REVUE
Asistenční systémy: současnost, budoucnost a příležitost V posledních letech v automobilech přibývají asistenční systémy doslova raketovou rychlostí. Ještě před pár lety bylo standardem pouze ABS a ESP bylo možné získat jen za příplatek. Dnes mají auta běžně v základní výbavě antikolizní systém nebo třeba systém schopný vůz udržet v jízdním pruhu. Důvod přítomnosti těchto sofistikovaných asistentů by přitom uhodl jen málo kdo.
Moderní automobily mají v základní výbavě celou řadu asistentů, některé jsou povinné, jiné ne, ale Evropská unie si nasazení mnohých z nich nepřímo vynutila. Mezi ty povinné patří například protiblokovací systém brzd ABS, stabilizační systém ESP nebo třeba systém nouzového volaní e-Call. Bez těchto systémů dnes žádný nově vyrobený automobil nesmí na evropský trh. Samozřejmě je celá řada asistenčních systémů, které jsou zájemcům k dispozici za příplatek nebo jako součást vyšších výbav. Typickým příkladem mohou být různé parkovací systémy, automatické parkování nebo třeba asistovaná jízda různé úrovně, kdy vůz už z části přebírá své ovládání za řidiče, který ale stále musí podle platné legislativy vozidlo kontrolovat (automobil většinou vyžaduje přítomnost rukou na volantu, což sleduje pomocí čidel). Aby bylo vozidlo něčeho takového schopno, musí mít různé senzory, čidla a radarové detektory. Pokud se třeba při nehodě poškodí, nezřídka se pak v rámci opravy musejí zkalibrovat, což je v podstatě nový obor v rámci autoopravárenství. Nutno dodat, že s rozšiřováním nejrůznějších asistenčních systémů význam autoservisů,
66
schopných tuto činnost vykonávat, neustále roste. Více elektroniky jako povinnost Zvyšující se počet asistenčních systémů ve vozidlech je dán i skutečností, že některé z nich si Evropská unie nepřímo vynucuje. Před časem se totiž změnil systém hodnocení bezpečnosti vozů na základě nárazových testů Euro NCAP, které jsou mediálně hodně sledovány. Dnes už nemá šanci na plný počet hvězd (maximum je 5) automobil bez některých asistentů – patří sem zejména asistent sledování jízdního pruhu se schopností sledovat provoz před vozem, jenž upozorní řidiče při neúmyslném opuštění jízdního pruhu a současně upozorní na blízkost jiného automobilu, případně začne brzdit. Dalším takovým systémem je autonomní brzdění se schopností rozeznat chodce, ale i omezovač rychlosti spolupracující se čtením dopravních značek (pro aktivní zásahy do rychlosti vozu jej řidič musí aktivovat). Za přítomnost každého takového systému dostává vozidlo body, které v součtu udělají dobrý výsledek v hodnocení „bezpečnosti automobilu“, a o to výrobcům jde.
Asi každého teď napadá, že když se v minulých letech hodnotila čistě jen bezpečnost při nárazu, byly výsledky více vypovídající a zasloužené. Snahou Evropské unie je ale větší kontrola nad řidiči, a tato nepřímá cesta vymáhání některých změn nevede k takové kritice, jako když EU přímo něco nařídí a následně vymáhá. Řadě motoristů přítomnost, respektive automatická aktivace některých asistentů vadí, ale nemají na výběr, když jsou ve všech vozech. Aby totiž auto dostalo body za přítomnost některých těchto systémů (typicky sledování jízdního pruhu), musí tento systém být aktivní po každém nastartování vozidla. Jde manuálně vypnout, to však mnohdy znamená pomocí dotykové obrazovky vstoupit někdy až do čtvrtého podmenu v nastavení automobilu – poměrně otravná činnost, zejména když ji máte dělat po každém startu vozu. A proč tento systém mnoho řidičů nemůže vystát? Málokomu je totiž příjemné, když auto samo zasahuje do řízení a pootáčí volantem podle toho, jak čidla a senzory čtou vodorovné dopravní značení, navíc přemalované „čáry“ na vozovce tento systém mnohdy matou, což může vést až k nebezpečným situacím, kdy
1/2022 I
