himl
25.7.2005
PAVEL HIML
17:12
Stránka 11
STUDIE A ESEJE
[ 11 ]
Sama Eva Procházková upozornila na skuteãnost, „Ïe manuály neobsahují v‰echny vynesené rozsudky“.12 DoplÀme, Ïe manuály na druhé stranû obsahují pouze rozsudky a nikoli ta rozhodnutí Apelaãního soudu v záleÏitostech CikánÛ, která sice mûla charakter sankce, ne v‰ak formální znaky rozsudku.13 Anal˘zou rozsudkÛ tak lze postihnout kriminalitu ve striktnû právnûhistorickém v˘znamu,14 ménû v‰ak uÏ perzekuci, a uÏ vÛbec ne spoleãenskou exkluzi, jin˘mi slovy to, co rozsudkÛm pfiedcházelo, co po nich následovalo, a také to, co s nimi vÛbec nesouviselo. DÛslednû vzato tím vlastnû pfiejímáme optiku a diskurz dobov˘ch soudních/spoleãensk˘ch autorit, av‰ak nerozkr˘váme zpÛsoby, jak˘mi bylo pozdûji kriminalizované jednání konstruováno a oznaãováno a jak˘ smysl mûlo pro samotné jednající mimo úzk˘ soudní, resp. procesní kontext.15 Sabine Kienitz ‰la je‰tû dál a vytkla sociálním dûjinám, Ïe pod nálepkou teorií odli‰ného chování de facto pokraãují ve stigmatizaci a kriminalizaci pfiíslu‰níkÛ okrajov˘ch skupin, jak ji provádûly ranû novovûké vrchnosti.16 Rozsudek smrti nad Honzou Pinkou z 3. bfiezna 1740 stejnû jako hrdelní ortel, vynesen˘ t˘Ï den nad Josefem RÛÏiãkou a Mafienou Secundou Felixovou, sedícími v tfieboÀském vûzení, ortelní manuály evidují, a do svého souhrnu je tudíÏ zafiazuje i Eva Procházková.17 Co v‰ak ortelní manuály nedovolují zjistit, je, Ïe Ïádost o milost nepodal o mûsíc pozdûji jenom Pinka, n˘brÏ i RÛÏiãka s Felixovou. TfieboÀsk˘ mûstsk˘ písafi Antonín Wondra vy‰el pfii její stylizaci ze situace ÏadatelÛ (napfi. „mlad˘ vûk“ 30, resp. 35 let, spoleãné dûti, údajná dosavadní bezúhonnost), 12 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 315. 13 Taková rozhodnutí b˘vala mûstsk˘m soudÛm sdûlována formou misívu. Napfiíklad patnáctilet˘ Jan Zelenka, vy‰etfiovan˘ od kvûtna do záfií 1729 v Sobûslavi, tam mûl b˘t „metlami pfies kládu dobfie mrskán“, a poté pod pfiísn˘m napomenutím, aby zanechal toulání, propu‰tûn. Srov. SOkA Tábor, AM Sobûslav, sign. III I 1, kart. 93, 1729, 2. 9., Praha, misív Apelaãního soudu, podepsan˘ – podobnû jako rozsudky – Václavem hrabûtem z Kokofiova a Janem Hynkem z Bílenberku, a pfiedcházející akta. 14 Podle PETRA KREUZE, Aktéfii bez hfii‰tû a pravidel?, Kudûj 2001/2, s. 68-76, s. 75 „se urãité jednání stává zloãinem teprve v okamÏiku, kdyÏ soud vynese rozsudek obsahující v˘rok o vinû obÏalovaného, resp. obvinûného“. 15 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 313, pfiipou‰tí, Ïe „skuteãnost mÛÏeme postihnout zejména z úfiedních dokladÛ institucí, jeÏ se na konkrétním provádûní instrukcí podílely“, a následnû zmiÀuje mûstské a patrimoniální prameny. 16 SABINE KIENITZ, Frauen zwischen Not und Normen. Zur Lebensweise vagierender Frauen um 1800 in Württemberg, Österreichische Zeitschrift für Geschichte 2/1991, s. 34-58, zde 36: „Nur zu oft reproduziert die Sozialgeschichte die Kriminalisierung der Behörden: Sie argumentiert im Sinne der historischen Obrigkeit, quasi als deren verlängerter Arm, wenn sie – aufbauend auf den Strukturen staatlicher Sozialdisziplinierungs-Kampagnen – mit den Theorien der sozialen Ausgrenzung und des abweichenden Verhaltens arbeitet, und damit unfreiwillig stigmatisiert und kriminalisiert.“ 17 E. PROCHÁZKOVÁ, Perzekuce romsk˘ch koãovníkÛ, s. 389, proces ã. 430 a 431.