rádi. Ale věřím, že se to časem změní na TĚLO, které funguje jako celek na společném díle. Zajímavostí sboru je i to, že máme největší hustotu pastorů na sbor a člena. Karel Velkoborský, Samuel Kaleta a já, všichni jsme součástí sboru, podílíme se na jeho životě a máme se rádi. To nebývá zvykem. Oblast, která mě trápila, byly časté odchody lidí ze sboru. Ne kvůli hříchu nebo neshodám. Ale lidé se prostě stěhují z Nýrska pryč. Za ta léta
jde odhadem o více než dvě desítky lidí. Je to velké téma i pro vedení města. Nýrsko je klasické pohraničí: lidé tu necítí kořeny, sousedských vazeb je minimum, práce je málo, lidé odcházejí… Zkrátka bývalé Sudety, navíc silně ovlivněné i komunistickou historií, protože na hranice se „Západním Německem“ jsou to 4 km. Z tohoto důvodu se sem stěhovali napřed dobrodruzi, pak zlatokopové (domy a pozemky zadarmo) a nakonec jen lidé režimem prověření a ideologicky kovaní.
Jedním z typických důsledků je minimum komunikace, vzájemná nedůvěra a s tím spojená neschopnost se otevřít někomu cizímu. V posledních letech přichází hodně Slováků, Ukrajinců a jiných nájemných dělníků do nových montážních hal. Platy jsou tu nízké, a tak mnoho místních lidí raději volí Úřad práce. To s sebou přináší problémy v podobě alkoholismu, drog, krádeží... Další skupina lidí jezdí