BEDŘICH LOEWENSTEIN
DISKUSE A ROZEPŘE
[ 77 ]
ny novovûké evropské zku‰enosti usuzovat na celkov˘ v˘voj lidstva. Dimenze budoucího vskutku pÛsobí na na‰e jednání silou oãekávání a naopak – neãekanou zku‰eností – nazpût mûní nበobraz dûjin.3 Pokrok je i pojem perspektivní; je odkázán na souvislost smyslu, popfiípadû na projekci hodnot v obou smûrech: na moÏnost vnímat minulé lidské jednání jako nejen pochopitelné, ale také schopné navazování pro pozdûj‰í jednání. Pfiedpokládá abstrakci od disparátních a singulárních obsahÛ na‰í pamûti: rozmotáváme pestré klubko historického dûjství a redukujeme je na privilegovanou ãervenou nit pokroku. Není to jen poznávací akt, n˘brÏ i volba víry, pfiinejmen‰ím „kreativní rekonstrukce“ typu Bible, která vyvolenou ãást povy‰uje na celek. Pojetí dûjin v emfatickém smyslu, dûjin, které nejsou „obludou, která pohltí sama sebe a zrodí se znovu taková, jaká byla“ (Fichte), n˘brÏ dûjiny jako stálé pokraãování v pfiímé linii, nespoãívá na faktickém konstatování: jsou – jako v nûmeckém idealismu – vÛdãí my‰lenkou jednajícího ãlovûka, morálnû filozofick˘m postulátem. Dûjiny jako pouhé kauzální dûjství ãi ryzí ãasová následnost, Foucaultovy „duchovní dûjiny bez ducha“, bez pfiesaÏné hodnotové souvislosti, dávají vyznût naprázdno i nejvût‰ím jednotliv˘m v˘konÛm; zÛstává neodbytná pochybnost, zda to, co pfieÏilo, je i „vy‰‰í“, tj. hodnotnûj‰í. Po duchovní revoluci historismu je ale obtíÏné opfiít perspektivu pokroku o více neÏ jen subjektivní, „decizionistickou“ opci, spojovat oãekávání budoucího s „dÛvûrou ve svût“, perspektivou svûta schopného objektivního zdokonalení.4 Takovou ideou, primárné zamûfienou na jednání, se idea pokroku, nositelka specifick˘ch hodnot a prÛseãík evropsk˘ch duchovních vztahÛ, jeví Buryho kritikovi, americkému duchovûdci Robertu Nisbetovi.5 Nisbetova ponûkud vágní koncepce pokroku vychází jednak z pociÈované zku‰enosti vzestupu, jednak z kontinuity mezi minul˘mi vzory a vlastním usilováním o vy‰‰í hodnoty budoucí. Pokrok v jeho pojetí pfiedev‰ím spoãívá na vífie, nikoli na racionálním propoãtu ãi kvantitativním ovûfiení; jako axioma, samoevidentnû pfiedcházející zku‰enosti. Idea pokroku je pro Nisbeta pfiíznaãnû formována
3 JOHN B. BURY, Historie jako vûda – nástupní pfiedná‰ka roku 1902. Cituji podle FRITZ STERN, Geschichtes und Geschichtsschreibung, München 1966, s. 224. Dûjiny jako by se stále samy „pfieinterpretovaly“. „Pokud existuje budoucnost, zÛstávají úsudky o minulosti prozatímní“ – ALEXANDER DEMANDT, Endzeit?, Berlin 1993, s. 51n. 4 Ernst Bloch ironizuje abstraktní ãasov˘ sled samoãinného pokroku jako „feti‰ismus ãasu“, a proti jen subjektivnímu historickému smyslu na bázi zdravého rozumu staví nutnost hluboké dÛvûry v ãlovûka a svût Differenzierungen im Begriff Fortschritt (1957). Tento spis byl v rámci Blochova tübingenského Úvodu do filosofie (1970) v nûkter˘ch ãástech zmûnûn – srov. GEORG G. IGGERS, Der Fortschrittsgedanke, noch einmal kritisch betrachtet, Saeculum 16/1965, s. 409–422 (dobr˘ souhrn problematiky); HEINZ-DIETER KITTSTEINER, Naturabsicht und Unsichtbare Hand, Frankfurt am Main-Berlin-Wien 1980, s. 90n. 5 ROBERT A. NISBET, History of the Idea of Progress, New York 1980, 19942.