 ]

15:59

Stránka 180

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

2/2005

fieãeno mírnûji konstruována, namísto ve vûdû zaÏité pfiedstavy, Ïe nezamûstnanost jednodu‰e vypl˘vá z objektivních hospodáfisk˘ch podmínek nezávisle na diskurzu. Argumentace se zde rozvíjí pfiedev‰ím dvûma smûry; jednak k postiÏení rezervovaného pfiístupu tehdej‰í politické ekonomie k této problematice a jednak k postiÏení dobov˘ch kritérií morálky ve vztahu k sociální potfiebnosti.

Kdo je nezamûstnan˘? Na poãátku stojí tato zdánlivû lapidární otázka: „Kdo je nezamûstnan˘?“ Odpovûì na ni není zdaleka tak jednoduchá, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ti, které dnes zveme nezamûstnan˘mi, se totiÏ v evropsk˘ch dûjinách vyskytovali mezi ctnostn˘mi Ïebráky, pozdûji mezi vagabundy a povaleãi, aby se z nich nakonec staly ne‰Èastné obûti odosobnûn˘ch mechanismÛ trhu jako samostatná pojmová kategorie. Právû tímto smûrem je orientována poznámka Paula A. Samuelsona, kdyÏ ve své klasické uãebnici ekonomie napsal: „Aãkoli nezamûstnanost souÏila kapitalismus jiÏ od prÛmyslové revoluce, bylo moÏné pochopit její pfiíãiny a související náklady teprve po vzniku soudobé makroekonomické teorie.“1 Autor tohoto v˘roku mûl sice na mysli pfiedev‰ím rozvoj keynesiánského my‰lení v ekonomii, a nikoli genealogii pojmu „nezamûstnanost“, pfiesto v‰ak pfiesnû postihl problém, o kter˘ v tomto ãlánkÛ jde. Nezamûstnanost tak, jak jí rozumíme dnes, není vÛbec prastarého pÛvodu a v jazyce (nejen) národohospodáfiÛ a právníkÛ získala „hegemonii“2 v zásadû aÏ v období velké hospodáfiské krize 30. let minulého století.3 Porozumût zrození moderní sociální politiky „ve své epo‰e“ znamená nepfiistupovat k ní pouze s na‰í souãasnou pojmovou v˘bavou, protoÏe pak ve‰keré star‰í zpÛsoby zabezpeãení nutnû musíme hodnotit jako represivní, nedostateãné, nûkdy i nelogické, ba dokonce smû‰né. Právû v˘zkum dûjin pojmÛ nám mÛÏe zodpovûdût fiadu otázek, jako napfiíklad proã se my‰lenka podpor v nezamûstnanosti objevuje daleko pozdûji neÏ nemocenské a sociální poji‰tûní, nebo proã Ïivnostník na rozdíl od prÛmyslového dûlníka nemûl v meziváleãném âeskoslovensku právo na podporu v nezamûstnanosti, a navíc to je‰tû zpravidla povaÏoval za zcela legitimní. Je banálním poznatkem, Ïe dokud spoleãnost nereflektuje nûkoho jako potfiebného, stûÏí se doãká podpory. Tím má b˘t fieãeno, Ïe dokud ti, ktefií jsou dnes naz˘váni nezamûstnan˘mi, byli oznaãováni jako tuláci, leno‰i ãi vagabundi, málokoho by napadlo poskytovat jim za to penûÏní podporu. Teprve ve chvíli, kdy se z tûchto leno-

1 PAUL A. SAMUELSON, WILLIAM D. NORDHAUS, Ekonomie, Praha 1991, s. 302. 2 OND¤EJ CÍSA¤, Dekonstrukce jako politické jednání, Sociologick˘ ãasopis 36/2000, s. 97-109. 3 Srov. EDWARD W. BAKKE, The Economists and Unemployment, American Economic Review 30/1941, s. 294n. Autor zde – je‰tû v roce 1941 – kritizuje soudobé práce ekonomÛ o nezamûstnanosti, v nichÏ postrádá jasné precizování pojmu.


uvod

23.1.2006

15:59

Stránka 181

JAKUB RÁKOSNÍK

STUDIE A ESEJE

[ 181 ]

chÛ staly nezavinûné obûti hospodáfisk˘ch cyklÛ, mohly se promûnit v osoby potfiebné a s urãit˘m ãasov˘m odstupem se pak zrodilo i podpÛrné zákonodárství. A tato promûna byla záleÏitostí jazyka; záleÏitostí promûny jazykového popisu tûchto osob. Teprve poté se dostalo normativního zakotvení takového chápání v zákonodárství.

Doba klasického liberalismu Na pfielomu 50. a 60. let 19. století se ãeská spoleãnost znovu nacházela na „úsvitu nové doby“. V habsburské monarchii nadcházela éra liberalismu. Pfiíslib svûtl˘ch zítfikÛ v hospodáfiském a z hlediska ãesk˘ch i nûmeck˘ch liberálÛ také v politickém smyslu, obdobnû jako v ãasech zasedání Ústavodárného snûmu pfied jedním desetiletím, se znovu zdál b˘t na dosah ruky. Tehdej‰í oãekávání ãesk˘ch mû‰Èansk˘ch vrstev v˘stiÏnû postihl jejich vÛdãí reprezentant Franti‰ek Ladislav Rieger, jenÏ v‰ak zatím vyãkával buì na cestách zahraniãím, ãi v ústraní svého praÏského bytu v konzultacích s kruhem sv˘ch blízk˘ch spolupracovníkÛ, s nimiÏ v té dobû sestavoval první ãeskou moderní encyklopedii, nebo fieknûme tehdej‰ím jazykem: konverzaãní slovník. Nûkdy v té dobû, aãkoli sám nikdy psanému slovu pfiíli‰ neholdoval, sepsal na základû sv˘ch zku‰eností se zahraniãním v˘vojem v oblasti v˘roby i hospodáfisk˘ch teorií dnes neprávem opomíjené dílo, jeÏ v‰ak mÛÏeme oznaãit za kánon klasického liberalismu v ãesk˘ch zemích: PrÛmysl a postup v˘roby jeho v pÛsobení svém ke blahobytu a svobodû lidu zvlá‰tû pracujícího, které spatfiilo svûtlo svûta tiskem v roce 1860. V nûm se vyrovnával s hlavními palãiv˘mi otázkami prÛmyslové revoluce a do‰el k jednoznaãnû optimistick˘m závûrÛm. Hned v úvodních pasáÏích knihy ãtenáfie ujistil, Ïe „ãím více vychování v‰estranné tûla i ducha jak nevûdomost, tak i nezruãnost na‰i napraví, tím více a jako postupních musí se vÛbec tratiti nedostatek a utrpení tûlesné“. A dále dodává: „Je dokázáno, Ïe vládne zákon pokroku neustálého“ a Ïe pfii sledování Ïivota dûlnické tfiídy v industrializovan˘ch zemích se neukazují pfiípady, „jeÏto by hrÛzou svou se rovnaly zjevÛm stra‰liv˘m povstal˘m z nûkdej‰ího feudalismu“.4 Rieger vÛbec není tím, kdo by si nasazoval rÛÏové br˘le, a v niãem neuh˘bá pfied tradiãními v˘tkami na adresu industrializace, kter˘mi byly hlavnû tfii fenomény – pauperismus, hospodáfiské krize a zavádûní strojÛ do v˘roby. Ba naopak, tyto otázky dokonce tvofií meritum citované knihy. Plnû se zde odráÏí tradiãní liberální optimismus, jemuÏ dodaly pfiesvûdãivosti Ïelezné zákony trhu, které naznaãil A. Smith a které rozvedli jeho následovníci, jako napfiíklad Jean B. Say ãi David Ricardo. Pfiírodovûdecká jistota poznání tak vstoupila i do sféry hospodáfiské teo-

4 FRANTI·EK LADISLAV RIEGER, PrÛmysl a postup v˘roby jeho v pÛsobení svém ke blahobytu a svobodû lidu zvlá‰tû pracujícího, Litomy‰l 1860, s. 20-24, 55. Otto Urban na adresu této knihy poznamenává, Ïe „seznamovala ãeskou vefiejnost s problematick˘mi rysy kapitalismu“, srov. OTTO URBAN, Kapitalismus a ãeská spoleãnost, Praha 2003, s. 176.


uvod

23.1.2006

[ 182 ]

15:59

Stránka 182

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

2/2005

rie. Pauperismus je v Riegerovû knize otázkou doãasnou a dá se mu „téÏ moudr˘mi – ov‰em sam˘ch základÛ spoleãenstva se nedot˘kajícími – opravami ve zfiízení politickém a sociálním namnoze pomoci“.5 Ani hospodáfiské krize nejsou niãím nutn˘m, n˘brÏ jde v tomto pojetí jen o nedostateãné znalosti v˘robcÛ, které kdyÏ budou odstranûny, nebude docházet k cyklick˘m v˘kyvÛm. Ve své formulaci vysvûtlení se vyrovnává i se zmiÀovan˘m problémem tfietím, tedy strojovou v˘robou, vÛãi níÏ tehdy panovala podezfiení zfiejmû nejroz‰ífienûj‰í: „KdyÏ teda dÛmysln˘ Sismondi6 a za ním nûktefií jiní praví, Ïe fabriky na‰e pfiíli‰ mnoho zboÏí vyrobují, a Ïe jiÏ následkem toho musí prodati zboÏí své lacinûji neÏ jim pfii‰lo, odpovme na to, Ïe tito fabrikanté a kupci, ktefií tím ztrátu utrpûli, mûli lépe znáti stav a poloÏení onûch národÛ, pro nûÏ byli zboÏí svoje ustanovili.“7 Patrnû nikde jinde v jeho díle nenalezneme tak v˘raznû vyjádfien˘ vliv Sayova zákona trhu, podle nûhoÏ si „nabídka vytváfií svou vlastní poptávku“. Byl to J. B. Say, jenÏ sv˘m abstraktním duchem v˘raznû posunul politickou ekonomii k budování v‰eobecnû platn˘ch vûdeck˘ch teorií, a nikoli jen k tvorbû jak˘chsi moderních „kníÏecích zrcadel“, pfiíruãek pro státníky, jak správnû vládnout. Charles Rist tento v˘znamov˘ posun pfiesnû postfiehl, kdyÏ napsal: „Say chce b˘ti jedinû pfiírodozpytcem. Léãení není jeho úkolem. Myslí, Ïe tak uplatÀuje pravou vûdeckou metodu. Pfiirovnává ostatnû novou vûdu spí‰e k fyzice neÏ k vûdám o organismech.“8 JestliÏe zákonem nabídky a poptávky je s pfiírodovûdeckou jistotou schopen zajistit hospodáfiskou rovnováhu, pak ve správnû uspofiádaném státû není nezamûstnanost pojmovû vÛbec moÏná. Say v‰ak mluví o agregátní nabídce a poptávce. V konkrétní situaci na trhu jinak nabídka, kdyÏ je vyrobeno mnoho zboÏí, pro které nejsou kupci, mÛÏe b˘t v nepomûru s poptávkou. Systémová vlastnost kapitalismu se tak pfiesouvá do sféry individuálních schopností kaÏdého individua pfiedvídat v˘voj. F. L. Rieger toto tvrzení ve svém závûreãném pojednání o „bezdûlnosti“ (nezamûstnanosti) také plnû pfiejímá a vysvûtluje. Samozfiejmû nijak nepochybuje o tom, Ïe nedobrovolná ztráta práce je fakticky moÏná a Ïe má za následek hmotnou i duchovní nouzi, av‰ak liberalistick˘ duch mu jiÏ záhy umoÏÀuje odhodit obavy z hlubok˘ch sociálních dopadÛ tûchto úkazÛ, kdyÏ fiíká, Ïe „v‰ecka tato ne‰tûstí jen omylem samému rozvoji v˘roby se pfiipisují. Chyba tûch, ktefiíÏ tak sm˘‰lejí, spoãívá hlavnû v tom, Ïe pokládají za pravidlo stálé v‰eobecné, co je jen v˘jimkou, a buì ne‰tûstím nebo chybou jednotlivcÛ.“9 Podstata neza-

5 O. URBAN, Kapitalismus a ãeská spoleãnost, s. 129n. 6 Jean Charles Leonard Sismondi (1773-1842) byl jedním z hlavních kritikÛ klasického liberalismu první poloviny 19. století; pozdûj‰í sociální reformátofii jej povaÏovali za svého pfiedchÛdce. 7 F. L. RIEGER, PrÛmysl a postup v˘roby, s. 199n. 8 CHARLES GIDE, CHARLES RIST, Dûjiny nauk národohospodáfisk˘ch, Praha 1928, s. 150. 9 F. L. RIEGER, PrÛmysl a postup v˘roby, s. 198.


uvod

23.1.2006

15:59

Stránka 183

JAKUB RÁKOSNÍK

STUDIE A ESEJE

[ 183 ]

mûstnanosti tak byla spatfiována v˘hradnû ve sféfie individuální odpovûdnosti, a nikoli v kapitalismu jako hospodáfiském systému. Léta ‰edesátá znamenala vítûzství liberalismu, pfiedstavovaného dlouhou fiadou kabinetÛ, opírajících se o ústavovûrnou liberální vût‰inu v fií‰ské radû, s urãit˘mi v˘jimkami, aÏ do roku 1879. PfiestoÏe jiÏ za Bachova ministerstva v 50. letech vystoupila otázka nezamûstnanosti do popfiedí, a to nikoli poprvé,10 nebyla je‰tû dlouho poté povaÏována za zásadní problém kapitalismu ani v Rakousku, ani v sousedním Nûmecku. Ekonomická teorie i hospodáfiská konjunktura 60. let 19. století tento pfiístup jen podporovala. A toto pfiesvûdãení pfietrvalo i v dal‰ích desetiletích, aãkoli idea vefiejnoprávního dûlnického poji‰Èování získávala na síle, byÈ paradoxnû nikoli mezi politickou reprezentací dûlníkÛ, tj. sociálními demokraty.11 Bismarckovo i Taaffeho sociální zákonodárství se soustfiedilo na jiné sociální události zapfiíãiÀující redukci aktivity jednotlivce na trhu práce: tím byly nemoc, úraz, invalidita a stáfií, nikoli nezamûstnanost, coÏ samozfiejmû není náhoda. Nedostatek pracovních míst je‰tû tehdy neznamenal masov˘ existenciální problém jako v následujících desetiletích. Aãkoli tradiãní pojetí nezamûstnanosti zaloÏené na individuální odpovûdnosti a na silném moralistním podtextu bylo krizí 70. a 80. let zásadnû otfieseno, váÏnûji se zaãalo v Nûmecku i v Rakousku o tomto problému hovofiit teprve v 90. letech 19. století.12 Nutno poznamenat, Ïe vedle této jazykové promûny hrála dÛleÏitou roli také tehdej‰í pfiedstava, Ïe na rozdíl od jin˘ch sociálních událostí nelze zkonstruovat finanãnû udrÏiteln˘ pojistn˘ systém proti dÛsledkÛm nezamûstnanosti, coÏ navíc je‰tû v 90. letech 19. století potvrzovaly i krachy prvních pokusÛ o jeho realizaci.

Pojem „práce“ a „ne-práce“ Aby bylo moÏné definovat „ne-práci“, tzn. nezamûstnanost, je tfieba nejprve obrátit pozornost k pojmu „práce“. Obvykle se uvádí, Ïe v˘znam lidsk˘ch zdrojÛ v národním hospodáfiství vyzdvihl do popfiedí merkantilismus.13 S rozvojem kapitalismu do‰lo rovnûÏ k promûnû

10 Srov. FRANTI·EK KUTNAR, Nezamûstnanost a bída krkono‰sk˘ch a podkrkono‰sk˘ch tkalcÛ plátna pfied revolucí 1848, in: Lnáfisk˘ prÛmysl, díl 3, Trutnov 1980, s. 149-164. 11 Srov. GERNARD A. RITTER, Arbeiter, Arbeiterbewegung und soziale Ideen, München 1996, s. 44. Ojedinûlé náznaky v pfiedlitavském prostfiedí mÛÏeme nacházet jiÏ v první polovinû 70. let. Ani zde se v‰ak otázka dûlnického poji‰tûní nestala úheln˘m kamenem programu sociální demokracie. 12 Citováno podle THOMAS NIPPERDEY, Deutsche Geschichte 1866-1918, München 1998, s. 313, 354. Dále srov. ALAN BOOTH, SEAN GLYNN, Interwar Unemployment: Restatement and Comments, Journal of Contemporary History 15/1980, s. 763. 13 Srov. MILO· STÁDNÍK, Sociální blahobyt a národní dÛchod, Praha 1945, s. 16-20; E. J. HUNDRT, The Making of Homo Faber: John Locke between Ideology and History, Journal of the History of Ideas 33/1972, s. 3-22.


uvod

23.1.2006

[ 184 ]

15:59

Stránka 184

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

2/2005

pojmu práce. Práce se stala v prÛmyslové spoleãnosti klíãovou hodnotou pro budování blahobytu národa. Moderní politická ekonomie poãínající v 18. století pfiichází místo tradiãního povinování jedince k práci s pfiirozen˘m právem na práci, s nímÏ je spojena svoboda volby, tedy smluvní volnost stran. Jsou notoricky známé hospodáfiské a sociální konsekvence této promûny – zru‰ení poddanství, ru‰ení hospodáfisk˘ch privilegií, voln˘ pohyb za prací, konkurenãní hospodáfiství atd. Spolu s tímto moderním pojmem práce se rodí i nov˘ koncept „ne-práce“. Nemajetní nepracující jiÏ nejsou pobudové, nebo naopak Kristovi chudí, Ïebráci, ktefií ve spoleãenské dûlbû práce ve stfiedovûku mûli dÛleÏitou funkci, protoÏe jejich modlitby pfiispívaly ke spáse donátora almuÏny.14 Nezamûstnaní v duchu nové politické ekonomie jsou ostfie odli‰eni od chudiny, aãkoli na úrovni zákonodárství a zvlá‰tû v jeho aplikaci do‰lo k této promûnû aÏ mnohem pozdûji. Musíme souhlasit s Wernerem Conzem, Ïe tato promûna pojmu práce bezpochyby byla klíãov˘m pfiedpokladem revoluce nejen prÛmyslové, n˘brÏ i v politicko-sociálním smyslu.15 Aãkoli v historick˘ch pojednáních se bûÏnû objevuje pojem nezamûstnanost i pro období stfiedovûku a raného novovûku, povaÏujeme toto pojetí za pfiíli‰ ‰iroké a nefunkãní. Toto oznaãení má smysl teprve pro období kapitalismu. T. Pierenkemper k tomu dodává: „Formy lidské práce se znaãnû odli‰ují a teprve v moderní kapitalistické industriální spoleãnosti je moÏné hovofiit o zamûstnání, odehrávajícím se mimo domácké formy a zprostfiedkovávaném pfies trh práce.“16 V dÛsledku tûchto revoluãních promûn v hospodáfiství se tedy zrodil i moderní vztah zamûstnavatel-zamûstnanec. To je z hlediska sledovaného tématu o to dÛleÏitûj‰í, Ïe napfiíklad v pozdûj‰í ãeskoslovenské sociálnû politické legislativû v meziváleãném období byl urãujícím nikoli „nedostatek práce“, jak nezamûstnanost chápeme dnes, n˘brÏ „nedostatek zamûstnání“, tzn. nedostatek závislého pracovního pomûru. V dÛsledku tûchto bezpochyby revoluãních (jakkoli pozvoln˘ch) promûn v hospodáfiství se tedy zrodil i moderní vztah zamûstnavatel-zamûstnanec. V tradiãní pfiedindustriální ekonomice se vztahy mezi obûma subjekty pracovního pomûru li‰ily od doby pozdûj‰í. Vzájemné povinnosti dalece pfiesahovaly povinnosti z pracovní smlouvy a vztah majitele v˘robních prostfiedkÛ k pracovníkÛm byl zaloÏen na patriarchálním modelu, kde zamûstnavatel pfiebíral péãi a odpovûdnost za

14 Srov. BRONIS¸AW GEREMEK, Slitování a ‰ibenice, Praha 1999, s. 28. 15 OTTO BRUNNER, WERNER CONZE, REINHARD KOSELLECK, Geschichtliche Grundbegriffe. Historisches Lexikon zur politisch-sozialen Sprache in Deutschland, díl 1, Stuttgart 1972, s. 173-176. 16 Srov. GEOLD AMBROSIUS, DIETMAR PETZINA, WERNER PLUMPE, Moderne Wirtschaftsgeschichte – Eine Einführung für Historiker und Ökonomen, München 1996, s. 243.


uvod

23.1.2006

15:59

Stránka 185

JAKUB RÁKOSNÍK

STUDIE A ESEJE

[ 185 ]

Ïivotní podmínky pracovníkÛ v pfiípadech Ïivotních tûÏkostí.17 Carlo M. Cippola a Knut Borchhardt dal‰í v˘voj ve své práci o evropsk˘ch hospodáfisk˘ch dûjinách pregnantnû shrnují: „Jakmile se prÛmysl stále více koncentroval do mûst a kvalifikované rukodûlné pracovníky zaãaly vytlaãovat stroje a spolu s nimi nekvalifikované pracovní síly, odli‰ovali se konkrétní pracovníci stále ménû od obecné masy a zamûstnavatelé pfiestávali cítit jakoukoli osobní odpovûdnost za nû.“18 V praxi se v‰ak zrození moderního pracovního pomûru neprosazovalo tak jednodu‰e, jak by z v˘‰e ideálnû typické konstrukce na první pohled vypl˘valo. I nadále naopak pfietrvávala pfiedev‰ím rozsáhlá disciplinaãní oprávnûní zamûstnavatelÛ a stejnû tak se rodila i sociální péãe na úrovni podnikÛ, coÏ v praxi takovéto teoreticky jasné rozhraniãení mezi patriarchálním a námezdním vztahem fakticky oslabovalo.19 Vedle uvedeného procesu je v‰ak tfieba upozornit je‰tû na jednu skuteãnost, která zamlÏuje jasné rozli‰ení, které bylo v˘‰e uãinûno v rovinû teoretické. Po celé 19. století mezi námezdními silami, zvlá‰tû tûmi nekvalifikovan˘mi, panovala vysoká horizontální mobilita na trhu práce a rovnûÏ i mobilita geografická.20 Krátkodobá frikãní nezamûstnanost patfiila ke kaÏdodenní zku‰enosti tûchto lidí a byla od jejich Ïivota neoddûlitelná. Dokud nacházeli ve své honbû za lep‰ími podmínkami pracovní uplatnûní, nemûlo v podstatû ani smysl o sociálním problému nezamûstnanosti hovofiit. Byli ãasto bez práce, ale nebyli nezamûstnaní, protoÏe jen pfiecházeli jinam. Mravnost a sociální péãe Zmûna funkce práce ve spoleãnosti a vznik moderního pracovního pomûru mûly i závaÏné dÛsledky morální. JestliÏe nereglementovan˘ trh mûl b˘t schopen v krátkodobém ãasovém horizontu zajistit plnou zamûstnanost, potom ten, kdo nepracoval, byl zcela logicky podezfiel˘ z povaleãství. Nebyly to v‰ak jen v˘‰e uvádûné zákony politické ekonomie naplnûné optimismem liberalismu, které mûly zásluhu na tom, Ïe nezamûstnanost a otázka podpor

17 Typick˘ je v tomto smûru ãelední fiád, tedy základní norma zemûdûlského dûlnictva vyjadfiující právû ony pracovní vztahy pojmenované jako patriarchální. Z jeho ustanovení vypl˘vá, Ïe „hospodáfi má míti na starosti mravní, du‰evní i tûlesné blaho ãeledína a ãeledín zase má jeviti vûrnost a oddanost rodinû, ku které patfií, ‰etfiiti domácího pofiádku a peãovati o dobro hospodáfiovo“, cituji podle Národní archiv, fond MSP, karton ã. 7, sign. III/5/1. 18 CARLO M. CIPPOLA, KLAUS BORCHARDT, Europäische Wirtschaftsgeschichte, díl 4, Stuttgart-New York 1985, s. 38. 19 Typicky napfiíklad rakousk˘ Îivnostensk˘ fiád ã. 227/1859 fi. z., napfiíklad § 76 a 85. 20 Srov. JANA MACHAâOVÁ, JI¤Í MATùJâEK, Nástin sociálního v˘voje ãesk˘ch zemí 17811914, Opava 2002, s. 148n.


uvod

23.1.2006

[ 186 ]

15:59

Stránka 186

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

2/2005

byla reflektována tak odli‰nû od zku‰enosti sociálních státÛ 20. století. Nemen‰í vliv zaznamenaly i my‰lenky, které mûly s pfiedstavou nutného pokroku jen málo spoleãného. A stejnû tak i ony byly v duchu my‰lenkového dûdictví osvícenské vûdy prezentovány jako „Ïelezné“. Jejich vyznûní v‰ak bylo, alespoÀ s ohledem na dobu vzniku tûchto my‰lenek, daleko ménû útû‰né z hlediska aktuálního zlep‰ení situace chud˘ch. Pfiesto se tento pesimistick˘ pohled nemusí nutnû s pokrokáfisk˘m optimismem vyluãovat. Nejjasnûji je to vidût na zakladatelích moderního socialismu. Marx vûfiil v nutnost pauperizace stejnû jako v nutnost pokroku v dûjinách. Neménû typick˘m pfiíkladem je i Ferdinand Lassalle.21 Jeho ústfiední my‰lenkou je jednak „Ïelezn˘ zákon mzdov˘“, dokazující nemoÏnost zv˘‰ení mzdy nad existenãní minimum, jednak víra, Ïe s pomocí osvíceného státu bude moÏné zlep‰it údûl dûlnické tfiídy. Lassalle v‰ak nebyl v tomto smûru tak úplnû originálním myslitelem. Kdo zpopularizoval nevyhnutelnost mezd na úrovni Ïivotního minima, resp. sociálního minima podle stupnû rozvoje konkrétní spoleãnosti, nebyl Lassalle, n˘brÏ o více neÏ pÛl století star‰í anglick˘ pastor Thomas H. Malthus. Na malthusiánství a jeho rÛzné verze máme dnes tendenci pohlíÏet se shovívav˘m úsmû‰kem, av‰ak po dlouhé období 19. století se jednalo o velmi vlivnou teorii, která silnû ovlivÀovala politickou ekonomii i morální soudy. V jeho základu, zjednodu‰enû fieãeno, stál pfiedpoklad, Ïe mnoÏství potravin roste pomaleji neÏ mnoÏství populace. Pauperismus je tedy jevem nevyhnuteln˘m, pokud není regulována porodnost. V tomto my‰lenkovém kontextu jakákoli redistribuce ve prospûch chud˘ch ãi nezamûstnan˘ch by byla hazardem ohroÏujícím spoleãnost jako celek a jen by bezúspû‰nû oddalovala nevyhnutelnou nutnost nedostatku ve chvíli pfielidnûní.22 Tyto teze se plnû projevily i v uãení o mzdách jednoho z nejvût‰ích ekonomÛ 19. století, Davida Ricarda, jenÏ je autorem následující slavné teze: „Jasn˘ a pfiím˘ úãinek chudinsk˘ch zákonÛ není zlep‰ení pomûrÛ dûlníkov˘ch (…) n˘brÏ naopak úpadek chudého i bohatého.“23 Ve své teorii dokazoval, Ïe dûlnické mzdy musí b˘t nutnû stále na úrovni existenãního minima. Kdyby se mzdy zv˘‰ily, tak by to vedlo k rÛstu dûlnické populace, coÏ by zpûtnû vedlo k pfievaze nabídky na trhu práce

21 Pfiipomínáme si jej zde pfiedev‰ím ze dvou dÛvodÛ: kvÛli v˘kladu mezd a kvÛli roli státu. Otázka mezd se totiÏ úzce t˘ká samotného vykládání nedostatku práce. Otázka státu pak role vefiejnoprávních korporací pfii peãování o nezamûstnané, protoÏe dokud je tato péãe ponechána pouze v soukrom˘ch rukou, tak se v zásadû v niãem neli‰í od principu stfiedovûké i novodobé charity. 22 Proto byl Malthus také odpÛrcem jakékoli sociální politiky, vãetnû tehdy mezi liberálními národohospodáfii populárního anglického New Poor Law. K tomu srov. CYRIL HORÁâEK, Nauka o mezdním fondu, Praha 1897, s. 15. 23 DAVID RICARDO, Zásady politické ekonomie a zdanûní, Praha 1956, s. 82. Srov. ALBIN BRÁF, AlmuÏna a mzda, in: Sbírka pfiedná‰ek a rozprav, (edd.) Jaroslav Goll, Otakar Hostinsk˘, Praha 1883, s. 366.


uvod

23.1.2006

15:59

JAKUB RÁKOSNÍK

Stránka 187

STUDIE A ESEJE

[ 187 ]

a následnû k opûtnému stlaãení na toto minimum. Z hlediska nákladÛ v˘roby se pro nutnost udrÏování mezd na nejniωí úrovni vÏil pojem nauka o „mzdovém fondu“.24 Z hlediska této, ve své dobû vlivné argumentace bylo lidské usilování o zlep‰ení osudu osob marginalizovan˘ch kapitalistick˘m systémem prostfiednictvím podpor, bezdÛvodn˘m, ba nesmysln˘m, snaÏením proti nevyhnuteln˘m úãinkÛm zákonitostí v˘voje. Je‰tû dlouho mûlo trvat, neÏ teorie ustoupila od tûchto postulátÛ.25 Mezitím v‰ak masové propu‰tûní a dlouhodobá neschopnost vyfiazen˘ch nalézt nové uplatnûní zaãaly vstupovat do evropsk˘ch hospodáfisk˘ch dûjÛ stále markantnûji. Ani ve sféfie mravních soudÛ nezavinûná nezamûstnanost zatím nezískala prostor. V˘razem vítûzného prosazování liberalistické politické ekonomie a s ní spojené morálky bylo anglické New Poor Law z roku 1834. Tato reforma chudinské péãe plnû korespondovala s ekonomick˘m uãením liberalismu a byla oblíben˘m terãem kritiky fiady sociálních myslitelÛ a zvlá‰tû pro levicovou historiografii jím zÛstala dodnes. Její stanovisko v˘stiÏnû shrnul Eric Hobsbawm, kdyÏ napsal, Ïe „New Poor Law se sv˘mi nelidsk˘mi vlastnostmi byl protlaãen Parlamentem díky smûsici politického nátlaku a lÏí maskovan˘ch za statistiku.“26 Ponecháme stranou tyto lÏi a nátlak, protoÏe v zákonû se plnû odrazily i morální konsekvence v˘‰e uvádûn˘ch receptÛ ekonomické vûdy. Za klíãové pro tuto reformu oznaãuje Hobsbawm tfii motivy: jednak obavy z rostoucích nákladÛ pfiedchozí formy chudinské péãe, dále podporu svobodného trhu pracovních sil namísto podporování a jednak jiÏ zmínûné zastavení rÛstu populace, které dle tehdej‰ích názorÛ vedlo k pauperizaci.27 VÛdãí ideou nového chudinství v Anglii bylo odstranûní penûÏních podpor jako nemravn˘ch a striktní vynucování podmínky, Ïe péãe o práceschopné má b˘t realizována prostfiednictvím pracoven.28 Je zfiejmé, Ïe morální soudy zde hrály urãitû ne men‰í úlohu neÏ ekonomická argumentace. Takové názory nebyly nijak neobvyklé ani v prostfiedí habsburské monarchie. V˘stiÏnû je vyjádfiil v 50. letech 19. století místodrÏitel Mecséry, kter˘ se musel vypofiádat s masovou nezamûstnaností na severu âech. Pfiipou‰tûl sice cyklické v˘kyvy hospodáfiství, av‰ak nemen‰í roli pfiisuzoval morálnímu úpadku prÛmyslového obyvatelstva. Dle jeho mínûní ztratilo sebevûdomí a hrdost své sociální

24 Vynikající kritiku této teze pfiedvedl v ãeském ekonomickém my‰lení Cyril Horáãek ve v˘‰e citovaném spisu. 25 Struãn˘ pfiehled problematiky z hlediska ekonomické teorie uvádí PAVEL SIRÒâEK, Nezamûstnanost oãima teoretické ekonomie – historick˘ exkurz, Pohledy 2000, ã. 5, s. 1-2. 26 ERIC J. HOBSBAWM, Industry and Empire, London 1968, s. 194. 27 E. J. HOBSBAWM, Industry and Empire, s. 193n. 28 Praxe v‰ak pokulhávala – zvlá‰tû ãasem – za mravní ideou. V˘klad Bráfova rozboru efektivity anglického chudinství O pracovnách, Samosprávn˘ obzor 5/1883, s. 373n.


uvod

23.1.2006

[ 188 ]

15:59

Stránka 188

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

2/2005

samostatnosti, zvyklo si na podporu a Ïebrotu pokládá za v˘dûleãnou ãinnost, pfiiãemÏ spoléhá na druhé s neuvûfiitelnou dÛvûrou. Mecséry uzavírá své hodnocení tím, Ïe pokud se podpora nedûje s rozvahou a mírou, kruh zla se roz‰ifiuje.29 Pfiíznaãnû bude v tomto smûru je‰tû na pfielomu 80. a 90. let 19. století nûmeck˘ národohospodáfi Heinrich Herkner poukazovat na skuteãnost, Ïe „stále je‰tû vychází chudinství, ãi to, co se takto eufemisticky zove, z onoho pfiedpokladu, v moderním hospodáfiském fiádu ãasto neodÛvodnûného, Ïe dûlník k práci ochotn˘ a zpÛsobil˘ nalezne vÏdy zamûstnání, jeÏ jej uÏiví“.30 Na druhé stranû byl napfiíklad ve Francii anglick˘ chudinsk˘ model obecnû reflektován jiÏ od 40. let jako odstra‰ující pfiípad, av‰ak nikoli z dÛvodu odli‰né reflexe problému nezamûstnanosti. New Poor Law pro katolické konzervativce pfiíli‰ oslaboval tradiãní charitativní vztah klient-donátor, pro socialisty a tradiãní republikány byl pfiíli‰ stigmatizující a prohlubující sociální rozdíly a pro tamní liberály byl jednodu‰e moc drah˘ a oslabující individuální zodpovûdnost jednotlivce.31 Právû zku‰enost druhé francouzské republiky se sociálním zákonodárstvím ve Francii na dlouhou dobu do budoucna v oãích burÏoazie diskreditovala právo na vefiejnoprávní zabezpeãení jako revoluãní exces. Jak je vidût i zde, zvlá‰tû v pfiípadû liberálÛ (ti také budou hlavními advokáty státního nezasahování do sociální oblasti) se plnû oz˘valy v˘‰e uvádûné pfiedstavy klasické politické ekonomie promítnuté do sféry morálky. V takov˘ch my‰lenkov˘ch stereotypech je pak zfiejmé i úzké propojení mezi nezamûstnaností a leností.

Pfiirozená lenost a my‰lenka disciplinace V éfie liberalismu 19. století se v˘znam pojmu nezamûstnanost ztrácí v pestré paletû v˘znamÛ jin˘ch. Lingvisticky nelze nezamûstnaného odli‰it od tulákÛ, ÏebrákÛ, povaleãÛ a ãasto ani sezonních dûlníkÛ. Z institucionálního hlediska je to obdobné: neexistují instituce, které by umoÏÀovaly jasné rozli‰ení tûchto osob. V ãeském prostfiedí byly zprostfiedkovatelny práce uzákonûny aÏ v roce 1903 a jejich institucionální pfiedchÛdkynû v zásadû nevznikly dfiíve neÏ v 70. letech 19. století.32 Ani statisticky tomu nebylo jinak; ojedinûle byli nezamûstnaní

29 Cituji podle FRANTI·EK KUTNAR, Nezamûstnanost a bída pfiadlákÛ a tkalcÛ na krkono‰sk˘ch horách v 50. letech 19. století, in: Lnáfisk˘ prÛmysl, díl 4, Trutnov 1981, s. 156. 30 HEINRICH HERKNER, Dûlnická otázka, Praha 1898, s. 12. 31 Cituji podle TIMOTHY B. SMITH, The Ideology of Charity, The Image of The English Poor Law, and Debates Over The Right To Assistance In France 1830-1905, The Historical Journal 40/1997, s. 999-1000, 1012. 32 Srov. JAN JANÁK, Pfiíãiny vzniku pfiedlitavské sociální správy, Brno 1970. V roce 1848 sice vznikla zprostfiedkovatelna v Praze, ale kolem roku 1850 její ãinnost zase ustala – JOSEF HUDEC, Reorganisace Ústavu práce hl. mûsta Prahy, Praha 1939, s. 3.


uvod

23.1.2006

15:59

JAKUB RÁKOSNÍK

Stránka 189

STUDIE A ESEJE

[ 189 ]

v nûkter˘ch regionech sãítáni jiÏ ve 40. a 50. letech. Soustavnûj‰í sledování tohoto fenoménu v‰ak spadá v ãesk˘ch zemích aÏ do období po roce 1890.33 Ani v ostatním ekonomicky rozvinutém svûtû tomu v‰ak nebylo o mnoho jinak. Nejvíce informací nám poskytuje pfiedev‰ím historiografie zab˘vající se anglickou zku‰eností, která v‰ak není nepodobna zku‰enostem z habsburské monarchie. New Poor Law rozli‰oval mezi dvûma druhy tulákÛ a chud˘ch vÛbec. První skupinou byli chudí zasluhující (deserving) a druhou skupinou byli chudí nezasluhující (undeserving), tedy nezasluhující soucit a pfiedev‰ím vefiejnou pomoc. Dnes máme tendenci pohlíÏet na liberalismus 19. století pfiedev‰ím jako na hospodáfiskou nauku umoÏÀující trÏní kapitalistické hospodáfiství. Liberalismus (bez ohledu na jeho kantovskou nebo utilitaristickou formu) v‰ak pfiedstavoval i neménû závaÏné uãení o povaze a pfiirozenosti lidského jedince. Viktoriánská morálka i dobová sociální vûda pak v duchu utilitaristické antropologie definovala chudé a potaÏmo i nezamûstnané. Definice byla zaloÏena na pfiedpokladu, Ïe ãlovûk, pfiíslu‰ník kterékoli sociální vrstvy, má ve své pfiirozené povaze sklon k zahálãivosti, lenosti a nezodpovûdnosti. V tomto kontextu pak pobudové (tuláci) byli lidé, ktefií nebyli dostateãnû mravní a podlehli vnitfinímu nutkání k osobní nevázanosti.34 Tato my‰lenka není redukována jen na oblast hospodáfiské teorie a sociálních vûd, n˘brÏ se stává integrální souãástí dobového my‰lenkového obzoru. Obdobné my‰lenkové stereotypy nám dokládá neznám˘ autor i pro prostfiedí ãesk˘ch zemí v období 80. let: „Jiní národohospodáfii zasazují se o to, aby zfiízeny byly státní pracovny, ãi vlastnû pracovny nucené. BohuÏel podkladem této my‰lenky jest domnûnka, Ïe ãlovûk jest od pfiírody oddán – lenosti.“ Sám pak imanentní lenost lidskému charakteru nepfiikládá a pokládá jej za vlastnost spí‰e nauãitelnou: „âlovûk jest ov‰em stvofien k práci, jeho duch je neustále ãinn˘m, av‰ak dlouholet˘m a ‰patn˘m zvykem i pÛda k práci otrne. âlovûk se oduãí neb nenauãí pracovati a stane se tulákem.“35 Represivní konsekvence tohoto postoje jsou v‰ak obdobné jako v pfiípadû v˘‰e uvedeného. V˘stiÏnû postihl tyto v˘kladové tendence pozdûji OttÛv slovník obchodní, v nûmÏ stojí: „Za vlády teorie individualismu povaÏovala se úprava pomûru mezi zamûstnavatelem a dûlníkem za vûc naprosto soukromou. Prost˘m dÛsledkem toho byl pak názor, Ïe nezamûstnanost jest zjev, za nûjÏ nutno pfiiãítati vinu i zodpovûdnost

33 Ani v Nûmecku tomu nebylo jinak. Nejlep‰í prameny v tomto smûru poskytuje asi Velká Británie, ale ani v jejím pfiípadû v˘sledek z hlediska potfieb souãasného badatele není zcela uspokojiv˘. V˘sledky sãítání kolem roku 1900 uvádí B¤ETISLAV FOUSTKA, Nezamûstnanost, Obzor národohospodáfisk˘ 11/1906, s. 185. Pfiehled opatfiení podává J. JANÁK, Pfiíãiny vzniku pfiedlitavské sociální správy, s. 185-187. 34 Cituji podle RACHEL VORSPAN, Vagrancy and The New-Poor Law in Late-Victorian and Edwardian England, The English Historical Review 92/1977, s. 77-78. 35 Bez práce, Sekretáfi 2/1882, ã. 2.


uvod

23.1.2006

[ 190 ]

15:59

Stránka 190

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

2/2005

dûlníkovi samému. Tento názor uplatÀuje se v pfiítomné úpravû právních pomûrÛ. […] Celá fiada ustanovení vychází z pfiedpokladu, Ïe kaÏd˘ jest povinen uhájiti svou prací existenci vlastní i své rodiny. Ti, kdoÏ tomuto právnímu fiádu nechtûjí se podrobiti, jsou stiháni trestnû a mohou b˘ti chováni v donucovacích pracovnách, aby se u nich odstranily vady mravních názorÛ. Zku‰enosti minul˘ch desetiletí v‰ak prokázaly, Ïe takto není moÏno vûc vykládati.“36 Av‰ak v ãeském prostfiedí teprve legislativa âSR z roku 1918 na zákonné úrovni formuluje tuto závûreãnou tezi „Ïe takto není moÏno vûc vykládati“. Do centra pozornosti kritik sociálních reformátorÛ byl v Pfiedlitavsku od 70. let 19. století postaven jednak represivní charakter protituláckého zákonodárství, jednak nedostateãnost chudinské péãe. Na adresu prvního byla oprávnûnû pfiipisována neefektivnost represe, pokud není doprovázena adekvátními pozitivními opatfieními, na adresu druhého pak fakt, Ïe problém nezamûstnanosti nefie‰í v zásadû vÛbec. Chudinství v ãesk˘ch zemích bylo zaloÏeno od 60. let 19. století zásadnû na principu domovského práva, coÏ znamenalo, Ïe v pfiípadû neschopnosti získání obÏivy na trhu práce byla domovská obec dotyãného povinna zaopatfiit. Av‰ak tam se zpravidla práceschopn˘ uchazeã dozvûdûl, Ïe nemá nárok na péãi z toho dÛvodu, Ïe je zpÛsobil˘ opatfiit si obÏivu na trhu práce.37 Jsou k dispozici doklady o ojedinûl˘ch penûÏních a hmotn˘ch podporách nezamûstnan˘ch v této dobû,38 av‰ak ãastûji následovalo putování od domu k domu a od obce k obci, aby dotyãn˘ nalezl práci. Právû na tomto momentu je asi nejlépe patrná kfiehká hranice mezi nezamûstnan˘m a tulákem. Z dne‰ní perspektivy se skuteãnû jeví jako klíãov˘ moment pro vznik moderního konceptu nezamûstnanosti odli‰ení nezamûstnan˘ch od profesionálních tulákÛ a povaleãÛ, ktefií dle dobového my‰lení museli b˘t napraveni. Dokud se zákonodárství anebo hlavnû jeho aplikace nezbavila tohoto moralistického a v˘chovného podtextu a dokud se nezamûstnaní nezbavili podezfiení ze „zavinûnosti“ svého stavu, nebylo moÏné péãi vyvázat z rozmûru pracoven (v rÛzné mífie donucovacích) smûrem k hmotné a penûÏní podpofie. V pfiípadû sledování linie zákonodárství musí b˘t brán zfietel nejen na literu, n˘brÏ i na reálné provádûní. ¤ada represivních norem totiÏ pfietrvá aÏ do období první republiky (napfiíklad právû protitulácké normy), ale jejich aplikace se bude oproti dobám svého vzniku li‰it. Takto napfiíklad Jifií Pe‰ek a David ·aman na pfiípadu vinohradského okresu ukázali, jak se sniÏoval v poãtech odsouzen˘ch represivní charakter protituláckého zákona, coÏ nebylo vysvûtlitelné úbytkem poãtu

36 OttÛv slovník obchodní, Praha 1913, díl 2/1, s. 663, heslo nezamûstnanost. 37 Srov. Oesterreichische Zeitschrift für Verwaltung 11/1878, ã. 17 z 25. dubna 1878. 38 V Ïádném pfiípadû se v‰ak nejednalo o rozsáhlej‰í systémové fie‰ení – srov. JI¤Í KO¤ALKA, Severoãe‰tí socialisté v ãele dûlnického hnutí ãesk˘ch a rakousk˘ch zemí, Liberec 1963, s. 59.


uvod

23.1.2006

15:59

JAKUB RÁKOSNÍK

Stránka 191

STUDIE A ESEJE

[ 191 ]

jedincÛ v rizikov˘ch skupinách. Jejich závûr znûl právû ve prospûch zmûny aplikace normy smûrem ke kumulaci potulky a je‰tû nûjakého dal‰ího trestního paragrafu, aby soudy „bezpeãnûji odli‰ily od lidí sociálnû postiÏen˘ch osoby skuteãnû se práce ‰títící“.39 Praxe v‰ak, pfiedev‰ím v prvních desetiletích platnosti protituláckého zákona, byla zcela odli‰ná. My‰lenka v˘chovy padl˘ch jedincÛ je jiÏ velmi stará a nelze ji pfiipsat teprve období druhé poloviny 19. století. Právû ona stála v základu ideje realizace tzv. workhouses v raném novovûku. Tyto (v rÛzné mífie) donucovací pracovní dílny nebyly primárnû zaloÏeny na principu aktivní politiky zamûstnanosti, jak je znám ve 20. století institut vefiejn˘ch prací a úãelového vytváfiení pracovních míst, n˘brÏ právû na my‰lence v˘chovné disciplinace. Tehdy vstupuje do evropsk˘ch dûjin práce ve smyslu nápravného prostfiedku. Ducha tûchto institucí jedineãnû dokresluje proslul˘ nápis nad vchodem do jednoho z takov˘ch domÛ v holandském Amsterdamu ve druhé polovinû 17. století: „Neboj se! Nemstím se za zlo, ale nutím k dobrému. TûÏká je moje ruka, ale srdce mám plné lásky.“40 Workhouses se staly v prÛbûhu 17. a 18. století hojnû vyuÏívanou institucí a znala je fiada evropsk˘ch právních fiádÛ. Dlouhou dobu se v tûchto nástupcích stfiedovûk˘ch ‰pitálÛ (jasná distinkce mezi obûma institucemi v novovûku je tûÏká) ocitali bok po boku blázni, nemocní, tuláci i nezamûstnaní.41 V jednotliv˘ch zemích b˘valy odli‰ovány káznice s nucenou prací a pracovny, do nichÏ ãlovûk (byÈ pod pohrÛÏkou káznice) alespoÀ teoreticky vstupoval dobrovolnû. V˘chovn˘ a disciplinaãní aspekt v tûchto pracovnách v‰ak rovnûÏ hrál klíãovou roli.42 Aãkoli v historiografii se traduje promûna postoje k chud˘m kolem roku 1750, jde o velmi dlouh˘ proces, jenÏ zasahoval je‰tû hluboko do 19. století. Pozvolna se rodil pfiístup, kter˘ se namísto represe chud˘ch snaÏí o ménû krut˘ v˘klad problému pauperismu a jeho pevné umístûní v rámci rozvíjejících se kapitalistick˘ch vztahÛ.43 ZároveÀ se celá fiada národohospodáfisk˘ch myslitelÛ rÛzn˘mi zpÛsoby snaÏila popsat problém moderního proletariátu. Workhouses v‰ak pfietrvaly a s nimi i podezfiení nezamûstnan˘ch z lenosti a zámûrné potulky. S tím pak pochopitelnû úzce souviselo i zmínûné represivní protitulácké zákonodárství.

39 JI¤Í PE·EK, DAVID ·AMAN, Chudina vinohradského okresu v letech 1885-1913, PraÏsk˘ sborník historick˘ 20/1987, s. 90n. 40 Cituji podle B. GEREMKA, Slitování a ‰ibenice, s. 215. 41 Srov. MICHEL FOUCAULT, Dûjiny ‰ílenství, Praha 1993, s. 43-50. 42 J. JANÁK, Pfiíãiny vzniku pfiedlitavské sociální správy, s. 152n. 43 K tomuto procesu pro období 18. století BED¤ICH LOEWENSTEIN, Jak integrovat chudé? (Lid a chudoba v pohledu 18. a poãátku 19. století), ââH 89/1991, s. 219-231. K tomu srov. GERNARD A. RITTER, Zur Geschichte der sozialen Ideen im 19. Jahrhundert, in: T˘Ï, Arbeiter, Arbeiterbewegung und soziale Ideen, München 1996, s. 17-19.


uvod

23.1.2006

[ 192 ]

15:59

Stránka 192

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

2/2005

Z ãesk˘ch zemí nám tuto zku‰enost dosvûdãuje jiÏ zmiÀovan˘, tzv. protituláck˘ zákon z roku 1873 ã. 108 fi. z.44 Vedle nûho je tfieba zmínit je‰tû o dva roky star‰í, tzv. postrkov˘ zákon ã. 88/1871 fi. z., jenÏ umoÏÀoval vykázání nepohodlné osoby, aÈ jiÏ z hlediska sociálního, nebo politického,45 do domovské obce. Klíãov˘m ustanovením protituláckého zákona byla zákonná definice osoby povaÏované za tuláka. Byl jím ten, „kdo nemaje urãitého bydli‰tû aneb opustiv své bydli‰tû, bez zamûstnání a práce se potuluje a nemÛÏe prokázati, Ïe má prostfiedky ke své v˘Ïivû, nebo Ïe jich bezelstnû nab˘ti hledí“. V roce 1885 (ã. 89 fi. z.) byla tato definice je‰tû dále roz‰ífiena: „Kdo bez zamûstnání a práce se potuluje, nemoha prokázati, Ïe má prostfiedky k své v˘Ïivû, nebo Ïe jich poctivû nab˘ti hledí.“ Tuláka bylo moÏné uvûznit, dát pod policejní dohled nebo jej pfiikázat do donucovací pracovny (tzv. robotárny), av‰ak jen na základû rozhodnutí soudu.46 Vedle toho nesmíme zapomínat, Ïe podle platného trestního zákona ã. 177/1852 fi. z. bylo tehdy i Ïebrání a svádûní k nûmu trestné. Obû definice protituláckého zákona se na první pohled jeví bezproblémové z hlediska odli‰ení nezavinûné nezamûstnanosti. Samotná aplikace zákona, jak jiÏ bylo v˘‰e poukázáno, v‰ak ukázala, Ïe rozli‰ení tulákÛ a nezamûstnan˘ch je v praxi velmi obtíÏné, ne-li nemoÏné. Proto se také tyto normy záhy staly pfiedmûtem kritiky.47 Jan Janák dokládá na základû statistick˘ch údajÛ i dobov˘ch reakcí, Ïe vût‰inu postiÏen˘ch protituláck˘m zákonem pfiedstavovalo dûlnictvo, které nemohlo najít zamûstnání v dÛsledku hospodáfiské krize. Opíral se pfiitom o fakt, Ïe vy‰‰í procentní podíl odsouzen˘ch tulákÛ pocházel z prÛmyslov˘ch mûst.48 Pokles represe následoval teprve s opadnutím krize a zavádûním systému zprostfiedkování práce, skrze nûjÏ ‰lo jiÏ jasnûji nezamûstnaného odli‰ovat.

44 Dodnes máme k dispozici v zásadû jediné komplexnûj‰í zpracování této problematiky: JAN JANÁK, Rakousk˘ protituláck˘ zákon z roku 1873 jako pokus o fie‰ení spoleãensk˘ch dÛsledkÛ prÛmyslové revoluce, Sborník prací Filosofické fakulty Brnûnské university C 16/1969, s. 73-103. 45 Tato norma totiÏ fungovala jako spolehliv˘ nástroj nejen proti tulákÛm a nezamûstnan˘m, n˘brÏ i jako politick˘ prostfiedek pro perzekuci nepohodln˘ch politick˘ch agitátorÛ – srov. OTAKAR FRANùK (ed.), Josef Hybe‰ – práce a vzpomínky, díl 1, Brno 1976, s. 70-71. 46 Z hlediska zachovávání obãansk˘ch práv to je bezesporu správné opatfiení, av‰ak bylo kritizováno, Ïe jde o úpravu tûÏkopádnou a Ïe by se pfiikazování do robotárny mûlo dít nikoli soudnû, n˘brÏ správním rozhodnutím. 47 „Jak snadno ãlovûk sebe pofiádnûj‰í, dûlník sebe dÛkladnûj‰í v mûstû se mÛÏe octnouti v postavení takovém, Ïe policie jej za tuláka povaÏovati jest nucena, a Ïe jej tedy postrkem po‰le domÛ. Domov tento jest v‰ak mnohdy chudá, malá vesniãka, ãlovûk ten pak vyuãen fiemeslu, které v ní ani dle jména známo není a jiné rolnické práce mu téÏ nikdo neposkytne. Hnanec vida, Ïe by doma hlady zemfiíti musil, aneb Ïe alespoÀ by o svou zruãnost v fiemesle se pfiipravil nastoupí krátce po svém pfiíchodu opût cestu do mûsta, koje se nadûjí, Ïe tam pomûry jiÏ se zlep‰ily, Ïe opût práci pfii svém fiemesle najde → a zas na postrk byl dán, odsoudí ho soud k arestu a vyfikne, Ïe mÛÏe b˘ti dán do robotárny, kamÏ pak jej politick˘ úfiad po‰le. Tímto zpÛsobem se ústav naplÀuje i pfieplÀuje lidmi, ktefií bez vlastní viny stali se obûtí neblah˘ch pomûrÛ sociálních a lidé takoví pak jsou nuceni se skuteãn˘mi zloãinci obcovati.“ – O robotárnách a tuláctví, Sekretáfi 2/1882, ã. 4. Z jin˘ch pozic se kritika téÏ soustfieìovala na nákladnost a neefektivnost tohoto zpÛsobu „péãe“ – srov. Samosprávn˘ obzor 3/1881, s. 351-353, kde jsou rozebrány nepfiimûfiené náklady na postrk. 48 Srov. J. JANÁK, Rakousk˘ protituláck˘ zákon, s. 89.


uvod

23.1.2006

15:59

JAKUB RÁKOSNÍK

Stránka 193

STUDIE A ESEJE

[ 193 ]

Po roce 1900 jiÏ tato distinkce díky rozvoji zprostfiedkujících institucí neãinila váÏnûj‰í problém. V dobû pfiedchozí v‰ak, jak jsme vidûli, v praktickém Ïivotû odli‰it zlého a dobrého chudáka bylo tûÏké, navíc kdyÏ dobová vûda i pfiedstavy o povaze ãlovûka utvrzovaly ve zdrÏenlivém pfiístupu ke kaÏdému, kdo nemûl prostfiedky k obÏivû a nepracoval. JestliÏe tedy bylo nejpozdûji na pfielomu 19. a 20. století jazykovû, institucionálnû i statisticky dosaÏeno odli‰ení nezamûstnan˘ch od morálnû zavrÏeníhodn˘ch jedincÛ, zdaleka to neznamenalo, Ïe by tím bylo dosaÏeno akceptace pojmu nezamûstnan˘ v jeho dne‰ním v˘znamu. Prvorepubliková legislativa je toho v˘stiÏn˘m dÛkazem.

Mohl b˘t Ïivnostník za první republiky nezamûstnan˘m? Odpovûì na otázku poloÏenou v tomto nadpise zní na první pohled moÏná paradoxnû: „Nemohl!“ PodpÛrné zákonodárství bylo totiÏ konstruováno v meziváleãném âeskoslovensku tak, Ïe nezamûstnan˘m se mohl stát pouze ten, kdo byl v pfiedchozí dobû zamûstnancem, tzn. nacházel se v závislém pracovním pomûru. Îivnostník v‰ak pracoval pod vlastním jménem a na vlastní odpovûdnost, a proto uvedenou podmínku nesplÀoval. Mohli bychom tento jev oznaãit za dÛkaz nedostateãnosti tehdej‰í sociální péãe. Av‰ak pokud se podíváme do dokumentÛ obsahujících poÏadavky ÏivnostníkÛ, byÈ i z let nejhlub‰í hospodáfiské krize, poÏadavek vyplácení podpor v nezamûstnanosti se zde vyskytuje ojedinûle a vedle jin˘ch (napfi. daÀové úlevy, státní podpora drobné v˘roby) je zcela podruÏn˘. Sebe samé nepovaÏovali za nezamûstnané, a proto pro sebe ani nepoÏadovali opatfiení, která stát zaji‰Èoval nezamûstnan˘m. Tato skuteãnost velmi dobfie dokresluje v˘‰e uvádûná zji‰tûní, která ukazují, Ïe na‰e souãasná definice nezamûstnanosti, která je vázána v˘hradnû na nedobrovoln˘ nedostatek práce a její aktivní hledání, je pomûrnû mladého data – ne mlad‰í neÏ osmdesát let. NeÏ se tento pojem v souãasné podobû etabloval ve vefiejném prostoru i v diskurzu sociálních vûd, pro‰ly jazykové popisy osob dnes oznaãovan˘ch za nezamûstnané boufiliv˘m v˘vojem. Jazyk a jeho implicitní i explicitní hodnotov˘ obsah pak, jak bylo v˘‰e ukázáno, zcela zásadním zpÛsobem urãoval i osudy takov˘ch osob. Argumenty o omezen˘ch moÏnostech redistribuce v minulosti jsou jistû platné. To, Ïe byl nûkdo povaÏován za zasluhujícího ãi nezasluhujícího vefiejné podpory, z nich v‰ak nedovodíme. Tato kritéria byla totiÏ urãována pfiedev‰ím morálními a vûdeck˘mi úsudky.

Závûr Pfii sledování v˘voje osudÛ nezamûstnan˘ch a péãe o nû v 19. a na poãátku 20. století by se mohlo fiíci, Ïe objektivní hospodáfiské okolnosti tak byly úspû‰nû pfiebity moralizováním. I pfies nedostatek statistick˘ch pramenÛ totiÏ máme k dis-


uvod

23.1.2006

[ 194 ]

15:59

Stránka 194

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

2/2005

pozici sdostatek dokladÛ o tom, Ïe osoby nezavinûnû nepracující existovaly. Tato teze o „pfiebití moralizováním“ si patrnû zaslouÏí bliωí vysvûtlení. V jiném jazykovém popisu by se asi fieklo, Ïe „ideologie zaostala za materiálními podmínkami“.49 Touto nedÛsledností bychom se v‰ak dostali jako historici do závaÏn˘ch v˘kladov˘ch obtíÏí, pfied nimiÏ jiÏ pfied desetiletími varoval Edward P. Thompson.50 Domnívám se, Ïe navíc chybí dostateãné kritérium pro takov˘to soud o zaostávání. Je znaãnû diskutabilní, zda historik na základû skuteãnosti, Ïe dnes pfievládá jin˘ popis nezamûstnanosti, mÛÏe oznaãit konkurenãní popisy, jeÏ byly v minulosti opu‰tûny, jednodu‰e za zaostávající. Matt Perry, pfiední reprezentant souãasné britské historiografie sociální politiky, jenÏ tomuto problému vûnoval ve své knize o nezamûstnanosti znaãnou pozornost, tak daleko nejde a k tomuto problému dodává, Ïe „nezamûstnanost nebyla vynalézána, n˘brÏ Ïe existuje bez ohledu na to, zda si to lidé uvûdomují nebo ne“.51 Lze v‰ak psát o spoleãnosti, která si ji uvûdomuje jinak neÏ my (popfiípadû si ji neuvûdomuje vÛbec), z tohoto úhlu pohledu? Bude pak uspokojiv˘m vysvûtlením, Ïe tato spoleãnost byla zaostalá? Domnívám se, Ïe nikoli. Proto mÛÏeme tvrdit, Ïe spoleãnost si pojem nezamûstnanosti musela „vynalézt“, protoÏe teoreticky není nemoÏná pfiedstava, Ïe by ji „nevynalezla“ a jevy, které my dnes subsumujeme pod pojem nezamûstnanost, by smû‰ovala s jin˘m oznaãením. Takov˘ v˘klad se neomezuje pouze na ãistû ekonomické podmínky a nezamûstnanost chápe jako v˘tvor (artifact) statistick˘, institucionální a lingvistick˘.52 Zákonodárství tvofiené v politickém stfiedu pak takov˘to pojmov˘ „vynález“ legitimuje a normativnû zakotvuje. Stejnû tak v politice následnû dochází k prosazování jeho pfiípadn˘ch pfieformulování, které se pak stanou (anebo nestanou) normativními. A díky souãasn˘m diskusím o budoucnosti sociálního státu se zfiejmû s fiadou takov˘ch reformulací na poli sociální politiky budeme mít moÏnost setkat i my v na‰í souãasnosti.

49 MATT PERRY, Bread and Work, London 2000, s. 17n. 50 EDWARD P. THOMPSON, The Making of English Working Class, London 1963, s. 12-13. Thompson argumentoval, Ïe následkem takového pfiístupu je psaní jakési „historie vítûzÛ“, zatímco ti, jejichÏ chápání svûta je v rozporu s v˘kladem vítûzÛ, jsou z vyprávûní dûjin exkomunikováni. Thompson v tomto pfiípadû hovofiil proti „vítûzné“ fabiánské tradici v britské sociální historiografii. 51 M. PERRY, Bread and Work, s. 2. 52 Ke stanovisku o vynalézání nezamûstnanosti se kloní i dal‰í historici, napfiíklad A. Keyssar ãi R. Salais. Mimochodem právû k druhému z nich se Perry ve v˘‰e uvedeném citátu vyjadfiuje. Struãn˘ popis tûchto pfiístupÛ uvádí MICHAEL PIORE, Historical Perspectives and the Interpretation of Unemployment, Journal of Economic Literature 25/1987, s. 1834-1850.


uvod

23.1.2006

15:59

Stránka 195

STUDIE A ESEJE

[ 195 ]

O STŘEDOEVROPSKÝCH KONSTRUKCÍCH STŘEDNÍ EVROPY ANEB

KDE TEDY LEŽÍ STŘED?1 Miloš Havelka On Central European Constructs of Central Europe, or, Where Lies the Centre? This contribution traces the international (Schorske, Magris, Johnston etc.) and Central European (Kosík, Wandycz, Konrad, Szücs, Ki‰, Kundera and others) debates on Central Europe that arose during the 1960s in particular. These were concerned not only with the Central European cultural and artistic heritage, but also with the cultural and political identity of the individual European Nations. The author offers a typology of different mental maps for Central Europe: Central Europe as Intermarium (Poland), Central Europe in the Carpathian Arch (Hungary), Central Europe between Germany and Russia (Czech Republic), nationalistic Central Europe (Slovenia) etc.

Podstatná vlastnost stfiední Evropy spoãívá v rozmanitosti národÛ, kultur, jazykÛ, tradic a institucí. To ov‰em znamená Ïivot v situaci psychologicky nanejv˘‰ nestabilní a namáhavé. MoÏná se dokonce jedná o situaci nepfiirozenou, zvlá‰tním zpÛsobem „antientropickou“, a zároveÀ jde o vzácnou duchovní vymoÏenost a intelektuální luxus pro zcela malou skupinu vyvolen˘ch. Vût‰ina se ale musí starat o naléhavé potfieby a usiluje o zjednodu‰ení.

Raimondo Strassoldo Mezi kategoriemi, jimiÏ se lidé pokou‰ejí pojmovû uchopit svÛj historicky vznikl˘ svût, udûlal v poslední dobû pomûrnû velkou kariéru noetick˘ koncept prostoru.2 Star‰í metodologické inovace v historick˘ch a sociálních vûdách (pfiedev‰ím

1 Tento pfiíspûvek vznikl v rámci plnûní projektu Filosofické pfiedpoklady antropologického v˘kladu prostoru (GAâR 401/05/2558). Jeho název odkazuje k monografii nûmeckého historika KARLA SCHLÖGELA Die Mitte liegt ostwärts. Europa im Übergang, München-Wien 2000. 2 K tomu napfiíklad srov. JÜRGEN OSTERHAMMEL, Die Wiederkehr des Raumes: Geopolitik, Geohistorie und historische Geographie, Neue Politische Literatur 43/1998, s. 374-397.


uvod

23.1.2006

[ 196 ]

15:59

Stránka 196

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

2/2005

po dlouhou dobu pÛsobící základní intence ‰koly Annales s jejím v˘kladem prostoru a jeho zmûn v dlouhém ãase, ale také sociologická teorie Niklase Luhmana, novû tematizující problém hranic, center a periferií jednotliv˘ch sociálních a kulturních systémÛ, Michel Foucault a jeho snaha navzájem vztahovat prostorová urãení a epistémé, Pierre Bourdieu se svou teorií sociálních, náboÏensk˘ch a politick˘ch polí jako vícedimenzionálních prostorÛ,3 Karl Schlögel, kter˘ usiluje ãíst z prostoru ãas,4 a dal‰í) se zdají b˘t komplementární k masivním historicko-politick˘m zmûnám ve svûtû i v Evropû, k nimÏ do‰lo na konci minulého století. Ty ov‰em podstatnû promûnily nejen administrativní hranice a geopolitické sféry vlivu, pfiípadnû i zemûpisné mapy, ale s tím v‰ím také historické sebepochopení státÛ a národÛ, jejich hodnotové hierarchie, pfiedstavy identity, kulturní i politické orientace atd. Mizení star˘ch, vznik nov˘ch a ãasto také potvrzování neviditeln˘ch hranic mezi národy i etniky, mezi rÛzn˘m vyznáním nebo i náboÏenstvím, mezi kulturami apod., paralelnû k tomu se odehrávající regionalizace identit, na to kompenzaãnû pÛsobící nacionalizace spoleãenského a politického Ïivota, pfiedev‰ím ale nacionalizace mezietnick˘ch vztahÛ, to v‰e je doprovázeno mentálními konstrukcemi, pfiípadnû rekonstrukcemi star‰ích politicky a kulturnû definovan˘ch území a oblastí. Stále ãastûji se poukazuje na to, Ïe v rÛzn˘ch dobách vzniklé, diferentnû vnímané a subjektivnû konstruované prostory se nejen v obnovené podobû projevují v historick˘ch, kulturních, politick˘ch atd. událostech, ale Ïe v nich navíc aktivnû pÛsobí jako katalyzátor, jako nárok ãi jako orientaãní a vztahov˘ bod. Snad zde máme co do ãinûní s ‰ir‰í tendencí, která radikální modernistické pfiesvûdãení, Ïe urãitému prostoru je tfieba rozumût z ãasu, tzn. ze zmûny, z v˘voje, pokroku a dosaÏené úrovnû, usiluje doplnit nebo i pfiímo nahradit asymetrick˘m, nicménû komplementárním (postmoderním) pojetím, Ïe ãas je urãiteln˘ z prostoru. I kdyÏ se k ãasu mÛÏe vztahovat, prostor determinuje dûjiny, spoleãnost a v˘voj jin˘m zpÛsobem neÏ jen posloupností zmûn, coÏ znamená, Ïe pfiedstavuje zároveÀ nûco „neãasového“ a dlouhodobého; prostor je nûãím, co poukazuje na ãasové ztráty i na ãasové skoky, na pluralitu ãasov˘ch fiad a jejich inkompatibilitu atd. Multikulturnost, odpojené, komunikativní ãi vrstevnaté identity, rÛzné formy alternativních Ïivotních zpÛsobÛ, asymetrie postojÛ a paralelnost situací a mimobûÏn˘ch, nebo i protikladn˘ch diskurzÛ (kdy napfiíklad v jednom deníku ãteme v jednom dnu právû tak astrologická doporuãení jako informace o novinkách v pfiírodních vûdách) je tak moÏné vykládat jako souãasnû probíhající nebo protiklad-

3 Srov. PIERRE BOURDIEU, Sozialer Raum und „Klassen“. Leçon sur la leçon, Frankfurt am Main 1985, s. 9. 4 KARL SCHLÖGEL, Im Raume lesen wir die Zeit. Über Zivilisationsgeschichte und Geopolitik, München-Wien 2003.


uvod

23.1.2006

15:59

MILOŠ HAVELKA

Stránka 197

STUDIE A ESEJE

[ 197 ]

nû pÛsobící ãasové orientace stejného prostoru.5 Instruktivním pfiíkladem produktivnosti perspektiv prostorov˘ch charakteristik historick˘ch událostí se ãasto stává pojem „konstelace“ jakoÏto konceptualizace jedineãného setkání idejí a dobov˘ch vlivÛ, osobností a talentÛ, kulturních a politick˘ch podmínek, místních charakteristik, tradic atd. v jednom okamÏiku na jednom místû, umoÏÀující porozumût historicky a kulturnû novému, pfievratnému a neãekanû centralizovanému, v nûmÏ se otevírá nov˘ duchovní, politick˘, kulturní atd. prostor.6 Problém mentálnû konstruovan˘ch nebo i emocionalizovan˘ch pojetí prostoru je v‰ak mnohem star‰í neÏ jeho nejaktuálnûj‰í tematizace. Zde byl – podobnû jako v jin˘ch tématick˘ch oblastech – prÛkopníkem jiÏ na poãátku minulého století Georg Simmel, kdyÏ zdÛrazÀoval, Ïe „spoleãensk˘ v˘znam má nikoli prostor sám o sobû, n˘brÏ v lidské du‰i probíhající ãlenûní a shrnování jeho ãástí. Podobná syntéza jednotliv˘ch sloÏek prostoru je specifickou psychologicko-poznávací funkcí, která je pfii v‰í své zdánlivû ,pfiirozené‘ danosti zcela individuálnû modifikována.“7

5 Nepochybnû právû zde, v pfiesvûdãení o „souãasné nesouãasnosti“ (Ernst Bloch) jednotliv˘ch sloÏek urãit˘ch konkrétních prostorÛ je moÏné vidût jeden ze základních prvkÛ demokratizaãního potenciálu moderního historismu, poukazujícího na to, Ïe v‰echny navzájem srovnatelné historické konstelace a v‰echny historické celky jsou zcela rÛzné a odli‰né, ale zároveÀ i stejnû hodnotné, a to jak historicky, tak axiologicky. To znamená, Ïe stejnû hodnotná jsou nejen dvû rÛzná historická údobí ãi rÛzné epochy, ale i synchronnû existující kultury, regionální a etnické útvary, státy, národy, rasy, dále téÏ náboÏenská pfiesvûdãení, spoleãenské vrstvy a tfiídy, politická a svûtonázorová seskupení apod., a Ïe Ïádn˘ (historick˘, sociální nebo kulturní) celek nesmí b˘t nadfiazován nûjakému jinému (jako hodnotnûj‰í, pokrokovûj‰í, rozvinutûj‰í, mravnûj‰í apod.). Souãasná nesouãasnost je v‰ak i základem moÏnosti pro porozumûní duchovní, intelektuální ãi mentální „asynchronii“, pro vyboãování z prÛmûru, pro prosazování odli‰ného, pro odváÏné inovace a pfiedev‰ím pro odmítnutí argumentace typu „doba si Ïádá“ apod. 6 První konceptualizace pojmu „konstelace“ pochází od nûmeckého filozofa Joachima Rittera; do moderního diskurzu historického zkoumání v nej‰ir‰ím smyslu se prosadil zejména díky HENRICHU DIETEROVI, Konstellationen. Probleme und Debatten am Ursprung der idealistischen Philosophie (1789-1795), Stuttgart 1991. Pojem „konstelace“ zde byl vypracován v distanci od pojmu jen mechanicky vymezeného „historického místa“ (resp. „historického regionu“) a mûl zdÛraznit jedineãnost soubûhu a pÛsobení urãit˘ch tendencí a sil. Pojem konstelace mÛÏe b˘t sice pouÏíván také ve smyslu „struktura“, vût‰inou je v‰ak mínûn hermeneuticky jako zvlá‰tní podoba komplexní rozmanitosti a historické individuality rÛzn˘ch vlivÛ (vûdeck˘ch i mimovûdeck˘ch, osobních i sociálních, kulturních i náboÏensk˘ch atd.) a jejich vzájemného pÛsobení na konkrétním místû v konkrétním ãase. Anal˘zy konkrétních „historick˘ch konstelací“ se pouÏívají zejména v dûjinách my‰lení, dûjinách vûdy a dûjinách idejí pro vysvûtlení vzniku a jedineãnosti urãit˘ch událostí, jako je vztah protestantské etiky a ducha kapitalismu, vznik filozofie v ¤ecku ãi vznik nûmecké klasické filozofie (setkání Schellinga, Hegela a Hölderlina v Tübingen v dobû poãínající Francouzské revoluce), vznik a v˘voj holandského malífiství v 17. století apod. Ale zatímco pojem „historická konstelace“ slouÏí v první fiadû pro porozumûní, proã nûco vzniklo nebo proã se nûco stalo, ãistû deskriptivní a ãasto pouÏívan˘ komplementární pojem „historick˘ celek“ usiluje ãasovû (období mezi dvûma válkami), prostorovû (fiímské dûjiny), kulturnû (Bachova hudba), náboÏensky (kalvinismus) nebo sociálnû (ãapkovská generace) tematizovat nûjaké historicky urãité „Ïivotní pomûry“. 7 A Simmel hned na to vyjmenovává a analyzuje ‰est základních kvalit mentálního vymezování prostoru, a sice v˘luãnost, ohraniãenost, fixovanost a urãení smyslové blízkosti a vzdálenosti – srov. GEORG SIMMEL, Soziologie. Untersuchungen über die Form der Vergesellschaftung, Frankfurt am Main 1999, 9. kapitola, zejména s. 461, 687n.


uvod

23.1.2006

[ 198 ]

15:59

Stránka 198

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

2/2005

Takto subjektivnû zaloÏené konstrukty vycházejí z vnímání vlastní pozice a vlastního v˘znamu v urãitém prostoru, pfiípadnû z pfiedstavy jedineãnosti tohoto prostoru samotného. Na této folii se pak vytváfií, pfiípadnû aktualizují nejen urãení jako Sense of Place (David Blackbourn) ãi genius loci (Christian NorbergSchulz),8 n˘brÏ i nejrÛznûj‰í „jednotn˘m duchem“ ãi spoleãn˘m habitem charakterizovaná území: „krajiny srdce“ a „dûtství“ jako zvlá‰tní „neãasové“ prostory, pfiedstavy domova, vlasti a pÛvodu, s nimi spojené politizace rÛzn˘ch teritorií, emocionalizované pfiírodní útvary apod.9 S ohledem na to, jak se prostory utváfiejí v oãích sv˘ch pozorovatelÛ, pfiípadnû jak jsou konstruovány kolektivní pfiedstavy prostoru jako rámce (frames) chápání sebe sama a identit, jak se roz‰ifiují, komunikují a tradují, hovofií se také o mentálních mapách, resp. o mentálním mapování (mental maps a mental mapping),10 takfiíkajíc o mapách a plánech krajiny v „hlavách“ zainteresovan˘ch. Jsou nûãím, co se utváfií v „kolektivní du‰i“ a co je v ní neseno; politické, kulturní, civilizaãní, náboÏenské, nacionální prostory (jakoÏ i v‰echny ostatní) jsou pak v hlavách vût‰inou vyznaãeny jinak neÏ v atlasech svûta, zejména pak v atlasech administrativnû politick˘ch. V mnohém ohledu se takovéto subjektivní mapy dají charakterizovat jako vehikly kolektivních snÛ a pfiání. „Mentální mapy zachycují krajiny, které nelze vymûfiit,“ pí‰e shora zmiÀovan˘ Karl Schlögl, „v Ïádném pfiípadû ne metodami astronomie nebo trigonometrie. Nejsou proto ale ménû pfiesné a ménû skuteãné. Sestávají z jiného materiálu,

8 Napfiíklad norsk˘ historik umûní Christian Norberg-Schulz se na poãátku 70. let minulého století pokou‰el obohatit v˘klad v˘voje architektury starou pfiedstavou genia loci, ov‰em obohacenou o Heideggerovy v˘klady „svûtlení“ (Lichtung des Seins). Jejím prostfiednictvím chtûl Norberg-Schulz komparativnû objasnit jedineãnost místa a jeho duchem vysvûtlit vznik individualizovan˘ch historick˘ch a kulturních rozdílÛ urbanizace, pfiiãemÏ materiálem mu byly dûjiny v˘stavby Prahy, ¤íma a Chartúmu – srov. CHRISTIAN NORBER-SCHULZ, Genius loci, Praha 1990, s. 199. 9 Vût‰inou silnû konstruktivistick˘ charakter takov˘chto mentálních map by nás ov‰em nemûl svádût k tomu, abychom jim upírali jejich zakotvenost v historické, sociální nebo kulturní skuteãnosti. Jsou sestaveny z nejrÛznûj‰ích bezprostfiedních i zprostfiedkovan˘ch komponent, z faktÛ i pfiesvûdãení, ze symbolÛ, vzpomínek i obrazÛ, pfiiãemÏ vûdûní i obrazotvornost zde hrají stejnou roli jako sociální zapomínání na historické ãi politické události, na kulturní památky ãi jedineãnost pfiírodních útvarÛ apod. – srov. JÜRGEN KOCKA, Das östliche Mitteleuropa als Herausforderung für eine vergleichende Geschichte Europas, Zeitschrift für OstmitteleuropaForschung 49/2000, s. 163. Podobnû, i kdyÏ v jiném kontextu, HANS LINDE, Sachdominanz in Sozialstrukturen, Tübingen 1972, kter˘ rÛzné prostory ukazuje jako systematické konfigurace konkrétních fyzick˘ch pfiedmûtÛ, které byly vytvofieny za urãit˘m úãelem v sociálních procesech. Tak se podle Lindeho anticipují a pak i stabilizují urãité souvislosti jednání. Prostor má b˘t proto pochopen jako materializovan˘ souhrn sociálních norem a jako takov˘ je nositelem i zprostfiedkovatelem historické zku‰enosti. 10 K pojmu mentální mapy srov. KARL SCHLÖGL, Promenade in Jalta und andere Städtebilder, München-Wien 2001; T¯Î, Die Mitte liegt ostwärts. Europa im Übergang, München-Wien 2000; monotematické ãíslo Mental Maps, Geschichte und Gesellschaft (28/2002, ã. 3, Göttingen 2002, hrsg. von CHRISTOPH CONRAD), zde pfiedev‰ím studie PETERA BUGGEHO, Land und Volk – oder: Wo liegt Böhmen?, s. 404–435.


uvod

23.1.2006

15:59

MILOŠ HAVELKA

Stránka 199

STUDIE A ESEJE

[ 199 ]

z obrazÛ, vzpomínek a vÛní, ale nejsou proto ménû pÛsobící. Vryly se tak silnû, Ïe je nemÛÏe poznamenat ani ãas, kterému jinak padá za obûÈ v‰e. Takovéto obrazy mohou doãasnû, nûkdy ov‰em na velmi dlouhou dobu ustoupit do pozadí. Av‰ak pojednou, v okamÏicích ‰oku, mohou b˘t opût zde, ãerstvé jako v první den. Nebyly nikde vyti‰tûny, ãlovûk je nemÛÏe ãíst ãerné na bílém, ale nûjak se vryly do vûdomí a pro ty, jichÏ se t˘kají, jsou ,nesmazatelné‘.“11 Podobnû vymy‰len˘ charakter má i dnes sporn˘ pojem „stfiední Evropa“.12 Tento prostor nikdy neexistoval jako skuteãn˘ nebo závazn˘ celek, vÏdy byl jen „v hlavách“. Pfii jeho mentálním mapování lze poukazovat na dvû orientaãní osy evropsk˘ch duchovních dûjin, zamûfiené do rÛzn˘ch smûrÛ. Jak kdysi v souvislosti s v˘kladem „nového“ a „moderního“ v tzv. querelle ancien et modern ukazoval ve své knize Krize evropského ducha (1680 - 1715) Paul Hazard,13 do‰lo na konci 17. století k promûnû dosud vládnoucího pfiesvûdãení o kulturní a zejména politické pfievaze jiÏní Evropy ve prospûch Severu. PÛvodní dominance zemí na severním pobfieÏí Stfiedozemního mofie symbolicky skonãila mocenskopolitick˘m oslabením ·panûlska ve prospûch Francie, zejména za Ludvíka XIV., a poté se postupnû stále více posouvala do Anglie a do protestantsk˘ch zemí. PfiibliÏnû kolem roku 1660 se datuje aktivní perioda cest do Anglie.14 „Severní tûÏi‰tû“ evropsk˘ch map pak pfievaÏovalo pfiibliÏnû aÏ do Krymské války v polovinû 19. století.15 Jak známo, je‰tû na VídeÀském kongresu v roce 1815, kdy byl také asi poprvé pouÏit pojem „stfiední Evropa“, se o Rusku hovofiilo jako o „mocnosti Severu“.

11 K. SCHLÖGEL, Im Raume lesen wir die Zeit. Über Zivilisationsgeschichte und Geopolitik, s. 243. 12 V souvislosti se snahami o pojmové urãení stfiední Evropy (a jeho dÛsledky) mezitím vznikla bohatá literatura. Jako pfiehled mohou slouÏit napfiíklad NICOLETTE MOUT, Does Europe have a Centre? Reflections on the History of Western and Central Europe; GERALD STOURZH, Statt eines Vorworts: Europa, aber wo liegt es?, in: Annäherungen an eine europäische Geschichtsschriebung, hrsg. von Gerald Stourzh, Wien 2002, s. IX-XX, 1-15. NejrÛznûj‰í fasety a badatelské perspektivy tohoto problému nabízí napfiíklad sborník Habsburg postcolonial. Machtstrukturen und kollektives Gedächtnis, hrsg. von JOHANNES FEICHTINGER, URSULA PRUNTSCH, MORITZ CZÁKY, Innsbruck-Wien-München 2003. Jen na okraj je zde moÏné zmínit velk˘ pokus o syntézu JANA K¤ENA, Dvû století stfiední Evropy, Praha 2005, vy‰l˘ tûsnû pfied odevzdáním tohoto ãlánku do tisku; v sociálnû-historicky a kulturnû silnû zakotveném v˘kladu politick˘ch dûjin stfiedoevropsk˘ch národÛ zde má pojem „stfiední Evropa“ pfieváÏnû „horizontov˘“ charakter a je pouÏíván pfiedev‰ím badatelsky. Kfienovi se nejedná, oproti mé studii, o problém mentálních map jakoÏto pfiedmûtu pfiedev‰ím sociologie vûdûní, n˘brÏ pouze o hypotetické (a následnû prokazované) vymezení terénu konkrétních historick˘ch zkoumání a o urãení hranic moÏn˘ch komparací struktur, institucí a procesÛ, resp. o zji‰Èování jejich specifik. 13 PAUL HAZARD, Die Krise des europäischen Geistes (1680-1715), Hamburg 1938. 14 P. HAZARD, Die Krise des europäischen Geistes (1680-1715), s. 96. „âím více AngliãanÛ potkávám,“ psal napfiíklad 11. ãervence 1686 Daniel Larrocque z Anglie Pierre Baylemu, „tím více je obdivuji. V‰eobecnû fieãeno, pfiedãí nás úplnû ve v‰em,“ s. 108. 15 Srov. JOHANN HUIZINGA, Wenn die Waffen schweigen, Basel 1945. K tûmto problému srov. velmi systematickou studii HANSE LEMBERGA, Zur Entstehung des Osteuropabegriffs im 19. Jahrhunderts. Von „Norden“ aufs „Osten“ von Europa, Jahrbücher für Geschichte Osteuropas 33/1985, s. 51-91.


uvod

23.1.2006

[ 200 ]

15:59

Stránka 200

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

2/2005

Na takto orientovaném pozadí je moÏné stfiední Evropu pojímat takfiíkajíc more germanico, totiÏ jako pásmo státÛ mezi evropsk˘m Severem a Jihem, s Holandskem na jednom konci a pfies Nûmecko, âesko, Polsko, Rakousko, Slovensko, Slovinsko, Maìarsko a Rumunsko a sahající aÏ po Ukrajinu na konci druhém, jak se s tím setkáváme napfi. u jednoho z prvních teoretikÛ politické stfiední Evropy Friedricha Naumanna.16 To, co stfiedoevropané sami naz˘vají stfiední Evropou, zde pak bylo vidûno jen jako Evropa stfiedov˘chodní (Ostmitteleuropa), coÏ je mimochodem termín, kter˘ se v nûmecké historiografii pouÏívá pro oznaãení tohoto prostoru dodnes. Av‰ak od osvícenství se zaãala pomalu prosazovat jiná orientace evropské krajiny, která se pÛvodnû, jak ukázal Larry Wolf, zakládala na osvícenském pojetí civilizace, které univerzalisticky pfiedpokládalo implicitní podfiazení nebo dokonce zbezv˘znamnûní kulturnû-historick˘ch rozdílÛ. Tehdy poprvé do‰lo k roz‰ífiení pfiedstavy západo-v˘chodního civilizaãního spádu,17 která (mimo jiné) probudila ony staré, v 19. století vzniklé a v mnohém ohledu teprve na var‰avském svûtovém kongresu historikÛ 1933 uzavfiené diskuse o pfiedmûtu a v˘znamu v˘chodoevropsk˘ch dûjin,18 a zároveÀ i ony kongres pfieÏiv‰í diskuse (z obou stran), do jaké míry patfií Rusko do Evropy.19 Jako jisté zprostfiedkování zde lze vidût koncept Oskara Haleckého, jednoho z nejcitovanûj‰ích teoretikÛ Evropy druhé poloviny minulého století, kter˘ na situovanost stfiední Evropy mezi jejím severem a jihem pfiistoupil, ale zároveÀ v jejím rámci odli‰oval West a East Central Europe.20 Ona civilizaãní západo-v˘chodní orientace chápaní Evropy, která byla pozdûji rÛznû kolorována nacionalismy a otázkami po civilizaãní, resp. kulturní produktivitû mal˘ch národÛ (napfiíklad u Guiseppe Mazziniho, u nás u Huberta Gordona Schauera), vedla v prÛbûhu ãasu k vytvofiení zcela jiné pfiedstavy stfiední Evropy, vût‰inou jako pásma mal˘ch národÛ mezi Západem a V˘chodem, nebo – ãastûji –

16 Srov. FRIEDRICH NAUMANN, Mitteleuropa, Berlin 1915. 17 Jeho zdrojem tedy není, jak tvrdí star˘ ãesk˘ stereotyp, nûmeck˘ pangermanismus – srov. LARRY WOLF, Inventing of Eastern Europe, The Map of Civilisation on the Mind of the Enlighment, Stanford 1994. 18 K tomu srov. JAROSLAV BIDLO, Was ist die osteuropäische Geschichte?, Slawische Rundschau 1933, ã. 5, s. 361-369; GERHARD GESEMANN,, Wesen des Westens und Wesen des Ostens, Slawische Rundschau 1933, ã. 5, s. 371-386. Obecnû k této problematice je vedle právû zmínûné knihy Larryho Wolfa moÏné uvést také práci: HEINZ GOLLWITZER, Europabild und Europagedanke. Beiträge zur deutschen Geistesgeschichte des 18. und 19. Jahrhundert, München 1951, pfiedev‰ím s. 77-79; DENYS HAY, Europe. The Emergence of an Idea, Edinburgh 1957, pfiedev‰ím s. 123-125. 19 K tomu srov. napfiíklad antologii Europa und Russland. Texte zum Problem des Westeuropäischen und russischen Selbstverständnis, hrsg. von DMITRIJ TSCHIZEWSKIJ, DIETER GROH, Darmstadt 1959. 20 Zdá se, Ïe Haleckého ãlenûní, ostatnû podobnû jako ãlenûní Szücsovo, jemuÏ se je‰tû budeme vûnovat, spoãívalo na paradigmatu odli‰ujícím centrum, dílãí periferii a úplnou periferii, které pochází z národohospodáfisk˘ch anal˘z.


uvod

23.1.2006

15:59

MILOŠ HAVELKA

Stránka 201

STUDIE A ESEJE

[ 201 ]

mezi Ruskem a Nûmeckem, jako zvlá‰tního, z obou stran ohroÏovaného geopolitického a kulturního prostou, pro kter˘ pak byla navrÏena nejrÛznûj‰í dal‰í oznaãení, jako napfiíklad „vnitfiní Evropa“ (u jiÏ zmiÀovaného Oskara Haleckého), „mezi-Evropa“ (u Istvána Bibóa), „malo-Evropa“ (u Emila Franzela), „okraj Evropy“ (u J. C. Nyíriho), „národy v karpatském oblouku“ (u Arpada Göncze), „podunajsk˘ prostor“ (u Williama Johnstona), unitas multiplex (u Raimonda Strassolda) atd., která pak rÛznou mûrou akceptovala onu pfiedstavu západo-v˘chodního civilizaãního spádu Evropy. Tato stfiední Evropa je v zásadû urãena linií vedenou mezi Terstem, resp. Jadersk˘m mofiem, a Helsinkami, tzn. na jihu zaãíná v severní Itálii a ve Slovinsku (a asi i v Chorvatsku), vede pfies Rakousko, Maìarsko, âesko, Slovensko, Polsko a pobaltské republiky a konãí ve Finsku, pfiiãemÏ se k ní vût‰inou pfiipoãítávají také oblasti b˘valého Banátu a Sedmihradska, patfiících v 19. století k Uhrám. 1) Pojetí stfiední Evropy jako prostoru, jehoÏ v˘chodní hranici tvofií oblouk Karpat a na západû vymezeného linií fiek Laita (pfiípadnû Inn), âesk˘m lesem a Labem (ãeské zemû a Rakousko sem tedy nemusí b˘t vÏdy zapoãítávány), prostoru, kter˘ byl neustále vystavován rÛzn˘m vlivÛm a pÛsobení z obou smûrÛ, a sice od poãátku svého formování mezi karolinskou a v˘chodofiímskou fií‰í, a kter˘ byl nakonec rozbit nacionalismy jednotliv˘ch tam Ïijících národÛ, se prosadilo zejména v maìarském politickém a historickém my‰lení (zde v souvislosti se silnou sebereflexivnû-mobilizaãní pfiedstavou opoÏdûného v˘voje). Napfiíklad u Istvána Bibóa, v dobû podzimní maìarské revoluce 1956 ministra v kabinetu Imre Nagye, se uÏ brzo po konci druhé svûtové války mÛÏeme setkat s pfiesvûdãením,21 Ïe stfiedoevropské národy nepro‰ly rozhodujícími etapami modernizace v oné mífie, která byla strukturotvorná pro v˘voj a stav spoleãností Západu.22 Pusto‰ivé pÛsobení stfiedoevropsk˘ch nacionalismÛ nebude údajnû podle Bibóa moÏné pfiekonat nûjak˘m nov˘m nebo obnoven˘m stfiedoevropsk˘m spojením, n˘brÏ spí‰e prohloubením obecn˘ch evropsk˘ch hodnot a politickou orientací na Západ. Jiné, nanejv˘‰ zajímavé „mapování“ stfiední Evropy nabídl BibóÛv Ïák, historik Jenö Szücs. Ve své knize Tfii historické regiony Evropy23 se pokusil o strukturalistickou reinterpretaci Bibóovy teze o Bídû mal˘ch stfiedoevropsk˘ch státÛ na folii deficitního v˘voje demokracie a liberalismu v tomto prostoru, kdyÏ hovofiil o jejich

21 ISTVÁN BIBÓ, Die Misere der osteuropäischen Kleinstaaterei, Frankfurt am Main 1993 (první vydání je z roku 1946). 22 Pro pfiekonání této situace vypracoval Bibó jako stfiedoevrospk˘ program pro dobu po druhé svûtové válce mobilizaãní koncept „tfietí cesty“ mezi kapitalismem a socialismem, kter˘ byl v mnohém podobn˘ Bene‰ovû koncepci „mostu“, ale pfiedpokládal hlub‰í spolupráci stfiedoevropsk˘ch národÛ. 23 JENÖ SZÜCS, Die drei historische Regionen Europas, Frankfurt am Main 1994 (první vydání je z roku 1983).


uvod

23.1.2006

[ 202 ]

15:59

Stránka 202

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

2/2005

mûlké orbû. Nikdy se zde dle jeho soudu nerealizovaly v plném rozsahu, resp. byly znetvofieny v˘chodními vlivy. Jak se oba autofii snaÏili ukázat, V˘chod se ve srovnání se Západem rozvíjel se zpoÏdûním, a to nejen s ohledem na teritoriální stabilitu, ale i s ohledem na nosné struktury a instituce. Ty se utváfiely jinak, ãasto v˘raznû jinak. Ani v Osmanské fií‰i, ani v Rusku, které stfiedoevropsk˘ v˘voj s fázov˘m posunem ovlivÀovaly, nevznikly pfiedpoklady pro odpojení spoleãnosti a státu, které jak Bibó, tak Szücs tolik zdÛrazÀují pro moderní v˘voj Západu,24 a také ne k rozli‰ení práva a svûdomí, legality a legitimity, které se na Západû zaãaly prosazovat uÏ v dÛsledku boje o investituru;25 mûstské obyvatelstvo se zde nerozvinulo do plnû autonomní obãanské stfiední vrstvy a také církev ãi shromáÏdûní ‰lechty zde hrály jinou institucionální roli. Napfiíklad absolutistick˘ stát, kter˘ na Západû „slouÏil jako kompenzace pro mizení nevolnictví, se na V˘chodû stal prostfiedkem pro jeho konsolidaci“.26 Zde vznikl˘ meziprostor, totiÏ stfiední Evropa, byl obûma tûmito modely sociálnû-politického v˘voje, rozvíjejícími se v rÛzném ãase i rÛzn˘m smûrem, ovlivÀován v rÛzn˘ch vlnách a zÛstal obûma, V˘chodu i Západu, otevfien, coÏ Szücs pfiesvûdãivû ukazuje na bohatém konkrétním materiálu politick˘ch dûjin a dûjin institucí. Stfiední Evropa, která aÏ do poãátku 16. století byla v principu organickou ãástí Západu, se zaãala ve svém v˘voji opoÏìovat a stala se na nûm zvlá‰tním kompenzaãním zpÛsobem závislou, coÏ souãasnû zpÛsobovalo, Ïe v tomto regionu pfieÏívala fiada reliktÛ star‰ího feudálního v˘voje a Ïe zde také vznikly smí‰ené formy Ïivota, které ji vázaly na V˘chod. Pro Szücse stfiední Evropa tedy není Ïádn˘m specifick˘m modelem historického v˘voje, n˘brÏ jen „západním okrajem v˘chodní Evropy v politickém smyslu a v˘chodní periferií Západu v kulturním smyslu“.27 Co se na Szücsov˘ch v˘kladech zdá b˘t dÛleÏité, je nepochybnû jeho ne-esencialistick˘ pfiístup, jeho odmítnutí v‰ech pfiedstav, Ïe by mohlo existovat nûco tako-

24 Napfiíklad pro Jenö Szücse není odpojení spoleãnosti a státu „Ïádn˘m endogenním rysem lidsk˘ch dûjin“. Teprve toto odpojení podle nûj umoÏÀuje nahlédnout stát jako funkci spoleãnosti, a nikoli jako v˘ron nûjak˘ch transcendentních sil, pfiiãemÏ Szücsovo spontání smûfiování k pfiedstavû obãanské spoleãnosti nelze pfiehlédnout: „I kdyÏ je kaÏd˘ stát vystavûn na nûjaké spoleãnosti, tak pfiesto utváfiející se stát star˘ch kultur nacházel po pÛlstoletí svou legitimaci ,mimo‘ spoleãnost. Tak mohl rozvíjet vnitfiní vazby a funkãní mechanismy, v nichÏ se spoleãnost vÏdy jevila jako derivát státu, nikoli naopak. Na státu nezávislá (a souãasnû touto svou nezávislostí s ním funkãnû spojená) autonomní existence nûjakého sektoru spoleãnosti zde zÛstávala fiídkou v˘jimkou, jako tomu napfiíklad bylo v fiecké polis ãi v fiímské res publica, jen luxusním statkem dûjin,“ s. 20. 25 K tomu srov. HAROLD G. BERMANN, Recht und Revolution, Frankfurt am Main 1992. 26 Srov. J. SZÜCS, Die drei historische Regionen Europas, s. 48, kter˘ zde parafrázuje jednu z tezí monografie Perryho Andersona o absolutistickém státu. 27 J. SZÜCS, Die drei historische Regionen Europas, s. 48.


uvod

23.1.2006

15:59

MILOŠ HAVELKA

Stránka 203

STUDIE A ESEJE

[ 203 ]

vého jako „stfiedoevropsk˘ princip“, ãi dokonce „stfiedoevropská substance“, které by samy sebou, svou vlastní vahou razily formy Ïivota, kultury a politiky jednotliv˘ch národÛ v tomto regionu. Na druhé stranû ov‰em nelze nevidût, Ïe toto pojetí pfiedem eliminovalo otázku vzniku odli‰n˘ch místních ligatur, tzn. onûch základních kulturních a sociálních vazeb v urãitém prostoru, jejichÏ existence dává smysl místním sociálním a kulturním ‰ancím; ligatury jsou principy sociální koheze, takfiíkajíc pojivem pospolitostí, subjektivnû niternou stránkou norem a garancí sociálních struktur. U jin˘ch autorÛ, zab˘vajících se stfiední Evropou, byly ãasto tematizovány jako problém odli‰né stfiedoevropské mentality, nebo dokonce jako zvlá‰tní kulturní jednota. 2) V tom se Szücsovo stanovisko podobá pozicím SlovincÛ a ChorvatÛ, ktefií sice také mohou b˘t pfiipoãítáváni ke StfiedoevropanÛm,28 av‰ak ktefií – jako napfiíklad spisovatelé Milan KrleÏa, Danilo Ki‰29 nebo Drago Janãar30 – v diskusích 80. let odmítli kaÏdou stfiedoevropskou identitu ve smyslu nûjaké meta-nacionální entity.31 Pfiitom se jim nejednalo ani tak o nejasnosti pojmu stfiední Evropa a o její nejednotné vymezování, jako spí‰e o údajné nebezpeãí substancializace dosavadních charakteristik, které by mohly vést k pfiehlíÏení vzájemn˘ch rozdílÛ a k jednostrannému zdÛrazÀování podobností, a tudíÏ k nedorozumûním. Ve svûtû rozdûleném na politické bloky mûlo podle nich Stfiedoevropanství kompenzaãní charakter a unifikaãní dÛsledky. To se projevovalo touhou po vlastní legitimitû v rámci stále zfietelnûji se integrující Evropy, a zároveÀ jako snaha stfiedoevropsk˘ch národÛ poukazovat prostfiednictvím rozdílÛ na spoleãné evropské dûdictví, a b˘t proto Evropou pfiijímán nebo si ji pro sebe alespoÀ adoptovat.

28 Podobnû jako tfieba dnes nûmecky pí‰ící intelektuálové Richard Wagner, Anton Sterbling a dal‰í, ktefií stále povaÏují místo svého pÛvodu, rumunsk˘ Teme‰vár a kulturu Banátu, za bytostnou souãást stfiední Evropy. 29 DANILO KI·, Variations on the Theme of Central Europe, Cross Currents. A Yearbook of Central Europaen Culture 6/1987, s. 4; T¯Î, Variace na stfiedoevropská témata, in: Západní, v˘chodní a stfiední Evropa jako kulturní a politické pojmy, (edd.) Ladislav Cabada, Milo‰ Havelka, PlzeÀ 2000, s. 138-147. 30 Drago Janãar se k tématu pozdûji je‰tû jednou vrátil v pfiíspûvku Die Welt als Gegensatz begreifen. Mitteleuropa – eine Idee von gestern, Neue Züricher Zeitung 20. kvûtna 2001, s. 81. Janãar zde psal: „Stfiední Evropa nebyla Ïádnou ideologií. Proto jí také nebylo moÏné pfiedpovídat ani zánik, ani rozkvût, k nimÏ jsou odsouzeny v‰echny ideologie, slibující lep‰í svût. Byla to debata, vycházející z historick˘ch, kulturních a geografick˘ch fakt. A tato fakta se nezmûnila. […] Pro mne stfiední Evropa znamená jen pochopení svûta a Ïivota v jeho protikladech.“ 31 Napfiíklad Danilo Ki‰ v této souvislosti explicitnû odmítl moÏnost, Ïe by bylo moÏné hovofiit o nûjaké spoleãné stfiedoevropské poetice nebo tematice, jeÏ by byly typické jen pro literaturu a umûní jednotliv˘ch národÛ tohoto regionu a které by legitimovaly konstrukt „stfiedoevropská kultura“. Je to „jen absolutismus proti své vÛli“, opakuje Ki‰ slova Roberta Musila o habsburské monarchii – D. KI·, Variace na stfiedoevropská témata, s. 141. K tomu srov. zajímavé postfiehy RAIMONDA STRASSOLDA, Soziologische Gedanken über Mitteleuropa, in: Ein Gespenst geht um Mitteleuropa, hrsg. von Hans-Albert Steger, Renate Morell, München 1987.


uvod

23.1.2006

[ 204 ]

15:59

Stránka 204

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

2/2005

3) Problémy s teritoriálním vymezováním stfiední Evropy mají také Poláci, ktefií se cítili b˘t – nepochybnû v dÛsledku zvlá‰tních etap svého historického v˘voje – mnohem silnûji ãi i bezprostfiednûji Evropany neÏ napfiíklad âe‰i nebo Maìafii (a Raku‰ané), ktefií stfiedoevropskou diskusi dlouho udrÏovali v chodu. Ve stejnou dobu totiÏ polské intelektuály zamûstnávaly spí‰e otázky vlastní státní suverenity, politické a národní identity, vztahu k socialismu apod., pfiiãemÏ stále vût‰í roli hrálo téma svobody, které opakovanû citovan˘ Oskar Halecki postuloval uÏ na poãátku 50. let minulého století jako vÛbec základní evropskou hodnotu.32 „Stfiední Evropa jako bezpeãnostní, napûtí zbavená zóna ve smyslu Rapackého plánu [mûla] v Polsku vÏdycky konjunkturu, ale stfiední Evropa jako zvlá‰tní zfiídlo idejí a jako moÏn˘ rámec polského sebepochopení je zde rozpoznatelná mnohem ménû,“ charakterizoval folii tehdej‰ích polsk˘ch diskusí nûmeck˘ historik Rudolf Jaworski.33 Diskuse o stfiední Evropû v 80. letech minulého století, navazující na esej Milana Kundery o Únosu Evropy, aÈ uÏ svobodnû probíhala na Západû a zejména v Rakousku, ménû svobodnû v Maìarsku ãi v samizdatu u nás, pfii‰la do Polska s jist˘m zpoÏdûním34 a byla vedena pomûrnû úspornû.35 Orientace na Evropu vÛbec a vlastní polské historické sebeinterpretace36 se pfiitom zdály b˘t dÛleÏitûj‰í neÏ stfiedoevropské aktualizace. Proto také zÛstala fiada jednotliv˘ch otázek jen v akademické rovinû. S tím souviselo, Ïe podle polsk˘ch publicistÛ a intelektuálÛ by v souvislosti se stfiedoevropskou diskusí nemûly b˘t zanedbávány oblasti Litvy, dal‰ích pobalt-

32 OSKAR HALECKI, The Limits and Divisions of European History, London-New York 1950. Podobnû uãinil my‰lenku svobody hlavní perspektivou svého v˘kladu dûjin stfiedoevropského prostoru v Americe Ïijící historik polského pÛvodu PIOTR S. WANDYCZ, The Prize of Freedom. A History of East Central Europe from the Midle Ages to the Present, New York 1992. 33 RUDOLF JAWORSKI, Die aktuelle Mitteleuropadiskussion, Historische Zeitschrift 247/1988, s. 534. 34 Toto zpoÏdûní bylo ov‰em pomûrnû rychle dohnáno ve druhé polovinû 80. let. K tomu srov. stati Rafa∏a Grupiƒskeho, Andrzeje Krasiƒskeho a Leszka Szarugy ve sborníku Mitteleuropa. Traum oder Trauma? Überlegungen zum Selbstbild einer Region, hrsg. von HANS-PETER BURMEISTER, FRANK BOLDT, GYÖRGY MÉSZÁROS, Bremen 1988. 35 K tomu pfiehlednû HANS-WERRNER RATENBERG, Trauma oder Traum? Der polnische Beitrag zur Mitteleuropadiskussion (1985-1990), Marburg an der Lahn 1991 (Dokumentation Ostmitteleuropa 1/2). 36 K tomu srov. CZESLAW MI¸OSZ, Unser Europa, Kontinent 12/1986, ã. 4, s. 6-14; T¯Î, Central European-Attitudes, Cross Currents 5/1986, s. 101-108; ANDRZEJ KRASI¡SKI, Europa Êrodkova (Mitteleuropa), Kultura 1987, ã. 9, s. 55-66; ANDRZEJ KRZEMI¡SKI, So oder so gehören wir zusammen!, Die Zeit 27. bfiezna 1987); T¯Î, Paj´czyna w Ârodku Europy, Polityka 3. ledna 1987; ANDRZEJ ZAGAJEWSKI, Mein ganz persönliches Mitteleuropa, Die neue Gesellschaft 33/1986, s. 832-835; JÓZEF TISCHNER, Dialog in polnischer Gestalt, in: Aufbruch nach Mitteleuropa. Rekonstruktionen eines versunkenen Kontinents, hrsg. von Erhardt Busek, Gerhard Wilfinger, Wien 1986, s. 11-25.


uvod

23.1.2006

15:59

MILOŠ HAVELKA

Stránka 205

STUDIE A ESEJE

[ 205 ]

sk˘ch zemí, Bûloruska a Ukrajiny.37 Jak napsal polsk˘ historik Leszek ˚yliƒski, Poláci se totiÏ neorientují tolik na ideu stfiední Evropy, aÈ uÏ v orientaci západov˘chodní anebo severo-jiÏní, smûrodatná je pro nû spí‰e geopolitická a historická pfiedstava intermaria:38 „Geograficky by se tento region dal popsat jako území mezi Baltsk˘m a âern˘m mofiem. […] Pro polské politiky a politické publicisty platilo intermarium pfiedev‰ím jako spoleãenství zku‰eností a vûdomí onûch národÛ, jejichÏ suverenita a civilizaãní pfiíslu‰nost byla opakovanû zpochybÀována sousedy a vÛãi nimÏ se Polsko ve sv˘ch dûjinách cítilo b˘t zavázáno. Klíãem k pochopení této koncepce bylo od poãátku hledání v˘chodiska ze situace ohroÏení buì Nûmeckem, nebo Ruskem.“39 I zde, podobnû jako u MaìarÛ, se setkáváme se zfieteln˘m poukazem na odli‰nosti historického, pfiípadnû i kulturnû civilizaãního v˘voje místa pohledu a perspektivy demarkace. 4) V âechách jsou pokusy o formulaci politick˘ch a kulturních problémÛ ve stfiedoevropské perspektivû star‰í a vznikaly paralelnû k nûmeck˘m a rakousk˘m diskusím tohoto tématu v 19. století.40 Stfiední Evropu vidûli âe‰i v kontextu vlastní historické a kulturní identity, v kontextu moÏností ãeské politiky a pfiedev‰ím jako problém existence malého národa v geopoliticky exponovaném prostoru mezi Nûmeckem a Ruskem. Od dob Franti‰ka Palackého, jehoÏ pfiesvûdãení, zformulované ve slavném bonmotu z revoluãního roku 1848 a ãasto komprimované do formulace, „kdyby nebylo Rakouska, museli bychom si je vytvofiit“, pfiispûlo nejen ke vzniku dlouho pfieÏívajícího ãeského austroslavismu, ale stálo i v pozadí mnoh˘ch ãesk˘ch úvah o stfiední Evropû aÏ do souãasnosti, sv˘m zpÛsobem vzdor o tfiicet let mlad‰ímu Palackého povzdechnutí po ztroskotání trialistick˘ch nadû-

37 Snad i proto pouÏívají nûktefií pol‰tí historici bez dal‰ího pojem „v˘chodní stfiední Evropa“, pfiípadnû „stfiedov˘chodní Evropa“, s nímÏ se v ãeském nebo maìarském prostfiedí setkáme jen velmi zfiídka. K tomu srov. shora citovanou knihu Piotra S. Wandycze. 38 Jen na okraj zde mÛÏeme pfiipomenout, Ïe pojem intermarium se objevil v souvislosti s vymezováním stfiední Evropy uÏ na konci pfiedminulého století, a sice v politické geografii JOHANNA PARTSCHE, Mitteleuropa. Die Länder und Völker, Gotha 1904, kde byl urãen na jedné stranû Severním mofiem a na stranû druhé západním pobfieÏím âerného mofie. 39 Cituji podle L. ˚YLI¡SKI, Mitteleuropa versus Intermarium, s. 4. 40 Zde jen jako pfiíklad pfiipomeÀme pruského politika Constantina Frantze, jehoÏ stanoviska z konce druhé tfietiny 19. století byla v mnohém podobná pozicím hrabûte Lva Thuna, pfiibliÏnû o patnáct let star‰ím a vycházejícím z nutnosti uznání slovanského Ïivlu ve stfiedoevropském prostoru. Pro Frantze byla stfiední Evropa „nadnárodním pojmem pro klasifikaci politické kultury“, která rozvíjí tradice Západu a ve které hrál zvlá‰tní roli „Ïivel nûmeck˘“, av‰ak „ve smyslu kulturním“, pfiípadnû civilizaãním, „nikoli nacionalistickém“, a byla dÛleÏitá pro vytváfiení „prozápadní“ (tzn. pfiedev‰ím neruské, resp. „protiasijské“) orientace tamních slovansk˘ch národÛ. K tomu srov. pfiedev‰ím ROMAN SCHNUR, Mitteleuropa in preussischer Sicht: Constantin Frantz, Der Staat 25/1986; WOLFGANG MOMMSEN, Die Mitteleuropaidee und Mitteleuropapläne im Deutschen Reich vor und während des Ersten Weltkrieges, in: Mitteleuropakonzeptionen in der Ersten Hälfte des 20. Jahrhunderts, hrsg. von Richard G. Plaschka, Wien 1995.


uvod

23.1.2006

[ 206 ]

15:59

Stránka 206

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

2/2005

jí: „Byli jsme pfied Rakouskem a budeme i po nûm.“ Je‰tû na konci 19. století opakoval po Palackém umírnûn˘ mladoãesk˘ politik a národohospodáfi Josef Kaizl: „Extra Austriam non est vita.“ Z Palackého napfiíklad pozdûji odvozoval své pojetí stfiední Evropy jako prostoru neustále ohroÏovaného Ruskem a Nûmeckem Josef Pekafi, kter˘ zde zároveÀ nacházel oporu i pro svou kritiku antislovanské a na Balkán orientované velkomaìarské politiky, produkující asymetrie a napûtí, která – jak byl Pekafi hluboce pfiesvûdãen – v˘razn˘m zpÛsobem pfiispûla k vzniku první svûtové války, a tak se stala spoluodpovûdnou i za rozpad v rakouské fií‰i vytvofieného základu stfiední Evropy.41 A podobnû jako jeho uãitel Jaroslav Goll i Pekafi se bránil pfiedstavû, Ïe by hodnoty, instituce a státní útvary, potvrzované a stabilizované stalet˘m v˘vojem, mûly a mohly zanikat: nepfiál si to a v jistém ohledu tomu i bránil, i kdyÏ to nemûlo znamenat nûjaké reakãní odmítnutí jejich pfiípadn˘ch reforem. A proto také dlouho nevûfiil, „Ïe by Anglie a Francie svolily k úplnému rozbití Rakouska a Ïe zájem obou mocí bude spí‰ Rakousko, od Nûmecka odtrÏené, zachovat“.42 Pozdûji, zejména v 70. a 80. letech, se jednotliví autofii museli vyrovnávat jak se shora naznaãen˘mi pfiedstavami Franti‰ka Palackého, tak i Josefa Pekafie (a s jeho tezí o geopolitické funkãnosti Rakousko-Uherska) a v urãitém smyslu právû zde, ve vztahu k jednomu nebo druhému, se zaãala rozli‰ovat stanoviska. Geopolitick˘ problém „stfiední Evropa“, tzn. otázka nezávislosti a svobody mal˘ch národÛ v prostoru mezi Nûmeckem a Ruskem, v‰ak v âechách po první svûtové válce nebyl bezprostfiednû spojován s otázkami národní samostatnosti, n˘brÏ byl spí‰e reinterpretován jako potfieba principiální demokratizace celé Evropy, která bude sly‰et i na problémy mal˘ch národÛ. To mÛÏeme vyãíst z úvah Tomá‰e Garrigua Masaryka o smyslu a v˘sledcích první svûtové války v knihách Nová Evropa (1920) a Svûtová revoluce (1925).43 Pro Masaryka v‰ak stfiední Evro-

41 Zcela asymetricky k Pekafiovi lze ãíst práci FRAN;OISE FEJTÖ, Requiem pour un empire défund. Histoire de la destruction de l’Autrich-Hongrie, Paris 1994, v zásadû z velkomaìarsk˘ch pozic obviÀující z rozpadu monarchie Masaryka s Bene‰em. 42 JOSEF PEKA¤, K ãeskému boji státoprávnímu za války, Praha 1930, s. 535; T¯Î, První svûtová válka. Stati o jejím vzniku i jejích osudech, Praha 1930, s. 535. Pekafiovy obavy do jisté míry potvrzují zejména britské obavy o stabilitu stfiední Evropy jako prostoru mezi Nûmeckem a Ruskem, jak o nich podává zprávu FERDINAND PEROUTKA, Budování státu, Praha 1936, kapitola Snahy o konsolidaci stfiední Evropy, s. 2259-2263. Zde se ale jednalo i o obavy podloÏené argumenty t˘kajícími se rozkladu stávající ekonomické infrastruktury a zároveÀ i pochybnostmi o moÏnostech bezproblémového etnického souÏití v nástupnick˘ch státech. Ostatnû strach z velkomaìarské politiky a z moÏného obnovení habsbursk˘ch ambicí ve stfiední Evropû pfieÏívaly v ãeské politice je‰tû hluboko do 30. let. 43 V explicitní polemice s nacionálnû liberální koncepcí Fridricha Naumanna se Masaryk pokusil uÏ v prÛbûhu první svûtové války ukázat jeho pojetí Stfiední Evropy jako v˘raz militaristicky konkrétního Drang nach Osten, zamûfieného do zóny mal˘ch národÛ mezi Nûmeckem a Ruskem.


uvod

23.1.2006

15:59

MILOŠ HAVELKA

Stránka 207

STUDIE A ESEJE

[ 207 ]

pa byla uÏ pfied první válkou spí‰e otázkou mravní neÏ jen politickou, a tudíÏ mentálním mapováním v nejsilnûj‰ím smyslu slova. Av‰ak star˘ nacionalistick˘ (a ãasto i antisemitsk˘) „stfiedoevropsk˘ balast“44 se zaãal v nov˘ch formách vracet ve 30. letech. S ohledem na ideologicko-politické i mocensko-politické ohroÏení zemû nûmeck˘m nacionálním socialismem na západû a rusk˘m bol‰evismem na v˘chodû uvaÏoval tehdy ãeskoslovensky uvûdomûl˘, Ïidovsko-nûmecky filozof a politick˘ liberál Felix Weltsch o autentické „odvaze ke stfiedu“ jako o politicky hodnotné a intelektuálnû poãestné alternativû, a varoval pfied fanatismem extrémÛ i pfied zdánliv˘m fie‰ením, navrhovan˘m radikálními stranami. Ve stejnojmenné knize45 se své politické i mravní protiargumenty vÛãi kaÏdému politickému extremismu pokusil programovû zaloÏit v diferencovaném v˘kladu specificky stfiedoevropsk˘ch dobov˘ch zku‰eností: „Pro nás je stfiedem v‰echno, co leÏí v nûjakém smyslu mezi protiklady. To mÛÏe b˘t staticky my‰leno jako linie nebo jako prostor ãi jako zóna, dynamicky jako stfiední cesta, jako smûfiování ke stfiedu, jako to, co probíhá mezi krajnostmi, nebo jako to, co protiklady sjednocuje, co zprostfiedkovává a vyrovnává; ba dokonce jako onen prostfiedek, kter˘ je s to posunovat celek, vãetnû jeho protikladÛ, kupfiedu.“46 Zdálo se, Ïe druhá svûtová válka a její prÛbûh i v˘sledky definitivnû vyfie‰ily ãeské obavy o samostatnost a svobodu „mal˘ch národÛ“ v této geopoliticky exponované zónû. Námûty Bene‰ova spolupracovníka Huberta Ripky47 z poãátkÛ druhé svûtové války o moÏné konfederaci s Polskem, pfiípadnû o dunajské, resp. stfiedoevropské federaci, naznaãují, Ïe se politick˘mi moÏnostmi tûchto konceptÛ zab˘val v první fázi emigrace i Edvard Bene‰ sám, dfiíve neÏ se rozhodl pro fie‰ení prosovûtské. Na rÛzné podoby stfiedoevropské federace mysleli v oné dobû i jiní stfiedoevrop‰tí politici, napfiíklad Wenzel Jaksch ãi Milan HodÏa. NezadrÏiteln˘ duchovní prÛlom proÏívala idea stfiední Evropy obecnû a dílem i v âechách od poãátku 60. let minulého století, a sice v pracích italského literární-

Právû tyto národy tvofií podle Masaryka stfiední Evropu ve vlastním slova smyslu a jejich budoucnost mÛÏe b˘t podle Masaryka zaji‰tûna pouze v Evropû nové, radikálnû demokratické. V tomto smyslu je stfiední Evropa tím, ãím byla vÏdycky, totiÏ souãástí Západu a Evropy vÛbec. Na Masarykovo pojetí navazoval historik, diplomat a pozdûji ministr zahraniãí KAMIL KROFTA, Stará a nová stfiední Evropa, Praha 1929. 44 K tomu srov. D. KI·, Variace na stfiedoevropská témata, s. 141: „Ve státû, kter˘ nebyl podfiízen Ïádnému jasnému konceptu (…) byl evidentnû antisemitismus jedin˘m konceptem, kter˘ se formoval jako nádor v tomto vakuu hodnot (Broch), které vytvofiil administrativní, anonymní organismus bicefální rakousko-uherské monarchie,“ kter˘ se tím vyjadfioval k pokusÛm nalézt centrum stfiední Evropy v habsburské monarchii. 45 FELIX WELTSCH, Das Wagnis der Mitte, Mährisch-Ostrau 1935. 46 F. WELTSCH, Das Wagnis der Mitte, s. 22. 47 Spolu s dal‰ími úvahami vy‰ly v HUBERT RIPKA, O stfiedoevropské problematice, London 1943. V˘voj Ripkov˘ch stanovisek je pak moÏné vyãíst z dal‰ího souboru: S V˘chodem a Západem, London 1944.


uvod

23.1.2006

[ 208 ]

15:59

Stránka 208

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

2/2005

ho historika Claudia Magrise,48 amerického historika umûní Carla E. Schorskeho,49 jehoÏ rodiãe mimochodem pocházeli z Liberce, ãeského marxistického filozofa Karla Kosíka, o nûco pozdûji amerického historika idejí Williama M. Johnstona,50 filozofÛ Stephena Toulmina a Allana Janicka51 a nûkter˘ch dal‰ích. Oproti star‰ímu konceptu politicky a ekonomicky nejednotné, národnostnû soupefiivé a vnûj‰ím tlakÛm stále znova vystavované stfiední Evropy tito autofii poãali vyzvedávat její pfiirozenû vzniklou a fakticky existující kulturní jednotu i jedineãnou duchovní produktivitu. Tato první vlna zájmu, která na pomûrnû dlouho dobu ovlivÀovala nejen diskuse o stfiední Evropû, ale i stfiedoevropské vidûní Evropy vÛbec (a jejích perspektiv), se mi zdá ponûkud podcenûná a stojící ve stínu diskusí 80. let. Mimo jiné totiÏ naznaãuje, Ïe jedineãnost stfiedoevropského kulturního okruhu byla na Západû pociÈována mnohem dfiíve neÏ v samotn˘ch zemích, které do nûho patfií. Jako jeden z prvních esejistÛ se v‰ak tyto zvlá‰tnosti pokusil na poãátku 60. let minulého století tematizovat Karel Kosík, kdyÏ psal o moÏném setkání Josefa K. z Procesu Franze Kafky, vedeného v závûru románu (nepochybnû Nerudovou ulicí) na místo své popravy kdesi v lomu nad mûstem (snad pískovcové lomy za Petfiínem), a Josefa ·vejka z románu Jaroslava Ha‰ka, eskortovaného rovnûÏ Nerudovou ulicí z vûzeÀské nemocnice na Hradãanech do Karlínsk˘ch kasáren, a vyloÏil to jako symbol jiné moÏnosti pro chápání ãesko-nûmecko-Ïidovského souÏití ve stfiedoevropském prostoru,52 coÏ je motiv, kter˘ se pak – nezávisle na Kosíkovi – v ãeském prostfiedí v 80. letech nûkolikrát opakoval. Masivním zpÛsobem se stfiedoevropská problematika navrátila po ruské okupaci v roce 1968, kdy téma pfiebíralo kulturnû kompenzaãní funkce. Také tentokrát byl pfiedjezdcem Karel Kosík. Kulturní a historická jedineãnost stfiední Evropy mu mûla slouÏit jako argument proti fale‰né univerzalitû ruského bol‰evismu a legiti-

48 CLAUDIO MAGRIS, Il mito absburgico nella letteratura austriatica moderna, Milano 1963. 49 CARL E. SCHORSKE, Fin de Siècle – Vienna. Politic and Culture, New York 1981. Vût‰ina statí v knize, která vzbudila mimofiádnou pozornost, byla ov‰em postupnû publikována na rÛzn˘ch místech formou samostatn˘ch statí od poloviny 60. let. 50 WILLIAM JOHNSTON,, The Austrian Mind. An Intellectual and Social History 1848-1938, California 1972. Johnston formuloval asi nejsilnûj‰í stfiedoevropskou tezi, podle níÏ témûfi v‰e, co bylo ve 20. století intelektuálnû relevantní, aÈ uÏ pozitivnû nebo negativnû, nûjak souvisí s kulturou Rakousko-Uherska. Let sovy ducha v dobû jejího soumraku podle Johnstona jakoby pfiedznamenává celé 20. století. 51 STEPHEN TOULMIN, ALLAN JANICK, Wittgensteins Viena, München 1975. 52 Odtud vypl˘valy dal‰í Kosíkem naznaãované otázky: Mohli by se oba tito lidé, Josef K. a Josef ·vejk, pfii moÏném setkání navzájem nûjak dorozumût? Mohli by se nûjak shodnout na svém osudu? Co spojovalo oba tyto na první pohled tak odli‰né lidské typy? Kosíkovo pfiitakání tûmto otázkám se zakládalo na pfiedstavû obecného lidského urãení, které oba údajnû spojuje a ve kterém se odhaluje odcizená realita jejich doby. Oba románoví hrdinové slouÏí jako svûdci vykolejeného svûta, oné epochy krize, jejíÏ povrchnost a cynismus kritizoval i vídeÀsk˘ básník a publicista Karl Kraus – srov. KAREL KOSÍK, Rozhovor o próze. Ha‰ek a Kafka, Literární noviny 1963, ã. 3, s. 3.


uvod

23.1.2006

15:59

MILOŠ HAVELKA

Stránka 209

STUDIE A ESEJE

[ 209 ]

movat právo stfiedoevropsk˘ch národÛ na vlastní cestu k socialismu, kter˘ by byl podstatnû odli‰n˘ od ruského. V neschopnosti získat pro ideje praÏského jara ostatní stfiedoevropské národy a emancipovat se spoleãnû s nimi od tehdej‰ího Sovûtského svazu pak Kosík vidûl je‰tû na podzim roku 1968 jeden z hlavních dÛvodÛ ztroskotání celého reformního hnutí.53 Kosík v‰ak nebyl jedin˘, pro koho se ruská okupace stala dÛvodem pro novou politickou a nacionální sebereflexi. Vedle liberálnû-emancipaãních v˘kladÛ stfiední Evropy, které reprezentují Kosík a pozdûji také Milan Kundera, se totiÏ v âechách (a také v Maìarsku) 70. a 80. let mÛÏeme stále ãastûji setkat s pojetím stfiední Evropy tradicionalististicko-konzervativním, jehoÏ pomocí se o nûco mlad‰í generace intelektuálÛ pokou‰ela zcela osvobodit ode v‰ech iluzí o socialismu. Zde se zdÛrazÀovala kulturní a politická samostatnost Stfiední Evropy a tím i vlastní ãeské, aÏ do dob pfied první svûtovou válkou sahající politické tradice.54 Zde se jednotliví autofii vyrovnávali nejen se shora naznaãen˘mi stanovisky Franti‰ka Palackého a Josefa Pekafie (a s jeho tezí, Ïe rozpad Rakousko-Uherska otevfie stfiední Evropu rusk˘m a fií‰sko-nûmeck˘m pokusÛm o ovládnutí).55 Pomûrnû dÛleÏitou roli v tomto pojetí stfiední Evropy tehdy hrály ideje kvalitativnû pojatého transnacionálního stfiedoevropského souÏití, vycházející mimo jiné z britsk˘ch prací k dûjinám habsburské monarchie a stfiední Evropy.56 Napfiíklad britsk˘ kul-

53 K tomu srov. MILO· HAVELKA, První diskuse o tzv. normalizaci: polemika Milana Kundery a Václava Havla 1968-1969, in: Vûda v âeskoslovensku v období normalizace (1970-1975), (ed.) Antonín Kostlán, Praha 2002, s. 35-45. V souvislosti s ãesk˘m „mentálním mapováním“ stfiední Evropy lze snad poukázat na je‰tû jednu dimenzi této procedury, totiÏ na její symbolicky centralizující potenciál. Jedná se o zvlá‰tní fenomén novodob˘ch – a snad také nikoli v˘luãnû – ãesk˘ch duchovních a politick˘ch dûjin, Ïe se v nich urãité my‰lenkové motivy a ideové problémy vracejí, pfiesnûji Ïe cirkulují v ãase, Ïe se pfiitom rÛznû hierarchizují a Ïe – coÏ mi pfiipadá obzvlá‰tû dÛleÏité – se kolem tûchto center s vnitfiní nutností strukturují problémy dal‰í, které s pÛvodními pfiímo nesouvisejí, které v‰ak v „novém historickém prostoru“ ovlivÀují pfiedstavy kulturní identity i politické v˘kladové vzorce. Takov˘to symbolicky centralizující charakter mají také opakující se ãeské diskuse v médiích a politick˘ch programech o politické a kulturní orientaci: Patfiíme spí‰e k Západu, nebo k V˘chodu, anebo jsme specifick˘m zprostfiedkujícím mostem mezi nimi? 54 Sice nepfiím˘, pfiesto v‰ak dÛleÏit˘ v˘znam pro celkov˘ pohyb ãeské diskuse k tomuto tématu mûly texty Jana Patoãky z konce 60. let jako Filosofie ãesk˘ch dûjin (1969), Dilema v na‰em národním programu – Jungmann a Bolzano (1969), Nበnárodní program a dne‰ek (1969), a také jeho pozdní staÈ Pokus o ãeskou národní filosofii a jeho nezdar (1975). Zde byly problematizovány (anebo pfiinejmen‰ím relativizovány zasazením do ‰ir‰ích duchovních souvislostí) mnohé ãeské, ideologicky i politicky petrifikované historické pfiedsudky a stereotypy, obzvlá‰tû o národním obrození a ãásteãnû také o ãesko-nûmeck˘ch vztazích. To se t˘kalo i motivu stfiední Evropy. V tûchto souvislostech byl pak v samizdatu diskutován i ãesk˘ nacionalismus a spolu s ním i problematika vyhnání sudetsk˘ch NûmcÛ. 55 JOSEF PEKA¤, První svûtová válka, Praha 1920, zejména poslední dvû kapitoly knihy. Tradicionalisticko-konzervativní pojetí stfiední Evropy bylo rozvíjeno zejména autory z okruhu samizdatového ãasopisu Stfiední Evropa, jako byli Rudolf Kuãera, Bohumil DoleÏal a Emanuel Mandler. 56 Známé byly napfiíklad knihy: ALAN SKED, The Decline and Fall of the Habsburg Empire 18151918, London 1991; A. J. P. TAYLOR, The Habsburg Monarchy 1809-1918, London 1949.


uvod

23.1.2006

[ 210 ]

15:59

Stránka 210

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

2/2005

turní antropolog a teoretik nacionalismu ãeského pÛvodu Ernst Gellner57 je‰tû v polovinû 90. let analyzoval „nepfiímá pravidla“ (indirect rules) rakousko-uherské národnostní politiky, usilující kompenzovat oslabování politické emancipace národÛ stimulací jejich kulturního rozvoje, a vûfiil, Ïe by se jejich modernizovan˘ model mohl stát produktivním pfii fie‰ení balkánsk˘ch problémÛ oné doby. Od poãátku 80. let se problematika stfiední Evropy diskutovala stále v˘raznûji, a to zejména na internacionální úrovni, v souvislosti s esejí Milana Kundery, nesoucí pro mnohé matoucí název Únos Evropy. Kundera se zde pokusil rozvinout silnou tezi, Ïe pravé a pÛvodní evropské hodnoty a impulsy, na které Západ (lhostejno zda v dÛsledku svého konzumnû orientovaného zpÛsobu Ïivota, anebo pro pokusy dorozumût se na jisté úrovni se Sovûtsk˘m svazem) jiÏ zapomnûl a které vlastnû pfieÏívají uÏ jen ve stfiední Evropû a její kultufie, coÏ by mûl podle Kundery vzít soudob˘ Západ jako varování, a to nejen politicky, n˘brÏ i pokud jde o jeho identitu. Takovéto Kunderovo mentální mapování stfiední Evropy by se dokonce mohlo ãíst jako svého druhu pokus o kulturnû kritické obrácení osvícensko-civilizaãního západov˘chodního spádu ve prospûch nové centralizace Stfiední Evropy. Následovala ‰iroká a zajímavá mezinárodní diskuse, která dalece pfiekroãila pfielomov˘ rok 1989.58 Polsk˘ podíl na ní jsem uÏ naznaãil, silnûji se utváfiela v Maìarsku a zejména v Rakousku. Pomûrnû velkou a zajímavou roli pfii ní hráli maìar‰tí spisovatelé jako Arpad Göncz,59 pozdûj‰í prezident zemû, a zejména György Konrad se svou knihou Antipolitik. Mitteleuropäische Meditationen,60 zamûfienou na komentování, analyzování a rozvíjení motivÛ stávající stfiedoevropské literatury a definující Stfiedoevropana jako toho, „jehoÏ státní pfiíslu‰nost je nûjak umûlá a kdo zcela neodpovídá jejímu vnímání reality. Stfiedoevropan je ten,

57 ERNST GELLNER, Encaunter with Nationalism, Oxford 1995. 58 Vedle uÏ zmínûného pfiehledu Rudolfa Jaworského (Die aktuelle Mitteleuropadiskussion) a rovnûÏ ãasto citovaného sborníku Erhardta Buseka a Gerharda Wilfingera (Aufbruch nach Mitteleuropa. Rekonstruktion eines versunkenn Kontinents) srov. dal‰í publikace: Miteleuropa. Traum oder Trauma? Überlegungen zum Selbstbild einer Region Mitteleuropa, hrsg. von HANS-PETER BURMEISTER, FRANK BOLDT, GYÖRGY MÉSZÁROS, Bremen 1988; Ein Gespenst geht um Mitteleuropa. Dokumentation der Internationalen Tagung Grenzen und Horizonte. Zur Problematik Mitteleuropas in Vergangenheit und Gegenwart in Regensburg 1986, hrsg. von HANSALBERT STEGER, RENATE MORELL, München 1987; BERNARD WILLMS, PAUL KLEINEWEFERS, Erneuerung aus der Mitte. Prag – Wien – Berlin. Dieseits von Ost und West, Herford 1988. Do znaãné míry prestiÏní charakter mûla mít fiada pfiedná‰ek (1992-1996), organizovaná Univerzitou Karlovou a Akademií vûd âR a sponzorovaná Thyssenovou nadací. Pfiedná‰ky vy‰ly tiskem pod názvem Das künftige Mitteleuropa. Tradition und Perspektiven, (ed.) KAREL MAL¯, Praha 1997. 59 Srov. soubor esejÛ ARPÁDA GÖNZE, Karpaty a prilahl˘ vesmír. Úvahy a reflexie, Bratislava 1999 60 GYÖRGY KONRAD, Antipolitik. Mitteleuropäische Meditationen, Frankfurt am Main 1985. Stejnû dÛleÏit˘ pro na‰i souvislost je o nûco mlad‰í soubor Konradov˘ch esejÛ, vydan˘ pod názvem Stimmungsbericht, Frankfurt am Main 1987.


uvod

23.1.2006

15:59

MILOŠ HAVELKA

Stránka 211

STUDIE A ESEJE

[ 211 ]

koho zraÀuje, koho se dot˘ká, komu brání, koho zneklidÀuje a omezuje rozdûlení na‰eho kontinentu.“61 Na základû historick˘ch stfiedoevropsk˘ch zku‰eností se zde Konrad mimo jiné pokusil o koncipování kodexu jednání62 pro intelektuály v tomto prostoru. S ohledem na tehdy „reálnû existující socialismus“ mûl b˘t tento kodex na systému nezávisl˘, ba pfiímo jdoucí proti systému.63 Pfiitom nelze pfiehlédnout nûkteré jeho styãné body se star‰ími ãesk˘mi tradicemi „nepolitické politiky“, jak se ji od poãátku 70. let snaÏil pro praxi reflektovat spisovatel Ludvík Vaculík64 a kterou konceptuálnû zpevnil Václav Havel.65 Zde lze ponûkud zjednodu‰enû konstatovat, Ïe jim v‰em byla stfiední Evropa jen zvlá‰tním druhem jednání a orientace ve svûtû, jen zvlá‰tní, historickou zku‰eností i aktuální situací vyostfienou vnímavostí k problémÛm mravnosti, tvorby a politiky. A to, co v‰echny stfiedoevropské mentální mapy stfiední Evropy 20. století vzdor v‰em odli‰nostem konec koncÛ spojuje (polské historicky akcentované intermarium, maìarsk˘ spí‰e politologicky vníman˘ karpatsk˘ oblouk, ãesk˘ mocenskopoliticky stále ohroÏovan˘ pás mal˘ch národÛ mezi Nûmeckem a Ruskem a koneckon-

61 GYÖRGY KONRAD, Der Traum von Mitteleuropa, in: Aufbruch nach Mitteleuropa. Rekonstruktionen eines versunkenen Kontinents, hrsg. von Erhardt Busek, Gerhard Wilfinger, s. 88. 62 Jedná se zde o pojetí stfiední Evropy jako jen zvlá‰tního druhu jednání a orientace ve svûtû, jako zvlá‰tní, historickou zku‰eností i aktuální situací vyostfiené vnímavosti. 63 Konradovo personalistické v˘chodisko se opfielo o konzervativní pojetí autonomie individua v situaci historicko-sociálního napûtí mezi mocí ducha a mocí státu. Toto v˘chodisko je údajnû z principu vûcí radikálnû osobní a privátní a je, jak Konrád opakovanû zdÛrazÀuje, „stanoviskem obûti“ – G. KONRAD, Stimmungsbericht, s. 17. Jádrem Konradovy antipolitiky proto bylo hledání radikálnû odli‰n˘ch moÏností jednání, a sice takov˘ch, jeÏ by neakceptovaly oficiální, tzn. tehdy reálnûsocialistickou politiku, jeÏ ale zároveÀ nepropadaly politické rezignaci. Jejími prostfiedky mûly b˘t „civilní spoleãenská sebeobrana, nenásiln˘ odpor, trvání na dÛstojnosti a svobodû osoby, opozice jak proti hypertrofii státu, tak proti vojenskému a policejnímu aparátu, odpor proti revoluãním rétorikám, jejichÏ prostfiednictvím je neustále podporována centralistická moc“. Z pozice proto „nelze rekrutovat Ïádné (politické) pfiedvoje“ – srov. G. KONRAD, Antipolitik. Mitteleuropäische Meditationen, s. 8. Spí‰e je základem vytváfiení kulturní sítû „krouÏkÛ“ pfiátel a „paralelní spoleãnosti“; zamûfiuje se proti standardizovan˘m prvkÛm fieãi v silácké komunikaci, jde jí o „samostatné pouÏívání základních pojmÛ a zjemnûlou solidaritu s tûmi, ktefií se pohybují stejn˘m smûrem! – srov. Stimmungsbericht, s. 19. Pouze na této pÛdû totiÏ podle Konrada mÛÏe vznikat „nenepodbízivá kultura a tvofiivá samostatnost – srov. Antipolitik. Mitteleuropäische Meditationen, s. 202. 64 K tomu srov. napfiíklad Vaculíkovo stanovisko z úpln˘ch poãátkÛ normalizace, formulované a rozvíjené v létû roku 1969 v souvislosti se vznikem první protestní petice, tzv. Deseti body: „Pro na‰e pomûry a terén bude muset b˘t vypracována úplnû nová forma odboje, kterou nepfiítel nebude je‰tû znát.“ K tomu podrobnûji LUDVÍK VACULÍK, Nepamûti (1969 -1972), Praha 1998, s. 25-26. 65 Také u Václava Havla, podobnû jako u Konrada, reprezentovala nepolitická politika zvlá‰tní typ „kulturní“ a civilizaãní kritiky odcizeného Ïivota a pro moderní svût vÛbec charakteristického odpojení Ïivotních intencí a politického systému. Rozdíl byl v‰ak v Havlovû ‰iroké perspektivû mravní rekonstrukce spoleãnosti, smûfiující aÏ k pfiedstavû jakési existenciální revoluce – k tomu srov. VÁCLAV HAVEL, O lidskou identitu. Úvahy, fejetony, protesty, polemiky, prohlá‰ení a rozhovory z let 1969-1979, Praha 1990, s. 129.


uvod

23.1.2006

[ 212 ]

15:59

Stránka 212

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

2/2005

cÛ také rakouskou kulturnû produktivní K. und K. monarchii atd.), byla pfied rokem 1989 nepochybnû touha stfiední Evropu, vnímanou jako prostor hranic, zdí, zmafien˘ch ‰ancí a koneãn˘ch stanic, osvobodit pfiedev‰ím politicky, a poté, aÏ to bude moÏné, spojit s Evropou západní. Snad také kvÛli tomu vzbudila konstrukce Milana Kundery o únosu Evropy tak velkou pozornost. Dnes se v‰ak ve vût‰inû stfiedoevropsk˘ch zemí se stfiední Evropa promûnila v pouh˘ „historick˘ region“, ãasovû i prostorovû vÏdy velmi konkrétnû definovan˘ pfiedmût zájmu, v ideálnû typicky konstruovanou badatelskou perspektivu, pfiípadnû v prostfiedek transnacionálního kontextování a komparování historicky individuálních kulturních, politick˘ch a sociálních konstelací.


uvod

23.1.2006

15:59

Stránka 213

STUDIE A ESEJE

[ 213 ]

NOVÁ HLEDÁNÍ STARÉ RUSI SOUČASNÉ RUSKÉ BÁDÁNÍ O RUSI KYJEVSKÉHO A ÚDĚLNÉHO OBDOBÍ Jitka Komendová

A New Search for an Old Russia Contemporary Russian Research on the Kievan and “Partition” Periods of Russian History The aim of this study is to provide an elementary overview of contemporary Russian research on the history of Russia up until the 15th century and to present some of the issues to which contemporary Russian medieval studies is currently devoting itself. After a period of enforced isolation, Russian scholars in the 1990s began concerning themselves intensively with the methodologies used in Western medieval studies and has been trying to apply them to Eastern European historical material which Western medieval studies has heretofore – with rare exceptions – largely ignored. Following the establishment of democracy in academia, the need to revise the landscape of the history of the Russia of the Kievan and “partition” periods became apparent. However, due to the character of Russian sources, it is not possible in any simple way to transfer the methods used in working with Western medieval materials to the study of these periods. This is why the new historical fields have devoted themselves primarily to the 16th and 17th centuries, which provide the richest and most varied source materials. Although it is certain that Russian medieval studies has succeeded in overcoming the crisis it experienced in the 1990s, one of the central problems afflicting contemporary Russian and Western medieval studies remains: the absolute separation between research on the middle ages in Russia and in Western and indeed in Central Europe.

Stfiedovûká Rus nikdy nepatfiila k tématÛm, jimÏ by v ãeském vûdeckém prostfiedí byla vûnována velká pozornost. Pfiesto v prÛbûhu 20. století vznikly také ãeské práce, které obohatily poznání v˘chodoevropsk˘ch dûjin a kultury a nûkter˘m se dostalo i mezinárodního uznání. Za poslední pÛldruhé desetiletí v‰ak u nás mÛÏeme pozorovat naprost˘ odliv zájmu o problematiku star‰ích rusk˘ch dûjin a ztrátu orientace v ruské historiografii. Tato staÈ by mûla – neãiníc si nárok na úplnost – nabídnout základní vhled do souãasného ruského bádání o dûjinách


uvod

23.1.2006

[ 214 ]

15:59

Stránka 214

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

2/2005

Rusi do 15. století a pfiedstavit nûkteré problémy, jimÏ se souãasná ruská medievistika vûnuje. V ruské vûdû se pro v˘chodoslovansk˘ prostor prosadilo dlouhé pojetí stfiedovûku a jako pfiedmût rusistického medievistického bádání je vnímáno období aÏ do 17. století.1 Tato periodizace je v‰ak dána spí‰e tradiãním územ, oddûlením petrovské a popetrovské epochy od pfiedchozích dûjin, neboÈ 17. století bylo natolik specifické, Ïe je mÛÏeme spojit s minul˘mi staletími jen za cenu znaãného zjednodu‰ení. Celá epocha dûjin Rusi do poãátku Petrovy vlády b˘vá ãlenûna na tfii hlavní období: kyjevské (do poãátku 12. století), údûlné (12.-15. století) a moskevské (od vlády Ivana III. do konce 17. století). V sovûtské éfie byli vûdci takfika dokonale izolováni od v˘voje svûtové historiografie, západní historická produkce se dostávala do Sovûtského svazu jen ve velmi omezené mífie a se znaãn˘m zpoÏdûním, vûdecké cesty na západ témûfi nepfiicházely v úvahu.2 Aãkoli se uÏ v 60. letech zformovala moskevsko-tartuská sémiotická ‰kola, která dosáhla celosvûtového vûhlasu a zásadním zpÛsobem ovlivnila ve‰keré humanitní bádání,3 ruská medievistika zÛstávala s v˘jimkou nemnoh˘ch badatelÛ aÏ do perestrojky vûrná marxisticko-leninskému paradigmatu, pfiípadnû petrifikovanému pozitivismu. Po rozpadu sovûtského systému proto ve v˘chodní Evropû nastala pomûrnû v˘znamná éra bádání o nejstar‰ích dûjinách Rusi a mÛÏeme zde sledovat dva zcela odli‰né procesy. V ukrajinské vûdû byl oÏiven koncept národních dûjin, jenÏ na pfielomu 19. a 20. století formuloval Mychajlo Hru‰evskyj, a v˘raznou linii dne‰ní ukrajinské historiografie pfiedstavuje reinterpretace stfiedovûké Rusi v ukrajinském národnostním klíãi. Druh˘ proud smûfiuje k pfievzetí metodologií západní medievistiky a jejich aplikaci na materiál, jímÏ se západní badatelé aÏ na vzácné v˘jimky dosud nezab˘vali. Pro souãasnou ruskou vûdu je charakteristická pouãenost západní historiogra-

1 V ruském prostfiedí se s pojmem stfiedovûká Rus pracuje spí‰e v˘jimeãnû a pfievaÏuje oznaãení Stará (DrevÀaja) Rus. 2 Plastick˘ obraz pomûrÛ v sovûtské medievistice 40.-80. let nabízí ego-historie Arona Gureviãe, v níÏ se v‰ak autor zab˘vá v˘hradnû historickou vûdou orientovanou na studium západoevropského stfiedovûku: ARON JAKOVLEVIâ GUREVIâ, Istorija istorika, Moskva 2004. 3 Unikátnost sémiotiky v kontextu sovûtské vûdy spoãívá v její naprosté nezávislosti na marxistickoleninské doktrínû. Zásadní v˘znam má Lotmanovo bádání o obecn˘ch mechanismech kultury, pfiímo stfiedovûké kultufie se ale s v˘jimkou nûkolika dílãích studií nevûnoval. Podstatnû více se staroruskou problematikou zab˘val LotmanÛv kolega Boris A. Uspenskij. StûÏejní staÈ O sémiotickém mechanismu kultury J. M. Lotmana a B. A. Uspenského z roku 1971 vy‰la ãesky ve v˘boru Exotika. V˘bor z prací tartuské ‰koly, (ed.) TOMÁ· GLANC, Brno 2003, s. 36-58. V tomtéÏ v˘boru i studie BORISE A. USPENSKÉHO, Historie a sémiotika, s. 237-256, jeÏ byla poprvé publikována v roce 1988. Velmi cenn˘ je i jeho nárys dûjin ruského spisovného jazyka, zpracovan˘ v ‰irokém kontextu v˘voje ruské kultury: BORIS ANDREJEVIâ USPENSKIJ, Kratkij oãerk istorii russkogo litûraturnogo jazyka (XI-XIX vv.), Moskva 1994.


uvod

23.1.2006

15:59

JITKA KOMENDOVÁ

Stránka 215

STUDIE A ESEJE

[ 215 ]

fií. KdyÏ Aron Gureviã vydal v roce 1993 práci Historická syntéza a ‰kola Annales,4 seznamoval ruskou vûdeckou obec s tendencemi západoevropského dûjepisectví, jeÏ byly dosud v Rusku známé jen ve velmi omezené mífie. Dnes sám Gureviã upozorÀuje na skuteãnost, Ïe jeho kniha zcela zastarala, neboÈ v prÛbûhu 90. let byly do ru‰tiny pfieloÏeny v‰echny zásadní práce západoevropsk˘ch historikÛ druhé poloviny 20. století.5 Historická antropologie se – alespoÀ v deklarativní rovinû – plnû prosadila i v Rusku, jsou jí vûnovány konference, periodika,6 stala se souãástí studijních programÛ rusk˘ch univerzit.7 Jedním z univerzitních pracovi‰È, nejotevfienûj‰ích vÛãi nov˘m tendencím v historiografii a obecnû humanitním bádání, je Ruská státní humanitní univerzita v Moskvû. Otázkou v‰ak zÛstává, nakolik se podnûty západoevropské medievistiky podafií vyuÏít pro v˘zkum dûjin v˘chodní Evropy a zda ru‰tí badatelé pÛjdou jen cestou aplikace pfievzat˘ch metodologick˘ch postupÛ, ãi dokáÏí nalézt i nové cesty svûtové historické vûdy. Situaci v ruské historiografii postsovûtského období mÛÏeme s nadsázkou pfiirovnat k ruské recepci západní kultury na poãátku 18. století: Rusové se nyní velmi intenzivnû zajímají o západní vûdu, za co nejkrat‰í období se snaÏí dohnat léta izolace a vytûÏit ze Západu co nejvíce, takÏe jsou do ruského prostfiedí soubûÏnû pfiená‰eny jak smûry nové, tak i ty, které jiÏ v západní vûdû postupnû ustupují do pozadí. Dûjiny Rusi kyjevského a údûlného období pfiedstavují zajímav˘ historiografick˘ problém, neboÈ jejich studium bylo v sovûtské éfie velmi silnû zasaÏeno ideologick˘m diktátem, takÏe po nastolení demokratick˘ch pomûrÛ ve vûdû vyvstala potfieba zcela revidovat obraz tohoto dûjinného období. V. P. Darkeviã hovofií pfiímo o krizi koncepce pfiedmongolské Rusi.8 ZároveÀ ale právû na studium této epochy není moÏné jednodu‰e pfienést postupy a metody jiÏ etablované v západní historiografii a vypracované na materiálu západního stfiedovûku. Snahy zpracovat téma stfiedovûké Rusi

4 ARON JAKOVLEVIâ GUREVIâ, Istoriãeskij sintûz i ·kola „Annalov“, Moskva 1993. 5 ARON JAKOVLEVIâ GUREVIâ, Istorik u vûrstaka, Otûãestvûnnyje zapiski 5/2004, http://www.strana-oz.ru/?numid=20&article=939. 6 Zejména renomovaná roãenka Odissej. âelovûk v istorii, vycházející od roku 1989. 7 V ruské vûdû se setkáváme – podobnû jako v ãeském historiografickém diskurzu – s velmi rozkolísan˘m vymezením historické antropologie. Nestor ruské historické antropologie Aron Gureviã ji pojímá velmi ‰iroce jako ve‰keré bádání o ãlovûku v dûjinách, jiní se snaÏí oddûlit historickou antropologii od dûjin mentalit, mikrohistorie ãi dal‰ích metodologií, srov. MICHAIL MARKOVIâ KROM, Istoriãeskaja antropologija: Posobije k lekcionnomu kursu, http://www.countries.ru/antropology/krom. Za vzdálenou pfiedzvûst ruské historické antropologie b˘vá povaÏována práce BORISE ALEXANDROVIâE ROMANOVA, Ljudi i nravy Drevnûj Rusi: istoriko-bytovyje oãerki XI-XIII vv., Leningrad 1947. 8 VLADISLAV PETROVIâ DARKEVIâ, „Gradskije ljudi“ Drevnûj Rusi: XI-XIII vv., in: Kultura slavjan i Rus, (ed.) T. B. KÀazevskaja, Moskva 1998, s. 94. Darkeviã je jedním z nemnoha rusk˘ch medievistÛ, s jehoÏ prací se mohli seznámit ãtenáfii i v ãeském pfiekladu. Popularizující práce o lidech na cestách je v na‰em kontextu cenná tím, Ïe kromû u nás pomûrnû známého materiálu západoevropského uvádí i fiadu informací ze stfiedovûké Rusi, mongolské fií‰e apod. – srov. VLADISLAV PETROVIâ DARKEVIâ, Argonauti stfiedovûku, Praha 1984.


uvod

23.1.2006

[ 216 ]

15:59

Stránka 216

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

2/2005

napfiíklad v kontextu dûjin v‰edního dne ãi gender history9 naráÏejí na specifika ruského pramenného materiálu. Z kyjevského a údûlného období totiÏ vedle církevní literatury disponujeme pouze minimem svûtské literatury a v ní dominují historiografické texty (letopis, povesÈ – historické vyprávûní), zatímco prameny diplomatické povahy témûfi neexistují (z celého období pfiedmongolské Rusi se dochovalo pouh˘ch tfiiadvacet právních aktÛ) a zcela chybí texty osobního charakteru (korespondence apod.).10 Právû specifiky pramenÛ k ruskému stfiedovûku je dáno pfietrvávající v˘razné zamûfiení na událostní historiografii. Nové historické disciplíny pracují pfiedev‰ím s obdobím 16.-17. století, pro nûÏ existuje v˘raznû bohat‰í a pestfiej‰í pramenná základna.11 U rusk˘ch badatelÛ se mÛÏeme setkat i s vyjádfiením pochybností, zda je vÛbec antropologick˘ pohled na dûjiny Kyjevské Rusi moÏn˘.12 JiÏ tradiãnû se v ruské vûdû tû‰í velké pozornosti problematika politick˘ch dûjin stfiedovûké Rusi. V sovûtské éfie bylo ponofiení do událostní historiografie, zpracovávané s pozitivistickou dÛkladností, ãasto jednou z forem úniku od ideologick˘ch konstruktÛ, kter˘m se badatel nemohl vyhnout, pokud se chtûl pokusit byÈ o sebemen‰í míru zobecnûní.13 Z pfiedchozích desetiletí proto existuje fiada prací detailnû mapujících politické aktivity rurikovsk˘ch kníÏat kyjevského i údûlného období. JiÏ od 19. století v‰ak v ruské historiografii pfievaÏuje „optika vítûzÛ“ a vnímání silného centralizovaného státu jako v˘razné hodnoty v dûjinách, a tak stále pfietrvává nepomûr mezi v˘zkumem velk˘ch center (Kyjev, Novgorod, Vladimir, Moskva) a regionÛ, které se nedokázaly tak v˘raznû prosadit na politické mapû v˘chodní Evropy. Dodnes proto chybí moderní syntetizující zpracování fiady údûln˘ch kníÏectví (Tver, RjazaÀ apod.). V˘zkum politick˘ch dûjin zejména údûlného období Rusi rovnûÏ limituje skuteãnost, Ïe po rozpadu SSSR do‰lo k nepsanému rozdûlení dûjin stfiedovûké Rusi, a studiem oblastí, které leÏí na teritoriu dne‰ní Ukrajiny, se zab˘vá tak-

9 Hlavní pfiedstavitelkou gender history je v dne‰ní ruské vûdû NATALJA LVOVNA PU·KAREVA, Îen‰ãiny Drevnûj Rusi, Moskva 1989; TAÎ, âastnaja ÏizÀ Ïen‰ãiny: Nûvûsta, Ïena, ljubovnica: X – naãalo XIX veka, Moskva 1997; TAÎ, Gendûrnyje issledovanija: roÏdûnije, stanovlenije, metody i perspektivy, Voprosy istorii 6/1998, s. 76-86. 10 IGOR NIKOLAJEVIâ DANILEVSKIJ, Istoriãeskije istoãniki XI – XVII vekov, in: Istoãnikovûdûnije. Tûorija, istorija, metod. Istoãniki rossijskoj istorii, (edd.) I. N. Danilevskij, V.V. Kabanov, O. M. Medu‰evskaja, M. F. Rumjanceva, Moskva 2004, s. 171-317. 11 Politická antropologie, náboÏenská antropologie ãi gender history. Mechanismus epochálních zlomÛ v éfie Ivana IV. a období 17. aÏ 18. století byl jiÏ dfiíve zkoumán rusk˘mi sémiotiky. TémuÏ období se dlouhodobû také vûnuje Alexandr Michajloviã Panãenko, jeden z nejvût‰ích znalcÛ kultury stfiedovûké Rusi: O russkoj istorii i kulture, Sankt-Petûrburg 2000. V ãeském pfiekladu byla v 80. letech publikována jeho anal˘za jurodivství v knize DMITRIJ SERGEJEVIâ LICHAâOV, ALEXANDR MICHAJLOVIâ PANâENKO, Smích staré Rusi, Praha 1984. 12 MICHAIL MARKOVIâ KROM, Istoriãeskaja antropologija: Posobije k lekcionnomu kursu, http://www.countries.ru/antropology/krom. 13 Jako jiná „úniková“ oblast se mi jeví detailní filologické bádání o staroruském písemnictví bez pfiesahÛ do sféry mentality stfiedovûkého ãlovûka, tak jak bylo pûstováno napfiíklad na stránkách roãenky Trudy Otdûla drevnûrusskoj litûratury.


uvod

23.1.2006

15:59

JITKA KOMENDOVÁ

Stránka 217

STUDIE A ESEJE

[ 217 ]

fika v˘hradnû ukrajinská medievistika (zejména Haliãsko-volyÀské kníÏectví je nyní vnímáno jako zásadní etapa v dûjinách ukrajinské státnosti), zatímco údûlná kníÏectví z prostoru souãasného Ruska studují pfieváÏnû ru‰tí vûdci. Takové ãlenûní je pochopitelnû pro v˘zkum stfiedovûku zcela irelevantní a kontraproduktivní. Politické dûjiny by se mohly jevit jako nejménû problematická oblast v˘zkumu Rusi kyjevského a údûlného období.14 Tato bezproblémovost je ale pouze zdánlivá a vychází z pfiesvûdãení badatelÛ, Ïe metodologick˘ aparát, jímÏ disponují, umoÏÀuje z interpretací pfiedkládan˘ch stfiedovûk˘mi letopisci rekonstruovat skuteãné historické události. Vedle tradiãnû pojímaného studia politick˘ch dûjin v duchu událostní historiografie se v poslední dobû rozvíjí téÏ v˘zkum politicko-antropologick˘, zamûfien˘ na charakter panovnické moci na Rusi a poznání mentálního klimatu spoleãnosti, v níÏ mohlo vzniknout despotické samodûrÏaví. Studie tohoto typu se ov‰em soustfieìují pfiedev‰ím aÏ na období moskevské.15 Obecnû lze fiíci, Ïe historiografie orientovaná na politické dûjiny pro‰la na pfielomu 80. a 90. let nejmen‰ím „otfiesem“ a mÛÏeme zde sledovat nejv˘raznûj‰í kontinuitu s pfiedchozím bádáním. Odstranûním ideologick˘ch ‰ablon se dostalo do hluboké krize bádání o sociálních a ekonomick˘ch dûjinách stfiedovûké Rusi a vyvstala potfieba zcela nového zpracování této problematiky. Jedním z ústfiedních témat je diskuse o existenci feudalismu na Rusi (koncepci feudalismu na Kyjevské Rusi rozpracoval jiÏ ve 30. letech B. D. Grekov). PfiestoÏe mimo jiné Aron Gureviã uÏ po desetiletí trvá na uÏití pojmu feudalismus v˘hradnû pro západoevropské prostfiedí, stále je‰tû mnohdy pfieÏívá interpretace spoleãnosti Kyjevské Rusi jako feudální. Pro pfiedmongolské období pfiitom nedisponujeme Ïádn˘mi doklady o existenci lenních vztahÛ16 a interpretace Kyjevské Rusi jako feudálního státu nemá jiné odÛvodnûní neÏ v uãení o spoleãensko-ekonomick˘ch formacích.17 Odmítnutím konstruktu feudálních vztahÛ se odhalila zásadní bílá

14 Z celé fiady prací o politick˘ch dûjinách stfiedovûké Rusi uveìme alespoÀ: ANTON ANATOLJEVIâ GORSKIJ, Russkije zemli v XIII-XIV vv. Puti politiãeskogo razvitija, Moskva 1996. 15 Jako první zaãali studovat období Moskevské Rusi z hlediska politické antropologie v 80. letech ameriãtí badatelé: NANCY SHIELDS KOLLMANN, Kingship and Politics. The Making of the Muscovite Political System 1345-1547, Standford 1987; DANIEL HUGH KAISER, Symbol and Ritual in the Marriages of Ivan IV, Russian History 14/1987, s. 247-262. Zásadní v˘znam pro poznání charakteru panovnické moci na Rusi má fundamentální monografie: BORIS ANDREJEVIâ USPENSKIJ, Car i patriarch: Charizma vlasti v Rossii, Moskva 1998. Komparací vnímání panovníka v západní Evropû, Byzanci a na Rusi se t˘Ï autor zab˘vá v knize Car i imperator: pomazanije na carstvo i semantika monar‰ich titulov, Moskva 2000. 16 ANDREJ LVOVIâ JURGANOV, Katûgorii russkoj srednûvûkovoj kultury, Moskva 1998, s. 171. 17 Interpretace údûlného systému Rusi 12.-15. století jako feudální rozdrobenosti a odtud vypl˘vající velmi roz‰ífien˘ pojem období feudální rozdrobenosti nezmizel ani v 90. letech. O pfieÏívající strnulosti v pohledu na sociální pomûry ruského stfiedovûku mimo jiné svûdãí skuteãnost, Ïe vznikají práce, které dokazují neexistenci tfiídního boje v Kyjevské Rusi – IGOR VASILJEVIâ FROJANOV, DrevÀaja Rus. Opyt issledovanija istorii socialnoj i politiãeskoj borby, Moskva-SanktPetûrburg 1995


uvod

23.1.2006

[ 218 ]

15:59

Stránka 218

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

2/2005

místa v poznání sociálních a ekonomick˘ch dûjin Rusi: badatelé nejsou s to uspokojivû vymezit charakter vztahÛ kníÏete a ‰lechty, pomûr mobilní druÏiny a pÛdu drÏících bojarÛ, není znám mechanismus fungování mûstského shromáÏdûní vûãe a podíl rÛzn˘ch spoleãensk˘ch vrstev na nûm. Nejasnou zÛstává stratifikace venkovského obyvatelstva a povaha jeho závislosti atd.18 JiÏ dlouho se v ruské historiografii rovnûÏ vede spor o roli kupectva v Novgorodû, tedy zda z jejich ekonomicky silného postavení vypl˘vala i politická moc, nebo zda rozhodující silou v novgorodské spoleãnosti byli bojafii.19 Celkovû ale v 90. letech nastal odklon od studia sociálnû-ekonomick˘ch otázek stfiedovûké Rusi, na ãemÏ se jistû podílí i obecná únava z v˘razné preference této problematiky v pfiedchozích desetiletích, takÏe dominantu dne‰ního zájmu bezesporu pfiedstavuje kulturnû orientované bádání. Studium dûjin kultury bylo v pfiedchozích desetiletích rovnûÏ silnû zatíÏeno oficiální ideologií a v souãasné dobû prochází v˘raznou reinterpretací. Smrt Dmitrije Sergejeviãe Lichaãova v roce 1999 ukonãila celou éru v bádání o kultufie staré Rusi. Lichaãov vytvofiil ucelenou koncepci dûjin staroruské kultury a zásadním zpÛsobem pfiispûl k její popularizaci, av‰ak jeho opravdu mimofiádnû vlivné postavení v ruské vûdû vedlo k tomu, Ïe jeho pohled hrozil zkostnatût v oficiální normu.20 Ze stfiedovûké kultury byly v sovûtské éfie umûle vybírány pouze ty sloÏky, které nemûly souvislost se sakrálnem, resp. tak byly interpretovány. Naprostá deformace obrazu kultury stfiedovûké Rusi byla v sovûtské éfie spjata se jménem Borise Rybakova, kter˘ ve sv˘ch dílech rozpracoval koncept dvojvûfií a pohanské renesance 12. století.21 Vzhledem k velmi vlivnému postavení B. Rybakova v sovûtské archeologii se ocitl i tento obor na poãátku 90. let pfied nutností novû interpretovat masy materiálu z období pfiedstátního i kyjevského období.22 Pro sovûtskou ideologii bylo pravoslaví natolik „nebezpeãnou“ ideologií, Ïe se jako pfiijatelnûj‰í jevilo slovanské pohanství a ve vûdû

18 Souãasná ãeská medievistika se v podstatû vÛbec nezab˘vá sociálnû-ekonomick˘mi pomûry stfiedovûké Rusi, takÏe neexistuje ani zavedená ãeská terminologie pro jejich popsání. Hledání ãesk˘ch analogií pro sociální instituty a vztahy stfiedovûké Rusi jiÏ mÛÏe znamenat dezinterpretaci. 19 Politick˘ systém stfiedovûkého Novgorodu jako bojarskou republiku interpretuje V. L. Janin, kter˘ jiÏ víc neÏ pÛl století pracuje na archeologickém v˘zkumu Novgorodu (od roku 1962 stojí v ãele Novgorodské archeologické expedice): VALENTIN LAVRENËJEVIâ JANIN: Novgorodskije posadniki, Moskva 1962, 20032; T¯Î, Ja poslal tûbû gramotu..., Moskva 1998. Janinov˘m dlouhodob˘m oponentem je I. V. Frojanov, kter˘ se domnívá, Ïe dochází k pfieceÀování politické role bojarÛ v Novgorodû: I. V. FROJANOV, DrevÀaja Rus. Opyt issledovanija istorii socialnoj i politiãeskoj borby, s. 368. 20 Klíãové Lichaãovovy práce vy‰ly i v ãeském pfiekladu: DMITRIJ SERGEJEVIâ LICHAâOV, âlovûk v literatufie staré Rusi, Praha 1974; T¯Î: Poetika staroruské literatury, Praha 1975. 21 BORIS ALEXANDROVIâ RYBAKOV, Jazyãestvo Drevnûj Rusi, Moskva 1987. 22 JestliÏe Du‰an Tfie‰tík hovofií o nutnosti zásadní revize interpretace archeologického materiálu velkomoravského období – DU·AN T¤E·TÍK, Vznik Velké Moravy. Moravané, âechové a stfiední Evropa v letech 791- 871, Praha 2000, s. 8-9 –, pak v ruském prostoru je tato potfieba revize je‰tû mnohem palãivûj‰í.


uvod

23.1.2006

15:59

JITKA KOMENDOVÁ

Stránka 219

STUDIE A ESEJE

[ 219 ]

byl prosazován koncept elitní, lidu nepfiátelské kfiesÈanské kultury, stfietávající se s lidov˘m pohanstvím.23 Akcentace pohansk˘ch elementÛ na Rusi i po christianizaci mûla je‰tû jeden v˘znamn˘ rozmûr, a to ve sporu o pravost Slova o pluku Igorovû, které oficiální ruská vûda vnímala (a dosud vût‰inou vnímá) jako nejvelkolepûj‰í projev staroruského písemnictví a ústfiední dílo celé kultury stfiedovûké Rusi.24 Stfiedovûká duchovní kultura a problematika církve byly v sovûtském období tabuizovanou oblastí a v dne‰ní dobû proÏívají renesanci.25 Také v ãeském prostfiedí je duchovní kultura Rusi tématem, kterému je – pfii celkovû malém zájmu o v˘chodoevropské dûjiny – vûnována relativnû nejvût‰í pozornost. Na rozdíl od sociálních a ekonomick˘ch dûjin, kde dne‰ní ru‰tí badatelé mohou jen obtíÏnû a zfiídka navázat na star‰í historiografii, hraje v pfiípadû církevních dûjin podstatnou roli návrat k zásadním pracím o ruském pravoslaví z 19. a poãátku 20. století26 a k autorÛm ruské emigrace.27 Tento návrat v‰ak bohuÏel mnohdy b˘vá nekritick˘ a diskurz pravoslavné církve a historiografie se nûkdy dostávají do ostrého rozporu (je bûÏné, Ïe se s hagiografií pracuje jako s autentick˘m pramenem o Ïivotû a pÛsobení svûtce apod.). V posledním desetiletí vznikají cenné práce o stfiedovûké estetice28 a stfiedovûkém my‰lení (filozofie a teologie se jako samostatné obory ve stfiedovûké Rusi nerozvinuly),29 tedy o problémech hrubû zkreslovan˘ch ve star‰í historiografii marxisticko-leninskou ideologií.30

23 Z nov˘ch pohledÛ na pomûr kfiesÈanství a v˘chodoslovanského pohanství na Kyjevské Rusi srov. VLADIMIR JAKOVLEVIâ PETRUCHIN, DrevÀaja Rus: narod, kÀazja, religija, in: Iz istorii russkoj kultury, díl 1: DrevÀaja Rus, Moskva 2000, s. 235-323; VLADISLAV PETROVIâ DARKEVIâ, Jedinstvo i mnogoobrazije drevnûrusskoj kultury (konûc X-XIII vv.), Voprosy istorii 4/1997, s. 36-52. 24 Mûla-li b˘t obhájena datace Slova o pluku Igorovû do konce 12. století, pak bylo nutné vysvûtlit, jak se v díle vzniklém na kníÏecím dvofie dvû stû let po christianizaci mohly objevovat tak silné elementy pohanství a jak zde mohl b˘t zcela pominut kfiesÈansk˘ aspekt. Srov. Rybakovovo „vysvûtlení“: „Autor Slova pfiedjímá básníky renesance, ‰iroce vyuÏívající obrazy antického pohanství, a oÏivuje pro své posluchaãe rodnou pohanskou romantiku.“ – B. A. RYBAKOV, Jazyãestvo Drevnûj Rusi, s. 775. 25 Srov. fundamentální práci moskevského sémiotika: VLADIMIR NIKOLAJEVIâ TOPOROV, SvjatosÈ i svjatyje v russkoj duchovnoj kulture, díl 1: Pûrvyj vek christianstva na Rusi, Moskva 1995; díl 2: Tri vûka christianstva na Rusi (XII-XIV vv.), Moskva 1998. Obsáhlou studii o apokryfech roz‰ífien˘ch na stfiedovûké Rusi a edici tûchto textÛ obsahuje práce VLADIMIRA VLADIMIROVIâE MILKOVA, Drevnûrusskije apokrify, Sankt-Petûrburg 1999. 26 Zejména JEVGENIJ JEVSIGNùJEVIâ GOLUBINSKIJ, Istorija russkoj cerkvi, Moskva 1880. 27 ANTON VLADIMIROVIâ KARTA·EV, Oãerki po istorii russkoj cerkvi, díl 1, Paris 1959, Moskva 19912; GEORGIJ PETROVIâ FEDOTOV, Svjatyje Drevnûj Rusi, Moskva 1990. 28 VIKTOR VASILJEVIâ BYâKOV, Russkaja srednûvekovaja estetika XI-XVII veka, Moskva 19952; T¯Î, Duchovno-estetiãeskije osnovy russkoj ikony, Moskva 1995; T¯Î (ed.), ChudoÏestvenno-estetiãeskaja kultura Drevnûj Rusi XI-XVII veka, Moskva 1996. 29 MICHAIL NIKOLAJEVIâ GROMOV, VLADIMIR VLADIMIROVIâ MILKOV, Idûjnyje tûãenija drevnûrusskoj mysli, Sankt-Petûrburg 2001. 30 Dnes se obvykle „taktnû“ mlãí o tom, Ïe také LichaãovÛv klíãov˘ termín literární etiketa, kter˘ se v‰eobecnû roz‰ífiil a dodnes je uÏíván jako základní pojem pro vymezení specifik stfiedovûké literatury, je spjat s pfiedstavou o roli umûní v prosazování feudálního fiádu na Rusi.


uvod

23.1.2006

[ 220 ]

15:59

Stránka 220

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

2/2005

Principiálnû nov˘ pohled na kulturu stfiedovûké Rusi pfiedloÏil Andrej Lvoviã Jurganov v monografii Kategorie ruské stfiedovûké kultury.31 Tak nápadná aluze na knihu Arona Gureviãe mÛÏe b˘t v˘sledkem buì epigonství, nebo polemiky. Jurganovova práce pfiedstavuje variantu polemickou, protoÏe tento autor jiÏ patfií do jiné generace, pouãené z Gureviãov˘ch v˘zkumÛ i studia západní historiografie. Badatel pfiejímá tezi postmoderny, Ïe neexistuje Ïádná realita mimo pramen, a oceÀuje postmoderní kritiku dosavadního modernizujícího pfiístupu k minulosti.32 Jinak se ale od postmoderny distancuje a svou práci pokládá za souãást historické fenomenologie. V návaznosti na A. F. Loseva hovofií o historii jako o sebeuvûdomûní a zdÛrazÀuje rozpor „skuteãn˘ch“ faktÛ a „faktÛ vûdomí“.33 Objektem historického poznání je podle Jurganova samotn˘ historick˘ pramen jako realizovan˘ produkt lidské psychiky. Gureviã v Kategoriích stfiedovûké kultury34 navrhuje studium evropské kultury pomocí univerzálních kategorií lidského vûdomí (ãas, prostor, zmûna, pfiíãina, osud, vztah mezi smyslov˘m a nadsmyslov˘m, vztah ãástí k celku apod.). „Univerzální pojmy jsou v kaÏdé kultufie mezi sebou spjaty, vytváfiejí jist˘ ‚model svûta‘, onu ‚síÈ soufiadnic‘, jejichÏ prostfiednictvím lidé vnímají skuteãnost a sestrojují obraz svûta, existující v jejich vûdomí.“35 Tato teoretická v˘chodiska Gureviã konkretizoval na materiálu kultury západoevropského stfiedovûku a studoval kategorie prostoru, ãasu, zákona, bohatství, práce ve vûdomí tehdej‰ích lidí. Andrej Lvoviã Jurganov upozorÀuje na nedostatky, resp. rizika Gureviãova pfiístupu k minulosti. Gureviãova síÈ koordinát se mu jeví jako pfiíli‰ obecná, ahistorická a pfiíli‰ „na‰e“: souãasn˘ historik nachází tyto pojmy hotové ve vlastním my‰lení a aplikuje je zvnûj‰ku na cizí kulturu.36 Namísto toho Jurganov zdÛrazÀuje nezbytnost vymezit jedineãné kategorie, které hrály zásadní roli v my‰lení ãlovûka konkrétní kultury, vycházejí v˘hradnû z textÛ studované epochy, ale jsou zcela cizí dne‰ní dobû. Navzdory v˘hradám vÛãi Gureviãovû bádání se Jurganov domnívá, Ïe oba zastávají rÛzné, ov‰em rovnoprávné cesty kategoriální anal˘zy.37

31 ANDREJ LVOVIâ JURGANOV, Katûgorii russkoj srednûvekovoj kultury, Moskva 1998. 32 A. L. JURGANOV, Katûgorii russkoj srednûvekovoj kultury, s. 7-8. 33 Jako jeden z nejv˘mluvnûj‰ích pfiíkladÛ Jurganov uvádí, Ïe objektivní fakt zavraÏdûní sv. Borise Jaroslavem Moudr˘m nemûl pro stfiedovûkého ãlovûka Ïádn˘ v˘znam, neboÈ do jeho povûdomí proniklo zavraÏdûní sv. Borise a Gleba Svjatopolkem Hanebn˘m – A. L. JURGANOV, Katûgorii russkoj srednûvekovoj kultury, s. 9. 34 ARON JAKOVLEVIâ GUREVIâ, Kategorie stfiedovûké kultury, Praha 1978. Rusk˘ originál Katûgorii srednûvekovoj kultury, Moskva 1972. 35 A. J. GUREVIâ, Kategorie stfiedovûké kultury, s. 16. 36 Z tûchto pozic kritizoval Gureviãe jiÏ jeho pfiítel L. M. Batkin. Gureviã obhajuje svou kategoriální anal˘zu stfiedovûké kultury na základû kázání Bertholda ¤ezenského – A. J. GUREVIâ, Istorija istorika, s. 234-237. 37 A. L. JURGANOV, Katûgorii russkoj srednûvekovoj kultury, s. 22-24.


uvod

23.1.2006

15:59

JITKA KOMENDOVÁ

Stránka 221

STUDIE A ESEJE

[ 221 ]

Ústfiední problém kategoriální anal˘zy podle Jurganova spoãívá v neterminologiãnosti stfiedovûké ru‰tiny, takÏe vût‰inu stfiedovûk˘ch pojmÛ nelze pfiímo pfiekódovat do metajazyka souãasné vûdy. Jurganov soustfieìuje svou pozornost na pomûr ãlovûka ke kfiesÈanství (kategorie kfiesÈanská víra a pravda), charakter vlastnictví („odkázat“ a „udûlit“), základy ruského despotického samodûrÏaví (kategorie BÛh a rab boÏí, vladafi a otrok), dále kategorie ãasu a místa v kontextu Posledního soudu. Eschatologická oãekávání jsou pro Jurganova tématem par excellence, neboÈ pronikala v‰echny sféry bytí stfiedovûkého ãlovûka. V práci v˘raznû pfievaÏuje zájem o období moskevské (zejména fenomén opriãniny a církevního rozkolu), ale pozornost je vûnována také epo‰e kyjevské a údûlné. Jurganov se zab˘vá nesmírnû ‰irok˘m spektrem otázek od pomûru stfiedovûkého ãlovûka k Bohu pfies sociální a ekonomická témata aÏ po politick˘ systém Rusi, pfiiãemÏ tato tradiãní klasifikace v Kategoriích ztrácí na v˘znamu, neboÈ v‰echna odvûtví lidské existence se navzájem propojují v jeden celek. Autor k tomu vyuÏívá masy písemn˘ch pramenÛ nejrÛznûj‰í povahy a vedle nich i sfragistick˘ materiál. V˘sledkem je velkolep˘ obraz stfiedovûké Rusi, místy i s naznaãen˘mi pfiesahy do západní Evropy, av‰ak na to, v jak ‰iroké a obtíÏnû uchopitelné problematice a v jak dlouhém období (11.-17. století) se Jurganov pohybuje, je tón Kategorií nûkdy vskutku aÏ pfiíli‰ apodiktick˘ (fiada tvrzení má proklamativní, nikoli argumentovan˘ charakter). V˘chodiskem Jurganovova bádání byla pfiedstava o nutnosti abstrahovat pfii studiu jiné epochy od hodnotového systému dne‰ního badatele. Ze závûreãné zmínky o tom, Ïe autor bude v nejbliωí dobû v historicko-fenomenologickém bádání o ruské kultufie pokraãovat, lze vyvodit, Ïe pfiedstavené kategorie jsou jen ãástí z celkového spektra kategorií kultury stfiedovûké Rusi. Av‰ak otázka místa analyzovan˘ch kategorií v hodnotovém systému ãlovûka stfiedovûké Rusi zÛstala v Kategoriích ruské stfiedovûké kultury nezodpovûzena. JurganovÛv kolega z Ruské státní humanitní univerzity, Igor Nikolajeviã Danilevskij, je autorem netradiãního zpracování dûjin Rusi kyjevského a údûlného období, koncipovaného jako pfiedná‰kov˘ kurz a vydaného ve dvou navazujících monografiích Stará Rus oãima souãasníkÛ a potomkÛ38 a Ruské zemû oãima souãasníkÛ a potomkÛ (12. -14. století).39 Pod nenápadn˘mi názvy se skr˘vají mimofiádnû inspirativní práce, zaloÏené na precizní anal˘ze pramenného materiálu a pfiedkládající nové pohledy na známé události stfiedovûké Rusi.

38 IGOR NIKOLAJEVIâ DANILEVSKIJ, DrevÀaja Rus glazami sovremennikov i potomkov (IXXII vv.), Moskva 1998, 20012. 39 IGOR NIKOLAJEVIâ DANILEVSKIJ, Russkije zemli glazami sovremennikov i potomkov (XIIXIVvv.), Moskva 20012.


uvod

23.1.2006

[ 222 ]

15:59

Stránka 222

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

2/2005

Zatímco z dosavadních prací, zamûfien˘ch na politické události, se zejména údûlné období Rusi jeví jen jako epocha neustál˘ch válek mezi jednotliv˘mi rurikovsk˘mi kníÏaty a zápasÛ se Zlatou Hordou, Danilevskij se od tohoto pfiístupu hned zpoãátku distancuje a tvrdí, Ïe to, co se „objektivnû“ stalo, nás nezajímá. Na rozdíl od Jurganovovy kategorické dikce si Danilevskij pomáhá v definování svého pohledu na historii nadsázkou: „Napfiíklad nás tûÏko bude vzru‰ovat fakt, Ïe se kdysi, asi pfied 227 000 stfiedními sluneãními dny, pfiibliÏnû na prÛseãíku 54° s.‰. a 38° v.d. na relativnû nevelkém území (cca 9,5 km2), ohraniãeném ze dvou stran fiekami, shromáÏdilo nûkolik tisíc pfiedstavitelÛ biologického druhu Homo sapiens, ktefií se bûhem nûkolika hodin s pomocí rÛzn˘ch pomÛcek navzájem pobili. Ti, ktefií zÛstali naÏivu, se pak roze‰li: jedna skupina se vydala na jih, druhá na sever. […] A pfiitom obecnû vzato právû toto probûhlo ,ve skuteãnosti‘, objektivnû na Kulikovû poli.“ Pro Danilevského je mnohem dÛleÏitûj‰í, za koho se tito lidé pokládali, kvÛli ãemu se snaÏili navzájem zabít, jak hodnotili v˘sledky této události: „Nás vzru‰uje spí‰e to, co se odehrávalo v jejich hlavách, nikoli to, co se odehrávalo ‚ve skuteãnosti‘.“40 JiÏ z tohoto lehce ironického tónu úvodu je zfiejmé, Ïe autor ve své práci nehodlá dále h˘ãkat m˘ty o „velk˘ch meznících“ rusk˘ch dûjin, ale rozhodnû je mu cizí laciné bofiení star˘ch m˘tÛ ve jménu konstruování nov˘ch.41 Danilevskij se hlásí k antropologickému pohledu na dûjiny, ale jak jiÏ bylo nastínûno v˘‰e, uplatnûní tohoto pfiístupu je silnû determinováno charakterem pramenÛ. V prvním svazku tak zcela chybí personálie, konkrétní lidé. Autor se zde dot˘ká snad aÏ pfiíli‰ velkého spektra problémÛ (geneze IndoevropanÛ, BaltoslovanÛ a v˘chodních SlovanÛ, zformování staroruského státu, charakter moci ve staré Rusi, pohanské tradice a kfiesÈanství na Rusi, pfiedstavy ãlovûka staré Rusi o pfiírodû, ãlovûku a spoleãnosti), takÏe nûkteré kapitoly jsou komponovány spí‰e jako nastolení otázky a mozaika citátÛ z pramenÛ a historiografie. Druh˘ svazek je tematicky uωí, ale díky tomu kompaktnûj‰í: z celého údûlného období si autor zvolil jen nûkolik problémÛ, na nichÏ mÛÏe detailnûji uplatnit svou metodu. Pozornost je koncentrována na osobnosti Andreje Bogoljubského, Alexandra Nûvského, Michaila Tverského, Ivana Kality a Dmitrije Donského. Danilevskij mimo jiné vystupuje proti sovûtsk˘m vulgarizujícím pohledÛm na vztah pravoslavné církve a Zlaté Hordy,42 nov˘m pfieãtením zdánlivû jiÏ v‰eobecnû zná-

40 I. N. DANILEVSKIJ, Russkije zemli, s. 5-6. 41 Pro 90. léta je symptomatická obrovská popularita prací Lva Gumiljova, spí‰e svérázného myslitele neÏ historika, za sovûtského reÏimu tvrdû perzekvovaného, kter˘ bojoval s ãernou legendou „tatarskomongolského jha“ na Rusi a vytvofiil nov˘ „svûtl˘“ m˘tus symbiózy RusÛ a stepních národÛ: LEV NIKOLAJEVIâ GUMILJOV, DrevÀaja Rus i Velikaja stûp, Moskva 1992; T¯Î, âornaja legenda. Druzja i nedrugi Velikoj stûpi, Moskva 1994; T¯Î, Ritmy Jevrazii. Epochi i civilizacii, Moskva 1993. 42 Srov. ISAAK URIELEVIâ BUDOVNIâ, Ob‰ãestvenno-politiãeskaja mysl Drevnûj Rusi XI-XIV vv., Moskva-Leningrad 1960.


uvod

23.1.2006

15:59

JITKA KOMENDOVÁ

Stránka 223

STUDIE A ESEJE

[ 223 ]

m˘ch pramenÛ vyvrací mnohé tradiãní interpretace historick˘ch událostí, napfiíklad tezi o údajnû velk˘ch, rozhodujících bitvách na Nûvû a âudském jezefie. Autor hovofií o druhém zrození personální historie a zdÛrazÀuje, Ïe jeho cílem není zachycení „Ïivota v˘jimeãn˘ch lidí“, n˘brÏ poznání sociálního kontextu, v nûmÏ se vytváfiel jejich obraz. Hledá odpovûì na otázku, proã se urãité osoby staly, pfiípadnû nestaly symboly historického sebeuvûdomûní. Dodnes není zcela zfiejm˘ mechanismus fungování historické pamûti, a Danilevského proto zajímá, kde konkrétnû se místa pamûti pfiedkÛ a dne‰ních lidí shodují, nebo naopak principiálnû li‰í a proã. Zejména kapitoly zachycující v˘voj hodnocení kníÏete Alexandra Jaroslaviãe Nûvského (od nepfiíznivé interpretace souãasníky pfies obraz ochránce pravoslaví aÏ po m˘tus obránce zemû pfied cizími agresory, hojnû vyuÏívan˘ carskou i stalinskou propagandou) pokládám v tomto ohledu za vrcholnou pasáÏ celé knihy. Ani v údûlném období v‰ak je‰tû nemÛÏeme nahlédnout do Ïivota a my‰lení konkrétních lidí. Rozpoznáváme sice urãité dominanty mentality ãlovûka stfiedovûké Rusi, ov‰em spolu s Danilevsk˘m se pohybujeme jen v nejelitnûj‰ích vrstvách spoleãnosti stfiedovûké Rusi, v prostfiedí kníÏat a intelektuálÛ, a o obraze svûta niωích vrstev spoleãnosti (natoÏ o Ïivotû a my‰lení jednotliv˘ch lidí) nevíme nic. Na pracích I. N. Danilevského a A. L. Jurganova (aniÏ by tím mûly b˘t sniÏovány v˘sledky bádání dal‰ích rusk˘ch medievistÛ) jsem se pokusila nastínit nové cesty, kter˘mi se vydává zkoumání stfiedovûké Rusi v souãasném Rusku. Práce zcela prosté reliktÛ marxisticko-leninské doktríny, inspirované západní metodologií, ale tvÛrãím zpÛsobem ji pfietváfiející pro rusk˘ materiál, ukazují, Ïe ruská medievistika jiÏ dokázala vykroãit z krize poãátku 90. let. Domnívám se, Ïe jeden z ústfiedních problémÛ souãasné ruské i západní medievistiky lze spatfiovat jinde, v pfietrvávajícím naprostém oddûlení studia stfiedovûké Rusi a západní, resp. stfiední Evropy. Nejde o hledání dílãích, vnûj‰ích analogií a rozdílÛ. Navíc musíme poãítat s okolností, Ïe vzhledem ke specifiãnosti ruské pramenné základny zfiejmû nikdy nedokáÏeme v souvislosti s dûjinami Rusi analyzovat fiadu problémÛ, jeÏ jsou intenzivnû studovány v západoevropském stfiedovûku. Ale pokud historická vûda na komparaci zcela rezignuje a v˘zkum v˘chodoslovanské problematiky nebude zaãlenûn do celkového rámce Evropy, nebude moÏné (vûcnû, nikoli proklamativnû) odpovûdût, zda ve v˘chodoevropském stfiedovûku studujeme jen tamní, ponûkud exotické kuriozity, nebo zda máme pfied sebou integrální souãást kultury a dûjin stfiedovûké Evropy.


uvod

23.1.2006

[ 224 ]

15:59

Stránka 224

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

2/2005


diskuse_rozepre_2_2005

ZDENĚK R. NEŠPOR

23.1.2006

15:56

Stránka 225

DISKUSE A ROZEPŘE [

225 ]

DISKUSE A ROZEPŘE


diskuse_rozepre_2_2005

23.1.2006

[ 226 ]DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

15:56

Stránka 226

2/2005


diskuse_rozepre_2_2005

23.1.2006

15:56

Stránka 227

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 227 ]

K ČEMU JE ANTROPOLOGIZACE HISTORIE? NĚKOLIK POZNÁMEK KE KONTRAPRODUKTIVNÍ POLARIZACI POZNÁVACÍCH ZÁJMŮ V HUMANITNÍCH VĚDÁCH1 Maren Lorenzová

What is the Anthropologization of History Good for? A Few Comments on the Counterproductive Polarization of Cognitive Interests in Humanities This contribution aims to review the axiomatic premises of neurophysiology, psychoanalysis and deconstructionism (in their most extreme forms), and to discuss correspondences and differences in the concepts of humanness on which they are based. This discussion will reveal the high degree of similarity in these underlying concepts. Both sociobiology and psychoanalysis in effect negate human free will to a great extent with their explanations of behaviour as the result of a limited repertoire of basic drives or biochemically regulated patterns. Deconstructionism, on the other hand, while seeming to reject this approach, is in fact ultimately also grounded in psychoanalytical axioms. On this basis, the value of further pursuing these epistemological paths appears questionable. If work is oriented around recognising the limits of the explainable, in the sense of a classic hermeneutic circle, then it would seem more useful to return to more modest goals, which can only be realised within the context of comprehensive historical and cultural contextualisation. The processes in which human patterns of interpretation and action emerge and are transformed can be reduced neither to “unconscious” drives nor to the autonomous perception of the body by a subject, and nor can they be interpreted as mere de-materialised language.

1 Následující úvahy vze‰ly z m˘ch v˘zkumÛ k dûjinám tûla a v rÛzn˘ch variantách zaznûly pfied kritick˘mi posluchaãi z fiad pfiírodních i humanitnich vûdcÛ a poté byly nûkolikrát pfiepracovány. Za v‰echny plodné diskuse zde dûkuji. Tento ãlánek pÛvodnû vy‰el v Historische Anthropologie 11/2003, s. 415-434, pod titulem Wozu Anthropologisierung der Geschichte? Anmerkungen zur kontraproduktiven Polarisierung der Erkenntnisinteressen in den Geisteswissenschaften. Do ãe‰tiny ho pfieloÏil Pavel Himl.


diskuse_rozepre_2_2005

[ 228 ]

23.1.2006

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

15:56

Stránka 228

2/2005

Poznámka úvodem Historická vûda je „vûda zku‰enostní“.2 Tento ne zcela nov˘ poznatek Reinharta Kosellecka jedním slovem popisuje metodické dilema na‰eho oboru. Ke stejnému závûru dospûl nedávno po polemice s postmoderním a neotradiãním kulturním dûjepisem Norbert Schindler.3 Podle Kosellecka s sebou zmûna zku‰eností badatelÛ nese potfiebu obmûnit nebo pfiinejmen‰ím roz‰ífiit metody; zku‰enosti nejsou pouze promûnlivé, ale souãasnû také rÛznorodé. Koselleck tento problém obe‰el tím, Ïe neurãitû konstatoval lapidární existenci urãitého „spoleãného antropologického minima“. Nepopiratelné v‰ak je, Ïe minulosti mohou b˘t z rÛzn˘ch perspektiv nejen kladeny rÛzné otázky, n˘brÏ Ïe z rÛzn˘ch pojetí svûta a ãlovûka mohou b˘t také odvozeny odli‰né odpovûdi. S historií se vÏdy provozovala politika. Historické argumenty v‰ak neodráÏejí pouze národní cítûní nebo náboÏenské normy, ale také ten kter˘ pfiírodovûdn˘ mainstream.4 Vzhledem k neustále pfietrvávajícímu problému objektivace a v neposlední fiadû i k rostoucím ekonomick˘m tlakÛm se historie a kulturní vûdy nechávají stále více napínat na mûfiítka pfiírodovûdné empirie, aby obhájily své metody.5 Závislost této empirie na historick˘ch podmínkách v‰ak na druhé stranû v podstatû není zpochybÀována.6 Je s podivem, Ïe v diskusi o teoretick˘ch v˘chodiscích nového dûjepisectví, vedené jiÏ nûjakou dobu v ãasopise Historische Anthropologie, pfiiblíÏení mezi ním a bio-vûdami dosud nebylo zohlednûno.7 Pfiitom právû v humanitních vûdách je platnost „pfiíro-

2 REINHART KOSELLECK, Erfahrungswandel und Methoden Wechsel. Eine historischanthropologische Skizze, in: T˘Ï, Zeitschichten. Studien zur Historik. Mit einem Beitrag von HansGeorg Gadamer, Frankfurt am Main 2000, s. 27-77. PoukaÏme zde zvlá‰tû na „semantische Vorbemerkung“, s. 27-31. 3 NORBERT SCHINDLER, Vom Unbehagen in der Kulturwissenschaft. Eine Polemik, Historische Antropologie 10/2002, s. 276-294, zde s. 293n. 4 Vliv telegrafické a elektronické revoluce na jazyk a na koncepty nûmeckého dûjepisectví kolem roku 1900 jsou právû zkoumány, srov. ALESSANDRO BARBERI, Nietzsche, Freud, Saussure. Eine historische und epistemologische Transformation des Historischen um 1900, in: Questionable Returns, hrsg. von A. Bove, Wien 2002, on-line publikaci srov. www.ivm.at/publ-jvc/jc-1207.pdf. 5 K tomu srov. ROLAND BENEDIKTER, Das Verhältnis zwischen Geistes-, Natur- und Sozialwissenschaften, in: Wie kommt die Wissenschaft zum Wissen?, hrsg. von Theo Hug, Baltmannsweiler 2001, s. 137-159. Na s. 137 ale autor zároveÀ konstatuje „podprahovou vzájemnou asimilaci“ jednotliv˘ch vûd. 6 Srov. v˘klady AUGUSTA NITSCHKEHO, Naturwissenschaftliche Erklärungen innerhalb der Kulturgeschichte, in: Kulturgeschichte heute, hrsg. von Wolfgang Hardtwig, Hans-Ulrich Wehler, Göttingen 1996, s. 316-333. Podobného zamûfiení je i mnoho Nitschkeho prací k dûjinám tûla a pohybu. 7 Srov. HANS MEDICK, Quo vadis Historische Anthropologie? Geschichtsforschung zwischen Historischer Kulturwissenschaft und Mikro-Historie, Historische Anthropologie 9/2001, s. 78-92, a následnou repliku WOLFGANGA SOFSKÉHO, Systematische und historische Anthropologie. Adnoten zu Hans Medicks: „Quo vadis Historische Antropologie“, Historische Anthropologie 9/2001, s. 457-461. N. SCHINDLER, Unbehagen, s. 284, se tohoto aspektu alespoÀ dot˘ká, kdyÏ reaguje na „ne zcela nejnovûj‰í lákání“ naturalizace u Sofského.


diskuse_rozepre_2_2005

MAREN LORENZOVÁ

23.1.2006

15:56

Stránka 229

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 229 ]

dovûdn˘ch skuteãností“ ve vztahu ke zdánliv˘m danostem jako napfiíklad fyziologii a psychosomatice nebo Ïivotu a smrti naprosto pfieceÀována.8 Aãkoli právû historikové dobfie znají – a zkoumají – pomíjivost „pravd“, pfiekvapuje, s jakou samozfiejmostí je souãasné pfiírodovûdecké vûdûní povy‰ováno na ultima ratio a jak ãasto se stává souãástí argumentace, aniÏ by tento pohled byl historizován. Dnes je to v˘zkum mozku, kter˘ vede pfiedev‰ím s filozofií spor o tom, zda bude brzo s koneãnou platností zodpovûzena stará otázka po vzniku lidského vûdomí.9 Na rozdíl od karteziánské filozofie chápe neurofyziologie vûdomí jako fenomén, kter˘ vzniká na základû vysoce specializovan˘ch spojovacích neuronÛ, které synchronizují a autoreflexivnû propojují nervová dráÏdûní rÛzn˘ch oblastí mozku. Vznik vûdomí tak mÛÏe b˘t v tûchto kategoriích (neurony, elektrick˘ náboj) popsán, nikoli v‰ak lokalizován. V kulturních a humanitních vûdách se na druhé stranû tû‰í uznání názory, které v bio-vûdách platí za pfiekonané. Ten, kdo se napfiíklad vysmívá ranû novovûk˘m zprávám o kojících muÏích, mûl by se v odborn˘ch lékafisk˘ch a veterinárních periodicích informovat o tom, s jakou samozfiejmostí se oba obory dívají na podobné tabuizované jevy.10 Koho by v‰ak napadlo, Ïe muÏi a Ïeny mají organicky a biochemicky tutéÏ schopnost kojit, kdyÏ kojení pfiece symbolizuje matefiskou pra-funkci? Zde se ukazuje, jak zásadní mÛÏe ze spoleãenského hlediska b˘t dekonstrukce biologick˘ch „skuteãností“. Dokonce i takovéto elementární stereotypy, dÛleÏité pro formování sociálního prostoru a rozdûlení rolí v nûm, tak mají spoãívat na pfiedpokladech a axiomatick˘ch definicích, jeÏ souvisejí s promûnliv˘mi spoleãensk˘mi normami a jsou jen domnûle „pfiirozené“. Platnost základních pfiedpokladÛ o „podstatû ãlovûka“ byla v posledním dvacetiletí zásadnû zproblematizována. Politice a vûdû se pÛsobnost takov˘chto iritací zdá b˘t natolik nebezpeãná, Ïe

8 Konkrétní nebezpeãí nedávno demonstrovali dva historici medicíny HANS-PETER BECKBORNHOLDT, HANS-HERRMANN DUBBEN, Der Schein der Weisen. Irrtümer und Fehlurteile im täglichen Denken, Hamburg 2001, pfiedev‰ím poslední kapitola. Srov. rovnûÏ rozhovor s obûma autory v Die Zeit: http://www.zeit.de/2002/01/Wissen/2002/01_m-interview_ medi.html. Klasické dílo pfiedstavuje THOMAS S. KUHN, The Natural and the Human Sciences, in: The Interpretive Turn. Philospohy, Science, Culture, (edd.) David R. Hiley, James F. Bohman, Richard Shustermann, Ithaca-New York 1991, s. 17-24, pfiedev‰ím s. 22n., kde autor nahrazuje svÛj klíãov˘ pojem paradigma pojmem „hermeneutic base“, protoÏe jeho v˘znamové pole je totoÏné s interpretací v humanitních vûdách. 9 Srov. ãlánek Thomase Assheuera v Die Zeit 39/2002 o nevefiejné konferenci Dortmundské univerzity Was macht eine Lebensform human? Geistes- und naturwissenschaftliche Perspektiven (záfií 2002): Im Labyrinth der Synapsen. Was macht den Menschen zum Menschen? Ein Streit zwischen Hirnforschern und Philosophen: http://www.zeit.de/2002/39/Wissen/200239_kongress.html. 10 Vzniku vazby, vedoucí k vytváfiení hormonu mléãné produkce, tak zabraÀuje nedostateãná emocionální pfiipravenost spolu s chybûjícím mechanick˘m dráÏdûním bradavek. K tomu podrobnû OTMAR TONZ, Curiosa zum Thema Brusternährung. Von stillenden Vätern, bärtigen Frauen und saugenden Greisen: http://www.saez.ch/pdf/2000/2000-20/2000-20-438.pdf, nebo Schweizeirsche Ärztezeitung 81/2000, s. 1058-1063.


diskuse_rozepre_2_2005

[ 230 ]

23.1.2006

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

15:56

Stránka 230

2/2005

dochází k postupné emocionalizaci a polarizaci debaty o posledních „entitách“ a údajn˘ch „antropologick˘ch univerzáliích“. V dûjepisectví v‰ak tato kontroverze probíhá nanejv˘‰ mezi fiádky.11 Pro názornost nejprve uvedeme nûkolik pfiíkladÛ rÛzn˘ch, uvnitfi historiografie ukryt˘ch pojetí ãlovûka. Poté krátce pfiedstavíme nûkolik pfiístupÛ cizích disciplín, které se jiÏ dlouhou dobu zab˘vají pojetím tûla a z nûj odvozen˘m pojetím ãlovûka a které nacházejí stále vût‰í uplatnûní i v historickém bádání. Zamûfiíme se pfiedev‰ím na jejich axiomy. Pfii klasifikaci jednotliv˘ch teorií je tfieba zohlednit, Ïe mají zcela odli‰né cíle. Zatímco jednûm jde o odhalení antropologick˘ch konstant, tedy podobností a spoleãn˘ch rysÛ, druhé se snaÏí o historizaci zdánlivû dan˘ch entit tím, Ïe sledují zmûnu v rámci zpÛsobÛ Ïivota a sebepojímání spoleãností. Následující fiádky mají ukázat, Ïe kategorie esencialismu a konstruktivismu, uÏívané ãasto coby opaãné póly, nejsou ani pfiesné, ani uÏiteãné. Místo toho se text zasazuje za „novou skromnost“ pfii hledání „posledních vûcí“, která v‰ak nemá b˘t chápána jako „pochybn˘ hodnotov˘ relativismus“. V˘tka relativismu, ãasto zamûÀovaného s pfiehnanou politickou korektností, se coby nástroj polemiky objevuje stále znovu.12 Je‰tû nedávno ji v ãasopise Historische Anthropologie uÏil sociolog Wolfgang Sofsky.13 Pfii mé dlouholeté práci s konstruktivistick˘mi pfiístupy se mi nikdy nedostal do ruky text, kter˘ by byÈ v kondicionálu spojoval sociální konstrukci jistého lidského chování a jeho etickou legitimitu (pokud je nûco moÏné a dlouhou dobu bûÏné, pak je to nutnû také dobré). Sofsky oznaãuje „tento politicky korektní kulturní relativismus za následek kvietismu“ a jako pfiíklady uvádí mimo jiné „trest smrti“, „rasistické ãistky“ a ritualizované sexuální násilí.14 Proti údajn˘m morálním relativizátorÛm se jako umlãujícího argumentu s oblibou uÏívá také ‰oa nebo muãení.15

11 K tomu srov. H. MEDICK, Quo vadis, s. 83n., kter˘ poukazuje také nenáleÏité pouÏívání pojmu „historická antropologie“, jeÏ vychází z protikladn˘ch v˘chodisek. K tomu dále dvû zámûrnû oddûlené kapitoly Historische Anthropologie I a Historische Anthropologie II v mé knize Leibhaftige Vergangenheit. Einführung in die Körpergeschichte, Tübingen 2000, s. 61-71, 81-90. K tomu srov. N. SCHINDLER, Unbehagen, s. 283n. 12 Srov. napfiíklad chybnou interpretaci mého úvodního v˘kladu Leibhaftige Vergangenheit, s. 23-31, GIDEONEM STIENINGEM, Body-lotion. Körpergeschichte und Literaturwissenschaft, Scientica Poetica 5/2001, s. 183-215, pfiedev‰ím s. 196n., pozn. 72. Hans-Ulrich Wehler tento „hodnotov˘ relativismus“ s nanejv˘‰ zl˘m úmyslem podsouval Foucaultov˘m teoriím, srov. HANS-ULRICH WEHLER, Die Herausforderung der Kulturgeschichte, München 1998, s. 82-86, 88n. 13 Srov. W. SOFSKY, Anthropologie. 14 W. SOFSKY, Anthropologie, s. 457n. 15 Srov. napfi. IAN HACKING, Was heißt „soziale Konstruktion“? Zur Konjunktur einer Kampfvokabel in den Wissenschaften, Frankfurt am Main 1999, s. 15n. Podobnou v˘tku vzná‰í N. SCHINDLER, Unbehagen, s. 278n., pokud se t˘ãe definice kultury. Jeho tvrzení, Ïe právû dûjiny tûla coby zástupce poststrukturalistick˘ch pfiístupÛ pfiedstavují pouze jiné vydání univerzalistick˘ch dûjin elitního diskurzu, potaÏmo dûjin ducha, nedokáÏu pochopit (s 280n.), i kdyÏ Schindlerovu kritiku snahy kanonizovat elitní kulturní dûjiny jinak sdílím.


diskuse_rozepre_2_2005

MAREN LORENZOVÁ

23.1.2006

15:56

Stránka 231

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 231 ]

Îivotní styly a praktiky naopak vÏdy hodnotíme na pozadí specifické pfiedstavy o ãlovûku. Tyto hodnotící závûry jsou nevyhnutelné, pfiimûfiené a dokonce Ïádoucí, pokud v˘zkum není samoúãeln˘m, n˘brÏ se provádí s nárokem spoluutváfiet spoleãnost. Takov˘m závûrÛm v‰ak musí pfiedcházet vyváÏená anal˘za a vlastní pojetí ãlovûka, axiomy a normativní standardy je nutné pfiedem jasnû pojmenovat a zprÛhlednit. Musí v‰ak b˘t moÏné poÏadovat, aby si badatelé uvûdomili svou vlastní ãasovou a kulturní podmínûnost a aby své vlastní poznání chápali jako pfií‰tí historické diskurzy. Rezignuje-li nûkdo na objev antropologického „kamene mudrcÛ“, je‰tû to pfiece neznamená odvrat od morálních parametrÛ, jak to mnozí nepfiípustn˘m zpÛsobem jedním dechem tvrdí. Vûda, která tvrdí, Ïe se obejde bez morálních standardÛ, není vÛbec schopná práce, neboÈ je jiÏ pfiedem zbavena moÏnosti doloÏit a dokázat relevanci v˘zkumu. Umût najít „pouãení“ v pestrém souboru sociálních konstrukcí na pozadí minimálních, na „prvoãinitele“ nerozloÏiteln˘ch antropologick˘ch konstant, je naopak vysoce morálním, i kdyÏ nevdûãn˘m, ponûvadÏ snadno napadnuteln˘m v˘konem. Jaké zpÛsoby jednání pokládáme za pozitivní a jaké za negativní, musí b˘t neustále vyjednáváno, vysvûtlováno a vÏdy znovu v dlouhodobé perspektivû pfiehodnocováno. Napfiíklad ten, kdo nechce neutrálnû pfiijmout Ïenskou obfiízku jako specifick˘ v˘raz pfiedmuslimsk˘ch kmenov˘ch kultur, má morální právo poÏadovat na pozadí etického axiomu nedûliteln˘ch lidsk˘ch práv a tûlesné integrity odstranûní tûchto praktik (antropologick˘m vztaÏn˘m bodem by tu nepochybnû mohl b˘t vjem bolesti). Kdo s odvoláním na metafyzické síly nechce sdílet axiom nedûliteln˘ch lidsk˘ch práv (pfiedev‰ím náboÏensko-normativnû argumentující esencialisté), stojí de facto mimo racionálnû argumentující spoleãnost, coÏ pfiedstavuje dramatické komunikativní a pfiitom prastaré dilema.16 Wolfgang Sofsky vznesl i dal‰í logicko-metodickou v˘tku: My‰lenka „sociální konstrukce“ údajnû mylnû sugeruje, Ïe „sociální svût je vydán lidské libovÛli“. Nespecifikovanému spektru konstruktivistick˘ch pfiístupÛ v kulturních vûdách vyt˘ká „chybné logické a teoretické závûry“.17 Sofsky hovofií o „svébytné dynamice“ v sociální interakci, coÏ nikdo nezpochybÀuje. DÛkaz, Ïe tyto procesy probíhají nezávisle na kontextu, je v‰ak teprve je‰tû tfieba pfiinést. To, Ïe Sofsky je sám pfiesvûd-

16 âásteãnû se tento zásadní problém skr˘vá i za souãasn˘mi problémy svûtové politiky. Státnû ideologiãtí apologeti, emblematicky zdvihající prapor lidsk˘ch práv, je v‰ak sami nerespektují (nebo nechtûjí respektovat), a tak pfiedem podvazují jak jakoukoli váÏnou argumentaci v rétorickém boji o nutnost a uÏitek tolerance „jin˘ch sociálních konstrukcí“, tak globální uchování minimálních morálních standardÛ. 17 W. SOFSKY, Anthropologie, s. 458-459. 18 Tento teoretick˘ fundament autor vysvûtluje na jiném místû, srov. WOLFGANG SOFSKY, The Endurance of Impotence. The Dynamics of Persecutory Violence, International Psychoanalysis 8/1999; http://www.ipa.org.uk/newsletter/99-1/El.htm.


diskuse_rozepre_2_2005

[ 232 ]

23.1.2006

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

15:56

Stránka 232

2/2005

ãen o absolutní nadvládû psychoanalyticky chápaného nevûdomí,18 je‰tû neznamená, Ïe by konstruktivisté byli naopak tak naivní a vûfiili by, Ïe ve‰keré lidské jednání je zámûrné a sociální struktury Ïe jsou pouze v˘sledkem tohoto jednání. Lzeli konstruktivistÛm nûco vytknout, pak nepfiíjemn˘ poznatek, Ïe svût je je‰tû komplexnûj‰í, neÏ se pfiedpokládalo, a Ïe zejména v empiricky jedineãn˘ch pfiípadech musí jakákoli anal˘za, resp. rekonstrukce pfiíãin narazit na své hranice. Je tomu tak právû proto, Ïe i oni veskrze sdílejí názor, kter˘ Sofsky naz˘vá nezru‰itelnou „somatickou dvojexistencí“ tûla (Körper und Leib), které je nástrojem, ale zároveÀ limitou kaÏdého lidského konání. KaÏdé rozhodnutí spoluovlivÀuje dále nedûlitelná (sociální i fyzická) individuální biografie. Pokud Sofsky pfiesto trvá na poÏadavku „invariantních kvalit a struktur lidské existence“ a abstraktních „univerzálií“ nebo „substancí“, nejedná se pfiitom o víc neÏ o otázku osobních badatelsk˘ch zájmÛ. Koneãná analyticko-empirická odpovûì na tyto otázky, která by se obe‰la bez axiomÛ, není moÏná. Objektivní „dûjiny tûla“, které by bylo moÏné postavit proti analyticky jasnû odli‰en˘m „dûjinám pfiedstav o tûle“, jak to poÏaduje zmínûn˘ sociolog,19 moÏné nejsou. I Sofsky sám samozfiejmû pracuje s axiomatick˘mi v˘chodisky. Jeho znám˘ Traktát o násilí není empirickou prací ani v˘sledkem „systematické antropologie“, n˘brÏ – jak název správnû uvádí – filozofick˘m traktátem s nûkolika málo „poznámkami“ v˘luãnû filozoficko-psychoanalytické povahy.20 Také Sofského nová kniha je v diametrálním protikladu s okázal˘m programem historického a srovnávacího etnologického v˘zkumu; práce pfiistupuje eklekticky a nekriticky k pramenÛm, argumentuje ãistû ahistoricky a tautologicky.21 PÛvod násilí spoãívá jednodu‰e v násilí a, coÏ vÛbec není nov˘ poznatek, násilí mÛÏe za urãit˘ch okolností pÛsobit radost. MoÏnost násilí veskrze úspû‰nû zabránit, kterou by údajnû nespoutan˘ a smysln˘ prapud vyluãoval, Sofského nezajímá, stejnû jako to, jak vysvûtlit nerovnováhu pohlaví pfii násiln˘ch excesech, coÏ nelze uãinit pouze odkazem na fyziologii. Na tomto místû budiÏ je‰tû dovolena zásadní kacífiská otázka: O ãem mohou ony nejmen‰í antropologické jmenovatele vÛbec vypovídat, kdyÏ jsou tak minimální, Ïe

19 W. SOFSKY, Anthropologie, s. 459. 20 Srov. WOLFGANG SOFSKY, Traktat über die Gewalt, Frankfurt am Main 1996. V poznámkách dominují jména jako Popitz, Baumann, Arendtová, Freud, dokonce EiblEibesfeld, stejnû jako autofii vûdeck˘ch a literárních prací, ktefií se sami odvolávají na psychoanalytické pfiístupy. 21 WOLFGANG SOFSKY, Zeiten des Schreckens. Amok, Terror, Krieg, Frankfurt am Main 2002. Poslední a jediná historická kapitola k nacionálnímu socialismu se z knihy vymyká. Srov. také vyznûní recenze Jürgena Kaubeho ve Frankfurter Allgemeine Zeitung z 19. bfiezna 2002. Sofského práce v tomto ohledu silnû pfiipomínají knihy Hanse Petera Duerra. K nûmu srov. MAREN LORENZ, Körpergeschichte als Metageschichte, schrift/zeichen. literatur kunst religion 3/2001, s. 4-9, zde s. 7n.


diskuse_rozepre_2_2005

23.1.2006

15:56

MAREN LORENZOVÁ

Stránka 233

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 233 ]

v kulturní pestrosti pfiipou‰tûjí své diametrálnû protikladné v˘razové formy?22 Uveìme pouze dva pfiíklady, nejprve na empirické rovinû: existuje-li pfiíleÏitost k masovému znásilnûní/ke krvavé lázni/k pogromu, mnozí muÏi se jich úãastní, nûktefií v‰ak nikoli. Za druhé pfiíklad na metaúrovni: V‰ichni lidé mají neurofyziologicky mûfiitelné stavy vzru‰ení v souvislosti se sexualitou, agresí, strachem a vnímáním bolesti, pfiesto ve shodn˘ch rámcov˘ch podmínkách reagují jak fyziologicky rozdílnû, tak rozdíln˘m jednáním. Nezaãínají tedy otázky teprve tady?

Pfiirozenost v kulturních vûdách Antropologická naturalizace kultury je v dûjepisectví roz‰ífienûj‰í, neÏ se domníváme. I do politicky neutrálních historick˘ch prací neustále a témûfi nepov‰imnuty vstupují hodnotící popisné v˘povûdi o kolektivních mentalitách skupin nebo kultur. Teprve v posledních letech se dûjepisectví táÏe po kolektivní stereotypizaci národÛ a etnik, urãit˘ch sociálních skupin ãi pohlaví.23 Uvedeme-li zde ponûkud star‰í pfiíklad, pak proto, Ïe kritizovan˘ Fernand Braudel, otec zakladatel ãasopisu Annales, byl prÛkopníkem moderních kulturních dûjin a v rámci nov˘ch „dûjin mentality“ po druhé svûtové válce zajistil antropologickému my‰lení místo ve vûdeckém kánonu. Názvy ãlánkÛ v Annales totiÏ dodnes vykazují demograficko-antropologickou dominanci. Trval˘ úspûch jeho tisícistránkové „histoire totale“ Stfiedomofií (1949) dodnes nenaru‰ila ani Braudelova pau‰ální pov˘‰ená vyjádfiení o kulturnû „ménû rozvinut˘ch“ horsk˘ch národech, jeÏ jsou ve srovnání s více rozvinut˘mi pobfieÏními národy niÏ‰í „kvality“. Braudelova teorie longue durée naopak z urãité ãásti spoãívá na axiomu, podle nûhoÏ jsou kolektivní mentality ovlivÀovány geofyzick˘mi strukturami a na blíÏe nedefinovaném, av‰ak ãasto pouÏívaném pojmu civilizace. Souvislost mezi vnûj‰ím svûtem, tzn. klimatem, a Ïivotním prostorem na jedné stranû a spoleãensk˘m v˘vojem na stranû druhé nelze popfiít, vzájemn˘ vliv mezi okolím a individuem Braudel nicménû nevysvûtluje uspokojivû, kdyÏ oznaãil „lidsk˘ typ obyvatele hor“, zde konkrétnû obyvatele Korsiky, jako „barbarsk˘ a nacházející se mimo kfiesÈanství a civilizaci“, nebo jako „polodivok˘ národ“.24 Odhlédnouce od toho zde chybí jakákoli pochopitelná kritéria, která by mohla legitimovat takové normativní hodnocení. Braudel tak napfiíklad klasifikoval obyvatele Alp jako ménû primitivní neÏ obyvatele Pyrenejí nebo Balkánu; podle nûj pfiedstavují pouze „ãásteãnou nedokonalou civilizaci“, neboÈ „obecnû tvofií hory svût mimo kultury, mimo díla,

22 K tomu podrobnûji M. LORENZ, Leibhaftige Vergangenheit, s. 15-20. 23 M. LORENZ, Leibhaftige Vergangenheit, s. 90-94, 118. 24 FERNAND BRAUDEL, Das Mittelmeer und die mediterrane Welt in der Epoche Philipps II., Frankfurt am Main 19922, díl 1, s. 48.


diskuse_rozepre_2_2005

[ 234 ]

23.1.2006

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

15:56

Stránka 234

2/2005

která b˘vají tvofiena v mûstech a níÏinách. […] Jejich dûjiny spoãívají v tom, Ïe Ïádné nemají.“25 Takováto vyjádfiení, která se ani nevztahují na tradiãnû znectûné mimoevropské kultury, se v nezmûnûné podobû dodnes objevují ve vydáních Braudelovy knihy a nejsou tematizována. Jin˘m pfiíkladem je pojem rodiny. Zatímco patriarchální rodinná struktura KabylÛ pfiedstavuje pro historika Braudela pouze niωí deformaci nav˘sost civilizovaného fiímského gens, byla pro etnologicky pracujícího sociologa Pierra Bourdieua vysoce vypracovan˘m pletivem vztahÛ, pfiesnû umístûn˘m do Ïivotního mikroprostoru (dÛm).26 Právû Sofsky uvádí pojem „pfiíbuzenství“ jako jednu z antropologick˘ch konstant.27 Napfiíklad v˘zkum italské mafie by tak nebyl pomocí systematick˘ch antropologick˘ch kategorií moÏn˘, neboÈ klientsk˘ systém pokrevní pfiíbuzenství a jeho struktury zdaleka pfiesahuje, pfiitom ale vykazuje silné emocionální vazby a jasnou pfiíbuzenskou terminologii. Pro jeho pfiíslu‰níky má la familia za jist˘ch okolností vût‰í v˘znam neÏ úzké pokrevní spfiíznûní. Pojem „rodina“ by tak mûl b˘t pruÏnû chápán také jako pfiíbuzenství v sociálním smyslu a vnímán v otevfiené definici jako interpersonální síÈ nezávislá na vazbách krve. V etnologii se to dûje jiÏ dlouhou dobu. Tato definice mÛÏe v pestrosti kulturních forem znázornit minimální spoleãné mechanismy specifické mezilidské sítû (zde sebeuji‰Èující potfiebu pfiináleÏet do skupiny, která zakládá identitu jednotlivce) a zároveÀ ‰ífii její promûnlivosti. Antropologizace kolektivních struktur (v Sofského studiích je to napfiíklad násilnická, ‰tvav˘mi instinkty hnaná „tlupa“) je velmi roz‰ífiená také v medicínû. Kanadsk˘ sociální historik a historik lékafiství (a jako Sofsky autor vûdeck˘ch bestsellerÛ) Edward Shorter tak je‰tû nedávno tvrdil, Ïe ethnic components, tzn. urãité rysy národního charakteru, v jeho pfiípadû charakteru „IrÛ“, „ItalÛ“ a pfiedev‰ím „v˘chodoevropsk˘ch ÎidÛ“, je moÏné doloÏit je‰tû u jejich severoamerick˘ch potomkÛ. Shorter cituje v˘zkumy k men‰inovû specifick˘m psychosomatick˘m obrazÛm chorob newyorsk˘ch obãanÛ. Vysvûtluje je zãásti kulturními tradicemi, rozhodující jsou ale blíÏe nepopsané kolektivní genetické dispozice.28 „Nacionální antiteze“ politologa Daniela J. Goldhagena o antisemitském národním charakte-

25 F. BRAUDEL, Das Mittelmeer und die mediterrane Welt in der Epoche Philipps II., s. 44n. Dokonce i v rámci této logiky zÛstává nevyfie‰ena otázka, proã fieãené neplatí pro Latinskou Ameriku nebo himalájské fií‰e (Mayové, Aztékové, TibeÈané atd.). 26 F. BRAUDEL, Das Mittelmeer und die mediterrane Welt in der Epoche Philipps II., s. 44an. Srov. PIERRE BOURDIEU, Daus Haus oder die verkehrte Welt, in: T˘Ï, Entwurf einer Theorie der Praxis, Frankfurt am Main 1976, s. 48-66; T¯Î, Entwurf einer Theorie der Praxis – auf der ethnologischen Grundlage der kabylischen Gesellschaft, Frankfurt am Main 1976. 27 Srov. W. SOFSKY, Anthropologie, s. 459. 28 EDWARD SHORTER, From the Mind to the Body. The Cultural Origins of Psychosomatic Symptoms, New York 1994, 4. kapitola. Celá kapitola je vûnována „Ïidovsk˘m“ nemocem, zatímco 3. kapitola se zab˘vá „rizikovou skupinou“ Ïeny.


diskuse_rozepre_2_2005

23.1.2006

15:56

MAREN LORENZOVÁ

Stránka 235

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 235 ]

ru NûmcÛ klasifikaãní ostfií otoãila a postarala se zde o odpovídající rozruch v kulturních rubrikách.29 Pfied nedávnem se dokonce jist˘ mlad˘ medievista pokou‰el na základû existence alfa-sameãkÛ u ‰impanzÛ vysvûtlit stfiedovûké „právo první noci“ fylogenetickou dispozicí muÏsk˘ch hominidÛ k polygamii a nadvládû.30 Komplexnûj‰í fenomény „limitÛ stylu my‰lení“ (L. Fleck) bylo moÏné v novûj‰ích dûjinách na‰í kultury pozorovat dvakrát, poprvé na konci prÛmyslové revoluce v darwinismu, z nûhoÏ vychází celá sociální biologie, a podruhé s jeho modernizací v podobû humánní etologie od 30. let a poté po druhé svûtové válce.31 Zdánlivá pfiírodovûdná legitimace tûchto konceptÛ ãlovûka odkazuje na modely, které mohly vzniknout aÏ z kapitalistické premisy efektivity (konkurenãní situace vede k survival of the fittest) a které fungují jen z perspektivy maskulinního „agenta“ (aktivní sameãek si vybírá a dob˘vá pasivní samiãku). Zásadní problém takov˘chto snah o biologizaci je, Ïe chtûjí pestrou ‰kálu zpÛsobÛ lidského chování vysvûtlit za pomoci minima základních genetick˘ch konstant, a zmatenû protikladn˘ svût tak nakonec pfiece jen udrÏet v uklidÀující pfiehledné podobû. To také vysvûtluje publicistick˘ úspûch tûchto teorií. Z nedostatku biochemick˘ch dÛkazÛ pfiitom uÏívají univerzální úlomky psychoanal˘zy, jeÏ jsou tak zpopularizované, Ïe to uÏ ani nikomu nepfiipadne.

Kultura v pfiírodních vûdách Jen zdánlivû zabránily této nouzové situaci behavioral genetics, ve stále vût‰í mífie importované ze Spojen˘ch státÛ a Austrálie. I ony mají svÛdnû jednoduché odpo-

29 DANIEL JONAH GOLDHAGEN, Hitler’s Willing Executioners. Ordinary Germans and the Holocaust, New York 1994. 30 Srov. JORG WETTLAUFER, Das Herrenrecht der ersten Nacht. Hochzeit, Herrschaft und Heiratszins im Mittelalter und in der Frühen Neuzeit, Frankfurt am Main-New York 1999. Má recenze v PERFORM 2/2001 [01.05.2001], http://www.sfn.unimuenchen.de/rezensionen/rezp200110317.htm. Esencializace jsou rozesety ãásteãnû také v pracích: HELGA SCHNABEL-SCHULE, Überwachen und Strafen im Territorialstaat. Bedingungen und Auswirkungen des Systems strafrechtlicher Sanktionen im frühneuzeitlichen Württemberg, Köln 1997, s. 200, 294; KARL WEGERT, Popular Culture, Crime and Social Control in 18th-Century Württemberg, Stuttgart 1994, s. 180. 31 Stále aktuální je PETER J. BOWLER, Evolution. The History of an Idea, Berkeley 1989; T¯Î, Biology and Social Thought. 1850-1914, Berkeley 1993. Srov. rovnûÏ EVE-MARIE ENGELS, Darwins Popularität in Deutschland des 19. Jahrhunderts: Die Herausbildung der Biologie als Leitwissenschaft, in: Menschenbilder. Zur Pluralisierung der Vorstellung von der menschlichen Natur (1850-1914), hrsg. von Achim Barsch, Peter M. Hejl, Frankfurt am Main 2000, s. 91145; PETER WEINGART, Biologie als Gesellschaftstheorie, in: Menschenbilder. Zur Pluralisierung der Vorstellung von der menschlichen Natur (1850-1914), s. 146-166; Die Entwicklung der Synthetischen Theorie. Beiträge zur Geschichte der Evolutionsbiologie in Deutschland 1930-1950, hrsg. von THOMAS JUNKER, EVE-MARIA ENGELS, Berlin 1999. Pro otázku po zmûnû paradigmat je stále inspirující kniha THOMASE S. KUHNA Die Struktur wissenschaftlicher Revolutionen – Struktura vûdeck˘ch revolucí.


diskuse_rozepre_2_2005

[ 236 ]

23.1.2006

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

15:56

Stránka 236

2/2005

vûdi na komplexní otázky a vyvolaly opravdovou polarizovanou debatu bio versus culture. Moderní sociobiologie dodává genetická vysvûtlení jakoby pro kaÏd˘ kulturní fenomén, aÈ jiÏ je to sexuální násilí,32 sklony k pfiedmanÏelské souloÏi a ke lhaní, smysl pro estetiku, desatero pfiikázání,33 altruismus nebo konzumace drog.34 Zde dochází k naturalizaci morálního, resp. nemorálního, a tato naturalizace si dokonce osobuje nárok otevírat novou vûdeckou epochu.35 Po období individuální a politické emancipace, která se od 70. let odehrála mezi obûma póly psychohistorie a kvantitativních sociálních dûjin, je dnes také v humanitních vûdách stále silnûj‰í volání po posledních jistotách, neboÈ zdánlivû urovnávají cestu pro syntézu historického individua a spoleãnosti. Zatímco vût‰í ãást dûjepisectví vyrovnání se s pfiírodovûdn˘mi tvrzeními prostû odmítá, daleko od historick˘ch vûÏí ze slonové kosti jiÏ dávno do‰lo k „pfievzetí definiãní moci nepfiítelem“, tedy biovûdami.36 V dobû „behavioral genetics“ a biotechnologie na rÛzn˘ch rovinách získává na v˘znamu vÛle vysvûtlit lidské chování i retrospektivnû, a uãinit ho tak pfiedvídateln˘m a zdánlivû kontrolovateln˘m. Základem jakékoli diagnostiky je pfiitom biochemická podmínûnost ãlovûka.37 To uÏ dokonce vede k poÏadavku nûkter˘ch neurologÛ, abychom „se pouãili od pfiírody a uspofiádali systémy rozhodování v politice a ekonomice podle neuronální rozhodovací architektury“.38 Základním problémem takovéhoto biologizování struktur lidského vnímání a svobody lidské-

32 RANDY THORNHILL, CRAIG T. PALMER, A Natural History of Rape. Biological Basis of Sexual Coercion, Cambridge (Mass.) 2000. Jejich interpretace a pfienos rozmnoÏovacího chování much (Fruchtfliege) na ãlovûka byly v procesech kvÛli znásilnûní ve Spojen˘ch státech jiÏ pouÏity jako polehãující dÛkazy. 33 WOLFGANG WICKLER, Die Biologie der Zehn Gebote. Warum die Natur für uns kein Vorbild ist, München 1981. 34 K sociobiologii podrobnû BERNHARD KLEEBERG, TILMANN WALTER, Der mehrdimensionale Mensch. Zum Verhältnis von Biologie und kultureller Entwicklung, in: Die List der Gene. Strategeme eines neuen Menschen, hrsg. von Bernhard Kleeberg, Tübingen 2001, s. 21-67. 35 K tomu kriticky TILMANN WALTER, Konjunkturen und mögliche Folgen einer „Einheit des Wissens“, anläßlich von Edward O. Wilsons gleichnamigem Buch, in: Die List der Gene. Strategeme eines neuen Menschen, hrsg. von Bernhard Kleeberg, s. 235-251. Vztahuje se ke knize EDWARDA O. WILSONA, Biologie als Schicksal. Die soziobiologischen Grundlagen menschlichen Verhaltens, Frankfurt am Main 1980. 36 Tomu odpovídají i nové populárnûvûdecké ãasopisy, srov. napfiíklad Gehirn & Geist. Das Magazin für Psychologie und Hirnforschung, vycházející od zaãátku roku 2002 v nakladatelství Spektrum der Wissenschaft. Titulní téma ãísla 4/2002: Das gefährdete Ich. 37 Tento pfiístup je tak svÛdn˘, Ïe v poslední dobû existuje i feministická odnoÏ takovéhoto uvaÏování. Srov. SARA BLAFFER HRDY, Mutter Natur. Die weibliche Seite der Evolution, Berlin 2000; HELEN FISHER, Das starke Geschlecht. Wie das weibliche Denken die Zukunft verändern wird, München 2000. K tautologii a nepfiípustnému redukcionismu tohoto monismu podrobnû TILMANN WALTER, Konjunkturen und mögliche Folgen einer „Einheit des Wissens“, s. 235-251. 38 To poÏaduje fyziolog mozku WOLF SINGER, Der Beobachter im Gehirn, in: Der Mensch und sein Gehirn. Die Folgen der Evolution, hrsg. von Heinrich Meier, Detlef Ploog, München 1997, s. 64. Srov. také T¯Î, Der Beobacher im Gehirn. Essays zur Hirnforschung, Frankfurt am Main 2002. Tam se rovnûÏ nachází uveden˘ ãlánek.


diskuse_rozepre_2_2005

23.1.2006

MAREN LORENZOVÁ

15:56

Stránka 237

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 237 ]

ho rozhodování je, Ïe objekt bádání je „ztûlesnûn“ samotn˘m zkoumajícím subjektem. Ve‰keré lidské my‰lení a jednání se totiÏ prostfiednictvím prosté fyzické existence vztahuje k tûlu. Bez tûla coby fundamentu nelze svût ani zakou‰et, ani vykládat. V úsilí po exaktním vysvûtlení doufají humánní vûdy, Ïe obejdou spoleãenské dÛsledky sv˘ch interpretací detailní anal˘zou genÛ, neuronálních sítí, hormonÛ a jejich nositelÛ. Vzájemné prolnutí jazyka v˘zkumu a pfiedmûtu v˘zkumu v‰ak vût‰ina pfiírodních vûd dodnes popírá. Lékafi a sérolog Ludwik Fleck psal jiÏ ve 30. letech o „my‰lenkov˘ch stylech“ a „my‰lenkov˘ch kolektivech“,39 které prostfiednictvím sociálních hierarchií pfiipou‰tûjí adaptivní varianty do diskuse pouze uvnitfi hranic vlastního my‰lenkového kolektivu nebo mezi kolektivy paralelnû strukturovan˘mi. Zmûna ve vûdû nastává jen pomalu „doplÀováním, roz‰ifiováním a promûÀováním my‰lenkového stylu“. Coby Îid, uvûznûn˘ v Osvûtimi, Fleck brzy pocítil platnost své teorie na vlastní kÛÏi. Od konce 19. století se totiÏ na akademické pÛdû etabloval medicínsk˘ a antropologick˘ rasov˘ diskurz, kter˘ stavûl na stalet˘ch antisemitsk˘ch tradicích, bez nichÏ by nebyl mysliteln˘. PÛsobnost tûchto epistemologick˘ch posunÛ v pfiírodních vûdách (T. S. Kuhn) vyvolala ve Spojen˘ch státech kritické hnutí ve vûdû teprve koncem studené války. Na základû sémantické anal˘zy písemné laboratorní dokumentace, názorn˘ch obrazcÛ, fotografií a poãítaãov˘ch grafik ukázali ameriãtí kritici vûdy, jak kruhovû funguje vûdecké dokazování i u tûch zdánlivû nejobjektivnûj‰ích metod. Produkci vûdeck˘ch „faktÛ“ (i tûch aktuálních) odhalili jako doslovné „vytváfiení, dûlání“ z axiomatick˘ch v˘povûdí (z latinského facere).40

Jazyk a humanitní vûda Jazyk pfiedstavuje podstatn˘, i kdyÏ ne jedin˘ princip, jímÏ zakou‰íme svût a zpracováváme a pfiedáváme vûdûní.41 Zatímco dûjepisectví, na jazyk/texty zvlá‰-

39 LUDWIK FLECK, Entstehung und Entwicklung einer wissenschaftlichen Tatsache. Einführung in die Lehre vom Denkstil und vom Denkkollektiv, Frankfurt am Main 1993. 40 BRUNO LATOUR, STEVE WOOLGAR, Laboratoty Life. The Construction of Scientific Facts, Beverly Hills 1979; ANDREW PICKERING, Constructing Quarks. A Sociological History of Particle Physics, Edinburgh 1984; BRUNO LATOUR, The Pasteurization of France, Cambridge (Mass.) 1988; BildKörper. Verwandlungen des Menschen zwischen Medium und Medizin, hrsg. von MARIANNE SCHULLER, CLAUDIA REICHE, GUNNAR SCHMIDT, Hamburg 1998. Metaforami a hlavními pojmy genetiky a jejich vlivem na vznik konceptÛ genetiky se zab˘vá SIGRID WEIGEL, Zur Lesbarkeit der Genetik, UniMagazin Zürich 2/2000, s. 19-22 (jako pdfsoubor: http://www.unicom.unizh.ch/magazin/2000/2/pdf/unimagazin_2_00.19-22.pdf); Genealogie und Genetik. Schnittstellen zwischen Biologie und Kulturgeschichte, hrsg. von SIGRID WEIGEL, Berlin 2002. 41 Srov. recenzi knihy MAURICE E. F. BLOCHA, How we think they think. Antropological Approaches to Cognition, Memory and Literacy, Boulder 1998, v Historische Anthropologie 7/1999, s. 467-472 od Wolfganga Aichingera.


diskuse_rozepre_2_2005

[ 238 ]

23.1.2006

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

15:56

Stránka 238

2/2005

tû odkázané, problémy „narativního“ získávání poznatkÛ dodnes vesmûs ignoruje, vydaly se ãásti etnologie jiÏ dfiíve na nové cesty.42 V 60. letech zjistila Mary Douglasová ve svém srovnání rÛzn˘ch kulturních okruhÛ, Ïe kulturní médium, tedy smysly vnímající a vnímané tûlo, je zároveÀ sv˘m vlastním kulturním produktem, neboÈ reflexe a atribuce pfiedpokládají smysl dávající pofiádací systém. Douglasová opakovanû poukázala na to, Ïe pfies svou „fyzickou manifestaci“ mÛÏe b˘t tûlo vnímáno a vyjadfiováno pouze jako „sociální útvar“. Mezi rovinou tûlesného pociÈování a rovinou vyjádfiení a v˘kladu pociÈovaného neustálá probíhá v˘mûna obsahÛ, pfii níÏ se oba zpÛsoby vnímání vzájemnû posilují. Jejich jednoznaãné analytické oddûlení proto vposledku není moÏné.43 Toto zji‰tûní pfiivádí do úzk˘ch nejen interpretaãní pfiístupy, zaloÏené na pudech, ale i pfiístupy biochemické. Potfieba rozfie‰it kulturní a kulturnûvûdné problémy a otázky biologicky je pfiesto stále silnûj‰í. „Interpretace“ svûta se pfiitom zamûÀuje s jeho „poznáním“. PfiestoÏe moderní pfiírodovûdné vnímání tûla je pomûrnû novou záleÏitostí, povaÏujeme ho za vûãnou jistotu. Vznik tohoto vnímání dlouho nikoho nezajímal. Dualismus du‰e a tûla, kter˘ ranû novovûcí filozofové zavedli coby logickou berliãku a zároveÀ jako základ moderního pfiírodovûdného uvaÏování, je pouze jedním z uzlÛ ve spletenci dûjin, rozvoj psychoanal˘zy pfied zhruba sto lety je pak uzlem dal‰ím. V rámci teprve dvousetleté západní moderny dnes v‰ak mají oba tyto axiomy pfiinejmen‰ím stejnû v‰eobjímající a vedoucí úlohu jako pfiedtím dva tisíce let platná antická nauka o tûlesn˘ch ‰Èávách, která zcela upadla v zapomnûní a jejíÏ dlouhé stíny v moderních humánních vûdách jiÏ nedokáÏeme rozpoznat.44 Aãkoli se v historickém bádání spí‰e staví do popfiedí sociální formování lidského chování (pod hesly jako sociální ukázÀování, protestantská etika, moc diskurzÛ), ãíhá pfiece právû za nimi síla (sexuální a agresivní) pfiirozenosti, kterou je tfieba ovládnout, coÏ je argumentace, kterou bychom oãekávali spí‰e od esencialistÛ. Jak málo jsou si tedy esencialisté a konstruktivisté od sebe ve sv˘ch axiomech vzdáleni, i kdyÏ zdÛrazÀováním vzájemn˘ch rozdílÛ dojdou ke zcela opaãn˘m závûrÛm, se nejlépe dá vyãíst z toho, jak zdánlivû absolutnû dekonstruktivistické pfiístupy

42 V nûmeckojazyãném vûdeckém prostoru nebyl „linguistic turn“ dlouho pfiijímán a propracován. Zfiejmé je to zejména na sjezdech nûmeck˘ch historikÛ, pofiádan˘ch v dvouletém intervalu. Na to upozorÀuje mimo jiné ALESSANDRO BARBERI, Clio verwunde(r)t. Hayden White, Carlo Ginzburg und das Sprachproblem der Geschichte, Wien 2000. 43 MARY DOUGLAS, Ritual, Tabu und Körpersymbolik. Sozialanthropologische Studien in Industriegeselleschaft und Stammeskultur, Frankfurt am Main 1981. 44 Názornû a pfiesvûdãivû to ukazuje BARBARA DUDEN, Geschichte unter der Haut. Ein Eisenacher Arzt und seine Patientinnen um 1730, Stuttgart 1987. Srov. také MAREN LORENZ, Kriminelle Körper – gestörte Gemüter. Die Normierung des Individuums in Gerichtsmedizin und Psychiatrie der Aufklärung, Hamburg 1999; ULINKA RUBLACK, Erzählungen vom Geblüt und Herzen. Zu einer historischen Anthropologie des frühneuzeitlichen Körpers, Historische Anthropologie 9/2001, s. 214-232.


diskuse_rozepre_2_2005

23.1.2006

15:56

MAREN LORENZOVÁ

Stránka 239

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 239 ]

Michela Foucaulta ãi Judith Butlerové nakonec stejnû odkazují na víceménû hlubinnû psychologické axiomy lacanovského raÏení, resp. na nevûdomé potfieby a mechanismy, které se nejspí‰e navÏdy vzpírají vûdecké anal˘ze, neboÈ subjekt a objekt v˘zkumu jsou identické. Problém tedy spoãívá v první fiadû v tom, „Ïe je zcela nemoÏné zaujmout dÛslednû antiesencialistické stanovisko. To esenciální se totiÏ po celou dobu nachází nûkde v pozadí, neboÈ není moÏné tvrdit, Ïe nûco je konstrukce, a souãasnû pfiedpokládat, Ïe nûco jiného konstrukcí není.“45 DÛsledek, kter˘ z této logiky rozhodní odpÛrci konstruktivismu obyãejnû vyvozují (a ãiní tak i zde citovan˘ ‰védsk˘ historik mentalit Arne Jarrick, kter˘ v souãasnosti pracuje na interdisciplinárním projektu ke kulturní evoluci ãlovûka), spoãívá v tom, Ïe pfiejímají urãité esencialistické pozice pfiírodních vûd.46

Psychoanal˘za se hodí vÏdy a v‰ude ProtoÏe se zvlá‰tû humánní etologie coby biologick˘ obor v koneãném dÛsledku odvolává na kombinaci darwinisticko-psychoanalytick˘ch pudov˘ch modelÛ, je zde na místû nûkolik slov o psychoanal˘ze: Jako v˘plÀ ãern˘ch dûr poznání se dodnes tû‰í vysoké oblibû, protoÏe sugeruje transhistoricky a transkulturnû stabilní a pohlavnû dichotomní obraz ãlovûka. Tato v‰ezahrnující interpretaãní ambice také vysvûtluje, proã pozdûji, v dobû studentské revolty a studené války, psychoanal˘za sk˘tala ideální opozici proti stejnû tak ambicióznímu marxistickému ekonomickému modelu, kter˘ sám o sobû nedokázal vysvûtlit napfiíklad úspûch národního socialismu. Na tomto místû není moÏné psychoanal˘zu detailnû historizovat v té podobû, v níÏ nachází uplatnûní pfiedev‰ím, ale nejen v biografickém bádání a v historickému v˘zkumu ãarodûjnictví.47 Podle mého soudu nepfiedstavuje psychoanal˘za ani ve sv˘ch modifikacích historickou metodu, i kdyÏ právû ona je psychoanalyticky pracujícími historiky vyná‰ena jako zaplnûní „nov˘ch slep˘ch skvrn“ lingvistického obratu v oblasti poznání.48 Pfiená‰et Freudovy specifické pfiedpoklady na jiné doby a kultury povaÏuji za metodicky

45 ARNE JARRICK, Halbwegs zwischen Materialismus und Konstruktivismus. Über Mentalitäten und soziale Konstruktionen innerhalb der Geschichtsforschung, in: Historie und Eigen-Sinn. Festschrift für Jan Peters, hrsg. von Axel Lubinski, Thomas Rudert, Martina Schattkowski, Weimar 1997, s. 41-50, zde s. 49. 46 K tomuto jednoznaãnû humánnû etologickému projektu pod vedením stockholmského zoologa Magnuse Enquista srov. podrobnû http://ethnology.intercult.su.se. 47 K novûj‰ímu diferencovanûj‰ímu uÏití psychoanal˘zy srov. sborník Whose Freud? The Place of Psychoanalyses in Contemporary Culture, (edd.) PETER BROOKS, ALEX WOLOCH, New Haven-London 2000, tam pfiedev‰ím TORIL MOI, Is Anatomy Destiny? Freud and Biological Determinism, s. 71-92. 48 ·iroce známé jsou práce: PETER GAY, „Freud für Historiker“, Tübingen 1994; LYNDAL ROPER, Jenseits des linguistic turn, Historische Anthropologie 7/1999, s. 452-466.


diskuse_rozepre_2_2005

[ 240 ]

23.1.2006

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

15:56

Stránka 240

2/2005

nepfiípustné pfiedev‰ím z následujícího dÛvodu. Psychoanal˘ze vlastní pfiedpoklad, Ïe kaÏdá spoleãnost je variantou té jedné jediné (totiÏ vlastní), nutí k hledání a nalézání univerzálií a vede k tomu, Ïe z odchylek jsou budovány hodnotící hierarchie.49 Tam, kde se uplatÀuje umírnûná varianta psychoanal˘zy, se sugestivní element tohoto axiomu vyjevuje zvlá‰È, zejména pokud se coby historické prameny pouÏívají fiction-texty. Pfiíkladem mÛÏe b˘t anal˘za Francouzské revoluce z pera Lynn Huntové, v níÏ se autorka pokou‰í collective imaginations vysvûtlit freudovskou teorií rodiny.50 Tento pfiíklad zmiÀuji v˘slovnû také z toho dÛvodu, Ïe Huntová v teoretick˘ch úvahách o metodickém dilematu, t˘kajícím se vztahu individua a kolektivu, a o konstituování „já“ znovu neurãitû odkazuje na psychoanal˘zu, která by sice nemusela argumentovat ahistoricky, ale musela by osvûtlit kolektivní dispozice. Jak zde má na rozdíl od Freudova nebo Lacanova ahistorismu konkrétnû dojít k historizaci „já“, zÛstává zcela nejasné, i kdyÏ Huntová doporuãuje Foucaulta a Eliase coby historizující psychohistoriky.51 Zacílení tím není ménû axiomatické, pouze zastfienûj‰í neÏ u konstruktivistick˘ch pfiístupÛ, které otevfienû hledají pfiíãiny rozdílÛ. Za nûkter˘mi hlubinnû psychologick˘mi modely se skr˘vají pouze obecnû lidské zku‰enosti z mezilidsk˘ch konfliktÛ a konfliktÛ svûdomí. Ty zde nechci v Ïádném pfiípadû bagatelizovat. Takové psychické mechanismy, napfiíklad strach, byly známy i dfiívûj‰ím generacím a tradiãnû byly – jak ví kaÏd˘ etnolog – vysvûtlovány a zpracovávány náboÏensky. Freud zbudoval ze star˘ch vzorcÛ novou, dobovû specifickou, racionálnû-normativní hierarchii (srov. Fleckovu zmûnu stylu my‰lení – Denkstilumwandlung).52 Ten,

49 âistû logická i empirická kritika jednotliv˘ch aspektÛ psychoanal˘zy, napfiíklad Freudovy teorie sexuálního zneuÏití, nauky o schizofrenii nebo snech ãi symbolické teorie, pfiinesla záplavu publikací, na nûÏ je zde moÏno poukázat pouze obecnû. Pfii hledání pfiírodovûdné legitimace se nyní na neurobiologii zamûfiuje dokonce i Institut Siegmunda Freuda, srov. napfiíklad MARIANNE LEUZINGER-BOHLEBER, Traum und Gedächtnis – Psychoanalyse und Cognitive Science im Dialog, in: Traum-Expeditionen, hrsg. von Stephan Hau, Wolfgang Leuschner, Heinrich Deserno, Tübingen 2002, s. 165-182; STEPHAN HAU, WOLFGANG LEUSCHNER, HEINRICH DESERNO, ROLF PFEIFER, Embodied Cognitive Science und Psychoanalyse – ein interdisziplinärer Dialog zum Gedächtnis, in: Psychoanalyse im Dialog der Wissenschaft, hrsg. von Patrizia Giampieri-Deutsch, díl 1: Europäische Perspektiven, Stuttgart 2002, s. 242-270. 50 Srov. LYNN HUNT, The Family Romance of the French Revolution, London 1992. Tento pfiíklad byl zmínûn i proto, abychom nemuseli opakovat oblíbená témata psychohistorie: pomûr Ne-ÎidÛ a heterosexuálÛ k ÎidÛm a homosexuálÛm stejnû jako jejich vlastní [imaginární] sexualita. I u Huntové se samozfiejmû nakonec jedná o sexualitu a její tabu (De Sade, incest, pornografie). 51 Srov. LYNN HUNT, Psychoanalysis, the Self, and Historical Interpretation (Conference paper 1996): http://cohesion.rice.edu/humanities/csc/conferences.cfm/doc_id=363; TÁÎ, Psychologie, Ethnologie und „linguistic turn“ in der Geschichtswissenschaft, in: Geschichte. Ein Grundkurs, hrsg. von Hans-Jürgen Goertz, Reinbek 1998, s. 671-693. 52 Struãn˘ pohled do Freudovy teoretické dílny poskytuje napfiíklad PHILIP SARASIN, Reizbare Maschinen. Eine Geschichte des Körpers 1765-1914, Frankfurt am Main 2001, s. 417-433, i kdyÏ autor sám ve sv˘ch jin˘ch pracích tuto metodu v lacanovské podobû pokládá za pouÏitelnou. Srov. T¯Î, Autobiographische Ver-Sprecher. Diskursanalyse und Psychoanalyse in alltagsgeschichtlicher Perspektive, Werkstatt Geschichte 7/1994, s. 31-41.


diskuse_rozepre_2_2005

23.1.2006

15:56

Stránka 241

MAREN LORENZOVÁ

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 241 ]

kdo se zab˘vá lékafisk˘m a náboÏensk˘m my‰lením v raném novovûku, nachází mnoho jin˘ch, pre-freudiánsk˘ch biologismÛ je‰tû v aktuálním psychiatrickém uãení.53 Tím jsme se opût dostali k roli „zku‰enosti“ pro historické bádání. Dramatická tautologie této dvojnásob v˘znamné kategorie je zde zmínûna pouze okrajovû, neboÈ byla v ãasopise Historische Anthropologie nedávno podrobnû pojednána.54 Coby zku‰enostní vûda, která od antiky pracuje pfiedev‰ím narativnû, a je proto zamûstnána problémem objektivace,55 narazila historie v souvislosti s dekonstrukcí v˘znamÛ na „prÛseãík já a spoleãnosti“.56 Kolektivní zku‰enosti, a tedy i vzpomínky se skládají ze zku‰eností, které zakládají individua a formují jejich jednání a my‰lení – obojí zku‰enosti je tfieba prostorovû i ãasovû diferencovat.

Tûlesnost jako efekt kulturního tréninku S ohledem na takto zauzlená „oka pastí“ teì poukáÏeme na nûkolik modelÛ uvaÏování, kter˘m „mainstreamové“ dûjepisectví nevûnuje pozornost. Nemají b˘t návodem k otrockému napodobování, mohou v‰ak obrátit pozornost k problé-

53 K pozadí uãení o tûlesn˘ch ‰Èávách a z toho odvozené dichotomické psychopatologizaci Ïenského pohlaví ve fyziologii od osvícenství srov. M. LORENZ, Kriminelle Körper. Ten, kdo srovná ranû novovûké posudky v pfiípadech vraÏd a zabití, pfiedev‰ím u tzv. „vztahov˘ch zloãinÛ“, s podobn˘mi posudky dne‰ními, narazí na pfiekvapivé paralely. Je‰tû zfietelnûj‰í je to u násiln˘ch sexuálních deliktÛ, srov. MAREN LORENZ, „Weil eine Weibsperson immer so viel Gewalt hat als erforderlich“. Sexualität und sexuelle Gewalt im medizinisch-juristischen Diskurs und seiner Praxis (17. bis Anfang des 20. Jahrhunderts), in: Neue Geschichte der Sexualität. Beispiele aus Ostasien und Zentraleuropa 1700-2000, hrsg. von Franz X. Eder, Sabine Frühstück, Wien 2000, s. 145-166. 54 KATHLEEN CANNING, Problematische Dichotomien. Erfahrung zwischen Narrativität und Materialität, Historische Anthropologie 10/2002, s. 163-182. Autorka poukazuje na tfii ústfiední, spolu navzájem úzce propojená badatelská pole: vzpomínka, tûlo a subjektivita. 55 Nejpozdûji od vystoupení Maurice Halbwachse (1925) se nabízejí fie‰ení tohoto zaãarovaného kruhu, srov. jako pfiehled CLEMENS WISCHERMANN, Geschichte als Wissen, Gedächtnis oder Erinnerung? Bedeutsamkeit und Sinnlosigkeit in den Vergangenheitskonzeptionen der Wissenschaft vom Menschen, in: Die Legitimität der Erinnerung und die Geschichtswissenschaft, hrsg. von Clemens Wischermann, Stuttgart 1996, s. 55-86; JORN RUSEN, Narrativity and Objectivity in Historical Studies. Draft (conference paper 1996): http://cohesion.rice.edu/humanities/csc/Conferences.cfm/doc_id=369. Srov. také dal‰í pfiedná‰ky ze sympozia History and Limits of Interpretation. Rice University, bfiezen 1996, pfiedev‰ím Frank Ankersmit, Carol Quillan, Joan Scott, John H. Zammito: http://cohesion.rice.edu/humanities/csc/Conferences.cfm/doc_id=330. 56 Srov. K. CANNING, Dichotomien, s. 163, 165n. Pfiehlednû tuto problematiku podávají Historische Sinnbildung. Problemstellungen, Zeitkonzepte, Wahrnehmungshorizonte, Darstellungsstrategien, hrsg. von KLAUS MULLER, JORN RUSEN, Reinbek 1997. Prudkou debatu o tom, zda se zku‰enost redukuje pouze na jazyk, a v koneãné instanci tedy na produkci vûdûní vnûj‰ími faktory, vyvolal ãlánek JOAN SCOTT, The Evidence of Experience, Critical Inquiry 17/1991, s. 773-797 – ten byl znovu oti‰tûn v The Historie Turn in the Human Sciences, (ed.) Terence J. Macdonald, Ann Arbor 1996, s. 379-406.


diskuse_rozepre_2_2005

[ 242 ]

23.1.2006

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

15:56

Stránka 242

2/2005

mu normativních konceptÛ ãlovûka, skryt˘ch také v historiografick˘ch textech. Do zapomnûní víceménû upadly funkcionalistické teorie antropologa a sociologa Marcela Mausse o sociálním uãení zdánlivû jednoznaãnû vrozen˘m „tûlesn˘m technikám“. Mauss, zajímající se zvlá‰tû o v˘sostná území psychoanal˘zy, na základû osobních zku‰eností z první svûtové války ukázal, Ïe jednoduché pohybové vzorce jako chÛze, skákání, ‰plhání, hrabání, plavání nebo potápûní jsou sice nevûdomé, ale v Ïádném pfiípadû ne instinkty fiízené reflexy. Na rozdíl od pozdûj‰ího v˘zkumu se Mauss zab˘val také generaãnû a genderovû specifick˘mi rozdíly v d˘chání, poloze hlasu ãi emocionálních reakcích, jeÏ nejsou vysvûtlitelné anatomicky nebo fyziologicky.57 Tím upozornil na hlavní a dodnes pfietrvávající neporozumûní, spoãívající ve fatálním ztotoÏnûní „nevûdomého“ s „pudy“. Nevûdomé jednání mÛÏe b˘t samozfiejmû v˘sledkem socializace, jeÏ (ãím déle a hegemoniálnûji je takové jednání pfiedáváno z generace na generaci) je uÏ sotva rozeznatelné jako kulturní forma. Toto rozli‰ení pfiedstavuje také jádro konceptu „habitu“ sociologa Pierra Bourdieua, jenÏ byl ovlivnûn Lévi-Straussem a v 80. letech se stal Maussov˘m nástupcem na Collège de France. „Habitus“ je – podobnû jako kulturní kódy v etnologii – kolektivní systém nevûdomû fungujících my‰lenkov˘ch stylÛ a filtrÛ vnímání, kter˘ je v ãase pfiedáván socializací. Tímto zpÛsobem vznikají trvalé vzorce jednání a hodnocení, jeÏ mají za následek sociální distinkci a manifestaci rÛzn˘ch spoleãensk˘ch skupin a zároveÀ ohraniãují du‰evní horizonty individua. Bourdieuova teorie proto také v první fiadû spoãívá na „tûlesném kapitálu“, kter˘ determinuje pfiístup ke kapitálu „symbolickému“, „sociálnímu“ a „ekonomickému“.58 Tento zásadní bod je v‰ak pfii recepci Bourdieua pfiehlíÏen a mylnû chápán jako netûlesn˘ konstruktivismus v duchu motta: socializace je v‰e. V krátkém pfiedstavení rozliãn˘ch konceptÛ tûla a ãlovûka proto nesmí chybût ani feministické bádání. Teprve pfied nûkolika roky se na okrajích historické vûdy zaãalo vnímat to, co odhalily feministické dûjiny vûdy, totiÏ Ïe komplex Ïenské biologie jako protipól ke konceptu „muÏe“ je ustavující pro patriarchální spoleãnost; pfiedstavitelé a pfiedstavitelky tûchto badatelsk˘ch „okrajÛ“ zaãali zkoumat problém náboÏenské a sociální konstruovanosti i tûch zdánlivû posledních „pfiirozen˘ch“ pravd.59

57 Srov. MARCEL MAUSS, Die Techniken des Körpers, in: T˘Ï, Soziologie und Anthropologie, Frankfurt am Main 1989, díl 2, s. 199-220. 58 Speciálnû k tomu srov. PIERRE BOURDIEU, Die männliche Herrschaft, in: Ein alltägliches Spiel. Geschlechterkonstruktion in der sozialen Praxis, hrsg. von Irene Dölling, Beate Krais, Frankfurt am Main 1997, s. 153-217; T¯Î, Männliche Herrschaft revisited, Feministische Studien 2/1997, s. 88-99. Odhlédnouce od genderu hraje rozhodující roli napfiíklad postiÏení nebo invalidita. PostiÏením, tzn. tûlesn˘m „nedostatkem“ mÛÏe b˘t i leváctví, které je v urãit˘ch kulturách coby „neãistota“ pfiekáÏkou v pfiístupu k jinak dûdiãn˘m vÛdãím rolím a má dopad i na kaÏdodenní praktiky.


diskuse_rozepre_2_2005

MAREN LORENZOVÁ

23.1.2006

15:56

Stránka 243

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 243 ]

Kdo by dnes tvrdil, jak se doãteme je‰tû v gynekologick˘ch uãebnicích ze 60. let, Ïe ãetba vûdeck˘ch textÛ vede u Ïeny k deformacím dûlohy a sterilitû?60 Zásluhy feministického bádání, které se mimochodem ke své normativní ambici pfiiznalo, a proto bylo (a je) extrémnû potlaãováno, jsou pfiedpokládám známé. Dotknu se zde tudíÏ jen jednoho z vrcholÛ dosavadní debaty, kter˘ souvisí s – tak ãasto a tak ochotnû ‰patnû vykládan˘mi – pracemi severoamerické literární vûdkynû Judith Butlerové. Její úvahy se zakládají na etnologick˘ch a lingvistick˘ch zji‰tûních stejnû jako na Foucaltovû teorii diskurzu, ale souãasnû je daleko pfiekraãují.61 Butlerová dokonce zpochybÀuje i ontologizaci dvoupohlavnosti, a tím i základy patriarchátu, stejnû jako feminismu. Îeny a muÏi podle ní nejsou dvûma kolektivy, které se vyznaãují elementárními anatomick˘mi rozdíly. Feminismus tím, Ïe pfiejal dvoupohlavnost, pouze v jiné podobû zopakoval patriarchální vzorce a individuu neponechal voln˘ „meziprostor“ pro vytváfiení konceptÛ vlastní identity. Místo dvou biologick˘ch tûl (sexes), na nûÏ jsou posléze nakládány sociální v˘znamy (gender), existují podle Butlerové pouze „genderov(an)á tûla“ (gendered bodies) jakoÏto dÛsledky „performativních praktik“, tedy v‰tûpování prostfiednictvím napodobování. Takto genderovaná tûla mohou b˘t ãtena pouze jako na sebe se vztahující póly, z ãehoÏ vypl˘vá „heterosexuální matrix“. V jejím rámci se musejí pohybovat ve‰keré modality spoleãenského a individuálního jednání, pokud nechtûjí b˘t ocejchovány jako „nepfiirozené“. Gender/pohlaví je pro Butlerovou „efektem“ specifick˘ch „mocensk˘ch formací“. Odli‰ování dvou pohlaví na základû dvou aÏ myticky vz˘van˘ch orgánÛ Butlerová dekonstruuje jako kulturní danost, ji‰tûnou tabu a zákony. Tato danost by v‰ak nutnû nemusela kopírovat zdánlivû logické rozhraniãení vagina-penis, pokud bychom tomuto rozdílu nepfiikládali vy‰‰í hodnotu neÏ tfieba barvû vlasÛ nebo oãí. Jiná rozhraniãovací a vyluãovací kritéria by za prvé vedla k jin˘m v˘znamÛm a sankce za odli‰nost by byly zbyteãné, protoÏe by se skuteãnû jednalo o prenatálnû danou pohlavní/genderovou identitu. Po této logické dekonstrukci není pohlaví biologickou skuteãností, n˘brÏ jazykovû vytváfien˘ konstrukt v de Saussurovû smyslu. Zdá se, Ïe jak˘koli freudovsk˘ pokus o interpretaci se tím stává zbyteãn˘m. Butlerová v‰ak

59 PrÛkopnicky CLAUDIA HONEGGER, Die Ordnung der Geschlechter. Die Wissenschaft vom Menschen und das Weib, Frankfurt am Main 1991; DONNA HARAWAY, Primate Visions. Gender, Race, and Nature in the World of Modern Science, New York 1989; LONDA SCHIEBINGER, Am Busen der Natur. Erkenntnis und Geschlecht in den Anfängen der Wissenschaft, Stuttgart 1995. 60 Podobné teze se nacházejí ve v‰ech vydáních (1924-1958) standardní gynekologické práce Biologie und Pathologie des Weibes. Ein Handbuch der Frauenheilkunde und der Geburtshilfe, hrsg. von LUDWIG SEITZ, ALFRED I. AMREICH, Berlin-Innsbruck-München-Wien 19531955, díl 6/3. 61 JUDITH BUTLER, Das Unbehagen der Geschlechter, Frankfurt am Main 1991; TÁÎ, Körper von Gewicht. Die diskursiven Grenzen des Geschlechts, Berlin 1995.


diskuse_rozepre_2_2005

[ 244 ]

23.1.2006

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

15:56

Stránka 244

2/2005

nepostuluje svobodnou volbu pohlavní identity. Obecnû neviditeln˘ proces „vpisování do tûla“ prostfiednictvím napodobování naopak popisuje jako jemn˘ tlak, jenÏ se v‰tûpuje individuálním a generaãním opakováním a stává se neviditeln˘m (performance). Její definice se veskrze kryje s Bourdieuov˘m pojmem habitu. Ve sv˘ch posledních publikacích se Butlerová v‰ak stále více zaplétá do snahy zaplnit analytické mezery, které vznikají v souvislosti s motivací individua, jeho vûdomím sebe sama a svûta, tedy s tím, co bylo v dûjepisectví v jist˘ch dobách také naz˘váno „mentalitou“, nebo dokonce „hnacími silami“. Coby poslední odpovûdi na otázky po vzniku pohlavní identity a hegemoniální (nucené) heterosexuality se tu tak znovu vynofiují freudovské teorie potlaãení (homosexuálního) objektu touhy.62 A mezi zdánlivû protichÛdn˘mi pozicemi se tak nenápadnû uzavírá kruh.

Hledání v˘chodiska Nûmeckojazyãné dûjepisectví se stále vût‰inou brání tomu, aby pojmenovalo, nefikuli analyzovalo vlastní axiomatické koncepty ãlovûka, které pfiedstavují neviditelné podhoubí kaÏdé historické práce. Je to s podivem i proto, Ïe v poslední dobû jsou událostní dûjiny doplÀovány a problematizovány zku‰enostními dûjinami a jiÏ del‰í dobu alespoÀ otázkami po zmûnách postojÛ a po rozhodovacích procesech. Mimo individualizující bádání, resp. bádání spojující mikro- a makrorovinu a kaÏdodennost s elitními diskurzy, dûjepisectví zatím nevûnovalo témûfi Ïádnou pozornost interpretaãnímu potenciálu „tûlesn˘ch“ modelÛ Foucaulta, Bourdieua a Butlerové. PfiestoÏe se upsalo primátu hermeneutiky, ignoruje toto dûjepisectví historicitu vlastního pohledu, jenÏ je v na‰í vûdecké kultufie silnû formován humánnû-biologicky a psychoanalyticky. Historická metoda by pfiitom mûla právû nabádat k zvlá‰tû opatrnému zacházení s pojmy a asociativními atributy. Hans Georg Gadamer, kter˘ hermeneutiku modernizoval, roku 1960 tomuto problematickému bodu vûnoval – jakkoli s jin˘m cílem a zamûfiením na jazyk pramenÛ – celou knihu: „PoÏadavek opustit souãasné pojmy neznamená naivní pfiesazení se do minulosti. […] Myslet historicky znamená ve skuteãnosti projít tím, co se dûje s historick˘mi pojmy, kdyÏ se v nich snaÏíme myslet. Historicky myslet v sobû totiÏ vÏdy obsahuje zprostfiedkování mezi tûmito pojmy a na‰ím vlastním my‰lením. […] Dûjinn˘ Ïivot toho, co je dochováno, spoãívá v tom, Ïe je odkázáno na stále nové objevování a v˘klad. Správn˘ v˘klad jako takov˘ by byl bezmy‰lenkov˘m ideálem, kter˘ by popíral podstatu dochovaného.“63

62 Srov. JUDITH BUTLER, Psyche der Macht. Das Subjekt der Unterwerfung, Frankfurt am Main 2001. 63 HANS GEORG GADAMER, Sprachlichkeit als Bestimmung des hermeneutischen Vollzugs, in: Wahrheit und Methode. Grundzüge einer philosophischen Hermeneutik, Tübingen 19652, s. 374, 375.


diskuse_rozepre_2_2005

MAREN LORENZOVÁ

23.1.2006

15:56

Stránka 245

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 245 ]

Na pozadí Gadamerovy „hermeneutické diference“ bych se na závûr ráda jasnû vyslovila proti psychosomatizaci kulturních vûd, jak je v poslední dobû propagována.64 Právû protoÏe je nezpochybnitelné, Ïe vûdomí „já“ je více neÏ suma jeho biochemicky popsateln˘ch souãástí a ponûvadÏ specifické koncepty a normy tûla teprve ustavují a legitimují spoleãnosti, by problematika dûjin tûla mûla v dûjepisectví získat své místo. Pouze historizace tûlesnosti ve v‰ech jejích odstínech mÛÏe zviditelnit léãky pfii naturalizaci lidského chování. Varuji v‰ak pfied tím opírat se v historick˘ch v˘zkumech o syntézu pfiírodních vûd a neurologicky zabarvené psychoanal˘zy, jak k tomu – ve stínu biochemie – jiÏ dlouho dochází v literární a mediální vûdû a v dílãích oblastech sociologie násilí.65 Pfied nedávnem bylo dokonce navrÏeno spojit dohromady ãtyfii „sémiotické roviny“: „chemické a elektrochemické obûhy endokrinního a limbického systému, vnitfiní psychické procesy, formy sociálního chování a symbolické kódy kulturních interpretaãních vzorcÛ“.66 Odhlédnouce od toho, Ïe Ïádn˘ humanitní vûdec nedokáÏe posoudit validitu studií o fyziologii mozku, je ãasto pfiehlíÏeno, Ïe momentálnû objevné pfiírodovûdné poznatky vadnou jako listí na podzim. Fyziologie mozku a neurologie tak jako tak nemají Ïádné poznatky o „obsahu“ neurochemick˘ch dûjÛ, pouze poãítaãov˘mi simulacemi symbolicky znázorÀují neviditelné, tedy zóny a fáze vzru‰ení a klidu. Chemické procesy napfiíklad v modelech neurotransmiterÛ nebo nosiãÛ jsou pouze „oznaãovány“ a s vnitfiní logikou popisovány, nicménû nejsou prokazovány a obsahovû analyzovány, coÏ ãiní velké problémy napfiíklad uÏité farmakologii pfii léãbû sexuálních delikventÛ nebo neurotraumatologii pfii rehabilitaci po zranûních lebky a mozku. Pojmenování a interpretace biochemick˘ch „obrazÛ“ je stále závislé na mûnících se rámcov˘ch podmínkách, jak to popsali de Saussure, Fleck, Gadamer a naposledy Butlerová. Dûjiny nelze vykládat ani prostfiednictvím „hlubinnû psychologické hermeneutiky minulého“, jak jsme mohli zaslechnout v poslední dobû.67 Pokud nûkdo váÏnû usiluje o to etablovat podobné, na pudy orientované my‰lení v jeho postmoderní formû, vidím v tom pouze jeho potfiebu dojít znovu uznání ve vûdecké komu-

64 Srov. TILMANN WALTER, Medikalisierung, Körperlichkeit und Emotionen: Prolegomena zu einer neuen Geschichte des Körpers, Journal für Psychologie 2/2000, s. 25-49. 65 Literárnûvûdn˘m pfiíkladem mohou b˘t práce CLAUDIE BENTHIENS, Haut. Literaturgeschichte, Körperbilder, Grenzdiskurze, Reinbek 1999; CHRISTINY VON BRAUNS, Zur Bedeutung der Sexualbilder im rassistischen Antisemitismus, in: Jüdische Kultur und Weiblichkeit in der Moderne, hrsg. von Inge Stephan, Sabine Schilling, Sigrid Weigel, Köln 1994, s. 23-49; ELISABETH BRONFEN, Nur über ihre Leiche. Tod, Weiblichkeit und Ästhetik, München 1994. Z bádání o raném novovûku jmenujme na prvním místû Lyndal Roper. Na bádání o nacionálním socialismu a stfiedovûku pÛsobí psychoanalytické zpÛsoby v˘kladu zdá se je‰tû pfiitaÏlivûji, srov. M. LORENZ, Leibhaftige Vergangenheit, s. 53-59. 66 T. WALTER, Medikalisierung, s. 38-41. I zde tedy autor usiluje o propojení neurofyziologie a pfiírodovûdnû ovûfiené a psychoanalyticky inspirované psychosomatiky. 67 T. WALTER, Medikalisierung, s. 38-41.


diskuse_rozepre_2_2005

[ 246 ]

23.1.2006

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

15:56

Stránka 246

2/2005

nitû, v níÏ vládnou pfiírodní vûdy, a nesednout pfiitom na lep jednoduch˘m evoluãním genov˘m teoriím.68 „Hermeneutického kruhu“ a nedÛvûry vÛãi jakémukoli holismu v‰ak nezÛstanou u‰etfieny jak empirické, tak filozofické vûdy, i kdyÏ se to jak jedny, tak druhé snaÏí zakr˘t. Dûjepisné vûdy nemohou tento zaãarovan˘ kruh rozetnout, mûly by ho ale neustále zviditelÀovat.69

68 Takto vyznívají práce: PHILIPP SARASIN, Mapping the Body. Körpergeschichte zwischen Konstruktivismus, Politik und „Erfahrung“, Historische Anthropologie 7/1999, s. 437-451; WOLFGANG SCHMALE, Gender Studies. Männergeschichte, Körpergeschichte, in: MannBilder. Ein Lese- und Quellenbuch zur historischen Männerforschung, hrsg. von Wolfgang Schmale, Berlin 1998, s. 7-33. 69 Pfiipojuji se tím ke Kathleen Canningové, která se rovnûÏ obrací proti my‰lení v polárních konceptech a kategoriích a poÏaduje „neupisovat se tak silnû principu kauzality, aniÏ bychom se pfiitom vzdali na‰eho cíle analyzovat historickou zmûnu“ – srov. K. CANNING, Dichotomien, s. 182.


diskuse_rozepre_2_2005

23.1.2006

15:56

Stránka 247

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 247 ]

JE MOŽNÉ PSÁT JINÉ NEŽ NACIONALISTICKÉ DĚJINY UMĚNÍ?1 Milena Bartlová

Can a Non-Nationalist Art History be Written? The classical, formalist methods of art history seem to be inevitably intertwined with both the “great story” and with ethnic (racial) identifications of the artistic heritage. Even if the categories of “style” and “evolution” can be evaded, this would leave a ground plan in which national state was the basic matrix for writing the kind of coherent art historical narrative still in demand from both the general public and educational systems. Histories of the art of the Central European states, e.g. of Hungary and Slovakia, are burdened by the need to define their object, and not to fall into the trap of nationalism. This is methodologically much more difficult than is generally realised. Possible operations include, in the first instance, suspension of the idea of any essential ethnic regional identity. A necessary caution must be exercised in using the classical art historical methods employed for research into art from “anonymous epochs”, since national, ethnic or racial identifications are ingrained deep in their texture.

Ustavení dûjin umûní jako souãásti akademické vûdy bylo moÏné pouze v rámci hegeliánské koncepce dûjin. Specializovan˘ zájem o památky minulosti mûl samozfiejmû del‰í tradici, ale teprve Hegelovo zahrnutí v˘tvarného umûní do koncepce v˘voje a projevu „svûtového ducha“ nejen umoÏnilo, ale skuteãnû inspirovalo vznik souboru metodick˘ch postupÛ, díky nimÏ bylo moÏné zab˘vat se vûdecky vztahy mezi jednotliv˘mi umûleck˘mi díly. Právû tyto meziobjektové vztahy se staly látkou akademick˘ch dûjin umûní a klíãov˘m konceptem pro jejich uchopení se stala kategorie „v˘voje“; na jednotlivá díla se zamûfiilo praktiãtûji orientované znalectví, spoléhající pfiedev‰ím na vûdecky nezachytitelnou subjektivní zku‰enost. JestliÏe

1 Tento text je upravenou ãeskou verzí pfiíspûvku Is It Possible to Write a Non-nationalist Art History?, kter˘ jsem pfiednesla na pracovním setkání sítû European Science Foundation Discourses in the Visible, konaném pod názvem Art History in Ideological Context: The Development of National Art Historiographies v Bruselu ve dnech 28.-29. ãervna 2005, srov. www.visualdiscourse.unihamburg.de.


diskuse_rozepre_2_2005

[ 248 ]

23.1.2006

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

15:56

Stránka 248

2/2005

národ a národní stát patfií mezi základní soufiadnice hegeliánského pojetí dûjin, nemÛÏe nás pfiekvapit, Ïe pfiíbûhy dûjin umûní se rozvíjejí na národním pÛdorysu. Vztah dûjin umûní a národních identit je mimofiádnû tûsn˘. UÏ zakladatel moderního umûleckohistorického diskurzu Johann Joachim Winckelmann formuluje ve sv˘ch Geschichte der Kunst des Altertums z roku 1764 pfiíãinné souvislosti mezi umûleck˘m slohem a národními charakteristikami obyvatel jednotliv˘ch zemí.2 Podle Carlo Ginzburga jej k tomu inspirovala paralela, jiÏ Winckelmann nalezl mezi svou koncepcí umûleck˘ch stylÛ a systémem „dûjin pfiírody“ George Buffona: Winckelmann konstruoval vztah mezi stylem a jednotliv˘m dílem podle strukturálního vzoru vztahu mezi druhem (species) a jednotlivcem. Ginzburg dospívá k závûru, Ïe „v prÛbûhu 19. století umoÏnilo vzájemné pronikání historického, antropologického a biologického diskurzu vznik paralely mezi idejemi národního charakteru, rasy a slohu“.3 Thomas DaCosta Kaufmann pak ve své nové knize rozsáhle shrnul doklady o trojstrann˘ch vztazích i vzájemn˘ch rozdílech mezi koncepcemi v˘tvarného umûní, geografick˘ch jednotek regionÛ a státÛ a etnick˘ch jednotek národa, kmene a rasy.4 UpozorÀuje zejména na siln˘ etnick˘ esencialismus v prvním „velkém pfiíbûhu dûjin umûní“, v Geschichte der bildenden Kunst vydan˘ch Carlem Schnaasem v sedmi svazcích v letech 1843-1864: „[Herderova idea Volksgeist] poskytla základ dlouhotrvající pfiedstavû, jiÏ lze charakterizovat jako etnick˘ nebo rasov˘ esencialismus: kvalitu a povahu umûní urãuje duch (ãi podstata) etnick˘ch skupin, jako je lid/národ, kmen nebo rasa.“5 Z vnitfiního pohledu dûjin umûní lze fiíci, Ïe etnické kategorie byly povaÏovány za nezbytn˘ nástroj pro pfiimûfiené pochopení minulého i souãasného umûní. Z vnûj‰ího pohledu se ukazuje, Ïe v˘tvarné umûní a jeho dûjiny vstoupily do 20. století jako jeden z nejoblíbenûj‰ích nástrojÛ ke konceptualizaci a vizuálnímu zpfiítomnûní etnick˘ch, národních a rasov˘ch identit i rozdílÛ. Vrcholu dosáhl tento zpÛsob my‰lení v rámci nacistické ideologie ve 30. a 40. letech 20. století. Chtûla bych zde v‰ak zdÛraznit umûlost takového rozdûlení na vnûj‰í a vnitfiní pohled ve vztahu k umûleckohistorickému diskurzu. Neexistuje objektivní, ãistá a nevinná vûda v protikladu k jejímu vyuÏití a zneuÏití. Pfiesto povaÏuji za plodné v˘slovnû zmínit, Ïe musíme pfii popisu i hodnocení brát v úvahu nejen sofistikované intelektuální koncepty, ale zároveÀ také jejich praktickou roli v reálném svûtû mimo akademickou sféru.

2 CARLO GINZBURG, Wooden Eyes. Nine Reflections on Distance, New York 2001, s. 119-120. 3 C. GINZBURG, Wodden Eyes, s. 128. V ãe‰tinû máme k dispozici pfiehled dûjin tohoto vzájemného pronikání a ovlivÀování v knihách IVO T. BUDILA, Za obzor západu, Praha 2001; T¯Î, Od prvotního jazyka k rase, Praha 2002. 4 THOMAS DACOSTA KAUFMANN, Towards a Geography of Art, Chicago-London 2004, o Schnaasem s. 50-52. 5 T. D. KAUFMANN, Towards a Gegography, s. 47.


diskuse_rozepre_2_2005

MILENA BARTLOVÁ

23.1.2006

15:56

Stránka 249

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 249 ]

Dûjiny umûní jako vûda touÏily po maximální objektivitû, neboÈ unikavá umûlecká povaha jejich pfiedmûtu je vÏdy stavûla na pochybn˘ okraj skuteãnû vûdecké komunity. Ve 20. století se nejroz‰ífienûj‰ím postupem, jak b˘t konformní ke konceptu moderní vûdy, stal dÛraz kladen˘ na studium ãisté formy, oddûlené od obsahu i v˘znamu umûleck˘ch dûl. Formalistické dûjiny umûní si k tomu vypracovaly metodické nástroje, jejichÏ pouÏití mûlo zajistit vûdeckost umûleckohistorického zkoumání.6 Zejména psychologie forem pfiedpokládala, Ïe dokáÏe objektivními, vûdeck˘mi nástroji a postupy zjistit „hlub‰í smysl“ jednotlivého umûleckého díla i stylu, a za jeden z v˘znamn˘ch cílÛ povaÏovala dosaÏení jednoznaãné národní, rasové ãi kmenové atribuce umûleck˘ch dûl, zejména tûch, která vznikla v „epochách anonymity“. Díky vysoké autoritû pfiírodních vûd se opíraly nástroje pro národní identifikaci „primitivních“ umûleck˘ch dûl pfiedev‰ím o antropologii a biologii. Umûleck˘ v˘raz se mohl dostat na stejnou rovinu etnického ãi rasového atributu jako jazyk nebo tvar lebky.7 I kdyÏ se ve druhé polovinû 20. století pfiestala pouÏívat kmenová a rasová rétorika, zÛstává dodnes moÏné nereflektovanû urãovat národní charakteristiku anonymních umûleck˘ch dûl na biologicky chápaném základû, a tedy ji povaÏovat za pfiirozenou a nemûnnou. Dobrou ilustrací uveden˘ch úvah je snaha o zakreslení nov˘ch hranic státÛ vznikl˘ch po rozpadu Rakousko-Uherska do mapy dûjin umûní. Jako pfiíklad chci uvést monumentální malovan˘ a vyfiezávan˘ retábl, kter˘ byl vytvofien nûkdy ve 30. ãi 40. letech 15. století pro kostel sv. Mikulá‰e ve Znojmû, ob˘vaném aÏ do roku 1945 ãesk˘mi a nûmeck˘mi mluvãími v pomûru 50 : 50 (od roku 1896 je retábl ve Vídni, nyní v Österreichische Galerie).8 V roce 1932 pfiipsal Otto Benesch oltáfi ze Znojma na základû dramatického a expresivního charakteru fiezeb bavorskému umûlci ãinnému ve Vídni. Ve 40. letech, tedy jiÏ v nacistickém kontextu, upfiesnil Karl Oettinger atribuci tak, Ïe uvaÏuje o práci dvou sochafiÛ. Hranice mezi jejich podíly probíhá prostfiedkem otevfieného retáblu, zhruba v místech Kristova kfiíÏe. Zatímco formální kvality celku jsou „nepochybnû typické pro ústfiední Bajuvárskou oblast, neboÈ zde nalézáme jistou hrubost, hlasitost, odváÏné nalézání nov˘ch cest a divoké zaujetí v˘razem i metodou“, lze jej pfiece jen roz-

6 MICHAEL PODRO, The Critical Historians of Art, New Haven-London 1982. V ãe‰tinû nejlépe JI¤Í KROUPA, ·koly dûjin umûní. Metodologie dûjin umûní, Brno 1996. 7 KARL OETTINGER, Altböhmische Malerei, Zeitschrift für Kunstgeschichte 6/1937, s. 397-406, zejména s. 406. 8 K jazykové diferenciaci ve Znojmû LUDMILA SULITKOVÁ, Národnostní struktura moravsk˘ch mûst ve stfiedovûku se zvlá‰tním zfietelem na královská mûsta, in: Národnostn˘ v˘voj miest na Slovensku do roku 1918, (ed.) Richard Marsina, Bratislava 1984, s. 255-261. Následující odstavec shrnuje podrobn˘ rozbor díla – srov. MILENA BARTLOVÁ, Je Znojemsk˘ oltáfi rakousk˘, nûmeck˘, ãesk˘ nebo moravsk˘?, Bulletin Moravské galerie v Brnû 58-59/2002-2003, s. 140-147, kde i bibliografie.


diskuse_rozepre_2_2005

[ 250 ]

23.1.2006

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

15:56

Stránka 250

2/2005

dûlit na dvû ãásti. „Levou polovinu s tûωími a plebej‰tûj‰ími postavami nepochybnû vytvofiil hlavní mistr, kter˘ pfii‰el z Bavorska a kter˘ byl také zodpovûdn˘ za celkov˘ rozvrh. Pravá polovina vy‰la z ruky nikoli ménû nadané, n˘brÏ jemnûj‰í a ústupnûj‰í, jeÏ je v souladu s podunajsk˘m charakterem.“9 Znojemsk˘ oltáfi tak poslouÏil jako zvlá‰tû názorn˘ pfiíklad tûsného vztahu deutsche Ostmarkstämme k bajuvarisches Stammland, av‰ak zároveÀ i k ukázání subtilních rozdílÛ mezi nimi. Jakkoli se nám dnes mÛÏe zdát taková argumentace pfiepjatá, pfiedstavuje podle mého názoru pouze nejzaz‰í dÛsledek metodick˘ch principÛ, které spoãívají hluboko v textufie klasického umûleckohistorického diskurzu moderní doby. Nacionalistické tendence ve v˘kladu stfiedovûkého umûní zaloÏené na rasov˘ch identifikacích dosáhly vrcholu v období nacismu. Vedoucí vûdecké osobnosti poãítaly s jedineãnou nûmeckou (germánskou) podobou umûleckého v˘razu, jiÏ pak bylo moÏné identifikovat ve stfiedovûkém umûní Spi‰e, Sedmihradska ãi Pomofianska. V âechách byl nûmeck˘ duch ve stfiedovûkém umûní rozpoznán jako pfiíli‰ rozfiedûn˘ slovansk˘m prostfiedím, podobnû jako byl oslaben i v rakouském Podunají. Zvlá‰tní pozornost byla pfiitom vûnována „ostrovÛm nûmeckého osídlení“, napfiíklad Krakovu ãi Bratislavû.10 Údajná existence typicky nûmeckého stfiedovûkého umûní v tûchto oblastech silnû podporovala poÏadavky sjednoceného nûmeckého národa v duchu Blut und Boden.11 Aãkoli se rasisticky zaloÏené argumenty od druhé svûtové války jiÏ nepouÏívají, pfiekonává se pfiedstava o nûmecké kulturní dominanci ve stfiední Evropû jen pozvolna. Vût‰ina pfiedstavitelÛ dûjin umûní tohoto smûru pÛsobila a publikovala aÏ do 70. let a klíãová studie, zdÛvodÀující neschopnost SlovanÛ vytvofiit pÛvodní umûlecké hodnoty, vy‰la je‰tû v roce 1974, kdy se ale jiÏ setkala s obecn˘m odmítnutím.12 Obrat pfiineslo aÏ my‰lení nûmeck˘ch historikÛ umûní nastupujících po roce 1968, vût‰inou v‰ak v pouze v Nûmecku, nikoli v Rakousku.13

9 KARL OETTINGER, Der blütezeit der Münchener gotischen Malerei, Zeitschrift des deutschen Vereins für Kunstwissenschaft 7/1940, s. 217-224; 8/1941, s. 17-30. 10 Reflexi tématu a bibliografii uvádûjí Die Kunsthistoriographien in Ostmitteleuropa und der nationale Diskurs, hrsg. von ROBERT BORN, ALENA JANATKOVÁ, ADAM S. LABUDA, Berlin 2004. K ãeskému umûní tamtéÏ mÛj pfiíspûvek „Slavonic Features“ of Bohemian Medieval Painting from the Point of View of Racist and Marxist-Leninist Theories, s. 173-180. Souhrnn˘ obraz ãeské nûmecké medievistiky podává MILENA BARTLOVÁ, Nûmecké dûjiny umûní stfiedovûku v âechách do roku 1945, in: Nûmecká medievistika v ãesk˘ch zemích do roku 1945, (edd.) Pavel Soukup, Franti‰ek ·mahel, Praha 2004, s. 67-78. 11 ADAM S. LABUDA, Die Ostsiedlung und die gotische Kunst. Begriffe und Realitäten, in: Artistic Exchange – Künstlerischer Austausch. Akten des 28. Kongresses für Kunstgeschichte, díl 2, Berlin 1993, s. 31-38; T¯Î, „…eine von sinvollen Zweckgefühlen erfüllte, herbe und großartige Kolonialkunst…“, Zeitschrift für Kunstgeschichte 56/1993, s. 1-17. K tomu srov. T. D. KAUFMANN, Towards a Geography, s. 44-56. 12 KARL-HEINZ CLASEN, Der Meister der Schönen Madonnen, New York-Berlin 1974. 13 LUBA HEDLOVÁ, Koncepce sochafiství krásného slohu v ãesk˘ch, nûmeck˘ch a rakousk˘ch dûjinách umûní, Brno 2005 (magisterská práce Semináfie dûjin umûní Filozofické fakulty Masarykoyy univerzity).


diskuse_rozepre_2_2005

MILENA BARTLOVÁ

23.1.2006

15:56

Stránka 251

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 251 ]

Pfiesto lze nûkdy nalézt relikty star‰ího nacionalistického ãi rasového pfiístupu v nov˘ch interpretacích, zpravidla na nevûdomé úrovni skryt˘ch pfiedpokladÛ a terminologie. Právû na tuto skuteãnosti chci upozornit. Nacionalistická ãi rasistická matrice pfiipisování anonymních umûleck˘ch dûl je tak hluboce provázána s klasick˘m umûleckohistorick˘m, tj. formalistick˘m pfiístupem a zejména s psychologií forem, Ïe mÛÏe proniknout i do my‰lenek Hanse Beltinga, kdyÏ spekuluje o pfiedpokládaném slovanském sklonu ãeského stfiedovûkého umûní.14 Zdá se, Ïe takové sklony jsou neoddûlitelnû spojeny s jazykem, klíãov˘mi pojmy i samotn˘mi metodami, pfiedev‰ím s koncepcí stylu a v‰ím, co k ní patfií. Je zfiejmé, Ïe moÏnost obnovy nabízejí rÛzné formy „nov˘ch dûjin umûní“, jeÏ jsou ochotny se vzdát „stylu“ jako klíãové kategorie. Nelze ale vylouãit, Ïe bude snadnûj‰í vzdát se stylu, neÏ se obejít bez hranic národních státÛ jakoÏto pÛdorysu pro psaní souvisl˘ch „pfiíbûhÛ“ dûjin umûní.15 Domnívám se, Ïe v Evropû na v˘chod od R˘na, tj. v zemích s Ïádnou nebo jen okrajovou koloniální minulostí, je otázka rozãlenûní dûjin umûní podle národních státÛ mnohem závaÏnûj‰í, neÏli problém jak vytvofiit svûtové, a nikoli jen evropské dûjiny umûní, jenÏ v˘raznû vystupuje v transatlantické debatû. Jednoznaãné pfiipsání umûleck˘ch památek jednotliv˘m národÛm stfiední Evropy se stalo klíãovou otázkou v prÛbûhu konstituování jednotliv˘ch zdej‰ích státÛ. Nepfieru‰ená linie umûleckého v˘voje, tedy existence souvislého národního pfiíbûhu dûjin umûní, byla a je povaÏována za dÛleÏitou souãást formování národního sebevûdomí. Mûli bychom si asi na tomto místû pfiipomenout dobfie znám˘ rozdíl v sémantickém poli slova „národ“, utváfieném odli‰nû v anglosaské a latinskomediteránní tradici, a na stranû druhé v situaci stfiední a v˘chodní Evropy. Zde oznaãuje cosi mnohem bliωího etnické „pfiirozenosti“, neÏ je tomu na západû; napfiíklad právû v ãe‰tinû pociÈujeme národ jako to, do ãeho se narodíme, a co tedy stûÏí mÛÏeme volit.16 (S takov˘m rozli‰ením souvisí rovnûÏ problém, zda lze poÏadovat, aby do dûjin umûní balkánsk˘ch zemí a Maìarska byly zahrnuty i umûlecké památky tureckého historického dûdictví, coÏ se zdá b˘t z tamní perspektivy alespoÀ dosud nesmyslné.) I kdybychom trvali na tom, Ïe nejsme schopni rozpoznávat specifika národního charakteru pfiímo z formy umûleck˘ch dûl, pfiesto zÛstává samotná existence v˘znamn˘ch památek starého umûní viditeln˘m dÛkazem materiálních kofienÛ národa v jeho vlastní zemi, coÏ je skuteãnost, kte-

14 HANS BELTING, Bild und Kult. Eine Geschichte des Bildes vor dem Zeitlater des Kunst, München 1990, s. 374-379. 15 Je-li slovo „pfiíbûh“ uÏ pociÈováno jako ponûkud obno‰ené, musím pfiipomenout, Ïe právû kniha ERNSTA H. GOMBRICHA, Story of Art, London 1952, byla první prací, která váÏnû tematizovala vztah story – history (pfiíbûh – dûjiny). 16 Srov. DU·AN T¤E·TÍK, Mysliti dûjiny, Praha-Litomy‰l 1999, s. 95-149.


diskuse_rozepre_2_2005

[ 252 ]

23.1.2006

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

15:56

Stránka 252

2/2005

rou ve stfiední a v˘chodní Evropû nikdy nelze povaÏovat za samozfiejmou. V prÛbûhu procesu konstrukce národních/státních identit mohl stejnou roli sehrát i folklor, jak tomu ostatnû pÛvodnû bylo pro Johanna Gottfrieda Herdera. Staré umûní chápané jako „Beaux Arts“ má ale v˘hodu v tom, Ïe reprezentuje úãast konkrétního národa na v˘voji svûtového ducha v hegeliánském pojetí. Navíc je na rozdíl od staré hudby ãi literatury dobfie pfiístupné ‰iroké vefiejnosti, mÛÏe b˘t umístûno v „národním“ muzeu ãi srozumitelnû citováno aktuální v˘tvarnou, pomníkovou ãi architektonickou tvorbou. Mobilní i imobilní umûlecké památky v kaÏdé zemi tedy v˘znamnû dosvûdãují podstatné sloÏky národní identity a z toho vypl˘vají i zpÛsoby péãe o nû.17 Instruktivním pfiíkladem problémÛ s pfiipsáním stfiedoevropského umûleckého dûdictví jsou dûjiny umûní v Maìarsku a na Slovensku. Dne‰ní hranice Maìarska vznikly v roce 1919 a v zemi poté nezÛstaly témûfi Ïádné památky starého umûní, jeÏ se poté nacházely v âeskoslovensku a Rumunsku. V dÛsledku toho se dodnes maìarské dûjiny umûní pí‰í jako dûjiny umûní historick˘ch Uher, takÏe se mohou zcela nevinnû, leã pfiesto nebezpeãnû dostávat do blízkosti místních politick˘ch extremistÛ. Na stranû druhé Slovensko jako nejmlad‰í stát v této oblasti pí‰e a publikuje po roce 1993 poprvé svÛj vlastní souvisl˘ pfiíbûh dûjin umûní. Zdej‰í poãetná a velmi v˘znamná stfiedovûká umûlecká díla byla – a mnohdy dosud jsou – zpracovávána jako souãást dûjin umûní Uher/Maìarska, Polska, âeskoslovenska a také v˘chodního nûmeckého osídlení. Je‰tû zfietelnûj‰ím pfiípadem je umûlecké historické dûdictví Slezska, tedy zemû, která vÛbec nevstoupila do moderního systému národních státÛ. Do roku 1945 bylo slezské umûní zahrnuto pod záhlaví Nûmecka; po roce 1945 se pak stalo integrální souãástí polsk˘ch dûjin umûní, pfiiãemÏ se v kaÏdém pfiípadû úãastní zcela odli‰né celkové matrice identit a v˘voje. Politicky korektní odpovûdí na takovéto problémy by patrnû byla v˘zva pfiekroãit perspektivu národních státÛ celoevropsk˘m hlediskem a psát evropské, moÏná pro zaãátek alespoÀ stfiedoevropské dûjiny umûní.18 Kromû nejasností s vymezením místa stfiední Evropy a s tím, zda do ní zahrnout VídeÀ a Rakousko, se takovému projektu staví do cesty i dal‰í skuteãnosti. Souvislé dûjiny umûní jsou vedle monografií umûlcÛ hlavním Ïánrem publikací, jeÏ od historikÛ umûní poÏaduje vefiejnost, a pro jejich napsání je nutno stanovit základní strukturu vyprávûní. Dosud se jako samozfiejmé ustavily tfii hlavní struktury: za prvé velk˘ pfiíbûh pokroku a za druhé autonomní v˘voj „Ïivota forem“. Obû matrice se pro praktické pouÏití roz-

17 K v˘znamu památek a státní péãi o nû srov. stati JANA BAKO·E, Periféria a symbolick˘ skok, Bratislava 2001; T¯Î, Intelektuál & Pamiatka, Bratislava 2003. 18 Tak jsem to uvedla napfiíklad na závûr své stati Je znojemsk˘ oltáfi ãesk˘, kterou jsem pÛvodnû pfiednesla v ãervnu 2002 ve Vídni na pozvání Österreichische Kunsthistorische Gesellschaft.


diskuse_rozepre_2_2005

MILENA BARTLOVÁ

23.1.2006

15:56

Stránka 253

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 253 ]

dûlují na pododdíly podle regionÛ ãi etnick˘ch skupin. Tfietí strukturou je vyprávûní o identitû umûní urãitého národa ãi podobné skupiny v prÛbûhu staletí. V‰echny tfii jmenované struktury se odvozují od formalistick˘ch dûjin umûní a jsou s nimi hluboce spojeny; dokonce se domnívám, Ïe formalistická metoda je od velkého pfiíbûhu neoddûlitelná. Pokud v‰ak uÏ nevûfiíme v trval˘ pokrok ani v autonomní Ïivot forem, obávám se, Ïe nám hranice národního státu jednodu‰e zb˘vají jako základní soufiadnice v˘kladu. NemÛÏeme ani pfiehlíÏet skuteãnost, Ïe takové národnû/státnû definované v˘klady dûjin umûní budou alespoÀ v dohledné budoucnosti i nadále vyÏadovány jako souãást programu ‰kolní v˘uky. A navíc je zfiejmé, Ïe psaní v mûfiítku Evropy ãi stfiední Evropy by prostû nefungovalo v reálném Ïivotû. Vefiejnost ani politická reprezentace a státní instituce nejsou pfiipraveny rozpustit umûlecká památková dûdictví sv˘ch zemí v nûjakém ‰ir‰ím celku. Ani to nemÛÏeme prostû pfiehlíÏet, uÏ jenom proto, Ïe problém skupinov˘ch identit v postmoderní sjednocené Evropû se moÏná stane jedním z klíãov˘ch témat následujících desetiletí. PfiipusÈme tedy, Ïe jsme spjati s formátem dûjin umûní koncipovan˘ch v souladu s hranicemi moderních národních státÛ. Pokud máme pfiesto obstát v nároku psát dûjiny umûní, které by nebyly nacionalistické, musíme hloubûji reflektovat své pracovní metody. Navrhuji zejména dvû operace. Za prvé se pfiimlouvám za opatrn˘ a hluboce kritick˘ pfiístup k formalistick˘m dûjinám umûní, pfiedev‰ím k neviditelné osnovû národních, etnick˘ch a rasov˘ch identifikací, skryté v pevné tkaninû klasick˘ch umûleckohistorick˘ch metod pouÏívan˘ch ke studiu umûleckého dûdictví. Jako úãinné se ukázalo pfiedev‰ím promy‰lené opu‰tûní pfiedstavy o esenciální stabilitû a kontinuitû etnického ãi národního principu urãitého území, jeÏ se mají názornû projevovat ve v˘tvarném umûní (nûmãina to vyjadfiuje jedin˘m konvenãním pojmem Kunstlandschaft). Robert Suckale se zab˘val hustû podminovan˘m terénem nûmeck˘ch dûjin umûní vycházeje z pfiedpokladu, Ïe jejich hranice je tfieba definovat v kaÏdém historickém období novû. „Oznaãení Nûmecko mÛÏeme ve smyslu moderního národa pouÏívat teprve od zaloÏení Nûmeckého císafiství v roce 1871. […] Rysy, které pociÈujeme jako ,vlastní‘, se mohou ukázat jako nûco pfievzatého a pfiivlastnûného. Zpûtn˘ pohled dokazuje, Ïe kultura této zemû byla nejzáfiivûj‰í tehdy, kdyÏ byla otevfiená. Provincialismus ji ochromuje a nacionalismus ji oslepuje.“19 Struãnû fieãeno to znamená nikdy nezapomínat na konstruktivistickou povahu „národa“. Metodologicky propracovanûj‰í je sociálnû historické pojetí kategorie Kunstlandchaft navrÏené Lieselotte Stammovou. Namísto fikce esenciální etnické kontinuity navrhuje komunikaãní model, rozli-

19 ROBERT SUCKALE, Kunst in Deutschland. Von Karl dem Grossen bis Heute, Köln 1998, s. 8-10.


diskuse_rozepre_2_2005

[ 254 ]

23.1.2006

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

15:56

Stránka 254

2/2005

‰ující lokální, regionální a teritoriální styl podle spoleãensk˘ch vrstev a jejích nárokÛ na reprezentaci.20 Za druhé: nenápadné nebezpeãí se skr˘vá v úsporné tendenci „nov˘ch dûjin umûní“ budovat interpretace na základû sítû datací a atribucí vypracované klasick˘mi metodami. Pokud se v‰ak pfiipsání zakládá na takov˘ch metodick˘ch postupech, jaké jsme vidûli na pfiíkladû Znojemského oltáfie, budou jakékoli nové interpretace fale‰né a zavádûjící: v takov˘ch pfiípadech je nutno dekonstruovat a zcela novû vybudovat celou základní atribuãní stavbu. Stejnû tak stûÏí budeme povaÏovat za rovnocennû vyhovující a „objektivní“ v˘sledky anal˘z litevského umûleckého díla, pokud jich bylo dosaÏeno jeho zkoumáním jako ãlánku v protilehl˘ch kontextech polského a sovûtského celku. To samozfiejmû neznamená, Ïe bychom mûli zahodit ve‰keré v˘sledky na‰ich pfiedchÛdcÛ. Musíme ale zÛstat bdûlí a kritiãtí pfii jejich pouÏívání. Kromû toho se dnes nabízejí zcela nové metodologické alternativy ke klasick˘m formalistick˘m pfiístupÛm. Nemám nyní na mysli ani tzv. antropologii obrazu, ani posun na stanovisko vizuálních komunikaãních studií. Tyto metody teprve budou muset pfiesvûdãit o schopnosti slouÏit jako pÛdorys pro souvislé vyprávûní dûjin umûní.21 Slibnûj‰í by mohl b˘t pfiístup Davida Summerse, nabízející jednotnou metodu pohledu na památky vizuálního „umûní“ od paleolitu po souãasnost v libovolné svûtové kultufie.22 Mohl by poskytnout nástroje k interpretaci umûleckého historického dûdictví z „grass roots“ pohledu konkrétního místa. Umûlecká díla na svém vlastním místû a ve svém historicky promûnlivém kontextu nabízejí moÏnost hmatatelné souvislosti s Ïivotem místních komunit, aniÏ by bylo nutné interpolovat interpretaãní modely etnick˘ch národÛ ãi národních státÛ a aniÏ by bylo nutné uchylovat se k esencialisticky zatíÏenému konceptu „genia loci“. VyuÏívání nov˘ch podnûtÛ je samozfiejmû obtíÏné a zÛstává vÏdy ohroÏeno nedostatkem kritiãnosti na jedné stranû a nedostatkem pfiedstavivosti na stranû druhé. Obávám se v‰ak, Ïe spoleãenská a politická situace v Evropû raného 21. století nám nedává mnoho jin˘ch ‰ancí.

20 LIESELOTTE E. STAMM, Zur Verwendung des Begriffs Kunstlandschaft am Beispiel des Oberreheins im 14. und frühen 15. Jahrhundert, Zeitschrift für schweizerische Archäologie und Kunstgeschichte 41/1984, s. 85-91; DU·AN BURAN, Zu den künstlerischen Beziehungen zwischen Wien und Pressburg im späten 15. Jahrhundert am Beispiel der illuminierten Handschriften der Pressburger Kapitelbibliothek, in: Die Länder der Böhmischen Krone und ihre Nachbarn zur Zeit der Jagiellonenkönige. Kunst – Kultur – Geschichte, hrsg. von Evelin Wetter, Ostfildern 2004, s. 305-321. 21 HANS BELTING, Bild-Anthropologie, München 2001, srov. recenzi Petra Wittlicha v Umûní 53/2005, s. 295-298; MICHAEL VIKTOR SCHWARZ, Visuelle Medien in christlichen Kult, Wien 2002, srov. recenzi Mileny Bartlové v Umûní 53/2005, s. 402-405. 22 DAVID SUMMERS, Real Spaces. World Art History and the Rise of Western Modernism, London 2003.


diskuse_rozepre_2_2005

23.1.2006

15:56

Stránka 255

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 255 ]

ČESKÝ ÚDĚL Z POHLEDU KONCE 60. LET NĚKOLIK POZNÁMEK K POLEMICE KUNDERA VERSUS HAVEL Jan Mevart The Fate of the Czech Nation from the Standpoint of the Late 1960s A Few Notes on the Controversy Between Kundera and Havel This study attempts to capture the origins of the differences in opinion on the fate of the Czech nation which arose in the period known as the Prague Spring in 1968 as espoused by two of the period’s historical actors, based on an analysis of media sources of the time. Though the controversy was unleashed at the turn of 1969 by Milan Kundera and Václav Havel, other important intellectual figures from Prague and Brno, such as Karel Kosík, Jaroslav Stfiíteck˘ and Lubomír Nov˘, were eventually to join the fray as well. Within the controversy, two basic approaches may be observed, whose antagonistic tendencies arise out of the generational differences of the participants: the first, represented by Kundera, Kosík and Nov˘, sees the democratisation experienced in the Prague spring as an integral process within a continuum of Czech history and thus exalts it as a singular process bringing Bohemia once again into a world context; the second approach, however, represented by Havel and Stfiíteck˘, looks upon the reform with critical skepticism and refutes the so-called “fate of the Czech nation” (which purports to situate Bohemia in the context of world history) as a fictional construct which takes away the individual’s historical responsibility.

Úvahy o národním údûlu a identitû provokují vlastenecké intelektuály takfika od sam˘ch poãátkÛ moderní ãeské spoleãnosti, pfiiãemÏ otázky jako kontinuita a diskontinuita, pfiirozenost a historiãnost se v ãeské historické sebereflexi prolínají v bohaté ‰kále názorÛ a pojetí: od rozdíln˘ch úvah Jungmanna a Bolzana pfies tzv. spor o smysl ãesk˘ch dûjin a následnou diskusi meziváleãné inteligence aÏ po dne‰ek. Nepfiehlédnuteln˘m specifikem podobn˘ch úvah ãasto b˘vají podnûty vycházející z dûjinn˘ch událostí, které svou aktuálností nutí reagovat ‰ir‰í intelektuální vefiejnost, a posouvají tak diskusi mimo pfiísnû vymezená pravidla historick˘ch vûd. Srpnová invaze sovûtsk˘ch vojsk v srpnu 1968, jeÏ plynule pfie‰la v permanentní okupaci („doãasn˘ pobyt“), vyvolala bezpoãet znám˘ch i neznám˘ch reakcí


diskuse_rozepre_2_2005

[ 256 ]

23.1.2006

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

15:56

Stránka 256

2/2005

a nejrÛznûj‰ích anal˘z. Stala se v‰ak také pfiedmûtem dnes jiÏ polozapomenutého sporu,1 ke kterému dal na poãátku roku 1969 podnût Václav Havel, kdyÏ reagoval na pfiedvánoãní fejeton Milana Kundery. Do rozvleklé a znaãnû vyostfiené polemiky, v níÏ její aktéfii ãasto sahali do slovního arzenálu osobních invektiv a denunciací, se vedle zmínûn˘ch literátÛ postupnû zapojili Lubomír Nov˘, Jaroslav Stfiíteck˘ a Karel Kosík. Pfiíznaãn˘m dobov˘m znakem zÛstává fakt, Ïe debata nebyla ukonãena vyãerpáním tématu, n˘brÏ násiln˘m zásahem ze strany státních orgánÛ, jeÏ v nastupující normalizaci dávaly jasnû najevo, Ïe prostor pro v˘mûnu názorÛ bude napfií‰tû vymezován v˘hradnû jejich prostfiednictvím.2 Vzhledem k nepfieklenuteln˘m názorov˘m rozdílÛm, které mezi pÛvodními úãastníky diskuse nabyly aÏ vá‰nivû antagonistick˘ch forem, nebyla debata v plné mífie obnovena ani po uvolnûní pomûrÛ v listopadu 1989. Na úvodní stranû prosincového dvojãísla ListÛ3 vy‰el pfied Vánocemi roku 1968 KunderÛv ãlánek âesk˘ údûl.4 Jeho autor se v nûm v souvislosti s násilnû pfieru‰en˘m demokratizaãním procesem zam˘‰lel nad postavením a úlohou ãeského národa ve stfiedu Evropy. V podstatû se vrátil ke svému pfiíspûvku ze IV. sjezdu spisovatelÛ (27.-29. ãervna 1967)5 a pfiipomnûl SchauerÛv v˘rok o opodstatnûnosti národní existence, která je obhajitelná pouze tehdy, pokud je samo ãeské etnikum schopno obohatit evropskou kulturu.6 V opaãném pfiípadû by se pfiísné dbaní na zachování národních atributÛ jevilo Schauerovi a potaÏmo i Kunderovi jako zbyteãné. Samotn˘ v˘rok by naznaãoval, Ïe se jedná o prostou námitku vÛãi Jungmannovu pojetí, které pfiedpokládá praktické národní „bytí o sobû“, bez ohledu na

1 Nelze v‰ak opomenout práce, které se této doposud oÏehavé problematice vûnovaly. Osobit˘ pohled nabízejí nûkteré pasáÏe studie Franti‰ka ·amalíka, která byla vydána v kolínském Indexu pod pseudonymem Antonín Ostr˘: FRANTI·EK ·AMALÍK, âeskoslovensk˘ problém, Köln 1972. Vlastní názor zprostfiedkovává kniha PETRA PITHARTA, Osma‰edesát˘, Praha 1990. Nejcennûj‰í náhled, kter˘ polemiku zasazuje do obecn˘ch souvislostí ãeskoslovenské historiografie, zprostfiedkoval MILO· HAVELKA, Dûjiny a smysl, Praha 2001; T¯Î, První diskuse o tzv. normalizaci: Polemika Václava Havla a Milana Kundery 1968-1969. in: Vûda v âeskoslovensku v období normalizace (1970-1975), (ed.) Antonín Kostlán, Praha 2003, s. 35-53. 2 Milo‰ Havelka v této souvislosti v˘stiÏnû upozornil na skuteãnost, Ïe 9. ãíslo Hosta do domu, v nûmÏ byl oti‰tûn ãlánek Lubomíra Nového Metakritika krize, nebylo pu‰tûno do volného prodeje a muselo b˘t pfiesázeno – srov. M. HAVELKA, První diskuse o tzv. normalizaci: Polemika Václava Havla a Milana Kundery 1968-1969, s. 46-47. 3 PÛvodnû se jednalo o t˘deník Literární noviny, od konce února 1968 o Literární listy a od poãátku listopadu 1968 o Listy. 4 MILAN KUNDERA, âesk˘ údûl, Listy 1968, ã. 7, s. 1, 5. 5 Srov. MILAN KUNDERA, Diskusní pfiíspûvek Milana Kundery na IV. sjezdu Svazu ãeskoslovensk˘ch spisovatelÛ, in: IV. sjezd Svazu ãeskoslovensk˘ch spisovatelÛ, Praha 1968, s. 22-28. 6 Srov. HUBERT GORDON SCHAUER, Na‰e dvû otázky, âas 1/1886-1887, s. 1-4. Souvislost této Kunderovy reflexe s jeho projevem na IV. sjezdu spisovatelÛ je v historiografii obecnû uznávána – srov. M. HAVELKA, Dûjiny a smysl, s. 159-160; úvahy podobného druhu v‰ak mÛÏeme u Kundery vysledovat jiÏ na poãátku 60. let: MILAN KUNDERA, Pfied kaÏd˘m z nás se pravda skr˘vá – projev na III. sjezdu Svazu ãeskoslovensk˘ch spisovatelÛ, Literární noviny 1963, ã. 22, s. 22.


diskuse_rozepre_2_2005

JAN MEVART

23.1.2006

15:56

Stránka 257

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 257 ]

jeho kvalitu. JenÏe Kundera ‰el dál a vyzdvihl v tomto kontextu úlohu reformního procesu „praÏského jara“, v nûmÏ spatfioval „pokus vytvofiit koneãnû (a po prvé ve svûtov˘ch dûjinách) socialismus bez v‰emoci tajné policie, se svobodou psaného i mluveného slova, s vefiejn˘m mínûním, jeÏ je sly‰eno, a s politikou, jeÏ se o nû opírá, s moderní kulturou svobodnû se rozvíjející a s lidmi, ktefií ztratili strach“.7 V tomto procesu souãasnû nalezl znovuobnovenou kontinuitu ãesk˘ch dûjin a jejich objektivní úlohu: „to byl pokus, jímÏ âe‰i a Slováci poprvé od konce stfiedovûku stanuli opût ve stfiedu svûtov˘ch dûjin a adresovali svûtu svou v˘zvu“.8 Druhá linie Kunderovy úvahy pfiekvapivû smûfiovala k pozitivnímu ocenûní urãit˘ch aspektÛ národního obrození, které vedle své malosti a uzavfienosti kladlo dÛraz také na vzdûlanost, coÏ u âechÛ vytvofiilo národní rysy, jeÏ jsou prosty jakéhokoli pfiepjatého heroismu nebo ‰ovinismu a naopak upfiednostÀují kritick˘ racionalismus. Je‰tû v˘‰e neÏ samotn˘ polednov˘ v˘voj tak autor âeského údûlu vyzvedl okupaãní srpnov˘ t˘den, kdy tradiãní racionalistické opatrnictví ustoupilo spoleãnému projevu solidarity a vzdoru, „kdy národ náhle spatfiil svou vlastní velikost, v kterou uÏ ani nedoufal“.9 V tomto smyslu poté spisovatel obrátil svou pozornost do aktuální pfiítomnosti a navzdory tehdej‰ímu vefiejnému mínûní proklamoval, „Ïe v˘znam ãeskoslovenského podzimu snad je‰tû pfievy‰uje v˘znam ãeskoslovenského jara“,10 neboÈ pfies nanejv˘‰ nepfiíznivé okolnosti uchovává moÏnosti spojitého pokraãování nadûjnû zapoãatého procesu. Nebyl by to v‰ak Kundera, kdyby ãtenáfiÛm neadresoval varovnou v˘zvu, v níÏ v závûru úvahy apeloval na to, aby ãesk˘ kriticismus nepfierostl v tzv. degenerovan˘ pesimismus, kter˘ uÏ „není racionálním postojem, n˘brÏ ‰patnou náladou, psychózou, která je ideálním klimatem pfiipravujícím poráÏku“.11 Toto pfiedvánoãní zamy‰lení nad posláním reformního komunismu, jemuÏ Kundera v podstatû pfiifikl nosn˘ princip národních dûjin, vyvolalo silnû ironizující12 13 a odmítavou reakci Václava Havla, kter˘ v únorovém ãísle ãasopisu Tváfi publikoval polemickou esej s názvem âesk˘ údûl?14 JiÏ od prvních fiádek bylo jasné, Ïe se v tomto pfiípadû jedná o diametrálnû odli‰né stanovisko, neÏ jaké v duchu proreformní stranické inteligence zastával Kundera. Teze obsaÏené v âeskému údûlu Havel

7 M. KUNDERA, âesk˘ údûl, s. 5. 8 M. KUNDERA, âesk˘ údûl, s. 5. 9 M. KUNDERA, âesk˘ údûl, s. 5. 10 M. KUNDERA, âesk˘ údûl, s. 5. 11 M. KUNDERA, âesk˘ údûl, s. 5. 12 Havel Kunderu mimo jiné oznaãil za „lehce skeptického intelektuálního svûtáka“. 13 âasopis Tváfi zaãal vycházet v roce 1964. Jeho zamûfiení odpovídající názorÛm mladé radikální generace se v‰ak vzhledem k oficiální kulturní politice KSâ ukázalo jako neúnosné. Vydávání Tváfie tak bylo za znaãnû vypjat˘ch okolností na konci roku 1965 pozastaveno. Obnoveno bylo aÏ ke konci roku 1968. 14 VÁCLAV HAVEL, âesk˘ údûl?, Tváfi 1969, ã. 2, s. 30-33.


diskuse_rozepre_2_2005

[ 258 ]

23.1.2006

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

15:56

Stránka 258

2/2005

oznaãil za velmi líbivou a krátkozrakou kamufláÏ, jeÏ má s odkazem na minulost zastfiít palãivé problémy pfiítomnosti: „nic naplat: dnes máme únor a kaÏd˘ odkaz k srpnu, zastírající únorové problémy, staví ve skuteãnosti smysl toho, co rozumíme srpnem, na hlavu“.15 Obavy z pfiepjatého pesimismu interpretoval jako kompromisnické opatrnictví, jeÏ si nechává „volné ruce pro rÛzné eventuality, aby pak vÏdycky bylo moÏné pfiijít v pravou chvíli s chytr˘m exposteriálním zhodnocením“.16 Oproti Kunderovu optimistickému pfiedpokladu o udrÏitelnosti polednového v˘voje Havel vedle sebe poloÏil nûkolik otázek vztahujících se k udrÏení svobody slova, ekonomické pfiestavbû, politické pluralitû, suverénní zahraniãní politice atd., na nichÏ demonstroval, Ïe pokud o jejich plné existenci nûktefií lidé pochybují, nejedná se o nemístnou psychózu, n˘brÏ o skuteãn˘ kriticismus a angaÏovanost. Kundera se pr˘ naopak svou koncepcí ãeského údûlu snaÏí vyvázat z „odpovûdnosti za bûh vûcí a z na‰í povinnosti do nich autenticky vstupovat“. Autor Zahradní slavnosti k problematice dodává: „Nevûfiím na tohle fátum a myslím si, Ïe pfiedev‰ím my sami jsme strÛjci svého osudu, z toho nás nevysvobodí ani v˘mluva na sobectví velmocí, ani na na‰i geografickou polohu, ani odkaz k staletému údûlu balancovat mezi suverenitou a podmanûním.“17 Nûkteré formulace témûfi pfiipomínaly profesionální slovník absurdního dramatika: „zase to není nic jiného, neÏ abstrakta, zastírající na‰i konkrétní odpovûdnost za na‰e konkrétní ãiny“.18 V jiném pfiípadû Havel neváhal pfiejít do mírnû útoãného tónu a pfiipomnûl Kunderovi události, kdy pomáhal prosazovat vÛli jedné ãásti národa proti druhé (únor 1948), coÏ dnes pod závojem reformismu vydává za celonárodní údûl, a pfiitom to, „Ïe pfiíslu‰íme tam, kam pfiíslu‰íme, byl pfiece akt volby“.19 Radikální nesluãitelnost vzájemn˘ch stanovisek se zásadním zpÛsobem projevila v hodnocení událostí roku 1968, v nichÏ Havel rozhodnû nespatfioval historické poslání, n˘brÏ normalizaci ãeskoslovenského státu do pozice civilizované zemû: „Zdá se mi, Ïe za nutnost dûlat tuhle oãistu bychom se mûli spí‰e stydût neÏ se tím chlubit jako sv˘m dalekosáhl˘m vkladem do dûjin.“20 Závûrem neopomnûl podotknout, Ïe v˘chodisko z nezávidûníhodného okupaãního stavu spatfiuje v kaÏdodenní houÏevnaté a riskantní ãinnosti a nikoli ve vytváfiení mesiá‰sk˘ch m˘tÛ; takov˘ národ by podle nûj postrádal moderní rysy, neboÈ „potfiebuje takové fieãi jako lék na své komplexy“.21

15 V. HAVEL, âesk˘ údûl?, s. 30. 16 V. HAVEL, âesk˘ údûl?, s. 31. 17 V. HAVEL, âesk˘ údûl?, s. 31. 18 V. HAVEL, âesk˘ údûl?, s. 31. 19 V. HAVEL, âesk˘ údûl?, s. 32. 20 V. HAVEL, âesk˘ údûl?, s. 32. 21 V. HAVEL, âesk˘ údûl?, s. 33.


diskuse_rozepre_2_2005

JAN MEVART

23.1.2006

15:56

Stránka 259

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 259 ]

Dal‰í diskusní platformu obûma spisovatelÛm poskytl brnûnsk˘ kulturnû-politick˘ ãtrnáctideník Host do domu,22 v nûmÏ byly v bfieznu 1969 oba zmiÀované texty oti‰tûny. Ve stejném ãísle zároveÀ vy‰la aktuální Kunderova replika Radikalismus a exhibicionismus,23 která reagovala na HavlÛv pfiíspûvek z Tváfie. Strohá dikce úvodních vût naznaãovala, Ïe se polemika zaãíná vyhrocovat; jejich pisatel Havlovy formulace oznaãil za tfii omyly a jeden podvrh, které jsou obaleny nesmírn˘m nánosem slov. Vzhledem k názvu tohoto pojednání je pfiímo symptomatické, Ïe prvním bodem sporu, vÛãi nûmuÏ se Kundera potfieboval vymezit, byla otázka tzv. ãeského údûlu: „prohla‰uje-li Havel, Ïe ãesk˘ údûl je fátum, na které nevûfií, není v tom o nic víc rozumu, neÏ kdyby prohlásil, Ïe nevûfií v lidsk˘ údûl, a rozhodl se tedy nestárnout“.24 Ve shodû se sv˘mi dfiívûj‰ími názory souãasnû zdÛraznil, Ïe alfou a omegou národní existence je její bytostné propojení s vlastní kulturou, jejíÏ úpadek v podobû vyvázání se z celoevropského kulturního kontextu by se do budoucna mohl ukázat jako osudov˘. Proto „za souãasn˘ch okolností stává se poloÏení ãeské otázky Archimédov˘m bodem, o nûjÏ se mÛÏe na‰e politika opfiít a vyvést samu sebe z níÏin nepÛvodnosti, odvozenosti, bezkoncepãnosti“.25 Stejnû tak nelze polednové události redukovat na záleÏitost lokálního v˘znamu, na jakousi normalizaci pomûrÛ; dle autora se totiÏ nezávisle na volních faktorech ãeskoslovensk˘ch obãanÛ jednalo o precedentní událost, s níÏ se v ãasto nejednoznaãn˘ch zápasech musela vypofiádat celosvûtová levice. Podobnû Kundera na pfiíkladu ãasopisu Reportér, jehoÏ vydávání bylo v fiíjnu 1968 nejprve pozastaveno a pozdûji na nátlak protestního hnutí opût na ãas obnoveno (neÏ v druhé polovinû roku 1969 zasáhl skuteãn˘ proces politické normalizace), ukázal, Ïe politická situace není zdaleka ztracená a Ïe je nutno pokládat za jedineãn˘ úspûch, zÛstaly-li její moÏnosti otevfiené i po srpnové invazi spfiátelen˘ch vojsk. Zbylé Havlovy v˘tky nekompromisnû oznaãil za proud „moralistního kazatelství“, kde se „vûcn˘ spor stal pouhou záminkou pro vlastní (jedinû dÛleÏitou) pfii, v níÏ jde o to, kdo je radikálnûj‰í, smûlej‰í, zda Havel, ãi ten druh˘“.26 Následnû byl úspû‰n˘ dramatik posouzen jako autor, jehoÏ základní tvÛrãí sebeprojekcí je nahlíÏení skuteãnosti jako nenormálnosti, jíÏ je tfieba demaskovat; do této míry v‰ak Kundera Havlovi pfiiznával licenci na vlastní tvÛrãí originalitu, neboÈ hru, jako je Zahradní slavnost, mohl napsat pouze ãlovûk stojící mimo (s vnûj‰ím pohledem), nikoli ãlovûk s reÏimem vnitfinû spjat˘ jako napfiíklad Pavel Kohout. Byl-li

22 Tento ãasopis vycházel od poloviny roku 1968 v dvout˘denní periodicitû. 23 MILAN KUNDERA, Radikalismus a exhibicionismus, Host do domu 1968-1969, ã. 15, s. 24-29. 24 M. KUNDERA, Radikalismus a exhibicionismus, s. 24. 25 M. KUNDERA, Radikalismus a exhibicionismus, s. 25. 26 M. KUNDERA, Radikalismus a exhibicionismus, s. 27.


diskuse_rozepre_2_2005

[ 260 ]

23.1.2006

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

15:56

Stránka 260

2/2005

ov‰em poãátkem roku 1968 zapoãat pohyb vyboãující ze strnulé nenormálnosti, nemÛÏe mu Havel pfiiznat jak˘koli vy‰‰í v˘znam, neboÈ by popfiel sám sebe, svou dramatickou realizaci. V úvahách o postavení malého národa mezi velmocemi jednodu‰e musí vidût pouhé zamlÏování osobní odpovûdnosti, „protoÏe je hypnotizován jedin˘m: sv˘m vlastním sporem s na‰ím domácím svûtem, do nûhoÏ se zrodil, jejÏ odmítá a nad nímÏ chce mít potvrzen svÛj mravní vrch“.27 JelikoÏ Havlem proklamovan˘ „riskantní ãin“ se na jedné stranû neleká následkÛ a na stranû druhé s reáln˘m v˘sledkem v podstatû nepoãítá, a je tak opro‰tûn od taktické stránky vûci, neváhá mu Kundera pfiisoudit pfiívlastek mravního exhibicionismu („teatrálního konfliktu“), „jenÏ sleduje jen dvojí: 1) demaskovat svût v jeho nenapravitelné amorálnosti; 2) manifestovat svého pÛvodce v jeho ryzí morálnosti“.28 Má-li se pozitivní politick˘ v˘voj udrÏet, je tfieba adekvátnû rozli‰it mezi skuteãn˘m radikalismem a exhibicí, pfiiãemÏ za zásadní jsou v Kunderovû závûru povaÏovány následující my‰lenky (v podstatû negace tfiech Havlov˘ch „omylÛ“), z nichÏ poslední se zdá b˘t autorovou nepfiímou polemikou s tragickou smrtí Jana Palacha: souãasná situace musí b˘t pochopena v její zemûpisné i dûjinné souvislosti, dále je zapotfiebí vytvofiit koncept „ãeskoslovenské moÏnosti“, do níÏ bude zainteresována svûtová protistalinská levice, a pfiedev‰ím je nutné si také uvûdomit, Ïe posrpnová politika sice ustoupila, nebyla v‰ak poraÏena, a není se proto tfieba na úkor racionálního postupu uchylovat k „riskantním ãinÛm“. Jak jiÏ bylo naznaãeno v˘‰e, problematika pfierostla svÛj pÛvodní rozmûr dvoustranného sporu a do debaty se zapojili dal‰í aktéfii. V dubnovém ãísle Plamene se proti Václavu Havlovi prudce postavil autor vlivného filozofického díla Dialektika konkrétního29 Karel Kosík. Jeho pfiíspûvek Váha slov30 byl sice struãn˘, o to více v‰ak vÛãi Havlovi kritick˘. Filozof na okraj úvahy uvedl, Ïe polemika mÛÏe b˘t neobyãejnû plodn˘m a konstruktivnû odhalujícím sporem, nesmí ale podceÀovat váhu slov a degradovat ji do „osobního pfiedvádûní“. Ve shodû s Kunderou vidûl Kosík pozitivní moÏnosti roku 1968 do budoucna otevfiené. Filozof téÏ zcela odmítl Havlovu tezi o v˘znamu ãeskoslovenského jara („normalizace pomûrÛ“), které ve skuteãnosti programovû usilovalo o negaci kapitalismu i stalinismu a pokou‰elo se vytvofiit opravdovou socialistickou spoleãnost. Dûjinnou úlohu individuálního svobodného ãinu Kosík nakonec relativizoval tvrzením, Ïe „dûji-

27 M. KUNDERA, Radikalismus a exhibicionismus, s. 28. 28 M. KUNDERA, Radikalismus a exhibicionismus, s. 28. 29 KAREL KOSÍK, Dialektika konkrétního, Praha 1963. Tato kniha, jejíÏ vliv v˘raznû pfiesáhl hranice tehdej‰ího âeskoslovenska, se ve své dobû stala jak˘msi kánonem reformní inteligence 60. let. Pfiesto nelze opomenout, Ïe se dodnes jedná o mimofiádnû podnûtné dílo pfiedstavující skuteãnû originální smûr marxistického my‰lení. 30 KAREL KOSÍK, Váha slov, Plamen 1969, ã. 4, s. 16-17.


diskuse_rozepre_2_2005

JAN MEVART

23.1.2006

15:56

Stránka 261

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 261 ]

ny, a tedy i svûtové dûjiny nejsou ani historickou nutností, ani aktem volby“.31 Riskantní ãin tak sice osvûdãuje odvahu svého aktéra, ale „vystavuje se souãasnû nebezpeãí, Ïe by tyto abstraktní pseudorealistické fráze mohly pohfibít skuteãn˘ radikální ãin“.32 Pfies Kosíkovo vystoupení v Plameni diskuse nicménû pokraãovala v˘hradnû na stránkách Hosta do domu, kde se na Havlovu obranu rozepsal brnûnsk˘ estetik a historik Jaroslav Stfiíteck˘. Jeho provokativní ãlánek Údûl promûny a tváfi sebeklamu33 nezaujatému pozorovateli diskuse pfiibliÏuje, z jakého dÛvodu nabyl veden˘ spor takové nekompromisnosti a proã se v nûm k oboustrannû pfiijatelnému konsensu nebylo moÏné ani pfiiblíÏit. Kunderova odpovûì totiÏ dle jeho slov reprezentuje ideologii reformistické obrody a „vyhranûnû shrnuje nûkteré charakteristické iluze, jeÏ jsou vázány generaãnû, jeÏ mají pozadí historicko-politické a jeÏ hrozí vyústit v novou ideologii národa“.34 Aby liberální komunisté zakryli svÛj podíl viny na politice 50. let, vãleÀují proces tzv. praÏského jara do národní dûjinné kontinuity a opomíjejí, Ïe s oficiálním proudem nebylo nikdy moÏno spojit cel˘ národ, obzvlá‰tû ne v pováleãn˘ch dûjinách. Sebe sama povaÏují témûfi za spasitele, kdyÏ pfiitom ostentativnû pfiehlíÏejí objektivní fakt, Ïe dobrovolnû pomáhali budovat právû ten systém, kter˘ teì obrozují; neboli: „vychovatelé, ktefií kdysi v dobré vÛli zakazovali sv˘m vrstevníkÛm na brigádách poslouchat dÏez, ãtou dnes KunderÛv Îert se zalíbením a snad i zadostiuãinûním“.35 K tomu Stfiíteck˘ ironicky dodává: „a mají pravdu: oni jsou hrdinové, oni znají ceny relativní pravdy v pohnut˘ch dobách“.36 Takzvan˘ demokratizaãní proces autor ãlánku shrnul do tfiech základních momentÛ, na nichÏ byl podle nûj stavûn. Jednalo se o demokratizaci socialismu v podobû rotace kádrÛ, trÏní mechanismy v ekonomice, jeÏ mûly vytvofiit konzumní spotfiebitelskou spoleãnost jakoÏto nejvy‰‰í záruku sociální stability, a o ideologickou platformu, která mûla nahradit ideu tfiídního boje my‰lenkou smíru a tolerance, coÏ vedlo k vytváfiení nov˘ch spoleãensk˘ch utopií. Teze o národní jednotû a údûlu, pí‰e Stfiíteck˘, byly pfiedstaviteli reformistické publicistiky poprvé vyfiãeny aÏ na IV. sjezdu spisovatelÛ. Tuto skuteãnost vysvûtluje tím, Ïe se kritika Novotného reÏimu dostala do vnitfiní krize, a protoÏe vedle systému zdiskreditovala sebe samu (ukázala, Ïe je jeho nedílnou souãástí), stala se nevûrohodnou, a pfiikroãila k nacionální frazeologii; MarxÛv kapitál byl v rámci

31 K. KOSÍK, Váha slov, s. 17. 32 K. KOSÍK, Váha slov, s. 17. 33 JAROSLAV ST¤ÍTECK¯, Údûl promûny a tváfi sebeklamu, Host do domu 1969, ã. 5, s. 16-22. 34 J. ST¤ÍTECK¯, Údûl promûny a tváfi sebeklamu, s. 16. 35 J. ST¤ÍTECK¯, Údûl promûny a tváfi sebeklamu, s. 18–19. 36 J. ST¤ÍTECK¯, Údûl promûny a tváfi sebeklamu, s. 19.


diskuse_rozepre_2_2005

[ 262 ]

23.1.2006

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

15:56

Stránka 262

2/2005

násilného vãlenûní do kontinuity dûjin vymûnûn za Franti‰ka Palackého.37 Av‰ak „není to idea, je to ‰patná báchorka, která má zastfiít rozdíly. A je snad urãit˘ rozdíl mezi situací tûch, ktefií byli na loì pouze uvrÏeni, a tûch, ktefií se nechali naverbovat a pomáhali vûtru foukat do plachet.“38 Svou staÈ Stfiíteck˘ zakonãil krajnû popudliv˘m pfiirovnáním, v nûmÏ vyjádfiil názor, Ïe setrvají-li reformisté na národních sloganech a budou-li se nadále snaÏit zakr˘t dûjinami svÛj stud, neukáÏou nic jiného, neÏ „jak dobfie by jim bylo na stránkách dûjepisu, ve kterém byli kdysi vzdûláni“.39 JelikoÏ bylo Stfiíteckého pojednání vedeno v radikálním duchu mladé generace, která se ve srovnání s tzv. reformisty povaÏovala za morálnû bezúhonnou, ozval se vzápûtí pfiíslu‰ník generace star‰í, poslední literární úãastník polemiky, brnûnsk˘ filozof Lubomír Nov˘.40 Aãkoli v úvodu ãlánku Metakritika krize41 vyjádfiil pfiesvûdãení o nesmysluplnosti podobné debaty, uvedl, Ïe hlavním motivaãním impulsem jeho reakce byla fiada Stfiíteckého dezinterpretací, které se pokusí ze svého pohledu poopravit. Nov˘ se nejprve zastavil u problému angaÏovanosti intelektuálÛ a v podstatû charakterizoval reformistická v˘chodiska intelektuálÛ: umûlci, vûdci a publicisté se v KSâ neangaÏovali jako politici, n˘brÏ jako lidé, ktefií doufali, Ïe jim pfií‰tí politick˘ v˘voj umoÏní pln˘ rozvoj jejich profesionální ãinnosti. Poté si poloÏil otázku, co vlastnû není m˘tem, kdyÏ je reformní socialismus bez ohledu na v˘sledek pfiedem kategorizován do oblasti národní mytologie: „Je vÛbec moÏné vytvofiit si dostateãnû kritickou pozici bez zfietele k dosud nejsoucímu a tfieba i zatím nemoÏnému?“42 Ohlednû hodnocení tzv. praÏského jara a jeho kritizovaného vztahu k ãeské otázce uvedl, Ïe se jednalo a dosud jedná o v˘znamn˘ pokus fie‰ící moderní spoleãnost „ve prospûch socialistické alternativy“,43 která se v‰ak také pokou‰í pfiekroãit romantizující národní pojetí z období stalinismu44 a koncipovat národní ideu ponûkud kritiãtûj‰ím zpÛsobem: „Nebyli to ostatnû ideologové obrody, kdo z ãeskoslovenského v˘voje udûlali mezinárodní událost, ani to nebyli oni, kdo se ji potom snaÏili jako mezinárodní událost zru‰it.“45

37 NaráÏka na projev Ludvíka Vaculíka na IV. sjezdu spisovatelÛ, v nûmÏ se hovofií o tisíciletém hledání dokonalé demokracie: LUDVÍK VACULÍK, Projev na IV. sjezdu Svazu ãeskoslovensk˘ch spisovatelÛ, in: IV. sjezd Svazu ãeskoslovensk˘ch spisovatelÛ, s.141-151. 38 J. ST¤ÍTECK¯, Údûl promûny a tváfi sebeklamu, s. 20. 39 J. ST¤ÍTECK¯, Údûl promûny a tváfi sebeklamu, s. 22. 40 Roku 1965 vydal knihu Filosofie v neklidné dobû, v níÏ popsal v˘sledky ãeské neomarxistické filozofie, jejíÏ teze se staly podstatn˘m zdrojem reformních úvah. 41 LUBOMÍR NOV¯, Metakritika krize, Host do domu 1969, ã. 9, s. 15-19. 42 L. NOV¯, Metakritika krize, s. 17. 43 L. NOV¯, Metakritika krize, s. 16. 44 Srov. napfiíklad ZDENùK NEJEDL¯, O smyslu ãesk˘ch dûjin, Praha 1952. 45 L. NOV¯, Metakritika krize, s. 17.


diskuse_rozepre_2_2005

23.1.2006

15:56

Stránka 263

JAN MEVART

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 263 ]

Ve zbytku pfiíspûvku se Nov˘ zab˘val generaãní diferencí v té podobû, jak ji stanovili Havel se Stfiíteck˘m. Odmítl v‰ak vymezení, kdy jedna generace nemÛÏe b˘t kritická, neboÈ je zkompromitována, a na druhou je naopak kladen nárok absolutní radikálnosti. V této souvislosti poukázal na nebezpeãí omylu, které by znamenalo vytváfiení „nov˘ch – demytologizaãních – m˘tÛ“, protoÏe „kdo se chce ptát po smyslu iluzí druh˘ch, nemÛÏe se nezeptat po smyslu své vlastní deziluze“.46

*** Pfiíãiny natolik zásadní názorové protichÛdnosti, která se v polemice vyjevila, je jistû tfieba hledat v nûkolika rovinách. Nejzásadnûj‰ím dÛvodem se v‰ak zdá b˘t generaãní pfiíslu‰enství, které naznaãil jiÏ Jaroslav Stfiíteck˘, kdyÏ nekompromisnû odkázal na „pfiisluhovaãskou“ minulost pozdûj‰ích reformistÛ. Milo‰ Havelka ve své studii sice naãrtl základní diferenci mezi generací „mládí komunismu“47 a tzv. Havlovou skupinou soustfiedûnou kolem ãasopisu Tváfi, jejich rozdílné chápání reformního procesu konce 60. let v‰ak vyloÏil ve shodû s tradiãním chápáním podle vûkov˘ch skupin:48 jestliÏe pro jedny pfiedstavovaly události roku 1968 vyvrcholení jejich Ïivota, druzí ho vnímali mnohem skeptiãtûji, jelikoÏ se do poúnorov˘ch pomûrÛ prostû narodili a reformu socialismu nepovaÏovali za svoji vûc.49 Ne Ïe by podobné chápání generaãních rozporÛ bylo chybné. Naopak, ukazuje se jako nadmíru v˘stiÏné. Na otázku po pÛvodu sporu v‰ak odpovídá ponûkud zjednodu‰ujícím zpÛsobem, s nímÏ historik dle mého názoru nemÛÏe vystaãit. Na jedné stranû opomíjí vnitfiní diferenciaci uvnitfi jednotliv˘ch názorov˘ch skupin vãetnû pfiechodÛ od jednoho tábora k druhému,50 na stranû druhé nebere v potaz v˘voj vztahÛ tûchto dvou skupin, pod jejichÏ zorn˘m úhlem lze diskusi interpretovat v docela jiném svûtle, neÏ je zvykem. K tomu je ale mimo jiné tfieba pfiipomenout okolnosti, za nichÏ v polovinû 60. let vznikl a záhy i zanikl ãasopis Tváfi. Na III. sjezdu Svazu ãeskoslovensk˘ch spisovatelÛ (SâSS) v kvûtnu 1963 vystoupil Jifií Gru‰a s poÏadavkem na zaloÏení ãasopisu mlad˘ch autorÛ. Sjezdová

46 L. NOV¯, Metakritika krize, s. 19. 47 Tomuto zavádûjícímu Stfiíteckého vymezení by spí‰e odpovídalo oznaãení generace Literárních novin. 48 Zatímco pfiíslu‰níkÛm reformní inteligence bylo v letech 1945-1948 kolem dvaceti, tzv. tváfiisté se narodili mezi lety 1935-1945, coÏ akcentuje M. HAVELKA, První diskuse o tzv. normalizaci: Polemika Václava Havla a Milana Kundery 1968-1969, s. 37-38. 49 Podobnû tuto tezi autorovi v rozhovoru 2. prosince 2004 formuloval i Jaroslav Stfiíteck˘. 50 Transparentním pfiíkladem je pfiípad Ivana Svitáka, kter˘ k reformismu po svém vylouãení z Filozofického ústavu âeskoslovenské akademie vûd v dubnu 1964 zaujal krajnû zdrÏenlivé stanovisko.


diskuse_rozepre_2_2005

[ 264 ]

23.1.2006

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

15:56

Stránka 264

2/2005

rezoluce ho v jednom ze sv˘ch bodÛ potvrdila51 a v lednu 1964 skuteãnû mûsíãník zaãal vycházet. Po nûkolika ãíslech bylo zfiejmé, Ïe ãasopis sv˘m programov˘m zamûfiením (psychologizujícím existencialismem ãi moderním katolicismem apod.) naráÏí na oficiální pojetí kulturní politiky i na pfiedstavy mnoh˘ch ãlenÛ ústfiedního v˘boru SâSS (Ivan Skála, Milan Jari‰, Ladislav MÀaãko). JelikoÏ aparát ÚV KSâ jiÏ v tomto období nechtûl zasahovat pfiím˘mi restriktivními opatfieními, zaãal vyvíjet tlak na vedení svazu spisovatelÛ, aby tuto nepohodlnou platformu usmûrnil do patfiiãn˘ch mezí. Vynecháme-li podrobnosti rozsáhlého sporu s ideologick˘mi orgány ÚV KSâ, mÛÏeme konstatovat, Ïe se redakce Tváfie nakonec nepfiizpÛsobila usnesení ÚV SâSS52 a k 1. lednu 1966 ukonãila svou ãinnost. Málokdy v‰ak b˘vá pfiipomenuto, Ïe se pfiedstavitelé tzv. obrody angaÏovali ve smyslu dal‰ího vydávání Tváfie. V jejím zastavení totiÏ spatfiovali v˘razné nebezpeãí pro liberalizaci obecn˘ch kulturnû-politick˘ch pomûrÛ. Souãasnû nûktefií z nich Tváfi povaÏovali za v˘znamné obohacení ãeskoslovenské kulturní scény, pfiiãemÏ v tomto smyslu neváhali jít do otevfieného sporu s pfiedstaviteli stranického aparátu. Pro patfiiãnou ilustraci je na tomto místû vhodné zmínit KosíkÛv v˘rok ze zasedání ÚV SâSS: „Myslím si totiÏ, Ïe vÛbec není na ‰kodu, jestliÏe se nûktefií marxisté od tohoto ãasopisu Tváfi nûco dovûdí o takov˘ch lidech jako Guardini, Heidegger, Weiszäcker, Chardin, protoÏe myslím, Ïe fiada marxistÛ jsou velmi líní lidé a Ïe si nedají práci ani s tím, aby se seznámili aspoÀ s urãit˘mi knihami.“53 Z tohoto hlediska se Kunderova ostrá kritika Havla nejeví jako pouhé generaãní nedorozumûní ãi jako vyfiizování ryze osobních sporÛ, n˘brÏ spí‰e jako v˘tka za dávno nezaplacené úãty obecnûj‰ího rázu: Havel Kunderovû generaci odmítl pfiiznat jak˘koli progresivní v˘voj54 a bez jasné programové vize pohodlnû vytyãil negaci pfiítomného, av‰ak pouze tam, kde jeho radikalismus mohl dostateãnû vyniknout.55 Kundera se nepustil „do politické polemiky, která nikdy nebyla jeho silnou stránkou, a nakonec proti vûcn˘m (a mnohem realistiãtûj‰ím) argumentÛm Václava Havla“56 se ve shodû se sv˘m tehdej‰ím pfiesvûdãením pouze snaÏil udrÏet

51 Stejnû tak druhé zasedání ÚV SâSS z 20. ãervna 1963 – Literární archiv památníku národního písemnictví (LAPNP), fond SâSS, kr. 21/B/35. Zde je nutno pfiipomenout, Ïe v novû zvoleném ústfiedním v˘boru SâSS mûla oproti star˘m komunistÛm pfievahu zmínûná skupina kolem redakce Literárních novin vãetnû Kundery a Kosíka. 52 PoÏadovalo vyrovnan˘ rozpoãet a zmûny v redakci ãasopisu – LAPNP, f. SâSS, 21/C/6, Usnesení 14. zasedání ÚV SâSS 26. 11. 1965. 53 LAPNP, f. SâSS, 21/D/16 (listopad 1965). 54 Pfiitom bez KunderÛ, KosíkÛ a jin˘ch by Tváfi pravdûpodobnû neobstála ani polovinu ãasu. 55 V atmosféfie IV. sjezdu spisovatelÛ Havel napfiíklad necítil potfiebu vyslovit hlub‰í anal˘zu krize reÏimu, která by ‰la za intence poloÏené spisovateli-komunisty. 56 M. HAVELKA, První diskuse o tzv. normalizaci: Polemika Václava Havla a Milana Kundery 1968-1969, s. 49. Tento argument spí‰e vychází z dne‰ního vûdomí o dûjinn˘ch událostech, neÏ aby se zakládal na vûcné Kunderovû kritice.


diskuse_rozepre_2_2005

JAN MEVART

23.1.2006

15:56

Stránka 265

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 265 ]

prostor pro pokraãování reformy: snaÏil se, aby tuto moÏnost udrÏel v rámci v‰eobecného diskurzu, kter˘ od druhé poloviny 50. let pomáhal vytváfiet. Opu‰tûní tûchto pozic prostû je‰tû nepfiipadalo v úvahu, a nejen pro Kunderu. Jednak by to znamenalo bolestné popfiení vût‰iny Ïivotních v˘chodisek a jednak historie skuteãnû je‰tû nebyla definitivnû uzavfiena, jak v tomto smyslu ukázal její budoucí v˘voj. Interpretace polemiky na základû generaãního sporu, kdy jsou obû skupiny chápány jednolitû, neobstojí zejména tehdy, srovnáme-li postoje V. Havla a J. Stfiíteckého. JestliÏe Havel mluví o „reformistickém mesiá‰ství“, mají jeho slova jin˘ v˘znam neÏ Stfiíteckého varování pfied „ideologií národní obrody“. Zatímco Stfiíteck˘ brojí proti ideové nadvládû reformismu a poukazuje na jeho povrchnost kritikou vytváfiené konzumnosti, tedy spí‰e z revoluãnû levicov˘ch pozic pafiíÏsk˘ch studentÛ,57 Havel „praÏskému jaru“ odmítá pfiiznat pozitivní status z pohledu „civilizovaného západního svûta“.58 Sv˘m nárokem na absolutní pravdivost navíc Havel nepfiímo vyvolává skuteãnou aspiraci do role spasitelství, která se ne‰Èastnû zrcadlí ve smrti Jana Palacha. Odzbrojujícím dojmem v tomto smyslu pÛsobí Kosíkova slova o pseudoradikalismu a skuteãném ãinu. NedÛslednost tohoto uvaÏování ve vztahu k reálné politické situaci v˘stiÏnû odhalil Franti‰ek ·amalík: „Ale co je tento skuteãnû radikální ãin – o tom se nedovídáme nic.“59 Kosík totiÏ stejnû jako Kundera, Nov˘ a fiada dal‰ích podlehli na podzim roku 1968 naivní iluzi a podpofiili nejednoznaãn˘ realismus politického vedení. Souãasnû se ve prospûch pookupaãního establishmentu vzdali vlastního nároku na spolurozhodování o vûcech vefiejn˘ch. Slepou uliãku takové taktiky pfiitom ukázalo jiÏ listopadové plénum ÚV KSâ, kdy z funkce tajemníka ÚV KSâ odstoupil Zdenûk Mlynáfi, ãímÏ v˘raznû posílila tendence pragmatické politiky v ãele s Lubomírem ·trougalem a Gustávem Husákem. Dobov˘m paradoxem, kter˘ je pro zmínûnou polemiku pfiíznaãn˘, zÛstává skuteãnost, Ïe nedlouho poté, co Kosík ve svém ãlánku vidûl moÏnosti roku 1968 je‰tû otevfiené, byl do ãela ÚV KSâ zvolen právû Husák, pro nûhoÏ v klamné pfiedstavû hlasovala fiada reformních intelektuálÛ. Pfies bohatou reflexi vlastního dûjinného v˘voje tak polemika podle mého názoru ukázala pfiedev‰ím neschopnost tehdej‰ích intelektuálních elit skuteãnû kritic-

57 Podobnû tehdej‰í události hodnotil IVAN SVITÁK, Roãní období, in: T˘Ï, Kulat˘ ãtverec, dialektika demokratizace 1968-1969, Praha 1990, s. 122. Pravdou zÛstává, Ïe vliv západního studentského hnutí na tuto ãást ãeské inteligence nebyl v historiografii dosud zaznamenán. 58 Milo‰ Havelka naproti tomu zdÛrazÀuje shodu Kosíka, Nového a Havla v rovinû vidûní krize moderního svûta: M. HAVELKA, První diskuse o tzv. normalizaci: Polemika Václava Havla a Milana Kundery 1968-1969, s. 50-51. 59 F. ·AMALÍK, âeskoslovensk˘ problém, s. 208.


diskuse_rozepre_2_2005

[ 266 ]

23.1.2006

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

15:56

Stránka 266

2/2005

ky zhodnotit reálnou situaci a navrhnout v‰eobecnû pfiijatelné v˘chodisko, které by âeskoslovensko vymanilo ze vzrÛstajícího vlivu jeho normalizátorÛ. V˘sledek byl na dlouhou dobu tristní pro obû strany: jak pro tzv. reformisty, ktefií podlehli vidinû pfietrvávající nadûje, tak pro tzv. radikály, jejichÏ úsilí o subverzi reformistického diskurzu nelze oznaãit za plnohodnotn˘ program politické vize budoucnosti. Na závûr je tfieba je‰tû zdÛraznit, Ïe diskuse byla skuteãnû vedena na hranici bytí a nebytí svobody slova, pfiiãemÏ symbolickou teãku za sporem neuãinil ani jeden z jejích aktérÛ, a pfiirozenû ji nechce uãinit ani autor pfiedchozích fiádek.


rec_2_2005

23.1.2006

ZDENĚK R. NEŠPOR

15:34

Stránka 267

RECENZE A REFLEXE

[ 267 ]

RECENZE A REFLEXE


rec_2_2005

23.1.2006

[ 268 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 268

1/2005


rec_2_2005

23.1.2006

15:34

Stránka 269

PAVLA HORSKÁ

RECENZE A REFLEXE

[ 269 ]

Jiří Štaif, Obezřetná elita. Česká společnost mezi tradicí a revolucí 1830-1851, Praha 2005, Dokořán, 474 s., ISBN 80-7363-014-1

Vydáním knihy Obezfietná elita se Jifií ·taif dostal mezi ãeské autory, ponejvíce z fiad historikÛ, ktefií si uÏ po sto padesát let kladou otázku, proã se jedinkrát za celé 19. století stavûly barikády v praÏsk˘ch ulicích právû v ãervnu 1848. Dojem z této události byl tak velik˘, Ïe se v dobû váÏného ohroÏení ãeského státu na konci 30. let 20. století âtení o roce osmaãtyfiicátém Eduarda Basse, uvefiejÀované roku 1938 na pokraãování v Lidov˘ch novinách, stalo vyhledávanou ãetbou vrstev ãtenáfiÛ zdaleka pfiesahujících okruh odborn˘ch zájemcÛ. V kniÏní podobû mohlo âtení vyjít je‰tû roku 1940, a to zfiejmû proto, Ïe autor se v nûm nedostal dál neÏ k popisu tzv. pfiedbfieznové spoleãnosti v Praze. Tento popis v‰ak pfiipadal tehdej‰ímu ãeskému publiku strhující. Bûhem války a nûmecké okupace i krátce po ní bylo vydáno je‰tû nûkolik pokusÛ o pohled na ãeskou vlasteneckou spoleãnost 19. století ve formû autobiografií pamûtníkÛ ãi kolektivní biografie. Îádn˘ z nich v‰ak nedosáhl obliby Bassova âtení a Ïádn˘ také nebyl spontánnû pfiijímán jako historick˘ obraz ãeské spoleãnosti.1 BassÛv obraz praÏského mû‰Èanstva v dobû pfiedbfieznové v‰ak zakotvil u ãeského publika takovou pfiedstavu idyliãnosti, Ïe nakladatelství âeskoslovensk˘ spisovatel, kdyÏ vydávalo celé Bassovo dílo, se neodváÏilo vydat je bez varovnû zdviÏe-

1 Nakladatelství âeskoslovensk˘ spisovatel vydalo âtení o roce osmaãtyfiicátém v roce 1963 jako 6. svazek souborného vydání díla EDUARDA BASSE. V reklamním textu na záloÏce tohoto svazku bylo „âtení“ stavûno po bok Vanãurov˘m ObrazÛm z dûjin národa ãeského a Fuãíkov˘m literárnûhistorick˘m studiím z ãeského obrození, co do pÛsobení na ãeské ãtenáfie v dobû nûmecké okupace. Eduard Bass v‰ak mûl zdroj inspirace i v zájmu ãeského publika o autobiografickou literaturu, jakou napfiíklad pfiedstavovaly dnes jiÏ legendární „Pamûti babiãky Kavalírové“, prvnû vydané jiÏ roku 1929. Pomûry ãeského kniÏního trhu za nûmecké okupace tento zájem zmnohonásobily. Díky pozoruhodné studii DAGMAR MOCNÉ, âervená knihovna. Studie kulturnû a literárnû historická. Pohled do dûjin pokleslého Ïánru, Praha-Litomy‰l 1996, známe literární osud napfiíklad Mary‰i ·árecké, vlastním jménem Marie Bosáãkové, která za nûmecké okupace publikovala pod sv˘m vyvdan˘m jménem RadoÀová. Pocházela ze staropraÏské rodiny, v níÏ se uchovaly vzpomínky na Ïivotní osudy pfiíslu‰níkÛ ãeské vlastenecké elity od doby pfiedbfieznové – MARY·A RADO≈OVÁ-·ÁRECKÁ, Ozáfiené krby. Vlastenecké rodiny ãeské, Praha 1945. Nebyla zdaleka poslední, kdo do ãeské autobiografické a biografické literatury vnesla problematiku spoleãensk˘ch elit doby pfiedbfieznové. Nedávno se nám napfiíklad dostalo nov˘ch informací o Ïivotû slavné „paní knûÏny“ z Babiãky BoÏeny Nûmcové: HELENA SOBKOVÁ, Katefiina ZáhaÀská, Praha 1995. A tak tato literatura, která vût‰inou stojí na rozhraní mezi historickou biografií a pamûtmi, se ãtenáfii nabízí v stále nov˘ch obmûnách. I kdyÏ ãasto není zcela spolehlivá co do historick˘ch pramenÛ, nabízí ãtenáfii místo strohého popisu akce protagonistÛ historick˘ch dûjÛ v daném okamÏiku vylíãení jejich osudÛ v prÛbûhu celého jejich Ïivota.


rec_2_2005

23.1.2006

[ 270 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 270

1/2005

ného prstu oficiální marxistické historiografie. Josef Koãí oznaãil roku 1962 v doslovu Bassova âtení autorÛv pfiístup k v˘kladu spoleãensk˘ch zmûn a jevÛ za idealistick˘. Za‰tiÈuje se pfiitom kritikou Julia Fuãíka, kter˘ ov‰em musel postupovat ve své dobû vzhledem k náladû publika mnohem opatrnûji: „Ta Bassova kniha je ãtení opravdu pûkné a má spoustu znamenit˘ch portrétÛ. VÛbec mi na nich nevadí, Ïe je dûlal víc umûlec neÏ historik, naopak, vím, Ïe právû proto jsou tak úãinné. Ale nikdy bych si netroufal ãerpat z nich jako z pramene.“2 Na tomto hodnocení v podstatû setrvala ãeská historiografie dodnes. Protagonisté pfiedbfieznové spoleãnosti jsou známi, dosavadní pokusy o jejich zafiazení do systému sociální hierarchie dané doby se v‰ak rozplynuly do neurãita. VÏdyÈ napfiíklad i Miroslav Hroch se musel pfii pozoruhodné typologii národních hnutí v Evropû vzdát podrobnûj‰í anal˘zy spoleãnosti první poloviny 19. století v ãesk˘ch zemích, protoÏe pro ni patrnû nenalezl v dosavadní historické produkci dost dÛvûryhodn˘ch podkladÛ.3 S tím vût‰í zvûdavostí musí ãtenáfi otvírat knihu Jifiího ·taifa vûnovanou elitám ãeské spoleãnosti v letech 1830-1851. Znamená to, Ïe Jifií ·taif povaÏuje otázku spoleãenské stratifikace té doby v dosavadní historické literatufie za do té míry vyfie‰enou, Ïe je moÏné ohraniãit její elity? ProtoÏe se v‰ak jedná o pfiíli‰ krátk˘ ãasov˘ úsek, není moÏné vysvûtlit fungování tehdej‰í spoleãnosti bez pfiesahÛ do doby k pojednávanému období minulé, a snad i budoucí. A to tím spí‰e, Ïe „pfiedbfieznové“ pomûry v ãesk˘ch zemích by bylo tfieba vidût ve svûtle interakce mezi hospodáfisk˘m, politick˘m a kulturním systémem tehdej‰í spoleãnosti, aby bylo moÏné popsat systém sociální hierarchie.4 Srovnávání politick˘ch systémÛ v Evropû té doby by bylo zfiejmû velmi obtíÏné. Nicménû podle mého názoru by se vyplatilo vzít v úvahu napfiíklad názor Ernesta Labrousse, formulovan˘ jiÏ v 60. letech 20. století,5 Ïe totiÏ první polovina 19. století ve Francii byla stále je‰tû obdobím pfiechodného hospodáfiského systému mezi tzv. star˘m reÏimem stavovské spoleãnosti a mezi kapitalismem svobodné soutûÏe. Domnívám se, Ïe tuto pfiechodnost lze nalézt i v hospodáfiském systému západní ãásti habsburské monarchie, i kdyÏ zdej‰í spoleãnost je‰tû plnû podléhala stavovské hierarchii. Bylo-li moÏné povaÏovat profesní struktury té doby ve Francii za struktury sociální, bylo moÏné s podobn˘mi profesnû-sociálními vztahy poãítat i v âechách. JestliÏe se tedy Jifií ·taif spolu s Miroslavem Hrochem domnívá, Ïe prostor pro spoleãenské zmûny se

2 EDUARD BASS, âtení o roce osmaãtyfiicátém, Praha 1963, s. 472-473. 3 MIROSLAV HROCH, V národním zájmu. PoÏadavky a cíle evropsk˘ch národních hnutí devatenáctého století ve srovnávací perspektivû, Praha 1999, s. 49. 4 FERNAND BRAUDEL, Dynamika kapitalismu, Praha 1999, s. 39. 5 Úvod, závûr a vystoupení v diskusi ERNESTA LABROUSSE na kolokviu v Saint-Cloud 15. a 16. 5. 1965. (Oti‰tûno v plném znûní v L‘Histoire sociale. Sources et méthodes, Paris 1967).


rec_2_2005

23.1.2006

PAVLA HORSKÁ

15:34

Stránka 271

RECENZE A REFLEXE

[ 271 ]

uvolnil ve stfiední Evropû ohlasem Francouzské revoluce a napoleonsk˘mi válkami a ve 30. letech 19. století se roz‰ifioval zv˘‰en˘mi aktivitami ãeln˘ch ãesk˘ch obrozencÛ (s. 12), stejnû dobfie bychom mohli soudit, Ïe poÏadavek na zmûnu politického systému spoleãnosti vyvûral z uvolÀování vazeb mezi profesními a sociálními strukturami tûch vrstev obyvatelstva, jejichÏ majetek vzrÛstal zrychlením rozvoje materiálního Ïivota. Autor se v‰ak patrnû domnívá, Ïe by anal˘zou hospodáfiského systému pfiedbfieznové spoleãnosti neúmûrnû zatíÏil v˘klad, kter˘ chce vûnovat elitám ãeské spoleãnosti mezi tradicí a revolucí. âeské národní elity povaÏuje za tzv. alternativní ãi „novou“ elitu, „pro niÏ se právû díky procesu rÛznorodé spoleãenské zmûny otevfiel jist˘ prostor, kter˘ nebyly schopny pokr˘t elity staré ãi elity jiÏ pevnû spoleãensky etablované“ (s. 11). Za své vzory povaÏuje Arnolda J. Toynbeeho a vedle Miroslava Hrocha také badatele o moderním nacionalismu Benedicta Andersona a Johna Breuillyho. Ze seznamu pouÏité literatury, kter˘ autor pfiedkládá a kter˘ by bylo tfieba je‰tû roz‰ífiit o fiadu v poznámkách jen jednorázovû uÏit˘ch dûl, je patrné, Ïe jmenuje jen ty práce, které s tematikou obecnûji souvisejí. Pokud nenalezl k dané otázce literaturu, uÏil i archivních pramenÛ, nejãastûji pozÛstalostí v˘znamn˘ch politikÛ ãi vûdcÛ, a fiadu dobov˘ch spiskÛ tehdy módní historickotopografické literatury. Zdá se, Ïe uÏitá literatura neposkytla dost podkladÛ ke globálnímu pohledu na sociální v˘voj ãesk˘ch zemí v rámci habsburské monarchie v první polovinû 19. století. Nûkde si v‰ak autor situaci komplikuje sám, kdyÏ se obrací k star‰í literatufie tam, kde je k dispozici hojnost novûj‰ích v˘zkumÛ. Napfiíklad sociální stratifikaci ãeské vesnice popisuje podle ãlánku Miroslava Bûlohlávka o plzeÀsk˘ch vesnicích v polovinû 19. století, uvefiejnûném v âeském lidu roku 1962 (s. 58). Pfii tom o málokteré otázce sociálního v˘voje bylo v posledních desítiletích tolik napsáno v odborné literatufie nûmecké, rakouské i ãeské jako o stfiedoevropsk˘ch vesnick˘ch rodinn˘ch strukturách a jejich strategiích. Jednonástupnick˘ dûdick˘ systém selsk˘ch hospodáfiství preferoval vyvolené dûdice a odsuzoval jejich sourozence k volbû jin˘ch povolání ãi k podruÏství. V chud˘ch rodinách, kde hospodáfi nemûl na vyplácení podílÛ sourozencÛm, sice tento systém podporoval rÛst vesnické chudiny, av‰ak v bohat‰ích nutil vyplacené podílníky investovat do nové existence aÈ na vesnici, ãi ve mûstû. Nebyl napfiíklad Franti‰ek Ladislav Rieger synem z bohatého ml˘na, kter˘ o sobû prohla‰oval, Ïe se mohl vûnovat národu, protoÏe mûl zaji‰tûnou vlastní existenci? Bez podílu vesnice na vytváfiení ãesk˘ch vlasteneck˘ch elit zfiejmû není moÏné plnû objasnit stav ãeské spoleãnosti mezi tradicí a revolucí. Autor napfiíklad v podkapitole Venkovské prostfiedí a jeho mentalita (s. 83) fiíká, Ïe „ústfiedním v˘znamov˘m pojmem v mentalitû nejen sedlákÛ, ale i ostatních venkovsk˘ch vrstev byl majetek a jeho vzkvétání. V jeho hodnotovém popfiedí stála zcela bezkonkurenãnû zemûdûlská pÛda a po ní následovalo hospodáfiské zvífiectvo, jehoÏ vlastnictví


rec_2_2005

23.1.2006

[ 272 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 272

1/2005

symbolizovalo venkovskému obyvatelstvu k˘Ïené Ïivotní jistoty.“ (s. 85). Nebyla v‰ak tato mentalita spí‰e nutnou strategií rodin zaji‰Èující ekonomickou rovnováhu selského hospodafiení? Je ale moÏné, Ïe to byli právû pfiíchozí z venkova a mal˘ch mûst, uvyklí tvrdému boji o uspokojující existenci. ktefií se podíleli na obezfietnosti elit ãeské spoleãnosti. Jifií ·taif v‰ak nabízí spí‰e jinou moÏnost a snaÏí se, zãásti s uÏitím základního v˘zkumu, o vlastní koncepci spoleãenské stratifikace prostfiednictvím vztahu sv˘ch protagonistÛ k evropské revoluci ve 30. letech (s. 30n.). Opatrnost mladého Franti‰ka Palackého v písemn˘ch projevech o polském povstání 1830 pfiedznamenává název „obezfietná“, kter˘ autor volí pro skupinu, Hrochem naz˘vanou vlastenecká elita. Palackého chování vÛãi polské revoluci v‰ak zároveÀ zpochybÀuje hodnocení jeho ostatních rozebíran˘ch postojÛ, napfiíklad vÛãi liberálnímu konstituãnímu monarchismu. I ty, vyjádfiené písemnû, totiÏ nemusejí b˘t skuteãn˘mi názory Palackého. Stejnû tak i urãitá konzervativnost podsouvaná pojmu lidová mentalita u projevÛ lidí ménû vzdûlan˘ch mohla b˘t projevem jak naivity, tak opatrné vychytralosti. Pojem mentalita vÛbec dûlá autorovi v prvních kapitolách práce jisté starosti, protoÏe „nechce zastírat, Ïe pojem mentalita je historikem pomûrnû obtíÏnû uchopiteln˘m jevem hromadné sociální psychologie, o jehoÏ teoretickém v˘mûru by mûlo b˘t fieãeno alespoÀ to, Ïe si pod ním pfiedstavuje [Jifií ·taif] seskupení hodnot ãi – jinak fieãeno – hodnotov˘ rezervoár, kter˘ je v daném spoleãenském prostfiedí dominantní“ (s. 81). Domnívám se, Ïe pojem b˘vá obyãejnû chápán jako my‰lenkov˘ nástroj k popisu empirie ãili jevÛ. âtenáfie pak mÛÏe zaskoãit, prohla‰uje-li se pojem za jev. Nad to by bylo tfieba vyjasnit vzájemn˘ pomûr pojmÛ mentalita a kultura, protoÏe odkazem na soustavu hodnot b˘vá ãasto vymezována kultura. Mentalita je spí‰e chápána jako nûco podvûdomû fungujícího ve studované dobû.6 Pojem mentalita autorovi slouÏí pfiedev‰ím ve 3. kapitole, nazvané Spoleãenské prostfiedí: mentalita a zmûna. JestliÏe v‰ak obecn˘ pojem mentalita by vlastnû nemûl mít konkrétní obsah, autor i ãtenáfi by si snadno mohli pod ním pfiedstavovat nûco odli‰ného. Jakoukoli specifikací tohoto pojmu, napfiíklad „pÛvodní“ nebo „nová“ mentalita, by se pak dala nûjaká konkrétní zmûna jen stûÏí popsat. Autora v‰ak od 4. kapitoly, nazvané Národ: od spoleãné pfiedstavy k emancipaãnímu nacionalismu, ãeká konkrétní popis historick˘ch událostí, vedoucích i ke zmûnû v systému

6 Ani v zahraniãní literatufie není ov‰em zcela jasné, zda je tfieba mentalitu povaÏovat za studovanou skuteãnost, nebo jen za historikÛv obraz studované skuteãnosti, srov. Mentalitäten-Geschichte. Zur historischen Rekonstruktion geistiger Prozesse, hrsg. von ULRICH RAULFF, Berlin 1989. Z na‰ich studií by bylo tfieba citovat o tomto problému ze sborníku vydaného V˘zkumn˘m centrem pro dûjiny vûdy ãlánky: MARTINA GREâENKOVÁ, „Dûjiny mentalit“ a jejich promûny; JAN HORSK¯, „Duch doby“ v ãeském dûjepisectví a francouzsk˘ dûjepis mentalit; MILO· HAVELKA, Historické a systematické pfiedpoklady tematizace problému mentalit v sociologii, in: Semináfie a studie V˘zkumného centra pro dûjiny vûdy z let 2002-2003, Praha 2003, s. 219-290.


rec_2_2005

23.1.2006

PAVLA HORSKÁ

15:34

Stránka 273

RECENZE A REFLEXE

[ 273 ]

sociální hierarchie. Obezfietnost elit ãeské spoleãnosti se projevuje v akcích, které autor popisuje se znalostí historick˘ch faktÛ a s kombinaãní obratností. Celé ãtyfii dal‰í kapitoly jsou vûnovány popisu událostí od jara 1848. Poslední kapitola pak obsahuje bohat˘ sled dûjÛ z roku 1849. Konãí v˘kupem z poddanství a prvními pokusy o aktivní hospodáfiskou politiku habsburské monarchie. Autor tedy dovádí své líãení k momentu, kdy revoluce sice skonãila fiaskem, av‰ak zároveÀ se jiÏ projevují nevratné zmûny v Ïivotû spoleãnosti i jejích elit. Po Josefu Koãím, Otto Urbanovi, Arno‰tu Klímovi a fiadû dílãích studií o revoluci 1848 v âechách pfiichází Jifií ·taif s promy‰lenou koncepcí mnohokrát popsan˘ch událostí, tentokrát vidûn˘ch oãima pfiedbfieznové ãeské spoleãnosti. Jeho silnou stránkou je spí‰e politická neÏ sociální anal˘za. PfiibliÏuje se více neÏ pfiedchozí autofii k nûmeckému pohledu na stfiedoevropské revoluce 1848, které pro Nûmecko skonãily podle jejich úãastníka Richarda Wagnera „podivuhodn˘m nezdarem tak hluãného hnutí“.7 Pokud se v‰ak t˘ká náklonnosti ãeského publika ke spoleãensk˘m elitám pfiedbfieznové doby, nelze fiíci, zda zÛstane vûrno kolektivním biografiím typu Bassova âtení o roce osmaãtyfiicátém, ãi zda pfiíjme sofistikovan˘ v˘klad sociologÛ a antropologÛ zaloÏen˘ na studiu mentalit a sociálních hierarchií. Pavla Horská

7 BED¤ICH LOEWENSTEIN, Projekt moderny. O duchu obãanské spoleãnosti a civilizace, Praha 1995, s. 59.


rec_2_2005

23.1.2006

[ 274 ]

15:34

Stránka 274

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

Jiří Štaif, Obezřetná elita. Česká společnost mezi tradicí a revolucí 1830-1851, Praha 2005, Dokořán, 474 s., ISBN 80-7363-014-1

Monografie o ãesk˘ch dûjinách 19. století nevycházejí u nás kaÏd˘ den, a proto si zaslouÏí adekvátní pozornost, a to nejen pokud se jedná o jejich potenciál vyvolat diskusi nad problémy dûjin 19. století, ale souãasnû i v ‰ir‰ích souvislostech role teorie a konceptuálního my‰lení v ãeské historiografii. Autor recenzované knihy je znám sv˘m dlouhodob˘m zájmem vná‰et do diskusí ãesk˘ch historikÛ abstraktnûj‰í rovinu pojmového my‰lení, inspirovanou pfiedev‰ím anglosaskou tradicí sociálních a kulturních dûjin. Zde se nask˘tá otázka, zda právû rozsáhlá a obsaÏná publikace o „obezfietn˘ch elitách“ dostává tomuto v ãeské historické vûdû nesamozfiejmému nároku reflektovat vlastní metodologick˘ a pojmoslovn˘ aparát a souãasnû pfiiná‰et nové inspirativní otázky interpretaãního charakteru. Ve svém komentáfii se chci zamûfiit na autorÛv zpÛsob zacházení s konceptuální v˘bavou, na níÏ jak explicitnû, tak implicitnû staví. V Ïádném pfiípadû nemám ambici hodnotit dílo jako celek, coÏ by vyÏadovalo jeho zafiazení do vícero kontextÛ, neÏ je na tomto místû moÏné uãinit. Omezím se proto jen na teoreticko-kritickou anal˘zu vyuÏívání a reflexe nûkter˘ch pojmÛ, na nichÏ autor staví svou práci. V knize se pomûrnû Ïivû stfiídají pasáÏe ãistû vyprávûcího charakteru, krátké anal˘zy pramenn˘ch textÛ, formulace tezí s argumentaãní podporou i konceptuální úvahy, mající povahu spí‰e esejistického zamy‰lení nad pfiedstavovan˘m problémem. JiÏ z této „rytmizace“ práce je zfiejmé, Ïe se nám zde nedostává klasického rozdûlení textu knihy na formulaci teoretick˘ch a metodologick˘ch pfiedpokladÛ práce v úvodu a samotn˘ v˘klad problému, které je typické pfiedev‰ím pro nûmeck˘ vûdeck˘ diskurz a autorovi je nejspí‰ do jisté míry vzdálené. Tomuto postupu neodpovídá ani povaha úvodu (s. 9-13), v jehoÏ rámci jsou sice zmínûny nûkteré metodologické inspirace, nicménû nejsou ‰ífieji rozvedeny ani nijak problematizovány. Sice se zde doãteme, Ïe si historik mÛÏe zvolit „takov˘ úhel pohledu na dûjiny, jenÏ bude více abstrahován od názorÛ aktérÛ ve prospûch pojmÛ, které mu pomohou v obecnûj‰í rovinû interpretaãnû uchopit jeho téma“ a Ïe takov˘mi pojmy jsou pro autora „elita a ‰ir‰í kontext spoleãenské zmûny“, na následujících stránkách se v‰ak musíme nejprve spokojit s konstatováním, Ïe pfii volbû tohoto „metodologického instrumentária“ hrály roli autorovy „osobní dispozice“ a „‰ir‰í kulturní kontext souãasnosti“, a poté s vyjmenováním historikÛ, jeÏ se nûjak˘m zpÛsobem dotkli problému elit, resp. alternativních elit v moderní dobû (Toynbee,


rec_2_2005

23.1.2006

KAREL ŠIMA

15:34

Stránka 275

RECENZE A REFLEXE

[ 275 ]

Anderson, Breuilly). Domnívám se, Ïe na tomto místû by bylo moÏné daleko ‰ífieji reflektovat pojem „elity“ i termín „spoleãenská zmûna“, jeÏ vycházejí s jistého sociologického kontextu a nepfiedstavují zdaleka neproblematické nebo nevinné „instrumentárium“. Sociologická debata o problému elit pfiitom nemusí pfiedstavovat pouze jakousi „teoretickou nadstavbu“ historického v˘zkumu, ale mÛÏe pfiiná‰et ‰irok˘ potenciál interpretaãních moÏností konkrétních zkouman˘ch situací.1 Pojmenovává-li tak J. ·taif napfiíklad svÛj pfiedmût v˘zkumu, tzn. národní elitu jako „obezfietnou“, navozuje to pfiedstavu o nûjaké pÛvodní, témûfi substanciálnû psychologické povaze jedné sociální skupiny; pfiitom analyzovan˘ fenomén je zjevnû pfiedev‰ím problémem vztahu urãit˘ch skupin aktérÛ, jeÏ se zakládají na principech moci, panství nebo autority.2 Souãasnû v‰ak nemÛÏeme autorovi vytknout, Ïe by si tento problém na nûkolika místech neuvûdomoval. V úvodní pasáÏi 4. kapitoly Národ: od spoleãné pfiedstavy k emancipaãnímu nacionalismu nastiÀuje pomûr „star˘ch“ a „nov˘ch“ elit, jeÏ jsou definovány na základû vztahu k „stfiedním vrstvám“. Následná anal˘za zaãíná velmi inspirativním problémem legitimizaãní funkce statistického konstruování poãtu „národních pfiíslu‰níkÛ“, v níÏ autor zhodnocuje své rozsáhlé studium rakousko-uherské statistiky. Po dÛkladném pfiehledu dobové „statistické“ argumentace, která je doplnûna, podle mého názoru, v tomto kontextu ne zcela relevantními poznámkami o „seriózním pfiístupu“ autorÛ statistick˘ch dûl, tzn. „bez osobního ãi skupinového zájmu zámûrnû zkreslovat faktick˘ stav“, nebo o „relativní spolehlivosti“ nûkter˘ch údajÛ (oficiální sãítání lidu pfied rokem 1848), je obrácena pozornost k „ideologii ãeského austroslavismu“ a k polemikám nûkolika pfiedstavitelÛ rÛzn˘ch typÛ elit o definici ãeské národnosti v rámci rakousko-státní a slovanské identity. Kromû krátké poznámky (s. 133) o „vzrÛstajícím národním uvûdomûní mezi praÏsk˘mi mû‰Èany“ se v‰ak roli „stfiedních vrstev“ ve v˘kladu nedostává takové pozornosti, jeÏ by vypl˘vala z úvodní formulace problému. Nespoãívají snad procesy legitimizace ve stejné mífie na interakci elitní a ne-elitní kultury? V této souvislosti se nemohu ubránit dojmu, Ïe by se uvedené pasáÏe obe‰ly bez konceptu elit a pohybují se spí‰e na poli dûjin idejí. Oproti tomu v dal‰í kapitole Nacionalismus: od spoleãného postoje ke spoleãné akci se jiÏ explicitnû dostává do popfiedí problém spoleãenské interakce, resp. komuni-

1 Od poãátku 90. let byl vûnován zv˘‰en˘ zájem sociologÛ pfiedev‰ím problému elit v souvislosti s transformaãními procesy v postkomunistick˘ch zemích. Pro základní pfiehled bádání srov. MICHAEL HARTMANN, Elite-Soziologie. Eine Einführung, Frankfurt am Main-New York 2004; Elitenmacht, hrsg. von RONALD HITZLER, STEFAN HORNBOSTEL, CORNELIA MOHR, Wiesbaden 2004; BARBARA WASNER, Eliten in Europa. Einführung in Theorien, Konzepte und Befunde, Wiesbaden 2004. 2 Autorova anal˘za by se napfiíklad mohla inspirovat konceptem konfigurací elit, o níÏ pí‰e ANTON STERBLING, Eliten im Modernisierungsprozess. Ein Theoriebeitrag unter besonderer Berücksichtigung grundlagentheoretischer Probleme, Hamburg 1987.


rec_2_2005

23.1.2006

[ 276 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 276

1/2005

kaãních kanálÛ a eskalaãních akcí národnû identitotvorn˘ch procesÛ. Autor zde vcelku úspû‰nû rozebírá nûkolik akcí pfiedbfieznové doby, jeÏ, podle jeho názoru, hrály dÛleÏitou roli v „mobilizaci ãeského národního hnutí“, i kdyÏ je moÏno podotknout, Ïe obãas text zbyteãnû zatûÏuje pro v˘klad nepotfiebn˘mi faktografick˘mi odboãkami. Dafií se mu poukázat na dÛleÏitou roli aktivit, které se dostávají do vefiejného prostoru a zaãínají v˘znamnû ovlivÀovat jeho chápání. Vyvstává zde v‰ak jeden problém, kter˘ se jako pfiedpoklad vynofiuje na rÛzn˘ch místech textu a je i souãástí koncepce celé práce. ·ir‰í spoleãenskovûdní reflexe teoretického rámce ústfiedních pojmÛ ·taifovy práce by mohla ukázat, jak jsou v ãeské historické vûdû stále pfiítomna urãitá teoretická v˘chodiska, která jiÏ v mezinárodním kontextu pro‰la dÛkladn˘mi kritick˘mi diskusemi a jejichÏ reflexe by byla produktivní i pro ãesk˘ kontext. Jifií ·taif pfiijímá jako jedno ze sv˘ch v˘chodisek pojetí „ãeské národní agitace“, jeÏ je aÏ dosud centrálním v˘kladov˘m schématem ãeského národního hnutí. Je zaloÏeno na pfiedstavû na jedné stranû aktivní sloÏky modernizaãních agitátorÛ („národní reprezentace“, „elity“) a na stranû druhé pasivní skupiny obyvatelstva („lidu“, „klientely“), která je objektem tûchto modernizaãních snah. Za tímto chápáním modernizace stojí idea lineárního historického procesu, kter˘ má mít své „kofieny“, „nositele“ a v˘voj, kter˘ smûfiuje k ustavení urãitého moderního fenoménu, napfiíklad nacionalismu. Za „velk˘mi“ strukturálními procesy moderny tak stojí jako aktivní ãinitel pouze úzká skupina „modernizátorÛ“, která prostfiednictvím racionálnû-úãelového jednání, a to pfiedev‰ím ve sféfie politické agitace, formuje („indoktrinuje“) pasivní vrstvy tradiãní spoleãnosti.3 Z argumentÛ, které byly proti takto redukujícím interpretacím vzneseny, bych jen pro krátkost uvedl, Ïe se tím nejen zuÏuje tematick˘ a interpretaãní horizont historického v˘zkumu a redukuje perspektiva historick˘ch aktérÛ,4 ale pfiedev‰ím dochází ke ztrátû moÏnosti interpretovat vznik „nového“ jako strukturnû neredukovatelného.5 Diskuse nad nov˘mi kulturními dûjinami a speciálnû kritika historické antropologie vÛãi tûmto pfiedpokladÛm pfiinesly pfienesení dÛrazu na rovinu kulturních praktik, prostfiednictvím níÏ se moderní sociální identity konstruují a která umoÏÀuje alespoÀ do jisté míry

3 „Nûktefií z aktérÛ v tomto spoleãném konání [jednání, v nûmÏ se zúãastnûní lidé vzájemnû úãelovû ovlivÀovali s cílem dosáhnout spoleãného úspûchu] sehrávali aktivní fiídicí roli, jiní zase spí‰e pasivní úlohu, tj. podfiízenou sociální roli.“ (s. 144). Pfiisuzovat ‰irok˘m vrstvám venkovského a velké ãásti mûstského obyvatelstva „podfiízenou sociální roli“ jen proto, Ïe se stali objekty národnû-emancipaãního diskurzu, povaÏuji za pfiinejmen‰ím pfiíli‰ zuÏující pojetí. 4 Srov. RICHARD VAN DÜLMEN, Historická antropologie, Praha 2003; Dynamik der Tradition. Studien zur historischen Kulturforschung, hrsg. von RICHARD VAN DÜLMEN, Frankfurt am Main 1992; WOLFGANG KASCHUBA, Volkskultur zwischen feudaler und bürgerlicher Gesellschaft. Zur Geschichte eines Begriffes und seine gesellschaftliche Wirklichkeit, Frankfurt am Main 1988.


rec_2_2005

23.1.2006

KAREL ŠIMA

15:34

Stránka 277

RECENZE A REFLEXE

[ 277 ]

pfiekonat polaritu „velk˘ch“ struktur a konkrétního jednání aktérÛ. V tomto smûru je ale ·taifovi nutno pfiiznat pokus o zapojení ‰ir‰í perspektivy kulturních hodnot a kódÛ, a to prostfiednictvím operacionalizace pojmu mentality. Koncept mentalit zaznamenal ve své dobû neobyãejnou konjunkturu, aÏ se mu podafiilo dostat se do standardní pojmové v˘bavy historické vûdy. Sk˘tá v‰ak nûkolik problematick˘ch aspektÛ, na které ve 3. kapitole naráÏí i J. ·taif. Pfiedev‰ím je zde stále nevyjasnûn˘ vztah k pojmu kultury v ‰ir‰ím slova smyslu. Jifií ·taif se v úvodu ke zmínûné kapitole nijak nepokou‰í o pfiesnûj‰í vymezení a spí‰e nereflektovanû kolísá v uÏívání roz‰ífieného pojetí „duchovní a hmotné kultury“ a uωí, blíÏe nespecifikované oblasti kultury jako souãásti triády sociální, kulturní a ekonomické sféry. Ani teze, Ïe „du‰evní obzor a Ïivotní styl [sociálního a kulturního prostfiedí vût‰ích mûst] vycházely zejména z hodnot biedermeierovské kultury“ (s. 80), nám zmínûnou souvislost blíÏe neobjasní. Nepfiekvapí potom krátce zaznívající asociace s „hromadnou sociální psychologií“ (s. 81), jeÏ spolu s definicí mentality jako „hodnotového rezervoáru“ situaci dále komplikuje a navozuje ponûkud eklektick˘ obraz fenoménu, kter˘ mÛÏe b˘t v‰ím, ale také niãím. Dal‰ím problémem pojmu mentalita tak, jak byl vnesen do historické vûdy ‰kolou Annales, je nepochybnû jeho svázanost s jevy „dlouhého trvání“, které se váÏou pfiedev‰ím ke kategoriím tradiãní spoleãnosti. Tuto souvislost si ·taif explicitnû uvûdomuje, protoÏe pfiedev‰ím koliduje s jeho základním v˘kladov˘m schématem „spoleãenské zmûny“. Za motor zmûny povaÏuje na jedné stranû „spoleãensk˘ konflikt“, na stranû druhé pfiipou‰tí moÏnost „kombinace rÛzn˘ch spoleãensk˘ch fenoménÛ a faktorÛ, jeÏ mohou b˘t pomûrnû dlouho paralelní a z nûjak˘ch dÛvodÛ se zauzlí nebo protnou“ (s. 81-82). Následnû v‰ak popírá, Ïe by mezi spoleãensk˘m prostfiedím a mentalitou existoval jednoznaãn˘ pfiíãinn˘ vztah – „mûní se do jisté míry soubûÏnû“ (s. 82).6 ObtíÏnost úkolu spojit sociální prostfiedí, mentality a spoleãenskou zmûnu, zvlá‰tû v období pfiechodu od tradiãní k moderní spoleãnosti, se podle mého názoru ukáÏe, pfiihlédneme-li k samotnému autorovû v˘kladu ve zbylé ãásti tfietí kapitoly. Jako první ze tfiech sociálních „areálÛ“ je pfiedstavena mentalita „venkovského prostfiedí“, která se pohybuje ve sféfie vesnické „kaÏdodennosti“ (rodina, svátky, majetek, pfiírodní cykly, povûrãivost), spojené s klasick˘mi atributy tradiãních mentalit „dlouhého trvání“. ¤ada formulací je pfiitom negativních,

5 Tento argument by vyÏadoval vlastní rozsáhl˘ rozbor pfiesahující rozsah této recenze. Proto pouze odkáÏu na anal˘zu pojmu revoluce: SLAVOJ ÎIÎEK, The Ticklish Subject. The Absent Centre of Political Ontology, London-New York 1999. 6 O nûkolik fiádkÛ v˘‰e v‰ak mÛÏeme ãíst: „,pÛvodní‘ mentalita se pfii tom mûní mnohem pomaleji. S jist˘m zjednodu‰ením se dá dokonce fiíci, Ïe do takto vznikajícího prostfiedí si [jednotlivci ãi skupiny, ktefií nejsou v procesech spoleãenské zmûny aktivními ãiniteli] pfiiná‰ejí své ,staré‘ mentality“ (s. 81). Oba pojmy zjevnû odporují autorovû snaze o jejich zasazení do vzájemného pomûru na pÛdorysu „zmûny“.


rec_2_2005

23.1.2006

[ 278 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 278

1/2005

napfi. nedostatek vzdûlání, omezen˘ Ïivotní rozhled apod. Tím je pfiipravena pÛda pro dal‰í oddíl, jenÏ zahrnuje zbylá dvû prostfiedí – „malomûstské a mûstské“. Prvnû jmenované je spojováno pfiedev‰ím specifick˘mi typy festivit, omezen˘mi „kulturními aktivitami“ (divadlo) a „vy‰‰í mírou vzdûlanosti“. Mûstské prostfiedí je vázáno na biedermeierovsk˘ Ïivotní styl, kter˘ pfies stále „opatrné chování“ zasahuje i omezenû do moderního vefiejného prostoru („manifestace sounáleÏitosti“, „kávové spoleãnosti“). Po tomto pfiedvedení ‰kály tfií pfiedbfieznov˘ch prostfiedí a jejich mentalit pfiistupuje autor k anal˘ze „ãeského národního zájmu“, kter˘ má b˘t svázán s mentalitou „obrozenecké elity“. Pozornost v‰ak není vûnována zmûnám sociální struktury ve vztahu k problému mentalit; následuje popis cílÛ, jeÏ si ãeská „intelektuální elita“ stavûla ve 40. letech 19. století,7 a vyjmenování spolkÛ spojen˘ch s pfiedbfieznov˘mi âechami. Modernizaãní aktivita je nesena pouze touto „novou“ elitou, pfiiãemÏ mentalita jednotliv˘ch sociálních prostfiedí zde hraje pouze roli pozadí, pfied nímÏ se tak dûje „modernizaãní divadlo“. Není nutno dodávat, Ïe pozadí mÛÏe pfiedstavovat pouze zcela pasivní prvek anal˘zy, která se tím stává do znaãné míry asymetrickou. Vût‰í dÛraz na interakci, na relaãní charakter fenoménu elit, na mnoha místech knihy proklamovan˘, ale nedÛslednû praktikovan˘, mnohdy ustupuje koncentraci na obsahovou anal˘zu názorÛ jednotlivcÛ nebo na popis jednotliv˘ch událostí. Anal˘zy Jifiího ·taifa pfiedev‰ím ukazují, Ïe konceptuální pfiístup k dûjinám 19. století je moÏn˘ a Ïe fundovaná diskuse o nich je mezi ãesk˘mi historiky neobyãejnû potfiebná. Bez dÛsledného, tzn. teoreticky a metodologicky reflektovaného prom˘‰lení interpretaãních problémÛ ãesk˘ch dûjin 19. století se totiÏ nepostoupí dál v pfiekonávání zaÏit˘ch v˘kladov˘ch schémat, která v ãeském historickém diskurzu cirkulují v nûkter˘ch pfiípadech v nezmûnûné podobû jiÏ století. V tomto smyslu je autorÛv pfiístup nutno hodnotit jako jednoznaãnû produktivní pfiíspûvek k rozvíjení teoretického a konceptuálního my‰lení v ãeské historiografii. Karel ·ima

7 Ani na tomto místû nechybí pasáÏ vûnovaná Karlu Havlíãkovi, kter˘ se v knize ãasto objevuje, a to i na vcelku neãekan˘ch místech.


rec_2_2005

23.1.2006

15:34

Stránka 279

LUKÁŠ FASORA, JIŘÍ HANUS

RECENZE A REFLEXE

[ 279 ]

Jiří Štaif, Obezřetná elita. Česká společnost mezi tradicí a revolucí 1830-1851, Praha 2005, Dokořán, 474 s., ISBN 80-7363-014-1

V ãeské historické produkci je tzv. pfiedbfieznové období ãesk˘ch dûjin dlouhodobû popelkou. Zájem historikÛ o tuto epochu, z mnoha dÛvodÛ oznaãovanou za období stagnace, je mnohem niωí neÏ o dynamiãtûj‰í zmûny probíhající v na‰ich zemích ve druhé polovinû 19. století. Zejména v˘zkum sociálních a politick˘ch dûjin mal˘m zájmem historikÛ o poãátky procesÛ, naplno viditeln˘ch zejména v revoluci let 1848-1849, nespornû trpí. Z hlediska v˘zkumu sociální skladby spoleãensk˘ch elit a jejich vefiejné aktivity je absence soustavnûj‰ího v˘zkumu v tomto období zvlá‰tû patrná, protoÏe v sousedních zemích, pfiedev‰ím v Nûmecku a Polsku, je první polovina 19. století pfiedmûtem mnohem intenzivnûj‰ího zájmu a mezera v ãeském v˘zkumu je zvlá‰tû markantní. Snad kaÏd˘ historik zab˘vající se pfiedbfieznovou érou potvrdí, Ïe práce s prameny k sociálním dûjinám a tématÛm na pomezí sociálních a politick˘ch dûjin je zde zvlá‰tû obtíÏná: historik se pot˘ká s problematick˘mi statistick˘mi údaji, materiály jsou v mnoha ohledech velmi torzovité a kaÏd˘ badatel musí pracovat z metodologického hlediska velmi kreativnû a s velkou interpretaãní obratností. V této situaci je nadmíru potû‰ující, pokud se pfiece jen objeví publikace s ambicí pfienést do stávajícího v˘zkumu nové metody, pohledy a interpretace. Dlouholet˘ zájem Jifiího ·taifa o léta 1830-1851 nyní pfiinesl odborné i laické vefiejnosti velmi zajímavé ovoce v podobû Obezfietné elity. Publikace ãtenáfiÛm slibuje pohled do sociálních zmûn, probíhajících v ãeské spoleãnosti tehdy do znaãné míry v tichosti, pod umûfienou fasádou konzervativního reÏimu, odrazujícího obyvatelstvo od témûfi ve‰keré vefiejné aktivity, která b˘vá zejména nûmeck˘mi historiky v liberálnûj‰ím a sociálnû vyspûlej‰ím prostfiedí na západ od na‰ich hranic vnímána jako nejv˘znamnûj‰í indikátor intenzity modernizaãních procesÛ na cestû od tradiãní k moderní, obãanské spoleãnosti. ·taif se vystavuje kritice volbou názvu své knihy. âtenáfi se mÛÏe oprávnûnû ptát, zda opravdu vystihuje hlavní v˘kladovou linii. Spí‰e se zdá, Ïe jí autor postihl pouze jeden z faktorÛ aktivity ãeské politické, kulturní a hospodáfiské elity a Ïe svou tezi o „obezfietnosti elity“ sám v textu navíc nûkolikrát úspû‰nû zpochybnil. I laik se mÛÏe oprávnûnû ptát, v ãem spoãívala Havlíãkova obezfietnost, kdyÏ se jeho hlavní dÛrazy opíraly o agilní nacionalismus a zv˘‰ené obãanské sebevûdomí a kdyÏ byly jeho aktivity zamûfieny na potírání tylovského buditelského „paradigmatu“ (s. 101-102). I u Palackého je zmínûn jeho „optimismus“ v pohledu na mul-


rec_2_2005

23.1.2006

[ 280 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 280

1/2005

tietnicitu habsburské monarchie právû v opozici s jeho „obezfietností“ (s. 121). Av‰ak ani mentalita a modernizaãní aktivity ‰lechty, urãitû její ãásti, zfiejmû nevykazují ve 40. letech znaky „obezfietnosti“, neboÈ – jak ostatnû ·taif nezapomíná vyjádfiit – její univerzalita ji ãasto vedla ke kapitalistickému podnikání opfienému o zahraniãní zku‰enosti (sympatické a pozornost si zasluhující jsou poznámky o vztahu ‰lechty v âechách i na Moravû k britskému vzoru, coÏ bylo pro její podnikatelskou ãinnost velmi v˘znamné). „Obezfietn˘“ je ·afafiíkÛv Slovansk˘ národopis. Av‰ak musí b˘t nutnû „ménû obezfietn˘“ napfiíklad Jakub Mal˘, kdyÏ ve 40. letech ãrtá obraz Nûmce jako národního nepfiítele âechÛ a NûmcÛm obecnû vyt˘ká upálení Mistra Jana? Autor publikace je odborné vefiejnosti znám jako osobnost s vytfiíben˘m smyslem pro precizaci v˘zkumn˘ch metod a pojmÛ, a to v mífie, která mnohem více pfiipomíná nejlep‰í tradice nûmecké historické ‰koly neÏ domácí zvyklosti. Prom˘‰lení metod práce je zfiejmé v celé publikaci; prostupují ji úvahy prozrazující stálé zvaÏování zpÛsobu podání a zvolené metody. Nejv˘raznûji se ·taifova snaha po jasn˘ch a pfiehledn˘ch metodick˘ch rámcích i pojmech samozfiejmû projevila v prvních kapitolách knihy, v nichÏ se zab˘vá vystiÏením spoleãensk˘ch rozdílÛ rÛzn˘ch skupin obyvatelstva a mentalitou venkovského, malomûstského a velkomûstského lidu. Z celé publikace jsou velmi patrné inspirace Maxem Weberem ãi Pierrem Bourdieua a autor také nûkteré pojmy zasadil do ‰ir‰ího kontextu konstruktÛ pouÏívan˘ch západoevropsk˘mi historiky pfii v˘zkumu spoleãensk˘ch elit, fenoménÛ nacionalismu, emancipace ãi v‰estranné modernizace. Odborná vefiejnost by zfiejmû s velk˘m povdûkem kvitovala i obsáhlej‰í rozvahu nad moÏnostmi, v˘hodami a nev˘hodami transferu metod a pojmÛ západních historiografií do ãeského, pfiípadnû stfiedoevropského prostfiedí. To by v‰ak jiÏ byla jiná kniha, kterou by ·taif mohl v budoucnu napsat. Za v˘stiÏnou povaÏujeme uÏitou definici pojmu „mentalita“, v níÏ je preciznû vyjádfiena paradoxie samozfiejmosti a nesamozfiejmosti hodnotového rezervoáru, kter˘ je v daném prostfiedí dominantní (s. 81). Obdobn˘ch pfiípadÛ bychom ale v knize mohli nalézt mnohem více. V této souvislosti je snad trochu pfiekvapením, Ïe je tento aspekt odborné práce vyvaÏován na úkor pfiístupnosti ‰ir‰ímu okruhu ãtenáfiÛ. To se projeví ãtenáfisky vdûãn˘mi exkurzy a detailními popisy – typická je v této souvislosti pasáÏ o Metternichovû knihovnû kuriozit (s. 108). Jifií ·taif hledá ve spoleãensk˘ch procesech a politick˘ch událostech spoleãné jmenovatele, coÏ jednak dává práci pfiehlednou strukturu, jednak otevírá fiadu zajímav˘ch otázek a horizontÛ. Otázky po mífie v˘znamu komunikaãních tokÛ, vlivu zahraniãních vzorÛ na aktivizaci opoziãních proudÛ a zejména celou knihou prostupující otázka po legitimitû a zpÛsobu legitimizace mocensk˘ch nárokÛ konstituující se ãeské národní elity ve vztahu k vlastním klientÛm, jin˘m klientelám a elitám a v neposlední fiadû k vládnoucímu reÏimu, jsou problémy mimofiádnû


rec_2_2005

23.1.2006

15:34

LUKÁŠ FASORA, JIŘÍ HANUS

Stránka 281

RECENZE A REFLEXE

[ 281 ]

v˘znamné pro moderní interpretaci ãesk˘ch dûjin. ¤ada ·taifov˘ch postupÛ a závûrÛ úspû‰nû kritizuje a dekonstruuje dosavadní obraz politického pÛsobení vÛdcÛ ãeského národního hnutí a jeho kritické hodnocení krokÛ ãeské politické elity v prudce se mûnícím toku událostí let 1848-1849, argumentaãnû v˘bornû podloÏené a opfiené zejména o anal˘zu vzájemné komunikace pfiedákÛ s voliãi, si bezesporu zaslouÏí pozornost a ‰ir‰í diskusi, napfiíklad o relevanci pouÏit˘ch metodick˘ch postupÛ ãi o mnoha kontroverzních závûrech. Právû revoluãní doba v polovinû století nabízí prostor, jehoÏ autor obratnû vyuÏil – spojení v˘kladu politick˘ch aktivit se sociálními podmínkami rodící se obãanské spoleãnosti v âechách. To je zfietelné napfiíklad pfii líãení v˘sledkÛ revoluce v podobû zru‰ení poddanství. Díky pfiehlednému autorovu vysvûtlení nyní mÛÏeme lépe porozumût vládním snahám o aktivní hospodáfiskou politiku v neoabsolutistick˘ch dobách, zaloÏené z velké ãásti právû na formách a procedufie v˘kupu z poddanství (s. 402-409). Vzhledem k tomu, Ïe se autor ve své knize o obezfietn˘ch (i neobezfietn˘ch, nebo leckdy naivních) elitách vûnuje pfiedev‰ím anal˘ze ãeského prostfiedí, brnûnsk˘m recenzentÛm musí nutnû scházet obdobnû plastické a na gruntovním interpretaãním základû zaloÏené vylíãení moravského v˘voje v dobû pfiedbfieznové. Bylo ale nesmyslné poÏadovat tento chybûjící rozmûr od Jifiího ·taifa. Ten sv˘m dílem dal spí‰e moravskému prostfiedí mnoho inspirací a celkov˘ vzor, jak k takovému podání dospût. LukበFasora, Jifií Hanu‰


rec_2_2005

23.1.2006

[ 282 ]

15:34

Stránka 282

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

Film a dějiny, Petr Kopal (ed.), Praha 2005, Lidové noviny, 406 s. ISBN 80-7106-667-2 Shlédnout film a rozumût mu jsou dva znaãnû odli‰né úkony. TfiebaÏe je toto médium relativnû mladé, jsou jeho tvÛrãí postupy ãasto natolik sofistikované, jeho zámûry natolik rafinované a jeho v˘stupy natolik variabilní, Ïe jejich rozpoznání, pochopení a hlub‰í interpretace vyÏadují rozsáhlé znalosti z fiady oborÛ a odvûtví. Diváck˘ záÏitek mÛÏe b˘t také ãistû spontánní, aniÏ by tato spontaneita znevaÏovala jeho hodnotu. DÛkladnou anal˘zu, jeÏ by onu emotivní a ideovou úãinnost filmu náleÏitû osvûtlila, v‰ak zakládá pfiedev‰ím zcela prozaická vûcná znalost. Zasvûtit ‰ir‰í ãtenáfiskou obec do jedné z oblastí této mnohovrstevnaté a znaãnû rozsáhlé problematiky si pfiedsevzal sborník Film a dûjiny. JiÏ sv˘m názvem a osobou editora navázal na sérii stejnojmenn˘ch semináfiÛ, které se konají od roku 2002 v jiÏních âechách, jsou spojeny s projekcí ménû znám˘ch snímkÛ a pozvolna si získávají tradici malého letního festivalu. Titul Film a dûjiny lze chápat ve dvojím základním smyslu, podle toho, do jakého vztahu oba pojmy uvedeme: buì ve smyslu „dûjiny filmu“, nebo ve smyslu „dûjiny ve filmu“. První ãtení vychází ze skuteãnosti, Ïe film má dnes jiÏ nepochybn˘ historick˘ rozmûr a Ïe promûny, jeÏ filmová produkce doznala za více neÏ sto let své existence, pfiedstavují svébytn˘ pfiedmût historického studia. Druh˘ v˘klad pfiedpokládá tzv. film historick˘ jako specifické médium pro reprezentaci dûjin, eventuálnû pro dokumentaci událostí, jeÏ ãasem punc historicity získávají. Toto ãlenûní není jistû nikterak objevné a pro historika ãi historika filmu ani nijak závazné, a to jiÏ proto, Ïe samotn˘ Ïánr historického filmu má své dûjiny a pfiedpokládá propojení obou perspektiv. Právû tato dvojnásobná historizace, vedoucí ke konstituování specifické badatelské oblasti, dûjin historického filmu, mÛÏe b˘t pro zájemce o dûjiny také dvojnásob pfiitaÏlivá. Na badatele v‰ak pfiirozenû klade také dvojnásobn˘ úkol. Nestaãí tu orientovat se v problematice filmové tvorby; je tfieba i dÛkladného zasvûcení do studia dûjin, a naopak. TvÛrcÛm sborníku ‰lo patrnû právû o toto propojení, které se ostatnû také v mnoha smûrech zdafiilo. Spoleãn˘m jmenovatelem v‰ech pfiíspûvkÛ je tak na jedné stranû soustfiedûní zájmu na filmy ãerpající námût z minulosti, na stranû druhé snaha ukázat, jak je takov˘ filmov˘ pfiepis závisl˘ na historick˘ch koordinátách doby, v níÏ vznikl. Pfiesto ve sborníku nad dûjinami filmu zcela zjevnû dominují dûjiny ve filmu. Tuto skuteãnost mimodûk potvrzuje i rozvrÏení celého sborníku, kter˘ postupuje z velké ãásti chronologicky podle filmov˘ch námûtÛ. Kritériem, podle nûhoÏ byly pfiíspûvky uspofiádány, není ani Ïádn˘ problém imanentní teorii filmové tvorby, ani doba vzniku konkrétního filmu, n˘brÏ jeho látka. Po úvodní ãásti, v níÏ pojednali


rec_2_2005

23.1.2006

LENKA ŘEZNÍKOVÁ

15:34

Stránka 283

RECENZE A REFLEXE

[ 283 ]

Miroslav Petfiíãek, Jifií Rak a Mária Ferenãuhová o obecnûj‰ích otázkách historického filmu, jakoÏto nástroje spoluvytváfiejícího historické vûdomí, a do níÏ Jaroslav Pinkas propa‰oval znaãnû diskutabilní a s filmem takfika nesouvisející anketní studii o historickém (po)vûdomí dne‰ních gymnazistÛ, tak následují dva rozsáhlé oddíly odvíjející se právû podél pomyslné ãasové osy. Zahajuje je námûtovû nejstar‰í z pojednávan˘ch snímkÛ, Vláãilova Markéta Lazarová (1967), následovaná filmov˘m obrazem Karla IV. a zejména husitÛ. Pfies rudolfínsk˘ ran˘ novovûk a baroko postupují jednotlivé pfiíspûvky aÏ k filmÛm s tematikou legionáfiskou a protektorátní, aby posléze dospûly aÏ k filmovému obrazu normalizace. V˘sledkem je pomûrnû rozsáhlé kompendium, které mapuje zájem ãesk˘ch filmafiÛ o minulost, s nûkolika dílãími a spí‰e nahodil˘mi odboãkami za hranice národní kinematografie. V centru pozornosti se tak ocitla otázka, jak byl v daném filmu zobrazen konkrétní v˘sek minulosti. Tento smûr nabral sborník nejspí‰e jiÏ proto, Ïe k úãasti na nûm byli z velké ãásti vyzváni nikoli filmoví vûdci, n˘brÏ historikové, zab˘vající se dûjinami urãit˘ch historick˘ch epoch. Po této stránce nikterak nepfiekvapí autorsk˘ rozpis témat. Kupfiíkladu o filmech s husitskou tematikou pojednal pfiední ãesk˘ husitolog Petr âornej, rudolfínské tituly komentovala autorka fiady prací k ranû novovûk˘m ãesk˘m dûjinám Marie Koldinská, zrod mánesovského m˘tu zpracoval dlouholet˘ fieditel Sbírky starého umûní Národní galerie Vít Vlnas, nemluvû o kohortû mlad˘ch historikÛ, zab˘vajících se ãesk˘mi dûjinami 20. století, ktefií si rozdûlili legie, protektorát a pováleãná desetiletí. Odborná historická kompetence tûchto i dal‰ích autorÛ je zcela nesporná. Znalost historické látky, jiÏ konkrétní film zpracovává, je ov‰em jen jedním z dlouhé fiady pfiedpokladÛ kvalitní filmové anal˘zy. K dal‰ím, neménû dÛleÏit˘m aspektÛm tohoto filmového Ïánru, a sice k problematice reflexe a umûlecké reprezentace dûjin, k problematice historick˘ch tradic, politiky pamûti a k otázkám historické kultury vÛbec v‰ak mají blíÏe jen nûktefií z autorÛ a vskutku jen nepatrn˘ poãet z nich se ve sv˘ch dfiívûj‰ích studiích dotkl pfiímo problematiky filmu. A právû tato skuteãnost pfiedurãila my‰lenkov˘ rozmûr celého sborníku a v nûkter˘ch ohledech jej nutnû limitovala. V první fiadû se nûkteré pfiíspûvky omezily spí‰e jen na spofie komentovan˘ v˘ãet filmÛ s urãitou historickou tematikou. K tomuto pfiehledovému rázu tíhnou zejména (nikoli v‰ak v˘luãnû) pfiíspûvky, pojednávající o filmovém zpracování moderních ãesk˘ch dûjin. Ve snaze pfiedstavit co moÏná nejvût‰í mnoÏství pramenného materiálu tu ov‰em zb˘vá pomûrnû málo prostoru jak na hlub‰í interpretaci jednotliv˘ch snímkÛ, tak na dÛkladnûj‰í observaci obecnûj‰ích dobov˘ch kinematografick˘ch trendÛ. Spí‰e pfiehledov˘ charakter má tak kupfiíkladu ãlánek Tomá‰e Lachmana o filmov˘ch podobách legionáfiské tematiky z doby první republiky nebo pfiíspûvek Petra Koury, pfiiná‰ející peãlivû zpracovanou filmografii hran˘ch snímkÛ podávajících obraz nacistické okupace a natoãen˘ch v letech


rec_2_2005

23.1.2006

[ 284 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 284

1/2005

1945–1989. Z valné ãásti zapadlé a dnes jiÏ neznámé snímky jako Legionáfi, Za svobodu národa (oba 1920), Za ãest vítûzÛ (1921) a dal‰í a dal‰í bylo patrnû vskutku tfieba nejprve alespoÀ struãnû pfievyprávût, jak to udûlal TomበLachman, a uvést tak ãtenáfie takfiíkajíc do dûje. V˘raznû to v‰ak zredukovalo prostor pro dal‰í roviny anal˘zy a zásadnûj‰í ponor do dobového kulturnû ideového zákulisí filmové tvorby. Také Petr Koura se nechal sv˘m bohat˘m materiálem odvést od cílenûj‰ích anal˘z a spokojil se s komentovan˘m popisem jednotliv˘ch snímkÛ. Dal‰ím ponûkud limitujícím znakem nûkter˘ch pfiíspûvkÛ byla koncentrace na vztah ficta – facta, jeÏ je bohuÏel nepustila o moc dál neÏ za prosté srovnání tzv. historické reality a filmového obrazu, tedy srovnání, které je sice ve studiu umûlecké (i dokumentární) reflexe dûjin latentnû pfiítomné patrnû vÏdycky, které v‰ak souãasnû mÛÏe b˘t jen odrazov˘m mÛstkem pro dal‰í, hlub‰í interpretace a v˘vody. Historikové zde mají jistû tu v˘hodu, Ïe jsou schopni konfrontaci filmu s historick˘mi prameny provést, mají v‰ak souãasnû tu nev˘hodu, Ïe nic dal‰ího je nad materiálem jiÏ nenapadá, Ïe jednodu‰e nejsou schopni jít za toto srovnání, oprostit se závislosti na své faktické znalosti. Jin˘mi slovy nejsou ãasto schopni pfiekroãit hranice vlastního diskurzu a dojít k úvahám jiného fiádu, a to nejspí‰e právû proto, Ïe nejsou zpraveni o mechanismech audiovizuální narace v takové mífie, aby je tato problematika inspirovala, vyvolávala v nich otázky a dávala jim podnûty k subtilnûj‰ímu prom˘‰lení vztahu filmového jazyka a historického sdûlení. Povrchnosti a jednostrannosti takové perspektivy si byli ostatnû vûdomi i nûktefií autofii sborníku, a to pfiíznaãnû ti, ktefií jsou do otázek teorie a dûjin filmové tvorby vskutku zasvûceni a ktefií se tu s problematikou filmu nesetkali poprvé. „Oblíbená disciplína ‚fikce a realita‘ má jistû své vûcné opodstatnûní,“ ãteme kupfiíkladu ve studii Vítejte v baroku! Ivana Klime‰e, „ale právû tak i své jasné metodologické limity – ze zji‰tûn˘ch odchylek totiÏ samo o sobû nic o zkoumaném díle nevypl˘vá. Teprve rámec dan˘ fikãním svûtem díla (...) mÛÏe naplnit taková zji‰tûní smyslem“ (s. 193). Tohoto smyslu, po nûmÏ tu volá filmov˘ vûdec, se ov‰em nedobere historik, kter˘ vidí úkol filmu v pouhé popularizaci historie, kter˘ neakceptuje skuteãnost, Ïe filmová tvorba má v kaÏdé dobû svá pravidla, Ïe tu platí imanentní vnitfiní mechanismy a Ïe vznikají a existují kupfiíkladu i Ïánrové normy, které tvÛrce nutí – aÈ uÏ vûdomû ãi zcela spontánnû – svazovat minulost do v mnoha smûrech apriorních matric. Vyãíslení scenáristov˘ch ãi reÏisérov˘ch pochybení má jistû vlastní v˘povûdní hodnotu. O zmínûn˘ch vnitfiních algoritmech filmové tvorby, o vektorech, které ji urãují, a principech, na jejichÏ základû pÛsobí na diváka, se z nich ov‰em dozvíme jen velmi málo. Podobnû skeptick˘ jako Klime‰ je vÛãi faktografickému pfiístupu k filmové tvorbû kupfiíkladu i Milo‰ ¤ezník. I on pléduje ve svém pfiíspûvku o nové filmové biografii Martina Luthera (Luther, 2003) pro velkorys˘ nadhled nad dílãími faktick˘mi chybami ve prospûch studia hlub‰ích kulturnûhistorick˘ch rámcÛ


rec_2_2005

23.1.2006

LENKA ŘEZNÍKOVÁ

15:34

Stránka 285

RECENZE A REFLEXE

[ 285 ]

a souvislostí filmové tvorby. Ani on, vûrn˘ své historické profesi, neopomenul – pochopitelnû – deklarovat vlastní historickou kompetenci odhalením nûkolika komick˘ch ahistorismÛ, jichÏ se tvÛrci dopustili, sám se v‰ak tûmto dílãím omylÛm zdráhá pfiisuzovat vût‰í v˘znam neÏ anekdotick˘, neboÈ, „je jen v omezené mífie pfiínosné a podstatné vyjadfiovat se k filmÛm z historicky fakticistních pozic“ (s. 160). Oba, Klime‰ i ¤ezník, povaÏují tuto cestu za slepou uliãku a oba nezávisle na sobû – pfiíznaãn˘ detail – zmiÀují v poznámkovém aparátu jako pfiíklad tohoto oblíbeného, leã ponûkud samoúãelného smûru sborník Pop History s podtitulem O historické vûrohodnosti románÛ, filmÛ, komiksÛ a poãítaãov˘ch her (2003), kter˘ se právû na tuto perspektivu zamûfiil. Zásadnûj‰í problém neÏ faktografické omyly a nepfiesnosti pfiedstavuje ideov˘ a ideologick˘ rozmûr interpretace a reprezentace dûjin. Skuteãnost, Ïe dobov˘ spoleãensk˘ kontext je jednou z neodmysliteln˘ch promûnn˘ch, které promlouvají do koneãné podoby filmového obrazu, je nepochybnû jedním z nejzávaÏnûj‰ích obecn˘ch závûrÛ studia nejen filmové, ale kaÏdé reflexe dûjin. Na druhé stranû je tato skuteãnost dnes jiÏ natolik samozfiejmá, Ïe znovu a znovu ji opakovat je znaãnû redundantní, a to tím spí‰e, je-li redukována na to, co b˘vá oznaãováno jako ideologické manipulace, totiÏ na zámûrné, politicky motivované zneuÏívání minulosti v urãit˘ch typech reÏimÛ. âteme ostatnû hned v první vûtû úvodu celého sborníku: „Filmy i dûjiny slouÏily za komunistického reÏimu jako nástroje ideologické manipulace“ (s. 9). A není pochyb o tom, Ïe to, co slouÏí jako samozfiejmé v˘chodisko celého sborníku, stûÏí obstojí i jako závûr. Filmová tvorba podléhá v rÛzn˘ch dobách rÛzn˘m ideov˘m tlakÛm! Ano, a dál? V nûkter˘ch pfiíspûvcích se v‰ak Ïádné „dál“ nekoná. Obligátní tvrzení, u nûhoÏ se dnes jiÏ stûÏí lze tváfiit objevnû, navíc v nûkter˘ch pfiíspûvcích provázejí ponûkud nenáleÏité reflexe hodnotící povahy, jeÏ vyústily v eticky vyhrocené odsudky filmafiÛ, ktefií se ideologick˘ch manipulací dopustili, a v poboufiená odhalení jejich morálního selhání. Zvlá‰tû markantní je tento pfiístup ve studii Viléma âermáka vûnované seriálu Tfii králové o bratrech Ma‰ínech, jemuÏ úvodní vûta sborníku doslova zkazila pointu. Mravnû zanícen˘ autor si zde klade dva tisíce let starou otázku, zda „mají zákony dramatické pfiednost pfied zákony historiografick˘mi“, otázku tisíckrát „zodpovûzenou“, a pfiesto otevfienou, otázku, jejíÏ samotná historie ukazuje, Ïe fie‰ení jednodu‰e není jednoduché. Autor ãlánku, nositel Ceny Edvarda Bene‰e prvního stupnû, o svém fie‰ení ov‰em nepochybuje. Neptá se, co autofii sdûlují, jak a proã, n˘brÏ co sdûlit ne/mûli. Jednoznaãnû trvá na neochvûjné prioritû tzv. historické vûrnosti a odklon od ní a od té „správné“ interpretace se jej, zdá se, osobnû dot˘ká: „Byl-li zámûr zesmû‰nit a zneváÏit hlavní protagonisty, pak se razantnû ohrazuji. JestliÏe autofii chtûli dûj oÏivit, pak se jim to zcela jistû podafiilo. Jen tu je‰tû schází dÛkladnûji propracované naturalistické scény defekace a koitu“ (s. 271). Takové pasáÏe ov‰em nesvûdãí o tom, Ïe by byl autor ãlánku, jak se fiíká,


rec_2_2005

23.1.2006

[ 286 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 286

1/2005

nad vûcí. Neanalyzuje, ale kárá, neobjasÀuje, n˘brÏ zesmû‰Àuje. Ideové tlaky, jeÏ jsou v seriálu patrné, by mûl historik vûcnû a bez zbyteãn˘ch emocí dekonstruovat, nikoli pateticky soudit. Jmenovan˘ ãlánek ale rozhodnû není psán sine ira et studio a na politické angaÏmá seriálu – jistû nepochybné – odpovídá politick˘m angaÏmá vlastním. V Ïádném pfiípadû nemám v úmyslu autory seriálu hájit. âermákÛv pfiístup se mi ale jeví jako znaãnû povrchní a schematick˘ a jeho moralistické reflexe lze jen stûÏí povaÏovat za vûcné historiografické závûry. O to více potû‰ující je skuteãnost, Ïe pfies podobné excesy se fiada spolutvÛrcÛ sborníku ve sv˘ch studiích pokou‰í dospût za zmínûnou tezi: neskonãit u konstatování vazby mezi (filmov˘m) obrazem minulosti a spoleãensk˘m kontextem, ale rozkr˘t vnitfiní mechanismy této podmínûnosti a pfiedev‰ím fungování obrazu na diváka. Jmenujme tu kupfiíkladu studii PraÏsk˘ kvûten 1945 oãima Otakara Vávry Milana Ducháãka. Jemu uÏ není základní otázkou, „zdali se jedná o ideologickou deformaci historické události, n˘brÏ na jak˘ch principech je tato deformace zaloÏena“. Ukazuje, jak rafinovanû vznikala historická fikce tam, kde – zdánlivû paradoxnû – byla fabulace „takfika programovû neÏádoucí“ (s. 256). I autor tohoto pfiíspûvku se na nûkter˘ch místech vrací k optice: historik (rovná se historická vûrnost) versus umûlecká fikce, jeho pfiístup je v‰ak nesrovnatelnû subtilnûj‰í neÏ u pfiedchozí studie. A snad i proto se prozfietelnû vyh˘bá jak˘mkoli schematick˘m odsudkÛm. Kde tedy hledat hlavní pfiínos sborníku? Kromû mnoÏství dílãích poznatkÛ, které pfiiná‰ejí jednotlivé studie, tkví jeho v˘znam jiÏ v samotné skuteãnosti, Ïe otázka historického filmu jako spoleãného prostoru historiografie a filmové vûdy zde byla v tak velkorysém rozsahu vÛbec otevfiena. âasto se setkáváme se stesky, Ïe historikové se o film pfiíli‰ nezajímají a Ïe dosud plnû nedocenili jeho v˘povûdní hodnotu. V mnohém jsou podobné v˘tky jistû nadsazené. O tom, Ïe film je relevantní pramen historického poznání, bude dnes stûÏí kdo pochybovat. Jednou vûcí je ov‰em vyuÏívat film jako pramen pro studium dûjin fieknûme 20. století, a jinou vûcí je tematizovat jej jako svébytné téma historického bádání, kde film není jen pramenem, ale sám pfiedmûtem a cílem studia. K tomu je ale pfiirozenû zapotfiebí ãas. Jen ten dodává novému jevu postupnû stále zfietelnûj‰í historick˘ rozmûr. A to platí i o filmu. StûÏí bylo moÏné psát jeho dûjiny ve chvíli, kdy Ïádné nemûl. Podniky, jako je recenzovan˘ sborník, v‰ak dokládají, Ïe tento ãas nadchází a Ïe pfiirozenû i ambice historikÛ zmocnit se jej zaãínají rÛst. A v˘znamné kroky ãiní jiÏ i historikové ãe‰tí. Nikoli snad takové, na jaké navnadila nedávno vydaná antologie Nové filmové historie,1 jeÏ pfiedvádí mnoÏství nápadit˘ch moÏností, jak zpytovat filmovou produkci, rozhodnû ale nezanedbatelné.

1 PETR SZCZEPANIK, Nová filmová historie. Antologie souãasného my‰lení o dûjinách kinematografie a audiovizuální kultury, Praha 2004.


rec_2_2005

23.1.2006

LENKA ŘEZNÍKOVÁ

15:34

Stránka 287

RECENZE A REFLEXE

[ 287 ]

Ostatnû zdaleka nejde o naivní ãtení, které by se lehce pfiená‰elo pfies problémy filmové reflexe dûjin a jednodu‰e si nepfiipou‰tûlo sebemen‰í pochybnost. Editor sborníku Pavel Kopal si v jedné ze sv˘ch tfií studií, jeÏ pro sborník pfiipravil, klade dokonce pochybovaãnou otázku, co vlastnû je historick˘ film a „disponuje-li vÛbec historik profesními nástroji, které by ho na tomto poli v˘raznû odli‰ovaly od ‚fiadového diváka‘“ (s. 295). Tuto pochybnost potvrzují sice i nûkteré povrchnûj‰í texty sborníku, vût‰ina pfiíspûvkÛ v‰ak jiÏ nyní jasnû dokládá, Ïe analytická a konceptuální v˘bava badatelÛ sk˘tá pro studium dûjin filmu i dûjin ve filmu nepfieberné mnoÏství moÏností. Pozornému ãtenáfii v‰ak vytane na mysli, Ïe zájem o téma historického filmu se v mnohém ubírá podobn˘m smûrem jako kdysi zájem o historick˘ román, s tím, Ïe v pfiípadû historického filmu se badatelské pfiístupy stfiídají podstatnû rychleji a vzájemnû se více pfiekr˘vají, takÏe stojí do znaãné míry paralelnû vedle sebe. Zatímco nûktefií badatelé dávají stále pfiednost spí‰e heuristice a sbírají materiál, jiní se snaÏí klást si nad dan˘m materiálem koncepãní otázky. Sborník tak vedle tradiãnûj‰ích pfiístupÛ nabízí i fiadu inovací, jeÏ nesou znaky hlub‰í reflexe a také stopy teoretick˘ch v˘bojÛ, jeÏ zaznamenala historiografie v posledních nûkolika desetiletích. Toto prohloubené studium se odvíjí buì ve smûru makrohistorického hledání ‰ir‰ích souvislostí a obecnûj‰ích kinematografick˘ch trendÛ, nebo naopak v mikrohistorickém smûru dÛkladn˘ch rozborÛ jednotliv˘ch zábûrÛ a jejich sémantického v˘kladu. Jako pfiíklad prvního smûru mohou slouÏit dvû ãtivé studie Pavla Kopala, rozebírající filmy se stfiedovûkou tematikou, nebo jeho studie o vazbách mezi soudobou hollywoodskou produkcí a politikou Spojen˘ch státÛ. Jako pfiíklad druhého pfiístupu, rozkr˘vajícího nejhlub‰í v˘znamové vrstvy detailním rozborem jednotliv˘ch filmov˘ch sekvencí, mÛÏe slouÏit jiÏ zmínûná studie Ivana Klime‰e Vítejte v baroku!, která testuje, co v‰e lze vyãíst z jediného zábûru Vláãilova filmu ëáblova past (1961). Historick˘ film, jakkoli je ãistû z hlediska látky interpretací minulosti, zÛstává stále na prvním místû filmem. Je médiem s celou sloÏitostí umûleck˘ch a profesních specifik, jeÏ se na oné interpretaci spolupodílejí a jeÏ pfii studiu rozhodnû nelze opomíjet. Badatel je proto postaven pfied nutnost ponofiit se nejen do studia minulosti, ale také do teorie historické narace a umûlecké reflexe a v neposlední fiadû i do vnitfiních zákonÛ tohoto specifického média. Sborník Film a dûjiny ukazuje nutnost tohoto mnohostranného a komplexního pfiístupu a naznaãuje, Ïe kooperaci mezi filmovou vûdou a historiografií je tfieba je‰tû v mnohém prohloubit a postavit na vskutku kvalitní interdisciplinární základ. Lenka ¤ezníková


rec_2_2005

23.1.2006

[ 288 ]

15:34

Stránka 288

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

Petr Szczepanik (ed.), Nová filmová historie. Antologie současného myšlení o dějinách kinematografie a audiovizuální kultury, Praha 2004, Herrmann & synové, 528 s., ISBN neuvedeno Pfiipravit textovou ãítanku nebo antologii jakékoli oblasti kultury a vûdy je metodicky nesmírnû nároãn˘ úkol. K prvním krokÛm jeho zvládnutí bezpochyby patfií urãit kritéria volby, vycházející z cílÛ antologie. Hledisko reprezentativnosti tu mÛÏe dostávat celou fiadu podob: texty nejznámûj‰í nemusí b˘t vÏdy texty nejvlivnûj‰ími, a jiÏ vÛbec ne nejcharakteristiãtûj‰ími. Vedle tûchto kritérií – proslulost, vliv, charakteristika – je tfieba zvaÏovat jistû i fiadu dal‰ích: napfiíklad otázku zastoupení ‰ífie variací a problémÛ vystupujících v urãité kulturní nebo vûdní oblasti. Jsou to kritéria, jeÏ nejednou stojí ve vzájemném rozporu a jeÏ jen zfiídkakdy lze zohlednit najednou. Souãasnû je tfieba zab˘vat se také vûcn˘m vymezením oblasti, která má b˘t antologií reprezentována a zprostfiedkována. Pfiedpokladem smysluplné antologie je náleÏité pofiadí voleb: pfiedchází-li vymezení oblasti a volba kritérií v˘bûru konkrétních textÛ, lze se nadít zajímav˘ch v˘sledkÛ. Antologie tzv. nové filmové historie, pfiipravená Petrem Szczepanikem, nese v‰echny rysy takto koncipovaného v˘boru. Jakkoli to jistû není snadné, podafiilo se editorovi v obsáhlé úvodní studii pregnantnû definovat pole zájmu a charakterizovat novou filmovou historii prostfiednictvím nûkolika identifikujících znakÛ, jeÏ ji odli‰ují od filmové historie tradiãní. Tyto znaky lze nejsnáze shrnout jako konfiguraci pfiístupÛ vycházejících z kulturnûvûdn˘ch a sociálnûvûdn˘ch, resp. kulturnûhistorick˘ch a sociálnûhistorick˘ch v˘chodisek, pfiiãemÏ nezanedbatelnou roli tu hraje obrat od orientace na anal˘zy jednotliv˘ch dûl (ãi jejich skupin), od studia ‰kol, od portrétÛ filmov˘ch tvÛrcÛ k problematice forem a podmínek tvorby, organizace a „konzumace“ filmové kultury. Zvlá‰tní pozornost je stále více vûnována podmínkám materiálním (takÏe se tu film dostává na pomezí dûjin materiální, duchovní a umûlecké kultury), nefilmov˘m pramenÛm, filmové i mimofilmové intertextualitû a intermedialitû jakoÏ i – s odkazy na M. Foucaulta – „archeologii médií“. V tomto kontextu je pak nutnû ãinûn pfiinejmen‰ím dílãí rozchod s fiadou tradiãních pfiedstav, konstruktÛ a stereotypÛ. Patfií sem kritika pfiedpokladu lineárního v˘voje a zejména v˘voje cestou technologického, Ïánrového a umûleckého zdokonalování, a také velmi logické vyústûní do relativizace jedineãností filmové kultury a tvorby. Není tedy náhodou, Ïe se mnozí pfiedstavitelé této metodologicky a tematicky nejednolité nové filmové historie sami vidí v kontextu postmoderního my‰lení a Ïe


rec_2_2005

23.1.2006

MILOŠ ŘEZNÍK

15:34

Stránka 289

RECENZE A REFLEXE

[ 289 ]

jsou takto charakterizováni i editorem v˘boru. V úvodní ãásti a ve vybran˘ch textech se tak ale nedûje ani ve stylu nekritického nad‰ení, ani s vyústûním do ideologizujících pouãek a postulátÛ. Pro ãeské prostfiedí nepÛsobí zcela obvykle, Ïe postmoderní v˘chodiska tu jsou volena jaksi samozfiejmû jako pozadí perspektivy, pfiístupu a metody, bez zbyteãné potfieby se k nim vehementnû hlásit a za‰tiÈovat se jimi. Jejich pouÏití pak pÛsobí o to pfiesvûdãivûji. Petru Szczepanikovi se podafiilo vybrat neobyãejnû atraktivní a inspirativní soubor textÛ západní filmové historiografie, soubor textÛ, které jsou na jednu stranu paradigmatické, na druhou stranu reprezentativní ve v˘bûru problémÛ, k nimÏ se vztahují. Podafiilo se spojit v˘bûr nûkolika hlavních tematicko-metodologick˘ch skupin s kombinováním textÛ programatick˘ch a – alespoÀ zãásti – analytick˘ch. Po první, pro historika snad nejzajímavûj‰í ãásti metodologick˘ch textÛ, dot˘kajících se spí‰e v obecné rovinû metod, pramenÛ a témat nové filmové historie, následují oddíly vûnované problému raného a moderního, resp. klasického a postklasického filmu. Jedenáct pfiíspûvkÛ se zde pfiímo ãi nepfiímo dot˘ká otázek linearity filmového v˘voje a kriticky se pot˘ká s tradiãní pfiedstavou jednosmûrného, pfies mnoho „odboãek“ pomûrnû pfiímoãarého v˘voje zdokonalování. Tfii texty ãtvrtého oddílu zastupují nové pfiístupy k vyuÏití filmového – a mimofilmového – zvuku ve filmov˘ch dûjinách. Pát˘ oddíl pfiiná‰í texty vztahující se k archeologii médií a intermediálním vztahÛm a zamûfiující se na pfiedávání, „zápÛjãky“ a nahrazování technologií, cílÛ a poslání mezi jednotliv˘mi druhy a technikami médií jak v synchronním, tak v diachronním smyslu. Antologie nové filmové historie tak, jak je koncipována a komentována, je dobr˘m pfiíkladem smysluplnû pojaté interdisciplinarity: Ïádn˘ melting pot rÛzn˘ch vûdních oborÛ, n˘brÏ inspirace pfiíbuzn˘mi vûdními disciplínami a pfiístupnû, inspirativnû uãinûná nabídka perspektiv disciplíny vlastní. Nová filmová historie a vûda se ve svûtle Szcepanikovy antologie jeví jako jistû nejednotn˘ a vnitfinû v mnohém difuzní, ve svém vypofiádávání se s v˘zvami nov˘ch metod a témat v‰ak pfiekvapivû koherentní obor a proud, kter˘ dokázal od 60. let moÏná se zpoÏdûním, jak tvrdí Szczepanik, pfiesto ale v neobvyklé ‰ífii recipovat snad v‰echny podstatné impulzy sociálních a kulturních vûd; v tom samozfiejmû i takové, které vycházely z historiografie, nebo mohly b˘t historiografií alespoÀ zprostfiedkovány. Platí to pro ‰irokou ‰kálu fenoménÛ od historickosociální vûdy 70. a 80. let pfies moderní kulturní dûjiny, mikrohistorii a historickou antropologii aÏ po lingvistick˘ obrat a dekonstrukci. Nová filmová historie v té formû, v jaké je tu zprostfiedkována, v‰ak nabízí tuto perspektivu mezioborové inspirace ve dvojím smûru. JestliÏe snad lze sledovat urãující vliv fiady historiografick˘ch metod a tematizací na novou filmovou historii, pak inspirace t˘miÏ metodami a pfiístupy mÛÏe pÛsobit zpûtnû od nové filmové historie k historiografii v oblasti, v níÏ se to mÛÏe zdát ponûkud paradoxní: v dûjinách dûjepisectví.


rec_2_2005

23.1.2006

[ 290 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 290

1/2005

Dûjiny kinematografie pfievzaly ty metody a pfiístupy, které byly a jsou vyuÏívány ve v˘zkumu a interpretaci problémÛ kulturních a sociálních dûjin, a pouÏily je na specifické pole kaÏdodenní, masové a umûlecké kultury. Pojetí historiografie jako (mimo jiné) svébytné souãásti kultury v ‰irokém slova smyslu vybízí k ‰ir‰í aplikaci podobn˘ch postupÛ a perspektiv, a to tím spí‰e, pokud jsme schopni nahlíÏet problémy historického my‰lení a historické vûdy také s opu‰tûním prizmatického rozdûlování vûdy a ne-vûdy. Nová filmová historie tu mÛÏe poslouÏit fiadou námûtÛ a pfiíkladÛ, jeÏ v dûjinách dûjepisectví ãasto jiÏ byly vyzkou‰eny a nejsou niãím zcela neznám˘m. Mnohdy v‰ak bude tfieba je v ‰ir‰ím mûfiítku teprve uvést mezi moÏné standardní perspektivy. Z velkého mnoÏství tûchto potenciálních podnûtÛ se pokusím charakterizovat alespoÀ nûkolik nejpodstatnûj‰ích. JestliÏe lze novou filmovou historii charakterizovat pfiesunutím pole zájmÛ od filmÛ a tvÛrcÛ ke kinematografii a audiovizuální kultufie, pak lze samozfiejmû podobné roz‰ífiení a pfieformulování zájmu mechanicky postulovat také pro dûjiny dûjepisectví. Není to ostatnû nic nového: v mnoha zahraniãních historiografiích je to vûc samozfiejmosti a také v ãeském dûjepisectví lze sledovat celou fiadu takov˘ch nebo podobn˘ch pfiístupÛ. Zatím se v‰ak nezdá, Ïe by se stávaly pfiístupy standardními a ‰iroce zastoupen˘mi. Cesta dûjin historiografie od pfievládající jednostranné koncentrace na díla, ‰koly a historiky ke skuteãné historii historiografie sensu stricto, k jak˘msi nov˘m dûjinám dûjepisectví, se prozatím odvíjí od samého poãátku. Domnívám se, Ïe v˘mluvn˘m dokladem toho byly v uplynul˘ch deseti letech i (vet‰inou neformální) diskuse a plánované projekty t˘kající se postavení a role historikÛ mezi léty 1948-1989: v plánech, pfiedpokladech a obavách vût‰iny historikÛ se bohuÏel zdálo pfievaÏovat oãekávání, Ïe takto zamûfien˘ v˘zkum bude smûfiovat k jakémusi morálnû-vûdeckému soudu nad jednotliv˘mi historiky a k vypofiádávání se s nimi. Problém historiografie jako pole, instituce, jako specifického sociálního a kulturního prostfiedí a zároveÀ jako v˘seãe kultury tu zÛstal spí‰e upozadûn. Také v ojedinûl˘ch publikovan˘ch v˘stupech bylo nakonec moÏno ãíst více soudÛ neÏ anal˘z a setkat se spí‰e s v˘povûìmi o jednotliv˘ch historicích neÏ o historiografii. ¤ada otázek tak zatím zÛstává spí‰e nedotãena, a to nejen ve vztahu k ãeskému dûjepisectví pováleãnému. Problémy vnímání spoleãenské relevance dûjepisectví, dosah jeho pfiípadné prestiÏe, problémy formalizovan˘ch a neformálních vztahÛ v oboru i mimo nûj (mezi mnoha jin˘mi napfiíklad v otázce vlivu a rozhodování), zpÛsob a mechanismy komunikace, rekrutace, historiografie jako milieu a jeho „klima“ atd. jsou jen namátkov˘mi pfiíklady perspektiv, které by bylo tfieba uplatnit. KoneckoncÛ i vût‰ina souãasn˘ch historikÛ z autopsie ví, Ïe právû tyto problémy mají pro nejrÛznûj‰í stránky historické vûdy od institucionálního „chodu“ pfies prezentaci v˘stupÛ aÏ pro osobní cesty v˘voje pfiinejmen‰ím stejn˘ v˘znam jako osobnosti historikÛ, jejich díla, ‰koly a metody.


rec_2_2005

23.1.2006

MILOŠ ŘEZNÍK

15:34

Stránka 291

RECENZE A REFLEXE

[ 291 ]

Podobnû je tomu s problémem vidûní dûjin historiografie jako svého druhu lineárního v˘voje cestou zdokonalování a zlep‰ování. Zdá se, Ïe právû to nás vede ke lpûní na uãitelsko-Ïákovsk˘ch posloupnostech, osobních vlivech, vzorech, ‰kolách a podobnû. Toto lpûní by nemûlo b˘t nahrazeno banálním odmítnutím linearity v˘voje dûjepisectví jako „konstruktu“, neboÈ jednak by tím byla ztracena jedna jistû podstatná perspektiva, jednak by se tím samotn˘m nic nevyfie‰ilo. Av‰ak relativizovat v˘voj od jednodu‰‰ího k dokonalej‰ímu umoÏní, aby byla postavena a ‰ífie reflektována otázka historicky promûnn˘ch kritérií a hodnot, z nichÏ je v˘voj vûdy nahlíÏen, interpretován a hodnocen. V oblasti zájmu o reflexe historie to navíc umoÏní sledovat celou fiadu kontinuit a zejména skuteãn˘ch ãi zdánliv˘ch návratÛ zpÛsobÛ a forem, v nichÏ je historická látka vnímána a pouÏívána. Nask˘tala by se napfiíklad otázka, zda v dne‰ní dobû hollywoodsk˘ch kost˘mních filmÛ, zamilovan˘ch románÛ, historick˘ch televizních soutûÏí a pûstování osobních hobby nesledujeme svého druhu návrat k primárnû zábavné funkci dûjepisné tematiky po období, kdy dûjepisectví a odkazy na minulost hrály nezanedbatelnou, ba mnohdy zásadní legitimizaãní a identifikaãní roli. Jin˘m inspiraãním smûrem tu mÛÏe b˘t tfieba dÛslednûj‰í pozornost sociálním dûjinám historiografie, napfiíklad se zamûfiením na historiky jako svého druhu sociální a komunikaãní prostfiedí. Jen velmi málo toho napfiíklad víme o tom, zda a do jaké míry by pro konkrétní dobu a prostfiedí bylo moÏné modelovat typové biografie a kariéry historikÛ, typové Ïivotní postoje a styly, nebo zejména o tom, kdo a z jak˘ch dÛvodÛ se kdy pro studium a profesionální zab˘vání se dûjinami rozhodoval. Na pomezí kulturních, sociálních a politick˘ch dûjin by pak mohl b˘t ‰ir‰í zájem o konzumaci historick˘ch témat, o její podnûty, zpÛsoby a okolnosti. Zde by bylo moÏné vstoupit téÏ na sotva dotãené pole materializace dûjin historické reflexe a dûjepisectví a tázat se na v‰echny zdánlivû podruÏné problémy – od materiálních podmínek historické práce pfies umístûní publikací s historickou tematikou v knihkupectvích a pfiíruãních knihovnách aÏ po vysílací ãasy a volbu komentátorova hlasu pro historické pofiady v médiích. Podobn˘ch moÏností bychom mohli zmínit nespoãet. V‰echny by se nakonec vztahovaly k problému místa, role, funkce, zpÛsobÛ a podmínek dûjepisné práce, v˘uky dûjin, popularizace a jakéhokoli jiného nakládání s dûjinami. SzczepanikÛv v˘bor nové filmové historie v tomto smûru pÛsobí neobyãejnû podnûtn˘m dojmem, nûkdy tak bezprostfiedním, Ïe svádí aÏ k pfiedstavám o naivní, mechanickém pfienesení perspektivy a metody na pole dûjin historiografie. Antologie nové filmové historie je jistû pfiínosn˘m poãinem pro v‰echny, kdo se zab˘vají dûjinami kinematografie a moderní kulturou obecnû. Ve vztahu k historii se tím v‰ak nakonec vyãerpává pouze ménû podstatná ãást jejího potenciálního v˘znamu. Mnohem podstatnûj‰í se jeví moÏnost vyuÏít ji jako soubor dílãích pfiíkladÛ fiady spí‰e pfiehlíÏen˘ch perspektiv. V tomto smyslu je pro historika nako-


rec_2_2005

23.1.2006

[ 292 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 292

1/2005

nec zcela druhofiadé, Ïe tematick˘m pfiedmûtem v˘boru je kinematografie a audiovizuální kultura. ·iroce koncipované sociální a kulturní dûjiny kinematografie se i historikovi mohou jevit jako mnohem zajímavûj‰í a podnûtnûj‰í pole, neÏ je úzká oblast historického filmu, nebo dokonce fakticitní anal˘zy historick˘ch témat populární kultury. Milo‰ ¤ezník


rec_2_2005

23.1.2006

15:34

Stránka 293

JAN HORSKÝ

RECENZE A REFLEXE

[ 293 ]

Volker Kruse, „Geschichts- und Sozialphilosophie“ oder „Wirklichkeitswissenschaft“? Die deutsche historische Soziologie und die logischen Kategorien Rene Königs und Max Webers, Frankfurt am Main 1999, Suhrkamp, 309 s., ISBN 3-518-29007-X

Duk-Yung Kim, Georg Simmel und Max Weber. Über zwei Entwicklungswege der Soziologie, Opladen 2002, Leske & Budrich, 665 s., ISBN 3-810-02689-1 V této recenzi se zamûfiím na dvû z fiady jazykovû nûmeck˘ch studií, které byly v posledních letech vûnovány metodologii, noetice a sociologii Maxe Webera a jeho oborov˘ch souãasníkÛ ãi následovníkÛ. Nechci se zde pfiíli‰ zab˘vat tûmito pracemi z hlediska dûjin my‰lení (k nimÏ se zãásti pfiihla‰uje Kim) ãi z hlediska moderních dûjin (kupfiíkladu diskuse o pojmu „práce“; snaha navázat sociologická bádání na dobové sociální otázky v rámci „diagnostiky souãasnoti“ – Kruseho rozbory studií Alfreda Webera, s. 216-241), n˘brÏ se pfiednû zamûfiím na metodologickou a noetickou problematiku. Myslím, Ïe pro souãasné debaty o dûjezpytn˘ch metodách není bez zajímavosti v obou pracích pojednávaná problematika konstrukce pfiedmûtu studia a vymezování se sociální vûdy vÛãi filozofii.1 Volker Kruse se soustfieìuje na „nûmeckou historickou sociologii“, ãi – jak by fiekl Karl Mannheim – na „dynamickou sociologii“ (na rozdíl od „formální“ a od „obecné sociologie“, s. 114-115). Rozebírá díla jejích klasikÛ z doby od pfielomu století do nástupu nacismu (Max Weber, Werner Sombart, Ernst Troeltsch, Franz Oppenheimer, Alfred Weber, Karl Mannheim, Edmund Heimann, Alfred von Martin, Alfred Müller-Armack, Hans Freyer a dal‰í). Je pro nû povût‰inou charakteristické, Ïe nespoléhají na jakékoli obecné zákony v˘voje spoleãnosti, n˘brÏ naopak chtûjí vyloÏit (podle jejich mínûní dûjinnû se utvofiiv‰í) svéráz evropské kultury a provést jakousi „diagnostiku souãasnoti“ mimo jiné také historick˘m v˘kla-

1 Pfiejímám zde Kruseho, tzn. v podstatn˘ch rysech Königovo vymezování sociální filozofie a filozofie dûjin oproti empirické, zku‰enostní vûdû o skuteãnosti. Na tomto místû si nekladu za cíl pojednávat, nakolik se Kruseho, tzn. Königovo pojetí filozofie dûjin shoduje s tím, ãi li‰í od toho, jak tohoto termínu uÏívají jiní autofii.


rec_2_2005

23.1.2006

[ 294 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 294

1/2005

dem nûkter˘ch pro ni charakteristick˘ch problémÛ. UÏívají vût‰í ãi men‰í mûrou genetickou a srovnávací metodu a ideálnûtypickou konstrukci pojmÛ (s. 276-279). snaÏí se vyhovût Weberovu poÏadavku hodnotové neutrality (Wertfreiheit) vûdeckého bádání, zároveÀ v‰ak uznávají podíl hodnot na konstrukci objektu bádání (vztaÏení k hodnotám – Wertbeziehung) a chtûjí provozovat ve Weberovû – nikoli v Königovû – smyslu empirickou vûdu (s. 94-95, 164-250). ZároveÀ, jak ukazuje Kruse, se v okruhu autorÛ, které fiadí k „nûmecké historické sociologii“, dá vysledovat i snaha vymezit vlastní pozici jako poznávajících subjektÛ, a to jak ve smyslu ryze noetick˘ch úvah, tak ve smyslu reflektování své situace intelektuálÛ v moderní spoleãnosti (napfi. Alfred Weber, Karl Mannheim, s. 65-93). Hlavní Kruseho otázkou je, zda byla tato „nûmecká historická sociologie“ sociální filozofií a filozofií dûjin (Geschichts- und Sozialphilosophie) ve smyslu Königovy kritiky, nebo vûdou o skuteãnosti (Wirklichkeitswissenschaft) ve smyslu uÏívaném napfi. Maxem Weberem (s. 26-64, 251). Kruse uÏívá Königova vymezení sociální filozofie a filozofie dûjin. René König k této filozofii poãítá ideologie v‰eho druhu, utopii, sociální eschatologii, oãekávání konce ãi naplnûní dûjin, ale také sociální politiku, sociální kritiku, sociální nauky náboÏenského a politického raÏení ãi socialismus. Tato filozofie dûjin a sociální filozofie je zamûfiena na celek spoleãnosti (holismus) a snaÏí se jednotlivé jevy subsumovat pod obecné zákony, nadto smû‰uje zku‰enostní vûdu s hodnocením a má zfieteln˘ mimokognitivní (ideologick˘, sociálnûpolitick˘, náboÏensk˘) zámûr (s. 31-33). Nemetodiãnost této filozofie, coÏ pro nás bude níÏe dÛleÏité, se projevuje tím, Ïe pouze empiricky ilustruje obecné v˘povûdi o povaze spoleãnosti, kultury ãi dûjin (s. 32). Této kritice, v zásadû blízké Popperovu odsudku historicismu, König podroboval i „nûmeckou historickou sociologii“ vãetnû metodiky Maxe Webera. ZároveÀ – v souznûní s Durkheimov˘m pojetím – by König spoléhal na moÏnost sociologické empirie, jeÏ je zcela opro‰tûna od svûta (kulturních) hodnot (wertfremd, tedy opak teorie o vztaÏení k hodnotám). Volker Kruse hájí v duchu noetiky Maxe Webera proti Königov˘m v˘tkám vûdeck˘ status nûmecké historické sociologie (ve Weberovû smyslu) jako empirické vûdy o kultufie ãi spoleãnosti (empirische Wissenschaft, Erfahrungswissenschaft, Wirklichkeitswissenschaft). Ukazuje, Ïe její vztah k empirii není jen ilustrativní a Ïe v ní nemusí nutnû docházet k zmafiení poznání vazbou k v˘chozím hodnotám (s. 241-246), i kdyÏ se badatelem sdílené kulturní hodnoty, popfi. dobové sociální otázky stávají v˘chodisky bádání a vstupují do konstrukce objektu studia (jinak tomu ani podle Maxe Webera b˘t nemÛÏe). Jako ústfiední se v této souvislosti jeví WeberÛv pojem „historického individua“ (napfiíklad evropsk˘ moderní kapitalismus, západní racionalita apod.) coby analytické kategorie. Její pomocí se pfii vztahování k hodnotám (Wertbeziehung) konstruuje objekt historicko-sociologického studia. Kupfiíkladu v pfiípadû sociologie náboÏenství Maxe


rec_2_2005

23.1.2006

JAN HORSKÝ

15:34

Stránka 295

RECENZE A REFLEXE

[ 295 ]

Webera je komplexita jevÛ redukována vztaÏením náboÏenství k hospodáfiskému sm˘‰lení (s. 113). Nejde o individuum, jednotlivinu tak, jak by ji nazírali historikové, soudí kupfiíkladu Karl Mannheim, n˘brÏ o objekt studia, jenÏ je v nûkter˘ch, badatelem zvolen˘ch znacích ideálnûtypicky vyhrocen pro úãely anal˘zy (s. 116). Mnohdy se jedná o jakési „historické makro-individuum“ (s. 112). Na konstrukci „historického individua“ se podílejí jak badatelovy kulturní hodnoty, k nímÏ je vztahováno, tak ãásti, vrstvy ãi komponenty studované skuteãnosti, jeÏ jsou právû vztaÏením k badatelov˘m hodnotám vybírány a kulturnû zbarvovány. Jen díky této operaci jsou tyto ãásti, vrstvy ãi komponenty vyÀaty z o sobû chaotické skuteãnosti, nab˘vají povahy právû urãitého socio-kulturního jevu (napfi. náboÏenského, hospodáfiského jevu apod.) a stávají se racionálnû uchopiteln˘mi. V tomto smyslu kritizuje Kruse Königovu pfiedstavu, Ïe by mohla b˘t historická individua nûjak˘m zpÛsobem obecnû dostupná a Ïe by jejich empirické studium nemuselo b˘t vázáno k badatelsk˘m hodnotám. Konstrukce objektu bádání v duchu „nûmecké historické sociologie“ je jedním z krokÛ konstituujících tuto disciplinu jako vûdu. Opou‰tí totiÏ holistické ambice uchopování celku (srov. téÏ v˘klad o kategorii „totality“, s. 123-125) a nahrazuje intuitivnost vysloveností (nebo alespoÀ potenciální vyslovitelností) kritérii selekce a vymezeností, resp. vymezitelností pojmov˘ch nástrojÛ poznání/rozumûní. Dodejme jen, Ïe co platí o historické sociologii, mûlo by b˘t vztaÏeno i na historickou vûdu. Problematika „empiriãnosti“ nûmecké historické sociologie: lze zajisté souhlasit s Kruseho obhajobou vûdecké povahy nûmecké historické sociologie a s jeho argumenty vzná‰en˘mi proti Renému Königovi. Pfiece v‰ak v Kruseho v˘kladu mÛÏeme nalézt urãitá problematická místa. K prvému se vyslovím zde, k druhému na konci této recenze. Volker Kruse zdÛrazÀuje empiriãnost (v duchu v˘kladu Maxe Webera) nûmecké historické sociologie. Odvolává se pfiitom i na dobové kladné ohlasy Maxe Webera u Otto Hintzeho, ukazuje, Ïe není ani problémem „sekundárnû-empirick˘“ charakter Weberov˘ch a dal‰ích dûl (srovnávací studie vycházejí z literatury, s. 177-178, 182, 192). Pfiitom v‰em v‰ak nab˘váme dojmu, jakoby Kruse empiriãnost prostû ztotoÏÀoval s pramenností ãi s materiálovou podloÏeností (napfi. s. 166, 168). Takov˘ pfiístup by mûl – pravda – své opory i v nûkter˘ch pasáÏích v˘kladu Maxe Webera. Ten totiÏ uvaÏuje kupfiíkladu o „ontologickém“ vûdûní, jeÏ máme o „pramennû vykazateln˘ch ‚skuteãnostech‘, náleÏejících k ‚historick˘m situacím‘“, které chceme kausálnû vysvûtlit propojením s na‰ím „nomologick˘m“ vûdûním.2 JestliÏe by tato Weberova formulace (jako by ta ãi ona skuteãnost byla bez dal‰ího pramennû vykazatelná) mohla souznít s Kruseho v˘kladem, v nûmÏ snad aÏ pfiedpokládá, Ïe ke vztaÏení k hodnotám (Wertbezie-

2 MAX WEBER, Schriften zur Wissenschaftslehre, hrsg. von Michael Sukale, Stuttgart 1991, s. 113-115.


rec_2_2005

23.1.2006

[ 296 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 296

1/2005

hung) dochází pfii konstrukci objektu bádání, tj. urãitého „historického individua“, av‰ak nikoli jiÏ pfii konstrukci samotn˘ch (historiografick˘ch) faktÛ (s. 239, 247-248), pak je nutné upozornit, Ïe na svrchu citovaném místû Weber také fiíká, Ïe jiÏ prv˘ krok, jímÏ badatel pfiemûÀuje „danou ‚skuteãnost‘“ ve „‚skuteãnost‘ historickou“, je my‰lenkovu abstrakcí. V kaÏdém historiografickém faktu tak jiÏ tkví teorie, jeÏ je ovlivnûna badatelov˘m zájmem (Erkenntnisinteress) a hodnotami (Werte). Rovnítko mezi empiriãností a materiálovou podloÏeností by v‰ak jiÏ tûmto Weberov˘m úvahám nevyhovovalo. Dne‰ní noetická (sebe)reflexe historické vûdy (napfiíklad Roger Chartier) by mohla pfiijmout nejen koncepci konstrukce historického individua, ale trvala by patrnû zároveÀ také na tom, Ïe toto individuum není prostû bez dal‰ího empiricky (pramennû, materiálovû) uchopitelné. V Chartierovû pojetí jsou pramenné „stopy“, odkazující k urãit˘m sociálním praktikám, jeÏ mohou b˘t vnûj‰ími referenty sociálních reprezentací, pojaty jako pouhé indicie ãi indikátory stavu toho, co je vlastním studovan˘m objektem.3 Kruse se zjednodu‰ením problému empiriãnosti „nûmecké historické sociologie“ vlastnû pfiibliÏuje Königovu pojetí sociologické empirie, které, jak je svrchu fieãeno, ale v˘slovnû kritizuje. KdyÏ Georg Simmel, jak ukazuje Duk-Yung Kim, klade „sociální“ jako pfiedmût bádání, pojímá je jako interakci jedincÛ (Wechselwirkung). Max Weber „sociální“ podle Kima spojuje se „subjektivnû mínûn˘m smyslem“, jenÏ svému jednání pfiipisuje aktér. Nutno v‰ak vidût, Ïe jak „Wechselwirkung“ dvou ãi více aktérÛ, tak „subjektivní smysl“ mínûn˘ jednajícím aktérem není v naprosté vût‰inû pfiípadÛ badatelsky bezprostfiednû dostupn˘. Pramennost ãi pozorování nám povût‰inou poskytují to, co na základû urãité teoretické konstrukce povaÏujeme za indicie ãi indikátory urãité povahy specifické formy interakce individuí, popfiípadû za urãité intencionality jednání. I ve srovnání s Kimov˘m v˘kladem se Kruseho pohled na empiriãnost nûmecké historické sociologie ukáÏe jako do urãité míry zjednodu‰ující. A nyní ke Kimovû studii. Duk-Yung Kim pfiedkládá podle sv˘ch slov srovnávací studii díla Georga Simmela a Maxe Webera z „vûdeckosociologické perspektivy“ a perspektivy dûjin idejí (s. 599). Oba klasikové jej zajímají jako teoretikové moderny, ktefií pojednávali její dûjinnû-strukturální rysy, právû tak jako její paradoxy a aporie. Pfiitom podle Kima nevytvofiili jednu sociologii, n˘brÏ sociologie dvû, právû tak jako nerozpracovali pouze jednu teorii moderny, n˘brÏ dvû rÛzné teorie moderny (s. 599). Pfiitom Kim chápe tematizování vzniku moderní sociologie, jeÏ povaÏuje za v˘znamné jak z hlediska dûjin idejí, tak z hlediska dûjin vlastního

3 Podrobnûji ROGER CHARTIER, Die unvollendete Vergangenheit. Beziehungen zwischen Philosophie und Geschichte, in: T˘Ï, Die unvollendete Vergangenheit. Geschichte und die Macht der Weltauslegung, Frankfurt am Main 1992, s. 24-43; JAN HORSK¯, Dûjepisné porozumûní a ospravedlnûní, Soudobé dûjiny 11/2004, ã. 4, s. 68-72.


rec_2_2005

23.1.2006

JAN HORSKÝ

15:34

Stránka 297

RECENZE A REFLEXE

[ 297 ]

oboru, zpÛsobem „Simmel, nebo Weber“ jako alternativu star‰ího a zabûhlej‰ího zpÛsobu „Marx, nebo Weber“ (s. 11-32). Kim vychází jak z dnes jiÏ velmi bohaté literatury rozebírající metodologické, noetické i vlastní sociologicé teorie Maxe Webera a stále bohatnoucí obdobnû zamûfiené literatury vûnované Georgu Simmelovi,4 tak z podrobného a rozsáhlého rozboru jejich dûl. Kimova peãlivost ale místy pÛsobí snad aÏ kontraproduktivnû ve smyslu urãité zdlouhavosti nûkter˘ch pasáÏí, jeÏ sdûlují skuteãnosti dnes jiÏ mnohokrát referované ve weberologické literatufie. S precizností jeho rozborÛ veden˘ch z jím zvolen˘ch zorn˘ch úhlÛ kontrastuje to, Ïe nejsou poloÏeny otázky, jeÏ by vyvstaly, pokud bychom problematiku nahlíÏeli z jin˘ch hledisek, jeÏ se v‰ak t˘kají témat Kimem zpracovávan˘ch. Tak se napfiíklad doãteme, Ïe ve Weberovû pfiípadû je „sociální“ jako objekt bádání pfievedeno na subjektivní rozmûr smyslu, jenÏ svému jednání pfiikládají individuální aktéfii (s. 101). To u Webera platí zajisté v prvém plánu. Av‰ak jak v této souvislosti naloÏit s Weberov˘m pojmem „mravÛ“, jeÏ mají povahu typicky stejnomûrného chování, které se udrÏuje zvykem a nereflektovan˘m napodobováním?5 Spojuje-li Weber s „mravy“ hospodáfiství urãité spoleãnosti, pak je tato jeho kategorie blízká pojmu (vrstvy) „materiálního Ïivota“ Fernanda Braudela,6 a stûÏí ji tak klást zcela mimo badatelsk˘ zájem sociologie. Nadto u Webera nalezneme explicitní rozli‰ení mezi „smyslupln˘m“ a „sociálním Ïivotem“ s tím, Ïe „sociální Ïivot“ je kategorií ‰ir‰í.7 Kim jakoby pfii ve‰keré své podrobnosti nedocenil tuto, ve Weberovû pojetí zajisté aÏ druhoplánovou, pfiece v‰ak ne v˘luãnû na aktérsk˘ vûdom˘ zámûr jednání omezenou dimenzi „sociálního“. Obdobnû kupfiíkladu i v˘klad Duk-Yung Kima o vlivu novokantovství (zejména Rickerta) na Webera a zároveÀ o Weberovû kritice Rickertovy teorie hodnot (s. 418-429) v zásadû nepfiekraãuje bûÏnû konstatované skuteãnosti a na místû by byly podrobnûj‰í anal˘zy toho, co je a co není u Webera novokantovské.8 Uvedené poznámky v‰ak rozhodnû nemají vyznít jako kritika celé Kimovy práce. Naopak, jak je ukázáno níÏe, lze v ní nalézt nejedno zajímavé zji‰tûní a lze ji vyuÏít k dal‰ím zamy‰lením.

4 Z ãesk˘ch studií pfiipomeÀme pfiedev‰ím MILOSLAV PETRUSEK, Proã ãíst Simmela na konci tisíciletí?, in: Georg Simmel, Peníze v moderní kultufie a jiné eseje, Praha 1997, s. 159-192; MILO· HAVELKA, Max Weber a poãátky sociologie náboÏenství, in: Max Weber, Sociologie náboÏenství, Praha 1998, s. 15-115. 5 MAX WEBER, Wirtschaft und Gesellschaft. Grundriss der verstehende Soziologie, Tübingen 19725, s. 187. 6 FERNAND BRAUDEL, Dynamika kapitalismu, Praha 1999, s. 9-46. Srov. téÏ GÜNTHER ROTH, Fernand Braudel und Max Weber. Ein strukturgeschichtlicher Vergleich, in: Max Weber und die Rationalisierung sozialen Handelns, hrsg. von W. M. Sprondel, C. Seyfarth, Stuttgart 1981, s. 59-80. 7 MAX WEBER, Schriften zur Wissenschaftslehre, hrsg. von Michael Sukale, Stuttgart 1991, s. 143-144. 8 Pfiíklad takového rozboru poskytuje v ãeské literatufie MILO· HAVELKA, Do jaké míry je moÏno ãíst Maxe Webera novokantovsk˘ma oãima?, Sociologick˘ ãasopis 28/1992, s. 743-756.


rec_2_2005

23.1.2006

[ 298 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 298

1/2005

Pro úãely této recenze lze povaÏovat za podstatn˘, zãásti Kimem konstatovan˘, zãásti z jeho v˘kladu vypl˘vající rozdíl Simmelovy a Weberovy sociologie v postoji k filozofii, popfi. k „hlub‰ím“ teoriím spoleãnosti. Max Weber usiluje o vytvofiení sociální vûdy o skuteãnosti, jeÏ by se sv˘mi pojmy zacházela ryze nominalisticky, Georg Simmel ãasto pfiistupuje k hledání nûãeho hlub‰ího, podstaty kupfiíkladu kultury (s. 200-205 a 213-215), náboÏenství (s. 263-264) ãi tzv. „tfietí fií‰e“ tedy fií‰e hodnot (s. 253-254). Odpovûdi na otázky po podstatách v‰ak musí Simmel hledat pomocí filozofické interpretace. Uveden˘ rozdíl stanovisek ukazuje Kim na zpÛsobu, jímÏ oba autofii tematizují „sociální“ jako „pfiedmût“ bádání. Simmel zamûfiuje sociologickou pozornost na vzájemné pÛsobení (Wechselwirkung) jednajících individuí, Weber na „subjektivnû mínûn˘ smysl“ jednání. SimmelÛv pojem „Wechselwirkung“ pfiitom Weber kritizuje jako pfiíli‰ pfiírodovûdn˘. V Simmelovû zamûfiení pozornosti na formy asociativního jednání (Vergesellschaftung) Weber spatfiuje nebezpeãí, Ïe Simmel smûfiuje k teorii spoleãnosti jako celku (Gesellschaftslehre) a k vymezení pojmu spoleãnosti (s. 107, 112-114), coÏ by bylo jiÏ prohfie‰kem vÛãi Weberovû nominalistickému odmítání jak˘chkoli esencialistick˘ch sociologick˘ch pokusÛ podat teorii fungování sociálního celku (Comteova ãi Marxova raÏení). Kim má Weberovu kritiku za pfiehnanou, coÏ koresponduje kupfiíkladu s Petruskov˘m v˘kladem, pfiedstavujícím Simmela rovnûÏ jako sociologického nominalistu.9 Pfiesto tento pfiíklad dokumentuje dÛslednost Weberovy snahy vyhnout se v rámci své „Wirklichkeitswissenschaft“ jakémukoli metafyzickému pfiedpokladu, jak je patrno i z Kruseho v˘kladu o „historickém individuu“. Uveden˘ rozdíl mezi Simmelem a Weberem se projevuje i v jejich teoriích rozumûní (aã je oba koncipují jako nutnou alternativu vÛãi tehdej‰ím psychologizujícím snahám). Duk-Yung Kim odli‰uje hermeneutickou koncepci rozumûní Georga Simmela a racionální koncepci rozumûní Maxe Webera (s. 599), ãehoÏ lze mimo jiné vyuÏít k poukazu na nejednotnost terminologie v teoretické a metodologické literatufie.10 V˘znamné je, a to má patrnû i Kim uveden˘m rozli‰ením na mysli, Ïe zatímco Weber chce porozumût subjektivnû mínûnému smyslu individuálního sociálního jednání, tzn. pomocí ideálnûtypické konstrukce se vztahovat k urãité vrstvû skuteãnosti, Simmel se – podle Kimova v˘kladu i pod vlivem Husserlov˘m – dostává ke koncepci rozumûní jako vztahu Já-Ty, pfiiãemÏ ono „Ty“ je

9 M. PETRUSEK, Proã ãíst Simmela, s. 175. Petrusek by SimmelÛv nominalismus charakterizoval jako mínûní, Ïe „spoleãnost“ je jménem pro mnoÏinu interagujících individuí. 10 Napfiíklad ve v˘kladu Chrise Lorenze by patrnû jak Simmelova, tak Weberova koncepce rozumûní pfiíslu‰ela k „hermeneutickému pojetí dûjepisného v˘kladu“ a spadala by patrnû pod jeho „intencionalistick˘“ proud – srov. CHRIS LORENZ, Konstuktion der Vergangenheit. Eine Einführung in der Geschichtstheorie, Köln-Weimar-Wien 1997, s. 90-125.


rec_2_2005

23.1.2006

JAN HORSKÝ

15:34

Stránka 299

RECENZE A REFLEXE

[ 299 ]

chápáno jako „jednota“. K psychologick˘m a priori dûjepisného ãi sociologického rozumûní podle Simmela patfií pfiedpoklad charakterologické homogenity onoho „Ty“. U Simmela tak nejde o rozumiv˘ vztah k nûãemu, co je pomocí abstraktní ideálnûtypické konstrukce selektováno z pÛvodního chaotického celku, n˘brÏ právû o vztah k pfiedpokládané jednotû („Ty“) jakoÏto celku (s. 442-446). Obdobnû vynikne rozdíl mezi Simmelem a Weberem pfii porovnávání jejich konceptu kultury. Duk-Yung Kim rozli‰uje u Webera jednak logicko-metodologické pojetí kulury (ve smyslu noetické operace spoãívající v pfiipisování kulturního v˘znamu urãitému jevu jeho vztaÏením k hodnotám), jednak materiální pojetí kultury (s. 200). To podle Kima spoãívá v nahlíÏení kultury jako „systému jednání urãité skupiny lidí“, jenÏ aktérovi umoÏÀuje pfiipisovat jednání smysl/v˘znam (s. 205). Simmel pojednává kulturu – fieknûme esencialistiãtûji – jako cestu du‰e od sebe k sobû nazpût. Du‰e pfiitom spojuje urãité v˘znamy (urãitou du‰evní energii) s vnûj‰ími pfiedmûty, Simmel tak mÛÏe dále rozli‰ovat mezi subjektivní a objektivní kulturou (s. 213-215). Pfiedmûty, jejichÏ prostfiednictvím du‰e v rámci kultury prochází cestou od sebe k sobû nazpût, mimo jiné rolí, kterou jim Simmel pfiipisuje, pfiipomínají Cassirerovy „symboly“. Vytváfiení kultury pomocí tûchto pfiedmûtÛ pak v Simmelovû pojetí vykazuje podobné rysy s Cassirerovou teorií vytváfiení „symbolick˘ch forem“.11 Pfii rozboru Weberovy teorie poznání (vztaÏení k hodnotám, konstrukce ideálních typÛ) se Duk-Yung Kim dostává také k otázce, jiÏ patrnû nelze jednoznaãnû zodpovûdût. Weber sám zadává historické badatelské práci úlohu v kaÏdém konkrétním pfiípadû rozhodnout, jak blízko ãi daleko je skuteãnost onomu ideálnímu obrazu, jímÏ je ideální typ (s. 498). Znamená to, mÛÏeme se tázat i v návaznosti na svrchu uvedenou problematiku empiriãnosti nûmecké historické sociologie, Ïe by Weber uznával, Ïe skuteãnost je pfiístupná i jinak neÏ pomocí ideálních typÛ a nevázanû na v˘chozí badatelsk˘ zájem? Odpovûdût by snad ‰lo tím, Ïe skuteãnost je pfiístupná jedinû skrze pojmové nástroje poznání, av‰ak ne v‰echny pojmové nástroje poznání jsou ideálními typy. Kim upozorÀuje na moÏnost rozli‰it u Webera ideální typy obecného charakteru a ideální typy individuálního rázu (s. 503), na rÛzn˘ stupeÀ abstrakce ideálních typÛ, odpovídající rÛzn˘m otázkám (s. 504). ZároveÀ v‰ak fiíká, Ïe ideální typy nemohou b˘t jen tak jednodu‰e verifikovány ãi falzifikovány, neboÈ nejde o jejich vûrnost realitû, n˘brÏ o to, nakolik naplÀují úãel poznat poznávajícího subjektu (s. 508). Nikoliv empiricko-realistické kritérium, zda je nûjak˘ ideální typ pravdiv˘ ãi nesprávn˘, n˘brÏ pragmatické kritérium, zda je tento ideální typ vhodn˘ nebo nevhodn˘, urãuje vûdeckou hod-

11 Srov. napfiíklad ERNST CASSIRER, Der Mythus des Staates. Philosophische Grundlagen politischen Verhaltens, Frankfurt am Main 1994, s. 7-80; T¯Î, Filosofie symbolick˘ch forem, Praha 1996.


rec_2_2005

23.1.2006

[ 300 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 300

1/2005

notu ideálnûtypické metody (s. 506). A tak vlastnû v Kimovû v˘kladu zÛstává cesta otevfiena ve smyslu jak konstruktivisticko-relativistického interpretování Weberovy noetiky, tak konstruktivisticko-paralelistické interpretace, jeÏ je Weberovi patrnû bliωí.12 Krom jiÏ uvedeného lze z práce Duk-Yung Kima upozornit vedle sledování vlivu Kantovy filozofie, Nietzscheho, Rickerta a novovkantovství také na rozbor v˘znamu Husserla jak pro Weberovu noetiku, tak pro SimmelÛv koncept rozumûní (s. 429-445). Pro posouzení odli‰nosti jak Weberovy, tak Simmelovy sociologie od koncepcí Marxov˘ch je zajímav˘ KimÛv rozbor zacházení s pojmem „práce“ (s. 336-350). Na Simmelovû a Weberovû pfiíkladu lze podle Duk-Yung Kima sledovat, jak se v sociologii mÛÏe propojovat „teorie, empirická anal˘za a historick˘ moment“. Právû tak je ale z jejich díla podle Kima moÏné ãerpat inspiraci pro propojování makro-mikro perspektivy. Podobnû inspirativní mÛÏe b˘t i Simmelovo a Weberovo my‰lení pro interdisciplinární pfiístup (propojování sociologie, historie, národohospodáfiství, filozofie apod., s. 607). Pomûr sociální vûdy a filozofie: jednu z pfiíleÏitostí k propojení recenze obou prací nabízí otázka vztahu (historické) sociologie ãi obecnû sociální vûdy na jedné stranû a (sociální a dûjinné) filozofie na druhé stranû. Volker Kruse chce tyto dvû disciplíny striktnû odli‰it. Lze souhlasit s jeho mínûním, Ïe nûmecká historická sociologie je vûdou (Wirklichkeitswissenschat), neboÈ díky konstrukci objektu studia (historického individua) nepodléhá holistick˘m sklonÛm a zároveÀ si vytváfií pfiedpoklady pro explicitní vymezení kritérií selekce toho, co má b˘t studováno. Dále pak z toho dÛvodu, Ïe v principu coby metodické stanovisko uznává otevfienost budoucnosti, tzn. nechce b˘t Popperov˘mi slovy fieãeno proroctvím historicismu (s. 203). Koneãnû je vûdou díky svému empirickému charakteru. Ten jakoby Kruse krom svrchu fieãeného spatfioval v urãité induktivnosti (srov. jeho hodnocení Wernera Sombarta, s. 242-244), jeÏ by mûla vyznít jako opak Königem kritizované pouhé ilustrativní empiriãnosti sociální a dûjinné filozofie. ZároveÀ v‰ak musíme zdÛraznit, Ïe Kruseho rozli‰ení má ideálnûtypickou povahu. Nechci zde diskutovat o uplatnitelnosti tohoto rozli‰ení, pokud jde o holismus a proroctví (v tûchto bodech znaãnou mûrou platí), znovu se v‰ak chci vrátit k otázce rÛzného (metodicky ãistého na jedné stranû a ilustrativního na stranû druhé) pfiístupu k empiriãnosti. Je totiÏ jednak otázkou, zda lze pfii pohledu na velké dûjepisné ãi historickosociologické studie vskutku jednoznaãnû odli‰it, zda jsou v Krusem uÏivaném

12 Z ãesk˘ch autorÛ v tomto smyslu vykládá Webera napfi. M. HAVELKA, Max Weber a poãátky sociologie náboÏenství, s. 75-79; T¯Î, Spor o smysl ãesk˘ch dûjin 1895-1938, Praha 1995, s. 750. A kdysi tak ãinil i Karel Kupka.


rec_2_2005

23.1.2006

JAN HORSKÝ

15:34

Stránka 301

RECENZE A REFLEXE

[ 301 ]

slova smyslu empirické, nebo zda se v nich empirie (pramennosti) uÏívá jen ilustrativnû. Pohlédneme-li kupfiíkladu na Le Goffovy anal˘zy stfiedovûké mentality, jsou v nich pramenné pfiíklady kladeny v Kruseho smyslu vûdecko-empiricky, nebo ve smyslu Königem kritizované ilustrativní empiriãnosti? Dokládá kupfiíkladu Foucault pfii rÛzn˘ch rozborech povahy diskurzu vskutku opakovanou a pfievládající vyslovovanost a uplatÀovanost urãité diskurzivní praktiky, nebo jen (vlastnû ilustrativnû) jeji vyslovitelnost a uplatnitelnost, tzn. Ïe se alespoÀ jednou vyskytla ve studovaném diskurzu? Lze to pfii rozboru konkrétních prací vÛbec rozhodnout? ZároveÀ se pak mÛÏeme tázat, zda je vlastnû ona pouze ilustrativní empiriãnost pro vûdu o kultufie ãi o skuteãnosti neproduktivní. Pohlédneme-li kupfiíkladu na to, jak Ernst Cassirer v rámci filozofie symbolick˘ch forem ukazuje, jak se v imanentním v˘voji ducha otevíraly nové duchovní dimenze, vidíme, Ïe mu postaãuje doloÏit, Ïe to ãi ono bylo v intencích urãité doby a kultury myslitelné, a nikoli Ïe to bylo ãasto my‰lené. Nepostupuje v‰ak kupfiíkladu Max Weber podobnû, kdyÏ vytyãuje proces odkouzlení svûta? Kruseho rozli‰ování mezi vûdou a filozofii je moÏno povaÏovat za legitimní a produktivní z metodologického hlediska. NahlíÏíme-li v‰ak vztah tûchto disciplín z hlediska vlastních dûjin oborÛ (sociologie, historie, filozofie) a z hlediska dûjin pojmÛ a idejí, pak by se snaha o striktní odli‰ení jiÏ produktivní nejevila. Ostatnû Duk-Yung Kim pfii rozboru Simmelova my‰lení poukazuje na prostupnost sociologie a filozofie v jeho díle. Simmel podle Kima sociologick˘m pfiístupem odkr˘vá problémy, které fie‰í v rámci filozofie (s. 607). Kim v nejednom bodû potvrzuje Kruseho v˘klad. UpozorÀuje napfiíklad, Ïe pro Webera je obor konstituován metodou, pojmenováním problému (s. 102), s ãímÏ souvisí i Weberova kritika tendencí podávat teorii spoleãnosti jako celku (s. 112-114). Simmelova snaha pojednat podstatu kultury ãi náboÏenství, fie‰it otázku, „jak je moÏná spoleãnost“ (s. 608), nápadnû nekoresponduje s Krusem pfiedstavovan˘m úsilím nejen Weberovy, ale vlastnû celé „nûmecké historické sociologie“ vyhnout se obecné nauce o spoleãnosti a vûdu konstituovat pouze vztahem k urãité vybrané vrstvû a ãásti sociální skuteãnosti, tzn. konstrukcí „historického individua“, aniÏ by se muselo jakkoli teoreticky vyfie‰it, jak je tento badatelem konstituovan˘ objekt studia zaãlenûn v jakémsi, moÏná jen domnûle existujícím sociálním celku. Simmel sám by se zajisté bránil takovémuto – fieknûme – „holismu ve velkém“. Av‰ak Kim ukazuje, jak ve své koncepci rozumûní (s. 463-464) Simmel pfiece jen pfiipou‰tí to, co bychom snad mohli oznaãit jako „holismus v malém“ (rozumûní jako vztah Já k celistvû pojatému Ty). Stálo by mimo jiné za to promyslet, jakou mûrou je uvedená metodická nezakotvenost „historického individua“ v sociálním celku blízká Foucaultovu mínûní o rovnocennosti v‰ech historick˘ch pfiedmûtÛ bádání. ZároveÀ v‰ak musíme vidût, Ïe Kim má Simmelovu filozofiãtûj‰í cestu za jednu ze dvou legitimních cest k moderní sociologii (s. 607). NahlíÏet na Kimem uka-


rec_2_2005

23.1.2006

[ 302 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 302

1/2005

zovan˘ SimmelÛv pfiechod od sociologie k filozofii v duchu Kruseho striktního odli‰ení sociologie a filozofie by nebylo patrnû zcela spravedlivé. JistûÏe na jedné stranû hrozí, Ïe pfiesun od sociologie k filozofii znamená opou‰tûní pÛdy vûdy o skuteãnosti (Wirklichkeitswissenschaft), na stranû druhé v‰ak SimmelÛv úkrok k filozofii znamenal patrnû i jeho vnímavost vÛãi entitám, jeÏ byly ãi jsou v rámci urãité kultury proÏívány, aã jsou (zatím nebo ze své povahy) vûdecky neuchopitelné. Jejich filozofické pojednání se mÛÏe stát (jako souãást kultury badatelovy doby) pro vûdu motivující. Pfiíkladem budiÏ Simmelova teorie „kultury“ ãi jeho pojednání „práce“. Pfii plném uznání metodologické oprávnûnosti striktního Kruseho odli‰ení sociologie od sociální a dûjinné filozofie je, domnívám se, prospû‰né klást si otázku, zda – vidûno z hlediska dûjin my‰lení – snaha ubránit sociální ãi humanitní vûdy pfied psychologizujícím, ekonomizujícím ãi funkcionalistiko-strukturalistick˘m redukcionismem, jeÏ je typická napfiíklad pro „nûmeckou historickou sociologii“, mohla vzejít pouze z této vûdy samotné, nebo právû ze schopnosti filozofie pojednávat – byÈ za hranicemi vûdeck˘ch metod – nûkteré, zejména du‰evní ãi duchovní entity (etické, estetické ãi náboÏenské hodnoty apod.), jako neredukovatelné na jejich niωí pfiírodní, ekonomickou ãi sociálnû-funkãní základnu. Jan Horsk˘


rec_2_2005

23.1.2006

15:34

Stránka 303

MILOŠ HAVEL

RECENZE A REFLEXE

[ 303 ]

Marek Loužek, Max Weber. Život a dílo. Weberovské interpretace, Praha 2005, Karolinum, 753 s., ISBN 80-246-0812-X

Existuje jedna stará anekdota o národních povahách ve vûdû, jejíÏ schéma se v rÛzn˘ch aktualizacích nûkolikrát vrátilo. Poprvé sem ji sly‰el ve verzi, kdy se Francouz, Ameriãan, Nûmec a âech pfiihlásili do mezinárodní soutûÏe o nejlep‰í vûdeckou práci na téma „slon“. Francouz napsal brilantní esej o v˘znamu slona pro ‰ífiení francouzské kultury ve svûtû, kdeÏto Ameriãan o tradici slona v americké politice. Pointa se tehdy samozfiejmû t˘kala âecha, jehoÏ práce se jmenovala: Sovûtsk˘ slon – nበvzor. V souvislosti této recenze se mi zdá zajímavé pfiipomenout nûmeck˘ pfiíspûvek do soutûÏe, odkud byla pfiedloÏena patnactisetstránková práce PfiedbûÏné poznámky k problematice studia slona. Díl první: Chobot. Na tuto anekdotu jsem si vzpomnûl uÏ tehdy, kdyÏ se mi text Marka LouÏka pod názvem Weber a Weberovci dostal do rukou poprvé, tzn. asi pfied ãtyfimi roky, je‰tû jako magisterská práce na Fakultû sociálních vûd. ZpÛsobÛm vûdecké práce more germanico se v‰ak pfiibliÏovala jen rozsahem; mûla tu‰ím kolem 600 stran, obsahovû byla ov‰em v mnohém velice sporná. Upozornil jsem na nûkterá problematická místa a nedomy‰lenosti, nicménû ocenil jsem autorovu pílí a pracovitost. UÏ tehdy jsem ale ve svém posudku napsal, Ïe ménû by bylo více. TotéÏ, jen je‰tû silnûji, platí o LouÏkovû mírném, a z hlediska m˘ch tehdej‰ích pfiipomínek nedostateãném pfiepracování jeho „diplomky“, jiÏ pod názvem Max Weber. Îivot a dílo. Weberovské interpretace vydalo na jafie tohoto roku nakladatelství Karolinum. Jen nyní není jisté, na koho a na co by se tentokrát mûly recenzentovy v˘tky zamûfiit pfiedev‰ím: zda na nedostateãnou redakãní práci nakladatelství, na vûdecké recenzenty publikace, nebo na autorÛv text samotn˘. Pokud jde o nakladatelství: ve jmenném a vûcném rejstfiíku nesedí snad ani jedin˘ údaj; za kaÏdou kapitolou knihy je uveden seznam pouÏité primární a nûkdy i sekundární literatury (celkem asi 74 stran tisku), aniÏ je jasn˘ princip v˘bûru; ve‰kerá tato literatura je pak je‰tû jednou shrnuta v pfiíloze, která má 92 tiskov˘ch stran. Této pfiíloze pfiedchází podrobn˘ pfiehled Weberov˘ch prací, ov‰em rovnûÏ rozpu‰tûn˘ do seznamÛ za kapitolami. Jednotlivé práce jsou pfiitom citovány z rÛzn˘ch vydání, od prvního pfies studijní aÏ po poslední kritické, nûkde se odkazuje ke stranám bez uvedení vydání apod. A kromû toho jsou v‰echny práce, Weberovy i interpretaãní a pfiehledové, citovány stránkovû v odkazech pod ãarou, takÏe se dá odhadovat, Ïe vûdecké nakladatelství, které není nejbohat‰í, by moÏná u‰etfiilo pûtinu nákladÛ, kdyby autora donutilo nûjak ujednotit a hlavnû


rec_2_2005

23.1.2006

[ 304 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 304

1/2005

zjednodu‰it práci s literaturou. ProblémÛ ãistû redakãního zpracování je ov‰em mnohem víc. Pokud jde o základní v˘tky vûdeck˘m recenzentÛm, tj. prof. PhDr. Miroslavu Novákovi, prof. Ing. Milanu Sojkovi, CSc., a doc. PhDr. Jánu Pavlíkovi, CSc., daly by se komprimovat do otázky, jak je moÏné, Ïe „pustili“ tak nezralou, nepfiesvûdãivou a vzdor rozsahu nehotovou práci: její struktura je pfiedimenzovaná, v˘klady samy jsou v‰ak neúplné, argumentace se obãas opakují, práce bobtná citáty, které nejsou vÏdy zcela pfiesvûdãivé a instruktivní a spí‰e by potfiebovaly dal‰í interpretaci, v˘bûr zpracované sekundární literatury pÛsobí nahodile, fiada dÛleÏit˘ch interpretací a polemik kolem Webera chybí. Není jasn˘ ani úãel, kterému má slouÏit. Jako úvod do studia je kniha pfiíli‰ rozsáhlá, sloÏitá a zároveÀ neúplná, badatelsky je pro svou nízkou analytiãnost nepfiíli‰ zajímavá, je jen popisná, nehledû na to, Ïe chybí jakákoli silná (falzifikovatelná) interpretaãní perspektiva. V‰e je v ní jakoby stejnû dÛleÏité, vzájemnû nediferencované, následné, reprodukované, popsané, uchopené vlastnû jen vyprávûním a spojené enumerací, nikoli problémem. A tím se dostáváme k práci samé. LouÏkova kniha má dvû nestejnû rozsáhlé ãásti; první, která je krat‰í, má charakter Weberovy intelektuální biografie a je nadepsána Max Weber, druhá, zamûfiená na dûjiny pÛsobení díla, se jmenuje Weberovské interpretace. WeberÛv intelektuální v˘voj se LouÏek snaÏí zprostfiedkovat v˘kladem jeho jednotliv˘ch tematick˘ch a disciplinárních zájmÛ (Obecná sociologie, Hospodáfiská sociologie, Sociologie práva apod., chybí ale napfiíklad dnes velice diskutovaná Historická sociologie – asi proto, Ïe Weber jednoznaãnou práci k této problematice napsal a své my‰lenky o ní roztrousil po celém svém tematicky i ãasovû rozsáhlém díle), a reprodukuje obsah jednotliv˘ch Weberov˘ch prací, které jsou podle nûj k tûmto jednotliv˘m badatelsk˘m perspektivám pfiifiaditelné. Av‰ak tak zÛstávají nejasné jak vnitfiní v˘vojové souvislosti Weberova my‰lení (k jednotliv˘m tématÛm se totiÏ za svého Ïivota opakovanû vracel a zajímavé by bylo dozvûdût se, v ãem spoãívaly jak rozdíly perspektiv i zpracování, tak skuteãn˘ v˘znam jednotliv˘ch prací, a nakonec i to, jak byla zakládána interdisciplinarita jednotliv˘ch Weberov˘ch studií sam˘ch (napfiíklad Sociologie náboÏenství, jejíÏ tûÏi‰tû bylo LouÏkem situováno do let 1915-1917 k velké Weberovû studii Hospodáfiská etika svûtov˘ch náboÏenství, zajímavé sv˘m obrácením perspektivy tázání po vztahu náboÏenství a spoleãnosti, následuje aÏ po Sociologii politiky, s tûÏi‰tûm v letech 1919-1922, a zároveÀ je odpojena od v˘kladu Protestantské etiky z let 1904-1905). Nic proti tomu, pokud se ale ãtenáfii objasní, anebo alespoÀ dovolí sledovat, proã k tomuto seskupování, resp. pfieskupování látky do‰lo, coÏ se nestalo: bylo to hledisko vût‰ího ãi men‰ího v˘znamu pfiíslu‰n˘ch Weberov˘ch prací pro danou disciplínu, pro WeberÛv intelektuální v˘voj, nebo pro dûjiny pÛsobení jeho díla?


rec_2_2005

23.1.2006

MILOŠ HAVEL

15:34

Stránka 305

RECENZE A REFLEXE

[ 305 ]

Je také otázkou, proã vedle kapitol Max Weber historik a Max Weber ekonom nebyla rovnûÏ zafiazena také kapitola Max Weber politik, a to nejen pro jeho teoretick˘ v˘kon na pÛdû politologie, resp. sociologie politiky, ale zejména proto, Ïe Weber, zejména v dobû první svûtové války a tûsnû po ní, hrál v Nûmecku rovnûÏ znaãnou roli jako praktick˘ politik (úãastnil se napfiíklad pováleãn˘ch mírov˘ch jednání v PafiíÏi). Dozvûdût se z tak tlusté knihy nûco o tom, jak byly Weberovy práce zakotveny v realitû doby, jaké symetrie anebo asymetrie zde mezi Weberovou teorií a politickou praxí vznikaly, by bylo nejen zajímavé, ale dokonce Ïádoucí. To vede k dal‰í otázce: Co vlastnû v tak silné a silnû faktograficky zaloÏené knize chybí? A toho je v obou jejích ãástech pomûrnû hodnû, nehledû na nejasnosti koncepãní. Proã jsou tfieba Fenomenologické interpretace zafiazeny mezi interpretace filozofické? Copak badatelé jako Alfred Schütz, Petr L. Berger, Thomas Luckman, Ilja Srubar (mimochodem: vydavatel díla Alfreda Schütze je v knize zmínûn jen svou marginální prací ze Sociologického ãasopisu) a dal‰í, ktefií se Weberem inspirovali, nejsou spí‰e sociology? A nemûly by se jejich v˘kladové perspektivy v pfiíslu‰ném oddíle o Fenomenologické interpretaci objevit? Poukaz na Schütze a struãn˘ v˘klad Husserla zde podle mne nestaãí. Co chybí vÛbec si lze zástupnû ukazovat zejména na podkapitole Recepce v ãeské literatufie, skromné jak rozsahem, tak obsahem. Pfiedev‰ím by si podrobnûj‰í anal˘zy zaslouÏilo LouÏkovo pfiipomenutí Weberova sporu s praÏskou nûmeckou univerzitou (s. 256), z nûhoÏ není jasné, co se jejímu profesorovi Paulu Sanderovi konkrétnû vyt˘kalo a co bylo teoretick˘m jádrem sporu, k nûmuÏ se Weber vyjádfiil jen na okraj; na místo toho se ve velkém citátu pouze zopakují osobní invektivy. Odhlédneme-li od LouÏkova sporného oznaãení Josefa Pekafie za katolického dûjepisce (s. 257), bylo by mnohem vhodnûj‰í, kdyby zmiÀovan˘ spor Pekafi – Slavík objasnil podrobnûji: do jaké míry oba Weberovi vlastnû rozumûli, co z jejich „weberovsk˘ch argumentÛ“ bylo úãelové a co nepochopení atd. Struãnû citovat hodnocení jin˘ch, jakkoli správné, zde konkrétnû Jana Horského, u knihy urãené ãeskému ãtenáfii podle mne nestaãí. Nehledû na to, Ïe z dob první republiky nejsou vÛbec zmínûny weberovské pokusy Jana Mertla a Karla Kubky a tfieba Jan Slavík se Weberem zab˘val ãastûji neÏ jen ve sporu s Pekafiem a Weber hrál jistou roli i v ustavování marxisticky orientované „historické skupiny“. Uvést by se mûl i zajímav˘ pokus Jana Patoãky o srovnání Webera a T. G. Masarykem. Nezmínûny zÛstaly rovnûÏ pro restituci ãeské sociologie v 60. letech prÛkopnické práce Jifiího Musila a také pokusy Tlustého, Klofáãe, Urbánka a fiady dal‰ích (mimochodem se tak ukazuje nepruÏnost LouÏkova ãlenûní v˘kladu – co z ãesk˘ch interpretací by patfiilo do Svûtové literatury, kde jsou Recepce v ãeské literatufie vedeny, a co do Marxistické interpretace?). Podobné mezery a problémy ov‰em najdeme i v jin˘ch oddílech knihy. Tfieba vÛbec Ïádná systematiãtûj‰í pozornost nebyla vûnována Weberovû vlivu na nûmecké konzervativní politické a spoleãenskovûdní my‰lení (Carl Schmidt,


rec_2_2005

23.1.2006

[ 306 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 306

1/2005

„lipská ‰kola“ apod.), v oddíle o Marxistick˘ch interpretacích chybí nejen zajímav˘, jakkoli pfiehlédnuteln˘ rusk˘ medievista Neusychin, pokou‰ející se, podobnû jako Slavík, o jisté propojení ideologicky neutralizovaného marxismu s novokantovstvím, ale zejména zdrcující kritika Webera jako prototypu burÏoazní racionality z pera Herberta Marcuse. Práci by pfiedev‰ím prospûlo orientovat se více na problémy a ménû na popisy, mûla by b˘t takfiíkajíc více „weberovská“ ve svém „vztahování k hodnotám“, aÈ uÏ prostfiednictvím konstrukce problémÛ a v˘kladov˘ch hypotéz nebo v hledání odpovûdí. Naproti tomu stojí LouÏkÛv nepfiimûfienû siln˘, spontánní sklon k pouhé faktografii. O jejím smyslu mûl Weber silné pochybnosti, jak ukazují jeho kritiky Gustava von Schmollera a Schmollerovy iluze o moÏnostech empirické kompletizace vûdecké zku‰enosti a její následné obsahové totalizace ve v˘kladu. Zji‰tûní, Ïe vûdûní vûdy nepoãíná hromadûním dat, ale formulací problému (a jeho ideálnû typick˘m popisem), totiÏ patfií k jedné z „revolucí“, s nimiÏ je Weberovo my‰lení spojováno. Je proto ‰koda, Ïe tato maxima byla opu‰tûna právû v práci o Weberovi. Milo‰ Havelka


rec_2_2005

23.1.2006

MICHAL VOŘÍŠEK

15:34

Stránka 307

RECENZE A REFLEXE

[ 307 ]

Jan Keller, Dějiny klasické sociologie, Praha 2004, Sociologické nakladatelství, 529 s., ISBN 80-86429-34-2

Je v‰eobecnû známo, Ïe na‰e sociologie citelnû postrádá pfiíruãku dûjin sociologie, o vysoko‰kolské uãebnici ani nemluvû. Díla Sorokina1 nebo Chalupného2 pÛsobí v soudobém kontextu spolehlivû v˘stfiedním dojmem, dosud uÏiteãná, ale také ãtyfiicet let stará Szczepaƒského kniha3 se velmi tûÏko shání a sovûtské dûjiny sociologie z 80. let4 se pochopitelnû dají pouÏít jen tûÏko. Za takov˘ch podmínek je vydání pÛvodních ãesk˘ch Dûjin klasické sociologie mimofiádnou událostí. A coÏ teprve, je-li jejich autorem nበpatrnû nejv˘raznûj‰í teoretick˘ sociolog své generace, kter˘ prokázal své kvality v poãetn˘ch publikacích k sociologick˘m i obecnû politick˘m tématÛm.5 Ani taková slibná kombinace v‰ak bohuÏel nemusí vyústit v podafien˘ v˘sledek, jak dokládá sama recenzovaná publikace. Hlavní dÛvod je podle mého názoru prost˘. Doposud se Jan Keller pfiedstavil sérií vypointovan˘ch pojednání a esejÛ na dobfie vybraná konkrétní témata. Cítíme, Ïe takov˘ esej by byl rád napsal i tentokrát, jenÏe na pfiehled dûjin sociologie by to bylo málo. Proto pfiidal objemnou encyklopedii autorÛ a jejich dûl. Dûjiny klasické sociologie se tak jeví jako esej vklínûn˘ do encyklopedického pfiehledu. Podnikneme-li my‰lenkov˘ experiment a obû knihy zase oddûlíme, uvidíme, Ïe tím utrpûly obû – a jejich spojení patrnû je‰tû víc. Zaãnûme v‰ak tím, co je na práci jednoznaãnû pozitivní. JiÏ z pfiedchozích knih je známo, Ïe Jan Keller dovede znamenitû reprodukovat a propojovat rÛzné zdroje. To ale neznamená, Ïe se je bojí rozvíjet a upravovat pro své potfieby. K tomu patfií schopnost nejen citovat à jour, ale také necitovat v‰echno a vybírat paradigmatické autory ãi díla tak, aby charakterizovali celé proudy my‰lení. Obojí se dafií i v Dûjinách klasické sociologie. Keller pouÏil známou Nisbetovu definici sociologie jako dítûte dvou moderních revolucí: demokratické a prÛ-

1 PITIRIM SOROKIN, Sociologické nauky pfiítomnosti, upravil a doplnil Zdenûk Ullrich, Praha 1936. 2 EMANUEL CHALUPN¯, Sociologie, díl 2/1: Dûjiny sociologie od prvopoãátkÛ aÏ po Comtea, Praha 1922; T¯Î, Sociologie, díl 2/2: V˘voj sociologie v 19. století (1835-1904), Praha 1948. 3 JAN SZCZEPA¡SKI, Sociológia. V˘vin problematiky a metód, Bratislava 1967. 4 Dûjiny burÏoazní sociologie 19. a poãátku 20. století, Praha 1982; Dûjiny burÏoazní sociologie první poloviny 20. století, Praha 1983. 5 Jmenujme alespoÀ JAN KELLER, Úvod do sociologie, Praha 1992; T¯Î, Nedomy‰lená spoleãnost, Brno 1992; T¯Î, Sociologie byrokracie a organizace, Praha 1996; T¯Î, Vzestup a pád stfiedních vrstev, Praha 2000.


rec_2_2005

23.1.2006

[ 308 ]

15:34

Stránka 308

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

myslové.6 Nisbetovu teorii ov‰em dále zkfiíÏil s periodizací modernity z pera Petera Wagnera,7 a dospûl tak ke klasifikaci sociologick˘ch „klasikÛ“. Auguste Comte a Karl Marx (2. a 3. kapitola) jsou pro Kellera sociology omezenû liberální fáze modernity, jeÏ trvala pfiibliÏnû do druhé tfietiny 19. století. Tehdy do‰lo k likvidaci tradiãních privilegií a k nastolení reÏimu opfieného o formální svobody; masy deprivilegovaného obyvatelstva (dûlníci, Ïeny, nebûlo‰ské „rasy“, kolonizované ãásti zemûkoule apod.) v‰ak byly vylouãeny z jakékoli participace na tûchto v˘hodách. Svobodná individuální aktivita se stala ambivalentní hodnotou, jak Keller názornû ukáÏe na reakcích Alexise de Tocquevilla, Josepha Proudhona a Herberta Spencera (4. kapitola). Émile Durkheim, Max Weber, Vilfredo Pareto a Georg Simmel (6.-9. kapitola) a dal‰í (5. kapitola), naopak tvofiili v podmínkách modernity organizované. Ta se nesla ve znamení rÛstu ekonomické produktivity a postupné integrace dfiíve vylouãen˘ch skupin do systému. Novû se objevily velké byrokratické organizace: hospodáfiské korporace, odbory a sociální stát, jeÏ pochopitelnû pfiitahovaly pozornost sociologie. Nástupem organizované modernity (prakticky koncem první svûtové války) se pro Kellera období klasické sociologie uzavírá. Podle Kellera vstupujeme nyní do nové v˘vojové fáze modernity. Velké podniky, odbory i sociální stát procházejí hlubokou krizí, a totéÏ dle jeho soudu platí i pro ideologii organizované modernity. Nadchází fáze, kterou Ulrich Beck popisuje jako reflexivní modernitu, Manuel Castells jako spoleãnost sítí a Luc Boltanski s Eve Chiapello jako kapitalismus veden˘ nov˘m duchem. A protoÏe není zcela jasné, do ãeho pfiesnû stávající v˘voj vyústí, zkoumají tfii poslední kapitoly relevanci klasick˘ch spisÛ pro tuto „druhou krizi modernity“ (první krize nastala pfii pfiechodu od omezenû liberální k organizované modernitû). Zde Keller mimo jiné opût originálnû roz‰ífií Nisbetovu sestavu klíãov˘ch sociologick˘ch pojmÛ („sociologické tradice“) o pojmovou sadu, která by platila v podmínkách nové modernity. K dal‰ím znám˘m Kellerov˘m pfiednostem patfií smysl pro pfiimûfienost v˘kladu. V Dûjinách s úspûchem pfiesunul fiadu údajÛ do závûreãného slovníãku (s. 447-501), podobnû jako to udûlal jiÏ v Úvodu do sociologie. Tím odlehãil svému textu, ale neupfiel vá‰niv˘m zájemcÛm ãi zájemkyním potû‰ení z ãetby o L. H. Morganovi, F. von Savignym ãi Vacherovi de Lapogue. KellerÛv styl je obecnû akademick˘, ale nikoli kryptick˘. To platí i o pfiítomném spise, kter˘ v‰ak budí dojem, Ïe byl sestaven ve spûchu a snesl by je‰tû dal‰í jazykovou redakci. V neposlední fiadû také víme, Ïe Jana Kellera pohání v psaní angaÏovan˘ zájem o soudobé problémy, takÏe se i na terénu dûjin sociologie vyh˘bá holé teorie pro teorii.

6 ROBERT NISBET, The Sociological Tradition, New York 1966. 7 PETER WAGNER, A Sociology of Modernity. Liberty and Discipline, London 1994.


rec_2_2005

23.1.2006

MICHAL VOŘÍŠEK

15:34

Stránka 309

RECENZE A REFLEXE

[ 309 ]

V˘‰e uvedené vlastnosti by pohodlnû vystaãily na zajímav˘ esej o promûnách modernity a o relevanci nûkter˘ch my‰lenek klasické sociologie v ní. Pokud si v‰ak takov˘ esej chceme vydestilovat z Dûjin klasické sociologie, doãkáme se jistého zklamání. Pfiednû musíme autorovy názory pracnû sbírat po rÛzn˘ch místech publikace. Kromû toho jsou v˘klady mnohdy zdlouhavé (coÏ je u Kellera opravdu co fiíci), místy nesoustfiedûné a navrch prokládané formálními odkazy na v‰echny moÏné klasiky. To v‰e je dÛsledek Ïánrového mixu encyklopedie s esejem, o kterém jiÏ byla fieã. Vezmûme v‰ak jednotlivé roviny argumentu popofiádku. První rovinu eseje tvofií dûlení sociologick˘ch systémÛ na sociologie omezenû liberální a organizované modernity. Svá pozorování o relevantních shodách a rozdílech mezi jednotliv˘mi systémy v‰ak Keller ãasto nemohl smífiit s neutrálním slohem „encyklopedie“, a tak je dosti absurdnû posunul do poznámek pod ãarou, kde se odvíjí jak˘si paralelní pfiíbûh. Druhou rovinu eseje tvofií posouzení jednotliv˘ch sociologÛ na základû jejich pojetí spoleãnosti, pojetí lidského jedince a jeho vztahu ke spoleãnosti, a koneãnû pojetí role, kterou má vûda o spoleãnosti hrát v lidském svûtû (s. 12). Tomuto posouzení jsou vyhrazeny zvlá‰tní podkapitoly, do jejichÏ ãetby se nám v‰ak neustále plete jak˘si tûÏko definovateln˘ vedlej‰í motiv. Musíme hledat je‰tû v dal‰ích sekcích, abychom roz‰ifrovali, Ïe jde o „ztracenou“ tfietí rovinu eseje: konfrontaci sociologÛ s liberalismem a se socialismem jako s konkurenãními politick˘mi modely. Tuto rovinu pokládám za skuteãnû klíãovou. Není asi náhoda, Ïe oproti Kellerovû knize ·ok z ekologie8 prakticky zmizel konzervatismus jako vûrohodné politické fie‰ení, a vystupuje nanejv˘‰ jako intelektuální pfiedpoklad vpravdû moderních postojÛ. Keller radikalizoval svÛj pohled a kreslí souãasnou krizi v pojmech stfietnutí mezi neoliberální ideologií a její neomarxistickou kritikou. I minulé krize (konec tradiãní spoleãnosti a krizi liberální modernity) pfieformuloval pfiedev‰ím jako stfietnutí liberální a socialistické alternativy. Podle Kellera je totiÏ klasická sociologie aktuální právû proto, Ïe konflikt mezi liberalismem a socialismem jiÏ sama prodûlala. Keller si z klasické sociologie odná‰í jednoznaãné pouãení: liberální program prokázal, Ïe není schopen pfiinést trvalé fie‰ení (pfiedev‰ím s. 426n.) Je totiÏ závisl˘ na zdrojích, které sám likviduje: napfi. nová globální „spoleãnost sítí“ odbourává národní sociální stát ãi odbory, kter˘ch ale zároveÀ vyuÏívá k externalizaci sv˘ch nákladÛ. Navíc „svobodné“ podmínky produkují nové nerovnosti, jeÏ bude dfiíve ãi pozdûji nutno sanovat pomocí organizované intervence. Proto musí liberální reÏim vyvolat kritiku a protipohyb a je zfiejmû otázkou, zda má vÛbec smysl vydávat se pfiíli‰ daleko liberální cestou.

8 JAN KELLER, ·ok z ekologie aneb Politické systémy v rozpacích, Praha 1996.


rec_2_2005

23.1.2006

[ 310 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 310

1/2005

V tom samozfiejmû zjednodu‰uji: není zcela korektní ztotoÏÀovat organizovanou modernitu se socialismem nebo se souãasnou levicovou kritikou neoliberalismu. Ostatnû sociologie podle Kellera pln˘m právem kritizovala i organizovanou modernitu, zejména pro její byrokratismus a systémové odcizení. Pak to ale vypadá, Ïe sociologie vlastnû kritizuje obû alternativy – av‰ak na jakém principu? Kromû formálních nedostatkÛ tady naráÏíme na podstatnou slabinu eseje: spoléhá se na dva protichÛdné postuláty. Na jednu stranu tvrdí, Ïe klasická sociologie popsala hlavní rozpory modernity, které se s postupem ãasu pouze stupÀují (s. 443n.). Modernita obsahuje princip sebezniãení (s. 365n.), odhalen˘ právû klasickou sociologií. Na druhé stranû ale Keller hovofií o „kruhu opsaném modernitou“ (s. 435) a o stfiídání období regulace a deregulace (s. 426n.). Z toho by zase logicky vypl˘valo, Ïe se sebezniãením to nebude tak jednoduché. V rÛzn˘ch etapách modernity by rovnûÏ platily rÛzné „hlavní rozpory“ a v˘znam rÛzn˘ch sociologÛ by se li‰il podle toho, jestli hovofiíme o organizované nebo liberální modernitû. Keller viditelnû zavrhl lineární optimismus, ale nedovede se rozhodnout mezi lineárnû-pesimistickou a cyklickou koncepcí v˘voje.9 Obû teorie jsou samozfiejmû pfiijatelné, nikoli v‰ak zároveÀ. Proto pÛsobí KellerÛv názor dosti rozpaãitû. Tím se dostáváme k „encyklopedii“ dûjin sociologie. Keller peãlivû excerpuje klasické spisy a podává pfiimûfien˘ obraz vybran˘ch sociologií. Pí‰e pfiehlednû, s dÛrazem na logickou provázanost ãástí, vyuÏívaje sv˘ch spisovatelsk˘ch dovedností. Kdyby pfii tom zÛstal, není si vcelku naã stûÏovat. Nevadilo by ani, Ïe se neopírá o podrobné shrnutí v‰emoÏn˘ch interpretací a badatelsk˘ch pokusÛ o dûjinách sociologie, ale „jen“ o rozumn˘ v˘bûr hlavních pfiehledov˘ch prací. I tak plní základní úlohu, kterou bychom jí mohli vytyãit. Av‰ak Jan Keller nezÛstal u encyklopedie. Napsal je‰tû esej, jehoÏ úvahy, rozpt˘lené mezi pasáÏemi neutrálního encyklopedického líãení, pÛsobí nutnû jako vytrÏené z kontextu. Kellerova práce navíc aspiruje na charakter syntézy, a evidentnû také vysoko‰kolské uãebnice dûjin sociologie. A tady zaãínají opravdové problémy. Encyklopedii lze koneckoncÛ legitimnû budovat jako sumu údajÛ s tím, Ïe si uÏivatelky a uÏivatelé vyberou podle potfieby, a pfiípadnû dodají i vlastní interpretaci. V syntéze ale od autora oãekáváme, Ïe bude vybírat a Ïe nás seznámí s rÛzn˘mi aspekty dûl v závislosti na jejich v˘znamu. Nemluvû o studujících, ktefií se budou ptát, zda opravdu potfiebují vûdût v‰echno, co na nû kniha chrlí. Zkrátka,

9 Poznamenejme je‰tû, Ïe stejné váhání se projevuje i v podprahov˘ch sympatiích textu k pracím klasick˘ch sociologÛ. Keller osciluje mezi pfiitakáním konfliktnû a pesimisticky zaloÏen˘m názorÛm (napfi. Tocqueville, Marx, Weber) a pomûrnû pfiekvapivou sympatií pro ‰ampiona cyklické teorie v˘voje, Vilfreda Pareta. Pro scientistické optimisty jako Comte, Spencer ãi Durkheim má málo pochopení.


rec_2_2005

23.1.2006

MICHAL VOŘÍŠEK

15:34

Stránka 311

RECENZE A REFLEXE

[ 311 ]

co je v encyklopedii zajímavou vûcnou poznámkou, stává se v syntéze ãi v uãebnici deklarací podstatného – anebo deklarací samoúãelnosti, pokud autor ãi autorka nezdÛvodní, proã právû to by mûlo b˘t dÛleÏité. To je vidût hned v úvodu kapitol o jednotliv˘ch sociolozích. Keller obvykle zaãíná krátkou charakteristikou dobové spoleãnosti v té které zemi a podkapitolou o „Ïivotû a díle“. V dal‰ím textu v‰ak nedovede ukázat své sociology jako aktéry, ktefií by s tímto kontextem nûjak interagovali.10 Proã pak ale o „Ïivotu a dobû“ vÛbec psát? Hned následující obsáhlá podkapitola obvykle pojednává o faktorech formujících my‰lení daného autora. Sociologie se tu pfiedstaví jako duchová ãinnost, kde rozhodují „tradice“, „vlivy“ apod. Klasická sociologie 19. a poãátku 20. století podle Kellera vÛbec pozÛstává z práce „v˘znamn˘ch myslitelÛ, ktefií vynikali nad prÛmûr“, a potom i z fiady dal‰ích, s nimiÏ tito velicí muÏové „spolupracovali“ a na jejichÏ my‰lenky „navazovali“ (s. 12). Toto konzervativní stanovisko nakonec knize metodologicky dominuje.11 Závûreãné podkapitoly, které se snaÏí v podobném duchu pojednat o dal‰ím „vlivu“ probíran˘ch sociologÛ, jsou ale prakticky nepouÏitelné a vfiele doporuãuji je pfii ãetbû vynechávat. Hlavní ãást kapitol je vûnovaná v˘kladu klíãov˘ch pojmÛ a hlavních dûl sociologÛ, vût‰inou postaveném na reprodukci hlavních dûl. Posléze pfiechází do jiÏ zmínûn˘ch podkapitol o pojetí ãlovûka, spoleãnosti a sociologie. Keller se drÏí zpátky, sine ira et studio pfiedstavuje „systémy“, názory a spisy. Proto nemÛÏe didakticky líãit vybraná díla jako intelektuálnû pfiíkladná fie‰ení urãitého problému, a proto také nefiíká, co je v nich dÛleÏité a proã. JenÏe pak se opravdu musíme ptát, k ãemu jsou nám vlastnû Kellerovy informace dobré. Jistû, tyto spisy se pokládají za klasické. Ale co je to sociologická klasika, a proã se z ní vÛbec máme nûãemu uãit? Otázky u uãebnice dûjin sociologie pramálo pfiekvapivé. Kellerova odpovûì na nû je struãná, a bohuÏel naprosto frustrující: „Klasická sociologie oproti dobám svého vzniku dodnes v niãem nezastarala“ (s. 435). Keller tedy nevybírá, protoÏe není tfieba vybírat, klasická sociologie platí jako celek. Proto také autor razantnû odmítá postmodernu s jejím „dezorientovan˘m“ názorem, Ïe povaha spoleãnosti (s. 435) nebo povaha poznání (s. 36) se radikálnû zmûnily – coÏ ov‰em nezdÛvodÀuje, pouze postuluje. Studující budou bezpochyby potû‰eni odhalením, Ïe post-

10 V tom by mu mohli b˘t pfiíkladem v soubûÏnû vydaném eseji o dûjinách sociologie CHARLESHENRI CUIN, FRANÇOIS GRESLE, Dûjiny sociologie, díl 1: Do roku 1918, 2. Od roku 1918, Praha 2004. 11 Keller navíc pokládá za klasickou sociologii pouze „velké teorie, pohybující se na pomezí filozofie dûjin a vlastní sociologie“ (s. 13, pozn. ã. 1). Této definice se ov‰em sám nemÛÏe drÏet, protoÏe vût‰ina rozebíran˘ch autorÛ brala empirick˘ v˘zkum velmi váÏnû a v‰estrannû ho integrovala do své práce.


rec_2_2005

23.1.2006

[ 312 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 312

1/2005

moderní diskurz jim umoÏní „osvojit si omezen˘ poãet (…) frází a kli‰é a pfiitom budit dojem zasvûcencÛ“ (s. 12), ale jinak je tûÏké s takov˘m stanoviskem serióznû polemizovat, ostatnû stejnû jako dokazovat, Ïe sto aÏ dvû stû let staré spisy opravdu „v nûãem“ zastaraly. AÏ by se chtûlo radit, Ïe pokud Keller nemûl dost ãasu nebo prostoru se k tûmto otázkám vyjádfiit, mûl snad zÛstat u stanoviska z eseje, Ïe totiÏ nûkteré postfiehy klasické sociologie jsou dnes mimofiádnû aktuální. Anebo mûl na toto téma vÛbec pomlãet. Kellerova kniha, jak jí rozumím, je syntézou eseje o moÏnosti vyuÏít dûjiny klasické sociologie s encyklopedií tûchto dûjin, to v‰e spojeno v pokusu o uãebnici. Nesnáze Dûjin klasické sociologie jsou do znaãné míry v˘sledkem tohoto Ïánrového synkretismu. Esej by pfiirozenû potfieboval radikální v˘bûr materiálu, a proto ho koexistence s obsáhlou pfiíruãkou svazuje. Pfiíruãka by zase mûla obsáhnout pokud moÏno v‰e podstatné, v ãemÏ jí ale pfiekáÏejí poÏadavky jak eseje, tak uãebnice. Dilema esej versus encyklopedie se Kellerovi nepodafiilo v rámci knihy vyfie‰it, a tak mu samozfiejmû uÏ nezbylo místo, aby koncipoval dobrou uãebnici. Celkovû lze konstatovat, Ïe recenzovaná publikace pfiiná‰í vûcnû kvalitní pfiíruãku dûjin sociologie, kterou jsme postrádali, a jiÏ proto se slu‰í ji pfiivítat. Kromû toho dostáváme do rukou je‰tû potenciálnû zajímav˘ teoretick˘ esej, bohuÏel rozpu‰tûn˘ v této pfiíruãce. Obojí ústí do konzervativní uãebnice dûjin sociologie bez v˘razného názoru nebo s názorem, kter˘ je tûÏko brát váÏnû. S tím by podle mého názoru mûl Jan Keller v pfií‰tích vydáních nûco udûlat. Tak ãi tak je ale tfieba vysoce hodnotit ediãní politiku Sociologického nakladatelství (SLON). Nikdo by mu jistû nemohl vyt˘kat, kdyby z ekonomick˘ch dÛvodÛ vydalo jen jednu publikaci na podobné téma. Místo toho uvádí na trh nejen Kellerovu knihu a zajímav˘ experiment dvojice Cuin – Gresle, ale v blízké budoucnosti chystá i pfieklad klasického Nisbetova eseje Sociologická tradice. Tím vytváfií podmínky pro to, aby se u nás reflexe dûjin sociologie rozvíjela na patfiiãné úrovni. Michal Vofií‰ek


rec_2_2005

23.1.2006

VÁCLAV ŽŮREK

15:34

Stránka 313

RECENZE A REFLEXE

[ 313 ]

Patrick J. Geary, Europäische Völker im frühen Mittelalter. Zur Legende vom Werden der Nationen, Frankfurt am Main 2002, Fischer Verlag, 222 s., ISBN 3-596-60111-8

Skuteãnost, Ïe kvalitní medievistiku lze provozovat nejen na starém kontinentû, kde je moÏné v meziãase odpoãívat pfii prohlídce autenticky stfiedovûkého hradu ãi klá‰tera, potvrdil knihou o stfiedovûk˘ch „národech“ Evropy kalifornsk˘ historik Patrick J. Geary.1 Jeho kniha popisuje utváfiení barbarsk˘ch mocensk˘ch útvarÛ v pozdní antice a raném stfiedovûku, detailnû se zab˘vá podstatou jejich skupinové identity a analyzuje základy na‰eho vnímání ranû stfiedovûk˘ch národÛ. Hledá pÛvod a sleduje v˘voj uÏívání pojmu „národ“ v pramenech i historick˘ch textech v dlouhodobé perspektivû, od Herodota aÏ do konce 20. století. Geary ve své práci konstatuje zavádûjící pouÏívání pojmu národ mezi historiky i politiky, resp. zji‰Èuje projekce moderního pojmu na stfiedovûké pomûry. Autor navazuje na anglosaské bádání o ranû stfiedovûk˘ch politick˘ch útvarech2 a jeho pramennou metodologii.3 Geary sám se stfiedovûké Evropû vûnuje jiÏ del‰í dobu4 a v otázce podstaty ranû stfiedovûké etnicity navázal na svou dfiívûj‰í práci o zakladatelsk˘ch legendách.5 Gearyho kniha vzbudila velk˘ ohlas právû v Evropû. Takfika souãasnû s vydáním v USA byla nakladatelstvím Fischer pfiipravena i nûmecká verze. Nûmecky ãtoucímu ãtenáfii byly v rámci moÏností pfiizpÛsobeny bibliografické odkazy a seznam doporuãené literatury. V roce 2004 následoval francouzsk˘ pfieklad.6 Práce vznikala v atmosféfie spolupráce s vídeÀsk˘m Institutem für Mittelalterforschung, resp. s pracovní skupinou raného stfiedovûku, která se pod vedením

1 PATRICK GEARY, The Myth of Nations. The Medieval Origins of Europe, Princeton 2002. 2 IAN WOOD, The Merovingian Kingdoms, 450-751, London 1994. 3 WALTER GOFFART, Narrators of Barbarian History: Jordanes, Gregory of Tours, Bede, and Paul the Deacon (A.D. 550-800), Princeton 1988. 4 Srov. PATRICK GEARY, Before France and Germany. The Creation and Transformation of the Merovingian World, New York-Oxford 1988. 5 PATRICK GEARY, Ethnic identity as a situational construct, Mitteilungen der Anthropologischen Gesellschaft in Wien 112/1982, s. 15-26. 6 PATRICK GEARY, Quand les nations refont l’histoire. L'invention des origines médiévales de l'Europe, Paris 2004.


rec_2_2005

23.1.2006

[ 314 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 314

1/2005

Herwiga Wolframa a Waltera Pohla vûnuje v˘zkumu národních a etnick˘ch identit v raném stfiedovûku.7 Ne náhodou byla kniha v Nûmecku zafiazena do fiady Europäische Geschichte, ve které vycházejí esejisticky pojaté texty. Gearyho text se vyznaãuje lehk˘m stylem a je opatfien umûfien˘m poznámkov˘m aparátem. V˘klad otevírá úvaha o souãasné krizi evropské identity. Autor konstatuje, Ïe problém nacionalismu není v Evropû i pfies letitou snahu zdaleka vyfie‰en, a naopak nab˘vá na v˘znamu pfiímo úmûrnû s otázkou evropské integrace. SvÛj díl na pfietrvávající síle politické konstrukce národní identity vymezující se vÛãi ostatním má zpÛsob, jak˘m b˘vají dohledávány historické kofieny národÛ. Právû na pÛvod této konstrukce v raném stfiedovûku a kontext, v jakém vznikala, se Geary ve své knize soustfieìuje. Také dne‰ní nacionalistické ideologie hledají oporu pro svou argumentaci ãasto v raném stfiedovûku, v dobû, kdy se formují politické útvary coby zárodky dne‰ních národÛ. Za nejdÛleÏitûj‰í pokládají tyto ideologie tzv. první obsazení zemû (primary acquisition, erste Landnahme) ve smyslu historicky potvrzeného nároku. Av‰ak, jak Geary poznamenává, nacionalisté chápou dûjiny staticky a zapomínají, Ïe Frankové „zrození“ Chlodvíkov˘m kfitem nejsou Frankové Karla Velikého a uÏ vÛbec ne ti, jichÏ se dovolává Le Pen; Srbové z doby po rozpadu avarského kaganátu nejsou shodní se Srby poraÏen˘mi na Kosovû poli a uÏ vÛbec ne s dne‰ními Srby (s. 193). Stejnû tak Geary kritizuje mylnou pfiedstavu, Ïe proces zdánlivého utváfiení dne‰ních národÛ byl ukonãen ve stfiedovûku. Konstatuje, Ïe v kaÏdém historikovi zab˘vajícím se ran˘mi etnick˘mi formacemi vzbuzuje zneuÏívání dûjinn˘ch argumentÛ nacionalisty a rasisty „sklíãenost a hnus“ (s. 20). Pfiedstavy dne‰ních ideologÛ nacionalismu shrnuje Geary takto: „Tato pseudohistorie vychází z pfiedpokladu, Ïe evropské národy jsou zfietelnû oddûlitelné, stabilní a objektivnû identifikovatelné sociální a kulturní jednotky, které se od sebe vzájemnû odli‰ují jednoznaãn˘mi a nemûnn˘mi znaky – jazykem, náboÏenstvím, zvyky a národním charakterem. Tyto národy mûly vzniknout buì v dávné prehistorii, nebo v prÛbûhu procesu, kter˘ úplnû a jednou provÏdy skonãil ve stfiedovûku.“8 Kofieny zmínûného postoje nachází Geary v 19. století, v silném vlivu nacionalistick˘ch, resp. „národoveck˘ch“ postojÛ na formující se moderní vûdní obory his-

7 Herwig Wolfram a Walter Pohl jsou autory a editory mnoha textÛ k tomuto tématu: HERWIG WOLFRAM, Die Goten. Von den Anfängen bis zur Mitte des 6. Jahrhunderts. Entwurf einer historischen Ethnographie, München 20014; T¯Î, Die Germanen, München 1994; WALTER POHL, Die Awaren. Ein Steppenvolk in Mitteleuropa, 567-822 n. Chr., München 1981. Problematiku tzv. stûhování národÛ v souãasné vûdecké perspektivû naposledy shrnul T¯Î, Die Völkerwanderung. Eroberung und Integration, Stuttgart-Berlin-Köln 2002. 8 P. GEARY, Europäische Völker, s. 20.


rec_2_2005

23.1.2006

VÁCLAV ŽŮREK

15:34

Stránka 315

RECENZE A REFLEXE

[ 315 ]

torie, archeologie a filologie. Právû vûdci se spolupodíleli na mylném vnímání fenoménu národa v minulosti, kam projektovali svou souãasnost. Jejich postoj má dodnes siln˘ vliv. Národy nebyly v 19. století vymy‰leny; ke vznikajícím, ale i tradiãním moderním evropsk˘m národÛm byly pouze „nacházeny“ a pfiifiazovány ranû stfiedovûké kofieny. Identita rodícího se národa byla ãasto vystavûna na identifikaci s národem znám˘m z pramenÛ pozdní antiky a raného stfiedovûku. Vûdci, pfiedev‰ím historikové, tento pfiístup legitimovali a podporovali. Podobnou úlohu plnili archeologové, ktefií strukturovali archeologické nálezy podle kulturních znakÛ domnûle jasnû urãujících tehdej‰í spoleãenské a etnické jednotky, ãímÏ sekundárnû vytváfieli pfiedstavu národnostní, resp. etnické identity. Navíc v‰echny tyto poznatky se historikové pokou‰eli geograficky lokalizovat, tedy urãit ranû stfiedovûk˘m národÛm pfiesnû ohraniãená území. Takto strukturované v˘sledky bádání se staly politick˘mi argumenty, jimiÏ zÛstávají dodnes. Pojetí historikÛ 19. století paradoxnû vycházelo z pramenÛ samotn˘ch, pfiedev‰ím z dûl antick˘ch historikÛ a z biblické tradice. Obûma je vlastní binární opozice my a oni. JiÏ u Herodota jsou skupiny barbarÛ oznaãovány jako národy (ethne), které se dûlí na kmeny (gene). ¤ím‰tí autofii fiecké pojetí pfiejali a národy (gentes) pojímali jako spoleãenství, která jsou definovaná geograficky a biologicky, spoleãn˘m pÛvodem, zvyky a jazykem. Gentes nepodléhají historické zmûnû a jejich vlastnosti zÛstávají konstantní. Takto stojí v protikladu k ¤ímanÛm, ktefií sami sebe vnímali jako populus-lid, definovan˘ na základû zákonÛ a loajality, sloÏen˘ z jednotlivcÛ pocházejících z rÛzn˘ch gentes. ¤ímsk˘ lid v pojetí fiímsk˘ch historikÛ podléhá historické zmûnû. RovnûÏ biblicko-Ïidovská tradice vnímala vlastní skupinu-národ jako zvlá‰tní spoleãenství „vyvolen˘ch“. B˘t jejím pfiíslu‰níkem nebylo jen otázkou pÛvodu, ale pfiedev‰ím vûdomého rozhodnutí sdílet urãená pravidla a vûdomû se ke skupinû hlásit. Antickou a biblickou tradici dále rozvíjeli vzdûlanci raného stfiedovûku, ktefií jejím prizmatem vnímali vlastní svût, a na stejn˘ch základech stojí i moderní (vûdecká) pojetí ranû stfiedovûk˘ch národÛ. Tito na‰i zpravodajové o ranû stfiedovûké Evropû jsou kfiesÈané, ktefií vyrostli a byli vzdûláni právû v kulturním ovzdu‰í spojujícím antickou vzdûlanost s biblicko-Ïidovskou tradicí. V duchu osvojeného svûtonázoru, resp. tradiãních kategorií, pak pochopitelnû popisovali i skuteãnosti, které znali osobnû. Jordanes, ¤ehofi Toursk˘, Beda Ctihodn˘, Pavel Diákon, Fredegar, Konstantin Porfyrogenetos, Prokopius a dal‰í – ti v‰ichni nám spoleãenství „barbarÛ“ pfiicházejících do „civilizovaného svûta“ pfiedstavují v duchu svého vidûní svûta jako jasnû definované národy ãi kmeny s charakteristick˘mi a nezamûniteln˘mi vlastnostmi. Tuto pfiedstavu jsme pfiejali i my, dodnes v jejím duchu interpretujeme vznik a v˘voj evropsk˘ch národÛ a ve vyprávûní pozdnû antick˘ch a ranû stfiedovûk˘ch autorÛ hledáme nejstar‰í zmínky o na‰ich dne‰ních


rec_2_2005

23.1.2006

[ 316 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 316

1/2005

národech. Pfiijali jsme pfiedstavu národa jako biologické danosti jasnû definované zvyky, kulturou a etnick˘m pÛvodem. Tato skuteãnost se ostatnû v˘stiÏnû odráÏí v dodnes pouÏívaném pojmu „stûhování národÛ“.9 Geary pfiipomíná, Ïe právû tyto barbarské národy byly stejnû jako ¤ímané úãelovû a vûdomû sestavená spoleãenství, která si teprve postupem ãasu z podnûtu vládnoucí vrstvy vytváfiela skupinovou identitu. Podle Gearyho jde o modelov˘ proces, kdy jsou úãelovû vytvofien˘m politick˘m uskupením ãasto pfiisuzovány spoleãné vlastnosti a jména jiÏ dfiíve znám˘ch celkÛ. KaÏdá nová vlna „barbarÛ“ pfiedstavovala dal‰í uskupení vnímané jako biologicky dané a definované pfiedev‰ím pÛvodem, které teprve vstupem do fiímského, resp. kfiesÈanského svûta získávalo právo na dûjiny. Postupnû bûhem nûkolika generací se uskupení Ïijící napfiíklad jako federáti, ob˘vající nárazníkové oblasti ¤ímské fií‰e, stávalo souãástí fií‰e. Stejn˘ proces kulturní uzurpace na stranû jedné a asimilace na stranû druhé lze vysledovat ve v‰ech pfiípadech pfiíchodÛ nov˘ch „barbarÛ“ na území pod správou, resp. pod vlivem ¤ímské fií‰e. Zásadní úlohu v procesu vzniku „barbarsk˘ch“ politick˘ch celkÛ hrál kontakt s fií‰í, protoÏe právû jí distribuované symbolické a normativní komplexy posilovaly postavení vojensk˘ch vÛdcÛ, ktefií postupnû upevÀovali své pozice a stávali se panovníky. Jakmile se podafiilo království zaloÏit, pokou‰el se král kulturnû disparátní armádu, která byla hlavní sloÏkou obyvatel nového útvaru, sjednotit v homogenní lid – dát mu jednotné zákony a pocit spoleãné identity. Skupina, jeÏ b˘vá vzdûlan˘mi autory popisována jako sociální a kulturní jednotka, vznikala úãelovû, napfiíklad v dÛsledku vojenského konfliktu, pod vedením schopného jedince. I uvnitfi takov˘ch nesourod˘ch spoleãenství byla k vybudování spoleãné identity pouÏívána tradice slavn˘ch pfiedkÛ a s nimi spojen˘ch slavn˘ch vítûzství, která mohla skupinû pomoci pfieÏít. Nezbytnou podmínkou této tradice byla pfiedstava o spoleãném pÛvodu. Této skuteãnosti si v‰ímali i souãasní pozorovatelé, v jejichÏ oãích ov‰em potvrzovala pfiedstavu spoleãn˘m pÛvodem definované etnické jednotky. Geary míní, Ïe v tomto procesu b˘vá podceÀována role fiízené identifikace s v˘luãnû politick˘mi útvary jako prostfiedku budujícího a posilujícího spoleãnou identitu. Tato identita byla odvozena od vládnoucí rodiny, resp. její pfiekroucené nebo fiktivní historie, coby nositele „jádra tradice“.10 V pfiípadû celkÛ, které vydrÏely déle neÏ nûkolik generací, se ãasto v rámci posílení identity prosazovalo i spoleãné náboÏenství. Tento proces Geary dokumentuje na pfiíkladû relativnû ustále-

9 U nás naposledy JARMILA BEDNA¤ÍKOVÁ, Stûhování národÛ, Praha 2003; EDUARD DROBERJAR, Vûk barbarÛ. âeské zemû a stûhování národÛ z pohledu archeologie, Praha-Litomy‰l 2005. 10 Pojem „Traditionskern“ zavedl ve svém prÛkopnickém díle REINHARD WENSKUS, Stammesbildung und Verfassung. Das Werden der frühmittelalterlichen gentes, Köln 1961.


rec_2_2005

23.1.2006

VÁCLAV ŽŮREK

15:34

Stránka 317

RECENZE A REFLEXE

[ 317 ]

n˘ch spoleãenství VizigótÛ ve ·panûlsku v 7. století, LangobardÛ v Itálii v 8. století ãi Francké fií‰e za MerovejcÛ – ustálen˘ch v tom smyslu, Ïe se mezi obyvateli prosadila spoleãná identita spojená v tûchto pfiípadech s pfiijetím kfiesÈanství, coÏ platí i pro pÛvodní vyznavaãe ariánského kfiesÈanství. Takto definovaná skupinová identita byla ãasto souãasn˘mi pozorovateli a pod jejich vlivem i historiky povaÏována za etnickou jednotu. V závûru své práce vede Geary paralelu mezi v˘vojem evropsk˘ch národÛ v raném stfiedovûku a „národy“ novovûk˘ch koloniálních fií‰í. Podle jeho názoru je v Evropû pfiedstava národa uloÏena tak hluboko v obecném povûdomí, Ïe ji jiÏ nevnímáme jako historick˘ fenomén, n˘brÏ jako psychologicko-antropologickou souãást nás sam˘ch (s. 177). Historie vzniku národa jihoafrick˘ch ZuluÛ byla poprvé zaznamenávána evropsk˘mi kfiesÈansk˘mi misionáfii. Podobnû jako ve stfiedovûké Evropû byly tedy tyto záznamy ovlivnûny kfiesÈansko-antick˘m pojetím gens a jako takové „národ“ ZuluÛ umûle vytvofiily. Nicménû zatímco tradované dûjiny migrace a vzniku národa ZuluÛ jsou pro evropského ãtenáfie jasn˘m konstruktem, tent˘Ï povaÏuje pfiíbûh vzniku svého souãasného národa v raném stfiedovûku za „reáln˘“. Gearyho kniha pfiesvûdãuje logick˘m vedením dÛkazÛ, precizní formulací argumentÛ a pfiíkladnou názorností v˘kladu. Autor se neutápí ve v‰eobecn˘ch rozpravách, sloÏitû strukturovan˘ a uÏ ve své podstatû chaotick˘ pramenn˘ materiál má plnû pod kontrolou, a suverénnû a stfiídmû formuluje své my‰lenky. Otevfienû pfiiznává aktuální pfiesah svého tématu, kdyÏ svÛj v˘klad zaãíná souãasn˘mi pfiíklady zneuÏívání historie v politice. Vyvrací m˘tus o etnické podstatû národa, odmítá jej jako vûãnou kategorii. Analyzuje zpÛsob vytváfiení identity ¤ímanÛ i skupin „barbarÛ“ a soustfieìuje se zejména na podstatu identity, která pomáhá skupinám, naz˘van˘m národy, pfieÏít. Dále vûnuje pozornost zpÛsobu, jak˘m b˘vají tyto celky prezentovány zástupci vládnoucí kultury, jejichÏ písemné líãení se nám dochovalo a dodnes nás silnû ovlivÀuje. Pfiesvûdãivû dokazuje, Ïe pfiedstava definitivního vzniku národních celkÛ v raném stfiedovûku, které by pak pfieÏily do dne‰ních dnÛ, je m˘tus. Tento „m˘tus národÛ“ je v‰ak v na‰ich pfiedstavách o vlastní minulosti a identitû hluboce zakofienûn jiÏ od 19. století. Pokud se chceme pojmem národ zab˘vat, pak se musíme od vlivu tohoto m˘tu vûdomû oprostit. Je tfieba si pfiedev‰ím uvûdomit, Ïe samotná kategorie etnicity je my‰lenkov˘m konstruktem, kter˘ je neustále ve v˘voji. Kniha Patricka Gearyho je nejen inspirativním pfiíspûvkem k bádání o raném stfiedovûku a jasn˘m odmítnutím uÏívání a zneuÏívání historick˘ch argumentÛ v souãasn˘ch debatách o národû, n˘brÏ také peãlivou reflexí bûÏné medievistické terminologie. VÏdy jde o zpûtnou projekci na‰ich my‰lenkov˘ch kategorií do minulosti, coÏ vede pouze k nepochopení minul˘ch dûjÛ a v pfiípadû „národa“ k nebezpeãí jejich zneuÏití k nacionalistické propagandû.


rec_2_2005

23.1.2006

[ 318 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 318

1/2005

Gearyho kniha je zásluÏná, neboÈ kritizuje chybn˘ pfiístup a upozorÀuje na mnohá úskalí pfii pouÏívání zdánlivû odborn˘ch pojmÛ. Není v‰ak jasné, do jaké míry lze na jeho závûrech vystavût kvalitnûj‰í teoreticko-metodologick˘ konstrukt, bez nûhoÏ historiografie tak jako tak nemÛÏe existovat. Jednou z moÏností je vrátit se k pramenÛm. Tuto cestu zvolil v kontextu ãeského bádání napfiíklad Du‰an Tfie‰tík, kter˘ odmítá pro ran˘ stfiedovûk pouÏívat pojem „národ“, neboÈ je podle jeho názoru zavádûjící. Místo nûj dÛslednû pouÏívá pramennû doloÏen˘ pojem gens. Tfie‰tík zdÛrazÀuje, Ïe nepí‰e pfiíbûh souãasného národa v raném stfiedovûku, n˘brÏ pfiíbûh v‰ech gentes ve stfiedoevropském prostoru v 9. století.11 Podobnû také skupina historikÛ kolem zmiÀované „vídeÀské ‰koly“ historické etnografie usiluje o nové proãítání pramenÛ. V˘stupem jejich práce jsou jednak monografie sledující jednotlivé etnogeneze a jednak anal˘zy problémov˘ch okruhÛ s dÛrazem na proces integrace „barbarÛ“ do struktur ¤ímské fií‰e. Teoretick˘ koncept nabízen˘ touto skupinou autorÛ kolem Herwiga Wolframa a Waltera Pohla se v‰ak v poslední dobû ponûkud rozmûlÀuje v textové nadprodukci. Po pfieãtení knihy zÛstává zfiejm˘m, Ïe v pfiíbûzích geneze jednotliv˘ch etnik Evropy zb˘vá je‰tû mnoho nezodpovûzen˘ch, ba mnohdy ani nepoloÏen˘ch otázek. Uvûdomit si pÛvodní tendenci pramenÛ, rozpoznat dûdictví historiografie 19. století, vyrovnat se s emocionálnû zatíÏen˘m pojmem národ a pfiitom úspû‰nû ãelit znejistûní vlastní identity, to v‰e musí b˘t podmínkou vûdeckého pfiístupu k pramenÛm, nikoli v‰ak cílem na‰eho snaÏení. Václav ÎÛrek

11 DU·AN T¤E·TÍK, Vznik Velké Moravy. Moravané, âechové a stfiední Evropa v letech 791-871, Praha 2001, s. 5-9.


rec_2_2005

23.1.2006

15:34

Stránka 319

VERONIKA STŘEDOVÁ

RECENZE A REFLEXE

[ 319 ]

Marc Bloch, Králové divotvůrci. Studie o nadpřirozenosti přisuzované královské moci, zejména ve Francii a Anglii, Praha 2004, Argo, 534 s., ISBN 80-7203-626-2 Recenzovat Blochovu knihu Králové divotvÛrci znamená zamyslet se nejen nad jejími kvalitami, jeÏ nepochybnû prokázal ãas, ale i zauvaÏovat nad dÛvody jejího vydání v ãeském pfiekladu. Nabízí se otázka proã vydávat starého mistra, jehoÏ práce byla v dílãích momentech pfiekonána, nebo dokonce korigována? A vzápûtí se objevují otázky dal‰í: zapÛsobila zde potfieba zpfiístupnit ãesk˘m ãtenáfiÛm více neÏ jen legendární Obranu historie,1 jejíÏ vydání z roku 1967 je uÏ patfiiãnû ohmatáno a navíc se stalo záleÏitostí vzácnou, kterou si v soukromé knihovnû kaÏd˘ bedlivû hlídá a v knihovnách vefiejn˘ch se na ni ãasto ãeká fiadu t˘dnÛ i mûsícÛ? Nebo tu svoji roli sehrála pfiedstava, Ïe o Blochovû mistrovství, o nûmÏ bylo u nás v posledních letech mnohé napsáno, je tfieba podat pádn˘ dÛkaz vydáním moÏná nejzajímavûj‰ího z dûl, které kdy napsal? Bloch na sv˘ch Králech divotvÛrcích pracoval deset let a jejich vydání v roce 1924 se uskuteãnilo dostateãnû dlouho pfied zaloÏením revue Les Annales d’histoire économique et sociale (1929), aby mohlo b˘t povaÏováno za momentální v˘stfielek nebo narychlo spáchan˘ opus, kter˘ by zapadal do pfiedstav reformátorÛ l’histoire événementielle, jak˘mi se Bloch a Febvre bûhem 20. let stali. Bloch si svou práci pfiedstavoval jako „v ‰irokém a pravém slova smyslu pfiíspûvek k politick˘m dûjinám Evropy“ (s. 29), neboÈ víra v onen královsk˘ zázrak, jímÏ byla schopnost panovníkÛ Anglie a Francie léãit prostfiednictvím dotekÛ krtici, obávanou koÏní nemoc, nebyla vlastnû niãím jin˘m neÏ projevem zvlá‰tního pojetí nejvy‰‰í politické moci. Bloch se tak ve svém díle zab˘vá specifick˘mi pfiedstavami o království a královské moci, jimiÏ se vyznaãovala anglická a francouzská spoleãnost v dobû od stfiedovûku do konce 18. století. Spoleãensk˘ jev, jenÏ nevymizel s pfiíchodem novovûku, pfiinutil Blocha rezignovat na konvenãní historickou epochu, totiÏ stfiedovûk, a délku sledovaného období pfiizpÛsobit zkoumanému problému, ãímÏ se pfied ním rázem otevfiela nezvykle dlouhá ãasová perspektiva, která mu umoÏnila zab˘vat se královsk˘m zázrakem a rituály s ním spojen˘mi v neobyãejnû ‰irok˘ch souvislostech. Mohl tak dospût k závûru, Ïe spoleãenská víra v rituální léãbu doteky králÛ nebyla v Ïádném

1 MARC BLOCH, Obrana historie aneb historik a jeho fiemeslo, Praha 1967.


rec_2_2005

23.1.2006

[ 320 ]

15:34

Stránka 320

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

pfiípadû záleÏitostí stfiedovûkou, která by bûhem novovûku jen doznívala, ale Ïe v 17. a 18. století zejména ve Francii prodûlávala svou renesanci. Pfiekvapivé bylo rovnûÏ jeho vymezení regionu. Bloch uvaÏuje o my‰lence zázraãné a posvátné královské moci jako o fenoménu typickém pro celou západní Evropu, jenÏ byl nejroz‰ífienûj‰í právû ve Francii a v Anglii, kde se tak dafiilo pfiedstavû krále léãitele. Opou‰tí proto tradiãní geografické a politické vymezení hranic, a prostor, kde docházelo k tûmto projevÛm, vnímá jako celek. Sám k tomu podot˘ká: „Je sv˘m zpÛsobem ‰Èastnou nutností (tedy je-li tomu tak, jak sám vûfiím) Ïe nám v˘voj civilizací, jichÏ jsme sami dûdici, nebude v hrub˘ch rysech jasn˘ dfiíve, neÏ jej budeme schopni vnímat ‰ífieji neÏ v pfiíli‰ úzkém rámci národních tradic.“ (s. 29). Aãkoli Bloch zam˘‰lel a prezentoval svou práci pouze jako pfiíspûvek k politick˘m dûjinám Evropy, stal se tvÛrcem textu v mnoha ohledech pfievratného a dost moÏná ne vÏdy právû doceÀovaného. Autorem vymezen˘ badatelsk˘ úkol nemohl b˘t naplnûn jen s vyuÏitím metodologick˘ch postupÛ obvykl˘ch v dosavadní historické vûdû a on sám si plnû uvûdomoval nezbytnost interdisciplinárního pfiístupu; pfiinejmen‰ím musel vzít v úvahu mnohé poznatky psychologie a sociologie. V úvodu dokonce uvaÏuje o tom, zda by kniha nemûla mít jin˘ název: „Dûjiny jednoho zázraku, neboÈ léãení krtice ãi epilepsie královskou rukou bylo zázrakem, a to zázrakem skuteãnû mimofiádn˘m, jenÏ se nepochybnû musí poãítat mezi ty nejproslavenûj‰í a kaÏdopádnû nejtrvalej‰í, jaké v dûjinách najdeme. Je potvrzen nesãetn˘mi svûdky a jeho lesk vyhasl aÏ po sedmi staletích nepfietrÏité popularity a témûfi bezoblaãné slávy. Mohly by snad b˘t kriticky pojaté dûjiny takového nadpfiirozeného jevu lhostejné vÛãi psychologii náboÏenství ãi lépe fieãeno vÛãi souãasné znalosti lidského my‰lení vÛbec?“ (s. 29) A tak mÛÏeme jeho Krále divotvÛrce povaÏovat pfiedev‰ím za pfiíspûvek k psychologii náboÏenství. Studiem ohromujícího mnoÏství pramenÛ, které jistû neunikne ãtenáfiovû pozornosti, totiÏ dospûl k závûru, Ïe spoleãnost podléhala jistému kolektivnímu omylu a lidé se opakovanû dostavovali k léãebn˘m rituálÛm, aniÏ by pfiedcházející léãba nûjak v˘raznû úãinkovala. Jejich víra nebyla touto skuteãností nijak zasaÏena, neboÈ jejím skuteãn˘m pramenem i nadále zÛstávalo pfiedev‰ím oãekávání zázraku (s. 402-403). Blochovo dílo není tedy pouze dûjinami jednoho zázraku, ale pfiedev‰ím dûjinami víry v tento zázrak, jak napsal Jacques Le Goff v doslovu: „Obû témata se více ménû prolínají. Bloch dokázal, Ïe zázrak existuje od okamÏiku, kdy v nûj lze vûfiit (nejde u nûho o determinismus, ale o racionální souvztaÏnost mezi jednotliv˘mi historick˘mi jevy, av‰ak bez hegeliánského ztotoÏnûní racionálního s reáln˘m), a potom, jakmile uÏ v nûj vûfiit nelze, postupnû upadá a zaniká.“2

2 JACQUES LE GOFF, Doslov, in: Marc Bloch, Králové divotvÛrci, Praha 2004, s. 493.


rec_2_2005

23.1.2006

15:34

Stránka 321

VERONIKA STŘEDOVÁ

RECENZE A REFLEXE

[ 321 ]

Psychologie náboÏenství ale není jedinou oblastí, které by se Blochovo dílo dotklo. Rezonují v nûm obory, jeÏ se právû utváfiely, ale i ty, které na své ustavení teprve ãekaly: kolektivní psychologie, folklor, srovnávací lidové léãitelství, srovnávací etnografie a také biologie, neboÈ Králové divotvÛrci jsou rovnûÏ pozoruhodn˘m vhledem do dûjin tûla. V jeho pojetí si v‰ímají tûl vzbuzujících specifické reakce spoleãnosti, provokujících jisté chování a oãekávání. Jsou to tûla králÛ, bytostí nadan˘ch nadpfiirozen˘mi léãitelsk˘mi schopnostmi, i lidí trpících, nemocn˘ch a fyzicky deformovan˘ch. Ostatnû ne nadarmo Bloch zvolené téma konzultoval se sv˘m bratrem lékafiem a dfiíve, neÏ se fenoménem víry v královsk˘ zázrak a v‰emi jeho projevy zaãal zab˘vat, se ve své knize pokusil definovat podstatu choroby, nebo spí‰e souboru chorob v‰eobecnû naz˘van˘ch jako krtice, která byla tímto zpÛsobem léãena (s. 37). Vedle závûrÛ nûkdej‰ího lékafiství, které se dochovaly v pramenech, mohl pak uvádût pfiesné diagnózy zaloÏené na poznatcích soudobé medicíny. V neposlední fiadû se Blochova práce stala vskutku zakladatelsk˘m poãinem z dûjin mentalit. Aãkoli Bloch sám tohoto pojmu uÏíval spí‰e v˘jimeãnû, Králové divotvÛrci se vyznaãují mnoh˘mi z aspektÛ toho, co dnes pod pojmem dûjiny mentalit chápeme. Víra v královsk˘ zázrak nab˘vá v Blochovû pojetí pfiedstavy „urãitého pojetí svrchované politické moci. Podat jeho v˘klad z tohoto úhlu pohledu znamená znovu jej zafiadit mezi v‰echny pfiedstavy a povûry, jejichÏ nejcharakteristiãtûj‰í projev pfiedstavuje.“ (s. 53) Zkouman˘ jev se tak stává souãástí celého systému mentálních skuteãností, kter˘ má kolektivní povahu, Bloch dokonce hovofií o kolektivním omylu (s. 403). Nikoli náhodou se v knize setkáváme s pojmy obecné tendence kolektivního my‰lení, kolektivní ideje, kolektivní cíle, pfiíznaãn˘mi právû pro dûjiny mentalit. Vírou v královsk˘ zázrak byla zasaÏena naprostá vût‰ina francouzské a anglické spoleãnosti. Jako prokazatelnû prvního krále Francie, kter˘ byl takovou schopností nadán, uvádí Marc Bloch Filipa I. (1060-1108), jenÏ léãil doteky sv˘ch rukou; v Anglii jím byl údajnû Jindfiich II. († 1189). Na tomto místû je ale tfieba zmínit korekci, uvedenou v doslovu Jacquesem Le Goffem, kter˘ s vyuÏitím pozdûj‰ích v˘zkumÛ pfiipomíná, Ïe zmínûn˘ rituál se ve Francii a v Anglii stal bûÏnou praxí aÏ bûhem 13. století. BlochÛv názor byl zpÛsoben zohlednûním star‰í literární tradice a Le Goff dodává: „To podstatné z dÛkazÛ Marca Blocha ale zÛstalo nedotãeno. Dva kfiesÈan‰tí králové stfiedovûku se – díky spoleãnému rituálu a dvûma rÛzn˘m vûrám – stali svûtci, zázraãn˘mi léãiteli. Jde o kfiesÈanskou variantu posvátné královské moci. BÛh si pro konání zázrakÛ sv˘m jménem volí vedle svûtcÛ i krále dvou národÛ. Církev je nucena na tuto novou formu královské moci pfiistoupit, ale zároveÀ ji musí udrÏet pod kontrolou. KrálÛm prostû jen trvalo déle, neÏ si Marc Bloch myslel, neÏ tuto moc získali.“3 Blochem stanoven˘ ãas, kdy tato

3 J. LE GOFF, Doslov, s. 496-497.


rec_2_2005

23.1.2006

[ 322 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 322

1/2005

tradice konãí, zÛstává nezpochybnûn. V Anglii se jím stal nástup Hanoverské dynastie a ve Francii jej smetla revoluce a likvidace monarchie, aãkoli se zde roku 1825 setkáváme s jist˘m pokusem o oÏivení tradice v souvislosti s pomazáním Karla X., kter˘ k tomuto zpÛsobu léãení pfiistoupil v západoevropské spoleãnosti jako poslední (s. 377). Aãkoli francouz‰tí a angliãtí králové nikdy nikoho neuzdravili, jak Bloch ve svém díle prokázal, nelze je povaÏovat za podvodníky. Víra v jejich zázraãné schopnosti byla celospoleãenskou záleÏitostí a vyvûrala ze dvou zdrojÛ. Za první lze povaÏovat samotnou podstatu choroby. Krticí se od stfiedovûku myslel cel˘ soubor onemocnûní, které ãasto ustupovaly samy od sebe, pfiinejmen‰ím alespoÀ ãásteãnû. Nemocn˘ obvykle podstoupil zázraãn˘ rituál a teprve s del‰ím ãasov˘m odstupem od jeho absolvování se uzdravil. Vûfiilo se tedy, Ïe zázrak se dostavil se zpoÏdûním. Vedle této pfiíãiny fyziologické zde pak sehrávalo roli ono obecné oãekávání zázraku: „pacienti by se nepochybnû zázraku nedovolávali, kdyby si uÏ dfiíve nezvykli od králÛ zázrak oãekávat. A není snad tfieba pfiipomínat, Ïe k takovému oãekávání je ponoukalo témûfi v‰echno. Byli hluboce ovlivnûni my‰lenkou svaté královské moci, která byla dûdictvím takfika primitivních vûkÛ. Tu pak je‰tû posílil rituál pomazání a cel˘ okruh monarchistick˘ch legend, a nadto jí obratnû vyuÏilo pár chytr˘ch politikÛ, tím ‰ikovnûji, Ïe vût‰inou sami sdíleli obecnû roz‰ífiené pfiedsudky. Bez zázraku totiÏ nebylo svûtce a bez nadpfiirozené moci nebylo svat˘ch osob ani vûcí.“ (s. 402-403). Nûktefií postiÏení pfiicházeli opakovanû, coÏ dokazuje, Ïe si neúãinnost rituálu plnû uvûdomovali, pfiesto v‰ak jejich víra v nûj byla neoblomná. Projevoval se zde tedy urãit˘ permanentní základ uloÏen˘ hluboko v lidské povaze i spoleãnosti, o nûmÏ se Bloch zmínil mnohem pozdûji v Obranû historie.4 Vírou v královsk˘ zázrak byly zasaÏeny hlubinné vrstvy kolektivního my‰lení, a proto se projevoval tak trvale v chování spoleãnosti, neboÈ „jakousi ‰Èastnou shodou okolností (…) to, co je v historii nejhlub‰ího, je patrnû i její nejjistûj‰í sloÏkou“, napsal Bloch s odstupem mnoha let.5 Navzdory tomu, Ïe Bloch uvedl ve svém díle rovnûÏ pochybnosti o léãitelsk˘ch schopnostech králÛ, s nimiÏ se setkával v prÛbûhu celého zkoumaného období, pÛsobí jeho závûry dojmem aÏ pfiíli‰ jednoznaãného konsenzu, „snad proto, Ïe se nezab˘vá systematicky lidmi, ktefií v rituál vûfiili (respektive pfiíleÏitostnû nevûfiili), nebo skupinami, v jejichÏ zájmu bylo, aby v léãbu královsk˘m dotekem vûfiily

4 M. BLOCH, Obrana historie, aneb historik a jeho fiemeslo, s. 44: „Pouãili jsme se, Ïe i ãlovûk se v mnohém zmûnil: na duchu a nepochybnû i v nejjemnûj‰ích mechanismech tûla. Jak by tomu mohlo b˘t jinak? V jeho mentálním ovzdu‰í do‰lo k hlubok˘m zmûnám; v jeho péãi o zdraví, jeho v˘Ïivû rovnûÏ. V lidské povaze i v lidské spoleãnosti v‰ak pfiesto musí existovat urãit˘ permanentní základ. Bez nûho by ani názvy ãlovûk a spoleãnost nic neznamenaly.“ 5 M. BLOCH, Obrana historie, aneb historik a jeho fiemeslo, s. 92.


rec_2_2005

23.1.2006

VERONIKA STŘEDOVÁ

15:34

Stránka 323

RECENZE A REFLEXE

[ 323 ]

ostatní skupiny. Nepfiistupuje k tomuto jevu z hlediska ideologie. Pojem ideologie byl nepochybnû v Blochovû dobû uÏíván spí‰e zjednodu‰en˘m, redukcionistick˘m zpÛsobem. Dnes to v‰ak jiÏ neplatí, a je tudíÏ obtíÏné si pfiedstavit historika spjatého s Annales, napfiíklad Georges Dubyho, Ïe by dnes interpretoval léãbu královsk˘m dotekem bez uÏití tohoto pojmu.“6 V kaÏdém pfiípadû lze ale jeho práci povaÏovat rovnûÏ za esej z historické sociologie nebo historické antropologie, ponûvadÏ reflektuje záleÏitosti systémÛ víry a sociologie vûdûní. Absenci pojmu mentality si lze vysvûtlit rovnûÏ jistou pojmovou nevyhranûností, s níÏ se v Blochovû díle setkáváme. Ve své dobû se jednalo pfiece jen o projekt znaãnû novátorsk˘. Zkoumané jevy oznaãuje Bloch zpravidla jako obecnû sdílené nebo kolektivní. Rozumí jimi my‰lenkové návyky, spojené více s my‰lením lidov˘m neÏ uãen˘m. Dále uÏívá pojmÛ kolektivní nebo obecnû sdílené ideje, intelektuální a emociální reprezentace, pfiedstavy a pfiedstavivost. Pojem mentalita nahrazuje spojením kolektivní vûdomí. Zcela mimofiádné postavení má v jeho díle oznaãení kolektivní omyl. Je to pojem originální, Blochem zámûrnû vytvofien˘ k postiÏení zkoumaného jevu. Nevyh˘bá se v‰ak ani tradiãním pojmÛm, z nichÏ nejãastûj‰í je povûra, a to i v mnoh˘ch spojeních, povûreãné praktiky, lidová povûra apod.7 Blochem uÏívan˘ch pojmÛ kolektivní reprezentace a sociální fakta si pak ve své práci Francouzská revoluce v dûjepisectví v‰ímá Peter Burke a uvádí je do souvislosti s ovlivnûním Durkheimovou sociologií.8 Jakkoli se Bloch ve svém díle zamûfiil na záleÏitosti víry, kolektivního my‰lení a kolektivního omylu, svému pÛvodnímu zámûru se nezpronevûfiil. Králové divotvÛrci jsou vskutku „‰iroce a v pravém slova smyslu koncipovan˘m pfiíspûvkem k politick˘m dûjinám Evropy“. Nab˘vají podoby komparativních dûjin Anglie a Francie a komparativních dûjin jejich spoleãností.9 Politické události nejsou v jeho díle jen okrajovou záleÏitostí. V Blochovû zaujetí pro v˘voj královského zázraku se na‰el prostor i pro sledování politick˘ch pomûrÛ a jejich promûn, kter˘mi byl zkouman˘ fenomén doprovázen. Sleduje aktivity králÛ i církve, vnitfiní politiku Anglie a Francie, stejnû tak jako vzájemné politické soupefiení a pÛsobení králÛ divotvÛrcÛ. V královském zázraku spatfioval jeden z prostfiedkÛ, jímÏ panovníci dosáhli svého mocenského postavení, byl oporou jejich moci a dÛkazem její svrchovanosti.

6 PETER BURKE, Francouzská revoluce v dûjepisectví, Praha 2004, s. 20-21. 7 J. LE GOFF, Doslov, s. 505-507. 8 P. BURKE, Francouzská revoluce v dûjepisectví, s. 20. 9 Bloch byl velk˘m zastáncem komparativní metody, „pfiiãemÏ odli‰uje studium podobností mezi jednotliv˘mi spoleãnostmi a od studia odli‰ností, jakoÏ i studium spoleãností sousedících v prostoru a ãase od studia spoleãností vzdálen˘ch; nicménû doporuãuje historikÛm uplatÀovat oba tyto pfiístupy“ – srov. P. BURKE, Francouzská revoluce v dûjepisectví, s. 21.


rec_2_2005

23.1.2006

[ 324 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 324

1/2005

Ve své knize dokázal Bloch spojit tradice poctivé fiemeslné práce s historick˘mi prameny a fakty s moderním pfiístupem k historické skuteãnosti. Jeho dílo vychází z takfika vyãerpávající heuristiky a zakládá se na peãlivé práci s prameny, celkov˘m pojetím v‰ak anticipuje velké zmûny, k nimÏ do‰lo v historické vûdû 20. a 30. let 20. století. Volba tématu, jeho ãasové i prostorové vymezení a interdisciplinární pfiístup ke zkoumané problematice staly se v dobû vzniku díla v˘razem zcela moderního a osobitého pojetí historického v˘voje. Po mém soudu v‰ak Ïádná z tûchto kvalit nezastarala. AÈ uÏ k Blochov˘m KrálÛm divotvÛrcÛm pfiistoupíme jako ke studii z dûjin my‰lení, psychologie víry ãi náboÏenství, srovnávací historie, dûjin mentalit, historické sociologie nebo historické antropologie, vÏdy se pfied námi objeví text pfiekvapující svou dÛkladností. BlochÛv v˘klad fenoménu královsk˘ zázrak, tedy víry v zázraãné schopnosti francouzsk˘ch a anglick˘ch monarchÛ, poãínaje pfiíãinami jeho vzniku, pfies jeho rozvoj a promûny bûhem osmi staletí, aÏ k definitivnímu zániku tohoto – fieãeno slovy autora – kolektivního omylu v prvních desetiletích 19. století, je kontinuální a vyniká systematiãností. ZároveÀ pÛsobí dynamicky a lze jej ãíst rovnûÏ jako strhující pfiíbûh. A tak se vedle Blochem uvaÏovaného názvu Dûjiny jednoho zázraku nabízí je‰tû dal‰í: Pfiíbûh jednoho zázraku, neboÈ jeho kniha má své hrdiny a zápletky, jeÏ dokáÏou ãtenáfie neustále pfiekvapovat. Patfií nepochybnû k tûm, které nezestárly, a navzdory postupujícímu ãasu i nov˘m závûrÛm historické vûdy má stále co sdûlit. Nikdy neztratí své kvality a jednou provÏdy zÛstane jedním z nejlep‰ích dûl evropské moderní historiografie. A tím se dostávám k odpovûdi na své úvodní otázky. Vydání Blochovy práce Králové divotvÛrci bylo nanejv˘‰ potfiebné a Ïádoucí, protoÏe se jedná o knihu v˘jimeãn˘ch kvalit, která by mûla b˘t ãtena v‰emi, jimÏ historie a historické vûdy nejsou lhostejné. Veronika Stfiedová


rec_2_2005

23.1.2006

15:34

Stránka 325

TEREZA DIEWOKOVÁ

RECENZE A REFLEXE

[ 325 ]

Roger Chartier, Inscrire et effacer. Culture ` écrite et littérature (XIe-XVIIIe siecle), Paris 2005, Gallimard, 210 s., ISBN 20-2081-580-X

Ve své nové knize se Roger Chartier zab˘vá vztahy, které existují mezi estetickou a umûleckou povahou textu a jeho materialitou. Pramenn˘m základem se mu stala pouze v˘znamná literární díla autorÛ, jak˘mi byli napfi. Baudri de Bourgueil, Cervantes, Ben Jonson, Cyrano de Bergerac, Goldoni a Diderot. AÈ uÏ bylo jejich cílem pobavit ãtenáfie nebo jim nabídnout podnût k úvaze a zamy‰lení, v‰ichni tito autofii vloÏili do sv˘ch textÛ zmínky o pfiedmûtech, které tvofiily nedílnou souãást materiálního procesu vzniku díla v dobû jejich Ïivota. V‰echny tyto pasáÏe dnes historikÛm umoÏÀují lépe porozumût sloÏit˘m sociálním, kulturním a ekonomick˘m vztahÛm, jeÏ obklopovaly a obklopují svût literatury a knih. Chartierova kniha pokraãuje v bádání, které si jiÏ v 70. letech 20. století vytyãili sociologové textu, historici knihy, nebo také historici sociokulturních praktik v literatufie. Jejich cílem je upozornit na to, Ïe literatura je nejen umûleckou, ale také sociální, ekonomickou a materiální záleÏitostí. Poukazují na to, Ïe mezi autorem a ãtenáfiem kniha prochází rukama tiskafie nebo kopisty, editora, kolportéra, knihkupce, nûkdy i knihovníka. Ti v‰ichni se podílejí na jejím vzniku a ovlivÀují její koneãnou podobu i její ‰ífiení. Také recepce ãtenáfiÛ a jejich vnímaní psaného textu bylo a je ovlivÀováno jeho materiální formou a dobov˘m sociálním, kulturním a politick˘m kontextem. Na rozdíl od americk˘ch (Robert Darnton, Peter Salybrass, D. F. McKenzie), nûmeck˘ch (Rudolf Jentsch, Albert Ward, Rudolf Schenda, Eduard Rey) a nûkter˘ch francouzsk˘ch (Daniel Roche, Henri-Jean Martin, François Furet) badatelÛ se Chartier nikdy neinspiroval kvantitativními metodami a nevûnoval se vytváfiení struktur a diagramÛ, následovan˘ch nûkdy dost ukvapen˘m zobecÀováním a úvahami o dobové mentalitû na podkladû velkého mnoÏství ãíseln˘ch údajÛ. Nejedná se mu ani o rekonstrukci nejpravdûpodobnûj‰í verze pÛvodního autorského textu pomocí lingvistického rozboru nûkolika existujících variant díla, jak se o to pokou‰í analytická bibliografie (Fredson Bowers ãi Walter Greg). Jeho zámûrem je spí‰e poukázat na rozmanitost sociálnû-kulturních praktik na základû velmi podrobné anal˘zy konkrétních pfiíkladÛ, které mu poskytuje sama umûlecká literatura. Je si vÏdy plnû vûdom toho, Ïe na základû získan˘ch v˘sledkÛ se nemÛÏe snaÏit o generalizaci, na druhé stranû jeho anal˘zy v‰ak odkr˘vají rozmanitost a pestrost sociálního a materiálního svûta literatury. Nûkdy v‰ak bohuÏel ãtenáfii postrádají explicitní odpovûì na to, jak a proã k popisovan˘m zmûnám do‰lo.


rec_2_2005

23.1.2006

[ 326 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 326

1/2005

Stejn˘m zpÛsobem Roger Chartier postupuje i ve své poslední knize. Jeho pfiíklady se tentokrát soustfiedí na materiální aspekt vzniku literárního díla. Implicitnû i explicitnû poukazuje nejen na sloÏitost procesu, jak˘m vznik literárního díla a knihy jako jeho materiální podoby bezpochyby je, ale i na to, Ïe sám autor se pfii své tvorbû ocitá v situacích, kdy rozhoduje o tom, co napí‰e a uchová budoucím generacím, a co se naopak rozhodne vymazat a opustit navûky. I tento proces má svou materiální podobu v podobû dochovan˘ch (a tudíÏ trval˘ch) knih a v celé fiadû nám jiÏ neznám˘ch psacích pomÛcek, jak˘mi byly napfi. voskové tabulky, které umoÏÀují provizorní zapsání textu, kter˘ se pak pfii jeho transkripci na trval˘ materiál (v tomto pfiípadû na pergamen) mohl je‰tû dále upravovat. Sama materiální podstata voskov˘ch tabulek autorovi umoÏÀovala velmi snadnou korekci. Dan˘ text se totiÏ vyryl kovov˘m rydlem. Po jeho zaznamenání na pergamen se plocha snadno vyrovnala speciální houbiãkou do pÛvodního stavu a tabulky byly znovu pfiipraveny k pouÏití. Autor mohl samozfiejmû vymazat buì cel˘ text najednou (po jeho pfiepsání), ãi nûkteré jeho ãásti (pro potfieby zmûn v textu). Chartier se tedy ve své knize rozhodl pouÏít ke sv˘m anal˘zám náhodnû vybrané umûlecké texty z období mezi 11. a 18. stoletím, jejichÏ autofii se rozhodli z estetick˘ch, poetick˘ch a literárních dÛvodÛ vãlenit do sv˘ch knih pasáÏe o materiálních procesech vzniku díla. Bezdûky tak nabídli badatelÛm v oboru sociokulturních praktik v literatufie svûdectví o dobov˘ch postupech a praktikách. V˘znamn˘ zlom v procesu vzniku knihy a jejího roz‰ífiení pfiedstavoval bezpochyby vynález knihtisku. Ve tfietí kapitole se Chartier rozhodl nav‰tívit spolu s Donem Quijotem de la Mancha dobovou tiskafiskou dílnu v Barcelonû. Cervantes podrobnû popisuje rozdûlení prací mezi fiemeslníky a nabízí pohled na vznik knihy od sázení textu, jeho korektur aÏ po koneãn˘ tisk. Chartier zdÛrazÀuje Cervantesovo pojetí knihy jako tûla (materialita textu) a du‰e (obsah textu). ¤emeslníci se ale podle dochovan˘ch svûdectví podílejí nejen na vzniku tûla knihy, ale i na její du‰i, neboÈ korektofii ãasto pfiistupují k úpravám autorského textu a ãásteãnû ho pozmûÀují. Text jako takov˘ je tedy pomûrnû nestál˘ a promûnliv˘. V dobû, kdy autor finaãnû závisel na nûjakém protektorovi a mecená‰i a nemohl si dovolit Ïít pouze z v˘dûlku z prodeje sv˘ch dûl, poskytoval rukopis spisovateli jedinou záruku toho, Ïe rÛzná ti‰tûná vydání knihy, na nûÏ osobnû dohlíÏel, budou víceménû odpovídat jeho zámûrÛm. Pfies velk˘ rozmach ti‰tûn˘ch knih a ÏurnálÛ se distribuce rukopisn˘ch dûl a novinek úplnû nevytratila. V 17. století se naopak tû‰ila velké oblibû, jak o tom svûdãí divadelní hra The Staple of News Bena Jonsona. Jejímu rozboru je vûnována ãtvrtá kapitola. Chartier poukazuje na v˘znam rukopisné literatury pro ‰ífiení zakázan˘ch knih, aÈ uÏ se jednalo o tisky atakující církevní ãi svûtskou vládu ãi o díla ‰patnû pÛsobící na dobré mravy obyvatel. Ben Jonson situuje dûj své hry do dílny, jeÏ vyrábí a roz‰ifiuje rukopisnû psané novinky. Opût nám jeho svûdectví


rec_2_2005

23.1.2006

TEREZA DIEWOKOVÁ

15:34

Stránka 327

RECENZE A REFLEXE

[ 327 ]

nabízí pohled do kaÏdodenního fungování takové dílny, a postupnû se dozvíme o zpÛsobu získávání informací vût‰inou „bulvárního“ charakteru, jak bychom dané novinky oznaãili dnes, pfies jejich sefiazování podle tematick˘ch okruhÛ, aÏ po jejich prodej dychtiv˘m zákazníkÛm. Cel˘ tento proces Jonsonovi umoÏnil podchytit jeden ze základních rysÛ dobové Ïurnalistiky, totiÏ naprostou nedÛvûryhodnost. Dialogy fiemeslníkÛ a obchodníkÛ se zákazníky dále odhalují konkurenãní boj rukopisn˘ch dílen s ti‰tûn˘mi Ïurnály. Záplava stále nov˘ch a nov˘ch událostí a zmûn se mohla jevit jako nebezpeãná pro existující stabilitu a relativní nepromûnlivost svûta. RÛzn˘m dobov˘m úvahám o cirkulaci a distribuci literárních dûl se v poetické formû vûnuje Cyrano de Bergerac (pátá kapitola). Pomocí metafory o cestách do Mûsíãní a Sluneãní fií‰e pfiedstavuje autora jako ãtenáfie svého vlastního díla. Tento postup mu umoÏÀuje podchytit ve‰kerá stadia distribuce a cirkulace knihy: autorská ãtení, cirkulace rukopisn˘ch kopií, konflikty s cenzurou apod. ZároveÀ podnûcuje k úvahám o rÛzn˘ch sociálních aspektech, jeÏ distribuci knihy doprovázejí a ovlivÀují. Jedná se napfi. o sociabilitu ãtenáfisk˘ch libertinsk˘ch spolkÛ, o úroveÀ alfabetizace a vzdûlanosti potenciálních ãtenáfiÛ, neboÈ ne v‰em byly knihy srozumitelné. ZároveÀ se znovu vrací k v˘znamu cirkulujících rukopisn˘ch kopií díla, které se vût‰inou li‰í (nûkdy aÏ podstatnû) od jeho ti‰tûné podoby. Knihtisk umoÏÀoval pomûrnû úãinnou církevní i svûtskou kontrolu ‰ífiení idejí. Ne vÏdy v‰ak byla cenzura nutná, nûkdy staãila pouhá autorova autocenzura. Jak jiÏ bylo fieãeno, ne v‰echny texty byly urãeny k zachování. V˘‰e jsme se zmínili o voskov˘ch tabulkách, pouÏívan˘ch v 11. a 12. století. Ty se staly literárním námûtem básníka Baudriho de Bourgueil. Jejich rozboru je vûnována první kapitola knihy, zamûfiující se tak na rozdíly mezi vlastní kompozicí a koneãnou transkripcí textu. Tyto postupy zanikají postupnû s roz‰ifiováním papíru, kter˘ je mnohem levnûj‰í a dostupnûj‰í neÏ pergamen. Pfiesto nezanikají úplnû, jak dokládá v druhé kapitole knihy popis Don Quijotov˘ch librillos de memoria. V podstatû se jedná o modernûj‰í podobu voskov˘ch tabulek ve formû listÛ, opatfien˘ch speciálním nátûrem, kter˘ umoÏÀoval libovolné vrytí textu a jeho následné smazání. Cervantes pouÏívá daného námûtu k úvahám o pamûti a zapomnûní, jeÏ je naprosto pfiirozené jako vymazání textu z tabulek. KaÏd˘ text je potenciálnû moÏno smazat ãi zniãit. Cervantesovy úvahy tak zdÛrazÀují kfiehkost jakéhokoli textu. ZároveÀ se zam˘‰lí nad pÛsobením dvojí pamûti v Ïivotû jedince, totiÏ pamûti individuální, jeÏ je ãasto pomíjivá, a kolektivní, která zvlá‰tû pro analfabety pfiedstavuje základ vlastní identity. Chartierova anal˘za nabízí náhled do svûta, kde vedle sebe paralelnû existovaly psaná i orální kultura. Ty se samozfiejmû nepfietrÏitû setkávaly, ovlivÀovaly a vzájemnû na sebe pÛsobily. Text popisovan˘ v jiném textu mÛÏe samozfiejmû nab˘vat i metaforické podoby materiálního charakteru, tak jak je tomu napfi. v Goldoniho divadelní hfie Una


rec_2_2005

23.1.2006

[ 328 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 328

1/2005

delle ultime sere di carnovale (‰está kapitola), kde se tiskafiská dílna promûní v tkalcovnu. Inspirován antick˘mi autory, u kter˘ch text a textilie nûkdy spl˘valy v jedno, jako napfi. v Ovidiov˘ch Promûnách, kdy Arachné vetkala do své látky zvífiecí podoby bohÛ, ãi v pfiíbûhu Philomély, která vytvofiila textilii s textem, popisujícím zloãin, jehoÏ se na ní dopustili a o kterém nemohla podat svûdectví jin˘m zpÛsobem, protoÏe jí byl vyfiíznut jazyk. Goldoni pouÏívá metaforu pro lep‰í pochopení sv˘ch názorÛ na reformu italského divadla a snaÏí se o omezení improvizací, jimiÏ v 18. století vynikala commedia dell‘arte. Goldoni pfiirovnává autora ke tkalci, jeÏ rozhoduje o tom, jak bude textilie utkána. Aby byla jeho iluze dokonalá, tkalcovská dílna nabízí podobné rozvrÏení pracovního procesu, jak˘ jsme jiÏ mohli postfiehnout v tiskafiské dílnû. Denis Diderot zase pouÏívá srovnání textu a obrazu k vyjádfiení zmûn v recepci literárního díla ve svém komentáfii románÛ Samuela Richardsona, které charakterizuje jako sled psan˘ch imaginárních obrazÛ. Anal˘za tohoto textu tvofií námût sedmé kapitoly. Zamûfiuje se pfiedev‰ím na tzv. revoluci v ãetbû, nebo také zmûnu ve vnímání textu a ve zpÛsobu jeho interpretace. DiderotÛv text je popisem reakcí, které proÏíval pfii ãetbû Richardsonovy Clarissy: autorÛv zámûr vtáhnout ãtenáfie do dûje se plnû podafiil. Diderot se znovu a znovu vrací k urãit˘m místÛm, která na nûj emociálnû pÛsobí, své pocity neváhá sdílet s ostatními a zároveÀ chápe, Ïe univerzálnost pfiípadÛ a charaktery Richardsonov˘ch hrdinÛ umoÏÀují ãtenáfiovu identifikaci s textem. Lze tedy hovofiit o revoluci v ãetbû, o tzv. Leserevolution? Chartier zÛstává ponûkud zdrÏenliv˘. Revoluce v ãetbû ano, ale rozhodnû ne tak, jak ji pojímal Rolf Engelsing, kter˘ tento termín pfiedstavil vefiejnosti v souvislosti s tzv. intenzivní a extenzivní ãetbou. Podle Chartiera se nejedná o to, zda se ãtenáfii z intenzivního, tzn. z opakovaného ãtení omezeného poãtu textÛ pfieorientovávají v 18. století na jedno pfieãtení mnoha tiskÛ. On vidí revoluci v ãetbû jako promûnu vztahu ãtenáfie k textu a v jeho identifikaci s ãten˘m textem. Stejn˘ názor vyslovil jiÏ pfied lety Robert Darnton v knize Big cat massacre, kde v poslední kapitole pfiedloÏil anal˘zu recepce jednoho z ãtenáfiÛ Nové Héloisy. Chartier zakonãuje svoji knihu symbolick˘m epilogem, rozborem Diderotova Lettre sur le commerce de librairie, kde jsou poprvé vyjádfieny nároky autorÛ na vlastnictví literárního díla a na moÏnost jeho svobodné komercializace a kontroly nad vznikem jeho materiální podoby. Diderot totiÏ poprvé upozorÀuje na existenci oné nemateriální podoby díla, která je autorov˘m úpln˘m vlastnictvím a mûla by b˘t také povaÏována za jeho majetek. BohuÏel autofii jsou v 18. století stále závislí na fiadû tiskafiÛ, editorÛ, korektorÛ, knihkupcÛ i protektorÛ a mecená‰Û, bez nichÏ by jejich dílo dosáhlo své materiální podoby jen stûÏí. PfiestoÏe Chartierova kniha nepodává souvisl˘ popis v˘voje a promûn materiálních aspektÛ provázejících vznik literárního díla, jednotlivé anal˘zy a rozbory umoÏÀují proniknout do sloÏitého materiálního i nemateriálního procesu, jak˘m


rec_2_2005

23.1.2006

TEREZA DIEWOKOVÁ

15:34

Stránka 329

RECENZE A REFLEXE

[ 329 ]

kreace textu bezesporu je. Vzhledem k tomu, Ïe se témata jednotliv˘ch oddílÛ ãasto prolínají, jako je tomu napfiíklad u popisu fungování tiskafisk˘ch dílen a distribuãních sítí ãi pfii sledování vztahÛ mezi pÛvodní imateriální existencí autorova díla a sloÏit˘m procesem jeho materializace, kter˘ autor více ãi ménû ovlivÀuje, je moÏné promûny v˘voje odvodit. K pomûrnû snadnému chápání Chartierov˘ch anal˘z napomáhá i jeho lexikálnû jednoduché vyjadfiování a pro francouzské vûdecké prostfiedí pfiekvapivû hluboká znalost v˘sledkÛ anglosaského bádání v dané oblasti. KaÏd˘ analyzovan˘ pfiíklad je tedy vÏdy velmi pfiesnû zasazen do mnohem ‰ir‰ího kontextu a pfiedstavuje Chartierovo konkrétní stanovisko v rÛzn˘ch vûdeck˘ch polemikách, jak jsme napfiíklad ukázali v pfiípadû otázky tzv. Leserevolution. Tereza Diewoková


rec_2_2005

23.1.2006

[ 330 ]

15:34

Stránka 330

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

Christophe Charle, Intelektuálové v Evropě 19. století. Historickosrovnávací esej s novým původním doslovem, Brno 2004, Centrum pro studium demokracie a kultury, 275 s., ISBN 80-7325-039-X

Christophe Charle, Paříž na přelomu století. Kultura a politika fin de siecle, ` Brno 2004, Barrister & Principal, 283 s., ISBN 80-86598-19-5

Krátce za sebou, obû v pfiekladu Pavly DoleÏalové, vy‰ly u brnûnsk˘ch nakladatelÛ dvû knihy francouzského historika Christophe Charlea, zamûfiené k témuÏ pfiedmûtu zkoumání. Ve Francii byla první z nich vydána v polovinû 90. let 20. století. Druhá sice vy‰la o nûco pozdûji, ale skládá se ponejvíce z pfiepracovan˘ch pfiíspûvkÛ z kolokvií, vyti‰tûn˘ch v rÛzn˘ch sbornících. Nejstar‰í z nich byl publikován uÏ na konci 70. let. âesk˘ pfieklad knihy o pafiíÏském „fin de siècle“ je doprovázen doslovem Milana ¤epy nazvan˘m Christophe Charle - historik a sociolog moderní francouzské spoleãnosti a její kultury. Christophe Charle, dnes ãtyfiiapadesátilet˘ profesor univerzity Paris I a fieditel Ústavu moderních a souãasn˘ch dûjin na slavné École normale supérieure v pafiíÏské rue d’Ulm, je v tomto doslovu pfiedstaven jako pfiíslu‰ník ãtvrté generace tzv. francouzské ‰koly Annales s vyhranûn˘m zájmem o srovnávací dûjiny spoleãnosti a kultury 19. století. Vydavateli ãeského pfiekladu Charleovy knihy o PafiíÏi na pfielomu století zfiejmû jde o daleko ‰ir‰í okruh ãtenáfiÛ, neÏ pfiedstavují odborníci z historicko-antropologick˘ch semináfiÛ vysok˘ch ‰kol. Jak v ¤epovû doslovu, tak v anotaãním textu na obálce knihy je dÛraznû pfiipomínána potfieba srovnání se Schorskeho pr˘ slavn˘m dílem o Vídni, jehoÏ ãesk˘ pfieklad vy‰el v témÏe brnûnském nakladatelství.1 Charle sám si v‰ak pro srovnání nûmecké velkomûstské kultury s pafiíÏsk˘m „fin de siècle“ vybral Berlín. Jde ale o srovnání spí‰e kusé, jehoÏ základem je pfiedev‰ím otázka pfiitaÏlivosti PafiíÏe a Berlína jako center spisovatelÛ, umûlcÛ a vysoko‰kolsk˘ch studentÛ rÛzného pÛvodu. Snad Charle cítil, Ïe pro v‰estrannou srovnávací anal˘zu PafiíÏe s Vídní není na základû jeho a Schorskeho práce dostatek podkladÛ. NejenÏe Charle zÛstává jen u svého nejbliωího tématu, tedy

1 CARL E. SCHORSKE, VídeÀ na pfielomu století, Brno 2000.


rec_2_2005

23.1.2006

PAVLA HORSKÁ

15:34

Stránka 331

RECENZE A REFLEXE

[ 331 ]

u intelektuálÛ, spisovatelÛ a vûdcÛ, a nezab˘vá se jako Schorske také architekturou a v˘tvarn˘m umûním, n˘brÏ zcela pomíjí i to, co je – alespoÀ podle mého názoru – Schorskeho nejsilnûj‰í stránkou: odváÏnou a vtipnou anal˘zu struktury vídeÀské spoleãnosti, ukazující podíl jednotliv˘ch skupin na moci a vlivu na pfielomu 19. a 20. století.2 Z bohaté francouzské odborné literatury o rozmanit˘ch jevech pfiiãítan˘ch v˘voji spoleãensk˘ch struktur zná ãesk˘ ãtenáfi v pfiekladech do ãe‰tiny velmi málo. Musí se tedy spokojit s tím, co si francouzsk˘ autor vybere a prostuduje jako základ své anal˘zy. Charle nemÛÏe a ani nemá v úmyslu, jak fiíká v úvodu k své bibliografii, poskytnout vyãerpávající seznam knih a dokumentÛ k problematice kultury a politiky v PafiíÏi na pfielomu 19. a 20. století. Jeho cílem pr˘ bylo shrnout hlavní díla uÏiteãná pro v˘zkum témat, jímÏ se vûnují jednotlivé kapitoly. Z léta shromaÏìované látky sestavil autor tfii ãásti, z nichÏ jen první je dosud nevydan˘m textem, nazvan˘m PafiíÏské kulturní prostfiedí. V ní autor pfiece jen nezapfiel náklonnost klasické francouzské ‰koly sociálních dûjin ke statistikám. Spisovatele, vûdce, literáty zkoumá co do pfiíjmÛ i co do solventnosti v nákladech na bydlení. Z úfiedních statistik ze sãítání obyvatelstva a statistick˘ch roãenek sestavil nûkolik zajímav˘ch tabulek, z nichÏ napfiíklad Místní rozloÏení jednotliv˘ch podskupin nejvy‰‰í tfiídy (s. 48) ukazuje, jak byly rozmístûny pfii sãítání v roce 1891 v jednotliv˘ch pafiíÏsk˘ch obvodech byty bankéfiÛ, rentiérÛ, lékafiÛ, úfiedníkÛ, advokátÛ, profesorÛ i literátÛ a vûdcÛ. Charle si je ov‰em vûdom, Ïe pouhé zafiazení podle ceny bydlení nestaãí. Pokou‰í se proto sestavit i tabulky pÛvodu a celoÏivotních stfiídání adres nûkter˘ch spisovatelÛ, coÏ ho mimo jiné pfiivádí k zji‰tûní kumulace ãi stfiídání pfiíjmÛ lidí Ïivících se perem. Celá druhá kapitola, nazvaná Pafiíωtí intelektuálové, je v‰ak vûnována pouze tfiem vybran˘m osudÛm: myslitele a kritika Hippolyta Taina, historika Charlese Seignobose a spisovatele a politika Léona Bluma. Není úkolem recenze uvaÏovat s ãesk˘m ãtenáfiem, proã si autor vybral právû tyto pafiíÏské intelektuály. Teprve v kapitole tfietí, nazvané ZpÛsoby angaÏovanosti, se setkáváme se snahou o celistv˘ pohled na dopad Dreyfusovy aféry v literatufie, vznik intelektuální a politické avantgardy i pronikání zahraniãních vlivÛ do francouzského literárního prostfiedí. Pfii tom autor nechtûl pojmout tyto pasáÏe, jak fiíká v závûru (s. 199), jako souãást pouãné a líbivé historie. Domnívá se, Ïe jednou z pfiedností historie je moÏnost nabídnout kritick˘ odstup místo fale‰n˘ch jistot (s. 200). âesk˘ ãtenáfi bezesporu rád pfiijme takov˘ pohled francouzského historika

2 Toho, kdo zná hloubûji francouzské bádání o sociálních dûjinách 19. století, moÏná napadne jako vhodnûj‰í pro srovnání s Schorskeho prací o Vídni pohled Jeana-Baptiste Durosellea na pafiíÏskou spoleãnost v jeho knize o Francouzích v dobû Belle époque: JEAN-BAPTISTE DUROSELLE, La France et les Français 1900-1914. La France de la „Belle époque“, Paris 1972.


rec_2_2005

23.1.2006

[ 332 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 332

1/2005

na proslul˘ pafiíÏsk˘ „fin de siècle“. âtenáfisk˘ poÏitek v‰ak zÛstává rezervován pfiedev‰ím tûm pasáÏím, kde se setkáme s tématy nám dÛvûrnûji znám˘mi. KaÏd˘, kdo se kdy zab˘val vztahem ãeské literatury konce 19. století k tehdy soudobému ruskému románu, ocení CharleÛv citliv˘ rozbor vlivu ruského románu ve Francii v 80. a 90. letech. Název Charleovy knihy PafiíÏ na pfielomu století má pfiilákat ãtenáfie spí‰e se zájmem o srovnávání v oblasti obecného kulturního prostfiedí v Evropû. Pro specialisty v oboru srovnávací historie, sociologie ãi kulturní antropologie vydal Charle je‰tû pfied ní jinou knihu s prestiÏním titulem Intelektuálové v Evropû 19. století. Pfii hodnocení jejího textu bude ãeskému ãtenáfii k uÏitku, pfieãte-li si pfiedtím Charleovu uvedenou knihu o PafiíÏi na pfielomu století. Snáze tak pochopí, jak autor pracuje s pojmy. V úvodu ke knize o evropsk˘ch intelektuálech 19. století (s. 13) Charle navrhuje pfiijmout intelektuálovu definici Pierra Bourdieua: „profesionál v praktickém nakládání se symbolick˘mi hodnotami“. ZároveÀ si ale nechává opatrnû otevfiená zadní vrátka historikova, Ïe „pouze úplná historie umoÏní postihnout téma intelektuálÛ v celé jeho sloÏitosti a ve v˘voji podle jednotliv˘ch období a zemí“ (s. 15). Tento nejzaz‰í cíl je pr˘ stále ãásteãnû nedosaÏiteln˘, ponûvadÏ v nûkter˘ch bodech chybí i základní v˘zkum. Mûl v‰ak autor knihy o evropsk˘ch intelektuálech v 19. století dostatek prostfiedkÛ vyuÏít základního v˘zkumu v‰ude, kde se nûjak˘ uskuteãnil? âesk˘ ãtenáfi nemusí jít pro pfiíklady daleko. Staãí se pfiesvûdãit, z jak˘ch zdrojÛ ãerpal Charle své informace o intelektuálech v ãesk˘ch zemích. Vybereme-li z oddílu Stfiední Evropa v bibliografii k ãeskému pfiekladu Charleovy knihy o evropsk˘ch intelektuálech (s. 258-259) studie alespoÀ zãásti zaloÏené na základním v˘zkumu ãeské provenience, dojdeme k poãtu pûti prací, které zároveÀ reprezentují valnou vût‰inu zpráv o âe‰ích v celém stfiedoevropském oddílu.3 Naopak zase zcela chybí zmínka o srovnávacích dûjinách evropsk˘ch národních hnutí, jak je zpracoval Miroslav Hroch. Pfiitom nûkteré Hrochovy studie jsou pfiístupné i v tzv. svûtov˘ch jazycích. Aãkoli Hroch nepovaÏuje sociální skladbu národních hnutí za hlavní pfiedmût svého zájmu, málokter˘ jin˘ historik evropského 19. století se tak v˘znamnû podílel na srovnávací anal˘ze národních hnutí, která by se byla bez pfiispûní evropsk˘ch intelektuálÛ asi sotva mohla obejít.4

3 Bürgertum in der Habsburgermonarchie, hrsg. von ERNST BRUCKMÜLLER, ULRIKE DÖCKER, HANNES STEKL, PETER URBANITSCH, Wien 1992; JI¤Í KO¤ALKA, Tschechen im Habsburgerreich und in Europa 1815-1914, München-Wien 1991; BERNARD MICHEL, La Mémoire de Prague: conscience nationale et intelligentsia dans l'histoire tchèque et slovaque, Paris 1986; STANISLAS Z. PECH, The Czech Revolution of 1848, North Carolina 1969; PETR WITTLICH, Prague fin de siècle, Paris 1992. 4 MIROSLAV HROCH, V národním zájmu. PoÏadavky a cíle evropsk˘ch národních hnutí devatenáctého století ve srovnávací perspektivû, Praha 1999.


rec_2_2005

23.1.2006

15:34

Stránka 333

PAVLA HORSKÁ

RECENZE A REFLEXE

[ 333 ]

Podle mého názoru by Hrochovy studie o evropsk˘ch národních hnutích nejen obohatily CharleÛv nepochybnû velmi odbornû zvolen˘ v˘bûr západoevropské literatury t˘kající se v˘znamné spoleãenské úlohy, kterou pfiisuzuje Charle intelektuálÛm v celém 19. století. Mohly by do dûjin evropsk˘ch intelektuálÛ vnést i problém pfiedurãení rodinou a sociálním pÛvodem. Národní vûdomí u mal˘ch národÛ snad nûkdy mohlo nahrazovat rodinné strategie u velk˘ch pfii zafiazování individua do spoleãenského Ïivota. Charle dosti ãasto pfiipomíná jako pfiíklad pÛsobení francouzského intelektuála z revolucionáfiského a vizionáfiského období první poloviny 19. století – historika Micheleta. Francouzsk˘ ãtenáfi na rozdíl od ãeského ov‰em ví, Ïe Michelet v knize Lid, vydané v roce 1846, popsal hlavní profesní a sociální skupiny, z nichÏ se tehdej‰í francouzsk˘ lid skládal. Ekonomické strategie majetnûj‰ích rodin podle Micheleta zaji‰Èovaly budoucnost národa. Kde nebyl majetek, av‰ak nechybûlo vûdomí spoleãenského vzestupu, bylo tfieba zajistit vyuãení ãi ‰kolské vzdûlání. Pro studium se pr˘ vybírali synové lidu poddajní a nev˘bojní, pfiipravení na bídné Ïivofiení ve ‰patnû placeném úfiadû.5 I v ãeském národním hnutí první poloviny 19. století se v Ïivotopisné literatufie setkáváme s ekonomickou nezbytností studia pro zaji‰tûní základní existence. Kulturní vliv univerzitních center tak i pfii velmi skromn˘ch Ïivotních podmínkách vytváfiel prostor pro mladé intelektuály v dobû jejich nejvût‰í vnímavosti. Ale i pozdûji, byÈ tfieba zdaleka v‰ichni nedosáhli postavení právníkÛ, lékafiÛ, vûdcÛ, jim zÛstal statut intelektuála zachován. NeboÈ i zbûhl˘ student ãi subalterní úfiedník mohl b˘t v nûkter˘ch pfiípadech „profesionálem v praktickém nakládání se symbolick˘mi hodnotami“. Hlub‰í komparace vzniku a postavení intelektuála u velk˘ch a mal˘ch evropsk˘ch národÛ v 19. století by nespornû pfiinesla prospûch obûma stranám. To platí i pro kapitoly o druhé polovinû 19. století, v nichÏ Charle plnû rozvíjí své znalosti pestré a nároãné problematiky intelektuálÛ uprostfied jakéhosi jejich „zlatého vûku“ v západní Evropû. âím odbornûji v‰ak pfiistupuje k líãení dopadu rÛzn˘ch politick˘ch i kulturních smûrÛ na postavení a úlohu intelektuálÛ na Západû ãi v Rusku, tím mu ub˘vá opûrn˘ch bodÛ pro pohled na stfiední Evropu. Secesní VídeÀ mu pfiedstavuje dílo Schorskeho, o nûmÏ uÏ byla fieã. Îidovskou VídeÀ Svût vãerej‰ka Stefana Zweiga. Zcela v‰ak pomíjí pro intelektuální Ïivot stfiední Evropy dÛleÏité období pfiesahu mezi koncem 19. století a první svûtovou válkou. Pfiitom by staãilo seznámit se s obsahem nûmecky napsané autobiografie Maxe Broda, pfiítele Franze Kafky.6 Brodova citlivost ke kulturnímu prostfiedí Prahy na pfielomu 19. a 20. století by Charlea mohla dovést i k roz‰ífiení pfiístupÛ, jichÏ

5 JULES MICHELET, Le peuple. Présentation, Paris 1974, s. 125. 6 MAX BROD, Îivot pln˘ bojÛ, Praha 1994.


rec_2_2005

23.1.2006

[ 334 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 334

1/2005

uÏívá ve svém závûreãném hodnocení budoucnosti intelektuálÛ v Evropû (s. 195). Brodova autobiografie dokonce spojuje praÏské intelektuálské prostfiedí s nitkami vedoucími k vlivÛm evropsk˘m. Brod byl aktivním svûdkem pronikání do evropského kulturního povûdomí nejen Kafky, ale také napfiíklad Leo‰e Janáãka, a mimo to byl v dobû sv˘ch studií na praÏské nûmecké právnické fakultû i oddan˘m Ïákem profesora sociologie Alfreda Webera, bratra slavného Maxe Webera. Alfred Weber se sice za svého pÛsobení v Praze pfied první svûtovou válkou je‰tû nezab˘val sv˘m meziváleãn˘m tématem kulturní krize a úpadku vlivu intelektuálÛ v evropské spoleãnosti,7 nelze v‰ak pominout, Ïe svoji inspiraci k tomuto tématu nalezl ve stfiední Evropû. Tím spí‰e by se obû do ãe‰tiny pfieloÏené Charleovy knihy mûly stát podnûtem k studiu dûjin stfiedoevropsk˘ch intelektuálÛ s vyuÏitím jak teprve budoucího základního v˘zkumu, tak jiÏ napsané literatury, a to pfiedev‰ím v jazycích mal˘ch stfiedoevropsk˘ch národÛ s omezen˘m pfiístupem na západoevropsk˘ kniÏní trh. Pavla Horská

7 VOLKER KRUSE, Ist historisch-soziologische Zeitdiagnostik „Geschichts- und Sozialphilosophie“? Alfred Webers Diagnose der modernen Kulturkrise, in: T˘Ï, „Geschichts- und Sozialphilosophie“ oder „Wirklichkeitswissenschaft“?, Frankfurt am Main 1999, s. 227.


rec_2_2005

23.1.2006

JIŘÍ HANUŠ

15:34

Stránka 335

RECENZE A REFLEXE

[ 335 ]

Hans Küng, Malé dějiny katolické církve, Brno-Praha 2005, Barrister & Principal – Vyšehrad, 148 s., ISBN 80-8659-825-X; 80-7021-770-7

Küngovy Malé dûjiny katolické církve jsou znaãnû zestruãnûnou podobou jeho velké práce Das Christentum, Wesen und Geschichte z roku 1994. V ní autor pfiedstavil celou historii kfiesÈanství na základû teorie paradigmat, ãi lépe fieãeno, na základû aplikace Kuhnovy teorie na dûjiny jednotliv˘ch církevních epoch (Küng mluví o paradigmatu Ïidovsko-kfiesÈanském, fiímsko-katolickém, helénsko-byzantskoslovanském, protestantsko-reformaãním, osvícensko-moderním a ekumenickypostmoderním). V rámci této teorie se samozfiejmû zab˘val téÏ dûjinami papeÏství, liturgick˘mi a teologick˘mi problémy, otázkami lidové zboÏnosti, mni‰stvím a kfiesÈansk˘m umûním. I ve struãné podobû tohoto díla Küng povaÏoval za nutné ob‰írnûji pojednat o osobním v˘chodisku a motivech, které ho vedly k sepsání této práce. Hned zpoãátku pfiiznává, Ïe nepí‰e dûjiny katolické církve jako neúãastn˘ pozorovatel ani jako filozof-hermeneutik, kter˘ usiluje o pochopení, ani jako teolog, pro nûjÏ „v‰emu porozumût“ znamená „v‰e odpustit“. Küng chce psát dûjiny své církve jako ten, kterého se minulé dûje bezprostfiednû t˘kají, jako ten, jenÏ se sice snaÏí urãité negativní jevy pochopit, ale nemÛÏe je zcela „odpustit“. Nechce b˘t v Ïádném pfiípadû nestrann˘, a proto v hledáãku jeho zájmu jsou pfiedev‰ím ti, kdo se stávali obûÈmi církevního mocenského aparátu nebo tûch, ktefií jiÏ ve své dobû nekfiesÈanskost jist˘ch církevních praktik rozpoznali a pran˘fiovali. Autor se v‰ak brání tomu, Ïe by jeho „stranictví“ bylo zcela na újmu realistického vypsání a interpretaci církevních dûjin. Vyznává spí‰e potfiebu „namáhavého rozli‰ování“, protoÏe historii katolické církve povaÏuje za ambivalentní. Na jedné stranû oznaãuje církev jako v˘konnou organizaci, za níÏ stojí mocensk˘ a finanãní aparát, kter˘ operuje nav˘sost svûtsk˘mi prostfiedky. Na druhé stranû uznává, Ïe církev disponuje ojedinûle ‰irokou základnou spoleãenství, nemocnic, ‰kol a sociálních institucí, v nichÏ se udûlá mnoho dobrého pro chudé, nemocné a sociálnû slabé. Pfiiznává, Ïe se nûkdy za impozantními statistikami a velkolep˘mi akcemi skr˘vá zplo‰tûl˘ tradicionalismus a Ïe uzavfienému dogmatickému systému hrozí autoritáfiská a nebiblická teologie. Na druhé stranû v‰ak nemÛÏe nevidût obrovskou tvÛrãí potenci církve a její v˘znam pro svûtové intelektuální dûjiny. Autor se tedy brání pojetí apologetickému. Kritériem jeho hodnocení je spí‰e biblicko-humanistick˘ pohled na ãlovûka, kter˘ autorovi umoÏÀuje ocenit zejména pfiínos osvícenství a moderních duchovních proudÛ pro kfiesÈanství.


rec_2_2005

23.1.2006

[ 336 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 336

1/2005

K pfiednostem práce jednoznaãnû patfií prolnutí v˘sledkÛ moderního teologického bádání do historick˘ch úvah. Nejzfietelnûj‰í to je v pasáÏích, v nichÏ se mohl nejvíce promítnout v˘voj katolického teologického my‰lení, napfiíklad v partiích o prvotní církvi. Zde se Küng pokou‰í vystihnout pojetí úfiadu v rané církvi, vznik „monarchického“ principu ãi sloÏit˘ pomûr mezi Ïidy, ÏidokfiesÈany a pohanokfiesÈany. Teologick˘ v˘klad také zfietelnû proniká do kapitoly líãící církev v 19. století, zvlá‰tû v kauze Prvního vatikánského koncilu, kter˘ Küng hodnotí jako protiosvícensk˘ a protidemokratick˘. AutorÛv polarizující a sv˘m zpÛsobem vyhrocen˘ styl se právû zde v˘raznû uplatní a u interpretace tohoto koncilu je znát, Ïe se téma Künga osobnû dot˘ká (pfiipomeÀme, Ïe právû jeho teologická kniha o papeÏské neomylnosti byla zfiejmû jedním ze spou‰tûdel jeho konfliktÛ s oficiálním církevním vedením). KüngÛv styl se ostatnû stal pro mnohé ‰iboletem a díky nûmu byly ãasto zpochybÀovány jeho vûdecké schopnosti. I kdyby v‰ak byla pravda, Ïe se Küng sv˘m stylem dot˘ká hranic publicistiky, nikdo mu jiÏ neupfie zásluhu, Ïe zpfiístupnil i obtíÏnû pochopitelné teologické hádanky a intelektuální uzly. Díky osobní angaÏovanosti se Küng v poslední kapitole pou‰tí do rozboru citliv˘ch aktuálních témat – odváÏil se ohodnotit i pontifikát dnes v katolické církvi „nedotknutelného“ Jana Pavla II. a své známé kritické hodnocení prvního v˘roãí pontifikátu Jana Pavla II. je‰tû zv˘raznil. Tento papeÏ podle Künga zradil koncil uskuteãnûn˘ v 60. letech, neboÈ se znovu „oddal frázím obnoveného konzervativního a autoritáfiského uãitelského úfiadu“, a namísto „aggiornamenta v duchu evangelia je tu opût tradiãní integrální katolické uãení“ (s. 129). Tato poslední kapitola ov‰em jiÏ zcela vyboãuje z historického líãení a teprve ãas a dal‰í historicko-teologické práce prokáÏou, zda byl Küng pfii svém hodnocení realistou, za nûhoÏ se povaÏuje. Zajímavûj‰í v‰ak mÛÏe b˘t otázka, zda jeho aplikace teorie paradigmat je opravdu v˘stiÏná a vhodná pro popis a interpretaci historick˘ch dûjÛ. Pfies svou nezpochybnitelnou pfiehlednost a pedagogiãnost mÛÏe pÛsobit ponûkud zjednodu‰ujícím dojmem, nehledû na to, Ïe její autor zÛstává dluÏen nûkteré odpovûdi na základní otázky, napfiíklad na tu, proã a jak˘m zpÛsobem dochází ke zmûnám epoch, do jaké míry jsou tyto paradigmatické epochy „uzavfiené“ a do jaké míry jsou „propustné“. Urãitou v˘jimku pfiedstavuje líãení Druhého vatikánského koncilu, o nûmÏ Küng prohla‰uje, Ïe integroval reformaãní i modernû-osvícenské paradigma (uznáním potfieby reforem, zmûnou liturgie, ocenûním bible a zmûnou postavení laikÛ, jakoÏ i ohodnocením koncepce lidsk˘ch práv a svobody svûdomí). Útlá kníÏka Hanse Künga bude jistû vítanou pfiíruãkou pro studenty teologie a historie, coÏ není my‰leno ironicky. Pfiedstavuje totiÏ pfies ve‰keré své problémy ucelen˘ a velmi promy‰len˘ koncept, do nûhoÏ autor vloÏil celou fiadu sv˘ch badatelsk˘ch postfiehÛ a mnoho osobních zku‰eností. I proto bude tento text ãten jako v˘stiÏné shrnutí my‰lenek snad nejznámûj‰ího koncilního teologa, kter˘ se stal ve


rec_2_2005

23.1.2006

JIŘÍ HANUŠ

15:34

Stránka 337

RECENZE A REFLEXE

[ 337 ]

své vlastní církvi disidentem. âtivost Mal˘ch dûjin katolické církve je mimochodem podpofiena i tím, Ïe se na jejím ãeském pfiekladu podíleli dva vynikající ãe‰tí znalci Küngova díla – Václav Konzal a Jaroslav Vrbensk˘. Nakladatelství proto patfií ocenûní za trpûlivost – místo uspûchaného pfiekladu dalo pfiednost odborn˘m i jazykov˘m korekturám. Hans Küng si je zaslouÏí. Jifií Hanu‰


rec_2_2005

23.1.2006

[ 338 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 338

1/2005


rec_2_2005

23.1.2006

15:34

Stránka 339

ZDENĚK R. NEŠPOR

RECENZE A REFLEXE

[ 339 ]

O autorech

Milena Bartlová (1958) pÛsobí na Katedfie dûjin umûní Masarykovy univerzity v Brnû. Zab˘vá se dûjinami umûní ve stfiedovûku a teorií dûjin umûní. Je autorkou monografií Poctivé obrazy. Deskové malífiství v âechách a na Moravû 1400-1460 (Praha 2001); Mistr T˘nské kalvárie. âesk˘ sochafi doby husitské (Praha 2004). Kontakt: bartlova.m@seznam.cz Miloš Havelka (1944) pÛsobí na Fakultû humanitních studií Univerzity Karlovy. Zab˘vá se dûjinami idejí, sociální filozofií, teorií dûjin a sociologií náboÏenství. Publikoval monografie Spor o smysl ãesk˘ch dûjin 1895-1938 (Praha 1995); Dûjiny a smysl. Obsahy, akcenty a posuny „ãeské otázky“ 1895-1989 (Praha 2001). Kontakt: Milos.Havelka@fhs.cuni.cz Jitka Komendová (1976) pÛsobí na Katedfie slavistiky a Katedfie historie Filozofické fakultû Univerzity Palackého. Zab˘vá se písemnictvím stfiedovûké Rusi a interkulturními vztahy ve stfiedovûké v˘chodní Evropû. Publikovala dizertaãní práci Stfiedovûká Rus a vnûj‰í svût, Olomouc 2005. Kontakt: jitka.komendova@seznam.cz Maren Lorenzová (1965) studovala historii v Heidelbergu, Vídni a Hamburku. PÛsobí v hamburské Nadaci pro podporu vûdy a kultury a uãí na tamní univerzitû. Publikovala dizertaãní práci Kriminelle Körper – gestörte Gemüter. Die Normierung des Individuums in Gerichtsmedizin und Psychiatrie der Aufklärung, Hamburg 1999. Kromû kritick˘ch dûjin medicíny a gender historie se zab˘vá dûjinami tûla: Leibhaftige Vergangenheit. Einführung in die Körpergeschichte, Tübingen 2000. Kontakt: maren.lorenz@his-online.de


rec_2_2005

23.1.2006

[ 340 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 340

1/2005

Jan Mervart (1980) pÛsobí jako interní doktorand Historického ústavu Fakulty humanitních studií Univerzity Hradec Králové. Zab˘vá se kulturní politikou 60. let a v˘vojem my‰lenkov˘ch proudÛ, které smûfiovaly k ãeskoslovenské reformû let 1968-1969. Kontakt: jan.mervart@uhk.cz Jakub Rákosník (1977) pÛsobí jako asistent Ústavu hospodáfisk˘ch a sociálních dûjin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Zab˘vá se problematikou moderních evropsk˘ch sociálních dûjin a dûjin dûlnického hnutí. Kontakt: jakub.rakosnik@atlas.cz


rec_2_2005

23.1.2006

15:34

Stránka 341

ZDENĚK R. NEŠPOR

RECENZE A REFLEXE

[ 341 ]

Upozornění redakce

âasopis Dûjiny – Teorie – Kritika je otevfien pluralitû názorÛ. Pfiijímá proto v‰echny tematicky se vztahující pfiíspûvky. Rukopisy jsou anonymnû posuzovány dvûma recenzenty, z jejichÏ hodnocení vychází redakãní rada pfii pfiijímání rukopisÛ. S v˘sledky recenzního fiízení je autor redakcí seznámen v nejkrat‰ím moÏném termínu. NevyÏádané rukopisy redakce nevrací. Rukopisy jsou pfiijímány na disketách v textovém editoru Word. Rozsah ãlánku vãetnû poznámkového aparátu by nemûl pfiesáhnout 40 normostran, rozsah diskusního pfiíspûvku 15 normostran a rozsah recenzí nejménû 3 normostrany. Souãástí dodaného ãlánku ãi diskusního pfiíspûvku musí b˘t 15 fiádkov˘ abstrakt, jehoÏ pfieklad do angliãtiny zaji‰Èuje redakce. Redakce si vyhrazuje právo jazykové úpravy textÛ, ve‰keré stylistické a jiné úpravy má autor moÏnost posoudit pfii korektufie. Pfii citacích archivního materiálu je tfieba nejprve uvést název a místo archivu, název fondu a bliωí urãení pramene. Pfii citacích literatury je tfieba se fiídit následujícím vzorem. JAN KŘEN, Konfliktní společenství Češi a Němci 1780–1918, Praha 1990, s. 20. NATALIE ZEMON DAVIS, History’s Two Bodies, American Historical Review 94/1989, s. 1–10. Marc Bloch, Lucien Febvre et les Annales d’histoire économique et sociale: correspondance, díl 3: 1938–1943, Les Annales en crises, (ed.) BERTRAND MÜLLER, Paris 2003. La France des années noires, (edd.) JEAN-PIERRE AZÉMA, FRANÇOIS BÉDARIDA, Paris 1993; LUCIEN FEBVRE, Ni Histoire? Thése ni Histoire-


rec_2_2005

23.1.2006

[ 342 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 342

1/2005

Manuel, Entre Benda et Seignobos, in: Týž, Combats pour l’histoire, Paris 1953, s. 96–97. HENRY LYON, Marc Bloch, in: The Annales School – Critical Assessments, (ed.) Stuart Clark, London-New York 1999, díl 4, s. 163. JOHANNES FRIED, Erinnerung und Vergessen. Die Gegenwart stiftet die Einheit der Vergangenheit, Historische Zeitschrift 273/2001, s. 561–593; TÝŽ, Geschichte und Gehirn. Irritationen der Geschichtswissenschaft durch Gedächtniskritik, Stuttgart 2003. Pfii opakování citací staãí uvést pouze iniciálu kfiestního jména autorÛ a vydavatelÛ a zkrácen˘ název jiÏ v˘‰e citované knihy nebo studie. Zkratkou pro oznaãení strany nebo stran je s., roãníky ãasopisÛ a sborníky se uvádûjí arabsk˘mi ãíslicemi, stejnû jako díly vícesvazkov˘ch zpracování a edic. Pokud jsou dokumenty v edicích ãíslovány, je tfieba uvádût vedle stran i ãíslo dokumentu. VRATISLAV DOUBEK, MARTIN KUČERA (edd.), Korespondence T. G. Masaryk – Bedřich Hlaváč, Praha 2001, T. G. Masaryk B. Hlaváčovi 15. 2. 1899, s. 15, č. 1. Îádáme pfiípadné pfiispûvatele, aby laskavû dodrÏovali zpÛsob citací a zkracování, kter˘ musí b˘t v celém rukopise jednotn˘, pfiiãemÏ je tfieba v úplnosti pfiihlédnout ke vzoru citací v pfiíspûvcích v ãísle 1/2004.


A2

kulturní týdeník

české, německé a italské squaty / autorská práva / místa paměti / ztráty soukromí / strach ze smrti / digitalizace médií / konec sezony nomádů / Barvy kubánského undergroundu /

potíže sociálního státu / peří galského kohouta / svět supermarketů / umění bezdomovců / střední Evropa / maďarská literatura Distribuce 222 510 227 SEND Předplatné 225 985 225, send.cz

tydenikA2.cz A2_inzerat_MASARYKUV_USTAV_140x200mm.indd 1

20.1.2006 13:55:27


rec_2_2005

23.1.2006

[ 344 ]

15:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 344

1/2005

DTK II / 2005  

Dějiny – Teorie – Kritika, II / 2005 Studie a eseje: JAKUB RÁKOSNÍK – Od tuláků k nezaměstnaným. Sociální politika z pohledu dějin pojmů 179...

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you