MILOŠ ŘEZNÍK
STUDIE A ESEJE
[ 31 ]
ficky chápaného (jako vÏdy) národního zájmu pfiece jen nepfieváÏilo nad historickovûdní perspektivou, ke které se jako k vûdeckému étosu jinak hlásí. Tím by byla nejen pfiekroãena mez politické instrumentalizace, n˘brÏ by ztratilo na smyslu i obviÀování oponentÛ z vûcné a odborné nekompetence, z nezpÛsobilosti nebo neochoty k historiograficky relevantnímu hodnocení dûjinn˘ch problémÛ. Tato obviÀování sice v mnohém nejsou neopodstatnûná, v daném pfiípadû by se v‰ak stala pfiísloveãn˘m voláním zlodûje. Opakujme tedy, Ïe tyto zku‰enosti nebo dojmy by nemûly vést ke generalizujícímu odmítnutí politické a národní angaÏovanosti historické vûdy tak, jak ji je moÏné sledovat od 90. let. Historiografii se tu nabízí nejen pfiípadn˘, byÈ sv˘m zpÛsobem problematick˘ prostfiedek legitimizace, ale také fiídká ‰ance jistého reálného vlivu na vnímání a hodnocení dûjinn˘ch problémÛ a na nakládání s nimi. Jde spí‰e o to, jak se s takovou pfiíleÏitostí dá pracovat. Do zmínûného kontextu tzv. dekretÛ a odsunu, jak byl znovu tematizován od 90. let, pfiece nepatfiily jen národovecké obrany a usvûdãování „nepfiátel“ z „historické lÏi“ a nekompetence, ale také snahy o vypofiádávání se se souvisejícími problémy37 a nakonec i o pfiekonávání aktuálních rozporÛ plynoucích z kolektivních historick˘ch zku‰eností. VÏdyÈ i bilaterální historické nebo uãebnicové komise jsou dokladem v˘znamu národních kategorií v souãasné historiografii a v tûch jejích aktivitách, které mohou v˘raznû pfiispívat k její spoleãenské legitimizaci: smyslem práce komisí je nalézání konsensu, nebo alespoÀ vzájemného porozumûní pfii diskusích o národnû podmínûn˘ch hodnoceních problémÛ ze vztahov˘ch dûjin, v˘chodisko a princip tu v‰ak pfiesto zÛstávají národní: vztahová tematika je definována jako relace mezi dvûma národy a také k˘Ïené porozumûní se má dít pfies národní hranici. Jinou v˘zvu pfiedstavovaly v 90. letech obãasné pokusy o naru‰ení nûkter˘ch základních elementÛ národnû historické a národnû historiografické tradice. Bylo by moÏné zde zmínit nûkteré pfiíspûvky k politickému systému meziváleãného âeskoslovenska a k období okupace, které se rozcházely s dosud (nebo právû tehdy) navykl˘mi obrazy a pfiedstavami, ale tfieba také v 90. letech módní, dodnes trvající, nûkdy pózovitû nevázané, nûkdy zcela váÏnû mínûné pábitelsky staromilské raku‰anství, zhlíÏející se v tradicích a kaÏdodenních reáliích z dob habsburské monarchie. Patfiily by sem jistû i jiÏ zmínûné Ïurnalisticko-intelektuálské pokusy o „rozchod“ s obrozeneck˘mi tradicemi a „usvûdãení“ oslavovan˘ch ãesk˘ch obrozencÛ jako zakladatelÛ negativnû konotovaného nacionalismu. V neposlední
37 Sem jistû patfií i snahy o vysvûtlování národnû podmínûn˘ch stanovisek stejnû jako úsilí vést diskuse v mezích urãit˘ch oborov˘ch standardÛ, jak toho bylo dokladem volání jak proti znásilÀování, tak proti uzákoÀování dûjin.