Issuu on Google+

himl

25.7.2005

PAVEL HIML

17:12

Stránka 1

STUDIE A ESEJE

[1]

[1–2005] Masarykův ústav AV ČR Ústav pro soudobé dějiny AV ČR


himl

25.7.2005

[2]

17:12

Stránka 2

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005


himl

25.7.2005

17:12

Stránka 3

PAVEL HIML

STUDIE A ESEJE

[3]

Obsah/Contents

1. Studie a eseje / Studies and Essays – Milost místo smrti (v procesech s Cikány v âechách první poloviny 18. století) aneb jak nepoãítat historii

PAVEL HIML

7

Reprieve Instead of Death (in Trials of Gypsies in Bohemia in the First Half of the 18th Century) or how not to Count History

– Co reprezentují historické reprezentace? Gnozeologická skepse mezi konstatováním a performací LENKA ŘEZNÍKOVÁ

45

What do Historical Representations Represent? Gnoseological Scepticism between Assertion and Performance JAN LAVICKÝ – Derridova v˘zva historii: Derrida’s Challenge to History: Text and Context

text a kontext

65

2. Diskuse a rozepfie / Discussions and Disputes – Dvojí Ïivot historické antropologie. Interdisciplinární (ne)porozumûní mezi historiky, sociology a sociálními antropology ZDENĚK R. NEŠPOR

87

The Double Life of Historical Anthropology. Interdisciplinary (Mis)Understanding between Historians, Sociologists and Social Anthropologists TOMÁŠ PERMAN – A. J. P. Taylor a jeho The Origins of the Second World War A. J. P. Taylor and his The Origins of the Second World War

105


himl

25.7.2005

[4]

17:12

Stránka 4

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

3. Recenze a reflexe / Reviews and Reflections JANA MACHAČOVÁ, JIŘÍ MATĚJČEK

– Nástin sociálního v˘voje ãesk˘ch zemí 1780-1914 (Pavla Horská)

117

JANA MACHAČOVÁ, JIŘÍ MATĚJČEK

– Nástin sociálního v˘voje ãesk˘ch zemí 1780-1914 (Jan Randák)

122

– Nástin sociálního v˘voje ãesk˘ch zemí 1780-1914 (LukበFasora)

128

JANA MACHAČOVÁ, JIŘÍ MATĚJČEK

ARON JAKOVLEVIČ GUREVIČ BOHUMIL JIROUŠEK

– Istorija istorika (Jitka Komendová)

– Josef Macek. Mezi historií a politikou (Pavla Horská)

131 138

PETER C. CALDWELL – Dictatorship, State Planning and Social Theory in the German Democratic Republic (Michal Kopeãek)

144

ANGELA STEIDELE – In Männerkleidern. Das verwegene Leben der Catharina Margaretha Linck alias Anastasius Lagrantinus Rosenstengel, hingerichtet 1721. Biographie und Dokumentation (Pavel Himl)

153

PETER BURKE – Francouzská revoluce v dûjepisectví. ·kola Annales (1929-1989) (Veronika Stfiedová)

160

O autorech / Authores in the issue

167

Upozornûní redakce / Editorial note

169


himl

25.7.2005

PAVEL HIML

17:12

Strรกnka 5

STUDIE A ESEJE

[5]

STUDIE A ESEJE


himl

25.7.2005

[6]

17:12

Stránka 6

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005


himl

25.7.2005

17:12

Stránka 7

PAVEL HIML

STUDIE A ESEJE

[7]

MILOST MÍSTO SMRTI (V PROCESECH S CIKÁNY V ČECHÁCH PRVNÍ POLOVINY 18. STOLETÍ) ANEB JAK NEPOČÍTAT HISTORII * Pavel Himl Reprieve Instead of Death (in Trials of Gypsies in Bohemia in the First Half of the 18th Century) or how not to Count History The article is concerned with the persecution of Gypsies in Bohemia in the first third of the 18th century. As in other European countries, in cases where Gypsies had been already formally expelled from a land, Gypsy vagabondage was defined and punished as a capital crime. The article does not forget this normative aspect of the theme, but it nonetheless concentrates on the actual practice of persecution and above all on cases in which condemned Gypsies begged for mercy and their death penalty was in fact reduced to a more moderate punishment. The author also looks at the extensive powers of reprieve that the Prague Appellate Court (in the case of Gypsy vagabondage the tribunal of first instance), was granted by the ruler in the 1720s. Condemned Gypsies were not explicitly mentioned in this context, but there is plenty of evidence that they were not excluded from this practice of reprieve. The article criticises the view of the persecution of Gypsies that is based solely on the quantification of incomplete data in the manuals of condemnation of the Appellate Court. These books not only fail to indicate when the condemned were later reprieved, but also do not allow us to reliably identify individuals condemned. There are examples of one person appearing several times in them, sometimes under different names. It is this misleading quantified evidence that has helped give rise to the idea that the persecution of Gypsies in the early modern period was the first stage of the Gypsy Holocaust in the 20th century. The article argues, on the contrary, that in relation to persecution the pre-modern differed from the modern state not only in terms of capacity, but fundamentally. * O milosti v ranû novovûk˘ch cikánsk˘ch procesech jsem poprvé hovofiil pfii pfiedná‰ce na Filozofické fakultû UP v Olomouci 10. dubna 2003. Prameny a literaturou k tomuto tématu jsem se zaãal zab˘vat v rámci postdoktorandského grantu GA âR Podvodníci, tuláci, vagabundi. Spoleãensk˘ obraz, pronásledování a subkultura skupin neusedlého obyvatelstva v ranû novovûk˘ch âechách, GA âR 404/01/P108.


himl

25.7.2005

[8]

17:12

Stránka 8

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

Na zaãátku byla blíÏe nedatovaná Ïádost o milost mnû do té doby neznámého Honzy/Jana Pinky z dubna roku 1740. Odsouzenec k smrti se v ní obracel na panovníka, resp. panovnici, „by mnû tenkráte dle Va‰í Císafiské a Královské Katolické milosti nejvej‰ pfiirozené a po cel˘m svûtû rozhlá‰ené rakouské dobrotivosti nec non ex plenitudine Potestatis Regiae ta dictirovaná smrtedlná pokuta (v‰ak bez mého nejmen‰ího pfiedpisování) v jinou, Ïivot zachovávající promûnu zmûnû1 na byla“. Témûfi pûtistránkovou Ïádost v‰ak neformuloval ani nepodepsal Pinka sám; jejím autorem byl lomnick˘ radní písafi (syndikus) Thomas/TomበVelick˘, kterého dala Pinkovi k dispozici tamní mûstská rada, resp. jí nadfiízená tfieboÀská 2 vrchnost. To jak Pinka reagoval na vynesení hrdelního ortelu, resp. jak on sám Ïádal o milost, je v‰ak doloÏeno ve zprávû lomnické mûstské rady. Poté, co mu byl na lomnické radnici pfieãten rozsudek praÏského Apelaãního soudu, „tento Jan Pinka jinak Lamber na kolena jest padl, pro Pána Boha a pût ran Krista Pána prosil, aby slavná Appellati nad ním se taky smilovati ráãila, s tím doloÏením, Ïe nic neukradl, Ïádného nezamordoval“; o milost Pinka Ïádal „z ohledu jeho mladého 16 let vûku, Ïe on budoucnû toho cikánského Ïivota se zbavuje a více se protulo3 vati nebude, následovnû radûj mezi lidmi dobr˘mi slouÏiti jako kdy prve slibuje“. Zfiejmû to byla lomnická nebo tfieboÀská vrchnost, které Pinku v rámci následující „právní pomoci“ pouãily, Ïe formální Ïádost o milost je tfieba adresovat panovíkovi a nikoli Apelaãnímu soudu. PraÏsk˘ Apelaãní soud rozsudky vyná‰el „jménem a na místû“ panovníka, tedy ãeského krále, z jehoÏ rozhodnutí byl ostatnû v roce 1548 zfiízen. Nevyjadfioval v‰ak pouze panovnickou pfievahu nad mûsty v oblasti justice, ale pfiedev‰ím byl v 17. a 18. století nejvy‰‰í soudní instancí v âechách a ãásteãnû i ãesk˘ch zemích. Vzhledem k tomu, jak zásadní podíl mûl na uplatÀování práva, a tím i na dobovém vymezení kriminality, ponûkud pfiekvapí malá pozornost, jeÏ mu byla v moderním dûjepisectví vûnována.4 ZávaÏné delikty, mezi jin˘m i pfieãinûní CikánÛ, pohybujících se pfies panovnické zákazy v zemi (tedy i Honzy Pinky), v‰ak tento tribunál posuzoval nikoli jako odvolací, n˘brÏ jako první instance.5 Stíháním CikánÛ a v‰ech dal‰ích tulákÛ byly teoreticky povûfieny v‰echny zemské vrchnosti, nicménû v jeho centrální organizaci sehrávaly od konce 17. století stále vût‰í úlohu krajské úfiady. Právû bechyÀsk˘ krajsk˘ úfiad rozhodl v prosinci 1739, Ïe 1 Státní oblastní archiv (SObA) TfieboÀ, Velkostatek (Vs) TfieboÀ, sign. I B 4 E 11. 2 Státní okresní archiv (SOkA) JindfiichÛv Hradec, Archiv mûsta (AM) Lomnice nad LuÏnicí, sign. II/B 1a, kart. 11, 1740, 1. 4., TfieboÀ, dopis hejtmana Augustina Olbrichta lomnické mûstské radû: „JakoÏ v podobnej pfiípadnosti Ïádnému delikventu zabránûno b˘ti [nemÛÏe] své outoãi‰tû a obhájení Ïivota pohledávati, proãeÏ slu‰ná vûc jest, aby aufiad jemu skrz pozÛstavení právního pfiítele na ruku pfii‰el.“ Koncept dopisu se nachází rovnûÏ ve SObA TfieboÀ, Vs TfieboÀ, sign. I B 4 E 11. 3 SObA TfieboÀ, Vs TfieboÀ, sign. I B 4 E 11, 1740, 1. 4., Lomnice nad LuÏnicí, zpráva purkmistra a mûstské rady o vyhlá‰ení rozsudku nad Janem Pinkou.


himl

25.7.2005

PAVEL HIML

17:12

Stránka 9

STUDIE A ESEJE

[9]

Honza Pinka bude k vy‰etfiování dopraven do Lomnice nad LuÏnicí na tfieboÀském panství. Podle tohoto obvyklého zpÛsobu byli k mûstsk˘m hrdelním soudÛm pfiidûleni i dal‰í Cikáni, chycení spoleãnû s Pinkou – Josef RÛÏiãka byl se svou Ïenou Mafienou Secundou Felixovou a jejich dûtmi odeslán do Tfiebonû a Karel Vrba se Ïenou a s matkou do âesk˘ch Budûjovic.6 Krajsk˘ úfiad sice jiÏ provedl pfiedbûÏné v˘slechy zadrÏen˘ch, k právní kvalifikaci a vynesení rozsudku byl v‰ak nezbytn˘ formální v˘slech pfied mûstsk˘m hrdelním soudem, resp. pfied jeho „komisafii“. Tyto hrdelní soudy v ranû novovûk˘ch âechách nebyly pfiinejmen‰ím do poloviny 18. století profesionálními justiãními orgány, n˘brÏ se skládaly z ãlenÛ mûstsk˘ch rad, tedy z jednotliv˘ch mû‰ÈanÛ. Spolu s nimi se v˘slechÛ coby „komisafii“ úãastnili také mûst‰tí úfiedníci, v Pinkovû pfiípadû loÏní rychtáfi a zmínûn˘ radní písafi Velick˘.7 Právnické vzdûlání nebylo k takovémuto vysl˘chání nezbytn˘m pfiedpokladem, ãasto postaãovala právû pfiítomnost písafie. Lomnice nad LuÏnicí je pfiíkladem toho, jak zejména poddanská mûsta a mûsteãka na své soudní a hrdelní pravomoci trvala jako na symbolu komunální autonomie, aãkoli její v˘kon pfiiná‰el nemalé obtíÏe a finanãní náklady spojené napfiíklad s vûznûním a obÏivou vy‰etfiovan˘ch.8 Pfiedstavitelé poddansk˘ch mûst se takto pokou‰eli vymezit se proti vrchnostem, k jejichÏ panstvím pfiináleÏeli a které si nárokovaly dohled nad soudními úkony. Do Pinkovy záleÏitosti podobnû jako do v‰ech dele-

4 Nejnovûj‰í studii pfiíznaãnû pfiedstavuje pfiíspûvek KAROLINY ADAMOVÉ, Apelaãní soud v âeském království v letech 1548-1651, in: Pocta akademiku Václavu Vanûãkovi k 70. narozeninám, Praha 1975, s. 101-112. Ani star‰í práce VÁCLAVA ZDE≈KA, Dûjiny appellaãního soudu na hradû PraÏském, nyní Vrchního soudu v Praze od roku 1548-1933, Praha 1933, roli této instituce pfii aplikaci a v˘kladu práva nehodnotí. K Apelaãnímu soudu dále srov. JOSEF KALOUSEK, âeské státní právo, Praha 1871, s. 114-115. V˘znam Apelaãního soudu coby „epicentra uãeného právnictví v ãesk˘ch zemích“ mezi tfiicetiletou válkou a josefinsk˘mi reformami ocenil JI¤Í KLABOUCH, Staré ãeské soudnictví. Jak se dfiíve v âechách soudívalo, Praha 1967, s. 143. 5 J. KALOUSEK, âeské státní právo, s. 115, sice pí‰e, Ïe „k appellaci ‰lo také odvolání v tûÏk˘ch trestních pfiech lidu selského a ostatního neusedlého, které v první stolici soudily se u hejtmanÛ krajsk˘ch“, vzápûtí v‰ak dodává, Ïe „nebezpeãné zloãiny jako velezráda a selské vzpoury b˘valy pfiikazovány pfiímo k appellaci PraÏské jakoÏto k první stolici“. Pfiesnûj‰í formulaci srov. u JOSEFA K. AUERSPERGA, Geschichte des königlichen böhmischen Appellationsgerichtes, Praha 1805, díl 1, s. 98; v první instanci pfiíslu‰ely Apelaãnímu soudu „Sachen, welche Zusammenrottung böser Leute, oder gefährliche Winkelversammlungen betrafen, und überhaupt, wo der Landesfürst, oder das ganze Land oder auch nur ein Theil des Landes Gefahr laufen konnten“. 6 SObA TfieboÀ, Vs TfieboÀ, sign. I B 4 E 11, 1739, 11. 12., Miliãín, seznam CikánÛ, drÏen˘ch u krajského úfiadu a pfiidûlen˘ch do nûkolika jihoãesk˘ch mûst – nachází se téÏ v AM Lomnice nad LuÏnicí, sign. III/2 G 6, kart. 15. 7 Srov. SObA TfieboÀ, Vs TfieboÀ, sign. I B 4 E 11, 1739, 19. 12., Lomnice nad LuÏnicí, opis v˘slechu Honzy Pinky pfied komisafii „ z aufiadu purgmistrovského“ Janem Dewaleinem, Martinem Josefem Eyferem, loÏním rychtáfiem Wentzlem Prunerem a písafiem Thomasem Tadeá‰em Velick˘m – originál v˘slechu byl pravdûpodobnû postoupen Apelaãnímu soudu.


himl

25.7.2005

[ 10 ]

17:12

Stránka 10

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

govan˘ch pfiípadÛ nadto v˘znamnû zasahoval krajsk˘ úfiad a rovnûÏ Apelaãní soud. Od jednoho z tûchto orgánÛ, nejpravdûpodobnûji od krajského úfiadu, také pochází do Lomnice zaslan˘ katalog základních otázek, na nûÏ mûl „cikánsk˘ chlapík Honza Pinka“ odpovûdût.9 Pfies prostor, kter˘ byl komisafiÛm ponechán pro formulaci doplÀujících dotazÛ, byly lomnick˘ soud, resp. mûstská rada, pfii vy‰etfiování vázány povûfiením zemsk˘ch orgánÛ (krajského úfiadu), a totéÏ platí i pro v˘kon trestu. Apelaãní soud vynesl nad Honzou Pinkou 3. bfiezna 1740 pro „protulování“ trest smrti provazem. Kapitální ortel, odeslan˘ do Lomnice nad LuÏnicí, byl stejnû jako jiné rozsudky apelaãního tribunálu zároveÀ zapsán do zvlá‰tních, k tomu urãen˘ch knih, tzv. ortelních manuálÛ. Tím Honza Pinka, resp. jeho pfiípad, pronikl do centrálních pramenÛ a do jisté míry také do „velké“ historie, která je psána na základû tûchto pramenÛ. „Velké“ zde znamená celozemské, neboÈ vzhledem ke kompetenci Apelaãního soudu pokr˘vají jeho ortelní manuály pfiinejmen‰ím území cel˘ch âech. Písemnosti ústfiedních ãi odvolacích soudních instancí b˘vají vyuÏívány ke studiu pfiedmoderní kriminality,10 a ani pronásledování CikánÛ v ãesk˘ch zemích není v˘jimkou. Studie Evy Procházkové z roku 1992, vycházející právû z ortelních manuálÛ, toto pronásledování plo‰nû zachycuje a – jak ukáÏi v následujících fiádcích – platí do jisté míry za základní práci k tomuto tématu.11 Vyvozují-li se z anal˘zy centrálního pramene závûry s celozemskou platností, je na místû podrobit vypovídací schopnost takového pramene a okolnosti jeho vzniku kritice.

8 SObA TfieboÀ, Vs TfieboÀ, sign. I B 4 E 11, 1739, 17. 12., Lomnice nad LuÏnicí, purkmistr a rada oznamují tfieboÀskému hejtmanovi pfiidûlení Honzy Pinky a dodávají, „Ïe takové lidi vyÏivovati a co podobného criminálního pfied se vzítí v tom stavu nejsme a b˘ti nemÛÏeme“; 1740, 20. 6., TfieboÀ, hejtman Olbricht vyz˘vá Lomnické, aby Apelaãnímu soudu lépe doloÏili tradici v˘konu hrdelní spravedlnosti ve mûstû. 9 SObA TfieboÀ, Vs TfieboÀ, sign. I B 4 E 11, 1739, katalog tfiinácti otázek a formuláfi protokolu, datovan˘ pouze v textu pfiedpokládan˘m dnem v˘slechu, tzn. 19. 12. 1739. 10 V ãeském prostfiedí nejnovûji DANIELA TINKOVÁ, Hfiích, zloãin, ‰ílenství v ãase odkouzlování svûta, Praha 2004, s. 29-30, dále napfi. s. 171 a tabulky na s. 377-379. Autorãina tvrzení o promûnû trestání jednotliv˘ch deliktÛ v ranû novovûk˘ch âechách jsou zaloÏena právû na kvantifikaci rozsudkÛ z ortelních manuálÛ. Ortelních manuálÛ a jin˘ch písemností Apelaãního soudu se struãnû dotkl i JAROSLAV PÁNEK, Hrdelní soudnictví mûsta Pfiíbramû v 17. a 18. století (Pfiíspûvek k poznání pozdnû feudálního hrdelního soudnictví v âechách a k metodice studia jeho dûjin), Stfiedoãesk˘ sborník historick˘ 13/1978, s. 87-195, zde 90-92. 11 EVA PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ v ãesk˘ch zemích v 18. století (Na základû rozboru ortelních manuálÛ praÏského apelaãního soudu), Sborník archivních prací 42/1992, s. 307408. Podle JI¤ÍHO HANZALA, Cikáni na Moravû v 15.-18. století. Dûjiny etnika na okraji spoleãnosti, Praha 2004, s. 161-162, má práce Evy Procházkové „zásadní v˘znam pro studium perzekuce CikánÛ v ãesk˘ch zemích“.


himl

25.7.2005

PAVEL HIML

17:12

Stránka 11

STUDIE A ESEJE

[ 11 ]

Sama Eva Procházková upozornila na skuteãnost, „Ïe manuály neobsahují v‰echny vynesené rozsudky“.12 DoplÀme, Ïe manuály na druhé stranû obsahují pouze rozsudky a nikoli ta rozhodnutí Apelaãního soudu v záleÏitostech CikánÛ, která sice mûla charakter sankce, ne v‰ak formální znaky rozsudku.13 Anal˘zou rozsudkÛ tak lze postihnout kriminalitu ve striktnû právnûhistorickém v˘znamu,14 ménû v‰ak uÏ perzekuci, a uÏ vÛbec ne spoleãenskou exkluzi, jin˘mi slovy to, co rozsudkÛm pfiedcházelo, co po nich následovalo, a také to, co s nimi vÛbec nesouviselo. DÛslednû vzato tím vlastnû pfiejímáme optiku a diskurz dobov˘ch soudních/spoleãensk˘ch autorit, av‰ak nerozkr˘váme zpÛsoby, jak˘mi bylo pozdûji kriminalizované jednání konstruováno a oznaãováno a jak˘ smysl mûlo pro samotné jednající mimo úzk˘ soudní, resp. procesní kontext.15 Sabine Kienitz ‰la je‰tû dál a vytkla sociálním dûjinám, Ïe pod nálepkou teorií odli‰ného chování de facto pokraãují ve stigmatizaci a kriminalizaci pfiíslu‰níkÛ okrajov˘ch skupin, jak ji provádûly ranû novovûké vrchnosti.16 Rozsudek smrti nad Honzou Pinkou z 3. bfiezna 1740 stejnû jako hrdelní ortel, vynesen˘ t˘Ï den nad Josefem RÛÏiãkou a Mafienou Secundou Felixovou, sedícími v tfieboÀském vûzení, ortelní manuály evidují, a do svého souhrnu je tudíÏ zafiazuje i Eva Procházková.17 Co v‰ak ortelní manuály nedovolují zjistit, je, Ïe Ïádost o milost nepodal o mûsíc pozdûji jenom Pinka, n˘brÏ i RÛÏiãka s Felixovou. TfieboÀsk˘ mûstsk˘ písafi Antonín Wondra vy‰el pfii její stylizaci ze situace ÏadatelÛ (napfi. „mlad˘ vûk“ 30, resp. 35 let, spoleãné dûti, údajná dosavadní bezúhonnost), 12 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 315. 13 Taková rozhodnutí b˘vala mûstsk˘m soudÛm sdûlována formou misívu. Napfiíklad patnáctilet˘ Jan Zelenka, vy‰etfiovan˘ od kvûtna do záfií 1729 v Sobûslavi, tam mûl b˘t „metlami pfies kládu dobfie mrskán“, a poté pod pfiísn˘m napomenutím, aby zanechal toulání, propu‰tûn. Srov. SOkA Tábor, AM Sobûslav, sign. III I 1, kart. 93, 1729, 2. 9., Praha, misív Apelaãního soudu, podepsan˘ – podobnû jako rozsudky – Václavem hrabûtem z Kokofiova a Janem Hynkem z Bílenberku, a pfiedcházející akta. 14 Podle PETRA KREUZE, Aktéfii bez hfii‰tû a pravidel?, Kudûj 2001/2, s. 68-76, s. 75 „se urãité jednání stává zloãinem teprve v okamÏiku, kdyÏ soud vynese rozsudek obsahující v˘rok o vinû obÏalovaného, resp. obvinûného“. 15 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 313, pfiipou‰tí, Ïe „skuteãnost mÛÏeme postihnout zejména z úfiedních dokladÛ institucí, jeÏ se na konkrétním provádûní instrukcí podílely“, a následnû zmiÀuje mûstské a patrimoniální prameny. 16 SABINE KIENITZ, Frauen zwischen Not und Normen. Zur Lebensweise vagierender Frauen um 1800 in Württemberg, Österreichische Zeitschrift für Geschichte 2/1991, s. 34-58, zde 36: „Nur zu oft reproduziert die Sozialgeschichte die Kriminalisierung der Behörden: Sie argumentiert im Sinne der historischen Obrigkeit, quasi als deren verlängerter Arm, wenn sie – aufbauend auf den Strukturen staatlicher Sozialdisziplinierungs-Kampagnen – mit den Theorien der sozialen Ausgrenzung und des abweichenden Verhaltens arbeitet, und damit unfreiwillig stigmatisiert und kriminalisiert.“ 17 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 389, proces ã. 430 a 431.


himl

25.7.2005

[ 12 ]

17:12

Stránka 12

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

vyuÏil v‰ak také podobn˘ch obratÛ jako jeho lomnick˘ kolega v Ïádosti Pinkovû.18 Na podání a moÏná i formulaci obou Ïádostí mûl rozhodující vliv rovnûÏ hejtman Augustin Olbricht, správní hlava tfieboÀského panství. Z hlediska justiãních pravomocí je zajímavé rovnûÏ to, Ïe Pinka podle v‰eho adresoval, resp. musel adresovat je‰tû jeden memoriál, a sice „na nejmilostivûj‰í knûÏnu na‰í do Vídnû“.19 Zde je mínûna Eleonora Amalie ze Schwarzenbergu, rozená z Lobkovic, která po smrti svého manÏela Adama Franti‰ka poruãnicky spravovala schwarzenberská panství, tedy i TfieboÀ.20 Lze se jenom dohadovat, zda k Eleonofie Amalii, potaÏmo její kanceláfii, putovala také formální Ïádost o milost. V této dobû sice mûly pozemkové vrchnosti právo rozhodovat o kapitálních rozsudcích nad vlastními poddan˘mi, které vynesly mûstské hrdelní soudy (nikoli v‰ak tribunál apelaãní, tedy zemûpansk˘), av‰ak Pinka nebyl schwarzenbersk˘m poddan˘m a jako potuln˘ Cikán nemûl ani Ïádnou jinou vrchnost. Podobnû sloÏit˘ jako soudní kompetence byl i instanãní postup Ïádostí o milost. Prostfiednictvím tfieboÀské vrchnosti nesmûfiovaly pfiímo k panovníkovi, n˘brÏ k Apelaãnímu soudu, kter˘ k nim vypracoval dobrozdání,21 jak ukáÏi pozdûji, nûkteré Ïádosti nejenÏe císafii (ne)doporuãoval, n˘brÏ o nich jeho jménem i rozhodoval. Pinkovo ãekání a pobyt v lomnickém vûzení na mûstské náklady trvaly aÏ do února 1741, Josef RÛÏiãka se svou Ïenou trávili tuto dobu ve vûzení tfieboÀském. Více neÏ po roce od deportace CikánÛ na tfieboÀské panství tam dorazila zpráva schwarzenberského plnomocníka u praÏsk˘ch úfiadÛ, zemského advokáta Johanna Heinricha Wolfa. Tomu Apelaãní soud 10. ledna 1741 dopisem oznámil, Ïe císafi udûlil 12. prosince pfiedcházejícího roku Honzovi Pinkovi milost a zmûnil jeho trest v dvouleté obecní dílo v okovech. V dobû udûlení milosti „císafiem“ byl pfiitom Karel VI., jemuÏ byla Ïádost podána, jiÏ mûsíc a pÛl po smrti a moci se ujímala jeho dcera Marie Terezie. Stejnû byl zmírnûn trest i RÛÏiãkovi a Felixové.22 Po dobu v˘konu trestu museli Lomniãtí pfiispívat na Pinkovu v˘Ïivu ãtyfimi

18 SObA TfieboÀ, Vs TfieboÀ, sign. I B 4 E 11 (a rovnûÏ 10); nûkteré totoÏné formulace a závûreãn˘ apel na „pfiirozenou a v celém svûtû rozhlá‰enou rakouskou dobrotivost“ panovníka mohou ukazovat na to, Ïe oba písafii pouÏili pfii sepisování Ïádostí téÏe kanceláfiské pomÛcky. „Mnoho dûtí, které má delikvent,“ uvádí jako jeden z obecn˘ch motivÛ pro udûlení milosti mimo jiné Zedlerova encyklopedie. Srov. JOHANN HEINRICH ZEDLER, Grosses vollstänidges Universal-Lexikon Aller Wissenschaften und Künste, díl 3, Halle-Leipzig 1733, col. 922-926, (heslo Begnadigungs-Recht), zde col. 923. 19 SObA TfieboÀ, Vs TfieboÀ, sign. I B 4 E 11, 1740, 10. 4., Lomnice nad LuÏnicí, kopie dopisu mûstské rady a purkmistra tfieboÀskému hejtmanovi. 20 Srov. KARL SCHWARZENBERG, Geschichte des reichsständischen Hauses Schwarzenberg, díl 1, Neustadt an der Aisch 1963, s. 162. 21 SObA TfieboÀ, Vs TfieboÀ, sign. I B 4 E 11, 1740, 7. 6., TfieboÀ, hejtman Olbricht sdûluje do Lomnice, Ïe Apelaãnímu soudu má b˘t znovu zaslán v˘slech Honzy Pinky.


himl

25.7.2005

PAVEL HIML

17:12

Stránka 13

STUDIE A ESEJE

[ 13 ]

krejcary dennû, coÏ pro nû stejnû jako pro TfieboÀ pfiedstavovalo obtíÏnou povinnost. Omilostnûní nevítal ani hejtman Olbricht a v dopise vrchnosti vyslovil obavu, „aby tato zlotfiilá cháska pfiedãasnû neutekla a nedala se na dfiívûj‰í cikánské tuláctví“.23 Podle kníÏecího reskriptu, kter˘m brala schwarzenberská vrchnost omilostnûní na vûdomí, nicménû není moÏné odsouzencÛm odpírat právo Ïádat o milost a vyÏivovací povinnost pfiedstavuje jenom dÛsledek hrdelního práva, o které Lomniãtí tolik stáli.24 Na to, zda Honza Pinka strávil v Lommici celé dva roky, by odpovûdûly mûstské úãty. Pohled do ortelních manuálÛ v‰ak potvrzuje, Ïe jak on, tak Josef RÛÏiãka a Mafiena Felixová se pozdûji vrátili k „cikánskému tuláctví“, jak se toho obával tfieboÀsk˘ hejtman. Zatímco dva poslednû jmenovaní byli v roce 1743 v Pelhfiimovû pro potulování odsouzeni k pololetním nucen˘m pracem, nad Janem Pinkou byl v roce 1746 v Neveklovû vynesen trest smrti meãem za potulku a poru‰ení hrdelního reversu.25 (Neveklovské prameny, které zkoumal Jaroslav Pánek, neumoÏÀují zjistit, zda byl ortel nad Pinkou tentokrát vykonán.)26 Ve v‰ech tfiech pfiípadech se nepochybnû jedná o tytéÏ osoby. Eva Procházková je podle v‰eho do své statistiky zahrnula vícekrát – mezi deseti tresty smrti pro muÏe v letech 17401749 tak dvakrát figuruje Honza/Jan Pinka a jednou Josef RÛÏiãka (podruhé se on i jeho Ïena vyskytují mezi osobami odsouzen˘mi k nucen˘m pracím).27 Pokud by se autorka omezila pouze na evidenci vynesen˘ch trestÛ (a ortelní manuály nic jiného nedovolují), nebylo by co namítat. I bez pouÏití patrimoniálních a mûstsk˘ch pramenÛ by v‰ak pfii kaÏdém pokusu o interpretaci mûla zarazit uÏ skuteãnost, Ïe v rozsudcích se ãasto opakují stejná ãi velmi podobná jména, takÏe pouze

22 SObA TfieboÀ, Vs TfieboÀ, sign. I B 4 E 11, 1741, 10. 1., Praha, opis dopisu Apelaãního soudu Johannu Heinrichu Wolfovi, oznamujícího udûlení milosti Honzovi Pinkovi. V konceptu dopisu, datovaném v Tfieboni 23. 2. 1741, oznamuje tfieboÀsk˘ hejtman kníÏeti, resp. knûÏnû, udûlení milosti v‰em tfiem odsouzen˘m. 23 SObA TfieboÀ, Vs TfieboÀ, sign. I B 4 E 11, 1741, 23. 2. 1741, „daß dies lumpe gesind zulezt gar nicht vor der zeit wieder durchgehen und sich zu Vorhinig zigeinerischen land Störzerey begeben wird“. V dopise prokurátorovi Wolfovi (TfieboÀ, 24. 2. 1741, koncept) se Olbricht dokonce vyjádfiil, „also wäre mir Viel lieber gewesen, wann die aggratiation andersten ausgefallen, und man derer 2 Jährigen unterhalts- und VerpflegungsSpesen ohne dies mit disen lumpen gesindl beschwärte Städte zu deliberiren getrachtet hätte“. 24 SObA TfieboÀ, Vs TfieboÀ, sign. I B 4 E 11, 1741, 4. 3., VídeÀ, kníÏecí reskript. KnûÏna-vdova Eleonora Amalie zemfiela 5. 5. 1741 – K. SCHWARZENBERG, Geschichte des reichsständischen Hauses Schwarzenberg, s. 162. 25 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 390, proces ã. 441 a 445. 26 Srov. JAROSLAV PÁNEK, Hrdelní soudnictví mûsteãka Neveklova v 18. století (Pfiíspûvek k poznání pozdnûfeudálního hrdelního soudnictví v âechách a k charakteristice patrimoniálních trestnûprávních pramenÛ), Stfiedoãesk˘ sborník historick˘ 14/1979, s. 71-109, zde s. 98, proces ã. 19. 27 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 334, tabulka II.


himl

25.7.2005

[ 14 ]

17:12

Stránka 14

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

na tomto základû je identifikace odsouzen˘ch velmi obtíÏná a poãet rozsudkÛ se vÛbec nemusí rovnat poãtu odsouzen˘ch osob. (Jen mezi dvanácti, resp. tfiinácti Ïenami, odsouzen˘mi v letech 1740-1749 k smrti, se napfiíklad jméno Dorota RÛÏiãková objevuje v rÛzn˘ch souvislostech pûtkrát.) Procházková to sice pfiipou‰tí, ve své kvantifikaci to ale pfiíli‰ nezohledÀuje a autofii, ktefií z jejích ãísel ãerpají, to neãiní vÛbec.28 ZávaÏnûj‰í metodick˘ problém v‰ak nastává, kdyÏ jsou rozsudky smrti intuitivnû zamûÀovány s popraven˘mi osobami. Eva Procházková na jednu stranu „pouze“ zaznamenává tresty, na druhou stranu ale hovofií o „odsouzen˘ch, potrestan˘ch smrtí“, nebo o tom, Ïe uvûznûní „byli potrestáni smrtí“, resp. „postihla je smrt“.29 Jednoznaãnû mylnû v‰ak ãísla Evy Procházkové interpretuje a nadto zkresluje Jaroslav Pánek, kdyÏ hovofií o tom, Ïe v letech 1694-1763 bylo popraveno více neÏ 81 % z 347 muÏÛ a témûfi 8 % Ïen.30 Tyto procentní údaje (pfiesnûji 81,4 % a 7,7 %) se pfiitom nevztahují na celé uvedené období, ale podle Procházkové jde pouze o podíl rozsudkÛ smrti v létech 1694-1709.31 V celém jí zkoumaném období (1694-1763) byl trest smrti vynesen nad 183 muÏi a 127 Ïenami.32 Pánek tedy poãet popraven˘ch muÏÛ nadhodnotil témûfi o sto, poãet popraven˘ch Ïen – pokud by autor sv˘ch 8 % rovnûÏ vztahoval k poãtu v‰ech potrestan˘ch Ïen (693) – by pak byl naopak pfiibliÏnû o sedmdesát niωí neÏ ãíslo uvádûné Procházkovou. Má kritika v‰ak nesmûfiuje proti této poãetní nepfiesnosti. Milost z roku 1740, kterou jsem se pomûrnû podrobnû zab˘val, nezachovala jenom Ïivot Honzy Pinky, sv˘m zpÛsobem ho zachránila i ze statistiky popraven˘ch CikánÛ, kterou uvádí Jaroslav Pánek. Z kvantifikovatelné jednotky, kterou nakonec nebyl ani Pinka sám, n˘brÏ rozsudek nad ním, se v m˘ch oãích stal jednotlivcem, kter˘ se osobit˘m, v lecãems v‰ak zároveÀ i pro dal‰í Cikány typick˘m zpÛsobem vyrovnával s proticikánsk˘mi opatfieními ranû novovûkého státu a vrchností. Pfii studiu pra-

28 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 316. 29 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 316, 331. 30 JAROSLAV PÁNEK, Policey und Sozialdisziplinierung im frühneuzeitlichen Böhmen und Mähren, in: Policey im Europa der Frühen Neuzeit, hrsg. von Michael Stolleis, Frankfurt am Main 1996, s. 317-331, s. 329: „Auf dieser Basis gelang es, die Schicksale von 1040 Personen herauszuarbeiten, die verhaftet, vor die Stadtgerichte gestellt und mit der Zustimmung des Appellationsgerichts veruteilt wurden. Die Härte der Urteile wird daran deutlich, daß von 347 Männern mehr als 81 % hingerichtet wurden, von den Frauen waren es fast 8 %, die anderen, einschließlich der Kinder, wurden mit schweren Strafen belegt.“ 31 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 316. 32 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 334, tabulka II. Procentuální podíl rozsudkÛ smrti nad muÏi, Ïenami a muÏi a Ïenami dohromady poãítá autorka zjevnû z celkového poãtu osob, jejichÏ pfiípady se pfied Apelaãní soud dostaly (1 040).


himl

25.7.2005

17:12

Stránka 15

PAVEL HIML

STUDIE A ESEJE

[ 15 ]

menÛ k neusedlému obyvatelstvu v âechách v 17. a 18. století33 jsem se setkal s vícero takov˘mi jednotlivci. I oni v nûkter˘ch pfiípadech Ïádali o milost a obdrÏeli ji, pfiesto jsou v‰ak i oni nûkdy na základû ortelních manuálÛ vedeni coby „popravení“. V následujících fiádcích bych se proto rád zamyslel nad tím, zda na ranû novovûk˘ trestní proces nepohlíÏíme zkreslenû, resp. „modernû“, kdyÏ sledujeme pouze rozsudky Apelaãního soudu. Pokusím se odpovûdût na otázku, do jaké míry byla souãástí tohoto kontextu právû praxe milostí a do jaké míry je opodstatnûné omezovat pronásledování cikánského, ale i jiného neusedlého obyvatelstva, nebo dokonce vztah spoleãnosti k tûmto lidem redukovat na produkty ãinnosti jednoho soudu. *** Chtít zkoumat, zda v‰echny rozsudky nad Cikány, vyhlá‰ené Apelaãním soudem, byly opravdu vykonány, a dopátrat se tak nûjaké vyãíslitelné „statistické chyby“, je obtíÏnû proveditelné a z metodologického hlediska zbyteãné. JiÏ jeden nezohlednûn˘ pfiípad omilostnûní, resp. zmûny trestu kvantifikaci trestÛ a na ní zaloÏenou interpretaci ponûkud zpochybÀuje. Dfiíve neÏ se zamûfiím na samotn˘ institut milosti a jeho roz‰ífienost, zmíním je‰tû nûkteré cikánské koãovníky, ktefií „pfieÏili“ své odsouzení k smrti. V roce 1731 se Apelaãní soud zab˘val pfieãinem Cikánek Franti‰ky Hanu‰ové a Barbory Papary a CikánÛ Isidora Buãka a Václava Borta, drÏen˘ch a vy‰etfiovan˘ch v Rakovníku. V zatím ne zcela uspofiádaném rakovnickém mûstském archivu se mi nepodafiilo nalézt vy‰etfiovací spisy, a tak není moÏné pfiesnû zjistit povahu pfieãinu. Dal‰í místní prameny ale hovofií o „pfiísnû zapovûzeném protulování“,34 tedy o potulce, která u cikánsk˘ch muÏÛ a za urãit˘ch podmínek i u cikánsk˘ch Ïen pfiedstavovala v první tfietinû 18. století dostateãn˘ dÛvod pro hrdelní trest. Stanovoval to místodrÏitelsk˘ patent z 12. bfiezna 1726, kter˘ vycházel z pfiedcházejícího rozhodnutí císafie a sv˘m zpÛsobem zavr‰oval fiadu proticikánsk˘ch legislativních opatfiení v âechách.35 PraÏské apelace odsoudily 16. bfiezna 1731 obû Ïeny k smrti meãem a Isidora Buãka 7. kvûtna k smrti obû‰ením.

33 V˘sledky v˘zkumu budou publikovány v monografii Zrození vagabunda. Neusedlí lidé v âechách v 17. a 18. století. 34 Srov. SOkA Rakovník, AM Rakovník, inv.ã. 54, radní protokol z let 1730-1734, f. 60v, zasedání 30. 4. 1731, zvefiejnûní rozsudku nad Franti‰kou Hanu‰ovou „pro pfiísnû zapovûzené protulování císafiskou zemí“. 35 Jako poslední v fiadû patentÛ a reskriptÛ pro âechy uvádí tento patent E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 312, pozn. 14. Exempláfi patentu se nachází napfi. ve sbírce patentÛ Archivu Národního muzea (ANM) v Praze (sign. E).


himl

25.7.2005

[ 16 ]

17:12

Stránka 16

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

Václav Bort, jemuÏ je‰tû nebylo osmnáct let, vyvázl pouze s vymrskáním a vypovûzením ze zemû.36 Pokud tedy Apelaãní soud dÛslednû aplikoval ustanovení patentu z bfiezna 1726, museli b˘t Bort, Hanu‰ová a Papara v âechách pfiistiÏeni a ze zemû vypovûzeni jiÏ jednou.37 O pfiedcházejícím trestu Václava Borta nás nepfiímo zpravuje rakovnická pamûtní kniha v zápise o provedení exekuce: Bortovi mûlo b˘t „jeho jiÏ druhé ucho ufiezané“ a on sám „vymrskán“. V zápisu také stojí, Ïe obû Ïeny, jeÏ mûly b˘t sÈaty, se „ucházejí (…) Jeho Milosti Císafiské o milost“.38 Tuto informaci potvrzuje a dataci upfiesÀuje také rakovnick˘ radní protokol – podle nûj byl apelaãní rozsudek nad Franti‰kou „Hanu‰kou“ z 16. bfiezna ve mûstû zvefiejnûn 30. dubna, k exekuci, stanovené na následující pátek, v‰ak nedo‰lo, neboÈ Hanu‰ová „o Milost k Jeho Milosti Císafiské se ohlásila“.39 O Barbofie Papafie protokol mlãí, coÏ vysvûtluje záznam v ortelním manuálu; její exekuce mûla b˘t odloÏena na dobu po porodu a skonãení ‰estinedûlí.40 Kdo formuloval Ïádost Franti‰ky Hanu‰ové o milost ãi jak byla zdÛvodnûna, se mi nepodafiilo zjistit. Panovníkovi ji ale v kaÏdém pfiípadû zprostfiedkovával (a pfiedtím nejspí‰ i posuzoval) praÏsk˘ Apelaãní soud a byl to také tento tribunál, kter˘ v polovinû listopadu 1731 do Rakovníka oznámil císafiské rozhodnutí: Hanu‰ové byl trest smrti zmûnûn v dvouleté obecní práce. Za jejich v˘kon stejnû jako za obÏivu vûzenkynû odpovídalo mûsto Rakovník. Ani osud druhé odsouzené, která mûla rovnûÏ poÏádat o milost, Barbory Papary, se úplnû neztrácí. O tfii roky pozdûji, v kvûtnu 1734, se v ortelních manuálech objevuje osoba témûfi identického pfiíjmení – Barbora Papare, potrestaná nucen˘mi pracemi v délce ‰esti nedûlí, tentokrát v Litomûfiicích.41 S Barborou Ehemannovou, jinak Paparovou, se poté setkáváme i o dal‰í tfii roky pozdûji, v dubnu 1737,

36 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 384, procesy ã. 372 (Franti‰ka Hanu‰ová), 373 (Barbora Papara), 375 (Isidor Buãek a Václav Bort). Vûk muÏÛ, kter˘ hrál pfii potrestání dÛleÏitou roli, zji‰Èovali rakovniãtí radní, srov. radní protokol z 30. 4. 1731 (SOkA Rakovník, AM Rakovník, inv.ã. 54): „ponûvadÏ t˘Ï Isidor v plnosti radû, Ïe mu jde na 19tej a Václav Bort Ïe do 17. roku pfiichází, se znali, na tom pak Isidoru, Ïe o nûkter˘ rok star‰í jest, z osoby, síly a tváfinosti se poznává, proãeÏ slav. Appellati, Ïe Isidor Buãek pfiinejmen‰ím 20 let, Václav Bort ale k 17mu létu star˘ jest, správa dáti se má“. 37 âlánek 7 zmínûného patentu z 12. 3. 1726 zní: „ti ponejprv neb po druh˘ s jedním neb také s obouma odfiezan˘ma u‰ima, neb s majícím na hfibetû znamením pokuty v nûjaké rotû postiÏené urostlé Cikánky, pro takové na sobû tudy ukazující nepolep‰ení bez rozdílu pokutou meãe trestané b˘ti mají“. 38 SOkA Rakovník, AM Rakovník, inv.ã. 2, pamûtní kniha, f. 59v, zápis k roku 1731. 39 Rakovnick˘ radní protokol (SOkA Rakovník, AM Rakovník, inv.ã. 54), zápis k 30. dubnu 1731. Na f. 64v, zápis k 1. 6. 1731, zvefiejnûní rozsudku nad Isidorem Buãkem a Václavem Bortem; jeho vykonání bylo stanoveno na následující stfiedu. 40 Srov. pozn. 36. 41 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 385, proces ã. 386.


himl

25.7.2005

PAVEL HIML

17:12

Stránka 17

STUDIE A ESEJE

[ 17 ]

v Plzni, kde byla spolu s Magdalenou, jinak Rosalií Olbrichtovou, apelacemi odsouzena k trestu smrti.42 S velkou pravdûpodobností mÛÏeme tedy pfiedpokládat, Ïe roku 1731 Barbora Papara obdrÏela stejnû jako její spoluvûzeÀkynû Hanu‰ová císafiskou milost. Obû dvû v‰ak Eva Procházková poãítá k sedmnácti Ïenám, odsouzen˘m v letech 1730-1739 k smrti (a v duchu v˘‰e naznaãené interpretace také popraven˘m).43 Vzhledem k úfiední neustálenosti jmen v ranû novovûké populaci obecnû a mezi neusedl˘mi osobami zvlá‰tû není ani jisté, zda lze k popraven˘m poãítat Magdalenu/Rosalii Olbrichtovou, drÏenou spolu s Barborou Paparovou v roce 1737 v Plzni. Podle v˘slechu z fiíjna 1736 se Rosalie zvala „pfiíjmením po otci Uhlíková, po mém manÏeli ale Olbrechtová“, narodila se pfiibliÏnû v roce 1716 v Manûtínû a o jedno ucho nepfii‰la v cizinû, jak ji údajnû navedly spoluvûznûné Cikánky, ale asi pfied osmi lety v RoÏmitále, odkud byla i vymrskána.44 V tomto pfiípadû by se jednalo o „Magdalenu“, která jako jediná z pûti Cikánek, vy‰etfiovan˘ch v roce 1726 v RoÏmitále, nebyla odsouzena ke stûtí, n˘brÏ právû k ufiíznutí ucha, vymrskání a vypovûzení z habsbursk˘ch zemí.45 Do RoÏmitálu smûfioval o rok pozdûji dotaz netolické mûstské rady na matku jisté Cikánky Katefiiny Uhlíkové – ta tam mûla b˘t sÈata a Katefiinû samotné zde mûlo b˘t ufiíznuto ucho.46 Jedinou takto potrestanou podle ortelních manuálÛ v‰ak byla právû Magdalena (pravdûpodobnû Uhlíková/Olbrichtová). Pramen, kter˘ zpochybÀuje, Ïe Ïivot Magdaleny/Rosalie Uhlíkové/Olbrichtové skonãil v roce 1737 v Plzni, je dopis mûstské rady ze Stfiíbra, kter˘ do RoÏmitálu dorazil v prosinci roku 1750. Stojí v nûm, Ïe do stfiíbrského vûzení byla k v˘slechu kvÛli poru‰ení hrdelního reversu dopravena „Cikánka, která se teì jmenuje Josepha Landbergerin, jinak ale u hrdelního soudu v Îebráku v roce 1727 Magdalena, také Rosalia Uhlikin a u rokycanského hrdelního soudu roku 1747 Josepha Lerchin, podle potvrzení o kfitu z Manûtína, které ukázala, ale Josepha Wrbin“. Do RoÏmitálu se Stfiíbr‰tí obrátili proto, Ïe zadrÏená Cikánka tam mûla b˘t (podle

42 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 386, proces ã. 396. 43 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 334, tabulka II. 44 Ranû novovûké ãásti plzeÀského mûstského archivu jsou dochovány velmi zlomkovitû. V˘povûì Rosalie Ulhíkové/Olbrechtové pfied plzeÀsk˘m soudem z 9. 10. 1736 jsem nalezl v SOkA Pfiíbram, AM RoÏmitál pod Tfiem‰ínem, inv.ã. 200, hrdelní soud 1650-1789 (1795), kart. 4. 45 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 380, proces ã. 331 (RoÏmitál pod Tfiem‰ínem, 1. 8. 1726). Pfiípad zmiÀuje i JOSEF SVÁTEK, Die Zigeuner in Böhmen, in: Culturhistorische Bilder aus Böhmen, Wien 1879, s. 273-311, zde s. 297, aniÏ by v‰ak uvedl jedin˘ zdroj sv˘ch informací. 46 SOkA Pfiíbram, AM RoÏmitál pod Tfiem‰ínem, inv.ã. 200, hrdelní soud 1650-1789 (1795), kart. 4, Netolice, 11. 9. 1727, dopis mûstské rady.


himl

25.7.2005

[ 18 ]

17:12

Stránka 18

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

písemností ze Îebráku) vûznûna, vysl˘chána a vymrskána je‰tû pfied rokem 1727.47 Zatímco Ïebráck˘ proces prameny Apelaãního soudu neznamenávají, rozsudek u rokycanského soudu v roce 1747 uvádûjí, nicménû se jménem AlÏbûty (a nikoli Josefy) Lerchové, jinak Magdaleny Uhlíkové.48 Pokud bychom se v‰ak pfiesto alespoÀ ãásteãnû spolehli na údaje stfiíbrsk˘ch radních, ukazuje na totoÏnost jimi vy‰etfiované osoby s Magdalenou/Rosalií Olbrichtovou z let 1736-1737 z Plznû jak totoÏné dvojí kfiestní jméno, tak druhé pfiíjmení Uhlíková a zároveÀ také Manûtín jako místo kfitu. Ostatnû i rozsudek Apelaãního soudu, adresovan˘ poãátkem února 1751 do Stfiíbra, uvádí Cikánku, odsouzenou k smrti meãem pod tfiemi rÛzn˘mi jmény: Rozalie/Magdalena Uhlíková, zvaná téÏ Josefa Landbergová, rozená Josefa Vrbová.49 Pfiípady jin˘ch CikánÛ, zachycen˘ch v ortelních manuálech, dokládají, Ïe hledání jejich osudÛ v archivech tûch míst, kde byli vy‰etfiováni, není vÛbec zbyteãná snaha o „ilustraci“ obecn˘ch „trendÛ“, konstruovan˘ch na základû centrálních pramenÛ. Studium v rokycansk˘ch, stfiíbrsk˘ch a Ïebráck˘ch fondech by jistû mohlo pfiinést dal‰í zpfiesnûní; domnûnka, Ïe Rosalie/Magdalena Uhlíková/Olbrichtová procházela v prÛbûhu více neÏ tfiiceti let agendou Apelaãního tribunálu a podfiízen˘ch soudÛ pod tfiemi, moÏná ale pod pûti rÛzn˘mi jmény („poãítána“ v‰ak byla jako nûkolik rÛzn˘ch osob), je v‰ak jiÏ nyní velmi opodstatnûná. Toto znejistûní podporuje i pouh˘ pohled do ortelních manuálÛ; proti zkratovitému spojení „co rozsudek smrti, to jiná osoba“ nehovofií pouze totoÏná ãi podobná pfiíjmení,50 n˘brÏ i skuteãnost, Ïe ortely ãasto znûjí pouze na kfiestní jméno. (Zámûrné) vystupování pod rÛzn˘mi jmény nejspí‰ také nebude ojedinûlou záleÏitostí, jak dokládá pfiípad Ludvíka Zelenky, odsouzeného v ãervnu 1730 v Sobûslavi k obû‰ení; aÏ pfii jeho tfietím v˘slechu vy‰lo najevo, Ïe byl pfied nûkolika lety coby Ludvík Jelínek vypovûzen z Kasejovic, resp. z dûdiãn˘ch zemí. Podle vlastní v˘povûdi si Ludvík pfiíjmení zmûnil „po matce, protoÏe ona mûla druhého muÏe

47 SOkA Pfiíbram, AM RoÏmitál pod Tfiem‰ínem, inv.ã. 200, hrdelní soud 1650-1789 (1795), kart. 4, Stfiíbro, 12. 12. 1750, dopis purkmistra a rady pfiedstaven˘m RoÏmitálu. Jednotlivá jména ponechávám v podobû, v jaké jsou uvedena v nûmeckém originálu dopisu (jakkoli mÛÏeme napfi. pfiíponu -in povaÏovat za ekvivalent ãeské pfiechylovací pfiípony -ová). Tomu, Ïe se v celém pfiípadû jedná o jednu osobu, by mohlo nasvûdãovat i to, Ïe jsou v‰echny zmínûné písemnosti v roÏmitálském archivu uspofiádány do jednoho spisu. Samozfiejmû se ale nejedná o nevyvratiteln˘ dÛkaz. 48 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 393, proces ã. 463, Rokycany, 18. 7. 1747. 49 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 395, proces ã. 479; pfiíjmení Landbergová by sice odpovídala nûmecká forma Landbergin, a nikoli Landbergerin, je v‰ak pravdûpodobné, Ïe pfii korespondenci nebo pfiekladu mohlo dojít ke zkreslení. 50 Srov. E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 363-364, procesy s Annou Marií Morgensterin ã. 195, 199.


himl

25.7.2005

PAVEL HIML

17:12

Stránka 19

STUDIE A ESEJE

[ 19 ]

a ten se jmenoval Jelínek, a ona matka pfiede mnou sedûla v Kasejovicích, a tak jsem já sobû po ní to pfiíjmení nechal, sice mÛj vlastní otec se jmenoval Zelenka“.51 Mûstské a patrimoniální archivy a také matriky sice ne vÏdy umoÏÀují dokonalou identifikaci vûznûn˘ch, resp. vysl˘chan˘ch CikánÛ, v obecné rovinû v‰ak zpochybÀují pohled na jejich pronásledování pouze prostfiednictvím ortelních manuálÛ, resp. jednoho pramene, nezasazeného do dobového právního kontextu. Lokální prameny dokládají také pfiíbuzenskou propojenost velké ãástí CikánÛ a Cikánek, objevujících se v ortelnách manuálech. Poslední pfiíklad omilostnûní, kter˘ chci zmínit, nás opût zavádí do RoÏmitálu roku 1726. KdyÏ byl totiÏ pfii zemské vizitaci52 koncem kvûtna 1729 u StráÏe nad NeÏárkou chycen spoleãnû s Cikánkou a dvûma dûtmi cikánsk˘ chlapec Jan Zelenka, vypovûdûl pfii následném v˘slechu v Sobûslavi, Ïe jeho matka byla pfied tfiemi lety sÈata v RoÏmitále.53 Pravdûpodobnû tedy ‰lo o jednu ze ãtvefiice Ïen Hedvika, Eleonora, Sybila a Barbora, které byly k smrti meãem odsouzeny právû 1. srpna 1726 v procesu, z nûjÏ jediná Ïivá vyvázla právû Magdalena (Uhlíková/Olbrichtová). Mezi dal‰ími dûtmi popravû pfiihlíÏel zfiejmû nejen Jan Zelenka, ale i jeho sestra.54 Byla to také ona, s níÏ byl Zelenka o tfii roky pozdûji u StráÏe chycen a pfies JindfiichÛv Hradec a Pfiehofiov dodán do Sobûslavi. Na otázku, jak se sestra jmenuje a proã se toulá, pfii v˘slechu odpovûdûl: „Háta, ona sedûla v Blatnej a jiÏ ortel dostala, potom ale

51 I kdyÏ se ranû novovûké soudy snaÏily zjistit totoÏnost CikánÛ, je takovéto odhalení uÏívání dvojího jména spí‰e v˘jimkou. V˘slech Ludvíka Zelenky z 16. ledna 1730 je souãástí jeho rozsáhlého vy‰etfiovacího spisu v SOkA Tábor, AM Sobûslav, sign. III I 1, kart. 93. Podle JAROSLAVA DIBELKY, Anatomie cikánského pfiípadu. JiÏní âechy 1729-1730, in: Historie 2003. Celostátní studentská vûdecká konference, Pardubice 2004, s. 149-172, zde s. 153, byl Zelenka pod jménem Ludvík Begmon/Bergman odsouzen jiÏ v srpnu 1726 v Hostomicích a v listopadu téhoÏ roku v Mirovicích. Oba tyto rozsudky stejnû jako odsouzení Ludvíka Jelínka v Kasejovicích 25. 8. 1727 a Ludvíka Zelenky v Sobûslavi 5. 6. 1730 eviduje E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 380-383, ã. 329, 341, 354, 366 (podle v‰eho jako více rÛzn˘ch osob). Dibelka zároveÀ zjistil, Ïe ZelenkÛv spoluodsouzenec z roku 1727 (Martin Zajíãek) a z roku 1730 (Jan Leigner) jsou jedna a tatáÏ osoba. 52 PfiibliÏnû od poloviny 20. let 18. století byly v ãesk˘ch zemích plo‰nû a centrálnû pofiádány zátahy na tuláky, tedy i na Cikány, zvané zemské vizitace. O jejich organizaci a efektivitû pí‰u ve 2. kapitole pfiipravované monografie Zrození vagabunda. 53 SOkA Tábor, AM Sobûslav, sign. III I 1, trestní záleÏitosti 1728-1733, kart. 93, Sobûslav, 18. 6. 1729, první v˘slech Jana Zelenky, podepsan˘ mûstsk˘m rychtáfiem a syndikem. Skupina byla z rozhodnutí bechyÀského krajského hejtmana Jana Václava Caretto z Millesima (Pfiehofiov, 27. 5. 1729) nejprve celá pfiidûlena do Sobûslavi. 54 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 380, proces ã. 331; exekuce mûla b˘t vykonána za pfiítomnosti nezletil˘ch dûtí.


himl

25.7.2005

[ 20 ]

17:12

Stránka 20

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

jí milost pfii‰la, a tak se nyní Ïebrotou Ïiví.“55 K totoÏnosti pfiistiÏené Cikánky se – nejspí‰ na základû její pfiedbûÏné v˘povûdi – vyjádfiili i blatensk˘ purkmistr a rada. Podle nich se mohlo jednat o Hedwedu, jinak Agatu, které byla v jejich mûstû 27. bfiezna 1728 odsouzena k dvoulet˘m obecním pracím. „Pro lep‰í pak vychování té Cikánky s jejími dvouma dûtmi,“ pokraãovali Blaten‰tí, „bylo jest ji dovoleno po panství blatenském (majíc na jedn˘ noze pouto) Ïebrati, která sice vÏdy zase se najíti dala, nyní v‰ak jiÏ od sedmi nedûl domÛ se nenavracuje.“56 Ortelní manuály Apelaãního soudu, kter˘ jedin˘ byl oprávnûn˘ definitivnû rozhodovat v záleÏitostech CikánÛ, v‰ak v letech 1725-1730 zachycují pro Blatnou pouze rozsudky nad tfiemi Cikánkami, vynesené 29. listopadu 1726.57 Z nich jen Dorota mûla b˘t propu‰tûna s napomenutím, Annu a Hedvegu ãekala smrt meãem. Nad Hedvegou v‰ak mûl b˘t rozsudek vynesen aÏ po skonãení ‰estinedûlí. Pokud tak vezmeme vyjádfiení blatenské rady a purkmistra za bernou minci a vyjdeme ze svrchovanosti Apelaãního soudu, mÛÏeme se domnívat, Ïe tato Hedvega byla totoÏná s Hedwedou/Agatou, resp. Zelenkovou sestrou H��tou. Po ‰estinedûlí, tedy nûkdy poãátkem roku 1727, moÏná i pozdûji, formálnû vyslechla rozsudek smrti a zaÏádala o milost. Její posouzení a projednání by se pak muselo táhnout více neÏ rok aÏ do jara 1728, kdy byl její trest – jak psali Blaten‰tí – zmûnûn v dvouleté obecní práce. Ne‰lo v‰ak o nové odsouzení, Apelaãní soud sdûlil rozhodnutí panovníka do Blatné nejspí‰ formou dopisu/misívu. Právû trest dvouletého vefiejného díla, obvykl˘ pfii zmírÀování kapitálního ortelu, svûdãí pro to, Ïe v tomto pfiípadû ‰lo o jednu osobu. Její pfiípadné omilostnûní Eva Procházková ve svém pfiehledu nezohledÀuje, není v‰ak ani zcela jasné, zda Hedvegu poãítá k 54 trestÛm smrti, vynesen˘m v letech 1720-1729 nad Ïenami. V obecné rovinû naopak konstatuje, Ïe „ohledy na budoucí matku bral soud pouze do slehnutí a do skonãení ‰estinedûlí. Poté byl vykonán i rozsudek smrti.“58

55 Srov. ZelenkÛv v˘slech z 18. 6. 1729, jeho odpovûdi 14 a 15. Aãkoli byl Zelenka v následujících v˘sle‰ích, zejména ve tfietím z 29. 7. 1729, usvûdãen v nûkter˘ch bodech z nepravdy, v˘povûdi o jeho sestfie se shodují a nebyly vyvráceny; srov. v˘slech z 29. 7. 1729, odpovûì 15 na otázku, co jeho sestra dûlala v Blatné: „Sedûla v ‰atlavû, potom jí pfii‰el ortel, Ïe má b˘ti sÈatá, a na to dostala milost, Ïe se tam mÛÏe Ïivit.“ 56 SOkA Tábor, AM Sobûslav, sign. III I 1, trestní záleÏitosti 1728-1733, kart. 93, Blatná, 10. 6. 1729, dopis purkmistra a rady. 57 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 381, proces ã. 345 a 346. 58 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 325, tabulka II na s. 334. V blatenském (pravdûpodobnû mûstském) archivu zachytil Cikánku Hátu/Hedviku v letech 1725-1728 i tamní duchovní a regionalista J. P. HILLE, Honba na Cikány v XVIII. století, Spravedlnost 1932, ã. 15, s. 221-232, zde s. 224-225. Hille ji nicménû zmiÀuje pod pfiíjmením „Koukolová“; dítû se jí podle nûj mûlo narodit 23. 1. 1727 a omilostÀující rozhodnutí Apelaãního soudu mûlo padnout 13. 5. 1728. Za upozornûní na tento ãlánek dûkuji Janu Olejníkovi, fiediteli SOkA Strakonice.


himl

25.7.2005

17:12

Stránka 21

PAVEL HIML

STUDIE A ESEJE

[ 21 ]

Na základû ortelních manuálÛ a bezprostfiednû související agendy lze na praxi milostí usuzovat jen tehdy, kdyÏ tento krok bezprostfiednû souvisel s konkrétním rozsudkem. Ve vût‰inû ze 17 pfiípadÛ, uveden˘ch ve studii E. Procházkové,59 tak soud souãasnû s vydáním rozhodnutí pouze upozorÀoval na moÏnost o milost Ïádat, aniÏ bychom se dozvûdûli, jak byla Ïádost posouzena. Nejspí‰e jen dvakrát apelace v následujícím misívu zamítly jinou, dfiívûj‰í Ïádost o milost, vze‰lou od téhoÏ hrdelního soudu.60 Odhlédnouce od dvojího zmírnûní trestu vymrskání a vypovûzení, jeÏ jsou v‰ak zaznamenaná v jiném prameni a k nimÏ se vrátím pozdûji,61 dokládají ortelní manuály zmûnu hrdelního trestu v dvouleté nucené práce pravdûpodobnû pouze u Lídy, jinak Moniky Kapitánky, jinak Josefy ·tûchovské, téÏ Uhlíkové ve Velvarech v roce 1751.62 V ãasovém rozmezí 1714-1746 tento pramen Ïádnou zmínku o omilostnûní nebo jeho moÏnosti neobsahuje, i kdyÏ – jak jsem doloÏil – panovník prokazatelnû zmírnil hrdelní trest Franti‰ce Hanu‰ové v roce 1731, Honzovi Pinkovi, Josefu RÛÏiãkovi a Mafienû Felixové v letech 1740-1741 a velmi pravdûpodobnû také Hedvedû/Agátû/Hátû v roce 1728, Barbofie Papafie v roce 1731 a moÏná i Magdalenû/Rosalii Olbrichtové/Uhlíkové v roce 1737. Je nepochybné, Ïe omilostnûní coby právní akt pfiekraãuje v˘povûdní moÏnosti ortelních manuálÛ; usuzovat na nûj pouze z nich není moÏné, protoÏe bychom do‰li ke zkreslujícím závûrÛm.63 Jakkoli se jednalo o panovnickou v˘sadu, která pfie‰la i do moderní ãeské prezidentské tradice, Apelaãní soud hrál v omilostÀovacím procesu nezanedbatelnou roli a jeho prameny nám pfiibliÏují i obecnûj‰í principy rozhodování o milostech. *** Dopis Apelaãního tribunálu k litomûfiickému soudu, kde byly v záfií 1707 odsouzeny tfii Cikánky a k smrti tfii Cikáni, obsahuje zmínku, Ïe pokud nûkdo 59 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 325, pozn. 64. 60 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 391, 394, procesy ã. 451, 470. 61 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 354-355, proces ã. 115 (Vavfiinec Gro‰, 10. 9. 1713 – 22. 9. 1714) a proces ã. 119 (Johana Formánková, 20. 3. – 23. 11. 1714). 62 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 395, proces ã. 483. Za zmínku stojí, Ïe tato Cikánka mûla b˘t podle zápisu v ortelních manuálech podmíneãnû odsouzena jiÏ 9. 10. 1738 v Plzni; tytéÏ manuály, alespoÀ jak je zpracovává Eva Procházková, v‰ak Ïádn˘ takov˘ rozsudek nad Cikánkou neobsahují. âasovû nejbliωím „plzeÀsk˘m“ záznamem je souzení – nikoli v‰ak rozsudek – Josefy Uhlíkové 12. 4. 1737 v procesu s Magdalenou/Rosalií Olbrichtovou a Barborou Ehemannovou/Paparovou (ã. 396). 63 Má dílãí zji‰tûní tak odporují tvrzení Evy Procházkové, Ïe „v pravém slova smyslu omilostnûní ve formû odpu‰tûní trestu mÛÏeme pozorovat jen u lidí v˘jimeãného vûku nebo nûjak˘m zpÛsobem postiÏen˘ch“ – E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 325. Nejen podle Zedlerova slovníku zahrnuje právní akt omilostnûní jak úplné odpu‰tûní, tak zmírnûní trestu – J. H. ZEDLER, Grosses vollstänidges Universal-Lexikon Aller Wissenschaften und Künste, díl 3, col. 922.


himl

25.7.2005

[ 22 ]

17:12

Stránka 22

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

z nich poÏádá „podle nedávno vy‰lého reskriptu“ o milost, má mu b˘t vyhovûno.64 My‰len je zde bezpochyby reskript císafie Josefa I. z 20. kvûtna 1706, v nûmÏ se panovník de facto pouze vyjadfioval k jinému cikánskému procesu.65 Zamítl v nûm milost pro ãtrnáct CikánÛ a Cikánek, z nichÏ byli dospûlí muÏi 25. ãervna 1705 odsouzeni k obû‰ení a Ïeny o dva mûsíce pozdûji vût‰inou k vymrskání a vypovûzení z âech, resp. habsbursk˘ch zemí.66 V závûru reskriptu Josef I. apelaãním radÛm v˘slovnû udûlil pravomoc rozhodovat o opodstatnûnosti Ïádostí o milost – v podávání odÛvodnûn˘ch Ïádostí nemûly apelace CikánÛm bránit.67 Podle jak˘ch kritérií mûli soudci opodstatnûnost Ïádostí posuzovat, není úplnû zfiejmé, pomineme-li obecné motivy, které o ãtvrt století pozdûji vypoãítává napfi. Johann Heinrich Zedler. Hrdelní fiád Josefa I. z roku 1708 uvádí Ïádost o milost jako jedin˘ opravn˘ prostfiedek tehdy, byl-li rozsudek vynesen pfiímo Apelaãním soudem nebo soudem jemu nepodfiízen˘m. Odsouzenec mûl pak bûhem ãtrnácti dnÛ kromû podání vlastního „memoriálu“ apelace poÏádat i o posouzení pfiípadu. Pfiíslu‰n˘ paragraf naznaãuje, Ïe samotná Ïádost v pfiípadech, kde v prvé instanci rozhodoval Apelaãní soud, mûla b˘t podána tomuto tribunálu a jeho prostfiednictvím panovníkovi;68 napovídá tomu i paralela s jin˘mi odvoláními ãi stíÏnostmi na prÛbûh

64 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 345, proces ã. 42 (19. 9. 1707). V˘slechy CikánÛ, provádûné pfied exekucí dne 8. 10. 1707, jsou uloÏeny v SOkA Litomûfiice, AM Litomûfiice, kart. 1172. Doprovodné spisy, t˘kající se pfiípadné milosti, se mi zde v‰ak nepodafiilo najít. 65 Národní archiv (NA) Praha, Apelaãní soud (AS), inv.ã. 79, kniha reskriptÛ (1701-1708), f. 193v195r. 66 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 341-342, procesy ã. 18-20. Autorka uvádí, Ïe k Ïádosti o milost vybídl Apelaãní soud pouze Michaela Schvelu/·velu; podle citovaného reskriptu tak v‰ak uãinili v‰ichni odsouzení. 67 Reskript Josefa I. z 20. 5. 1706 – NA Praha, Apelaãní soud (AS), inv.ã. 79, kniha reskriptÛ (1701-1708), f. 193v-195r: „stellen Wür Eweren gericht-gewissenhaften befundt anheimb, das wann Ihr derley Circumstantis, welche pro interponendo recursu gra[ti]ae genugsamb erhöblich währen, befündet werdet, Ihr Ihnen Zieggeinern solchen nicht Verschrencken, in anderten fallen aber denen selben nicht gestatten“. 68 Srov. hrdelní fiád Josefa I. – Des Roemischen Kayser- auch zu Hungarn und Boeheimb etc. Koenigl. Mayestaet Josephi Deß Ersten (...) Neue Peinliche Hals-Gerichts-Ordnung vor das Koenigreich Boehaimb, Marggraffthumb Maehren und Hertzogthumb Schlesien Anno MDCCVIII, s. 93-94, ãlánek 21, paragrafy 3 a 4: „Wolte nun Inquisit, jetztberührter massen sich zum Gnaden-Weeg wenden, so solle Er binnen vierzehen Tagen (…) seine aller-unterthänigste Bittschrift an Uns eingerichter mit beygefügten Supplicato an Unsere königliche Appellations-Cammer umb gutachtliche Begleitung des erstern einreichen.“ Pokud Apelaãní soud nepfiedstavoval první instanci, byl oprávnûn o milosti rozhodovat pfiímo on; srov. s. 92, ãlánek 20, paragraf 5, pfiihlá‰ení se o milost: „Welche Anmeldung aber nur zum ersten und nicht zu dem andern mahl statt haben solle, wann nemlich die Gnade von Uns schon einmahl abgeschlagen worden.“


himl

25.7.2005

PAVEL HIML

17:12

Stránka 23

STUDIE A ESEJE

[ 23 ]

procesu.69 I kdyÏ pro to neshledáváme pfiíli‰ mnoho konkrétních dokladÛ, vydával Apelaãní soud svá stanoviska k Ïádostem o milost, urãen˘m panovníkovi, jistû i pfied rokem 1705, resp. pfied rokem 1707, nicménû nevíme, zda také vÏdy rozhodoval o jejich pfiípustnosti a postoupení panovníkovi.70 Pokud by tomu tak bylo, fiadil by reskript z kvûtna 1706 Ïádosti CikánÛ a Cikánek de facto na roveÀ Ïádostem ostatních odsouzencÛ, coÏ má svÛj v˘znam pro dal‰í v˘klad omilostÀovacích pravomocí. Pochybnosti se zde mohou vynofiit, zejména pokud vezmeme v úvahu rozsáhlou proticikánskou legislativu a represivní opatfiení, která smûfiovala právû proti této skupinû.71 Na specificky „cikánsk˘“ delikt – potulku na území, z nûhoÏ byli vypovûzeni – byl aplikován systém trestÛ, kter˘ nejpreciznûj‰í podoby doznal v âechách právû v citovaném patentu z bfiezna 1726. Systém ve své komplexnosti do znaãné míry ojedinûl˘ se nicménû skládal ze sankcí, které se bûÏnû uplatÀovaly v trestním právu – vymrskání, vypovûzení a sloÏení hrdelního reversu, ocejchování ãi rÛzné formy trestu smrti. Na otázku, zda i po odsouzení k smrti zacházela státní, resp. soudní moc s Cikány a Cikánkami jinak neÏ s necikánsk˘mi odsouzenci, není zatím moÏné odpovûdût. Jak vzápûti ukáÏi, padala pfii hodnocení Ïádostí o milost na váhu moÏná náprava, tedy zanechání forem chování, které státní moc kriminalizovala a vlastnû i definovala coby specificky cikánské. Tento pohled – nebo chcete-li diskurz – pfiejal od sv˘ch soudcÛ napfi. i Honza Pinka, kdyÏ v roce 1740 sliboval, Ïe „cikánského Ïivota se zbavuje a více se protulovati nebude“.72 Odkázat omilostnûní mezi v˘jimeãné kroky, které se zámûrem a deklarovanou tvrdostí proticikánsk˘ch opatfiení nemají nic spoleãného, za situace, kdy sama soudní instance k podání Ïádosti o milost vyz˘vala a kdy pfiedev‰ím neznáme rozsah této praxe, se mi nezdá na místû.

69 Právní teoretik a apelaãní rada Johann Jacob von Weingarten (1629-1701) ve svém spise Manuduction zum Rechtsprozeß sowohl bey denen höhern als Stadtgerichtlichen Instantien im ErbKönigreich Böheimb und Erb-Marggrafftum Mähren, b. m. 1721 (první vydání Praha 1680), na s. 118, hlava 27, ãlánek 6, uvádí, Ïe „Wann von Ihro Majestät die königliche Appellations-Cammer pro Judicibus delegiret wird, so werden die Apostoli an Ihro Majestät stylisiret“. Weingartenova práce se v‰ak podle v‰eho t˘ká pfiedev‰ím procesu akuzaãního. 70 Ani Adamová, Zdenûk ãi Auersperg takovéto posuzovací kompetence apelaãního tribunálu nezmiÀují. Tato pravomoc mu podle J. J. VON WEINGARTENA, Manuduction zum Rechtsprozeß, s. 119, pfiipadala v pfiípadech odvolání, kdy „kömmt dem Königl. AppellationsCollegio zu, dieselbe gegen denen rationibus decidendi zu erwegen, ob sie einen Schein oder Probabilität haben, oder ob die Sach Appellabilis seye“. 71 Pro nedostatek místa zde nemohu rozebrat, zda a jak se z obecnû protitulácké legislativy a politiky vydûlovali Cikáni coby její specifick˘ cíl. Odkazuji pouze na 3. kapitolu pfiipravované monografie Zrození vagabunda. 72 Srov. pozn. ã. 3.


himl

25.7.2005

[ 24 ]

17:12

Stránka 24

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

O tom, jak se Apelaãní soud k Ïádostem o milost vyslovoval, si lze udûlat jen omezenou pfiedstavu, neboÈ tyto posudky se dochovaly pouze z let 1714-1715 – dva z nich se pfiitom t˘kají i CikánÛ.73 KdyÏ 10. listopadu 1713 apelaãní tribunál vynesl nad ãtrnáctilet˘m Vavfiincem Gro‰em, sedícím v Blovicích, trest ufiíznutí pravého ucha, vymrskání a vypovûzení z âech, nafiídil v prÛvodním dopise tamní radû, aby Vavfiince po vyhlá‰ení rozsudku vybídla k podání Ïádosti o milost panovníkovi. „Memoriály“ pfiitom mûly b˘t vyhotoveny dva, „jeden k (…) Jeho Císafiské a Královské Milosti cum motivis pro gratia, druh˘ ale k tomu královskému vrchnímu právu o fedrování pfiede‰lého memoriálu znûjící“.74 Apelaãní soud k tomuto kroku motivovaly v˘povûdi obvinûného, z nichÏ vyrozumûl, Ïe Gro‰ „Dobrej âech a chlapec jemn˘ jest, téÏ v‰elijak se odfiíká víceji mezi Cikány jíti, n˘brÏ radûji slouÏiti a dûlati míní“.75 Ve v˘sle‰ích Gro‰ sám sebe prezentoval coby nezletilého, kterému v podstatû nezbylo nic jiného neÏ se toulat s ostatními Cikány po âechách. To – spolu s neznalostí pfiíslu‰n˘ch zákazÛ – obsahoval i první bod jeho Ïádosti o milost, která byla podána nejspí‰ nûkdy koncem roku 1713, nebo v první polovinû roku 1714. Ve druhém bodû se Gro‰ zavazoval „takového povaleãného Cikánského Ïivota i v‰í Rotty na budoucí ãas se zbaviti a radûji prací rukou sv˘ch se obÏivovati“. AÏ kdyÏ dva bloviãtí mû‰Èané vyjádfiili ochotu pfiijmout Gro‰e po pfiípadném propu‰tûní do sv˘ch domácností na vychování, uznal Apelaãní soud tyto motivy a navrhl císafii zmûnit jeho trest ve ãtvrtletní vûzení, po nûmÏ mûl b˘t Gro‰ pfiedán zmínûn˘m mû‰ÈanÛm.76 Císafi se s tímto návrhem ztotoÏnil a 22. 11. 1714 Gro‰ovi – i s ohledem na jiÏ absolvované roãní vûznûní – pfiesnû podle nûj trest zmírnil.77

73 NA Praha, AS, inv.ã. 183, kniha právních zdÛvodnûní Ïádostí o milost 1714-1715, f. 7981r (Vavfiinec Gro‰), f. 111-113r (Václav a Johanna Formánkovi). 74 Originál rozsudky stejnû jako misív Apelaãního soudu z 10. 11. 1713 se nacházejí v SOkA PlzeÀjih, AM Blovice, inv.ã. 683, korespondence mûsta 1620-1740, kart. 8. Gro‰ovy v˘slechy probûhly 28. 7. 1713 a 5. 9. 1713. Za zpfiístupnûní blovick˘ch pramenÛ dûkuji fieditelce SOkA PlzeÀ-jih Vûfie ·imákové. Pfiípad uvádí rovnûÏ E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 354, proces ã. 115; není v‰ak zfiejmé, z ãeho vychází poãáteãní datace procesu na 10. 9. 1713. Nepfiesnû reprodukuje autorka i Gro‰Ûv v˘slech – cikánská skupina, v níÏ se toulal, nemûla pûtadvacet, n˘brÏ „pût krát dvacet“ ãlenÛ – srov. bod 6 v˘slechu z 5. 9. 1713. 75 TamtéÏ, prÛvodní dopis do Blovic z 10. 11. 1713. 76 NA Praha, AS, inv.ã. 183, kniha právních zdÛvodnûní Ïádostí o milost, f. 79-81r, Ïádost o milost stejnû jako vyjádfiení dvou blovick˘ch sousedÛ jsou obsaÏeny ve stanovisku Apelaãního soudu pro císafie. Soud svÛj návrh na zmírnûní trestu podepírá mimo jiné tím, „Ïe tento chlapec jakoÏto rodil˘ Cikán, nevûdouc se jinam obrátiti, druh˘ch se pfiidrÏeti nucen byl, nyní ale uznávajíc takové protulování zlé a pohor‰livé b˘ti, a tudy dobrou nadûji k budoucímu lep‰ímu Ïivotu ukazuje“. 77 SOkA PlzeÀ-jih, AM Blovice, inv.ã. 683, kart. 8, Praha, 22. 11. 1714, misiv Apelaãníhou soudu, podepsán Václav hrabû z Kokofiova.


himl

25.7.2005

PAVEL HIML

17:12

Stránka 25

STUDIE A ESEJE

[ 25 ]

AÈ uÏ z podnûtu Apelaãního soudu ãi z podnûtu nûkoho jiného Ïádala na jafie roku 1714 o milost i osmnáctiletá Johanna Formánková, odsouzená k vymrskání a vypovûzení z âech. Její muÏ Václav, drÏen˘ spolu s ní v Doma‰ínû, mûl b˘t pro poru‰ení zákazu navrátit se do zemû obû‰en.78 Jako dÛvody uvedla Johanna, resp. písafi Ïádosti, Ïe do âech „jen toliko jakoÏto nerozumná osoba Ïenská sequendo maritum ve‰la, ale vûdouc Va‰í Císafiské a Královské Milosti Nejmilostivûj‰í vÛli, pfiednû té zbûfie Cikánské a nepofiádného Ïivota jest se odfiekla“.79 Na podporu svého pfiedsevzetí se Johanna mûla dát vla‰imsk˘m dûkanem „vyuãit“ v katolické vífie a odloÏila „pfiede‰l˘ Cikánsk˘ o‰kliv˘ odûv“. Podobnû jako u Vavfiince Gro‰e chtûl Apelaãní soud i v tomto pfiípadû kromû toho vûdût, zda by Johannu do své domácnosti pfiijal nûkter˘ z doma‰ínsk˘ch obyvatel. Po kladném vyjádfiení tamního purkmistra a rady soud do‰el, opíraje se o podobné argumenty jako u Vavfiince Gro‰e,80 k závûru, Ïe trest vypovûzení by mohl b˘t zmûnûn na ‰estit˘denní obecní práce v poutech. Císafiské rozhodnutí sice není v knize dobrozdání dochováno, my v‰ak nemáme dÛvod pochybovat o tom, Ïe i v tomto pfiípadû panovník návrh apelací schválil.81 Tyto dva pfiíklady ukazují, Ïe pfii posuzování Ïádostí o milost mûla velk˘ v˘znam deklarovaná ochota vzdát se potulky, která ale zároveÀ byla zejména v patentech zobrazována (a je otázka, zda i vnímána) v podstatû jako jedin˘ moÏn˘ zpÛsob existence CikánÛ. Slovní spojení „usedl˘ Cikán“ jako by v první tfietinû 18. století pfiedstavovalo contradictio in adjecto. Souvislej‰í fiadu cikánsk˘ch Ïádostí o milost bohuÏel nemám k dispozici, pfiesto i v memoriálu Honzy Pinky z roku 1740 zaznívá pfiipravenost zfieknout se potulky jako v˘znamn˘ motiv pro omilostnûní. Soud k nûmu pfiihlíÏel, resp. pfiihlíÏet musel, i kdyÏ mohl mít ze zku‰enosti pochyby o tom, zda se odsouzenec skuteãnû natrvalo usadí. Jakkoli pfievládá názor, Ïe zásadnûj‰í pfielom v trestání zloãinÛ pfiineslo v habs-

78 Oba procesy eviduje E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 353, ã. 108 (Václav Formánek, 25. 8. 1713), s. 354-355, ã. 119 (Johanna Formánková, 20. 3. – 23. 11. 1714). K Formánkové srov. NA Praha, AS, inv.ã. 183, kniha právních zdÛvodnûní Ïádostí o milost, f. 111-113r. 79 NA Praha, AS, inv.ã. 183, kniha právních zdÛvodnûní Ïádostí o milost, f. 111-113r. Îádost je v parafrázované podobû obsaÏena ve stanovisku Apelaãního soudu pro císafie z 23. 11. 1714, a nelze tudíÏ soudit, zda i v originále byla písafiem formulována ve tfietí osobû. StíÏnosti na prÛbûh procesu a odvolání mûly b˘t podle J. J. VON WEINGARTENA, Manuduction zum Rechtsprozeß, s. 119, stylizovány v první osobû. 80 NA Praha, AS, inv.ã. 183, kniha právních zdÛvodnûní Ïádostí o milost, f. 111-113r: Johanna „nevûdouc se jinam obrátiti, jejího muÏe se pfiidrÏeti nucena byla, nyní ale uznávajíc takové protulování zlé a pohor‰livé b˘ti, a tudy dobrou nadûji k budoucímu lep‰ímu Ïivotu ukazuje“. 81 Podle E. PROCHÁZKOVÉ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 355, byla Johanna Formánková skuteãnû omilostnûna.


himl

25.7.2005

[ 26 ]

17:12

Stránka 26

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

burské monarchii aÏ osvícené vládnutí Marie Terezie a zejména Josefa II.,82 bliωí pohled na agendu Apelaãního soudu a jeho vztah s panovníkem odhaluje zmûny jiÏ v dfiívûj‰í dobû: ve 20. letech 18. století tak do‰lo k promûnám, resp. k podstatnému roz‰ífiení omilostÀovací praxe, které mÛÏe mít v˘znam i v souvislosti s postojem státu k CikánÛm. V roce 1722 Ïádali o panovnickou milost otec a syn Tannenbaumové, Cikáni, vûznûní v Krnovû.83 Císafi pfii té pfiíleÏitosti upfiesnil pravomoc apelací ve vztahu k cikánsk˘m Ïádostem obecnû – tam, kde apelaãní radové uznali jejich dÛvody za neopodstatnûné, nemuseli Ïádost postupovat do Vídnû a mohli ji rovnou zamítnout.84 Ob‰írnûji vymezil toto právo Karel VI. v roce 1725, tentokrát v‰ak jiÏ bez zvlá‰tního zfietele k cikánské problematice. Podle slov svého rozhodnutí byl pfiitom veden snahou zamezit omylÛm pfii vyná‰ení a vykonávání rozsudkÛ smrti u mûstsk˘ch hrdelních soudÛ, ale chtûl souãasnû omezit ãasté Ïádosti o milost. Z reskriptu vysvítá, Ïe panovník ve srozumûní s ãesk˘m místodrÏitelstvím plánoval restrikci a zkvalitnûní sítû hrdelních soudÛ po rakouském vzoru a regulaci omilostÀování povaÏoval za pfiechodnou úpravu. Podávání a pofiizování Ïádostí se mûlo fiídit zásadami Josefinského hrdelního fiádu. Císafi pfiesnû stanovil, v jak˘ch pfiípadech je Ïádost pfiípustná a jak o ní musí apelaãní tribunál rozhodnout: aby bylo zamítnutí definitivní, musely se pro nûj vyslovit dvû tfietiny apelaãních soudcÛ, jinak byl memoriál postoupen normální cestou císafii. Mírnû mûli soudci posuzovat zejména Ïádosti o zmírnûní trestu vypovûzení ze zemû.85 Podle dal‰ího císafiského rozhodnutí mûly i mûstské hrdelní soudy uplatÀovat trest vymrskání a vypovûzení (fustigatio et relegatio) diferencovanûji neÏ dosud a vyná‰et ho pouze nad „cizími vagabundy muÏského a Ïenského pohlaví“. „Domácí“ delikventi mûli b˘t místo toho odsuzováni na galéry a Ïeny k obecní práci nebo k pobytu v donucovací pracovnû.86 Otázka, jak do schématu „domácí“ – „cizí“ zafiadit Cikány, zde není podstatná, ponûvadÏ toto nafiízení smûfiovalo v první fiadû do mûst, jejichÏ orgány cikánské koãovníky nesoudily, n˘brÏ pouze vy‰etfiovaly. Zmûnu vût‰ího dosahu pfiinesl reskript z 10. srpna 1726.87 Apelaãní soud jím získal pravomoc milosti nejen zamítat, ale v pfiípadû tfií konkrétních deliktÛ nao-

82 Z nejnovûj‰í literatury paradigmaticky D. TINKOVÁ, Hfiích, zloãin, ‰ílenství v ãase odkouzlování svûta, s. 66-77. 83 Pfiípad zaznamenává E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 364, ã. 202b. Z centrálních pramenÛ v‰ak není patrné, zda bylo Ïádosti vyhovûno. 84 NA Praha, AS, inv.ã. 80, kniha reskriptÛ 1709-1724, f. 207v-208v, reskript Karla VI., VídeÀ, 22. 9. 1722. 85 NA Praha, AS, inv.ã. 81, kniha reskriptÛ 1725-1732, f. 5v-10v, reskript Karla VI., VídeÀ, 8. 3. 1725. 86 NA Praha, AS, inv.ã. 81, kniha reskriptÛ 1725-1732, f. 37r-38v, reskript Karla VI., VídeÀ, 4. 12. 1725. 87 NA Praha, AS, inv.ã. 81, kniha reskriptÛ 1725-1732, f. 118-119v, reskript Karla VI., VídeÀ, 10. 8. 1726.


himl

25.7.2005

PAVEL HIML

17:12

Stránka 27

STUDIE A ESEJE

[ 27 ]

pak pfiímo udílet. Vedle krádeÏe a ‰iroce vymezen˘ch sexuálních deliktÛ (delicta carnis) sem bylo zahrnuto i kfiivopfiíseÏnictví (periurium), resp. – jak je dále specifikováno – poru‰ení hrdelního reversu. Tomu, kdo se ho dopustil poprvé, mûl apelaãní tribunál prostfiednictvím milosti trest prominout, dvojnásobn˘ pfiestupník mûl b˘t trestán posláním na galéru a teprve Ïádost toho, kdo revers poru‰il potfietí, mûla b˘t zamítnuta a ãekala ho smrt. Na tomto místû se spojitost s Cikány nabízí mnohem více, neboÈ právû vypovûzení ze zemû a sloÏení hrdelního reversu byly tresty, jeÏ pro cikánské Ïeny a neplnoleté chlapce, ktefií se pfieãinili poprvé, zakotvoval patent z bfiezna 1726. Znovu v‰ak vyvstává otázka, jak˘ byl pomûr specificky proticikánsk˘ch patentÛ a legislativy ostatní, jin˘mi slovy, zda mohou b˘t Cikáni – po odsouzení – poãítáni mezi „normální“ delikventy, na nûÏ se vztahovalo takto upravené právo milosti. Jasnou odpovûì nepfiiná‰í ani dal‰í císafisk˘ reskript z dubna 1728, pfiestoÏe se v nûm o podmínkách této „generální milosti“ pí‰e pomûrnû podrobnû.88 I toto nafiízení totiÏ u trestu vypovûzení principiálnû rozli‰uje mezi „domácími“ a „cizími“ zloãinci. U obou skupin pfiedpokládá, Ïe poru‰ení reversu, tedy návrat do zemû, bude v nûm samém sankcionováno smrtí. Pokud poÏádali „domácí“ delikventi pfii prvním poru‰ení o milost, mûl b˘t ortel zmûnûn ve vefiejné práce, druhé pfiestoupení reversu mûlo za následek zostfiené obecní dílo nebo práci na galérách a aÏ tfietí návrat mûl b˘t trestán smrtí.89 U „cizích“ vagabundÛ podle císafie nezáleÏelo na tom, aby byli pfiivedeni k uÏiteãnému Ïivotu, n˘brÏ aby „od nich byla vyãi‰tûna zem“.90 Proto pokud poru‰í revers poprvé a zaÏádají o milost, mají b˘t znovu vymrskáni a vypovûzeni. Pfii druhém poru‰ení mûlo opûtovnému vypovûzení pfiedcházet tfiídenní stání s meãem na pran˘fii a zostfiené bití. JestliÏe by byli navzdory pfiísaze v zemi pfiistiÏeni potfietí, má se s nimi zacházet jako s „domácími“ trojnásobn˘mi pfiestupníky – soud má tedy vynést trest smrti, pokud v‰ak nepfietrvávaly zvlá‰tní dÛvody pro milost.

88 NA Praha, AS, inv.ã. 81, kniha reskriptÛ 1725-1732, f. 153r-158r, reskript Karla VI., VídeÀ, 18. 4. 1728. 89 Toto ustanovení nemûlo de facto platit do budoucna, protoÏe jednou vypovûzení „domácí“ delikventi nemûli b˘t podle nûj vypovídáni opakovanû. 90 NA Praha, AS, inv.ã. 81, kniha reskriptÛ 1725-1732, f. 153r-158r: „weillen respectu ihrer nicht umb dieses zu thuen ist, damit sie ad frugem gebracht, sondern das land von ihnen gesäubert werde“. Termíny „vybytí“, „Ausrottung“, a „vyãi‰tûní“, „Säuberung“, se v 18. století bûÏnû objevují v souvislosti se v‰emi neuÏiteãn˘mi, resp. „cizími“ vagabundy, srov. napfi. NA Praha, âeské gubernium – Publicum, sign. B 1/1, Praha, 29. 10. 1759, dopis nejvy‰‰ích zemsk˘ch úfiadÛ bezpeãnostní komisi o pofiádání zemské vizitace k „Aufsuch- und Ausrottung des im Lande herum vagirenden liederlichen gesindels“, Praha, 16. 8. 1763, dopis zemsk˘ch úfiadÛ generálnímu vojenskému velitelství. Cílem pfiipravované vizitace je „die säuberung des Landes und das beste des universi“.


himl

25.7.2005

[ 28 ]

17:12

Stránka 28

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

Aby Apelaãní soud odsouzence omilostnil, musely se pro vyslovit dvû tfietiny jeho ãlenÛ. Tuto pravomoc tribunál získal na tfii roky, a poté musela b˘t – a v praxi i b˘vala – obnovena.91 KaÏdoroãnû v‰ak panovník vyÏadoval seznam udûlen˘ch a zamítnut˘ch milostí. Bezprostfiednû se císafii postupovaly ty pfiípady, kde se vyskytly dÛleÏité okolnosti ohlednû osoby nebo skutku. Reskript také pfiesnû a pomûrnû ‰iroce definoval mravnostní delikty, na neÏ se rovnûÏ vztahovala generální milost.92 Pokud bychom se drÏeli jazyka reskriptÛ, staví proti sobû v pfiípadû poru‰ení hrdelního reversu, resp. vypovûzení, „domácí delikventy“ a „cizí vagabundy“. Doãasné ãi trvalé vypovûzení ze zemû ãi mûsta bylo pevnou souãástí ranû novovûkého represivního systému,93 a napfiíklad Josefinsk˘ hrdelní fiád z roku 1708 ho za jist˘ch okolností pfiipou‰tûl také jako trest za vefiejné násilí, prostituci, spekulaci nebo kfiivopfiíseÏnictví, resp. fale‰nou pfiísahu, pfiiãemÏ mûl na mysli poddané, resp. usedlé obyvatelstvo. V 18. století bylo nadto bûÏné, i kdyÏ teoreticky nikoli nezbytné, Ïe ãlovûk, vypovûzen˘ z urãitého teritoria, zároveÀ skládal hrdelní revers, v nûmÏ se pod trestem (smrti) zavazoval, Ïe se po urãenou dobu, pfiípadnû nikdy, nevrátí.94 To platilo jak pro usedlé poddané, tak pro Cikány. Ty v pfiesnû stanoven˘ch pfiípadech oãekávalo kromû vypovûzení i vymrskání a ufiíznutí ucha. V dobû ne zcela dokonalé evidence a komunikace mûlo b˘t ufiíznuté ucho znamením, Ïe dotyãn˘/dotyãná ze zemû jiÏ jednou vypovûzen/a byl/a. Tato úzká v‰eobecná souvislost mezi vypovûzením a reversem tedy neumoÏÀuje jednoznaãnû urãit, zda Cikáni patfií v císafisk˘ch reskriptech mezi „domácí delikventy“, ãi spí‰e mezi „cizí vagabundy“. Jistû mÛÏeme vyjít z ducha patentÛ a z praxe soudÛ a vrchností, které Cikány nemûly v zemi trpût. AÈ uÏ pfiíãina leÏela v dÛsledné perzekuci nebo nechuti jednotlivcÛ ãi nemoÏnosti zpfietrhat pouta s ostatními koãovníky, usedlí Cikáni, ktefií by nadto pfiijali poddansk˘ status, byli v âechách první poloviny 18. století nejspí‰ naprostou v˘jimkou.95 Ani onûch nûkolik pfiípadÛ milosti pro Cikány, kter˘ch jsem se dotkl (Franti‰ka Hanu‰ová, Honza Pinka apod.), nelze bez zaváhání

91 Obnovování omilostÀovací pravomoci Apelaãního soudu mimo jiné dokládají reskripty Karla VI. z 13. 4. 1734 nebo 5. 4. 1740; srov. NA Praha, AS, inv.ã. 82, kniha reskriptÛ 1734-1748. 92 Jednalo se o incest v prvním stupni pokrevního pfiíbuzenství, znásilnûní (stuprum violentum), únos a pfiekvapivû také bestialitu a sodomii. 93 K tomu HELGA SCHNABEL-SCHÜLE, Die Strafe des Landesverweises in der Frühen Neuzeit, in: Ausweisung und Deportation. Formen der Zwangsmigration in der Geschichte, hrsg. von Andreas Gestrich, Gerhard Hirschfelder, Holger Sonnabend, Stuttgart 1995, s. 73-82. 94 Srov. napfi. J. H. ZEDLER, Grosses vollständiges Universal-Lexikon, díl 31, Halle-Leipzig 1742, col. 432-438, (heslo Relegation), col. 435; dále díl 51, Leipzig-Halle 1747, col. 427-436 (heslo Urphed), zde col. 428. Smyslem reversu pÛvodnû bylo zaruãit, Ïe se odsouzen˘ nebude trestající spravedlnosti mstít. 95 J. HANZAL, Cikáni na Moravû v 15.-18. století, s. 106, ukazuje, Ïe rodina ·tûpána Daniela, usazená od poãátku 18. století na panství Uhersk˘ Brod, ztrácela po urãité dobû v oãích vrchnosti status CikánÛ.


himl

25.7.2005

17:12

Stránka 29

PAVEL HIML

STUDIE A ESEJE

[ 29 ]

vztáhnout na kategorie „domácích“, resp. „cizích“ delikventÛ, neboÈ zde prvotním pfieãinem nebylo poru‰ení reversu, n˘brÏ cikánská potulka jako taková. Zb˘vá tedy pouze konstatovat, Ïe opakované vypovídání, kter˘m panovnické reskripty stíhaly recidivující „cizí vagabundy“, je témûfi identické s tresty, jeÏ vymûfioval napfi. patent z jara 1726 Cikánkám, navrátiv‰ím se pfies zákaz do âech. *** To, jak chápeme trest vypovûzení ze zemû za souãasného sloÏení hrdelního reversu, je zásadní pro v˘klad cikánské perzekuce. Eva Procházková hodnotí v‰echny reversy, v nichÏ se odsouzenec pod ztrátou hrdla zavazoval k tomu, Ïe se nevrátí do zemû, jako podmíneãn˘ trest smrti.96 Cikáni, resp. pfiedev‰ím Cikánky, by tak v jejím pojetí byli za jedno provinûní trestáni vypovûzením, dvûma tûlesn˘mi tresty (ufiíznutím ucha a vymrskáním) a je‰tû podmínûn˘m trestem smrti. Podle mého názoru v‰ak tyto jednotlivé souãásti trestu nelze – za statistick˘mi úãely – jednodu‰e sãítat. Jak jsem naznaãil, sepsání hrdelního reversu b˘valo v raném novovûku pomûrnû pevnou souãástí trestu doÏivotního vypovûzení,97 jakousi zárukou jeho efektivnosti a zároveÀ v˘strahou. Takto ho pojímaly i proticikánské v˘nosy z 20. let 18. století. V‰echny pfiípady, kdy byl podle Procházkové Cikán/cikánsk˘ chlapec vypovûzen bez sloÏení reversu, pocházejí z doby pfied rokem 1712.98 I Jaroslav Pánek, autor typologie ranû novovûk˘ch trestÛ, z níÏ Procházková vychází, rozli‰uje jednak tzv. podmínûn˘ trest smrti, zaji‰tûn˘ hrdelním reversem, kter˘ v jeho podání postihoval mimo jiné „nevolníky“, jednak vypovûzení, namífiené proti cikánsk˘m koãovníkÛm.99 Ani on se ale nezab˘vá rozdílem mezi hrdelní reversem usedlého provinilce, kter˘ se nevzdaloval z dosahu soudní, resp. vrchnostenské autority, a reversem neusedlého delikventa, kter˘ mûl pojistit jeho vypovûzení.100 Právû u druhé skupiny reversÛ lze o podmínûném trestu mlu-

96 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 322-323. 97 H. SCHNABEL-SCHÜLE, Die Strafe des Landesverweises in der Frühen Neuzeit, s. 74, s ohledem na nûmecké trestní právo: „Beim ewigen Landesverweis mußten die Verurteilten eine Urphede schwören, nicht wieder zurückzukehren.“ 98 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 324, pozn. 59, 60; ze v‰ech pfiípadÛ, které autorka uvádí, nebyl revers sepsán pouze u sedmi. 99 JAROSLAV PÁNEK, Mûstské hrdelní soudnictví v pozdnû feudálních âechách (V˘sledky, problémy a perspektivy studia), ââH 32/1984, s. 693-728, zde s. 719. O tom, Ïe právû hrdlení revers b˘val intergrální souãástí trestu vypovûzení, se autor na tomto místû v˘slovnû nezmiÀuje. 100 Srov. JAROSLAV PÁNEK, Kfiivsoudovské kriminální reversy ze 16. a 17. století. Pfiíspûvek k poznání pozdnûfeudálního hrdelního soudnictví v âechách a k charakteristice kriminálních reversÛ, Stfiedoãesk˘ sborník historick˘ 15/1980, s. 163-182; s v˘jimkou jednoho cizince se ostatních ãtrnáct reversÛ t˘ká usedl˘ch poddan˘ch.


himl

25.7.2005

[ 30 ]

17:12

Stránka 30

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

vit jen s rezervou. Z obecnûj‰í perspektivy je nadto pouÏití termínu „podmínûn˘ trest“ nanejv˘‰ sporné v dobû, jejíÏ právní kodifikace tento koncept neznaly.101 Spatfiovat v hrdelních reversech sloÏen˘ch Cikány formální akt omilostnûní pak povaÏuji za jednoznaãnû nenáleÏité.102 Johanna Formánková, odsouzená v roce 1714 k vypovûzení po sloÏení reversu, o milost teprve následnû poÏádala, a stejnû tak to v duchu císafisk˘ch reskriptÛ z 20. let 18. století mohly ãinit i jiné osoby, které jiÏ byly vypovûzeny ze zemû, nicménû hrdelní revers poru‰ily. Ani tady nelze na rozdíl od usedlého obyvatelstva revers chápat jako samostatn˘ mírnûj‰í trest na místû pfiípadnû hrozícího trestu kapitálního. V zásadû tedy nelze smû‰ovat omilostnûní oprávnûnou soudní instancí ãi suverénem (panovníkem nebo do jisté míry vrchností), zmírnûní trestu, pro nûÏ ãasto poskytovala prostor pfiímo právní kodifikace, a koneãnû projevy milosrdenství, které s právním posouzením ãinu nemívaly pfiíli‰ spoleãného. Takov˘ nediferencovan˘ dojem by snad mohla budit ãinnost mûstsk˘ch hrdelních soudÛ v 16. a zãásti v 17. století;103 od poãátku 18. století mûl na sjednocování právního v˘kladu a postupu, a tedy i na dÛsledné rozli‰ení jednotliv˘ch agraciaãních aktÛ stále vût‰í vliv Apelaãní soud. AÈ uÏ se pfiikloníme k jakémukoli pojetí milosti, lze se shodnout na tom, Ïe pfiedstavovala pevnou souãást ranû novovûké spravedlnosti. Vyãíslit uplatnûní tohoto institutu v ãesk˘ch zemích (ale i jinde) není za daného dochování pramenÛ moÏné. OdsouzencÛm, a to i k smrti odsouzen˘m CikánÛm v‰ak tento institut nebyl uzavfien; hrdelní soudy naopak odsouzence o moÏnosti poÏádat o milost pouãovaly a stejnû se mûl zachovat i soud Apelaãní, kdyÏ byly v roce 1728 roz‰ífieny jeho omilostÀovací pravomoci.104 Milosti, o nichÏ jsem dosud hovofiil, byly udûleny témûfi v˘luãnû cikánsk˘m Ïenám a nedospûl˘m chlapcÛm, tedy skupinám, k nimÏ mírnûji pfiistupoval i patent z roku 1726. Abychom mohli fiíci, jakou roli hrála milost v cikánsk˘ch procesech vÛbec, museli bychom se seznámit se v‰emi

101 THOMAS FRICKE, Zigeuner im Zeitalter des Absolutismus. Bilanz einer einseitigen Überlieferung, Pfaffenweiler 1996, s. 305, rozli‰uje v 18. století následující tresty pro Cikány: vypovûzení (se stáním na pran˘fii, s mrskáním, s cejchováním), pevnostní a zákopové práce, galéry, odvedení k vojsku, káznici a trest smrti. 102 Srov. BOHUMÍR ROEDL, Cestou milosti – hrdelní reversy v praxi ãesk˘ch mûstsk˘ch soudÛ raného novovûku, in: Hrdelní soudnictví ãesk˘ch zemí v 16.-18. století, (ed.) Jindfiich Francek, Pardubice 1996, s. 41-62, zde s. 45: „Ranû novovûké soudy neposkytovaly milost jen formou hrdelních reversÛ.“ 103 B. ROEDL, Cestou milosti – hrdelní reversy v praxi ãesk˘ch mûstsk˘ch soudÛ raného novovûku, s. 54, mezi pestrou smûsici dÛvodÛ pro omilostnûní delikventa autor zcela neorganicky zafiazuje rozhodnutí vy‰‰í soudní instance (Apelaãního soudu) nebo vrchnosti. To v‰ak nepfiicházelo z niãeho nic, ale právû po uváÏení skuteãn˘ch dÛvodÛ pro omilostnûní. 104 NA Praha, AS, inv.ã. 81, kniha reskriptÛ 1725-1732, f. 153v-158r, VídeÀ, 18. 4. 1728, reskript Karla VI.


himl

25.7.2005

PAVEL HIML

17:12

Stránka 31

STUDIE A ESEJE

[ 31 ]

dostupn˘mi, pfiedev‰ím lokálními prameny. Pouhé ortelní manuály Apelaãního soudu v‰ak jako podklad pro v˘povûdi o praxi milostí, ale – jak jsem se pokou‰el kritikou tohoto pramene doloÏit – ani o skuteãném rozsahu a dopadu perzekuce CikánÛ slouÏit nemohou. Za nezbytné povaÏuji zasadit toto pronásledování pfiinejmen‰ím do tfií kontextÛ: 1) Zostfiení pronásledování CikánÛ jde ruku v ruce s pfiísnûj‰ím postojem státních a vrchnostensk˘ch autorit k neusedlému obyvatelstvu obecnû, kter˘ zase podle nûkter˘ch v˘kladÛ souvisí s vylouãením „cizích“ tulákÛ a ÏebrákÛ ze sekularizující se chudinské péãe.105 Sémantické oddûlení tûchto dvou okruhÛ osob v textech 17. a 18. století je nûkdy velmi obtíÏné.106 2) Stíhání CikánÛ nelze vydûlovat z rámce ranû novovûké hrdelní justice, ale ani z dobov˘ch pfiedstav o vinû, hfiíchu, trestu a vykoupení. Napfiíklad u trestu smrti, kter˘ právû milosti limitovaly, se sice uvaÏuje o promûnû jeho charakteru od spoleãenské msty smûrem k pokání a smífiení,107 otázka jeho pfiijetí odsouzen˘mi, resp. potenciálnû odsouzen˘mi, kter˘mi byli mimo jiné právû Cikáni, ãi jejich nejbliωími se pfiíli‰ neklade.108 3) Zdaleka nejen v postoji k neusedlému ãi odli‰nû se chovajícímu obyvatelstvu se manifestují nerovnost a nestejn˘ pfiístup k právÛm, resp. úplnû jiné pojetí individuálního práva, které v‰ak byly pilífii pfiedmoderních, hierarchicky uspofiádan˘ch stavovsk˘ch spoleãností.109 Tyto spoleãnosti, potaÏmo jejich „neuãení“ pfiíslu‰níci navíc neznali/nepouÏívali moderní koncepty národa, národnosti ani kultury. To neznamená, Ïe by s nimi coby analytick˘mi nástroji nebylo moÏné pracovat; není je v‰ak moÏné nereflektovanû pfiená‰et do doby samé. Tím se dostávám k závûreãné ãásti svého pfiíspûvku.

105 Ke zmûnách chudinské péãe v raném novovûku a vyluãování „cizích“, tzv. „siln˘ch“ ÏebrákÛ z ní mimo jiné srov. ROBERT JÜTTE, Arme, Bettler, Beutelschneider: eine Sozialgeschichte der Armut in der Frühen Neuzeit, Weimar 2000, s. 218-224. 106 K neurãitosti ranû novovûk˘ch mandátÛ srov. ERNST SCHUBERT, Mobilität ohne Chance: Die Ausgrenzung des fahrenden Volkes, in: Ständische Gesellschaft und soziale Mobilität, hrsg. von Winfried Schulze, München 1988, s. 113-164, zde s. 125. 107 Srov. D. TINKOVÁ, Hfiích, zloãin, ‰ílenství v ãase odkouzlování svûta, s. 44. Od obsáhlé literatury k popravám odhlíÏím. 108 Od 80. let 20. století, kdy byla ranû novovûká justice zkoumána de facto jako tfiídní nástroj feudálních vrchností, v ãeském dûjepisectví Ïádn˘ paradigmatick˘ zlom nenastal – srov. JAROSLAV PÁNEK, Mûstské hrdelní soudnictví v pozdnû feudálních âechách (V˘sledky, problémy a perspektivy studia), ââH 32/1984, s. 693-728. 109 K nerovnosti jako principu stfiedovûk˘ch a ranû novovûk˘ch spoleãensk˘ch vztahÛ srov. napfi. PAUL MÜNCH, Lebensformen in der Frühen Neuzeit 1500-1800, Frankfurt am Main-Berlin 1996, s. 65-124, zejména s. 68-71.


himl

25.7.2005

[ 32 ]

17:12

Stránka 32

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

Jaroslav Pánek hledá v pronásledování CikánÛ v ãesk˘ch, resp. habsbursk˘ch zemích v 17. a 18. století projevy „prvního romského holocaustu“ a postup habsburské vlády oznaãuje za „genocidní politiku“.110 Kromû literatury, u níÏ se zastavím pozdûji, vychází v první fiadû ze zde ãasto citované studie Evy Procházkové, která podle nûj „peãlivû analyzovala“ ortelní manuály a dospûla tak k „reprezentativnímu souboru dat“ „1040 osob“, které stanuly pfied mûstsk˘mi soudy.111 Na meze a zásadní mezery této reprezentativnosti jsem se pokusil ukázat v˘‰e. Procházkové ãísla pfiesto podle Pánka vyvracejí názory nûkter˘ch (nûmeck˘ch) badatelÛ, Ïe pfiísné ranû novovûké normy a hrozby hrdelními tresty mûly Romy/Cikány pouze zastra‰it.112 OdváÏil bych se tvrdit, Ïe spí‰e neÏ o snahu relativizovat pronásledování CikánÛ se jedná o ozvuk principiální diskuse o dosahu a skuteãné aplikaci ranû novovûk˘ch norem, která v‰ak znaãné ãásti ãesk˘ch badatelÛ o hrdelní justici uniká. S tezí o zákonech, které nejsou, resp. nemají b˘t prosazovány, pfii‰el v roce 1997 v reakci na roz‰ífiené zamûÀování norem se sociální realitou Jürgen Schlumbohm.113 Pozastavil se nad teleologick˘m vnímáním ranû novovûkého státu jako nedokonalého pfiedstupnû státu moderního. Charakteristikou ranû moderních útvarÛ podle nûj bylo, Ïe sice vydávaly nespoãetné zákony a nafiízení, v Ïivot je v‰ak uvádûly jen ãásteãnû. Pfiíãinou nebyl jen nedostateãnû v˘konn˘ aparát, n˘brÏ i skuteãnost, Ïe demonstrativní vyhlá‰ení tûchto norem bylo stejnû dÛleÏité, ne-li dÛleÏitûj‰í, jako jejich uskuteãnûní.114 Proti zjednodu‰ující pfiedstavû „prosazování“ ãi „uskuteãÀování“ norem se v kritické reakci mimo jiné právû na SchlumbohmÛv text vyslovil Achim Landwehr.115 110 JAROSLAV PÁNEK, První romsk˘ holocaust – ãeská cesta k jeho poznání, in: Mil˘ Bore… Profesoru Ctiboru Neãasovi k jeho sedmdesát˘m narozeninám vûnují pfiátelé, kolegové a Ïáci, (edd.) TomበDvofiák, Radovan Vlãek, Libor Vykoupil, Brno 2003, s. 345-351; T¯Î, Národnostní a náboÏenské men‰iny v tisícilet˘ch dûjinách ãesk˘ch zemí, in: Historikové proti znásilÀování dûjin (Stanovisko sdruÏení historikÛ âeské republiky), Praha 2002, s. 9-20, zde s. 16. 111 J. PÁNEK, První romsk˘ holocaust, s. 346. 112 J. PÁNEK, První romsk˘ holocaust, s. 345: „Názor, Ïe tehdy ‰lo ve skuteãnosti pouze o normativní zastra‰ování RomÛ, nikoli o jejich skuteãn˘ postih, zajisté nebyl vûdom˘m protûj‰kem ,osvûtimské lÏi‘, podával v‰ak názorné svûdectví o velice mezerovité historické pamûti znaãné ãásti badatelÛ, ktefií se zab˘vají star‰ími dûjinami.“ 113 JÜRGEN SCHLUMBOHM, Gesetze, die nicht durchgesetzt werden – ein Strukturmerkmal des frühneuzeitlichen Staates, Geschichte und Gesellschaft 23/1997, s. 647-663. K tomuto tématu rovnûÏ srov. ROBERT JÜTTE, „Disziplin zu predigen ist eine Sache, sich ihr zu unterwerfen eine andere“, Geschichte und Gesellschaft 17/1991, s. 92-101. 114 J. SCHLUMBOHM, Gesetze, die nicht durchgesetzt werden, s. 657-661. Na s. 657 autor cituje ze studie Michaela Franka o hrabství Lippe pasáÏ o efektivitû „ediktÛ proti tzv. CikánÛm“ z roku 1770: „Je známo, Ïe byly vydány spí‰e k odstra‰ení neÏ s váÏn˘m zámûrem je do písmene vykonat a Ïe nikde v Nûmecku nedo‰ly opravdového uskuteãnûní.“ 115 ACHIM LANDWEHR, „Normdurchsetzung“ in der Frühen Neuzeit? Kritik eines Begriffs, Zeitschrift für Geschichtswissenschaft 48/2000, s. 146-162.


himl

25.7.2005

PAVEL HIML

17:12

Stránka 33

STUDIE A ESEJE

[ 33 ]

V ranû novovûk˘ch spoleãnostech podle nûj moc nevykonávala jedna (úzká) skupina nad skupinou druhou (‰irokou), n˘brÏ se na jejím uplatÀování podílelo mnoho prostfiedníkÛ, vybaven˘ch rÛzn˘mi kompetencemi a autoritou. Ti vytváfieli „silové pole“, v jehoÏ rámci byla moc vyjednávána.116 Normy sice nemusely b˘t do dÛsledku aplikovány, byly ale do tohoto silového pole, resp. spoleãenského Ïivota „implementovány“; vstupovaly tak do vefiejného povûdomí a pfiedstavovaly urãitou potencialitu.117 S tímto pojetím se pro podmínky habsburské monarchie v podstatû ztotoÏÀuje i Thomas Winkelbauer.118 O proticikánsk˘ch ediktech coby zdaleka ne vÏdy naplÀované moÏnosti hovofií také Ernst Schubert.119 S mimofiádn˘mi pfiípady, kdy byla ve Francích 18. století bez soudu vybita celá cikánská skupina, podle nûj kontrastoval lhostejn˘, resp. tolerantní pfiístup vrchností a obyvatelstva k jin˘m cikánsk˘m koãovníkÛm stejnû jako bezúspû‰nost zátahÛ na vagabundy obecnû.120 Podobn˘ rozpor mezi nárokem a praxí mÛÏe vést k úvahám o tom, Ïe moc a spravedlnost se v raném novovûku uskuteãÀovaly kromû byrokratického úfiadování stále je‰tû v demonstrativních a zároveÀ symbolick˘ch aktech. Nejen v popravách, ale tfieba i ve vefiejném vyhla‰ování zámûru zbavit zemi v‰ech CikánÛ a tulákÛ. Nad povahou (a mnohopolárností) moci v ranû novovûkém státu se Jaroslav Pánek hloubûji nezam˘‰lí. Její drÏitelé, resp. vykonavatelé, jsou v jeho podání jednoznaãnû vymezitelní – „genocidní povahu“ mûlo ve vztahu k CikánÛm „poãínání státu, pfiesnûji fieãeno císafiského dvora a jemu podléhajících orgánÛ (místodrÏitelství a krajsk˘ch hejtmanÛ, byrokratického apelaãního tribunálu a nesamostatn˘ch mûstsk˘ch hrdelních soudÛ)“.121 Proti „státní moci“ a jejím orgánÛm, resp. proti

116 A. Landwehr se hlásí ke koncepci „silového pole moci“ ALFA LÜDTKEHO, Einleitung, in: Herrschaft als soziale Praxis. Historische und sozial-anthropologische Studien, hrsg. von Alf Lüdtke, Göttingen 1991, s. 9-63, zde s. 13. 117 A. LANDWEHR, „Normdurchsetzung“ in der Frühen Neuzeit? Kritik eines Begriffs, s. 157: „Vielmehr wird die Norm zu einem Bestandteil im gesellschaftlichen Mit- und Gegeneinander, sie löst Handlungen aus, die das Feld der Herrschaft immer wieder neu strukturieren.“ Konkrétními zpÛsoby ‰ífiení/zvefiejÀování a známostí norem se autor, stejnû jako drtivá vût‰ina ostatních, bohuÏel nezab˘vá, pouze jejich „pfiítomnost ve vefiejném prostoru“ pfiedpokládá. 118 THOMAS WINKELBAUER, Österreichische Geschichte 1522-1699. Ständefreiheit und Fürstenmacht. Länder und Untertanen des Hauses Habsburg im konfessionellen Zeitalter, Wien 2003, díl 2, s. 240-266, zejména 4. oddíl Zur Frage der Effektivität der Sozialdisziplinierung. 119 ERNST SCHUBERT, Arme Leute, Bettler und Gauner im Franken des 18. Jahrhunderts, Neustadt an der Aisch 1983, s. 246-254 (Cikáni), 322-330. 120 E. SCHUBERT, Arme Leute, s. 248-250, zde s. 248: „Die Obrigkeit selbst dachte nicht daran, die menschenverachtenden Bestimmungen der Poenalpatente einzuhalten: In Würzburg wurden 1724 zwei an Gonorrhoe leidende Zigeunerinnen gegen den Widerstand des Stadtrates auf Weisung der Kanzlei in das ,Franzosenhaus‘ zur Kur eingewiesen.“ 121 J. PÁNEK, První romsk˘ holocaust, s. 347.


himl

25.7.2005

[ 34 ]

17:12

Stránka 34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

habsburské vládû, staví autor usedlé obyvatelstvo, resp. poddan˘ lid. Pfiíslu‰nou pasáÏ z Pánkovy pfiedná‰ky na evropském kongresu uãitelÛ dûjepisu ocituji v úplnosti: „V první polovinû 18. století vyvrcholila genocidní politika habsburské vlády proti cikánsk˘m koãovníkÛm, ktefií byli programovû pronásledováni a hromadnû popravováni zpÛsobem, pfiedznamenávajícím romsk˘ holocaust za druhé svûtové války. Nicménû i v dobû platnosti drakonick˘ch zákonÛ nacházeli rom‰tí koãovníci a zvlá‰tû jejich dûti projevy milosrdenství ze strany poniÏovaného poddaného lidu na ãeském venkovû.“122 Z tohoto v˘kladu mimochodem úplnû vypadávají pozemkové vrchnosti, které hluboko do 18. století, v dobû neexistence státního represivního aparátu, proticikánská a protitulácká opatfiení vykonávaly. ZmiÀuje je Eva Procházková, kdyÏ zdÛrazÀuje dÛleÏitost studia patrimoniálních fondÛ – vrchnosti „propÛjãovaly k pronásledování své poddané“, ktefií se museli úãastnit pravidelnû organizovan˘ch policejních vizitací.123 Úãast na vizitacích, které byly zamûfieny na v‰echny tuláky a vût‰inou konãívaly s huben˘m v˘sledkem, byla pro poddané opravdu svého druhu povinností a usuzovat z ní na jejich vztah k CikánÛm není moÏné. Bez znalosti konkrétních pfiípadÛ tak ale nemÛÏeme ãinit ani z rozhodnutí Apelaãního soudu o svûfiení cikánsk˘ch dûti do v˘chovy v domácnostech usedl˘ch poddan˘ch. V roce 1724 se tak tfieboÀ‰tí venkované uvolili pfiijmout k sobû pût dûtí podle v‰eho aÏ tehdy, kdyÏ se Adam Franti‰ek ze Schwarzenbergu rozhodl pfiispût na jejich v˘chovu „z milosrdenství“ deseti zlat˘mi roãnû.124 Tent˘Ï Adam Franti‰ek zároveÀ o nûkolik dní dfiíve sv˘m tfieboÀsk˘m úfiedníkÛm nafiizoval „Cikány a jinou zpustlou Ïebráckou chásku (…) vyhledat, vyhnat z panství, a pokud by se protivili, postfiílet“.125 Na vychování,

122 J. PÁNEK, Národnostní a náboÏenské men‰iny v tisícilet˘ch dûjinách ãesk˘ch zemí, s. 16. 123 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 313; TÁÎ, Perzekuce RomÛ v ãesk˘ch zemích v 16.-18. století (V˘sledky a dal‰í perspektivy studia), in: Hrdelní soudnictví ãesk˘ch zemí v 16.-18. století, s. 151-156, zde s. 153. Roli moravsk˘ch KounicÛ, ktefií na sv˘ch panstvích Cikány usazovali – srov. J. HANZAL, Cikáni na Moravû v 15.-18. století, s. 65-78 – zde vûdomû ponechávám stranou. 124 Srov. SObA TfieboÀ, Vs TfieboÀ, sign. I B 4 E 9, VídeÀ, 15. 2. 1724, reskript Adama Franti‰ka ze Schwarzenbergu: „Wir haben dahero, weiln sich keiner freywillig darumb annehmen will, aus barmherzigkeit gnädigst resolviret, etwa Zehen gulden in Geld oder victualien auff eins Jährlich zu passiren.“ Pfiípad adopce a útûku/„únosu“ cikánsk˘ch dûtí na TfieboÀsku v roce 1724, kter˘ zaznamenala také E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 371, proces ã. 254, bude podrobnû vylíãen v tfietí kapitole knihy Zrození vagabunda. 125 SObA TfieboÀ, Vs TfieboÀ, sign. I B 4 E 9, VídeÀ, 8. 2. 1724, reskript Adama Franti‰ka ze Schwarzenbergu; úfiedníci mûli „solches Zigeuner, oder ander loses bettel gesindl (…) auffsuchen und Verfolgen, und da es sich wiedersezte, niederschießen“.


himl

25.7.2005

PAVEL HIML

17:12

Stránka 35

STUDIE A ESEJE

[ 35 ]

resp. do sluÏby si cikánské dûti nebrali jenom poddaní,126 n˘brÏ i pfiedstavitelé vrchnosti – Jan Josef z Újezda na Bfieznici tak kolem roku 1726 pfiijal za „laufra“/posla Jana Zelenku, jehoÏ matka byla pravdûpodobnû popravena v RoÏmitále pod Tfiem‰ínem, ZelenkÛv bratr mûl podle jeho v˘povûdi slouÏit u faráfie v Bubovicích.127 MÛÏeme se domnívat, Ïe pohled do dal‰ích, pfiedev‰ím patrimoniálních archivÛ by ukázal na nejrÛznûj‰í podoby vztahu vrchností i poddaného obyvatelstva k cikánsk˘m koãovníkÛm, kter˘ sahal od vyuÏívání sluÏeb CikánÛ ãi kooperace pfies trpûní aÏ po úãinkování pfii vizitacích nebo pronásledování CikánÛ venkovany v pfiípadû krádeÏí.128 Tvrdit, Ïe perzekuce byla nesena a usedlému obyvatelstvu vnucena v˘luãnû habsburskou státní mocí, pokládám (pfiinejmen‰ím pfii souãasném stavu v˘zkumu) za nepfiípustné zjednodu‰ování a do urãité míry i za konstrukt, kter˘ má z „poniÏovaného poddaného lidu na ãeském venkovû“ ve‰kerou pfiípadnou odpovûdnost pfiesunout na „habsburskou vládu“. K obsáhlému bádání, které je CikánÛm v evropsk˘ch zemích (raného) novovûku vûnováno, Pánkova studie nepfiihlíÏí129 a mezi odbornou literaturu bez zásadnûj‰í kritiky de facto fiadí staÈ Josefa Svátka Die Zigeuner in Böhmen, která pfiitom nedostaãuje základním vûdeck˘m nárokÛm, pfiedev‰ím na ovûfiitelnost

126 Vedle Vavfiince Gro‰e a Johanny Formánkové tak uveìme napfi. Matûje Capitaina, jedno z „tfieboÀsk˘ch dûtí“ z roku 1724, kter˘ strávil tfiináct let u tfieboÀského tkalce Mahltaschla; srov. SObA TfieboÀ, Vs TfieboÀ, sign. I B 4 E 10, CapitainÛv v˘slech, pofiízen˘ 25. 6. 1737 v Sobûslavi. 127 SOkA Tábor, AM Sobûslav, sign. III 1 1, kart. 93, tfietí v˘slech Jana Zelenky z 29. 7. 1729. Tuto skuteãnost – i kdyÏ s jinou datací – potvrdil také bfieznick˘ úfiedník Petr Antonín Benda, srov. opis jeho zprávy, datované 11. 7. 1729 v Bfieznici, v dopise prácheÀsk˘ch krajsk˘ch hejtmanÛ (âimelice, 14. 7. 1729) do Sobûslavi: „dessen anderer bruder Nahmens frantz ist auch aus barmhertzigkeit von dem bubowitzer herrn Pfarrern aufgenohmen“. 128 Na tomto místû musím bohuÏel opût pouze poukázat na pfiipravovanou monografii Zrození vagabunda. Koncem roku 1729 tak napfiíklad sedláci z BechyÀska pronásledovali skupinu ãtyfi cikánsk˘ch chlapcÛ, ktefií se v Komárovû dopustili krádeÏe. U milevského pohodného chytili také Cikánku Francku, která, „kdyÏ ji tam sedláci bili, nás, kam jsme ‰li, prozradila“, vypovûdûl jeden z ãlenÛ skupiny, TomበLa‰tovka. Naopak Ïena pohodného, kter˘ od CikánÛ kupoval nûkteré kradené vûci, „nám v‰em pravila, abysme se do lesa ukryli, Ïe nám po dûveãce chleba po‰le“; srov. SOkA Tábor, AM Sobûslav, sign. III I 1, kart. 93, druh˘ v˘slech Tomá‰e La‰tovky, dat. v Li‰ovû 21. 1. 1730. 129 Není moÏné zde upozornit na v‰echny studie. Bádání o nûmeck˘ch zemích kriticky a kontroveznû shrnul LEO LUCASSEN, Zigeuner im frühneuzeitlichen Deutschland: neue Forschungsergebnisse, -probleme und -vorschläge, in: Policey und früneuzeitliche Gesellschaft, hrsg. von Karl Härter, Frankfurt am Main 2000, s. 235-262. Z nûj rozsahem a dÛkladností vyniká Frickeho kniha. Bibliografie v monografii ANGUSE FRASERA, Cikáni, Praha 2002, s. 322333, nutnû nemÛÏe b˘t vyãerpávající.


himl

25.7.2005

[ 36 ]

17:12

Stránka 36

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

tvrzení.130 Evrop‰tí historikové a historiãky se pfiitom dÛkladnû a dlouho zab˘vají dvûma okruhy problémÛ, které tvofií jádro (a deklarovan˘ pfiínos) Pánkova ãlánku: jiÏ zmínûn˘m charakterem pronásledování CikánÛ v raném novovûku a s tím souvisejícím vymezením CikánÛ coby specifické skupiny. Struãnû se zastavím u druhého okruhu. Vyslovit se k tomu, zda a jak vnímali cikán‰tí koãovníci v raném novovûku sami sebe jako pfiíslu‰níky jedné skupiny, potaÏmo etnika, resp. zda a jaké mûli tito koãovníci napfi. v ãesk˘ch zemích povûdomí o souvislostech s Cikány jinde v Evropû, ztûÏuje nedostatek pramenÛ, které by toto vnímání sebe sama zachycovaly (zjednodu‰enû je mÛÏeme nazvat ego-dokumenty). Vût‰inou máme co do ãinûní s rÛzn˘mi texty „o Cikánech“, pocházejícími z pera vrchností ãi pfiíslu‰níkÛ necikánsk˘ch uãen˘ch elit. To vedlo nizozemského historika Leo Lucassena k poÏadavku odli‰it „objektov˘ pojem“, uÏívan˘ spoleãensk˘mi autoritami zvnûj‰ku, a „pojem subjektov˘“, kter˘m se „Cikáni“ oznaãovali sami.131 Av‰ak uÏ skuteãnost, Ïe se koãovníci nepohybovali v mocensky a jazykovû neutrálním prostoru, dává tu‰it, Ïe dÛslednû oba dva pojmy oddûlit bude tûÏké. KaÏdé sebeoznaãení a sebevnímání je totiÏ produktem komunikativního vyrovnávání se jednotlivce a skupiny s okolím.132 V histo-

130 JOSEF SVÁTEK, Die Zigeuner in Böhmen, in: T˘Ï, Culturhistorische Bilder aus Böhmen, Wien 1879, s. 273-311. Není napfiíklad jasné, odkud Svátek ãerpá údaje o prÛbûhu a v˘sledcích „honu na Cikány“, kter˘ se mûl rozpoutat po vydání reskriptu z ãervence 1697 (s. 288-289). âeské bádání o Cikánech se se Svátkov˘m dílem zatím kriticky nevyrovnalo, pouze na nûj bez komentáfiÛ odkazuje – v˘jimkou je J. HANZAL, Cikáni na Moravû v 15.-18. století, s. 158, podle nûjÏ jsou Svátkovy práce povrchní a ne zcela objektivní; J. PÁNEK, První romsk˘ holocaust, s. 345, oznaãuje Svátka za „publicistu, romanopisce a zároveÀ v archivech zbûhlého historika“. Podle FRANTI·KA KUTNARA, JAROSLAVA MARKA, Pfiehledné dûjiny ãeského a slovenského dûjepisectví. Od poãátkÛ národní kultury aÏ do sklonku tfiicát˘ch let 20. století, Praha 1997. s. 321, Svátek z archivÛ sice vynesl mnoho „kulturnû historick˘ch zjevÛ 17. a 18. století“, byl v‰ak „v historickém podání nekontrolovateln˘ a fabulaãní“ a „jeho umûlecká fantazie nebyla (…) vÏdy kontrolována vûdeck˘m kriticismem a odpovûdností“; J. PÁNEK, První romsk˘ holocaust, s. 350, pozn. 33, se také v podstatû ztotoÏÀuje s „aktualizaãním pfiímûrem“ psychologa Pavla ¤íãana, Ïe „husité byli k RomÛm pomûrnû tolerantní, Habsburkové naopak velmi tvrdí. Spolu s Îidy a protestanty se pozdûji stali obûtí pobûlohorské normalizace.“ 131 LEO LUCASSEN, Zigeuner. Die Geschichte eines polizeilichen Ordnungsbegriffes in Deutschland 1700-1945, Köln-Weimar-Wien 1996, s. 8; T¯Î, Zigeuner im frühneuzeitlichen Deutschland, s. 260. 132 K souvislosti individuální identity a socializace srov. napfiíklad PETER L. BERGER, THOMAS LUCKMANN, Sociální konstrukce reality. Pojednání o sociologii vûdûní, Brno 1999, s. 170-177. Autofii (s. 136) definují internalizaci institucionálních ãi na institucích zaloÏen˘ch „subsvûtÛ“ jako sekundární socializaci. KaÏdodenní konverzace se podle nich podílí na udrÏování subjektivní reality, nikoli v‰ak na její produkci. Pro identitu je dÛleÏitá primární socializace, kterou umísÈují de facto do rodiny. Situaci proskribované skupiny, konfrontované se zásadnû odli‰n˘m vnímáním sebe sama ze strany úfiedních autorit, se práce nevûnuje. Za upozornûní na tuto knihu dûkuji Jakubu Grygarovi.


himl

25.7.2005

PAVEL HIML

17:12

Stránka 37

STUDIE A ESEJE

[ 37 ]

rickém bádání lze následnû velmi zhruba vymezit dva smûry: jeden pfiedpokládá etnickou/genealogickou spojitost mezi v‰emi osobami a skupinami, které byly v Evropû od 15. století naz˘váni Cikáni, Zigeuner, Egyptiens, Bohemiens, Gypsies, Zingari apod. Mezi znaky, jejichÏ prostfiednictvím se tyto osoby identifikovaly, b˘vají fiazeny pÛvod, jazyk, zvyky a obyãeje, hodnotov˘ systém, odûv a v neposlední fiadû vzhled. Cikáni si pfiináleÏitosti k takto ãi podobnû vymezené skupinû byli víceménû vûdomi, i kdyÏ se k ní z dÛvodÛ kriminalizace nemuseli vÏdy hlásit.133 Druh˘ pfiístup vychází z (interpretaãních) trhlin pfiístupu prvního pfiedev‰ím v tûch pfiípadech, kdy se mezi „Cikány“ ocitly, resp. Ïily osoby, které svrchu zmínûná kritéria pfiináleÏitosti (jazyk, vzhled, pÛvod) nesplÀovaly, pfiesto s nimi úfiady jako s Cikány zacházely.134 „Cikány“ tak podle tûchto autorÛ dûlala z rÛznorod˘ch skupin právû etiketizace ze strany úfiadÛ a vÛbec dlouhodob˘ pfiístup vefiejnû ãinn˘ch autorit, nadan˘ch definiãní mocí. Tato vnûj‰í atribuce nemusela mít nutnû „moderní“ etnické rysy, ale mohla se zakládat napfiíklad na zpÛsobu Ïivota; „Cikáni“ ji v‰ak pfiijímali za svou a pfiedávali ji dál.135 Ani nepopirateln˘ pocit sounáleÏitosti uvnitfi nûkter˘ch cikánsk˘ch skupin nemusel vyvûrat z etnick˘ch zdrojÛ. V podstatû herderovské pojímání CikánÛ coby pfiíslu‰níkÛ jednoho národa se podle tûchto názorÛ objevilo aÏ v dobû osvícenství a velmi úzce souviselo s dílem göttingenského profesora Heinricha Moritze Gottlieba Grellmanna.136

133 K tomuto smûru, kter˘ pfiedstavuje napfi. Fraserova syntéza, se – vût‰inou nereflektovanû – hlásí také v‰echny moderní práce o dûjinách CikánÛ v ranû novovûk˘ch ãesk˘ch zemích (Pánek, Procházková, Hanzal). Doklady pro takovéto pojetí cikánské identity shledává ve württembersk˘ch v˘sle‰ích zejména z 80. let 18. století T. FRICKE, Zigeuner im Zeitalter des Absolutismus. Bilanz einer einseitigen Überlieferung, s. 275-304. Podle BERNDA ROECKA, Außenseiter, Randgruppen, Minderheiten. Fremde im Deutschland der frühen Neuzeit, Göttingen 1993, s. 85, se Cikáni od místní spoleãnosti odli‰ovali sv˘m vzhledem, zpÛsobem Ïivota, odûvem a nûkdy i jazykem. Podobnû Cikány vymezuje i WOLFGANG VON HIPPEL, Armut, Unterschichten, Randgruppen in der frühen Neuzeit, München 1995, s. 42. 134 V popisech osob, které byly v nûmeck˘ch zatykaãích z 18. století oznaãeny jako „Cikáni“, sice pfievaÏovala ãerná/tmavá barva, tfietina z nich v‰ak podle Lucassena pfiesto nemûla tmav˘ vzhled – L. LUCASSEN, Zigeuner. Die Geschichte eines polizeilichen Ordnungsbegriffes in Deutschland 1700-1945, s. 92. 135 Kritikem „etnologického pfiístupu“ je pfiedev‰ím Leo Lucassen, kter˘ mimo jiné poukazuje na to, Ïe tento pfiístup pfiená‰í koncept národa/etnika, vznikl˘ v 19. století, do raného novovûku. I podle MARTINA RHEIHEIMERA, Arme, Bettler, Vaganten. Überleben in der Not 14501850, Frankfurt am Main 2000, s. 175, spojilo rÛznorodé skupiny s nejasnou etnickou souvislostí v jedno aÏ vnímání usedl˘mi. Sborník vydan˘ JACQUELINE GIERE (Hg.), Die gesellschaftliche Konstruktion des Zigeuners. Zur Genese eines Vorurteils, Frankfurt am Main-New York 1996, se s v˘jimkou jednoho pfiíspûvku „konstruování CikánÛ“ pfiíli‰ nevûnuje. 136 Grellmannovu konstrukci CikánÛ podrobil kritické anal˘ze WIM WILLEMS, In Search of the True Gypsy. From Enlightenment to Final Solution, London 1997, s. 22-92.


himl

25.7.2005

[ 38 ]

17:12

Stránka 38

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

Jen s malou dávkou nepfiesnosti lze fiíci, Ïe tyto dva pfiístupy kopírují koncepãní protiklad, znám˘ v sociálních vûdách jako rozpor mezi esencialismem a sociálním konstruktivismem. V dûjepisectví (star‰ího období) na‰el svého vyjádfiení – pokud je mi známo – pfiedev‰ím v dûjinách sexuality a tûlesnosti,137 do ãeského prostfiedí ale zatím v˘znamnûji nepronikl. V této souvislosti není bez zajímavosti, Ïe mezi Cikány „prav˘mi“, pocházejícími z mytické pravlasti, a „neprav˘mi“, ktefií se k pÛvodním koãovníkÛm, resp. k jejich „kriminálním“ seskupením pfiidali pozdûji, rozli‰ovali nejen ranû novovûcí uãenci a lexikografové, ale i vysl˘chající soudci.138 Uãená pojednání a encyklopedie 17. a 18. století (Zedler, Diderot a dal‰í), které roz‰ifiovaly pfiedstavu, Ïe soudobí „Cikáni“ nemají spoleãn˘ pÛvod, ale sbliÏuje je pouze zpÛsob Ïivota,139 byly podle A. Frasera „zahlceny mnoÏstvím scestn˘ch informací“, „posilovaly pfiedsudky star‰ích generací“ a poskytovaly „intelektuální odÛvodnûní k represi“.140 Esencialistick˘ a konstruktivistick˘ pohled pfiedstavují ve své ãisté podobû dva teoretické póly, kolem nichÏ se v˘klady skupinové sounáleÏitosti a identity ranû novovûk˘ch CikánÛ pohybují. V jejich pfiípadném sporu by rozhodující slovo mûlo pfiináleÏet co nej‰ir‰ímu spektru pramenÛ, které na otázky po (sebe)vnímání poskytují kvalifikované odpovûdi, tedy v˘povûdím, jeÏ je moÏné sémanticky analyzovat. V ãesk˘ch mûstsk˘ch a patrimoniálních archivech je jich pfiekvapivû nezanedbatelné mnoÏství. AniÏ bych chtûl pfiedjímat jejich v˘zkum a vyhodnocení, je v tûch, které jsem mûl dosud k dispozici, moÏné podchytit vymezování ãi vyjed-

137 Napfi. FRANZ X. EDER, Die Historisierung des sexuellen Subjekts. Sexualitätsgeschichte zwischen Essentialismus und sozialem Konstruktivismus, Österreichische Zeitschrift für Geschichte 5/1994, s. 311-327. 138 CikánÛm „prav˘m“ a „neprav˘m“ a tomu, jak se s tûmito uãen˘mi pfiedstavami vyrovnávali vysl˘chaní z âech 18. století, se bude vûnovat pasáÏ v monografii Zrození vagabunda. 139 JOHANN HEINRICH ZEDLER, Grosses vollständiges Universal-Lexikon aller Wissenschaften und Künste, díl 62, Leipzig-Halle 1751, col. 520-544 (heslo Zigeuner), zde col. 525. A. FRASER, Cikáni, s. 158, uvádí rovnûÏ anglické encyklopedie ze 17. a 18. století. 140 A. FRASER, Cikáni, s. 157. 141 Na anal˘zu tûchto v˘znamov˘ch souvislostí zde bohuÏel není místo; ãásteãnû se jí budu vûnovat ve zmiÀované monografii. V normativních textech (patenty, reskripty), ale i ve vrchnostenské korespondenci se v souvislosti s Cikány nejãastûji objevují oznaãení jako „sbûfi“, „(h)lÛza“, „Gesind(e)l“ – „chátra“, „Zigeuner colluvies“ – „cikánská sbûfi“. Ojedinûl˘ pfiípad, kdy v roce 1743 vrchnostensk˘ úfiedník rozli‰oval „Cikána podle národnosti“ – „National-Züggeüner“, se nachází v SObA TfieboÀ, Vs TfieboÀ, sign. I B 4 E 11, TfieboÀ, 29. 11. 1743, koncept dopisu tfieboÀského úfiedníka prokurátoru Wolfovi. Jinou zmínku o „národnosti“ (Nation) CikánÛ zaznamenává GERHARD AMMERER, Heimat Straße. Vaganten im Österreich des Ancien Régime, Wien 2003, s. 168, av‰ak aÏ k roku 1799. V této dobû se podle L. LUCASSENA, Zigeuner im frühneuzeitlichen Deutschland, s. 252-253, mimo jiné pod vlivem Grellmanna zaãalo prosazovat „uãené“ pojetí CikánÛ jako národa, pocházejícího z Indie.


himl

25.7.2005

PAVEL HIML

17:12

Stránka 39

STUDIE A ESEJE

[ 39 ]

návání toho, co to znamená „b˘t Cikánem“; hledat v nich v‰ak komplexní skupinové/etnické pfiedstavy a koncepty, jak je pfiineslo 19. a 20. století, neodpovídá my‰lenkovému horizontu ani vysl˘chajících, ani vysl˘chan˘ch. Nikoli pouhá ahistoriãnost pojmu „Romové“, ale to, Ïe reprezentuje zcela jin˘ koncept a jiné vnímání takto oznaãované skupiny (právû proto byl zaveden), je dÛvodem, proã pouÏívám dobov˘ termín „Cikáni“ ve v‰ech jeho konotacích.141 Synonymní zamûÀování obou pojmÛ tuto obsahovou promûnu mezi 15. stoletím a dne‰kem nereflektuje a spí‰e zastírá.142 Dosavadní ãeské bádání mlãky ãi polohlasnû vycházelo z toho, Ïe dÛvodem pronásledování CikánÛ nebyla jejich etnická pfiíslu‰nost, n˘brÏ „cikánsk˘ zpÛsob Ïivota“.143 Proti tomuto konstatování Evy Procházkové namítá J. Pánek, Ïe „pojem etnikum je tu v‰ak moÏno pouÏít spí‰e ve smyslu vyhranûné kulturní skupiny – a tou jistû rom‰tí koãovníci i v oãích státních úfiedníkÛ a usedlého obyvatelstva byli“. Skuteãnost, Ïe souãasnû, i kdyÏ na jiném místû, mohly pfii vymezení objektu pronásledování hrát úlohu i jiné neÏ kulturní prvky, tzn. Ïe pfii uÏívání násilí byly kromû zpÛsobu Ïivota urãující i dal‰í vnûj‰í znaky (barva pleti), tvrdí autor s odvoláním na studii o ‰panûlsk˘ch Romech. ZdÛvodnûním „státního teroru proti romské populaci“ tak v tomto podání byla „jednoznaãná sociální a kulturní specifika, ale zároveÀ s nimi také nerozluãnû spjatá etnická ãi rasová osobitost“.144 „Etnikum“ ãi „vyhranûná kulturní skupina“ jsou samozfiejmû legitimní analytické nástroje, jejichÏ uÏití by v‰ak zejména pro pfiedmoderní dobu mûlo pfiedcházet jejich dÛkladné vymezení, opírající se o kvalitativní prameny od rÛzn˘ch pÛvodcÛ. I zde je v˘zkum ãesk˘ch zemí 16.-18. století teprve na zaãátku,145 a proto tyto pojmy historick˘ v˘klad zatím pfiíli‰ neprojasÀují. Pátráme-li po tom, jak vyhranûnû vnímali Cikáni – v konfliktu s usedl˘mi autoritami – sami sebe, nacházíme na jedné stranû pfiíklady svébytné organizace jejich skupin, na stranû druhé snahu kulturní odli‰nost, podsouvanou jim vysl˘chajícími, odmítat.146 Obojí je v‰ak nezbytné posuzovat v kontextu kriminalizace CikánÛ. UÏití jednotících a sv˘m zpÛsobem v‰ezahrnujících kategorií

142 DÛvody, proã uÏívá pojmu „Cikáni“, pfiedkládá J. HANZAL, Cikáni na Moravû v 15.-18. století, s. 5-6. 143 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 330. 144 J. PÁNEK, První romsk˘ holocaust, s. 346-347 a pozn. 18 na s. 348. 145 V˘jimku pfiedstavuje J. HANZAL, Cikáni na Moravû v 15.-18. století, s. 120-150; jeho prameny mu umoÏÀují vyjádfiit se k obÏivû, stravû, odûvu, bydlení a náboÏensk˘m otázkám u moravsk˘ch CikánÛ v 18. století. 146 Exemplárnû mohu zmínit v˘slechy dvou skupin CikánÛ a Cikánek v SOkA Litomûfiice, AM Litomûfiice, kart. 1172. Sociální organizace CikánÛ, údajnû vysílan˘ch – za souãinnosti moravské vrchnosti – na putování po âechách, vysvítá z v˘slechu z 6. 9. 1702. Nemravn˘ Ïivot, magické praktiky a obvinûní z paliãství vyvraceli Cikáni, vysl˘chaní 8. 10. 1707. V˘povûdi rozebírám v monografii Zrození vagabunda.


himl

25.7.2005

[ 40 ]

17:12

Stránka 40

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

„etnikum“ nebo „kulturní skupina“ je znesnadnûno nejen samotnou kriminalizací, ale i tím, Ïe neexistuje jedna ãi více dobov˘ch autoritativních reprezentací „cikánství“, vycházejících zevnitfi skupiny samé. Za této situace se jako jedno z v˘chodisek rovnûÏ nabízí od dotãen˘ch pojmÛ upustit. Na základû proticikánsk˘ch patentÛ a jejich ortelními manuály doloÏené aplikace dochází Jaroslav Pánek k závûru, Ïe koneãn˘m zámûrem státní politiky ve 20. letech 18. století bylo „úplné vyhubení romského etnika v habsbursk˘ch zemích“, v nûmÏ shledává genocidní rysy.147 Argumentem zde není napfi. sám pojem Ausrottung, jehoÏ ranû novovûk˘m ekvivalentem nebylo „vyhlazení“, n˘brÏ „vybytí“,148 n˘brÏ faktické domy‰lení ustanovení patentÛ do dÛsledku. V duchu tradice, sahající ve Svaté fií‰i fiímské do poãátku 16. století, vypovídaly patenty opakovanû Cikány z habsbursk˘ch zemí. Smrt hrozila za opakované neuposlechnutí tohoto nafiízení. Kontrolu mûlo usnadÀovat ufiezávání u‰í vypovûzen˘m Ïenám a pfied vstupem do zemû varovaly tabule, vztyãované na zemsk˘ch hranicích. Nebylo to jenom poslednû jmenované opatfiení, které jak v proticikánské, tak v protiÏebrácké variantû zavádûla i jiná fií‰ská území.149 Pod rÛzn˘mi tresty a v koneãné instanci pod trestem smrti nafiizovaly vypovídání ãi vyho‰Èování CikánÛ vrchnosti mnoha mûst a teritorií západní Evropy; ve Svaté fií‰i fiímské jsou za zlomová oznaãována usnesení fií‰ského snûmu z let 1497 a 1500.150 Logika v‰ech tûchto ustanovení byla táÏ – vykázat Cikány mimo vlastní území, resp. odradit je od opakovaného vstupu na nûj. Cikáni v nich byli konstruováni jako „cizí“ a nebyl brán ohled na to, Ïe se v dané zemi zdrÏovali tfieba od narození. Tato nafiízení zemsk˘ch suverénÛ se naprosto nezab˘vala postavením CikánÛ v okolních zemích, tedy tím, Ïe odsud mohli b˘t de iure rovnûÏ vypovûzeni. Podobnû je nezajímaly ani moÏnosti obÏivy a vÛbec pfieÏití v tûchto územích. Pozdûj‰í habsburské patenty právû z 20. let 18. století, které Cikány pfiímo prohla‰ovaly za „psance“/„vogelfrei“, vycházely z toho, Ïe byli vypovûzeni jiÏ dfiíve a nemají v zemi co pohledávat.151 Zabití ãi trest smrti se pak na cikánské muÏe

147 J. PÁNEK, První romsk˘ holocaust, s. 347; tyto tendence si v „mezích potlaãovací kapacity stfiedoevropského státu 18. století (...) nezadaly s pozdûj‰ími nacistick˘mi zámûry na vyhlazení RomÛ ve Velkonûmecké fií‰i“. 148 Tento pojem byl uÏit napfi. v Ïebráckém patentu z 22. 11. 1746 pfii odkazu na pfiedchozí ustanovení o „vybytí jak z královsk˘ch mûst PraÏsk˘ch, tak také z celého Království daremn˘ch respective domácích a cizích ÏebrákÛ, tulákÛ, pobûhlcÛ a povaleãÛ“ (napfi. ANM, sign. E). H. SCHNABELSCHÜLE, Die Strafe des Landesverweises in der Frühen Neuzeit, s. 79-80, uvádí, Ïe v Ïidovském právu znamenal pojem „Ausrottung“ kromû trestu smrti také vypovûzení ze spoleãnosti. 149 M. RHEIHEIMER, Arme, Bettler, Vaganten. Überleben in der Not 1450-1850, s. 191-192. 150 Pfiehled podává A. FRASER, Cikáni, s. 75-94 (pro 15. a 16. století), 111-145 (pro 16.-18. století). 151 Taková je litera ãasto zmiÀovaného patentu z 12. 3. 1726.


himl

25.7.2005

PAVEL HIML

17:12

Stránka 41

STUDIE A ESEJE

[ 41 ]

vztahovaly bezprostfiednû. Dal‰ími prvky proticikánského programu za vlády Karla VI., obsaÏen˘mi v patentech a soudních rozhodnutích, bylo podle J. Pánka „oddûlení romsk˘ch Ïen“, „zastavení [jejich] pfiirozené reprodukce“ a odebrání a pfiev˘chova dûtí.152 Sv˘mi závûry o (zam˘‰lené) genocidû ãi „vyhubení romského etnika“ v habsburské monarchii první tfietiny 18. století je Jaroslav Pánek v dosavadním bádání ojedinûl˘. Podle jeho interpretace by genocidní politiku vÛãi CikánÛm alespoÀ v rovinû intence provádûly v‰echny evropské vrchnosti, které vydávaly podobné normy jako rakou‰tí Habsburkové. Jak jsem v‰ak naznaãil, hovofií ostatní autofii a autorky pfiinejmen‰ím o nedÛsledné faktické aplikaci norem, nûkdy dokonce o tom, Ïe cílem nebyla aplikace, n˘brÏ odstra‰ení.153 KdyÏ se Leo Lucassen pokou‰el vyãíslit poãet CikánÛ zabit˘ch ãi popraven˘ch v nûmeck˘ch teritoriích, shrnul, Ïe „lze hovofiit o vût‰ím poãtu mrtv˘ch; pojem vyhlazení – Ausrottung – ale není na místû“.154 Jistû nelze zamûÀovat tendenci, resp. program, a její nedokonalé, „potlaãovací kapacitou“ státu limitované uskuteãnûní; od sebe je oddûluje i Pánkova studie. AutorÛv v podstatû modernistick˘ pohled na zámûr tohoto státu155 má v‰ak podle mého názoru dalekosáhlej‰í dÛsledky pro pojímání ranû novovûké státnosti, potaÏmo vefiejné moci ve vztahu k jednotlivcÛm a sociálním skupinám. Museli bychom se znovu a dÛkladnûji ptát na represivní ãi pfiímo vyhlazovací pfiístup stfiedovûk˘ch a ranû novovûk˘ch vrchností ke v‰em (hrdelnû) penalizovan˘m formám jednání ãi habitu, aÈ uÏ je dnes nazveme (odli‰nou) vírou,156 kulturou, sexualitou ãi etnicitou. Museli bychom se ptát, do jaké míry je pfiedmoderní státní represe soumûfiitelná s represí státÛ moderních a kdo je jejím konkrétním nositelem, resp. vykonavatelem. Obecnûji smûfiují tyto otázky k povaze pfiedmoderního státu, jeho dosahu 152 J. PÁNEK, První romsk˘ holocaust, s. 347. 153 Právû pro habsburskou monarchii, resp. její rakouské ãásti, srov. G. AMMERER, Heimat Straße. Vaganten im Österreich des Ancien Régime, s. 170: „Die Versuche, diese vagierende Population von Anaphabeten durch Aufstellung von Zigeunertafeln und –stöcken (…) abzuschrecken (…) scheinen indes wenig effizient gewesen zu sein. Solche bildlichen Drohgebärden demonstrierten eine staatliche Abschreckungsprogrammatik, deren Rigorismus die regionalen Behörden in der Durchführung vollständig vermissen ließen. Die Strafen hielten sich – mit wenigen Ausnahmen von übereifrigem und äußerst brutalem Vorgehen – in einem seit langem gewohnten (milden) Rahmen.“ 154 L. LUCASSEN, Zigeuner im frühneuzeitlichen Deutschland, s. 244-245. 155 J. PÁNEK, První romsk˘ holocaust, s. 347; T¯Î, Národnostní a náboÏenské men‰iny v tisícilet˘ch dûjinách ãesk˘ch zemí, s. 16, mluví nepfiíli‰ diferencovanû o císafiském dvoru a jemu podléhajících orgánech, resp. o habsburské vládû. 156 Patfií sem i ranû novovûké pronásledování ãarodûjnic, stojících na hranici magického my‰lení a sektáfiství/hereze. Srovnávání tohoto pronásledování s holocaustem struãnû kritizuje WOLFGANG BEHRINGER, Hexen. Glaube, Verfolgung, Vermarktung, München 20002, s. 95-96.


himl

25.7.2005

[ 42 ]

17:12

Stránka 42

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

a limitÛ nejen v oblasti soudnictví, ale napfiíklad i náboÏenství, daní, ‰kolství a propagandy. Jaroslav Pánek zaujímá vyhranûné stanovisko, které mezi státem ranû novovûk˘m a moderním neãiní principiální, ale pouze „kapacitní“ rozdíl. V kaÏdém pfiípadû by mûla b˘t diskuse157 vedena v co nejtûsnûj‰ím sepûtí s prameny a se znalostí debat v souãasném evropském dûjepisectví. V tomto ãlánku jsem se pokusil ukázat, Ïe zkoumání cikánské perzekuce v ãesk˘ch zemích v 17. a 18. století se zakládá na nûkter˘ch metodologicky a vûcnû sporn˘ch pfiedpokladech. Pro její zachycení, stejnû jako pro zachycení jakékoli kriminality v dobû, kdy se soudnictví a státní správa teprve pozvolna centralizovaly, nepfiedstavují neúplné (pomocné) písemnosti centrálních nebo odvolacích soudních instancí dostateãn˘ podklad.158 De facto se tím jenom stavím za názor Evy Procházkové, Ïe „skuteãnost [cikánské perzekuce] mÛÏeme postihnout zejména z úfiedních dokladÛ institucí, jeÏ se na konkrétním provádûní instrukcí podílely“, tedy mûstsk˘ch a vrchnostensk˘ch orgánÛ.159 Patrimoniální a mûstské prameny umoÏÀují v kombinaci s matrikami160 Cikány a Cikánky pfiinejmen‰ím zãásti identifikovat, a získat tím pfiedstavu, do jaké míry se u nûkolika stejnû nebo podobnû znûjících jmen v ortelních manuálech jedná o tutéÏ osobu. Individuální osudy vûznûn˘ch a vysl˘chan˘ch koãovníkÛ nechápu v duchu tradiãních sociálních dûjin kriminality jako doplnûní a ilustraci proticikánské politiky, resp. represe, kterou (re)konstruujeme z centrálních, a tedy jakoby apriori relevantnûj‰ích písemností. Chceme-li ji soudit ãi (morálnû) hodnotit, je to, podle jak˘ch principÛ a jak neúprosnû zasahovala do ÏivotÛ jednotlivcÛ, pfiinejmen‰ím stejnû dÛleÏité jako její kvantifikace. AÈ uÏ tuto perzekuci nazveme

157 O pfiíspûvek k této diskuzi jsem se pokusil v ãlánku O „zloãinu“ a vinû v dûjinách (17. a 18. století – vûk netolerance, násilí a represe?), Dûjiny a souãasnost 2002, ã. 2, s. 32-35. 158 To platí pro v‰echny „pfiedmodernû“, tedy nedÛslednû, selektivnû a exemplárnû fungující (soudní) instituce. Pro PafiíÏsk˘ parlament, z jehoÏ ãinnosti b˘vá ãasto usuzováno na celkov˘ obraz kriminality ve Francii, srov. BENOÎT GARNOT, Une illusion historiographique: Justice et criminalité au XVIIIe siècle, in: T˘Ï, Crime et justice aux XVIIe et XVIIIe siècles, Paris 2000, s. 12-31, zde s. 19-20. K tomuto soudu se v 18. století dostávala z rÛzn˘ch francouzsk˘ch provincií ãtvrtina, pûtina i ménû pfiípadÛ z tûch, které mu teoreticky pfiíslu‰ely. D. TINKOVÁ, Hfiích, zloãin, ‰ílenství v ãase odkouzlování svûta, s. 377, 379, toto zji‰tûní ve své kvantifikaci nezohledÀuje. 159 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 313. 160 Vysl˘chaní zpravidla udávali jak svÛj pfiibliÏn˘ vûk, tak místo kfitu. Pfiesto nemusí b˘t identifikace vÏdy úspû‰ná: kfiest Honzy Pinky se mi napfiíklad v mladoboleslavsk˘ch matrikách najít nepodafiilo. Jedin˘, kdo Cikány v ranû novovûk˘ch matrikách zatím sledoval, byl v na‰em prostfiedí J. HANZAL, Cikáni na Moravû v 15.-18. století, s. 140-148. Statutem tûl popraven˘ch osob, jejich pfiípadn˘m pohfibem a evidencí v matrice zemfiel˘ch se, pokud vím, nikdo nezab˘val. MÛÏeme v‰ak pfiedpokládat, Ïe tûla byla coby „bezectná“ zahrabávána katem, jeho pomocníky nebo pohodn˘m.


himl

25.7.2005

PAVEL HIML

17:12

Stránka 43

STUDIE A ESEJE

[ 43 ]

jakkoli, její dopad, pomûr mezi vrchnostmi, usedl˘m a neusedl˘m obyvatelstvem, ale i alternativní, obranné strategie pfieÏívání a sebeobhajobu/sebevnímání CikánÛ pfiibliÏují lokální prameny vûrohodnûji. Pokud bych tento – jednotliv˘m aktérÛm a jejich Ïivotnímu kontextu pfiimûfienûj‰í – pfiístup mûl nûjak pojmenovat, nazval bych jej historicko-antropologick˘m.161

161 Rozli‰ování mezi „objektivními“ centrálními prameny, pocházejícími z center dobové moci a vûdûn��, a podávajícími tak (moÏná zdánlivû) v˘povûdi o státech nebo velk˘ch skupinách obyvatelstva, a prameny individuálními, „subjektivními“, slouÏícími pouze k ilustraci v˘vojov˘ch jevÛ „ve spoleãnosti“, je moÏné dát do souvislosti s „centristick˘m pojetím dûjin“, které vût‰inou pfiedem, pfied zahájením v˘zkumu, intuitivnû odli‰uje „centra“ a „okraje“ dûní – k tomu srov. HANS MEDICK, „Missionare im Ruderboot“? Ethonologische Erkenntnisweisen als Herausforderung an die Sozialgeschichte, in: Alltagsgeschichte. Zur Rekonstruktion historischer Erfahrungen und Lebensweisen, hrsg. von Alf Lüdtke, Frankfurt am Main-New York 1989, s. 48-84 (Medickova studie poprvé vy‰la v Geschichte und Gesellschaft 10/1984, s. 295-319).


himl

25.7.2005

[ 44 ]

17:12

Stránka 44

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005


reznikova

25.7.2005

17:34

Stránka 45

STUDIE A ESEJE

[ 45 ]

CO REPREZENTUJÍ HISTORICKÉ REPREZENTACE? GNOZEOLOGICKÁ SKEPSE MEZI KONSTATOVÁNÍM A PERFORMACÍ Lenka Řezníková What do Historical Representations Represent? Gnoseological Scepticism between Assertion and Performance The study is concerned with the question of literary historical representations in fiction around 1900 and towards the end of the 20th century. It compares the nature and form of the gnoseological scepticism about the possibilities and meaning of historical knowledge articulated by writers in both these periods. On the basis of a number of texts from Czech, French and British literature the author shows that the genre known as “historical metafiction”, which is one medium for the expression of such scepticism, is not just a product of the later 20th century as might appear from the studies by Linda Hutcheon or Ansgar Nünning. Similar reflective texts had been written at the turn of the 19th/20th century, when in the context of the deepening crisis of historicism, writers had expressed a gnoseological scepticism similar to that of contemporary writers influenced by postmodernism. The writers in the early period employed rather different literary strategies, however, and their transformation can be defined as a shift from assertion to performance.

Literatura inspirující „Jak vlastnû uchopit minulost? Podafií se nám to vÛbec nûkdy?“ Taková je ústfiední otázka, k níÏ se stále vrací slavn˘ „román“ Juliana Barnese FlaubertÛv papou‰ek,1 jedna z nejznámûj‰ích metahistorick˘ch próz svûtové literatury. Erudovan˘ britsk˘ romanista a autor v˘razné stfiední generace (*1946) v nûm podává pozoruhodnû strukturovanou podobiznu Gustava Flauberta. NetáÏe se v ní jen, kter˘ z preparovan˘ch papou‰kÛ, vydávan˘ch na rÛzn˘ch místech za autentické,

1 JULIAN BARNES, FlaubertÛv papou‰ek, Praha 1996, s. 14, 111.


reznikova

25.7.2005

[ 46 ]

17:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 46

1/2005

skuteãnû patfiil francouzskému spisovateli. Prostfiednictvím této zástupné metonymie se souãasnû táÏe, která minulost je ta autentická. Literát se tu pohybuje v labyrintu problémÛ, k nimÏ zdánlivû nemá odbornou kompetenci. Historiografie ale uÏ dávno není tak sebestfiedná, aby ji podobné hlasy nezajímaly. âím je tedy Barnesovo hledání autentické historie pro historika zajímavé? Jistû jiÏ tím, Ïe vÛbec vzniklo, a pochopitelnû i tím, v co ústí; pfiedev‰ím je to ale skuteãnost, Ïe Barnesovy v˘zvy nejsou zdaleka osamocené, reprezentují jeden z kulturních trendÛ sklonku minulého století, a jsou tedy obecnûj‰í v˘povûdí k ‰iroké problematice promûn historick˘ch reprezentací a historického my‰lení. Nápadnû navíc pfiipomínají v˘zvy, které historické vûdû adresovali literáti jiÏ na pfielomu 19. a 20. století, a tato pfiíbuznost logicky vyvolává i úvahy o povaze tûchto návratÛ. A právû k nim zde chceme srovnáním nûkolika textÛ z obou jmenovan˘ch období, vzdálen˘ch od více neÏ sto let, dojít. Podobnû jako kdysi moderna sklonku 19. století, také postmoderna sklonku století minulého se s gnozeologickou otázkou povahy historického poznání vyrovnává na prvním místû prostfiednictvím biografie. Je to právû tento historiografick˘ útvar, jehoÏ problematizací je na zmínûném principu metonymie uvedena v pochybnost nejen snaha o poznání historick˘ch osobností, n˘brÏ minulosti jako takové. Také Barnes jde ve Flaubertovû papou‰kovi biografickou cestou (byÈ v jin˘ch pracích naplÀuje pochopitelnû i jiné rámce) a Flauberta uÏívá pfiedev‰ím jako nástroj pro vyjádfiení oné univerzální pochybnosti. Jako literát k její prezentaci vyvíjí specifické literární prostfiedky. Pfiedev‰ím je nápadné, Ïe rezignuje na tradiãní, chronologicky ukáznûné a proporcionálnû rozvrÏené schéma historické biografie, stejnû jako na jakékoli celistvé sdûlení o jmenovaném spisovateli. FlaubertÛv Ïivot se tu rozpadá do difuzní montáÏe postfiehÛ, promísen˘ch s citáty z jeho textÛ. Barnes ostatnû nepí‰e biografii sám, z pozice narátora stojícího mimo pfiíbûh, ale nechává ji psát svého hrdinu, penzionovaného lékafie, kter˘ s látkou tak trochu zápasí a uvûdomuje si nad ní problémy, které si profesionální historik obãas radûji nepfiipou‰tí. Neguje ve‰keré Ïánrové normy, a tedy i jakákoli, s konkrétním Ïánrem spojovaná formálnû-vûcná oãekávání, a uvolÀuje si tak ruce ze (byÈ tfieba jen podvûdomû) svazujících literárních a my‰lenkov˘ch modelÛ reprezentování dûjin. V˘sledkem je ponûkud kuriózní literární útvar, kter˘ bourá svazující logiku klasické narace a uplatÀuje v˘raznû reflektivní postupy. Jen v této zdánlivû Ïivelné strukturaci je také text schopen naplnit primární autorsk˘ zámûr, jímÏ evidentnû nebylo sdûlit cokoli o Flaubertovi, n˘brÏ prostfiednictvím tûchto sdûlení otevfiít jin˘ problém, problém (literární) reprezentace dûjin. Pochybnosti nad tím, jak a zda vÛbec lze minulost pojmout a komunikovat, vyjadfiuje Barnes v nûkolika rÛzn˘ch, av‰ak vzájemnû si podobn˘ch metaforách. „Za m˘ch medick˘ch let,“ pí‰e na jednom místû, „bûhem jedné taneãní zábavy nûjací ‰pr˘mafii vpustili mezi taneãníky na parket sele pomazané sádlem. Pletlo se


reznikova

25.7.2005

LENKA ŘEZNÍKOVÁ

17:34

Stránka 47

STUDIE A ESEJE

[ 47 ]

pod nohy, hluãnû knikalo a nenechalo se chytit. Jak se ho taneãníci pokou‰eli lapnout, padali jeden pfies druhého a byli k popukání. Zdá se mi, Ïe minulost se ãasto chová jako to sele.“2 Minulost nelze, jak pfiipou‰tí i krajnû skeptick˘ autor, ignorovat, neboÈ je prostû tu, nûkdo ji vÏdy vpustí na parket, aktualizuje, probudí. Stále se objevují nové impulsy a pfiíleÏitosti, v nichÏ jsme s minulostí konfrontováni. Souãasnû se jí v‰ak nelze jednodu‰e zmocnit. PromûÀuje se a vzpírá poznání. Je jako „vzdálené, ustupující pobfieÏí a my v‰ichni jsme na stejné lodi. Podél zábradlí na zádi je fiada stojanÛ s dalekohledy, kaÏd˘ z nich je v‰ak zaostfien na jinou vzdálenost. KdyÏ je loì v klidu, vystaãíme si pfii pohledu zpût s jedin˘m dalekohledem – zdá se, Ïe nám ukazuje celou, nemûnnou pravdu. Ale to je jen iluze. KdyÏ se loì znovu rozjede (…) jakmile se nám v˘hled z jednoho dalekohledu rozmlÏí, pfiiskoãíme k druhému a ãekáme, aÏ se kontury vzdalujícího se bfiehu zaostfií. A kdyÏ se tak koneãnû stane, myslíme si, Ïe je to na‰í zásluhou.“3 Na‰e snaha po poznání je tu ale podle autora sekundární. To, co nám dovoluje opût spatfiit minulost v jasn˘ch, ostr˘ch rysech, jsou pouze nové pfiíznivé okolnosti, jeÏ na okamÏik zastaví loì a dovolí rozvífiené historické pamûti znovu sedimentovat. Pouze ty nám odhalí, Ïe pfiedchozí pohled byl iluzí, a nechají nás uvûfiit iluzi nové. Podobné problémy v‰ak nevyjadfiuje jen Julian Barnes. Svûtová literatura je, jak zmínûno, na pochybnosti nad moÏnostmi poznávání a zobrazení dûjin bohatá, a zvlá‰tû v 80. a 90. letech minulého století byl tento trend v˘raznû na vzestupu. Staãí pfiipomenout dnes jiÏ klasické práce stfiední generace anglosask˘ch autorÛ, kromû jmenovaného Juliana Barnese napfiíklad Adama Thorpea (*1956), Grahama Swifta (*1949), Petera Ackroyda (*1949) ãi Salmana Rushdieho (*1947). âtenáfiÛm a patrnû pfiedev‰ím autorÛm nestaãí jiÏ pouze vyprávût pfiíbûh odehrávající se v minulosti, obléknout hrdiny do historick˘ch kost˘mÛ a vloÏit jim do rukou nostalgické historické rekvizity. Je tfieba pro nû hledat inovativní strukturaãní rámce, jejichÏ funkcí není minulost pfiedvádût v objektivizující koherenci pfiíbûhu, n˘brÏ spí‰e si pohrát s jejími moÏn˘mi v˘znamy, sémantick˘mi vrstvami, alternativními interpretacemi. Klasické mimetické prostfiedky, jejichÏ cílem bylo navodit dojem (historické) reality,4 jsou zde nahrazeny postupy, které deklarují postmoderní skepsi nejen nad moÏnostmi poznání této reality, n˘brÏ i nad samou její existencí. K prezentaci takové skepse autofii ãasto vyuÏívají postavy historikÛ z povolání, zejména profesorÛ historie (Graham Swift Zemû vod, 1983; AÏ navûky, 1992), ãi zanícen˘ch amatérÛ (Julian Barnes FlaubertÛv papou‰ek).5 Právû takové postavy 2 J. BARNES, FlaubertÛv papou‰ek, s. 14. 3 J. BARNES, FlaubertÛv papou‰ek, s. 126-127. 4 S pojmem mimesis pracovala v tomto smyslu i slavná práce Ericha Auerbacha, která jeho obsah verbalizovala jiÏ sv˘m podtitulem – ERICH AUERBACH, Mimesis. Dargestellte Wirklichkeit in der abendländischen Literatur, Bern 1946. 5 V pfiípadû detektivního historického románu tuto úlohu pfiebírá vy‰etfiovatel.


reznikova

25.7.2005

[ 48 ]

17:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 48

1/2005

jsou k verbalizaci pfiíslu‰n˘ch zámûrÛ ze zcela zfiejm˘ch dÛvodÛ zvlá‰tû vhodné. Právû jejich (náhlé) vystfiízlivûní z naivního epistemologického optimismu lze literárními prostfiedky efektivnû zhodnotit a nástup skepse postavit jako ústfiední zápletku do centra pfiíbûhu. Logick˘m dÛsledkem je tak na jedné stranû znejistûní objektivity historiografie jako vûdecké disciplíny, souãasnû v‰ak její implicitní prezentace jako disciplíny vysoce sofistikované, která – je-li si vûdoma gnozeologick˘ch a interpretaãních problémÛ – získává hlubok˘ filozofick˘ rozmûr. Jakkoli je zmínûn˘ postup v rÛzn˘ch textech mnohoãetnû variován, lze v tomto smûru vysledovat i opakující se znaky, které opravÀují k úvahám genologické povahy. JiÏ v roce 1988 postfiehla kanadská teoretiãka Linda Hutcheon, Ïe se zvlá‰tû v angloamerickém slovesném prostoru schyluje k v˘znamné paradigmatické promûnû historické prózy a Ïe se r˘suje nová literární kategorie. Nazvala ji historiografickou metafikcí (historiographic metafiction)6 a sv˘m pojmoslovn˘m novotvarem se pokusila verbalizovat pfielití akcentu, kter˘ se z vûcného obsahu dûjin pfiesunul na (auto)reflexi minulost poznávajícího subjektu. S kritick˘mi v˘hradami rozvedl teorii Lindy Hutcheon nûmeck˘ anglista Ansgar Nünning, kter˘ dospûl i k urãité vnitfiní typologii inkriminovaného literárního útvaru. Jako snad nejv˘raznûj‰í podÏánr historiografické metafikce vystupuje i z jeho anal˘z právû to, co nazval biografickou metafikcí (biographische Metafiktion), a BarnesÛv Flaubert je mu pfiímo její kvintesencí.7 Oba teoretici se v‰ak v základních rysech shodli v definování hlavního konstitutivního znaku historiografické metafikce: to, co jeho pfiedstavitele na minulosti zajímá nejvíc, není minulost sama, n˘brÏ gnozelologické a narativní problémy, jeÏ ztûlesÀuje. Historická próza se podle nich bûhem druhé poloviny 20. století stále více odpoutávala od snahy referovat, ztrácela nûkdej‰í narativní popisnost a prosazovaly se v ní alternativní strategie, jeÏ mûly ãtenáfie pfiesvûdãit, Ïe minulost, pomazaná sádlem, se sice stále plete pod nohama, ale je pfiíli‰ kluzká, neÏ aby se dala chytit a zavfiít do uãebnic dûjepisu. Nov˘ typ textÛ se konstituoval v nepochybné intelektuální opozici vÛãi starému Ïánru historického románu, jehoÏ je náhradou, konkurencí, nebo pfiinejmen‰ím svébytnou variantou. Ve svûtovém mûfiítku nastal ústup historické beletrie v její tradiãní mimetické podobû po druhé svûtové válce, a pokud se tedy jiÏ pro 50. a zejména 60. léta nûkdy hovofií o renesanci historického románu,8 opírá se toto konstatování pfiedev‰ím o jmenovan˘ kvalitativnû nov˘ typ historizujících próz,

6 LINDA HUTCHEON, A Poetics of Postmodernism. History, Theory, Fiction, London-New York 1988. 7 ANSGAR NUNNING, „How do we seize the past?“ Julian Barnes’ fiktionale Metabiographie Flaubert’s Parrot als Paradigma historiographischer und biographischer Metafiktion, Literatur in Wissenschaft und Unterricht 31/1998, s. 145-167. 8 ANSGAR NUNNING, Von historischer Fiktion zu historiographischer Metafiktion, Trier 1995.


reznikova

25.7.2005

LENKA ŘEZNÍKOVÁ

17:34

Stránka 49

STUDIE A ESEJE

[ 49 ]

a neznamená tedy Ïádn˘ explozivní návrat tradiãních modelÛ historické beletrie.9 Podobn˘ zlom pfii‰el i v ãeském kontextu. Momentem, kter˘ tu odsunul konvenãní historick˘ román do pozadí literárního zájmu, byl konec 80. a poãátek 90. let. Jak konstatoval Blahoslav Dokoupil, na rozdíl od produkce dvou desetiletí pfied sametov˘m pfievratem, kdy historick˘ román náleÏel k prominentním literárním útvarÛm, pfiedstavovala 90. léta na poli historické beletrie apokalyptick˘ obraz kolapsu a rezignace. „Z centrální Ïánrovû-tematické oblasti se rázem stala zóna periferní.“10 Ve fázi útlumu nepfiinesl prakticky nic nového, a to patrnû i proto, Ïe se mu vûnovali spí‰e jen autofii prostfiední, odchovaní kamenn˘mi modely narace a emplotmentace, navazujícími na didaktická schémata beletrie 19. století.11 Pfiesto se i v ãeské literatufie s inovacemi setkáváme, a to i pfied rokem 1989. Musíme je v‰ak hledat – podobnû jako v cizojazyãné literatufie – pfiedev‰ím mimo normativní genologick˘ rámec historického románu. Staãí uvést kupfiíkladu Knihu smíchu a zapomnûní (1978) Milana Kundery, Uãitele dûjepisu (2004) Terezy Brdeãkové ãi práce Milo‰e Urbana, které mají pfies ãetné odkazy na minulost k tradiãnímu modelu historické beletrie daleko. V‰ichni tfii autofii rezignují na konvenãní deskriptivní naraci, tfiebaÏe kaÏd˘ jin˘m zpÛsobem a z jin˘ch v˘chozích pozic. Milan Kundera (*1929) tematizuje zejména problém závislosti historické interpretace na apriorních mocensk˘ch koordinátách, tedy problém politické konstruovatelnosti dûjin. Eticky pochybnou flexibilitu dûjinn˘ch obrazÛ rozkr˘vá jiÏ ve vstupních pasáÏích zmínûné Knihy smíchu a zapomnûní, kde v kapitole nazvané Clementisova ãepice pfiipomíná osud slavné fotografie Klementa Gottwalda na balkonû paláce Kinsk˘ch z února 1948, na níÏ zbyla po politick˘ch retu‰ích a popravách z Clementise jen koÏe‰inová ãepice na Gottwaldovû hlavû. PÛvod Kunderovy skepse lze tedy spatfiovat zejména ve zku‰enosti s reÏimními interpretacemi ãesk˘ch politick˘ch dûjin druhé poloviny 20. století, jeÏ koliduje s nevysloven˘m, ale implicitním autorov˘m pfiedpokladem existence objektivní historické reality, kterou ideologické tlaky zkreslují, a to i tím, Ïe nûkteré její souãásti tlaãí do zapomnûní. Gnozeologické problémy mu tak spl˘vají v první fiadû s problémem politick˘ch projekcí. Pravdivá pamûÈ jako by byla jen jedna a její 9 Zde je tfieba konstatovat, Ïe od 90. let nastává urãitá renesance historického románu a s ním i ucelenûj‰í historické narace a Ïe cestu si k nûmu hledají i v˘razní autofii. Z nejmlad‰ích britsk˘ch literátÛ se na poli historického románu pfiesvûdãivû prosazují zejména Lawrence Norfolk (LemprièrÛv slovn��k, 1991; PapeÏÛv nosoroÏec, 1996) ãi Philip Hensher (Moru‰ové impérium, 2002). I práce tûchto autorÛ se v‰ak vrací k tradici Ïánru jen v nûkter˘ch ohledech. Pfies jisté znaky klasické prózy zÛstávají do znaãné míry inovativní, jako kupfiíkladu lesbické romány Sarah Watesové, situované do viktoriánské Anglie. 10 BLAHOSLAV DOKOUPIL, Historická próza v roce nula, in: âeská a slovenská literatura dnes, Praha-Opava 1997, s. 68. 11 Pokud se i v ãeském prostfiedí objevují v posledních letech na poli historického románu nová jména, jde spí‰e o prÛmûrné literární texty, jeÏ Ïánr neinovují ani ve formální, ani v obsahové rovinû. Srov. napfiíklad romány Zuzany Koubkové Rytífi zelené rÛÏe (2003), KníÏe Václav (2005).


reznikova

25.7.2005

[ 50 ]

17:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 50

1/2005

povinností jako by bylo ony ideologické tlaky pfieÏít: „Boj ãlovûka proti moci je boj pamûti proti zapomnûní.“12 Zcela jiného druhu jsou pochybnosti Milo‰e Urbana (*1967), jeÏ jsou dány nov˘m kulturním kontextem a odli‰n˘mi generaãními zku‰enostmi. Hlavní problém jiÏ nepfiedstavují totalitní politické manipulace s dûjinami, n˘brÏ spí‰e axiologické otázky smyslu a hodnoty historického poznání, otázky, co z dûjin vÛbec poznávat a proã a v jak˘ch situacích se mÛÏe soudob˘ ãlovûk s dûjinami je‰tû potkat. JiÏ jeho román Sedmikostelí (1998) byl cestou ke zpfiítomnûní minulosti reflektivními, nikoli jiÏ tradiãními narativními technikami. Urban zde pouÏil snad v‰echny hlavní prvky anglosaské metahistorické fikce. Pfiedev‰ím se pfiíbûh neodehrává v minulosti, n˘brÏ v souãasnosti, a k minulosti odkazuje pouze urãit˘mi, dluÏno ov‰em dodat konstitutivními prvky zápletky. Text nese znaky nového gotického románu, k nûmuÏ se ostatnû podtitulem sám hlásí, a to nejen vazbou na praÏskou gotickou chrámovou architekturu, apely na genia loci a evokovanou ponurostí kulis, n˘brÏ i mysticismem záhady a sérií bizarních úmrtí, jeÏ románu souãasnû dodávají populární prvky historizující detektivky. Urban sice neroztfií‰til „pfiíbûh“ jako kupfiíkladu Barnes a také pochybnosti jeho hrdiny, zbûhlého studenta historie, kter˘ je vedle záhadného cizince hlavním nositelem historizujících konotací, nejsou z hlediska teorie historického poznání ani nijak objevné, ani nijak hluboké. DÛvody, jeÏ vedou hrdinu k pfieru‰ení studia a k odchodu z oboru, pÛsobí v postmoderním kontextu dokonce aÏ pábitelsky naivnû. Odchod z univerzity není v˘sledkem nûjakého demotivujícího poznání nepoznatelnosti historické reality, n˘brÏ jen dÛsledkem nekompatibility hrdinov˘ch pfiedstav o tom, co z minulosti je tfieba poznávat, s tím, co jej univerzita poznávat skuteãnû uãí. Je tedy spí‰e v˘razem nespokojenosti s formou studia a s tematick˘mi preferencemi historiografické praxe neÏ manifestací ztráty víry v objektivitu ãi smysl historického poznání. Hrdina se dokonce „dopou‰tí“ zcela neskeptické idealizace gotického stfiedovûku, v nûmÏ hledá, jak poznamenal Ale‰ Haman, pevn˘ bod a existenciální spásu.13 Urban ov‰em rozbil alespoÀ jednotu historického ãasu a osvobodil se od vyprávûní v soufiadnicích minulosti. Pfiíbuznost s anglosaskou metafikcí, která se v posledních letech vrací fiadou aluzí i k formátu gotického románu, je tak více neÏ zfiejmá. Nikoli náhodou se o inovaci v tomto smûru pokusil právû autor, kter˘ se studiem anglistiky dÛkladnû pouãil o soudob˘ch trendech v moderní anglosaské literatufie a kter˘ pfieloÏil i zmínûného Flaubertova papou‰ka. Uãitele dûjepisu Terezy Brdeãkové (*1957) lze z tohoto hlediska ãíst jako ãlánek spojující oba typy skepse, Kunderovy i Urbanovy. JiÏ proto, Ïe datem svého naro12 MILAN KUNDERA, Kniha smíchu a zapomnûní, Toronto 1981, s. 9. 13 ALE· HAMAN, Sedmikostelí Milo‰e Urbana: hra, která skr˘vá hlub‰í smysl, Lidové noviny 26. 11. 1999.


reznikova

25.7.2005

17:34

LENKA ŘEZNÍKOVÁ

Stránka 51

STUDIE A ESEJE

[ 51 ]

zení stojí mezi obûma autory, pfiedstavuje ãlánek spojující oba svûty a propojující v sobû zku‰enosti obou generací. Také intelektuální skepse jejího titulního hrdiny je proto rozkroãena mezi vûdomím ideologick˘ch tlakÛ a apolitick˘mi úvahami obecnûj‰í povahy, vûnovan˘mi kupfiíkladu charakteru tzv. historické objektivity, „typologii“ minulosti ãi smyslu historického poznání. JestliÏe na sklonku 19. století pfiicházely inovace právû z Flaubertovy domoviny, na sklonku 20. století se jejich vfiídlo pfiesunulo na Britské ostrovy. Právû anglosaské prostfiedí se stalo jednoznaãnû centrálním ohniskem experimentÛ, jeÏ promûnily nûkdej‰í Ïánr historického románu takfika k nepoznání. Skuteãnost, Ïe na podobné problematizující reflexe je bohatá právû anglosaská literatura posledních nûkolika desetiletí, není v‰ak nikterak náhodná. Cirkulace podobn˘ch topoi, jak se lze domnívat, koresponduje s roz‰ífiením postmoderních diskusí, jeÏ zproblematizovaly klasická historiografická v˘chodiska a jeÏ poloÏily na stÛl otázky po cílech a postupech historické vûdy. Právû v anglosaském prostfiedí nalezly tyto diskuse ‰irok˘ ohlas, a patrnû proto se také s takovou samozfiejmostí zabydlely v novém typu historizující beletrie.14 Zdaleka se v‰ak nemûní jen literární praxe a postupy beletrizace dûjin. Spolu s promûnami literárního zobrazování se mûní i metody anal˘zy zobrazovacích technik. PromûÀuje-li se historick˘ román a vznikají-li nové historizující literární útvary, mûní se souãasnû i badatelské pfiístupy k celé problematice vztahu literatury a dûjin. Literární vûda ani historiografie si jiÏ dávno nevystaãí s pojmem historického románu nebo historické beletrie, neboÈ tyto pojmové kategorie, jak je zfiejmé, jiÏ dávno nestaãí k tomu, aby obsáhly variabilitu strategií, jeÏ literatura vyvinula ke slovesnému zobrazení minulosti. Také proto se v pfiíslu‰n˘ch disciplínách prosazují nové pojmy, jeÏ se osvûdãují jako produktivní nástroje anal˘zy. Patfií mezi nû i pojem, kter˘ stojí v titulu tohoto textu, pojem historické reprezentace. NeÏ tedy pfiistoupíme ke srovnání povahy a literárního ztvárnûní gnozeologické skepse literátÛ sklonku 19. a sklonku 20. století, zastavme se nejprve u vlastních nástrojÛ tohoto srovnání, pojmÛ reprezentace, konstativ a performativ.

Pojem reprezentace MÛÏe pÛsobit jistû ponûkud paradoxnû, Ïe pojem reprezentace nastoupil svou velkou konjunkturu právû v dobû, kdy se souãasnû zaãalo uvaÏovat o krizi klasické reprezentace, totiÏ ve druhé polovinû 20. století. Av‰ak není nic pfiirozenûj‰ího. Situace, v nichÏ spoleãnosti dospívají k tematizaci urãit˘ch jevÛ, b˘vají právû ty, 14 Do vzájemného vztahu uvádí metahistorickou beletrii a historiografick˘ diskurz zejména A. NUNNING, Von historischer Fiktion, s. 11.


reznikova

25.7.2005

[ 52 ]

17:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 52

1/2005

jeÏ jsou souãasnû pro dan˘ fenomén v urãitém ohledu zlomové. Právû proÏitek pfiechodu a rozhraní takovou tematizaci ãasto vÛbec umoÏÀuje a propÛjãuje jí relevantní smysl. Krize klasické reprezentace se tak stala pfiedmûtem diskuse ve chvíli, kdy se v diskurzu spoleãensk˘ch vûd zaãal prosazovat konkurenãní pojem performace, zakládající v˘znamnou v˘znamovou opozici: reprezentace versus performace. Erika Fischer-Lichte datovala tuto krizi do 50. a 60. let minulého století, kdy, jak soudí, nastala v˘znamná paradigmatická promûna, jeÏ posunula kulturu ve smûru od „textu“ k „inscenování“. K tomuto konstatování ji pfiivedla fiada tehdy se objeviv‰ích fenoménÛ, inspirovan˘ch kupfiíkladu i happeningem Johna Cage Untitled Event (1952) a jeho ikonoklastick˘m pfiístupem k hudební kompozici. Patfiily k nim zejména neoavantgardní typy divadelních scén, zaloÏené na novém vztahu herce a diváka, ãi v˘razné rozvolnûní Ïánrov˘ch hranic, a to nejen ve smyslu hranic mezi Ïánry literárními, n˘brÏ i ve smyslu hranic mezi hudbou, v˘tvarn˘m umûní, filmem, tancem apod. Fischer-Lichte zde formulovala ve své podstatû kulturnû antropologickou tezi, podle níÏ se klasická kultura a kultura moderní li‰í charakterem dominantních rituálÛ: zatímco první byla svûtem textu, druhá je svûtem hry.15 Jedním z ideov˘ch zdrojÛ této teze byla teorie mluvních aktÛ Johna Austina a jeho rozli‰ení tzv. konstativních a tzv. performativních vût. Zatímco vûty konstativní v Austinovû pojetí pouze vyjadfiují urãit˘ obsah, a mají tedy referenãní funkci, jdou vûty performativní za tento referenãní vztah a obsah nejen komunikují, ale souãasnû i uskuteãÀují.16 Toto ãlenûní má jistû spí‰e ideálnû-typickou povahu a fiada autorÛ také poukázala na prostupnost obou kategorií. Sám Austin deakcentoval uvedenou dichotomii konstrukcí triády lokuce – illokuce – perlokuce, která pfiiznává, Ïe kaÏdé vyjádfiení nese i urãité performativní komponenty. I pfies svou ideálnû-typickou povahu v‰ak toto ãlenûní sehrálo v˘znamnou úlohu v dal‰ích teoretick˘ch rozvahách jak nad konceptem performace, tak nad konceptem reprezentace. JestliÏe Fischer-Lichte je aplikovala na umûní druhé poloviny 20. století, dal‰í autofii je uvedli do dal‰ích badatelsk˘ch kontextÛ, jako napfiíklad Richard Schechner do divadelní vûdy, Marie Maclean do teorie narace ãi Judith Butler do oblasti gender studies.17 Souãasnû s expanzí do dal‰ích tematick˘ch oblas15 ERIKA FISCHER-LICHTE, Grenzgänge und Tauschhandel. Auf dem Wege zu einer performativen Kultur, in: Theater seit den sechziger Jahren. Grenzgänge der Neo-Avantgarde, hrsg. von Erika Fischer-Lichte, Friedemann Kreuder, Isabel Pflug, Tübingen-Basel 1998, s. 1-20. 16 Jako pfiíklad performativu uvádí Austin vûty: „Kfitím tuto loì jménem Královna AlÏbûta.“ „Dávám a odkazuji své hodinky svému bratrovi.“ „Sázím se s tebou...“ Povahu tûchto vût definuje: „V tûchto pfiíkladech se zdá b˘t jasné, Ïe vyslovit vûtu neznamená (...) popisovat svÛj v˘kon toho, co o mnû taková v˘povûì fiíká, Ïe dûlám, ãi potvrdit, Ïe to dûlám: vyslovit vûtu znamená udûlat to.“ John Austin, Jak udûlat nûco slovy, Praha 2000, s. 22-23. 17 RICHARD SCHECHNER, Theater-Anthropologie. Spiel und Ritual im Kulturvergleich, Reinbek bei Hamburk 1990; MARIE MACLEAN, Narrative as Performance, London 1988; JUDITH BUTLER, Körper von Gewicht, Frankfurt am Main 1997.


reznikova

25.7.2005

LENKA ŘEZNÍKOVÁ

17:34

Stránka 53

STUDIE A ESEJE

[ 53 ]

tí expandoval koncept i ve svém chronologickém rozpûtí. Nelze-li tedy ãlenit kultury na v˘luãnû textové a v˘luãnû inscenaãní, nelze najít ani pevn˘ bod, kdy performace vystfiídala reprezentaci. I sama Fischer-Lichte pfiipustila, Ïe spí‰e neÏ o objevení performace (Entdeckung des Performativen) by bylo moÏné hovofiit pro druhou polovinu 20. století o jejím znovuobjevení (Neuentdeckung). JiÏ nûkteré fenomény sklonku 19. století by totiÏ v fiadû ohledÛ kritéria perfomace naplÀovaly. Zdá se, Ïe rovnûÏ tzv. kulturní krize pfielomu 19. a 20. století, provázená krizí jazyka a krizí identity, vykazovala urãité charakteristiky, jeÏ lze chápat jako znaky paradigmatického rozchodu s klasickou reprezentací.18 Napfiíklad André Bucher, pokud je ochoten o obratu od reprezentace k performaci uvaÏovat, pléduje pro vztaÏení principu performace pfiinejmen‰ím na celou klasickou modernu.19 Pfies v‰echny tyto v˘hrady vyslovené jak k vyhrocenosti inkriminované opozice, tak k pokusÛm o datování „performativního obratu“, je v‰ak dichotomie performace a reprezentace v fiadû ohledÛ nosná, a to – jak se záhy pokusíme ukázat – i pro studium promûn historického my‰lení. Pokud budeme pojímat pojmy reprezentace a performace v austinovské opozici, pak obsah pojmu reprezentace bude pfiirozenû inklinovat k pfiedstavû popisu ãi tvrzení, aby tím byla vyjádfiena opozice mezi konstatováním a inscenováním. U vûdomí zmínûné ideálnû-typické povahy tohoto rozli‰ení v‰ak mÛÏeme vyslovit domnûnku, Ïe reprezentace sama o sobû také není popisem. Tuto pfiedstavu vyvrací i Frank Ankersmit, kter˘ ze své pozice nerozli‰uje jako dva odli‰né akty reprezentaci a performaci, n˘brÏ právû reprezentaci a popis. ZdÛrazÀuje, Ïe reprezentace není totoÏná s popisem ãi referencí, a to z toho dÛvodu, Ïe u reprezentace (na rozdíl od popisu) nelze oddûlit predikát a subjekt, tedy zjednodu‰enû fieãeno to, co se tvrdí, a to, o ãem se to tvrdí.20 Obraz ãerné koãky, abychom pouÏili jeho vlastní pfiíklad, není sdûlením: „Koãka je ãerná.“ Znak sám sloveso neobsahuje. ¤ekneme-li s odkazem na tento znak: „Koãka je ãerná,“ pak tento znak jiÏ interpretujeme. V historiografii se prosazoval pojem reprezentace, jak známo, z ponûkud jin˘ch pozic, a to zejména od 80. let 20. století, kdy pro nûj v reakci na stávající praxi historick˘ch bádání a jako urãitou pfiíbuznou, av‰ak „bezpochyby lep‰í“ alternativu 18 E. FISCHER-LICHTE, Grenzgänge und Tauschhandel, s. 15. I pro pfielom 19. a 20. století, podobnû jako pro pfielom 20. a 21. století, tak lze uvaÏovat o spojitosti mezi krizí reprezentace a vzrÛstem zájmu o její teorii, jak ji zastupovali pod hlaviãkou tzv. Sprachkrisis zejména rakousk˘ filozof jazyka Fritz Mauthner, nebo o nûco dfiíve pod hlaviãkou teorie znaku Charles S. Peirce. 19 ANDRE BUCHER, Repräsentation als Performanz. Studien zur Darstellungspraxis der literarischen Moderne, München 2004, s. 14. 20 FRANK R. ANKERSMIT, Vom Nutzen und Nachteil der Literaturwissenschaft für die Geschichtstheorie, in: Literatur und Geschichte. Ein Kompendium zu ihrem Verhältnis von der Aufklärung bis zu Gegenwart, hrsg. von Daniel Fulda, Silvia S. Tschopp, Berlin-New York 2002, s. 12-37.


reznikova

25.7.2005

[ 54 ]

17:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 54

1/2005

k dûjinám mentalit plédoval Roger Chartiere.21 Právû v tomto pojmu vidûl vhodn˘ nástroj k pfiekonání technicistních, kvantitativních metod sociálních a hospodáfisk˘ch dûjin 60. a 70. let, neboÈ na jedné stranû dovoloval tematizovat nové fenomény kulturní povahy, souãasnû v‰ak reflektoval jejich sociální rámec, a nehrozil tedy ztrátou vûdomí jejich sociálních souvislostí. V tomto smûru byl pojem reprezentace pfiíbuzn˘ pojmu pamûti, kter˘ se prosazoval zhruba ve stejné dobû. Chartiere, podobnû jako teoretikové pamûti, akcentoval kolektivistick˘, sociálnû rámcovan˘ obsah reprezentace a odvolával se pfiitom na klasika teorie kolektivních pfiedstav a zároveÀ jednoho z pfiedchÛdcÛ teorie kolektivní pamûti Karla Durkheima.22 Pojem se uplatnil v takovém mûfiítku a s takovou produktivitou, Ïe jiÏ v roce 1992 jej Carlo Ginzburg mohl oznaãit za klíãové, byÈ souãasnû i ponûkud módní zaklínadlo soudob˘ch humanitních disciplín.23 Sám pojem (a také jeho kritika) je v‰ak podstatnû star‰ího data a v rÛzn˘ch oborech, od filozofie pfies teologii, právní vûdu a psychologii aÏ po vûdy pfiírodní se objevuje fiadu staletí. Nejstar‰í známé kofieny lze jako u fiady jin˘ch abstrakt hledat jiÏ v antice, která se s otázkou, jak zobrazovat nepfiítomnou vûc a jak pfiíslu‰né pfiedstavy o ní sdûlovat, vypofiádávala v textech fiady myslitelÛ. Ostatnû nejen pojem, ale i termín repraesentatio je antického pÛvodu a byla jím oznaãována funkce osob, které zastupovaly nepfiítomného panovníka.24 S propracováním teorie znaku se právû tato sémantická konotace (zpfiítomÀování nepfiítomného) stala centrální souãástí v˘znamového pole pojmu reprezentace a zÛstává v nûm pfies v‰echny v˘vojové peripetie a dílãí multidisciplinární disparátnost dosud. Autofii, ktefií nehodlají sestupovat k antick˘m vrstvám pojmu, hledají novodobé kofieny nejãastûji u ranû novovûk˘ch myslitelÛ, zejména Thomase Hobbese a Francise Bacona, ktefií se pohybovali i na poli teorie jazyka, a pfiedev‰ím u Johna Locka. Právû v jeho Pojednání o lidském rozumu z roku 1690 spatfiují nûktefií badatelé poãátky moderní teorie znaku, a tedy i reprezentace.25 Podle Locka existují dva typy znakÛ: ideje a slova. Ideje jsou znaky, které zastupují vûci (a to vûci v ‰irokém slova smyslu, tedy nejen materiální a reálné), neboÈ ty nejsou jiÏ ze své podstaty pfiístupny lidskému my‰lení bezprostfiednû. Funkcí idejí tedy je reprezentovat vûci, a tím umoÏnit my‰lení o nich. Ideje v‰ak umoÏÀují o vûcech pouze 21 ROGER CHARTIERE, Die Welt als Repräsentation, in: Alles gewordene hat Geschichte. Die Schule Annales in ihren Texten 1929-1999, hrsg. von Mathias Middel, Stefan Sammler, Leipzig 1994, s. 321-347. 22 R. CHARTIERE, Die Welt als Repräsentation, s. 336. 23 CARLO GINZBURG, Repräsentation – das Wort, die Vorstellung, der Gegenstand, Freibeuter 53/1992, s. 3. 24 Propaganda – Selbstdarstellung – Repräsentation in römischen Kaiserreich des 1. Jahrhunderts n. Chr., hrsg. von Gregor Weber, Martin Zimmerman, Stuttgart 2003. 25 EVELYN DOLLING, Zeichen und Kognition, in: Repräsentation und Interpretation, hrsg. von Evelyn Dölling, Berlin 1998, s. 5-13.


reznikova

25.7.2005

LENKA ŘEZNÍKOVÁ

17:34

Stránka 55

STUDIE A ESEJE

[ 55 ]

myslet, nikoli je komunikovat. V procesu komunikace, jeÏ je nedílnou souãástí lidské existence, musí b˘t proto i tyto ideje zastoupeny je‰tû jin˘m typem znaku, jak˘msi znakem na druhou, slovy. Funkcí slov je tedy ãinit ideje pfiístupné smyslÛm, reprezentovat je. NejenÏe tu Locke podal svébytnou teorii znaku, ale otevfiel i problém, kter˘ soudobé kognitivní teorie fie‰í ãlenûním reprezentací na reprezentace vnûj‰í a reprezentace vnitfiní (mentální). Z ponûkud jiného úhlu a s ponûkud jin˘mi akcenty lze vést filiaci pojmu reprezentace také od Immanuela Kanta. Ten sice neprom˘‰lel otázku zástupného charakteru znaku, soudobou teorii reprezentace ale pfiedznamenal sv˘m pojetím pfiedstavy (Vorstellung) jakoÏto centrální kategorie teorie percepce a poznání. Nikoli náhodou se ostatnû i u Chartiera reprezentace do znaãné míry s kolektivní pfiedstavou pfiekr˘vá. AÈ uÏ budeme odvozovat intelektuální linii od kterékoli z uveden˘ch (ãi dal‰ích) autorit, základní v˘znam pojmu zÛstává t˘Ï a odkazuje k reprezentaci jako znaku (ãi pfiesnûji urãitého typu znaku).26 Reprezentace je tak na prvním místû spjata s dvojí problematikou vytváfiení v˘znamu: s problematikou semiózy a interpretace. To jsou také dva hlavní smûry, jimiÏ se studium reprezentací mÛÏe vydat. Reprezentace jako znak tedy zastupuje nepfiítomnou skuteãnost, je nositelem informace a souãasnû médiem, jeÏ nám umoÏÀuje zastupovanou skuteãnost poznávat. Sám vztah skuteãnosti a její reprezentace v‰ak pfiedstavuje obtíÏnû fie‰iteln˘ interpretaãní problém. Podstata zastupování nespoãívá v totoÏnosti znaku a zastupované skuteãnosti, n˘brÏ jen v jejich podobnosti, a to nutnû vyvolává otázku míry této podobnosti. Zda a do jaké míry si jsou znak a jím zastupovaná skuteãnost podobné, by totiÏ bylo moÏné urãit jen jejich vzájemn˘m srovnáním. Av‰ak s ãím 27 mÛÏeme znak srovnávat, ptá se skepticky Paul Ricœur. Se skuteãností? Kde jinde v‰ak vzít skuteãnost neÏ právû v jejím znaku? Proniknout pfies reprezentaci k realitû je tedy z hlediska teorie poznání úkol znaãnû obtíÏn˘, zvlá‰tû v pfiípadû zastupování reality nejen nepfiítomné, ale i (historicky) zaniklé. Jednodu‰‰í se proto zdá zamûfiit se na jin˘ problém, a sice na problém fungování reprezentací ve spoleãenské komunikaci a na její v˘povûdní hodnotu nikoli o minulosti, kterou reprezentuje, n˘brÏ o situaci, spoleãnosti a kontextu svého vzniku. Je-li reprezentace ve své podstatû znakem, pak vedle vztahu reprezentované reality a její reprezentace skr˘vá zcela pfiirozenû i otázku vztahu reprezentace a jejího autora (tj. historicky a sociálnû urãené jednotky), jeÏ spadá (vedle kogni26 Jin˘m typem znaku je kupfiíkladu index, jehoÏ primární funkcí není zastupovat nepfiítomnou vûc, n˘brÏ na ni jakoby prstem ukazovat (ukazatel, latinsky index) – srov. DAGMAR BUCHWALD, Písmeno, obrazové písmo, obraz jako písmo, in: Úvod do literární vûdy, (edd.) Miltos Pechlivanos, Stafan Rieger, Wolfgang Struck, Michael Weitz, Praha 1999, s. 24. 27 PAUL RICŒUR, Geschichtsschreibung und Repräsentation der Vergangenheit, Münster-HamburgLondon 2002, s. 45.


reznikova

25.7.2005

[ 56 ]

17:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 56

1/2005

tivní psychologie) dílãími aspekty i do kompetence sociálních, historick˘ch a literárnûvûdn˘ch anal˘z. Historicky motivovanou textovou anal˘zu, resp. anal˘zu diskurzu, vyvede sice sledování této problematiky z filozofick˘ch rozvah nad existencí a povahou historické reality, jeÏ jsou jistû zásadní, av‰ak nástroji literárnû-historické anal˘zy nefie‰itelné, postaví ji ale pfied neménû závaÏnou otázku, která nástroji této anal˘zy fie‰itelná b˘t mÛÏe. Pfienesením pozornosti na mechanismy fungování historick˘ch reprezentací ve spoleãnosti, na algoritmy pÛsobící pfii generování a promûnách historick˘ch reprezentací, se tak posuneme od otázky, co lze z historické reprezentace vyãíst o reprezentovaném objektu (minulosti), k otázce, co lze z historické reprezentace vyãíst o reprezentujícím subjektu. Budeme tak v praxi sami kopírovat posun, kter˘ jsme konstatovali pro literární historické reprezentace samé: od zdánlivû prvofiadého vûcného sdûlení o minulosti se pfieneseme k pÛvodnû sekundárnímu sdûlení o reprezentaci samé. Tento pfiístup pochopitelnû znamená oslabení základního v˘znamu pojmu reprezentace, totiÏ její znakové povahy. Primárnû nás totiÏ nezajímá to, co reprezentace ze své podstaty reprezentuje (totiÏ pfiímo verbalizovanou minulost), n˘brÏ co konkrétní zpÛsob reprezentace vypovídá o ní samé a její souãasnosti. V podstatû lze tak rozli‰it dva typy historick˘ch reprezentací (historical representations): reprezentace minulosti (representation of the past), tedy historické reprezentace v pravém slova smyslu, a reprezentace pfiedstav o minulosti. BûÏnû jsou pod pojmem historické reprezentace mínûny právû reprezentace prvního typu, tzn. evidence obsahovû se vztahující k historick˘m individualitám (historick˘m osobám, událostem, epochám, proudÛm apod.), eventuálnû obecnû k dûjinám. Vedle tohoto typu historické reprezentace se v‰ak v fiadû textÛ setkáváme i s takov˘mi poukazy k minulosti, které se k otázkám t˘kajícím se dûjin nevyslovují pfiímo, n˘brÏ zprostfiedkovanû. JestliÏe budeme kupfiíkladu historick˘ román povaÏovat za reprezentaci minulosti (representation of the past), pak literární recenze tohoto románu reprezentací minulosti v tomto smyslu b˘t nemusí. Pfiesto nelze popfiít, Ïe i ona se problematiky dûjin dot˘ká. Zjednodu‰enû fieãeno, není historickou reprezentací jen Salambo, n˘brÏ i Saint-Beuveova kritika tohoto románu, která sice není primárnû v˘povûdí o Kartágu ãi jiné historické individualitû, a není tedy vlastní historickou reprezentací ve smyslu representation of the past, pfiesto obsahuje odkaz k minulosti tím, Ïe se vyrovnává s Flaubertovou vizí Kartága. Pojem historické reprezentace (historical representation) tak dostává ‰ir‰í vymezení, zahrnující nejen evidence t˘kající se minulého dûní (representation of the past), n˘brÏ ve‰keré reference odkazující ke vztahu mluvãích subjektÛ k minulosti, dûjinám nebo dûjinnosti a sekundárnû vypovídající téÏ o obsahu a mechanismech fungování jejich historického my‰lení. Jistû se tu nask˘tá otázka terminologického rozli‰ení obou typÛ (soudobá historiografie zná a dosud hojnû pracuje jen se zmínûn˘mi termíny – historical represen-


reznikova

25.7.2005

17:34

Stránka 57

LENKA ŘEZNÍKOVÁ

STUDIE A ESEJE

[ 57 ]

tation a representation of the past, jejichÏ pouÏití je ale v praxi synonymní); ta v‰ak v tuto chvíli není aÏ tak podstatná. Samo rozli‰ení v‰ak podstatné je, jak se nyní pokusíme ukázat.

Od Flauberta k Flaubertovi VraÈme se proto nyní je‰tû jednou k Flaubertovi. Mezi Flaubertovou Salambo, která vy‰la v roce 1862, a Flaubertov˘m papou‰kem, kter˘ vy‰el v roce 1984, leÏí dlouh˘ch sto dvacet dva let v˘voje historického románu. Oba texty jsou pfiitom fiazeny jednoznaãnû k tomu nejlep‰ímu, co na poli historizující beletrie v obou stoletích vzniklo. Na první pohled lze vyãíslit fiadu rozdílÛ, jimiÏ se oba romány li‰í, a jen stûÏí bychom patrnû hledali vût‰í protiklad k poetizované flaubertovské naraci neÏ ironizující barnesovskou dekonstrukci. LeÏí v‰ak mezi Flaubertem a Barnesem tak hluboká propast? V mnoha ohledech jistû ano. Ale proã se tedy Barnes k Flaubertovi vrací? Má b˘t v postmodernû strukturovaném Barnesovû textu odkaz na nûkdej‰í koncíznost narativního stylu pouh˘m literárním efektem vyvolávajícím kontrast? Nebo je pfiíãinou pouze romanistické vzdûlání Juliana Barnese a skuteãnost, Ïe Flaubert náleÏí k uznávan˘m, ba kanonick˘m literárním autoritám románského svûta? DÛvody jsou rozhodnû hlub‰í. Kromû neoddiskutovateln˘ch rozdílÛ lze totiÏ vysledovat i prvky a aspekty podobné, a to i v tak specifické oblasti, jíÏ jsou historické reprezentace. Zdá se, Ïe jiÏ Flaubert se pfiinejmen‰ím na sklonku Ïivota k urãité skepsi propracovával. Ukazuje to kupfiíkladu jeho pozdní, jiÏ nedokonãen˘ román Bouvard a Pécuchet (1881). JestliÏe je‰tû v Salambo byla minulost autorovi útoãi‰tûm pfied skliãujícími ataky nepfiátelské souãasnosti, dva písafii jiÏ v minulosti útûchu najít nemohou, stejnû jako nemohou najít smysluplné zamûstnání v historiografii. Mezi oblasti, které vzbudí jejich pozornost, patfií i obory historické, vedle archeologie na prvním místû právû historická vûda a rovnûÏ historická beletrie. Av‰ak po vzplanutí následuje prozfiení, jeÏ oba protagonisty vede ke skeptické rezignaci. V‰e zaãalo pochybností nad tvrzením dûjepiscÛ, Ïe za Francouzské revoluce byla „Loira rudá krví od Saumuru aÏ po Nantes v délce osmnácti kilometrÛ“, nad nímÏ se zamyslel i dÛvûfiiv˘ Bouvard,28 a skonãilo pfiesvûdãením, Ïe „data nejsou vÏdy 29 30 vûrohodná“, Ïe v oboru dûjin se nelze vyznat, neboÈ se „mûní kaÏd˘m dnem“, Ïe historikové jsou nespolehliví, neboÈ pracují „v‰ichni se zfietelem k zvlá‰tnímu zájmu, k náboÏenství, národu, stranû, systému, nebo aby peskovali krále, radili mu, 28 GUSTAV FLAUBERT, Bouvard a Pécuchet, Praha 1974, s. 100. 29 G. FLAUBERT, Bouvard a Pécuchet, s. 102. 30 G. FLAUBERT, Bouvard a Pécuchet, s. 103.


reznikova

25.7.2005

[ 58 ]

17:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 58

1/2005

poskytovali mravní pfiíklady“,31 a Ïe to, co se o minulosti sdûluje, je znaãnû selektivní, neboÈ „v‰echno se vypovûdût nedá a je tfieba v˘bûru. Ale ve v˘bûru pramenÛ pfievládne urãit˘ zámûr, a protoÏe se mûní podle zamûfiení spisovatele, nebudou nikdy dûjiny spolehlivû zachyceny“.32 Také historická beletrie oba entuziasty pfies znaãnou odhodlanost nakonec znudí „opakováním t˘chÏ námûtÛ“.33 Nad romány Waltera Scotta, kter˘ pro nû byl zpoãátku „zjevením nového svûta“,34 musí nakonec i vytrval˘ Bouvard konstatovat schematiãnost a povrchnost a sáhnout po George Sandové.35 Rozhodnutí obou pánÛ sepsat historickou biografii místního ‰lechtice logicky nemÛÏe konãit neÏ v˘kfiikem rezignace: „Nevíme, co se dûje u nás v domû (…) a chceme vypátrat, jaké mûl vlasy a milostné pletky vévoda z Angoulêmu.“36 Kritika historické vûdy a prvky gnozeologické skepse tu jsou jistû oslabeny skuteãností, Ïe je Flaubert vloÏil do úst dvojici znaãnû po‰etil˘ch hrdinÛ, jejichÏ poãínání nemÛÏe skonãit jinak neÏ katastrofou jiÏ proto, Ïe jí konãí kaÏd˘ jejich podnik. Smûfiování k metahistorické reflexi je tu v‰ak zfiejmé. AÈ uÏ nechal Flaubert pochybovat kohokoli, dal tím prÛchod pochybnostem, jimÏ nelze upfiít dobovou relevanci. Nenalézáme ji totiÏ pouze u Flauberta, n˘brÏ s blíÏícím se koncem století stále ãastûji i u dal‰ích autorÛ. Na tomto místû stojí snad za zmínku, Ïe aÏ hluboko do 20. století nechávali literáti pochybovat nad moÏnostmi historického poznání takfika v˘luãnû jen amatéry. Jsou to právû hrdinové bez náleÏitého historického vzdûlání, kdo naráÏí na váÏné problémy otfiásající nûkdej‰í dÛvûrou v objektivitu historického poznání a kdo staví pfied historiografii velk˘ gnozeologick˘ otazník. Historikové naproti tomu pfiedstavují obraz intelektuální rigidity a fiemeslnosti: „KaÏd˘, kdo není schopen my‰lenky, myslí, Ïe je schopen psáti historii.“37 Profesionální historiografie se stává ztûlesnûním sterilní faktografické akribie, k níÏ vede pfiímá cesta univerzitní posluchárnou. Právû odborné studium se zdálo ubíjet v adeptech historie svûÏest my‰lení. Nauãen˘mi akademick˘mi postupy jako by otupovalo odvahu tázat se a pochybovat. Rutinní návyky jako by mûly za cíl produkovat znalosti, nikoli fie‰it problémy, a to bez ohledu na to, Ïe tyto znalosti se pfii bliωím ohledání jevily buì krajnû problematické, nebo krajnû zbyteãné, ne-li obojí. K demonstrování této pfiedstavy se proto kupfiíkladu i Anatole France vynasnaÏil najít pro hrdinu svého obsáhlého románu Historie na‰ich dnÛ (1897-1901) pro31 G. FLAUBERT, Bouvard a Pécuchet, s. 104. 32 G. FLAUBERT, Bouvard a Pécuchet, s. 103. 33 G. FLAUBERT, Bouvard a Pécuchet, s. 111. 34 G. FLAUBERT, Bouvard a Pécuchet, s. 110. 35 G. FLAUBERT, Bouvard a Pécuchet, s. 111-112. 36 G. FLAUBERT, Bouvard a Pécuchet, s. 109. 37 JI¤Í KARÁSEK ZE LVOVIC, Legenda o melancholickém princi, in: T˘Ï, Lásky absurdné, Praha 1929, s. 56.


reznikova

25.7.2005

LENKA ŘEZNÍKOVÁ

17:34

Stránka 59

STUDIE A ESEJE

[ 59 ]

fesora Bergereta téma, jeÏ by mohlo b˘t v daném dobovém kontextu kvintesencí marginálnosti, marnosti a banality a jeÏ by bylo v˘razem odtrÏení uãence od spoleãenské reality. Ve Francii zmítané politick˘mi krizemi, tr˘znivou poráÏkou ve válce s Pruskem, komunou, nacionalistick˘mi vá‰nûmi a nakonec i Dreyfusovou aférou mohlo jistû pÛsobit ponûkud malichernû a bezpfiedmûtnû celoÏivotní úsilí profesora Bergereta sepsat rozsáhlé pojednání o námofinick˘ch motivech u Vergilia – Vergilius nauta. Profesoru Bergeretovi je v‰ak tfieba pfiiznat, Ïe si jako jeden z mála literárních uãencÛ pfielomu 19. a 20. století nad smysluplností svého bádání alespoÀ obãas zapochybuje. I pfies pfiíleÏitostné ataky skepse v‰ak v práci pokraãuje, jednodu‰e proto, Ïe je to jeho práce. K je‰tû zfietelnûj‰í a vícevrstevnaté tematizaci podobn˘ch problémÛ mohl proto pfiirozenû i Flaubert dojít prostfiednictví hrdiny-amatéra. Uãinil tak ve svém proslulém románu Ostrov tuãÀákÛ (1908), kter˘ je vlastnû pfiíbûhem o sepsání národních dûjin. K nelehkému zámûru sepsat dûjiny tuãÀákÛ se tu odhodlává autor, kter˘ nemá s prací historika valné zku‰enosti. Pro nejstar‰í období se pot˘ká s nedostatkem, pro novûj‰í období s nadbytkem pramenÛ, neví, jak korektnû podat problematické a eticky nev˘chovnû pÛsobící historické události a dûjinné úseky apod. Konzultuje proto látku i s odborníky, ktefií mu objasÀují, jak problémy vyfie‰it, nebo prostû obejít. Cynická otevfienost profesionála tu ve srovnání se svat˘m nad‰ením amatéra dává Franceovi prostor k dal‰ím skeptick˘m konsekvencím a k ironizování historiografie jako bezskrupulózní hry s prameny, v˘znamy a interpretacemi. K dotvrzení teze, Ïe hlavním ohniskem inovací v oblasti literární reprezentace dûjin byla na pfielomu 19. a 20. století Francie, uveìme je‰tû jeden pfiíklad dobové historiografické metafikce, román Jorise-Karla Huysmanse Tam dole (1891). Také Huysmans, jeden z kanonick˘ch autorÛ v 90. letech 19. století nastupující literární moderny, tu sáhl po zmínûném metahistorickém narativním modelu a vytvofiil pfiíbûh vzniku historické biografie. Jeho hrdina-nehistorik sepisuje biografii rytífie Gilese de Rais a spolu s konkrétní otázkou, kdo byl vlastnû tento slavn˘ váleãník a masov˘ vrah v jedné osobû, souãasnû fie‰í i fiadu otázek obecnûj‰í, neli gnozeologické, tedy alespoÀ teoretické a metodologické povahy. Jaké rysy mÛÏeme tedy povaÏovat za obecné charakteristiky literárních historick˘ch reprezentací pfielomu 19. a 20. století? Vedle pfieÏívajících modelÛ tradiãního a v mnohém jiÏ konvenãního a zmechanizovaného historického románu se zaãínají objevovat alternativní typy reprezentací, jeÏ vná‰ejí do literární verbalizace dûjin v˘razné obsahovû formální inovace. Zatímco tradiãní historick˘ román vyprávûl koncizní pfiíbûh v historick˘ch soufiadnicích a k jeho hlavním charakteristikám tak náleÏela jednota vyprávûcího ãasu, nové typy reprezentací tíhnou k metahistorické reflexi, která tuto jednotu ru‰í a ‰tûpí literární ãas na ãas minulosti a ãas pfiítomnosti. Právû tak jako jednota ãasu ztrácí se i dal‰í charakteristick˘ rys klasické historické beletrie, v‰evûdoucí narátor, kter˘ v kaÏdém okamÏiku


reznikova

25.7.2005

[ 60 ]

17:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 60

1/2005

ví, co se kde odehrává, a vidí tedy vyprávûn˘ pfiíbûh i celé dûjiny ze závidûníhodného nadhledu. Právû destrukce jmenovan˘ch charakteristik Ïánru historického románu umoÏÀovala autorÛm verbalizovat skepsi nad moÏnostmi historického poznání a nad stávajícími zpÛsoby traktování minulosti, skepsi, jeÏ byla reakcí na pfiinejmen‰ím zdánliv˘ historicko-teoretick˘ optimismus vût‰inové historické beletrie a dobové historiografie. Literáti rozvinuli tento problematizaãní prvek v takové mífie a naléhavosti, jeÏ je nejen nápadná, ale jeÏ má i paradigmatick˘ rozmûr. Nikoli náhodou se v takto silné vlnû vzepjaly pochybnosti nad moÏnostmi historického poznání právû na konci 19. a na zaãátku 20. století, tedy v období, jeÏ dnes naz˘váme krizí historismu. Srovnáme-li tedy znaky metahistorické reflexe v textech konce 19. století s tûmi, k nimÏ se dopracovala literatura na konci století následujícího, zjistíme, Ïe po stránce obsahové není postmoderní skepse vÏdy zcela originální. V fiadû dílãích ohledÛ se tematizace pochopitelnû li‰í. Na konci 20. století bychom kupfiíkladu marnû hledali tak siln˘ akcent na poÏadavek psychologizace historického poznání, jak˘ byl pfiíznaãn˘ pro pfiedchozí fin de siècle. Právû tak oslabila souãasná próza kritiku odtaÏitosti historické vûdy, jíÏ naopak literáti konce 19. století hojnû vyt˘kali, Ïe se uzavírá ve vûÏi ze slonoviny a neakceptuje aktuální a reálné potfieby spoleãnosti. To jsou ale roviny spí‰e teoretick˘ch pfiedpokladÛ a praxe historické vûdy. V rovinû ãistû gnozeologické se inovace pfiekvapivû takfika nekonají. Soudobí autofii Barnesova typu vyslovují tytéÏ pochybnosti, jaké zaznûly jiÏ pfied sto lety, a nedostávají se za konstatování, Ïe „historická pravda je fikcí, protoÏe historikové pracovali, slouÏíce nûjaké zvlá‰tní vûci, náboÏenství, názoru, stranû, soustavû, nebo aby peskovali krále, radili mu, poskytovali mravní pfiíklady“, jak doslova napsal jiÏ Flaubert.38 Hlavní rozdíl v pfiístupu k (historické) realitû spoãívá podle Barnese v dokonání lingvistického obratu, a tedy v tom, jak˘ v˘znam je pfiiãítán jazyku: „Nevûfiíme uÏ, Ïe by si jazyk a skuteãnost mohly odpovídat. Spí‰e se domníváme, Ïe slova dávají vzniknout vûcem, stejnû jako vûci slovÛm.“ Ani v tomto bodû v‰ak není rozdíl absolutní. Tematizací jazykové skepse (Sprachskepsis) se jiÏ filozofie kolem roku 1900 – a to necháváme stranou je‰tû star‰í vrstvy – vymanila z naivního jazykového realismu a v návaznosti na ni se skepse vÛãi adekvátnosti jazykov˘ch nástrojÛ uplatnila i v literární tvorbû, zvlá‰tû v tvorbû rakouské a nûmecké moderny kolem Hugo von Hofmannsthala a Thomase Manna.39 JiÏ ta byla dÛsledkem pochyb38 J. BARNES, FlaubertÛv papou‰ek, s. 249. Barnes tu pfievzal doslovn˘ citát z Flauberta. 39 K problematice jazykové skepse literární moderny srov. napfi. Krise und Kritik der Sprache. Literatur zwischen Spätmoderne und Postmoderne, hrsg. von REINHARD KACIANKA, PETER V. ZIMA Tübingen-Basel 2004; CECIL A. M. NOBLE, Sprachskepsis. Über Dichtung der Moderne, München 1978; KARL PESTALOZZI, Sprachskepsis und Sprachmagie im Werk des jungen Hofmannsthal, Horgen 1958. Ke star‰ím tematizacím jazykové skepse srov. ANDREA BARTL, Am Anfang war der Zweifel. Zur Sprachkrisis in der deutschen Literatur um 1800, Tübingen 2005.


reznikova

25.7.2005

LENKA ŘEZNÍKOVÁ

17:34

Stránka 61

STUDIE A ESEJE

[ 61 ]

ností, zda je jazyk vskutku bezpfiíznakov˘m a spolehliv˘m médiem komunikace a do jaké míry lze mezi ním a realitou pfiedpokládat korespondenci. Je tedy zfiejmé, Ïe skepse byla jiÏ na sklonku 19. století znaãnû pokroãilá, naproti tomu prostfiedky k jejímu vyjádfiení, jak se zdá, dosti omezené. K verbalizaci gnozeologické skepse mûl literát sklonku 19. století jedin˘ prostfiedek: chtûl-li skepsi vyjádfiit, musel ji explicitnû vyslovit, expressis verbis ji konstatovat. Jiné prostfiedky neÏ pfiímé dobová literatura prakticky neznala. I literární reprezentace histori(ozofi)ck˘ch reflexí a filozofick˘ch a epistemologick˘ch otázek byly tedy veskrze jen deskriptivní. Jejich nositelem byl buì hrdina, nebo narátor, eventuálnû mohly b˘t obsaÏeny v autorsk˘ch pfiedmluvách. AÈ uÏ v‰ak byly prezentovány jako souãást dialogÛ postav ãi v metahistorickém komentáfii narátora, vÏdy bylo jejich zdroj a charakter tfieba zprostfiedkovat ãtenáfii prvoplánovou diskurzivní cestou. A právû v tomto bodû se moderní a postmoderní historické reprezentace znaãnû odli‰ují. Skuteãnost, Ïe v˘razové prostfiedky byly na konci 19. století omezeny na elementární cestu pfiímé proklamace, spoãívala, jak se zdá, jiÏ v charakteru tehdej‰í literární narace. K vyrovnávání se s historickou látkou nepotfieboval sice jiÏ autor sklonku 19. století Ïánr historického románu. To v‰ak neznamená, Ïe by opou‰tûl konciznost narace. Historické reflexe pouze vloÏil do pfiíbûhu, jenÏ se odehrával v pfiítomnosti. Postmoderní próza naproti tomu konciznost pfiíbûhu odmocÀuje, coÏ jí otevírá cestu k dal‰ím typÛm historick˘ch reprezentací. Také autofii sklonku 20. století gnozeologickou skepsi v fiadû textÛ pfiímo proklamují. Tak kupfiíkladu ve zmínûné Barnesovû flaubertovské metabiografii je explicitní reprezentací této skepse jiÏ sama centrální otázka, jak uchopit minulost, která jin˘mi slovy fiíká, Ïe snaha uchopit minulost skr˘vá problém. Stejnû diskurzivnû jsou pfiedstaveny i dal‰í pochybnosti o objektivitû historického poznání a o spolehlivosti zachovan˘ch pramenÛ, ãi pfiesvûdãení, Ïe historické poznání má konstruktivistick˘ charakter, kter˘ spoãívá na textualitû dûjin a závisí na zvolené interpretaãní perspektivû. Pfiímo ukázkové pfiíklady tohoto typu reprezentací nalezneme i u Barnesova literárního kolegy Grahama Swifta. Jeho snad nejznámûj‰í metahistorick˘ román Zemû vod obsahuje fiadu drobn˘ch reflexí i del‰ích exkursÛ. Jeho hlavním hrdinou je profesor historie, odcházející na odpoãinek, kter˘ ve zlomové Ïivotní situaci pfiehlíÏí svou dosavadní uãitelskou dráhu. Diskuse pedagoga s jeho studenty poskytují k explicitní reprezentaci skepse vhodn˘ prostor: „Je to jenom spekulace, Pricei, to je pravda. Ale v‰ichni máme právo si vykládat vûci po svém. – Chcete tím fiíct, Ïe si dûjiny mÛÏe kaÏd˘ vyloÏit jak chce? (Náhodou tomu vûfiím. A vûfiím tomu stále víc. Dûjiny: náhodná smûs rÛzn˘ch v˘znamÛ. Události se jednoznaãnému v˘kladu vymykají, ale my v nich urãit˘ v˘znam hledáme. Jiná definice ãlovûka: Ïivoãich, kter˘ dychtí po v˘znamu – ale ví) – Pricei, (dal‰í úhybn˘ manévr) na zpáteãnické tendence Francouzské revoluce upozorÀuji proto, abych doloÏil, Ïe i revoluce se sv˘m tvrzením, Ïe budují nov˘


reznikova

25.7.2005

[ 62 ]

17:34

Stránka 62

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

fiád, podléhají jednomu z nejhloubûji zakofienûn˘ch historick˘ch pfiesvûdãení. Podle mû jsou dûjiny pfiehlídkou úpadku. A to, co ãekáme od budoucnosti, je velmi ãasto pfiedstava nûjaké ztracené, vybájené minulosti.“40 Kromû takov˘chto explicitních reprezentací se v‰ak v postmoderní próze setkáváme je‰tû s jedním prostfiedkem, s reprezentací implicitní. JestliÏe explicitní reprezentace skepsi prostû konstatují (tak jako v literatufie 19. a poãátku 20. století), implicitní reprezentace ji narativní cestou inscenují.41 Gnozeologick˘ obsah tu nese nikoli pfiímá verbalizace, n˘brÏ sama struktura a konfigurování narace. Tento typ reprezentací tak není zprostfiedkován ani pfiímou fieãí hrdinÛ, ani autorsk˘m komentáfiem. Sdûlení je zakódováno do hlub‰ích sémantick˘ch rovin textu. Takové hlub‰í vrstvy ale musela literatura nejprve vyvinout, coÏ v první fiadû znamenalo rozbít tradiãní strukturu vyprávûní, totiÏ její ucelenost a lineární logiku. Také proto se ve star‰í literární tvorbû podobn˘ typ reprezentace prakticky nemohl uplatnit. Tomuto aktu musel pfiedcházet zrod experimentálních narativních technik, jeÏ vedly k fragmentizaci vyprávûní, k jeho rozpadu do podoby mozaiky epizod, zdánlivû zbaven˘ch vnitfiní provázanosti. A tento akt uskuteãnila v náleÏitém stupni právû aÏ literatura druhé poloviny 20. století. Uveìme opût pfiíklady. Velmi nápadnou implicitní reprezentací historiografické skepse je kupfiíkladu druhá kapitola Flaubertova Papou‰ka, nazvaná Chronologie. Bez jakéhokoli dal‰ího komentáfie tu Barnes vedle sebe postavil trojí pfiehled spisovatelova Ïivota. Pro kaÏd˘ z nich zvolil jinou variantu interpretace. Z první vychází Flaubert jako úspû‰n˘ autor, ze druhé jako naprost˘ ztroskotanec, tfietí je sestavena z vlastních v˘rokÛ Flauberta. O co Barnesovi jde, je pfiitom dobfie ãitelné i bez komentáfie. Vysvítá to z porovnání jednotliv˘ch zápisÛ. Tak namátkou k roku 1844 se v prvním pfiehledu pí‰e: „1844 – Studia práv ukonãuje první epileptick˘ záchvat a Gustav je pfiinucen odjet do nového rodinného sídla v Croissetu. To, Ïe zanechal studií, ho pfiíli‰ nebolí, a jelikoÏ pobyt doma s sebou nese samotu a klidné zázemí, jichÏ je pro spisovatelskou dráhu tfieba, záchvat se z dlouhodobého hlediska jeví jako prospû‰n˘.“42 V pfiehledu ãíslo dvû se naproti tomu doãteme: „1844 – Dostane první zniãující epileptick˘ záchvat; dal‰í mají následovat. [...] Lékafi mu pou‰tí Ïilou, pfiedepisuje prá‰ky, odvary a speciální dietu a zakazuje tabák i alkohol. Pokud Gustav nehodlá uplatnit nárok na své místo na hfibitovû, musí se podrobit reÏimu matefiské péãe a pobytu na lÛÏku. Je‰tû nestaãil vykroãit do svûta, a uÏ je nucen se z nûho stáhnout.“43

40 GRAHAM SWIFT, Zemû vod, Praha 1993, s. 139. 41 A. NUNNING, „How do we seize the past?“, s. 159. 42 J. BARNES, FlaubertÛv papou‰ek, s. 28. 43 J. BARNES, FlaubertÛv papou‰ek, s. 32.


reznikova

25.7.2005

LENKA ŘEZNÍKOVÁ

17:34

Stránka 63

STUDIE A ESEJE

[ 63 ]

Pfied ãtenáfiem je tu pouhou juxtapozicí textÛ inscenována multiperspektivita dûjin a závislost v˘sledného obrazu na konkrétním v˘kladovém klíãi, na charakteru smysl propÛjãující zápletky (mise en intrigue, jak to naz˘vá Paul Ricœur). I román 19. století dokázal vãlenit do narace chronologick˘ pfiehled, jak víme i z tolikrát zde jiÏ citovaného Flauberta. Do chronologické tabulky si Bouvard a Pécuchet komponují Ïivot vévody z Angoulêmu pfii práci na jeho Ïivotopisu. I skeptik Flaubert v‰ak na‰el ve sv˘ch písafiích místo jen pro jeden takov˘ pfiehled. Pochybnosti nad fakty v nûm uveden˘mi nejsou prezentovány performativní konfrontací s jin˘m pfiehledem. A i kdyby následoval dal‰í, z jiného úhlu pojat˘ Ïivotopisn˘ pfiehled, z logiky pfiíbûhu by jej Flaubert musel jako dal‰í moÏnost v˘kladu okomentovat. Juxtapozice by tak ztratila potenciální performativní povahu a stala by se pouhou ilustrací konstatované skepse. Podobnou funkci plní i kapitola nazvaná Verze Louisy Coletové, jeÏ svou ambicí naplnit zásadu audiatur et altera pars implicitnû naplÀuje jinak vcelku banální my‰lenku. Na implicitním charakteru této pasáÏe ov‰em nic nemûní ani banalita my‰lenky, ani skuteãnost, Ïe popis milostného vztahu mezi Flaubertem a Louisou z perspektivy Louisy je tu zcela fiktivním plodem Barnesovy fabulace. Co kdyÏ to tak Louisa vskutku proÏívala a její verze se prostû jen nezachovala? Problému, Ïe fiada pramenÛ je nenávratnû ztracena, vûnoval ostatnû Barnes dal‰í pasáÏe textu. Vedle jiÏ zmínûn˘ch metafor uÏil Barnes k vyjádfiení skepse i dal‰í, v níÏ historiografii pfiirovnal k síti, mezi jejímiÏ oky uvízne jen zlomek pramenného planktonu. Implicitním, performativním vyjádfiením této obavy je kapitola Kdo to najde, ten to má, v níÏ je popsán zánik pro flaubertovské bádání v˘znamného pramene, kter˘ v‰ak moÏná vÛbec neexistoval, a sice obsáhlé korespondence Flauberta s guvernantkou Julietou Herbertovou. Tato ztráta tu není jen konstatována, n˘brÏ vskutku inscenována, pfiedvedena v narativní podobû pfiíbûhu, jenÏ zaãíná náhodn˘m seznámením se ‰Èastn˘m objevitelem a konãí jeho rozhodnutím vyhovût pfiání Flauberta a celou korespondenci spálit. Je tedy zfiejmé, Ïe implicitní vyprávûcí strategie vyvinula pro vyjádfiení historicko-gnozeologické skepse literatura aÏ v prÛbûhu 20. století. V tomto smyslu tak umoÏnila a uskuteãnila pfiechod od ãistû konstativních reprezentací gnozeologické skepse k rafinovanûj‰ím, performativním reprezentacím. AniÏ bychom chtûli padnout za austinovské rozli‰ování mezi performativem a konstativem, a aniÏ bychom chtûli pfiísahat na fischer-lichteovskou periodizaci dûjin, ãlenící kulturu na kulturu reprezentace a kulturu performace, je zfiejmé, Ïe v pfiípadû prostfiedkÛ, které vyuÏívala literatura k vyjádfiení gnozeologické skepse vÛãi moÏnostem a smyslu historického poznání, podobné ideálnû-typické ãlenûní své opodstatnûní má. SvÛj v˘znam nemá zdaleka jen obsah, n˘brÏ i forma v˘povûdi. Ptáme-li se tedy, co reprezentují historické reprezentace, není pochyb o tom, Ïe jako znaky reprezentují minulost. Jejich v˘povûdní hodnota v‰ak tuto repre-


reznikova

25.7.2005

[ 64 ]

17:34

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

Stránka 64

1/2005

zentaãní funkci daleko pfiesahuje. Jakkoli totiÏ reprezentují minulost, vypovídají souãasnû i o své pfiítomnosti. Jak tedy vlastnû uchopit minulost? Definitivní odpovûì nemohla b˘t ani na pochybovaãném sklonku 19., ani na skeptickém sklonku 20. století jiná neÏ Ïádná. A pfiesto je to odpovûì.


lavicky

25.7.2005

17:36

Stránka 65

STUDIE A ESEJE

[ 65 ]

DERRIDOVA VÝZVA HISTORII: TEXT A KONTEXT 1

Jan Lavický Derrida’s Challenge to History: Text and Context Jacques Derrida’s deconstruction is a way of thinking that is still not very well known in Czech intellectual life and for various reasons professional historians see it as a threat to the history as a scientific discipline. In reality, as can be seen from the example of G.G. Iggers, such fears tend to be based on ignorance or irresponsible treatment of Derrida’s texts, and as a result the possible benefits of Derrida’s concepts for history are overlooked. This study aims to elucidate the key concepts and sections of Derrida’s philosophy, especially those that relate relatively directly to historical science and have potentially important consequences for it.

„Co naz˘vám ,dekonstrukcí‘, tfiebaÏe je to namífieno proti nûãemu evropskému, je evropské, je to plod, zpráva o sobû ohlednû Evropy jako zku‰enosti radikální jinakosti. Od doby osvícenství provádí Evropa sebekritiku a v tomto zdokonalitelném dûdictví je pfiíleÏitost budoucnosti.“2 *** V roce 2002 vy‰la v kniÏnici Dûjin a souãasnosti ãesk˘mi historiky vysoce cenûná publikace Dûjepisectví ve 20. století3 z pera renomovaného amerického historika nûmeckého pÛvodu, G. G. Iggerse, v jejímÏ závûru dospûl k nepfiíli‰ lichotivému zhodnocení „postmoderní v˘zvy“ v dûjepisectví. Chtûli bychom zde ukázat, Ïe my‰lenky, které tento historik pfiipisuje Jacquesi Derridovi (1930-2004), jsou v jeho práci velmi hrubû zjednodu‰eny, a nûkdy dokonce zcela mylnû interpretovány, takÏe ãtenáfi mÛÏe nab˘t dojmu, Ïe existují pouze texty, které se nevztahují

1 Dûkuji vedoucímu diplomního semináfie, prof. Jaroslavu âechurovi, za vloÏenou dÛvûru, jakoÏ i doc. Miroslavu Petfiíãkovi za cenné podnûty a kritické pfiehlédnutí této eseje. 2 JACQUES DERRIDA, Válãím sám se sebou, LtN 43/2004, s. 1, 15. 3 GEORG G. IGGERS, Dûjepisectví ve 20. století, Praha 2002.


lavicky

25.7.2005

[ 66 ]

17:36

Stránka 66

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

ke skuteãnosti, a proto jsou v‰echny stejnû pravdivé, Ïe neexistuje Ïádn˘ rozdíl mezi skuteãností a fikcí, Ïe dÛleÏit˘ je pouze text – a nikoli kontext. Tak napfiíklad „jiní teoretici, jako Jacques Derrida, správnû rozpoznali, Ïe kaÏdé historické dílo je historikovou subjektivní konstrukcí, a proto usoudili, Ïe neexistují Ïádné dûjiny mimo texty a Ïe tyto texty nemají Ïádn˘ vztah ke skuteãné minulosti. MÛÏe existovat nespoãetné mnoÏství textÛ, z nichÏ v‰echny mají stejnou pravdivostní hodnotu, ãi lépe fieãeno Ïádnou pravdivostní hodnotu, jsou tedy stejnû pravdivé.“ (s. 9) Nebo jinde (s. 10): kromû jin˘ch rovnûÏ Derrida vykreslil „velmi jednostrann˘ obraz osvícenství“ a pfiehlédl „normativní stránku osvícenství, jeho odhodlání pfiispût prostfiednictvím rozumu a v˘chovy k lidské emancipaci“. Na dal‰í stranû (s. 18) se zase ãtenáfi dozvídá, Ïe Derrida a jiní „zastávali názor, Ïe jazyk skuteãnost spí‰e konstruuje, místo aby se k ní vztahoval. Historik pracuje s texty, které se nevztahují k vnûj‰ímu svûtu. Vyjádfieno znám˘m Derridov˘m aforismem „neexistuje nic mimo text“. Abychom se i my vyhnuli nedorozumûním, bylo by nutné vûdût, co Iggers rozumí pod pojmy „fikce“, „skuteãná minulost“ ãi „vnûj‰í svût“. A i kdyÏ to nevíme, pfiesto mÛÏeme témûfi s jistotou poopravit tvrzení, Ïe v dÛsledku Derridovy filozofie stojí dûjepisectví „tváfií v tváfi roztfií‰tûnému svûtu bez v˘znamu, zbaveného lidsk˘ch aktérÛ a jejich zámûrÛ“ (s. 114), Ïe Derrida zpochybÀoval „rozdíl mezi skuteãností a fikcí, historií a smy‰lenkou“ (s. 93), nebo Ïe povaÏoval vûdeckou racionalitu za „monstrum“ (s. 21), resp. doplnit nûkterá tvrzení G. G. Iggerse, která doplnûní vyÏadují. Chtûli bychom ukázat, Ïe 1) dekonstrukce urãit˘ch dominantních prvkÛ a ideologick˘ch pfiedsudkÛ obsaÏen˘ch v kaÏdém diskurzu neznamená destrukci v‰ech hodnot v nûm obsaÏen˘ch; 2) anal˘za urãit˘ch fiktivních prvkÛ obsaÏen˘ch v kaÏdém diskurzu neznamená ztotoÏÀování skuteãnosti s fikcí ani stavûní rÛzn˘ch ÏánrÛ (literatury, práva, historie atd.) na stejnou úroveÀ, a tím ménû tvrzení, Ïe v‰echny texty jsou stejnû pravdivé; 3) dekonstrukce klade dÛraz nejen na text, n˘brÏ také na kontext, byÈ v jiném pojetí, neÏ jaké je vyÏadováno od historické vûdy; 4) texty se vztahují ke skuteãnosti nebo ke skuteãné minulosti; 5) tvrzení „nic není mimo text“ není v rozporu s existencí této skuteãnosti nebo skuteãné minulosti; 6) Derrida nebyl z tûch, kdo podali jednostrann˘ pohled na osvícenství. Dojdeme pfiitom k paradoxnímu zji‰tûní, Ïe se z velké ãásti jedná o jist˘ druh nedorozumûní a Ïe se Derridova pozice ãasto shoduje s tím, co Iggers fiíká na mnoh˘ch místech, v nichÏ oceÀuje pfiínosy postmoderny.4 4 Jde nepochybnû o stejn˘ druh nedorozumûní, jak˘ dostal svÛj voln˘ prÛchod v ostré polemice mezi J. Habermasem a J. Derridou na konci 80. let Nakonec v‰ak v nedávné dobû oba filozofové zjistili, Ïe jejich názory si jsou v mnohém podobné, a dokonce spoleãnû podnikli pozoruhodnou politickou iniciativu, jeÏ mûla za cíl urychlit tempo evropské integrace a vytvofiit prostor pro vyváÏení amerického unilateralismu.


lavicky

25.7.2005

17:36

Stránka 67

JAN LAVICKÝ

STUDIE A ESEJE

[ 67 ]

AniÏ bychom se cítili b˘t kompetentní ji posoudit, chtûli bychom pouze nastolit otázku, zda Iggersovy závûry ohlednû Derridova díla nemohou vyvolat pochybnosti, nenalezneme-li podobnû zjednodu‰ující soudy v celé kapitole, pojednávající o postmoderní v˘zvû, jako kdyÏ napfi. nedÛvûfiuje tomu, Ïe Joan W. Scottová skuteãnû pracuje s Derridov˘m pojetím jazyka.5 *** Dekonstrukce je v souãasnosti jistû jedním z nejvíce kontroverzních zpÛsobÛ my‰lení, kter˘ zÛstává stále je‰tû zahalen ve tmû pfiedsudkÛ a neznalostí, jeÏ zavdávají podnût ke vzniku nejrÛznûj‰ích m˘tÛ, ãi dokonce cel˘ch mytologií. Pro zajímavost, která by mûla b˘t zároveÀ varováním, zde nûkteré z tûchto m˘tÛ uvedeme. Dekonstrukce byla na jedné stranû obviÀována (kvÛli ãtení literárních a filozofick˘ch textÛ) z apolitického esteticismu a zároveÀ (kvÛli svému dÛrazu na politiku diferencí a multikulturalismus) z toho, Ïe otvírá dvefie pro mormonskou polygamii a zapfiíãinila obãanskou válku v Jugoslávii, stejnû jako nepokoje podobného druhu v dal‰ích postkomunistick˘ch zemích. Derrida sám byl nepfiáteli na levici oznaãován za „konzervativce“, zatímco tûmi na pravici za „komou‰e“. Byl obviÀován z revize holocaustu, aã kritikÛm uniklo, Ïe je sám Îid, nebo jindy zase z ruinování univerzit, zapfiíãinûní konce filozofie, historie, podr˘vání demokracie, podkopávání zákonÛ gravitace atd.6 Podobnû i Iggers uzavírá svÛj esej o dûjepisectví 20. století nekompromisním tvrzením, Ïe jedinou alternativou k osvícenství je barbarství.7 Tato obvinûní mají svÛj ãast˘ pÛvod v akademické sféfie, kde se ve jménu odpovûdnosti ãtou Derridovy texty nezodpovûdnû, takÏe se potom zdá, Ïe „text znamená cokoli, co si pfieje ãtenáfi, tradice jsou pouze monstra, která je tfieba zniãit

5 G. G. IGGERS, Dûjepisectví ve 20. století, s. 123. 6 JOHN D. CAPUTO, Deconstruction in a Nutshell, New York 1997, s. 80. Nemáme zde prostor rozebírat vztah dekonstrukce a demokracie, o nûmÏ sám Derrida napsal, Ïe „není dekonstrukce bez demokracie, není demokracie bez dekonstrukce“. K jeho domnûlému „podr˘vání demokracie“ srov. pfiíslu‰né pasáÏe o zaloÏení Asociace Jana Husa na podporu ãesk˘m disidentÛm a jeho následné zatãení StB v Praze poãátkem 80. let, nebo akce na podporu Nelsona Mandely – GEOFFREY BENNINGTON, JACQUES DERRIDA, Jacques Derrida, Chicago 1993. 7 G. G. IGGERS, Dûjepisectví ve 20. století, s. 136: IggersÛv závûr – „dûjiny dvacátého století nás dosti dÛkladnû pouãily o dvojí tváfii osvícenského pojetí lidsk˘ch práv a rozumu. Postmoderní my‰lení pfiispûlo zásadním zpÛsobem k souãasn˘m diskuzím v historické vûdû sv˘m varováním pfied utopismem a koncepcemi pokroku, které by v‰ak nemûlo vyústit v opu‰tûní a zavrÏení osvícenského dûdictví, n˘brÏ spí‰e v jeho kritické pfiehodnocení.“ – je ukázkov˘m pfiípadem zmiÀovaného nedorozumûní, neboÈ Derridova „postmoderní“ pozice je takfika totoÏná s tímto jeho závûrem. Otázku osvícenství zde ponecháme stranou a pouze pfiipomeneme, Ïe Derrida byl vytrval˘m zastáncem ideálÛ emancipace a Ïe jiÏ nejménû od 80. let mluvil o potfiebû „velmi, velmi nového osvícenství“, které by na rozdíl od toho starého slouãilo singularitu s univerzalitou a nekladlo by jednostrann˘ dÛraz pouze na univerzalitu, jako tomu bylo u osvícenství starého.


lavicky

25.7.2005

[ 68 ]

17:36

Stránka 68

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

nebo jim uniknout, velcí mistfii západní tradice jsou pouze bílí tyrani muÏského pohlaví, jejichÏ moc musí b˘t zlomena a jméno zhanobeno, instituce jsou pouze mocenské hry, jeÏ v‰echny utlaãují, a jazyk je vûzení, pouhá hra oznaãujících, které nic neoznaãují, hra diferencí bez vztahu k reálnému svûtu“.8 V‰echny tyto v˘tky mají charakter toho, co John D. Caputo nazval „axiomatikou hnûvu“, rozumûjme pocitem oprávnûného hnûvu. *** Zakladatelem klasického strukturalismu byl Ïenevsk˘ lingvista Ferdinand de Saussure, jehoÏ Cours de linguistigue générale vy‰el poprvé v roce 1916. Blízké pojetí znaku nalezneme rovnûÏ u Husserla, s nímÏ se Derrida v 60. letech neustále vyrovnával. JiÏ jeho první práce o Husserlovû fenomenologii Tradice vûdy a skr˘vání smyslu9 ukazuje trhliny, které v jeho my‰lení otevírají prostor pro nové, poststrukturalistické pojetí znaku. To posléze analyzoval v dÛleÏité studii Hlas a fenomén (1967), stejnû jako v práci O gramatologii (1967), tedy v jeho klíãové práci, jejíÏ zásadní teze zní, Ïe „il n’y a pas de hors-text – nic není mimo text“. Strukturalismus chápal fieã, jazyk i písmo, jako soubor znakÛ, jako dva znakové systémy, v nichÏ jsou tyto znaky tvofieny vzájemn˘mi rozdíly mezi nimi samotn˘mi. Jazyk je tedy pouhou formou, skrze niÏ nazíráme skuteãnost, strukturou ãi systémem tûchto rozdílÛ (diferencí).10 V pfiípadû mluvené fieãi jsou znaky totoÏné se slovy, znak (zde tedy i slovo) je podle klasické stfiedovûké definice „nûco co stojí za nûãím“ (aliquid stat pro aliquo),11 Husserl pouze vyh˘bavû fiíká, Ïe „kaÏd˘ znak je znakem nûãeho“.12 Neboli, k urãitému v˘znamu patfií i to, co jej zastupuje, k pfiedmûtu sklenice je to pojem „sklenice“ apod. Tyto znaky neãerpají svÛj v˘znam z toho, co je jejich obsahem, z nûjaké jejich ideální podstaty, n˘brÏ z rozdílu mezi tûmito znaky.13 Znaky jsou tedy arbitrární povahy, jsou umûle vytvofieny ãlovûkem na základû urãité konvence, jejich v˘znam sahá pouze tam, kde zaãíná v˘znam jin˘ch. Strukturalismus si pfiedstavoval, Ïe tato struktura znakÛ a jejich diferencí je uzavfiená, statická, tzn. Ïe jazyk má urãité centrum ãi „transcendentálního oznaãova-

8 J. D. CAPUTO, Deconstruction in a Nutshell, s. 38. 9 JACQUES DERRIDA, Tradice vûdy a skr˘vání smyslu, Praha 2002. 10 MIROSLAV PET¤ÍâEK, Úvod do souãasné filosofie, Praha 1997, s. 125-127. 11 Srov. JACQUES DERRIDA, Gramatológia, Bratislava 1998, s. 22. 12 JACQUES DERRIDA, Hlas a fenomén, s. 67, in: Texty k dekonstrukci, (ed.) Miroslav Petfiíãek, Bratislava 1993. 13 Srov. M. PET¤ÍâEK, Úvod do souãasné filosofie, s. 125, kter˘ uvádí rozli‰ení mezi jednotliv˘mi barvami v barevném spektru.


lavicky

25.7.2005

JAN LAVICKÝ

17:36

Stránka 69

STUDIE A ESEJE

[ 69 ]

ného“, jenÏ je absolutnû pfiítomn˘m referentem, nezávisl˘m na oznaãujících. Saussure oproti tradiãnímu pojetí znaku sice ukázal, Ïe „oznaãované (signifikant) je neoddûlitelné od oznaãujícího (signifikátu), Ïe oznaãující a oznaãované jsou dvû stránky téhoÏ v˘konu“, a charakterizoval pojem znaku (oznaãující/oznaãovan˘) jako „dvoustrannou jednotu“.14 Potvrzení této jednoty hledal, jak bude fieãeno dále, ve ztotoÏnûní, resp. pfiekr˘vání ãi zprÛsvitnûní oznaãujícího a oznaãovaného v procesu Ïivé promluvy. Na druhou stranu tím ale klasick˘ strukturalismus paradoxnû umoÏÀoval myslet „oznaãovan˘ pojem o sobû“, tedy oznaãovan˘ pojem, kter˘ je nezávisl˘ na systému oznaãujících. To je v‰ak pozÛstatek metafyziky, kter˘ je potfieba dekonstruovat, fiíká Derrida, aãkoli – a to je podstatné, aby nedo‰lo k omylu, Ïe neexistuje rozdíl mezi realitou a fikcí – „nejde o to na v‰ech rovinách prostû ztotoÏnit oznaãující a oznaãované. TfiebaÏe tato opozice ãi tato diference nemÛÏe b˘t radikální a absolutní, neznamená to je‰tû, Ïe by v jist˘ch – a dosti ‰irok˘ch – mezích nemohla b˘t funkãní a dokonce nepostradatelná“. Bez zachování této diference by napfiíklad nebyl moÏn˘ pfieklad ãi spí‰e „transformace“ textÛ z jednoho jazyka do druhého.15 Jak vlastnû bylo (zdánlivû) moÏné podle Saussura dosáhnout ideální jednoty oznaãovaného a oznaãujícího? Jak bylo moÏné zajistit absolutní prÛhlednost smyslu daného pojmu, oãistit jej od toho, co jej zkresluje? Kde mûla tato moÏnost, kterou Derrida popírá, své ospravedlnûní? Její ospravedlnûní nachází – nikoli bez vnitfiních rozporÛ – Saussure stejnû jako Husserl v privilegování FÓNÉ (hlasu, zvuku) oproti psanému písmu. Jedinû – pro Derridu zdánlivá – pfiítomnost Ïivé promluvy, bezprostfiedního dialogu, mÛÏe zajistit absolutní prÛhlednost smyslu a vylouãit jakékoli nedorozumûní. Aby toho Saussure dosáhl, ztotoÏnil my‰lenku a hlas, smysl a zvuk, a dokonce vûdomí a zvuk. Podle nûj je moÏná totoÏnost oznaãovaného a oznaãujícího ve chvíli, kdy hovofiím, neboÈ tehdy sly‰ím toto oznaãující, FÓNÉ, jakmile je proná‰ím. Saussure si uvûdomoval, Ïe nejvût‰í nebezpeãí hrozí tehdy, kdy do hry vstupuje písmo, a vylouãil proto písmo z jazykovûdy, neboÈ „zakr˘vá“ jazyk a je „zvrácené“.16 Daleko snáze mÛÏe totiÏ dojít k nedorozumûní mezi ãtenáfiem psaného textu a autorem neÏ mezi dvûma úãastníky Ïivého dialogu, neboÈ tento dialog mezi dvûma texty (textem knihy a ãtenáfiem) se odehrává na vût‰í ãi men‰í prostorovou a ãasovou vzdálenost. Aby vÛbec ãtenáfi prvnímu textu v tomto „distanãním“ dialogu porozumûl, je zde jak˘si „tfietí text“ ãi nadadresát (pfiípadnû BÛh, Rozum, Vûda), kter˘ údajnû zaruãuje absolutní prÛhlednost a trvalost 14 JACQUES DERRIDA, Sémiologie a gramatologie, in: Texty k dekonstrukci, s. 32. 15 J. DERRIDA, Sémiologie a gramatologie, s. 33-34. 16 J. DERRIDA, Sémiologie a gramatologie, s. 34-37.


lavicky

25.7.2005

[ 70 ]

17:36

Stránka 70

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

smyslu, neboÈ vytváfií mezi obûma texty spoleãn˘ kód a zároveÀ i jejich spoleãnou pamûÈ.17 *** Derrida proti Saussurovû sémiologii18 staví vlastní pojetí písma – grammé ãi differänce.19 Ukazuje, Ïe v˘znamov˘ zámûr je vÏdy jiÏ vpleten a pojat do systému znakÛ, a tedy Ïe zámûr je kontaminován systémem poukazÛ ãi jin˘ch oznaãujících, které zpÛsobují moÏnost jeho smrti. Absolutní pfiítomnost a trvalost v˘znamu, totoÏnost znaku s tím, co oznaãuje, podle Derridy nejenÏe není moÏná v psané fieãi, písmu, n˘brÏ ani v promluvû, Ïivém dialogu. Tato moÏnost se realizuje pouze v fieãi bez sdûlování, v monologickém diskurzu, v du‰evním osamocení.20 V Derridovû pojetí písma je „kaÏd˘ prvek konstituován na základû stopy jin˘ch prvkÛ, této fiady ãi tohoto systému, kterou nesou v sobû. Toto provázání, toto tkanivo, je text, kter˘ se tvofií v˘hradnû transformováním jiného textu. Nic ani v prvcích, ani v systému nikdy a nikde není jednodu‰e pfiítomné nebo nepfiítomné. V‰ude jsou jen diference a stopy.“ Sémiologie se tak stává gramatologií: 1) „Grammé jakoÏto differänce je tedy struktura a pohyb, které nelze myslet z protikladu pfiítomnost/nepfiítomnost. Differänce je systematická hra diferencí, stop diferencí, onoho rozmísÈování, díky nûmuÏ se prvky vztahují k sobû navzájem. Rozmístûní je zároveÀ aktivní i pasivní (,a‘ ve slovû ,differänce‘ naznaãuje takto nerozhodnutelnost mezi aktivitou a pasivitou, to, co nelze touto opozicí ovládnout a v ní distribuovat) tvorba intervalÛ, bez nichÏ by ,plné‘ termíny nic neznaãily ani nefungovaly.“ Hra diferencí je nekoneãná, není statická ãi ahistorická, není v‰ak také astrukturální, neboÈ „produkuje systematické a uspofiádané transformace“. Differänci nic nepfiedchází, Ïádné in-diferentní jsoucno.21 To znamená, abychom o nûãem mohli hovofiit, nebo dokonce vÛbec myslet, musíme jiÏ mít k dispozici pojmov˘ aparát, kter˘ se ustavuje na základû hry diferencí. My‰lení, promluva ãi psaní pfiichází teprve po differänce, kterou z tohoto dÛvodu Ïádn˘ ãlovûk nemÛÏe ovládnout – vÏdy jsme jiÏ postaveni pfied urãit˘ pojmov˘ aparát, 17 ZDENùK BENE·, Historick˘ text a historická kultura, Praha 1995, s. 82. K tomu srov. JACQUES DERRIDA, Síla a v˘znam, in: Metafyzika a násilí, (ed.) Jifií Pechar a kol., Praha 2002, s. 82: „Ale nespoãívá (…) zku‰enost druhotnosti právû v tom zvlá‰tním zdvojení, kvÛli nûmuÏ se konstituovan˘ smysl – smysl psan˘ – prezentuje jako ãten˘, pfiedtím nebo souãasnû, takÏe je tu druh˘, kter˘ bdí a ãiní neredukovateln˘m onen obousmûrn˘ pohyb, onu práci realizující se mezi psaním a ãetbou? Smysl není ani pfied aktem, ani po nûm.“ Napfiíklad u Jana Zlatoústého byl tím „absolutním svûdkem, tfietím jako prÛhlednost smyslu v dialogu, kdy to, co ãlovûk zaãíná psát, je uÏ ãteno, to, co se zaãíná fiíkat, je uÏ odpovûdí“, BÛh, dovozuje Derrida. 18 Sémiologie je pojem vytvofien˘ Saussurem je totoÏn˘ se sémiotikou. Obojí oznaãuje vûdu o znacích. Srov. J. DERRIDA, Sémiologie a gramatologie, s. 36, 47. 19 Srov. J. D. CAPUTO, Deconstruction in a Nutshell, s. 99-100. 20 J. DERRIDA, Hlas a fenomén, s. 65.


lavicky

25.7.2005

JAN LAVICKÝ

17:36

Stránka 71

STUDIE A ESEJE

[ 71 ]

kter˘ chtû nechtû pouÏíváme. Neexistuje Ïádn˘ ArchimedÛv bod, kter˘ by nám umoÏÀoval vystoupit z místa a ãasu, v nichÏ promlouváme. 2) „Proto také ,a‘ ve slovû différance pfiipomíná, Ïe rozmístûní jako specializace je zãasení-temporizace: oklika, odklad, jímÏ jsou názor, vnûm, vyplnûní a vÛbec pak vztah k nûãemu pfiítomnému, reference k pfiítomné realitû, k nûãemu jsoucímu, vÏdy jiÏ diferovány, tj. odsunuty.“22 Hra diferencí, na jejímÏ základû se teprve utváfiejí znaky i ve‰keré metafyzické opozice, zapfiíãiÀuje, Ïe na‰e uchopení skuteãnosti není nikdy nezávislé na jazyku, jímÏ tuto skuteãnost teprve interpretujeme. Vzniká tak urãitá propast ãi vzdálenost mezi skuteãností jako takovou a skuteãností, kterou vnímáme (platí-li je‰tû vÛbec toto rozli‰ení v nûjaké ãisté, absolutní podobû). Uchopujeme skuteãnost pouze skrze tuto „okliku“ (ve smyslu prostorového rozmístûní mezi jednotliv˘mi znaky, námi pouÏívaného pojmového aparátu), skrze tento „odklad“ (ve smyslu ãasového rozmûru, neboÈ uchopujeme nikoli vûc samu, n˘brÏ její znak), jenÏ je dÛsledkem na‰eho pouÏívání jazyka ve snaze nûjak˘m zpÛsobem pfiistoupit ke skuteãnosti. 3) V‰echny metafyzické protiklady pfiestávají b˘t dÛleÏité, protoÏe jsou jako dÛsledek differänce aÏ druhotné.23 Gramatologie podle Derridy oãi‰Èuje vûdu od metafyziky tím, Ïe se snaÏí urãitou velmi opatrnou prací se systémem diferencí uvolnit a novû definovat, vlastnû pfiepsat její základy.24 JestliÏe totiÏ pfiístup k realitû je moÏn˘ vÏdy aÏ po differänce, po zku‰enosti jazyka, de-limitací tohoto jazyka ovlivÀuje dekonstrukce v urãitém smyslu realitu samotnou. 4) Snad nejv˘raznûji se Derridova kritika tradiãního strukturalismu vyjevuje v eseji Síla a v˘znam, kde ukazuje, jak˘m zpÛsobem a proã strukturalismus zanedbával diachronní v˘voj umûleckého díla, jeho vlastní vnitfiní historii, ve prospûch simultaneity. Právû v anal˘ze umûleckého díla jako nûãeho, co nemá Ïádn˘ pÛvod a Ïádnou historii, spoãívala nejvût‰í zranitelnost strukturalismu. Podle Derridy je

21 Z tohoto dÛvodu není podle Derridy moÏné fiíci, Ïe differänce „je“ nebo „není“ apod. Tato rozli‰ení jsou totiÏ moÏná vÏdy teprve po differänce. Aãkoli pojetí textu u Derridy se budeme vûnovat aÏ pozdûji, je uÏiteãné si uvûdomit jiÏ nyní jeden ze základních rozdílÛ, kter˘ je odli‰uje od pojetí Saussurova. U Saussura a klasického strukturalismu je text poloÏen pfies skuteãnost, resp. je nad ní, jako nûco, co se ke skuteãnosti teprve pfiidává. U Derridy je (obecn˘) text naopak totoÏn˘ s celou „skuteãností“, neboÈ písmo (jazyk) jí zcela prostupuje a tvofií její nedílnou souãást. Zatímco pro Saussura tedy zlo ãi dobro existují je‰tû pfied tím a nezávisle na tom, zda pouÏíváme opozici znakÛ „zlo“ a „dobro“, DerridÛv postoj bychom mohli pfiirovnat k postoji sv. Augustina, jejÏ mimochodem Derrida kdysi nazval sv˘m jedin˘m krajanem, kter˘ ospravedlÀoval existenci zla ve svûtû jako nutnost, neboÈ bez existence zla bychom si nedokázali uvûdomit ani dobro. Dobro by vlastnû neexistovalo. BÛh tedy nemûl na v˘bûr. Musel stvofiit zlo zároveÀ s dobrem, neboÈ diferencím, stopám diferencí, nepfiedchází Ïádné prvotní jsoucno; toto jsoucno vÏdy mÛÏe existovat jen jako rozli‰ené. Písmo a tkanivo diferencí je tedy neredukovatelné, je vepsáno v samotné skuteãnosti, je samotnou skuteãností. 22 J. DERRIDA, Sémiologie a gramatologie, s. 40. 23 J. DERRIDA, Sémiologie a gramatologie, s. 39-41. 24 J. DERRIDA, Sémiologie a gramatologie, s. 46.


lavicky

25.7.2005

[ 72 ]

17:36

Stránka 72

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

tato historiãnost díla dÛkazem „nemoÏnosti b˘t vÛbec kdy pfiítomno, b˘t shrnuto v nûjakou absolutní simultaneitu nebo okamÏitost“. Neexistuje nic takového jako dílo, které by bylo vcelku, ve svém úhrnu absolutnû pfiítomné.25 KaÏdé dílo má svou vlastní vnitfiní historii, která se odráÏí v mnohosti jeho rovin, jeÏ vypovídají o jeho postupném utváfiení. Dekonstrukce pracuje právû s touto nejednoznaãností, vnitfiní rozrÛznûností a nestabilitou kaÏdého díla. „Pro ãlovûka literárního strukturalismu (a moÏná strukturalismu vÛbec) litera knih – pohyb, nekoneãno, labilnost a nestabilnost smyslu zavinutého do sebe v obalu, v objemu – je‰tû nenahradila (mÛÏe to ale udûlat?) literu rozestfieného, nastoleného Zákona: pfiedpis na Deskách.“26 Strukturalisté pojímali knihu (dílo) jako nûco, co má stál˘, pevnû dan˘ v˘znam, jakoby kaÏdá kniha byla vytesána do kamene, a zároveÀ jako nûco, co lze vÏdy absolutnû zpfiítomnit v jeho celku. Takové pojetí by v‰ak od ãtenáfie vyÏadovalo absolutní pamûÈ, která by obsáhla umûlecké dílo naráz, ve v‰ech jeho rovinách a odkazech. Pro Derridu naopak ãtenáfi objevuje knihu teprve postupnû, vystaven – nevyhnutelnému – riziku zapomínání, které je vepsáno ve struktufie knihy samotné. Teprve toto ãtení, které není metafyzick˘m násilím na knize samotné, umoÏÀuje ocenit mnohost odkazÛ na jiné texty, neustálou zmûnu smyslu v závislosti na práci pamûti (neboÈ „kniha je pfiedev‰ím objemem“) a pohyb, v nûmÏ se ãtenáfi ocitá: „A coÏ jestliÏe smyslem smyslu (v obecném v˘znamu smyslu, nikoli ve v˘znamu signalizace) je nekoneãná implikace? Neurãité odkazování signifikantu na signifikant? Co jestli jeho sílou je urãitá ãistá a nekoneãná mnohoznaãnost, která signifikovanému smyslu nedopfiává Ïádného oddechu, Ïádného odpoãinku a která ho zavazuje, aby se ve své vlastní ekonomii opût stal znakem a diferoval?“27 Písmo ãi text (zde kniha, dílo) jako takové je vÏdy jiÏ vystaveno nebezpeãí, Ïe ztratí svoji pÛvodní totoÏnost, totoÏnost se sebou sam˘m, neboÈ teprve ve chvíli, kdy se na nûj obrací nûkdo druh˘ (ãtenáfi, jin˘ text) se svojí otázkou po jeho smyslu, teprve v této prapÛvodní tmû mÛÏe opût nab˘t nové identity, nového v˘znamu a smyslu. Toto nebezpeãí je nevyhnutelné, protoÏe podléhá hfie diferencí, differänce, která nezná slitování.28 *** Z v˘‰e uvedeného je zfiejmé, Ïe Derridovo my‰lení bychom mohli oznaãit za jist˘ druh historismu, neboÈ je bytostnû antiesenciální a kaÏdá vûc v jeho pojetí

25 J. DERRIDA, Síla a v˘znam, s. 157n. 26 J. DERRIDA, Síla a v˘znam, s. 175n. 27 J. DERRIDA, Síla a v˘znam, s. 175n. 28 J. DERRIDA, Síla a v˘znam, s. 183.


lavicky

25.7.2005

17:36

Stránka 73

JAN LAVICKÝ

STUDIE A ESEJE

[ 73 ]

my‰lení podléhá neustálému v˘voji. V‰e plyne.29 To by mûla b˘t pro historika dobrá zpráva. Na druhou stranu v‰ak hra diferencí a neustávající dynamick˘ v˘voj kontextÛ a textÛ samotn˘ch na první pohled popírá zpÛsobilost nejen historika, ale téÏ jakéhokoli interpreta dobrat se jakéhokoli rozumného závûru, a tím ménû zajistit, aby byl verifikovateln˘. Pfii podrobnûj‰ím zkoumání v‰ak zjistíme, Ïe takov˘ pohled je myln˘ a vychází pouze z povrchního (ne)ãtení Derridov˘ch textÛ. Odpovûì na tuto otázku souvisí bezprostfiednû s Derridov˘m pojetím textu a kontextu, které je pro pochopení Derridovy filozofie klíãové. Moderní filozofie a vûda si od dob Descartesova ego cogitans zakládala na pfiedstavû sebevûdomého subjektu, kter˘ je nezávisl˘ na svém okolí, a tedy jeho poznání je zcela nezávislé na (historickém) kontextu, v nûmÏ se nachází a v nûmÏ poznávající subjekt nazírá na skuteãnost. Proti subjektu mûl stát poznávan˘ objekt, v Kantovû filozofii vûc o sobû, kter˘ byl zase nezávisl˘ na poznávajícím subjektu. PfiibliÏnû ve stejné dobû, tj. po druhé svûtové válce, se v‰ak tato pfiedstava zaãala ukazovat jako utopick˘ sen racionalistické filozofie a osvícenství. Na jedné stranû vydal historik vûdy T. S. Kuhn svoji Strukturu vûdeck˘ch revolucí a na stranû druhé do‰lo k pfierodu strukturalismu v poststrukturalismus, kter˘ se inspiroval krachem ãlenÛ vídeÀského krouÏku usilujícího o nalezení metajazyka, objektivního jazyka objektivní skuteãnosti, a pozdním Wittgensteinem. Rozplynutí iluze o nezávislém subjektu a objektu v‰ak nemusí znamenat naprostou anarchii a neúctu k zodpovûdné práci s texty. Podle U. Eca naopak „fiíci, Ïe neexistuje Ïádná Ding an Sich a Ïe na‰e poznání je situaãní, holistické a konstruktivní, neznamená, Ïe kdyÏ mluvíme, nemluvíme o nûãem. ¤íci, Ïe nûco je vztahové, neznamená, Ïe nemluvíme o daném vztahu. Nepochybnû to, Ïe na‰e poznání je vztahové a Ïe nemÛÏeme oddûlit fakta od jazyka, kter˘m je vyjadfiujeme (a tvofiíme), podporuje interpretaci.“30 John D. Caputo jde je‰tû dále, kdyÏ tvrdí, Ïe Derrida se nesnaÏí pohfibít ideu „objektivity“, n˘brÏ „formulovat její více citlivou podobu neÏ nûjakou ahistorickou Ding an Sich“.31 JestliÏe jazyk pojímáme jako konstitutivní souãást reality, znamená to, Ïe ãtení vypovídá nejen o ãteném (pozorovaném, zkoumaném, popisovaném), ale ve vût‰í ãi men‰í mífie také o ãtenáfii. To se net˘ká pouze psan˘ch textÛ, n˘brÏ stejnû tak celé lidské zku‰enosti, toho, ãemu fiíkáme skuteãnost, neboÈ „nic není mimo text“. *** Pro správné pochopení v˘znamu textu a kontextu u Derridy je nezbytné vycházet z naprosto nového zpÛsobu, jak˘m pojímá písmo. Jeho písmo nemá nic spoleãného s tradiãní definicí písma, která byla vlastní evropsk˘m dûjinám po zhruba tfii tisíce let. Naopak ohla‰uje „novou mutaci v dûjinách písma, v dûjinách jako


lavicky

25.7.2005

[ 74 ]

17:36

Stránka 74

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

písmu“, a podfiizuje mu také Ïivou promluvu, která byla aÏ dosud privilegovaná. Ve svém pojetí písma vychází Derrida z toho, Ïe jedin˘m neredukovateln˘m základem pojmu písma je to, Ïe písmo „znamená zápis a pfiedev‰ím trvalou instituci znaku“. Cel˘ svût je tedy podle nûj „prostor zápisu, otevfien˘ vysílání a prostorové distribuci znakÛ, fiízené hfie jejich diferencí, tfieba i ,fónick˘ch‘“.32 Proto mÛÏe Derrida jiÏ v úvodu své eseje O gramatologii naznaãit, Ïe písmem (ãi psaním – francouz‰tina umoÏÀuje obojí pfieklad) se rozumí rovnûÏ „ãin, pohyb, my‰lenka, reflexe, vûdomí, nevûdomí, zku‰enost, afektivita“ a dále „nejen fyzická gesta zápisu písmen, piktogramÛ ãi ideogramÛ, ale také totalita toho, co je ãiní moÏn˘mi; tak kromû oznaãující stránky také sama oznaãovaná stránka; v‰e, v ãem mÛÏe nastat zápis vÛbec, aÈ uÏ je písemn˘ nebo ne“, pfiiãemÏ základním prvkem takto definovaného písma je grammé (stopa), tedy základní jednotka „zku‰enosti vÛbec“.33 Toto písmo, lépe fieãeno pra-písmo, je totoÏné s differänce, a proto pfiedchází a umoÏÀuje jazyk i písmo v bûÏném slova smyslu. Takto definované písmo je vÛãi nim prvotní, samozfiejmû ne chronologicky, n˘brÏ v my‰lení ãi ve ve‰keré zku‰enosti. Jazyk i písmo v bûÏném v˘znamu jsou v‰ak vÛãi tomuto pra-písmu aÏ druhotné a na nûm závislé: „Bez písma by logos zÛstal sám v sobû. Písmo je zahalování pfiirozené a první a bezprostfiední pfiítomnosti smyslu s du‰í v logos. Jeho násilí se vynofiuje v du‰i jako nevûdomí. Dekonstruování této tradice téÏ nespoãívá v jejím pfievrácení, uãinûní písma nevinn˘m. Spí‰e v ukázání, proã se násilí písma nevynofiuje v nevinné fieãi. Je zde pÛvodní násilí písma, protoÏe fieã je pfiedev‰ím, ve smyslu, kter˘ se bude postupnû odhalovat, písmem.“34 Nejedná se tedy o písmo „pfiirozené“, které je vûãn˘m a univerzálním písmem pravdy, neboÈ je ve svém pÛvodu boÏské ãi pfiírodní, ale o neustále se vyvíjející „umûlé“ písmo, stvofiené ãlovûkem a mající sklon k podvádûní. V Derridovû pojetí konãí epocha prvního z nich, „dobrého písma“, tzn. fonetického písma, a zaãíná epocha druhého, „zlého písma“, tzn. nefonetického písma, které má svoji vlastní historii a podléhá neustálé zmûnû. Návrat ke vzne‰enému snu o nemûnném, „pfiirozeném“ písmu tak z historick˘ch dÛvodÛ není moÏn˘, „protoÏe kvÛli ochranû jazyka pfied písmem by bylo potfiebné uzavfiít právû dûjiny“.35

29 Srov. JACQUES DERRIDA, Tradice vûdy a skr˘vání smyslu, Praha 2002, zvlá‰tû s. 152-155; STUART SIM, Derrida a konec historie, Praha 2001. 30 UMBERTO ECO, Interpretácia a nadinterpretácia – cituji podle K. HELMAN, Od filosofie k literatufie – 2. ãást, Filosofick˘ ãasopis 2001, ã. 6, s. 1015-1040, zde s. 1017. 31 J. D. CAPUTO, Deconstruction in a Nutshell, s. 80. 32 J. DERRIDA, Gramatológia, s. 51. 33 J. DERRIDA, Gramatológia, s. 17-18. 34 J. DERRIDA, Gramatológia, s. 44. 35 J. DERRIDA, Gramatológia, s. 49.


lavicky

25.7.2005

17:36

Stránka 75

JAN LAVICKÝ

STUDIE A ESEJE

[ 75 ]

Konec prvního písma a vítûzství druhého, konec fonocentrismu a logocentrismu, vede ke zji‰tûní, Ïe promlouvající subjekt jiÏ písmo nemÛÏe plnû ovládat a Ïe pfiestává b˘t schopen nûjak˘m vyãerpávajícím zpÛsobem kontrolovat svÛj projev, a proto urãit˘m zpÛsobem dochází k prolomení jeho jména jakoÏto jména autora.36 Jak jiÏ bylo fieãeno, pra-písmo a hra diferencí se nevztahuje pouze na jazyk. Differänce je sice záleÏitostí jazyka, ale zároveÀ jej pfiekraãuje a znaãkuje v‰echny reálné vûci na‰eho svûta, takÏe uÏ není správné hovofiit o „oznaãujících“, jeÏ jsou ãistû záleÏitostí jazyka a lingvistiky, n˘brÏ o „stopách“, které nejsou pouze nûãím ideálním, n˘brÏ jsou základními prvky skuteãnosti, kterou pak mÛÏeme metaforicky pojímat jako text. Znaky, ve skuteãnosti stopy znakÛ, jeÏ tvofií tento obecn˘ text, nejsou nikdy zcela pfiítomné jako takové, neboÈ vÏdy jiÏ poukazují na jiné stopy znakÛ. To znamená, Ïe nikdy a nikde neexistuje ãist˘ „znak“, tj. znak jako takov˘, kter˘ je nezávisl˘ na ostatních znacích, ale pouze stopy znakÛ, které vznikají teprve jako poukazy v fietûzci hry diferencí. Jsou tedy vÏdy jiÏ ne-pfiítomné, tedy pfiítomné pouze zãásti, a nikoli ve své plnosti ãi nezávislosti na ostatních. Stopy jsou diferencemi.37 Jin˘mi slovy, vÏdy kdyÏ uchopujeme skuteãnost, vnímáme ji, v závislosti na písmu (jazyku), jako znak, pfiesnûji jako stopu znaku. Ne-pfiítomnost stopy znaku (ve smyslu absence jeho plné pfiítomnosti) znamená, Ïe ke skuteãnosti vÏdy pfiistupujeme v závislosti na na‰ich minul˘ch zku‰enostech, pfiedsudcích nebo oãekáváních. Stopa znaku, která je prvotní pfied „skuteãností“, v sobû zahrnuje jak pfiítomnost, tak minulost a budoucnost, jakkoli jsou tyto pojmy jiÏ nevyhovující. Samotn˘ Ïivot tedy není Ïitím, n˘brÏ pfieÏíváním,38 vyhnanstvím nebo pomyslnou cestou ve svûtû, kter˘ nemá svÛj pevn˘ tvar, ve svûtû bez domova, abychom parafrázovali Miroslava Petfiíãka. *** Pfiedtím neÏ Derrida pfiijde se sv˘m skandálním prohlá‰ením, Ïe „nic není mimo text“,39 a oznaãí tuto tezi za klíãovou pro celou esej,40 upozorÀuje, Ïe „tyto metodologické úvahy (…) jsou úzce závislé na v‰eobecn˘ch propozicích, které jsme rozpracovali v˘‰e“.41 A skuteãnû, rozumíme-li textu a písmu, tak jak bylo uvedeno v˘‰e, pak je zfiejmé, Ïe text není totoÏn˘ s fikcí a není v Ïádném pfiípadû odtrÏen

36 J. DERRIDA, Gramatológia, s. 26, 33-34. K tomu srov. následující ãást mé studie, vûnovanou iterabilitû písma. 37 J. DERRIDA, Gramatológia, s. 53-54, 64, 68-72. 38 J. DERRIDA, Gramatológia, s. 72, 80-81. 39 J. DERRIDA, Gramatológia, s. 167. 40 J. DERRIDA, Gramatológia, s. 171. 41 J. DERRIDA, Gramatológia, s. 167.


lavicky

25.7.2005

[ 76 ]

17:36

Stránka 76

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

od skuteãnosti. Text u Derridy odkazuje na „v‰echny moÏné referenty“, aÈ jiÏ hovofiíme o spoleãnosti a jejích institucích nebo o její historii. Odkazuje na skuteãnost a její rÛzné aspekty, k níÏ se ov‰em – a to je jedin˘ v˘znam toho, Ïe „nic není mimo text“ – ãlovûk mÛÏe dostat pouze skrze zku‰enost její interpretace.42 „Opût (a nejspí‰e je to jiÏ po tisící, co jsem to opakoval, ale kdy to bude koneãnû sly‰eno a proã ten odpor?): jak já jej chápu (a vysvûtlil jsem proã), text není kniha, není uzavfien v jejím objemu, jenÏ je uvûznûn v knihovnû. Nesuspenduje odkaz (reference) – k historii, ke svûtu, ke skuteãnosti, k bytí a zvlá‰tû ne k druhému, neboÈ historie, svût, skuteãnost vÏdy vyvstávají ve zku‰enosti, a tedy v pohybu interpretace, která je kontextualizuje podle sítû diferencí, a tudíÏ odkazÛ k jin˘m, má pfiipomínat, Ïe alterita (diference) je neredukovatelná. Differänce je reference a naopak.“43 Textem se v urãitém pfiípadû rozumí téÏ kontext nebo soubor kontextÛ, aÈ jiÏ sociální, politick˘, sexuální, náboÏensk˘ nebo jin˘. V kaÏdém pfiípadû v‰ak kontext, kter˘ je nûjak historicky determinovan˘ a omezen˘. „To, co se naz˘vá ,objektivita’, vûdecká napfiíklad (v kterou pevnû vûfiím, v dané situaci), se prosazuje pouze v urãitém kontextu, kter˘ je extrémnû rozsáhl˘, star˘, mohutnû ustaven˘, stabilizovan˘ nebo zakofienûn˘ v síti konvencí (napfiíklad tûch jazyka), které v‰ak stále zÛstávají kontextem. A vyvstávání hodnoty objektivity (a tudíÏ mnoha dal‰ích) rovnûÏ patfií do kontextu. MÛÏeme naz˘vat ,kontextem’ celou ,skuteãnou-historiisvûta‘, pokud chcete, v níÏ hodnoty objektivity, daleko ‰ífieji pravdy (atd.) nabyly svého v˘znamu a prosadily se. To ani v nejmen‰ím neznamená je diskreditovat. Ve jménu ãeho, jaké jiné ,pravdy‘ by to bylo moÏné? Jednou z definic toho, co se naz˘vá dekonstrukce, by mûla b˘t snaha vzít tento nekoneãn˘ kontext v úvahu, vûnovat nejpfiísnûj‰í a nej‰ir‰í moÏnou pozornost kontextu, a tudíÏ nepfietrÏitému

42 JACQUES DERRIDA, Afterword: Toward An Ethic of Discussion, in: T˘Ï, Limited Inc., Evanston 1988, s. 148. 43 J. DERRIDA, Afterword: Toward An Ethic of Discussion, s. 137. Mohlo by b˘t namítnuto, Ïe se Derrida ve sv˘ch ran˘ch dílech zamûfiil pouze na ahistorické zkoumání písma ãi textu, které nerespektovalo ani realitu, ani historii, a Ïe svÛj postoj zmûnil aÏ v dÛsledku silné kritiky v 70. a 80. letech. Tato námitka v‰ak neobstojí, neboÈ Derrida – právû naopak – usiloval jiÏ v 60. letech o spojení otázky historie s otázkou jazyka: „Gramatologie se ménû neÏ cokoli jiného mÛÏe vyhnout zkoumání bytnosti svého objektu ve formû otázky pÛvodu: ,Co je to písmo?’, znamenající ,kde a kdy se zaãíná písmo?’ Odpovûdi pfiicházejí vÛbec velmi rychle. Obíhají ve velmi málo kritick˘ch pojmech a pohybují se v evidencích, které se odjakÏiva zdají samozfiejmé. […] [Je nápadn˘] kontrast mezi teoretickou slabostí rekonstrukcí a historick˘m, archeologick˘m, etnologick˘m a filologick˘m bohatstvím informace. PÛvod písma, pÛvod fieãi, tyto dvû otázky se tûÏce oddûlují. Gramatologové, ktefií jsou ve své v‰eobecnosti vzdûlan˘mi historiky, epigrafy, archeology, zfiídka spojují svoje v˘zkumy s moderní vûdou o fieãi.“ – J. DERRIDA, Gramatológia, s. 36, 41-42. Nezb˘vá tedy neÏ souhlasit s Peggy Kamufovou, která v pfiedmluvû k antologii Derridov˘ch textÛ napsala, Ïe pfies tematickou a formální pestrost je „mezi nejranûj‰ími texty (…) a tûmi nejnovûj‰ími nepopiratelná stálost a soudrÏnost, která neodpovídá jakémukoli povrchnímu dojmu, Ïe Derrida zrevidoval nebo ustoupil od nûjakého dfiívûj‰ího nebo poãáteãního zpÛsobu my‰lení.“ – A Derrida reader: between the blinds, (ed.) P. KAMUF, New York 1991, s. IX-X.


lavicky

25.7.2005

17:36

Stránka 77

JAN LAVICKÝ

STUDIE A ESEJE

[ 77 ]

pohybu rekontextualizace. Fráze, která se pro nûkteré stala druhem reklamního hesla – obecnû tak ‰patnû chápaná – dekonstrukce (,nic není mimo text‘, ,il n’y a pas de hors-texte‘) neznamená nic jiného: nic není mimo kontext. V této formû, která fiíká pfiesnû totéÏ, by tato formule byla bezpochyby ménû ‰okující.“44 Derrida v‰ak ve svém eseji Signatura Událost Kontext45 ukazuje také nedostatky, které vypl˘vají z bûÏného pojetí kontextu. V evropské filozofické tradici bylo písmo vÏdy jako pouhá kategorie komunikace ãi nástroj sdûlování smyslu povaÏováno za urãit˘ druh fieãi, kter˘ mûl zajistit trvalost Ïivé promluvy, resp. pfiedat ji nepfiítomn˘m osobám, aniÏ by do‰lo ke zmûnû pÛvodního smyslu. Ani bezprostfiední nepfiítomnost adresáta nemûla mít za následek jeho zmûnu. Podle Derridy v‰ak tato nepfiítomnost adresáta, toto oddálení, pozdrÏení – differänce – není pouhou ontologickou modifikací pfiítomnosti. Naopak, dochází zde ke zlomu, kter˘ odli‰uje promluvu od písemného projevu. Základní vlastností písma, která je odli‰uje od fieãi, je totiÏ to, Ïe musí b˘t ãitelné i tehdy, kdyÏ zmizí jak˘koli adresát vÛbec. Písmo je iterabilní (opakovatelné)46 a nástrojem jeho iterability je kód, kter˘ je fiídí. KaÏd˘ kód a písmo jsou opakovatelné, av‰ak právû to znamená paradoxnû „prolomení autority kódu jako koneãného systému pravidel a zároveÀ radikální destrukci v‰eho kontextu jako protokolu kódu“. To v praxi zpÛsobuje, Ïe ani nepfiítomnost adresanta, tj. zánik v˘znamové intence (autorova zámûru), nijak neovlivní fungování písma, které bude i nadále iterovatelné.47 Písmo tedy umoÏÀuje zpfietrhat v‰echny vazby s pÛvodním kontextem (zejména intencí), v nûmÏ text vznikl, a naroubovat tento psan˘ projev na jin˘ kontext, na jin˘ fietûzec, v nûmÏ dostává novou funkci. Iterabilita je tedy zároveÀ opakováním a jinakostí. KaÏdá znaãka se tak stává grafémem, tj. non-prézentní zb˘valostí (restance), diferencí znaãky odtrÏené od svého domnûlého utvofiení ãi pÛvodu.48 Tato strukturální moÏnost textu b˘t vytrÏen ze svého pÛvodního kontextu ale neznamená nemoÏnost interpretace a pfiiblíÏení se jeho domnûle pÛvodnímu v˘znamu. Toho mÛÏe b˘t dosaÏeno tak, Ïe obnovíme pÛvodní kontext, v nûmÏ se text nacházel, pfiiãemÏ textem zde mÛÏeme chápat jakoukoli lidskou zku‰enost vÛbec a kontextem v‰echny struktury, které naz˘váme „skuteãné“. *** Obnova kontextu v jeho pÛvodní podobû není nikdy zcela moÏná, „nikdy nemÛÏe b˘t dokonalá nebo bezúhonná, aãkoli je regulativním ideálem v etice ãtení, interpretace nebo diskuse. Ale jestliÏe je tento ideál nedosaÏiteln˘, z dÛvodÛ, které jsou nevyhnutelné (…) ustanovení nebo dokonce znovu-stanovení, ãisté opûtovné vyvolání kontextu není nikdy gestem, které je neutrální, nevinné, prÛhledné, nezaujaté.“49 Do hry vstupují napfiíklad etické hodnoty nebo politické zájmy a stejnû tak i podvûdomé stereotypy, které obnovu pÛvodního kontextu ovlivÀují.


lavicky

25.7.2005

[ 78 ]

17:36

Stránka 78

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

Derrida v‰ak nepopírá moÏnost vût‰ího ãi men‰ího pfiiblíÏení se pÛvodnímu v˘znamu a podobû (kon)textu.50 Hra diferencí má totiÏ rÛzn˘ rytmus, a zatímco nûkteré kontexty se mûní velkou rychlostí, jiné jsou velmi stabilní, témûfi neotfiesitelné. Tradiãní nástroje kritiky jsou proto jak˘msi „ochrann˘m zábradlím“, které stanovuje interpretovi limity, v nichÏ se má pohybovat, protoÏe jinak je zde nebezpeãí, Ïe fiíci lze kdykoli cokoli. PouÏitím standardního zpÛsobu interpretace, kter˘ Derrida snad „neobratnû“ naz˘vá „zdvojujícím komentáfiem“, lze dosáhnout relativní stability pfievládající interpretace, zaloÏené na urãit˘ch „konvencích“ a „smlouvách“, jeÏ jsou vlastní spoleãensko-institucionálnímu zázemí, v nûmÏ je interpretace provádûna. Tato interpretace sice nikdy nebude zcela totoÏná s pÛvodním textem, ani jednoznaãná, neboÈ vÏdy jiÏ je pouhou interpretací (komentáfiem, parafrází), musí v‰ak mít na univerzitû a v jin˘ch institucích své pevné místo a budoucnost.51 Za nejstabilnûj‰í mÛÏeme povaÏovat takovou interpretaci, která klade na interpreta nejmen‰í nároky, a naopak, ãím vût‰í je mnoÏství kompetencí, které interpretace vyÏaduje, tím vût‰í je zde riziko ‰patného v˘kladu.52 Tím se dostáváme ke klíãové otázce, na niÏ jiÏ bylo implicitnû odpovûzeno v pfiedcházejících odstavcích: Existuje nûjaká „lep‰í cesta“ interpretace, která vede ke správnûj‰ím v˘sledkÛm, jeÏ by získaly ‰irok˘ spoleãensko-institucionální konsensus? Odpovûì zní, nyní uÏ snad ne tolik pfiekvapivû, ano. Je v‰ak nutné vÏdy vûnovat pozornost tomu, Ïe Ïádn˘ kontext, v nûmÏ interpretujeme souãasnost ãi minulost, není nikdy zcela stabilní, neboÈ vÏdy jiÏ této interpretaci pfiedchází hra diferencí, kterou nelze nikdy obejít, a tudíÏ musí b˘t brána na zfietel „nevyhnutelná a neredukovatelná moÏnost nedorozumûní nebo nepfiimûfienosti“.53 Jak je známo, nejlep‰ím dÛkazem o správnosti kaÏdé teorie je vÏdy teprve praxe. A v na‰em pfiípadû je (lehce ironicky fieãeno) tato praxe, tj. recepce Derridova díla,

44 J. DERRIDA, Afterword: Toward An Ethic of Discussion, s. 136. Srov. J. D. CAPUTO, Deconstruction in a Nutshell, s. 79-80, 175-176. K písmu jako jevu, kter˘ ohroÏuje a zároveÀ umoÏÀuje objektivitu, srov. J. DERRIDA, Gramatológia, s. 98. 45 J. DERRIDA, Signatura Událost Kontext, in: Texty k dekonstrukci, (ed.) M. Petfiíãek, Bratislava 1993. 46 „Iter“ = „znovu“, coÏ pochází z „itara“ = „jin˘“ v sanskrtu. 47 J. DERRIDA, Signatura Událost Kontext, s. 285-286. 48 J. DERRIDA, Signatura Událost Kontext, s. 288-289. 49 J. DERRIDA, Afterword: Toward An Ethic of Discussion, s. 131. 50 Zde se dostáváme k tomu, proã má dekonstrukce mezi historiky tak ‰patné jméno. Na rozdíl od hermeneutiky ãi historické vûdy totiÏ není koneãn˘m cílem dekonstrukce obnovení pÛvodního kontextu (tfiebaÏe jeho co nejlep‰í znalost zÛstává základem a v˘chodiskem), ale vydává se jin˘m smûrem, o nûmÏ bude níÏe uãinûno nûkolik poznámek. Srov. J. DERRIDA, Afterword: Toward An Ethic of Discussion, s. 144. 51 Srov. J. D. CAPUTO, Deconstruction in a Nutshell, s. 77-78. 52 J. DERRIDA, Afterword: Toward An Ethic of Discussion, s. 143-144. Interpretací, která vyÏaduje urãitou minimální kompetenci, je jiÏ pfieklad z jiného jazyka. 53 J. DERRIDA, Afterword: Toward An Ethic of Discussion, s. 146-147.


lavicky

25.7.2005

17:36

Stránka 79

JAN LAVICKÝ

STUDIE A ESEJE

[ 79 ]

v˘znamn˘m indikátorem úspû‰nosti jeho teorie. Jak jinak by potom mohla vzniknout v‰echna ta „nedorozumûní“ nebo „nepfiimûfiené“ interpretace jeho díla? *** Právû zde, v‰ude tam, kde se kontext, z nûhoÏ je provádûna interpretace souãasného ãi minulého kontextu, tento kontext kontextu ãi „metakontext“, ukazuje jako nestabilní a nepodloÏen˘, je vlastní pole dekonstrukce.54 Nalézá proto uplatnûní témûfi ve v‰ech vûdách o ãlovûku, vãetnû právní vûdy,55 a její ‰iroké uplatnûní ve smyslu kritiky skryt˘ch a otevfien˘ch sil, jeÏ ovlivÀují historikovo psaní a nûkdy jej nutí vytváfiet nové m˘ty (napfi. národní), by mûla nalézt rovnûÏ v historii. Odkazujeme zde na rozsáhlou esejistickou ãinnost Du‰ana Tfie‰tíka, kter˘ právû v tomto smyslu hovofií o „dekonstruované“ historii zbavené v‰ech m˘tÛ, vãetnû toho o nevinnosti historikova ãtení-psaní.56 Uplatnit dekonstrukci lze i jinak, více „derridovsky“, a to v návaznosti na jeho nejvíce kontroverzní my‰lenku, která spoãívá v tom, Ïe se dekonstruktivní ãtenípsaní nesmí spokojit s pouh˘m standardním zpÛsobem interpretace, se zdvojen˘m komentáfiem, n˘brÏ b˘t produktivní. „Produktivita“ v‰ak není ani „kreativitou“, tvofiením nûãeho nového ex nihilo, bez jakéhokoli pravidla, ani pouh˘m „sdûlením vysloveného“, pouh˘m opakováním toho, co zde jiÏ jednou bylo. Její cíl spoãívá v produktivitû jako my‰lence otevfienosti vÛãi tomu, co pfiichází, vÛãi druhému.57 Produktivní ãtení-psaní se mÛÏe uplatnit nejlépe tam, kde je struktura (kon)textu nejvíce otevfiená, a proto také nejpfiínosnûj‰í pro souãasné vyuÏití i pro budoucnost – v literatufie a v˘tvarn˘ch umûních, ve filozofii a etice. V‰ude tam, kde je nutné peãovat o to, aby se kulturní dûdictví nestalo pouh˘m mrtv˘m pfiívaÏkem souãasné technicko-ekonomické civilizace, n˘brÏ aby na‰lo svÛj nov˘ v˘raz a funkci. Derrida sám k této – trochu bláznovské – nevûrné vûrnosti vÛãi dûdictví fiíká: „Má touha se podobá touze milovníka tradice, kter˘ by se chtûl oprostit od konzervativismu. Pfiedstavte si nûkoho, kdo je absolutní blázen do

54 Dekonstrukce je nûãím, co se pfiihází, co se dûje s textem samotn˘m. Není tedy Ïádnou metodou ãi naukou, kterou by bylo moÏné si pfiivlastnit. Derrida opakovanû kritizoval zvlá‰tû své pfiívrÏence v USA, ktefií povaÏovali dekonstrukci za univerzální metodu, jiÏ je moÏné aplikovat vÏdy a v‰ude. Nemáme zde v‰ak prostor zab˘vat se touto komplexní problematikou, a proto bude nutné spokojit se pouze s nûkolika málo náznaky. 55 Srov. JACQUES DERRIDA, Deconstruction and the Possibility of Justice, New York 1992; T¯Î, Síla zákona, Praha 2002. 56 Dále srov. JACQUES DERRIDA, Budoucnost profese aneb Universita bez podmínky (co by v budoucnu mohlo nastat díky „humanitním studiím“), Filosofick˘ ãasopis 2001, ã. 6, s. 899-930, zvl. s. 923-928. 57 J. DERRIDA, Afterword: Toward An Ethic of Discussion, s. 147-148.


lavicky

25.7.2005

[ 80 ]

17:36

Stránka 80

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

minulosti, blázen do absolutní minulosti, minulosti, která by jiÏ nebyla minulou pfiítomností, minulosti ‰ité na míru, na bezmûrnost nezbadatelné pamûti – av‰ak tento blázen se obává kultu minulosti, nostalgie, zboωtûní vzpomínky. Pfied tímto dûdicem, kter˘ ale rozhodnû není tím, co ,dûdicem‘ obvykle naz˘váme, tedy vyvstává dvojí, rozporupln˘ a znepokojiv˘ pfiíkaz. Bez tohoto pfiíkazu není nic moÏné, nic není zajímavé, nic se mi nezdá Ïádoucí. Nutnû vede ke dvûma gestÛm: nechávat pfii Ïivotû, znovu oÏivovat, vzdávat poctu Ïivotu, ,nechat Ïít‘ v tom nejpoetiãtûj‰ím slova smyslu, toho co se bohuÏel pfiemûnilo na pouh˘ slogan. Umût ,ponechávat‘, tedy ,nechat‘, znamená jednu z nejkrásnûj‰ích, nejriskantnûj‰ích, nejnutnûj‰ích vûcí, jaké znám. Stojí v tûsné blízkosti odevzdanosti (abandon), daru (don) a odpu‰tûní (pardon). Zku‰enost ,rekonstrukce‘ je s tím vÏdy neodluãnû spjata, je neodluãnû spjata s láskou, chcete-li. Zaãíná tak, Ïe vzdává hold tomu, na co a na koho takfiíkajíc ,svaluje vinu‘.“58 To je v‰ak jiÏ jiná kapitola, která s historickou vûdou nesouvisí. VraÈme se proto k historii. *** Na základû toho, co bylo fieãeno o kontextu v˘‰e, by nyní mûlo b˘t jasné, Ïe historik, aby se dostal k minulosti a zjistil, „jak to bylo“, by potfieboval obnovit kontext v jeho domnûlé pÛvodní podobû. To v‰ak není moÏné, neboÈ neustálá hra diferencí zpÛsobuje ve vût‰í ãi men‰í mífie posun (kon)textÛ, a tedy vzdaluje jej hledanému pÛvodnímu kontextu. Historik nemÛÏe zjistit, „jak to bylo“, spí‰e jen „jak to mohlo b˘t“. Tuto obtíÏ se pokou‰í obejít historická antropologie C. Geertze, jeÏ se snaÏí ke „zhu‰tûnému popisu“ kultury a její minulosti pouÏívat pouze tûch znakÛ ãi pojmÛ, pouze toho symbolického kapitálu, kter˘ byl pfiítomen v popisované kultufie. Uzavírá se tedy do popisovaného historického kontextu, aniÏ by z nûj chtûla vykroãit ven, a kontaminovat tak minulost dne‰ním vûdeck˘m pojmov˘m aparátem. Tato cesta samozfiejmû nemÛÏe b˘t zcela ãistá a nezaujatá, ale je to jeden ze zpÛsobÛ, jak minimalizovat riziko, jeÏ vypl˘vá z differänce. I pro tento zpÛsob práce s minulostí, kter˘ se snaÏí o co nejpÛvodnûj‰í rekonstituci kontextu, totiÏ není moÏné zcela obnovit pÛvodní intenci tûch, kdo v minulosti hovofiili, psali a tvofiili. Problém nestability smyslu vázaného na autorovu intenci, jenÏ je zpÛsoben˘ iterabilitou textu, jeho opakovatelností-jinakostí, není nikdy moÏné obejít. Existují v‰ak konvenãní zpÛsoby a vûdecké metody, které umoÏÀují pfii interpretaci minulosti zaujmout stanovisko, které je pak obecnû sdíleno ve spo-

58 JACQUES DERRIDA, ELIZABETH ROUDINESCO, Co pfiinese zítfiek?, Praha 2003, s. 12.


lavicky

25.7.2005

JAN LAVICKÝ

17:36

Stránka 81

STUDIE A ESEJE

[ 81 ]

leãensko-institucionální základnû, z níÏ historik vychází.59 Ani nestabilita smyslu a riziko dezinterpretace totiÏ není zcela stejná u v‰ech pramenÛ. Je zfiejmé, Ïe anály jsou daleko ménû rizikov˘m faktorem neÏ napfiíklad umûlecké dílo nebo beletrie. JestliÏe bylo v˘‰e uvedeno, Ïe vlastní dekonstrukce v jejím „derridovském“ v˘znamu není vhodná pro historickou vûdu, pak je nezbytné i zde vyzdvihnout v˘jimky, které se nabízejí. Opût naráÏíme na prameny, jimiÏ jsou díla v˘tvarn˘ch umûní ãi literatury. Kdybychom neustále pouze opra‰ovali staré texty, které tvofií souãást na‰eho kulturního dûdictví, pfiiná‰ely by velmi málo nového, a spí‰e by se staly zaprá‰en˘mi muzeálními exponáty ãi konzervami, které se dnes jiÏ nikdo neobtûÏuje otevfiít, protoÏe jsou pfiíli‰ staré, zatímco na polici v obchodû jsou k dispozici daleko lep‰í kusy. Dekonstrukce chce b˘t vÏdy bytostnû aktuální, zamûfiená na souãasné vyuÏití star˘ch textÛ, které novû interpretuje. VÏdy je na stranû pfiitakání Ïivotu, na stranû „ano“ Ïivotu. SnaÏí se fiíci, co pro nás znamenají staré texty dnes, a nalézat v nich neustál˘ zdroj inspirace.60 V dûjinách umûní v posledních letech získaly v˘znamnou pozici nové pfiístupy k umûleck˘m dílÛm jako postkoloniální studia, gender studies, etnická a kulturní studia.61 Tyto nové pfiístupy jsou charakteristické tím, Ïe opou‰tûjí utopickou iluzi nestrannosti a smûfiují pouze k lokálnímu poznání bez univerzální platnosti, které je politicky inspirováno. Historik umûní K. Moxey se domnívá, Ïe „kulturní funkce historické interpretace mÛÏe b˘t otevfienû pfiijímána spí‰e neÏ maskována za ideálem objektivity“.62 Dûjiny umûní pfiestávají b˘t univerzálními dûjinami umûní s jedním pfiíbûhem, hledajícími obecnû platné pravdy (the history of art), a stávají se spí‰e urãitou verzí dûjin umûní, v níÏ vedle sebe existuje mnoÏství rÛzn˘ch pfiíbûhÛ (a history of art).63 Domníváme se v‰ak, Ïe tento dekonstruktivní zpÛsob ãtení-psaní nelze uplatnit v historii pro odli‰n˘ charakter pramenÛ, neÏ jak˘m jsou umûlecká díla pro dûjiny umûní. Pokud v‰ak dekonstrukce není vhodná pro historickou vûdu, neznamená to, Ïe by se na ni nevztahovalo Derridovo pojetí písma.64 Takto lze Derridovu gra-

59 Srov. DU·AN T¤E·TÍK, Mysliti dûjiny, Praha-Litomy‰l 1997, kter˘ mluví o mlãenlivém souhlasu vûdecké obce, communis opinio doctorum. 60 J. DERRIDA, E. ROUDINESCO, Co pfiinese zítfiek?, kapitola o dûdictví. 61 Vná‰ení eticko-politick˘ch hodnot do umûlecko-historického psaní neznamená nepracovat s prameny. Prameny zÛstávají primárními zdroji poznání, na nûÏ je pouze nahlíÏeno jin˘m zpÛsobem. Tomu musí pfiedcházet dokonalá znalost historického kontextu, která teprve novou, dekonstruktivní interpretaci umoÏÀuje. 62 KEITH MOXEY, The History of Art after the Death of the „Death of the Subject“, Umûní 46/1998, s. 402. 63 KEITH MOXEY, From the History of Art to a History of Art: An Interview with Keith Moxey, Umûní 46/1998, s. 469-474. 64 Dekonstruktivní praktiky lze povaÏovat za urãitou nadstavbu Derridovy gramatologie, a proto jí nezpÛsobí Ïádné ‰kody, jestliÏe ji budeme aplikovat bez nich. Dekonstrukce a gramatologie jsou sice úzce provázané, lze je v‰ak vnímat samostatnû.


lavicky

25.7.2005

[ 82 ]

17:36

Stránka 82

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

matologii chápat také jako v˘zvu k péãi o slova, k pfiesnosti my‰lení a peãlivé práci s (kon)textem. V‰ichni jsme vinni urãit˘m ãtením, ale pokud víme, kde jsou na‰e slabiny, mÛÏeme je alespoÀ (a pfiinejlep‰ím) minimalizovat. Tradiãní historická vûda kladla dÛraz pouze na (historick˘) kontext, ale poststrukturalismus pfied ni postavil nov˘ obtíÏn˘ úkol. Vedle pozornosti (historickému) kontextu by mûla pfiinejmen‰ím stejnou pozornost vûnovat tomu, v jakém kontextu jej analyzuje a popisuje. A toto je zároveÀ jeden ze zpÛsobÛ, jak uplatnit dekonstrukci v historické vûdû. Nikoli v historii samotné, n˘brÏ v psaní o historii. Nejde o ztotoÏnûní fikce s realitou ani o destrukci historické vûdy; daleko více jde o to podrobit kritice základní axiomy historické vûdy, její pojmov˘ aparát a metody, ukázat jejich limity a znovu je pfieformulovat v diferencovanûj‰í podobû. Pfied chvílí bylo fieãeno, Ïe dekonstrukci – jak se domníváme – v pfiísném slova smyslu nelze uplatnit v historické vûdû ve fázi ãtení textÛ, ve chvíli, kdy historik pracuje s prameny, ale spí‰e v té její fázi, kdy dochází k syntetizování poznatkÛ, kdy historik pí‰e. Stranou zde ponecháme skuteãnost, Ïe historik ve chvíli, kdy ãte, jiÏ zaãíná psát, a Ïe tyto dvû ãinnosti nelze oddûlit v nûjaké ãisté podobû také kvÛli práci, která se realizuje mezi ãtením a psaním. Není to tak docela pravda. Domníváme se, Ïe v˘jimkou mohou b˘t nejen pfiípady, kdy historik pracuje s umûleck˘mi prameny, ale také nûkterá specifická témata. Taková témata, kde práce historika má co do ãinûní s tím, co bychom mohli nazvat dûjinami idejí, my‰lenkov˘ch systémÛ a deklarací, napfi. nejrÛznûj‰ích identit, smluven˘ch spoleãensk˘ch systémÛ a konvencí, jeÏ mají nejrÛznûj‰í spoleãenskou funkci apod. Tato práce by v‰ak jiÏ mnohem více byla filozofií neÏ historií; pfiinejmen‰ím by posunula její hranice a vedla by ji k úzké spolupráci s jin˘mi humanitními obory.65 *** Na závûr je‰tû nûkolik poznámek k hlavním dÛsledkÛm poststrukturalismu pro historickou vûdu. Jejich kontury bychom mohli pfiibliÏnû naãrtnout v pûti struãn˘ch bodech: 1) Historik by pfii své práci mûl zamûfiit pozornost rovnûÏ na zdánlivû okrajové problémy a témata, na okrajové sloÏky spoleãnosti nebo men‰iny. Na to, co je vÏdy v textu vytlaãeno na okraj, marginalizováno, umlãeno jako podruÏné, nebo zcela popfieno. ZároveÀ by se v‰ak mûl vyvarovat extrémní polohy, která spoãívá v nepfiimûfieném a bezmy‰lenkovitém nadhodnocování „okrajov˘ch“ témat v historii. 2) Na‰e vûdûní je vÏdy jen fragmentární, zakládá se na dobré vífie a je konstruktem, kter˘ skuteãnost spoluvytváfií, nikoli pouh˘m popisem skuteãnosti. Je nutné

65 Srov. J. DERRIDA, Budoucnost profese, zvl. s. 922-928.


lavicky

25.7.2005

JAN LAVICKÝ

17:36

Stránka 83

STUDIE A ESEJE

[ 83 ]

urãit, co je relevantní pro urãit˘ problém a proã. Je nutné správnû pojmenovat problém v daném kontextu. Text a kontext vÏdy vystupují ve vzájemném napûtí, které nelze redukovat. Historik vÏdy, kdyÏ cituje, jiÏ vytrhává promluvu z jejího pÛvodního kontextu a dopou‰tí se násilí. Historická vûda jiÏ není „nevinná“, jak fiíká Du‰an Tfie‰tík.66 V‰ichni jsme vinni urãit˘m ãtením, tyto hodnoty a pfiedsudky vkládané do psaní o historii je moÏné buì velmi opatrnû zúroãit v cestû za urãit˘m eticko-politick˘m cílem, kter˘ je pfiítomn˘ vÏdy, aÈ pfiiznan˘ nebo zamlãen˘, nebo – daleko pravdûpodobnûji v‰ak právû proto – dekonstruovat. Zde má kaÏd˘ na v˘bûr, které riziko podstoupí, je v‰ak zfiejmé, Ïe kaÏdé psaní o historii je bytostnû spjato s urãit˘m etick˘m cílem. Není moÏné popisovat holocaust nezaujatû, bez varovného zdviÏení prstu a úcty k jeho obûtem. KaÏdé psaní, vãetnû psaní historika, je spojeno s urãit˘m „jako by“. Îádné psaní (prosím rozli‰ujme – ve vût‰í ãi men‰í mífie) není ãist˘m konstatováním toho, co jednodu‰e je nebo bylo pfiítomno, ale vytváfií právû tu událost, kterou popisuje, „jako by“ byla skuteãná. Takto v 19. století mûla nejen historická vûda, ale vûda obecnû, pouze popisovat, jak to je, nebo – v pfiípadû psaní o minulosti – „jak to vlastnû bylo“. Av‰ak ukázalo se, Ïe historici a literáti, ktefií mûli pouze obrodit vûãn˘ národ v jeho plné podobû, zpfiítomnit jej, naopak vytvofiili zcela nov˘ národ. A v‰ichni jim to vûfiili, „jako by“ to byla skuteãnost. Jejich psaní, zdánlivû pouze konstatující fakta o skuteãnosti, vytvofiilo tu událost, jeÏ byla pfiedmûtem jejich psaní – moderní národ. „Jako by“ se „fikce“ stala „skuteãností“. 3) Jazyk a symbolick˘ kapitál urãité spoleãnosti se stává historick˘m pramenem. Urãuje horizont my‰lení jedincÛ a skupin spoleãnosti, zpÛsob, jak˘m definují svoji pozici ve svûtû. Minulost proto vÏdy musíme chápat jako obraz, o nûmÏ vypovídají prameny, neboÈ k ní máme pfiístup pouze skrze dal‰í obrazy, v nichÏ není moÏné oãistit „materiální“ (ekonomickou, sociální atd.) sloÏku spoleãnosti od její domnûlé „nadstavby“, od kultury. KaÏdá spoleãnost je totiÏ pfiedev‰ím kulturou. O jejich vztahu platí to, co Derrida napsal o vztahu písma a skuteãnosti: skuteãnost je prostorem pro zápis, je textem, kter˘ pfied námi psali lidé, jejichÏ Ïivoty byly jeho souãástí; také oni vnímali skuteãnost pouze skrze „okliku“ a „odklad“. Je proto nesmyslné tvrdit, Ïe prameny lze od této sloÏky oãistit v nûjaké absolutní podobû, a dobrat se tak „tvrd˘ch“ ekonomick˘ch ãi jin˘ch faktÛ, které by univerzálnû pfiekraãovaly jak˘koli historick˘ horizont. 4) Jednou z klíãov˘ch my‰lenek dekonstrukce i poststrukturalismu je hlubok˘ respekt vÛãi singularitû kaÏdého jedince a kaÏdé události. Je proto nutné brát zfie-

66 DU·AN T¤E·TÍK, Faktopisci a dûjepisci, Dûjiny a souãasnost 2002, ã. 5, s. 36-40.


lavicky

25.7.2005

[ 84 ]

17:36

Stránka 84

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

tel na jejich jedineãnost a pfiizpÛsobit tomu práci, která by sice mûla vÏdy stát na stranû této jedineãnosti, nakonec by v‰ak také mûla umût nalézt rovnováhu mezi obûma póly, singularitou a snahou po zobecÀování a univerzalizaci urãit˘ch dosaÏen˘ch poznatkÛ. Z toho rovnûÏ vypl˘vá, Ïe aplikování rÛzn˘ch modelÛ a metod není vhodné vÏdy a v‰ude, za kaÏdou cenu (je snad zbyteãné dodávat, Ïe totéÏ platí o dekonstrukci samotné). 5) Dekonstrukce nemá nic spoleãného s „post-historií“ nebo „koncem dûjin“. Derrida patfiil k jeho nejtvrd‰ím kritikÛm, jak to ukázal v díle vûnovaném Marxovi Pfiízraky Marxe: stav dluhu, práce truchlení a nová internacionála, kde rozvinul svou koncepci alter-mondializace a demokracie.67 Dekonstrukce je naopak afirmací ãlovûka a jeho historie, a nikoli zastavením se ve svûtû, kter˘ nemá svoji minulost, protoÏe ztratil pamûÈ, a kter˘ nemá budoucnost, protoÏe jeho dûjiny dospûly ke svému eschaton.

67 K otázce „post-historie“ srov. WOLFGANG WELSCH, Na‰e postmoderní moderna, Praha 1994, s. 67-70; k Derridovû kritice „konce dûjin“ srov. JACQUES DERRIDA, Specters of Marx: The State of the Debt, the Work of Mourning, and the New International, New York 1994; STUART SIM, Derrida a konec historie, Praha 2001, kter˘ se v‰ak zamûfiuje pouze na kritiku neokonzervativní verze demokracie F. Fukuyamy ze strany Derridy, zatímco Jifií Pechar ve Filosofickém ãasopise na vztah dekonstrukce a demokracie – JI¤Í PECHAR, Dekonstrukce a demokracie, Filosofick˘ ãasopis 2002, ã. 5, s. 831-838.


nespor

25.7.2005

17:38

ZDENĚK R. NEŠPOR

Stránka 85

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 85 ]

DISKUSE A ROZEPŘE


nespor

25.7.2005

[ 86 ]

17:38

Stránka 86

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005


nespor

25.7.2005

17:38

Stránka 87

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 87 ]

DVOJÍ ŽIVOT HISTORICKÉ ANTROPOLOGIE INTERDISCIPLINÁRNÍ (NE)POROZUMĚNÍ MEZI HISTORIKY, SOCIOLOGY A SOCIÁLNÍMI ANTROPOLOGY Zdeněk R. Nešpor The Double Life of Historical Anthropology. Interdisciplinary (Mis)Understanding between Historians, Sociologists and Social Anthropologists Since 1989 modern western methodological approaches, including historical anthropology, have been adopted in Czech academic circles, both spontaneously (among historians) and in institutionalised from (the case of ethnology). Very often, however, historical anthropology has been taken up only as an external label that has not meant any real change in research methods. This has simply encouraged the replication of the formal and informal ties and institutions inside the academic community that originated in the period of “normalisation” and that undermine the possibility of the real transformation of our academic environment. The author therefore attempts to distinguish in terms of both theory and method between two types of “historical anthropology”: chronologically the first type has been closer to historical sociology (and directed in its way to the history of mentalities), while the second drew inspiration from social anthropology and led towards micro-history. In the Czech environment the ethnologists are closer to the first and the historians to the second, but often without either group being aware of the fundamental difference between the two types.

PoÏadavek ‰iroké interdisciplinární spolupráce a multidisciplinárního sdílení teoretick˘ch a metodick˘ch v˘chodisek se stal v poslední tfietinû 20. století jedním z klíãov˘ch normativÛ vûdecké práce stejnû jako evergreenem grantov˘ch a v˘zkumn˘ch návrhÛ. Nemen‰ího roz‰ífiení dosáhla hned po druhé svûtové válce snaha o „zvûdeãtûní“, resp. „zempiriãtûní“ ve smyslu práce s „tvrd˘mi daty“, a posun smûrem ke kvantitativním anal˘zám v pfiípadû spoleãensko-vûdních a humanitních disciplín, pozdûji vystfiídaná úsilím o jejich „antropologizaci“. Na


nespor

25.7.2005

[ 88 ]

17:38

Stránka 88

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

prvním místû se to t˘kalo historiografie a etnologie, aniÏ v‰ak ostatní humanitní a sociální vûdy zÛstaly zcela stranou. V ãeském akademickém prostfiedí, tûÏce postiÏeném obdobím normalizace, vedoucím k dogmatickému ideologismu nûkter˘ch vûdcÛ a k restrikci zahraniãních stykÛ a v fiadû pfiípadÛ vûdecké práce jako takové u tûch ostatních, do‰lo k masivnímu nárÛstu tûchto tendencí po roce 1989. Av‰ak tím, Ïe zaãala b˘t narychlo „dohánûna“ mezinárodní badatelská obec, jejich projevy se staly mnohem zfiejmûj‰í a v˘raznûj‰í. Zámûrnû fiíkám projevy, neboÈ na tomto místû bych chtûl zdÛraznit pomûrnû zásadní diferenci mezi „substancí“ a „formou“, jíÏ jsme v kaÏdodenním vûdeckém provozu nejen svûdky, ale i úãastníky. Polistopadové posuny ãeského akademického prostfiedí, nebo alespoÀ pokusy o transformaci, totiÏ mnohdy jaksi jen „v malém“ opakují v˘vojové tendence západního vûdeckého my‰lení a tamní interdiskurzivní nejasnosti i vyloÏená nedorozumûní a omyly. Právû proto je tfieba se ptát, jaké v˘sledky doposud pfiinesla deklarovaná interdisciplinarita a pfiedev‰ím uplatÀování antropologické perspektivy v historické práci? Je v‰ak tfieba mít na zfieteli, Ïe v˘kladov˘ kontext nebyl ani na Západû nemûnn˘, a právû vymezení „historické antropologie“ je tu pfiíkladem par excellence. Platí sice, Ïe v poslední dobû se u nás zaãíná ‰ífieji diskutovat o teoretickém a metodickém v˘voji západního dûjepisectví a o jeho interdisciplinárních pfiesazích, coÏ je jistû pozitivní. Ménû ‰Èastná je ale skuteãnost, Ïe vût‰ina tûchto diskusí se stále je‰tû opírá o nedostateãné znalosti nejen v rovinû faktografické (ta se dá dohnat nejrychleji), n˘brÏ pfiedev‰ím v rovinû metodické, úzce související právû s interdisciplinárními pfiesahy a v neposlední fiadû se znalostí kontextuálního v˘voje západoevropského a amerického my‰lení druhé poloviny 20. století.1 ByÈ je to obtíÏné, musíme si uvûdomit, Ïe tfieba (polemick˘) obdiv E. Troeltsche2 a dal‰ích náboÏensk˘ch historikÛ a sociologÛ k socialismu, nebo dokonce k marxismu, stejnû jako marxistická orientace prakticky v‰ech progresivních historikÛ, ale i dal‰ích badatelÛ v sociálních vûdách3 po druhé svûtové válce, abych pouÏil ten nejv˘znamnûj‰í pfiíklad, mûla pro své aktéry zcela jin˘ v˘znam, neÏ pfiihlá‰ení se k marxismu v jeho reálnû-socialistické, „normalizované“ podobû. Nadto se bohuÏel zdá, Ïe zatímco horliví normalizátofii si tuto skuteãnost uvûdomili, mnozí souãasní

1 Ke shodnému závûru do‰la napfiíklad MARIE KOLDINSKÁ, Mezi stfiízlivostí a dramatiãností. K literárním, psychohistorick˘m a filozofick˘m rovinám tvorby Josefa Janáãka, Kudûj 2003, ã. 2, s. 84. Právû tento problém ostatnû tvofií klíãov˘ bod v souãasnosti probíhající, nikoli zcela korektní a neosobní diskuse ãesk˘ch historikÛ o odsunu/vyhnání sudetsk˘ch NûmcÛ a o úloze (morálního) hodnocení v historiografii vÛbec. 2 Srov. napfi. ERNST TROELTSCH, The Social Teaching of the Christian Churches, Louisville 1992, s. 1002-1004. 3 Americk˘ sociolog náboÏenství P. L. Berger tu je pfiíkladem par excellence. Hodnotovû negativní konzervatismus mu pfiitom, pfies jeho partikulární aplikaci marxistické perspektivy, pfiisoudil napfi. ALE· SEKOT, Sociologie náboÏenství, Praha 1985, s. 343.


nespor

25.7.2005

17:38

Stránka 89

ZDENĚK R. NEŠPOR

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 89 ]

„marxisto-bijci“ nane‰tûstí nikoli, neboÈ jen tak lze rozumût jejich polemikám s tímto údajn˘m marxismem. ProtoÏe podrobnému popisu v˘vojové dynamiky historické antropologie jako pojmu, (pod/mezi)oboru v interdisciplinární perspektivû, jsem se jiÏ v poslední dobû vûnoval jinde,4 stejnû jako její recepci v ãeském akademickém prostfiedí,5 rád bych na tomto místû zamûfiil pozornost pfiedev‰ím na mezioborové pfiijímání tûchto teoretick˘ch a metodick˘ch poÏadavkÛ a jejich posunÛ. Jen struãnû bych tedy chtûl nastínit pfiinejmen‰ím „dvojí Ïivot“ historické antropologie v kontextu v˘voje moderního dûjepisectví po druhé svûtové válce, abych potom mohl fie‰it otázku recepce historicko-antropologické perspektivy dal‰ími pfiíbuzn˘mi obory, a koneãnû tuto problematiku pfiiblíÏit v rámci v˘voje ãeského akademického prostfiedí, pfiedev‰ím historického a etnologického, po listopadu 1989.

„Dvojí Ïivot“ historické antropologie Zdánlivû paradoxnû vzhledem k módnosti tohoto oznaãení neexistuje na otázku po podstatû, teoretickém a metodickém vymezení historické antropologie jednoduchá a pfiedev‰ím jednoznaãná odpovûì. Bezmála kaÏd˘ z historikÛ hlásících se k této perspektivû si totiÏ v jejím základu pfiedstavuje nûco trochu jiného, takÏe vût‰í shoda panuje jen v tom, proti ãemu se historicko-antropologická perspektiva obrací a jaká jsou její paradigmatická díla nebo autofii.6 Badatelské perspektivy, jejichÏ dekonstrukcí mûla/má historická antropologie b˘t, jsou pfiedev‰ím tradiãní, „událostní“ dûjepisectví, ale také pozdûj‰í „mentalistická“ historiografie pfiedstavovaná zejména francouzskou ‰kolou Annales. Abychom pochopili, za jak˘ch podmínek a v jakém kontextu do‰lo ke konstituci historické antropologie, stejnû jako k jejímu dal‰ímu v˘voji, je tfieba alespoÀ struãnû pfiiblíÏit tato negativní vymezení. VÛãi „nemetodologiãnosti“ a hledání „jak to vlastnû bylo“ klasického historismu se jiÏ v 19. století zaãala vymezovat rodící se sociologie, a to jiÏ v dílech A. Comta a K. Marxe. Tento posun v nûmeckém prostfiedí vyústil ve znám˘ spor o dílo K. Lamprecha, jenÏ se spekulativní cestou pokusil o nalezení nadindividuálních a nemûnn˘ch v˘vojov˘ch procesÛ. Lamprechtova metoda byla sice záhy 4 ZDENùK R. NE·POR, JAN HORSK¯, Historická antropologie? Metodické problémy a paradoxy na pomezí dûjepisectví, sociologie a sociální antropologie, Kudûj 2004, ã. 1, s. 61-81. 5 ZDENùK R. NE·POR, MAREK JAKOUBEK, Co je a co není kulturní/sociální antropologie? Diskusní pfiíspûvek, âesk˘ lid 91/2004, ã. 1, s. 53-79; ZDENùK R. NE·POR, Antropologie a migraãní studia z perspektivy v˘zkumu hodnot, in: III. Antropologické symposim, (edd.) Ivo T. Budil, Zoja Horáková, PlzeÀ 2004, s. 191-206. 6 Srov. napfi. OTTO ULBRICHT, Neue Kulturgeschichte, Historische Anthropologie, in: Das Fischer Lexikon Geschichte, hrsg. von Richard van Dülmen, Frankfurt am Main 2003, s. 58n. Situaci historické antropologie v Nûmecku Ulbricht charakterizuje tfiemi klíãov˘mi smûry, s. 76-77.


nespor

25.7.2005

[ 90 ]

17:38

Stránka 90

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

odmítnuta, a to samotn˘mi sociology, rozmach sociologie, komparativní etnografie mimoevropsk˘ch národÛ a ponejprv snad pfiedev‰ím metodologie vûdy diltheyovského raÏení v‰ak vedl i v historiografii k poÏadavku analytické precizace badatelsk˘ch v˘chodisek a k pfiesnûj‰ímu zavádûní klíãov˘ch pojmÛ, jak se to projevilo v díle M. Webera. Ve francouzském jazykovém prostfiedí historii poãínajícího 20. století obdobn˘m zpÛsobem kritizovali a zároveÀ doplÀovali durkheimov‰tí sociologové, pfiedev‰ím F. Simiand, nemen‰í vliv v‰ak mûla i sociální filozofie archaick˘ch mimoevropsk˘ch (v dobové terminologii primitivních) kultur L. Lévy-Bruhla. A tak zatímco nûmecká historicko-sociologická ‰kola ‰la, po odmítnutí Lamprechtova schematismu, pfiedev‰ím cestou pojmoslovné anal˘zy a rozboru v˘chozích pozic badatelského das Verstehen, cestou jeÏ nemûla daleko k rodící se fenomenologické hermeneutice, frankofonní badatelé naproti tomu upfiednostÀovali procesuálnost historického v˘voje a imanenci funkãních sociálních struktur. Právû tyto podnûty zakotvily i v ãeské meziváleãné historické sociologii, jakkoli je‰tû nebyly vyuÏity, neboÈ „dosud nám [vûdecké komunitû; kritika vÛãi historikÛm] unikal skoro úplnû velik˘ svût hodnot, jimiÏ kdy ãlovûk Ïil a jeÏ naplÀovaly jeho Ïivot. […] Vedle pfiesného historického zji‰Èování fakt bude tfieba i sociologické interpretace minulosti. […] Politické dûjiny budou i sam˘m v˘vojem historie stále ménû dûjinami válek a dynastií, aby lépe zachytily vzájemné vztahy a vlivy v‰ech stránek sociálního Ïivota spoleãností.“7 Naopak ãe‰tí historici mûli, ostatnû uÏ jazykovû, podstatnû blíÏe k nûmeck˘m historicko-sociologick˘m v˘kladÛm. âasto (chybnû) citovali Webera,8 av‰ak rozhodnû nelze podceÀovat jejich recepci díla E. Troeltsche, Weberova Ïáka a pfiítele, jakkoli jeho dílo po metodické stránce pfiedstavovalo spí‰e krok zpût.9 âeská historiografie, stejnû jako svûtová, tedy na tyto sociologizující posuny zprvu valnû neodpovídala, s v˘jimkou americké new history,10 coÏ v‰ak neznamenalo, Ïe by jejich znepokojující naléhavost zcela vytûsÀovala. Jejich „propuknutí“ ale bylo spojeno

7 OTAKAR MACHOTKA, ZDENùK ULLRICH, Sociologie v moderním Ïivotû. Smûry, organisace, úkoly, Praha 1928, s. 63. 8 Na známém metodickém sporu mezi Josefem Pekafiem a Janem Slavíkem tuto skuteãnost analyzoval JAN HORSK¯, Kulturní a sociální skuteãnost v dûjezpytném my‰lení. Pfiíspûvky k dûjinám ãeského dûjepisectví doby Gollovy ‰koly, Ústí nad Labem 1999, s. 20-36, 191-200. Zájem o weberovskou metodologii v˘raznû ovlivnil celé poslední období „sporu o smysl ãesk˘ch dûjin“. K tomu srov. MILO· HAVELKA (ed.), Spor o smysl ãesk˘ch dûjin 1895-1938, Praha 1995, s. 33-38. 9 Rozsáhl˘ rozbor Troeltschova díla pfiinesl jako první JULIUS GLÜCKLICH, Nové názory o v˘voji kfiesÈansk˘ch církví a skupin, ââH 20/1914, s. 188-199, 297-329, 379-396. K této otázce podrobnûji ZDENùK R. NE·POR, Pojmy „církev“ a „sekta“ v ãeském pfiedmarxistickém dûjepisectví, in: Kulturní a sociální skuteãnost v dûjezpytném my‰lení. Pfiíspûvky k dûjinám ãeského dûjepisectví doby Gollovy ‰koly, (ed.) Jan Horsk˘, Ústí nad Labem 1999, s. 228-232. 10 GEORG G. IGGERS, Dûjepisectví ve 20. století. Od vûdecké objektivity k postmoderní v˘zvû, Praha 2002, s. 45-46.


nespor

25.7.2005

17:38

ZDENĚK R. NEŠPOR

Stránka 91

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 91 ]

aÏ se zaloÏením ãasopisu Annales a s konstitucí této ve 20. století patrnû nejznámûj‰í historické ‰koly.11 Toto dosti volné uskupení historikÛ usilovalo pfiedev‰ím o zaãlenûní svého oboru do ‰ir‰í kategorie sciences de l’home, jinak fieãeno o aplikaci napfied kvantitativních (F. Braudel) a poté i kvalitativních sociologick˘ch metod (J. Le Goff). Klíãov˘m pojmem se staly, nikoli je‰tû u M. Blocha a L. Febvra12 a i pozdûji pod rÛzn˘mi oznaãeními a s rozdíln˘m obsahem, dûjiny „mentalit“ (R. Mandrou, G. Duby), tedy nevûdom˘ch my‰lenkov˘ch struktur urãujících chování individua a pfiekraãujících je ve smyslu interpersonality a relativní temporální stálosti. „Mentality“, stejnû jako socioekonomické chování, jeÏ bylo jejich dÛsledkem, byly snahou o pochopení minulosti na globálním a makroskopickém základû, kter˘ sice odhlíÏel od tradiãního zájmového pole historiografie (od politick˘ch a dal‰ích formálnû-instituãních dûjin), av‰ak právû a pouze za cenu radikálního pfiiblíÏení se sociologické konstrukci minulého. Historici mentalit se tak oklikou vrátili k sociologick˘m teoriím o rozdílech mezi (tradiãní/pfiedmoderní/pfiedindustriální) Gemeinschaft a (moderní/industriální) Gesellschaft, které se uplatnily pfiedev‰ím v diskusích o povaze a ãasovém vymezení raného novovûku, a v ponûkud men‰í mífie i k rozdílÛm jednotliv˘ch svûtov˘ch „civilizací“, jinak fieãeno k pfiipu‰tûní dûjin mimoevropsk˘ch národÛ do zorného pole historie pfii signifikantní relativizaci západní víry v pokrok a vûdomí „údûlu bílého muÏe“. Toto sblíÏení historiografie se sociologick˘mi a sociálnû antropologick˘mi metodami, v anglofonním svûtû pfiedstavované pfiedev‰ím dílem Ch. Tillyho,13 bylo dále podpofieno soudob˘m v˘vojem tûchto disciplín. Pfiedev‰ím ve Francii v nich totiÏ po druhé svûtové válce pfieváÏil strukturalismus, aÈ v podobû Lévi-Straussovû ãi Foucaultovû, a s ním spojené terminologické a metodické diskuse. Oznaãení „historická antropologie“ vstoupilo v Ïivot14 zejména v souvislosti s nov˘mi interpretacemi historického materiálu, akcentujícími jeho „sociologické“, a tedy holistické a konstruktivistické ãtení. Do‰lo k tomu v 70. a na poãátku 80.

11 Bylo by nadbyteãné se na tomto místû podrobnûji rozepisovat o v˘chodiscích a metodách ‰koly Annales ãi o jejím vnitfiním v˘voji. Z ãeské literatury srov. PETER BURKE, Francouzská revoluce v dûjepisectví. ·kola Annales (1929-1989), Praha 2004; JAROSLAV MAREK, O historismu a dûjepisectví, Praha 1992, s. 191-194; JAROSLAV MAREK, FRANTI·EK ·MAHEL, ·kola Annales v zrcadle ãeského dûjepisectví, ââH 97/1999, s. 1-18. 12 Bloch ve své Feudální spoleãnosti hovofiil pouze o „mentální atmosféfie“ ãi o „náboÏenské mentalitû“ a obecnû dával pfiednost pojmu „senzitivita“, zatímco Febvre preferoval pfied substantivem „mentalita“ adjektivní tvary „mentální v˘bava“, „mentální návyky“, „mentální potfieby“ a pfiedev‰ím l’utilage mental. 13 CHARLES TILLY, The Vendee, Cambridge (Mass.) 1964. Tilly se pozdûji vûnoval jiÏ jen sociologii, byÈ s v˘raznou historizující tendencí – srov. napfiíklad CHARLES TILLY, CHRIS TILLY, Work Under Capitalism, Boulder-Oxford 1998. Dále srov. CHARLES TILLY, Neuere angloamerikanische Sozialgeschichte, in: Kompas der Geschichtswissenschaft, hrsg. von Joachim Eibach, Günter Lottes, Götingen 2002, s. 41, 48-52.


nespor

25.7.2005

[ 92 ]

17:38

Stránka 92

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

let v souvislosti s uvûdomûním si metodické blízkosti zmiÀovaného Ch. Tillyho a E. P. Thompsona15 standardním interpretaãním postupÛm tehdej‰í (symbolické a interpretativní) sociální antropologie, jeÏ zároveÀ v fiadû pfiípadÛ zaãala aspirovat na v˘klady minulosti mimoevropsk˘ch etnik.16 Tím jako by byl naplnûn sen historikÛ Annales (J. Le Goff) a shodnû tfiebas i FoucaultÛv o jednotné „vûdû o ãlovûku“, neboÈ jedinou podstatnûj‰í distinkcí mezi historiografií a sociální antropologií zÛstal pfiedmût jejich studia (evropská, resp. mimoevropská minulost), zatímco jeho metoda shodnû vycházela z postulovan˘ch kolektivních mentalit ãi diskurzÛ. Ne‰lo v‰ak jen o anal˘zu (objektivních) sociálních struktur a kategorií, n˘brÏ také – a právû v tom spoãíval pfiekrok od „pouhé“ historické sociologie k historické antropologii – o jejich subjektivní zakou‰ení. M. Sahlins, ustavující „strukturální historickou antropologii“ tohoto typu, pracoval s dialektickou souhrou mezi strukturou, událostí a jejich zakou‰ením, aÈ jiÏ v pfiípadû dlouhodobé historie (braudelovsk˘ch) sociálních struktur ãi krátkodobé historie politického uspofiádání. ZdÛraznil pfiitom, Ïe nejde jen o poznání kulturní determinance jednotliv˘ch událostí, n˘brÏ zároveÀ o pohyb opaãn˘. O to, jak je kultura prostfiednictvím jednotliv˘ch událostí reorganizována a jak se reprodukce kultury zároveÀ stává její transformací. Vzhledem k blízkosti tohoto pfiístupu giddensovské ãi bourdieuovské sociologii,17 stejnû jako k Sahlinsovu explicitnímu obdivu k Braudelovi a shodnû i Lévi-Straussovi, je v‰ak sporné, zda ‰lo o skuteãnou antropologizaci historie, nebo spí‰e o pozdní projev její sociologizace jen s jin˘m jménem. Historiografie 80. a 90. let si totiÏ z antropologie nepfiestala vypÛjãovat teoretické a metodické pfiístupy, av‰ak volila k tomu jiné paradigmatické autory (stále zfietelnûji C. Geertze),18 a pfiedev‰ím tak ãinila se zcela odli‰n˘mi úmysly. Nezávisle na uvedené konstituci historické antropologie totiÏ mezi ãástí historikÛ v 70. a pfiedev‰ím v 80. letech 20. století sílilo pfiesvûdãení o nedostateãnosti

14 Na tomto místû ponechávám stranou nevÏité konceptualizace historické antropologie z pera E. Rothackera a T. Nipperdeye, stejnû jako historickou antropologii v podobû vnûj‰kovû deskriptivního studia sociálních mikrostruktur (J. Martin, M. Mitterauer). K tomu srov. MICHAEL MITTERAUER, Vom Patriarchat zur Partnerschaft, München 1991; T¯Î, Familie und Arbeitsteilung. Wien 1992; JOCHEN MARTIN, Spätantike und Völkerwanderung, Mınchen 1995. 15 Pfiedev‰ím EDWARD P. THOMPSON, The Making of the English Working Class, London 1963. 16 ERNST GELLNER, Muslim Society, Cambridge 1995; MARSHALL SAHLINS, Historical Metaphors and Mythical Realities. Structure in the Early History of the Sandwich Islands Kingdom, Ann Arbor 1981. 17 IVO T. BUDIL, Perspektivy historické antropologie a sociologie, Lidé mûsta. Revue pro etnologii, antropologii a etologii komunikace 6/2001, s. 20. 18 Pfiedev‰ím ‰lo o jeho nejslavnûj‰í metodick˘ sborník Interpretace kultur. Vybrané eseje, Praha 2002. Typick˘m pfiíkladem, stojícím na pomezí historiografie a historické antropologie tohoto typu, jsou práce MARY DOUGLAS, Purity and Danger. An Analysis of Concept of Pollution and Taboo, New York 1966; TÁÎ (ed.), Witchcraft Confessions & Accusations, London New York 1970; TÁÎ, Religion and America. Spiritual Life in a Secular Age, Boston 1983.


nespor

25.7.2005

17:38

ZDENĚK R. NEŠPOR

Stránka 93

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 93 ]

a pfiímo schematiãnosti dosavadního moderního mentalistického dûjepisu. V‰ichni sice uznávali jeho v˘znamn˘ pfiínos pro pochopení dûjin kaÏdodennosti a místa neprivilegovan˘ch jedincÛ v dûjinách, jenÏ postavil hráz tradiãním v˘kladÛm minulosti v podobû politick˘ch a formálnû-instituãních dûjin, zároveÀ v‰ak jednotlivé aktéry spoutával do pfiediva pevnû dan˘ch a nepromûnn˘ch mentálních a behaviorálních struktur. Kritika dûjin mentalit pfiitom zprvu vycházela pfiedev‰ím z pera italsk˘ch mikrohistorikÛ. JiÏ F. Venturi si totiÏ uvûdomil, Ïe v˘klad „mentalit“ vlastnû ztrácí zfietel k ãasové dynamice, aniÏ dokáÏe vysvûtlit nejrÛznûj‰í sociální neporozumûní, a pfiedev‰ím aniÏ vede k vlastní esenci historického studia, k anal˘ze sociálnû nekonzistentního, v˘jimeãného a netypického individuálního jednání.19 Podobnû C. Ginzburg ve své paradigmatické pfiedmluvû k o málo pozdûj‰ímu S˘ru a ãervÛm, tfiebaÏe v této knize postuloval dosti sporné trvání dumézilovského indoevropského základu je‰tû v ranû novovûké lidové kultufie, vytkl dûjinám mentalit tfii základní metodické omyly. Sv˘m zájmem o nevûdomé dle jeho soudu jednak redukovaly historickou roli racionality, vûdom˘ch volních rozhodnutí a v dûjinách explikovan˘ch idejí, jednak postulací v‰eobecné dobové „mentality“ pfiehlíÏely sociální/tfiídní rozdûlení spoleãnosti, a koneãnû vinou své závislosti na kvantitativním sbûru a anal˘ze dat pfiehlíÏely historickou individualitu.20 S obdobnou kritikou teoretick˘ch a metodick˘ch pfiístupÛ ‰koly Annales, vedenou pod heslem kulturních dûjin (R. Chartier),21 vystoupili o málo pozdûji i jejich francouz‰tí následovníci, jejichÏ dílo v‰ak na tomto místû nebudu sledovat, a angloameriãtí a pfiedev‰ím nûmeãtí badatelé, hlásící se k „historické antropologii“. ·lo/jde v‰ak o historickou antropologii zcela jiného typu, neÏ k jakému se hlásilo v˘‰e diskutované pojetí, tfiebaÏe i tito autofii povaÏovali E. P. Thompsona za svého pfiedchÛdce a sociální antropologii za svou Leitwissenschaft.22 Jeho hlavním úkolem se stala „záchrana individuality“, akcentace subjektivního v˘bûru a vÏdy individuálnû odli‰né interpretace rÛzn˘ch, paralelnû existujících symbolick˘ch v˘znamÛ, „pamûtí“ a potaÏmo i symbolick˘ch univerz. Jinak fieãeno, odhalování pluralitní

19 FRANCO VENTURI, Utopia e riforma nell’Illuminismo, Torino 1970. 20 CARLO GINZBURG, S˘r a ãervi. Svût jednoho mlynáfie kolem roku 1600, Praha 2000, s. 11-22. Obdobnou, neménû známou kritiku mentalistického dûjepisectví pfiinesl historik fiecké filozofie a vûdy GEOFFREY LLOYD, Demystifying Mentalities, Cambridge 1990. 21 Srov. napfiíklad ROGER CHARTIER, New Cultural History, in: Kompas der Geschichtswissenschaft, s. 193-206; O. ULBRICHT, Neue Kulturgeschichte, Historische Anthropologie, s. 74-76. 22 RICHARD VAN DÜLMEN, Gesselschaft des Frühen Neuzeit. Kulturelles Handeln und der sozialer Prozess, Wien-Köln-Weimar 1993, s. 272; T¯Î, Historická antropologie. V˘voj, problémy, úkoly, Praha 2002, s. 41; E. P. THOMPSON, The Making of the English Working Class, s. 12. Ve francouzském dûjepisectví pfiedstavuje do jisté míry podobn˘ posun A. Burguière – k tomu srov. JAN HORSK¯, Dûjezpytec a pojmosloví, in: Kulturní a sociální skuteãnost v dûjezpytném my‰lení. Pfiíspûvky k dûjinám ãeského dûjepisectví doby Gollovy ‰koly, s. 10.


nespor

25.7.2005

[ 94 ]

17:38

Stránka 94

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

existence odli‰n˘ch jedincÛ v ipso facto heterogenních dûjinách, k jejímuÏ metodickému za‰títûní poslouÏila pfiedev‰ím Geertzova symbolická antropologie a jejím prostfiednictvím i kognitivní perspektiva M. Webera.23 Jednou z cest k tomuto dobovému proÏívání se ukázala b˘t anal˘za v˘skytu a sociální funkce uÏívan˘ch pojmÛ ve vztahu k symbolick˘m univerzÛm,24 nahrazující „sociologickou“ perspektivu jevÛ oznaãovan˘ch „antropologickou“ anal˘zou jevÛ oznaãujících (pokud pouÏiji terminologii A. Burguièrea), tedy dobovû zakou‰en˘ch a proÏívan˘ch. V návaznosti na Geertze se v‰ak H. Medick, R. Darnton a nûktefií dal‰í historici odváÏili jít je‰tû dál, a to prostfiednictvím tzv. zhu‰tûného popisu, aplikovaného pfiedev‰ím na mezní sociální situace: ritualizované násilí, rites de passage, masopustní festivity apod.25 To jim umoÏnilo, oproti star‰í tradici historické antropologie, dvojí. Jednak pfiiblíÏení dialektiky vztahu individua a jej obklopujících sociálních a kulturních entit, vãetnû vzájemn˘ch vztahÛ „vysoké“ a lidové kultury, a zároveÀ nahlíÏení moÏného sociálního v˘znamu symbolick˘ch reprezentací, kter˘ nemusel b˘t zfiejm˘ jejich aktérÛm, av‰ak s intencí, aby s tím do studované kultury nebyla vná‰ena badatelova (sociokulturní) mûfiítka a jeho hodnoty. Nejnovûj‰í práce z historické antropologie v tomto smyslu zfietelnû tíhnou k mikrohistorické tradici,26 i kdyÏ se snaÏí korigovat nûkteré její problematické rysy. V pfiípadû aplikace zhu‰tûného popisu jde o pfiijetí známé kritiky Jürgena Kocky, kter˘ se v‰ak za historického antropologa nepovaÏuje, jeÏ se do znaãné míry opírá o weberovskou epistemologii,27 zatímco obecnû se ukazuje, Ïe mikrohistorické studie jsou zajímavé pfiedev‰ím jako komplementární doplnûk ve vztahu k doposud studovan˘m (makro)strukturám a (makro)procesÛm. Jak pfiitom poznamenává Richard van Dülmen, musí v‰ak jít o zkoumání „detailÛ v celku“, nikoli „detailÛ celku“, neboÈ jen tak se historická antropologie mÛÏe vyhnout

23 Na tomto místû dluÏno podotknout dvojí. TfiebaÏe WeberÛv odkaz patrnû podpofiil recentní sociální recepci historické antropologie v jazykovû nûmeck˘ch zemích, pfiedev‰ím mezi sociálními vûdci, historici tohoto smûru se na Webera neodvolávají pfiímo, n˘brÏ s jeho koncepty pracují pouze pfienesenû v Geertzovû interpretaci. ZároveÀ v‰ak platí, Ïe Geertzovo ãtení Webera je dosti problematické a v fiadû ohledÛ pfiímo nesprávné. To se t˘ká pfiedev‰ím klíãové koncepce rekonstrukce (Weber by fiekl konstrukce) subjektivního smyslu jednání, jiÏ Geertz fie‰il prostfiednictvím antropologického holismu. K tomu srov. ZDENùK R. NE·POR, Problém subjektivního smyslu jednání v díle Maxe Webera, Clifforda Geertze a Rudolfa Bultmanna, Sociologick˘ ãasopis 38/2002, s. 557-558, 561. 24 R. VAN DÜLMEN, Gesselschaft des Frühen Neuzeit. Kulturelles Handeln und der sozialer Prozess, s. 105. 25 Napfi. ROBERT DARNTON, The Great Cat Massacre and Other Episodes in French Cultural History, New York 1984; NATHALIE ZEMON DAVIS, Society and Culture in Early Modern France. Eight Essays, Stanford 1975. 26 SUSANNA BURGHARTZ, Historische Anthropologie/Mikrogeschichte, in: Kompas der Geschichtswissenschaft, s. 218. 27 Této problematice jsme se s kolegou J. Horsk˘m vûnovali v jiÏ citované studii Historická antropologie? Metodické problémy a paradoxy na pomezí dûjepisectví, sociologie a sociální antropologie, s. 61-81.


nespor

25.7.2005

17:38

ZDENĚK R. NEŠPOR

Stránka 95

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 95 ]

svÛdnému volání antropologického holismu,28 jenÏ by jí navrátil k prvnímu „stadiu“ ãi typu v˘voje tohoto pojmu, resp. oboru. Jinak fieãeno, „mikro- a makrohistorické perspektivy se (…) musí navzájem sbliÏovat, protoÏe mikrodûjiny bez makroskopického pohledu ztrácejí na poznávací schopnosti, a opaãnû makrohistorie se vzdaluje realitû a zuÏuje spektrum relevantních poznatkÛ, nevezme-li na vûdomí v˘sledky mikrodûjinn˘ch bádání“.29

Historická antropologie v perspektivû spoleãensk˘ch vûd Pfies zjevn˘ poãáteãní historismus spoleãensk˘ch vûd – ãi spí‰e právû pro nûj – vedla scientistní partikularizace první poloviny 20. století k jejich zfietelnému negativnímu vymezení vÛãi historiografii. Vlivné antropologické ‰koly, LéviStraussÛv strukturalismus ve Francii, Malinowského a Radcliffe-BrownÛv funkcionalismus ve Velké Británii a konfiguracionismus R. Benedictové a M. Oplera ve Spojen˘ch státech, pracovaly s paradigmatem „permanentní etnografické pfiítomnosti“. Obdobnû tehdej‰í religionistika zÛstala omezena na „srovnávací vûdu náboÏenskou“, zatímco sociologie preferovala studium aktuálních sociálních jevÛ prostfiednictvím „abstraktního empiricismu“ (termín Ch. Wrighta Millse). ShromáÏdûn˘ pramenn˘ materiál, zejména – nikoli v‰ak v˘luãnû – v pfiípadû „vyspûl˘ch civilizací“, v‰ak postupnû vedl k rozpoznání neadekvátnosti takového pfiístupu. Vezmeme-li za pfiíklad v˘voj sociální antropologie, k jejímu novému zájmu o historick˘ v˘voj vedlo seznámení s doposud odmítan˘mi (a po metodické stránce trvale odmítan˘mi) badatelsk˘mi v˘sledky nûmecké Volkskunde stejnû jako s rozvojem orientálních studií, zároveÀ v‰ak i „uznání historicity“ sociokulturních institucí archaick˘ch spoleãností (E. E. Evans-Pritchard). Obdobnû C. Wright Mills v sociologii kritizoval její dosavadní praxi, zohledÀující historická prolegomena toliko jako implicitní za‰títûní pfiedkládan˘ch interpretací, nutnû vedoucí ke „znásilÀování“ historického materiálu. V pfiípadû lazarsfeldovského empiricismu podle Millse ‰lo o zpÛsob „spí‰e rituální neÏ vûcn˘. Mám na mysli rÛznou ‚vatu‘ známou jako ‚nástin historického pozadí‘, jíÏ jsou ãasto v pfiedmluvách opatfieny studie o soudobé spoleãnosti (…) ãasto zkoumáme historii, abychom se jí zbavili.“ Naproti tomu „velké teorie“ parsonsovského raÏení „,historické v˘klady‘ (…) ãasto mûní v konzervativní ideologii: instituce se velmi dlouho vyvíjely, a proto s nimi nesmíme zacházet nijak ukvapenû“.30 V 50. a pfiedev‰ím 60. letech 20. století tak v rámci spoleãensk˘ch vûd sílilo pfiesvûdãení, Ïe „problémy

28 R. VAN DÜLMEN, Historická antropologie. V˘voj, problémy, úkoly, s. 45. 29 R. VAN DÜLMEN, Historická antropologie. V˘voj, problémy, úkoly, s. 82. K tomu srov. S. BURGHARTZ, Historische Anthropologie/Mikrogeschichte, s. 216-217. 30 CHARLES WRIGHT MILLS, Sociologická imaginace, Praha 2002, s. 167.


nespor

25.7.2005

[ 96 ]

17:38

Stránka 96

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

na‰í doby (…) nelze správnû formulovat bez trvalého uplatÀování názoru, Ïe osou v˘zkumÛ o spoleãnosti je historie, a bez uznání nutnosti dále rozvíjet psychologii ãlovûka, jeÏ je sociologicky podloÏena a historicky relevantní“.31 Na tyto podnûty navázala pfiedev‰ím vlivná anglosaská ‰kola historické sociologie (S. N. Eisenstadt, B. Moore, K. Polanyi a I. Wallerstein)32 a znaãného ohlasu dosáhly i v nûmecké oblasti (T. S. Luckmann, N. Luhmann). Proto nijak nepfiekvapí, Ïe tito badatelé uvítali „sociologizaci“ a „antropologizaci“ historie, která se tak do znaãné míry pfiiblíÏila jejich vlastnímu pojetí. ZároveÀ je v‰ak tfieba zváÏit, co od tûchto promûn oãekávali a jak˘m zpÛsobem je recipovali? Pfiíznaãn˘m se totiÏ stalo stanovisko britského antropologa E. E. Evans-Pritcharda, Ïe historické bádání musí „volit mezi sociální antropologií a nebytím“.33 Historiografie se v této optice mûla vzdát svého individualistického a institucionálního zamûfiení, mûla rezignovat na tradiãní událostní dûjiny ve prospûch procesuálního studia, opírajícího se (nejlépe) o kvantifikovatelná fakta v podobû, jakou pfiedstavovala ‰kola Annales. Do centra její pozornosti se mûla dostat lidová kultura a jí pfiedstavované a produkované sociokulturní struktury v období evropského raného novovûku a mimoevropské koloniální éry: na prvním místû národní hnutí, postupná sekularizace, ale i mikrostruktury typu rodinn˘ch spoleãenství, peer-groups atd. Aby dûjepisectví bylo „uznáno“ za spoleãenskou vûdu, jak si uvûdomovali sami historici a jak jim pfiipomínali i jejich kolegové z jin˘ch oborÛ, muselo roz‰ífiit své zorné pole prostfiednictvím aplikace spoleãensko-vûdních metodick˘ch pfiístupÛ, umoÏÀujících nov˘ typ „ãtení“ pramenného materiálu. Typick˘m pfiíkladem tohoto v˘voje mÛÏe pfiitom b˘t vznik historické demografie ãi úvahy o konstituci historické psychologie z pera Alphonse Dupronta.34 Tato „historie hodnot, mentalit, forem, symbolÛ a m˘tÛ“ mûla poskytovat komparaãní materiál badatelÛm recentních disciplín (psychologii, sociologii, sociální antropologii, politologii, ekonomii atd.), s nimiÏ ji mûla spojovat metodická shoda a zájem o sociálnû sdílené nadindividuální duchovní entity typu symbolick˘ch univerz ãi mentalit. V tomto pojetí v‰ak, na rozdíl od vût‰iny badatelÛ ‰koly Annales, mentality znamenaly nejen (subjektivû) nevûdomé mentální a behaviorální vzorce, n˘brÏ i explicitní sociálnû sdílené ideje, jinak fieãeno obecnou „duchovní v˘bavu“ jedince jako „obyvatele“ urãité epochy nebo kulturního okruhu. Historiografie, chtûla-li zachovat vlastní existenci, mûla se v této optice „sociologizovat“ nejen prostfiednictvím metodické konvergence, ale také dÛslednou

31 CH. W. MILLS, Sociologická imaginace, s. 155. 32 Kompas der Geschichtswissenschaft, s. 15-16, 75-76. 33 Text cituje I. T. BUDIL, Perspektivy historické antropologie a sociologie, s. 13. 34 ÉMILE POULAT, Histoire, dogme et critique dans la crise moderniste. Suivi de la réflexion d’Alphonse Dupront, Paris 1996.


nespor

25.7.2005

17:38

ZDENĚK R. NEŠPOR

Stránka 97

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 97 ]

teoretickou aplikací badatelského holismu, rozumûní (minulé) sociální realitû prostfiednictvím v˘kladu vzájemnû distinktivních, av‰ak vnitfinû koherentních epoch, tedy mentalit jejich „obyvatel“. Právû tento typ „sociologizované historie“, aÈ jiÏ ve zdánlivû „nemetodologické“ kvantitativní podobû nebo ve formû kvalitativní, potom sociální vûdci oznaãili za historickou antropologii – do znaãné míry ve shodû se svrchu naznaãen˘m prvním typem historické antropologie, jak byl vymezen samotn˘mi dûjepisci. V této souvislosti je vskutku zbyteãné diskutovat o tom, jsou-li nûkteré studie A. J. Gureviãe „je‰tû“ historickou antropologií nebo „jiÏ“ antropologií sociokulturní, nebo kam – z druhé strany – fiadit antropologii práva L. Pospí‰ila. Tato nadbyteãnost v‰ak zákonitû mizí, vezmeme-li do úvahy dal‰í smûfiování/druh˘ typ historické antropologie na pÛdû dûjezpytného bádání. Historická antropologie, ke které mûli/mají blízko sociální vûdci, je totiÏ nezbytnû vymezena sv˘m holistick˘m pojetím kultury jako sociálnû sdíleného a pfiedávaného, pfiedev‰ím vefiejného a explicitního souboru nadindividuálních symbolick˘ch reprezentací, které lze z badatelské perspektivy uchopit jako integrovan˘ a v zásadû jednotn˘ systém. Nehledû pfiitom na v˘zkumné cesty k tomuto materiálu, jeÏ se mohou li‰it v mezích od archivní pramenné heuristiky aÏ po terénní zúãastnûné pozorování, metoda jeho interpretace a pfiedev‰ím obsah zÛstává v zásadû t˘Ï. V centru pozornosti stojí anal˘za uÏívání jazykov˘ch a fieãov˘ch forem, sociálnû sdílené pfiedstavy a rituály, nejrÛznûj‰í formy mytologie, vãetnû „nacionální mytologie“ v podobû romantick˘ch koncepcí evropské historiografie 19. vûku, a symbolick˘ch univerz. To samozfiejmû umoÏÀuje porozumûní kulturnû a sociálnû zakotvenému jednání, které nezanechalo konkrétní stopy v pramenném materiálu, a dokonce i porozumûní tûm dûjinn˘m (makro)procesÛm, které zÛstaly skryté pfied samotn˘mi aktéry. Av‰ak tím, Ïe je individuum redukováno na pozici „pfiedvadûãe (sociálních) rolí“, vymezen˘ch kolektivní mentalitou, tím zároveÀ mizí vûdomí jeho jedineãnosti a do znaãné míry i moÏnost konceptualizace dynamiky sociální zmûny, neboÈ trvaly-li by (socializované) instituce, jak by mohlo docházet k racionalizovan˘m pokusÛm o jejich nûkdy aÏ revoluãní zmûnu? Spoleãenské vûdy ve druhé polovinû 20. století alespoÀ ãásteãnû (znovu)pfiijaly historickou perspektivu, nejnovûji snad v pfiípadû ekonomie a její „sociologické“ kritiky mainstreamového neoklasicismu,35 av‰ak v podobû, která právû tehdy pfiestala vyjadfiovat aktuální stav v˘voje historiografie. Historická antropologie, jak jí rozumûjí a z níÏ ãerpají sociální vûdci, byla totiÏ pfievrstvena historickou antropologií v podobû mikrohistorické, do znaãné míry protikladné. Tento posun ukáza35 Napfi. JI¤Í VEâERNÍK, V˘zkum spoleãenské transformace a ãeská sociologie, Sociologick˘ ãasopis 38/2002, s. 69. Z historick˘ch pozic srov. JOACHIM EIBACH, Sozialgeschichte, in: Kompas der Geschichtswissenschaft, s. 15.


nespor

25.7.2005

[ 98 ]

17:38

Stránka 98

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

la napfi. H. R. Dinnerová na pfiíkladu dnes velmi populárních migraãních studií,36 dÛslednû rozli‰ující mezi individualistickou perspektivou historiografie, v‰ímající si historické individuality a její ipso facto neúplné a nedostateãné socializace (tfiebaÏe k jejímu zkoumání a porozumûní mohou vést i v tradiãní histroriografii „nonkonformní“ metody sbûru dat, na prvním místû oral history), a mezi perspektivou spoleãensk˘ch vûd, jeÏ jsou také právy studia minulosti, av‰ak jejichÏ interpretace historického materiálu primárnû vychází z konstruktivistického a mentalistického pfiístupu. Tím se oba typy historické antropologie spojují k práci na spoleãné „vinici“, aniÏ v‰ak dochází k metodickému a teoretickému prolnutí fundamentálnû odli‰n˘ch perspektiv, coÏ je jistû pfiínosné. DluÏno se v‰ak ptát, nakolik si jsou této zásadní odli‰nosti vûdomi samotní badatelé, nevûnující se primárnû epistemologické reflexi vlastního pfiístupu, ale pfiedev‰ím jeho praktické aplikaci? V tomto bodû se omezím v˘hradnû na ãeské prostfiedí 90. let 20. století, pfiedev‰ím na oblast historiografie a etnologie, v nichÏ se úvahy o pfiijetí a aplikaci historickoantropologick˘ch metod – aÈ jiÏ toto oznaãení znamenalo/á cokoli – uplatnily nejzfietelnûji.

Historická antropologie a ãe‰tí dûjepisci a etnologové Termín historická antropologie zaãal do ãeského akademického prostfiedí pronikat od poãátku 90. let 20. století v podstatû dvojí cestou. Jednak prostfiednictvím neformálních kontaktÛ nûkter˘ch sociálních a kulturních historikÛ s nûmeck˘mi badateli, pfiedev‰ím R. van Dülmenem ãi M. Mitteraurem, ktefií mûli blízko k novûj‰ímu, „mikrohistorickému“ pojetí tohoto pfiístupu. V návaznosti na tyto badatele kupfiíkladu J. Horsk˘ vymezil historickou antropologii jako soubor rÛznorod˘ch vûdeck˘ch pfiístupÛ k historickému materiálu, primárnû akcentujících anal˘zu „emické“ perspektivy („z úhlu pohledu aktéra“)37 a projevujících se pfiedev‰ím pfii studiu urãit˘ch ranû novovûk˘ch témat typu lidové zboÏnosti, proÏívání demografick˘ch jevÛ, zakou‰ení sociální autority ãi genderov˘ch charakteristik.38 Vedle toho se v‰ak uplatnilo i pojetí star‰í, nemalou mûrou protikladné. Pfiedev‰ím z pozic ãeské etnografie a folkloristiky, snaÏící se o oborovou transformaci smûrem ke kulturní/sociální antropologii, se totiÏ objevily snahy navazovat na západní pojetí historické antropologie „prvního typu“, kodifikované M. Sahlinsem v návaznosti na E. P. Thompsona,39 a snad jiÏ dfiíve I. Meyersonem. Historická 36 HESIA R. DINNER, History and the Study of Immigration, in: Migration Theory. Talking across Disciplines, (edd.) Caroline B. Brettel, James F. Hollifield, New York-London 2000, s. 27-43. 37 Rozli‰ení „emické“ a „etické“ perspektivy v sociální antropologii zavedl v 60. letech 20. století K. L. Pike. 38 JAN HORSK¯, Antropologie historická, in: Velk˘ sociologick˘ slovník, Praha 1996, s. 93. 39 I. T. BUDIL, Perspektivy historické antropologie a sociologie, s. 15-18.


nespor

25.7.2005

17:38

ZDENĚK R. NEŠPOR

Stránka 99

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 99 ]

antropologie v tomto smyslu znamenala pfiedev‰ím v˘zkumnou a v˘kladovou orientaci na nadindividuální makrostruktury, jejichÏ prostfiednictvím má b˘t analyzován místnû (pfiedmût zájmu etnologie) a/ãi ãasovû (pfiedmût zájmu historie) odli‰n˘ „materiál“, lidské my‰lení, cítûní a jednání. Antropologie se v tomto pojetí, za‰títûném nakonec J. Wolfem, stala jakousi sociální pansofií.40 Nejde pfiitom o ãeské specifikum, neboÈ historickou antropologii jako propojení historiografie, antropologie (etnologie) a sociologie napfiíklad ve francouzském prostfiedí propaguje J. Le Goff.41 V ãeském prostfiedí v‰ak tato dvojí recepce historické antropologie, spojená se zásadní neznalostí kontextuálních a diskurzivních charakteristik obou (ãi je‰tû vût‰ího mnoÏství) tûchto pfiístupÛ, svrchu alespoÀ letmo naãrtnut˘ch, vyústila v ponûkud paradoxní situaci, kdy tohoto termínu paralelnû uÏívají zastánci obou teoretick˘ch a metodick˘ch pfiístupÛ, aniÏ by si byli vûdomi vzájemné rÛznosti. Tato ‰iroká badatelská shoda, ãinûná ve jménu „antropologizace“ ãeské historiografie a etnografie, je sice pûkná, av‰ak nane‰tûstí sotva skuteãnû pfiínosná. PovaÏují-li totiÏ nûktefií autofii francouzské „dûjiny mentalit“ a zejména jednotlivé pfiedstavitele ‰koly Annales za historické antropology ve smyslu van Dülmenovû ãi obecnû „mikrohistorickém“, sotva to povede k podstatnûj‰ímu porozumûní obûma pfiístupÛm, a tím ménû k recepci novûj‰ích syntetizujících snah, pfiedstavovan˘ch kupfiíkladu Chartierov˘mi kulturními dûjinami. Proã k tomu do‰lo a dochází? Zaãnu-li v pfiípadû ãeské etnografie a folkloristiky, platilo pfied ãtyfimi desetiletími stejnû jako pfied jedním, Ïe „celá na‰e etnografie – místo zobecnûní a teoretického vymezení hranic zájmÛ vypoãítává jednotlivé jevy ãi vztahy, o nûÏ se národopisci budou ãi nebudou zajímat. Je to metoda, mohli bychom fiíci, intuitivní.“42 Neschopnost pfiesného vymezení oborov˘ch hranic, stejnû jako jeho teoretické a metodické stránky, byla zfiejmû dÛsledkem úvah o jeho institucionálním zru‰ení v 60. letech 20. století, které do jisté míry kopírovaly celosvûtov˘ v˘voj. Hlavní koryfej ãeské etnografie normalizaãního období A. Robek se pak snaÏil o odvrácení tohoto nebezpeãí bezv˘hradn˘m pfiejímáním teoretick˘ch koncepcí od stagnující sovûtské národopisné ‰koly (teorie etnick˘ch procesÛ) a pfiedev‰ím naprostou servilitou vÛãi vládnoucí ideologii.43 Podstata vûci se v‰ak pfiíli‰ nezmûnila; hlavní badatelskou metodou ãesk˘ch národopiscÛ zÛstala pozitivistická, „sbûratelská“ deskripce konce 19. století, usoustavnûná kdysi â. Zíbrtem,44 jíÏ se dostalo

40 JOSEF WOLF, âlovûk a jeho svût. Praha 1993; T¯Î, Integrální antropologie na prahu 21. století, Praha 2002. 41 S. BURGHARTZ, Historische Anthropologie/Mikrogeschichte, s. 206. 42 LADISLAV HOL¯, MILAN STUCHLÍK, Co je a co není etnografie. Pfiíspûvek k diskusi o vztahu etnografie a sociologie, âesk˘ lid 51/1964, s. 228. 43 HELENA NOSKOVÁ, âeská spoleãnost, jinonárodnostní obyvatelstvo a reemigranti, Slezsk˘ sborník 95/1997, s. 179-185.


nespor

25.7.2005

[ 100 ]

17:38

Stránka 100

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

toliko marxistického hávu. S tím nijak nekolidovalo vymezení národopisu (pozdûji etnografie a folkloristiky) jako historické disciplíny. Právû naopak. Platilo, Ïe ãím rozsáhlej‰í kumulace a deskripce muzejních exponátÛ byla provedena, tím hlub‰ího poznání bylo podle tohoto rigidního schématu dosaÏeno. Jako jistá cesta z této nehybnosti se pfiitom jiÏ v 80. letech zaãala ukazovat právû akcentace historické dimenze, tzv. etnohistorie, aÈ jiÏ v podobû studia evropského materiálu (S. Brouãek, I. Dubovick˘), nebo se zamûfiením na minulost mimoevropsk˘ch etnik a jejich koloniální a postkoloniální v˘voj (V. Hubinger, J. Kandert, O. Ka‰par, F. Vrhel). PfiestoÏe úspûchy tûchto etnohistorikÛ byly spí‰e promûnlivé a fiadu tradiãních antropologick˘ch témat opanovaly jiné vûdní disciplíny,45 ustavilo se pfiesvûdãení, Ïe ústfiední národopisnou „teorií“ je její historická orientace, snaha o genetické vysvûtlení studovan˘ch jevÛ. KdyÏ pak „ãas trhnul oponou“ a poãátek 90. let znamenal definitivní konec Robkovy éry, nastalo spontánní pfieznaãování etnografie na „antropologii“, jeÏ z této „etnohistorické“ dimenze adoptovalo její „historickou“ sloÏku. K tomu budiÏ poznamenáno, Ïe k Ïádné v˘raznûj‰í teoretické a metodické promûnû ãeského národopisu nedo‰lo, takÏe jeho oznaãování za sociální/kulturní antropologii není niãím jin˘m neÏ prázdnou floskulí.46 Pfiijetí „sociologizujícího“, mentalistického a holistického pojetí antropologie pfiitom vcelku odpovídá západoevropské a americké tradici této disciplíny.47 Ménû jí jiÏ odpovídá skuteãnost, Ïe zatímco – pfiedev‰ím na nûmeck˘ch a skandinávsk˘ch univerzitách, kde je pro tradicionalistické pojetí národopisu dostatek pramenného materiálu – existují teoretiãtûji a „mimoerop‰tûji“ zamûfiené katedry antropologie vedle „sbûratelsk˘ch“ a „evrop‰tûji“ zamûfien˘ch kateder etnografie, v ãeském prostfiedí je na tûch sam˘ch pracovi‰tích a namnoze t˘miÏ badateli v souãasnosti pûstována jakási hybridní symbióza obojího. Pracuje se v intencích zaveden˘ch metod a pfiístupÛ, jeÏ jsou dnes oznaãovány za „antropologické“, pfiípadnû – je-li pfiedmûtem studia evropsk˘ prostor raného novovûku – „historicko-antropologické“. Neménû nezdrav˘ je pfietrvávající zvyk povaÏovat dûjiny oboru za jeho teorii. AÈ v pfiípadû klasicky pojíman˘ch dûjin sociální/kulturní antropologie (V. Soukup) nebo v alternativním filozofickém „hledání antropologie pfied antropologií“ (I. T. Budil) pfievaÏuje nepfiíli‰ hluboká deskripce dosa-

44 âENùK ZÍBRT, Kulturní historie, Praha 1892. Nejnovûji srov. TOMÁ· RATAJ, Mezi Zíbrtem a Geertzem. Úvaha o pfiedmûtu kulturních dûjin, Kudûj 2005, ã. 1-2, s. 142-158. 45 Typick˘m pfiíkladem je studium evropsk˘ch národních hnutí 19. století, realizované M. Hrochem. Z jeho prací srov. Obrození mal˘ch evropsk˘ch národÛ I. Národy severní a v˘chodní Evropy, Praha 1971; Evropská národní hnutí v 19. století, Praha 1986; V národním zájmu, Praha 1996; Na prahu národní existence. Touha a skuteãnost, Praha 1999. 46 K tomu podrobnûji Z. R. NE·POR, M. JAKOUBEK, Co je a co není kulturní/sociální antropologie? Diskusní pfiíspûvek, s. 57-58. K tomu srov. diskusi na stránkách âeského lidu. 47 Srov. napfiíklad ZDENùK SALZMANN, Jazyk, kultura a spoleãnost. Úvod do lingvistické antropologie, Praha 1997, s. 11.


nespor

25.7.2005

17:38

ZDENĚK R. NEŠPOR

Stránka 101

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 101 ]

vadních badatelsk˘ch pfiístupÛ nad jejich vlastní anal˘zou, nefikuli odpovûdnou samostatnou terénní prací. V˘sledkem je jiÏ zmiÀované, zajisté nenáleÏité smû‰ování historicko-sociologického a historicko-antropologického pfiístupu, pfiedstavované u nás pfiedev‰ím I. T. Budilem. Podle tohoto autora dokonce „Fernand Braudel a dÛslednûji Marshall Sahlins integrovali strukturalistické podnûty do nové podoby historické antropologie“.48 Souãasná ãeská historiografie pfiitom vykazuje obdobné nedostatky. Kupfiíkladu jiÏ I. âornejová, vedle mnoha jin˘ch, si pov‰imla, Ïe s nástupem marxismu do ãeské vûdy nedo‰lo k nûjakému v˘raznûj‰ímu modernizaãnímu posunu badatelsk˘ch metod, n˘brÏ spí‰e k jejich antikvaci.49 Mimofiádnû zajímav˘ strukturní funkcionalismus F. Kutnara a dal‰í moderní badatelské pfiístupy byly v 50. letech odvrÏeny ve prospûch klasického historismu konce 19. století, heuristicky odpovûdného pfiístupu (zdánlivû) bez teoretick˘ch interpretaãních ambicí, jehoÏ „teorii“ z nezbytí pfiedstavovala adopce marxistické ideologie.50 Pro vût‰inu na‰ich historikÛ druhé poloviny 20. století, ktefií nestáli o ideologické zneváÏení své práce a zároveÀ se nechtûli kompromitovat pfiijetím vulgárního marxismu, to znamenalo opu‰tûní teoretick˘ch pozic a o to vût‰í zájem o vlastní pramenné bádání. Jen tak totiÏ bylo moÏné uniknout vládnoucí ideologii a skuteãnû se vûnovat archivnímu v˘zkumu. Tato situace v‰ak nane‰tûstí vedla k obavám pfied jakoukoli teorií, tfiebaÏe právû tou reálnû-socialistická verze marxismu zajisté nebyla, k pochopení historické práce jako primárnû archivní, „sbûratelské“ a „objevitelské“. Dodnes proto platí, Ïe nûktefií na‰i historici a archiváfii povaÏují pramen za „vytûÏiteln˘“ ve smyslu jeho totální interpretace jedním badatelem, jeho objevitelem, aniÏ berou v potaz nekoneãn˘ ãi alespoÀ neukonãiteln˘ charakter poznání ãi spí‰e porozumûní v prostfiedí idiografick˘ch vûd.51 Na rozdíl od národopiscÛ v‰ak ãe‰tí historici ve velké mífie reflektovali vlastní (teoretickou a metodickou) nedostateãnost, zpÛsobenou minimalizací kontaktÛ s vûdeck˘m prostfiedím vyspûlého svûta v normalizaãním období, a proto uvítali uvolnûní tûchto bariér s nad‰ením a se snahou o co nejrychlej‰í zapojení do aktuálních vûdeck˘ch diskusí. „Antropologizace historie“ byla vítána stejnû jako dal‰í multidisciplinární inovace, av‰ak nane‰tûstí zaãasté bez jejich hlub‰ího pochopení a bez uvûdomûní si jejich mezí. Teorie historické práce tudíÏ doposud zÛstává onou pfiísloveãnou Popelkou. Jen tak lze totiÏ rozumût nejrÛznûj‰ím „nov˘m pochopením“ tfieba Z. Wintra jako „pfiedchÛdce nové historie“ ãi „ãeského Jana

48 I. T. BUDIL, Perspektivy historické antropologie a sociologie, s. 20. 49 IVANA âORNEJOVÁ, Tovary‰stvo JeÏí‰ovo. Jezuité v âechách, Praha 2002, s. 240, 245. 50 Na konkrétním pojmoslovném pfiíkladu jsem tuto problematiku sledoval ve studii Pojmy „církev“ a „sekta“ v ãeském pfiedmarxistickém dûjepisectví, s. 228. 51 Z. R. NE·POR, Problém subjektivního smyslu, s. 554-556.


nespor

25.7.2005

[ 102 ]

17:38

Stránka 102

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

Kfititele ‰koly Annales“,52 nebo interpretaci F. Kutnara jako „Braudelova pfiedchÛdce“,53 nemluvû o mnoh˘ch dal‰ích obdobn˘ch excesech. Právû a (snad) pouze z tûchto dÛvodÛ, z reáln˘m socialismem zpÛsobené „zástavy teoretického my‰lení“ vût‰iny humanitních a spoleãensko-vûdních oborÛ, do‰lo v ãeském akademickém prostfiedí k nezávislé recepci obou typÛ historické antropologie, nikoli v‰ak k jejich náleÏitému rozli‰ení a vzájemnému rozhraniãení. Na poãátku 21. století, patnáct let po pfievratu roku 1989, je v‰ak nûco takového vyloÏen˘m anachronismem.

Závûry Pfiekotná recepce západních vûdeck˘ch pfiístupÛ po roce 1989, v pfiípadû historické antropologie nûkdy spontánní (historiografie), jindy institucionalizovaná (etnografie), i jejich organizaãního za‰títûní (napfi. grantov˘ systém) vedla k vytvofiení hybridního systému vûdecké práce. Vedle nepochybnû pfiínosn˘ch moderních koncepcí, které v‰ak jsou z neznalosti ãasto dezinterpretovány, v tomto systému doposud trvá zásadní odpor vÛãi teoretické a metodické reflexi vûdecké práce, stejnû jako mnoÏství personálních a instituãních vazeb k minulosti, pfiedev‰ím k normalizaãnímu období. V fiadû pfiípadÛ lze mluvit pfiímo o existenci neformálních sociálních sítí, a nûkdy dokonce i o klientelistick˘ch a korupãních vazbách, implicitnû prodluÏujících neblahé dûdictví komunistického reÏimu a bránících jeho rychlé a úãinné dekonstrukci. Praktick˘m, av‰ak nanejv˘‰ nepovzbudiv˘m dÛsledkem této situace se stalo „selhání spoleãensk˘ch vûd“, o kterém mluví J. Veãerník.54 Tedy neschopnost rychlé a úãinné sebetransformace ãeského akademického prostfiedí, na kterém se mûli podílet zahraniãní odborníci, jeÏ by je vynesla na svûtové standardy a která by zároveÀ vedla k jeho vût‰í spoleãenské aktivizaci. Jinak fieãeno, která by z rÛzn˘ch úhlÛ pohledu poskytovala alternativní vûdecká schémata vÛãi pfiijaté strategii socioekonomické transformace a která by zároveÀ vedla k v˘chovû ‰piãkov˘ch mlad˘ch vûdeck˘ch pracovníkÛ. Právû sociopolitickou aktivitu humanitních a spoleãensk˘ch vûd totiÏ mnozí ãe‰tí odborníci pochopili ‰patnû, nikoli jako vytváfiení a prezentaci alternativních transformaãních modelÛ a odpovûdnou kritiku tûch stávajících z pozic historiografie, sociologie a dal‰ích disciplín, n˘brÏ jako moÏnost ustavení „vûdeckého ghetta“, fungujícího podle vlastních interních zákonitostí, „z v˘‰in odborné práce“ pohrdajícího sociální majoritou, a pfiitom implicitnû touÏícího po sociálním uznání a roli názorov˘ch

52 JI¤Í HANU·, Pozvání ke studiu církevních dûjin, Brno 1999, s. 42-43. 53 Referát kolegynû Veroniky Vyãichlové na konferenci Franti‰ek Kutnar a souãasné agrární dûjepisectví v Praze 30. fiíjna 2003. 54 J. VEâERNÍK, V˘zkum spoleãenské transformace a ãeská sociologie, s. 65-76.


nespor

25.7.2005

17:38

ZDENĚK R. NEŠPOR

Stránka 103

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 103 ]

vÛdcÛ. „Nekrizov˘ v˘voj“ ãeské vûdy po roce 198955 se v tomto smyslu ukázal b˘t historickou pastí, vedoucí nikoli k nápravû, n˘brÏ k dal‰ímu trvání a sebepotvrzování zabûhnut˘ch formálních i neformálních institucionálních vazeb, podvazujících kvalitu a rozvoj na‰eho vysokého ‰kolství i vûdeckov˘zkumné oblasti jako celku.56 Ponecháme-li na tomto místû stranou praktické osobní, institucionální i organizaãní dÛsledky tohoto stavu, v pfiípadû historiografie a fiady spoleãensk˘ch vûd tento trend v˘raznou mûrou postihl i jejich teoreticko-metodickou sféru. Vedl k tomu, Ïe nové koncepce byly ze západní vûdy pfiijímány namnoze mechanicky, bez hlub‰ího porozumûní a skuteãného zaujetí. Tak tomu do znaãné míry bylo/je i v pfiípadû historické antropologie. Na její aplikaci se odvolávají jak nûktefií progresivní historici, tak etnologové, sociální antropologové a dal‰í vûdci, aniÏ v‰ak cítí potfiebu explikovat, s jak˘m typem historické antropologie vlastnû pracují. To jim sice zdánlivû umoÏÀuje rozsáhlou interdisciplinární spolupráci, multidiskurzivní shodu a snad vzájemnou mocenskou podporu, ipso facto to v‰ak nemÛÏe vést k náleÏitému rozvoji vûdecké práce. Pro potfieby této úvahy byly vymezeny dva typy historické antropologie, sv˘m uÏíváním v mezinárodní vûdecké obci patrnû nejãastûj‰í a rozhodnû nejv˘raznûji pfiijímané v ãeském prostfiedí. 1) Star‰í typ znamenal v podstatû „sociologizaci“ historiografie, tedy pfiijímání kvantitativních sociologick˘ch metod a (kvalitativních) „mentalit“ jako základních interpretaãních rámcÛ historického bádání, k nûmuÏ docházelo v návaznosti na historiografii francouzské ‰koly Annales a metodicky pfiíbuzné smûry dûjepisného bádání. Klíãov˘m metodick˘m pfiístupem tohoto typu byla/je aplikace interpretaãního holismu, strukturalismem a strukturálním funkcionalismem formovan˘ – jakkoli nikoli do dÛsledku uplatÀovan˘ – dÛraz na velké dûjinné/kulturní celky, epochy, (dlouhé) trvání institucí atd. PfiestoÏe pfiitom jde o pfiístup v souãasné historiografii marginalizovan˘ a nûkdy i ostrakizovan˘, sv˘m pfiiblíÏením k sociologii, sociální antropologii a dal‰ím spoleãensk˘m vûdám do znaãné míry oslovuje jejich pfiedstavitele, ktefií právû (a pouze) tento zpÛsob interpretace historického materiálu povaÏují za náleÏit˘ a „vûdeck˘“. 2) Novûj‰í typ historické antropologie byl rozvinut v ãásteãné reakci na typ první, resp. na jemu pfiedcházející mentalistické a procesuální v˘klady dûjin. Neménû v˘znamná v‰ak je i vnitfiní návaznost mezi obûma typy. Pfiedev‰ím 55 Termín si vypÛjãuji z ãlánku MILOSLAV PETRUSEK, Pouãení ze zcela nekrizového v˘voje ãeské sociologie let 1989-2001, Sociologick˘ ãasopis 38/2002, s. 7-15. âeská historiografie bohuÏel podobné, ãi spí‰e je‰tû kritiãtûj‰í reflexe svého popfievratového v˘voje, stejnû jako situace pfied rokem 1989, dosud nebyla schopna. 56 Vedle fiady studií Petra MatûjÛ srov. MARTIN POTÒâEK, Putování ãeskou budoucností, Praha 2003, s. 56.


nespor

25.7.2005

[ 104 ]

17:38

Stránka 104

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

v nûmeckém prostfiedí totiÏ byl paradigmatick˘m autorem v‰ech odborníkÛ usilujících o „antropologizaci“ historie C. Geertz. Av‰ak zatímco autofii „prvního typu“ z geertzovské symbolické antropologie pfiebírali pfiedev‰ím její holistick˘ pfiístup, sociokulturní rozmûr behaviorálních a mentálních vzorcÛ a interpretaãní moÏnosti dané pluralitou potenciálních symbolick˘ch anal˘z, autofii „druhého typu“ akcentovali „emické“ rozumûní a historickou individualitu v pluralitním svûtû relativnû voln˘ch symbolick˘ch univerz. Nezbytnû je to vedlo spí‰e k mikrohistorickému pfiístupu, ke zdÛraznûní sociální heterogenity, disperze, vzájemn˘ch distancí a maladaptací, stejnû jako k pokusÛm o jejich porozumûní prostfiednictvím prÛniku k dobovému zakou‰ení a proÏívání. „Individualizací“ a pluralizací dûjin se v‰ak jiÏ geertzovské – a jakékoli jiné – sociální antropologii ve skuteãnosti zaãali (nevûdomky) vzdalovat, nezfiídka smûrem k epistemologii M. Webera. Právû na tomto základû v‰ak paradoxnû nûkdy nastává metodická shoda mezi stoupenci historické antropologie (H. Medick, R. van Dülmen) a jejich ostr˘mi kritiky (J. Kocka). Historická antropologie dosud zÛstává spí‰e „v˘vûsním ‰títem“, proklamativní distancí vÛãi nûkter˘m dosavadním pfiístupÛm k historické práci, jeÏ se tu více, tu ménû opírá o aplikaci sociálnû antropologick˘ch (emická anal˘za, zhu‰tûn˘ popis atd.) ãi sociologick˘ch (anal˘za demografick˘ch jevÛ, genderové problematiky, sociální exkluze atd.) interpretaãních schémat. Mezi jejími pfiedstaviteli (av‰ak ani mezi kritiky) nepanuje shoda v tom, jak tento (mezi/pod)obor pozitivnû vymezit; jedním z dÛvodÛ je i fundamentální odli‰nost obou zmiÀovan˘ch extrémních podob,57 pfiiãemÏ zároveÀ dochází k jejich prolínání a pfievrstvování. Tato situace je nane‰tûstí obzvlá‰È patrná v teoreticky nezralém ãeském prostfiedí. Zatímco nûktefií historici, bojující proti (zdánlivé) nemetodologiãnosti dosavadního „archiváfiského“ dûjepisu, kladnû recipují historickou antropologii „druhého typu“, etnologové a sociální antropologové – vedeni stejn˘m zámûrem – dávají skoro v˘hradnû pfiednost typu „prvnímu“. Jakkoli pfiitom pfiedstavy a cíle obou recipientsk˘ch typÛ mÛÏeme povaÏovat za u‰lechtilé, jejich splynutí má zfiejmû spí‰e ráz „obranné formace“ v praktickém kaÏdodenním vûdeckém provozu a ve vzájemném konkurenãním boji jednotliv˘ch badatelsk˘ch skupin neÏ zralé a teoreticky vyspûlé syntézy. V této situaci v‰ak zcela jistû nemÛÏe pfiiná‰et náleÏité vûdecké v˘sledky.

57 Z fiady dÛvodÛ bych radûji nehovofiil o ideálních typech v intencích Maxe Webera.


perman

25.7.2005

17:40

Stránka 105

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 105 ]

A. J. P. TAYLOR A JEHO THE ORIGINS OF THE SECOND WORLD WAR 1

Tomáš Perman A. J. P. Taylor and his The Origins of the Second World War The article looks at the now already legendary work by the prominent British historian A. J. P. Taylor The Origins of the Second World War. At the time of its publication (1961) the book challenged the conventional academic view of Hitler that saw him simply as an embodiment of evil, responsible for the Second World War. By contrast Taylor presented Hitler as an opportunist who exploited disputes between the great European powers and strove for dominance in Europe but did not wish to unleash a world war, instead hoping just to provoke a series of short localised conflicts to achieve his objectives. The second part of the article is devoted to the extensive discussion that followed the publication of Taylor’s controversial book.

Druhá svûtová válka a její pfiíãiny jsou jiÏ od 60. let minulého století vdûãn˘m tématem historick˘ch debat. AÏ do té doby bylo v‰e jasné: válku zavinil Hitler, a dokonce ji od poãátku plánoval. PfiitaÏlivost tvrzení o Hitlerovû vinû byla jistû znaãná. Rozsudek Norimberského soudního tribunálu o váleãn˘ch zloãinech se opíral o drtivé mnoÏství dÛkazÛ. Není pochyb o tom, Ïe v letech 1939-1941 Nûmecko zaútoãilo na okolní státy, a nikoli naopak. Ameriãané, Britové a Sovûti se spojili, aby bojovali proti Hitlerovi. I po válce, kdy se jejich jednota zaãínala drolit, se shodovali na odsouzení Hitlerov˘ch zloãinÛ, a to pfiesto, Ïe kaÏd˘ z nich mûl svÛj pfiedváleãn˘ „vroubek“. Vidût víc neÏ Hitlerovu vinu znamenalo nastolit nepfiíjemné otázky, t˘kající se amerického izolacionismu, britského appeasementu ãi nûmecko-sovûtského paktu o neútoãení. Tyto otázky v‰ak prozatím zastiÀovaly hrÛzy nacistick˘ch zvûrstev.

1 Je zábavnou shodou okolností, Ïe právû v dobû, kdy byl tento ãlánek témûfi pfiipraven k tisku, vy‰la známá Taylorova kniha v ãeském pfiekladu – JOHN PERCIVALE TAYLOR, Pfiíãiny druhé svûtové války, Praha 2005. NechÈ tedy ãtenáfi promine, Ïe v dal‰ím textu odkazuji v˘luãnû na anglick˘ originál.


perman

25.7.2005

[ 106 ]

17:40

Stránka 106

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

V roce 1961 v‰ak britsk˘ historik Alan John Percivale Taylor vydal knihu nazvanou The Origins of the Second World War, jeÏ útokem na tezi o Hitlerovû vinû otevfiela dodnes neustávající spor o pfiíãinách druhé svûtové války. „Je v‰eobecnû uznáváno, Ïe uÏ známe v‰echny odpovûdi [ohlednû druhé svûtové války] a nepotfiebujeme jiÏ vzná‰et dal‰í otázky.“2 Právû touto vûtou uvedl Taylor svÛj zfiejmû nejznámûj‰í, ale rozhodnû nejkontroverznûj‰í poãin, The Origins of the Second World War, a vzápûtí se v celé práci snaÏil tímto pfiesvûdãením mohutnû otfiást. V provokativním stylu, jehoÏ byl pfiedstavitelem, pfiedev‰ím rozvífiil obrovskou historickou debatu, kdyÏ odmítl Hitlerovi pfiiznat dopfiedu promy‰len˘ plán na rozpoutání svûtové války. Rozvinul se tak rozsáhl˘ historick˘ spor, plnící postupnû nejen police zejména britsk˘ch a americk˘ch knihoven, ale rovnûÏ stránky denního tisku v západních zemích. *** A. J. P. Taylor se narodil v roce 1906 jako jedin˘ syn do rodiny zámoÏného v˘robce bavlny. Po dokonãení univerzitního studia v Oxfordu, kde byl mimo jiné jedin˘m ãlenem labouristického klubu v celé koleji, pokraãoval ve studiu diplomatické historie na univerzitû ve Vídni. V roce 1930 nastoupil jako asistent na univerzitu v Manchesteru, kde pÛsobil aÏ do roku 1938 a kde ho znaãnû ovlivnil historik Lewis Namier. Po vypuknutí druhé svûtové války Taylor spolupracoval s ministerstvem informací a s BBC, ãímÏ ve své generaci nijak nevyboãoval. Mnozí z jeho kolegÛ-historikÛ pÛsobili napfiíklad v tajn˘ch sluÏbách, v armádû, na ministerstvech ãi právû v BBC. Rád bych zde zmínil pozdûj‰ího Taylorova zásadního ideového odpÛrce Hugha Trevora-Ropera ãi taková jména jako Alan Bullock a William Norton Medlicott. V letech 1938-1976 Taylor vyuãoval na Magdalen College v Oxfordu a získal si reputaci plodného autora, podnûtného uãitele a pfiedev‰ím autority na diplomatickou historii 19. a první poloviny 20. století. âasto zaujímal ponûkud svérázné názorové pozice a zpochybÀoval v‰eobecnû sdílené historické interpretace událostí. Ve sv˘ch dílech se zab˘val zejména dûjinami Nûmecka a habsburské monarchie, pfiiãemÏ tûÏil ze znalosti cizích jazykÛ a z bádání ve stfiedoevropsk˘ch archivech. Pozdûji se zamûfiil také na britské dûjiny. Z jeho ãetn˘ch knih je tfieba zmínit vedle jiÏ legendárních The Origins of the Second World War také The Struggle for Mastery in Europe 1848-1914 a jeho „opus vitae“ English History 1914-1945.

2 ALAN JOHN PERCIVALE TAYLOR, The Origins of the Second World War, London 1961 – cituji podle London 19778, s. 9.


perman

25.7.2005

17:40

TOMÁŠ PERMAN

Stránka 107

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 107 ]

Cynismus v Taylorov˘ch knihách a vefiejn˘ch projevech kontrastoval s romantick˘m idealismem. Taylor bûhem studené války prosazoval jednostranné odzbrojení Západu v oblasti jadern˘ch sil, zaujímal prosovûtské postoje a vyslovoval se proti spoleãnému trhu evropsk˘ch spoleãenstev v pravideln˘ch komentáfiích v britském bulvárním t˘deníku Sunday Express a pozdûji v televizních vystoupeních, ãímÏ ukájel své novináfiské ambice.3 Jeho novináfiská práce je ostatnû znaãnû rozsáhlá a sám Taylor ji chápal jako rovnocennou protivu profese historika. Vzhledem k Taylorov˘m pozdûj‰ím postojÛm stojí za zmínku, Ïe ve 30. letech nebyl zastáncem appeasementu. Pozdûji napsal: „Pfied druhou svûtovou válkou jsem byl jak antinacista, tak aktivní odpÛrce appeasementu, ve skuteãnosti mnohem silnûj‰í neÏ vût‰ina m˘ch dne‰ních kritikÛ.“4 I proto pfiekvapí, Ïe Taylorovy The Origins of the Second World War stále zÛstávají hlavní revizionistickou interpretací událostí, které pfiedcházely druhé svûtové válce v Evropû. Po jejich publikování se strhla boufilivá debata. Aãkoli autor stejnû jako jeho pfiedchÛdci kritizoval britské a francouzské politické pfiedáky, pfiedev‰ím kvÛli jejich nedÛsledné politice bûhem 30. let, pfiipojil ke své argumentaci dvû teze. Hitler podle nûj nebyl niãemn˘m nûmeck˘m vÛdcem, za nûjÏ byl po válce povaÏován, ale pouze pokraãovatelem v politice pfiedchozích nûmeck˘ch vlád, které usilovaly o územní expanzi v˘chodním smûrem. Základním problémem, s nímÏ se po roce 1919 podle Taylora pot˘kali evrop‰tí politici, nebyl Hitler nebo expanzionistická ideologie nacionálního socialismu, n˘brÏ nûmecké ambice, které byly první svûtovou válkou potlaãeny, nikoli v‰ak odstranûny. I kdyÏ v The Origins of the Second World War odsoudil Hitlera za zánik demokracie v Nûmecku, koncentraãní tábory a pfiesídlování lidí, trval na tom, Ïe fií‰sk˘ kancléfi nebyl v zahraniãní politice niãím v˘jimeãn˘. Taylor zastával názor, Ïe Hitler mûl totoÏn˘ cíl jako jeho pfiedchÛdci pfied rokem 1914, pfiípadnû Stresemann nebo ostatní pfiedstavitelé V˘marské republiky ve 20. letech. Tímto cílem bylo pfietvofiení Nûmecka v dominantní mocnost v Evropû a moÏná, v del‰ím ãasovém horizontu, ve svûtû. Hitler nebyl o nic hor‰í neÏ mnoho jin˘ch politikÛ té doby. Jediné, co tento oxfordsk˘ historik pfiipou‰tí, je skuteãnost, Ïe „ve ‰patnostech je v‰echny pfiekonal“.5 Základní otázkou pro Taylora pfiesto nebylo VÛdcovo politické snaÏení, n˘brÏ chybná politika západních státníkÛ. Proã se tváfií v tváfi existujícím ambicím Nûmecka a nefie‰enému „nûmeckému problému“ po roce 1919 Britové a Francouzi nepostavili na odpor nárokÛm Berlína v druhé polovinû 30. let a proã se mu

3 The Origins of the Second World War: A. J. P. Taylor and his Critics, (ed.) ROGER LOUIS, London 1972, s. 1. 4 The Origins of the Second World War: A. J. P. Taylor and his Critics, s. 2. 5 A. J. P. TAYLOR, The Origins of the Second World War, s. 71.


perman

25.7.2005

[ 108 ]

17:40

Stránka 108

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

náhle v roce 1939 rozhodli oponovat kvÛli polské otázce? KdyÏ válka vypukla, nejednalo se o konflikt mezi totalitní diktaturou a demokracií, n˘brÏ o „válku mezi tfiemi západními mocnostmi o versailleské uspofiádání“.6 Taylor pfiiznává: „Má kniha má málo co do ãinûní s Hitlerem. […] T˘ká se Velké Británie a Francie. Tyto státy byly vítûzi první svûtové války. Ony mûly rozhodnutí ve sv˘ch rukou.“7 Taylorova kniha posunula debatu od Hitlera, cílevûdomého plánovaãe, k Hitlerovi, oportunistovi, jehoÏ apetit se zvy‰oval s kaÏd˘m dal‰ím ústupkem, kter˘ mu nabídli brit‰tí a francouz‰tí politici, kdykoli vznesl otázku kfiivd, jeÏ Nûmecko utrpûlo na mírové konferenci ve Versailles po první svûtové válce. Hitler nemûl v Taylorovû podání Ïádné konkrétní plány. Nûmeck˘ kancléfi nebyl démonick˘ génius, tahající za nitky evropské politiky podle sv˘ch ìábelsk˘ch zámûrÛ, ale pouze vyuÏíval pfiíleÏitostí, jeÏ se pfied ním objevovaly. Za an‰lus Rakouska v bfieznu 1938 „mohl Schuschnigg, ne Hitler“.8 Krize v Sudetech byla vytvofiena sudetsk˘mi nacisty, „ktefií stupÀovali napûtí bez Hitlerova vedení“.9 „Nûmeck˘ kancléfi pouze vyuÏil v˘hody, které mu krize sk˘taly.“10 Od fiíjna 1938 Hitler vûdûl, Ïe mnichovsk˘ kompromis nemÛÏe fungovat, jelikoÏ nezávislé âeskoslovensko nemÛÏe pfieÏít, neboÈ bylo zbaveno sv˘ch pfiirozen˘ch hranic a prestiÏe. V˘sledek, jímÏ byla nûmecká okupace Prahy, nebyl ani zámûrn˘, ani odsouzeníhodn˘. âeské zemû byly koneckoncÛ po tisíc let souãástí ¤ímsko-nûmecké fií‰e.11 Následovala polská krize. Nûmeck˘ kancléfi podle Taylora svûtovou válku v roce 1939 neplánoval. Taylor dokazuje, Ïe nûmecké zbrojení nebylo v tomto roce v Ïádném pfiípadû natolik rozsáhlé, aby postaãovalo potfiebám armády v evropské, nefikuli svûtové válce. Právû míra a rychlost nûmeckého zbrojení byla dle Taylora v dosavadní literatufie nadhodnocována. Nûmecko nezbrojilo zufiivû hned od nástupu Hitlera k moci, ale aÏ od jara roku 1936, a to ve srovnatelném mûfiítku jako Británie a Francie. TaylorÛv provokativní bestseller se snaÏil o demytizaci Hitlerovy osobnosti. ¤í‰sk˘ kancléfi je v nûm spodobnûn jako „politik 19. století“, kdy ideologie nehrála Ïádnou roli. Zajímavé pfiitom je, Ïe Taylorova interpretace a argumentace není zaloÏena pfieváÏnû na nov˘ch, dosud neznám˘ch skuteãnostech, n˘brÏ na pouhé reinterpretaci vydan˘ch dokumentÛ. âtivost a pfiesvûdãivost argumentÛ pfiinutila kritiky, ktefií se vzápûtí nad Taylorovou publikací vyrojili, aby znovu prom˘‰leli a ospravedlÀovali své pfiedchozí

6 A. J. P. TAYLOR, The Origins of the Second World War, s. 278. 7 A. J. P. TAYLOR, Second Thoughts, nestránkováno. 8 A. J. P. TAYLOR, The Origins of the Second World War, s. 149. 9 A. J. P. TAYLOR, The Origins of the Second World War, s. 248. 10 A. J. P. TAYLOR, The Origins of the Second World War, s. 152. 11 A. J. P. TAYLOR, The Origins of the Second World War, s. 202-203.


perman

25.7.2005

17:40

TOMÁŠ PERMAN

Stránka 109

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 109 ]

teze. Nûktefií z kritikÛ polemizovali nad konkrétními dokumenty, napfiíklad nad tzv. Hossbachov˘m protokolem. Na tomto místû v‰ak není dostatek prostoru tyto detaily historick˘ch stfietÛ popisovat. Hlavním bodem, kter˘ Taylorovi kritici zdÛrazÀovali, byla otázka Hitlerov˘ch zámûrÛ. Plánoval válku, ãi jenom vyuÏíval pfiíleÏitostí, aby dosáhl tradiãních cílÛ nûmecké zahraniãní politiky? Anebo usiloval o vytvofiení nûmeckého impéria roz‰ífieného na v˘chodû o ruské území? Kolik váhy je moÏno pfiisoudit VÛdcov˘m fieãnick˘m v˘konÛm pfii nacistick˘ch shromáÏdûních a my‰lenkám v Mein Kampfu nebo proslovÛm, jeÏ byly urãeny jeho podfiízen˘m? Do jaké míry VÛdce vûfiil tomu, co fiíkal? Jak váÏnû bylo VÛdcovo jednání motivováno jeho projevy? Taylor zobrazil Hitlera jako osobnost, ãekající na pfiíleÏitost, kterou mu ostatní dají sv˘mi chybami. Nikoli peãliv˘ plánovaã, n˘brÏ kavárensk˘ tlachal a snílek, pfiinejlep‰ím oportunista a improvizátor. Hitler si moÏná dokázal pfiedstavit nové evropské uspofiádání pod nûmeck˘m vedením, chtûl ho v‰ak dosáhnout sérií krátk˘ch lokalizovan˘ch váleãn˘ch taÏení. Pfiesnû takovou válku, nikoli svûtov˘ konflikt, plánoval v záfií 1939 proti Polsku. Svûtová válka byla poslední vûc, kterou si Hitler pfiál, tvrdí Taylor. Válka z roku 1939 byla chybou, v˘sledkem hrub˘ch diplomatick˘ch selhání na obou stranách. Pokud v‰ak Hitler nemûl plán, ale jen neurãitá pfiání a sny, znamenalo to, Ïe se zodpovûdnost za válku nemohla omezit pouze na nûkolik nacistÛ. Zahrnovala by i ty, ktefií vûfiili v kolektivní bezpeãnost, sebeurãení národÛ, v odzbrojení. A odpovûdnost byla nûco jiného neÏ vina, zdÛrazÀuje Taylor. Ti, kdo vûfiili v alternativy k válce a rovnováhu moci, nebyli nutnû slabí nebo zlí, vût‰ina z nich se vnitfinû ztotoÏÀovala s nápravou kfiivd, jeÏ mûla zabránit tomu, aby se opakovala katastrofa z let 1914-1918. Rozruch, kter˘ The Origins of the Second World War vyvolaly, zpÛsobil údajn˘ TaylorovÛv amorální pohled na Hitlera a pololichotiv˘ portrét britského premiéra Chamberlaina. Revizionistick˘ pohled na Hitlera byl nevyhnutelnû svázán s revizionismem, t˘kajícím se appeasementu, jenÏ pfiedstavoval právû Neville Chamberlain. Pokud byla Hitlerova zahraniãní politika interpretována jako série geniálních improvizací, kladoucí si za cíl omezené velkonûmecké cíle, a ne jako pfiedem promy‰len˘ plán k agresi, potom se Chamberlainovy dobfie mínûné pokusy o dorozumûní s Nûmeckem mohly jevit v jiném, lep‰ím svûtle. Chamberlain nebyl pro Taylora ani bfiídil, ani zbabûlec, n˘brÏ povolan˘ politik, kter˘ poÏíval znaãné podpory svého národa. Taylor hodnotil na pozadí Hitlerov˘ch motivací britskou politiku usmifiování jako „realistickou a logickou“, aãkoli zároveÀ zÛstával velmi kritick˘ ke ztroskotání jednání mezi spojenci a Sovûtsk˘m svazem v roce 1939, coÏ pravdûpodobnû vyvûralo z jeho levicové politické orientace. Kritiky, poukazující na nepfiipravenost Británie na hrozící konflikt, zpraÏil Taylor v The Origins of the Second World War následující dedukcí. Pokud si Lond˘n


perman

25.7.2005

[ 110 ]

17:40

Stránka 110

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

a PafiíÏ pouze pfiály ubránit se potenciálnímu agresorovi, potom by byl tomuto cíli úmûrn˘ pomûrnû mal˘ nárÛst pozemních sil, k nûmuÏ do‰lo v letech 1936-1939. Pokud spojenci usilovali o poráÏku Nûmecka a chtûli opût nastolit rozloÏení sil podobné tomu z Versailles v roce 1919, pak byly jejich pfiípravy naprosto neadekvátní. Pokusit se o to by v‰ak vyÏadovalo zcela neudrÏitelné, podle Taylora ‰estiaÏ desetinásobné zv˘‰ení existující úrovnû zbrojení. Pokud jde o Mnichovskou dohodu, pro mnohé kritiky stále nejvût‰í „‰kraloup“ na Chamberlainovû reputaci, Taylor ne‰etfiil chválou: „Triumf pro britskou politiku. […] Ne pro Hitlera. […] Triumf pro ty, kdo kázali rovnou spravedlnost mezi národy. Triumf pro ty, kdo odváÏnû odsoudili krutost a krátkozrakost Versailles.“12 Chamberlain je Taylorem paradoxnû kritizován za to, Ïe nebyl ve své politice dÛsledn˘. Mûl-li dÛvûru v trvanlivost mnichovského uspofiádání, potom bylo zbyteãné urychlovat zbrojení. To mimo jiné znamenalo, Ïe premiér pochybuje o Hitlerovû dobré vÛli, a pfiedev‰ím Ïe nevûfií vlastní politice appeasementu. Hitler si tak odnesl z Mnichova ponauãení, Ïe hrozbou síly se dá vymoci mnohé. V Taylorovû knize pfied ãtenáfiem defilují známé postavy meziváleãné svûtové politiky, jak je moÏná neznáme; rozhodnû je v‰ak neznali ‰okovaní ãtenáfii The Origins of the Second World War na zaãátku 60. let. Stresemann zde není „dobr˘m Nûmcem“, jehoÏ smrt zavinila, Ïe se Nûmecko nakonec neubíralo mírovou cestou, ale tím, kdo sdílel Hitlerovy sny o nadvládû ve v˘chodní Evropû. „Rooseveltovu hospodáfiskou politiku bylo tûÏké odli‰it od Hitlerovy.“ Stalin je popisován nikoli jako ideolog a osnovatel svûtové revoluce, ale nejkonzervativnûj‰í státník v Evropû, podporující mírové uspofiádání z roku 1919 a usilující o to, aby se Spoleãnost národÛ stala efektivní mezinárodní institucí.13 Taylor sleduje pfiísnû chronologicky bûh událostí, které vedly k prvním v˘stfielÛm druhé svûtové války v záfií 1939. âtenáfi, kter˘ se nechává vést tûmito událostmi, v‰ak mÛÏe zjistit, Ïe ho autor „vede krok po kroku do propasti“.14 Jen nûkolik vûcí je v Taylorovû knize takov˘ch, jaké se zdály b˘t lidem na Západû v pováleãn˘ch letech. Nበ„prÛvodce“ vût‰inou dochází k neotfiel˘m závûrÛm. âtenáfi si z této „lekce“ odná‰í zvlá‰tní dojem, Ïe události se vymkly kontrole a nikdo z politikÛ je nebyl schopen zvládnout, Ïe Hitler a Mussolini neudûlali nic víc, neÏ Ïe reagovali na akce druh˘ch, na agitace sudetsk˘ch NûmcÛ, na vypuknutí obãanské války ve ·panûlsku, na slovenské poÏadavky po autonomii, pfiiãemÏ politici západních velmocí se mezitím pohybovali v „morální a intelektuální mlze“.

12 A. J. P. TAYLOR, The Origins of the Second World War, s. 189. 13 GORDON MARTEL, The Revisionist as Moralist – A. J. P. Taylor and the Lessons of European History, in: The Origins of the Second World War Reconsidered, (ed.) Gordon Martel, London 1986, s. 2-3. 14 G. MARTEL, The Revisionist as Moralist – A. J. P. Taylor and the Lessons of European History, s. 6.


perman

25.7.2005

17:40

Stránka 111

TOMÁŠ PERMAN

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 111 ]

Revizionismus knihy ‰el daleko za hranice vytyãené pfiedchozím historick˘m bádáním. Taylor chtûl vytvofiit úplnûj‰í a pravdivûj‰í obrázek Hitlera poukazováním na ty události, pfii nichÏ nûmeck˘ kancléfi nesledoval Ïádn˘ plán, protifieãil si nebo byl ostatními politick˘mi pfiedáky odstaven stranou. Taylor tím zpÛsobil rozruch, kter˘ by byl pravdûpodobnû omezen na nûkolik odborníkÛ, diskutujících v odborn˘ch ãasopisech. Místo toho v‰ak obrátil svou knihou meziváleãn˘ svût vzhÛru nohama a tvrdû jím otfiásl. Politiãtí vÛdci se stávají v The Origins of the Second World War pouh˘mi stoupenci jin˘ch, ideologové jsou tu cynick˘mi realisty, slabí siln˘mi. Náhody mafií v‰echny politické plány. Události v Taylorovû pojetí opravdu nepodléhaly pfiedchozím historick˘m modelÛm. âtenáfii, ktefií berou knihu poprvé do rukou bezmála pûtaãtyfiicet let poté, co byla sepsána, budou pravdûpodobnû stále uchváceni její zábavností a ãtivostí. V The Origins of the Second World War snad není jedna jediná stránka, která neprovokuje, neopomene otfiást dfiíve nezpochybniteln˘mi dogmaty. Ozvûny, zpÛsobené Taylorovou knihou, jsou stále sly‰et. *** Kniha The Origins of the Second World War vy‰la v dubnu 1961. Poãet kritikÛ dával tu‰it, Ïe jde o práci znaãnû kontroverzní. Nûkolik recenzentÛ ji v britském tisku prohlásilo za objektivní mistrovské dílo, jiní ji oznaãili za perverzní, ostudn˘, nezodpovûdn˘, nebezpeãn˘, pfiípadnû intelektuálnû uboh˘ poãin. Profesionální historici napadali Taylora za v‰e, ãím se provinil proti vûdû; jeho dÛkazy ãasto byly skrovné a nespolehlivé, nezfiídka pfiekrucoval dokumenty selektivními citacemi, pomíjel ty, které se mu nehodily, a oznaãoval je za nedÛleÏité. V této souvislosti je zajímavé, Ïe Taylor neãetl pfied vydáním sv˘ch The Origins of the Second World War HitlerÛv Mein Kampf.15 Jeho logika byla místy pochybná, opakovanû si odporoval a dedukoval závûry, které byly v rozporu s jeho dÛkazy. Diskuse zaãala v Times Literary Supplement, kde Taylorovu knihu (a její pfiíznivou recenzi v tomto periodiku) napadli nejrÛznûj‰í kritici, napfiíklad Isaac Deutscher, Elizabeth Wiskemannová ãi Alfred Leslie Rowse. Dal‰í v˘mûnu názorÛ otiskl ãasopis Encounter, pokraãovalo se v rozhlasu a zároveÀ byla odvysílána televizní debata. Dokonce i v britském parlamentu bylo ohlednû The Origins of the Second World War vzneseno nûkolik dotazÛ.16 Taylor byl brzy nejznámûj‰ím historikem v Británii a zÛstal jím i po své smrti

15 NORMAN J. W. GODA,, A. J. P. Taylor, Adolf Hitler, and the Origins of the Second World War, International History Review 1/2001, s. 113. 16 G. MARTEL, The Revisionist as Moralist – A. J. P. Taylor and the Lessons of European History, s. 2.


perman

25.7.2005

[ 112 ]

17:40

Stránka 112

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

v roce 1990. Jeho autobiografie z roku 1983 se stala kniÏním hitem a kaÏdá kniha se jménem A. J. P. Taylor má jiÏ dopfiedu zaji‰tûn úspûch u ãtenáfiÛ. KdyÏ The Origins of the Second World War vy‰ly ve Spojen˘ch státech, reakce byla je‰tû extrémnûj‰í neÏ na Britsk˘ch ostrovech. Taylor byl obvinûn z oãi‰Èování nacistÛ; ãasopis Horizon dokonce otiskl blahopfiejné „Memorandum Adolfa Hitlera“ Taylorovi. Ne‰Èastn˘ Taylor si po ãetn˘ch kritikách postûÏoval v dopise pfiíteli: „Vytvofiil jsem dojem, Ïe omlouvám Hitlera. To jsem nezam˘‰lel. Chtûl jsem jen fiíci, Ïe mnohem ménû plánoval a více improvizoval.“17 V roce 1974 oznaãil autor The Origins of the Second World War jako „dal‰í knihu, na kterou nejsem zrovna hrd˘“.18 Je‰tû pozdûji pak vzpomínal: „Nikdy mû nenapadlo, Ïe by nûkdo mohl tuto knihu vidût jako apologii Hitlera nebo chválu appeasementu.“19 Jedním z nejvût‰ích Taylorov˘ch kritikÛ v Británii se stal Hugh Trevor-Roper, kter˘ spustil zniãující polemiku v Encounteru. V ní Taylora nafikl, Ïe sdílí názory appeaserÛ, a co bylo závaÏnûj‰í, obvinil ho z úãelového vybírání faktÛ, jejich zamlãování, popfiípadû upravování jen proto, aby podpofiil svou tezi. Taylor se v následujícím ãísle Encounteru ostfie ohradil a porovnal Trevor-Roperovo vyuÏití citací z The Origins of the Second World War s tím, jak nakonec Trevor-Roper tyto citace interpretoval. Celá polemika vyústila jednak v osobní uráÏky, jednak ponûkud komicky tím, Ïe se oba historici pfiedhánûli v pouãování, jak správnû vûdecky citovat z historick˘ch publikací.20 Nejvíce v˘tek si kniha vyslouÏila tím, Ïe údajnû omlouvala Hitlerovy zloãiny. Nûkolik kritikÛ ‰lo je‰tû dále, kdyÏ v˘slovnû napsali, Ïe Taylor snímá z NûmcÛ vinu za válku, coÏ bylo ve skuteãnosti opakem toho, ãeho chtûl autor The Origins of the Second World War dosáhnout. Isaac Deutscher napfiíklad soudil, Ïe zámûrem knihy je ospravedlnit nûmecké zbrojení, jiní povaÏovali za hlavní motiv Taylorovy práce pouãení, Ïe Británie mûla zÛstat stranou a dopustit nûmeckou hegemonii v Evropû. Tito kritici naprosto nepochopili TaylorÛv zámûr. Ten zfiejmû pfiehánûl, kdyÏ napsal, Ïe on sám „byl anti-appeaserem ode dne, kdy se Hitler dostal k moci“.21 V kaÏdém pfiípadû se mohl prohlásit za b˘valého aktivního oponenta Nûmecka. Ve 30. letech byl dalek toho, aby odsuzoval britské rozhodnutí jít do války. ZároveÀ v‰ak soudil, Ïe svalovat vinu za válku na samotného Hitlera znamená, Ïe se

17 N. J. W. GODA,, A. J. P. Taylor, Adolf Hitler, and the Origins of the Second World War, s. 123. 18 N. J. W. GODA,, A. J. P. Taylor, Adolf Hitler, and the Origins of the Second World War, s. 123. 19 A. J. P. TAYLOR, A Personal History, London 1983, s. 234. 20 HUGH TREVOR-ROPER, A. J. P. Taylor, Hitler and the War, Encounter, July 1961; A. J. P. TAYLOR, How to Quote: Exercises for Beginners, a Trevor-Roper, H.: A Reply, Encounter 1961 – pfieti‰tûno v The Origins of the Second World War: A. J. P. Taylor and his Critics, (ed.) Roger Louis, London 1972. 21 A. J. P. TAYLOR, The Origins of the Second World War, s. 17.


perman

25.7.2005

17:40

TOMÁŠ PERMAN

Stránka 113

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 113 ]

Nûmci mohou schovávat za nacisty, a vyjít tak z váleãného bûsnûní s morálnû „ãist˘m ‰títem“. Taylor se také ohrazoval proti tomu, Ïe promítá do knih osobní politické sympatie: „KdyÏ pí‰u, nejsem oddán niãemu jinému neÏ historické pravdû, takové, jak ji vidím.“22 Taylor a jeho kniha se ãasto stávali pfiedmûtem dezinterpretací, k ãemuÏ jistû pfiispûla skuteãnost, Ïe autor The Origins of the Second World War strávil vût‰inu své dosavadní kariéry profesionálního historika dokazováním toho, Ïe je Nûmecko zodpovûdné za rozpoutání první svûtové války. Nyní se zdálo, Ïe se pokou‰í dokázat, Ïe nemusí nést odpovûdnost za druhou svûtovou válku. TaylorÛv pfiístup byl tak chladnokrevn˘, Ïe kritici pfiehlédli jeho ironii. Smr‰È ohlasÛ v Times Literary Supplement Taylor komentoval jen krátk˘m ironick˘m sdûlením: „Nemám Ïádné sympatie k autorÛm, ktefií nesnesou kritiku, nebo ktefií se na ni snaÏí odpovídat. Pfiesto musím podûkovat va‰im korespondentÛm za bezplatnou publicitu, kterou mé knize vûnovali.“23 KdyÏ v roce 1962 vy‰lo americké vydání The Origins of the Second World War, vyuÏil jejich autor pfiíleÏitosti a pfiidal „Pfiedmluvu pro americké ãtenáfie“. Kniha vyvolala nepfiátelské, z Taylorova pohledu nesprávné a nepochopené recenze. Cynismus knihy rozzufiil seriózní americké historiky. Zámofi‰tí akademici nesli nelibû Taylorovu nejnovûj‰í práci, aãkoli nevíme, zda tomu tak bylo i proto, Ïe, jak Taylor poté ãasto fiíkával, „nesnesli vyhlídky na to, Ïe by mûli zásadnû zmûnit poznámky ke sv˘m pfiedná‰kám“. Více neÏ o debatu ‰lo v Americe o nepfiíjemné nedorozumûní. Taylor zde spl˘val jako publicista a historik. Od zastáncÛ studené války nemohl zfiejmû nikdo ãekat, Ïe budou souhlasit s Taylorovou obhajobou sovûtské pfiedváleãné pozice v The Origins of the Second World War ani s jeho samozfiejm˘mi návrhy na navázání pfiátelsk˘ch mezistátních vztahÛ se Sovûty po válce, jak je Taylor mnohokrát propagoval v tisku. „Ospravedlnit“ Hitlera znamenalo v oãích AmeriãanÛ podporovat Chru‰ãova. Ameriãtí historici se rovnûÏ mnohem více profilovali jako odpÛrci appeasementu neÏ jejich kolegové v Evropû, kde v debatû o Taylorovû knize zaujala ústfiední postavení diskuse o Hitlerovi a jeho váleãn˘ch plánech. Kromû toho zde byl je‰tû jeden aspekt, kter˘ dráÏdil americkou kritiku, TaylorÛv dÛraz na mocenskou politiku, jenÏ byl zfieteln˘m úderem americk˘m idealistick˘m sentimentÛm. V americkém pojetí byla válka ospravedlnitelná pouze jako sebeobrana. V roce 1963 bylo publikováno druhé vydání The Origins of the Second World War, jeÏ obsahovalo novou pfiedmluvu nazvanou Second Thoughts. Taylor vyuÏil pfiíleÏi-

22 A. J. P. TAYLOR, Accident prone, or what happened next, Journal of Modern History 1/1977, s. 18. 23 ADAM SISMAN, A. J. P. Taylor: a Biography, s. 296.


perman

25.7.2005

[ 114 ]

17:40

Stránka 114

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

tosti odrazit kritiky a podpofiit svou argumentaci nov˘mi fakty, mimo jiné také ohlednû appeaserÛ. Chtûl jim více porozumût, ne je ospravedlÀovat nebo odsuzovat. Podle nûj to nebyli ani hlupáci, ani zbabûlci. Jakou mûli alternativu? Spojenectví se Sovûty pfiedstavovalo jedinou volbu, volbu, kterou bylo v roce 1939 pfiipraveno akceptovat jen velmi málo BritÛ. V této pfiedmluvû Taylor dále rozvinul teze o kontinuitû nûmecké zahraniãní politiky od Bethmanna-Hollwega k Hitlerovi. TaylorÛv závûr byl nekompromisní a svérázn˘: „V oblasti mezinárodních vztahÛ není na Hitlerovû politice nic ‰patného, kromû toho, Ïe byl Nûmec.“24 Kniha The Origins of the Second World War se stala mezinárodním bestsellerem. Byla pfieloÏena do v‰ech evropsk˘ch jazykÛ na západní stranû Ïelezné opony, kromû fieãtiny. Návdavkem se doãkala své sinhálské25 a ãeské verze. Stala se povinnou ãetbou pro studenty moderní historie, a to nejen v anglosaském svûtû. Inspirovala minimálnû tfii sborníky, které kriticky reagovaly na její odkaz.26 PfiestoÏe byly v knize nalezeny ãetné faktografické chyby,27 zanechala „obrazoboreck˘ a osvobozující“28 vliv na studium moderní historie, neboÈ pomohla historikÛm odpoutat se od pfiedsudkÛ, jeÏ obklopovaly události vedoucí k válce. Taylorova kniha byla první v˘znamnou revizionistickou prací o Hitlerovi a zmûnila úhel pohledu také na appeasement. Autorovi v‰ak „pfiinesla více problémÛ neÏ v‰echny jeho knihy dohromady“.29 Taylorovy The Origins of the Second World War jsou náchylné ke kritice v mnoha bodech, konkrétnû v tom, jak jejich autor zachází s vojensk˘mi a finanãními úvahami, které ovlivÀovaly britské elity v postoji k Hitlerovu Nûmecku. Navzdory kritikám se ale Taylorova kniha stala klasikou a zároveÀ centrálním bodem diskusí o druhé svûtové válce. PfiestoÏe historici mnohé z Taylorov˘ch závûrÛ posléze pfiijali, laická vefiejnost nadále lpí na historick˘ch kli‰é 50. let.

24 A. J. P. TAYLOR, Second Thoughts, nestránkováno. 25 A. SISMAN, A. J. P. Taylor: a Biography, s. 300; A. J. P. TAYLOR, A Personal History, s. 239. 26 ESMONDE MANNING ROBERTSON (ed.), The Origins of the Second World War, London 1971; ROGER LOUIS (ed.), The Origins of the Second World War: A. J. P. Taylor and his Critics, London 1972; GORDON MARTEL (ed.), The Origins of the Second World War Reconsidered, London 1986. 27 Zde doporuãuji pfiedev‰ím vynikající ãlánek T. W. MASONA, Some Origins of the Second World War, Past and Present 29/1964, s. 67-87, vyvracející mnohé z Taylorov˘ch demagogick˘ch závûrÛ a pfiedev‰ím neznalosti ohlednû ekonomiky a zbrojení Tfietí fií‰e. 28 DONALD CAMERON WATT, The Historiography of Appeasement, in: Crisis and Controversy Essays in Honour of A. J. P. Taylor, (edd.) Alan Sked, Chris Cook, London 1976, s. 110. 29 A. J. P. TAYLOR, Accident Prone, s. 1.


recenze

25.7.2005

17:44

ZDENĚK R. NEŠPOR

Stránka 115

RECENZE A REFLEXE

[ 115 ]

RECENZE A REFLEXE


recenze

25.7.2005

[ 116 ]

17:44

Stránka 116

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005


recenze

25.7.2005

PAVLA HORSKÁ

17:44

Stránka 117

RECENZE A REFLEXE

[ 117 ]

Jana Machačová, Jiří Matějček, Nástin sociálního vývoje českých zemí 1780-1914, Opava 2002, Slezské zemské muzeum, 498 s., ISBN 80-86224-23-6 Koncem leto‰ního roku uplyne pût let od chvíle, kdy Jana Machaãová a Jifií Matûjãek podepsali v Opavû pfiedmluvu k svému dílu, v nûmÏ pfiedkládají „zvlá‰È odborníkÛm“ v˘sledek desetileté práce. Co na to odborníci? Tûm jistû neuniklo, Ïe úvodní kapitola práce nazvaná V˘chodiska a pfiedpoklady v˘zkumu konãí povzdechem autorÛ nad nehotovostí vlastních stanovisek k v˘sledkÛm v˘zkumu. Proã pr˘ tedy za takové situace psát nástin? Pfiedev‰ím pr˘ proto, Ïe Ïádn˘ jin˘ vhodn˘ – relativnû moderní – neexistuje (s. 30). Modernost svého nástinu autofii, jak se zdá, spatfiují v uÏívání aparátu moderních sociálních vûd spojeného se sociologickou, sociálnû psychologickou a kulturnû antropologickou teorií (s. 27). BlíÏe v‰ak v úvodní kapitole nerozvedli, zda se domnívají, Ïe aplikace sociologick˘ch teorií pfii anal˘ze historick˘ch pramenÛ zakládá historickou sociologii. Za hlavní povinnost historického sociologa zfiejmû autofii pokládají zamûfiení v˘zkumu k sledování vzorÛ chování. Sv˘m zpÛsobem je moÏno fiíci, Ïe slouÏí autorÛm ke cti, Ïe se snaÏí vytváfiet vlastní metodiku, nezávislou na módû rÛzn˘ch historick˘ch ‰kol zahraniãních i domácích. Nicménû se mi zdá, Ïe vûdomû ãi nevûdomû se autofii ãeského nástinu pfii interpretaci pramenÛ pfiidrÏují ponejvíc toho, co kdysi doporuãoval napfiíklad Lucien Febvre. Ten uÏ roku 1930 tvrdil, Ïe zab˘vat se sociálními dûjinami znamená dávat pfiednost studiu statistik, hromadn˘m a obecn˘m jevÛm, cel˘m sériím faktÛ, ba dokonce banalitám pfied jevy zfiídkakdy se vyskytujícími, v˘jimeãnostmi a jednotlivostmi. ZároveÀ si v‰ak tent˘Ï Lucien Febvre byl vûdom v‰eobsaÏnosti pojmu „sociální“. Pfii vzniku slavného ãasopisu Annales d’Histoire économique et sociale se pr˘ vyjádfiil v tom smyslu, Ïe slovo „sociální“ v názvu bylo zvoleno jako návûstí pro ãtenáfie, Ïe pÛjde o pestrou ‰kálu témat i zúãastnûn˘ch vûdních oborÛ.1 I kdyÏ se autofii ãeského Nástinu sociálního v˘voje ãesk˘ch zemí asi sotva o podobné bonmoty slavn˘ch historikÛ zajímali, nepodafiilo se jim, ostatnû stejnû jako dosud víceménû v‰em ostatním evropsk˘m historikÛm sociálních dûjin 19. století, uniknout ze zaãarovaného kruhu obrovského mnoÏství pramenÛ vze‰l˘ch z historické existence spoleãností tohoto století a omezenosti na‰ich moÏností tyto prameny interpretovat.

1 Une école pour les sciences sociales. De la VIe section à l'École des Hautes Études en Sciences sociales, (edd.) JACQUES REVEL, NATHAN WACHTEL, Paris 1996, s. 49.


recenze

25.7.2005

[ 118 ]

17:44

Stránka 118

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

Na bezmála pûti stech stranách svého nástinu bojují autofii s nebezpeãím, Ïe by vynechali nûco, co s pojmem „sociální“ podle jejich názoru nûjak souvisí. Je to v‰ak boj nerovn˘, protoÏe „sociální“ problematiku nalézají prostû v‰ude. Mezi historiky 19. století je témûfi obecnû pfiijímána zásada, Ïe v‰echny prameny vze‰lé z dûjin státních a vefiejn˘ch institucí, z ãinnosti státní statistiky, z dûjin politick˘ch stran a hnutí obsahují materiály, které patfií do oblasti sociálních dûjin. A pokud jsme si vytkli za cíl nalézt vzory chování ve spoleãnosti i v rodinû, je tfieba se obrátit i k soukrom˘m archivÛm. Z kaÏdé autobiografie, deníku ãi korespondence, z krásné literatury, z novinov˘ch ãlánkÛ je nakonec moÏné „vypreparovat“ nûco obecnû platného pro celou spoleãnost. Historik stfiedovûku Jacques Le Goff se v roce 1996 v rozhovoru s Markem Heurgonem vyslovil o metodû historické biografie, která, má-li pr˘ splnit svÛj úãel, musí se pokou‰et popsat jednotlivou osobu, aniÏ by ji vytrhla z její spoleãnosti, z její kultury, z jejího kontextu, neboÈ individuum a spoleãnost pr˘ nejsou v protikladu, n˘brÏ v neustálé interakci.2 Jacques Le Goff mûl v‰ak na mysli uplatÀování historick˘ch metod v biografii podobné jeho Ïivotopisu Svatého Ludvíka. Tato známá postava francouzského stfiedovûku pr˘ pfii interpretaci pramenÛ historikovi unikala do té míry, Ïe si byl Le Goff dokonce nucen poloÏit ãtenáfie provokující otázku, zda Svat˘ Ludvík skuteãnû existoval. Autofii ãeského nástinu mûli pfii interpretaci pramenÛ jak biografií, tak autobiografií problém právû opaãn˘. Jimi sledované postavy náleÏely do spoleãnosti 19. století, je‰tû pfiíli‰ málo vzdálené od souãasnosti dne‰ního historika. Mûli by se b˘vali snaÏit co nejvíce uniknout nebezpeãí, Ïe pfii interpretaci pramenÛ soukromé povahy, zejména z druhé poloviny 19. století, se nelze vyvarovat pfiedsudkÛ doby na‰ich pradûdeãkÛ a prababiãek. Je-li nástin urãen odborníkÛm, mûl by pfiiná‰et anal˘zy sociálních situací vycházející z pramenÛ a z odborné literatury a nikoli z pfiedstav zdûdûn˘ch po pfiedcích. Odborník má bezpochyby moÏnost si srovnat tvrzení nástinu s v˘sledky jin˘ch v˘zkumÛ a poÏadovat dÛkaz o v˘jimeãnosti ãi obecnosti v ãesk˘ch zemích pojednávan˘ch jevÛ. Napfiíklad autofii nástinu se na základû sv˘ch v˘zkumÛ domnívají, Ïe charakteristick˘m rysem Ïivotního cyklu stfiedostavovského zemûdûlce ãi fiemeslníka v ãesk˘ch zemích v 19. století bylo dûdûní profesí v rodinách. Jeden z pfiedních odborníkÛ na francouzské sociální dûjiny 19. století, Jacques Dupâquier, ov‰em pro Francii soudí, Ïe podstatou pfiemûny francouzské spoleãnosti v 19. století byly mezigeneraãní zmûny v profesní mobilitû, zpÛsobené tím, Ïe nárÛst poÏadavkÛ na nové profese byl rychlej‰í neÏ pfiib˘vání obyvatelstva v produktivním vûku. Geografická mobilita ve Francii té doby pr˘ proto byla pov˘tce mobilitou sociální. Lidé odcházející ze svého rodi‰tû

2 JACQUES LE GOFF, Une vie pour l'histoire. Entretiens avec Marc Heurgon, Paris 1996, s. 257.


recenze

25.7.2005

PAVLA HORSKÁ

17:44

Stránka 119

RECENZE A REFLEXE

[ 119 ]

tam, kde na‰li uplatnûní, ztráceli kontakt s povoláním i sociálním postavením sv˘ch rodiãÛ. Dupâquier odvozuje svá tvrzení ze speciální ankety, uspofiádané ve Francii na pfielomu 80. a 90. let 20. století ve spolupráci s francouzsk˘mi genealogy. Z civilních matrik bylo vybráno 3 000 rodin utvofien˘ch kolem roku 1800, jejichÏ pfiíjmení zaãínalo písmeny TRA. Vytvofiil se tím dostateãnû reprezentativní vzorek francouzsk˘ch rodin, jejichÏ dal‰í osud, pokud se t˘ká profesí, sÀatkÛ, sociální mobility, byl pak sledován po celé 19. století. Anketa sice nebyla z finanãních dÛvodÛ dodnes dokonãena, ale její dílãí v˘sledky jiÏ byly publikovány.3 MÛÏeme se tedy seznámit s názorem Jacquesa Dupâquiera na fiadu spoleãensk˘ch zmûn, které pro pfiípad ãesk˘ch zemí mohou autofii nástinu sledovat pouze z anonymních hromadn˘ch údajÛ státní statistiky ãi z jednotliv˘ch zmínek v autobiografiích nebo z literatury. Tak ale nemohou získat dostatek údajÛ o podílu dûdûn˘ch a nedûdûn˘ch profesí nebo o endogamii, kterou Dupâquier ve Francii v 19. století povaÏuje spí‰e za sociální neÏ za profesní. V anal˘zách francouzského vzorku podniknut˘ch v oblasti volby partnera pfii sÀatku, geografické mobility, majetku a profesí obyvatelstva se mu jeví dva nejdÛleÏitûj‰í pfielomy v utváfiení spoleãnosti 19. století. První „vertikální“ mezi venkovem a mûstem, druh˘ „horizontální“ mezi bohatstvím a chudobou, jak na venkovû, tak ve mûstû. Tato polarizovaná spoleãnost, v níÏ Karel Marx rozeznával jen burÏoazii a proletariát, v‰ak podle v˘sledkÛ Dupâquierovy ankety byla v rámci velik˘ch skupin pestfiej‰í, neÏ se aÏ dosud francouz‰tí historikové domnívali. A právû v otázce vzniku nov˘ch profesí ãi jejich dûdûní v rodinách, pfiedev‰ím ve mûstech, nalezl Dupâquier zcela odli‰nou situaci, neÏ jakou podle obecného mínûní francouzské historiografie ãekal.4 Autofii ãeského nástinu bohuÏel nevládli takov˘mi prostfiedky, jaké i v nedokonãené podobû poskytovala Dupâquierova anketa. Nemûli ani moÏnost se s ní seznámit, protoÏe i v samotné Francii ji historikové pfiíli‰ nevyuÏívají. Teprve po skonãení v˘zkumu k nástinu zaãaly v ãesk˘ch pfiekladech vycházet práce ze sociálních dûjin 19. století, které v‰ak vût‰inou fie‰í spí‰e otázku spoleãenského uplatnûní jednotliv˘ch vrstev.5 Po stránce metody se od ãeského nástinu nijak zvlá‰tû neli‰í. Jsou snad peãlivûj‰í v odkazech na literaturu neÏ nástin, coÏ jim dovoluje lépe rozli‰it, jak autor k sv˘m názorÛm do‰el. U nástinu ãasto snaha po odhalování obecn˘ch tendencí sociálního v˘voje vede autory k obecn˘m soudÛm, které

3 JACQUES DUPÂQUIER, DENIS KESSLER, La société française au XIXe siècle. Tradition, transition, transformations, Paris 1992. 4 J. DUPÂQUIER, D. KESSLER, La société française au XIXe siècle. Tradition, transition, transformations, s. 177-178. 5 CHRISTOPHE CHARLE, Intelektuálové v Evropû v 19. století. Historickosrovnávací esej s nov˘m pÛvodním doslovem autora, Praha 2004.


recenze

25.7.2005

[ 120 ]

17:44

Stránka 120

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

pro odborníky nejsou nikterak nové a pro laického ãtenáfie zase pfiíli‰ obecné a málo originální. Je ale tfieba fiíci, Ïe snad jedin˘m pfiípadem, kdy se tzv. laická vefiejnost nadchla líãením moderních sociálních dûjin své zemû, je pfiípad knihy Petera Lasletta nejprve v matefiské zemi Anglii, kde vy‰la v 60. letech, a pozdûji v Nûmecku a v Rakousku, kdyÏ byla po tfiiadvaceti letech vydána v nûmeckém pfiekladu.6 Laslettovo dílo je i u nás známo, spí‰e v‰ak jako dílo spoluzakladatele tzv. Cambridgeské skupiny historické sociologie a autora prací o dûjinách struktur evropské rodiny. Jeho kniha, která pÛvodnû vy‰la pod názvem The World We Have Lost, je sestavena z látky pfiedná‰ené v anglickém rozhlase za velkého zájmu vefiejnosti. Laslett, kter˘ byl spí‰e sociolog a demograf neÏ historik, sledoval dûjiny anglické spoleãnosti pfied i po industrializaci a kladl si pfii tom mnohé otázky, jimÏ podobné i autorÛm ãeského nástinu pfii‰ly na mysl. Ti na nû ale odpovídali vût‰inou zpÛsobem aÏ dosud v ãeské historiografii obvykl˘m, i kdyÏ tfieba prameny nedoloÏiteln˘m. Napfiíklad na s. 424 se v nástinu tvrdí, Ïe vedoucí sloÏkou „dolních“ vrstev ãeské spoleãnosti ve druhé polovinû 19. století bylo prÛmyslové dûlnictvo. Laslett naproti tomu klade anglick˘m historikÛm neoãekávané otázky. Napfiíklad proã fiíkají anglické revoluci v 17. století burÏoazní, kdyÏ tehdy Ïádná taková samostatná spoleãenská tfiída v Anglii neexistovala. Nebo jak vysvûtlit, Ïe na konci panování královny Viktorie, která zemfiela roku 1901 uprostfied rozkvûtu hospodáfiského Ïivota Anglie, na kaÏd˘ch pût obyvatel Lond˘na pfiipadal jeden pohfieb ãlovûka bez majetku a bez rodiny, organizovan˘ nûjakou dobroãinnou chudinskou institucí. V pfiípadû ãeského nástinu jeho autofii nekladou otázky ostatním historikÛm, n˘brÏ sami sobû. A seã jsou schopni, snaÏí se na nû odpovídat. Pfii obsaÏnosti zpracované látky si ale musí obãas vypomáhat stereotypními odpovûìmi, ostatnû jako to dûlávali mnozí ãe‰tí historikové pfied nimi, kdyÏ narazili na problematiku dûjin spoleãnosti. Kdybychom chtûli na nástin v té formû, jak byl odborníkÛm pfiedloÏen, napsat klasickou odbornou recenzi, obávám se, Ïe bychom museli napsat celou dal‰í knihu. TotiÏ vzhledem k ãasto uÏívan˘m obecn˘m tvrzením v nástinu jsme pfii ãetbû lákáni neustále se tázat, za jak˘ch okolností to nebo ono tvrzení platí a za jak˘ch nikoli. Nicménû je nesporné, Ïe autofii svou práci peãlivû prom˘‰leli, co do uÏit˘ch pramenÛ i co do metod. Zamysleli se v‰ak i nad tím, jak˘ celkov˘ dojem o spoleãnosti v ãesk˘ch zemích od konce 18. do poãátku 20. století si ãtenáfi odnesl, kdyÏ si ji pfieãetl ? Nebude mu pfiipadat, Ïe podle nástinu se za sto let v ãesk˘ch zemích sociální pomûry pfiíli‰ nezmûnily? Îe sice bylo nastavûno mnoho továren, Ïeleznic, mûstsk˘ch ãtvrtí, ale stále zde zÛstaly jakési „dolní“ vrst-

6 PETER LASLETT, Verlorene Lebenswelten. Geschichte der vorindustriellen Gesellschaft, WienKöln-Graz 1988.


recenze

25.7.2005

PAVLA HORSKÁ

17:44

Stránka 121

RECENZE A REFLEXE

[ 121 ]

vy, které z toho moc nemûly? Îe si „stfiední stav“ moÏná polep‰il, ale vzhledem k tomu, Ïe pozice „horních“ vrstev se celkem nezmûnila, zÛstal i nadále pouze stfiedním stavem? Ve srovnání s ponûkud fádními dojmy ãtenáfiÛ v ãesk˘ch zemích z ãetby podobn˘ch prací o sociálních dûjinách se zdá, Ïe pozornost zmínûn˘ch francouzsk˘ch ãi anglick˘ch ãtenáfiÛ je excitována s vût‰í rafinovaností. Jakoby historikÛm ãesk˘ch sociálních dûjin 19. století ‰lo jen o to, aby dokázali, Ïe ani pokusy o politické reformy v habsburské monarchii, ani prÛmyslová revoluce v 19. století nezpÛsobily zásadní pfievrat jak v Ïivotû mas, tak v Ïivotû elit. Západní historikové se naopak domnívají, Ïe objevili právû v 19. století novou dynamiku procesu chudnutí a bohatnutí, která se v˘znamn˘m zpÛsobem podílela na vzniku nov˘ch center politického vlivu a moci, jak na Západû, tak napfiíklad ve stfiední Evropû. ProtoÏe autofii ãeského nástinu nepokládají své dílo za definitivní, je moÏné, Ïe se napfií‰tû pokusí srovnat své v˘zkumy s v˘sledky zahraniãními. I ãesk˘ ãtenáfi by podle mého názoru rád pfiijal, kdyby sly‰el názor autorÛ nástinu, zda povaÏují sociální i profesní v˘voj obyvatelstva ãesk˘ch zemí v 19. století za stejnû dynamick˘, co do zmûn ve vzdûlání i dovednostech, a stejnû polarizovan˘ co do centralizace bohatství a chudoby jako v klasick˘ch zemích západoevropské burÏoazie a proletariátu. Odborné i laické ãeské publikum by v‰ak pfiijalo se stejn˘m zájmem, kdyby se názor autorÛ nástinu klonil spí‰e k tomu, Ïe sociální v˘voj ãesk˘ch zemí byl v 19. století ménû kontrastní neÏ v západoevropsk˘ch zemích, a Ïe tedy existoval jak˘si specifick˘ stfiedoevropsk˘ zpÛsob, jak se vyrovnat s dÛsledky vzniku prÛmyslové spoleãnosti bez velk˘ch politick˘ch otfiesÛ. Ke kterému z tûchto názorÛ se autofii nástinu hlásí, nebo zda mají nûjak˘ jin˘, nelze ze souãasné formy jejich díla rozeznat. MoÏná, Ïe právû tento prozatímní nedostatek srovnání s jin˘mi moÏnostmi syntézy, neÏ jak˘ nabízí Nástin sociálního v˘voje ãesk˘ch zemí 1781-1914, mûli jeho autofii na mysli, kdyÏ na konci první kapitoly nabídli jeho text jako diskusní materiál (s. 30). Pavla Horská


recenze

25.7.2005

[ 122 ]

17:44

Stránka 122

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

Jana Machačová, Jiří Matějček, Nástin sociálního vývoje českých zemí 1780-1914, Opava 2002, Slezské zemské muzeum, 498 s., ISBN 80-86224-23-6 Sociální dûjiny jsou zajímavou oblastí svûtové historiografie. Jsou pojmem, pod kter˘ lze zahrnout velké mnoÏství na první pohled odli‰n˘ch pfiístupÛ ke zkoumanému problému. Svûdãí o tom bohatost a tradice pfiedev‰ím francouzského a nûmeckého dûjepisectví ve 20. století. Své dominantní postavení potvrzovaly v období po druhé svûtové válce, pfiedev‰ím pak v 60. a 70. letech 20. století, kdy objevovaly objektivní v˘voj ve spoleãnosti a na úrovni státu, národa ãi trhu konstruovaly objektivní spoleãenské struktury a procesy. Od 80. let se v‰ak v prostfiedí evropské historiografie setkáváme s kritick˘mi v˘hradami vÛãi dosavadní praxi sociálních dûjin a do popfiedí se dostávají dal‰í my‰lenkové pfiístupy k dûjinám, které proti anonymitû spoleãensk˘ch struktur a procesÛ vyzdvihují individuum jako takové. Dûjiny kaÏdodennosti ãi historická antropologie obnovily zájem o subjektivní vnímání a proÏitky jedincÛ, zajímají se o individuální zku‰enosti a vnímání a do historického bádání pfiivádûjí konkrétní aktéry nezbavené jedineãnosti vlastní Ïivotní praxe. Pod dojmem postmoderní kritiky moÏností vûdecké racionality, objektivního zkoumání a v˘kladu dûjinn˘ch procesÛ získaly v historickém povûdomí odborné vefiejnosti pevné místo my‰lenky o pluralitû a subjektivitû dûjin, které jiÏ nejsou chápány jako jednotn˘ proces, n˘brÏ jako heterogenní proud sestávající z mnoha autonomních center.1 I pfies tyto kritické v˘hrady v‰ak sociálním dûjinám nelze v Ïádném pfiípadû upfiít jejich opodstatnûní, podnûtnost a pfiínos pro bádání o lidské minulosti. Je v‰ak tfieba mít stále na pamûti „omezenost“ jejich pÛsobnosti a meze v˘sledkÛ jejich bádání, které nejsou jedin˘m moÏn˘m v˘kladem minulé skuteãnosti. Proã v‰ak na tomto místû tento men‰í exkurs do ãtenáfii jistû známé nedávné historie evropského dûjepisectví ve 20. století? Na následujících fiádcích bude totiÏ fieã o pokusu autorské dvojice Jana Machaãová a Jifií Matejãek o popis a v˘klad sociálního v˘voje ãesk˘ch zemí v 19. století. Domnívám se totiÏ, Ïe za souãasn˘ch podmínek a moÏností srovnávání historického bádání je jiÏ tfieba se vztahovat nejen k dosavadním v˘sledkÛm ãeského sociálnûdûjinného bádání, tak jak to ãiní sami autofii, ale i k obecn˘m tendencím evropského dûjepisectví, zvlá‰tû pokud se jedná o úvahy podnûcující problematiku soci-

1 GEORG IGGERS, Dûjepisectví ve 20. století. Od vûdecké objektivity k postmoderní v˘zvû, Praha 2002, s. 96.


recenze

25.7.2005

JAN RANDÁK

17:44

Stránka 123

RECENZE A REFLEXE

[ 123 ]

álních dûjin. Pfiedcházející exkurs je tedy moÏné brát jako svého druhu nastavené zrcadlo evropského dûjepisectví a pomyslnû vytyãené hranice pÛsobnosti sociálních dûjin. Vûfiím, Ïe v následujícím textu bude patrné, proã tak ãiním. Práce autorské dvojice Jana Machaãová a Zdenûk Matûjãek je sv˘m zpÛsobem ambiciózní dílo, které se snaÏí o systematické zacelení mezery v ãeském sociálním dûjepisectví, která zde vznikla po roce 1989. Pfiedkládan˘ text je v˘sledkem dlouhodobé a jistû úctyhodné desetileté práce obou autorÛ, jejíÏ v˘sledky postupnû publikovali v fiadû prÛbûÏnû vydávan˘ch sborníkÛ Studie k sociálním dûjinám 19. století. Recenzované dílo je tak ve své podstatû koneãn˘m a závûreãn˘m v˘stupem jejich badatelské ãinnosti, shrnuje a uzavírá jejich dosavadní v˘zkumnou a publikaãní ãinnost. Aãkoli je tedy tato práce textem samostatn˘m, pfiesto je tfieba brát v potaz v˘‰e zmiÀované sborníky, neboÈ právû zde ãtenáfi najde dal‰í bliωí a doplÀující informace jednak k problematice zkoumané látky, jednak k samotné v˘zkumné praxi obou autorÛ. Cílem pfiedkládané práce bylo kritické shrnutí a zhodnocení poznatkÛ o sociálním v˘voji ãesk˘ch zemí od konce 18. století aÏ do doby, „kdy vrcholila extenzivní fáze industrializace“ (s. 15). Tato pÛvodní fakta pak doplnili v˘sledky vlastního v˘zkumÛ, „ovlivnûn˘ch ponûkud modernûj‰í systematikou i metodologií, neÏ jaké byly do konce 80. let vût‰inou u nás zvykem“ (s. 15). Toto spojení starého s nov˘m pak mûlo podle jejich zámûru pfiinést nov˘ úhel pohledu a nové interpretace. V˘sledkem jejich bádání je obsáhlá, skoro pûtisetstránková publikace naplnûná skuteãnû velk˘m mnoÏstvím informací a ãíseln˘ch údajÛ. Tento rozsáhl˘ text je rozdûlen do celkem pûti ãástí. První oddíl je vstupní branou do celého textu. Je to úvodní, spí‰e obecná a teoretická ãást, kde autofii deklarují své cíle, shrnují stav dosavadního bádání k tématu sociálních dûjin ãeského 19. století, vysvûtlují uÏitou periodizaci a pfiedev‰ím se snaÏí nastínit teorii a metodiku svého díla. Tato ãást není bohuÏel pfiíli‰ obsáhlá, i kdyÏ by si objasnûní teoretick˘ch v˘chodisek a uÏité metodologie zaslouÏilo více prostoru. Sociální dûjiny jsou ve své podstatû konstrukcí minulé skuteãnosti a v takto obsáhlém díle by vût‰í dÛraz na teoretickou reflexi jistû nepfii‰el nazmar. Na mnoha místech je tak ãtenáfi odkázán pouze k uvefiejnûn˘m pfiípravn˘m studiím, které se nacházejí v pfiipomenut˘ch sbornících. Jakoby tak autofii pfiedpokládali, Ïe ãtenáfi tohoto textu bude jiÏ pfiedem obeznámen s jejich v minulosti uvefiejnûn˘mi dílãími studiemi. Bez doplÀujících informací z jejich pfiedcházejících textÛ pak mohou nûkteré pasáÏe této úvodní ãásti vyznívat spí‰e nezfietelnû a systematika v˘zkumu mÛÏe zÛstávat po pfieãtení tohoto úvodu stále nejasnou. Pro zájemce pak doporuãuji seznámit se s jiÏ uveden˘mi sborníky. Druh˘ oddíl je vûnován konkrétní problematice moÏností a okolností sociálního v˘voje ãeské spoleãnosti. Autofii, a to je tfieba myslím pozitivnû kvitovat, pfiipomnûli determinující vliv a pÛsobení pfiírodních podmínek na spoleãnost, doce-


recenze

25.7.2005

[ 124 ]

17:44

Stránka 124

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

nili tak jistû ne bezv˘znamn˘ vliv geografického prostfiedí na formování konkrétní spoleãnosti. Vedle nich pak rovnûÏ zasadili zkoumané procesy do kontextu „vnûj‰ího sociálního prostfiedí“, do kterého zahrnuli pokles mezinárodního v˘znamu Habsburské monarchie, ztrátu jejích velmocensk˘ch pozic, zaostávání za západoevropsk˘m v˘vojem i epidemie a hladomory. Zajímavé je rovnûÏ pfiipomenutí regionální diferenciace ãesk˘ch zemí a zkoumání retardovan˘ch regionÛ a v souvislosti s tím i niωí technologické úrovnû ãesk˘ch zemí. Tento oddíl pak doplÀuje kapitola o populaãním v˘voji. Prostfiednictvím tûchto dílãích témat si v tomto oddíle autofii pfiipravili pÛdu jiÏ pfiímo pro vstup k sociálním dûjinám ãeské spoleãnosti 19. století. Ve tfietím a souãasnû nejobsáhlej‰ím oddíle se pak autofii pustili do shrnutí svého nejvlastnûj‰ího bádání. âtenáfii nabízejí ãeskou spoleãnost schematicky rozdûlenou do tfií velk˘ch skupin na dolní, stfiední a horní vrstvy. Vedle identifikace tûchto vrstev prostfiednictvím majetku a sociálního postavení a po vymezení jejich poãetnosti se pak autofii zab˘vají jiÏ jejich samotn˘m zpracováním. Rozhodujícím pro uchopení tûchto jednotliv˘ch skupin jsou profese a zamûstnání jedincÛ. Hovofií tak o profesních skupinách, v rámci kter˘ch zkoumali jejich skladbu a poãetnost, sociální pozice, prestiÏ, vzory chování, migraci, vztah k majetku, k práci, rodinnou v˘chovu ãi hodnotov˘ systém. Pro v‰echny vrstvy tak vytvofiili ve svém dÛsledku „obecn˘ vzor ãlovûka konkrétní vrstvy a odpovídající profese“. Pfievedu-li teì celou my‰lenku do lehãího tónu, defilují pfied námi napfiíklad standardizovan˘ nádeník, obyvatelstvo horsk˘ch oblastí, horník; ve stfiedních vrstvách standardizovan˘ vzor úfiedníka, dÛstojníka, knûze, lékafie; v horní vrstvû pak standardizovan˘ ‰lechtic, vysok˘ byrokrat, generál ãi politik. Staví tak pfied nás obecné a ideální vzory, ale tím souãasnû nutí pozorné ãtenáfie se ptát, kolik z fiady individuí by jejich popisu skuteãnû odpovídalo? Tento metodick˘ pfiístup je jistû diskutabilní, v oãích sv˘ch tvÛrcÛ má v‰ak své opodstatnûní, a to budu pro tuto chvíli respektovat. Ostatnû dílãí problematika jiÏ zmiÀovan˘ch sociálních pozic, prestiÏe, vtahu k majetku atd. je jistû zajímavá a podnûcuje k dal‰ímu moÏnému navazujícímu v˘zkumu. Po tomto uchopení dobové spoleãnosti v její statice se autofii dostávají teprve v pfiedposledním oddíle své knihy k naplnûní názvu své práce, tedy k popisu sociálního v˘voje ãesk˘ch zemích ve sledovaném období. SnaÏí se postihnout a pfiiblíÏit dynamiku sociálních procesÛ, souvislostí a interakcí. âiní tak v návaznosti na politick˘, resp. událostní v˘voj daného období. Celé dlouhé ãeské 19. století rozdûlili tradiãnû na dvû období, tedy na léta 1781-1848 a následující období 18491914. V tomto „dynamickém oddíle“ se tak jin˘mi slovy snaÏí o navázání závûrÛ pfiedcházejícího „statického oddílu“ na ãasovou osu politického v˘voje 19. století. Posledním oddílem jsou pak Závûreãné poznámky. Tolik tedy formální a obsahová podoba pfiedkládané práce. Onen exkurs na poãátku textu jsem v‰ak nepsal bezúãelnû. Oba autofii odvedli ve svém díle jistû


recenze

25.7.2005

JAN RANDÁK

17:44

Stránka 125

RECENZE A REFLEXE

[ 125 ]

velk˘ a pozoruhodn˘ kus práce, nicménû i pfies své jistû zásluÏné cíle na cestû k jejich dosaÏení podle mého soudu v nûkter˘ch ohledech klop˘tli. Pfiedev‰ím jsou oba autofii pfiesvûdãeni o moÏnostech objektivního v˘zkumu: „Po letech studia sociálního v˘voje ãesk˘ch zemí jsme zaãali na projektu systematicky pracovat v roce 1991, kdyÏ se otevfiely moÏnosti objektivního v˘kladu.“ (s. 11) VÛbec nejen z této práce, ale i z jejich pfiedcházejících studií pfiibliÏujících metodiku a teorii jejich práce vysvítá pfiesvûdãení o moÏnostech objektivního poznání minulé reality. Tento názor je v souvislostech s jiÏ na poãátku pfiipomenutou kritikou „objektivity“ sociálních dûjin z postmoderních pozic pfiece jen odváÏn˘ a dovoluji si ho oznaãit za velmi problematick˘. V jejich textu mi chybí nûjaké systematiãtûj‰í vyrovnání se s jin˘mi teoretick˘mi koncepty v rámci historiografie, resp. sociologie jako takové, i pfiímo v rámci sociálního dûjepisectví. Autofii tak pfiicházejí rovnou s vlastním originálním pfiístupem. O pravdivosti a objektivitû dosaÏen˘ch v˘sledkÛ jsou autofii pfiesvûdãeni díky uÏité a na první pohled ponûkud sloÏitûj‰í metodû v˘zkumu, na jejímÏ základû postupnû vytváfieli onen „standardizovan˘“ vzor konkrétních profesních skupin. S tím se v‰ak mÛÏe ãtenáfi seznámit pfiedev‰ím v onûch pfiípravn˘ch studiích a bez jakékoli ironie musím opût zkonstatovat, Ïe je skuteãnû ‰koda, Ïe ãtenáfie pfiedkládané práce ochudili o bliωí nahlédnutí do této své originální „teoreticko metodologické“ kuchynû v˘zkumu. Vedle zpracování jiÏ existující sekundární literatury jde v principu o specifickou práci s prameny ãasto literární povahy: pamûti, vzpomínky i beletrie. Z tûchto materiálÛ pak zjednodu‰enû fieãeno excerpují „základní“ v˘roky a poznatky pisatelÛ pramenÛ (pfiíslu‰níkÛ konkrétní profesní skupiny, resp. spoleãenské vrstvy), které pak po srovnání s v˘roky jin˘ch pfiíslu‰níkÛ stejné skupiny-vrstvy pfiisoudí této skupinû-vrstvû jako obecnû platné. To, co v daném konkrétním textu hledají, je urãeno jak˘msi pfiedem dan˘m abstraktním schématem, maticí, která „nám má pfiedev‰ím zajistit, abychom na Ïádnou dÛleÏitou vlastnost struktury nezapomnûli“.2 Hledání v˘rokÛ stejné povahy pak na první pohled pÛsobí skuteãnû jako hledání jakéhosi objektivního momentu. Domyslíme-li v‰ak tento postup, budeme muset podle mého názoru stejnû rezignovat na moÏnosti objektivního popisu minulé reality. Tyto „objektivní v˘roky“ pfiifiazené k jednotliv˘m spoleãensk˘m vrstvám a profesním skupinám totiÏ pomáhají vytváfiet pouze ideální model standardizované spoleãnosti, resp. svou vlastní, na profesích zaloÏenou, a tím i zkreslenou podobu-konstrukci minulé spoleãnosti. Autofii opomíjejí individualitu pisatelÛ pramenÛ, z nichÏ ãerpají. Prostfiednictvím oné zmiÀované matice pfiistupují dle mého soudu ze souãasn˘ch pozic a s pfiedem pfiipraven˘mi kritérii ke spoleãnosti minulého sto-

2 JI¤Í MATùJâEK, VyuÏití beletrie a pamûtí pfii sledování sociálního v˘voje, Studie k sociálním dûjinám 19. stoleti 2/1993, s. 143-144.


recenze

25.7.2005

[ 126 ]

17:44

Stránka 126

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

letí. Vná‰ejí tak do v˘zkumu své vlastní pfiedstavy o tom, co zde budou zkoumat. Tím de facto „deformují“ tehdej‰í skuteãnost do nûjakého skuteãnû ideálního stavu. O objektivitû je tak podle mého názoru tûÏké hovofiit. V tomto názoru mû podporuje i to, Ïe se rovnûÏ nedot˘kají otázky, proã dan˘ ãlovûk tyto své pamûti, vzpomínky psal, nepátrají po jejich motivaci a písemn˘ pramen berou podle mého názoru pfiíli‰ samozfiejm˘m zpÛsobem. Problémem je také dobov˘ jazyk: mají rÛzná slova a v˘razy uÏívané v 19. století stejn˘ v˘znam jako dnes, resp. slouÏí k popisu a uchopení stejn˘ch skuteãností tehdy i nyní? Sv˘m ãtenáfiÛm tak na stránkách svého textu nabízejí ve svém dÛsledku jen ideální obraz dobové spoleãnosti, respektive její konstrukci, koneãnû pfiesnû ve smyslu vlastní my‰lenky: „Teoretická v˘chodiska samozfiejmû ovlivÀují heuristiku, anal˘zu a závûry práce.“ (s. 19) To se mi pak zdá b˘t ãásteãnû v rozporu s jejich jiÏ zmiÀovan˘mi moÏnostmi objektivního v˘zkumu. V souvislosti s prací s literárními prameny je rovnûÏ dÛleÏité dotknout se interdisciplinarity jejich díla. Pfii dosaÏení deklarovan˘ch cílÛ se autofii nemohli obejít bez pomoci dal‰ích oborÛ, jak˘mi byla sociologie, etnologie, historická demografie ãi literární vûda. Z uveden˘ch stojí za zmínku pfiedev‰ím sociologie, neboÈ se mi zdá, Ïe pfiedev‰ím z tohoto oboru si brali oba autofii nejvíce pfii svém zkoumání. Z tohoto pohledu by pak patrnû bylo moÏné nazvat tuto práci jako historickou sociologii, neboÈ pfii proãítání mnoha pasáÏí jsem mûl dojem, Ïe se jedná o sociologii zahalenou do „historického hávu“, jin˘mi slovy, Ïe tím dûjinn˘m v tomto textu bylo ãasové prostfiedí 19. století, v nûmÏ autofii zkoumali tehdej‰í spoleãnost. „Dûjinn˘“ oddíl o interakcích, procesech a sociálních zmûnách v prÛbûhu tohoto století pak pÛsobí jako pokus o propojení dosaÏen˘ch v˘sledkÛ zkoumání se znám˘m politick˘m v˘vojem, tedy jako snaha o „naroubování“ sociologie na historickou problematiku. To v‰ak nyní nechci hodnotit jako vûc negativní ãi naopak pozitivní; o tom aÈ rozhodne pfiípadn˘ ãtenáfi sám. Dal‰ím momentem, kter˘ stojí za zmínku, je jazyk tohoto díla. „V˘zkum sociálního v˘voje pojat˘ jako historická sociologie by mûl mj. zajistit vyuÏití sociologického pojmového aparátu místo pojmosloví obecného jazyka, vût‰inou uÏívaného v historiografii, a mj. i tím dosáhnout odklonu od popisnosti a zjednodu‰ujících pragmatick˘ch explikací.“ (s. 23) Autofii se tedy rozhodli pro striktnû odborn˘ slovník. Tím v‰ak celou práci dostali do situace, kdy je na mnoha místech psána podle mého mínûní pfiíli‰ stroh˘m a mnohdy aÏ nesrozumiteln˘m jazykem, kter˘ zkouman˘ problém uzavírá do v˘luãn˘ch sociologick˘ch kategorií, a tak tuto kníÏku oddaluje tfieba i zájemcÛm z historické obce, jejichÏ specializací nejsou pfiedev‰ím sociální dûjiny, o studentech ani nemluvû. Text se tak díky uÏitému jazyku a striktnû vûdeckému pojmosloví na mnoha místech promûÀuje v sled stroze nabídnut˘ch faktÛ a ãísel, kter˘ v‰ak pfiíli‰ nezaujme, a moÏná ani díky komplikovanému vyjadfiování neudrÏí ãtenáfiovu pozornost. OÏivení textu by pfiinesla tfieba


recenze

25.7.2005

JAN RANDÁK

17:44

Stránka 127

RECENZE A REFLEXE

[ 127 ]

i citace pouÏívan˘ch pramenÛ, tedy rÛzn˘ch pamûtí a vzpomínek, které by ãtenáfii dokreslily pfiedkládaná fakta. To se bohuÏel nedûje. Pokud ale autofii tuto svou práci koncipovali jako text urãen˘ pouze a jen odborníkÛm a nemûli ambice na ‰ir‰í ãtenáfiskou obec, pak lze této jejich „jazykové snaze“ porozumût. BohuÏel se tím ochudili o vût‰í roz‰ífiení svého díla. Devatenácté století bylo obdobím dynamického spoleãenského v˘voje, dobou velk˘ch zmûn Ïivotních svûtÛ, uÏívan˘ jazyk a pojmov˘ aparát tuto Ïivou dobu bohuÏel v m˘ch oãích umrtvuje. Nechtûl bych v‰ak ãtenáfie dále unavovat sv˘m komentáfiem k recenzovanému textu, takÏe postupnû dospûji k závûru. Vyfiknout nûjak˘ jednoznaãn˘ ortel nad touto prací není vÛbec jednoduché a ani se o to nebudu pokou‰et. I pfii zbûÏném prolistování je na první pohled patrné, Ïe se jedná o dílo úctyhodné, pfiedev‰ím díky svému rozsahu a díky mnoÏství obsaÏen˘ch informací a faktÛ. Obdivuji trpûlivost, s níÏ se oba autofii vyrovnávali s mnoÏstvím práce. To v‰ak nijak neotupí v˘hrady, které lze k této práci vyslovit. Jedná se v m˘ch oãích o práci diskutabilní, která má svá pro a proti. Nepfiiná‰í jen odpovûdi, ale na mnoha místech podnûcuje dal‰í otázky, aÈ uÏ faktografického rázu, tak otázky smûfiující ãistû k teoretickému uchopení a zpracování dané problematiky, otázky namífiené na metodiku v˘zkumu. Pfiedev‰ím v tomto ohledu je tfieba porozumût „diskutabilitû“ tohoto díla. Aãkoli je tento text vydán jako v˘sledek mnohaletého v˘zkumu, odtrhnout ho úplnû od pfiedbûÏn˘ch v˘sledkÛ v˘zkumu publikovan˘ch na jin˘ch místech nejde. Tuto práci je tak tfieba brát ne jako kníÏku k pfieãtení (snaÏil jsem se v prÛbûhu textu vyvarovat pouÏití slova „kníÏka“ k oznaãení tohoto díla), n˘brÏ jako odborn˘ studijní a pracovní materiál pro dal‰í v˘zkum a badatelskou ãinnost. Pfiedkládan˘ text nenabízí ãtenáfisk˘ záÏitek, ale mnoho zajímav˘ch dat jako základ dal‰í práce. Na úpln˘ závûr jiÏ jen men‰í poznámka. Tato práce vy‰la jiÏ pfied nûkolika lety, v roce 2002, a hned dal‰í rok vy‰lo nové vydání kníÏky Otto Urbana Kapitalismus a ãeská spoleãnost. Urbanova práce co do rozsahu i mnoÏství a kvantifikaci informací nemÛÏe soupefiit s prací Jany Machaãové a Jifiího Matûjãka. Je ale zajímavé si v této souvislosti uvûdomit „vnitfiní rozmanitost“ pojmu „sociální dûjiny“. Na stranû této práce jsou fakta, ãísla, spoleãnost zachycená ve své statice, na stranû Urbana je to naopak dynamika, procesy a pfiedev‰ím promy‰lenost vlastní teorie, byÈ poplatné dnes jiÏ pfiekonan˘m nûmeck˘m sociálním dûjinám 70. let. I kdyÏ teì budu vytrhávat z kontextu, pfiesto na úpln˘ závûr citát z pfiedkládané práce: „Proã tedy za takové situace psát nástin, pfiípadnû dal‰í nástin ãi diskusní materiál? Pfiedev‰ím proto, Ïe Ïádn˘ jin˘ vhodn˘ – relativnû moderní – neexistuje.“ Já v‰ak dodávám, Ïe i pfies tento recenzovan˘ nástin mnohá z pfiedcházejících dûl, napfiíklad právû „Urban“, nepfii‰ly o své místo a opodstatnûní. Recenzovaná práce tak pfiiná‰í jeden z moÏn˘ch pohledÛ na ãeskou spoleãnost 19. století. Pohled, kter˘ mÛÏeme, ale nemusíme vzít za svÛj. Jan Randák


recenze

25.7.2005

[ 128 ]

17:44

Stránka 128

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

Jana Machačová, Jiří Matějček, Nástin sociálního vývoje českých zemí 1780-1914, Opava 2002, Slezské zemské muzeum, 498 s., ISBN 80-86224-23-6 Slovo nástin, obsaÏené v názvu díla, je velice v˘stiÏn˘m oznaãením pfiedkládaného pokusu o bilanci dosavadního stavu v˘zkumu sociálních dûjin ãesk˘ch zemí v 19. století. Autofii zapoãali soustavn˘ v˘zkum této problematiky jiÏ v roce 1991 a velkou vût‰inu sv˘ch dílãích v˘stupÛ, vázan˘ch pochopitelnû na celou fiadu grantov˘ch úkolÛ, publikovali pfiedev‰ím na stránkách ãasopisÛ Studie k sociálním dûjinám 19. století a Studie k sociálním dûjinám. Recenzovaná kniha je tak skuteãnou bilancí úctyhodn˘ch deseti let práce. AutorÛm a samozfiejmû také jejich spolupracovníkÛm, publikujícím pfieváÏnû na stránkách zmínûn˘ch ãasopisÛ, se zde podafiilo shromáÏdit pro studium sociálních dûjin této epochy skuteãnû velmi v˘znamná data ke komparaci v rámci stfiední Evropy, ãesk˘ch zemí i jednotliv˘ch regionÛ. I z takto velké sumy údajÛ se v‰ak podafiilo sestavit „jen“ nástin. Jak autofii sami mnohokrát zopakovali, jejich ambiciózní v˘zkum narazil na limity stanovené víceménû souãasn˘m stavem ãeské historické vûdy. Kromû jin˘ch zmiÀme napfi. disproporce ve v˘zkumu jednotliv˘ch vrstev spoleãnosti, napfi. mûstské fiemeslnictvo, nedostatek materiálu pro nûkteré regiony (Beskydy ãi jiÏní Morava), nedostatek zájmu badatelÛ pfied i po roce 1989 o sociální dûjiny nûmecky ãi polsky hovofiících obyvatel ãesk˘ch zemí, pfievaÏující zájem historikÛ spí‰e o dûjiny druhé poloviny 19. století atd. J. Machaãová a J. Matûjãek opakovanû zpûtnû oznaãili své prvotní pfiedstavy za neadekvátní souãasnému stavu ãeské historiografie a s tímto tvrzením bohuÏel koresponduje i recenzovaná kniha. Autofii pravdûpodobnû pfii sestavování její koncepce stáli pfied velmi nelehkou volbou. Pfii respektování prvotního zámûru v˘zkumu mohli sepsat jako v˘stup práci vzbuzující znaãná oãekávání, kde si pod slovem nástin pfiedstavíme stanovení základních mantinelÛ, a vzhledem ke stavu v˘zkumu a omezen˘m moÏnostem komparace pak nadûje nenaplnit. Slovo nástin v názvu práce je v‰ak moÏno vyloÏit také jako pokus o snahu bilancovat to, co je k bilancování zralé, a pfiípady sociálních skupin, národních spoleãenství ãi regionÛ, kde není dostatek srovnávacích dat, nechat prostû otevfiené ãi jen letmo komentované. KoneckoncÛ i stíny nemají vÏdy jasné kontury. Struktura knihy naznaãuje, Ïe se autofii po váhání, v nûkter˘ch pasáÏích práce dosti patrném, pfiiklonili k variantû druhé. Ve velmi promy‰leném a moderním ãlenûní knihy, které prozrazuje vynikající znalost aktuálních trendÛ v zahraniãní historické sociologii i sociologii samotné, se pak zejména ve struktufie podkapitol objevují v˘razné mezery. Autofii se v tûchto pasáÏích zpravidla soustfiedili na uve-


recenze

25.7.2005

LUKÁŠ FASORA

17:44

Stránka 129

RECENZE A REFLEXE

[ 129 ]

dení jen nûkolika orientaãních statistick˘ch dat s komentáfiem nebo dokonce jen nûkolika detailnûji znám˘ch pfiípadÛ pfiíslu‰níkÛ dané sociální skupiny ãi vrstvy bez vût‰í snahy o generalizaci (patriciát, drobní mûst‰tí fiemeslníci a Ïivnostníci, faktofii). Na jedné stranû je tfieba ocenit vûdeckou poctivost obou autorÛ, ktefií se vyhnuli spekulativním ãi pfiedãasn˘m závûrÛ i tam, kde by moÏná jiní takovou zdrÏenlivost neprokazovali, na druhou stranu právû tyto pasáÏe ukazují na urãit˘ limit knihy, která je mnohem více neÏ komukoli jinému urãena relativnû úzkému kruhu odborníkÛ a slouÏí spí‰e jako bilanãní zpráva o projektu neÏ „klasická“ odborná publikace pro distribuãní síÈ. ZÛstává otázkou, zde je ponechání v‰ech mezer v interpretaci sociálních dûjin ãesk˘ch zemí 19. století opravdu nutné. Zajisté je do znaãné míry oprávnûn˘ povzdech autorÛ nad nemoÏností dlouhodobû systematizovat v˘zkum v této oblasti dûjin v rámci stávajícího systému fiízení a financování ãeské vûdy projektu, a tedy cílenû „úkolovat“ jednotlivé autory. Pravdûpodobnost zmûny v této oblasti v‰ak není zrovna na dohled a v této situaci by snad bylo moÏné zaplnit nejednu mezeru prostfiednictvím obezfietné komparace nûkter˘ch torzovit˘ch dat získan˘ch z teritoria ãesk˘ch zemí s údaji z blízkého zahraniãí. Napfiíklad v publikacích dolnorakouského Institutu pro v˘zkum venkovského prostoru v St. Pöltenu, resp. ve vídeÀském ãi salzburském projektu v˘zkumu mû‰Èanstva se objevuje mnoho informací, jejich pouÏitelnost se pro jihomoravské regiony v prvém a pro celé ãeské zemû ve druhém a tfietím pfiípadû urãitû nedá podcenit. Pfiedchozí fiádky by v‰ak nemûly ani v nejmen‰ím zakr˘t celou fiadu pfiedností tohoto díla. JiÏ samotn˘m ãlenûním práce autofii pfiekroãili u nás bûÏné „popisné“ práce z oblasti sociálních dûjin – nevyhnuli se napfi. anal˘ze vlivu pfiírodních podmínek, úrovnû technologií a moÏnostem jejich pfievzetí, prestiÏe jednotliv˘ch sociálních vrstev a skupin atd., a to v‰e ve vzájemné interakci. Jde o velmi moderní pojetí sociálních dûjin a z teoretického hlediska o postup u nás do té míry nezvykl˘, Ïe se moÏná právû zde skr˘vá „zakopan˘ pes“ procesu sestavování ‰ir‰ího autorského t˘mu pro v˘zkum sociálních dûjin 19. století. VÏdyÈ J. Machaãová a J. Matûjãek sv˘m dílem volají po realizaci sociální historiografie v nej‰ir‰ím slova smyslu, tj. po reflexi minulosti, která zahrnuje celou realitu lidské spoleãnosti. Zatímco historikové zab˘vající se podobn˘m tématem obvykle prostû kladou v˘sledky jednotliv˘ch historiografick˘ch disciplín (hospodáfisk˘ch dûjin, dûjin techniky, dûjin mentality apod.) vedle sebe a se vzájemnou komparací mají velké potíÏe, autofii Nástinu sociálního v˘voje ãesk˘ch zemí se snaÏili vyhnout popisÛm a omezit narativní prvky pfiedev‰ím s pomocí sociologick˘ch a sociálnû psychologick˘ch pfiístupÛ. Pojmov˘ konstrukt knihy, opfien˘ o pojmy, jako je „uspokojení“, tzn. dosaÏen˘ch pozitivních pocitÛ, „potfieby“, „vzory chování“, „sociální funkce“, „citová sloÏka chápání reality“ a dal‰í, koneckoncÛ hovofií za v‰e. Z textu je místy dost patrná aÏ úzkostlivá snaha vymezit se zejména vÛãi


recenze

25.7.2005

[ 130 ]

17:44

Stránka 130

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

metodám pouÏívan˘m historiky politick˘ch dûjin a v men‰í mífie i dûjin hospodáfisk˘ch. Autofii sami s lítostí konstatovali, Ïe je pfies markantní snahu o pouÏívání u nás dosti netradiãních metod jejich dílo stále bez dostateãného „kulturního pfiesahu“, zejména bez popisu kulturního v˘voje jako procesu zavr‰ujícího sociální procesy. Ambice autorÛ k této velkorysé syntéze jsou z díla patrné napfi. u popisu sociální pozice a prestiÏe katolického duchovenstva ãi u poutavé odboãky vûnované hnutí náboÏensko-sociálních blouznivcÛ. Celá koncepce knihou bilancovaného v˘zkumu k tomuto cíli jistû smûfiuje, zatím v‰ak ãas pro podobné dílo z nejrÛznûj‰ích dÛvodÛ prostû nedozrál. Z mnoha zajímav˘ch údajÛ a je‰tû podnûtnûj‰ích interpretací v knize obsaÏen˘ch by si mnohé zaslouÏily zvlá‰tní odstavec v recenzi. Za v‰echny mohu zmínit jak˘si útok na m˘tus hospodáfiské vyspûlosti ãesk˘ch zemí, objevující se v podtextu prakticky kaÏdé kapitoly. Machaãová a Matûjãek získali právû díky mimofiádnému rozsahu komparativních údajÛ plastiãtûj‰í obraz o hospodáfiské a sociální situaci ãesk˘ch zemí neÏ kter˘koli badatel pfied nimi, a podafiilo se jim tak zpochybnit celou fiadu doposud nekriticky pfiejíman˘ch závûrÛ z minulosti. Autofii napfiíklad zfiejmû dost vûrohodnû klasifikovali postavení ãesk˘ch zemí v rámci evropského procesu modernizace a se znaãnou skepsí se v této souvislosti vyjadfiují zejména o pomûrech panujících ve velké ãásti venkovsk˘ch vrstev. JiÏ star‰í ãasopisecky publikované práce autorského dua odkazovaly obraz idylického ãeského a moravského venkova do patfiiãn˘ch mezí, v recenzované knize má tento útok na ãesk˘ m˘tus venkova jiÏ dosti systematick˘ ráz – v pramenech hojnû zmiÀovanou „lenost“, nedostatek motivace, alkoholismus, neschopnost kumulovat volné prostfiedky a mnoho dal‰ích negativních sociálních jevÛ jiÏ nebude moÏno pfiecházet. Úvodní zamy‰lení nad v˘znamem slova nástin je tfieba je‰tû doplnit o jeden v˘znam – nástin mÛÏe znamenat také v˘zvu. Práce J. Machaãové a J. Matûjãka má rozhodnû i tento rozmûr. Prakticky v kaÏdé kapitole lze mezi fiádky ãíst v˘zvu k intenzifikaci v˘zkumu sociálních dûjin ãesk˘ch zemí 19. století, v˘zvu k opu‰tûní zastaralého popisného pojetí a v˘zvu ke koncentraci v˘zkumu na nastínûná nosná témata. Snad padne tato v˘zva na úrodnou pÛdu. LukበFasora


recenze

25.7.2005

17:44

Stránka 131

JITKA KOMENDOVÁ

RECENZE A REFLEXE

[ 131 ]

Aron Jakovlevič Gurevič, Istorija istorika, Moskva 2004, ROSSPEN, 286 s., ISBN 5-8243-0539-0

V loÀském roce v moskevském nakladatelství Rosspen vy‰la kniha Arona Jakovleviãe Gureviãe Historikova historie. ZpÛsob jejího vzniku je pomûrnû neobvykl˘, jde totiÏ o záznam ústních vzpomínek pfiednesen˘ch v roce 1999/2000 v Gureviãovû semináfii a tyto vzpomínky jsou prokládány záznamy z roku 1973, kdy Gureviã jiÏ velmi ostfie pociÈoval odli‰nost vlastního chápání historické vûdy od soudobé sovûtské medievistiky. PÛvodní název záznamÛ z roku 1973 byl nyní pfienesen na celou Gureviãovu autobiografii. Jméno Arona Jakovleviãe Gureviãe je sice ãesk˘m historikÛm dobfie známé, ale ve srovnání s ostatní Evropou je u nás jeho dílo v pfiekladech zastoupeno pomûrnû málo. KniÏnû dosud vy‰ly pouze dvû klíãové Gureviãovy monografie – Kategorie stfiedovûké kultury1 a Problémy stfiedovûké lidové kultury.2 S Gureviãov˘mi star‰ími monografiemi o formování feudalismu, ranû stfiedovûké Skandinávii, o exemplech, stejnû jako s bádáním o jedinci ve stfiedovûké spoleãnosti, kterému se Gureviã vûnuje v prÛbûhu 90. let, se zatím ãe‰tí ãtenáfii nemûli moÏnost seznámit. Aron Gureviã pro‰el ve svém bádání v˘vojem od agrární historie ranû stfiedovûké Anglie pfies studium agrárních a sociálních dûjin Skandinávie aÏ po dûjiny kultury a historickou antropologii. Tuto cestu velmi znesnadÀovala izolovanost od soudobé svûtové historiografie a Ïivot v podmínkách reÏimu, pro nûjÏ bylo studium stfiedovûké kultury tématem neÏádoucím a potlaãovan˘m. Gureviã byl kritizován za to, Ïe pfieceÀuje roli katolické církve, a jako podezfielá se jevila dokonce i skuteãnost, Ïe se v knize Problémy stfiedovûké lidové kultury ãastûji objevuje jméno Krista neÏ klasikÛ marxismu-leninismu (s. 234). JiÏ pfii bádání o ekonomickém a sociálním v˘voji stfiedovûké Evropy se Gureviã velmi v˘raznû vymanil z marxistického dogmatu a jeho monografie Problémy geneze feudalismu v západní Evropû (Moskva 1970) v dobû svého vydání vyvolala skandál. Pfiíklonu ke skandinávsk˘m dûjinám pfiipisuje Gureviã zásadní v˘znam, neboÈ ranû stfiedovûkou Skandinávii zaãal zkoumat jako historik vychovan˘ v tradicích moskevské agrární ‰koly Neusychina a Kosminského, ale pfii práci se skandináv-

1 ARON JAKOVLEVIâ GUREVIâ, Kategorie stfiedovûké kultury, Praha 1978. Rusk˘ originál vy‰el v roce 1972. 2 âesky vy‰lo pod názvem Nebe, peklo, svût. Cesty k lidové kultufie stfiedovûku, Jinoãany 1996.


recenze

25.7.2005

[ 132 ]

17:44

Stránka 132

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

sk˘mi narativními prameny poprvé pochopil v˘znam studia ãlovûka v dûjinách, ústfiedního tématu historické antropologie. Gureviãova tvorba si získávala stále vût‰í pozornost jak profesionálních historikÛ, tak ‰iroké ãtenáfiské obce v Rusku i v zahraniãí. V ãeském vnímání Gureviã zÛstává pfiedev‰ím autorem Kategorií stfiedovûké kultury, ménû jiÏ specialistou na lidovou kulturu stfiedovûku, coÏ ale není pouze ãeské specifikum. Gureviã se sám v autobiografii podivuje nad tím, Ïe Kategorie stfiedovûké kultury zaÏily takov˘ celosvûtov˘ úspûch, zatímco on sám pokládá za své stûÏejní a vskutku originální dílo Problémy stfiedovûké lidové kultury z roku 1981: „Kategorie stfiedovûké kultury se vÛlí osudu – a knihy mají své osudy, které jen ãásteãnû závisejí na osudu jejich tvÛrcÛ – staly mou ústfiední prací. Dodnes se mnozí domnívají, Ïe je to mÛj nejvût‰í pfiínos vûdû. Myslím, Ïe to tak docela není: originálnûj‰í mi pfiipadá kniha o stfiedovûké lidové kultufie, protoÏe je celá zaloÏena na studiu pramenÛ. Kategorie jsou jakousi syntézou toho, co jiÏ bylo nashromáÏdûno ve svûtové vûdû, plus m˘ch vlastních znalostí. Ale ãinila si nároky na globální zachycení problematiky, stanovovala nové parametry v chápání studia stfiedovûku, a proto udûlala na ãtenáfie nejvût‰í dojem.“ (s. 196) „Kniha mûla podivuhodnou historii: vy‰la v patnácti jazycích. […] Patnáct pfiekladÛ pro historika medievistu, ne beletristu, je opravdu hodnû. Zfiejmû jsem narazil na jak˘si citliv˘ nerv, na smûr ve v˘voji historického my‰lení, kter˘ uÏ nazrál, vznikl a rozvíjel se. Byla to podstatná v˘zva historikÛm a zfiejmû nejen historikÛm, neboÈ na knihu reagovali umûnovûdci, orientalisté, historici staré Rusi.“ (s. 203) Aron Gureviã vnímá francouzskou historickou antropologii jako mimofiádnû v˘znamn˘ a jemu nejbliωí smûr evropské historiografie 20. století, zároveÀ ale cítí potfiebu definovat své vlastní postoje a nechce zcela nekriticky pfiijmout pohled na dûjiny, kter˘ je pro souãasné pfiedstavitele Annales, a zejména Jacquese Le Goffa, charakteristick˘. Hodnocení ‰koly Annales a definování vlastního vztahu k ní je pro Gureviãe tématem natolik podstatn˘m, Ïe mu vûnoval celou monografii Historická syntéza a ‰kola Annales3 a opakovanû se k nûmu vrací i v Historikovû historii: „Francouz‰tí historici patfiící k Blochovû, Febvrovû a Braudelovû ‰kole byli a jsou frankocentriãtí, v lep‰ím pfiípadû romanocentriãtí. Zab˘vají se Francií, Itálií, ·panûlskem, Katalánskem, ale svût za hranicemi románsky mluvících zemí je obvykle periferií jak pro jejich vûdomí, tak pro jejich bádání. Mohou se pustit do krátk˘ch exkurzÛ, ale serióznû se opírají jen o francouzsk˘ a románsk˘ materiál. Historikovi, kter˘ nepracuje v PafiíÏi, ale v Moskvû, se mÛÏe otevfiít jiná perspektiva. […] Pfiipadalo mi dÛleÏité neodmítat románskou tematiku, ale vûnovat se germánské a odhalit nûjaké nové souvislosti tûchto dvou zásadnû odli‰n˘ch svûtÛ, a to nikoli proto, abych je absolutnû oddûlil, ale abych

3 ARON JAKOVLEVIâ GUREVIâ, Istoriãeskij sintûz i ·kola „Annalov“, Moskva 1993.


recenze

25.7.2005

17:44

JITKA KOMENDOVÁ

Stránka 133

RECENZE A REFLEXE

[ 133 ]

naopak odhalil spoleãn˘ substrát pod mnohotvárností sociálních a kulturních procesÛ, které probíhaly v Evropû rÛzn˘m tempem. Tyto my‰lenky ve mnû zrály uÏ v první polovinû 60. let. Skandinávie není jen specifick˘ region, kter˘ per se zaslouÏí pozornost. […] Na tomto polygonu lze objevit vrstvy stfiedovûké kultury, které v jin˘ch zemích, více christianizovan˘ch a romanizovan˘ch, byly potlaãeny rÛstem nov˘ch vztahÛ, v‰eobecnou nadvládou latiny, pfievahou teologického my‰lení, které úspû‰nûji neÏ na severu vykofieÀovalo v‰echny, jak jsme tehdy fiíkávali, relikty minulosti. Zahrnutí seversk˘ch zemí do okruhu m˘ch badatelsk˘ch zájmÛ mi tak otevíralo moÏnost komplexnûji zachytit stfiedovûk˘ svût. Je‰tû jednou zdÛrazÀuji: podstata vûci nespoãívá v nûjakém extenzivním roz‰ífiením fiady prací, ale v pfiístupu k principiálnû nové problematice.“ (s. 134) Domnívám se, Ïe tato odli‰nost Gureviãova pohledu na stfiedovûk ve srovnání s francouzskou historiografií je nejv˘raznûj‰í v jeho tvorbû do poãátku 80. let, zatímco v pozdûj‰ích pracích jiÏ skandinávsk˘ materiál ustupuje do pozadí. Gureviã se stále více soustfieìuje na latinsk˘ stfiedovûk a v jeho pracích v 80. a 90. letech uÏ není tolik vyuÏíván pramenn˘ materiál z dosud zcela opomíjen˘ch specifick˘ch evropsk˘ch regionÛ. Tento v˘voj je markantní pfii srovnání Gureviãov˘ch prací aÏ do Kategorií stfiedovûké kultury na stranû jedné a monografií následujících dvaceti let (Problémy stfiedovûké lidové kultury; Kultura a spoleãnost stfiedovûké Evropy oãima souãasníkÛ; Stfiedovûk˘ svût - Kultura mlãící vût‰iny; Jedinec ve stfiedovûké Evropû apod.). To ale neznamená, Ïe by Gureviã zcela opustil skandinávskou tematiku,4 i kdyÏ v souãasnosti jiÏ nepfiedstavuje dominantu jeho badatelského zájmu. Na rozdíl od historikÛ ‰koly Annales v‰ak u Gureviãe i nadále dominuje zájem o germánsk˘ svût. Aron Gureviã má v ruské vûdû specifické postavení. VÛãi komunistické moci zaujal otevfienû negativní postoj jiÏ v polovinû 40. let, tedy v dobû, kdy mnozí ru‰tí intelektuálové je‰tû chovali o stalinském reÏimu ãetné iluze. Nikdy sice nepatfiil k disentu, jeho knihy nebyly v Sovûtském svazu nikdy zakázány, ale zároveÀ byl pro oficiální sovûtskou vûdu nepfiijateln˘. Roli hrál tradiãní sovûtsk˘ antisemitismus (aãkoli Gureviã sám nepfiikládá svému Ïidovství v˘znam a neidentifikuje se jako pravovûrn˘ Ïid), ale pfiedev‰ím jeho pojetí historie, které ostfie odporovalo sovûtsk˘m ideologick˘m ‰ablonám. Pfiedstavitelé moci se jej neustále snaÏili odsunout na periferii vûdeckého Ïivota: nesmûl cestovat a st˘kat se se západními kolegy, jejichÏ práce se do Ruska dostávaly sporadicky, s obtíÏemi a se zpoÏdûním. Pracoval sice v Ruské akademii vûd, ale byl vnímán jako problémov˘ a knihy, které pfiedstavují vrchol jeho tvorby, nevy‰ly v rámci ediãního plánu akademie a Gure-

4 Srov. napfi. jeho studii âelovûãeskoje dostoinstvo i social’naja struktura. Opyt proãtenija dvuch islandskich sag, in: Odissej. âelovûk v istorii 1997, Moskva 1998, s. 5-30.


recenze

25.7.2005

[ 134 ]

17:44

Stránka 134

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

viã se práci na nich vûnoval zpola tajnû. I pfies pfiekáÏky kladené oficiální mocí se Gureviãovi dafiilo získat pfiístup ke ãtenáfiÛm, a jak uvádí D. Charitonoviã v recenzi na Vybrané spisy A. Gureviãe, citovat Gureviãovy práce patfiilo v urãitém okruhu rusk˘ch intelektuálÛ uÏ od 70. let k bontonu.5 Tím, Ïe Gureviã nebyl pfiímo perzekvován, ale reprezentanti moci se jej snaÏili vytûsnit z vûdeckého Ïivota, se GureviãÛv osud nápadnû podobal pozici pfiedstavitelÛ soudobé sémiotické ‰koly, jejichÏ práce pfiedstavovaly jeden z vrcholÛ evropské humanitní vûdy 20. století, av‰ak v SSSR byli vytlaãeni na periferii jak v teritoriálním smyslu (Tartu), tak ve vûdeckém Ïivotû. Gureviã byl aÏ do poãátku 90. let zbaven kontaktu se studenty (s v˘jimkou ‰estnáctiletého pÛsobení ve zcela nevûdeckém prostfiedí Kalininského pedagogického institutu, které Gureviã vnímal témûfi jako vyhnanství). Pfiitom Gureviã cítil velmi intenzivnû potfiebu kontaktu s ruskou mládeÏí (studenty, doktorandy, mlad˘mi badateli) a uvádí, Ïe to byl také nejpádnûj‰í dÛvod jeho opakovaného odmítnutí moÏnosti emigrace, mj. do Izraele. Vnucená izolovanost byla pro Gureviãe nejbolestnûj‰í právû tím, Ïe si nikdy nemohl vychovat vlastní Ïáky, vytvofiit ‰kolu: „Bolí mû, Ïe nemám a pravdûpodobnû uÏ ani nebudu mít Ïáky, kter˘m bych mohl pfiedat témata, ke kter˘m uÏ se nedostanu, nemám s k˘m se pfiátelsky pfiít, diskutovat o sv˘ch domnûnkách a my‰lenkách. […] Mohl bych je‰tû leccos udûlat, ale atmosféra nepfiátelského osamocení ãlovûka obãas skliãuje. […] Svou povahou a návyky jsem ãlovûk málo spoleãensk˘, mám rád samotu, spoleãnost lidí mû rychle unaví a prostû mû otupuje, ale zároveÀ potfiebuji nûkoho uãit, nûkomu dokazovat uÏiteãnost smûru, kter˘ jsem si zvolil. […] Vûdec bez ÏákÛ je ãímsi nenormálním. […] O du‰e mladé generace vûdomû ãi nevûdomû bojují nositelé rÛzn˘ch názorÛ a já bych také chtûl získat moÏnost bojovat o jejich du‰e a jejich znalosti. […] Mám v sobû nûco z kazatele, ale nepodafiilo se mi to rozvinout. Nikomu není dáno v‰e.“ (s. 206) AÏ po pádu komunistického reÏimu v Rusku získal moÏnost pÛsobit na Moskevské státní univerzitû a na novû vzniklé Ruské státní humanitní univerzitû. Pfii tvorbû Historikovy historie nebylo Gureviãov˘m zámûrem sepsat biografii vlastní osoby - „V mém vyprávûní nebude pfiísn˘ systém, konkrétnû nehodlám zaãít své vyprávûní tím, jak jsem se narodil otci a matce a jak to v‰e dál probíhalo.“ (s. 11) –, n˘brÏ zachytit svÛj v˘voj jako historika a zároveÀ na svém Ïivotû ukázat v˘voj ruské i západní medievistiky od 40. let aÏ do souãasnosti. Gureviã odÛvodÀuje svÛj ponûkud neskromn˘ poãin tím, Ïe cítí potfiebu reagovat na mnoÏství zkreslení, polopravd i falzifikací, které se nahromadily v nejrÛznûj‰ích vzpomínkách na uply-

5 DMITRIJ CHARITONOVIâ, SovremennosÈ Srednûvekovja, http://magazines.russ.ru/novyi_mi/2000/10/


recenze

25.7.2005

17:44

JITKA KOMENDOVÁ

Stránka 135

RECENZE A REFLEXE

[ 135 ]

nulá desetiletí, ale uvádí rovnûÏ dÛvod zcela specifick˘, vypl˘vající z jeho medievistického bádání: „A najednou, neãekanû pro mû samého, jsem uprostfied této práce pocítil poku‰ení obrátit se vedle studia autobiografií, vyznání a apologií stfiedovûk˘ch autorÛ k sobû samému, ke své Ïivotní cestû. TûÏko bych logicky odÛvodnil a objasnil souvislost, jeÏ mezi tûmito dvûma zdánlivû nesouvisejícími poãiny bezpochyby existuje. Zde postaãí vyjádfiit pfiedpoklad, Ïe historik, kter˘ se ponofiuje do studia Ïivotní cesty individua daleké minulosti, zámûrnû ãi nezámûrnû pomûfiuje tuto cestu se svou vlastní Ïivotní zku‰eností. AÈ jsou epochy a osoby jakkoli rozdílné, jedno pomáhá porozumût druhému. âtenáfi mû doufám nebude podezírat z toho, Ïe se odvaÏuji srovnávat svou osobu s postavami takového formátu, jako byl Aurelius Augustinus nebo Petr Abélard. Nicménû kdyÏ se zaãtu do Vyznání nebo Historie utrpení, nalézám nûkterá schémata a my‰lenkové pochody, které mutatis mutandis jsou základem v‰ech tûchto pokusÛ o autobiografii.“ (s. 277-278) JiÏ samo toto odÛvodnûní ukazuje, Ïe máme pfied sebou nikoli bûÏn˘ memoárov˘ text, n˘brÏ dílo znaãnû originální. Loni vydaná Historikova historie ov‰em není první GureviãÛv pokus o ego-historii. V prÛbûhu 90. let totiÏ vydal nûkolik vzpomínkov˘ch statí, ve kter˘ch se vûnuje dílãím etapám svého Ïivota. JiÏ v 70. letech sepsal (pochopitelnû ve své dobû nepublikovateln˘) text Historikova historie, jehoÏ vznik vyplynul z potfieby zafixovat své postoje k probíhajícímu dûní, zaznamenat své úvahy o historii v dobû, kdy proÏíval nejvût‰í zlom ve svém odborném v˘voji. Nahlédnutí do obsahu knihy vyvolává zdání jednoduchého, chronologicky fiazeného textu. Zdaleka v‰ak nejde jen o plynul˘, ãasovû uspofiádan˘, vyváÏen˘ popis hlavních etap historikova Ïivota. Dílo má sice chronologick˘ rámec, ale vzpírá se chronologické posloupnosti ve vyprávûní, v rÛzn˘ch kapitolách se autor vrací do minulosti nebo naopak pfiedbíhá v˘voji. Sám to objasÀuje snahou o zachování spontánnosti vyprávûní, zámûrnû se brání v˘raznému revidování textu. Do jisté míry jistû podmínûno i Gureviãov˘m zdravotním handicapem, ztrátou zraku, jenÏ mu bránil ve v˘raznûj‰í koneãné revizi textu, takÏe text nûkdy není pfiíli‰ stylisticky precizní. Jednotlivé kapitoly se obsahovû dosti rÛzní a v˘razné tematické zlomy nalezneme mnohdy i uvnitfi kapitol, coÏ posiluje dojem spontánního, v˘raznû asociativního plynutí textu, v nûmÏ hranice kapitol mají pouze formální funkci. Gureviã zachycuje kaÏdodenní Ïivot ve vûdeck˘ch institucích Moskvy i v ruské provincii, vztahy uvnitfi ruské medievistiky, zam˘‰lí se nad hledáním vlastní cesty v historiografii, charakterizuje své hlavní práce, osvûtluje recepci svého díla v Rusku i v zahraniãí. Pokud Gureviã mluví o sovûtské medievistice, vûnuje pozornost v˘hradnû zkoumání západního stfiedovûku. Jen v˘jimeãnû se zmiÀuje o byzantologii (Averincev, Lazarev) a o badatelích zab˘vajících se stfiedovûkou Rusí (Zimin, nelichotivé zmínky o Pa‰utovi, Lichaãovovi a Rybakovovi). V˘znamné téma, které prochází napfiíã cel˘m textem a pro neruské ãtenáfie je obzvlá‰È zajímavé, pfiedstavuje GureviãÛv vztah ke ‰kole Annales.


recenze

25.7.2005

[ 136 ]

17:44

Stránka 136

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

Gureviãovi je cizí apologetick˘ tón vÛãi vlastní osobû a opatrnost pfii psaní o ostatních, která b˘vá ve vzpomínkov˘ch textech ãastá. V textu nalezneme velmi silnou rovinu ironie, nûkdy aÏ sarkasmu vÛãi okolí (ostatnû autor v doslovu uvádí, Ïe moÏná sepí‰e je‰tû ostfiej‰í Historia arcana) i vÛãi sobû samému. Sám sebe zobrazuje jako enfant terrible sovûtské medievistiky, jenÏ procházel Ïivotem v neustál˘ch konfliktech a svárech a na snahy vytlaãit jej z oficiálního vûdeckého Ïivota reagoval s vyz˘vavou tvrdohlavostí. Velmi v˘raznou rovinu textu tvofií sebereflexe i kritika vlastní tvorby vãetnû ãetn˘ch metodologick˘ch reflexí vzniku textu Historikovy historie. Pokud vlastní Gureviãova díla budeme pokládat za základní úroveÀ, pak v Historikovû historii mÛÏeme nalézt nûkolik vy‰‰ích úrovní. Gureviãova interpretace vlastní tvorby v Historikovû historii znamená první úroveÀ, pfiiãemÏ tuto rovinu lze rozãlenit do nûkolika chronologick˘ch vrstev, neboÈ Gureviã s odstupem ãasu reaguje napfi. na své soudy ze 70. let, a vede tak jakousi diskusi se sebou sam˘m v ãase. Druhou úroveÀ pfiestavuje interpretace Gureviãovy tvorby jin˘mi badateli, neboÈ Gureviãova práce se stala jiÏ bûhem Ïivota tvÛrce objektem historiografického bádání, a to nejen v podobû recenzí, ale i syntetizujících pojednání. Nad touto úrovní je je‰tû tfietí úroveÀ, totiÏ Gureviãovy interpretace tûchto cizích interpretací. Z Ïánrového hlediska lze Historikovu historii nazvat autobiografií, memoáry, ego-historií. Ostatnû autor v‰echny tyto pojmy sám pouÏívá. Historikova historie je sice blízká Ïánru autobiografie, ale Gureviã se zcela zámûrnû vyh˘bá informacím, které nesouvisejí s jeho vûdeckou cestou. O osobním Ïivotû pí‰e velmi sporadicky, a to jen tehdy, pokud se mu jeví zfietelná souvislost s jeho vûdeckou prací. Od memoárÛ se Historikova historie li‰í tím, Ïe vzpomínky jsou prokládány texty, které vznikaly jako bezprostfiední reakce na události, tedy nikoli v ãasové distanci, jeÏ je pro pamûti typická. Z rÛzn˘ch oznaãení, jeÏ Gureviã pro svÛj text pouÏil, je tedy patrnû nejv˘stiÏnûj‰í ego-historie. Historikova historie je textem, jenÏ si – stejnû jako jiná historiografická díla – neklade nárok na úplnost, text s v˘raznû subjektivním zabarvením, ale zároveÀ neustálou snahou tento subjektivní pfiístup reflektovat a nepfiedstírat, Ïe jde o jedin˘ správn˘ pohled na realitu; dokonce se snaÏí definovat i míru autocenzury a vysvûtlit, na jaká témata a proã ji uplatÀuje. Historikova ego-historie v ãeském prostfiedí stále je‰tû pÛsobí jako rarita, zatímco v západní Evropû jde o pomûrnû populární útvar. Aron Gureviã je v‰ak vÛãi pracím sv˘ch západních kolegÛ pomûrnû kritick˘, neboÈ se domnívá, Ïe svÛj v˘voj líãí pfiíli‰ hladce a vyh˘bají se problematick˘m místÛm své vûdecké cesty (s. 5051). Gureviã naopak klade velk˘ dÛraz právû na Ïivotní zlomy, hledání nov˘ch cest v historiografii, vymezení vztahu vÛãi pfiedchozí i nastupující generaci historikÛ, snaÏí se ukázat, jak komplikovaná byla cesta ke zformování zcela nového bádání o dûjinách stfiedovûku. V˘razné metodologické pasáÏe svûdãí o tom, Ïe jako fundovan˘ historik je schopen pfiistupovat s kritiãností i k psaní své vlastní historie.


recenze

25.7.2005

17:44

JITKA KOMENDOVÁ

Stránka 137

RECENZE A REFLEXE

[ 137 ]

Historikova historie je koncipována jako pfiíbûh bojÛ historické antropologie za právo na existenci v Rusku - jednak desetiletí trvajících bojÛ s dogmatickou marxistickou historiografií, ale i s jejími relikty v souãasn˘ch vysoko‰kolsk˘ch uãebnicích, jednak s nynûj‰ími proklamacemi o „smrti“ historické antropologie. Gureviã si uvûdomuje, jak samozfiejmû a v‰ednû dnes pÛsobí tento smûr na mladou generaci, a chce ukázat, Ïe cesta k tomuto pojetí historiografie byla zvlá‰tû v Rusku mimofiádnû komplikovaná a Ïe se historická antropologie dodnes nevyãerpala. Gureviãovu práci lze ãíst také jako jistou synekdochu: pars pro toto konkrétní Ïivotní pfiíbûh ãlovûka na pozadí více neÏ pÛlstoletí sovûtského a postsovûtského Ruska. Na druhou stranu je Aron Gureviã osobností v ruském kontextu tak v˘jimeãnou, Ïe to dává jeho biografii ráz neopakovatelnosti a jedineãnosti. Jitka Komendová


recenze

25.7.2005

[ 138 ]

17:44

Stránka 138

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

BOHUMIL JIROUŠEK, Josef Macek. Mezi historií a politikou, Praha 2004, Výzkumné centrum pro dějiny vědy, 239 s., ISBN 80-86103-79-X Îivotopisem Josefa Macka uãinil Bohumil Jirou‰ek první krok k tomu, aby se ze souãasníka dnes nejstar‰í generace ãesk˘ch historikÛ stala historická postava. Za nûkolik let nebude uÏ v dûjinách ãeské historiografie záleÏet na tom, co kter˘ pamûtník o svém obrazu Josefa Macka fiekl ãi zamlãel, n˘brÏ na tom, jak MackÛv Ïivotopisec ovládá ãi neovládá metodu vûdecké historické biografie, která ostatnû jiÏ po léta není u nás nikterak zanedbávan˘m tématem. Îánr takto pojaté biografie se pûstoval v ãeské historiografii od 60. let 20. století, pfiestoÏe se tehdy v nûkter˘ch západních historick˘ch ‰kolách povaÏoval zájem o odborná zpracování ÏivotopisÛ za reakci proti marxismu nejen u historikÛ, n˘brÏ i u sociologÛ ãi etnologÛ.1 Josef Macek se stal na poãátku 60. let pfiedsedou vûdecké rady kniÏnice Portréty „âeskoslovenské spoleãnosti pro ‰ífiení politick˘ch a vûdeck˘ch znalostí“.2 Roku 1965 pfiispûl do PortrétÛ biografií Coly di Rienzo. Dfiíve v‰ak je‰tû zahájil v roce 1963 Ïivotopisem Jana Husa paralelní fiadu k PortrétÛm v nakladatelství Svobodné Slovo, pozdûji Melantrich. Tato fiada, nazvaná Odkazy pokrokov˘ch osobností na‰í minulosti, byla vûnována historick˘m osobnostem ãesk˘ch dûjin. VydavatelÛm se podafiilo do ní prosadit pod hlaviãkou pokrokovosti fiadu ÏivotopisÛ napsan˘ch seriózními badateli. Podle mého názoru se mezi „melantri‰sk˘mi“ historick˘mi biografiemi, vydan˘mi v 60. letech 20. století, vyskytovaly i takové, které snesou srovnání s metodami uÏívan˘mi v té dobû napfiíklad francouzsk˘m historikem stfiedovûku Jacquesem Le Goffem.3 ¤íká-li tedy Bohumil Jirou‰ek (s. 11), Ïe práce je vystavûna na biografickém pÛdoryse, pak je tfieba ji srovnávat nejen s obecnû uÏívan˘mi metodami vûdecké historické biografie, n˘brÏ i se standardem ãeské historické biografie, jak˘ se vytvofiil v posledních desítiletích, a to dokonce za aktivní spolupráce Josefa Macka jako historika i organizátora. Zdá se, Ïe ãe‰tí historikové se dodnes inspirují metodami ÏivotopisÛ „melantri‰ské“ fiady, zamûfiující

1 La biographie. Usages scientifiques et sociaux. Monotematické ãíslo ãasopisu Politex. Travaux de science politique 27/1994. K tomu srov. recenzi Pavly Horské v Sociologickém ãasopisu 31/1995, s. 388-391. 2 Pfiíznaãn˘ pro zaãátky edice Portréty, kterou vydávalo nakladatelství Orbis, byl v˘bûr „svûtov˘ch“ historick˘ch postav. V letech 1963-1964 vy‰ly svazky: Mahátma Gándhí (Jan Pilát), F. M. Dostojevskij (Radegast Parolek), Albrecht Dürer (Rudolf Chadraba), G. J. Caesar (Jan Burian), A. P. âechov (Jan Cigánek), Zarathu‰tra (Otakar Klíma), Romain Rolland (Josef Kopal), William Shakespeare (Zdenûk Stfiíbrn˘), Feidias (Jifií Frel).


recenze

25.7.2005

PAVLA HORSKÁ

17:44

Stránka 139

RECENZE A REFLEXE

[ 139 ]

se pro 19. a 20. století ãastûji neÏ k politick˘m vÛdcÛm k osobnostem obecného kulturního v˘znamu.4 Roku 1988 vy‰el v „melantri‰ské“ fiadû Ïivotopis Josefa Hlávky.5 PfiestoÏe jeho autor Alois Lodr zemfiel pfied dokonãením rukopisu, kter˘ pak pro tisk pfiipravovala redakce nakladatelství, zÛstává ãtenáfii zachován celkov˘ pohled na Hlávku jako celistvou osobnost pÛsobící jak v blízkém okruhu rodiny a pfiátel, tak v obecném povûdomí své doby. Josef Macek Bohumila Jirou‰ka je sice pfiedstavitelem úplnû jiné akademie neÏ byla âeská akademie vûd a umûní legendárního mecená‰e Josefa Hlávky, nicménû není vylouãeno, Ïe ãtenáfi by mohl poÏadovat srovnání postojÛ obou protagonistÛ k instituci i k vefiejnému Ïivotu jejich doby. Není v‰ak vinou Bohumila Jirou‰ka, Ïe prameny k biografii Josefa Macka neobsahují témûfi Ïádné osobní vyjádfiení k rÛzn˘m okolnostem jeho Ïivota. Jak velmi by zde pomohlo nûjaké vlastní Mackovo hodnocení jeho úãasti v politice, ukazuje napfiíklad srovnání s pamûtmi Viktora Knappa, Mackova kolegy jak v prezidiu akademie, tak v Národním shromáÏdûní.6 Co v‰ak víme o Mackovû poslaneckém mandátu let 1964-1969, s v˘jimkou období po srpnu 1968, nebo o ãlenství ve Svûtové radû míru a pfiedsednictví âeskoslovenského mírového v˘boru v letech 19651969? Macek sám mohl znát vzpomínky Ilji Erenburga, které vy‰ly koncem 60. let v ãeském pfiekladu. Pamatuji se, Ïe se tehdy ãetly hlavnû proto, Ïe z nich vysvítalo dosti nápadnû vûdomí rusk˘ch intelektuálÛ o povaze totalitní moci v sovûtském státû. Byl v nich v‰ak i neskr˘van˘ obdiv ErenburgÛv k vûdcÛm-komunistÛm na Západû.7 Vûfiil Macek ve své oficiální poslání obránce svûtového míru? Dobfie

3 Napfiíklad FRANTI·EK ·MAHEL, Jeron˘m PraÏsk˘, Praha 1966. Jacques Le Goff podle zmínûné revue Politex povaÏoval návrat historické biografie do francouzské historiografie v 60. a 70. letech 20. století spí‰e za ne‰Èastn˘, protoÏe pr˘ se zprvu nevzdala plochého anekdotického popisu, neschopného ukázat obecn˘ historick˘ v˘znam individuálního osudu. Nûktefií západní sociologové v‰ak pfiesto pfiedvídali vûdecky psan˘m biografiím trval˘ ãtenáfisk˘ úspûch. Poãítali totiÏ s kulturním kapitálem vytvofien˘m rozvojem ‰kolního vzdûlání na Západû po druhé svûtové válce, kter˘ zajistil pracím podobného charakteru dostateãnû rozsáhlé publikum. Sám Le Goff vydal v roce 1996 biografii Svatého Ludvíka. V rozhovoru s Markem Heurgonem se vyslovil o metodû historické biografie, která, má-li pr˘ splnit svÛj úãel, musí se pokusit popsat jednotlivou osobnost, aniÏ by ji vytrhla z její spoleãnosti, z její kultury, z jejího kontextu, neboÈ individuum a spoleãnost pr˘ nejsou v protikladu, n˘brÏ v neustálé interakci – JACQUES LE GOFF, Une vie pour l'histoire. Entretiens avec Marc Heurgon, Paris 1996, s. 257. 4 Napfiíklad MAGDALÉNA POKORNÁ, Milován a sledován. âesk˘ spisovatel Prokop Chocholou‰ek 1819-1864, Praha 2001. 5 ALOIS LODR, Josef Hlávka. âesk˘ architekt, stavitel a mecená‰, Praha 1988. 6 VIKTOR KNAPP, Promûny ãasu. Vzpomínky nestora ãeské právní vûdy, Praha 1998. Napfiíklad o svém poslaneckém mandátu Viktor Knapp pí‰e (s. 162): „ Nûkdy poãátkem roku 1964 mne zavolali a fiekli, Ïe budu poslancem Národního shromáÏdûní v Bruntále. Nefiekli, aby bylo jasno, Ïe budu kandidován v Bruntále, ale Ïe budu poslanec v Bruntále. Tehdy se mezi tím nedûlal tak velk˘ rozdíl. Nebyl jsem tím ani moc pfiekvapen. KdyÏ ãlovûk znal parametry, podle nichÏ se ,stratifikují‘ zastupitelské sbory, vãetnû tehdej‰ího Národního shromáÏdûní, tak si mohl s pomûrnû dost velkou pravdûpodobností spoãítat, zda na nûj pfiijde fiada a kdy na nûj pfiijde fiada.“ 7 ILJA ERENBURG, Lidé, roky, Ïivot. Kniha tfietí, Praha 1967.


recenze

25.7.2005

[ 140 ]

17:44

Stránka 140

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

vûdûl, alespoÀ podle mého názoru, Ïe pfii jednáních o vûdecké spolupráci napfiíklad s Fernandem Braudelem má daleko vût‰í prestiÏ u francouzsk˘ch vûdeck˘ch institucí jako vlivn˘ oficiální pfiedstavitel akademického i politického Ïivota v socialistickém âeskoslovensku, neÏ jakou by mûl pouze jako levicovû orientovan˘ vûdec, byÈ s mezinárodní povûstí.8 Za pfiíklad rozdvojenosti Mackova postoje mÛÏe slouÏit pfiípad Italské renesance. I v dobû, kdy jiÏ znal odtaÏit˘ postoj ‰piãek svûtové historiografie k marxismu jako vûdecké metodû, dával Macek najevo marxistické pfiesvûdãení, napfiíklad tím, Ïe kapitolu o italském humanismu zaãal vûtou: „Oblíben˘m heslem Karla Marxe bylo: Nic lidského mi není cizí.“9 Ne‰lo zfiejmû ani tak o prosazování metody historického materialismu jako o vy‰perkování textu rÛzn˘mi odkazy na marxistické sm˘‰lení. O recenzi byl na Západû poÏádán Viktor Tapié, v˘znaãn˘ bohemista na pafiíÏské Sorbonnû, MackÛv znám˘, ba moÏno fiíci pfiítel. V Archivu Akademie vûd je dnes uloÏen v Mackovû fondu dopis z 27. záfií 1966, kde Tapié ãesky pí‰e: „Brzy vyjde v Revue historique zpráva o Va‰em dílu Italská Renesance. Uvidíte zajisté, Ïe nesouhlasím-li s Va‰imi mínûní, i s Va‰í interpretací Renesance, jsem napsal pfiátelsky tyto fiádky, abych v nich projevil, jak vysoko Vበosobní talent si váÏím i Va‰i práci. Mám za to, Ïe pfies rozdíly methody i obrazu mezi na‰imi vûdeck˘mi ‰kolami to zÛstává velmi Ïádoucí, Ïe na‰e styky stávají se tím pevnûj‰í a Ïe kaÏd˘ z nás dává pfiíspûvek k uctivému porozumûní druhého.“10 Ne tak zdrÏenliv˘ ve svém úsudku o Mackovû Italské renesanci jako Tapié byl rovnûÏ ãesky mluvící francouzsk˘ historik Bernard Michel, kter˘ byl Mackovi velmi pfiátelsky naklonûn. Domníval se, Ïe se mu podafií prosadit vydání ve francouz‰tinû v PafiíÏi. Rukopis byl v âechách pfieloÏen do francouz‰tiny. Ve stejném fondu Archivu Akademie vûd v Praze se nalézá i fiada dopisÛ Mackovi od Bernarda Michela, v nichÏ se mluví o moÏnostech vydání u rÛzn˘ch nakladatelÛ v PafiíÏi, nûkde pro Macka i dost lichotivû. Napfiíklad v dopise z 18. dubna 1971 Michel sdûluje, Ïe pfiedal francouzskou verzi rukopisu nakladatelství Laffont, Ïe Michel i jeho paní jím byli nad‰eni, protoÏe obsahuje nové pohledy na renesanci. Michel byl dokonce pfiesvûdãen, Ïe se stane senzací mezi specialisty na renesanci a Ïe Mackova Italská renesance je dílem velkého historika. Nemíním tímto pfiíkladem parafrázovat to, co Bohumil Jirou‰ek také uvádí o Mackovû Italské renesanci, která nakonec ve Francii nikdy nevy‰la. Jirou‰ek se v‰ak zmiÀuje o vydáních italsk˘ch, a to u levicovû orientovan˘ch nakladatelÛ. Chtûl se tedy Macek prosadit mezi svûtov˘mi odborníky na renesanci tím, Ïe uÏil marxistického pfiístupu jako kuriozity, nebo jej

8 PAVLA HORSKÁ, Vznik 6. sekce École Pratique des Hautes Études, Fernand Braudel a jeho v˘chodoevropská vûdecká politika, ââH 100/2002, s. 841-867. 9 JOSEF MACEK, Italská renesance, Praha 1965, s. 197. 10 Archiv Akademie vûd âR Praha, fond Josef Macek, korespondence.


recenze

25.7.2005

PAVLA HORSKÁ

17:44

Stránka 141

RECENZE A REFLEXE

[ 141 ]

uÏil, protoÏe jej povaÏoval za nejsprávnûj‰í, ãi dokonce, Ïe v té dobû ani jinak uvaÏovat neumûl? Na tuto otázku nemÛÏe odpovûdût ani Jirou‰ek na základû pracnû shromáÏdûn˘ch pramenÛ, ani pamûtník, kter˘ si vzpomíná na názory rÛzn˘ch ãesk˘ch historikÛ z doby, kdy Italská renesance v Praze vy‰la. UÏ tehdy si totiÏ nûktefií historikové tuto otázku kladli. Myslím, Ïe Bohumil Jirou‰ek si dobfie uvûdomuje rozpolcenost Mackov˘ch postojÛ v 60. letech, kdy byl Josef Macek na vrcholu své moci a vlivu. Podle svûdectví pamûtníkÛ charizmatická osobnost, podle dochovan˘ch pramenÛ uznávan˘ vûdec a nositel v˘znamn˘ch vefiejn˘ch funkcí. Av‰ak z té doby zachovaná Mackova vûdecká produkce by mûla b˘t zhodnocena v kontextu s v˘vojem celé ãeské historiografie daného období. A k tomu, myslím, Jirou‰ek udûlal zatím v pûti závûreãn˘ch kapitolách své práce jen první krok. Bohumilu Jirou‰kovi jako málokterému historikovi pí‰ícímu Ïivotopis vefiejnû ãinné osoby se naskytly v˘jimeãnû pfiíznivé podmínky pfiístupu k pramenÛm. Mohl vyuÏít vût‰iny materiálÛ o Josefu Mackovi zachovan˘ch v Archivu Akademie vûd a ve státních archivech vãetnû svazkÛ Státní bezpeãnosti v Archivu Ministerstva vnitra. Díky tomu se mohl podrobnû seznámit, dalo by se fiíci, s nejvefiejnûj‰í ãástí obãanského i vûdeckého Ïivota Josefa Macka. Îivot soukrom˘ ponechal dÛslednû stranou, aÏ na zmínku o rodiãích a rodinném pÛvodu. O tom, Ïe se Bohumil Jirou‰ek poctivû snaÏil vyuÏít nabízen˘ch moÏností, vãetnû rozhovorÛ s v˘znamn˘mi pamûtníky, svûdãí skuteãnost, Ïe k pfiibliÏnû 170 stranám textu pfiiãinil 639 poznámek a seznam uÏité literatury spolu s vydan˘mi prameny má na tfii sta poloÏek. Prameny, které mûl k dispozici, v‰ak byly jednostrannû orientovány k Mackov˘m v˘sledkÛm vûdecké a vûdecko-organizaãní práce. Jirou‰ek si ostatnû dobfie uvûdomuje, Ïe nejen sám Macek, n˘brÏ i v rÛzn˘ch obdobích rÛzní jeho nadfiízení mûli nesporn˘ zájem dokázat, Ïe jde o v˘znamného vûdce. Dokonce i orgánÛm tajné policie záleÏelo na tom, aby nahlásily, Ïe se jim podafiilo dostat do sv˘ch sítí velkou rybu. Samo vyuÏití svazkÛ Státní bezpeãnosti v‰ak pfiiná‰í, podle mého názoru, nemálo ne-li morálních, tedy urãitû metodologick˘ch problémÛ. MÛÏeme s tûmito dokumenty pracovat stejnû jako s v˘roãními zprávami o vûdecké ãinnosti, které musel svého ãasu podávat kaÏd˘ vûdeck˘ pracovník akademie, tedy i Josef Macek? Nebylo patrnû v silách Bohumila Jirou‰ka opatfiit si srovnávací materiál jin˘ch pfiípadÛ tzv. „spolupráce“ s tajnou policií. Jediné, co by b˘val mohl udûlat, by bylo vyhledat si Mackovu osobní korespondenci s adresáty, jejichÏ jména byla uvádûna jako zajímavá v proslul˘ch svazcích Státní bezpeãnosti. V dopisech Mackovi, uloÏen˘ch dnes v jeho fondu v Archivu Akademie vûd, kter˘ bezpochyby Jirou‰ek zná, by pfii podrobnûj‰ím zkoumání zjistil, Ïe málokter˘ ze sedmadvaceti vût‰inou francouzsky psan˘ch dopisÛ Bernarda Michela obsahuje jin˘ motiv neÏ pfiátelskou útûchu a snahu Mackovi pomoci publikováním jeho práce na Západû. Napfiíklad


recenze

25.7.2005

[ 142 ]

17:44

Stránka 142

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

v dopise z 11. ledna 1972 Michel Macka utû‰uje, Ïe Ranke byl vûdecky ãinn˘ je‰tû v osmdesáti letech a Michelet v ‰estasedmdesáti. AÏ pr˘ budou slavit Mackovy osmdesátiny v Praze nebo v PafiíÏi, bude pr˘ Macek zase akademikem a jeho dílo pr˘ bude je‰tû krásnûj‰í! Vydat Mackovu práci v PafiíÏi se v‰ak podafiilo teprve Robertu Mandrouovi, a to v podobû francouzsky napsan˘ch dûjin âech do roku 1918. Práce, Jirou‰kem povaÏovaná za jeden z vrcholÛ Mackova Ïivotního díla, vy‰la v roce 1984 s poznámkou vydavatele u pfiedmluvy, podepsané Robertem Mandrouem, Ïe totiÏ Robert Mandrou, zemfiel˘ v bfieznu 1984, se velmi zaslouÏil o publikaci pfiítomného díla, coÏ pokládal za svûdectví pfiátelství k autorovi.11 Skuteãn˘ podíl, kter˘ Mandrou bezpochyby mûl na celkové prezentaci díla, se nepodafiilo zjistit ani Bohumilu Jirou‰kovi, ani nevypl˘vá z pûtaosmdesáti Mandrouov˘ch dopisÛ Mackovi, uloÏen˘ch dnes v Archivu Akademie vûd. Jirou‰ek dobfie zná cel˘ MackÛv fond v tomto archivu, vãetnû korespondence, ale zdá se, Ïe v‰ech dopisÛ adresovan˘ch Mackovi nevyuÏil. Domnívám se v‰ak, Ïe ãtenáfi, kter˘ nalezne jméno Robert Mandrou mezi sledovan˘mi v Mackov˘ch „svazcích“ Státní bezpeãnosti, by mûl znát napfiíklad dopis, adresovan˘ Mackovi a jeho rodinû dne 21. prosince 1974, kter˘ konãí Mandrouov˘m uji‰tûním, Ïe 1. ledna pfiesnû v poledne si jeho rodina na Mackovu vzpomene a v‰ichni vypijí na jejich zdraví „aperitiv pfiátelství“. Kdyby mûl Bohumil Jirou‰ek napsat MackÛv Ïivotopis na úrovni zmínûné „melantri‰ské“ fiady ãesk˘ch historick˘ch biografií, musel by zaujmout stanovisko ke v‰em okolnostem Mackova pÛsobení, aÈ v rodinû ãi ve vûdû nebo v politice, vãetnû stykÛ s tajnou policií. Bylo zde jiÏ uvedeno, Ïe by se patrnû ne vÏdy k podobn˘m stanoviskÛm nalezly adekvátní prameny. Bylo by v‰ak moÏné nalézt urãit˘ pramen k v˘kladu Mackovy osobnosti a jeho vztahu k prostfiedí a dobû v Mackovû vûdeckém díle. Nevím v‰ak, jestli by historik, kter˘ dobu neproÏil a Macka neznal, vystihl, co v Mackovû díle nám souãasníkÛm bylo nápadné: otevfienost tohoto díla ke ãtenáfii. ¤íkalo se, Ïe Macek pí‰e tak, aby se zalíbil ZdeÀku Nejedlému, ãi v‰eobecnû „nahofie“. Av‰ak nebylo zde po druhé svûtové válce i laické publikum, laãné po velk˘ch ãinech v dûjinách ãeského národa? A kdyÏ Macek v 60. letech poznal vûdecké publikum svûtové, nesnaÏil se ho získat napodobováním nov˘ch metod ve spoleãensk˘ch vûdách? VÏdyÈ i v klíãovém Mackovû tématu, v Jagellonském vûku, nalézáme odkazy na v˘sledky rÛzn˘ch renomovan˘ch zahraniãních v˘zkumÛ, aãkoli by se podobná témata dala nalézt i ve star‰í ãeské historické literatufie. Nelze fiíci, Ïe by Jirou‰ek nevidûl i tuto stránku Mackovy ctiÏádosti, soudû dle nûkter˘ch poznámek v textu jeho práce. Po jejím zbûÏném pfie-

11 JOSEF MACEK, Histoire de la Bohême des origines à 1918. Préface de Robert Mandrou, Paris 1984.


recenze

25.7.2005

PAVLA HORSKÁ

17:44

Stránka 143

RECENZE A REFLEXE

[ 143 ]

ãtení je dojem pamûtníka na osobnost Josefa Macka aÏ pfiekvapivû souhlasn˘. Na základû solidní interpretace pramenÛ a dobré práce s nûkter˘mi pamûtníky se Bohumilu Jirou‰kovi podafiilo stvofiit obraz Josefa Macka neli‰ící se v zásadních rysech od vzpomínek jeho souãasníkÛ. Jakmile se v‰ak zamyslíme nad pfiíãinami i dÛsledky Mackov˘ch ãinÛ, pak si uvûdomíme, Ïe autor Mackova Ïivotopisu nenalezl dostatek pramenÛ pro vylíãení atmosféry, v níÏ se Mackova Ïivotní kariéra odvíjela. Nám tento nedostatek pramenÛ nahrazují na‰e vzpomínky, byÈ mezerovité a ãasto nepfiesné. S námi pamûtníky v‰ak postupnû odchází i schopnost ãeské historiografie vidût Josefa Macka nikoli ve svûtle jak˘chsi absolutních poÏadavkÛ na ãeského historika a politika, n˘brÏ v kontextu jeho doby a spoleãnosti. Pavla Horská


recenze

25.7.2005

[ 144 ]

17:44

Stránka 144

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

Peter C. Caldwell, Dictatorship, State Planning and Social Theory in the German Democratic Republic, Cambridge 2003, Cambridge University Press, 220 s., ISBN 0-521-82090-1 Vztah komunistického hnutí a státnû socialistického politického fiádu k modernitû a modernizaci patfií mezi základní problémy studia komunismu uÏ od dob bol‰evické revoluce v Rusku. Po pádu evropsk˘ch komunistick˘ch diktatur v roce 1989, resp. 1991, jehoÏ jednou ze základních pfiíãin bylo dlouhodobû indikované strukturální selhání státnû socialistick˘ch ekonomik v soutûÏi s demokratick˘m kapitalismem, se zdálo, Ïe tato otázka ztratila na dÛleÏitosti. Jistû to platí o politické motivaci (naã studovat politick˘ fiád, kter˘ prokázal, Ïe není skuteãnou alternativou ke kapitalistické modernizaci), mnohem ménû v‰ak o motivaci historickoanalytické. V odborné literatufie zab˘vající se touto otázkou v‰ak mÛÏeme pozorovat existenci dvou základních perspektiv, které poskytují ponûkud odli‰n˘ obraz. První v návaznosti na wallersteinovsk˘ modernizaãní model zobrazuje dûjiny v˘chodoevropského komunismu jako dûjiny nepodafiené snahy o vyrovnání modernizaãního náskoku evropského „centra“, jako „okliku z periferie na periferii“.1 Druhá perspektiva, cum grano salis pohrobek teorie konvergence mezi kapitalismem a socialismem, je opatrnûj‰í v posuzování jednoznaãného selhání komunistického modernizaãního projektu a snaÏí se na státní socialismus dívat z hlediska pojmu „modernizaãní diktatury“, tj. fenoménu s ‰ir‰í platností nacházejícího svÛj v˘raz i v kapitalistickém svûtû (Pinochet, Fujimori apod.). Tuto cestu volí také americk˘ historik Peter C. Caldwell, autor monografie na zdánlivû odtaÏité téma plánování a politické filozofie ve v˘chodním Nûmecku v prvních dvou dekádách jeho existence. V‰eobecná v˘povûì o povaze státního socialismu je v‰ak aÏ druhotn˘m v˘sledkem Caldwellovy studie zaloÏené na konkrétním pfiípadu a mnoÏství empirického materiálu. Autor pfiitom vychází z díla Talcotta Parsonse, kter˘ vidûl podstatu modernizace v procesu postupující diferenciace a osamostatÀování jednotliv˘ch sociálních systémÛ vytváfiejících komplexní moderní spoleãnost. Caldwell si je vûdom nedostatkÛ, které pfiiná‰í zamûfiení modernizaãní teorie na velké struktury, instituce a aktéry sociálního procesu, coÏ se snad nejv˘raznûji projevuje ve snaze o vysvûtle-

1 V tomto ohledu srov. reprezentativní IVAN T. BEREND, Central and Eastern Europe 1944-1993. Detour from the Periphery to the Periphery, Cambridge 1998.


recenze

25.7.2005

17:44

MICHAL KOPEČEK

Stránka 145

RECENZE A REFLEXE

[ 145 ]

ní zhroucení komunistické diktatury v souvislosti s nárÛstem „apolitické“ resistence na niωí úrovní spoleãenské interakce, resp. v rovinû kaÏdodenního Ïivota. Pfiesto v‰ak podle nûj modernizaãní teorie dobfie vystihuje základní aspekt státního socialismu, totiÏ snahu o podfiízení jednotliv˘ch autonomních, seberegulujících sociálních systémÛ a institucí politické logice, tzn. centrálnímu státnímu plánování fiízenému komunistickou stranou. Plán jako základní organizaãní symbol, okolo nûhoÏ byla vystavûna celá politická i hospodáfiská struktura, plnil ve státním socialismu v zásadû tfii základní funkce. Za prvé byl technick˘m prostfiedkem organizace a ovládání moderní prÛmyslové ekonomiky, za druhé byl politick˘m ideálem totálního ovládnutí spoleãnosti a za tfietí byl svého druhu cestovní mapou celospoleãenského smûfiování ke kvalitativnû jinému svûtu. Váha tûchto jednotliv˘ch aspektÛ se v‰ak postupem doby mûnila, takÏe z plánu jako „heroického nástroje pro stvofiení kvalitativnû nového svûta“ v ran˘ch 50. letech se ãasem stala pouhá „technická metoda – jedna mezi mnoh˘mi – pro organizaci prÛmyslové produkce“ (s. 1-7). Jak k tomu do‰lo, sleduje autor na základû anal˘zy nûkter˘ch klíãov˘ch oblastí reflexe státního plánování v NDR, ekonomické a právní teorie a politické filozofie v 50. a 60. letech. V první kapitole Caldwell rozebírá diskuse teoretikÛ socialistického hospodáfiství po Stalinovû smrti v roce 1953 a dûlnickém povstání v NDR téhoÏ roku. V té dobû bylo jiÏ i státním plánovaãÛm v celém v˘chodním bloku zfiejmé, Ïe plánované hospodáfiství s dÛrazem na extenzivní rÛst a obory tûÏkého prÛmyslu musí projít zásadní strukturální zmûnou, pokud nemûlo dojít k jeho celkovému zhroucení. Caldwell se soustfiedí na úsilí reformních v˘chodonûmeck˘ch ekonomÛ, pfiedev‰ím Fritze Behrense a Arne Benaryho, adaptovat teorii plánovaného hospodáfiství na situaci „pfiechodného období mezi kapitalismem a socialismem“, kdy je‰tû zákon hodnoty zcela neztratil svou úlohu, aãkoli jej socialistická revoluce a zru‰ení soukromého vlastnictví mûly ãasem pfiekonat. Základní rozpor socialistického hospodáfiství mezi plánem a potfiebami trhu, resp. zákonem hodnoty, se s nejvût‰í naléhavostí projevoval na podnikové úrovni. Proto se stejnû jako v pfiípadû dal‰ích lidov˘ch demokracií ve stfiední Evropû úsilí reformátorÛ soustfiedilo na otázku, jak sladit zachování základní sloÏky socialistického hospodáfiství, tj. vûdomého plánování, která v‰ak mûla nyní na úkor normativity plánu zdÛrazÀovat jeho regulativní charakter, s vût‰í mírou flexibility podnikové sféry pomocí decentralizace ekonomického rozhodování a zavedení ekonomické zainteresovanosti podnikÛ. Podporu pro své argumenty v˘chodonûmeãtí ekonomové nacházeli jednak v období Nové ekonomické politiky (NEP) v sovûtském Rusku na poãátku 20. let, jeÏ slouÏila jako vzor pro „pfiechodové období k socialismu“, zajímav˘ v‰ak byl v pfiípadû v˘chodního Nûmecka téÏ dal‰í v˘razn˘ argumentaãní prvek, jímÏ se stal negativní pfiíklad „monopolnû-kapitalistické pfiíkazové ekonomiky“ nacistického Nûmecka. V roce 1956, jak ukazuje Caldwell, do‰el Fritz Behrens ve své vefiejné


recenze

25.7.2005

[ 146 ]

17:44

Stránka 146

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

kritice stavu v˘chodonûmeckého hospodáfiství tak daleko, Ïe hovofiil pfiímo o objektivním rozporu mezi rostoucími v˘robními silami a v˘robními vztahy socialistické ekonomiky fiízené podle sovûtského vzoru. Tento byrokratick˘ centralismus mûl podle Behrense více spoleãného s nûmeck˘m, centralizovan˘m, váleãn˘m hospodáfistvím neÏ se socialismem. „Pfiedstava, Ïe stát mÛÏe dûlat v‰e a Ïe kaÏdá, i ta nejprivátnûj‰í záleÏitost musí b˘t fiízena a kontrolována státem, není socialistická, n˘brÏ spí‰e ‚pruská‘, to je junkerská a monopolistická.“ (s. 52) Tato otevfiená kritika strany a celého hospodáfiského a potaÏmo politického systému vynesla po potlaãení maìarské revoluce na podzim 1956 Behrensovi, Benarymu a dal‰ím obvinûní z revizionismu, ztrátu zamûstnání a zákaz publikovat. Podobnû na tom byli také nûktefií právní teoretici, ktefií se v dobû tzv. tání pokou‰eli fie‰it základní problémy fungování práva ve státnû socialistickém systému. Podle Caldwella je v konceptu tzv. socialistické legality nefie‰iteln˘ rozpor, kter˘ vychází se dvou vzájemnû nesluãiteln˘ch „logik politické organizace“. První je zaloÏena na my‰lence, Ïe základem politického a spoleãenského uspofiádání je formalizované právo urãující míru a meze jednání státu i jednotlivce, zatímco druhá v zájmu dosaÏení urãit˘ch politick˘ch cílÛ (tj. vybudování komunistické spoleãnosti) prosazuje politickou vÛli urãitého aktéra, v tomto pfiípadû strany, na úkor ostatních aktérÛ i zákonn˘ch norem. JestliÏe to byly v pfiípadû ekonomie podniky, v právní oblasti se stala uzlov˘m bodem, kde se v praxi rozporuplnost socialistického práva projevovala zvlá‰tû intenzivnû, teorie smlouvy. Liberální pfiedstava smlouvy jako svobodné, právnû závazné dohody mezi dvûma a více stranami ustavující horizontální rovinu spoleãenského ãi ekonomického fungování odporuje logice centrálnû fiízené, plánované ekonomiky spoãívající v˘hradnû na vertikální institucionální hierarchii. Caldwell ukazuje, jak se tento rozpor mezi formálním právem a administrativním jednáním pokou‰eli v letech 1955-1957 v rÛzn˘ch oblastech práva fie‰it teoretici, jako byli Hermann Klenner, Karl Bönninger ãi Heinz Such, doposud zpravidla prominenti reÏimu. Také oni se ve svém úsilí o definování a formalizaci vztahu mezi legalitou a plánováním odvolávali na sovûtské zku‰enosti. V opozici vÛãi právnímu nihilismu spjatému se jménem Jevgenije Pa‰ukanise se dovolávali teorie socialistické zákonnosti kladoucí dÛraz na formální právní pravidla, jiÏ paradoxnû v dobû politick˘ch monstrprocesÛ ve 30. letech prosazoval tehdej‰í generální prokurátor SSSR Andrej Vy‰inskij. Také Klenner a spol. v‰ak byli v Babelsbergu v dubnu 1958 na stranické konferenci vûnované socialistickému právu obvinûni z právního revizionismu a formalismu a jejich teorie byly na dlouhá léta nahrazeny právní koncepcí Karla Polaka jednoznaãnû podfiizující formálnû legální rovinu politické praxi a vûdomému plánování odvozeného z domnûle poznan˘ch zákonitostí historického v˘voje. Jak konstatuje Caldwell, pfiehodnocení zpÛsobÛ plánování ãi hledání kompromisÛ v právní oblasti odehrávající se více ãi ménû na technické rovinû nutnû muse-


recenze

25.7.2005

17:44

MICHAL KOPEČEK

Stránka 147

RECENZE A REFLEXE

[ 147 ]

lo zaãít pfielévat v politickou kritiku mimofiádn˘ch pravomocí komunistické strany v rámci centrálního plánování, jin˘mi slovy v kritiku pojmu „historického vûdomí“. Tento pojem byl podle Caldwella úheln˘m kamenem ideologie státnû socialistického plánování, neboÈ komunistická strana si nárokovala nejvy‰‰í vûdecké poznání svûta, jeÏ jí mûlo umoÏÀovat vûdomé fiízení spoleãnosti v souladu se zákonitostmi sociálního v˘voje. Také tento ústfiední pojem „vûdomí“ byl v‰ak uÏ v 50. letech pfiedmûtem reflexe a kritiky ve v˘chodním Nûmecku, a sice mezi tehdej‰ími marxistick˘mi filozofy. Caldwell si vybírá dva pfiední reprezentanty oboru, Ernsta Blocha a Otto Rugarda Groppa, na nichÏ ilustruje dvû hlavní názorové pozice. Aãkoli oba hráli dÛleÏitou úlohu pfii prosazování stalinské verze marxismu-leninismu v NDR a oba lze povaÏovat za ortodoxní komunisty, z Groppa, b˘valého Blochova Ïáka a chránûnce, se po roce 1956 stal pfiední stranick˘ filozof obhajující konzervativní stranickou linii, zatímco Bloch byl v této dobû (mj. téÏ Groppem) odsouzen jako pfiední revizionista a tvÛrce idealistického uãení plného mystick˘ch prvkÛ. Podle autora studie totiÏ hloubka Blochova filozofického my‰lení na rozdíl od Groppova marxisticko-leninského katechismu vedla nejen k rozdíln˘m závûrÛm v základních otázkách dialektického materialismu mezi nimi, ale do znaãné míry dokonce podkopávala i samo politické pfiesvûdãení Ernsta Blocha, kter˘ byl aÏ do své emigrace v roce 1961 v zásadû loajální vÛãi stranickému vedení i politickému reÏimu. Blochova (Hegelem inspirovaná) problematizace epistemologického statusu vztahu historického objektu a subjektu v marxistické filozofii v jeho stûÏejním díle Das Prinzip Hoffnung, vydaném v polovinû 50. let, totiÏ v koneãném dÛsledku zpochybnila jednoznaãnost komunistického mocenského nároku. V poslední instanci ‰lo o stûÏejní otázku, jak mÛÏe subjekt imanentní svûtu, je-li svût, resp. hmota, prvotním ãinitelem, dokonale svût poznat coby objekt svého zkoumání, coÏ bylo a je základem marxistického ztotoÏnûní revoluãní praxe a údajného vûdeckého poznání. Bloch svou charakteristikou fale‰ného vûdomí jako „pfiedãasné harmonizace spoleãensk˘ch protikladÛ“ implicitnû poukázal na moÏnost (ve skuteãnosti zcela zfiejmou), Ïe komunistická strana nedosáhla identity historického subjektu a objektu, neboli, Ïe diktatura proletariátu ve své reálné podobû je pfiedãasn˘m signálem nadcházejícího pfiíchodu nové spoleãenské formace, v Blochovû terminologii konkrétní dûjinné utopie (s. 127). V‰echny tyto pokusy o kritické my‰lení aÈ uÏ v zájmu praktické reformy v oblasti hospodáfiství ãi práva ãi ve snaze o pfiekonání teoretick˘ch rozporÛ jednotliv˘ch oborÛ ãi dokonce celé marxistické filozofické soustavy byly v Blochovû pfiípadû umlãeny po konzervativním obratu vedení SED, jeÏ zvlá‰tû po událostech v Maìarsku a Polsku na podzim 1956 nehodlalo ohrozit svÛj mocensk˘ a diskurzivní monopol. To v‰ak neznamená, Ïe by se tím zbavilo problémÛ, na nûÏ tito tzv. revizionisté poukazovali a které se snaÏili jako pravovûrní komunisté fie‰it. Po roce 1961, kdy byla postavena Berlínská zeì, do‰lo k jakémusi znovuzaloÏení


recenze

25.7.2005

[ 148 ]

17:44

Stránka 148

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

NDR. Po VI. sjezdu strany v roce 1963, kde Walter Ulbricht vyhlásil tzv. Nov˘ ekonomick˘ systém, hledalo vedení strany a státu ve svém legitimizaãním úsilí oporu spí‰e ve vizi technologického pokroku neÏ ve vypjatém antifa‰ismu a komunistickém heroismu pfiede‰lého desetiletí. Caldwell v poslední obsáhlé kapitole ukazuje, jak se základní otázky vztahu mezi ekonomickou efektivitou a centrálním plánem, mezi závazností právního fiádu a v‰e pfiekonávajícími nároky strany a koneãnû vztahu mezi jednotliv˘mi sociálními aktéry a celkem státnû-politické kolektivity znovu vynofiovaly na povrch, tentokrát v‰ak zahaleny do neutrálního jazyka kybernetiky. Nová vûda byla nejdfiíve uznána v Sovûtském svazu a po spektakulárním úspûchu sovûtského kosmického programu v podobû první umûlé druÏice i v celém v˘chodním bloku. Jako teorie dynamick˘ch, seberegulujících systémÛ a jejich propojení se subsystémy nabízela kybernetika podle Caldwella relativnû schÛdnou cestu k novému prom˘‰lení základních principiálních otázek, a to dokonce pod hlaviãkou nyní modernizovaného pojmu „demokratického centralismu“. Hlavní figurou zde byl BlochÛv nástupce na pomyslném filozofickém trÛnu v NDR Georg Klaus, kter˘ se pomocí kybernetické teorie a zejména role regulativních, zpûtnovazebn˘ch fiídících a samoãinn˘ch procesÛ pokusil o znovudefinování leninské epistemologie zaloÏené na tzv. teorii odrazu. Klaus tak do‰el k teoretické redefinici marxistického pojmu vûdomého subjektu ve formû metasubjektu, neboli nûkolikanásobnû abstrahované reflexe pÛvodní empirické skuteãnosti. Odtud také Klausovo pojetí „demokratického centralismu“ jako systému, v jehoÏ rámci mají jednotlivé subsystémy moÏnost nápravy, uãení a adaptace na v˘zvy vnûj‰ího prostfiedí, aniÏ by tím „ohrozily celkové plánování a sjednocené smûfiování systému jako celku“ (s. 158). Klausova formulace demokratického centralismu, jeÏ mûla b˘t téÏ základem Nového ekonomického systému, celkem jasnû poukazovala k potfiebû zdravé míry svobody rozhodování na lokální úrovni, mûl-li si stát, resp. strana, zachovat svÛj charakter homeostatického systému. Vûdomá kontrola seshora byla tak i z teoretického hlediska moÏná jedinû v tom pfiípadû, Ïe bude v jistém smyslu slepá k detailÛm zdola. Caldwell dále popisuje, jak se Klausova kybernetická teorie zpûtnû promítala do právního my‰lení v pfiípadû UweJense Heuera ãi ekonomické teorie Gunthera Kohlmeye. V‰echny tyto kritické anal˘zy formulované zdánlivû neutrálním jazykem systémové teorie konãily zpravidla v˘zvou k decentralizaci a vût‰í autonomii jednotliv˘ch subsystémÛ. S nov˘mi problémy v hospodáfiském sektoru ale pfiedev‰ím pak po potlaãení PraÏského jara byly i tyto reformní ambice v NDR zameteny pod stÛl, coÏ v‰ak zároveÀ pfiedstavovalo poãátek konce státního socialismu ve stfiední a v˘chodní Evropû. Ve sv˘ch obecn˘ch závûrech je Caldwell celkem pochopitelnû zdrÏenliv˘ a straní se blahosklonn˘ch hodnocení ãi rádoby vûdoucí ironie na úkor nepfiíli‰ sympatického v˘chodonûmeckého reÏimu, typick˘ch figur soudobé historické pseudoreflexe. Nedává odpovûdi na svrchu zmínûné otázky vztahu státního socialismu


recenze

25.7.2005

17:44

MICHAL KOPEČEK

Stránka 149

RECENZE A REFLEXE

[ 149 ]

a modernizace, av‰ak zároveÀ chápe jeho koneãn˘ kolaps a diskreditaci v ‰ir‰í dimenzi jako konec jedné dlouhé evropské tradice politického my‰lení a politické organizace. Spolu s modelem ekonomické organizace podle nûj na konci 20. století ode‰el i ideál silné, sebe-organizující, sebe-uvûdomûlé, „suverénní“ spoleãnosti, tedy jeden z ústfiedních ideálÛ 19. a 20. století (s. 195-196). Hlavním konkrétním závûrem, kter˘ zároveÀ potvrzuje Caldwellova vlastní systémovû teoretická v˘chodiska, je poznatek, Ïe státní socialismus v NDR uÏ ve sv˘ch poãátcích sám zplodil své vlastní kritiky, ktefií poukazovali jazykem odpovídajícím danému kontextu na jeho základní vnitfiní rozpory a dilemata. V jistém smyslu tak dává za pravdu stranick˘m vÛdcÛm, ktefií bránili vefiejnému pÛsobení revizionistÛ a snaÏili se omezit jejich vliv, neboÈ intelektuálové typu Behrense, Blocha ãi Klennera bez ohledu na své osobní motivy odhalovali fundamentální problémy státního socialismu, a podkopávali tak autoritu komunistické strany a tím i legitimitu politického fiádu. Tím se v‰ak dostávám k nejproblematiãtûj‰ímu aspektu Caldwellovy studie, jímÏ je koncept legitimity a legitimizace. Opakujícím se závûrem rozboru konkrétních teoretick˘ch diskusí je, Ïe jejich implicitním jádrem byl spor o legitimitu marxisticko-leninského modelu politické organizace. Stejnû samozfiejmû hovofií autor o legitimizaãních procedurách a úsilí stranického vedení, a dokonce postuluje základní zmûnu v legitimizaãní taktice reÏimu, ke které do‰lo na zaãátku 60. let. ZároveÀ v‰ak tyto teoretické koncepce, které tvofií pozadí celé knihy, nikde nevysvûtluje a pfiedev‰ím se nevyrovnává s pomûrnû rozsáhlou literaturou, jeÏ narÛstá jiÏ od 70. let, nemluvû o posledním desetiletí, kdy se otázka legitimizace státního socialismu (komunistického panství, reálného socialismu atd.) opût stala jedním z velk˘ch témat historiografie v˘chodoevropského komunismu, a zvlá‰tû pak dûjin NDR. Autor tak zcela ignoruje rozsáhlé a vcelku úspû‰né bádání nad otázkami reprezentace a manipulace s „národními“ dûjinami ve v˘chodním Nûmecku, resp. v˘zkumu „historické kultury“ a role individuální a kolektivní historické pamûti ve vztahu k „odbornû vytváfienému vûdûní“ o minulosti, zkrátka badatelského smûru, kter˘ se pod hlaviãkou Geschichte als Herrschaftsdiskurz stal neodmyslitelnou souãástí soudobé historické reprezentace tohoto období.2

2 Srov. nûkteré z reprezentativních prací: MARTIN SABROW, Geschichte als Herrschaftsdiskurs. Der Umgang mit der Vergangenheit in der DDR, Köln-Weimar-Wien 2000; T¯Î, Das Diktat des Konsenses. Geschichtswissenschaft in der DDR 1949-1969, München 2001; KONRAD JARAUSCH, MARTIN SABROW (Hg.), Die historische Meistererzählung. Deutungslinien der deutschen Nationalgeschichte nach 1945, Göttingen 2002; STEFAN EBENFELD, Geschichte nach Plan? Die Instrumentalisierung der Geschichtswissenschaft in der DDR am Beispiel des Museums für Deutsche Geschichte in Berlin (1950-1955), Marburg 2001; ILKO-SASCHA KOWALCZUK, Legitimation eines neues Staates. Parteiarbeiter and der historischen Front Geschichtswissenschaft in der SBZ/DDR 1945-1961, Berlin 1997.


recenze

25.7.2005

[ 150 ]

17:44

Stránka 150

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

Caldwell vychází z pfiedpokladu, Ïe hlavní zpÛsob legitimizace v˘chodonûmeckého reÏimu po celou dobu jeho existence pfiedstavovala úãelovû racionální legitimizaãní argumentace spoãívající na marxistické dûjinné teleologii, jeÏ svÛj symbol na‰la v mnohoznaãném pojmu „centrálního plánu“. Svá v˘chodiska Caldwell opírá pfiedev‰ím o vlivnou studii nûmecké socioloÏky Sigrid Meuschelové a z obecnû filozofického hlediska hledá podporu také v jedné ze základních prací o politické filozofii marxismu z pera polského historika filozofie Andrzeje Walického.3 Jejich dÛraz na úãelovû racionální zpÛsoby legitimizace v marxismu obecnû a konkrétnû v pfiípadû komunistické diktatury v NDR si v‰ak vykládá znaãnû jednostrannû a nev‰ímá si dal‰ích aspektÛ legitimizaãních procedur, na nûÏ i sama Meuschelová upozorÀuje, aÈ uÏ jde o prvky charizmatického politického fiádu ãi pfiítomnost nacionalistick˘ch topoi ve v˘chodonûmeckém antifa‰ismu zejména v 50. letech, jeÏ jsou centrálním námûtem v˘‰e zmiÀovan˘ch prací k v˘chodonûmecké historické kultufie. Nejde pfiitom jen o to, Ïe by si autor v‰ímal jen jednoho z ústfiedních aspektÛ úsilí o vefiejné ospravedlnûní státnû socialistického politického fiádu (coÏ je samozfiejmû legitimní v˘zkumn˘ zámûr), a pouze to zapomnûl ãtenáfii sdûlit. Caldwellova rekonstrukce vzniku ekonomického, právního a filozofického marxistického revizionismu totiÏ trpí jistou jednostranností, jeÏ je v˘sledkem absence ‰ir‰ího spoleãenského a diskurzivního dobového kontextu, ale také ponûkud pfiímoãaré badatelské hypotézy. Pomineme-li oblast kulturní a v˘chovné politiky stejnû jako pfiípadné jiné neÏ racionální formy legitimizace, je tfieba si uvûdomit, Ïe nároky ústfiední politické doktríny na vûdeckost a tím i uznání úãelovû racionálních dÛvodÛ existence daného politické fiadu se zdaleka neodehrávaly jen v oblasti tvorby a diskuse o centrálním plánování. Vzhledem k holistickému charakteru marxismu byla stejnû podstatná jako ekonomie ãi právní vûda napfiíklad historiografie, v tomto pfiípadû nikoli v oblasti národních dûjin, ale naopak na úrovni obecn˘ch diskusí o historickém materialismu, jak dokazuje pfiípad prominentního historika sociálních dûjin Jürgena Kuczynského a jeho pojetí role mas v dûjinném procesu z této doby, jeÏ mu vyneslo obvinûní z revizionismu. Zcela zásadní v˘znam pak hrála ve v˘chodonûmeck˘ch pomûrech problematika vztahu pfiírodních vûd k dialektickému materialismu. UÏ v roce 1957 do‰lo ke stfietu mezi stranick˘m vedením a nûkolika pfiedními vûdci, jako byl fyzikální chemik Robert Havemann ãi fyzik Friedrich Herneck, ktefií poÏadovali vût‰í svobodu pfiírodovûdného bádání a pokou‰eli se z tohoto pohledu novû formulovat vztah mezi jednotliv˘mi obory a zastfie‰ujícím dialektick˘m materialismem. Také oni byli umlãeni v rámci stra-

3 SIGRID MEUSCHEL. Legitimation und Parteiherrschaft in der DDR, Frankfurt am Main 1992; ANDRZEJ WALICKI, Marxism and the Leap to the Kingdom of Freedom, Stanford 1995.


recenze

25.7.2005

17:44

MICHAL KOPEČEK

Stránka 151

RECENZE A REFLEXE

[ 151 ]

nické protirevizionistické kampanû, nicménû v 60. letech se Havemann stal vedle Wolfa Biermanna a Stefana Heyma symbolickou figurou reformního komunismu. Havemann byl ve stfiedoevropsk˘ch pomûrech pomûrnû unikátní pfiípad (sv˘mi v˘chodisky snad ponûkud pfiipomínající na‰eho Ladislava Tondla), neboÈ jeho politická etika a svébytná teorie svobody vycházely nikoli z „humanistického marxismu“ typu Karla Kosíka, Leszka Ko∏akowského ãi Ágnes Hellerové, n˘brÏ z marxistického neopozitivismu, prom˘‰lení dopadu teorie kvantové mechaniky na dialektick˘ materialismus, reinterpretace vztahu nutnosti a nahodilosti, a tím vulgarizovaného marxistického pojmu svobody jako poznané nutnosti. Sv˘m v˘znamem v rámci v˘chodonûmeckého reformnû komunistického milieu Havemann v 60. letech zdaleka pfiesahoval v˘znam Klausovy kybernetické teorie, coÏ v‰ak Caldwell zcela opomíjí a Havemanna zmiÀuje pouze dvakrát ve zcela okrajové souvislosti.4 To mimo jiné asi pramení i ze skuteãnosti, Ïe Cadwell nebere v úvahu rozli‰ení mezi potfiebou legitimizace ve vztahu státnû socialistického reÏimu a spoleãnosti na jedné stranû a ve vztahu stranického vedení a ‰ir‰ích stranick˘ch fiad, resp. stranické inteligence, na stranû druhé. MoÏná také proto mu v jeho rozboru ekonomického revizionismu 50. let ponûkud vypadl zásadní vztah Behrense a Benaryho k reformistické politické frakci v rámci stranického vedení (Fred Oelßner, Karl Schirdewan, Gerhart Ziller atd.). V kapitole vûnující se následujícímu období jiÏ na tento pomûr mezi ekonomickou teorií (Kohlmey) a reformisty v politbyru (Erich Apel, Günter Mittag) poukazuje a pfiikládá mu znaãnou dÛleÏitost. Volání po ‰ir‰ím dobovém kontextu je samozfiejmû ponûkud problematické, neboÈ ve studii tohoto typu by v extrémním pfiípadû mohlo zaznívat ad infinitum. Je zfiejmé, Ïe historik nemÛÏe usilovat o zobrazení historické totality dané doby, a Caldwell proto ve svém rozboru ústfiedního politického diskurzu v˘chodonûmeckého státního socialismu právem volí analytickou metodu sond, a nikoli syntetizující pfiístup usilující o vyãerpávající pfiehled. To samozfiejmû ãiní studii mnohem ãtivûj‰í, av‰ak zároveÀ to mÛÏe vést k názornû prokázané jednostrannosti. I pfies uvedené v˘tky povaÏuji Caldwellovu monografii za mimofiádnû zásadní a inspirativní dílo, nejvíce pro historiky komunistick˘ch diktatur v zemích ménû „probádan˘ch“, neÏ je v˘chodní Nûmecko. Nejvût‰í pfiínos knihy vidím v konkrétním zobrazení vnitfiních antinomií státnû socialistického systému a jejich pfievedení ãi „pfieloÏení“ na rovinu politicko-filozofick˘ch principÛ srozumiteln˘ch i dne‰nímu nezasvûcenému ãtenáfii. Caldwell zdafiile rozkr˘vá hlub‰í souvislosti zdánlivû esoterick˘ch vnitrostranick˘ch sporÛ a poukazuje na jejich konkrétní

4 Srov. napfi. standardní práci EHRHART NEUBERT, Geschichte der Opposition in der DDR 19491989, Berlin 1998, s. 152-162.


recenze

25.7.2005

[ 152 ]

17:44

Stránka 152

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

obsahovou stránku, jeÏ hrála podstatnou úlohu z hlediska fundamentálních principÛ politického fiádu. ZpochybÀuje tak jednostrann˘ pohled rádoby realistické teorie moci spatfiující v tûchto sporech jen politické machinace a boj o moc (jehoÏ pfiítomnost samozfiejmû nepopírá). AÈ uÏ s autorem sdílíme jeho perspektivu vycházející z aplikace modernizaãního paradigmatu na státní socialismus ãi nikoli, kaÏdopádnû, jak se zdá, je to epistemologická pozice umoÏÀující upfiednostnit analytick˘ pohled pfied morálním argumentem. Michal Kopeãek


recenze

25.7.2005

PAVEL HIML

17:44

Stránka 153

RECENZE A REFLEXE

[ 153 ]

Angela Steidele, In Männerkleidern. Das verwegene Leben der Catharina Margaretha Linck alias Anastasius Lagrantinus Rosenstengel, hingerichtet 1721. Biographie und Dokumentation, Köln-Weimar-Wien 2004, Böhlau Verlag, 250 s., ISBN 3-412-16703-7

Catharina Margaretha Linck není historikÛm a historiãkám neznámá. V roce 1891 otiskl nervov˘ lékafi Franz Carl Müller ãást jejího spisu ve Friedrich’s Blätter für gerichtliche Medizin und Sanitätspolizei.1 Brigitte Eriksson pfieloÏila zaãátkem 80. let 20. století Müllerem vydan˘ pramen, kter˘ nepfiesnû oznaãila jako trial records, do angliãtiny a zvefiejnila ho ve zvlá‰tním ãísle Journal of Homosexuality.2 Tyto dva ãlánky, které od sebe dûlí devadesát let, jsou pfiíznaãné pro promûnu, kterou v této dobû prodûlal vûdeck˘ pfiístup ke stejnopohlavnímu chování lidí v historii. Zatímco Müller hovofiil v pfiípadû Cathariny Linck o „muÏoÏenû“ („Mannweib“), nazvala Eriksson svÛj ãlánek Poprava lesby v Nûmecku v roce 1721. Nyní vûnovala tomuto v literatufie pomûrnû známému pfiípadu monografii literární vûdkynû Angela Steidele. Nespokojila se v‰ak s jedním notoricky vyuÏívan˘m pramenem a podnikla – úspû‰nou – archivní heuristiku a biografick˘ v˘zkum; druhou ãást její knihy tak tvofií dÛkladná edice v‰ech relevantních textÛ. Pfiesto je nutné poznamenat, Ïe pramenem s nejvût‰í vypovídací hodnotou, na nûmÏ Steidele v pfieváÏné mífie buduje svÛj v˘klad, zÛstává Müllerem vydan˘ posudek berlínského kriminálního kolegia z roku 1721. Autorka ale pfiedev‰ím v první ãásti nabízí z nejnovûj‰ího stavu genderového bádání vycházející interpretaci Ïivota a jednání hlavní aktérky stejnû jako dal‰ích lidí a institucí, ktefií pfii‰li s tímto ve své dobû mimofiádn˘m osudem do kontaktu. Co se tedy pfiihodilo s Catharinou Margarethou Linck? Titul knihy v duchu ranû novovûk˘ch letákÛ sugeruje opováÏliv˘, smûl˘ a spoleãenské normy nerespektující Ïivot, kter˘ byl potrestán smrtí. Pfiedmûtem „pravdivého popsání podvodnice zemí a lidí“ se Catharina Linck ostatnû stala bezprostfiednû po svém zatãení a v˘slechu. Angele Steidele v‰ak není nic vzdálenûj‰ího neÏ ukázat na odstra‰ující pfiíklad osoby, která své okolí podvedla nûkolikanásob-

1 FRANZ CARL MÜLLER, Ein weiterer Fall von conträrer Sexualempfindung, Friedrich’s Blätter für gerichtliche Medizin und Sanitätspolizei 1891, s. 279-300. 2 BRIGITTE ERIKSSON, A Lesbian Execution in Germany, 1721. The Trial Records, Journal of Homosexuality 6/1980-1981, s. 27-40.


recenze

25.7.2005

[ 154 ]

17:44

Stránka 154

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

nou zmûnou genderové role, vyznání a místa pobytu, a tím se prohfie‰ila proti dobov˘m pfiedstavám o fiádu a pofiádku. Spí‰e naopak. Odhlédnouce od autorãina zámûru a jejího naplnûní v‰ak zÛstává skuteãností, Ïe zajímavost a brizance kaÏdého takového „pravdivého pfiíbûhu“ spoãívá právû ve zpochybnûní a souãasnû v artikulaci tûchto pfiedstav a manévrovacího prostoru jednotlivce. Soudní projednávání a posuzování pfiípadu Cathariny Linck tak napfiíklad dalo podnût k úvahám, do jaké míry a za jak˘ch okolností mÛÏe b˘t pojem sodomie pouÏit pro oznaãení stejnopohlavních (sexuálních) stykÛ mezi Ïenami. Angela Steidele detailnû líãí Ïivotní osudy hlavní protagonistky. Poté, co Catharina Margaretha Linck opustila sirotãinec Augusta Hermanna Franckeho v Glau‰e u Halle, Ïivila se nûjakou dobu v textilních fiemeslech. KdyÏ se pozdûji pfiidala k radikálnû pietistické novokfitûnecké sektû, mûla za sebou jiÏ jednu v˘mûnu Ïensk˘ch ‰atÛ za muÏské. Jako muÏ se Catharina nechala v sektû pokfitít na jméno Anastasius Lagrantinus Rosenstengel. Po svém neúspû‰ném prorockém pÛsobení v sektû se – v Ïensk˘ch ‰atech – vrátila zpátky do Halle. V roce 1705 zaãala její dráha vojáka. AÏ do roku 1711 se pod rÛzn˘mi muÏsk˘mi jmény úãastnila polních taÏení v Brabantu a nûmeck˘ch zemích. To Ïe odhalila své Ïenské pohlaví, jí pfiitom zachránilo Ïivot, kdyÏ mûla b˘t obû‰ena pro dezerci. Vojensk˘ Ïivot Catharinu údajnû natolik zocelil, Ïe po svém opûtovném návratu do Halle vystupovala na vefiejnosti tu v Ïensk˘ch, tu v muÏsk˘ch ‰atech a rolích. SvÛj muÏsk˘ status stvrdila roku 1717 v Halberstadtu tím, Ïe si coby Anastasius Lagrantinus Rosenstengel vzala za Ïenu Catharinu Margarethu Mühlhahn. Zvlá‰tû pod podezfiívav˘m pohledem matky se v‰ak starost o hmotné zaji‰tûní manÏelky a sebe samé ukázala b˘t tûωí, neÏ si Linck moÏná myslela. Doãasnou podporu poskytl mladému páru pobyt v jezuitské koleji v Münsteru v roce 1719/1720, kter˘ byl „vykoupen“ konverzí ke katolicismu, tedy nov˘m kfitem a sÀatkem. Z téhoÏ subsistenãního dÛvodu konvertovala Linck v kvûtnu 1720 v Helmstedtu k luterství a ve spojitosti s tím byla poãtvrté pokfitûna. Catharinû se nicménû nakonec nepodafiilo odvést svou manÏelku z halberstadtského domu její matky – bûhem nastalé hádky bylo naopak odhaleno její Ïenské pohlaví a ona sama byla pfiedána mûstské justici; do vûzení se dostala i Catharina Mühlhahn. Proces, kter˘ autorka ukotvuje do soudob˘ch právních souvislostí, trval témûfi rok a pÛl a na jeho konci potvrdil prusk˘ král Fridrich Vilém pro Catharinu Linck trest smrti a pro její Ïenu trest káznice. K deseti zastávkám na Ïivotní dráze obou Ïen pfiipojuje Angela Steidele závûreãnou úvahu nad „transidentitou a homosexualitou“ v raném novovûku, v níÏ shrnuje svÛj v˘klad motivací hlavní hrdinky. Autorka na‰la stopy Cathariny Linck v nejrÛznûj‰ích druzích pramenÛ, od matrik pfies kriminální akta aÏ po zmínûn˘ pamflet („pravdivé popsání“). Tam kde chybûly bezprostfiední doklady (napfi. u pobytu v sirotãinci nebo v pfiípadû vojenské kariéry), si pomohla paralelami z jin˘ch pramenÛ nebo ze sekundární literatu-


recenze

25.7.2005

PAVEL HIML

17:44

Stránka 155

RECENZE A REFLEXE

[ 155 ]

ry. Dojmem, Ïe jednání Cathariny Linck a její motivy jsou v˘bornû doloÏeny, by se ãtenáfi ãi ãtenáfika nicménû nemûli nechat klamat. Jakkoli se o nû zpráva berlínského kriminálního kolegia tûsnû opírá, v˘slechové protokoly se nedochovaly. Ale i kdyby tomu tak nebylo, nepfiedstavují soudní akta bezproblémov˘ zdroj informací. Autorka se jimi zab˘vá aÏ v kapitole o inkviziãním procesu, je‰tû více v‰ak pfiekvapuje, Ïe de facto neanalyzuje jejich vypovídací schopnost. Pfiitom by se jen pro ran˘ novovûk mohla opfiít o ãetné studie z posledních desetiletí.3 Vyjádfiení samotné Cathariny Linck, z nichÏ bychom mohli usuzovat na motivy jejího jednání, se i v podobû pfiefiltrované dobrozdáním z roku 1721 omezují na minimum. Z jejího Ïivota tak, jak je moÏné jej rekonstruovat z perspektivy soudního vy‰etfiování, je pfiesto zfiejmé, Ïe zámûna odûvu, resp. rolí na jedné a (manÏelsk˘) svazek a sex se Ïenou na druhé stranû spolu úzce souvisely a vycházely z Catharininy stejnopohlavní touhy. „Stejnopohlavní“ v‰ak je‰tû neznamená „lesbick˘“ nebo „homosexuální“, zvlá‰tû zohledníme-li pfiínos sociálního konstruktivismu pro gender historii, pfiípadnû dûjiny pohlaví.4 Steidele ale pfiená‰í to, k ãemu dospûla v závûru,5 na první stránky své práce a konstruuje Catharinu Linck od poãátku jako Ïenu s lesbickou touhou.6 Proti tomuto pokusu zachytit a pochopit jednání hlavní postavy by nebylo co namítat, kdyby se tak z víceménû ahistorického lesbického zaloÏení nestával univerzální v˘kladov˘ model témûfi pro v‰echno konání Cathariny Linck. Tato perspektiva nicménû prochází celou knihou, projevuje se v hodnotících pfiívlastcích („oblékla opût své oblíbené kalhoty“)7 stejnû jako v oznaãení ‰védské královny Kristiny coby stejnû zaloÏené, resp. Catharininy „duchovní sestry“.8 Interpretaãní balancování tak ne vÏdy pfiispívá k vûrohodnosti

3 Namátkovû WOLFGANG BEHRINGER, Gegenreformation als Generationenkonflikt oder: Verhörsprotokolle und andere administrative Quellen zur Mentalitätsgeschichte, in: Ego-Dokumente. Annäherungen an den Menschen in der Geschichte, hrsg. von Winfried Schulze, Berlin 1996, s. 276-293, zvl. s. 276-278, 282-284; ANDREA GRIESEBNER, Konkurrierende Wahrheiten. Malefizprozesse vor dem Landgericht Perchtoldsdorf im 18. Jahrhundert, Wien-Köln-Weimar 2000, s. 113-118. 4 O „tûÏk˘ch zásazích“ sociálního konstruktivismu hovofií FRANZ X. EDER, Die Historisierung des sexuellen Subjekts. Sexualitätsgeschichte zwischen Essentialismus und sozialem Konstruktivismus, Österreichische Zeitschrift für Geschichte 5/1994, s. 311-327. Ke sporu mezi esencialismem a konstruktivismem z hlediska dûjin (homo)sexualit srov. BERND-ULRICH HERGEMÖLLER, Einführung in die Historiographie der Homosexualitäten, Tübingen 1999, s. 43-53. âeskému publiku tento spor ãásteãnû pfiiblíÏil MARTIN C. PUTNA, Veselá vûda aneb Alternativy uvnitfi alternativy (Kritick˘ nástin soudobé vûdecké rozpravy o homosexualitû), Souvislosti 14/2003, ã. 4, s. 120-159, zde s. 139-142 (Esencialismus nebo konstrukcionismus). 5 ANGELA STEIDELE, In Männerkleidern. Das verwegene Leben der Catharina Margaretha Linck alias Anastasius Lagrantinus Rosenstengel, hingerichtet 1721. Biographie und Dokumentation, KölnWeimar-Wien 2004, s. 146, pokud termínem „lesbick˘“ oznaãujeme specifickou touhu, „kann Catharina Margaretha Linck als lesbisch begehrende Frau beschrieben werden“. 6 A. STEIDELE, In Männerkleidern, s. 31. 7 A. STEIDELE, In Männerkleidern, s. 67. 8 A. STEIDELE, In Männerkleidern, s. 82-83.


recenze

25.7.2005

[ 156 ]

17:44

Stránka 156

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

autorãin˘ch tvrzení: charakteristick˘m pfiíkladem je v˘klad jména Anastasius Rosenstengel, které Steidele pokládá za „pfiíli‰ ironicky obmyslné“, „neÏ aby mohlo vzniknout náhodou“.9 Jeho volbou chtûla Linck údajnû v nadsázce potvrdit svou novou (muÏskou) identitu a totéÏ mûlo platit pro její dal‰í pfiíjmení Beuerlein, Hubsch oder Wannich.10 Autorka v‰ak nijak pfiesvûdãivû nedoloÏila, zda interpretace jména Anastasius Rosenstengel jakoÏto znovupovstalého/znovuzrozeného muÏe a zároveÀ Ïenského (Rose) a souãasnû penetrujícího muÏského pohlavního orgánu (Stängel) nepfiedstavuje pouze moderní vzdûlaneckou konstrukci, ãi zda se naopak mohla zrodit i v hlavû Cathariny Linck. RovnûÏ svatba v roce 1717 je dÛslednû nahlíÏena jako spojení dvou spolu srozumûn˘ch a po sobû touÏících Ïen. Catharinû Mühlhahn, snaÏící se pfied soudem prezentovat jako podvedená obûÈ, Steidele nevûfií, její lesbickou identitu naopak naznaãuje rétorickou otázkou, zda jiÏ dfiíve „mûla nûco se Ïenami“.11 Pozdûj‰í konfrontaci, pfii níÏ obû obvinûné vypovídaly o sv˘ch intimních kontaktech, vidí Steidele dÛslednû jako sebeobhajobu Cathariny Mühlhahn; z jejích slov v‰ak pfiitom vÛbec nevypl˘vá, Ïe by sex s jinou Ïenou pfiiznala (n˘brÏ spí‰e naopak).12 Vûdomé „spolupachatelství“ podvedené Ïeny, které zde Steidele konstruuje, se do jisté míry podobá diskusím o Betrandû de Rols z Návratu Martina Guerra Natalie Zemon Davis. Ty v‰ak byly vedeny v nepomûrnû tûsnûj‰ím sepûtí s prameny a dobov˘m chápáním.13 Na rozdíl od toho Steidele esencialisticky pracuje s vyslovenû moderním pojetím lásky a touhy, které zásadnû urãovaly Ïivot a rozhodování jejích postav. V m˘ch oãích se takov˘ pfiístup stává problematick˘m tehdy, kdyÏ se toto pojetí implicitnû pfiedpokládá u aktérÛ sam˘ch, resp. kdyÏ jsou aktéfii teleologicky spojováni s pozdûj‰ím v˘vojem. V recenzované knize se to projevuje napfi. u autorãiny konfrontace Cathariny Linck a jejího nejvy‰‰ího soudce, pruského krále Fridricha Viléma.14 Steidele se údajn˘mi homoerotick˘mi sklony panovníka zab˘vá nejen proto, aby konstatovala, Ïe nemûly s dobov˘m pojetím sodomie nic spoleã-

9 A. STEIDELE, In Männerkleidern, s. 37. 10 A. STEIDELE, In Männerkleidern, s. 57; jméno Beuerlein mûlo poukazovat na Catharinin pÛvod z niωích spoleãensk˘ch vrstev, pfiíjmení Hubsch pak zase mohlo souviset s jejím vzhledem a pfiízvisko Wannich jako by se dotazovalo po identitû nositele/nositelky: „Wann ich? Wann bin ich ich?“ 11 A. STEIDELE, In Männerkleidern, s. 70-73. 12 A. STEIDELE, In Männerkleidern, s. 101. 13 ROBERT FINLAY, The Refashioning of Martin Guerre, The American Historical Review 93/1988, s. 553-571; NATALIE ZEMON DAVIS, On the Lame, The American Historical Review 93/1988, s. 572-603. Jako obûÈ podvodu se v roce 1477 v procesu s Katherinou Hetzeldorfer prezentovala i Else Muter, jakkoli jedna ãást její v˘povûdi opravÀuje k domnûnkám, Ïe znala biologické pohlaví své partnerky – srov. HELMUT PUFF, Weibliche Sodomie. Der Prozeß gegen Katherina Hetzeldorfer und die Rhetorik des Unaussprechlichen an der Wende vom Mittelalter zur frühen Neuzeit, Historische Anthropologie 7/1999, s. 364-380, zde s. 369-370. Autor s odvoláním na literaturu konstatuje, Ïe v raném novovûku sexuální partnerky „Ïen v muÏsk˘ch ‰atech“ ãasto neznaly Ïenské pohlaví sv˘ch „manÏelÛ“. 14 A. STEIDELE, In Männerkleidern, s. 130n.


recenze

25.7.2005

PAVEL HIML

17:44

Stránka 157

RECENZE A REFLEXE

[ 157 ]

ného, n˘brÏ aby pointovanû uzavfiela, Ïe král a jeho poddaná by se na konci 19. století ocitli v podobn˘ch kategoriích. V pfiípadû Linck si sice soudci lámali hlavu nad definicí sodomie, o níÏ bylo moÏné podle jist˘ch v˘kladÛ hovofiit pouze pfii penetraci a v˘ronu semene; cel˘ pfiípad se nicménû pohyboval uvnitfi dobového interpretaãního rámce, v nûmÏ se tento delikt vymezoval na základû ãinÛ a nikoli na podkladû touhy nebo sociability.15 Angela Steidele v celé své knize usiluje o identifikaci v‰ech objeviv‰ích se osob a o vysvûtlení (terminologick˘ch) zvlá‰tností ranû novovûkého soudnictví. Kontextualizace nicménû také znamená pokusit se v pfiedindustriálních stavovsk˘ch spoleãnostech pochopit „nemoderní“ rysy, napfiíklad sociální (genderovou) nerovnost nebo uÏití násilí v trestním procesu.16 Takovému pochopení je v‰ak autorka pomûrnû vzdálena, kdyÏ napfi. skuteãnost, Ïe Ïeny nebyly pfiipu‰tûny k armádní sluÏbû, a nemohly se tudíÏ stát ani dezertérkami, oznaãuje jako „pohrdání Ïenami“.17 Usilovné hledání rebelÛ (a rebelek) proti spoleãensk˘m normám mnohdy zakr˘vá pohled na to, co v‰e tyto osoby mûly spoleãného právû se spoleãnostmi, vÛãi nimÏ se vymezovaly, ãi spí‰e proti nimÏ je stavíme. Na to, jak otevfiená je autorka alternativním v˘kladÛm, poukazují také nûkteré, celkovû neãetné chyby: v˘povûì Cathariny Mühlhahn o „koÏeném instrumentu, pfiedaném její matkou“, tedy o dildu/umûlém penisu,18 tak mohla b˘t podle Steidele rovnûÏ pokusem zatáhnout matku do celé záleÏitosti jako komplice a pomstít se jí. Pfiitom ne‰lo ani o pomstu, ani o nedorozumûní, n˘brÏ o pouhé promísení ãasov˘ch rovin, jeÏ lze v ranû novovûk˘ch soudních spisech nalézt ãastûji; Mühlhahn se divila dildu, kter˘ její matka pfiedala nikoli své dcefii a Catharinû Linck, n˘brÏ aÏ pozdûji, po odhalení, mûstskému soudu.

15 Jeden z nejstar‰ích dokladÛ uÏití pojmu „sodomie“ pro sexuální styk mezi Ïenami uvádí H. PUFF, Weibliche Sodomie, s. 376, k roku 1444. Hrdelní fiád Karla V. z roku 1532 definoval sodomii v ãlánku 116 obecnû jako „smilstvo proti pfiírodû/pfiirozenosti“, které páchá ãlovûk se zvífietem, muÏ s muÏem nebo Ïena s Ïenou – srov. GUSTAV RADBRUCH, ARTHUR KAUFMANN (Hg.), Die Peinliche Gerichtsordnung Kaiser Karls V. (Carolina), Stuttgart 19756, s. 81. Nepfiirozen˘m uÏitím pohlavních orgánÛ, resp. stykem pouze za úãelem rozko‰e, vymezuje sodomii ZedlerÛv lexikon; JOHANN HEINRICH ZEDLER, Grosses vollständiges UniversalLexikon aller Wissenschaften und Künste, díl 38, Leipzig-Halle 1743, col. 328-335. Zedler zde sná‰í názory, podle nichÏ se ãlovûk mÛÏe dopustit sodomie sám se sebou, se zvífietem ãi s jin˘m ãlovûkem téhoÏ nebo i opaãného pohlaví (pokud se sex dûje nepfiirozen˘m zpÛsobem, resp. neslouÏí plození). Vedle této ‰iroké teoretické definice v‰ak napfi. seznam indicií, vycházející z právních kodifikací a praxe (col. 330-331), pracuje pfieváÏnû s uωím modelem „spoleãensky nadfiazen˘ star‰í svÛdce/agens – sveden˘ chlapec/patiens“. ¤ádovû niωí v˘skyt pfiípadÛ Ïenské sodomie vedl v literatufie k tezi o beztrestnosti Ïenské stejnopohlavní sexuality ve stfiedovûku a raném novovûku. 16 A. STEIDELE, In Männerkleidern, s. 95: „Aus der Sicht des modernen Strafprozesses ercheint der Inquisitionsprozess u.a. auch deswegen fragwürdig, weil er die Folter als Mittel der Strafrechtspflege zuließ.“ Dále s. 160, pozn. 17. 17 A. STEIDELE, In Männerkleidern, s. 53. 18 A. STEIDELE, In Männerkleidern, s. 99.


recenze

25.7.2005

[ 158 ]

17:44

Stránka 158

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

KdyÏ Steidele mluví o koÏeném dildu, tvrdí s odvoláním na Rudolfa Dekkera a Lotte van de Pol, Ïe to byl „velmi roz‰ífien˘ pfiedmût, kter˘ pouÏívaly i jiné Ïeny v muÏsk˘ch ‰atech“.19 Na citovaném místû se – odhlédnouce od rohÛ nebo stfiíbrn˘ch trubic k moãení – nicménû mluví pouze o samotné Catharinû Linck a poté nejv˘‰e o tfiech jin˘ch Ïenách.20 V‰eobecnému zji‰tûní tûchto autorÛ, Ïe transvestitismus Ïen a s tím spojená zmûna sociální role nebyly v raném novovûku nic nepfiedstavitelného, lze jen pfiisvûdãit, Steidele v‰ak toto místo reprodukuje obrácenû: nikoli „muÏi pfievleãení za Ïeny“,21 jak pí‰e, n˘brÏ „Ïeny pfievleãné za muÏe“ nebyly „kuriózní izolované pfiípady“.22 Spí‰e coby doplnûní zmiÀme je‰tû jeden element, z nûhoÏ Catharina Linck stavûla svou identitu muÏe, resp. Ïenicha: „Guttenburg“ u Prahy, kter˘ uvedla jako místo pÛvodu svého údajného otce Cornelia Josepha Rosenstengela, nemusel b˘t úplnû vymy‰len˘, jak pfiedpokládá autorka, neobeznámená s ãesk˘mi reáliemi; jako pfiedloha mohla slouÏit Kutná Hora/Guttenberg. Tomu, Ïe Catharina Linck skuteãnû ãerpala ze zku‰eností ze své cesty âechami v roce 1703, nasvûdãuje i povolání otce, které udala – hornick˘ hejtman. Nejednalo se tedy pouze nebo vÛbec o odkaz na povolání zemfielého tchána Johanna Joachima Mühlhahna, kter˘ by mûl jakoby stvrzovat sounáleÏitost obou Ïen.23 Pfiíbûh Cathariny Margarethy Linck plasticky ukazuje hranice a sémantiku ranû novovûkého genderového uspofiádání a zároveÀ prostory pro individuální jednání na jeho okraji. Chtít je zachytit moderními pojmy, jako je homosexualita, vÏdy nepfiispívá k jejich lep‰ímu pochopení. Steidele se v Ïivotním osudu hlavní postavy soustfieìuje na „ãetné odchylky, které mohou b˘t chápány jako prehistorie [Vorgeschichte] pozdûj‰ích konceptÛ lesbické existence“.24 Hledá tedy záchytné body pro svou hypotézu, Ïe komplexní homosexuální identita se zaãala utváfiet jiÏ pfied foucaultovsk˘m obratem pozdního 18., resp. 19. století.25 Nûkdy pfiitom uÏívá pfiedstav, které byly v dûjepisectví posledních let pfiinejmen‰ím zpochybnûny, jako napfi. o pozemkové pfiipoutanosti tzv. ãtvrtého stavu.26 Jinakost Cathari-

19 A. STEIDELE, In Männerkleidern, s. 50. 20 RUDOLF DEKKER, LOTTE VAN DE POL, Frauen in Männerkleidern. Weibliche Transvestiten und ihre Geschichte, Berlin 1990, s. 28. 21 A. STEIDELE, In Männerkleidern, s. 29. 22 R. DEKKER, L. VAN DE POL, Frauen in Männerkleidern. Weibliche Transvestiten und ihre Geschichte, s. 12. 23 A. STEIDELE, In Männerkleidern, s. 71n. 24 A. STEIDELE, In Männerkleidern, s. 147. 25 Mimojiné srov. MICHEL FOUCAULT, Dûjiny sexuality, díl 1: VÛle k vûdûní, Praha 1999, s. 53. Nûktefií badatelé (Trumbach, Hekma, van der Meer) umisÈují „genderovou revoluci“ jiÏ na konec 17. století – stejnopohlavní svazky podle nich pfiestaly b˘t od této doby zaloÏeny na nerovnosti rolí; ve velk˘ch mûstech severozápadní Evropy (napfi. v Nizozemí kolem roku 1730) se zaãala utváfiet homosexuální subkultura; THEO VAN DER MEER, Sodomy and the Pursuit of a Third Sex in the Early Modern Period, in: Third Sex, Third Gender. Beyond Sexual Dimorphism in


recenze

25.7.2005

PAVEL HIML

17:44

Stránka 159

RECENZE A REFLEXE

[ 159 ]

ny Linck, kterou Steidele dovozuje z její neusedlosti, resp. jejího zdánlivého bezdomovectví, nemusela b˘t v pfiíãinném vztahu s její stejnopohlavní touhou. Její slova „i tak by zÛstala stejná – sie bliebe doch dergleichen“ jako argument pro takovou domnûnku nedostaãují. Pfied pfiíli‰n˘m zdÛrazÀováním homosexuální touhy coby jediného motivu jednání mohlo autorku uchránit také srovnání s jin˘mi „Ïenami v muÏsk˘ch ‰atech“. Pfiíbûh Cathariny Margarethy Linck by podobn˘m historicky pfiimûfienûj‰ím pfiístupem získal na vûrohodnosti.27 Pavel Himl

Culture and History, (ed.) Gilbert Herdt, New York 19962, s. 137-212. Ménû znám˘ pfiípad lesbické identity (a transvestitismu) z maìarského venkovského prostfiedí z roku 1793 uvádí ISTVÁN GYÖRGY TÓTH, Legale und illegale Sexualität der ungarischen Bauern im 18. Jahrhundert, in: Privatisierung der Triebe? Sexualität in der Frühen Neuzeit, hrsg. von Daniela Erlach, Markus Reisenleitner, Karl Vocelka, Frankfurt am Main 1994, s. 321-332, zde s. 329: obvinûná osoba mimo jiné vypovûdûla: „Jmenuji se Ferenc Horváth, jsem dívka obleãená jako muÏ. JiÏ tfii roky jsem Ïenatá s jednou Cikánkou. Mám v sobû povahu [Natur] muÏe a Ïeny, ale nikdy jsem nemilovala muÏe, vÏdy jsem milovala Ïeny.“ O moÏnostech vyjádfiení stejnopohlavní touhy v raném novovûku uvaÏuje také JUDITH C. BROWN, Schändliche Leidenschaften. Das Leben einer lesbischen Nonne in Italien zur Zeit der Renaissance, Stuttgart 1988, zejm. s. 141-146. 26 A. STEIDELE, In Männerkleidern, s. 147. 27 PÛvodní nûmecká verze této recenze vy‰la v internetovém recenzním ãasopise www.sehepunkte.de.


recenze

25.7.2005

[ 160 ]

17:44

Stránka 160

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

Peter Burke, Francouzská revoluce v dějepisectví. Škola Annales (1929-1989), Praha 2004, Lidové noviny, 136 s, ISBN 80-7106-719-9

Promûny historického my‰lení a metodologie, jimiÏ vstoupila do evropské historické vûdy koncem 20. let ‰kola Annales, jak b˘vají ãasto oznaãováni historikové kolem ãasopisu Les Annales d’histoire économique et sociale, popfiípadû kolem téhoÏ periodika, které v‰ak v pozdûj‰ích letech mûnilo svÛj název, patfií bezpochyby k nejinspirativnûj‰ím smûrÛm pro rozvoj historického bádání ve 20. století. Kritika dosavadní událostní historie a orientace na nepolitické sloÏky dûjinného v˘voje, zohledÀování jeho geografick˘ch, psychologick˘ch, sociálních a kulturních faktorÛ, snaha o postiÏení totálních dûjin, v˘voje mentalit, popfiípadû zcela nezvyklé, Braudelem rozpracované pojetí ãasu, to v‰echno jsou fenomény, kter˘m se ve své práci Francouzská revoluce v dûjepisectví vûnuje britsk˘ historik Peter Burke. Vedle tradiãného zájmu o kulturní dûjiny raného novovûku patfií k jeho badatelsk˘m tématÛm moderní historiografie, pfiedev‰ím francouzská. Burke se nám jeví jako ojedinûl˘ zjev anglosaské historiografie, která sice po druhé svûtové válce inklinovala rovnûÏ k v˘zkumÛm v oblasti sociálních a hospodáfisk˘ch dûjin, av‰ak navazovala pfiedev‰ím na silnou domácí tradici, prezentovanou jiÏ od 30. let snahami o pfiekonání dosavadního narativního dûjepisectví (napfi. strukturalistické práce L. Namiera a R. H. Tawneye) a vÛãi podnûtÛm ‰koly Annales zÛstávala velmi dlouho neteãná.1 „Británie, alespoÀ ve ãtyfiicát˘ch a padesát˘ch letech, byla dobr˘m pfiíkladem toho, ãemu Braudel fiíkal ,odmítnutí pÛjãky‘. Marc Bloch byl povaÏován za schopného historika hospodáfisk˘ch dûjin stfiedovûku spí‰e neÏ za pfiedstavitele nové formy historické vûdy, zatímco Febvre byl znám jen velmi málo (a to více mezi geografy neÏ mezi historiky). KdyÏ vy‰lo Braudelovo Stfiedozemní mofie, nebylo recenzováno ani v English Historical Review ani v Economic History Review. Do sedmdesát˘ch let byly pfieklady dûl Annales velmi vzácné. V˘jimkou z pravidla byl Marc Bloch. Lze fiíci, Ïe Bloch byl díky svému zájmu o anglické dûjiny a díky své zdrÏenlivosti (jíÏ se tak odli‰oval od zpÛsobu Luciena Febvra) pokládán za jakéhosi ,ãestného Angliãana‘.“ (s. 85–86) Burke, absolvent univerzity v Oxfordu, po mnohaletém pÛsobení na univerzitû v Sussexu od roku 1979 profesor na Emmanuel College pfii univerzitû v Cambridge, se sv˘m zájmem o moderní francouzské dûjepisectví vymyká tradiãnímu

1 ZDENùK HOJDA, Peter Burke a nová historie. In: Peter Burke, Italská renesance, Praha 1996, s.278 – 279.


recenze

25.7.2005

17:44

VERONIKA STŘEDOVÁ

Stránka 161

RECENZE A REFLEXE

[ 161 ]

zamûfiení anglosaské historiografie. V Annales nejen hojnû publikuje, ale ve svém vûdeckém díle provedl jejich zcela osobitou reflexi. Díky Juanu Maiguashcovi se o tuto historickou skupinu zaãíná soustavnûji zajímat jiÏ poãátkem 60. let, kdy, jak sám uvádí, mûl spoleãnû s nûkolika dal‰ími historiky „tak trochu pocit sounáleÏitosti heretické minority, podobnû jako Blochovi a Febvrovi stoupenci ve tfiicát˘ch letech ve Francii“ (s. 86). Zaãátkem 70. let pak vy‰lo jeho zásluhou v Anglii nûkolik klasick˘ch textÛ z Annales a krátce nato pfiipravil k vydání v˘bûr z prací Luciena Febvra. Následovala fiada rozhovorÛ se ãleny skupiny Annales, zejména s Fernandem Braudelem, Emanuelem Le Roy Laduriem, Jacquesem Le Goffem, Michelem Vovellem, nejen v PafiíÏi, ale i na místech „mnohem exotiãtûj‰ích od TádÏ Mahalu po Emmanuel College“ (s. 5). Ve vzájemn˘ch konfrontacích s pfiíznivci Annales (napfi. Alanem Bakerem, Normanem Birnbaumem, Johnem Bossym, Stuartem Clarkem, Nathalií Zemon Davisovou, Carlo Ginsburgem a dal‰ími) se postupnû utváfielo jeho systematické pojetí této mohutné francouzské revoluce v dûjepisectví, které hledalo rovnováhu mezi okouzlením, sympatiemi a potfiebnou dávkou nestrannosti. Burke tak dospûl aÏ k osobité bilanci a skuteãné historii ‰koly Annales právû ve své neobyãejnû obsaÏné, av‰ak rozsahem aÏ pfiekvapivû nevelké práci z roku 1990. Skuteãnost, Ïe Burke koncipoval její text jako „pokus vysvûtlit svût francouzsk˘ svûtu anglosaskému, dvacátá léta pozdûj‰í generaci, praxi historikÛ sociologÛm, antropologÛm, geografÛm a dal‰ím“ (s. 7), rozhodla o celkovém charakteru tohoto pozoruhodného díla. Autor vede svÛj v˘klad paralelnû ve dvou liniích, chronologické a tématické, ãímÏ se dot˘ká – jak sám uvádí - problému souãasnosti nesouãasného. SoubûÏnû s objasÀováním postupného v˘voje ‰koly Annales se tak vûnuje základním pojmÛm a fenoménÛm, jeÏ mají mezi jejími historiky své nezastupitelné místo, napfi. civilisation, conjoncture, histoire global, histoire de l‘ immaginer, histoire sérielle, historie totale, longue durée, mentalité, structure apod., které v‰ak nejsou jednotliv˘mi generacemi a dokonce ani osobnostmi v rámci téÏe generace stejnû akcentovány; nûkdy se stávají dominantními, jindy naopak ustupují do pozadí. Základní chronologickou fiadu svého v˘kladu zaãíná Burke jiÏ érou tzv. starého reÏimu v dûjepisectví a jeho kritikou, kde obratnû vymezil a shrnul rozdíly mezi nûmeckou, francouzskou a anglickou historiografií 19. století, upozornil na vyostfiení situace na pfielomu století a nastínil první pokusy o revizi pozitivistického dûjepisectví, jako byly editorské poãiny Ernesta Lavisse nebo úsilí o historickou syntézu Henriho Berra, i první ostfie kritické v˘pady vÛãi událostní historiografii v podobû Simiandov˘ch nevybírav˘ch útokÛ proti Charlesi Seignobosovi. Poté pokraãuje údobím ZakladatelÛ: Luciena Febvra a Marca Blocha, kde se zab˘vá ‰trasbursk˘mi poãátky, zaloÏením a institucionalizací Annales a váleãn˘mi okolnostmi vynucen˘m Febvrov˘m zaujetím vÛdãí pozice v Annales. Burke se zde zamûfiuje na postiÏení odli‰n˘ch povah i specifick˘ch projevÛ historického my‰le-


recenze

25.7.2005

[ 162 ]

17:44

Stránka 162

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

ní, jimiÏ obû zakladatelské osobnosti vynikaly. Pfies ve‰keré rozdíly, aÈ uÏ v naturelu, nebo v tematickém zamûfiení – Febvre byl vynikajícím specialistou na 16. století, Bloch brilantním medievalistou – se v‰ak aÏ pfiekvapivû shodovali v pojetí dûjinného v˘voje, coÏ jim umoÏnilo po dvû meziváleãná desetiletí rozvinout bohatou spolupráci. Z Burkeho podání jednoznaãnû vypl˘vá, Ïe Bloch a Febvre byli vlastnû dva aspekty téhoÏ, a sice dva nezamûnitelné fenomény reformních snah francouzské historiografie, která si jiÏ od poãátku 20. století stále více a více uvûdomovala bezv˘chodnost narativního dûjepisectví. Burke zdÛrazÀuje v˘znam neobyãejnû otevfieného a ãetn˘mi interdisciplinárními diskusemi inspirativního ‰trasburského prostfiedí, jeÏ jim umoÏnilo jiÏ v prvních vûdeck˘ch pracích, jak˘mi se stali Blochovi Králové divotvÛrci (1924) a Febvrovy studie o renesanci a reformaci (1928), uplatnit netradiãní metodologické postupy a zcela nové pojetí dûjinného v˘voje, projevující se mimo jiné uÏíváním a rozpracováním pojmÛ psychologie víry, kolektivní reprezentace, sociální fakta apod. Burke provádí anal˘zu tûchto prací a upozorÀuje na jejich nesnadné vyrovnávání se s tradiãními politick˘mi dûjinami. Pfiipomíná tak, Ïe základy Annales byly vlastnû poloÏeny dávno pfied jejich ustavením, a to jiÏ v první polovinû 20. let, kdy byly první z tûchto textÛ publikovány. Jejich zaloÏení se tak stalo jen logick˘m vyústûním pfiedcházejících snah Blochov˘ch i Febvrov˘ch. Za obzvlá‰tû zdafiilou lze povaÏovat tfietí kapitolu Burkeho práce, která je vûnována osobnosti Fernanda Braudela, jeho ãelné pozici v Annales a vlivu, jímÏ poznamenal své Ïáky a následovníky. Braudel je zde prezentován nejen jako geniální teoretik historické vûdy, kter˘ vût‰inu sv˘ch postojÛ nejprve obsáhl ve vlastní vûdecké práci, a teprve potom vyslovil v teoretick˘ch studiích, a to nikoli dÛslednû naplno, a zejména jako tvÛrce koncepce dlouhého trvání a s tím souvisejícího rozdûlení historického ãasu na geografick˘, sociální a individuální, ale pfiedev‰ím jako strhující osobnost, které fiada pozdûj‰ích historikÛ prostû nedokázala odolat. Autor analyzuje jeho koncepci totálních dûjin i dûjin bez lidí, geohistorie a geografického determinismu i problematiku jiÏ zmiÀovaného dlouhého trvání, jehoÏ optikou jsou v Braudelovû díle nazírány pfiedev‰ím v˘znam a promûny prostoru v dûjinách. Pfiipomíná, jak na zásadní Braudelovu práci Stfiedomofií (1949) reagovala dobová kritika, rozebírá její v˘hrady a pokou‰í se je uvést na pravou míru, pfiiãemÏ dospívá k závûru, Ïe mnoh˘m z uveden˘ch fenoménÛ byla v Braudelovû díle vûnována skuteãnû jen okrajová pozornost: „Dal‰í nedostatek Stfiedomofií vzbudil ménû pozornosti, pfiesto jej v‰ak nelze opomenout. Navzdory svému cíli, jímÏ byly ,totální dûjiny‘, se Braudel zab˘vá postoji, hodnotami ãi ,kolektivními mentalitami’ kupodivu pouze okrajovû, a to dokonce i v kapitole vûnované ,civilizacím‘. […] Prakticky bez pov‰imnutí ponechává stranou Braudel napfiíklad otázku cti, studu a maskulinity, aãkoliv (jak ukázala celá fiada etnologÛ) hrál tento hodnotov˘ systém v mediteránním svûtû, aÈ kfiesÈanském ãi islámském, velmi v˘znamnou roli.


recenze

25.7.2005

17:44

VERONIKA STŘEDOVÁ

Stránka 163

RECENZE A REFLEXE

[ 163 ]

[…] Navzdory svému zájmu o hranice mezi kulturami se jen velmi struãnû vûnuje vztahu mezi kfiesÈanstvím a islámem v dané epo‰e.“ (s. 37) Ve své práci dûlá Burke navíc rozdíl mezi érou Stfiedomofií a tzv. pozdním Braudelem, ãímÏ má na mysli jeho rozhodující vliv na francouzskou historickou vûdu v letech 1956-1985, kdy se stal Braudel „nejv˘znamnûj‰ím a nejmocnûj‰ím z francouzsk˘ch historikÛ“. Stanul ve vedení Annales a postupnû se obklopil progresivními mlad˘mi historiky, napfi. Le Goffem, Le Roy Laduriem, Ferrem, a zcela v˘jimeãnou míru vlivu si udrÏel i poté, co byl v roce 1972 penzionován. Burke oceÀuje pfiedev‰ím to, Ïe vedle mnohostrann˘ch organizaãních aktivit ve sféfie francouzské historické vûdy si Braudel ponechal svou pÛvodní roli vûdce historika a i nadále se vûnoval rozsáhl˘m badatelsk˘m projektÛm. V tomto období vychází jeho zásadní práce Hmotná kultura kapitalismu (1967-1979), která vykazuje znaãné paralely se Stfiedomofiím. Je koncipována ve tfiech svazcích, z nichÏ první odpovídá takfika „nehybn˘m dûjinám“, druh˘ „pozvolna se mûnícím institucionálním strukturám“ a tfietí „rychlej‰ím zmûnám“, trendÛm v hmotné kultufie. Její v˘znam spatfiuje Burke v tom, Ïe tzv. „malé dûjiny kaÏdodenního Ïivota“ Braudel spojil „s dûjinami velk˘ch hospodáfisk˘ch a sociálních pohybÛ“, pfiiãemÏ kulturu pojímá z pozice geografa, resp. geohistorika, coÏ mu umoÏÀuje orientovat se na tzv. kulturní regiony. JelikoÏ Burke zÛstává vûrn˘ tradiãní periodizaci v˘voje Annales podle jednotliv˘ch generací, Braudelova éra se i v jeho pojetí kryje pfiedev‰ím s druhou generací, aãkoli i z jeho textu je zfiejmé, Ïe sám Braudel byl jiÏ svûdkem nástupu dravé generace tfietí, která je spojená s rozmachem kvantitativních dûjin, kde se otevíral nov˘ prostor pro Ernesta Labrousse a jeho prÛkopnické studie z oblasti conjonctures (Braudelem vymezen˘ sociální a hospodáfisk˘ ãas), které charakterizuje Burke jako pfiíli‰ specializované, historickou demografii a demografickou historii, kde se uplatnila zejména metoda rekonstrukce rodiny, a seriální dûjiny, které se vlastnû staly specifickou metodou, jeÏ analyzuje dlouhodobé trendy pomocí zkoumání kontinuity a diskontinuity v sériích relativnû homogenních dat, jako jsou ceny p‰enice, údaje o vinobraní, porodní statistiky apod. Tfietí generací Annales se autor zab˘vá ve ãtvrté kapitole, která nab˘vá podoby plastického obrazu ãasto naprosto protichÛdn˘ch tendencí historického bádání. Tuto generaci vnímá jako obtíÏnû uchopitelnou, neboÈ zde neexistovala Ïádná jednotící osobnost a marnû bychom hledali i nûjak˘ stmelující princip, s nímÏ by souznûla vût‰ina historikÛ. Tento zdánliv˘ nedostatek lze v‰ak povaÏovat za pfiednost, a to v momentû, kdy nastínûn˘ chaos zamûníme za intelektuální fragmentaci, tedy pluralitu názorÛ, pfiístupÛ a metodologick˘ch postupÛ. Jedni na Febvra navazovali a zkoumali problematiku dûtství, snÛ, tûla a dokonce i pachÛ, druzí jej podkopávali a proklamovali návrat k politick˘m dûjinám a dûjinám událostí. Jedni prolongovali zájem o kvantitativní historii, druzí se neváhali spojit v odporu vÛãi


recenze

25.7.2005

[ 164 ]

17:44

Stránka 164

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

ní. Snad více neÏ kdy pfiedtím byly Annales tfietí generace vstfiícné vÛãi zahraniãním my‰lenkám a historikové vstfiebávali pfiedev‰ím americké intelektuální smûry (psychohistorii, nové hospodáfiské dûjiny, dûjiny lidové kultury). Av‰ak i v této na první pohled nepfiehledné zmûti postojÛ se Burkemu podafiilo najít jistá spoleãná v˘chodiska. Jsou jimi „znovuobjevení dûjin mentalit, pokus o aplikaci kvantitativních metod v kulturních dûjinách a reakce na tyto kvantitativní metody v podobû kulturní antropologie a tzv. návratu vyprávûní“. „Renesanci dûjin mentalit“, které v Braudelovû generaci stály skuteãnû na okraji, interpretuje autor jako reakci na Braudela a jeho determinismus. Zájem historikÛ se tak posunul od hospodáfiské základny ke kulturní nadstavbû. Rozhodující roli v tomto procesu sehrál Philippe Ariès, jenÏ obrátil svou pozornost amatérského historika k dûjinám dûtství a smrti. Jeho dílo „bylo v˘zvou pfiedev‰ím pro historické demografy, na kterou mnozí z nich odpovûdûli tím, Ïe obrátili svou pozornost na roli hodnot a mentalit v ,demografickém chování‘ – jin˘mi slovy tím, Ïe se zamûfiili na v˘zkum dûjin rodiny, dûjin sexuality – jak si pfiál Febvre – na dûjiny lásky“ (s. 63). Návrat k dûjinám mentalit pak nepfiímo umoÏnil rozvoj psychohistorie a dûjin sociální imaginace. Pfiíãiny pokusu aplikovat kvantitativní metody na kulturní dûjiny spatfiuje Burke rovnûÏ v éfie Braudelovû. Dûjiny mentalit byly marginalizovány nejen Braudelov˘m nezájmem, ale rovnûÏ obecn˘m pfiesvûdãením, Ïe hospodáfiské a sociální dûjiny jsou dominantními, tedy zdaleka nejdÛleÏitûj‰ími aspekty minulosti. Teprve tfietí generace Annales uvedla kvantitativní metody také do oblasti mentalit a kultury. Jak Burke upozorÀuje, ne‰lo v‰ak o Ïhavou novinku, neboÈ s podobn˘m názorem se setkáváme jiÏ u Febvra, kter˘ sice postihl v˘znam studia sérií pramenÛ bûhem dlouh˘ch ãasov˘ch úsekÛ s cílem proniknout k podstatû promûn postojÛ a dokonce i umûleckého vkusu, av‰ak Ïádné pfiesné statistiky nepfiedloÏil. Ve tfietí generaci Annales se v‰ak statistické metody stávají nejprve prostfiedkem v˘zkumu dûjin náboÏensk˘ch praktik, dûjin knihy a gramotnosti a aÏ pozdûji pronikají i do dal‰ích kulturních oblastí. Jako zcela protichÛdnou tendenci pak Burke uvádí obrat ke kulturní antropologii, politick˘m dûjinám a vyprávûní, jenÏ byl doprovázen zpochybÀováním údajÛ statistické povahy. V této souvislosti pfiipomíná práce Emmanuela Le Roy Ladurieho a Rogera Chartiera, v jejichÏ díle zaznívá názor, Ïe spoleãnost sama je jistou kolektivní reprezentací. Návrat k politick˘m dûjinám a potfiebu vyprávûní vysvûtluje Burke jako logick˘ dÛsledek tradiãního opomíjení politick˘ch dûjin v koncepcích historikÛ Annales. Analyzuje tento problém a dospívá k závûru, Ïe tuto kritickou v˘hradu nelze v prostfiedí Annales generalizovat, neboÈ pfies ve‰keré odmítání jsou politické dûjiny v dílech pfiedních annalistÛ alespoÀ ãásteãnû zohledÀovány, neboÈ Bloch psal své Krále divotvÛrce jako pfiíspûvek k dûjinám idejí království, Febvre sice politické dûjiny zavrhl ve prospûch dûjin náboÏenství


recenze

25.7.2005

17:44

VERONIKA STŘEDOVÁ

Stránka 165

RECENZE A REFLEXE

[ 165 ]

a mentalit, ale jeho poãáteãní studie se vûnovaly politick˘m událostem, napfi. nizozemskému povstání, Braudel zahrnul do svého Stfiedomofií kapitoly o impériích a formách váleãnictví, Le Roy Ladurie publikoval v pozdûj‰ím období nûkolik studií zamûfien˘ch vyslovenû na politické dûjiny a Duby ãi Le Goff ve sv˘ch textech ideje z dûjin mentalit uvádûli do politického kontextu. Návrat k politick˘m dûjinám byl ve tfietí generaci Annales úzce spojen s návratem vyprávûní. Burke jej interpretuje pfiedev‰ím jako moÏnost proniknout k pochopení skupinové mentality a uvádí, Ïe události nejsou svojí podstatou pouze záleÏitostmi politick˘mi, neboÈ mají vÏdy kulturní, sociální, hospodáfiské ãi jiné pozadí. Pfiipomíná mimo jiné Braudela, pro nûhoÏ byly události sice jen povrchem dûjin, av‰ak povrchem mimofiádnû vzru‰ujícím, kter˘ mÛÏe mnohé prozradit o hlub‰ích skuteãnostech a proudech pod jejich hladinou, kter˘ sice dûjiny událostí nekompromisnû zavrhoval, ale souãasnû je i psal. V závûreãné kapitole se Burke vûnuje pfiijímání podnûtÛ Annales v evropské i mimoevropské historiografii. Postihuje jejich pronikání nejen do jednotliv˘ch národní historiografií, ale rovnûÏ do jednotliv˘ch oblastí historické vûdy. Za neobyãejnû ‰Èastn˘ lze povaÏovat terminologick˘ slovníãek, kter˘ autor pfiipojil v samotném závûru knihy. Vysvûtluje základní pojmy, které byly ve ‰kole Annales zcela bûÏnû uÏívány, aãkoli jejich definice byly naplno vyslovovány jen ojedinûle. Burkeho práce vyniká pfiehledností a nadhledem, s nimiÏ autor pojednal o základních v˘vojov˘ch tendencích jednotliv˘ch generací Annales. Jeho anal˘zy a interpretace stûÏejních dûl této historické ‰koly se vyznaãují snahou skuteãnû vysvûtlit a zpfiístupnit postoje a postupy francouzsk˘ch historikÛ tak, jak si autor pfiedsevzal v úvodu práce; snad jen pÛvodní okruh adresátÛ vymezen˘ svûtem anglosask˘m se oproti poãáteãnímu zámûru díky ãetn˘m pfiekladÛm podstatnû roz‰ífiil. Jeho sympatie vÛãi metodám a názorÛm Annales nelze pfiehlédnout, av‰ak uvedení kritick˘ch v˘hrad, které provázely vydání jednotliv˘ch textÛ, jejich rozbor, aktualizace a objektivní komentáfie k nim zaji‰Èují potfiebnou dávku nestrannosti. Burkemu se podafiilo noblesním zpÛsobem zachytit na minimálním prostoru maximum informací a pfiitom se vyvarovat pouhé popisnosti a nepfiehledného v˘ãtu faktÛ, jmen a dûl. Jeho práce místy nab˘vá podoby napínavého pfiíbûhu, vtipn˘mi glosami ãtenáfie baví a hned nato jej ponouká k zamy‰lení nad nastínûn˘mi problémy a jako by mimodûk vysloven˘mi otázkami. V dobû, kdy ‰kola Annales a její vliv na v˘voj pfiinejmen‰ím evropského historického my‰lení zÛstávají stále diskutovan˘m problémem, se tak jeho práce stala vítan˘m souhrnn˘m pohledem na její vpravdû dosti dlouhé trvání, ãeské prostfiedí nevyjímaje. Veronika Stfiedová


recenze

25.7.2005

[ 166 ]

17:44

Stránka 166

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005


recenze

25.7.2005

17:44

Stránka 167

ZDENĚK R. NEŠPOR

RECENZE A REFLEXE

[ 167 ]

O autorech

Pavel Himl (1971) pÛsobí jako odborn˘ asistent na Fakultû humanitních studií Univerzity Karlovy. Je autorem monografie Die ,armben Leüte‘ und die Macht. Die Untertanen der südböhmischen Herrschaft âesk˘ Krumlov/Krumau im Spannungsfeld zwischen Gemeinde, Obrigkeit und Kirche (1680-1781), Stuttgart 2003. Kontakt: pahi0000@yahoo.de Jan Lavický (1982) studuje historii a dûjiny umûní na Filozofické fakultû Univerzity Karlovy. Kontakt: lavickyjan@seznam.cz Zdeněk R. Nešpor (1976) vystudoval obecnou antropologii na Fakultû humanitních studií Univerzity Karlovy a religionistiku na Filozofické fakultû Univerzity Karlovy. Nyní je interním doktorandem Ústavu ãesk˘ch dûjin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a zároveÀ pÛsobí v Sociologickém ústavu AV âR a na Fakultû humanitních studií Univerzity Karlovy. Vûnuje se dûjinám a sociologii náboÏenství, sociologii kultury se zamûfiením na hodnoty a instituce a sociální antropologii. Je autorem monografií Reemigranti a sociálnû sdílené hodnoty, Praha 2002; Víra bez církve?, Ústí nad Labem 2004. Kontakt: zdenek.nespor@soc.cas.cz Tomáš Perman (1980) vystudoval historii a politologii na Filozofické fakultû Univerzity Karlovy. Kontakt: t.perman@seznam.cz Lenka Řezníková (1970) pÛsobí ve Filozofickém ústavu AV âR. Zab˘vá se


recenze

25.7.2005

[ 168 ]

17:44

Stránka 168

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

dûjinami historického my‰lení a vztahem literatury a dûjin pfielomu 19. a 20. století. Je autorkou monografie Moderna a historismus. Historické reprezentace v promûnách literatury na pfielomu 19. a 20. století, Praha 2004. Kontakt: lenka_reznikova@lycos.com


recenze

25.7.2005

17:44

Stránka 169

ZDENĚK R. NEŠPOR

RECENZE A REFLEXE

[ 169 ]

Upozornění redakce

âasopis Dûjiny – Teorie – Kritika je otevfien pluralitû názorÛ. Pfiijímá proto v‰echny tematicky se vztahující pfiíspûvky. Rukopisy jsou anonymnû posuzovány dvûma recenzenty, z jejichÏ hodnocení vychází redakãní rada pfii pfiijímání rukopisÛ. S v˘sledky recenzního fiízení je autor redakcí seznámen v nejkrat‰ím moÏném termínu. NevyÏádané rukopisy redakce nevrací. Rukopisy jsou pfiijímány na disketách v textovém editoru Word. Rozsah ãlánku vãetnû poznámkového aparátu by nemûl pfiesáhnout 40 normostran, rozsah diskusního pfiíspûvku 15 normostran a rozsah recenzí nejménû 3 normostrany. Souãástí dodaného ãlánku ãi diskusního pfiíspûvku musí b˘t 15 fiádkov˘ abstrakt, jehoÏ pfieklad do angliãtiny zaji‰Èuje redakce. Redakce si vyhrazuje právo jazykové úpravy textÛ, ve‰keré stylistické a jiné úpravy má autor moÏnost posoudit pfii korektufie. Pfii citacích archivního materiálu je tfieba nejprve uvést název a místo archivu, název fondu a bliωí urãení pramene. Pfii citacích literatury je tfieba se fiídit následujícím vzorem. JAN KŘEN, Konfliktní společenství Češi a Němci 1780–1918, Praha 1990, s. 20. NATALIE ZEMON DAVIS, History’s Two Bodies, American Historical Review 94/1989, s. 1–10. Marc Bloch, Lucien Febvre et les Annales d’histoire économique et sociale: correspondance, díl 3: 1938–1943, Les Annales en crises, (ed.) BERTRAND MÜLLER, Paris 2003. La France des années noires, (edd.) JEAN-PIERRE AZÉMA, FRANÇOIS BÉDARIDA, Paris 1993; LUCIENFEBVRE, Ni Histoire? Thése ni Histoire-


recenze

25.7.2005

[ 170 ]

17:44

Stránka 170

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2005

Manuel, Entre Benda et Seignobos, in: TÝŽ, Combats pour l’histoire, Paris 1953, s. 96–97. HENRY LYON, Marc Bloch, in: The Annales School – Critical Assessments, (ed.) Stuart Clark, London-New York 1999, díl 4, s. 163. JOHANNES FRIED, Erinnerung und Vergessen. Die Gegenwart stiftet die Einheit der Vergangenheit, Historische Zeitschrift 273/2001, s. 561–593; TÝŽ, Geschichte und Gehirn. Irritationen der Geschichtswissenschaft durch Gedächtniskritik, Stuttgart 2003. Pfii opakování citací staãí uvést pouze iniciálu kfiestního jména autorÛ a vydavatelÛ a zkrácen˘ název jiÏ v˘‰e citované knihy nebo studie. Zkratkou pro oznaãení strany nebo stran je s., roãníky ãasopisÛ a sborníky se uvádûjí arabsk˘mi ãíslicemi, stejnû jako díly vícesvazkov˘ch zpracování a edic. Pokud jsou dokumenty v edicích ãíslovány, je tfieba uvádût vedle stran i ãíslo dokumentu. VRATISLAV DOUBEK, MARTIN KUČERA (edd.), Korespondence T. G. Masaryk – Bedřich Hlaváč, Praha 2001, T. G. Masaryk B. Hlaváčovi 15. 2. 1899, s. 15, č. 1. Îádáme pfiípadné pfiispûvatele, aby laskavû dodrÏovali zpÛsob citací a zkracování, kter˘ musí b˘t v celém rukopise jednotn˘, pfiiãemÏ je tfieba v úplnosti pfiihlédnout ke vzoru citací v pfiíspûvcích v ãísle 1/2004.


DTK I / 2005