DTK I / 2006

PAVEL HIML

STUDIE A ESEJE

[1–2006] Masarykův ústav – Archiv AV ČR Ústav pro soudobé dějiny AV ČR

[1]

[2]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

PAVEL HIML

STUDIE A ESEJE

[3]

Obsah/Contents

1. Studie a eseje MILOŠ ŘEZNÍK – Národní kategorie a souãasná National Categories and Contemporary Historiography

historiografie

– Krásná literatura a historická fakta.

Beletrie jako symbol a zdroj pfii psaní o rusk˘ch a stfiedoevropsk˘ch dûjinách

MARTINA WINKLEROVÁ

7 35

Belles Lettres and Historical Fact.

Fiction as a Symbol and Source in Writing on Russian and Central European History

– „I proto, Ïe sem nekopal roli srdce svého."

Pfiíspûvek k problematice sebetematizace u ãesk˘ch tajn˘ch nekatolíkÛ v 18. století

JAN HORSKÝ

49

“And Also Because I have Not Dug the Field of My Heart.” A Contribution to the Question of the Thematisation of the Self among Czech Secret Non-Catholics in the 18th Century

2. Diskuse a rezepfie BEDŘICH LOEWENSTEIN – Úvahy o pokroku.

Nûkolik metodologick˘ch poznámek

75

Reflections on Progress. Some Methodological Notes

– Dûjiny historické vûdy. Normativní pfiíbûh vlastního oboru nebo reflexivní dûjiny kulturní praxe?

Nad sborníkem Nûmecká medievistika v ãesk˘ch zemích do roku 1945

PAVEL KOLÁŘ

The History of Historical Science. A Normative Story of One’s Own Field or a Reflexive History of Cultural Praxis? On the Collection German Medieval Studies in the Czech Lands up to 1945

87

[4]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

3. Recenze a reflexe JAN KŘEN

– Dvû století stfiední Evropy (Jakub Rákosník)

103

JAN KŘEN

– Dvû století stfiední Evropy (LukበFasora, Jifií Hanu‰)

108

JAN KŘEN

– Dvû století stfiední Evropy (Karel ·ima)

112

MARTIN WIHODA – Zlatá bula sicilská. Podivuhodn˘ pfiíbûh ve vrstvách pamûti (Jan Kremer) JAN KLÁPŠTĚ

– Promûna ãesk˘ch zemí ve stfiedovûku (Libor Jan)

117 125

LIBOR JAN

– Václav II. a struktury panovnické moci (Martin Nodl)

130

LIBOR JAN

– Václav II. a struktury panovnické moci (Martin Wihoda)

135

PETR VOREL

– Velké dûjiny zemí Koruny ãeské, díl 7: 1526-1618

140

(Petr MaÈa) LUKÁŠ FASORA, JIŘÍ HANUŠ, JIŘÍ MALÍŘ

(edd.) – âlovûk na Moravû

154

19. století (Pavla Horská) LYNN ABRAMSOVÁ

– Zrození moderní Ïeny. Evropa 1789-1918 (Pavla Horská)

158

UMBERTO ECO

(ed.) – Dûjiny krásy (Veronika Stfiedová)

162

JEREMY BLACK

– Rethinking Military History (Jifií Huteãka)

168

LENKA ŘEZNÍKOVÁ

– Moderna & historismus. Historické reprezentace v promûnách literatury na pfielomu devatenáctého a dvacátého století (Milo‰ Havelka)

173

MARTIN MALIA – Sovûtská tragédie. Dûjiny socialismu v Rusku v letech 1917-1991 (Jan Dobe‰)

176

Upozornûní redakce

181

PAVEL HIML

STUDIE A ESEJE

[5]

STUDIE A ESEJE

[6]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

PAVEL HIML

STUDIE A ESEJE

[7]

NÁRODNÍ KATEGORIE A SOUČASNÁ HISTORIOGRAFIE Miloš Řezník National Categories and Contemporary Historiography This article is concerned with the social and cultural conditions underlying the continuing important role of concepts of national history. This continuing viability means that concepts that are ever more strikingly emerging as an alternative to national histories are actually failing to challenge them and often in fact derive from national categories (regional history as the history of regions within nations and so on). The basic circumstances underlying the demand for national histories continue to be considered problematised, but the importance of national identities for European societies remains one of the decisive factors here. In regard to national histories, therefore, the situation offers historiography an extensive but at the same time very problematic opportunity for the legitimisation of the discipline. The article is focused on European trends specifically since the end of the 1980s with particular attention to Czech historiography. In this context it then touches on several important discussions and disputes in Czech historiography over the last 15 years.

Milo‰ ¤ezník (1970) pÛsobí na Technische Universität Chemnitz, milos_reznik@yahoo.com

KaÏdá reflexe dûjin je v˘razem své doby. Nikoli náhodou tak s narÛstajícím odstupem ãasu vypovídá stále více o sobû samé neÏ o historickém období, kterému se vûnuje.

Stále ménû – abychom pouÏili banálního pfiíkladu – ãteme díla Palackého nebo Rankova s cílem dovûdût se o ãesk˘ch stfiedovûk˘ch, fiímsk˘ch nebo prusk˘ch dûjinách a stále více ze zájmu o Palackého, Ranka a 19. století. Zajímá nás spoleãenské pozadí jejich v˘zkumÛ, kulturní podmínûnost jejich konceptÛ, dobov˘ kontext povaÏujeme za urãující veliãinu pro motivace a v˘sledky jejich historickopoznávacího úsilí.

Sv˘m vztaÏením k potfiebám, otázkám a zájmÛm své doby, svou „nutnou mírou modernizace“ historické látky (G. Lukács) tak dûjepisectví plní dvojí funkci: na jedné stranû spoleãensk˘m a kulturním procesÛm dává v˘raz, na stranû druhé je souãasnû i jejich spolunositelem a formulátorem. Je pouze otázkou, nakolik se v závislosti na okolnostech a ãase pomûr mezi obûma funkcemi mûní. V kaÏdém pfiípadû se ale zdá, Ïe historiografie tu mÛÏe b˘t nespornû jedním z v˘mluvn˘ch, i kdyÏ ne vÏdy

[8]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

jednoznaãn˘ch indikátorÛ sociokulturních promûn. Tuto spolupfiedurãenost dobov˘m kontextem s naprostou samozfiejmostí pfiedpokládáme a je sotva dÛvod, abychom ve vztahu k nové a souãasné historiografii vycházeli z pfiedpokladÛ jin˘ch.

Zvlá‰tû zajímavou se v tomto kontextu jeví otázka vztahu soudobé ãeské historické vûdy ke kategorii národa a k problému kolektivní identity obecnû. Jakou funkci má dnes historiografie národních dûjin? PfiitaÏlivost tématu tu plyne hned z nûkolika okolností. V neposlední fiadû mezi nû patfií souãasné promûny ve sféfie kolektivních identit (nejen) ãeské spoleãnosti. Jejich hloubku a smûr bude pochopitelnû moÏné lépe posoudit aÏ z historicky vzdálenûj‰í perspektivy – demoskopické dotazníkování souãasné populace tu zatím pomÛÏe jen málo. Pfiesto se mnohé zdá nasvûdãovat, Ïe národní hodnoty, tedy hodnoty, které byly od poãátku 19. století základním vztaÏn˘m kritériem kolektivního vûdomí, procházejí v souãasné dobû více neÏ jen epizodickou relativizací. Znamenalo by to, Ïe se zásadním zpÛsobem mûní centrální referenãní hodnoty skupinového vûdomí. A je to pfiitom ona forma skupinové identity, na jejíÏ formulaci, propagaci a prosazení se historiografie spolurozhodující mûrou podílela tím, Ïe pfiedstavila modernû pojat˘ národ jako kolektivitu nejen v prostoru, ale i v ãase, jako solidaritu nejen tûch lidí, ktefií sdíleli teritorium a jazyk tehdy, ale i lidí, ktefií je sdíleli pfiedtím a ktefií je mûli sdílet potom.

JestliÏe historiografie pomáhala definovat podstatu a smysl ãeské národní identity, nabízí se pfiirozenû otázka, jak˘m zpÛsobem se dnes vypofiádává s dlouhodob˘mi procesy, které – aãkoli nelze, jak zmínûno, zcela vylouãit pfiedãasnost takového konstatování – národní éru moÏná uzavírají. Nejde v‰ak pfiirozenû o to, jak˘ je postoj ãeské historiografie k tomuto problému: hledání jakékoli jednoty v tomto smûru by pfiedem muselo b˘t odsouzeno k nezdaru. Jde spí‰e o otázku, do jaké míry dnes dûjepisectví na posuny v oblasti kolektivních identit v ãeské spoleãnosti reaguje, zda je reflektuje, nebo pfiinejmen‰ím zda a jak jsou identity pfiímo ãi nepfiímo tematizovány, propagovány, nebo naopak delegitimizovány. Pfiedkládan˘ pfiíspûvek nemÛÏe a nemá za cíl pfiinést detailní, rozborem konkrétních textÛ doloÏenou anal˘zu zvoleného problému. Nenahrazuje problémovou analytickou studii, kterou by jistû bylo pfiínosné pfiedloÏit. Formou nûkolika zamy‰lení se pouze pokusí problém otevfiít a popsat jeho hlavní rysy.

Krize národního vûdomí?

Národnost, jak známo, je historick˘ princip, nikoli univerzální antropologická konstanta. Moderní národ a národní vûdomí nejsou neÏ v˘razn˘mi, specifick˘mi a sv˘m zpÛsobem fenomenálními formami kolektivního vûdomí lidí, jak se vyvinuly od konce 18. do 20. století coby centrální aspekt a forma skupinové pfiíslu‰nosti drtivé vût‰iny pfiíslu‰níkÛ západní civilizace a civilizací, které jí byly ovlivnûny. Nacionalismus v hodnotovû neutrálním, ‰ir‰ím smyslu jako dominance

MILOŠ ŘEZNÍK

STUDIE A ESEJE

[9]

národního principu ve sloÏité skladbû kolektivních identit tak pfiedstavuje svébytnou fázi, ale ne více neÏ právû jen fázi, v jejím historickém v˘voji. Ten je poznamenán vznikem a zánikem, pfiemûnami a reformulacemi a také promûnami ve v˘znamu rÛzn˘ch smûrÛ a zpÛsobÛ identifikací. Ani v dobû vrcholícího nacionalismu nebyl národ jedinou vztaÏnou hodnotou kolektivní identifikace. I tehdy a i pro jeho nositele byly podstatné také jiné pfiíslu‰nosti, od stavovské pfies teritoriální a konfesionální aÏ po rodinnou, profesní, politickou a sociální. Co se historicky mûní, je zaloÏení a v˘znam jednotliv˘ch identit. V tomto smyslu modernû pojat˘ národ v 19. století nahradil principy jiné a zcela bezpochyby bude jin˘mi principy dfiíve ãi pozdûji také sám nahrazen. ZaÏívat dobu jeho doznívání, jeÏ jistû nebude krátk˘m pfiímoãar˘m procesem, mÛÏe b˘t jistû spojeno s mnoha resentimenty a nostalgick˘mi pocity. Bez rÛzn˘ch forem kolektivních identit v‰ak lidská spoleãnost ani její jednotliví pfiíslu‰níci existovat nemohou a nebudou. Lze pfiedpokládat, Ïe vykrystalizují hodnoty jiné, nebo Ïe dfiívûj‰í hodnoty budou jin˘m zpÛsobem vykládány a sdíleny, ãi budou hrát jinou roli. Jistû mÛÏe symbolem kolektivní tradice zÛstat Walhalla, ¤ád ãestné legie, Grunwald ãi Babiãka BoÏeny Nûmcové. Ale mÛÏe jim b˘t pfiikládán zcela pozmûnûn˘ v˘znam, mÛÏe s nimi b˘t nakládáno zpÛsobem, kter˘ z perspektivy národní tradice mÛÏe nutnû vypadat jako dezinterpretace, zapomínání, pfiivlastÀování ãi vyvlastÀování.

Je ale národní identita opravdu na ústupu? Jistû není tfieba zvlá‰tû zdÛrazÀovat, Ïe pozorování hrozícího ãi jiÏ nastávajícího úpadku národního cítûní je stejnû staré jako moderní národní princip sám. JiÏ nejstar‰í agitátofii Ïili v obavû, Ïe neúspûch jejich snah povede k úplnému zániku národní kultury, mluvy a tradice. Diskuse nad otázkou znevaÏování národních hodnot ostatnû provázely celé 19. století a takfika s kaÏdou nastupující generací byly vÏdy znovu a znovu aktualizovány obavy o dûdictví obrození. Proklamování obav o dal‰í osudy národních hodnot tedy samo o sobû není Ïádn˘m dokladem destrukce národního principu.

Jsou tu ale i dal‰í skuteãnosti, které varují pfied unáhlen˘mi závûry. Nesvûdãí kupfiíkladu evropské politické krize 90. let spí‰e pro posilování národního principu? AÈ jiÏ to byly války na Balkánû, eskalace v Moldavsku, rozpad Sovûtského svazu, rozdûlení âeskoslovenska, problémy s postavením národnostních men‰in v Estonsku, Loty‰sku nebo Bulharsku, ale také – abychom etnicko-nacionální problémy nepfiipisovali jen stfiedov˘chodní a v˘chodní Evropû1 – etnicky podmínûná napûtí a konflikty v Belgii nebo Baskicku, to v‰e vytvofiilo pfiedstavu neãekanû nového vpádu národního principu coby urãujícího jmenovatele do evropsk˘ch vztahÛ. Av‰ak právû toto v‰eobecné, byÈ ne v‰emi sdílené, moÏná trochu pfiehrávané

1 Srov. MIROSLAV HROCH, Ethnonationalismus – eine ostmitteleuropäische Erfindung?, Leipzig 2004.

[ 10 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

zdû‰ení lze chápat jako siln˘ doklad postupující delegitimizace národa v roli spoleãenské a politické kategorie. To, co tu bylo odmítáno, byl nejen konflikt, ale také národní zájem jako jeho zdroj. Ten byl nejen v západních, ale i v ãesk˘ch médiích a politické sféfie prezentován jako nûco nepatfiiãného, neãekaného a hlavnû dávno patfiícího na smeti‰tû dûjin.

V dobû vrcholící role národní kategorie, v dobû postulovaného sladûní národního a politického principu by taková odmítavá pozice vÛãi v˘znamu národního principu (nikoli v‰ak nutnû vÛãi konfliktu z nûho plynoucího) byla nemyslitelná a protismyslná, byla by popfiením té nejpodstatnûj‰í principiální legitimity. Hlavnû by v‰ak tato argumentace nena‰la tolik vdûãn˘ch následovníkÛ a svefiep˘ch opakovatelÛ, a – coÏ je je‰tû podstatnûj‰í – nebylo by moÏné vést ji s takov˘m pfiesvûdãením o její samozfiejmosti a ‰iroké akceptaci. Nejde o to, zda strach z národního principu byl v 90. letech 20. století opodstatnûn˘. Podstatná je jiÏ silná pfiítomnost tohoto strachu jako doklad odmítání a „pfieÏívání“ národního principu.

Pro hypotézu o relativizaci a oslabení v˘znamu národní kategorie v‰ak hovofií i fiada jin˘ch jevÛ. Tím nejpodstatnûj‰ím snad je – také v ãeském prostfiedí – zfietelné oslabení role národnosti jako nezpochybÀovaného, svrchovaného principu legitimizace. Národní zájmy mohou snad b˘t stále faktorem mobilizujícím k obûtem a nasazení potud (ale asi jen potud), pokud se jejich po‰kození pfiímo t˘ká také osobních zájmÛ konkrétního jedince. Skuteãné sdílení takov˘ch zájmÛ je dnes ale v ãeské spoleãnosti do znaãné míry iluzorní. Ukazuje to napfiíklad nedávná mediální anketa o smysluplnosti tzv. adopcí na dálku, pfii nichÏ lidé nevelk˘mi mûsíãními ãástkami „sponzorují“ dûti ve vzdálen˘ch, chud˘ch ãástech svûta, aby jim umoÏnili absolvovat ‰kolní docházku, a otevfiít si tak nadûjnûj‰í Ïivotní perspektivy. Nejeden respondent se tehdy cítil spravedlivû rozhofiãen, Ïe nûkdo posílá peníze za hranice „na cizí dûti“, kdyÏ i „u nás“ je tolik potfiebn˘ch dûtí. Dokonce i na politické scénû se pfied nemnoha lety ozval hlas, rozli‰ující dûti rodiãÛ z národnostních men‰in v âeské republice a „na‰e“ dûti. Pro znaãnou ãást populace v âechách je tedy národní pfiíslu‰nost klíãov˘m aspektem skupinové pfiíslu‰nosti, centrálním kritériem pro vedení hranice mezi „sv˘m“ a „cizím“. Av‰ak sdílí tito lidé vskutku spoleãn˘ národní zájem?

Pfiedstava, Ïe právû tito lidé by byli ochotni nasazovat své majetky, Ïivotní perspektivy a Ïivotní standard, ba své Ïivoty a Ïivoty sv˘ch dûtí pro zájmy, které by sice bylo moÏné chápat jako národní, ale které se jich bezprostfiednû net˘kají, a Ïe by poÏadování takov˘ch obûtí byli ochotni chápat jako oprávnûné, je dnes zcela na pokraji fantastiky. Mnohem spí‰e se dá oãekávat, Ïe by vût‰ina na „národní zájem“ radûji nereflektovala nebo by hledala zpÛsob, jak dokázat, Ïe zájem, v jehoÏ jménu mají obûti pfiinést, ve skuteãnosti národním zájmem není, a s povdûkem by Ïehnala kaÏdému, kdo by jí k tomu nabídl vhodné argumenty.

MILOŠ ŘEZNÍK

STUDIE A ESEJE

[ 11 ]

Nejen v ãeském pfiípadû by bylo velmi tûÏké v˘hradnû národním zájmem legitimizovat válku.2 Je ale otázkou, zda by ji vÛbec bylo moÏné nûãím legitimizovat. Neochota k nejvy‰‰ím obûtem samozfiejmû mÛÏe b˘t zpÛsobena hodnotou, pfiikládanou lidskému Ïivotu a osobnímu ‰tûstí v soudobé západní civilizaci, a zároveÀ stále vût‰ím, jakkoli omezen˘m respektem k individuální sféfie a zájmÛm. Je to druhá stránka procesu, jehoÏ negativnû vnímané aspekty b˘vají oznaãovány jako rostoucí zájmov˘ partikularismus, individuální egoismus a nedostatek skupinové solidarity, spojen˘ se sníÏenou ochotou k obûtem a respektu vÛãi zájmÛm celku. Ale to je jen dal‰ím dokladem, Ïe národní princip legitimity ztratil na síle, neboÈ se rozhodnû nemÛÏe vykázat ‰irokou dominancí ve sféfie privátní etiky, a také jeho pozici v etice vefiejné lze sotva oznaãit za urãující. Historick˘ch pfiedpokladÛ tohoto v˘voje je urãitû fiada a není moÏné se jimi zde podrobnûji zab˘vat. V celoevropském kontextu k nim jistû patfií proÏitek národnû motivovan˘ch, nebo alespoÀ národnû artikulovan˘ch konfliktÛ a diktatur 20. století, které se v oãích ãásti západní vefiejnosti zdály diskreditovat cel˘ národní princip jako takov˘ a které vedly v nûkter˘ch spoleãnostech (Nûmecko) k dlouhodobému mlãení o národû, nebo pfiímo (napfiíklad pod dojmem krizí 90. let nebo v souvislosti s evropskou integrací) k antipropagaci národního principu. SvÛj v˘znam mûl také blahobyt, jehoÏ západní spoleãnosti dosáhly ve druhé polovinû 20. století a jehoÏ zhroucení bylo stále ménû lidí ochotno riskovat ve jménu jin˘ch zájmÛ. RovnûÏ materialistick˘ ekonomismus Západu – aÈ jiÏ socialistick˘ ãi liberální – jistû nebyl okolností, která by dominanci nadosobních a nejen materiálních zájmÛ imaginárního kolektivu musela vÏdy posilovat. AÈ jiÏ se v‰ak zmínûné dÛvody na takovém v˘voji podílely jakkoli, podstatná je v˘slednice pÛsobení tûchto a jin˘ch faktorÛ: oslabení legitimizaãní síly národního zájmu.

Národ a národní zájem v ãeském v˘voji Tyto jevy zasáhly, jak uÏ bylo zmínûno, také ãeské prostfiedí. Specifika, která by tu v 90. letech bylo moÏné sledovat, tlak na delegitmizaci národního principu snad je‰tû posílila. Nejen problematick˘ a rozhodnû ne jednoznaãn˘ vztah pfiedlistopadové oficiální kultury a politiky ke kategorii národa, nejen nové pozorování národnostních konfliktÛ na evropském jihov˘chodû, ale také ãerstvá zku‰enost národnû motivovan˘ch disonancí ãesko-slovensk˘ch, jeÏ byly pfies svou relativní krátkodobost vnímány jako pfiíznak a akutní hrozba vleklé politické krize, ãi nov˘ proÏitek

2 Srov. DIETER LANGEWIESCHE, Nation, Nationalismus, Nationalstaat in Deutschland und Europa, München 2000, s. 31.

[ 12 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

pfiítomnosti extrémní xenofobní pravice v utváfiející se politické scénû vedly ve vefiejnosti k alespoÀ verbálnímu odmítání v˘raznûj‰í role národního principu.

ZdÛrazÀování, Ïe obãansk˘ princip je tfieba upfiednostnit pfied národním, se v horizontu nûkolika let po roce 1989 stalo prÛvodním znakem politick˘ch debat.

Vedlo to nejen k zaklínání se nutností vymítat nacionalistické nebezpeãí v politice, ale také k intelektuálnû nepfiíli‰ nároãnému vypofiádávání se s národem, národnostním principem a nacionalismem na publicistické úrovni. Pláã nad rozlit˘m mlékem nacionalismu se stával témûfi projevem moderního uvûdomûlého spoleãenského postoje.3 Poté nastal zdánliv˘ zvrat: ãást klíãov˘ch politick˘ch sil „objevila“ národní princip jako v˘znamnou souãást svého image a v opozici vÛãi evropské integraci v té podobû, kterou od 90. let nabrala, zaujala postoj obránce národní svébytnosti vÛãi supranacionální hrozbû a stala se mluvãím zachování imaginární ãeské identity.

Mûlo se v‰ak ukázat, Ïe k obnovení role národních kategorií to, alespoÀ prozatím, nevedlo. DÛvodem tu v‰ak nebyla ãasto sly‰itelná v˘tka, Ïe ãesk˘ zájem údajnû nelze definovat a Ïe ãeská identita je imaginární, v bliωích konturách tûÏkou popsatelnou veliãinou, na jejíchÏ markantních znacích je tûÏké se shodnout. To je totiÏ ve vût‰í ãi men‰í mífie neodmyslitelnou vlastností v‰ech kolektivních identit.

V ãem tedy nov˘ nástup národního principu na ãeské scénû prozatím selhává?

Jistû by bylo potfiebné se zab˘vat otázkou, do jaké míry zde skuteãnû existuje spoleãenská poptávka, oãekávání ãi podvûdomá potfieba znovuposílení právû takové a ne jiné formy kolektivní identity. K rozhodujícím pfiekáÏkám tu asi patfiila podoba nabídky, jaká byla ve vefiejném diskurzu a v jeho nejviditelnûj‰í, totiÏ politické sloÏce pfiítomna. JestliÏe národní hodnoty nezískaly narozdíl od 19. a 20. století takov˘ ohlas, pak to bylo dáno jistû jejich prozatímní krátkodobostí, a zejména zmûnami v historick˘ch podmínkách, za nichÏ je takováto propagace vedena, ale také tím, Ïe její intelektuální zázemí, nebo alespoÀ programové zamûfiení byly i pro masovou spoleãnost podprahové. Zdá se, jako by ochrana národního zájmu nebyla více neÏ pokusem o populistickou strategii, Ïe se v‰ak z propagované hodnoty „národ“ nestal „pozitivní program“, kter˘ by byl schopen ‰iroké mobilizace.

Kolektivní identita, jejíÏ osou není vize do budoucna a k níÏ není formulován program, jenÏ má b˘t realizován, má malou nadûji na úspû‰né (znovu)prosazení.

Jistû byly v˘sledky politické instrumentalizace kategorie národního zájmu od pfielomu 20. a 21. století viditelné: pfiedev‰ím jako „protiargument“ vÛãi rizikÛm „supranárodní“ integrace. Touto cestou v‰ak byla národní hodnota snad nejvíce

3 V˘razem toho se stal napfiíklad v roce 1993 jiÏ titul a intence zvlá‰tního, 93. ãísla ãasopisu Svûdectví 25/1992 s názvem Nacionalismus – novodobá droga. Pfiesto se tu objevilo nûkolik zajímav˘ch pfiíspûvkÛ, které s takto pau‰álním vidûním spí‰e polemizovaly.

MILOŠ ŘEZNÍK

STUDIE A ESEJE

[ 13 ]

problematizována – stala se ochrann˘m ‰títem strachu a frustrace, uÏívan˘m ve jménu tûch, ktefií mûli mnoho dÛvodÛ se obávat, Ïe ponesou negativní dopady nastávajících politick˘ch, ekonomick˘ch a sociálních procesÛ. Politické znovupfiihlá‰ení se k národní tradici tu nevedlo ani k národovectví v nûjakém novoobrozeneckém smyslu, ani k vyhranûnému nacionalismu, ani k postavení národní hodnoty do role etického imperativu. V˘sledkem nebylo národní uvûdomûní a sebevûdomí, n˘brÏ provincialismus.

Téma národa a národního zájmu se samozfiejmû objevilo i mimo tento úzk˘ kontext, i zde v‰ak zÛstalo omezeno na konkrétní tematické souvislosti, jako byla napfiíklad obrana pfied poÏadavky vzná‰en˘mi ve jménu sudetonûmeck˘ch vysídlencÛ. Kupodivu nedo‰lo ani ke konsekventnímu pokusu o spojení kategorie národa s rovnostáfisk˘mi tendencemi v podobû vzájemnû se podporujících apelÛ na solidaritu sociální a národní, ani naopak o ideologické pfietavení národní tradice do podoby konzervativní hodnoty.

Jistû by bylo moÏné argumentovat tím, Ïe vût‰ina ãeské spoleãnosti si po roce 1993 znovu uvykla vnímat své ãe‰ství jako samozfiejmost, zvykla si na ãeskou státnost,4 Ïe v kaÏdodenním Ïivotû adjektivum ãesk˘ dostalo moÏná nov˘ v˘znam, kdyÏ napfiíklad bylo postupem doby znovu vyuÏitelné v propagaci v˘robkÛ a sluÏeb. Ani zde se v‰ak národ nestal programem a národní hrdost se vzedmula nejspí‰e tehdy, kdyÏ ãeské sportovní reprezentace dosáhly zásadních úspûchÛ. A zdá se, Ïe ani povûstná a ãasto tolik pfiehánûná „ãeská“ nedÛvûra k „cizímu“, jinému, není dokladem zvlá‰tního v˘znamu národního jmenovatele, n˘brÏ Ïe plyne spí‰e z latentní xenofobie a provincialismu neÏ z vûdomého zastávání národních ãi nacionalistick˘ch pozic.

Konstrukce národních dûjin ¤íci jednodu‰e, Ïe národní dûjiny jsou sv˘m zpÛsobem konstrukt, v sobû v souãasn˘ch podmínkách skr˘vá jedno podstatné nebezpeãí, Ïe takové konstatování bude mnoh˘mi chápáno jako pfiedstava o voluntaristickém vytváfiení národÛ a jejich dûjin v posledních dvou stech letech, jako v˘raz pfiesvûdãení, Ïe autory

4 Nedomnívám se, Ïe by tu vysvûtlením byla jakási transformace ãeského vnímání pojmu národ z etnicko-jazykové do státní roviny, jak se na základû sociologick˘ch prÛzkumÛ z 90. let domnívá napfiíklad Du‰an Tfie‰tík. Spí‰e se zdá, Ïe v ãeském pfiípadû tu asi do roviny „normality“ ve‰lo ztotoÏnûní ideje národa s idejí politické (státní) jednotky (pfiipomeÀme, Ïe pro E. Gellnera to byl základní axiom, jímÏ definoval nacionalismus – i ten etnick˘) v situaci, kdy ãesk˘ stát je prakticky vnímán jako monoetnick˘ s nev˘razn˘m podílem „neãesk˘ch“ skupin a men‰in, jimÏ je ale ve v‰eobecném povûdomí pfiístup k „ãe‰ství“ sotva otevfien bez problémÛ – srov. DU·AN T¤E·TÍK, âe‰i a dûjiny v postmoderním oãistci, Praha 2005, s. 175–176.

[ 14 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

a zastánce národního konceptu dûjin je tfieba „usvûdãit ze lÏi, omylÛ nebo optick˘ch klamÛ“ a Ïe bude tûmito zpÛsoby ãteno jednak mnoh˘mi z tûch, kdo se cítí povoláni národní dûdictví a tradice bránit, jednak ale i tûmi, kdo zjednodu‰enû zastávají ortodoxnû (de)konstruktivistická pfiesvûdãení („v‰echno je konstrukt“).

Národ a jeho dûjiny jako konstrukt je tfieba chápat ne jako svévolné vynalézání „neexistujícího“, nebo dokonce jako utilitární pfiizpÛsobování si a pfiekrucování dûjin pro vlastní cíle, ale jako v˘sledek sociálních a kulturních potfieb a procesÛ, v neposlední fiadû identifikaãních. V tomto smûru je interpretace dûjin v národním smyslu tak, jak ji napfiíklad mÛÏeme pozorovat v ãeském národním hnutí, pfiirozen˘m a nutn˘m v˘stupem spoleãensky integraãních procesÛ a s nimi souvisejících kulturních jevÛ. Národní dûjiny jsou nejen souãástí, ale také podmínkou utváfiení, propagování a prosazování národní identity. Podobné konstatování lze pak mutatis mutandis vztáhnout k rÛzn˘m formám kolektivního vûdomí, i kdyÏ nelze popfiít, Ïe národní vûdomí mezi nimi patfií k tûm, které jsou na historick˘ rozmûr mimofiádnû citlivé. V zásadû v‰ak kaÏdá forma ‰iroké spoleãenské identity potfiebuje ke svému zakotvení, artikulaci a pfiedstavení nabídnout takovou vizi nebo v˘seã minulosti, kterou by bylo moÏné chápat jako spoleãnou zku‰enost kolektivního subjektu, tedy jako souãást v‰eho toho, co tento kolektiv sjednocuje a co jeho ãlenÛm dává pocit spoleãn˘ch proÏitkÛ, zájmÛ, co koneckoncÛ také pfiispívá k nastolení a udrÏení kolektivní solidarity. Odtud samozfiejmû plynou nejen patfiiãn˘ v˘klad minulosti a v˘bûr toho, co je z ní pro dan˘ kolektiv relevantní, resp. co lze jako relevantní pociÈovat, ale i v‰echny komemorativní rituály, které tuto perspektivu zviditelÀují, pfiedstavují, vysvûtlují a pfiipomínají. Tuto roli nehrály tfieba jen národní pomníky, ale také stavovská zdÛrazÀování zemsk˘ch privilegií i s historick˘mi okolnostmi jejich vzniku a konkrétních snûmÛ coby dokladÛ v˘konu urãit˘ch práv, a hrají ji samozfiejmû i dnes evropské kulturní ceny, dny evropského kulturního dûdictví a zákonnû zakotvené „v˘znamné dny“ âeské republiky, svátky a oficiálnû pfiipomínaná v˘roãí, váÏící se v neposlední fiadû nejen k legitimizaci souãasného politického systému, ale i k národní tradici.

Národní dûjiny je tedy nutné vnímat jako konstrukt, tím v‰ak jeho tvÛrci nejsou nijak „usvûdãeni“. Nedílnou souãástí v˘voje kolektivních identit je odpovídající konstruování, re-konstruování a tedy samozfiejmû i dekonstruování, nebo alespoÀ opou‰tûní rÛzn˘ch vizí, konceptÛ a konstruktÛ dûjin.5 Akty „usvûdãování“ a „napravování“ tu proto dávají smysl ne jako reflexe tûchto procesÛ, n˘brÏ v˘hradnû jako jejich souãást pfii odmítání konstruktÛ jednûch a vûdomém ãi podvûdomém propa-

5 Mezi mnoha jin˘mi srov. SHMUEL NOAH EISENSTADT, BERNHARD GIESEN, The Construction of Collective Identity, Archives Européennes de Sociologie 36/1995, s. 72–102.

MILOŠ ŘEZNÍK

STUDIE A ESEJE

[ 15 ]

gování konstruktÛ jin˘ch, byÈ tento vztah nemusí b˘t vÏdy úzk˘ a pfiím˘. Sama skuteãnost, Ïe se tak dûje, v koneãném dÛsledku ani nemÛÏe b˘t odmítnutím vûdeckého charakteru takového konstruování. Spí‰e naopak, konstruování a jeho potfieba tu je snad nejautentiãtûj‰ím dokladem spoleãenské funkce vûdy.

OpusÈme nyní na chvíli pole národních dûjin a uveìme pfiíklad ze soudobého dûjepisectví: poslední desetiletí jsou, snad nejvíc v dûjepisectví raného novovûku, obdobím stále silnûj‰í a programové pozornosti vûnované Ïivotním svûtÛm tzv. mal˘ch lidí, povaÏovan˘ch po dlouhou dobu – spí‰e mlãky – za pramennû „nûmé“ ãi za badatelsky tûÏko pfiístupné, a tedy nepouÏitelné pro studium fiady fenoménÛ sociálních a kulturních dûjin. V˘zkumy poslední doby tato v˘chodiska moÏná nevyvracejí beze zbytku, pfiece v‰ak je zcela zásadním zpÛsobem relativizují jiÏ tím, Ïe z tûchto lidí uãinily nejen objekt, ale také subjekt dûjin, Ïe se ptají na zpÛsoby, jak tito lidé vnímali svût, jak ho proÏívali a jak˘m zpÛsobem byli schopni si jej uzpÛsobovat. V˘razná badatelská mezera je pozvolna zacelována a „mal˘ ãlovûk“ se stal jedním z témûfi módních, dynamicky se rozvíjejících témat posledních dvaceti let, jak by bylo moÏné doloÏit uÏ i pfiíklady z ãeského dûjepisectví.6 Do stfiedu tematick˘ch preferencí se dostala oblast, o jejíÏ zpracování si stav a zamûfiení dosavadních v˘zkumÛ nakonec fiíkaly. ZároveÀ nelze pfiehlédnout, Ïe tento v˘vojov˘ rys se dostával do úzké souvislosti se sílícím badatelsk˘m smûrem dûjin kaÏdodennosti a mikrohistorie, a tedy i se zpochybnûním makrohistorick˘ch modelÛ.

Právû zde se v‰ak nabízí otázka: Má tematizace „mal˘ch lidí“ jako jednajících subjektÛ dûjin ve spojení s dûjinami kaÏdodennosti a mikrohistorie v˘hradnû badatelské, vnitrooborové zdroje? Není moÏné si spí‰e dom˘‰let volné souvislosti s masovû demokratickou, pluralitní a egalitární ideologií druhé poloviny 20. století? A není nakonec i sám vstup postmoderní relativizace do reflexe dûjin sv˘m zpÛsobem pfiedev‰ím v˘razem v‰eobecné, v tom i politické a kulturní liberalizace a pluralizace evropského my‰lení této doby, a neodpovídá tím ideové poptávce spoleãnosti, která se stále více odvrací od závazn˘ch a jednotn˘ch v˘kladov˘ch modelÛ?7 JestliÏe zmínûné dûjiny „mal˘ch lidí“ mají urãitou souvislost s dûjinami kaÏdodennosti a s mikrohistorií, pak i ony svou perspektivou pfiispívají k relativizaci

6 Z ãesk˘ch autorÛ srov. napfiíklad PAVEL HIML, Die „armben Leüte“ und die Macht. Die Untertanen der südböhmischen Herrschaft âesk˘ Krumlov/Krumau im Spannungsfeld zwischen Gemeinde, Obrigkeit und Kirche (1680–1781), Stuttgart 2003, s. 3–5. Za velmi pozoruhodnou a podnûtnou práci pro ãeské ranû novovûké dûjiny mÛÏeme v podobném duchu povaÏovat také WULF WÄNTIG, Rekatholisierung, Alltag und Migration in der Frühen Neuzeit. Exulanten im böhmischsächsischen Grenzraum im 17. Jahrhundert, Chemnitz 2003 (diss.), která snad jiÏ v dohledné dobû vyjde tiskem.

7 K tomu srov. PAVEL HIML, Kdo musí vûdût, kdy byla bitva na Bílé hofie? Úvahy k v˘uce „historie“ nejen na ãesk˘ch vysok˘ch ‰kolách, Dûjiny – teorie – kritika 1/2004, s. 94–106, zde s. 98.

[ 16 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

právû takov˘ch modelÛ a konceptÛ, jako jsou národní dûjiny. Impulsy plynoucí z postmoderní skepse, pokud se v dûjepisectví projevily pfiíklonem k dekonstrukci, pak jiÏ tak ãiní zcela pfiímo: dekonstrukce pojmÛ, modelÛ a v˘kladÛ dûjin, jichÏ je národní koncept jedním z nejv˘raznûj‰ích pfiíkladÛ, zde pfiedstavuje objekt zájmu. Ti, kdo se z historiografick˘ch pozic snaÏí národní zájmy a koncepty hájit, tak nemají nepravdu, kdyÏ v postmodernû a z ní plynoucích jevech, jakkoli jim mnohdy málo rozumí, vidí zásadní hrozbu.8

Národní dûjiny a jejich alternativy Pfiedmûtem na‰í pozornosti nemusí b˘t jen cílené snahy o relativizaci, zpochybnûní ãi nahrazení národních konceptÛ. MÛÏe jít i o takové projevy, které tak ãiní nikoli programovû, velmi pozvolna a ãasto jaksi mimochodem, které v‰ak právû proto mohou b˘t vnímány jako doklad toho, Ïe se se samozfiejmostí dominance národního ãi státnû národního pfiedstavení dûjin nûco dûje.

V mnoha evropsk˘ch historiografiích lze sledovat v˘voj smûfiující k relativizování jednoznaãné koncentrace na dûjiny podané jako dûjiny národa, aÈ jiÏ je tento národ chápán v politickém, resp. státním smyslu, jak je tomu v pfiípadû francouzském, nebo ve smyslu spí‰e etnicko-jazykovém, jak je tomu v pfiípadû ãeském, slovenském nebo polském. Tyto tendence se zdají b˘t velmi zfietelné, zároveÀ v‰ak není dÛvod se domnívat, Ïe by samy národní, resp. státní koncept dûjin zásadním zpÛsobem zpochybnily, nebo Ïe by naru‰ily jeho v˘znam, pfiestoÏe nûkteré alternativní koncepty a zájmové perspektivy zde jsou nûkdy nabízeny právû s takov˘mi nebo podobn˘mi cíli.

Samozfiejmû silou svého zaloÏení od národnû dûjinn˘ch konceptÛ do jisté míry abstrahují ty tematické a metodologické proudy, které se soustfieìují na osvûtlení pfiísloveãn˘ch bíl˘ch míst a ‰ed˘ch zón národnû a státnû dûjinn˘ch konceptÛ, napfiíklad na dûjiny tûch spoleãensk˘ch skupin, pro nûÏ nebylo místa v mezích národního kolektivu nebo jeÏ v nûm byly symbolicky, sociálnû ãi kulturnû odsunuty do pozadí, popfiípadû vyslovenû marginalizovány. Bylo by v‰ak tfieba podrobit zkoumání tezi, Ïe tyto nové proudy jiÏ ze své podstaty pfiedstavují ne-li rozchod, tedy pfiinejmen‰ím alternativu a kritickou reflexi národnû dûjinn˘ch rámcÛ a konstruktÛ.9 Zdá se, Ïe lze nalézat pfiíklady, kde práce hlásící se alespoÀ formál-

8 Srov. u nás napfiíklad MARIE L. NEUDORFLOVÁ, Postmodernismus, m˘ty a ‰ir‰í souvislosti, Literární noviny 2004, ã. 14, s. 1, 4.

9 Srov. TAKU SHINOHARA, Legitimizace historie a koncepce národních dûjin, Dûjiny a souãasnost 22, 2000, ã. 6, s. 2–5 (zde se opírám o ‰ir‰í, nestránkovanou verzi textu na http://www.clavmon.cz/archivy/polemiky/prispevky/shinoh.htm; náhled 30. 9. 2005).

MILOŠ ŘEZNÍK

STUDIE A ESEJE

[ 17 ]

nû k tûmto proudÛm nabízejí symbiózu s tím nejnárodnûj‰ím pojetím dûjin a jejich tradic. Napfiíklad gender history lze pfiinejmen‰ím teoreticky pûstovat také plnû v mezích národnû dûjinného konceptu.

Co se v‰ak vedle národních a státních dûjin zv˘‰enou mûrou nabízí jako alternativa nejen ve vûcném, ale zejména v teritoriálním smyslu, jsou dûjiny jin˘ch neÏ státních, resp. národních celkÛ. Od 80. let jsou to v mnoha zemích opût s vût‰í intenzitou dûjiny regionÛ, zároveÀ v‰ak evropské dûjiny jako relativnû nov˘, ãasto cílenû propagovan˘, souãasnû v‰ak z mnoha dÛvodÛ i kritizovan˘ koncept a projekt.

Evropské dûjiny jsou dnes jedním z markantních dokladÛ úzk˘ch vztahÛ mezi dûjinn˘m konceptem a nabízenou identitou. Není náhodou, Ïe k nabídce a propagaci takovéto dûjinné perspektivy docházelo nejednou institucionalizovanou cestou, aÈ uÏ z oficiálních bruselsk˘ch míst nebo od institucí zemí a organizací zapojen˘ch a podporujících evropskou integraci. Projekty mezinárodnû pouÏiteln˘ch uãebnic evropsk˘ch dûjin10 a vûdeck˘ch v˘zkumÛ nebo podobnû orientované grantové programy jsou toho pfiíkladem. Nelze pfiehlédnout, Ïe také v akademickém prostfiedí nûkter˘ch zemí se evropské zamûfiení historického v˘zkumu a v˘uky stalo prostfiedkem inovace a zároveÀ legitimizující strategií. Evropské dûjiny se tu staly kromû jiného a podobnû jako v národním pfiípadû tím, co má odpovídající formû kolektivní identity nabídnout potfiebn˘ historick˘ rozmûr a dát evropské spoleãnosti také pfiedstavu spoleãné zku‰enosti a spfiíznûní osudem. Evropské dûjiny jsou v‰ak nejednou propagovány jako vûdomá protialternativa vÛãi národním dûjinám. Zatímco v akademickém prostfiedí tím je, zdá se, vût‰inou my‰lena alternativa vedle národních dûjin, lze v politické propagaci evropského vidûní minulosti narazit i na my‰lenku, Ïe národní dûjiny mají b˘t evropsk˘mi dûjinami nahrazeny.

V˘zkumné aktivity stejnû jako nakladatelské programy posledních dvaceti let v‰ak ukazují, Ïe poptávka po konceptu evropsk˘ch dûjin daleko pfiesahuje rámec utilitární agitace ve prospûch identity, politické propagace, legitimizaãních strategií nebo jen dílãí inovace. Nadnárodní pfiístupy, pfiirozenû nejen evropsky zaloÏené, v˘raznû pfiispûly k otevfiení nov˘ch tematick˘ch perspektiv a metodologick˘ch pfiístupÛ, zásadnû v˘znamn˘ch zpûtnû i pro dûjiny pojaté v rámci národa a státu.

Badatelské projekty zamûfiené tímto smûrem se mohou vykázat relevantními v˘sledky v nejrÛznûj‰ích tematick˘ch smûrech. Vysokému ohlasu se nakonec tû‰í i jejich populární prezentace a pokusy o monografická i syntetická zpracování.

Vydavatelské fiady vztaÏené pfiímo k tematice evropsk˘ch dûjin, které se objevily

10 U nás asi nejznámûj‰ím pfiíkladem z poãátku 90. let (tedy z doby sílícího volání po zesílení mimoekonomickûho rozmûru evropské integrace) je nakonec i do ãe‰tiny pfieloÏená kniha – JEANBAPTISTE DUROUSSEL, Dûjiny Evropy, Praha 2005.

[ 18 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

nejen ve Francii ãi Nûmecku, ale i v Polsku a v posledních letech téÏ v ãeském prostfiedí (nakladatelství Argo, Vy‰ehrad aj.), se tû‰í nikoli zanedbatelné pozornosti.

Vedle evropsk˘ch dûjin by bylo moÏné zmínit fiadu jin˘ch nadnárodnû pojat˘ch a teritoriálnû definovan˘ch pfiístupÛ, které pfiedstavují alternativu jak k národním, tak k evropsk˘m dûjinám. Vût‰ina z nich prodûlává rozkvût od druhé poloviny 90. let. Pro novovûké ãeské dûjiny nelze pominout tzv. imperiální ãi postkoloniální dûjiny, usilující o inovativní pfiístupy k dûjinám nejen koloniálních, ale i evropsk˘ch kontinentálních nadnárodních fií‰í vãetnû habsburské monarchie. Stále v˘raznûji se prosazují také tzv. globální dûjiny. Velkou kariéru ãiní v posledním pûtiletí rovnûÏ módní, ale ne zcela vyhranûn˘ pojem transnacionálních dûjin.11 Do kontextu nadnárodnû pojat˘ch dûjin vût‰ích územních celkÛ by samozfiejmû bylo moÏné zahrnout i tradiãní teritoriální specializace v˘chodoevropsk˘ch, balkánsk˘ch ãi stfiedoevropsk˘ch studií nebo dûjin stfiedov˘chodní Evropy, silnû zastoupen˘ch zvlá‰tû v nûmecké vûdû.12 Na druhé stranû, jak uÏ bylo zmínûno, se nová vlna nejen popularizaãního a vlastivûdného, ale i historiografického zájmu zvedla pro dûjiny regionální. Lze to sledovat také tam, kde koncentrace na státnû národní dûjiny má mimofiádnû silnou kontinuitu, aÈ jiÏ tato kontinuita plynula z tradic národního hnutí a nacionalismu (Polsko) nebo z tradic státního centralismu (Francie). JiÏ od 70. let a zv˘‰enou mûrou od následujícího desetiletí je ve Francii pozorovateln˘ sílící zájem o historii a historické tradice jednotliv˘ch regionÛ, kter˘ vyústil i v ãastûj‰í tematizaci regionálních hnutí a identit.13 Také v Polsku je zejména od 80. let vûnována stále soustavnûj‰í pozornost jednotliv˘m historick˘m regionÛm, a to znovu zv˘‰enou mûrou zejména tûm, které se po druhé svûtové válce staly souãástí polského státu (Pomofií, Pomofiany, Warmie, Mazury, Slezsko). Narozdíl od pováleãn˘ch

11 Habsburg postcolonial. Machtstrukturen und kollektives Gedächtnis, hrsg. von JOHANNES FEICHTINGER, URSULA PRUTSCH, MORITZ CSÁKY, Innsbruck 2003. Dále srov.

ANDREA KOMLOSY, Grenze und ungleiche regionale Entwicklung. Binnenmarkt und Migration in der Habsburgermonarchie, Wien 2003, s. 26; ke globálním dûjinám MATTHIAS MIDDELL, Global History als kritische Perspektive, in: Globalisierung und Weltgeschichtsschreibung, hrsg. von Matthias Middell, Leipzig 2003, s. 7–13. K transnacionální perspektivû napfiíklad KIRAN KLAUS PATEL, Transnationale Geschichte – ein neues Paradigma? http://geschichte-transnational.clio-online/forum/2005-02-001 (náhled 30. 9. 2005).

12 Srov. napfi. WINFRIED EBERHARD, Ostmitteleuropa als historische Strukturregion, in: Perspektiven geisteswissenschaftlicher Forschung, Berlin 2003, s. 73–80; JOACHIM BAHLCKE, Ostmitteleuropa, in: Studienhandbuch östliches Europa, díl 1: Geschichte Ostmittel- und Südosteuropas, hrsg. von Harald Roth, Köln-Weimar-Wien 1999, s. 59–72; GOTTFRIED SCHRAMM, Ein Rundgespräch über „Ostmitteleuropa“. Vom sinnvollen Umgang mit einem Konzept für unsere Zunft, Jahrbuch für Geschichte Osteuropas 48/2000, s. 19–122. Z aktuálních ãesk˘ch area studies je tfieba zmínit pfiedev‰ím rozsáhlou syntézu JANA K¤ENA, Dvû století stfiední Evropy, Praha 2005.

13 Novû zejména EMMANUEL LE ROY LADURIE, Histoire de France des régions. La péripherie française, des origines à nos jours, Paris 2001.

MILOŠ ŘEZNÍK

STUDIE A ESEJE

[ 19 ]

v˘zkumn˘ch a zejména popularizaãních priorit polského dûjepisectví tûchto zemí, diktovan˘ch státnû národními zájmy tehdej‰ího Polska, ustupuje potfieba historicky legitimizovat nové polské hranice do pozadí, stejnû jako je tomu v pfiípadû koncentrace na pozici tûchto zemí v polsk˘ch národních dûjinách. Mnohem ‰ífie je tedy nyní uplatÀována nikoli jen polská, n˘brÏ i regionální a svého druhu zemská perspektiva. Obdobné procesy lze sledovat také na území b˘valé Nûmecké demokratické republiky, kde regionální dûjepisectví prodûlává nov˘ rozmach, i kdyÏ se to nejvíce t˘ká tradice tzv. Landesgeschichte. Snad nejmarkantnûj‰ím pfiíkladem tu mÛÏe b˘t historiografie sask˘ch dûjin, která mohla navázat jiÏ na v˘voj 70. a 80. let.

Nejen v Nûmecku, ale i v Rakousku se vedle zemsk˘ch dûjin samotn˘ch tû‰í rostoucímu zájmu také historické formy zemského vûdomí.14 Pfiitom je podstatn˘ ten rys, Ïe regionální dûjiny v tomto smyslu nûkdy pfiedstavují vûdomou alternativu k národnû dûjinn˘m perspektivám, ve vût‰inû pfiípadÛ v‰ak národnû dûjinn˘ rámec nezpochybÀují a vesmûs ani nepfiekraãují. Pokud s ním pfiímo ãi nepfiímo korespondují, pak se ãasto jedná o jakousi transpozici národních dûjin do lokálních a regionálních reálií (srov. napfiíklad ãást historick˘ch expozicí regionálních muzeí v âechách), o jejich „upfiesÀování“ na základû regionálního materiálu nebo o ukázání regionálních variací národních dûjin, v rovinû popularizace tedy i nadále o roli regionu jako „filtru“, do jehoÏ dÛvûrnûji znám˘ch reálií lze úspû‰nûji transponovat národní témata a naopak.15 Skuteãnost, Ïe tento vztah regionálních dûjin k dûjinám národním je málokdy artikulován, n˘brÏ zÛstává spí‰e v rovinû samozfiejmého modelu, by byla spí‰e dokladem neÏ zpochybnûním takového dojmu. Tím regionální dûjiny plní zcela zásadní a jistû nezastupitelnou roli. Jejich funkãnost se ãastûji ubírá spí‰e jin˘mi smûry, neÏ je zpochybÀování nebo konkurence k národnû dûjinn˘m rámcÛm. Dokladem pro ãeskou situaci tu koneckoncÛ mÛÏe b˘t skuteãnost, Ïe mimofiádnû podproporãní pozornost je vûnována takov˘m regionÛm, které by z hlediska moderních národních nebo státních teritorií mohly b˘t oznaãeny za regiony pfieshraniãní.

Dûjiny Kru‰nohofií, Krkono‰, Po‰umaví po obou stranách politické hranice, pojaté jako dûjiny jednoho regionu, jsou pfies ãetné zajímavé náznaky (u nás napfiíklad nûkteré v˘zkumy k regionu Nisy, Kladska, Horního Slezska) zatím vûcí budoucích v˘zkumÛ. Pfiitom je fiada dÛvodÛ se domnívat, Ïe napfiíklad z hospodáfiskohistorického hlediska by podobnû zamûfien˘ zájem mohl vést k zajímav˘m v˘sledkÛm. Regiony, pokud se jimi nerozumí nadstátní makroregiony a pokud

14 Srov. zejména Liebe auf den zweiten Blick. Landes- und Österreichbewusstsein nach 1945, hrsg. von ROBERT KRIECHBAUMER, Wien-Köln-Weimar 1998.

15 Z metodologického hlediska prÛkopnicky k tomuto vztahu JAMES RETALLACK, Einleitung.

Sachsen und Deutschland, Sachsen in Deutschland, in: Sachsen in Deutschland. Politik, Kultur, Gesellschaft 1830–1918, hrsg. von James Retallack, Bielefeld 2000, s. 11–32, zde s. 23.

[ 20 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

jsou jimi mínûny oblasti velikostnû niωího fiádu neÏ státy, zemû a národní teritoria, jsou tedy zpravidla chápány jako regiony uvnitfi tûchto národních, zemsk˘ch a státních celkÛ.16 O pfievaÏující národní podmínûnosti toho, co je v dûjepisectví vnímáno a pfiedstavováno jako region, nakonec svûdãí i ty pfiípady evropské historiografie, v nichÏ je dlouhodobá silná pozornost vûnovaná hraniãním oblastem stfietávání zájmÛ a vlivÛ, jak jsou toho pfiíkladem mezinárodní studie k dûjinám Alsaska, Tyrol apod.17 I zde zájem o pfiíhraniãní region plyne z národních pfiedpokladÛ, tedy z toho, Ïe se jedná o regiony nûkdej‰ích národních konfliktÛ nebo oblasti se specifickou etnickou strukturou. Do této kategorie by snad bylo moÏné zafiadit i sílící a institucionalizovan˘ zájem ãeského dûjepisectví o dûjiny nûmecké populace v ãesk˘ch zemích.

Prioritu národního kritéria nutnû a do dÛsledku nezpochybÀují ani takové proudy a pfiístupy evropské historiografie, které se vÛãi národnímu dûjinnému rámci vymezují nebo usilují o pfiekonávání národnû historick˘ch prizmat. JiÏ takov˘mto zacílením se totiÏ národ vrací povûstn˘mi zadními vrátky jako spoluurãující kategorie. Transnacionální dûjiny pracují s národem právû takto: ve snaze pfiekroãit národní rámce ve studiu historick˘ch problémÛ se definiãnû orientují na fenomény pfiesahování národnû chápan˘ch rozhraní. Vymezovat se vÛãi nûjakému pfiedmûtu tu tedy mÛÏe b˘t motivováno snahou od nûj abstrahovat, nakonec ale tento pfiedmût zÛstává základní kategorií právû díky tomu, Ïe je tfieba se s ní znovu pot˘kat. Nikoli z definice, ale v praxi lze nûco podobného sledovat také v oblasti komparativních dûjin: také zde je jako jeden z mnoha cílÛ nejednou proklamováno pfiekonávání národnû historick˘ch prizmat a perspektiv,18 a nad-národnost je tedy i zde cílovou veliãinou. Dobfie viditelné je to na tom, jak je podstatná, ne-li zcela pfievaÏující ãást komparativních v˘zkumÛ zaloÏena: jako srovnání mezi rÛzn˘mi národními prostfiedími. Francouzsko-nûmecká, nûmecko-americká, polskonûmecká a jiná srovnání jsou tûmi nejbûÏnûj‰ími v˘chodisky historické komparace. To samozfiejmû musí vést k zamy‰lení, kdy a nakolik historická komparace národní rámec opou‰tí (a kdy a nakolik o to usiluje). Na druhé stranû v‰ak právû

16 Paradigmaticky k problematice kulturního konstruování regionÛ zejména BERND SCHÖNEMANN, Die Region als Konstrukt. Historiographiegeschichtliche Befunde und geschichtsdidaktische Reflexionen, Blätter für deutsche Landesgeschichte 135/1999, s. 153–187.

17 Jako pfiíklady lze uvést Grenzregionen im Zeitalter der Nationalismen. Elsaß-Lothringen / TrientTriest, 1870–1914, hrsg. von ARA ANGELO, EBERHARD KOLB, Berlin 1998; LAURENCE COLE, „Für Gott, Kaiser und Vaterland“. Nationale Identität der deutschsprachigen Bevölkerung Tirols 1860–1914, Frankfurt am Main 2000; RUDOLF LILL, Südtirol in der Zeit des Nationalismus, Konstanz 2002.

18 Srov. napfiíklad HARTMUT KAELBLE, Der historische Vergleich. Eine Einführung zum 19. und 20. Jahrhundert, Frankfurt am Main 1999, s. 9.

MILOŠ ŘEZNÍK

STUDIE A ESEJE

[ 21 ]

touto cestou a tímto zaloÏením je dána její nesporná relevance a nezastupitelnost ve vztahu k národním dûjinám, v tom i ãesk˘m. A abychom je‰tû jmenovali pfiíklad krajní, i kdyÏ ne okrajov˘: tolik diskutovan˘ a obávan˘ útok na základní hodnotící v˘chodiska ãeské národnû historické tradice 19. a 20. století sice mnohdy argumentuje potfiebou pfiekonat sevfienost národními m˘ty a prizmaty, sám je v‰ak snad nejvíce vûren národu jako ose dûjin: vypofiádávání se s nûkter˘mi tradiãními perspektivami, jakkoli se mnoh˘m mÛÏe jevit národu ‰kodlivé, se tu dûje vûdomou, úzkou a trvalou koncentrací na národní téma. Zpochybnûní národních m˘tÛ nebo tradic tedy nemusí vést ke zpochybnûní národního rámce. Od toho se neabstrahuje, jeho obsah je pouze ve jménu národního zájmu revidován.

Je logické a zaznamenáníhodné zároveÀ, Ïe jeden z vût‰ích v˘kladov˘ch sporÛ o ãeské dûjiny a o národní tradici se v 90. letech t˘kal díla, které tímto zpÛsobem národní kategorii neopou‰tûlo, n˘brÏ z národního „problému“ uãinilo svÛj hlavní pfiedmût, zároveÀ ale z velké ãásti nepfiedloÏil nic víc neÏ inverzní zhodnocení tûch témat a otázek ãesk˘ch dûjin, které byly pro národnû-historickou tradici hodnotovû podstatné, ba urãující a samozfiejmû i m˘totvorné.19 Volání po pfiekonávání národnû dûjinn˘ch rámcÛ a perspektiv je pfiesto jistû jednou z nezanedbateln˘ch souãástí soudobého evropského historického diskurzu.

JestliÏe by národní dûjiny bylo moÏné oznaãit za svého druhu „oborovou kulturu“, pak by jistû v tomto smyslu bylo moÏné hovofiit o propagaci oborového multikulturalismu20 – oznaãení o to pfiíhodnûj‰í, Ïe odkazuje ke kulturnímu a ideovému ovzdu‰í, z nûhoÏ tato v‰udypfiítomná pluralizace vyrÛstá. Velmi vûrohodnû tato v˘chodiska uplatÀují zejména jiÏ zmínûné tematicko-metodologické proudy, usilující o anal˘zu tûch problémÛ, jevÛ a sociálních skupin, které v národnû dûjinném rámci mûly druhofiadé, nebo dokonce vÛbec Ïádné místo. Lze tak na mnoha pfiíkladech ukázat, Ïe poÏadování reflexe národnû dûjinn˘ch schémat se jiÏ dávno dostalo z roviny ãistû programatické do praktické roviny historick˘ch v˘zkumÛ a reprezentací. To ale nic nemûní na v˘znamné roli, kterou národní pfiístupy k dûjinám hrají i v západoevropském prostfiedí. Nejsou to v oblasti historiografie pfiístupy, které by tak ãinily ve smyslu zastávání národních zájmÛ a cíleného pûstování národních tradic ãi vûdomí. JiÏ napfiíklad v nabídkách kurzÛ historick˘ch studijních programÛ rÛzn˘ch západoevropsk˘ch a stfiedoevropsk˘ch univerzit v‰ak lze sledovat zfietelné rozdíly v tom, do jaké míry zde dominují národnû historicky

19 PODIVEN [= PETR PITHART, PETR P¤ÍHODA, MILAN OTÁHAL], âe‰i v dûjinách nové doby. Pokus o zrcadlo, Praha 1991.

20 JAN HORSK¯, Zmûníme „kulturu“ dûjepisectví ve prospûch multikulturalismu?, in: Soudobé spory o multikulturalismus a politiku identit. Antropologická perspektiva, (edd.) TomበHirt, Marek Jakoubek, PlzeÀ 2005, s. 236–257, zde zejména s. 242–243, 251–257. Z této perspektivy srov.

P. HIML, Kdo musí vûdût, kdy byla bitva na Bílé hofie?, s. 94–106.

[ 22 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

pojatá témata. Napfiíklad se zdá, Ïe polské nebo ãeské prostfiedí jsou z rÛzn˘ch dÛvodÛ spí‰e pfiíznivû naklonûny silné roli národnû historického rámce také ve vysoko‰kolském studiu historie. Co v‰ak i v západní Evropû obzvlá‰È silnû vypovídá o schopnosti jeho trvání, o jeho v˘znamu a koneckoncÛ i o jakési spoleãenské poptávce, je pohled do bûÏné historické kniÏní produkce orientované také na mimooborové publikum, zvlá‰tû pokud se t˘ká historick˘ch pfiehledÛ a syntéz, ale do znaãné míry i monografií.

Zde lze napfiíklad v nûmeckém, francouzském nebo rakouském prostfiedí stejnû jako na polském ãi ãeském trhu sledovat zfietelnou vícekolejnost slabû zastoupen˘ch obecn˘ch dûjin, teritoriálních studií, regionálních dûjin a dûjin národních, s nespornou dominancí posledních z nich. Ta je v koneãném dÛsledku podtrÏena i tím, Ïe také v oblasti teritoriálních studií a svûtov˘ch dûjin je pfiedmût zájmu ãasto definován národním ãi státním teritoriem, Ïe svûtové dûjiny jsou ãasto pfiedstavovány – pomineme-li dûjiny v nejvlastnûj‰ím smyslu obecné – jako soubor národních, resp. státních dûjin jin˘ch státÛ a národÛ.

Problém priority národnû dûjinného rámce Mínit pfiedchozí fiádky jako kritiku nebo je tak ãíst, popfiípadû se dokonce pou‰tût do úvah o tom, zda je takov˘ stav Ïádoucí nebo neÏádoucí, by samozfiejmû bylo moÏné. Ve vztahu k otázce potfiebnosti a relevance (nikoli v‰ak naprosté dominance, nebo dokonce pfiípadné v˘luãné priority) národnû historick˘ch rámcÛ by ale normativní vyjádfiení tohoto druhu byla moÏná pouze na základû takov˘ch pfiedem zaujat˘ch hodnotov˘ch v˘chodisek, která by ve vztahu k této problematice byla svého druhu apriorními soudy a která by se v koneãném dÛsledku vztahovala k rovinû kolektivních identifikací mluvãího. Nelze podpofiit nebo odmítat národnû historick˘ rámec jako takov˘, aniÏ by tím byla zaujímána pozice k otázce potfiebného upevÀování, udrÏování nebo opou‰tûní národní identity, aÈ jiÏ je ve svém konkrétním obsahu definována jakkoli ‰iroce, nezfietelnû nebo nejednotnû.

K dÛslednému odmítnutí legitimity národnû dûjinného rámce nedává pfiedpoklady ani postmodernistická reflexe historické konstrukce a narace a z ní vypl˘vající relativistická skepse vÛãi velk˘m dûjinn˘m konceptÛm: ta vybízí spí‰e k uvûdomování si jejich mechanismÛ a kulturních funkcí a je‰tû více ke smyslu pro alternativy vÛãi nim, v koneãném dÛsledku v‰ak právû relativistick˘m odstupem nemÛÏe odmítnout, „popfiít“ legitimitu národnû dûjinné perspektivy jako takovou. KoneckoncÛ i hegemoniální „nárok“ národnû dûjinného konstruktu je z tûchto pozic odmítnuteln˘ pouze jako obecnû platná formule a nikoli jako implicitní souãást klasického národnû dûjinného konceptu samého – v této rovinû musí b˘t respektována a reflektována jako zásadní souãást tohoto konceptu, jako jeho charakteristická vlastnost, jako premisa platná v rámci svého systému.

MILOŠ ŘEZNÍK

STUDIE A ESEJE

[ 23 ]

Zfietelná nepfiímá úmûrnost mezi nabízen˘mi alternativami k národním dûjinám a odmítáním národnû dûjinn˘ch schémat v‰ak v souãasné situaci plyne pfiedev‰ím z jin˘ch pfiíãin. Pokud je totiÏ odmítnuta v˘luãná priorita národnû historického rámce, nemusí to nutnû znamenat rozchod ani s národními dûjinami, ani s klíãovou rolí národní skupinové pfiíslu‰nosti jako zásadní sloÏky kolektivních identit soudobé spoleãnosti. Lze tak ãinit napfiíklad s vûdomím, Ïe jiné neÏ národní perspektivy mohou znamenat obohacení také národních dûjin. Domnívám se, Ïe zde tkví jádro zdánlivého rozporu mezi postulovan˘mi nadnárodními nebo ne-národními perspektivami a vnûj‰í perzistencí národnû historick˘ch rámcÛ. Postulování nadnárodních perspektiv, jak jsou toho tfieba pfiíkladem „evropské dûjiny“, totiÏ mÛÏe, ale zdaleka nemusí b˘t spojeno s odmítnutím legitimity nebo relevance národních historick˘ch konceptÛ.21 Otázka vût‰inou nezní „evropské (resp. transnacionální, regionální apod.) nebo národní dûjiny“. Také propagace ne-národních dûjin je propagací alternativních nebo komplementárních konceptÛ; jejím cílem tedy zdaleka ne vÏdy je nahrazení národních kategorií v pfiístupu k dûjinám. Pak nám zmínûná ãásteãná nebo zásadní vázanost evropsk˘ch, regionálních, komparativních, transnacionálních a jinak pojat˘ch dûjin na národní kategorie a národnû státní teritoriální rámce nemusí pfiipadat protismyslná nebo nekonsekventní, n˘brÏ naopak jako logické vyústûní sloÏit˘ch, nejednoznaãn˘ch vztahÛ a prÛnikÛ mezi jednotliv˘mi pfiístupy a konceptuálními v˘chodisky.

Zde také bylo jádro ãásteãného nedorozumûní v náznacích zaãínající diskuse o potfiebnosti a relevanci národních dûjin v souãasném ãeském dûjepisectví, jeÏ bylo moÏné sledovat v návaznosti na královéhradeck˘ sjezd historikÛ (1999), mimo jiné v prvním z fiady tzv. diskusních fór, uspofiádan˘ch skupinou praÏsk˘ch historikÛ právû z podnûtÛ sjezdu. Zpochybnûní dominance národnû historick˘ch rámcÛ tu bylo nûkter˘mi oponenty pfiijato jako principiální zpochybnûní legitimity tûchto rámcÛ sam˘ch. Jejich obrana pak byla vedena v duchu, odpovídajícím dané interpretaci, mimo jiné s poukazy, Ïe také v zahraniãí tyto rámce hrají podstatnou úlohu. Îe pfiitom byly ãinûny odkazy na takové pfiíklady, které v daném ohledu a mezinárodním kontextu rozhodnû nejsou pars pro toto (polská historiografie),22 je jiná otázka. V dané diskusi bylo bohuÏel pozdû v˘slovnû zdÛraznûno, Ïe tu nejde o útok na legitimitu, ale o kritiku v˘luãnosti. Dal‰í obãasné debaty – na fóru i pfii jin˘ch pfiíleÏitostech – se k tomuto bodu jiÏ bezprostfiednû nevztahovaly a byly poznamenány primárnû jin˘mi tématy, problémy a kontroverzemi.

21 Mimo jiné srov. D. T¤E·TÍK, âe‰i a dûjiny, s. 224–225.

22 JIND¤ICH DEJMEK, Tfii glosy k souãasn˘m historiografick˘m diskusím. http://www.clavmon.cz/archiv/polemiky/prispevky/dejmek/htm (datováno 3. 1.2000, náhled 30. 9. 2005).

[ 24 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

Pfiesto byla „vnûj‰ím“ pozorovatelem v pfiímé návaznosti na tyto v˘mûny názorÛ právû koncepce národních dûjin trefnû oznaãena jako „základní problematika, která bude postupnû rozdûlovat ‚zdánlivû‘ jednotnou obec historikÛ, zatím spí‰e potenciálnû, ale moÏná o to trvaleji“.23 Nejen hradeck˘ sjezd a následná fóra, ale i nûkteré spory a debaty o konkrétních problémech ãesk˘ch dûjin a o nûkter˘ch pracích ãesk˘ch historikÛ se zdají nesmûle nasvûdãovat této tezi. Je to problém, kter˘ by si zfiejmû zaslouÏil uÏ i rozsáhlou, analytickou pozornost.

Lze tedy snad oãekávat, Ïe k diskusím na toto téma dfiíve ãi pozdûji dojde ve vût‰ím rozsahu. Narozdíl od nûkdej‰ích sporÛ 19. a 20. století v‰ak nakonec nepÛjde tolik o to, jaké národní dûjiny, ale také a snad pfiedev‰ím o to, zda, kdy, jak a do jaké míry dûjiny ve smyslu národní minulosti. ZÛstala-li by v‰ak otázka omezena na pouhou kontrapozici ano – ne, byla by taková diskuse málo smysluplná. O moÏn˘ch odpovûdích by se ostatnû nerozhodovalo v této diskusi, n˘brÏ v pfiímém dÛsledku zásadnûj‰ích procesÛ sociálního a kulturního v˘voje ãeské spoleãnosti. Patfií jiÏ k vûci, Ïe v diskusích tohoto druhu zazní krajní stanoviska pau‰álních „progresivních“ pfiekonavatelÛ „národního balastu“ na stranû jedné a novoobrozeneck˘ch hajitelÛ národního zájmu na stranû druhé. Bude úkolem v‰ech ostatních, aby smysluplnost jakékoli debaty zachránili tím, Ïe ji nenechají ovládnout krajními hard-linery. Zda se to v‰ak podafií, není pfii stávající diskusní kultufie vÛbec jisté.

K ãemu národnû dûjinn˘ rámec v souãasnosti Pfiedcházející odstavce vûnovaly pfieváÏnou pozornost alternativám vÛãi národní historii a národnû historick˘ch konceptÛ se dotkly pfiedev‰ím ve vztahu k jejich rezistenci vÛãi tûmto alternativám a v˘zvám. Není v‰ak na místû vnímat národnû traktované dûjiny jako pfietrvávající relikt nebo reziduum, pokud nemáme dospût k pau‰álnímu pfiekonavaãství. Je naopak tfieba se váÏnû zab˘vat otázkou, co zakládá jejich smysluplnost a relevanci v souãasnosti a dohlédnutelné budoucnosti, a nebát se pfiitom pfiekroãit meze vratk˘ch odhadÛ a pfiedpokladÛ. Jsou to otázky, kter˘m by se budoucí diskuse nemûla vyh˘bat. Nejde tu pfiitom o to fiíci, zda, v ãem a za jak˘ch pfiedpokladÛ jsou národní dûjiny dnes „dobré“, nejde o to je v nûãem podpofiit. Jedná se mi naopak o zcela vûcnou otázku, zda k nûãemu mohou b˘t dobré v souãasném (ãeském) svûtû, v ãem mÛÏe tkvût jejich legitimita z hlediska soudob˘ch potfieb. Kromû jin˘ch souvislostí je to samozfiejmû jen velmi malá v˘seã mnohem ‰ir‰í otázky: Jakou historii potfiebuje souãasná spoleãnost?

23 T. SHINOHARA, Legitimizace historie a koncepce národních dûjin, passim.

MILOŠ ŘEZNÍK

STUDIE A ESEJE

[ 25 ]

Otázka, která by mûla b˘t soustavnû kladena také v debatách o ‰kolní v˘uce dûjepisu a studiu historie – jak o jejím pfieÏití, tak o jejím pojetí.24 Pfiipomínám tuto otázku alespoÀ in margine hlavního tématu – obecnû jsou to totiÏ pfiedev‰ím argumenty z oblasti budování spoleãenského vûdomí (identity), co zaznívá na obranu funkãnosti a potfiebnosti ‰kolního dûjepisu.

Zmínûnou relevanci národních dûjin by bylo moÏné nahlíÏet v provázan˘ch rovinách relevance oborové a spoleãenské. V obou, zejména v‰ak ve druhém pfiípadû pfiitom nelze ignorovat veliãinu vefiejné, „spoleãenské“ poptávky. Oborová relevance národnû historick˘ch konceptÛ spoãívá podle mého názoru v samotném faktu, Ïe podobnû jako alternativní koncepty a rámce nabízí své nezastupitelné a specifické perspektivy. Pokud by dûjiny národa mûly b˘t prostû vymûnûny, nahrazeny dûjinami jin˘mi, znamenalo by to ztrátu specifického vidûní problémÛ a témat tak, jak to umoÏÀuje národnû historick˘ kontext. Zcela zásadní tu v‰ak je jiná okolnost: Dominance moderních národních, státnû-politicky ãi etnicko-jazykovû definovan˘ch forem kolektivních identit v 19. a 20. století v Evropû a podstatné ãásti mimoevropského svûta. Skuteãnost, Ïe to byl národ, co se stalo tak v˘znamnou, urãující a normativní formou kolektivní pfiíslu‰nosti, formou rozhodující o spoleãensk˘ch rolích, postojích, hodnotách, ba o bytí a nebytí, nelze ignorovat. Pfiijetí národa nebo národního státu jako jednoho z nejzákladnûj‰ích rámcÛ pro traktování dûjin 19. a 20., popfiípadû i 21. století, tak zfiejmû zÛstane aktuální moÏností i v pfiípadn˘ch postnacionálních spoleãnostech a jejich historiografiích.

Relevance národní kategorie v‰ak pfiirozenû klesá ve vztahu ke star‰ím obdobím, pfiedcházejícím formování moderního národa. Zejména v˘zkum nacionalismÛ a na nûj navazující v˘zkumy nenárodních a pfiedmoderních forem kolektivních identit25 pfiispûly k dÛslednému zpochybnûní klamu, spatfiujícího v moderních národech nositele dávn˘ch dûjin.26 Pfiirozenû není nelegitimní v teleologické perspektivû moderny pojímat dûjiny národa také jako dûjiny tûch etnick˘ch spoleãenství, ke kter˘m se pozdûj‰í národní formování mûla odkazovat. Pfiedstavovat v‰ak novodobé kategorie národnosti jako subjekty pfiedmoderních dûjin, jejichÏ pfiíslu‰níci jednali coby identifikující se pfiíslu‰níci národa, by jiÏ pfiekraãovalo meze odborné i vûcné relevance tak, jak je vesmûs pfiijímána moderní a také soudobou historickou vûdou.

24 P. HIML, Kdo musí vûdût, kdy byla bitva na Bílé hofie?, s. 101–105.

25 Srov. MIROSLAV HROCH, V národním zájmu. PoÏadavky a cíle evropsk˘ch národních hnutí devatenáctého století v komparativní perspektivû, Praha 1996, s. 16–23.

26 Svébytn˘m problémÛm mnohdy spí‰e podvûdomého promítání národní kategorie do minulosti se z perspektivy dûjin umûní v minulém ãísle tohoto ãasopisu vûnovala MILENA BARTLOVÁ, Je moÏné psát jiné neÏ nacionalistické dûjiny umûní? Dûjiny – teorie – kritika 2/2005, s. 247–254.

[ 26 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

Pro legitimitu národního pojetí dûjin v souãasnosti mnohem silnûji mluví spoleãenská poptávka, jejíÏ zdroje sahají od dlouhodob˘ch procesÛ ve sféfie spoleãensk˘ch kolektivit aÏ po momentální souvislosti politizovan˘ch debat na rÛzná témata. Jakkoli lze mít i v ãeském pfiípadû oprávnûnû silné pochyby o nemûnné stabilitû a neslábnoucím v˘znamu národních kritérií skupinové pfiíslu‰nosti a identifikace v souãasnosti, zdá se, Ïe národní pfiíslu‰nost stále zÛstává identifikaãním kritériem zásadním, spoluurãujícím, ne-li centrálním. Vedení hranice mezi vlastním a cizím probíhá stále po této linii a z hlediska na‰eho tématu je aÏ sekundárnû podstatné, zda vÛãi prostfiedí za hranicí vlastního jsou vedeny snahy o porozumûní a spolupráci nebo xenofobnû-provincionalistické postoje spojené se sebestfiednû normativním posuzováním „kvalit“ jiného prostfiední na základû odchylek od „normálního“ modelu domácího. Podstatné je, Ïe se stále silnou národní identitou musí korespondovat také odpovídající role patfiiãné vize minulosti coby minulosti národní a Ïe tato vize musí mít mezi koncepty minulosti i odpovídající v˘znam. Jak k tomu nedávno v˘stiÏnû poznamenal Du‰an Tfie‰tík, „právû proto je psaní národních dûjin, tj. jejich vûdecky odpovûdné konstruování, nejzávaÏnûj‰ím obãansk˘m ãinem historikov˘m – alespoÀ dnes a zde, hic et nunc.

MoÏná, Ïe za padesát let tomu bude jinak, dnes je ale priorita národních dûjin evidentní.“27 Jedná se o nutnost, jeÏ snad neplyne z internû oborov˘ch pfiedpokladÛ, která v‰ak je zcela jasnû diktována skupinovou, v tom i politickou potfiebou. Mnohem jednodu‰eji fieãeno: dokud tu bude reprezentativnû silnû zastoupena národní identita a spoleãnost, která se bude cítit b˘t spoleãností národní, bude nutnû vyÏadovat a potfiebovat také vlastní, tedy národní dûjiny. Jistû není dobré pfii úvahách o smûfiování historické reflexe (nebo dokonce historické vûdy a v˘uky) sestupovat na primitivnû ekonomistickou argumentaci nabídky a poptávky. Av‰ak ignorovat tuto skuteãnost je stejnû po‰etilé jako ve jménu „vy‰‰ích“ a „pravdivûj‰ích“ idejí beze zbytku zavrhovat národní dûjinn˘ rámec a propagovat rámce jiné, b˘t pfiesvûdãen o tom, Ïe se touto cestou dûje „osvobození“ od svazujících omezeností, domnívat se, Ïe jiÏ tímto zpÛsobem lze dosíci nûjaké emancipace historické reflexe od ideové poptávky, a nev‰imnout si, Ïe také touto formou jsou zastávány, propagovány a ideovû zakládány skupinové identity jiného druhu.

Zde v‰ak vstupuje do hry veliãina zásadního v˘znamu pro institucionalizovanou historickou vûdu: je to problém její aktuální spoleãenské legitimizace, problém toho, jak dokáÏe pfiesvûdãovat (také sama sebe!) o své uÏiteãnosti a potfiebnosti.28 Není tajemstvím, Ïe vzhledem k metodologickému v˘voji historické vûdy posled-

27 D. T¤E·TÍK, âe‰i a dûjiny, s. 173.

28 Srov. MICHAEL VO¤Í·EK, Mezi minulostí a souãasností. Teze o historiografii a její legitimitû, www.dejas.cz/archiv/04-2003/d5-42003.html (náhled 30. 9. 2005).

MILOŠ ŘEZNÍK

STUDIE A ESEJE

[ 27 ]

ního pÛlstoletí je stále tûωí tuto legitimitu vysvûtlit ‰iroké vefiejnosti i tûm, kdo svou mocenskou kompetencí institucionální podmínky historické vûdy mohou v˘raznû ovlivnit. Bylo by tfieba vést diskusi o tom, zda rostoucí odcizení mezi nepopularizující historickou vûdou v úzkém smyslu a Ïivotními obzory bûÏného obãana nebo politika je nutné, kde jsou jeho zdroje a nakolik je vÛbec moÏné ho konstatovat. Podstatné v‰ak je, Ïe historická vûda zde ztrácí jednu ze sv˘ch legitimizaãních opor. PrÛmûrn˘ obãan nebo politik pfiijímá jako samozfiejmost, Ïe bez patfiiãného ‰kolení nepfiíli‰ rozumí konkrétním problémÛm, kter˘mi se zab˘vají technické nebo pfiírodní obory. Zatím v‰ak není pfiipraven stejnou mûrou akceptovat takov˘ odstup od spoleãensk˘ch vûd, jejichÏ zdánlivá odcizenost („A k ãemu to je? Já tam nerozumím ani jednomu slovu!“) mu pfiipadá samoúãelná a neoprávnûná. K tomu pak je‰tû pfiistupuje vulgárnû ekonomistická atmosféra, v níÏ v˘sledky vûdy jsou mûfieny jejich pfiím˘m projevem v oblasti zdraví, techniky a spotfieby, nebo dokonce „uplatnûním ve v˘robû“. Jako spoleãensky Ïádoucí, pfiínosné a smysluplné jsou v obecném povûdomí chápány takové vûdecké v˘zkumy, které slibují zlep‰ení materiálních Ïivotních podmínek, sníÏení nákladÛ a vy‰‰í Ïivotní jistotu a u nichÏ je relativnû snadné pfiedstavit si vliv na kaÏdodenní Ïivot souãasného ãlovûka. V takovém ovzdu‰í je jen logické, Ïe jsou spoleãenské vûdy vystaveny existenãním problémÛm. Nejen v ãeském pfiípadû jsou toho dokladem jejich podproporãní moÏnosti rozvoje, ale také tlak, kterému jsou vystaveny ve v˘zkumné a vzdûlávací politice státÛ a nûkdy i v rámci velk˘ch vûdeck˘ch a vzdûlávacích institucí, jako jsou univerzity nebo akademie. Pokud mají spoleãenskovûdní obory své místo obhájit, musí k tomu vyvinout patfiiãnou argumentaci a strategii. Zde bohuÏel nestaãí poukazovat na vûdecké v˘sledky a jejich relevanci z vnitrooborového hlediska, která není pro mnohé pfiedstavitelná, a tedy ani pfiesvûdãivá. Není tfieba si dûlat iluze: ti, kdo na vûdeckou a vzdûlávací politiku mají bezprostfiední vliv, se zajímají o „praktick˘ v˘znam“ vûdy tak, jak mu rozumí oni (srov. napfiíklad zaklínací heslo aplikovaného v˘zkumu). Argumentaci je tfieba vést v kategoriích jim srozumiteln˘ch. Mnohé cíle, které si napfiíklad rÛzné smûry souãasné historiografie kladou, prostû nemusí pochopit. Nevzít na vûdomí tuto skuteãnost znamená vyhlásit boj vûtrn˘m ml˘nÛm.

Právû ve vztahu k hlavnímu tématu tohoto pfiíspûvku nelze pominout podstatnou okolnost: národní historiografie, která pfiedstavuje dûjiny národa, nebo dokonce pûstuje jeho tradice a hájí jeho imaginární zájmy, je nûãím, co mÛÏe v obecném povûdomí i v oãích aktérÛ vzdûlávací, v˘zkumné a kulturní politiky b˘t srozumiteln˘m, „praktick˘m“, skoro hmatateln˘m pfiínosem. V souvislosti s tím, co bylo zmínûno o pfietrvávajícím, byÈ asi oslabeném v˘znamu národní kolektivní identity tfiebas v ãeské spoleãnosti, je jen logické, Ïe spoleãenské funkce historické vûdy, vztahující se nûjak˘m zpÛsobem k této národní kategorii, mohou b˘t i nadále legitimizaãním faktorem tûÏké váhy – stejnû v˘znamn˘m, jako jsou oãekávání kladená

[ 28 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

na zábavnou funkci historick˘ch popularizací. Je vûcí jinou, do jaké míry se z prostfiedí historikÛ prosadí rÛzné postoje k této v˘zvû: jistû lze podlehnout mefistofelskému poku‰ení ji prostû pfiijmout tak, jak je v konkrétní situaci právû formulována, a beze zbytku ji akceptovat, tfieba i s cílem pragmaticky vytváfiet prostor také pro jiná historická bádání. Lze ji v‰ak také ignorovat, lze proti jejímu pfiípadnému pfiijetí bojovat, lze se snaÏit ji pfiijmout jako v˘chodisko k pokusÛm o zmûnu takto nastavené spoleãenské objednávky.

Národní rámec ãesk˘ch dûjin a v˘zvy 90. let Skuteãnost, Ïe vztah politiky a vûdy nabyl v 90. letech pfii nûkter˘ch pfiíleÏitostech znovu na v˘znamu, není tfieba zvlá‰È zdÛrazÀovat. Dûlo se tak i pfies ãasto proklamovan˘ apolitick˘ étos historikÛ.29 Bylo by naivní a pfiehnané takové spojení v kaÏdé jeho formû a podobû pau‰álnû odmítat, neboÈ jeho absolutní pfieru‰ení není moÏné, a navíc by bylo tfieba vÛbec diskutovat o tom, nakolik by bylo Ïádoucí. Vzájemné relevanci politiky a vûdy se jistû vyhnout nelze. Implicitním dokladem toho byl koneckoncÛ hned po roce 1989 rozvoj zájmu o dosud málo Ïádoucí nebo zcela zamlãovaná témata, jejichÏ dfiívûj‰í upozadûní bylo motivováno ideologick˘mi zfieteli. Nová a silná pozornost vûnovaná napfiíklad nûkter˘m problémÛm vzniku a politického v˘voje meziváleãného âeskoslovenska, jeÏ byla pfiinejmen‰ím ve své popularizaãní sloÏce ze zcela pochopiteln˘ch dÛvodÛ naladûna na oslavu prvorepublikov˘ch tradic, se v krátkodobém horizontu podílela na legitimizaci nastal˘ch politick˘ch zmûn a nového systému. Odkaz právû k tûmto hodnotám pfiirozenû nemohl b˘t zdaleka prost národnû relevantních tradic. Bylo to koneãnû zcela logicky období vzniku a meziváleãného v˘voje âeskoslovenska a druhé svûtové války, co vzbudilo nûkteré kontroverze a co vedlo k vystoupením fiady historikÛ, jeÏ mûla pfiím˘ vztah k národní tradici, k aktuální spoleãenské, resp. politické poptávce motivované národními zájmy, ba v nûkter˘ch pfiípadech i k v˘slovné argumentaci národním zájmem, vrcholící ve ztotoÏnûní národní a demokratické tradice s kategorií objektivní vûdeckosti.30 Mnohá z tûchto vystoupení vzbudila na rÛzn˘ch stranách pochyby a nesouhlas, zároveÀ v‰ak patfiila právû do té skupiny aktivit historikÛ, které byly na

29 T. SHINOHARA, Legitimizace historie a koncepce národních dûjin, passim.

30 Srov. zejména VùRA OLIVOVÁ, Manipulace s dûjinami první republiky. Praha 19992, napfi. s. 5–6, 27–28. Tím nemá b˘t fieãeno, Ïe napfiíklad právû tento text není v mnoha smûrech v˘stiÏnou polemikou s podivenovskou interpretací, coÏ bylo ostatnû i jeho hlavním posláním. Nemûlo by ale b˘t pomíjeno, Ïe podobná ztotoÏÀování se „seriózností“ zaznûla i pfii zaujímání stanovisek problematizujících pfievaÏující národnû-historické interpretace v˘znamn˘ch problémÛ ãesk˘ch dûjin – srov. napfi. EMANUEL MANDLER, âe‰i i Nûmci. Legendy, spory, realita, Praha 2001, s. 96–98.

MILOŠ ŘEZNÍK

STUDIE A ESEJE

[ 29 ]

vefiejnosti nadprÛmûrnû viditelné. V˘zev a smûrÛ tu bylo mnoho. PfiipomeÀme alespoÀ nejv˘znamnûj‰í z impulsÛ, které od 90. let v˘razn˘m zpÛsobem problematizovaly nebo naopak zdÛraznily roli historiografie ve vztahu k národní tradici a zájmu.

Patfiila sem samozfiejmû silnû personalizovaná problematika hodnocení Edvarda Bene‰e v rÛzn˘ch tematick˘ch souvislostech a pfiedev‰ím tolik zpolitizovaná otázka tzv. Bene‰ov˘ch dekretÛ a pováleãného odsunu NûmcÛ, spolu s jeho rolí v ãesko-nûmeck˘ch, resp. ãesko-bavorsk˘ch a ãesko-rakousk˘ch vztazích. Kontroverzní politická vyjádfiení z rÛzn˘ch stran, v˘znam pfiisuzovan˘ této problematice pro ãesk˘ právní fiád, pro legitimitu pováleãn˘ch zmûn a pro aktuální v˘voj bilaterálních a multilaterálních vztahÛ, stejnû jako zjevná ochota ãásti ãesk˘ch a nûmeck˘ch politick˘ch sil tato témata úãelovû vyuÏít v politické propagandû, v níÏ bylo sice argumentováno národními zájmy, jeÏ v‰ak ustupovaly zájmÛm partikulárním a stranick˘m, to v‰e vytváfielo pro historiky a pro spoleãenskou rezonanci ãásti historické vûdy podmínky, které byly stejnû pfiíznivé jako komplikované.31 Otevfielo to cestu k takov˘m krokÛm, které mohly b˘t ãástí politiky vnímány jako spoleãenská pfiínosnost a uÏiteãnost historické vûdy, a moÏná i umoÏnily nûkter˘m historikÛm rozvinout aktivity tímto smûrem, které mohly b˘t svého druhu vûdomou strategií k legitimizaci oboru. Pfii podobn˘ch druzích spoleãensko-politického angaÏmá vûdy samozfiejmû vyvstává zv˘‰ené riziko pfiekroãení nepfiíli‰ zfietelné hranice politické instrumentalizace a sluÏebnosti a nakonec i zesílení existenãní závislosti vûdy na politice. Bylo ostatnû patrné, Ïe ze strany politiky stále existuje pfiipravenost iniciovat formulaci a publikaci historick˘ch v˘kladÛ, jeÏ jsou s „národním zájmem“ ãi vládní politickou linií v dotãen˘ch problémech konformní, a povy‰ovat je takfika na úroveÀ oficiálních v˘kladÛ historie,32 nemluvû jiÏ

31 K problematice vztahu mezi historickou vûdou, jejími nároky na v˘klad dûjin, národním konceptem minulosti a tematikou odsunu srov. zejména PAVEL KOLÁ¤, Vertreibung zwischen nationaler Meistererzählung und Deutungspluralität. Der tschechische Vertreibungsdiskurs im Licht geschichtswissenschaftlicher Streitschriften. Zeitschrift für Geschichtswissenschaft 53/2005, s. 925–940. Pfiehledovû k diskusím a sporÛm v ãeské historiografii t˘kajícím se v 90. letech odsunÛ JI¤Í PE·EK, Zwangsmigrationen von Tschechen und Deutschen 1938–1945 in der tschechischen Geschichtswissenschaft seit 1989, Studia Germanica et Austriaca 2002, s. 64–67; T¯Î, Vertreibung als Thema in Tschechien, in: Flucht – Vertreibung – Integration, Bonn-Bielefeld 2006, s. 167–173; MICHAL KOPEâEK, MIROSLAV KUN·TÁT, Sudetonûmecká otázka v ãeské akademické debatû po roce 1989, Soudobé dûjiny 10/2003, s. 293–318. Dále srov. MILO· HAVELKA, Gedächtnis und Geschichte, Zusammenleben und Vertreibung, in: Flucht und Vertreibung in europäischer Perspektive, hrsg. von Jürgen Danyel, Philipp Ther, Zeitschrift für Geschichtswissenschaft 51/2003, s. 13–19. Z historiograficky argumentujících diskusí, které se ãásteãnû odvolávaly k historiografické argumentaci a zároveÀ vyvolaly polemiky t˘kající se problému odsunu, srov. napfiíklad PETR PITHART, PETR P¤ÍHODA (edd.), âítanka odsunut˘ch dûjin, Praha 1998; E. MANDLER, âe‰i i Nûmci, s. 84–172.

32 Srov. k tomu P. KOLÁ¤, Vertreibung, s. 934.

[ 30 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

o nûkter˘ch zcela absurdních politick˘ch tematizacích dûjin ve jménu národního zájmu.33 Av‰ak pfied vyslovením obecného odsudku aktivit historikÛ souvisejících s politickou propagací historick˘ch v˘kladÛ dûjin je tfieba si uvûdomit, Ïe jejich nositelé zpravidla usilují o pfiesn˘ opak neÏ o sluÏebné postavení historiografie a Ïe toto riziko je nedílnou souãástí kaÏdé spoleãenské angaÏovanosti vûdy, jejíÏ legitimitu nelze pau‰álnû odmítnout.34 Na v˘znamu v tomto kontextu po roce 1989 jistû nabyla pfiedev‰ím skuteãnost, Ïe se jak ãeská historiografie pfii své oborové legitimizaci, tak historikové v procesu utváfiení profesního étosu odvolávali na hodnoty apolitiãnosti, distance vÛãi aktualizaci, odideologizování, nestrannosti a pfiedev‰ím tradiãnû chápan˘ch kategorií objektivity a pravdy.

Bylo ostatnû jistû v˘znamnou skuteãností, Ïe se právû ve zmínûn˘ch souvislostech diskusí a kontroverzí o odsunu ozval sly‰iteln˘ hlas historikÛ proti „znásilÀování dûjin“35 ve jménu aktuálních partikulárních politick˘ch cílÛ. Byla v‰ak velká ‰koda, Ïe pozdûj‰í hlas jin˘ch historikÛ, protestujících roku 2004 proti uzákoÀování dûjin, zÛstal témûfi nepov‰imnut.36 BohuÏel nemáme podklady pro to, abychom mohli reprezentativnûji analyzovat reakce ãesk˘ch historikÛ na schválení zákonné normy t˘kající se zásluh jednotlivce o stát. Av‰ak dojem, Ïe u nûkter˘ch z nich na‰el tento zákon pozitivní ohlas, musí vést k otázce, zda tu sdílení speci-

33 Ve dnech dokonãování tohoto textu se Václav Klaus v souvislosti s pfiístupov˘mi rozhovory mezi Evropskou unií a Tureckem pokusil o anal˘zu m˘tu tureckého nebezpeãí. Argumentoval pfiitom i v kategoriích národního zájmu a sv˘m úvahám dal v tomto smûru i historick˘ rozmûr: „Jsem pfiesvûdãen, Ïe âeská republika v EU spojence potfiebuje, a jsem pfiesvûdãen i o tom, Ïe Turecko mÛÏe b˘t jedním z nich. Na‰e zemû byla ve sporu s Tureckem naposledy v 17. století, coÏ se v Ïádném pfiípadû o mnoh˘ch dne‰ních ãlensk˘ch zemích EU nedá fiíci. S Tureckem uÏ nûkolik století Ïádné tfiecí plochy nemáme a mûli bychom toho vyuÏít. Je to téma, které spadá do kategorie ãesk˘ch národních zájmÛ a není to téma ideologické.“ – VÁCLAV KLAUS, M˘tus „tureckého nebezpeãí“, Hospodáfiské noviny z 10. fiíjna 2005, s. 11.

34 Dobfie to koneckoncÛ ukázalo jedno z nejmarkantnûji vníman˘ch setkání politické potfieby a prezentace historiografick˘ch perspektiv z polistopadové éry, jak˘m byla známá broÏura Rozumût dûjinám. V˘voj ãesko-nûmeck˘ch vztahÛ na na‰em území v letech 1848–1948, Praha 2002. Nelze totiÏ po politick˘ch ãinitelích chtít, aby byli informováni o problémech, jeÏ vnesla do chápání historikovy práce postmoderna a jeÏ si i v dûjepisectví pomalu probojovávají cestu k ‰ir‰í reflexi (nehovofiím zde o nutné akceptaci!). Není se tedy tfieba divit, natoÏ jim zazlívat objektivistickou víru, Ïe jim historická vûda mÛÏe dodat pravdiv˘, objektivnû platn˘ v˘klad a zhodnocení stále znovu aktualizovaného problému novodob˘ch dûjin. Není nutné apriornû odmítat moÏnost, které tu skupina historikÛ vyuÏila ke zviditelnûní historiografick˘ch perspektiv a k pfiípadnému vlivu na vnímání této problematiky v politick˘ch a ‰ir‰ích spoleãensk˘ch kruzích, coÏ je typ spoleãenské angaÏovanosti vûdy, kterému snad lze pfiitakat i z pozic tûch, ktefií odmítají jakékoli hodnotovû konotované rozli‰ování vûdeckého a mimovûdního traktování minulosti. Je vûcí osobních postojÛ a názorÛ, nakolik se kdo právû s takovou konkrétní formou vefiejného angaÏmá historické vûdy nebo s perspektivami a v˘klady prezentovan˘mi pfii tûchto pfiíleÏitostech mÛÏe ãi nemÛÏe ztotoÏnit.

35 JAROSLAV PÁNEK, JI¤Í PE·EK, Historikové proti znásilÀování dûjin. Stanovisko sdruÏení historikÛ âeské republiky, in: Historikové proti znásilÀování dûjin. Pfiíloha ke Zpravodaji Historického klubu ã. 12, Praha 2002, s. 3–7.

36 Nepotfiebujeme uzákoÀování dûjin. http://www.czsk.net/svet/clanky/publicistika/dejiny.html (náhled 26. 10. 2005).

MILOŠ ŘEZNÍK

STUDIE A ESEJE

[ 31 ]

ficky chápaného (jako vÏdy) národního zájmu pfiece jen nepfieváÏilo nad historickovûdní perspektivou, ke které se jako k vûdeckému étosu jinak hlásí. Tím by byla nejen pfiekroãena mez politické instrumentalizace, n˘brÏ by ztratilo na smyslu i obviÀování oponentÛ z vûcné a odborné nekompetence, z nezpÛsobilosti nebo neochoty k historiograficky relevantnímu hodnocení dûjinn˘ch problémÛ. Tato obviÀování sice v mnohém nejsou neopodstatnûná, v daném pfiípadû by se v‰ak stala pfiísloveãn˘m voláním zlodûje.

Opakujme tedy, Ïe tyto zku‰enosti nebo dojmy by nemûly vést ke generalizujícímu odmítnutí politické a národní angaÏovanosti historické vûdy tak, jak ji je moÏné sledovat od 90. let. Historiografii se tu nabízí nejen pfiípadn˘, byÈ sv˘m zpÛsobem problematick˘ prostfiedek legitimizace, ale také fiídká ‰ance jistého reálného vlivu na vnímání a hodnocení dûjinn˘ch problémÛ a na nakládání s nimi. Jde spí‰e o to, jak se s takovou pfiíleÏitostí dá pracovat. Do zmínûného kontextu tzv. dekretÛ a odsunu, jak byl znovu tematizován od 90. let, pfiece nepatfiily jen národovecké obrany a usvûdãování „nepfiátel“ z „historické lÏi“ a nekompetence, ale také snahy o vypofiádávání se se souvisejícími problémy37 a nakonec i o pfiekonávání aktuálních rozporÛ plynoucích z kolektivních historick˘ch zku‰eností. VÏdyÈ i bilaterální historické nebo uãebnicové komise jsou dokladem v˘znamu národních kategorií v souãasné historiografii a v tûch jejích aktivitách, které mohou v˘raznû pfiispívat k její spoleãenské legitimizaci: smyslem práce komisí je nalézání konsensu, nebo alespoÀ vzájemného porozumûní pfii diskusích o národnû podmínûn˘ch hodnoceních problémÛ ze vztahov˘ch dûjin, v˘chodisko a princip tu v‰ak pfiesto zÛstávají národní: vztahová tematika je definována jako relace mezi dvûma národy a také k˘Ïené porozumûní se má dít pfies národní hranici.

Jinou v˘zvu pfiedstavovaly v 90. letech obãasné pokusy o naru‰ení nûkter˘ch základních elementÛ národnû historické a národnû historiografické tradice. Bylo by moÏné zde zmínit nûkteré pfiíspûvky k politickému systému meziváleãného âeskoslovenska a k období okupace, které se rozcházely s dosud (nebo právû tehdy) navykl˘mi obrazy a pfiedstavami, ale tfieba také v 90. letech módní, dodnes trvající, nûkdy pózovitû nevázané, nûkdy zcela váÏnû mínûné pábitelsky staromilské raku‰anství, zhlíÏející se v tradicích a kaÏdodenních reáliích z dob habsburské monarchie. Patfiily by sem jistû i jiÏ zmínûné Ïurnalisticko-intelektuálské pokusy o „rozchod“ s obrozeneck˘mi tradicemi a „usvûdãení“ oslavovan˘ch ãesk˘ch obrozencÛ jako zakladatelÛ negativnû konotovaného nacionalismu. V neposlední

37 Sem jistû patfií i snahy o vysvûtlování národnû podmínûn˘ch stanovisek stejnû jako úsilí vést diskuse v mezích urãit˘ch oborov˘ch standardÛ, jak toho bylo dokladem volání jak proti znásilÀování, tak proti uzákoÀování dûjin.

[ 32 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

fiadû k tomu mohly nepfiímo pfiispívat i nûkteré ‰ir‰í názorové, tematické a metodologické jevy v ãeském dûjepisectví: od prvních reflexí dekonstrukce, které se dotkly národní kategorie zcela bezprostfiednû („vym˘‰lení“ si ãeského národa),38 pfies historické a sémiologické anal˘zy národní mytologie39 aÏ po faktickou relativizaci nûkter˘ch stereotypÛ národní historické tradice („temno“), napfiíklad v kontextu historického a literárnûvûdného v˘zkumu baroka. Sv˘m zpÛsobem by do podobného v˘ãtu mohlo patfiit i zdÛrazÀování potfieby opustit v˘kladové schéma ãesk˘ch dûjin jako dûjin ãeského etnika a sílící pozornost vûnovaná sociálním skupinám dosud z národních dûjin vyluãovan˘ch (pobûlohorská a novodobá ‰lechta) nebo dûjinám NûmcÛ a posléze i jin˘ch etnick˘ch skupin v ãesk˘ch zemích, aãkoli v druhém pfiípadû i takto vázan˘ zájem samozfiejmû vychází jiÏ definiãnû z národnû-etnické kategorie. Do ‰ir‰ího kontextu by pak mohlo b˘t zafiazeno téÏ kulturní a umûlecké nakládání s historickou tematikou, inklinující stále více k takovému traktování národnû dûjinného kánonu, které rozhodnû nelze oznaãit za pfiedávání a upevÀování. V tomto smyslu snad lze uvaÏovat o pfiímé návaznosti na ãást ãeské kultury 60. a 70. let (historická beletrie, film).40 Kulturní jevy tohoto druhu rovnûÏ vykazují mimofiádné spektrum, od zmínûné sémiologické anal˘zy pfies kritické traktování, demytizaci, odmítavou nebo naopak laskavou ironii aÏ po nepfiíli‰ nároãné anti-obrazy dosud uznávan˘ch národních velikánÛ, otcÛ vlasti atd.

Tyto jevy pfiímo nebo nepfiímo, úmyslnû nebo bezdûky, s vûdeckou erudicí ãi bez ní, s rÛznou my‰lenkovou hloubkou, radikálnû nebo mírnou modifikací na jedné stranû pfiispívaly k naru‰ení národního dûjinného kánonu a na stranû druhé k odstupu vÛãi národní kategorii coby základní kategorii v nahlíÏení na historickou zku‰enost. Jednou z jejich klíãov˘ch souãástí tedy muselo b˘t opu‰tûní, zpochybnûní, naru‰ení nebo odmítnutí stávajícího a tradicí ãi národním zfietelem posvûceného. Pokud tudíÏ pro ãást tûchto projevÛ bylo svého ãasu pouÏito oznaãení „negativistické pojetí ãesk˘ch dûjin“,41 nebylo to nijak neopodstatnûné.

Dokonce se zdá, Ïe by takové spojení mohlo b˘t dobfie vyuÏito jako analytick˘ pojem, jako terminus technicus, av‰ak za pfiedpokladu, Ïe by se jej podafiilo prosa-

38 Srov. DU·AN T¤E·TÍK, Vymysliti si ãesk˘ národ, in: Národní obrození a rok 1848 v evropském kontextu, Litomy‰l 1998, s. 21–30; T¯Î, âe‰i a dûjiny, s. 194–204.

39 VLADIMÍR MACURA, Znamení zrodu, Praha 19952; T¯Î, âesk˘ sen, Praha 1998; JI¤Í RAK, B˘vali âechové. âeské historické m˘ty a stereotypy, Praha 1994.

40 Srov. BLAHOSLAV DOKOUPIL, âesk˘ historick˘ román 1945–1965, Praha 1987, s. 223–224.

41 Srov. JAROSLAV PÁNEK, Historiografie, historické vûdomí a odpovûdnost. Úvodem k VIII. sjezdu ãesk˘ch historikÛ, in: VIII. sjezd ãesk˘ch historikÛ. Hradec Králové 10.–12. záfií 1999, (ed.) Jifií Pe‰ek, Praha 2000, s. 19–27, zde s. 22–25; T¯Î, Souãasné reinterpretace ãesk˘ch dûjin, Spory o dûjiny 1/2000, s. 13–23.

MILOŠ ŘEZNÍK

STUDIE A ESEJE

[ 33 ]

dit jako pojem hodnotovû zcela neutrální, bez normativního nároku a s vûdomím, Ïe se tím myslí jedna ze sloÏek tûchto jevÛ, sloÏka zpochybÀující a „rozkladná“, Ïe se tím v‰ak jejich kulturní role nevyãerpává. *** Zdá se tedy, Ïe souãasná historiografie, v tom i ãeská, moÏná stojí na jednom ze sv˘ch historick˘ch rozhraní. AniÏ by to bylo pfiedmûtem trvalé a rozsáhlé meritorní diskuse, bude se pfiímo nebo nepfiímo, explicitnû nebo implicitnû muset zab˘vat otázkou, jak nakládat s jedním ze sv˘ch stûÏejních paradigmat posledních dvou staletí. Bude to vypofiádávání tím sloÏitûj‰í, Ïe zatím nic nenasvûdãuje moÏnosti jednoduch˘ch fie‰ení. Pfiesto nutnost jejich zvaÏování nebo hledání bude plynout v neposlední fiadû ze zmûn v oblasti spoleãenského vûdomí. Na tyto zmûny bude tfieba také ve v˘chodiscích historické vûdy adekvátnû reagovat, aÈ jiÏ se moÏné reakce stanou pfiedmûtem soustfiedûné reflexe a diskuse ãi nikoli. Zda budou historikové pfiipraveni a ochotni o tûchto problémech otevfienû a vûcnû diskutovat, nemusí b˘t v koneãném dÛsledku tolik podstatné.

Mnoho indicií nasvûdãuje tomu, Ïe jisté pfiemûny v oblasti kolektivních identit smûrem od národní dominance nastaly a Ïe tomu odpovídá i fiada jevÛ na úrovni historické reflexe, v tom i historické vûdy. ZpochybÀování priority národnû historick˘ch rámcÛ a propagování rámcÛ jin˘ch, zãásti dokonce v mezích skuteãné propagace alternativních kolektivních identit, jsou toho dokladem. Tyto indicie, jeÏ jako vÏdy mohou b˘t klamné a vést k pfiedãasn˘m závûrÛm, se zdají b˘t typick˘m projevem zmûny pozvolné a poãínající: ukázali jsme jiÏ na pfiíkladu kolektivní identity i národnû dûjinn˘ch rámcÛ v souãasnosti, Ïe se zde fiada projevÛ zmûny a posunu spojuje se siln˘mi prvky trvání, kontinuity a perzistence. I v tom by se v‰ak zdaleka nejednalo o nic netypického, spí‰e naopak.

Zmûny v roli, jiÏ pfii traktování a reprezentaci dûjin hrají národní kategorie a rámce, jsou tedy nedílnou souãástí velmi rozsáhl˘ch sociálních a kulturních procesÛ a nelze je redukovat na interní otázku oborového diskurzu. Znamená to, Ïe nejsou zdaleka jen (a ani v první fiadû) záleÏitostí historické vûdy. ZvaÏování souvisejících otázek jí proto nebude moci b˘t vyhrazeno: nebude to koneckoncÛ ani prakticky moÏné. Bylo by proto protismyslné a marné v diskusi o pojímání dûjin ignorovat ty hlasy, které budou zaznívat z mimooborov˘ch pozic nebo proti kter˘m by z hlediska formálních vûdeck˘ch kritérií bylo moÏné vznést oprávnûné v˘tky ochotnické nekompetentnosti. Jistû to mÛÏe u leckoho vzbudit pocit, Ïe se tím pfiipou‰tí vpád nepovolan˘ch do hájemství historiografie. Na druhou stranu se v‰ak souãasnû mohou – pfiinejmen‰ím teoreticky – znovu otevfiít moÏnosti ‰ir‰ího podílu historické vûdy na v˘znamn˘ch sociálních a kulturních procesech. Bylo by naivní se domnívat, Ïe hlas jakési historické obce bude, zejména u tak závaÏn˘ch

[ 34 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

otázek, nûkdy znít jednotn˘m a halasn˘m sborem, Ïe jej bude hodnû sly‰et, nebo Ïe bude dokonce respektován. Ale i kakofonie historikÛ mÛÏe spoleãenskou reflexi obohatit o témata, kategorie a perspektivy, které by nemûly zÛstat opomenuty a které pro intelektuální vypofiádávání se s nov˘mi v˘zvami mohou mít dalekosáhl˘ v˘znam.

STUDIE A ESEJE

[ 35 ]

KRÁSNÁ LITERATURA A HISTORICKÁ FAKTA BELETRIE JAKO SYMBOL A ZDROJ PŘI PSANÍ O RUSKÝCH A STŘEDOEVROPSKÝCH DĚJINÁCH Martina Winklerová Belles Lettres and Historical Fact Fiction as a Symbol and Source in Writing on Russian and Central European History This article is concerned with the historical construction of images of Russia and Central Europe through fiction and looks at the pitfalls of using fiction as a historical source. In addition, the author uses concrete examples to consider Russian and Central European novelists‘ interest in history and to analyse the way they perceive the past. She is critical of the fragmentary fashion in which Western historians use images of Russian life in Russian fiction, sometimes oversimplifying and distorting. At the same time she raises a basic question for the image of the past: how was fiction read at the time of its writing and how has fiction been used in the framework of social and cultural communication. At the theoretical level she reaches the conclusion that historians will have to create their own methods, distinct from the methods of literary critics, for establishing the importance that fiction had at a particular time, in a particular political situation and within a certain social class or group.

Martina Winklerová (1970) pÛsobí na Humboldtovû Univerzitû v Berlínû martina-winkler@web.de

Pro historiky beletrie vÏdycky byla zdrojem informací a inspirace. Zdá se v‰ak, Ïe to platí pfiedev‰ím pro ty historiky, ktefií se specializují na Rusko a v˘chodní Evropu. MÛÏe za to patrnû nûkolik vzájemnû na sobû závisl˘ch faktorÛ. Zaprvé se od 19. století mûlo za to, Ïe literatura má pro ruskou spoleãnost a kulturu mimofiádn˘ v˘znam. Tato domnûnka hrála podstatnou roli pfii na‰em vnímání Pu‰kinovy doby, a to nejen od chvíle, kdy Jurij Lotman vyvolal mezi mnoha odborníky diskusi o tom, jak byl od poãátku 19. století Ïivot provázán – nebo údajnû provázán – s literaturou. Pojetí takové beletrie, která zároveÀ odráÏí a utváfií Ïivot, vypracovala v Rusku 19. století novû vznikající literární kritika, nikoli samotní spisovatelé.

[ 36 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

Napfiíklad Pu‰kin dal sv˘m kritikÛm polemickou odpovûì v tom smyslu, Ïe „cílem poezie je poezie“, a Lermontov povaÏoval psaní za velmi osobní proces.1 Ve stfiední a v˘chodní Evropû dosáhla literatura velkého v˘znamu jak pfii utváfiení národÛ, tak v dobách politického útlaku. Jako nástroj zkoumání kultury a identit v oblasti národní politiky 19. a poãátku 20. století se literatura stala náhradním diskurzem v dosti velkém poãtu spoleãností. Navíc koncepce politicky a spoleãensky angaÏované beletrie, i kdyÏ velmi v˘znamné, se nûkdy mohla prolínat s poÏadavky kritikÛ typu Bûlinského, salonní kulturou 19. století, uctívan˘m autoportrétem ruské inteligence a se západními pfiedstavami o tajemné „slovanské“ du‰i jako souãásti beletrie i individuální lásky ãtenáfie ke knihám a postavám.

Pokud je mi známo, otázkou, zda spoleãnosti Ruska a v˘chodní Evropy opravdu byly a moÏná dosud je‰tû jsou zvlá‰tû silnû spjaty s literaturou, beletristick˘mi postavami, spisovateli a knihami, se zatím nikdo nezab˘val systematicky,2 a uÏ vÛbec ne – coÏ je zfiejmû v˘znamnûj‰í – v komparativním kontextu. Pfiesnûji fieãeno, domnûnka, Ïe literatura v Rusku a ve stfiední Evropû mûla v prÛbûhu staletí zvlá‰tní spoleãensk˘ a politick˘ v˘znam, je nesporn˘m axiomem.3 K vyjádfiení pochybností by mohlo b˘t vhodné nejen porovnat a uvést do kontrastu Rusko se západní Evropou a Spojen˘mi státy; pfiíslibem zajímav˘ch vhledÛ je i peãlivé komparativní zkoumání uvnitfi „slovanského svûta“. Pojem intelektuálÛ, resp. inteligence byl odli‰n˘ v Rusku a ve stfiední Evropû; názory fieknûme v âeskoslovensku byly nûkde v pÛli cesty mezi klasick˘mi francouzsk˘mi a neménû klasick˘mi rusk˘mi tradicemi. Od ruské tradice by se mohl li‰it také v˘znam, jak˘ mûla beletrie pfii v˘voji a znovunabytí národní identity v Polsku a âechách. Pfiedstava, Ïe spisovatelé nesou odpovûdnost za osud celého národa, se ale zdá b˘t podobná v 19. i 20. století, moÏná stejnû jako symbolická síla – vÏdy na hranici kli‰é – postav typu pana Tadeá‰e, ·vejka ãi Raskolnikova. Dal‰ím kulturním prostorem, kter˘ by stál za zhodnocení, by mohly b˘t literatury Latinské Ameriky a kulturnû-politick˘ v˘znam takov˘ch básníkÛ a prozaikÛ jako Pablo Neruda, Mario Vargas Llosa nebo Gabriel García Márquez.

Zvlá‰tní pozornost byla vûnována údajnû jedineãné vzájemné závislosti historie a beletrie v Rusku. Odborníci zajímající se o postmodernismus a kulturní dûjiny opakovanû zdÛrazÀovali tvrzení Vladimira Odojevského z 19. století, Ïe básníci si

1 WILLIAM MILLS TODD III, Fiction and Society in the Age of Pushkin. Ideology, Institutions, and Narrative, Cambridge (Mass.) 1986, s. 126n. Rozbor sloÏitosti Pu‰kinov˘ch pfiedstav o beletrii a historii provedla SVETLANA EVDOKIMOVA, Pushkin’s Historical Imagination, New Haven 1999.

2 Nûkteré zajímavé aspekty tohoto problému byly nastínûny v Literature and Society in Imperial Russia, 1800–1914, (ed.) WILLIAM MILLS TODD III, Stanford 1978, s. 3–10.

3 Napfiíklad ERIC NAIMAN, Sex in Public. The Incarnation of Early Soviet Ideology, Princeton 1997, s. 18; BORIS GASPAROV, Introduction, in: The Semiotics of Russian Cultural History, (edd.) Alexander Nakhimovsky, Alice Stone Nakhimovsky, Ithaca 1985, s. 13–29.

MARTINA WINKLEROVÁ

STUDIE A ESEJE

[ 37 ]

nacházejí cestu k dûjinám dfiíve neÏ historikové. K Odojevského domnûnce a jejímu dne‰nímu akceptování lze mít námitky z nûkolika stran. Jasné rozli‰ení mezi beletrií a historiografií v moderním smyslu neexistovalo nejen v Rusku 19. století.

KdyÏ se podíváme na jiné evropské kultury, také v nich ãasto pozorujeme znaãnou blízkost obou diskurzÛ. RovnûÏ tvrzení Andrewa Wachtela, Ïe v Rusku je patrn˘ „meziÏánrov˘ dialog“,4 se stává chatrn˘m, kdyÏ na nû nahlíÏíme v komparativním rámci. Napfiíklad v ãeské kultufie jsou „reálné dûjiny“ a povûsti, které koncem 19. století sebral Alois Jirásek, neoddûlitelnû propojeny v kolektivní pamûti a skuteãné krajiny jsou spojovány s polosmy‰len˘mi, pfiesto v‰ak symbolicky velmi aktivními postavami.5 Z jiného hlediska by zvlá‰tní zájem o slovanské literatury mohl b˘t spjat se západními konstrukcemi a kli‰é. Po desetiletí, moÏná staletí byla oceÀována údajná v˘chodní jinakost, domnûlá melancholiãnost a tajemnost.6 To obzvlá‰È platí v pfiípadû Ruska, kde byla západní kli‰é vÏdy konfrontována s ponûkud frustrující „normalitou“, kterou nacházeli cestovatelé, a západním charakterem architektury a aristokratické kultury Sankt Petûrburgu. Za tûchto okolností beletrie jakoby poskytovala diskurz kombinující velmi pfiíjemnû jinakost a dÛvûrnou známost.

Zvlá‰tû zásluhou velk˘ch rusk˘ch románÛ 19. století, jeÏ se pfiizpÛsobily evropské literatufie a v nûkter˘ch ohledech v ní zaujaly pfiední místo, se obrovská a údajnû nesrozumitelná zemû stala pfiístupnou. Díla literárních velikánÛ, jako byli Dostojevskij nebo Tolstoj, dÛvûrnû známá svou formou, ale údajnû cizí sv˘m obsahem, Rusko zpfiístupnila a dosud zpfiístupÀují, pfiiãemÏ zachovávají a utváfiejí jeho jedineãnost a jinakost. To moÏná platí pro ‰irokou západní vzdûlanou vefiejnost, rozhodnû se to v‰ak net˘ká pouze jí. Tak slavná kniha jako Dûjiny smrti Philippa Arièse zahrnuje Rusko do celkové evropské historie s vyuÏitím tfií beletristick˘ch dûl jako jedin˘ch zdrojÛ, a sice Tolstojovy prózy Smrt Ivana Iljiãe, jedné povídky Isaaka Babela a SolÏenicynova románu Rakovina. Ariès bere SolÏenicynova slova o rusk˘ch rolnících jako samozfiejmost, stejnû jako vûfií Tolstojovi a Babelovi natolik, aby dûlal závûry o údajné ruské vífie v tradice.7 Sotva si lze pfiedstavit, Ïe by se o Francii, Nûmecku nebo Británii pojednávalo podobnû struãn˘m a povrchním zpÛsobem, kter˘ oãividnû ignoruje dûjiny.

4 ANDREW BARUCH WACHTEL, An Obsession with History: Russian Writers Confront the Past, Stanford 1990, s. 12.

5 Pfiíklad „Babiããina údolí” uvádí ZDENùK HRBATA, Romantismus a âechy. Témata a symboly v literárních a kulturních souvislostech, Jinoãany 1999, s. 136–142. Pfiípad Skotska ANN RIGNEY, Portable Monuments: Literature, Cultural Memory, and the Case of Jeannie Deans, Poetics Today 25/2004, s. 361–396.

6 Srov. LARRY WOLFF, Inventing Eastern Europe. The Map of Civilization on the Mind of the Enlightenment, Stanford 1994.

7 PHILIPPE ARIÈS, Dûjiny smrti, díl 1: Doba leÏících, Praha 2000, s. 30, 35n.

[ 38 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

Mnoho vûdcÛ specializujících se na Rusko si patrnû na‰lo cestu k této kultufie pfies beletrii, pfies fascinaci Dostojevského hloubkou a Bulgakov˘m novátorsk˘m stylem. Západní pfiedstavy o Rusku jsou spjaty s beletrií moÏná silnûji, neÏ jsou obrazy jin˘ch národních kultur spojeny s hudbou, kuchyní nebo Ïivotním stylem.

Z této témûfi nezpochybÀované domnûnky vypl˘vá, Ïe snahy pouÏívat beletrii nebo z ní vyÀaté jednotlivé prvky jako symboly ruské historie a spoleãnosti jsou velmi problematické. Rusk˘ provinãní ‰lechtic vypadá jako Oblomov, prostí Rusové mají podobu jako u âechova8 a celkovou povahu rusk˘ch dûjin reprezentuje „Nata‰in tanec“.9 Tento zpÛsob popisování spoleãnosti a kultury se nebezpeãnû blíÏí pfiedstavám o „ruské du‰i“, národní povaze vtûlené do vrcholn˘ch beletristick˘ch dûl a srozumitelné prostfiednictvím tûchto dûl.

Vypl˘vá z tûchto pozorování, a tím se dostávám k druhému hlavnímu aspektu tohoto ãlánku, Ïe historikové beletristická díla nemohou pouÏívat jako dokumenty? VÛbec ne. âíst beletrii z historické perspektivy je nutné a uÏiteãné a je to samozfiejmû i zábavné. Zdá se jen, Ïe je nezbytné pfiehodnotit to, jak˘m zpÛsobem dûláme z beletrie závûry, a upfiesnit konkrétní metodické problémy. Obzvlá‰È poté, co pojetí a metody kulturních dûjin mûly tak podnûtn˘ úspûch, by mohlo b˘t vhodné pfiezkoumat zpÛsoby, jak ãteme a novû ãteme beletristické texty. V této práci se budu zab˘vat nûkter˘mi v˘hodami, problémy a mezemi pfiístupu ke kulturám minulosti prostfiednictvím beletristick˘ch textÛ. Znalost a pouÏívání pojmÛ literární kritiky, filozofie a jazykovûdy je dnes souãástí bûÏné rutiny historika a kultura se jeví jako fascinující a rozsáhlá oblast, z níÏ si mÛÏeme co nejrÛznûj‰ími zpÛsoby vybírat své zdroje a modely pro závûry. Av‰ak otázka, kde se na tomto poli nalézá beletrie, zatím nebyla zodpovûzena. Svût je text, ale dovedeme ho ãíst?

Historie je text, ale jaké závûry mÛÏeme dûlat z beletrie? Na následujících fiádcích se chci zkusmo zamûfiit na otázku, zda, kdy a jak mohou historikové pouÏívat romány, básnû a vyprávûní jako zdroje. Vztah historie a beletrie byl zkoumán mnohokrát a rÛzn˘mi zpÛsoby v nedávné i v dávnûj‰í minulosti, ale vût‰ina my‰lenek o tomto problému byla formulována z teoretického hlediska a literárními vûdci. Tato práce se naproti tomu snaÏí klást otázky t˘kající se praktické metodiky z pohledu historika. KdyÏ tento pragmatick˘ postoj k moÏn˘m pfiístupÛm vyvolá protesty literární fronty a debatu o kombinaci teoretick˘ch úvah a metodologick˘ch problémÛ, potû‰í mne to. Bude to jen ku prospûchu na‰í budoucí práce.

Beletrie se ãasto soustfiedí na podobná témata a podobné problémy jako dokumenty z oblasti soudnictví, filozofie a vûdy, ale na jiné úrovni. Nejãastûji je beletrie

8 MICHAIL O. GER·ENZON, Tvorãeskoje samosoznanije, in: Vekhi. Intelligentsija v Rossii.

Sbornik statûj 1909–1910, Moskva 1991, s. 85–108, zde s. 96.

9 ORLANDO FIGES, Natasha’s Dance: a Cultural History of Russia, New York 2002.

MARTINA WINKLEROVÁ

STUDIE A ESEJE

[ 39 ]

konkrétnûj‰í a osobnûj‰í, pÛsobí na emoce silnûji neÏ texty z jin˘ch oblastí a diskurzÛ. Tento potenciál moderního románu a jeho specifickou odpovûdnost vÛãi „reálnému“ svûtu popsal Milan Kundera.10 Podle nûho by romanopisec mûl vrátit filozofii, ideologii a také historii do oblasti lidského Ïití a chápání. V tomto ohledu se Kunderovo pojednání jeví jako rozvinutí my‰lenek kulturních studií z jiné perspektivy: „V rozhodujícím okamÏiku románu Îivot je jinde historie zasahuje ve vzhledu neelegantních a o‰kliv˘ch spodkÛ; tehdy nebyly k mání jiné; tváfií v tváfi té nejkrásnûj‰í erotické pfiíleÏitosti ve svém Ïivotû Jaromil z obavy, Ïe bude ve spodkách smû‰n˘, se neodváÏí svléci a uteãe. Neelegantnost! Dal‰í zapomenutá historická okolnost, a pfiece tak dÛleÏitá pro toho, kdo Ïil v komunistickém reÏimu.“11 V románu se tedy stává viditelnou konkrétní, zdánlivû obyãejná stránka dûjin; z pocitÛ a osudÛ jednotliv˘ch lidí se vynofiují „antidûjiny“. V ruské literatufie to byl Pu‰kin, kdo poprvé pfii‰el s takov˘m pojetím v Mûdûném jezdci. To, zda je tato potenciální interkulturní tendence beletrie povaÏována spí‰e za v˘hodu neÏ nev˘hodu, pochopitelnû závisí na tom, co historik rozumí pod pojmem dûjiny.12 V kaÏdém pfiípadû toto zamûfiení na jednotlivce a emoce je patrnû jedním z dÛvodÛ, proã je beletrie tak populární mezi historiky zajímající se o kulturní rozmûr dûjin. PfiibliÏuje nám postfiehy a identity více neÏ jak˘koli jin˘ zdroj – nebo se to tak alespoÀ jeví. Beletristické texty coby umûlecká díla nenabízejí bezprostfiední kontakt s minulostí. Místo toho jsou propracovanûj‰í a reflektovanûj‰í neÏ jiné zdroje. V‰echny texty, a toto je premisa, kterou jsme se nauãili akceptovat v posledních desetiletích, konstruují svûty a skuteãnosti. Av‰ak svûty konstruované beletrií jsou obzvlá‰È bohaté. Romány a básnû nezrcadlí skuteãnost; explicitnû vytváfiejí hodnoty, identity a pfiedstavy.

V zásadû existují tfii zpÛsoby pfiístupu k literatufie: pfies text, pfies autora nebo pfies ãtenáfie. Rozhodování mezi tûmito tfiemi moÏnostmi mÛÏe vycházet z teoretick˘ch, nebo tfieba ideologick˘ch pfiedpokladÛ, anebo z urãitého zájmu. Imanentní pfiístup soustfieìující se pouze na text a ignorující, ãi dokonce popírající jakékoli „kontextuální“ aspekty a v˘znamné okolnosti se nezdá b˘t pro historiky pfiíli‰ vhodn˘. Problémy kulturního umístûní textu se jeví pro dûjepisn˘ v˘klad jako naprosto nevyhnutelné; jedním ze základních aspektÛ je problém Ïánru a – hned na samém poãátku – otázka, co znamená beletrie.

10 Diskusi o odli‰ném pfiístupu, zavedenému rusk˘m formalismem, zprostfiedkovává B. GASPAROV, Introduction, s. 15.

11 MILAN KUNDERA, L’Art du Roman. Essai, Paris 1986, s. 55n.

12 Kontrakulturu povaÏoval za problém PHILIP STEWART, This is Not a Book Review: On Historical Uses of Literature, Journal of Modern History 66/1994, s. 521–538. Naproti tomu „nedostatky“ dûjepisu a rÛzné pfiístupy k tomuto problému tvofií základní pfiedpoklady a pfiínos práce ANN RIGNEY, Imperfect Histories. The Elusive Past and the Legacy of Romantic Historicism, Ithaca-New York 2001. Dále srov. odpovûì Lynn Huntové Stewartovi – LYNN HUNT, The Objects of History: A Reply to Philip Stewart, Journal of Modern History 66/1994, s. 539–546.

[ 40 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

Jakákoli úvaha o vztahu mezi historiky a beletrií musí zaãít u Aristotela; problém beletriãnosti není vÛbec nov˘, zab˘vali se jím uÏ ¤ekové. Typy literatury byly definovány v prvé fiadû vztahem textu ke skuteãnosti a podle Aristotelovy klasické formulace historikové popisují, co se skuteãnû stalo, kdeÏto básníci pí‰í o tom, co se mohlo stát. Definice, které vyuÏívají takové absolutní protiklady, nejsou dnes moc populární a pojem historického faktu byl velmi silné zpochybnûn. Pfiesto se na jedné stranû zdá moÏné tvrdit, Ïe se od historikÛ a priori nepfiedpokládá, Ïe je bude beletrie zajímat, nebo Ïe ji budou uvádût. Na druhé stranû v dobû, kdy se s pojmem faktu zachází tak rezervovanû a nedÛvûfiivû, bychom se mûli chovat stejnû k pojmu fikce.

Pfiedev‰ím musí b˘t tento pojem dán do historického kontextu. Na‰e pojetí fikce je moderní. AÏ do 17. století byla evropská literatura spojována s pravdivostí. V aristotelovské tradici se pfiedpokládalo, Ïe literatura napodobuje pfiírodu, a je tudíÏ pravdivá. Pfiedstava o básníkovi, kter˘ popisuje, co by se mohlo stát, vytvofiila rozli‰ení mezi skuteãností a fikcí a do oblasti literatury zaãlenila pojem moÏného. V˘raznûj‰í rozli‰ení mezi pravdou a lÏí v‰ak provedl Platon. Zavedl morální posouzení literatury, jeÏ tvofiilo normu chápání „fikce“ do renesance a v nûkter˘ch aspektech je‰tû v 19. století.13 Do spojitosti s invencí, tvofiivostí a umûním byla fikce dána aÏ v 18. a 19. století.14 KdyÏ byla literatura spojena s pojmem umûní, génia, její obsah musel b˘t vynalezen. Literatura byla nyní sdûlována zcela nov˘mi zpÛsoby a v procesu ãtení se mezi ãtenáfiem a textem utváfiela dohoda. Tuto dohodu známe je‰tû dnes jako nutnost „vylouãení nedÛvûry“, konvenci uspofiádat oblast literatury podle rÛzn˘ch stupÀÛ její fikãnosti, potaÏmo beletriãnosti. Aby bylo moÏné nûjak˘ text pochopit, je tfieba ho klasifikovat v rámci této oblasti: jako román, jako dílo science fiction, pohádku nebo historické vyprávûní. Tuto klasifikaci lze uspofiádat podle pouhé definice knihy nebo prostfiednictvím prvkÛ uvnitfi textu, jako je napfiíklad zaãátek „Bylo nebylo“.

Abychom odhalili její pojetí pravdy a vyprávûní, musíme tudíÏ literaturu dát nejprve do historického kontextu. Napfiíklad v Rusku pfied 17. stoletím neexistoval pojem litûraturnosti nebo beletriãnosti, a proto zjevnû není dÛvod vyluãovat pfiíbûhy a povûsti z historického zkoumání této doby.15 Av‰ak i po svém „vynalezení“

13 WILLIAM NELSON, Fact or Fiction. The Dilemma of the Renaissance Storyteller, Cambridge (Mass.) 1973; CHRISTIAN BERTHOLD, Fiktion und Vieldeutigkeit: zur Entstehung moderner Kulturtechniken des Lesens im 18. Jahrhundert, Tübingen 1993.

14 Srov. napfiíklad PETER HUBER, Kreativität und Genie in der Literatur, in: Kreativität, hrsg. von Rainer M. Holm-Hadulla, Berlin-Heidelberg 2000, s. 205–226.

15 NEIL CORNWELL, FAITH WIGZELL, „Literaturnost“: Literature and the Market-place, in: Constructing Russian Culture in the Age of Revolution: 1881–1940, (edd.) Catriona Kelly, David Shepherd, Oxford 1998, s. 43–50.

MARTINA WINKLEROVÁ

STUDIE A ESEJE

[ 41 ]

dostávala beletriãnost rÛzné odstíny,16 a nakonec se jeví jako kulturnû konstruovaná a vÛbec ne absolutní. Mohli bychom usoudit, Ïe neexistují-li „fakta“, neexistuje ani „fikce“. Jedním z moÏn˘ch závûrÛ, kter˘ bychom z toho mohli vyvodit, by bylo akceptovat dekonstruktivistické my‰lenky a ãíst beletrii úplnû stejnû, jako ãteme jiné dokumenty. Nûkteré knihy zjevnû takov˘ pfiístup naznaãují, kdyÏ vstupují do sféry kultury, kde je beletrie prostû kladena vedle Ïurnalistick˘ch esejÛ, dopisÛ a dal‰ích dokumentÛ.17 Potom se v‰ak zdá b˘t nutné beletristické texty zkoumat dÛkladnûji, aby byly náleÏitû vysvûtleny. I kdyÏ není skuteãnost vnímána v ostrém protikladu k fikci, i kdyÏ pojem fikãnosti, potaÏmo beletriãnosti je chápán jako konstruovan˘, tato konstrukce a v˘znam Ïánru pfiesto mají závaÏné dÛsledky pro text a jeho ãetbu. KaÏd˘ text konstruuje skuteãnost z hlediska autora, ale u beletrie se taková konstrukce pfiedpokládá. V románech, pohádkách a povídkách jsou skuteãnosti explicitnû vymy‰lené.

Kromû „obvyklého“ rozmûru konstrukce a nutnosti vypofiádat se s tímto rozporem mezi intratextuálními a extratextuálními skuteãnostmi je sem zavádûn dal‰í úmysln˘ a velmi sloÏit˘ rozpor a stává se nezbytností vyrovnat se – a znovu jsme u toho – se zámûrnû vymy‰len˘mi svûty, s fikãností, potaÏmo beletriãností textu.

Svûty vymy‰lené v beletrii nejsou reálné. Jsou v‰ak moÏné18 a nechybí jim spojitost s autorem a jeho skuteãností. Beletrie mÛÏe b˘t ironická a groteskní, absurdní a fale‰ná. Historik musí de‰ifrovat charakteristické rysy toho, jak beletrie konstruuje skuteãnosti; je ale moÏné nûkteré rysy spisovatelov˘ch skuteãností najít v kaÏdém textu, aÈ jde o realistick˘ román, utopick˘ pfiíbûh nebo pohádku. VyÏaduje to v‰ak specifické zpÛsoby ãetby. A metody pouÏívané k v˘kladu jin˘ch, „normálních“ zdrojÛ mají své meze, kdyÏ text obsahuje prvky zámûrné konstrukce, vûdomého v˘myslu, úmyslného pfiekroucení, zkrátka kdyÏ je text napsán tak, aby byl ãten jako beletrie a umûní. ZpÛsoby reprezentace skuteãnosti v beletrii musejí b˘t podfiízeny zpÛsobÛm reprezentace oãekávan˘m historiky a od historikÛ.

Jak ukázala Ann Rigneyová, tyto dvû formy reprezentace se v poslední dobû sblíÏily. KdyÏ historikové prodûlali tzv. lingvistick˘ obrat, zaãali se zajímat o své zdroje per se, a nikoli pouze o informace, jeÏ z nich bylo moÏné ãerpat. Mentalita „rozbalení a odmítnutí“, jak to vyjadfiuje Rigneyová, je záleÏitostí minulosti a na

16 Typologii „beletrie“ v souvislosti s my‰lenkami Haydena Whitea a debaty kolem nich podává ANN RIGNEY, Semantic Slides: History and the Concept of Fiction, in: History-Making: The Intellectual and Social Formation of a Discipline, (edd.) Irmline Veit-Brause. Rolf Torstendahl, Stockholm 1996, s. 31–46.

17 To v jiném kontextu kritizuje LAURA ENGELSTEIN, Culture, Culture Everywhere: Interpretations of Modern Russia, across the 1991 Divide, Kritika 3/2002, s. 363–392.

18 Pojem „moÏné svûty“ uvádí LUBOMÍR DOLEÎEL, Heterocosmica: Fiction and Possible Worlds, Baltimore 1998.

[ 42 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

dokumenty se nyní pohlíÏí jako na „texty“, které mají vlastní hodnotu, a ne pouze jako na „prÛhledné obaly sumy jednotliv˘ch informací, které mohou b˘t po pouÏití zahozeny“.19 Tato nová „textualita“ dokumentÛ by se mohla jevit jako velmi podobná staromódní ruské litûraturnosti, protoÏe „beletrie“ nebo „poezie“ ãi „literatura“ byly po staletí povaÏovány za cenné jako text. Pro historika to v‰ak neplatí. Beletrie byla vÏdy ãtena kvÛli sobû samé a posuzována podle vlastních estetick˘ch hodnot. TûÏit z ní informace o kultufie, spoleãnosti a politice, to je nûco jiného. Stephen Greenblatt jednou prohlásil, Ïe „má-li to, co ve‰lo ve známost jako ‚nov˘ historismus‘, nûjakou hodnotu, musí to b˘t (…) intenzivnûj‰í snaha ãíst v‰echny textové stopy minulosti se stejnou pozorností, jaká se tradiãnû vûnuje pouze literárním textÛm“.20 Zdá se, Ïe je nyní tfieba literární texty znovu odli‰it od této ponûkud neurãité textové masy. Nebo jin˘mi slovy; lingvistick˘ obrat nás nauãil chápat problém textuality, ale je‰tû musíme najít zpÛsob, jak oba typy reprezentace v beletristick˘ch a nebeletristick˘ch textech propojit.

Abychom upozornili nejprve nejen na rozdíl mezi tûmito zpÛsoby reprezentace, ale i na charakteristická hlediska jednak historikÛ a jednak literárních vûdcÛ, mohla by b˘t uÏiteãná jedna z pfiedstav Umberta Eca. Podle nûho literární vûdci texty interpretují, kdeÏto historikové je pouÏívají.21 Bylo by moÏné dodat, Ïe toto rozli‰ení si zachovává svÛj rozhodující v˘znam i po lingvistickém obratu, i po konci mentality „rozbalení a odmítnutí“, jak o ní hovofií Rigneyová. I kdyÏ se historikové nauãili vidût text v jeho textualitû, jejich zájem zÛstává jin˘ neÏ zájem kritikÛ. V posledních desetiletích jsme byli svûdky v˘voje od tradice interpretace k nové konvenci pouÏívání beletrie. Historikové pouÏívají romány jako zdroje svého bádání, a zatímco se literární vûdci ãasto zab˘vali historick˘m kontextem textu a jeho autora, v souãasnosti tento kontext tvofií nejen uÏiteãné okolí, ale je spí‰e hlavním pfiedmûtem zájmu.

Jak˘mi zpÛsoby mohou tedy historikové pouÏívat beletrii? Pfiedev‰ím historikové rádi pouÏívají beletrii jako ilustrativní prostfiedek, kdyÏ sestavují své vyprávûní. Na

19 A. RIGNEY, Imperfect Histories. The Elusive Past and the Legacy of Romantic Historicism, s. 126n.

20 STEPHEN GREENBLATT, Learning to Curse: Essays in Modern English Culture, New York 1990, s. 14.

21 UMBERTO ECO, Meze interpretace, Praha 2004, s. 66, 72. Je v‰ak paradoxní, Ïe v nedávn˘ch rusk˘ch studiích to byli pfiedev‰ím literární kritici, ktefií pouÏívali beletrii, tzn. ãetbu románÛ, nikoli kvÛli otázkám estetiky a struktury, n˘brÏ spí‰e kvÛli informacím o mentalitách a diskurzu.

Srov. napfiíklad ANDREW BARUCH WACHTEL, The Battle for Childhood: Creation of a Russian Myth, Stanford 1990; IRINA REYFMAN, The Emergence of the Duel in Russia: Corporal Punishment and the Honor Code, Russian Review 54/1995, s. 26–43; IRINA PAPERNO, Suicide as a Cultural Institution in Dostoyevski’s Russia, Ithaca-New York 1997; IAN HELFANT, His to Stake, Hers to Lose: Women and the Male Gambling Culture of Nineteenth-Century Russia, Russian Review 62/2003, s. 223–242. Zajímav˘ soubor interdisciplinárních studií, i kdyÏ v jiném smûru, pfiestavuje sborník Intersections and Transpositions. Russian Music, Literature, and Society, (ed.)

ANDREW BARUCH WACHTEL, Evanston 1998.

MARTINA WINKLEROVÁ

STUDIE A ESEJE

[ 43 ]

podporu vûrohodn˘ch tvrzení z jin˘ch zdrojÛ pfiipojují prvky z proslul˘ch románÛ a dramat. Napfiíklad v kontextu problémÛ, s nimiÏ se pot˘kali ru‰tí ‰lechtici v souvislosti se zvykem dûlit se o pozÛstalost, slouÏí jako dobfie známé podpÛrné ilustrace AksakovÛv dûd a postavy z âechovova Vi‰Àového sadu. Abychom uvedli pouze jeden dal‰í pfiíklad, Gogolovy pfiíbûhy potvrzují – a nakonec, i kdyÏ si to nepfiipou‰tíme, moÏná dokonce vytváfiejí – na‰i pfiedstavu o ruské byrokracii. Zde je pouÏití beletrie ambivalentní: na jedné stranû otevfienû neprokazuje fakt a dokumenty nejsou explicitnû akceptovány jako zdroje, na druhé stranû by mohla nenápadnû posílit argumentaci. Tichá logika spoléhající na prvek poznání i na axiom zvlá‰tního v˘znamu, a tudíÏ na pravdivost ruské literatury dává vyprávûní váhu nikoli na základû uãenosti, ale pfies logiku rétoriky a kulturní pfiedpojatosti.

V prosperující oblasti kulturních dûjin byl pfiirozenû s velk˘m úspûchem vyuÏíván dal‰í druh pouÏívání literatury v historiografii, totiÏ pfiístup k mentalitám a kultufie pfies Ïánry, literární módy a ãtenáfiské zvyky. Îánry lze chápat jako zrcadla i nositele kulturních trendÛ a zpÛsobÛ my‰lení. Detektivka je pfiirozenû prvkem moderní racionality; matoucí psaní podle konceptu proudu vûdomí je pfii v‰í své modernosti znakem antimoderní a antiosvícené kritiky; román vyhovuje v˘voji jednotlivce. Do této argumentace lze zahrnout vlastní proces ãtení; Benedict Anderson tvrdil, Ïe literatura nabízí sdílené území v‰em ãtenáfiÛm, a tudíÏ potenciální prostor národu. Spoleãné pfiíbûhy vytváfiejí spoleãné identity.22 Lynn Huntová podobn˘m zpÛsobem ukazuje, jak se ãetbou románÛ formovalo evropské pojetí lidsk˘ch práv. ZdÛrazÀuje, Ïe individualita, empatie a soucit se staly mysliteln˘mi pfies proces ãetby románu a uãení se soucítit s hrdinou (nebo za tûchto okolností obvykle s hrdinkou).23 Obrovsk˘ v˘znam zvlá‰tû v kontextu stfiední a v˘chodní Evropy mûl dlouho dal‰í aspekt literatury-v-historii: anal˘za beletrie jako politického prostfiedku. AÈ byla pouÏívána ke stabilizaci reÏimÛ nebo k jejich zpochybÀování, beletrie byla pro svÛj emociální potenciál a pfiedpokládanou svobodu vyprávûní ãasto uÏívána k vytvofiení urãitého publika.24 Zde, stejnû jako v jin˘ch kontextech, je beletrie

22 BENEDICT ANDERSON, Imagined communities: reflections on the origin and spread of nationalism, London 1983.

23 Toto tvrzení lze nalézt v nûkolika studiích, napfiíklad: LYNN HUNT, The Novel and the Origins of Human Rights: The Intersection of History, Psychology, and Literature, Gannon Lecture February 2003, http://www.fordham.edu/general/Graduate_Schools/Gannon_LectureLynn_H8570.html.

24 Uveìme jen nûkolik pfiíkladÛ z mnoha: VERA S. DUNHAM, In Stalin’s Time. Middleclass Values in Soviet Fiction, Durham-London 1990; ELISE WIRTSCHAFTER, The Play of Ideas in Russian Enlightenment Theater, DeKalb 2003; HANNAH STERN GOLDMAN, American Slavery and Russian Serfdom; A Study in Fictional Parallels, Columbia 1955 (diss.); NICOLE MÜNNICH, Das Grauen erzählen. Vergangenheitsdeutungen in literarischen und historiographischen Texten am Beispiel des jugoslawischen „Umerziehungslagers“ Goli Otok, in: Sinnstiftung durch Narration in Ost-Mittel-Europa. Geschichte – Literatur – Film, Leipzig 2005, s. 123–146.

[ 44 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

povaÏována za souãást vût‰í sféry komunikace. Takov˘ postoj podporují foucaultovské a postkoloniální pfiístupy; mluvíme tu o moci a beletrii, jiÏ je moÏné jako prvek vefiejného diskurzu zahrnout do velmi ‰irokého pojetí „textÛ“.

Jako „text“ a souãást diskurzu mÛÏe b˘t beletrie pouÏívána jako „náhodn˘ archiv“,25 zdroj, kter˘ nám byl nejen zámûrnû odkázán jako památka, ale také bezdûãnû ponechán jako pozÛstalost plná stop vedoucích do minulosti. Z tohoto archivu je tfieba vytahovat informace o my‰lenkách a úmyslech, jakoÏ i o faktech kaÏdodenního Ïivota. Tento zpÛsob pouÏívání beletrie se stal zvlá‰È populárním v poslední dobû a podle mého soudu je mimofiádnû zajímav˘ a obzvlá‰È citliv˘.

PfiestoÏe se v posledních desetiletích zv˘‰il v˘znam „textu“ pro na‰e my‰lenky a písemnosti, mnoho historikÛ vyslovilo pochybnosti o moÏnostech interpretovat ho a ãerpat z nûho nûjak˘ „skuteãn˘“ smysl. Tyto pochybnosti musejí b˘t brány v úvahu je‰tû více, kdyÏ smysl, kter˘ hledáme, je pfiímo spjat s mimotextuální skuteãností. Av‰ak právû nûkteré z nejkritiãtûj‰ích argumentÛ poskytují stopy, jeÏ by nás mohly vést na nové cesty interpretace textÛ. Stanley Fish vyjádfiil pochybnosti o inherentním smyslu textu, kter˘ podle nûho vzniká z dynamické interakce mezi ãtenáfiem a textem a je urãován nikoli textem samotn˘m, n˘brÏ „autoritou interpretaãních komunit“.26 Tyto komunity jsou váÏnou pfiekáÏkou starého zpÛsobu interpretace, kdy se klade otázka, „co nám chtûl autor fiíci“.

Spolu s Ecov˘m pojetím „mezí interpretace“ nám Fishovy komunity mohou pomoci vytvofiit rámec na‰eho ãtení. Umberto Eco tvrdí, Ïe na‰e ãtení urãují vnitfiní struktury textu, stejnû jako ho urãuje sémiotika a kontexty. Interpretace jsou moÏné, ale nikoli v neurãité podobû. Dal‰í prvek, kter˘ pomáhá utváfiet nበnázor, uvádí Ann Rigneyová, která se podrobnû zab˘vala „textualitou“ beletrie.27 TfiebaÏe podle ní jsou v‰echny texty potenciálnû „neãasové“, tzn. mohou b˘t reprodukovány v nov˘ch kontextech, u literárních textÛ je právû tento rys pfiirozen˘ a oãekávan˘. Autor románu – na rozdíl od ãlovûka jen ãmárajícího na kousek papíru nákupní seznam –, kter˘ oãekává a doufá, Ïe bude ãten v pozdûj‰ích dobách, za zmûnûn˘ch sémiotick˘ch okolností, se s tím vypofiádává ve vyprávûní.

Z toho v‰eho plyne, Ïe pfii pouÏívání beletristick˘ch dûl jako historick˘ch dokladÛ se jeví jako velmi problematické vyjímat z textu jednotlivá „fakta“ a jenom je

25 ANN RIGNEY, Fiction: A Source for History? Pfiedná‰ka pfiednesená na semináfii Literatur und Geschichte – Interdisziplinäre Ansätze zwischen Fakt und Fiktion konaném v Centru pro srovnávací dûjiny Evropy v Berlínû 24. ãervna 2004. Dûkuji Ann Rigneyové, Ïe mi ze své nepublikované pfiedná‰ky dovolila citovat.

26 STANLEY FISH, Is there a Text in This Class? The Authority of Interpretive Communities, Cambridge (Mass.) 1980.

27 ANN RIGNEY, Literature and the longing for history, in: Critical self-fashioning: Stephen Greenblatt and the New Historicism, (ed.) Jürgen Pieters, Frankfurt am Main 1999, s. 21–43, zde s. 27.

MARTINA WINKLEROVÁ

STUDIE A ESEJE

[ 45 ]

pfiemísÈovat do na‰eho vyprávûní o minulosti. To se samozfiejmû moc nedoporuãuje v pfiípadû Ïádného zdroje; propracovanost a sémiotická sloÏitost beletrie nás ale staví pfied specifické problémy. KdyÏ s ohledem na jak˘koli jin˘ text historikové nechtûjí bez v˘hrad vûfiit tomu, co jim autor vypráví, v pfiípadû beletrie se to od nich na pokyn spisovatele ani nepfiedpokládá. Na jedné stranû mÛÏe beletrie fungovat jako náhodn˘ archiv, na stranû druhé je ale velmi promy‰lená, estetizovaná, a nikdy tedy není „náhodná“. Co si tudíÏ mÛÏeme z beletrie vzít a jak? Jak mÛÏeme znovu urãit sémiotiku a interpretaãní komunity, pro nûÏ pfiedev‰ím byly texty napsány?

Pro vytvofiení interpretaãního rámce se zdá b˘t zvlá‰tû uÏiteãná koncepce „modelového ãtenáfie“28 nebo oslovovaného publika.29 Je-li text formou komunikace mezi autorem a ãtenáfiem, jak˘koli text, aÈ je jakkoli osobit˘ a sloÏit˘, si musí konstruovat „modelového ãtenáfie“: typického pfiíjemce, jenÏ konkrétním zpÛsobem reaguje na urãité topoi a symboly, dostává se do nastraÏen˘ch pastí, usmívá se ironii a chápe strukturu neurãitosti. AÈ spisovatel vede ãtenáfie vyprávûním pomûrnû jednodu‰e nebo aÈ otevírá nûkolik moÏností interpretace, aÈ chce nebo nechce splnit oãekávání, musí se zafiadit do urãitého sémiotického rámce – bez ohledu na to, zda má b˘t tento rámec upevnûn nebo zniãen. Tento „modelov˘ ãtenáfi“ mÛÏe b˘t rekonstruován z narativních strategií textu a mÛÏe nám hodnû fiíci o tom, jak se lidé v minulosti dívali na svût.

Pro tento pfiístup mají rozhodující v˘znam dvû dal‰í zvlá‰tnosti literárních textÛ: tyto texty jsou „pfiíli‰ kódované“,30 metafory a symboly se v nich pouÏívají velmi sloÏitû, novátorsky, a pfiece ãasto neobyãejnû otevfienû.31 Navíc, aãkoli konstruují „moÏné svûty“, vÏdycky ukazují pouze ãásti celku a vyÏadují ãtenáfie, kter˘ je schopen konstruovat zbytek moÏného svûta jen podle sv˘ch znalostí a sémiotického rámce.

Z toho vypl˘vá, Ïe zachycené vûci musíme analyzovat ve vztahu k jejich symbolick˘m v˘znamÛm. ZároveÀ z toho ale také vypl˘vá, Ïe musíme hledat vûci nevyfiãené a nezachycené, abychom mohli rekonstruovat to, co spisovatel a modelov˘ ãtenáfi povaÏovali za samozfiejmé. Pravidla kaÏdodenního chování, oblékání nebo nábytek nemusejí b˘t zmiÀovány; pokud v‰ak zmiÀovány jsou, nezfiídka mají v˘znam nejen pro drama, ale vykazují i symbolické konotace: hodiny v mû‰Èanském domû, kniha jako symbol vzdûlání, zahrada jako zvlá‰tní místo pro jednotlivce.

28 U. ECO, Meze interpretace, s. 75n. Wayne Booth o tomto problému napsal: „Autor vytváfií, struãnû fieãeno, obraz sama sebe a je‰tû obraz ãtenáfie; tvofií svého ãtenáfie a tvofií své druhé já a nejúspû‰nûj‰í ãtení je to, pfii nûmÏ vytvofiené subjekty, autor a ãtenáfi, mohou najít naprostou shodu.“ WAYNE BOOTH, The Rhetoric of Fiction, Chicago 1961, s. 138. Wolfgang Iser vytvofiil pojem implikovaného ãtenáfie: WOLFGANG ISER, Der implizite Leser. Kommunikationsformen des Romans von Bunyan bis Beckett, München 1972.

29 WALTER J. ONG, The Writer’s Audience Is Always a Fiction, Publications of the Modern Language Association of America PMLA 90/1975, s. 9–21.

30 UMBERTO ECO, The Role of the Reader. Explorations in the Semiotics of Texts, BloomingtonLondon 1979, s. 18–23.

31 K problému „otevfien˘ch“ a „uzavfien˘ch“ textÛ U. ECO, The Role of the Reader, s. 49 a passim.

[ 46 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

Vyprávûcí a stylistické prostfiedky pfiitahují modelového ãtenáfie a vytváfiejí komunikaãní prostor, modelované publikum. Prostfiednictvím vtipÛ a ironie nebo pfies naráÏky na specifické vûdomosti se vyluãují urãité skupiny. Tímto zpÛsobem lze sémiotick˘ rámec aktivnû vyuÏívat k vytváfiení komunikaãních cest mezi spisovatelem a ãtenáfiem, coÏ je pfiesnû to, co dává historikovi ‰anci získávat poznatky o modelovém ãtenáfii, a tím i o svûtu spisovatele.

Pfiesto zÛstává problém, jak skuteãn˘ je svût, kter˘ nám spisovatel ukazuje. Není to jen prvek fiktivnosti, s nímÏ se musíme vyrovnat. Kromû nûho chci zavést dal‰í pojem: odpovûdnost postojÛ zaujíman˘ch spisovatelem, problém potenciální neodpovûdnosti literatury. Zatímco se filozofÛm a esejistÛm pfiisuzuje odpovûdnost za jejich v˘roky, literatura je svobodná a odpovûdnost za ni se pfiisuzuje mnohem obtíÏnûji.

Literatura vytváfií tuto zvlá‰tní svobodu vyprávûcími prostfiedky, které jsou odli‰né od tûch, jeÏ se pouÏívají v odborn˘ch textech. Napfiíklad urãení vypravûãe nebo alespoÀ vyprávûcí funkce vytváfií pruÏn˘ odstup mezi ãtenáfiem a empirick˘m autorem. NejenÏe to, co se dûje, je nereálné, ale odpovûdnost za v˘roky a stanoviska nelze pfiisoudit Ïádné existující osobû.

V textu v‰ak existují signály, jeÏ nás vedou k moÏn˘m fie‰ením tohoto problému. Jedním z pfiíkladÛ a patrnû nejzfietelnûj‰ím prostfiedkem odstupu mezi v˘roky v textu a koncepcemi obvykl˘mi ve svûtû spisovatele je nástroj „nespolehlivého vypravûãe“. Za známky takové konstrukce lze povaÏovat logické rozpory ve vyprávûní nebo nedostatky v rozvíjení pfiíbûhu. Dal‰ími zfieteln˘mi nástroji jsou ironie, groteska nebo absurdní vyprávûní pfiíbûhu ãi vytváfiení kontrastu mezi nûkolika postoji. V ãase nebo prostoru mÛÏe b˘t pfiíbûh zasazen do zdánlivû cizího, exotického, utopického prostfiedí. Podobn˘m, i kdyÏ evidentnû sloÏitûj‰ím prostfiedkem je strategie vícehlasu. K dokonalosti ji pfiivedl nejen Dostojevskij; nûkteré podobné prvky lze najít také v Pu‰kinovû díle. Tuto strukturu vyprávûní je moÏné chápat jako v˘sledek velmi moderního, individualistického a pfiece tolerantního pohledu na svût. Jak˘koli v˘rok hrdiny má stejnou hodnotu jako tvrzení spisovatele; subjektivnost je hlavním znakem textu psaného vícehlasem.32 Av‰ak jak˘ v˘znam má tato struktura, nemoÏnost pfiisoudit odpovûdnost za jak˘koli v˘rok pro historiky? Pfies tuto strukturu je do znaãné míry nemoÏné dokazovat, jaké mûl Dostojevskij postoje k rÛzn˘m problémÛm a diskusím své doby. Tento nedostatek pro historika rovnûÏ pfiedstavuje urãitou ‰anci. Asi není moÏné dozvûdût se hodnû o my‰lenkách Dostojevského z jeho dûl; ale základní pfiedmût historika, názory a pfiedstavy, jeÏ se tehdy vefiejnû vyjadfiovaly, se nyní vyjevují je‰tû zfietel-

32 MICHAIL BACHTIN, Problemy poetiki Dostojevskogo, in: Sobranije soãinûnij, díl 6, Moskva 2002, s. 9–55.

MARTINA WINKLEROVÁ

STUDIE A ESEJE

[ 47 ]

nûji. Beletrie umoÏÀuje ptát se na to, co bylo tehdy zapsatelné a myslitelné, co mohlo b˘t pozorováno ve spoleãnosti, a bylo tudíÏ souãástí moÏn˘ch svûtÛ.

V‰echny tyto pfiístupy mají oãividnû omezen˘ dosah. Jejich pouÏití nám mÛÏe pomoci nûco zjistit o textu a kultufie, v níÏ spisovatel Ïil – nebo údajnû Ïil. ProtoÏe v‰ak vycházejí pouze z koncepce modelového ãtenáfie, zÛstávají idealistické a nezahrnují skuteãné publikum. Teorie podobné tûm, jaké vymysleli Eco a Booth, by mohly b˘t velmi pfiesvûdãivé, kdyby zÛstaly v abstraktní oblasti; jakmile texty narazí na cizí sémiotické rámce a setkají se s pfiíjemci, ktefií prostû nic nevûdí o pravidlech Ïánru nebo konvencích vyprávûní, tyto teorie ztrácejí v‰echen smysl.

K získání poznatkÛ o skuteãném ãtenáfii a nejen o moÏn˘ch svûtech, mysliteln˘ch v urãité dobû, je tfieba pouÏít jiné metody sociálních a kulturních dûjin a specifické pfiístupy, jako je recepãní estetika. Ty jsou pfiirozenû také omezené a závislé na konkrétních zdrojích, jeÏ se obvykle nesnadno zji‰Èují. Jejich v˘sledky v‰ak mohou b˘t fascinující a na mnoho zajímav˘ch aspektÛ kulturních dûjin vrhá svûtlo zvlá‰tû „ne“-pochopení intelektuálské literatury v oãích dûlníkÛ a rolníkÛ.33 Jeden z pfiístupÛ ke zji‰Èování toho, jak beletrie byla opravdu ãtena a chápána, aÈ je sebeuωí a sebeomezenûj‰í, si vypÛjãuje své základní pojmy z teorií intertextuality. Symboly a motivy lze sledovat pfies jiné texty; literární diskurz lze tedy chápat jako relativnû úzkou skupinu pasivních ãlenÛ a je‰tû men‰í skupinu aktivistÛ zapojen˘ch do specifické formy komunikace. Zde se vymûÀují a rozvíjejí my‰lenky a nápady. Na otázku, jak v˘znamná a vlivná by tato skupina mohla b˘t, je nutné odpovídat individuálnû a závisí to na konkrétních spoleãensk˘ch pomûrech.34 Pfii vysvûtlování velmi abstraktní a komplikované my‰lenky intertextuality byly pouÏívány metafory a v této logice se literární diskurz objevuje jako jakési trÏi‰tû, hybridní a ru‰né a zvlá‰tû otevfiené nov˘m dojmÛm. ¤eãeno slovy Joachima Küppera, „literatura získává rozmûr diskurzivní agory, fóra, kde se parciální diskurzy, jeÏ se v na‰em civilizovaném svûtû rozdrobily na kousky, v‰echny projednávají, kde se vzájemnû propojují a sluãují do holistick˘ch obrazÛ“.35 Pro tuto koncepci má rozhodující v˘znam aspekt komunikace; díky nûmu je beletrie dÛleÏitá. Na podporu

33 To velmi pfiesvûdãivû ukázal E. ANTHONY SWIFT, Popular Theater and Society in Tsarist Russia, Berkeley-Los Angeles-London 2002. Dûjiny „skuteãn˘ch“ ãtenáfiÛ sledoval napfiíklad JEFFREY BROOKS, Russian Nationalism and Russian Literature: The Canonization of the Classics, in: Nation and Ideology. Essays in Honor of Wayne S. Vucinich, (ed.) Ivo Banac, Boulder 1981, s. 315–334, a samozfiejmû ve své práci When Russia Learned to Read. Literacy and Popular Literature, 1861–1917, Princeton 1985; CHARLES A. RUUD, Fighting Words: Imperial Censorship and the Russian Press, 1804–1906, Toronto 1982.

34 K tomuto problému ve vztahu k ruské literatufie 18. století srov. E. WIRTSCHAFTER, The Play of Ideas in Russian Enlightenment Theater, s. 3–28. K Pu‰kinovû dobû srov. rÛzné studie Williamse Millse Todda III, napfiíklad jeho Institutions of Literature in Early-Nineteenth-Century Russia: Boundaries and Transgressions in: Literature and History. Theoretical Problems and Russian Case Studies, (ed.) Gary Morson, Stanford 1986, s. 57–89.

[ 48 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

koncepce beletrie jako podstatného prostfiedku spoleãenské komunikace Jürgen Link vytvofiil pojem interdiskurz.36 Tvrdí, Ïe fungují-li moderní spoleãnosti prostfiednictvím specializace a diferenciace, komunikace se stává obtíÏnûj‰í. Je zapotfiebí nov˘, pfiekr˘vající se okruh komunikace, aby se jednotlivé okruhy specializované komunikace svázaly dohromady. Tím je podle Linka interdiskurz beletrie. Literatura pouÏívá rÛzné strategie, ãímÏ umoÏÀuje nespecializovanou komunikaci dokonce i ve velmi segregovaném svûtû. Tím, Ïe beletrie pouÏívá prvky ze specializovan˘ch diskurzÛ, jako je medicína, právo a technika, a tím, Ïe je vkládá do jazyka a diskurzu srozumitelného témûfi komukoli, nabízí nové a nesmírnû ‰iroké pole komunikace. Nejv˘znamnûj‰í strategii v tomto procesu tvofií „kolektivní symboly“, obrazy, které sbírají prvky z vûdy, techniky a byrokracie a dávají jim nové filozofické, politické nebo spoleãenské v˘znamy. Tímto zpÛsobem se „balon“ stal klasick˘m symbolem pokroku a techniky a zároveÀ dostal poetick˘ a snov˘ smysl. Slovo „epidemie“ bylo vytaÏeno z úzké oblasti medicíny a vyuÏito ve spoleãensko-politick˘ch diskusích. Z „trhu“ se vyvinul symbol v˘hod a problémÛ svobodné v˘mûny. ZpÛsob pouÏívání metafor ve spoleãnosti je zajímav˘m tématem pro kulturní historiky – a tyto metafory lze najít pfieváÏnû v beletrii.

Beletrie mÛÏe b˘t v˘znaãnou souãástí spoleãenské a kulturní komunikace.

V závislosti na tom, jak˘ v˘znam beletrie mûla v urãité dobû, politické situaci a spoleãenské vrstvû, ji mÛÏeme vyuÏívat, abychom získávali více poznatkÛ o kultufie, o kterou se zajímáme. K tomuto úãelu historikové potfiebují vytvofiit vlastní metodiku, která bude patrnû inspirována teoriemi z bohaté zásobárny literárních kritikÛ. Otázky kladené historiky se ale budou li‰it od otázek, jeÏ zajímají kritiky, a z tohoto dÛvodu je tfieba pfiesnû stanovit metody. Budeme-li v budoucnosti chtít pouÏívat beletrii jako zdroj – a ãetba souãasn˘ch knih a statí o rusk˘ch dûjinách naznaãuje, Ïe tomu tak bude –, musíme zavést tuto formu textu do na‰í odborné oblasti. Pouh˘ zvyk pouÏívat v na‰em vyprávûní roztrou‰ené prvky, v˘roky a postavy z beletrie, jen kdyÏ se to hodí k na‰emu stylu nebo kdyÏ izolované prvky zjevnû zapadají do na‰í argumentace, se ukazuje jako nebezpeãn˘. Do západního obrazu v˘chodní a stfiední Evropy pfiidává naivní sloÏku a nepfiidává hodnotu sloÏitosti beletrie. Místo toho musíme pouÏívat nûkteré z klasick˘ch interpretaãních metod rovnûÏ na nové typy historick˘ch zdrojÛ.

PfieloÏil Jifií Kasl

35 JOACHIM KÜPPER, Was ist Literatur?, Zeitschrift für Ästhetik und Allgemeine Kunstwissenschaft 45/2002, s. 187–215, zde s. 208.

36 Srov. napfiíklad JÜRGEN LINK, Literaturanalyse als Interdiskursanalyse. Am Beispiel des Ursprungs literarischer Symbolik in der Kollektivsymbolik, in: Diskurstheorien und Literaturwissenschaft, hrsg. von Jürgen Fohrmann, Harro Müller, Frankfurt am Main 1994, s. 284–307.

STUDIE A ESEJE

[ 49 ]

„I PROTO, ŽE SEM NEKOPAL ROLI SRDCE SVÉHO“ PŘÍSPĚVEK K PROBLEMATICE SEBETEMATIZACE U ČESKÝCH TAJNÝCH NEKATOLÍKŮ V 18. STOLETÍ* Jan Horský “And Also Because I have Not Dug the Field of My Heart” A Contribution to the Question of the Thematisation of the Self among Czech Secret Non-Catholics in the 18th Century This article carries on from the analysis of the “religious culture” of Würtemberg Lutheran pietism offered by Ulrike Gleixner, and is based on the theoretical concepts of culture used in Anthropological History and New Cultural History.

Gleixner’s study shows the central importance in religious culture that “rebirth in the Holy Spirit” had for the thematisation of the self among 18th-century pietists.

The question is whether we might find similar cultural categories serving as instruments of thematisation of the self in the “religious culture” of 18th-century Czech non-Catholics, who were partially influenced by Lutheran pietism. The article is focused on the analysis of a number of selected sources (especially the letters of the Czech serf Matûj Nûmeãek of 1732, in which he gives reasons for his departure into Protestant exile), and it considers how the categories of “rebirth”, the “heart” and “conscience” are treated. While Nûmeãek does not speak directly of “rebirth”, in the way that he describes himself we can find equivalents to rebirth that in a certain sense show a sectarian character (he regards a secular promise as sinful, the religious transformation of the self needs to be affirmed by emigration to a non-Catholic country, and this is understood as a work of salvation).

Jan Horsk˘ (1963) pÛsobí na Fakultû humanitních studií Univerzity Karlovy honza.horsky@seznam.cz

Tento ãlánek, jenÏ by se také mohl jmenovat „Pfiíspûvek k diskusi o vlivu pietismu mezi ãesk˘mi tajn˘mi nekatolíky“, chápu pfiedev‰ím jako úvahu, jeÏ by mûla ãi mohla vyvolat diskusi a podnítit dal‰í bádání. V souvislosti s jednou nedávno vydanou studií k würtemberskému pietismu chci nejprve uãinit nûkolik poznámek

* Tato studie je v˘stupem z projektu GAâR ã. 404/04/0980.

[ 50 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

o metodû, následnû fiíci nûkolik slov o „náboÏenské kultufie“ pietismu a o vlivu pietistického my‰lení na ãeské tajné nekatolíky. Závûrem nabízím jako pfiíklad rozbor textovû relativnû nerozsáhlého souboru tfií egodokumentÛ, veden˘ otázkou, zda se v nich objevují vlivy ãi paralely s nûkter˘mi prvky pietistické kultury.

Od dûjinného aktéra ke kultufie Oproti star‰í filozoficko-dûjinné ãi historicky orientované náboÏensko-sociologické literatufie, jeÏ spoléhala buì na bezprostfiední (napfiíklad TomበG. Masaryk a Emanuel Rádl), nebo prostfiedkovanou (napfi. Max Weber, Ernst Troeltsch a jimi uÏívan˘ pojem „Wahlverwandtschaft“) pÛsobnost náboÏensk˘ch idejí v sociálním prostfiedí v podobû vûdomé motivace jednání dûjinn˘ch aktérÛ,1 zamûfiují se souãasná bádání, jeÏ se hlásí k historicko-antropologickému proudu v dûjepisectví ãi k tzv.

New Cultural History, na to, co prostfiedkuje mezi (vûrouãn˘mi, náboÏensko-etick˘mi) idejemi a osobností aktéra na jedné stranû a sociální strukturou na stranû druhé. V˘znamu tak nab˘vají anal˘zy kultury, diskurzu ãi habitu. S ohledem na studii, kterou coby historicko-antropologick˘ pohled na würtembersk˘ pietismus 17.–19. století nedávno uvefiejnila Ulrike Gleixnerová a z níÏ budu v následujícím textu vycházet, je vhodné zastavit se u úvodu tohoto ãlánku u pojmu kultura.

Gert Dressel povaÏuje pojem „kultura“ za jednu z hlavních kategorií historické antropologie. V rámci tohoto smûfiování dûjepisectví se prosazuje pfiedev‰ím „hodnotovû racionální“ pfiístup (Utte Danielová) ke kultufie jako soustavû v‰ech v˘znamÛ a jednání individuí i skupin.2 Toto pojetí kultury se pfiibliÏuje u nûkter˘ch autorÛ napfiíklad ke koncepci „symbolick˘ch forem“ Ernsta Cassirera ãi se u jin˘ch blíÏí nebo pfiímo spl˘vá s vymezením „kultury“ Clifforda Geertze. Takové pojetí kultury koreluje i s vlivem fenomenologického my‰lení na historickou antropologii, jenÏ se vyznaãuje, jak fiíká Dressel, pojetím svûta a skuteãnosti jako nûãeho, co neexistuje o sobû, n˘brÏ co je pfiístupné jen skrze interpretace a zku‰enosti ãlovûka.3 V odkaz ke kultufie pfiechází historicko-antropologickou literaturou ãasto proklamovan˘ zájem o „zku‰enosti“ dûjinného aktéra. Tyto základní Ïivotní zku‰enosti a zpÛsoby proÏívání (Elementarerfahrungen) mohu, pravda, sice teoreticky klást jako pfiedmût svého studia. ZároveÀ je v‰ak nutno s Hansem Medickem

1 Podrobnûji JAN HORSK¯, Problém dûjinného vûdomí u Emanuela Rádla, in: Emanuel Rádl – vûdec a filozof, (edd.) TomበHermann, Anton Marko‰, Praha 2004, s. 428–450, zejména s. 446–448.

2 GERT DRESSEL, Historische Anthropologie. Eine Einführung, Wien-Köln-Weimar 1996, 166–175.

3 Nûkdy se pfiímo jako jedna z charakteristik historické antropologie uvádí aplikování Geertzov˘ch metod studia kultury v historickém bádání – srov. REBEKKA HABERMAS, NILS MINKMAR, Einleitung, in: Das Schwein des Häuptlings. Sechs Aufsätze zur Historische Anthropologie, hrsg. von Rebekka Habermas, Nils Minkmar, Berlin 1992, s. 7–19, zejména s. 9–10; G. DRESSEL, Historische Anthropologie, s. 160.

JAN HORSKÝ

STUDIE A ESEJE

[ 51 ]

uznat, Ïe badatel (etnolog ãi historik) nemá nikterak bezprostfiední pfiístup k cizí zku‰enosti. V samotné badatelské praxi se tak nutnû konãí u rozboru kultury ãi kulturních kategorií, jejichÏ pomocí mohl ãlovûk studované doby asi interpretovat („ãíst“, proÏívat, Geertz by fiekl provádût interpretace prvého fiádu) své základní Ïivotní zku‰enosti. Anal˘za aktérovy dûjinné kultury nám tak umoÏÀuje pokusit se o naãrtnutí – geertzovsky fieãeno – interpretací druhého a dal‰ích fiádÛ.4 Takto pojaté „kultufie“ se zároveÀ pfiibliÏuje obsah, jenÏ je pfiipisován v nûkter˘ch dûjepisn˘ch studiích pojmu „Ïit˘“ ãi „Ïivotní svût“ (Lebenswelt). Kupfiíkladu Frank Fätkenheuer pokládá za rozhodující pfii studiu individuálního Ïivotního svûta rekonstrukci specifick˘ch forem vnímání a zku‰eností, uplatÀovan˘ch studovan˘mi aktéry, rekonstrukci jejich specifického pfiístupu ke svûtu.5 Z tohoto hlediska lze jednotlivé kulturní kategorie (ideje, pojmy, symboly apod.) chápat jako potenciální vzorce vnímání slouÏící aktérÛm k interpretování

4 Podrobnûji HANS MEDICK, „Misionare in Ruderboot?“ Ethnologische Erkenntnisweisen als Herausforderung an die Sozialgeschichte, in: Alltagsgeschichte. Zur Rekonstruktion historischer Erfahrungen und Lebensweisen, hrsg. von Alf Lüdtke, Frankfurt am Main-New York 1989, s. 48–84, zejména s. 59–61; G. DRESSEL, Historische Anthropologie, s. 171; CLIFFORD GEERTZ, Interpretace kultur, Praha 2000, s. 20–26; JAN HORSK¯, ZDENùK R. NE·POR, Historická antropologie? Metodické problémy a paradoxy na pomezí dûjepisectví, sociologie a sociální antropologie, Kudûj. âasopis pro kulturní dûjiny 6/2004, ã. 1, s. 61–81, zejména s. 70–76; JAN HORSK¯, Dûjepisné porozumûní a ospravedlnûní, Soudobé dûjiny 11/2004, ã. 4, s. 66–81, zejména s. 74–75. K otázce obdob a rozdílÛ antropologického terénního v˘zkumu a mikrohistorie MARTIN NODL, Mikrohistorie a historická antropologie, Dûjiny – teorie – kritika 1/2004, s. 237–252, zejména s. 246–247, pozn. 22.

5 FRANK FÄTKENHEUER, Lebenswelt und Religion. Mikro-historische Untersuchungen an Beispiel aus Franken um 1600, Göttingen 2004, s. 14.

6 Takov˘ postup je sluãiteln˘ s Geertzov˘m „sémiotick˘m pojetím kultury“. „Jako vzájemnû pÛsobící systémy interpretovateln˘ch znakÛ“ (symbolÛ) „není“ podle nûj „kultura síla, které by se daly pfiíãinn˘m zpÛsobem pfiisoudit sociální události, chování, instituce ãi procesy: je to kontext, v jehoÏ rámci mohou b˘t srozumitelnû (...) popisovány“. Vyhovovalo by to i „materiálnímu pojetí“ kultury Maxe Webera. To napfi. podle Duk-Yung Kima spoãívá v nahlíÏení kultury jako „systému jednání urãité skupiny lidí“, jenÏ aktérovi umoÏÀuje pfiipisovat jednání smysl/v˘znam. Tento pfiístup ke kulturním kategoriím coby vzorcÛm vnímání je zajisté jen jeden z moÏn˘ch pfiístupÛ k studovan˘m pramenn˘m textÛm. Zajisté by k pramenÛm ‰lo pfiistupovat napfiíklad i foucaultovsk˘mi prostfiedky archeologie vûdûní ãi jinak. Zde zvolená cesta (odkazující na uvedené teorie kultury) v sobû pfies ve‰kerou metodickou obezfietnost vÏdy ponese urãité prvky metod dûjin pojmÛ a idejí, vãetnû problému pfiedpokladu transcendentního vûdomí, jenÏ vystoupí tehdy, jakmile se pokusíme od rozboru systému kulturních kategorií uãinit krok k porozumûní tomu, jak jimi bylo nûk˘m jin˘m rozumûno, ãi porozumût sociálnímu dûní v jeho intencionalitû. Pro historicko-antropologické ãi náboÏensko-sociologické „empirické“ bádání není vhodné se zcela spolehnout na pfiedpoklad, jenÏ napfiíklad podle Guntra Scholtze zavádí Ernst Cassirer, jenÏ se novohegeliánsky pokusil transcendentní subjekt poznání promûnit v dûjinnû se rozkr˘vajícího ducha. Takov˘ postup mÛÏe b˘t na tomto místû zajisté inspirativní, nikoli v‰ak metodick˘m vodítkem. Pro Michela Foucaulta je problém transcendentálního zkoumání prostû spjat s dûjinami idejí, zamûfiujícími se na oblast poznávání. Obranu shledává ve svém „archeologickém pfiístupu“, jenÏ, díky tomu, Ïe deskribuje diskurzivní praktiky v jejich konfiguracích a pravidelnostech, zkoumá v˘povûdi jako funkce diskurzu apod., pohlíÏí podle Foucaultova mínûní na subjekt jako na vymezen˘ a závisl˘. Nejde tudíÏ o to, jak se nûco uvnitfi ducha rozkr˘vá (tzn. napfi. o Cassirerovy „nové duchovní dimenze“, jeÏ jakoby ‰lo z na‰í perspektivy zpûtnû prostû znovu promyslet), ale o vnûj‰kovû uchopitelné pravidelnosti. Jedním z dÛvodÛ, proã mám za vhodnûj‰í vycházet z v˘‰e uveden˘ch koncepcí kultury neÏ z foucaultovské archeologie, je Foucaultovo

[ 52 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

jejich zku‰eností, ke konstruování (obrazu) vnitfiního i vnûj‰ího svûta.6 V tomto duchu pfiistoupila kupfiíkladu Renate Dürrová k distribuci ctností v Ïivotopisn˘ch záznamech v „knihách mrtv˘ch“ z Schwäbisch Hallu 17. století právû jako k anal˘ze vzorcÛ vnímání, jeÏ byly tamním lutersk˘m farníkÛm k dispozici, a obdobnû rozebrala i protestantskou kazatelskou literaturu 16. a 17. století, pokud jde o tematiku domu a sluÏebnictva.7 Ulrike Gleixnerová se ve své v˘‰e zmínûné studii o würtemberském pietismu pfiihla‰uje k historicko-antropologickému pfiístupu.8 JestliÏe se dnes v literatufie objevují i názory, které aÏ ztotoÏÀují historickou antropologii s mikrohistorií,9 Gleixnerová prohla‰uje za stfied svého badatelského zájmu „kulturní dimenzi náboÏenství“, popfiípadû „náboÏenskou kulturu“ würtembersk˘ch pietistÛ, její otázky smûfiují k zboÏn˘m praktikám, zpÛsobÛm zvládání Ïivota a rozvrhování subjektu Ïen, muÏÛ a dûtí z fiad luterského pietistického mû‰Èanstva. Usiluje o porozumûní „skupinové kultufie“ a zpÛsobÛ „vytváfiení tradic“. Na jiném místû specifikuje svÛj badatelsk˘ zájem tak, Ïe se na jedné stranû ptá na ustanovující sílu idejí, na stranû druhé hledá, historicko-antropologick˘m zpÛsobem, vÛãi ní paralely v praxi aktérÛ a aktérek.10

Pietistická „náboÏenská kultura“ Ulrike Gleixnerová navazuje na dosavadní nûmeckou literaturu k dûjinám luterského pietismu a na jejím základû i na základû vlastních studií würtemberského prostfiedí se pfiiklání k tûm (novûj‰ím) názorÛm, které nekladou lutersko-pietistické hnutí 17. století do opozice vÛãi star‰ímu luterství zemsk˘ch církví a luterské ortodoxii, n˘brÏ naopak poukazují na kontinuitu mezi náboÏenskou povzbudivou ãi útû‰nou literaturou, vznikající v luterském prostfiedí pfielomu 16. a 17. století (napfiíklad Johann Arndt, Ludwig Dunt, popfiípadû Johann Valentin Andreae), a pietismem druhé poloviny 17. a 18. století. NejenÏe lze konstruovat my‰lenko-

zdÛrazÀování, Ïe jeho pfiístup není interpretací. Neumím si v‰ak pfiedstavit, Ïe by alespoÀ nûkteré kroky, které zde ãi na jin˘ch místech budu ãinit, nebyly interpretativní povahy – srov. MICHEL FOUCAULT, Archeologie vûdûní, Praha 2002, s. 273; C. GEERTZ, Interpretace kultur, s. 22–26; DUK-YUNG KIM, Georg Simmel und Max Weber. Über zwei Entwicklungswege der Soziologie, Opladen 2002, s. 205: GUNTER SCHOLTZ, Zum Strukturwandel in den Grundlagen kulturwissenschaftlichen Denkens (1880–1945), in: Geschichtsdiskurs, díl 4: Krisenbewußtsein, Katastrophenerfahrungen und Innovationen 1880–1945, Frankfurt am Main 1997, s. 26.

7 RENATE DÜRR, Mägde in der Stadt. Das Beispiel Schwäbisch Hall in der Frühen Neuzeit, Frankfurt am Main-New York 1995, s. 54–144.

8 ULRIKE GLEIXNER, Pietismus und Bürgertum. Eine historische Anthropologie der Frömmigkeit, Göttingen 2005, s. 13–14, 31, 76.

9 Srov. napfiíklad SUSANNA BURGHARTZ, Historische Anthropologie/Mikrogeschichte, in: Kompas der Geschichtswissenschaft, hrsg. von Joachim Eibach, Günther Lottes, Göttingen 2002, s. 206–218.

10 U. GLEIXNER, Pietismus, s. 13–14.

JAN HORSKÝ

STUDIE A ESEJE

[ 53 ]

vé filiace mezi literaturou pfielomu 16. a 17. století a zakladateli vnitrocírkevního luterského pietismu (Philipp Jakob Spener), ale Gleixnerová mÛÏe kupfiíkladu pramennû prokázat ãetbu Arndtov˘ch Vier Bücher von wahren Christentum (k tomuto Arndtovu spisu se je‰tû níÏe vrátíme) mezi würtembersk˘mi pietisty v 18. a je‰tû na zaãátku 19. století.11 Gleixnerová pfiedstavuje würtembersk˘ pietismus jako specifick˘ typ luterského pietismu, nesoucí v‰ak mnohé znaky obecnû pietistického rázu.12 V˘razn˘m rysem Gleixnerovou studované würtemberské pietistické zboÏnosti (rysem „náboÏenské kultury“) byla snaha spiritualizovat ve‰ker˘ Ïivot v jeho kaÏdodennosti. Tato zboÏnost mûla b˘t viditelnû Ïit˘m náboÏenstvím. Spiritualizací Gleixnerová míní proces v‰ezasahujícího prostupování kaÏdodenního Ïivota laikÛ náboÏensk˘m duchem, k ãemuÏ pfiiãítá i nároky na individuální kultivování náboÏensk˘ch emocí.13 Spiritualizace takto tematizovaná Gleixnerovou se patrnû zcela nepfiekr˘vá s procesem pfiechodu od „náboÏenství“ (smûfiujícího k Bohu) ke „spiritualitû“ (orientované k Ïivotu), o nûmÏ v souvislosti se soudobou kulturou uvaÏuje Paul Heelas.14 Pfiece v‰ak by se jiÏ pfiinejmen‰ím z 18. století nalezly pfiíklady diskusí o pomûru kupfiíkladu mezi snahou o dosaÏení mystického bezprostfiedního osobního spoleãenství s Kristem na jedné stranû a utváfiením duchovního spoleãenství pfiátel na druhé stranû s tím, Ïe církevní autority rÛzn˘ch konfesijních táborÛ zdÛrazÀovaly, Ïe náboÏenské povzbuzení a útûcha by mûla b˘t hledána v prvém z tûchto spoleãenství.15 A sama Gleixnerová zaznamenává podobné obavy pietistického duchovenstva ve Würtembersku, aby se náboÏenská útûcha a péãe o du‰i nepromûÀovala z vertikálního vztahu k Bohu v horizontální vztah du‰í. ByÈ by se ve vzájemné náboÏenské útû‰e dvou ãi více du‰í (pfiátel) daly z jistého hlediska spatfiovat zárodky – v Heelasovû smyslu – moderní nenáboÏenské spirituality, pfiece je nesporné, Ïe pietistická spiritualita 17.–18. století a evropská, na kfiesÈanství

11 U. GLEIXNER, Pietismus, s. 29–48.

12 U. GLEIXNER, Pietismus, s. 63.

13 U. GLEIXNER, Pietismus, s. 13, 24–25: „Unter Spiritualisierung verstehe ich den Prozess vollständiger Durchdringung des Alltagslebens der Laienwelt mit einem religiösen Geist, wozu auch die Kultivierung individueller religiöser Emotionen gehört“ (s. 25).

14 PAUL HEELAS, The Spiritual Revolution: From „Religion“ to „Spirituality“, in: Religions in the Modern World. Traditions and Transformations, (ed.) Linda Woodhead, London-New York 2002, s. 358; Jaká víra? Souãasná ãeská religiozita/spiritualita v pohledu kvalitativní sociologie náboÏenství, (ed.) ZDENùK R. NE·POR, Praha 2004, s. 28.

15 Srov. napfiíklad UTE MENNECKE-HAUSTEIN, „Gleich als Hand an Hand nach dem hohen Ziel vortzuschreiten“. Gerhard Teerstegen und die Tradition erbaulicher Briefausgaben, in: Le livre religieux et ses pratiques. Etude sur l’histoire du livre religieux en Allemagne et en France à l’époque moderne – Der Umgang mit dem religiösen Buch. Studien zur Geschichte des religiösen Buches in Deutschland und Frankreich in der frühen Neuzeit, hrsg. von Hans Erich Bödeker, Göttingen 1991, s. 361–387.

[ 54 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

navazující ãi kfiesÈanská spiritualita druhé poloviny století 20. se v nûkter˘ch sv˘ch znacích v˘raznû odli‰ují, napfiíklad zpÛsobem své zakotvenosti v Písmu, patrnû men‰ím dÛrazem na ortopraktiky apod.

Otázkou je spí‰e pomûr této Gleixnerovou konstatované lutersko-pietistické spiritualizace k procesÛm, jeÏ jsou ãasto tematizovány jako konfesionalizace ãi zcírkevÀování Ïivota v raném novovûku. Je-li kupfiíkladu proces konfesionalizace charakterizován jako mocenské úsilí, vystupÀované zejména v období mezi léty 1525–1648, aby v‰e v sociální i soukromé sféfie bylo urãováno a prostoupeno náboÏensk˘mi, ba co více, konfesionálními otázkami (napfiíklad Harm Klueting ãi Heinz Schilling),16 lze, alespoÀ pfii zbûÏném pohledu, spatfiovat jeho nûkteré shody s procesem spiritualizace. Z hlediska dne‰ních teorií kulturnû-dûjinn˘ch procesÛ a patrnû – alespoÀ ãásteãnû – také vidûno oãima nûkter˘ch náboÏensk˘ch myslitelÛ 17. a 18 století by – ideálnû-typicky konstruováno - rozhodujícím rozli‰ujícím znakem mezi konfesionalizací, resp. zcírkevÀováním chování na jedné stranû a spiritualizací na druhé stranû byl dÛraz na to, Ïe spiritualizace kaÏdodenního Ïivota musí (má) vycházet z ducha, jenÏ prostupuje jednotlivé du‰e a niternû je motivuje k vûdomému následování Krista v nitru i ve viditelném vnûj‰ím chování.

Naopak zcírkevnûní ãi konfesionalizace mohly b˘t i záleÏitostí mocenského nátlaku a administrativnû ãi fyzickou silou vynucovaného chování. Tak kupfiíkladu oproti Andreaho pfiedstavû (nejen dobou svého vzniku, ale i obsahem pfiíslu‰ející do epochy vypjaté konfesionalizace) o prohloubení kfiesÈanského rázu spoleãnosti církevní kázní a cestou kontroly a trestÛ klade Gleixnerová pietistickou pfiedstavu o zmûnû spoleãnosti na základû niterné individuální zboÏnosti a kajícnosti.17 Takto pojatou pietistickou spiritualizaci lze pak chápat jako nemalou mûrou se prostupující s procesem odkouzlení svûta (ve smyslu odmagiãÈování náboÏenství, jak o tom mluví Max Weber).18 Rozli‰ení konfesionalizace a spiritualizace a posouzení jejich pomûru k procesu odkouzlení má ve své jednoznaãnosti samozfiejmû povahu pouhé teoretické ideálnû-

16 Bádání o konfesionalizaci shrnuje napfiíklad F. FÄTKENHEUER, Lebenswelt und Religion, s. 11–37; ANNA OHLIDAL, „Konfessionalisierung“: Ein historisches Paradigma auf dem Weg von der Sozialgeschichte zur Kulturwissenschaft?, Acta comeniana 15–16/2002, s. 327–342. Teze o „zcírkevÀování“ (Verkirchlichung) uzavírání sÀatkÛ a obecnû sexuality podává RICHARD VAN DÜLMEN, Gesellschaft der frühen Neuzeit: Kulturelles Handeln und sozialer Prozess, Wien-Köln-Weimar 1993, s. 194–235. Pomûr mezi konfesionalizací a spiritualizací (a popfiípadû i odkouzlením) je urãitû sloÏitûj‰í neÏ v textu naãrtnuté ideálnû-typické rozli‰ení. Je vûcí jiné studie se k tomuto tématu vrátit.

17 U. GLEIXNER, Pietismus, s. 47.

18 MAX WEBER, Autorita, etika a spoleãnost. Pohled sociologa do dûjin, (ed.) Jan ·koda, Praha 1997, s. 246; ERNST CASSIRER, Filosofie symbolick˘ch forem, Praha 1996, díl 2, s. 268–298; PETER BURKE, Historiker, Anthropologen und Symbole, in: Das Schwein des Häuptlings. Sechs Aufsätze zur Historische Anthropologie, s. 21–41.

JAN HORSKÝ

STUDIE A ESEJE

[ 55 ]

-typické konstrukce. Av‰ak jak pro badatelskou praxi, tak pro vlastní Ïivot studovan˘ch aktérÛ není takové rozli‰ení vÏdy jednoznaãnû uplatnitelné. Pietistická spiritualita napfiíklad vede ke snaze o sebestvrzení zdÛrazÀováním odli‰nosti od ostatní spoleãnosti. Pfiikraãuje se tak k tomu, co by ve Weberovû sociologii náboÏenství mohlo b˘t oznaãováno jako formální racionalizace hodnotovû orientovaného jednání.19 Tak se zaãínají ustanovovat a ustalovat vnûj‰í znaky niterné/svûtské askeze: striktní vedení Ïivota, stfiídmost v odívání, odtaÏitost vÛãi jakékoli svûtské festivitû, jak upozorÀuje Gleixnerová vzápûtí, co podala svrchu uvedenou charakteristiku spiritualizace.20 Radikálnû spiritualistick˘, niternou zboÏnost akcentující postoj ke svûtu se tak mÛÏe pfieklopit ve striktní, nûkdy aÏ ritualizované ortopraktiky.21 I proces spiritualizace se pak mÛÏe (vÛãi dûjinn˘m aktérÛm) prosazovat cestou vnûj‰ího nátlaku, byÈ v pfiípadech typu luterského pietismu neseného spí‰e specifickou náboÏenskou kulturou neÏ cestou administrativního institucionalizovaného pfiímusu.

Gleixnerová studuje pfiednû pietismus v rámci würtemberského (vzdûlaneckého) luterského mû‰Èanstva. Z tohoto prostfiedí se bûhem 18. století ‰ífiil pietismus také na venkov. I pfies rostoucí ohlas pietismu bûhem 18. století zÛstávali pietisté ve würtemberské spoleãnosti men‰inou, coÏ plnû korespondovalo s jejich sebeidentifikací jako náboÏensky v˘luãného spoleãenství. Vzdûlané mû‰Èanstvo bylo pfii „provozu“ pietistické „náboÏenské kultury“ aktivnûj‰í neÏ venkované. Ve venkovsk˘ch pietistick˘ch sborech nedávali pastofii, jak upozorÀuje Gleixnerová, laikÛm takov˘ prostor k vlastnímu náboÏenskému projevu jako v mûstsk˘ch sborech, kde byl aktivní podíl laikÛ na náboÏenském Ïivotû v˘znamn˘m, ba aÏ rozhodujícím rysem.

19 Srov. RAINER DÖBERT, Max Webers Handlungstheorie und die Ebenen des Rationalitätskomplexes, in: Max Weber heute. Erträge und Probleme der Forschung, hrsg. von Johannes Weiß, Frankfurt am Main 1989, s. 242–243. Pfii pojednávání problému racionalizace u Webera upozorÀuje Rainer Döbert na potfiebu rozli‰it od sebe jednak pfiípad, kdy se jedná o úãelovû ãi hodnotovû vedenou racionalizaci jednotliv˘ch jednání, a jednak pfiípad, kdy usilujeme o to „zorganizovat celé pole kontinuitního jednání tak, aby kaÏdé jednání v kaÏdém okamÏiku s jistotou dosáhlo standardní racionality“. Druh˘ pfiípad otevírá problém formální racionalizace jak úãelovû, napfiíklad v oblasti hospodáfiské, tak hodnotovû, napfiíklad v náboÏenské oblasti, v racionálnû veden˘ch jednáních. To nastává, kdyÏ se pro uctívání urãit˘ch náboÏensk˘ch hodnot zaãíná poÏadovat v rámci vznikající skupiny ãi instituce obecná platnost.

20 U. GLEIXNER, Pietismus, s. 25.

21 Z pohledu badatele pak není moÏné takové (orto)praktiky jednoznaãnû interpretovat. Jsou vnûj‰ím symbolick˘m a vûdomû uÏit˘m vyjádfiením niterného rozpoloÏení du‰e urãitého konkrétního aktéra, nebo jsou ryze zformalizovan˘m, jiÏ zcela navykl˘m a z hlediska aktérova vûdomí vyprázdnûn˘m chováním, ãi koneãnû jsou aktérem Ïity jako aÏ magické prostfiedky spásy? Na‰e interpretace takov˘chto praktik v sobû nutnû obsahuje hypotetickou konstrukci a apriorní metodické pfiedpoklady. Je to právû dÛvod pro v úvodu ãlánku zmiÀovan˘ úkrok od aktéra ke kultufie. Av‰ak ani ten nám nezaji‰Èuje, Ïe bychom mohli pfiipsat konkrétním praktikám urãitého aktéra nûjak˘ jednoznaãn˘ smysl/v˘znam. K tomu srov. pfiedev‰ím H. MEDICK, Misionare in Ruderboot?, s. 59–61.

[ 56 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

Pietismus, resp. jeho „náboÏenskou kulturu“ pfiedstavuje Gleixnerová jako náboÏenství individuální, emotivní, vnitfiní zku‰enosti, spoléhající na to, Ïe nitern˘m zklidnûním a kajícností lze dosáhnout proÏitku daru boÏí milosti v podobû znovuzrození, jeÏ je i proÏitkem jistoty spásy. Znovuzrození (z Ducha svatého) je jednou z centrálních teologick˘ch kategorií pietismu. ZároveÀ ale platí, Ïe musí b˘t navenek dáváno najevo „svat˘m“ zpÛsobem Ïivota. Vzniká tak spoleãenství znovuzrozen˘ch, ona pietistická ecclesiola in ecclesia, pro úãely náboÏenské v˘chovy i náboÏenského povznesení se konstituují specifická spoleãenství (collegia pietatis).

DÛraz na individuální povznesení a zdokonalení a na posvûcení Ïivota byl spojen s vytváfiením specifické skupinové kultury, vyãleÀující pietisty ze zbytku spoleãnosti. Jejím rysem byl dále podle Gleixnerové v˘znam pfiipisovan˘ duchovnímu pfiátelství, vzájemné náboÏensky povzbudivé a útû‰né korespondenci ãi vzájemn˘m náv‰tûvám za stejn˘m úãelem. DÛrazu na introspekci odpovídala ãastá ãetba náboÏenské literatury, psaní vlastních ÏivotopisÛ a deníkÛ, slouÏících k náboÏenské sebereflexi. Podstatn˘m rysem würtembersk˘ch pietistÛ bylo i silné eschatologicko-chiliastické ladûní. Pro würtembersk˘ pietismus je koneãnû pfiíznaãná intenzivní pfiírodní zboÏnost, nahlíÏející pfiírodu jako místo boÏího zjevení. V mû‰Èansk˘ch pietistick˘ch vrstvách s tím souvisí zájem o propojení pfiírodních vûd, historie a teologie.22 Zájem o pfiírodovûdné otázky je podle mínûní Gleixnerové specifick˘m rysem würtembeského mû‰Èanského pietismu. Odli‰uje jej patrnû od pietismu hallského, jenÏ b˘vá ve svém v˘voji charakterizován jako vÛãi vûdû bûhem ãasu aÏ nepfiátelsk˘. Pfiece v‰ak, jak upozorÀuje nejnovûji napfiíklad Martin Friedrich na pfiíkladu Caspara Neumanna a samotného Philippa Jakoba Spenera, se lutersk˘ pietismus obecnûji podílel na ustanovení nového kosmologického obrazu svûta.23) Vnímavost vÛãi pfiírodním jevÛm v jejich náboÏenském v˘znamu mÛÏe u würtembersk˘ch pietistÛ souviset, jak ostatnû ukazuje sama Gleixnerová, téÏ s oblibou, jíÏ se u nich tû‰ily Vier Büchern von Wahren Christentum Johanna Arndta.24 Matti Repo ukazuje, jak se v tomto Arndtovû díle projevuje vliv paracelsovsko-hermeneutické teologie, jeÏ nahlíÏí BoÏí zjevení jako jednotu, jeÏ se projevuje ve tfiech oblastech: zje-

22 U. GLEIXNER, Pietismus, s. 24–25, 63–118.

23 MARTIN FRIEDRICH, Der Komet von 1680/81 im Urteil evangelischer Theologen, in: Scientiae et artes. Die Vermittelung alten und neuen Wissens in Literatur, Kunst und Musik, hrsg. von Barbara Mahlmann-Bauer, Wiesbaden 2004, díl 1, s. 418–423. Friedrich poukazuje na to, Ïe Spener ve svém kázání o kometû ji vykládá jako nebeské tûleso, pohybující se po své pfiirozené dráze. Kometa tak není znamením boÏího hnûvu, jak by tomu bylo ve v˘kladech star‰ích a mnoha Spenerovi souãasn˘ch teologÛ. Pokud by její objevení vedlo k vût‰ímu pokání, nemûl by nic proti tomu, av‰ak komety samy o sobû zvlá‰tním dÛvodem ke kajícnosti nejsou. BÛh je ale podle Spenera stvofiil, protoÏe jimi mohl lépe neÏ hvûzdami zjevit svou absolutní moc.

24 U. GLEIXNER, Pietismus, s. 31–34.

JAN HORSKÝ

STUDIE A ESEJE

[ 57 ]

vení v Písmu, zjevení v podobû boÏího hlasu v lidském svûdomí a zjevení, jeÏ BÛh poskytuje ve v‰ech pfiírodních organismech a jevech.25 Vytváfiením svébytného, byÈ vnitrocírkevního spoleãenství tûch, ktefií se coby znovuzrození nahlíÏejí jako odli‰ní od zb˘vající (nedostateãnû náboÏensky prodchnuté) vût‰iny, pfiesunem dÛrazu z teologick˘ch otázek na zpÛsob vedení Ïivota, sebezpytování a siln˘m chiliastick˘m prvkem by tak (nejen) würtember‰tí pietisté z hlediska Troeltschovy sociologie náboÏenství naplÀovali nejeden podstatn˘ znak sekty.26 Z hlediska mého dal‰ího v˘kladu je potfiebné se podrobnûji zmínit o dvou kategoriích: znovuzrození a svûdomí. Znovuzrození je nejen jednou z ústfiedních kategorií pietistického teologického my‰lení, ale i jednou z urãujících kategorií pietistické kultury. Znovuzrození silou obsaÏenou v boÏím Slovû, jejíÏ pomocí mÛÏe Duch svat˘ pÛsobit v ãlovûku, je pfielomem v osobním Ïivotû. Znovuzrozen˘ se stává „nov˘m ãlovûkem“, „dítkem boÏím“, popfiípadû „nevûstou Kristovou“, je vyvolen˘, svou podstatou pfiíbuzn˘ Boha.27 Znovuzrození bylo v˘znamnou kategorií jiÏ pro nûkteré star‰í reformaãní teology spolu s poÏadavkem následování Krista ãi imitatio Christi, jeÏ z nûj vypl˘valy.28 To, Ïe zde byla moÏnost chápat znovuzrození nikoli pouze jako kategorii psychologickou a sociálnû etickou, k ãemuÏ by snad tendovala moderní doba, ale také jako promûnu, jeÏ má nesporn˘ ontologick˘ a kosmologick˘ rozmûr, instruktivnû ukazují Arndtovy astrologické úvahy. Ve Vier Bücher von Wahren Christentum Arndt fiíká, Ïe kfiesÈan, jenÏ je z víry novû narozen (znovuzrozen – dosáhl neue Nativität), je vymanûn z moci v‰eho, co není sám BÛh, z moci pfiírody vãetnû astrologicky pojednatelného vlivu hvûzd.29 To, jak se v pietistick˘ch textech operuje s kategorií svûdomí, je zajímavé z hlediska diskusí o pfiíspûvku pietistické zboÏnosti ke konstituci moderního morálního subjektu. Gleixnerová upozorÀuje, Ïe tato konstituce, stejnû jako náboÏensky motivované sebepfiezku‰ování není nijak˘m protestantsk˘m monopolem. Na katolické stranû je moÏné jako jeho paralelu uvést alespoÀ jezuitská duchovní cviãení.

25 MATTI REPO, Sapiens dominabitur astris. Die theologische Astrologie Johann Arndts in seinen Vier Bücher[n] von Wahren Christentum, in: Scientiae et artes. Die Vermittelung alten und neuen Wissens in Literatur, Kunst und Musik, díl 1, s. 352–353. Arndt mimo jiné dûlí své dílo na Liber Scripturae, Liber vitae Christus, Liber Conscientiae a Liber Naturae.

26 ERNST TROELTSCH, Die Soziallehren der christlichen Kirchen und Gruppen, Tübingen 1912, 19942, s. 967–970.

27 U. GLEIXNER, Pietismus, s. 65.

28 U. GLEIXNER, Pietismus, s. 32–34.

29 M. REPO, Sapiens dominabitur astris, s. 362–364. Repo cituje je‰tû dal‰í spisy Arndtov˘ch souãasníkÛ, v nichÏ motiv znovuzrození vytrhávajícího ãlovûka z astrologického vlivu hvûzd rovnûÏ vystupuje. Oproti pozdûj‰í pietistické koncepci znovuzrození z Ducha svatého se zde mluví o znovuzrození z víry, pojaté lutersky jako boÏí dar.

[ 58 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

Navíc novûj‰í studie (napfiíklad Kaspar Greyerz a Jaen-Claude Dupas) protestantsk˘ch (zejména puritánsk˘ch) autobiografií 17. století ústí, jak ukazuje Gleixnerová, spí‰e ve skeptick˘ postoj vÛãi teoriím, Ïe se v tûchto textech projevoval moderní individualismus. Jejich autofii neoperují ani tak s autonomním Já, n˘brÏ spí‰e se spoléhají na aktivní úãinnou pfiítomnost boÏí ve svém Ïivotû. Vzhledem k tomu, Ïe pietistické egodokumenty (autobiografie, deníky) 18. století vznikaly pod vlivem puritánského svûta, klade si Gleixnerová otázku, zda se také v nich bude spí‰e neÏ k vlastním rozhodnutím odkazovat k pÛsobnosti boÏí v individuálním Ïivotním bûhu.

Sama fiíká, Ïe její studie ji vede spí‰e k pojetí pietistick˘ch egodokumentÛ jako prostfiedku konstituce skupiny coby subjektu. Individuální subjektivní prvek hrál v pietismu sice velkou roli, zároveÀ v‰ak byl v rámci náboÏenské kultury, jak soudí Gleixnerová, znaãnû kanalizován. Aby byl ãlovûk akceptován ostatními jako znovuzrozen˘, musel tento svÛj nitern˘ stav navenek nûjak vyznaãovat.30 Svûdomí je v pietistick˘ch textech pojednávanou kategorií. DÛraz na jeho pfiezku‰ování ãi zpytování, jehoÏ ohlasy lze nalézt v denících veden˘ch würtenbersk˘mi pietisty, má své kofieny jiÏ ve star‰í náboÏenské literatufie. Gleixnerová v této souvislosti uvádí napfiíklad nabádání Ludwiga Dunteho ke kaÏdodennímu pfiezkumu svûdomí pfied veãerrní motlitbou. Star‰í literatura, jak jsme svrchu vidûli u Arndta, poskytuje i motiv boÏího zjevení v podobû vnitfiního hlasu lidského svûdomí.31 Pfiedstavu, Ïe samo tematizovaní, napfiíklad svûdomí, mÛÏe znamenat konstituování, by ‰lo opfiít o CassirerÛv v˘klad, v nûmÏ se pfiedpokládá, Ïe vznik urãitého symbolu (pojmu, kategorie) zároveÀ znamená odkrytí ãi konstituování nové duchovní dimenze (integrující kategorie du‰e, Já vzniká v souvislosti s v˘vojem morálního svûdomí).33 Nechejme na tomto místû stranou otázku, zda lze takovéto dûjinnû-procesuální konstituování duchovních entit vÛbec historicko-empiricky doloÏit. I tak v‰ak zÛstane nutnost upozornit, Ïe neexistence ãi neuÏívání urãité integrující kategorie (typu „du‰e“) v rámci té které kultury je‰tû neznamená, Ïe by její pfiíslu‰níci nebyli s to proÏívat svou osobní integritu. Pfiíkladem budiÏ Menocchio se svou hrdostí na své názory (coÏ svûdãí o sebevûdomí jeho Já) na jedné stranû a s uãením o dvou duchách a sedmi du‰ích (není zde tedy nûjaká Já integrující kategorie) na stranû druhé.34 Akcentování urãit˘ch kategorií (znovuzrození, svûdomí, du‰e, srdce apod.) je tak pfiinejmen‰ím lépe nahlíÏet pouze jako nûjak˘m zpÛsobem zprostfiedkovanû korelující s konstituováním ãi posilováním urãit˘ch

30 U. GLEIXNER, Pietismus, s. 25–27, 63.

31 U. GLEIXNER, Pietismus, s. 56–57, 124–145.

33 E. CASSIRER, Filosofie symbolick˘ch forem, díl 2, s. 181–203.

34 CARLO GINZBURG, S˘r a ãervi. Svût jednoho mlynáfie kolem roku 1600, Praha 2000, s. 60–61, 101–105.

JAN HORSKÝ

STUDIE A ESEJE

[ 59 ]

„duchovních dimenzí“, neÏ jako bezprostfiední konstituování samo. I tak, budeme-li takto postupovat, v na‰í metodû zÛstane pfiítomen CassirerÛv axiom imanentního procesu v˘voje ducha coby v˘chozí pfiedpoklad.

Poznámky k diskusi o vlivu pietismu na ãeské tajné nekatolíky 18. století; „znovuzrození“, „srdce“, „svûdomí“ Následující pokus vyuÏít charakteristiky würtemberské pietistické náboÏenské kultury, podané Gleixnerovou, pfii studiu ãeského tajného nekatolictví 18. století je ryze pracovní povahy. V˘znam vlivu luterského pietismu na ãeské tajné nekatolíky 18. století byl sice opakovanû konstatován (poãínaje Antonínem Rezkem a konãe ZdeÀkem R. Ne‰porem),35 pfiece v‰ak lze vyslovit spí‰e argumenty proti bezprostfiednímu srovnávání náboÏenské kultury würtembersk˘ch pietistÛ a ãesk˘ch tajn˘ch nekatolíkÛ. Pfiednû by ‰lo namítnout, Ïe kdyÏ uÏ si klademe otázku vztahu ãesk˘ch nekatolíkÛ k pietismu, pfiipadal by v 18. století v úvahu spí‰e hallsk˘ ãi herrnhutsk˘ pietismus neÏ würtembersk˘. Je tu sice urãitá obecná vûrouãná shoda würtemberského (i hallského a herrnhutského) pietismu s ãesk˘m nekatolictvím, av‰ak jiÏ s tím, Ïe existuje rozdíl mezi rozvojem vûrouky v rámci prostfiedí, které je obecnû luterské (‰lo o vnitrocírkevní pietismus v rámci zemsk˘ch lutersk˘ch církví), a rozvojem v prostfiedí, které je konfesijnû odli‰né, a navíc za podmínek, kdy ti, kdo formulovali náboÏenské pfiedstavy, nemûli teologické ‰kolení (v lep‰ím pfiípadû vycházeli z vlastní ãetby Písma ãi z náboÏenské literatury a nûktefií z nich se mohli setkat s emisary, pfiicházejícími z evangelick˘ch zemí). Postavení pietistÛ v lutersk˘ch zemích a ãesk˘ch tajn˘ch nekatolíkÛ se snad shoduje v tom, Ïe v obou pfiípadech jde o men‰inu obyvatelstva, která je – a sama se tak i nahlíÏí – náboÏensky entuziastiãtûj‰í neÏ zbytek spoleãnosti. Rozdílné jsou v‰ak sociální a sociokulturní okolnosti. Würtembersk˘ pietismus je prvotnû mû‰Èanskou záleÏitostí, pfiená‰enou na spí‰e v náboÏensk˘ch otázkách pasivní venkov. âeské tajné nekatolictví je ve své my‰lenkové aktivitû a svéráznosti pfiedev‰ím vûcí poddanského venkova. O to více je spojeno se samostatnou laickou ãetbou náboÏensk˘ch knih (v evropském dobovém kontextu snad aÏ v˘jimeãnû hojnû zastoupenou), ne-li v nûkter˘ch pfiípadech na ãetbû pfiímo zaloÏeno. Tak se v ãeském tajném nekatolictví 18. století mohl

35 ANTONÍN REZEK, Dûjiny prostonárodního hnutí náboÏenského, Praha 1887, s. 54–56, 78–81; ZDENùK R. NE·POR, Víra bez církve. V˘chodoãeské toleranãní sektáfiství v 18. a 19. století, Ústí nad Labem 2004, s. 19. Rezek se snaÏil ukázat analogie mezi lutersk˘m pietismem a uãením Jednoty bratrské, a tak i odkazem na v tajnosti pfietrvávající bratrskou tradici vysvûtlit pfiijímání pietistick˘ch vlivÛ v 18. století.

[ 60 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

prosadit vût‰í mûrou neÏ mezi würtembersk˘mi venkovsk˘mi pietisty synkretismus, propojující prvky lidov˘ch (náboÏensk˘ch) pfiedstav s bezprostfiednû ãi zprostfiedkovanû dostupn˘mi momenty evangelick˘ch vûrouk toho kterého konfesního smûru. Z toho vypl˘vá i podstatn˘ rozdíl v pramenné základnû pro studium dûjin würtenberského pietismu a ãesk˘ch tajn˘ch nekatolíkÛ.

Pfies v‰echny uvedené v˘tky má smysl se, po vzoru Gleixnerové, ptát po povaze „náboÏenské kultury“ ãesk˘ch tajn˘ch nekatolíkÛ. Na pfiíkladu rozboru pouze nûkolika vybran˘ch pramenÛ a se zamûfiením na kategorie znovuzrození a svûdomí, resp. srdce, s ohledem na to, zda a jak mohly b˘t vzorci vnímání a nástroji konstrukce obrazu vnûj‰ího i vnitfiního svûta, se pokusím dílãím zpÛsobem pfiispût k diskusi o vlivu luterského pietismu a jeho náboÏenské kultury v ãeském prostfiedí 18. století. Bude pfiitom nutné odli‰it kulturu ãesk˘ch tajn˘ch nekatolíkÛ v exilu, jeÏ byla v nûkter˘ch pfiípadech nespornû pod soustavnûj‰ím vlivem luterského pietismu (napfiíklad exilové sbory v Herrnhutu, Hennersdorfu ãi v Berlínû),36 od kultury v ãeském prostfiedí setrvávajících nekatolíkÛ, u nichÏ je vliv pietismu, resp. jeho jednotliv˘ch prvkÛ, sice prokazateln˘, ale nemusel b˘t jednoznaãn˘. Je zde tak stále otázka povahy pietistického vlivu, jak co do jeho územního roz‰ífiení, tak pokud jde o zniternûní jeho jednotliv˘ch prvkÛ. Její zodpovûzení je o to sloÏitûj‰í, Ïe nelze pfiedpokládat existenci nûjaké jednotné, veskrze ãasovû a prostorovû homogenní kultury ãesk˘ch tajn˘ch nekatolíkÛ.37 Termíny/pojmy „svûdomí“ a „srdce“ samozfiejmû nebyly v 18. století ani niãím nov˘m, ani niãím specificky evangelick˘m. UÏívány v‰ak byly v rÛzn˘ch v˘znamech. Pfii studiu textÛ je v souvislosti s otázkami zde pojednávan˘mi vhodné rozli‰ovat pfiinejmen‰ím odkazy na srdce ãi svûdomí pfii v˘kladu zniternûní rituálních ãi svátostn˘ch úkonÛ38 od tûch, které chápou srdce ãi svûdomí jako místo rozhodnutí a (mravního) zvaÏování, ãi od odkazÛ na srdce ve smyslu propagace zboÏnosti, jeÏ akcentuje emotivitu.

Pfiíkladem evangelického mravokárného textu z 16. století, v nûmÏ se pomûrnû hojnû operuje s termíny srdce a svûdomí, mÛÏe b˘t ãeskobratrské Napomenutí uãinûné v‰echnûm vûrn˘m, nedavno editované Jindfiichem Halamou.39 Moderního ãte-

36 To vypl˘vá ze studií MARIE-ELIZABETH DUCREUX, Exil et conversion. Les trajectoires de vie d'émigrants tchèques, Annales 1999, s. 915–944; EDITA ·Tù¤ÍKOVÁ, Bûh Ïivota ãesk˘ch emigrantÛ v Berlínû v 18. století, Praha 1999; MARKÉTA K¤ÍÎOVÁ, Herrnhut-Ochranov a tradice staré jednoty bratrské, Husitsk˘ Tábor 13/2002, s. 169–183.

37 Takov˘ pfiedpoklad do interpretace pramenÛ vná‰í nemalou mûrou FRANTI·EK KUTNAR, Sociálnû my‰lenková tváfinost obrozeneckého lidu, Praha 1948, s. 153–206, zejména s. 160–164.

V jeho pfiípadû je to snad oprávnûné potud, pokud mu jde o charakteristiku lidového sektáfie jako sociálnû-psychického typu bez ohledu na jednotlivé projevy jeho kultury.

38 Listáfi náboÏenského hnutí poddaného lidu na panství Litomy‰lském v století XVIII., (ed.) VÁCLAV SCHULZ, Praha 1915, ã. 68, s. 93. Pfii v˘slechu roku 1782 odpovídá Václav Bene‰ z Mora‰ic na otázku: „Co srozumíváte skrze lámání chleba a pití vína z kalicha?“, slovy: „To vûfiím, Ïe jak chléb pfiijímati se má, Ïe musím sobû v srdci mysliti, Ïe ihned Ïivé tûlo Krista Pána pfiijímám.“

JAN HORSKÝ

STUDIE A ESEJE

[ 61 ]

náfie snad mÛÏe místy pfiekvapit, jak˘m zpÛsobem zde také vystupují kategorie „srdce“ a „svûdomí“: „K Bohu napravení vnitfiní toto b˘ti má: ponuknutí a probuzení srdce a ducha k Ïivosti a opravdovosti k Bohu a vÛli jeho, v mocech vnitfiních, v rozumu, vÛli a pamûti, k vífie a lásce i k nadûji. A roznícení svûdomí v Ïádosti, v upfiímosti, pravosti i sprostnosti ku Pánu Bohu nadev‰e, ke v‰í vÛli jeho, k vûfiení fieãem jeho, ku poslu‰enství hlasu jeho, v hotovosti srdce k skuteãnému ãinûní v‰í vÛle jeho.“40 Srdce zde vystupuje paralelnû s duchem. Na jiném místû je vÛãi sobû soufiadnû kladeno „srdce i mysl, du‰e i tûlo“, s ãímÏ je ãásteãnû v napûtí formulace jiná, pfiedpokládající, Ïe srdce je subjektem mínûní.41 Obecnû lze fiíci, Ïe v Napomenutí vystupuje srdce jako jedno z oznaãení pro niternost, jeÏ se buì nûjak rozhoduje ãi orientuje, nebo je formována ve smyslu urãité kvality.42 Ve svrchu citované pasáÏi Napomenutí mÛÏe s ohledem na dne‰ní jazykov˘ úzus pÛsobit nezvykle pfiedstava, Ïe svûdomí má b˘t „rozníceno“ (takov˘ v˘rok by se dal oãekávat spí‰e o srdci).

Podobnû jako u „srdce“ pfiekvapí toho, kdo by ãekal, Ïe kategorie „du‰e“ bude pojmem vy‰‰ím, integrujícím, soufiadnost, s níÏ jsou vedle sebe kladeny du‰e (popfiípadû i tûlo) a dobré svûdomí.43 Jinak zde „svûdomí“ vystupuje jak ve smyslu oznaãení místa (subjektu) mravních rozhodnutí (to ãastûji), tak ve smyslu jeho vlastních obsahÛ (napfiíklad „srdce oãi‰tûné mající od svûdomí zlého“). Tam, kde se ve v˘znamu prvním odkazuje na svûdomí (formulace typu „pod svûdomím“, nûkde z kontextu i vypl˘vá, Ïe toto „pod svûdomím“ je alternativou „pod [pohrÛÏkou] vûãného trestu“) v souvislosti s obchodem, fiemeslem a Ïivnostmi, ve skuteãnosti znamená, Ïe v této oblasti se sice nevyÏaduje nûjaká striktní, tfiebas i ritualizovaná ortopraktika, av‰ak Ïe pfiece jen jsou tato sociální jednání vtaÏena pod nároky náboÏenské sociální etiky, jejíÏ aplikace je právû vûcí svûdomí jedince.44 Zdá se, Ïe proti tomuto zpÛsobu uÏívání kategorií „svûdomí“ a „srdce“ v 16. století nepfiedstavuje zacházení s nimi v 18. století (alespoÀ v lidovém prostfiedí tajného nekatolictví – o jin˘ch prostfiedích zde nemám ambice vypovídat) patrnû Ïádnou podstatnou zmûnu a to i pfies pfiedpokládan˘ a prokazovan˘ vliv pietismu. ZpÛsobÛm tematizování srdce u ãesk˘ch tajn˘ch nekatolíkÛ a pozdûji sektáfiÛ 18. a 19. století nejnovûji vûnoval pozornost Zdenûk R. Ne‰por. Soudí, Ïe pokud vy‰li ãe‰tí

39 JIND¤ICH HALAMA, Sociální uãení âesk˘ch Bratfií 1464–1618, Brno 2003, s. 215–283.

40 J. HALAMA, Sociální uãení, s. 320–231.

41 J. HALAMA, Sociální uãení, s. 231 („míní-li v srdci“), s. 243.

42 Ve smyslu odli‰ení niterného a viditelného: „v srdci a pfied oãima“ – J. HALAMA, Sociální uãení, s. 276; „kfiivolakost srdce“, „napravení srdce“, „bloudí srdcem“ (s. 231–232), „srdcem spravedliv˘m“ (s. 250), „obtíÏení srdce“, z nûjÏ lze ãinit pokání (s. 259), „bázeÀ BoÏí v srdci“ (s. 277) ãi „upfiímné srdce“, jeÏ vede ke „spasení“ (s. 282–283).

43 J. HALAMA, Sociální uãení, s. 260, 281.

44 J. HALAMA, Sociální uãení, s. 231 („bez Ïaloby svûdomí“), 232, 239, 247 („uráÏka svûdomí“, nikoli cti), 257 („ãisté svûdomí“), 261, 263, 272 (ãlovûk boÏího svûdomí).

[ 62 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

„toleranãní sektáfii“ z pietismu, mûli bychom u nich shledat kromû ideje znovuzrození i „dal‰í jeho specifické rysy, pfiedev‰ím zdÛraznûní ‚zboÏnosti srdce‘ pfied racionalistickou na dogmatiku orientovanou ‚zboÏností hlavy‘ luterské ortodoxie“.

Samotnou tematiku srdce vûfiícího a srdce Pánû v‰ak shledává v my‰lení v˘chodoãeského toleranãního sektáfiství jako okrajovou a jako jeden z moÏn˘ch v˘kladÛ této její neãetnosti nabízí úvahu, Ïe „vût‰ina prost˘ch nekatolíkÛ nemûla gnoseologické pfiedpoklady pro pfiijetí metafory srdce jako podstaty ãlovûka“.45 Z jeho v˘kladu v‰ak pfieci jen lze vyãíst urãitou promûnu v tom smyslu, Ïe odkazy na srdce s dÛrazem na emotivitu zboÏnosti se objevují spí‰e aÏ u sektáfiÛ prvé poloviny 19. století.46 Pfiíklady, které uvádí pro 18. století, jsou interpretovatelné spí‰e jako uÏití termínu srdce pro (prosté) oznaãení niternosti, vlastní subjektivity, Já mluvãího. Byly-li by metaforou podstaty ãlovûka, pak patrnû ne jedinou tehdy pouÏitelnou.

Platilo by to jak o v˘roku pozoruhodné postavy ãeského tajného nekatolictví a pozdûji evangelického exilu Jifiího Ostrého (téÏ Jifiík Vostr˘),47 jímÏ pfii v˘slechu roku 1759 zdÛvodÀoval konverzi k evangelictví: „ponûvadÏ mne v m˘m srdci vÏdy nutkalo, Ïe v tej vífie katolickej k spasení nepfiijdu“;48 tak o v˘rocích nûkter˘ch stoupencÛ beránkové víry z ·irokého Dolu na Litomy‰lsku z roku 1782. Zde zdÛvodÀuje Jan Andrle svou víru slovy, „Ïe to máme v na‰ich srdcích a rodiãÛv se drÏíme“, Anna Havelková slovy, „Ïe ji Krystus Pán zaloÏil v srdci mém“, TomበHrnãífi slovy, „protoÏe ji nám Duch svat˘ do srdce vlil“, a koneãnû „Katefiina, France Paìoura manÏelka“, odpovídá na otázku, kdo ji k její beránkové vífie pfiivedl: „Îádn˘. Duch svat˘ mnû v‰típil do srdce.“49 Takové v˘roky v‰ak nelze nikterak jednoznaãnû prohla‰ovat za ozvuky pietistické „zboÏnosti srdce“ tfieba jiÏ proto, Ïe bychom nalezli jejich paralely ve star‰ích vûrouãn˘ch textech (pfiíkladem mÛÏe b˘t âeská konfese z roku 1575).50 Vzhledem k poãtu a rázu ostatních v˘po-

45 ZDENùK R. NE·POR, Srdce vûfiícího a srdce Pánû ve v˘chodoãeském toleranãním sektáfiství, in: Srdce JeÏí‰ovo. Teologie – symbol – dûjiny, (edd.) Kristina Kaiserová, Jifií Mikulec, Jaroslav ·ebek, Praha-Ústí nad Labem 2005, s. 127–138, citováno s. 129, 135.

46 Z. R. NE·POR, Srdce vûfiícího a srdce Pánû, s. 130, 132. Na tomto místû nechávám nepojednanou otázku, jeÏ by zasluhovala podrobnûj‰í pozornost, totiÏ otázku pomûru mezi tím, co oznaãuji jako „kategorie“, a tím, co Ne‰por rozumí „metaforou“.

47 O nûm srov. E. ·Tù¤ÍKOVÁ, Bûh Ïivota, s. 429–433; TÁÎ, O ãesk˘ch predikantech v první polovinû 18. století, in: Víra nebo vlast. Exil v ãesk˘ch dûjinách raného novovûku, (ed.) Michaela Hrubá, Ústí nad Labem 2001, s. 51–58.

48 Listáfi náboÏenského hnutí poddaného lidu na panství Litomy‰lském v století XVIII., ã. 23, s. 26; Z. R. NE·POR, Srdce vûfiícího a srdce Pánû, s. 130.

49 Listáfi náboÏenského hnutí poddaného lidu na panství Litomy‰lském v století XVIII., ã. 68, s. 113; ã. 97, s. 210; Z. R. NE·POR, Srdce vûfiícího a srdce Pánû, s. 130.

50 V devátém ãlánku âeské konfese jsou formulace typu: „skrze Ducha svatého srdcem doufáme, Ïe milostiví slibové BoÏí“; „skrze takovou srdeãnou k Bohu víru neb dÛvûrnost pfiemáhá ve‰kerá poku‰ení“; „v nûho srdcem vûfiíme a doufáme“; „zapaluje srdeãnû milování Pána Boha a bliÏního“ – srov. âtyfii vyznání (vyznání augsburské, bratrské, helvétské a ãeské se ãtyfimi vyznáními staré církve a se ãtyfimi ãlánky praÏsk˘mi), (ed.) RUDOLF ¤ÍâAN, Praha 1951, s. 284–285.

JAN HORSKÝ

STUDIE A ESEJE

[ 63 ]

vûdí stoupencÛ beránkové víry pak nelze ani tvrdit, Ïe by „srdce“ bylo nûjakou ústfiední kategorií uÏívanou k sebetematizaci.

RÛzné koncepce znovuzrození (ne kaÏdá musí b˘t jeho pietistickou akcentací coby osobnostního pfierodu)51 byly pojednávány v ãeské reformaãní tradici jiÏ od 15. století. Petr Chelãick˘ (podle interpretace Jaroslava Golla) uvaÏoval o znovuzrození, jeÏ není moÏné bez boÏí milosti a které dává ãlovûku nové srdce, nov˘ rozum, nové my‰lenky a nové skutky. Ve 20. letech 16. století se akcent na znovuzrození objevuje u zwingliánsky ladûné skupiny Habrovansk˘ch.52 Právû také díky koncepci znovuzrození spatfiuje Rezek podobnost, ba aÏ souvislost mezi z Chelãického vycházející tradicí Jednoty bratrské a Habrovansk˘mi na jedné stranû a lutersk˘m pietismem na stranû druhé. Touto podobností pak vykládá i vliv, jenÏ zaãal v 18. století vykazovat pietismus na ãeské tajné nekatolíky.53 Novûj‰í poznatky o Ïivotû tajn˘ch nekatolíkÛ v 18. století, o ‰ífiení ãesky ti‰tûn˘ch lutersk˘ch a lutersko-pietistick˘ch knih, o organizaci náboÏenské emigrace z âech, o misijní ãinnosti napfiíklad z Herrnhutu ãi Hennersdorfu v âechách a na Moravû apod. ukazují, Ïe v˘skyt pietistick˘ch prvkÛ v my‰lení nûkter˘ch ãesk˘ch tajn˘ch nekatolíkÛ nelze vyloÏit primárnû, ãi dokonce pouze na základû obdoby vûrouãného my‰lení.

V˘raznou roli hrály také geografické, politické a organizaãní okolnosti, jeÏ mohly b˘t namnoze vÛãi my‰lenkov˘m obdobám ãi rozdílÛm spí‰e vnûj‰ími faktory.54 Tak

51 V âeské konfesi se tímto termínem míní spí‰e opakované znovuzrozování z víry a Ducha svatého, jak by nasvûdãoval nedokonav˘ vid slovesa ve formulaci 5. odstavce jejího osmého ãlánku: „A tak posvûcení, obnovení aneb znovuzrození ãlovûka skrze víru a Ducha svatého jest, kdyÏ skrze víru v Krista Pána úãastni b˘váme uãinûní JeÏí‰e Krista a v‰ech jeho zásluh a tak pfied Bohem dokonale spravedliví.“ – âtyfii vyznání (vyznání augsburské, bratrské, helvétské a ãeské se ãtyfimi vyznáními staré církve a se ãtyfimi ãlánky praÏsk˘mi), s. 283.

52 JAROSLAV GOLL, Chelãick˘ a Jednota v XV. století, Praha 1918, s. 27; OTAKAR ODLOÎILÍK, Jednota bratfií Habrovansk˘ch, âesk˘ ãasopis historick˘ 29/1923, s. 1–70, 301–357, zejména s. 37, 329; JAN HANÁK, Bratfií a star‰í z Hory lilecké, âasopis Matice Moravské 52/1928, s. 39–124, 277–348; 53/1929, s. 1–44.

53 A. REZEK, Dûjiny prostonárodního hnutí, s. 15–16, 54–56. Rezek napfiíklad soudí: „Jasno jest, Ïe zásady hlásané pietismem mûly mnoho spoleãného s tradicemi ãeského lidu, vyrostlého (hlavnû ve v˘chodních âechách) v Jednotû bratrské“ (s. 55). Znovuzrození podle nûj bylo „základní ideou Jednoty i pietismu“ a „téÏ základní naukou u valné vût‰iny blouznivcÛ ãesk˘ch“. Ti ale tuto ideu „svedli na scestí“ (s. 55).

54 Shodnû to vypl˘vá z rÛzn˘ch prací – srov. napfiíklad IVO KO¤ÁN, „Opoãenská rebelie“ z roku 1732, Práce muzea v Hradci Králové 13/1970, s. 93–134; IVO KO¤ÁN, Îidovská sekta na BydÏovsku v polovinû 18. století, âesk˘ ãasopis historick˘ 96/1998, s. 72–101; JAN P. KUâERA, Pfiíspûvek k problémÛm lidového náboÏenství v 17. a 18. století, Sborník historick˘ 23/1976, s. 5–33; MARIEELIZABETH DUCREUX, âtení a vztah ke knihám u podezfiel˘ch z kacífiství v âechách 18. století, Acta Universitatis Carolinae – Historia Universitatis Carolinae Pragensis 32/1992, s. 51–79; EVA MELMUKOVÁ, Patent zvan˘ toleranãní, Praha 1999, s. 71–95. V˘klad Evy Melmukové je v‰ak diskutabilní (kriticky k nûmu Z. R. NE·POR, Víra bez církve, s. 17, 210–211) potud, pokud pfiedpokládá existenci „skryté církve“ tajn˘ch „evangelíkÛ“ v âechách v 18. století. Tento pfiedpoklad je snad oprávnûn˘ v rámci teologického diskurzu, av‰ak z hlediska dûjepisn˘ch bádání pro nûj není moÏné získat pfiesvûdãivé opory, jak lze vyvodit ze zb˘vajících studií citovan˘ch v této poznámce.

[ 64 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

ãi onak idea znovuzrození v‰ak vstupovala do mysli nûkter˘ch ãesk˘ch tajn˘ch nekatolíkÛ. KdyÏ se zejména po vydání toleranãního patentu zaãali od ostatních nekatolíkÛ, hlásících se k helvétskému ãi augsburskému vyznání, oddûlovat tzv. ãe‰tí blouznivci, zaãala u nûkter˘ch z nich hrát zãásti pfiemûnûná koncepce znovuzrození v˘znamnou roli (jak na to upozornili napfiíklad jiÏ Antonín Rezek ãi Franti‰ek Kutnar).55 Koneãnû má znovuzrození své místo coby projev vlivu hallského pietismu i v my‰lení ãesk˘ch spiritistÛ 19. a poãátkem 20. století v podobû náhlého „procitnutí ve vífie“.56 Je otázkou, zda není nûkdy pojetí znovuzrození u ãesk˘ch blouznivcÛ nûkter˘mi autory interpretováno pfiíli‰ dramaticky (pravda, dává k tomu kupfiíkladu podnût to, Ïe nûktefií z blouznivcÛ odmítají uvádût svÛj vûk od narození, n˘brÏ jen poãet rokÛ, co ubûhly od znovuzrození). Je dobré vzít v potaz, Ïe i pro nejednoho lutersko-ortodoxního ãi lutersko-pietistického autora bylo znovuzrození smrtí „ãlovûka starého“ a narozením „nového ãlovûka“.57 Nebylo by patrnû pfiíli‰ metodicky korektní pfiedpokládat, Ïe v rámci elitní kultury se znovuzrození takto koncipuje vÏdy jako metafora, kdeÏto lidová kultura je neumí nikdy vzít jinak neÏ doslovnû a zcela váÏnû.

V˘znam znovuzrození pro ãeské tajné nekatolíky 18. století v‰ak zároveÀ nelze pfieceÀovat. Odhlédneme-li od nûkter˘ch blouznivcÛ, lze fiíci, Ïe sami sebe neprezentují prvofiadû jako znovuzrozené. Coby charakteristiku svého nekatolictví, nûkdy pfiímo evangelictví, nejãastûji uvádûjí, Ïe ãtou Písmo a náboÏenské knihy. Z vûrouãn˘ch prvkÛ pak ãasto zmiÀují veãefii Pánû nejen pod obojí, ale pfiednû s lámáním chleba, a ãasto se vyslovují proti sochám a obrazÛm v katolickém Ïivotû.58

55 Zrod blouzniveck˘ch hnutí a jejich osudy nejnovûji zpracovává Z. R. NE·POR, Víra bez církve.

Ze star‰ích studií srov. Tfii stati Ant. Rezka o ãesk˘ch blouznivcích, (ed.) Josef Vítûzslav ·imák, âesk˘ ãasopis historick˘ 24/1918, s. 120–164; F. KUTNAR, Sociálnû my‰lenková tváfinost, s. 163.

Kutnar vymezuje znovuzrození v blouzniveckém pojetí. Mluví o „mystickém okamÏiku tajemné duchovní pfiemûny“, tzn. o okamÏiku znovuzrození, kdy blouznivec poznává bídu a nicotu tohoto svûta, kdy poznává sám sebe, svût a Boha v pravé podobû a v pravém smyslu. Je to tajemn˘ pfiíchod svûtla poznání a nabytí víry v ãistého Ïivého Boha“. Je to „okamÏik základního my‰lenkového a Ïivotního pfierodu“. „Od té doby vlastnû teprve blouznivec Ïije, pfied tím pob˘val jen v temnotû, nyní Ïije ve svûtle a odtud teprve poãítá léta svého Ïivota.“ „Vzniká jin˘, lep‰í ãlovûk, kter˘ má zásadnû jin˘, duchovní pomûr k vûcem, k lidem, ke svûtu, spoleãnosti a Bohu.“ Je to aÏ „stav my‰lenkové a jakoby sociální nepfiítomnosti.“ 56 ZDENùK R. NE·POR, K pÛvodu a pramenÛm ãeského lidového spiritismu, Lidé mûsta 12/2003, s. 53–81, zejména s. 67.

57 M. REPO, Sapiens dominabitur astris, s. 362. Pod vlivem svûtla boÏí milosti je star˘ ãlovûk odstranûn ãlovûkem nov˘m. Star˘ ãlovûk se mÛÏe vírou vyvázat ze svého narození jako dûdic Adamova hfiíchu a narodit se novû jako dítko boÏí.

58 FERDINAND HREJSA, âeská konfesse, její vznik, podstata a dûjiny, Praha 1912, s. 523–526, 554, 568, 607, 610–618, 638; MARIE-ELIZABETH DUCREUX, Kniha a kacífiství, zpÛsob ãetby a kniÏní politika v âechách 18. století, in: âeská literatura doby barokní, Praha 1994 (Literární archiv 27), s. 61–87; ZDENùK R. NE·POR, Vnûj‰í oznaãení a sebeoznaãení ãesk˘ch nekatolíkÛ v 18. a 19. století, Religio 10/2002, ã. 2, s. 215–236; Z. R. NE·POR, Víra bez církve, s. 16. JAN HORSK¯, ZDENùK R. NE·POR, Typologie ãeské víry raného novovûku. Metody a moÏnosti studia lidové religiozity v 18. století, âesk˘ ãasopis historick˘ 103/2005, s. 43–86.

JAN HORSKÝ

STUDIE A ESEJE

[ 65 ]

Listy Matûje Nûmeãka z roku 1732 MoÏnost uãinit si pfiedstavu o vyuÏití kulturou poskytovan˘ch vzorcÛ vnímání k sebetematizaci a tematizaci vlastního Ïivota poskytují pfiedev‰ím egodokumenty. Tûch se – pokud jde o nekatolíky – z 18. století sice dochovalo relativnû dost od ãesk˘ch exulantÛ (autobiografie, korespondence), av‰ak není jich mnoho známo pro prvou polovinu 18. století, tzn. pro dobu, pro niÏ lze vést diskusi o prÛnicích pietistického vlivu, ze samotn˘ch âech ãi Moravy. Jako pfiíklad takov˘chto pramenÛ nabízím na následujících stránkách náhled do listÛ Matûje Nûmeãka, poddaného opoãenské vrchnosti hrabûte Colloreda, z roku 1732.

Zamûfiím se pfiedev‰ím na to, jak jejich autor pojednává vlastní subjektivitu (kategorie svûdomí, srdce) a jak je v nich popsáno jeho rozhodnutí (snad v tom je ozvuk znovuzrození) z náboÏensk˘ch dÛvodÛ z panství zbûhnout a odejít do evangelické ciziny do exilu. Nûmeãek ode‰el z panství v dubnu, tedy je‰tû pfied tím, neÏ na nûm vypukla známá nekatolická rebelie. Jedním z jejich vrcholÛ bylo sepsání evangelického vyznání víry (v záfií 1732), tzv. opoãenského Memorialu, jenÏ byl urãen vrchnosti s Ïádostí o pfiiznání svobody vyznávat víru v nûm pfiedstavenou.

Opoãensk˘ Memorial vznikl pod prostfiedkovan˘m vlivem ãeského pietisticky sm˘‰lejícího exilového hennersdorfského kazatele Jana Liberdy. Uvádí se pfiednû vliv textu Liberdova Pravidélka Hennersdorfského z roku 1731. Vedle pÛsobení tohoto textu zprostfiedkovávali LiberdÛv vliv také na panství v tu dobu pfiítomní emisafii.59 V souvislostech zde sledovan˘ch je pfiedev‰ím zajímavé, Ïe Memorial zmiÀuje jak problém zneklidnûného svûdomí tûch, ktefií nemohou svobodnû vyznávat svoji víru, tak mluví explicitnû o znovuzrození a následování Ïivota Kristova. Prv˘ ãlánek fiíká, Ïe opoãen‰tí nekatoliãtí poddaní nemohou mít klidné svûdomí, neboÈ jsou nuceni vyznávat jinou víru, neÏ jakou mají („nun da wir in unserem Gewissen nicht ruhig sein können“). Pát˘ ãlánek pak fiíká, Ïe pokání bez

59 Struãn˘ rozbor opoãenského Memorialu uvádí jiÏ A. REZEK, Dûjiny prostonárodního hnutí, s. 78–84.

Podrobn˘ rozbor událostí vãetnû okolností sepsání Memorialu podává I. KO¤ÁN, „Opoãenská rebelie“, s. 93–134. Rezek pfiedstavuje opoãenskou rebelii jako projev pietistického vlivu a zdÛrazÀuje, Ïe Jan Liberda ve svém uãení propojoval prvky ‰v˘carské reformace s pietismem (s. 78–79). Jiní badatelé o Liberdovi mluví jako o luterském pietistovi – srov. F. HREJSA, âeská konfesse, s. 610; Z. R. NE·POR, Víra bez církve, s. 144–146. Rezek vedle vlivu Pravidélka konstatuje v textu Memorialu je‰tû reminiscence bratrského katechismu z roku 1608 a ozvuky Apokalypsy (s. 80–81). Prostfiedkování mezi Liberdou a opoãensk˘mi poddan˘mi popisuje podrobnû Kofián (s. 103–105). Sám text Memorialu v‰ak nelze jakkoli jednoznaãnû prohlásit za pietistick˘ (pietistick˘ vliv vykazuje patrnû pouze pát˘ ãlánek). Text je obecnû evangelick˘, propojující lutersk˘ pohled s nûkter˘mi prvky tradic ãeské reformace 16. a poãátku 17. století – srov. J. HORSK¯, Z. R. NE·POR, Typologie, s. 79–80, pozn. 144. TûÏko v‰ak líãit opoãenskou rebelii jako – pravda ze zahraniãí podnícené – vystoupení „skryté církve“ ãesk˘ch evangelíkÛ, jak to ãiní E. MELMUKOVÁ, Patent zvan˘ teleranãní, s. 86–89.

[ 66 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

znovuzrození a následování Ïivota Kristova nevede ke spáse („von der Buss glauben und bekennen wir gleichfals, dass ohne der Wiedergeburt und Leben Christi zu Seligkeit Niemand gelangen könne“).60 Matûj Nûmeãek zanechal pfied sv˘m odchodem do exilu v noci z 22. na 23. dubna 1732 tfii listy na rozlouãenou (vrchnosti, sousedÛm a regentovi).

Odcházel sám jiÏ v pozici v˘mûnkáfie a zahradníka z ·estajovic spolu se svou Ïenou, dvûma dcerami, ale i se sv˘m synem, usedl˘m poddansk˘m hospodáfiem, a jeho Ïenou a jejich dítûtem (celkem 7 osob). Spolu s nimi ode‰lo z ·estajovic je‰tû dal‰ích 8 lidí. Jeho Ïena s malou dcerkou byla v‰ak pfii útûku chycena a o dva roky pozdûji zemfiela v Dobru‰ce ve vûzení. Jejich odchod navazoval na lednovou misijní a k exilu navádûjící akci z Îitavska, kterou podnikl Matûj Kry‰tof (téÏ Kry‰tÛfek), v té dobû jiÏ exulant, vracející se do ·estajovic, kde Ïil jeho otec. Víme, Ïe Kry‰tof v sobotu pfied Tfiemi králi 1732 mûl právû u Nûmeãka svÛj první „veãerní v˘klad“, na nûmÏ se se‰la aÏ polovina lidí z ‰estajovické obce. V˘‰e zmínûná skupina 15 lidí (vãetnû Nûmeãkovy rodiny) emigrovala, i kdyÏ Kry‰tof byl zatãen.

Zbûhlé do exilu vedli dal‰í pfii‰lí emisafii. Nûmeãkovy rozluãné listy jsou zajímavé z nûkolika zde uvaÏovan˘ch hledisek. S ohledem na to, co víme o jeho stycích s Kry‰tofem, nepfiekvapí, Ïe mají takfiíkajíc kazatelsk˘ ráz.

Srdce, svûdomí – konstituce moderního subjektu?

Pfiednû v listech Matûje Nûmeãka nalézáme urãitou jeho Ïivotní bilanci, jejímÏ vyznûním zdÛvodÀuje svou emigraci. V listu adresovaném jeho „mil˘m a Pánu Bohu milej‰ím kmotrÛm a strejcÛm“ fiíká: „Nu moji milí bratfii vemte sobû ze mne pfiíkladu, Ïe sem pracoval na vinici svûta toho, co sám nejlépe mohl a rozumûl a tu hlínu napfieváÏel z místa na místo. Nu tehdy co sem sobû za to u Pána Boha získal? I nic.

A proã pak? I proto, Ïe sem nekopal roli srdce svého. A ãím sem mûl kopati? Vírou a pravdou. A jak pak vírou? Îe sem poslouchal lidi více neÏ Boha, to pro bázeÀ tûla, aby netrpûlo bolest a pohanûní.“61 Matûj Nûmeãek pro tematizaci sebe sama jako subjektu uÏívá kategorie srdce, popfiípadû metaforického „kopání role srdce svého“.

Spí‰e paralelnû (ba aÏ opozitnû) neÏ srdci podfiízenû vystupuje pak bázeÀ tûla. V jeho formulacích je srdce to, co BÛh ví, ve smyslu boÏí v‰evûdoucnosti, a tudíÏ i znalosti nitern˘ch pohnutek ãlovûka („kter˘ srdce ãlovûka ví a zná v‰ecko“). Srdce je i Bohem

60 JOSEF VÍTùZSLAV ·IMÁK, Nûkolik dokladÛ k boufii opoãenské r. 1732, Vûstník âeské akademie císafie Franti‰ka Josefa pro vûdy, slovesnost a umûní 26/1917, s. 58–77, citace ze s. 68–69.

61 Nûmeãkovy listy vydal JOSEF VOLF, Soupis nekatolíkÛ panství Opoãenského z r. 1742 (Pfiíspûvky k boufii Opoãenské z r. 1732), Praha 1908, zde cituji ze s. 31; tfii Nûmeãkovy listy jsou editovány na s. 30–33. Podrobnosti o Nûmeãkovû odchodu uvádí I. KO¤ÁN, „Opoãenská rebelie“, s. 99–100, 125.

JAN HORSKÝ

STUDIE A ESEJE

[ 67 ]

obmûkãitelné. Ve v‰ech tfiech listech neuÏije Nûmeãek pfii pojednávání sebe sama ani jednou pojmu du‰e. O du‰i mluví ostatnû jen jedenkrát.62 Krom toho se v prvém dopisu Nûmeãkovû (v listu adresovaném vrchnosti, v nûmÏ zdÛvodÀuje svÛj odchod a omlouvá se za nûj) operuje i s pojmem svûdomí. Jednak ve vazbû „dobré svûdomí zachovati“, jednak pfii samotném zdÛvodÀování odchodu do exilu: „Nebo já tu nemÛÏu bejt pro svûdomí, Ïe sem proti Pánu Bohu svému pfiísahal, a Pán praví ov‰em: nikoliv pfiísahati nebude‰.“63 Svûdomí tak zde vystupuje spí‰e neÏ jako místo, v nûmÏ se zvaÏuje, jako sama v˘ãitka svûdomí. Snad zdánlivû modernûji (av‰ak zároveÀ i ve shodû se star‰ími náboÏensko-politick˘mi proklamacemi protestantÛ) neÏ Nûmeãkovo zacházení s termínem „svûdomí“ vyznívá zpÛsob, jímÏ ho uÏívá jin˘ exulant ze ·estajovic MatyበMachovec, kter˘ ve svém listu, jenÏ zanechal sousedÛm na rozlouãenou roku 1735, fiíká, Ïe by byl ochoten snést jak˘koli útlak, jen ne náboÏensk˘. Svobody víry, fiíká, „ale zde nemohu dojíti, a mé svûdomí jak od vrchnosti tak od knûÏí velikou mocí potlaãeno jest, a já mému svûdomí víru vnutiti nemohu“.64 Machovcova formulace je tak bliωí zpÛsobu, jímÏ se mluví o svûdomí v prvém ãlánku opoãenského Memorialu, neÏ jsou formulace Nûmeãkovy.

Z hlediska svrchu naãrtnuté diskuse o konstituci moderního autonomního morálního subjektu nutno poznamenat, Ïe Nûmeãek rozhodnutí odejít prezentuje jako rozhodnutí své, vycházející z pocitu, Ïe bez odchodu do náboÏenského exilu setrvá v hfiíchu. Pfiece v‰ak nalezneme formulace, které odkazují spí‰e k tomu, Ïe BÛh ãiní v nás („neboÈ nám praví: beze mne nemÛÏete nic uãiniti nejmen‰ího“; „spravujte se Pánem Bohem a ne rozumem Va‰ím“ apod.). Nejnápadnûji to snad vystupuje v jeho zdÛvodnûní odchodu následujícími slovy: „Pán BÛh nyní k starosti mé chce, abych zanechal marnosti svûta a slouÏil jemu, Ïe mne za syna pfiíjme a Ïe mnû dá Ïivot vûãn˘.“

Spiritualizace v‰edního Ïivota, nebo radikální odmítnutí fiádÛ tohoto svûta?

Pozornost zasluhuje kontrapozice: „vinice svûta“ – „role srdce“. Souvisí s tím, Ïe Matûj Nûmeãek pojednává svoji emigraci tak, Ïe odchází od svûtské vrchnosti „k Pánu JeÏí‰i“.65 Toto Nûmeãkovo stanovisko je pfiekvapivû radikální. Nemûlo by opory ani v luterském pojetí vrchnosti jako od Boha ustanovené a jsoucí na jeho

62 J. VOLF, Soupis nekatolíkÛ panství Opoãenského z r. 1742, s. 32. Jde o zajímavou formulaci: „Krista JeÏí‰e, kter˘Ïto za nás za ovce své du‰i svou poloÏil.“ 63 J. VOLF, Soupis nekatolíkÛ panství Opoãenského z r. 1742, s. 30–31.

64 A. REZEK, Dûjiny prostonárodního hnutí, s. 84.

65 J. VOLF, Soupis nekatolíkÛ panství Opoãenského z r. 1742, s. 30: „odcházíme k Pánu JeÏi‰i, neboÈ sme velice prohfie‰ili proti jeho boÏské milosti“.

[ 68 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

místû, ani v bratrském pojetí, v nûmÏ je vrchnost jak na místû boÏím, tak na místû Beránkovû, a koneãnû ani v samotném opoãenském Memorialu.66 Jako by se Nûmeãek snad aÏ domníval, Ïe lze odejít do zemû, kde není svûtského panování vrchností. Nezdá se, Ïe by v‰e ‰lo vysvûtlit tím, Ïe by mu evangelické vrchnosti nevadily, neboÈ ve svém listû své dosavadní opoãenské vrchnosti nikterak neuvádí jako pfiíãinu odchodu její katolickou konfesi, pfiipou‰tí i spásu hrabûte Colloreda a jeho rodiny, aniÏ by ji podmiÀoval konverzí. Jako by chtûl Nûmeãek to, co je pro pietisty fie‰itelné duchovní cestou do nitra své du‰e, fie‰it pohybem v geografickém prostoru. S tímto odchodem od svûtské vrchnosti k JeÏí‰i Kristu souzní i jiÏ svrchu citovan˘ NûmeãkÛv povzdech, Ïe si za svou práci na vinici tohoto svûta u Boha vlastnû nic nevyslouÏil. To by bylo v napûtí s pietistickou snahou o spiritualizaci kaÏdodenního Ïivota a je to v rozporu i s luterskou naukou o povolání ke svûtsk˘m pozicím, v jejímÏ duchu luterská kázání ãastokrát oznaãovala práci na poli i v domû za svého druhu sluÏbu Bohu (v nûmeck˘ch kázáních se v této souvislosti vyskytuje napfiíklad termín der häusliche Gottesdienst).67 Jako by chtûl – fieãeno terminologií sociologie Maxe Webera – zcela opustit politick˘ svazek a nadále Ïít v˘luãnû pouze v rámci svazku hierokratického.68 Této radikálnosti dává aÏ sektáfisk˘ ráz69 to, Ïe jádro svého zhfie‰ení Nûmeãek spatfiuje ve sloÏení svûtské pfiísahy.70 Nastoluje tak téma, které v ãesk˘ch pomûrech bylo naposledy váÏnû diskutováno na pfielomu 15. a 16. století v Jednotû bratrské.71 Nûmeãkovo pojetí odchodu jako cesty od tûlesného pána ke Kristu mÛÏeme nahlíÏet v souvislosti s dal‰ími zprávami o dûní na opoãenském panství roku 1732.

66 Srov. âtyfii vyznání (vyznání augsburské, bratrské, helvétské a ãeské se ãtyfimi vyznáními staré církve a se ãtyfimi ãlánky praÏsk˘mi), s. 72–73, 166–168, 302. Luterská kazatelská literatura se samozfiejmostí vychází z Lutherova uãení o „povolání“ a hájí autoritu svûtské moci ve státû, na panství i v domû – srov. R. DÜRR, Mägde in der Stadt, s. 54–108. Toto Nûmeãkovo vidûní vûcí by bylo moÏné zakomponovat i do diskusí o existenci jakési „skryté církve“ ãesk˘ch tajn˘ch „evangelíkÛ“, jak o ní mluví E. MELMUKOVÁ, Patent zvan˘ toleranãní, s. 71–95. Pokud by taková církev skuteãnû existovala (coÏ nemám za pravdûpodobné), pak by – jak vidno – buì nebyla s to mezi své ãleny ‰ífiit základní ãlánky vyznání víry, nebo bychom museli uznat, Ïe se v jakémsi meziprostoru mezi katolickou vût‰inou a tajn˘mi „evangelíky“ ve „skryté církvi“ nacházelo mnoho tûch, které oznaãujeme jako „tajné nekatolíky“, ktefií nebyli na oné (hypostazované) „skryté církvi“ názorovû pfiíli‰ závislí.

67 ERNST TROELTSCH, Z dûjin evropského ducha, Praha 1934, s. 32–41; R. DÜRR, Mägde in der Stadt, s. 54–108.

68 MAX WEBER, Wirtschaft und Gesellschaft. Grundriss der verstehende Soziologie, Tübingen 1972, s. 29–30. O vyuÏití teorií sociologie náboÏenství pfii studiu ãesk˘ch tajn˘ch nekatolíkÛ podrobnûji srov. J. HORSK¯, Z. R. NE·POR, Typologie, s. 48–57.

69 Z hlediska Troeltschovy typologie je jedním z podstatn˘ch znakÛ sekty trvání na plné závaznosti Kristova kázání na hofie vãetnû odmítání svûtské pfiísahy – srov. E. TROELTSCH, Die Soziallehren, s. 967–970.

70 J. VOLF, Soupis nekatolíkÛ panství Opoãenského z r. 1742, s. 30: „na kfitu sme mu [tzn. Bohu] slíbili víru a dobré svûdomí zachovati, a my sme to nezachovali, pro pfiíãinu tu, Ïe sem více poslouchal svûtsk˘ vrchnosti a duchovní více neÏli Pána Boha; proto sme z nich sobû modly

JAN HORSKÝ

STUDIE A ESEJE

[ 69 ]

Zmínku zasluhuje jednak dopis na rozlouãenou jiného zbíhajícího, Jifiího Rozvody ze Skalice. Ten odchází, „aby du‰i svou neztratil“, tj. v jeho listû se objevuje motiv spasitelnosti odchodu do evangelického exilu, jenÏ vystupuje ãastûji i v jin˘ch pfiípadech. V této souvislosti je zajímavé pov‰imnout si incidentu, k nûmuÏ do‰lo v hospodû v Jenkovicích v záfií 1732. Tamní ‰enk˘fi z ní vypudil skupinu, v níÏ byli i emisafii, jeÏ mûli na opoãenském panství vyvolat rebelii a ktefií mimo jiné prostfiedkovali vliv LiberdÛv, totiÏ LukበPiksa, Jifiík Urban a Petr Hejzral. Stalo se tak po té, co tito emisafii drÏeli mravokárnou, aÏ pietisticko-ortoprakticky vyznívající fieã, v níÏ mimo jiné také znûlo, Ïe – fieãeno ústy svûdka – „více se drÏíme hospodáfiství tûlesného, neÏ abys jsme Bohu slouÏili“.72

Obdoby znovuzrození v Nûmeãkov˘ch listech Matûj Nûmeãek nemluví o znovuzrození. To v‰ak neznamená, Ïe by ve svém sebeproÏívání nemohl podobn˘ nitern˘ zlom pojednat. V jeho listech nalezneme momenty, které jsou blízké pietistickému líãení okolností ãi dÛsledkÛ znovuzrození. TûÏko rozhodnout, zda tomu tak je pod vlivem lutersko-pietistické literatury ãi kázání emisarÛ, nebo pod vlivem ãetby Písma, na jehoÏ text Nûmeãek nejednou odkazuje. Lze zde pozorovat schéma, které se sice objevuje v pietistickém prostfiedí ve spojení se znovuzrozením, av‰ak má obecnûji kfiesÈansk˘ ráz. Po zanechání hfiíchu a po pokání se na nûj vztahuje milost boÏí a on se mÛÏe stát dítkem boÏím ãi bratrem Kristov˘m.73 Zatímco u pietistÛ by po znovuzrození mûl násle-

nadûlali; Ïe sem s poruãení vrchnosti a rychtáfie v kanceláfii na Opoãnû po dvû léta pfiísahu sloÏiti musil“.

71 Netvrdím v‰ak, Ïe by zde mohla b˘t nûjaká pfiímá ãi prostfiedkovaná my‰lenková filiace. V Jednotû se tehdy diskuse ukonãila odkazem problému pfiísahy k individuálnímu svûdomí. LukበPraÏsk˘ vûc vykládal takto: „Pfiísaha v spravedlnosti, v pravdû a v soudu není zapovûdína, a má-li jí vûrn˘ ãiniti, nemá jí bez nuzné potfieby ãiniti (...) aníÏ sám od sebe, ale z nucení práva a spravedlnosti.“ Vavfiinec Krasonick˘ soudil: „A protoÏ coÏ se koli v právích svûtsk˘ch a rathouzn˘ch nalézá odporného právóm boÏím a soudóm, není ãlovûk vûrn˘ pfiísahu ãinû zavázán ãiniti a plniti (...) v ãemÏ se práva svûtská s spravedlností boÏí sjednávají a Kristovu na odpor nejsou, tím úmyslem pfiísaha múÏ k zachování uãinûna b˘ti.“ – srov. J. GOLL, Chelãick˘ a Jednota v XV. století, s. 230–231.

V 16. století zÛstávali jedinou v˘znamnûj‰í skupinou, která pociÈovala napûtí zákona boÏího vÛãi svûtsk˘m fiádÛm, pouze morav‰tí novokfitûnci – srov. JAROSLAV PÁNEK, Morav‰tí novokfitûnci (Spoleãenské a politické postavení pfiedbûlohorsk˘ch heretikÛ, sociálních reformátorÛ a pacifistÛ), âesk˘ ãasopis historick˘ 92/1994, s. 242–256.

72 I. KO¤ÁN, „Opoãenská rebelie“, s. 96, 104.

73 J. VOLF, Soupis nekatolíkÛ panství Opoãenského z r. 1742: Nûmeãek napfiíklad o Kristu fiíká, s odkazem na Janovo evangelium: „ktefií pak koli pfiijali ho, dal jim moc syny boÏími b˘ti“ (s. 30). Na jiném místû: „obrátû se teprava k Pánu JeÏi‰i, aby se smiloval a hfiíchy mi odpustil a on pro hfií‰né s nebe sestoupil, aby hfií‰né spasil, ale ti, ktefií chtûjí hfiíchu pfiestati a ãiniti pokání; nu tedy já se jemu podávám a jeho rozkaz zachovám a tûlesn˘ho pána opou‰tím, a Pána JeÏí‰e, bratra sv˘ho, drÏeti se budu“ (s. 30). A dále: „nebo svût malou odplatu slibuje, proto Ïe nic svého nemá, ale Pán JeÏí‰ dá kaÏdému, kdo pfiestane hfiíchu a ãiní pokání za hfiíchy své“ (s. 32).

[ 70 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

dovat kfiesÈansk˘, navenek zfietelnû vyznaãovan˘ Ïivot, jenÏ se v‰ak odehrává uvnitfi stávající politické obce i uvnitfi ‰ir‰í zemské církve, Nûmeãek (zajisté Ïe z hlediska náboÏensko-politického v jiné situaci neÏ luter‰tí pietisté) vidí fie‰ení v odchodu a nabízí je i ostatním. Je to odchod spravedlivého a poboÏného ãlovûka z prostfiedí bezboÏn˘ch, z Babylonu. S tím do urãité míry kontrastuje, Ïe Nûmeãek implicitnû pfiiznává moÏnost spásy i pro svou katolickou vrchnost, od níÏ odchází.74 V Nûmeãkov˘ch listech mÛÏeme spatfiovat snad urãitou analogii se zpÛsobem, jímÏ pojednávali znovuzrození pozdûj‰í ãe‰tí náboÏen‰tí blouznivci (podle Kutnarovy interpretace). Byla by v tom, Ïe rozhodnutí pro exil, jeÏ by vidûno z tohoto hlediska bylo jako by protûj‰kem buì pietistického, nebo blouzniveckého znovuzrození, je explicitnû prezentováno jako odchod od svûtského pána ke Kristu, z vinic svûta na role srdce, a implicitnû je spojováno s vymanûním z temnoty pomocí svûtla zákona boÏího. Nûmeãek se v‰ak – pfies v‰echny svrchu citované v˘roky – necítí b˘t zcela vytrÏen ze starého Ïivota tohoto svûta (mluví o tom, jak si ‰etfiil na stáfií, stará se o zadrÏovan˘ purkrecht své manÏelky).75 Urãitou protiváhu vÛãi Nûmeãkovu rozhodnutí pro spasiteln˘ odchod mÛÏeme nalézt kupfiíkladu ve spisech, vze‰l˘ch z vy‰etfiování Anny Midlochové z BydÏovska, jeÏ byla roku 1747 podezfielá, Ïe povûdûla, „aby lidé nechodili do kostela, Ïe sou sami chrám Pánû“.76 V tomto ohledu je její pojetí bliωí pietistickému odkouzlujícímu spiritualismu neÏ Nûmeãkovo zdÛvodÀování nutnosti exilu.

V souvislosti s ãastou, v˘‰e zmiÀovanou sebeidentifikací ãesk˘ch tajn˘ch nekatolíkÛ tím, Ïe oni jsou ti, kdo ãtou, zasluhuje zmínku nejen Nûmeãkova orientovanost v textu Písma, ale tfieba i poznámka: „a tûm, ktefií nás od nûho“, tzn. od „svûtla zákona boÏího“ „odvozují a nám ho ãísti nedají, pokutu vûãnou hrozí“.

Nikoli, nedopfiávají nám slovo boÏí vyslechnout, ale ãísti nedají!

Závûrem Rozbor Nûmeãkov˘ch listÛ zde vystupuje jen jako pfiíklad. TûÏko z nûj vyvozovat nûjaké obecnûj‰í závûry stran vlivu pietistické kultury. Vidûli jsme jak urãité analogie Nûmeãkova my‰lení s jejími prvky, tak podstatné rozdíly. Dal‰í bádání by

74 J. VOLF, Soupis nekatolíkÛ panství Opoãenského z r. 1742: „aby nás [tzn. Kristus] z temnosti vysvobodil a k svûtlu vûãnému nás pfiived, a aby pro nás poslal taky andûly, jako poslal do Sodomy a Gomorhy pro muÏe spravedlivého a poboÏného, aby ho vysvobodil od bezboÏn˘ch (...) prositi, aby nás Pán BÛh téÏ taky z toho Babylona vyvésti ráãil“ (s. 32). Poznámka stran vrchnosti na s. 31.

75 F. KUTNAR, Sociálnû my‰lenková tváfinost, s. 163; J. VOLF, Soupis nekatolíkÛ panství Opoãenského z r. 1742, s. 31–32.

76 I. KO¤ÁN, Îiddovská sekta, s. 92.

JAN HORSKÝ

STUDIE A ESEJE

[ 71 ]

mûlo usilovat o konstrukci obrazu „kultury“ ãesk˘ch tajn˘ch nekatolíkÛ, napfiíklad rozborem textÛ náboÏenské literatury, o níÏ víme, Ïe jimi byla ãtena, a ptát se, jak se jednotlivé klíãové kategorie této kultury podílely na konstrukci (obrazu) vnitfiního a vnûj‰ího, pfiírodního i sociálního svûta. V návaznosti na studie katolické „kultury“ (rovnûÏ se opírající o rozbor náboÏenské literatury) by bylo moÏné pfiikroãit ke srovnávání tûchto kultur. Jinou a snad neménû zajímavou otázkou je, jakou mûrou se tyto – zatím pracovnû my‰lené jako od sebe oddûlené – „náboÏenské kultury“ podílely na dal‰ím duchovním v˘voji ãeské spoleãnosti.

PAVEL HIML

STUDIE A ESEJE

[ 73 ]

ZDENĚK R. NEŠPOR

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 73 ]

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 74 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 75 ]

ÚVAHY O POKROKU NĚKOLIK METODOLOGICKÝCH POZNÁMEK Bedřich Loewenstein Reflections on Progress Some Methodological Notes Using the form of an essay, the author gives an account of historical-philosophical thought on the idea of progress in the 20th century with the emphasis on its methodological grounding. He takes as his starting point John B. Bury’s theory, which defined the idea of progress in terms of secular intellectual climate. In opposition to this approach, he then looks with a critical overview at the contrary or polemic concepts put forward by Robert Nisbet, Karl Acham, Heinz-Dieter Kittsteiner or Johannes Rohbeck, which rehabilitate the history of philosophy and seek to identify the evaluative criteria of progress, one of the basic obstacles in thinking about the reality of progress, The author also devotes great attention to attempts to disconnect progress from subjective or culturally-based value judgements by using terms like “development” or “modernisation”, while also considering critiques of these attempts in detail.

Bedfiich Loewenstein (1929), emeritní profesor novûj‰ích dûjin na Svobodné univerzitû v Berlínû

My‰lení pokroku je vÏdy poznamenané raÏbou reálnû historick˘ch zku‰eností, nikdy v‰ak není jejich prost˘m v˘razem. UÏ kaÏdá zpûtná strukturace dûjin znamená hodnotící v˘bûr z mnoha kontingentních dûjství; urãit rÛznorodou minulost hledisky pfiítomnosti. OdhlíÏíme pfiitom od mnohaznaãnosti historick˘ch skuteãností, od svébytn˘ch konstelací a krátkodob˘ch motivÛ jednajících a podsouváme dûní presaÏnou souvislost, skryt˘ úãel, kter˘ ze stfiízlivé anal˘zy fakt a pfiíãin bezprostfiednû nevypl˘vá. Takovéto abstrakce nemusí vycházet ze zboÏného pfiání vym˘tit z historie náhodu a vyváÏit zaslepenost – ãi zlou vÛli – aktérÛ vy‰‰ím dûjinn˘m smyslem. V‰echny varianty historického osmyslování jsou v‰ak tomuto my‰lenkovému vzorci více ménû poplatné.

V je‰tû vût‰í mífie se ukazuje podíl normativních pfiedpokladÛ v dimenzi budoucnosti, která je pro my‰lení pokroku konstitutivní. Jako je Star˘ zákon v kfiesÈanské tradici uÏíván coby „epifetie“, nazpût obrácené profetie, a slibuje budoucí naplnûní, tak se v budoucností posedlé modernû, se stále ménû trval˘mi

[ 76 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

hodnotami a kontinuitou Ïivotních pofiádkÛ, minulost stává pouh˘m odrazov˘m mÛstkem.1 Lidé se vÏdy snaÏili pfielstít neodvratnou individuální smrt – ovlivÀováním vzpomínky pozÛstal˘ch nebo souhrnu mrtv˘ch; teì se mají velké v˘kony a obûti na na‰í dûjinné pouti spojit v pevn˘ a stále rostoucí poklad nezvratného pokroku. Není tfieba dodat, Ïe je to v˘povûì sotva ovûfiitelná. Konkrétní historické okolnosti dávají oãekávání pokroku pokaÏdé odli‰nou podobu; máme-li v‰ak dobfie rozumût tûmto „dobov˘m m˘tÛm“, musí b˘t vztahovány k historicky star‰í obecné my‰lenkové figufie (Friedrich Rapp).

Duchovní pozadí evropského pluralismu a vzájemného kfiiÏování rozmanit˘ch my‰lenkov˘ch tradic nám zakazují pojmout my‰lení pokroku v˘luãnû jako moderní intelektuální historii, s implicitním nárokem, Ïe tím obráÏíme reáln˘ pokrok.

Taková ale byla koncepce po dlouhou dobu smûrodatné monografie Johna B. Buryho The Idea of Progress (1920). Pro filozoficky zainteresovaného britského starovûkáfie († 1927) se idea pokroku omezovala na urãité, totiÏ sekulární duchovní klima, zatímco cyklické pojetí ãasu a pfieváÏnû rezignativní my‰lení antiky, stejnû jako stfiedovûké uãení o dûdiãném hfiíchu a historii soustfiedûné na boÏí zásahy, vzniku my‰lenky nepfieÏitého zlep‰ování lidského pozemského osudu jen bránily.2 Bury nebyl naivním stoupencem pfiírodovûdeckého evolucionismu, tfiebaÏe pokrok chápal vcelku analogicky k biologické adaptaci jako vzestupn˘ uãební proces lidstva; varoval v‰ak pfied finalitním my‰lením. Pod pokrokem rozumûl i vÛdãí ideu epochy, „znamení ãasu“, které aperceptivnû ovládá na‰i zku‰enost. „Psychick˘ ráz kauzálních vztahÛ mûní problém od základu,“ poznamenal uÏ v roce 1909 na adresu biologistick˘ch dûjinn˘ch v˘kladÛ, ignorujících subjektivního ãinitele (Darwinism and History). Byl v‰ak stfiízliv˘m pozitivistou, pro kterého ani po zku‰enosti svûtové války nebylo aktuální kriticky revidovat pojem pokroku, nezbytnû relaãní, tzn. vázan˘ na urãité stanovi‰tû. Vzhledem k zásadnû nejisté budoucnosti, „která stfieÏí na‰i perspektivu“, ale Bury pfiece jen zakazuje z pfiíli‰ úzké základ-

1 Karl Löwith problematizuje nejen v˘luãnou zamûfienost na budoucnost, n˘brÏ i teleologickou interpretaci evoluce, zacílenou na ãlovûka: KARL LÖWITH, Das Verhängnis des Fortschritts, in: Die Idee des Forschritts. Neun Vorträge über Wege und Grenzen des Fortschrittsglaubens, hrsg. von Erich Burck, München 1963.

2 Otázku po budoucím pokraãování pokroku a jeho zamûfiení na Ïádoucí cíle chce stfiízliv˘ historik pfienechat prorokÛm. Odli‰nû to vidí Charles S. Beard, kter˘ v roce 1932 napsal programovou pfiedmluvu k Buryho knize. Vycházeje z obrovského vlivu uÏité vûdy a praktického usilování o blahobyt, bezpeãí, zdraví atd., odváÏil se hodnotové prognózy, Ïe lidstvo bude docházet k stále nov˘m objevÛm a roz‰ifiování svého obzoru. I kdyby se minulost prokázala b˘t bezcíln˘m chaosem, zÛstaneme pronásledování velkou my‰lenkou promûny nutnosti ve svobodu a podrobování pfiírody racionálním úãelÛm. Také Herbert Lüthy zdÛrazÀuje radikální zlom v západním my‰lení oproti dfiívûj‰ím formám dorozumívání, lidskému svûtu jako obrazu nadfiazeného kosmického fiádu, s nímÏ lidé hledali shodu jako svou nejvy‰‰í normu – HERBERT LÜTHY, Geschichte und Fortschritt, in: Das Problem des Fortschritts heute, hrsg. von Rudolf W. Meyer, Darmstadt 1969.

BEDŘICH LOEWENSTEIN

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 77 ]

ny novovûké evropské zku‰enosti usuzovat na celkov˘ v˘voj lidstva. Dimenze budoucího vskutku pÛsobí na na‰e jednání silou oãekávání a naopak – neãekanou zku‰eností – nazpût mûní nበobraz dûjin.3 Pokrok je i pojem perspektivní; je odkázán na souvislost smyslu, popfiípadû na projekci hodnot v obou smûrech: na moÏnost vnímat minulé lidské jednání jako nejen pochopitelné, ale také schopné navazování pro pozdûj‰í jednání. Pfiedpokládá abstrakci od disparátních a singulárních obsahÛ na‰í pamûti: rozmotáváme pestré klubko historického dûjství a redukujeme je na privilegovanou ãervenou nit pokroku. Není to jen poznávací akt, n˘brÏ i volba víry, pfiinejmen‰ím „kreativní rekonstrukce“ typu Bible, která vyvolenou ãást povy‰uje na celek. Pojetí dûjin v emfatickém smyslu, dûjin, které nejsou „obludou, která pohltí sama sebe a zrodí se znovu taková, jaká byla“ (Fichte), n˘brÏ dûjiny jako stálé pokraãování v pfiímé linii, nespoãívá na faktickém konstatování: jsou – jako v nûmeckém idealismu – vÛdãí my‰lenkou jednajícího ãlovûka, morálnû filozofick˘m postulátem. Dûjiny jako pouhé kauzální dûjství ãi ryzí ãasová následnost, Foucaultovy „duchovní dûjiny bez ducha“, bez pfiesaÏné hodnotové souvislosti, dávají vyznût naprázdno i nejvût‰ím jednotliv˘m v˘konÛm; zÛstává neodbytná pochybnost, zda to, co pfieÏilo, je i „vy‰‰í“, tj. hodnotnûj‰í. Po duchovní revoluci historismu je ale obtíÏné opfiít perspektivu pokroku o více neÏ jen subjektivní, „decizionistickou“ opci, spojovat oãekávání budoucího s „dÛvûrou ve svût“, perspektivou svûta schopného objektivního zdokonalení.4 Takovou ideou, primárné zamûfienou na jednání, se idea pokroku, nositelka specifick˘ch hodnot a prÛseãík evropsk˘ch duchovních vztahÛ, jeví Buryho kritikovi, americkému duchovûdci Robertu Nisbetovi.5 Nisbetova ponûkud vágní koncepce pokroku vychází jednak z pociÈované zku‰enosti vzestupu, jednak z kontinuity mezi minul˘mi vzory a vlastním usilováním o vy‰‰í hodnoty budoucí. Pokrok v jeho pojetí pfiedev‰ím spoãívá na vífie, nikoli na racionálním propoãtu ãi kvantitativním ovûfiení; jako axioma, samoevidentnû pfiedcházející zku‰enosti. Idea pokroku je pro Nisbeta pfiíznaãnû formována

3 JOHN B. BURY, Historie jako vûda – nástupní pfiedná‰ka roku 1902. Cituji podle FRITZ STERN, Geschichtes und Geschichtsschreibung, München 1966, s. 224. Dûjiny jako by se stále samy „pfieinterpretovaly“. „Pokud existuje budoucnost, zÛstávají úsudky o minulosti prozatímní“ – ALEXANDER DEMANDT, Endzeit?, Berlin 1993, s. 51n.

4 Ernst Bloch ironizuje abstraktní ãasov˘ sled samoãinného pokroku jako „feti‰ismus ãasu“, a proti jen subjektivnímu historickému smyslu na bázi zdravého rozumu staví nutnost hluboké dÛvûry v ãlovûka a svût Differenzierungen im Begriff Fortschritt (1957). Tento spis byl v rámci Blochova tübingenského Úvodu do filosofie (1970) v nûkter˘ch ãástech zmûnûn – srov. GEORG G. IGGERS, Der Fortschrittsgedanke, noch einmal kritisch betrachtet, Saeculum 16/1965, s. 409–422 (dobr˘ souhrn problematiky); HEINZ-DIETER KITTSTEINER, Naturabsicht und Unsichtbare Hand, Frankfurt am Main-Berlin-Wien 1980, s. 90n.

5 ROBERT A. NISBET, History of the Idea of Progress, New York 1980, 19942.

[ 78 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

náboÏensk˘mi pfiedstavami nebo „intellectual constructs derived from religon“.

Nisbet si je vûdom, Ïe jednotlivé sloÏky víry v pokrok si mohou protifieãit a více vûdûní a technické dovednosti nemusí znamenat více ‰tûstí ãi mravní zdokonalení; i totalitarismus 20. století se dovolával zneuÏit˘ch idejí pokroku. Pokrok je v jeho oãích „podpÛrná víra“ dvouapÛl tísíciletí, víra, která více neÏ kterákoli jiná západní idea dokázala uvolnit tvofiivé síly a nadûji. – Je jistû pravda, Ïe se my‰lenka pokroku nedá omezit na utilitární mûfiítka, n˘brÏ pfiedpokládá historicky star‰í my‰lenkové figury a hodnotové pfiedstavy; Nisbetova metoda v‰ak postrádá kritické pojmové nástroje: kontinuita slov je‰tû není dostateãn˘m dÛkazem totoÏné fakticity (Koselleck) a musí b˘t nejprve sémanticky prozkoumána co do jejího reálného soudobého v˘znamu.6 Tomuto deficitu chtûjí odpomoci dal‰í autofii uÏ tím, Ïe pfii rekonstrukci my‰lení pokroku nevycházejí z ideje, n˘brÏ ji interpretují jako derivát reáln˘ch dûjin (Karl Acham). V˘chodiskem je jim zpravidla specificky novovûk˘ pocit vtaÏení do zrychleného dûjinného procesu, v nûmÏ se do velké míry ztrácí relevance dosavadní zku‰enosti. Zv˘‰ené vûdomí technické dovednosti a dynamizovan˘, historicky imanentní ãas pfiedurãují nov˘ télos. Ovládání pfiírody, vÛle podrobit racionálnímu fiádu i samotné dûjiny, zkrotit napfi. kolobûh pozdnû feudálních krizí, v‰ak naráÏí na hranice. Svûtu uÏ nelze rozumût jako spofiádanému kosmu, a stejnû málo je mu moÏné porozumût bez pomoci tradiãních dûjinn˘ch symbolÛ.7 Nejde zajisté o nejapn˘ nadstavbov˘ redukcionismus, kdyÏ Kittsteiner paralelizuje nové vûdomí pokroku s reáln˘m dûjinn˘m procesem akumulace kapitálu, a nov˘ pfiíklon k historii odvozuje od nepodafiené stabilizace krizí 17. a 18. století. Není také bez dÛvtipu, Ïe pfiitom spojuje setrvalé dûjinnû-teologické kategorie „skrytého smyslu“, „dobrotivé prozfietelnosti“ nebo „racionálního úmyslu pfiírody“ po vzoru Maxe Horkheimera s nezvaÏitelnostmi odcizující trÏní spoleãnosti.

Poukaz na náboÏensk˘ pÛvod nemusí dûjinnû-filozofické pojmy zbavit legitimity, tfiebaÏe „nová obsazení v hereckém souboru dûjinné eschatologie“ (Odo Marquard) nemohou zcela zakr˘t skuteãnost, Ïe je stále na pofiadu stará hra jménem spasení.

6 Je pfiitom nutné zkoumat nejen jazykové promûny, ale i sociálnû historická data: „KaÏdá sémantika má co dûlat s mimojazykov˘mi obsahy“ – REINHART KOSELLECK, Begriffsgeschichte und Sozialgeschichte, in: T˘Ï, Vergangene Zukunft. Zur Semantik geschichtlicher Zeiten, Frankfurt am Main 1979, s. 114.

7 H.-D. KITTSTEINER, Naturabsicht und Unsichtbare Hand, Frankfurt am Main-Berlin-Wien 1980. Odo Marquard ironicky konstatuje, Ïe se po propu‰tûní Boha z odpovûdnosti ‰ífií formulky vyplÀující jeho vakanci roli dûjinného aktéra: nárok na autonomii vyvolává potfiebu alibi, zvlá‰tû u nepfiíjemn˘ch jevÛ. Povinnost hledat dÛkaz boÏí existence se zvrací v povinnost prokázat existenci nepfiítele – ODO MARQUARD, Schwierigkeiten mit der Geschichtsphilosophie, Stuttgart 1973, s. 73n.

BEDŘICH LOEWENSTEIN

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 79 ]

Kittsteinerova znalá a v mnoha aspektech seriozní korektura reálnû historicky nezakotvené filozofie dûjin pfiirozenû není posledním slovem teorie pokroku. Svou koncepci ostatnû po roce 1980 zmodifikoval a zamûfiil na kritiku v‰ech teleologick˘ch zpûtn˘ch historick˘ch pojistek, vãetnû marxistické. Podle nûho nenastal konec v‰ech Lyotardov˘ch velk˘ch legitimaãních vyprávûní a uÏ vÛbec ne FukuyamÛv konec dûjin, n˘brÏ jen konec pastí dûjinnû-filozofick˘ch teleologií.8 Co to obná‰í pro pojem pokroku, by pfiitom je‰tû bylo tfieba ujasnit; zda jeho kritické historické rozpracování znamená apriorní rozhodnutí proti moÏnosti jeho aktualizace. Teleologie se staly nediskutovateln˘mi – nejpozdûji od Karla Poppera a jejich postmoderní „dekonstrukce“ coby strategie nadvlády, ne-li instance ospravedlÀující útlak a teror. Je pfiesto moÏné zachránit teorii pokroku na tak fiíkajíc úbytkovém stupni dûjinné filozofie, na podkladû jejího vûdeckotechnického jádra? Od 18. století se kritici stále znovu pokou‰eli delegitimovat dosavadní dûjiny válek a om‰el˘ch hodnotov˘ch desek ve prospûch dûjin vûdecko-technického pokroku. Rohbeckova nedávná „rehabilitace“ dûjinné filozofie se chápe takov˘ch jemu dÛvûrnû znám˘ch koncepcí osvícenství jako teoretického základu – ne bez moudré v˘hrady, Ïe se opotfiebovala utopická nadûje spojovaná s technick˘m pokrokem jako promotorem humánních pomûrÛ. Stfiednûdobá filozofie dûjin, zavázaná osvícenství, „bez technoeuforie a beze strachu z odcizení“, podle autora odpovídá urychlen˘m promûnám radikalizované moderny.9 I toto zkoumání se v jednotliv˘ch aspektech prokazuje jako uÏiteãná korektura, napfi. strohé dichotomie kultury a civilizace; historicky slepá technika sice stále ru‰í minulost jako zdroj normativity, sv˘m pfiebytkov˘m potenciálem v‰ak otvírá i nové obzory jednání a nové hodnotové pfiedstavy. Technika a kultura se navzájem pronikají, ba podle Rohbeckovy formulace neexistují autentické potfieby, které by bylo tfieba vzít v ochranu proti technice. – To je znaãnû odváÏná teze, která napfi. pfiehlíÏí legitimní konflikt mezi Lübbeho „pfiíbûhy pÛvodu“, na nichÏ záleÏí

8 V návaznosti na Derridu se praví: „Ve 20. století se ‚skoncovalo‘ s tolika lidmi, protoÏe vládlo pfiesvûdãení, Ïe lze naplnit podstatu ãlovûka v dûjinách.“ – HEINZ-DIETER KITTSTEINER, Listen der Vernunft, Frankfurt am Main 1998, s. 40.

9 JOHANNES ROHBECK, Technik-Kultur-Geschichte. Eine Rehabilitierung der Geschichtsphilosophie, Frankfurt am Main 2000. Téma vlastní dynamiky zákonit˘ch dûjství, vzájemnû se stupÀujících, spolu svázan˘ch sil, ãasto personifikovan˘ch abstrakt, se neomezuje na modernu: ALEXANDER DEMANDT, Zur Trichterstruktur historischer Prozesse, in: Kausalität und Zurechnung. Über Verantwortung in komplexen kulturellen Prozessen, hrsg. von Weyma Lübbe, Berlin 1994; JOHANNES ROHBECK, Die Fortschrittstheorie der Aufklärung. Französische und englische Geschichtsphilosophie in der 2. Hälfte des 18. Jahrhunderts, Frankfurt am Main 1987, a jeho rozsáhl˘ úvod k ANNE-ROBERT JACQUES TURGOT, Über die Fortschritte des menschlichen Geistes, Frankfurt am Main 1990.

[ 80 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

na‰e identita, a abstraktní logikou pfiesaÏn˘ch historick˘ch procesÛ.10 Rohbeck se v‰ak distancuje od slepého instrumentalismu a pouze navrhuje provûfiovat a tvofiivû vyuÏívat technicky vzniklé prostory na‰im jednáním. To zní rozumnû, ale vût‰ina snah o kulturní osmyslování od dob Herderov˘ch b˘vala spí‰e protestem ãi zpomalováním, a stála tudíÏ napfiíã postupu instrumentální racionality.

Nahradit staré dûjiny urãované mocensk˘mi a ideologick˘mi konflikty jedin˘m vûdecko-technick˘m pokrokem je pochybené také proto, Ïe jeho otcem aÏ pfiíli‰ ãasto b˘vala válka, takÏe „technologickou“ perspektivou sotva unikneme obvykl˘m tématÛm dosavadních dûjin. Bádání je i dnes politikum; nutné investice a aparatury vytváfiejí spoleãenské závislosti. JestliÏe navzdory urychlení a globalizaci skuteãnû nedochází ke ztrátû historické perspektivy, je to povût‰inou dÛsledkem hnutí, která technické pokroky problematizují, asimilují, ale pfiedev‰ím jich vyuÏívají pro vlastní úãely. A jestliÏe se v souãasné dobû neprosazuje „spoleãnost vûdy“, n˘brÏ industrializace v‰ech Ïivotních sfér, vãetnû samotné vûdy, pak jde o velkou v˘zvu – vûdecké racionalitû, zvlá‰tû v‰ak „kulturnû“ motivovanému protestu.

Rohbeckova uváÏení hodná polemika ve své snaze bránit úãelovou racionalitu proti v˘tce neschopnosti hodnotících postojÛ nejednou smetá se stolu i opravdové problémy, jako propast mezi osvícensk˘mi koncepcemi na bázi zásadnû morální struktury svûta, odpovûdného my‰lení a jednání, kultivace lidského souÏití, a na stranû druhé rozpoutanou dynamiku bezcílného procesu, vymknuv‰ího se kontrole svobodn˘m lidsk˘m rozhodováním. Rohbeck souãasné urychlovací procesy interpretuje jako pouhou radikalizaci klasické osvícenské moderny, která uÏ reagovala na obdobné zvratové situace; ale jeho zpûtná vazba je pfiíli‰ krátká a jeho chápání osvícenství pfiíli‰ jednostranné, neÏ aby mohlo dodat nosnou základnu pro teorii pokroku, natoÏ pro obecnou teorii dûjin.11 Lidé obvykle z vlastních preferencí a dobov˘ch zku‰eností usuzují na odli‰né epochy, a tak se stává historick˘m mûfiítkem i nበtechnicky urãen˘ svût. To v jednotliv˘ch aspektech mÛÏe zpfiesnit pohled, v jin˘ch v‰ak vede k chybn˘m závûrÛm:

10 HERMANN LÜBBE, Geschichtliche Identität und Kontingenz, in: Normen und Geschichte, hrsg. von Willi Oelmüller, Paderborn-München-Wien-Zürich 1979; T¯Î, Fortschritt als Orientierungsproblem. Aufklärung in der Gegenwart, Freiburg 1975. „Na‰e historicko-genetická identita, ,celek, na‰i historické existence, je faktem, nikoli rozumovou nutností“ – pfies legitimaci moci ideologickou ha‰tefiivostí (s. 15).

11 Také pro Hertu Nagl-Docekalovou není my‰lení pokroku zdaleka obsoletní, nikoli v‰ak jako deterministicky zaloÏen˘ proces s vlastní dynamikou, n˘brÏ jako KantÛv praktick˘ imperativ svobodného fiádu – pfii nûmÏ reklamuje i pro budoucnost metaforu o „kfiivém dfievu, z nûhoÏ nelze udûlat nic rovného“ – HERTA NAGL-DOCEKAL, Ist Geschichtsphilosophie heute noch möglich?, in: Der Sinn des Historischen, hrsg. von Herta Nagl-Docekal, Frankfurt am Main 1996, s. 31n.

BEDŘICH LOEWENSTEIN

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 81 ]

technika se vÏdy uplatÀuje v rámci urãitého kulturního rámce, kter˘ se pfiípadnû stává pfiekáÏkou. Technika vyv˘‰ená na epochální kategorii moderny byla od poãátku odkázána na spoleãenskou poptávku a kulturní rámec, ke kterému pfiibyl i mechanistick˘ obraz svûta, tedy nahrazení smysluplnû spofiádaného vesmíru pfiedstavou svûta jako objektu k dispozici. Rozpojení fiádu sociálního a kosmického je v‰ak jen poloviãní pravdou. JestliÏe technické my‰lení tíhne k tomu vytknout pfied závorku normativní otázky a redukovat v‰echny otázky na sektorální, vûcné problémy, pak z toho vypl˘vá, Ïe není kompetentní pro hodnotová rozhodnutí a Ïe i v dalekosáhle technizovaném svûtû jednodu‰e nepfiipadá rozhodování odborníkÛm; naopak nemÛÏeme „techniku“ ãinit odpovûdnou za ztrátu smyslu, za drancování svûta a dal‰í zla na‰í civilizace.12 Pouhá efektivita a uÏitek, ale i specializovaná vûda nedodávají kriterium toho, ãeho je tfieba si pfiát, rozvaÏuje Rapp ve weberovské novokantovské tradici: volba hodnot, navzdory simplifikujícímu hledání viny u anonymních systémov˘ch nutností koneckoncÛ závisí na pfiinejmen‰ím tichém souhlasu lidí – pachatelÛ a obûtí v jednom. Vzhledem k nepostradatelnému lidskému ãiniteli byla i v minulosti kaÏdá historická situace v zásadû otevfiená, s nepfiedvídateln˘m obzorem budoucnosti. Na druhé stranû lze dosáhnout pozitivního obratu, napfi. ekologické spoleãenské smlouvy, která by kladla meze technicko-ekonomické dynamice, jen za pomoci více rozumu, a nemÛÏe to znamenat návrat k prost‰ím, zdánlivû pfiirozen˘m pomûrÛm. Tuto zásadu je tfieba uvítat – ve srovnání s fatalistick˘mi vizemi zániku nebo s iracionálním aktivismem. Ale smysluplná orientace není bezedná, n˘brÏ vyÏaduje zpûtné vazby na stabilizující tradice dorozumívání.13 Rapp svou filozofii techniky uÏ dfiíve podezdil analyticky reflektovan˘m rozborem my‰lenky pokroku.14 Ta je podle jeho názoru nesena snahou zajistit se pfiesaÏn˘m dûním, pfiekonat kontingentní existenci; v tom smyslu je skuteãnû náhraÏkou náboÏenského osmyslení. Narostlá pÛsobivá my‰lenková figura pokroku je v kaÏdé své variantû závislá na hodnotících soudech o dosavadních a budoucích dûjinách, koneckoncÛ neverifikovateln˘ch vÛdãích ideách a souvislostech smyslu

12 FRIEDRICH RAPP, Die Dynamik der modernen Welt. Eine Einführung in die Technikphilosophie, Hamburg 1994.

13 Smysl dûjin pojmÛ podle H. Lübbeho spoãívá v tom, Ïe se pojmové pofiádkové schéma historick˘m rozpracováním stane prÛhledn˘m: stabilizovat pojmy „bez pána“, „vymklé z kontextu“. Naopak je jejich pravdou osvûdãení, tj. schopnost uãinit star˘ obsah adekvátním nov˘m zku‰enostem a úmyslÛm – HERMANN LÜBBE, Säkularisierung. Geschichte eines ideenpolitischen Begriffs, Freiburg 1965, s. 16. Karl Acham se brání proti kultu tzv. hard facts, kter˘ stávající svût utuÏuje ve vûdomí a sv˘m pozitivismem faktÛ ‰ífií rezignaci i bez vûdomí rezignace – KARL ACHAM, Vernunft und Engagement, Wien 1972, s. 32.

14 FRIEDRICH RAPP, Fortschritt, Entwicklung und Sinngehalt einer philosophischen Idee, Darmstadt 1992.

[ 82 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

typu nezadrÏitelnû pokraãujícího osvícení, ovládání pfiírody ãi demokracie, lidsk˘ch práv atd. My‰lenka pokroku se vÏdy rozvíjí na pozadí konkrétních kulturních ãi politick˘ch daností, které jsou klíãem k jejímu pochopení; kaÏdá kultura je realizovan˘m systémem hodnot.15 Do 70. let 20. století byly podnikány pokusy pokud moÏno odpojit pokrok v podobû „v˘voje“ nebo „modernizace“ od subjektivního, popfiípadû dílãího kulturního hodnocení, a pojmout jej v pojmech jediného objektivního, mûfiitelného procesu; ukazateli byly stupeÀ urbanizace, industrializace nebo mobilizace; v˘konnost institucí a hospodáfiství, vzdûlání, zdravotnictví, participace atd. Problematické na podobn˘ch teoriích imanentního, vnitfinû fiízeného v˘voje a univerzální jednosmûrné dráhy do „moderny“ je zejména vytûsÀování jejich kontingentních pfiedpokladÛ a specifick˘ch hodnot, které jsou pro nás s pojmem pokroku spojovány.

Podle Rappa je moÏné hodnotovû neutrálnû, geneticky popsat vznik nûãeho nového, ale není moÏné to, co fakticky vzniklo, prohlásit za vy‰‰í; idea pokroku ale tak ãiní zpûtnû strukturujícím zásahem, kter˘ rÛznorod˘ empirick˘ materiál minulosti zvedá na abstraktní rovinu nezvratné, pfiesaÏné perspektivy; vedlej‰ím produktem je zru‰ení protikladu náhody a zákonitého dûní, subjektivního úmyslu a reálného v˘sledku jednání protagonistÛ. Hlavní potíÏ my‰lení pokroku tkví v moderním zákazu teleologie, ve ztrátû nezpochybnitelného Archimedova bodu, kter˘ by spojil souãasnost se zmizelou minulostí a je‰tû neexistující, otevfienou budoucností. RappÛv v˘hled v‰ak není rezignativní, n˘brÏ zÛstává zamûfien na pokrok ve v˘znamu vÏdy fragmentárních fie‰ení: existuje pouze kontextuální smysl, s nadûjí na naplnûní na‰eho vÏdy prozatímního „Ïivota na úvûr“.

Nebylo by slu‰né, kdybychom redukovanou ideu pokroku zpochybnili otázkou po vûfiiteli: musí nám staãit zodpovûdné jednání. Pfiesto se hlásí nesmûlé pochybnosti: zda omezení se na moderní víru ve vûdu nezuÏuje nበproblémov˘ obzor a neposiluje v neposlední fiadû na‰i bezradnost. KaÏdé historické vûdomí se opírá o tradice, k nimÏ patfií i „pofiádající moc opozice“, nutnost se vypofiádat s odli‰n˘mi pozicemi; jsou-li oponenti z dohledu, ztrácí vlastní vûc pÛdu pod nohama.

Jsou zajisté i dal‰í dÛvody, proã jsme se hodnû vzdálili od condorcetovské univerzální koncepce, která pfiedpokládá nepfietrÏité vûdecko-technické pokroky, z nichÏ vycházejí nezadrÏitelné zmûny k lep‰ímu ve v‰ech ostatních oblastech.

Vedoucí sektor v Ïádném pfiípadû neochabl, jsme si v‰ak v rostoucí mífie vûdomi

15 JestliÏe, jako u Sartra, neexistuje lidská pfiirozenost, ale jen starost, existence k smrti, strach a hnus, jsou dûjiny jako celek nesmyslné; zÛstává jen opcionální perspektiva v rámci omezen˘ch cílÛ – G. G. IGGERS, Der Fortschrittsgedanke, noch einmal kritisch betrachtet, passim.

BEDŘICH LOEWENSTEIN

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 83 ]

ambivalence pokroku jako jediného vzestupného procesu. Vznikají také pochyby pokud jde o jeho nosnost a neomezené roz‰ifiování na dal‰í zemû dosud ménû pokroãilé, proto „rozvojové“. Nevychází snad v‰echno posedlé usilování o kontrolu a vylep‰ování svûta ze slepé arogance a nejde moÏná spí‰e neÏ svût zmûnit o to nechat jej na pokoji (Odo Marquard)? Neznehodnocuje vize nikdy nedosaÏeného horizontu budoucnosti kaÏdou svébytnou pfiítomnost; nezanechává pokrok vÏdy rostoucí horu kulturních trosek (Walter Benjamin) a nevytváfiejí na‰e fie‰ení jen stále vût‰í problémy?

M˘tus moderní civilizace v podobû triumfu rozumu v neposlední fiadû zrodil sen na míru ‰itého, plánovitû rozvrÏeného svûta, s lidskou spoleãností jako plastick˘m materiálem, kter˘ mají pfiíslu‰ní „sociální inÏen˘fii“ uvést ve správnou formu. Ve svûtle takto v˘luãnû pesimistického pohledu na modernu, interpretovanou jako vyluãování a usmûrÀování v‰í ambivalence a kontingence, se genocidy 20. století nejeví jako barbarsk˘ regres, zpÛsoben˘ iracionálními mastiãkáfii, n˘brÏ jako „cviãení v sociální technice“, které slouÏí vytvofiení perfektního homogenního fiádu.16 Také Alexander Demandt si pohrává s pfiedstavou, Ïe budoucnost projeví lítost nad zme‰kanou pfiíleÏitostí atomové katastrofy jako ‰ance dÛstojného odchodu nejvût‰ího ‰kÛdce Ïivého svûta; sarkasticky uvaÏovanou perspektivu lidstva pro nûho tvofií i nietzscheovsk˘ apatick˘ „vlaÏn˘ soumrak“ po v‰ech stránkách zaopatfiené, ahistoricky rotující spoleãností FajákÛ; a také se mu nabízejí paralely k pozdnû antickému ¤ímu a jeho uplácením neklidné „fertilitas barbara“.17 Finsk˘ filozof G. H. von Wright patfií k spí‰e tradiãním kritikÛm technologicky urãené spoleãnosti, pro niÏ se technické prostfiedky staly dÛleÏitûj‰í neÏ dobr˘ Ïivot, ba pro které se absolutizované ovládání pfiírody stalo prokletím. To je extrémní: sociálnû destabilizující a pfiírodu devastující dÛsledky technicko-ekonomick˘ch tlakÛ jej vedou k soudu, Ïe dokonce kantovské pojetí pokroku jako postulát praktického rozumu a návod pro lidské jednání se za dne‰ních podmínek stalo „a foolish view“.18 Je asi pravda, Ïe doslouÏilo Velké Vyprávûní o lineárním vzestupu lidstva coby vÛdãí my‰lenka a Ïe – podle hegelovského obrazu Minerviny sovy – za soumraku na‰i prozatímnû koneãné stanice nutno novû uvaÏovat o moÏn˘ch perspektivách a prioritách. V oãekávání pfiicházející stávky matky Gaji a stejnû pravdûpodobného sociálního rozkladu v centru i v rozru‰en˘ch okrajích souãasného svûta Wright pokládá cyklick˘ historick˘ ãas za pfiimûfienûj‰í neÏ moderní ãas lineární; ztráta

16 ZYGMUNT BAUMAN, Moderna a ambivalence, Praha 1992.

17 ALEXANDER DEMANDT, Endzeit?, Berlin 1993.

18 G. H. VON WRIGHT, Progress: Fact and Fiction, in: The Idea of Progress, (ed.) Arnold Burgen, Berlin-New York 1997.

[ 84 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

západních standardÛ a nov˘ zaãátek na základû odli‰né kulturní tradice podle nûho tvofií na‰i pfiíslu‰nou vyhlídku do budoucnosti. *** Nevíme samozfiejmû doopravdy, co nám pfiinese budoucnost. Mohlo by v‰ak b˘t, Ïe pesimistick˘ obzor tvofií sebenaplÀující se proroctví, extrapolaci aÏ pfiíli‰ bázlivého ducha ãasu; nechtûn˘ v˘sledek mentality pfiesycené kaÏdou normativitou a pamatující jedinû na to, aby se „posthistoricky“ zabezpeãila proti v‰em mysliteln˘m eventualitám. Skuteãnû duchovní situace je prizma, kter˘m se stejná fakta mohou pokaÏdé jevit v odli‰ném svûtle. Pfiíznaãné pro nበjednodimenzionální hodnotov˘ obzor, zamûfien˘ v˘luãnû na ekonomická nebeská znamení, je mimo jiné redukované chápání politiky. Tato nûkdej‰í historická osudová instance, od níÏ závisel charakter budoucnosti, je pokládána uÏ jen za tlumoãníka dan˘ch v˘vojov˘ch tendencí, ne-li opravárenskou dílnu pro technicko-ekonomicky zpÛsobené maléry. Problémy jsou nesmírné a 20. století i v dal‰ích ohledech ne právû pfiispûlo k optimistick˘m v˘hledÛm do budoucnosti; uãarovanû hledût na hada v‰ak pomohlo málokterému králíkovi.

Pravdûpodobnû ztráta politiky a tradice naopak posiluje na‰i nesmûlost, aãkoli je jednou z povûstn˘ch ironií dûjin, Ïe od dob Saint-Simonov˘ch a Comtov˘ch pokrok zdánlivû velel, Ïe minulost se pro nás stává irelevantní a racionální politika se má omezit na správu vûcn˘ch procesÛ. Tato sv˘m pÛvodem pfieddemokratická my‰lenka byla iluzorní, ale i kontraproduktivní: logika politiky se pouze vracela v nové podobû, av‰ak scientistick˘ duch doby soustfiedûn˘ na „tvrdá fakta“ ztratil míru. Na‰e potíÏe, praví fyzik F. C. von Weizsäcker, nepocházejí z nedostateãné vlády nad silami fyzického svûta, n˘brÏ z toho, Ïe jsme ztratili „klíã k podstatû ãlovûka“.19 I zvûdeãtûná historiografie k tomu nechtûnû pfiispûla tím, Ïe politiku a ideje sociálnû historicky zdevalvovaly, coÏ nám objevením nov˘ch tematick˘ch oblastí nespornû dopomohlo k poznávacím ziskÛm; pfiesto bylo lehkomyslné udûlat tvorbu vÛle a vûdomí jakoby funkcí socioekonomick˘ch procesÛ; to mimo jiné znamenalo vázat politick˘ pokrok na zdánlivû objektivní, „samoãinné“ procesy. – Jean Blondel, politick˘ teoretik vÛãi podobnému zarovnávání politiky do sociologie opatrn˘, pfiinejmen‰ím rozli‰uje mûfiitelná, obecnû konsensu schopná data „Ïivot-

19 „KdyÏ scientismus sází radûji na to, Ïe nám vûda ze své nejvlastnûj‰í podstaty dá nutn˘ návod v lidsk˘ch záleÏitostech, tak je to fale‰né náboÏenství.“ – CARL FRIERDICH VON WEIZSÄCKER, Die Tragweite der Wissenschaft, Stuttgart 19906, s. 15n.

BEDŘICH LOEWENSTEIN

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 85 ]

ní úrovnû“, a na stranû druhé neredukovatelné politické hodnoty ve vlastním smyslu, které závisejí na preferencích, popfiípadû hodnotících soudech.20 Culture matters, záleÏí na kultufie, od Samuela Huntingtona fiíkají i liberální ekonomové doplÀkem dosavadní vÛdãí tezi, Ïe modernizace tradiãní hodnoty vyprazdÀuje: v˘voj je „závisl˘ na (dosavadní) cestû“, praví napfiíklad R. Inglehart.

Málo povzbuzující pfiíklady nûkter˘ch postsocialistick˘ch a africk˘ch spoleãnosti pfiinejmen‰ím ukazují, Ïe demokratické ústavy ztroskotávají na utkvûl˘ch mentalitách a strukturách – z ãehoÏ se ov‰em vyvozuje primát hospodáfiského v˘voje vÛãi demokratick˘m hodnotám „sebeartikulace“. Spoleãnosti rezistentní vÛãi v˘voji, jak zdÛrazÀuje argentinsk˘ liberální publicista Grondona, jednotlivce usmûrÀují; v soutûÏi vidí formu agrese a autoritáfiskou formou vlády brání individuální motivaci a kreativitû. Jak ale tyto rezistence odbourat? Harvardsk˘ ekonom Michael Porter, kter˘ zkoumá ãinitele brzdící produktivitu, dochází k ponûkud snadnému závûru, Ïe v‰eobecnû platn˘ recept tkví ve správné ekonomické teorii, zatímco „národní“ znaky spoãívají na chybn˘ch ekonomick˘ch zásadách.21 Je samozfiejmé, Ïe podobná doporuãení nemusí b˘t v praxi chybná, tfiebaÏe z jejich naivnû jednorozmûrn˘ch oãekávání typu více bohatství-více demokracie ãpí pochyben˘ determinismus. Také teoretické pojmy rázu „eficience“, „diferenciace“, „autonomie“, „pluralismus“ samy o sobû je‰tû nedodávají mûfiítko pro politick˘ pokrok, pfiece v‰ak – podle jiÏ zmínûného Jeana Blondela – tvofií elementy pro koncept „moÏného intersubjektivního konsensu“. Roz‰ífiení participace, vy‰‰í v˘konnost politick˘ch institucí ve smyslu „good governance“, otvírání spoleãnosti uvnitfi i navenek, nakonec nahrazení faktoru donucení jednáním pro Blondela tvofií pfiinejmen‰ím kritérium pokroku. Jistû nelze tvrdit, Ïe to je skuteãnû „smûr dal‰ího v˘voje“, pfiece v‰ak mÛÏeme doufat, Ïe se na tom mohou domluvit pomûrnû rozmanité snahy.22 „Intersubjektivní konsenzus“ by mûl zahrnovat „interkulturní konsenzus“. To vzhledem k na‰im souãasn˘m zku‰enostem není pfiíli‰ jisté; pfiesahuje to ale rámec na‰eho zkoumání, které netematizuje chybûjící nebo odli‰né pfiedpoklady pro uplatnûní pokroku v mimoevropsk˘ch kulturách. KdyÏ Japonci svého ãasu volili

20 „Political systems can been distinguished (...) according to their substantive goals [while] there is broad agreement about a number of ,basic’ social and economic values.“ K tématu také WILLIAM OSGOOD AYDELOTTE, Quantifizierung in der Geschichtswissenschaft, in: Geschichte und Soziologie, hrsg. von Hans-Ulrich Wehler, Königstein 1984; PETER BURKE, Soziologie und Geschichte, Hamburg 1989.

21 Srov. Streit um Werte. Wie Kulturen den Fortschritt prägen, hrsg. von LAWRENCE E. HARRISON, SAMUEL O. HUNTINGTON, Hamburg 2000.

22 JEAN BLONDEL, Political Progress: Reality or Illusion?, in: The Idea of Progress, (ed.) Arnold Burgen, Berlin-New York 1997.

[ 86 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

mezi ãínsk˘m cyklick˘m a evropsk˘m lineárním ãasem, rozhodla vût‰í pfiesnost západních astronomick˘ch pozorování a pozdûji k tomu pfiibyl i argument v˘konnûj‰í západní vojenské techniky. Tato úzká kritéria v‰ak nepokládali za pfiíli‰ relevantní pro vlastní identitu ve srovnání s dÛleÏitûj‰ími hodnotami kulturními.23 Vûdecko-technická v˘konnost v dne‰ním svûtû tvofií obecn˘ cíl, zdánlivû nezávisl˘ na tradicích jednotliv˘ch kultur. I kdyÏ není dosaÏitelná bez pfiíslu‰né spoleãenské struktury, byla ãásteãná recepce uωích západních hodnotov˘ch pfiedstav spí‰e dílem politického nátlaku a prestiÏe amerického hegemona neÏ „automatismu modernizace“. ZÛstává nejisté, zda se âína, Indie, ãi dokonce svût islámu otevfiou západním hodnotám i mimo oblast vûdecko-technickou, nebo se proti nim zabarikádují v kulturní v˘luãnosti a nenávisti. Budoucnost je otevfiená, závisí v‰ak v nemalé ãásti i na tom, jak se dosavadní vzor bude ostatnímu svûtu prezentovat: jako libovolnû-ahistorické místo niãivé soutûÏe a narcistního sebeuskuteãÀování, jako znejistûná, kfieãovitû staÏena civilizace na sestupu, nebo jako dûdictví vûdomé si svého pÛvodu a zároveÀ se velkoryse otvírající ostatnímu lidstvu.

I na‰e my‰lenková cesta zpátky je otevfiená. Nastupujeme odyseu se sémantick˘m konstruktem pokroku jako vodítkem, jehoÏ pÛvod nás zajímá neménû neÏ jeho promûnliv˘ konkrétní obsah a souvislost mezi vÛdãím obrazem a dan˘mi sociálními praktikami. Také se teprve ukáÏe, najdeme-li pfiitom „Ithaku“, nebo cizí ostrov. Nejde nám o melancholick˘ útûk do neporu‰ené minulosti ani o obviÀování sporné tradice, která jménem budoucnosti a troufalého monopolu na pravdu vÏdy prohrála krásnou plurální pfiítomnost.24 Snad ale pfiem˘‰lení o moÏn˘ch pokrocích v pfiítomnosti vypracováním evropsk˘ch „znamení ãasu“, historick˘ch cest a slep˘ch uliãek získá kus hlubinné dimenze a problémového vûdomí.

23 „Those who believe in progress come to depend on one-dimensional measures. To those do not share their value system, such a claim is nonsense. [...] [The Japanese Westernizers] were simply adapting for local purposes the nationalistic Social Darwinian version of progress.“ – SH. NAKAYANA, The Chinese „Cyclic“ Viev of History vs. Japanese „Progress“, in: The Idea of Progress, (ed.) Arnold Burgen, Berlin-New York 1997.

24 THOMAS ASSHEUER, In den Stahlgewittern des Kapitalismus, Die Zeit z 10. bfiezna 2005: „BlaÏené ãasy neÏ bibliãtí proroci pozvedli svÛj hlas a volali po vyjití z Egypta.“

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 87 ]

DĚJINY HISTORICKÉ VĚDY. NORMATIVNÍ PŘÍBĚH VLASTNÍHO OBORU NEBO REFLEXIVNÍ DĚJINY KULTURNÍ PRAXE? NAD SBORNÍKEM NĚMECKÁ MEDIEVISTIKA V ČESKÝCH ZEMÍCH DO ROKU 1945 Pavel Kolář The History of Historical Science.

A Normative Story of One’s Own Field or a Reflexive History of Cultural Praxis?

On the Collection German Medieval Studies in the Czech Lands up to 1945 This polemic article is a reaction to the collection Nûmecká medievistika v ãesk˘ch zemích do roku 1945 / German Medieval Studies in the Czech Lands up to 1945. In it the author considers contemporary Czech scholarship on German historiography of the end of the 19th and first half of the 20th century and criticises the methodologically unexplained limitation of the work to medieval studies. He argues against the rigid division of German historiography into university and regional and the unambiguous definition of economic and social history as the matrix for distinguishing between two German historiographies.

From the methodological point of view he challenges the use of almost any kind of normative assumptions when writing the history of historiography. He regards the best research approaches to be those that use biographical analysis to uncover the strategic practice of specific historians. Conversely he questions studies concerned with identifying the contribution of German historians to the crimes of Nazism and its legitimisation, and takes a sceptical view of the possibility of distinguishing between ideological “deformation” and “pure scholarship”.

Pavel Koláfi (1974) pÛsobí v Zentrum für Zeithistorische Forschung v Postupimi kolar@zzf-pdm.de

Stoupající zájem o spoleãenské a kulturní dûjiny ãesk˘ch NûmcÛ patfií bezesporu k nejv˘raznûj‰ím pohybÛm v bádání o dûjinách ãesk˘ch zemí v posledních letech.

Dlouhou dobu pociÈovan˘ i otevfienû zdÛrazÀovan˘ deziderát je pozvolna naplÀován,

[ 88 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

a to do znaãné míry v souãinnosti ãesk˘ch, nûmeck˘ch a rakousk˘ch badatelÛ a vûdeck˘ch institucí, jeÏ se mimo jiné projevuje intenzivním prolínáním metodologick˘ch pfiístupÛ a akademick˘ch kultur. S vûdomím tûchto souvislostí je tfieba pfiistupovat i ke sborníku Nûmecká medievistika v ãesk˘ch zemích do roku 1945, jenÏ vze‰el ze spoleãného projektu praÏského Centra medievistick˘ch studií a dnes jiÏ zaniklého V˘zkumného centra pro dûjiny vûdy AV âR a Univerzity Karlovy, provádûného od roku 2000. Právû svazek obou tûchto institucí poskytl moÏnost spojit kontextualizující perspektivu vûdeckohistorickou s kritick˘m pfiístupem profesionálních zástupcÛ souãasné medievistiky. Uspofiadatel svazku Franti‰ek ·mahel rozli‰uje v tomto smyslu mezi tfiemi aspekty historického zájmu o ãeskonûmecké dûjepisectví stfiedovûku: v prvním kroku jde o spí‰e normativní tázání po „pfiínosu“ nûmecké medievistiky pro „poznání dûjin ãesk˘ch zemí“ (s. 10). Druhou stránkou je problematika institucionálních a komunikaãních struktur nûmeckého dûjepisectví, tedy jeho vsazení do sociálního kontextu, a tím i hlub‰í historizace. Podobnû zatfietí má jít o otázku, „jakou roli domácí nûmecká medievistika mûla v politickém a skupinovém vûdomí sudetonûmeckého spoleãenství“ (s. 11). Ne v‰em pfiíspûvkÛm se v‰ak podafiilo se s tímto napûtím mezi normativní a historizující perspektivou uspokojivû vypofiádat. ZároveÀ vychází najevo i novost tématu pro ãeské badatelky a badatele, zejména ve srovnání s bohatû rozvinutou rozpravou o dûjinách moderní historiografie v Nûmecku. Sborník tak nejen odráÏí rozdíly v úrovni akademické diskuse o dûjinách oboru ve 20. století, ale i odli‰n˘ stav kultury vzpomínání na první polovinu 20. století.

Dohromady ve dvacítce pfiíspûvkÛ lze rozli‰it ãtyfii tematické okruhy: 1) dûjiny dílãích historick˘ch disciplín; 2) dûjiny historickovûdních institucí; 3) zobrazování vybran˘ch témat ãesk˘ch dûjin; 4) (daleko nejvût‰í mûrou) biografie jednotliv˘ch pfiedstavitelÛ ãeskonûmecké historické vûdy. Martin Nodl se ob‰írnû a v souvislosti s v˘vojem celonûmeckého dûjepisectví vûnuje bádání o sociálních a hospodáfisk˘ch dûjinách stfiedovûku a razí pfiitom tezi o dvojkolejnosti ãeskonûmeckého dûjepisectví: na jedné stranû vidí regionální a místní bádání soustfiedûné kolem obou hlavních zemsk˘ch dûjepisn˘ch spolkÛ, na stranû druhé spatfiuje historiografii akademickou, institucionálnû zakotvenou na filozofické a právnické fakultû praÏské univerzity, popfiípadû na brnûnské technice. U druhé jmenované vûtve si Nodl klade otázku, do jaké míry je zde vÛbec oprávnûné hovofiit o historiografii ãeskonûmecké, uváÏíme-li, Ïe se pr˘ rozvíjela v podstatû nezávisle na vlastivûdnûhistorickém bádání a její hlavní pfiedstavitelé byli povoláni do Prahy zvenku. Nodl tak odmítá jakékoli striktní urãení ãeskonûmecké medievistiky a poprávu pléduje za její zkoumání v˘luãnû v rámci v˘voje celonûmeckého historického bádání (s. 24).

Nodlovo vymezení dvou vûtví ãeskonûmeckého dûjepisectví se nicménû jeví jako aÏ pfiíli‰ vyhrocené, vezmeme-li napfiíklad v úvahu, Ïe od rozdûlení univerzity do konce první âeskoslovenské republiky znaãná ãást historického profesorského sboru pocházela z ãesk˘ch zemí (Bachmann, Werunsky, Weber, Pirchan, Wostry,

PAVEL KOLÁŘ

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 89 ]

Pfitzner). JistûÏe dvû nejv˘znamnûj‰í postavy meziváleãného praÏského nûmeckého dûjepisectví, Hans Hirsch a Theodor Mayer, byly povolány z Vídnû. ZároveÀ ale nelze podceÀovat jejich uãitelské pÛsobení, jeÏ patfiilo zejména k siln˘m stránkám Hanse Hirsche, jakoÏ i jejich zájem o ãeskou tematiku.1 Ponûkud rigidní je i Nodlova charakteristika metodologick˘ch odli‰ností mezi obûma proudy ãeskonûmecké historiografie, podle níÏ se regionální bádání omezovalo na edice a pramenné studie, zatímco bádání univerzitní se inspirovalo mlad‰í historickou ‰kolou národohospodáfiskou. Podle mého soudu se v‰ak rakouské, potaÏmo i ãeskonûmecké dûjepisectví hospodáfisk˘ch a sociálních dûjin vidûlo nikoli v opozici, n˘brÏ spí‰e v rámci specificky rakouské, krajnû pramennû orientované obdoby nûmeckého historismu, jak byla pûstována ve vídeÀském Ústavu pro rakousk˘ dûjezpyt.2 To je právû pfiípad DopschÛv, jenÏ dospûl k hospodáfisk˘m a sociálním dûjinám pfies diplomaticky fundované správní a ústavní dûjiny, tedy zcela v souladu s badatelsk˘mi praktikami Ústavu. V tomto svûtle vyvstává otázka, zda dne‰ní pfiíkré disciplinární odli‰ení „politick˘ch“ a „hospodáfisk˘ch a sociálních dûjin“ odpovídá konstelaci na pfielomu 19. a 20. století. Domnívám se, Ïe disciplinární identita rakousk˘ch a ãeskonûmeck˘ch historikÛ provozujících z dne‰ního hlediska „progresivní“ historickovûdní praktiky nebyla takto dichotomicky strukturována. I u Dopsche, pfii v‰em jeho dÛrazu na inovaci a opozici vÛãi hlavnímu proudu rakouského bádání, zÛstalo „diplomaticko-pomocnûvûdné ‰kolení“ pevnou souãástí jeho dûjezpytného habitu, a stejnû tomu bylo i u jeho ÏákÛ Hanse Hirsche a Theodora Mayera.

Vskutku nepfiehledná je otázka vztahu historie, národohospodáfiství a právních dûjin ve stfiedoevropském akademickém prostoru na pfielomu století. Jeden ze zásadních rozdílÛ mezi univerzitami pruské a rakouské tradice (napfi. Prahou, ale i Freiburkem im Breisgau) spoãívá pfiedev‰ím v tom, Ïe v Prusku bylo národohospodáfiství – ostatnû pfiesnû naopak, neÏ uvádí Nodl (s. 31) – souãástí filozofick˘ch, nikoli právnick˘ch fakult, a jeho zástupci tak mohli pfiímo zasahovat do dûní v historickém oboru: právû osoba Schmollerova v Berlínû je nejlep‰ím pfiíkladem

1 Nodl sám cituje Mayerovy práce o „sídelních dûjinách“ Sudet ãi o národnostních pomûrech v Praze. Hirsch se zab˘val problematikou ãeské hranice: Zur Entwicklung der böhmisch-österreichisch-deutschen Grenze. Ein beitrag zur historischen Geographie Böhmens, Jahrbuch des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen 1/1926, s. 7–32; Die Entstehung der Grenze zwischen Niederösterreich und Mähren, Deutsches Archiv für Landes- und Volksforschung 1/1937, s. 856–866.

Zejména ve 30. letech lze zaznamenat stoupající provázání univerzitního a mimouniverzitního bádání ve znamení sílící tendence k radikálnû etnocentrickému, reakãnímu obrazu ãesk˘ch dûjin.

K tomu PAVEL KOLÁ¤, Eine Brutstätte der Volksgeschichte? Überlegungen zur Geschichte der Prager deutschen Historiographie im Kontext der gesamtdeutschen Geschichtswissenschaft, in: Geschichtsschreibung zu den böhmischen Ländern, hrsg. von Peter Haslinger, Erik K. Franzen (v tisku).

2 Alfons Huber, Briefe (1859–1898). Ein Beitrag zur Geschichte der Innsbrucker Schule um Julis Ficker und Alfons Huber, hrsg. von GERHARD OBERKOFLER, PETER GOLLER, Innsbruck-Wien 1995, s. 46–76.

[ 90 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

sblíÏení, ba provázání obou disciplín. Naopak autorem podtrhované sbliÏování mezi nûmeck˘mi právními dûjinami a Schmollerovou mlad‰í ‰kolou národohospodáfiskou se mi zdá nadhodnocené: Schmoller vymezoval svÛj koncept mnohem spí‰e v protivenství vÛãi tradiãním právním dûjinám, jimÏ – stejnû jako jeho Ïáci Otto Hintze ãi Paul Sander, jehoÏ dosavadní historiografií pozapomenuté pÛsobení na praÏské právnické fakultû Nodl pfiipomíná – vyt˘kal ahistoriãnost a juristickou rigoróznost. Je v‰ak pravdou, Ïe se v Rakousku rozvinula uωí spolupráce mezi historiky a právními historiky, jak tomu bylo koneckoncÛ i v pfiípadû nûmeckojazyãného bádání o ãesk˘ch právních dûjinách (Zycha, Peterka, Weizsäcker).

Do jaké míry lze u tûchto badatelÛ mluvit o svébytn˘ch „hospodáfisk˘ch a sociálních dûjinách“ v‰ak z Nodlova referátu o právním dûjepisectví, jenÏ se více ãi ménû omezuje na v˘ãet dûl a neprovádí jejich rozbor, nevypl˘vá: praÏské práce o horním, cechovním ãi váreãném právu apod. mohly mít s hospodáfisk˘mi a sociálními dûjinami, jak je provozovali Schmoller a jeho berlín‰tí Ïáci, koneckoncÛ jen málo spoleãného. Nodlova teze o „tûsném propojení“ právních dûjin a nárohodospodáfiství zdá se mi tak zatím ponûkud pfiedãasná, av‰ak interakce mezi právními dûjinami a národohospodáfistvím v institucionálním rámci právnick˘ch fakult univerzit rakouské tradice se r˘suje jako relevantní problém pro dal‰í bádání na tomto poli.

Co se hospodáfisk˘ch a sociálních dûjin na fakultû filozofické t˘ãe, konstatuje Nodl jejich okrajové postavení v prostfiedí ovládaném tradiãními politick˘mi dûjinami.

Vzhledem k uvádûnému mnoÏství pfiíslu‰n˘ch dizertaãních prací v‰ak tato teze pfiesvûdãí jen stûÏí; spí‰e se naopak vnucuje dojem pomûrnû ãilého ruchu v oblasti hospodáfisko- a sociálnûhistorické tematiky (seznamy dizertací s. 42–46). Provozování „jednoznaãnû sociálních a hospodáfisk˘ch dûjin“ ve v˘uce Nodl pfiipisuje pouze Theodoru Mayerovi, a z této omezenosti pak vyvozuje „okrajovost tohoto oboru v praÏském nûmeckém prostfiedí“ (s. 41). I kdybychom pfiistoupili na sporn˘ pojem „jednoznaãnosti“ metodického zamûfiení pedagogické ãinnosti vyvozené pouze z názvÛ kurzÛ v seznamu pfiedná‰ek, nebylo by dÛvodu nepfiifiadit k hospodáfisk˘m a sociálním dûjinám kurzy Werunského, Wostrého, Kossovy, ale pfiedev‰ím Hirschova Ïáka Josefa Pfitznera, hlavního podporovatele hospodáfisk˘ch a sídelních dûjin ve 30. letech. Navíc i zde podle mého soudu platí, Ïe nové smûry bádání nelze stavût do pfiíkrého protikladu k hegemonní politické historii, n˘brÏ je tfieba je spí‰e chápat jako její „roz‰ífiení“, coÏ byl koneckoncÛ v˘raz, jehoÏ pouÏívali i Schmoller a Hintze.

V posledním oddíle studie se Nodl vûnuje hospodáfisk˘m a sociálním dûjinám mimo univerzity a rovnûÏ zde konstatuje jejich druhofiadé postavení, zejména na základû rozboru obou zemskohistorick˘ch periodik. Hospodáfiské a sociální dûjiny v nich mûly slabé zastoupení, ostatnû podobnû jako v Historische Zeitschrift a Mitteilungen des Instituts für österreischiche Geschichtsforschung, jichÏ Nodl uÏívá jako kontrastní folie. V dal‰ím se autor zab˘vá sporem o Lippertovy Sozialgeschichte Böhmens, jeÏ rovnûÏ klade do srovnávacích souvislostí v˘voje celonûmecké-

PAVEL KOLÁŘ

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 91 ]

ho dûjepisu. Lippertovy Sozialgeschichte Böhmens byly pr˘ neúspû‰né pro svou „metodologickou neukotvenost“ a na rozdíl od díla Lamprechtova nepfiedloÏily „alternativní model“ nûmeckého dûjepisectví. Bylo by jistû moÏné pfiedlouze debatovat o „metodologické zakotvenosti“ Lamprechtov˘ch Deutsche Geschichte, jeÏ moÏná alternativní model dûjin pfiedloÏily, byly nicménû smeteny hegemonním diskurzem mnohem ráznûji neÏ Lippertovo dílo v ãeském kontextu.

Celkovû lze prohlásit, Ïe NodlÛv pokus je místy aÏ pfiíli‰ veden snahou o rigorózní vymezení „jednoznaãn˘ch hospodáfisk˘ch a sociálních dûjin“, snahou navléci rÛznorodé dûjezpytné a dûjepisné praktiky do pfiíli‰ tûsné svûrací kazajky. To v‰ak nemûní nic na kladech Nodlovy studie, které spoãívají v autorovû pokusu pojednat ãeskonûmecké dûjepisectví hospodáfisk˘ch a sociálních dûjin stfiedovûku v pfiedivu vztahÛ mezi lokálnû-regionálním, zemsk˘m a celonûmeck˘m kontextem. Lze jen litovat, Ïe Nodl se – patrnû zámûrnû – vyhnul komplexní problematice styãn˘ch ploch a pfiechodn˘ch stupÀÛ mezi sociálními dûjinami a reakãní „Volksgeschichte“, jeÏ by ale zjevnû byla samostatn˘m badatelsk˘m úkolem.3 K jeho provedení by v‰ak bylo tfieba pokroãit od tematicko-metodick˘ch aspektÛ historiografick˘ch textÛ k jejich detailnímu pojmohistorickému a narativnímu rozboru.

V druhé studii vûnované dílãím historick˘m disciplínám pojednává Milena Bartlová postavení dûjin stfiedovûku v rámci ãeskonûmeckého umûleckého dûjepisu. Vzhledem k tomu, Ïe stfiedovûk hrál v dûjinách umûní tradiãnû druhofiadou roli, bylo zastoupení medievistiky v ãeskonûmeckém bádání neobvykle vysoké, a to ve v‰ech tfiech „fázích“ v˘voje umûlecké historie na praÏské univerzitû, od metodologicky nevyhranûného pfiístupu (Alfred Woltmann, Alwin Schulz) pfies pozitivismus (Josef Neuwirth) aÏ po éru tzv. vídeÀské ‰koly (Karl Maria Swoboda).

Bartlová se pfiitom neomezuje na izolované vnitfiní dûjiny oboru, n˘brÏ zohledÀuje vzájemné pÛsobení mezi utváfiením disciplíny a spoleãensk˘m kontextem, jenÏ byl velkou mûrou urãován diskurzem národnostních sporÛ. Orientace na nacionální konkurenci byla koneãnû i jednou z pfiíãin na celonûmecké pomûry neobvykle silného zájmu o stfiedovûk. Po romantizující fázi se ke konci století prosazuje „zvûdeãtûní“ umûlecké historie ztûlesÀované Josefem Neuwirthem, jeÏ spoãívalo na profesním habitu „nestrannosti“ a „vûdecké objektivity“. Diskuse o národnostním charakteru stfiedovûkého umûní v‰ak ani v této fázi neustává, pokraãuje v ní i stoupenec vídeÀského smûru umûlecké historie Karl Maria Swoboda, jehoÏ autorka charakterizuje jako uãence nacionálnû umírnûného. Jako pfiedstavitel

3 Pokus o kontextualizici ãeského dûjepisectví do souvislostí diskusí o Volksgeschichte provedl PETR HASLINGER, Nationalgeschichte und volksgeschichtliches Denken in der tschechischen Geschichtswissenschaft 1918–1938, in: Volksgeschichten im Europa der Zwischenkriegszeit, hrsg. von Manfred Hettling, Göttingen 2003, s. 272–300.

[ 92 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

jednoznaãnû nacistického pojetí dûjin umûní pak v pfiíspûvku vystupuje Otto Kletzl, byÈ nacistická povaha jeho díla zde není, snad vyjma odkazu na rétoriku „Ïivotního prostoru“, dostateãnû objasnûna. Absence pregnantního urãení tu zaráÏí tím spí‰e, Ïe Bartlová souãasnû vyzdvihuje Kletzlovy „dÛkladné a dodnes pfiínosné studie“ (s. 77). V ãem pfiesnû „pfiínosnost“ tûchto dûl spoãívá, se bohuÏel ãtenáfi nedozví. Jak uvidíme i v dal‰ím, právû nanejv˘‰ diskutabilní, vûdeckému pozitivismu z pfielomu století poplatná víra v moÏnost pfiísnû oddûlit „ideologické sloÏky“ od „solidních poznatkÛ“ se táhne jako ãervená nit vût‰inou pfiíspûvkÛ sborníku. V celku lze konstatovat, Ïe Bartlové bezesporu chvályhodné úsilí o historizaci ãeskonûmeckého umûleckého dûjepisu mohlo b˘t dÛslednûj‰í, pokud by se zbavilo jist˘ch pozÛstatkÛ normativního pohledu na dûjiny vlastní disciplíny:4 charakteristiky jako „pevné vûdecké základy“ podle mého soudu nestaãí odb˘t jako samozfiejmou skuteãnost, jeÏ nám, dne‰ním pokraãovatelÛm „pfiísné vûdy“, je jakoby „pfiirozen˘m stavem“, n˘brÏ je tfieba postavit je jako explanandum, jako soustavu historicky, ve specifickém diskurzivním rámci vznikl˘ch metodick˘ch praktik a v˘kladov˘ch vzorcÛ.5 Nodlovu tezi o dvojkolejnosti ãeskonûmecké historické vûdy mohou ozfiejmit pfiíspûvky vûnované regionálnímu bádání, které se zamûfiují pfiedev‰ím na souvztaÏnost historicko-vlastivûdné praxe s formováním a vzájemn˘m proplétáním regionální a ãeskonûmecké identity. Pfiitom jak v pfiípadû Verein für Geschichte der Deutschen in Böhmen (VGDB), tak Zeitschrift für Geschichte Mährens und Schlesiens autofii shodnû konstatují, Ïe stfiedovûké dûjiny zde stály spí‰e na okraji pozornosti. Eduard Miku‰ek podrobnû rekonstruuje formativní milieu VGDB kolem praÏského filozofa Wilhelma Volkmanna, v nûmÏ se soustfiedily pozdûj‰í hlavní postavy VGDB. V posouzení role VGDB v procesu utváfiení kolektivní identity ãesk˘ch NûmcÛ v‰ak ponûkud pfiepjatû odsuzuje „instrumetanlizaci“, ãi dokonce „zneuÏití“ historické vûdy pro politické cíle, tedy jev, jenÏ byl ve vûku tûsného provázání historického bádání s poÏadavky národních hnutí bûÏnou praktikou a jenÏ nemusel b˘t dobov˘mi aktéry nezbytnû vnímán jako zásadní rozpor.

Právû i z toho dÛvodu udiví Miku‰kovo kladné hodnocení zpÛsobu, jak˘m ãlenové Spolku dokázali „plnit a naplnit nejvlastnûj‰í spoleãenskou funkci historiografie – funkci vytváfiení kolektivní identity“ (s. 93). Tento normativní zobecÀující

4 Nutno podotknout, Ïe i v Nûmecku na sebe kontextualizující práce o dûjinách umûleckého dûjepisectví nechaly dlouhou ãekat. Nové impulsy zaznûly aÏ na Sjezdu nûmeck˘ch umûleck˘ch historikÛ v roce 2000 v Hamburku – srov. Kunstgeschichte an den Universitäten im Nationalisozialismus, hrsg. von JUTTA HELD, MARTIN PAPENPROCK, Kunst und Politik 5/2003.

5 K tomu srov. pojem „profesní habitus“, jehoÏ uÏívá LUTZ RAPHAEL, Die Erben von Bloch und Febvre. Annales-Geschichtsschreibung und nouvelle histoire in Frankreich 1945–1980, Stuttgart 1994, s. 62–67.

PAVEL KOLÁŘ

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 93 ]

soud o poslání historické vûdy je z dne‰ního hlediska zcela anachronick˘: pokud se dnes (západní) dûjepisectví nûãeho velmi stfieÏí, pak jsou to právû rÛzné pokusy o „vytváfiení kolektivní identity“ prostfiednictvím historické vûdy, pokusy, jichÏ bylo v uplynul˘ch dvou staletích více neÏ dost. David Kalhous ukazuje na pfiíkladû Zeitschrift für Geschichte Mährens und Schlesiens pozoruhodn˘ zpÛsob institucionalizace regionálnûhistorického ãasopisu v jeho dobovém kontextu od období pomûrného rozkvûtu po vzniku ãasopisu na sklonku století pfies krizi první svûtové války a úpadek 20. let aÏ po „oÏivení“ ve 30. letech spojené s politickou radikalizací ve smyslu „Volksforschung“ a následn˘m vãlenûním do nacistick˘ch struktur (s. 100). Kalhous pfiesto vidí navzdory „dobov˘m deformacím“ alespoÀ pfiínosné práce faktografické povahy s jejich snahou o „formální objektivitu“ – jakkoli je tento pojem, jenÏ pfiedpokládá existenci i jiné neÏ formální objektivity v dûjepisectví, nejasn˘. âeskonûmeckému v˘zkumu stfiedovûku dominovalo po celé sledované období téma stfiedovûké kolonizace, jeÏ Dorota LeÊniewska vsazuje do kontextu nacionálních sporÛ od doby Palackého aÏ po 30. léta 20. století. Bádání o kolonizaci bylo neodluãnû spjato se snahou dokázat „historickou úlohu NûmcÛ v ãesk˘ch zemích“.

Zatímco pro generaci staroliberálních historikÛ (Schlesinger, Bachmann) stála v popfiedí sporÛ otázka nárokování liberálnû-mû‰Èansk˘ch hodnot, nab˘vá diskuse po vystoupení Bretholzovû radikálnû etnocentrick˘ch rysÛ. Pozoruhodná je skuteãnost, Ïe zatímco Bretholzova teorie kontinuity byla nûmeckou profesionální historiografií odmítnuta, byla kladnû pfiijata a chována v regionalistice a politické publicistice. Od 30. let pak dochází ke stoupající nacionalizaci bádání o kolonizaci, byÈ zmiÀovan˘ vliv nûmecké „Ostforschung“ LeÊniewska bohuÏel konkrétnû nedokládá, a ke stále silnûji exkluzionistickému a etnocentrickému pojetí tématu, jeÏ lze vyãíst v dílech právních historikÛ jakoÏ i Theodora Mayera a Josefa Pfitznera. âeskonûmeck˘ „dialog“ na spoleãném základû mû‰Èansko-liberálních hodnot jíÏ nebyl více moÏn˘. Protûj‰kem kolonizaãní otázky jako klíãového dûjinného tématu bylo v ãeskojazyãném dûjepise do jisté míry husitské téma, které, jak dokazuje Robert Novotn˘, v bádání nûmeckojazyãném hrálo pouze roli podfiadnou. Novotn˘ vyvozuje na základû rozboru vyprávûní o husitství v interaktivním poli ãesko-nûmecké nacionální konkurence od formulace konceptu u Konstantina Höflera aÏ po práce z období po roce 1945 závûr, Ïe ústfiední narativní strategií zde bylo postupné vyretu‰ování náboÏenského a sociálního (demokratizaãního) rozmûru husitství a jeho redukce na nacionální boj.

Nejpoãetnûj‰í skupinu pfiíspûvkÛ tvofií Ïivotopisné studie. První ãást biografií pojednává postavy ãeskonûmeckého dûjepisu v druhé polovinû 19. a poãátku 20. století, z nichÏ do popfiedí vystupují zejména Constantin von Höfler, Josef Loserth a Bertold Bretholz. Blanka Zilynská se vymezuje vÛãi zjednodu‰ujícímu pohledu ãeskojazyãné historiografie na Höflera coby „odpÛrce Palackého“ a místo

[ 94 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

toho podává vícevrstevn˘, kontextualizovan˘ pohled na jeho praÏské pÛsobení. Její pfiíspûvek se pfiitom soustfieìuje nejen na klasické dûjepisnûhistorické otázky jako formování Höflerova pojetí obecn˘ch a ãesk˘ch dûjin nebo v˘voj jeho svûtonázoru, n˘brÏ zohledÀuje i akademickou kaÏdodennost, pedagogickou praxi, organizaãní ãinnost na univerzitû (mimo jiné zaloÏení historického semináfie) a HöflerÛv badatelsko-uãitelsk˘ habitus. Tím se z konvenãních dûjin idejí stávájí moderní dûjiny dûjepisectví jako kulturní praxe. ZávaÏn˘ je zde mimo jiné stfiet Höflerova univerzalistického náhledu na dûjiny a jejich praktického provádûní ve studiích a pfiedná‰kách s rostoucím tlakem specializace poslední tfietiny 19. století, jenÏ se projevil ‰tûpením pÛvodnû jednotn˘ch stolic v‰obecn˘ch dûjin na katedry chronologicky specializované a fundamentální pfiemûnou pojmu v‰eobecn˘ch dûjin jako takového.

Svérázn˘ pfiípad v dûjinách ãeskonûmeckého dûjepisectví pfiedstavuje pÛsobení Josefa Losertha. Pavel Soukup se snaÏí pojmout LoserthÛv Ïivotopis nav˘sost modernû jako „strategii zapojení do ãeského historického diskurzu“, a podobnû jako Zylinská tak pojímá dûjiny dûjepisectví pfiedev‰ím jako dûjiny praxe. Základní otázkou je Soukupovi vztah mezi badatelsk˘m programem a úspû‰nou kariérou.

Pod tímto zorn˘m úhlem také zkoumá Loserthovy historiografické praktiky jako vedení polemik, ediãní poãiny ãi archivní cesty. V brilantní anal˘ze a kontextualizaci Loserthova hlavního díla Hus und Wyclif nejde autorovi ani tolik o „vûdecké v˘sledky“ jako mnohem více o Loserthovu strategii autostylizace a sebezafiazování do kontextu ãeského historického diskurzu. Detailnû je zde vylíãena Loserthova dûjezpytná praxe, edice, kritiky a interpretace pramenÛ, jeÏ ale není normativnû hodnocena jako „neodborná práce s prameny“ apod., n˘brÏ interpretována jako specifická praktika v kontextu Loserthova vnímání profese, jeho profesního habitu a celkového diskurzivního rámce disciplíny na konci století. Efektem takto akumulovaného kapitálu bylo povolání z âernovic na stolici obecn˘ch dûjin ve ·t˘rském Hradci v roce 1893, stejnû jako anglické vydání knihy a na nûm zaloÏené Loserthovo proniknutí do evropského dûjepisectví ãi autorství jednoho ze svazkÛ prestiÏního Handbuch der mittelalterlichen und neueren Geschichte, vydávaného Meineckem a von Belowem. Propojujíc moderní interpretaãní koncept s v˘zkumem ‰iroké ‰kály pramenÛ se Soukupova studie fiadí k nejpromy‰lenûj‰ím a nejoriginálnûj‰ím pfiíspûvkÛm recenzovaného sborníku.

V centru pozornosti studie ZdeÀky Stokláskové o moravském historiku Bertoldu Bretholzovi nestojí ani tak samotná jeho známá kontinuitní teorie nûmeckého osídlení ãesk˘ch zemí jako spí‰e peripetie jeho akademické dráhy, a zejména role, jiÏ v ní sehrál dobov˘ antisemitismus. Pfiehlednû je zde líãena Bretholzova pfiíprava na akademickou dráhu, nesnadná cesta k postu archiváfie Moravského zemského archivu jakoÏ i sloÏité národnostní pomûry v nûm panující. Pfiínosn˘m roz‰ífiením je zejména Stokláskové vylíãení jednání o znovuobsazení stolice

PAVEL KOLÁŘ

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 95 ]

v˘chodoevropsk˘ch dûjin na berlínské univerzitû uvolnûné po odchodu Theodora Schiemanna v roce 1919, na kterou byl Bretholz fakultní komisí navrÏen a které Stoklásková vkládá do souvislosti s diskriminací Ïidovsk˘ch uãencÛ v povolávacích fiízeních na fiádné historické profesury. Autorãino jednoznaãné vysvûtlení ztroskotání Bretholzovy kandidatury na berlínské fakultû vládnoucím antisemitismem je ale ponûkud jednostranné, neboÈ jednání o nástupnictví na stolici v˘chodoevropsk˘ch dûjin probíhalo v kontextu sloÏit˘ch mocensk˘ch vztahÛ uvnitfi historického oboru i celé berlínské filozofické fakulty, v nichÏ mimo jiné ‰lo o úsilí konzervativního kfiídla kolem Dietricha Schäfera zabránit povolání Hintzova Ïáka Otto Hoetzsche. Celkové selhání Bretholzovy kariérní strategie, dovr‰ené neúspûchem jeho snah o zfiízení stolice zemsk˘ch dûjin na praÏské nûmecké univerzitû, autorka pfiesvûdãivû vysvûtluje Bretholzov˘m nedostatkem flexibility v utváfiení kariérní strategie, zejména trváním na platnosti kontinuitní teorie.

Specifick˘m a bezesporu nejkontroverznûj‰ím tématem moderních dûjin nûmeckého dûjepisectví je od 90. let otázka podílu nûmeck˘ch historikÛ na zloãinech nacismu a jeho legitimizaci.6 Opíraje se o tyto debaty, vypofiádává se Karel Hruza kriticky s kariérami dvou v˘znamn˘ch pfiedstavitelÛ praÏské nûmecké historiografie 30. a 40. let, Wilhelma Weizsäckera a Wilhelma Wostrého. Na pfiíkladû tûchto dvou biografií dÛslednû reviduje v sudetonûmeckém sebevnímání tradovan˘ obraz „importu“ nacismu z Nûmecka po roce 1939 a jednoznaãnû dokládá radikálnû nacistické aktivity ãeskonûmeck˘ch historikÛ a jejich domácí kofieny. Ve Weizsäckerovû pfiípadû Hruza odmítá apologetick˘ pohled Joachima Bahlckeho7 a dÛslednû ukazuje WeizsäckerÛv jednoznaãn˘ pfiíklon k völkisch a nacistick˘m my‰lenkov˘m schématÛm jiÏ pfied rokem 1939, jakoÏ i jeho aktivní podíl na v˘stavbû nacistick˘ch akademick˘ch institucí (nacifikace praÏské univerzity, ãinnost v Heydrichovû nadaci, projekt v˘zkumu germanizace ãesk˘ch zemí atd.).

Odli‰nou kfiivku sledovala kariéra Wostrého, jenÏ pfied rokem 1939 zastával linii umírnûnou, intenzivnû vyuÏívaje ãeské badatelské literatury a usiluje o etnicky integrované dûjiny ãesk˘ch zemí. Stopy po reakãní völkisch ideologii ve Wostrého pracích z této doby podle Hruzy nenajdeme. Teprve po nastolení nacistického panství se Wostry pfiiklání k otevfienû legitimizaãnímu stylu dûjepisectví a aktivnû se zaãleÀuje do nacistick˘ch akademick˘ch struktur. Na základû rozboru Wostrého

6 Z nejnovûj‰ích pfiíspûvkÛ k dnes jiÏ znaãnû nepfiehledné diskusi srov. German Scholars and Ethnic Cleansing 1920–1945, (edd.) INGO HAAR, MICHAEL FAHLBUSCH, New York 2005; EDUARD MÜHLE, Für Volk und deutschen Osten. Der Historiker Hermann Aubin und die deutsche Ostforschung, Düsseldorf 2005.

7 JOACHIM BAHLCKE, Wilhelm Weizsäcker, (1886–1961). Jurist. Rechtsgeschichte und Volksgemeinschaft, in: Prager Professoren 1938–1945. Zwischen Wissenschaft und Politik, hrsg. von Monika Glettler, Alena Mí‰ková, Essen 2001, s. 391–411.

[ 96 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

statí a pfiedná‰ek ze 40. let Hruza pfiesvûdãivû dokládá jeho jednoznaãn˘ pfiíklon k nacistické legitimizaãní Volksforschung se v‰ím v‰udy. Otevfiená v‰ak zÛstává interpretace tohoto radikálního obratu. HruzÛv odkaz na „pfiitaÏlivost Hitlerov˘ch úspûchÛ“ sk˘tá jistû pfiimûfiené, sotva v‰ak vyãerpávající vysvûtlení. V dal‰ím kroku by bylo tfieba osvûtlit historické pfiedpoklady této fascinace, které se jistû nezrodily ze dne na den. Podobnû neuspokojiv˘ se mi jeví HruzÛv argument, podle nûjÏ byl Wostry, jenÏ „neprohlédl nebo pfiesnû nerozeznal násilnickou podstatu nacistÛ (...) pfieválcován realitou“ (s. 340). Plodnûj‰í neÏ takto ostfie stavût do protikladu „naivního historika“ a „válcující realitu“ by podle mého mínûní bylo zamûfiit se na mentální rámec, jenÏ umoÏnil pfiizpÛsobení se této realitû. Vedle diskontinuálního pohledu na Wostrého historiografickou ãinnost by proto bylo zapotfiebí zamûfiit se i na stránky kontinuální, na pfiípadné tendence k völkisch pojetí z jeho prací dfiívûj‰ích. K hlub‰í historizaci by rovnûÏ pfiispûla dÛslednûj‰í reflexe nûkter˘ch Hruzov˘ch normativních kvalifikací jako napfiíklad „umírnûn˘“, „vyváÏen˘“, „vûcn˘“ ãi „zdánlivû pfiímoãar˘“. V kaÏdém pfiípadû v‰ak pfiiná‰í Hruzova studie dosud nejdÛkladnûj‰í anal˘zu ãeskonûmeckého dûjepisectví v období nacismu, jeÏ plnû drÏí krok se souãasn˘m stavem bádání o této problematice.8 Soud zcela opaãn˘ v‰ak musí b˘t vysloven nad Ïivotopisnou ãrtou o Heinzi Zatschekovi z pera Evy DoleÏalové, jeÏ nab˘vá podoby nereflektované, ba vpravdû ‰okující apoteózy tohoto militantnû nacistického historika. Autorka líãí z ryze formálnû metodického hlediska „cenné pfiínosy“ a „poznatky“ jednotliv˘ch Zatschekov˘ch prací zcela izolovanû od politick˘ch a ideologick˘ch souvislostí jejich vzniku. Text v‰ak pfiitom nezÛstává pfii hodnocení Zatschekov˘ch „ãistû“ diplomatick˘ch prací (jakkoli je pfiedstava ãistého oddûlení vûdy od ideologie jako taková sporná), n˘brÏ do svého chvalozpûvu bezdûky zahrnuje i otevfienû nacistické práce. Tak napfiíklad mimo své „tfiídûní“, ale „v intencích celkového Zatschekova v˘voje“ spatfiuje autorka rasistick˘ ‰kvár Das biologische Schicksal der Pfiemysliden.

Ein Beispiel für die aufartende Wirkung deutscher Erblinien in fremdvölkischen Blutskreisen z roku 1943, kter˘ Zatschek napsal spolu s vÛdãím teoretikem rasistické antropologie na praÏské univerzitû a jedním z hlavních pfiedstavitelÛ Heydrichovy nadace Karlem Valentinem Müllerem a kter˘ byl publikován v Archiv für Rassenund Gesellschaftsbiologie, nechvalnû známém orgánu Deutsche Gesellschaft für Rassenhygiene a Reichsausschuss für Volksgesundheitsdienst. NejenÏe tyto zásadní okolnosti autorka ponechává zcela bez komentáfie (a tím zaãleÀuje podob-

8 Kvalitnímu pfiekladu lze snad vytknout pouze germanismus „akceptance“ (patrnû z nûmeckého Akzeptanz, souhlasné, kladné, pfiijetí, s. 350), ãi chybn˘ tvar „karieristi“ místo „kariéristé“ (s. 351).

Nejpfiesnûj‰í není ani pfieklad „platte Propagandisten“ jako „plytcí propagandisté“, s. 352.

PAVEL KOLÁŘ

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 97 ]

ná díla do své interpretaãní intence „pfiínosÛ“), nadto je‰tû název ãlánku pfiekládá zcela chybnû a zavádûjícím zpÛsobem jako „Biologick˘ osud PfiemyslovcÛ. Pfiíklad vytvofiení nûmecké dûdiãné linie v krevním obûhu jiného národa“, díky nûmuÏ se rasistick˘ smysl textu zcela vytrácí: ve skuteãnosti odkazuje v˘raz aufartende Wirkung na rasisticky mínûné „pozitivní“, resp. „zdokonalující pÛsobení“ nûmecké „krve“, za dal‰í pak opût jednoznaãnû rasistick˘ pojem fremdvölkisch v Ïádném pfiípadû nelze interpretovat jako „jiného národa“. Jinak neÏ neuvûfiitelnou nelze nazvat autorãinu charakteristiku velkonûmeck˘ch fantazií z Zatschekov˘ch dûl Deutsche Geschichte ãi Das europäische Gleichgewicht (1942 a 1943) jako „jakési Palackého ‚st˘kání a pot˘kání‘ naruby“. Pokud autorka pfiece jen konstatuje pfiítomnost nacistické idologie v Zatschekov˘ch pracích, pak ji redukuje na dopad „ducha doby“, jenÏ z tûchto dûl „zavání“ (s. 361), popfiípadû na v˘sledek „politické objednávky“ (s. 360), tedy vÏdy na cosi vnûj‰ího, ãemu se historik musel navenek „pfiizpÛsobit“, aby mohl dál provozovat „objektivní vûdu“. TytéÏ rétorické figury známe velmi dobfie jako souãást exkulpaãních strategií nûmeck˘ch historikÛ z doby po druhé svûtové válce: i zde je nacistická ideologie ãímsi vná‰en˘m „zvenãí“, nûãím, ãemu se historikové za pomoci rÛzn˘ch strategií, napfiíklad „vnitfiní emigrace“ apod., byli údajnû s to vyhnout. V úÏasu ãteme hodnotící závûr stati: „Je v‰ak nutno uváÏit, Ïe v klidnûj‰ích dobách, kdy není politická poptávka po nacionalistick˘ch závûrech, mÛÏe i národnostní v˘zkum pfiispût k objektivnûj‰ímu pohledu na dûjiny i souãasnost, zejména je-li provádûn s erudicí a precizností podobné úrovnû, jakou vykazují nejlep‰í Zatschkovy práce“ (s. 361–362). Nepfiímo doporuãovat i díla skrz na skrz prosáklá nacistick˘mi my‰lenkov˘mi schematy, díla legitimizující nacistické snahy o svûtovládu, toÈ vûru podivn˘ návod k dûjepisné praxi, a to i v „klidnûj‰ích dobách“. Máme-li pfiíspûvek srhnout, pak jej nelze oznaãit jinak neÏ jako odstra‰ující pfiíklad takového pfiístupu k dûjinám (nacistického) dûjepisectví, jenÏ vytrÏením díla z historického kontextu a omezením se na formálnû-metodická hlediska zcela nepfiijatelnû zuÏuje, ba obrací jeho dobov˘ smysl. Je nepochopitelné, jak mohlo toto do oãí bijící, byÈ snad bezdûãné zlehãování nacistického obsahu historick˘ch dûl editorÛm sborníku uniknout.

Hodnotíme-li v úhrnu cel˘ svazek, pak je tfieba na jedné stranû vyzdvihnout fiadu pfiesvûdãiv˘ch studií k dílãím otázkám dlouhou dobu zanedbávaného tématu, na stranû druhé je v‰ak nutné poukázat na fiadu problémÛ a otevfien˘ch otázek pro dal‰í bádání na poli dûjin historické vûdy a historické kultury vÛbec, které svazek zanechává. Jako první otázka vyvstává samotné tematické urãení projektu: Do jaké míry adekvátní a produktivní je omezení svazku na dûjepisectví stfiedovûku?

Zaprvé je zfiejmé, Ïe celá fiada pfiíspûvkÛ striktní zamûfiení na historiografii stfiedovûku nezachovává, a to nepochybnû k dobru vûci. Nejistota v tomto ohledu pramení i z toho, Ïe tematické zamûfiení svazku na bádání o stfiedovûku nebylo – vyjdeme-li z úvodní ·mahelovy stati – nijak odÛvodnûno. Nebylo to specifické

[ 98 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

místo bádání o stfiedovûku a jeho promûny v kontextu celku historické disciplíny, po kterém by se – s v˘jimkou pfiíspûvku Mileny Bartlové – pfiedkládáné studie ptaly. Stejnû tak nejde ve statích ani o zvlá‰tní legitimizaci existence a rozvoje stfiedovûkého bádání v kulturním kontextu doby, ani o funkci stfiedovûku ve spoleãenském obrazu a v˘kladu svûta (medievalismus).9 Kromû pfiíspûvku Mileny Bartlové a Doroty LeÊniewské si také Ïádn˘ z textÛ neklade otázku, proã byl vÛbec stfiedovûk v dobovém akademickém diskurzu relevantní, popfiípadû – u biografick˘ch studií – co vedlo jednotlivé badatele k zájmu o stfiedovûk ãi jak˘ byl obraz stfiedovûku, kter˘ ve sv˘ch vûdeck˘ch pojednáních konstruovali.

Za dal‰í je tfieba si poloÏit otázku, zda zvolené oznaãení „medievistika“ je adekvátní pro vystiÏení situace zkoumané doby. I tento pojem, sám relativnû nedávn˘, je plodem specifick˘ch historick˘ch konstelací a podléhá historick˘m promûnám a reinterpretacím. Dokonce ani dnes mezi „medievisty“ rÛzn˘ch smûrÛ, generací i národních historickovûdních tradic neexistuje Ïádné jednotné chápání pojmu, kter˘ tak pfieÏívá spí‰e jako vágní umbrella-term.10 I kdyÏ vyjdeme z velmi ‰irokého chápání pojmu medievistiky jako interdisciplinárního v˘zkumu stfiedovûké kultury a spoleãnosti,11 vyjde najevo problematiãnost jeho uÏití pro pfiedkládan˘ sborník. Kromû pfiíspûvku o dûjinách umûní zÛstávají v‰echny studie více ãi ménû v hranicích historie a jejích pomocn˘ch vûd, nanejv˘‰ s odboãeními do dûjin právních, kde v‰ak pojem medievistiky zfiejmû nehraje v˘znamnûj‰í roli. Jistû by bylo ahistorické za kaÏdou cenu pátrat po „pfiedzvûstech“ interdisciplinární spolupráce mezi historií, archeologií, literární a umûleckou historií v minulosti a pfiipisovat jim nadsazen˘ v˘znam. To v‰ak jen a jen svûdãí o problematiãnosti zvoleného pojmu, jiÏ uspofiadatel sborníku mohl ve své úvodní stati náleÏitû diskutovat.

Druh˘m a mnohem závaÏnûj‰ím problémem je vztah mezi ideologií a politikou na stranû jedné a historickou vûdou na stranû druhé. Naprostá vût‰ina pfiíspûvkÛ vychází z pfiedpokladu, Ïe ideologické „deformace“ („nátûry“, „nánosy“) lze oddû-

9 K otázce vzájmeného pÛsobení mezi odbornou medievistikou a obecnou kulturní pamûtí srov.

ANNE CH. NAGEL, Im Schatten des Dritten Reichs. Mittelalterforschung in der Bundesrepublik Deutschland 1945–1970, Göttingen 2005, zejména s. 299–305.

10 Srov. diskusní pfiíspûvek Wolfganga Ernsta v Round-Table-Diskussion: Diskrepanzen und Gemeinsamkeiten in der internationalen und interdisziplinären Mediävistik, in: Mediävistik im 21. Jahrhundert. Stand und Perspektiven der internationalen und interdisziplinären Mittelalterforschung, hrsg. von HANS-WERNER GOETZ, JÖRG JARNUT, München 2003, s. 253–265, zde s. 257. Ernst se vyjadfiuje skepticky k medievistice jako „oboru“ a pléduje spí‰e za komunikaci mezi jednotliv˘mi heterogenními disciplínami, jeÏ by si mûly zachovat svoji identitu.

11 Srov. Mediävistik im 21. Jahrhundert. Stand und Perspektiven der internationalen und interdisziplinären Mittelalterforschung, hrsg. von HANS-WERNER GOETZ, JÖRG JARNUT, München 2003; HANS-WERNER GOETZ, Moderne Mediävistik. Stand und Perspektiven der Mittelalterforschung, Darmstadt 1999; Les tendances actuelles de l'histoire du Moyen Âge en France et en Allemagne, (edd.) OTTO GERHARD OEXLE, JEAN CLAUDE SCHMITT, Paris 2003; Mediävistik als Kulturwissenschaft?, hrsg. von HANS-WERNER GOETZ, Berlin 2000.

PAVEL KOLÁŘ

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 99 ]

lit od „ãisté vûdy“ („cenn˘ch poznatkÛ“, „nadãasového pfiínosu“ apod.). Tento pfiístup jen zaloÏen na podle mého soudu mylné pfiedstavû, Ïe ideologicky „zabarvená“ historická díla lze zbavit „ideologické slupky“ (nacionalismu, völkisch ideologie, nacismu),12 a tak zachovat jejich „zdravé jádro“, jeÏ bylo vÛãi kontaktÛm s ideologií imunní a jeÏ takto oãi‰tûno mÛÏe b˘t zafiazeno zpût do slavného kánonu dûjin na‰í vûdy.13 Tuto strategii zvnûj‰nûní ideologick˘ch aspektÛ povaÏuji nejen z pfiísnû historického hlediska za mylnou, n˘brÏ i z hlediska normativního projektu kritické pluralitní vûdy za scestnou. Pro studie o „zapletení“ – jak pfiíznaãná je tato hojnû uÏívaná metafora! – ãeskonûmeck˘ch historikÛ do nacistického systému nutno vycházet z premisy, Ïe nacismus nebyl v roce 1933, resp. 1939, nûãím „hotov˘m“, nûãím spadl˘m s nebe, n˘brÏ byl vytváfien konkrétními skutky konkrétních jedincÛ, vãetnû akademick˘ch aktivit. Moc, panství a ideologie nestojí mimo historické subjekty, n˘brÏ utváfií se teprve v dÛsledku jejich jednání – v pfiípadû profesionálních historikÛ tedy pfiedná‰ením, psaním statí, zakládáním a fiízením institucí, provádûním ãistek ãi politickou expertizou. Z perspektivy kritick˘ch kulturních dûjin dûjepisectví jde tedy nikoli o to ptát se, jak ãiní Franti‰ek ·mahel v úvodní stati, jak je moÏné, Ïe ani „metodická serióznost“ neochránila historiky pfied „svody nacistické ideologie“, n˘brÏ právû naopak, jak to pfii‰lo, Ïe tito historikové právû díky oné „vûdecké serióznosti“ pfiispívali k normalizaci, a tím i legitimizaci nacistického panství. Jin˘mi slovy, „politizaci“ historické vûdy nelze chápat pouze jako „ujafimení“ zvnûj‰ku, n˘brÏ zároveÀ a moÏná pfiedev‰ím jako „sebepolitizaci“ historikÛ sam˘ch za pouÏití specifick˘ch sebe-technologií. V tom spatfiuji prav˘ „politick˘ rozmûr“ dûjin historické vûdy, kter˘ nelze redukovat na „instrumentalizaci“ nûkoho nûk˘m: historikové nejsou „instrumenty“, n˘brÏ subjekty, které jednají v diskurzivnû a institucionálnû strukturovan˘ch sociálních polích. Jisté je, Ïe mnoh˘m ze zmínûn˘ch nedostatkÛ recenzovan˘ch studií by bylo moÏné pfiedejít dÛslednou recepcí zahraniãních diskusí o dûjinách dûjepisectví a jejich vztahu k politickému panství, kde se práce uplatÀující historizující, praxeologick˘ pfiístup pozvolna stávají hlavním proudem. Av‰ak právû naprosté odtrÏení od soudobého zahraniãního bádání je nejvût‰ím prohfie‰kem vût‰iny pfiíspûvkÛ – v tomto ohledu lze paradoxnû konstatovat, Ïe právû ãasto velebená, hrdinÛm pfiedkládan˘ch pfiíbûhÛ pfiipisovaná „fiemeslná erudice“ pfii‰la u jejich autorek a autorÛ samotn˘ch dosti zkrátka.

12 Na problematiãnost vyhranûného odli‰ování nacionalismu a nacismu upozornil jiÏ HANS MOMMSEN, Der faustische Pakt der Ostforschung mit dem NS-Regime. Anmerkungen zur Historikerdebatte, in: Deutsche Historiker im Nationalsozialismus, hrsg. von Winfried Schulze, Otto Gerhard Oexle, Frankfurt am Main 1998, s. 265–273.

13 JUTTA HELD, Zur Historiographiegeschichte im Nationalsozialismus, Kunst und Politik 5/2003, s. 9–15, zde s. 12.

[ 100 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

Úvahy o vztahu „vûdeck˘ch“ a „mimovûdeck˘ch“ aspektÛ dûjin dûjepisectví vedou k otázce po vlastním charakteru a úãelu této dílãí disciplíny: mají b˘t dûjiny historické vûdy pouhou pomocnou disciplínou, utvrzující souãasnou intelektuální a institucionální konstelaci historické vûdy, nebo svébytnou odnoÏí kritick˘ch sociokulturních dûjin? Mezi pracemi zastoupen˘mi ve sborníku se mi zdají jednoznaãnû nejpfiesvûdãivûj‰í ty studie, resp. jejich aspekty, které se nesoustfieìují v prvé fiadû na dûjiny idejí a „paradigmat“ ve stylu normativních, kumulativnû-progresivních a v zásadû exkluzivních dûjin disciplíny, n˘brÏ ty, které se zamûfiují na akademickou praxi historikÛ-aktérÛ v konkrétních institucionálních rámcích.

Nemluvím tím pau‰álnû proti pfiítomnosti normativních pfiedpokladÛ v psaní dûjin dûjepisectví, ty jsou pro jakékoli smysluplné vyprávûní koneckoncÛ nepostradatelné. PotíÏ nastává v okamÏiku, kdy tyto pfiedpoklady zÛstávají nereflektovány, kdy jsou brány za jakoby „samozfiejmé“, a tak vyjímány z proudu historick˘ch zmûn. Historik dûjepisectví a jím produkované narativy jsou v‰ak sami nutnû souãástí dûjinného pohybu, o kterém podávají zprávu. Oznaãuje-li tedy historik dûjepisectví jistou práci za „kvalitní“, „nespornû pfiínosnou“, ãi naopak „bezv˘znamnou“, sám se zafiazuje do spletitého toku dûjepisné tradice. Právû proto povaÏuji „reflexivní historizaci“ za neodmyslitelnou badatelskou perspektivu, bez které se dûjiny dûjepisectví stávají pouh˘m promítáním souãasn˘ch norem a kánonÛ dûjezpytné a dûjepisné praxe do minul˘ch období, degradovan˘ch na více ãi ménû nedokonal˘ pfiedstupeÀ dne‰ního domnûlého zlatého vûku. Aby dûjiny dûjepisectví postoupily od afirmativnû-evaluaãní k interpretativní, rozumivé historiografické praxi, musí nezbytnû projít novou fází kritické sebereflexe, jeÏ bude obná‰et dÛslednou revizi a historizaci jejích kulturních pfiedpokladÛ a normativních axiomÛ. Jejím cílem by mûl b˘t takov˘ zpÛsob dûjin dûjepisectví, jemuÏ je vlastní etnografick˘ pfiístup pohlíÏející na horlivé lokální historiky, upachtûné muzejãíky ãi slovutné univerzitní profesory minul˘ch dob nikoli jako na na‰e ménû dokonalé obrazy na „niωím v˘vojovém stupni“, n˘brÏ tak, jako etnolog pohlíÏí dejme tomu na amazonské indiány – jako na svébytnou provincii v˘znamÛ, kulturních kódÛ a sociálních praktik.

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 103 ]