#hamu č.6 by #hamu

NO STRINGS ATTACHED VOL. 2

6. ČÍSLO

LEDEN

ČASOPIS HUDEBNÍ A TANEČNÍ FAKULTY AMU

Editorial

Nenechte si ujít

Představujeme

Z profilu

Q&A

Stalo se

Spectabilis, Honorabilis

Expats: life in Prague

Seznamte se…

Kvíz

úvodní slovo šéfredaktora pozvánky na akce, které by vás neměly minout Katedra strunných nástrojů II. – harfa, kytara „Všechno jde, když se chce“ rozhovor s harfistkou doc. Mgr. Janou Bouškovou otázky a odpovědi studentů harfy a kytary co se událo v posledních měsících „Nejsem akademik, ani nejsem z AMU, ale má práce mě baví“ rozhovor s prorektorem Ing. Filipem Malým A deep breath

…Miroslava Haladová poznejte místa Lichtenštejnského paláce

Koleje AMU

Naši absolventi

Akademický senát aneb Proč volit? Koncertní reflexe

37 36

Oddych

s vedoucí Ing. Andreou Zíkovou o životě na studentských kolejích rozhovor s Ivou Darebnou

Kafe, koncert, kytara. Na scéně je nová série malostranských bytových koncertů.

držíte v rukou první letošní číslo časopisu #hamu, a jak to občas bývá, s novým rokem přichází několik změn. Možná jste si již stihli všimnout, že náš grafický design prošel lehkým upgradem, za což jsem moc rád, a doufám, že se

EDITORIAL

Vážení čtenáři,

vám bude líbit. Také jsme přidali novou rubriku v anglickém jazyce, kterou chceme přibližovat život cizinců studujících v Praze. V rámci představování kateder pokračujeme v seznamování s katedrou strunných nástrojů, tentokrát jsme se zaměřili na harfu a kytaru. V časopise najdete také kvíz rozpoznávání starých fotografií – místa Lichtenštejnského paláce před rekonstrukcí. Kolik jich poznáte? Já osobně moc úspěšný nebyl. Chtěl bych na tomto místě rovněž poděkovat všem svým kolegům za neutuchající ochotu podílet se na práci na časopise a všem dalším, kteří se na tvorbě časopisu jakkoliv podílejí. Díky za tuto záslužnou práci. Závěrem bych vám chtěl popřát úspěšný a zdravý rok 2024. Děkujeme za vaši přízeň.

Alfred Habermann šéfredaktor

Nenechte si ujít Ma Records x Kasárna Karlín: Ian Mikyska + TokDat + Tryptych

8. 2. 2024 / 19:00 / Kasárna Karlín / koncert Ve spolupráci Kasáren a Ma Records se představí první ze série jazzových koncertů.

HYB4 Hudba: Hybrid Sessions – Melusine de Pas + Vladimír Micenko 15. 2. 2024 / 19:30 / Kampus Hybernská / koncert

Maloměšťákova svatba

19. 2. 2024 / 19:30 / Divadlo DISK, DAMU / představení Třetí absolventská inscenace studujících 4. ročníku herectví katedry činoherního divadla.

FOK – Anna Paulová

29. 2. 2024 / 19:30 / Klášter sv. Anežky České / koncert Klarinetistka Anna Paulová se představí společně s violistkou Kristinou Fialovou a klavíristou Martinem Kasíkem v programu se skladbami Wolfganga Amadea Mozarta, Bohuslava Martinů nebo Karla Husy.

Nadace Život umělce

do 29. 2. 2024 / / / grantová výzva Nadace Život umělce vypisuje grantovou výzvu na umělecké projekty. Uzávěrka přihlášek je 29. února. Více informací na www.nadace-zivot-umelce.cz

Volby do Akademického senátu HAMU 5.–6. 3. 2024

Ma Records x Kasárna Karlín: Trio Henya + MAOMAH + Rusty Cowboys

7. 3. 2024 / 19:00 / Kasárna Karlín / koncert Druhý ze série jazzových koncertů ve spolupráci Kasáren a Ma Records, na kterém se představí kapely studentů HAMU.

NENECHTE SI UJÍT

SPOLK kolektiv: S dovolením! (derniéra)

11. 3. 2024 / 19:30 / PONEC – divadlo pro tanec / tanec Rychlá doba. Nikdo nemá čas na nic čekat. Každý z nás se čas od času nedobrovolně zastaví. Všudypřítomný stres a spěch nás ale nutí běžet dál. To, že člověk stojí, neznamená, že nespěchá.

Jazz Nejtek Selection: Luboš Soukup Quartet

11. 3. 2024 / 20:30 / Jazz bar, Palác Akropolis / koncert

Radim Vizváry: Mime on the moon

15.3.2024 / 19:00 / Švandovo divadlo / pantomima

42+PEOPLE: Softer Skills

16.–17. 3. 2024 / 19:30 / Studio Maiselovka / tanec Komorní a zároveň velmi působivé představení vykreslující životní pouť tří tanečnic s bohatými zkušenostmi nasbíranými za desítky let na jevišti i mimo něj.

Pojď na operu! MgA. Jitka Ženíšková, absolventka Hudební produkce HAMU, asistentka uměleckého šéfa opery a produkční NdB doporučuje: „V následujících měsících nás čeká v Janáčkově divadle několik operních premiér, které bych si být vámi nenechala ujít. U nás v Brně se těším na:

Nová generace

17. 3. 2024 / 19:30 / Divadlo DISK, DAMU / tanec Nejnovější díla studentů katedry tance a katedry nonverbálního divadla HAMU

JazzFest Brno: Takuya Kuroda + Lakecia Benjamin

21. 3. 2024 / 19:30 / Divadlo Husa na provázku / koncert

Česká filharmonie – Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky (koncertní provedení) 5., 10. a 11. 4. 2024 / 19:30 / Dvořákova síň, Rudolfinum / koncert

2. 2. 2024 / 19:00 / Janáčkovo divadlo, NdB / opera Premiéra opery, která na brněnském jevišti nezazněla téměř 30 let. Koprodukce s Welsh National Opera, režie David Pountney. Nastudování opery je součástí projektu Smetana 200.

Rusalka

5. 4. 2024 / 19:00 / Janáčkovo divadlo, NdB / opera Režie této nejhranější české opery se ujal David Radok, který poprvé v České republice vytvoří mnohovrstevnatou inscenaci plnou silných emocí.

NENECHTE SI UJÍT

Dalibor

Here I am, Orlando

14. 6. 2024 / 19:00 / Janáčkovo divadlo, NdB / opera Autorkou opery je vynikající slovenská skladatelka Lubica Čekovská. Představení vzniklo na námět románu Orlando od anglické spisovatelky Virginie Woolf. „A v Praze ve Státní opeře se vrací Mefistofeles, což je taky výborná záležitost.“

Mefistofeles

3. + 8. 2. a 2. 3. 2024 / 19:00 nebo 18:00 / Státní opera, ND / opera „Přeju příjemnou podívanou!“

Představujeme: Katedra strunných nástrojů II. – harfa a kytara archiv HAMU

archiv Z. Lazarová

PŘEDSTAVUJEME 9

archiv HAMU

archiv Z. Lazarová

Doc. Mgr. Jana Boušková je významnou českou harifstkou, ale také pedagožkou. Vyučuje na HAMU, ale rovněž na Royal College of Music v Londýně. Vidí rozdíl mezi výukou u nás a v Evropě? A kolik studentů se na HAMU věnuje studiu harfy? To nám prozradí v tomto rozhovoru. Jak dlouho se na HAMU vyučuje harfa? Přiznám se, že si nejsem jistá, kdy se harfa na HAMU začala vyučovat. Předpokládám, že tento obor nebyl začleněn od počátku existence této fakulty. I na konzervatoři se harfa zařadila mezi vyučovaný obor až s velkým zpožděním, deset let trvalo, než se prosadila jako hlavní nástroj. Řekla

Z PROFILU

„Všechno jde, když se chce!“

bych, že na HAMU to bylo podobné, ale s jistotou to tvrdit nemohu. Myslím si, že prvním pedagogem byl Karel Patras [pozn. autora: prvním, avšak externím profesorem byl Bedřich Dobrodinský, který na HAMU učil v letech 1946–1948, Karel Patras byl Dobrodinského žák, na HAMU působil v letech 1960–1999]. Pokud se nemýlím, tak HAMU je jediná vysoká škola v České republice, kde se harfa v současné době vyučuje. Výjimku tvořila devadesátá léta 20. století, kdy se otevřelo ještě na několik let harfové oddělení i na Pedagogické fakultě v Ostravě. Jak velké je oddělení harfy na HAMU?

V současné době máme historicky nejvyšší počet studentů. Momentálně mám ve třídě osm talentovaných harfistek nejen z České republiky, ale i ze Srbska, a navíc dvě ze zahraničí v rámci výměnného programu Erasmus. I na evropské poměry je počet deseti studentů v harfové třídě dost vysoký. Osobně mám velkou radost, že se k nám do Prahy zájemci sjíždějí a že je jich stále více. Kolik pedagogů vyučuje hru na harfu? Já jsem hlavní pedagožka a spolupracuji s asistentkou Anou Brateljević, která jako jediná z mých bývalých studentek získala doktorandský titul. Ana učí na HAMU komorní hudbu a je skvělou kolegyní i mojí pravou rukou. Existuje více typů moderní harfy? My máme čtyři nástroje, což je poměrně malý počet. Harfy jako takové mají jednotnou stavbu. Mají 47 strun a 7 pedálů, liší se však rozměry. Na HAMU jsou harfy pořízeny od různých výrobců tak, aby studenti měli možnost si vyzkoušet odlišné typy. Chybí nám ale hlavně dostatek místností na cvičení, a tak studentky musejí mnohokrát využívat prostory chodeb budovy HAMU.

archiv J. Bouškové

Moje motto je, že všechno jde, když se chce (smích). Kromě toho, co jste vyjmenoval, ještě učím na Royal College of Music v Londýně, kam většinou létám jednou týdně. Člověk si musí vytvořit nějaký časový harmonogram a řád, musí mít disciplínu a častokrát obětovat svůj čas i o víkendech na úkor ostatních aktivit, ale stíhat se to určitě dá. Má vaše pedagogická činnost nějaký přímý vliv na vaši sólovou kariéru? Vše, na čem pracuji, mi dělá obrovskou radost. Sólová vystoupení mě naplňují, ale zároveň ráda předávám i samu sebe tím, že jsem pedagožka. Člověk se od studentů často i sám učí, někdy se mi stává, že objevím u studenta nějaký technický problém, se kterým jsem se u sebe nikdy nesetkala. A najednou zjišťuji, že nad ním musím přemýšlet a nacházet cesty, jak s ním pracovat, což je pro mě velice přínosné a vždy to představuje výzvu. Stále se snažím podílet se na kvalitní propagaci harfy jako respektovaného nástroje, což je i můj celoživotní cíl. Jakého hudebníka má HAMU za cíl připravit? Orchestrálního hráče, nebo sólistu? Předtím jsme se bavili o historii harfy na HAMU. Důvod k jejímu pozdnímu přijetí mezi hlavní obory byl ten, že se harfa dlouho neuplatňovala jako sólový nástroj a byla využívána převážně v orchestru. Na HAMU by se dle mého názoru měli přijímat opravdu výjimečně nadaní žáci, kteří prošli orchestrální průpravou během studií na konzervatoři a jsou již připraveni pracovat na sólové kariéře. Lze pozorovat nějaký markantní rozdíl ve výuce na HAMU oproti Evropě?

Jak jsem již zmínila, už čtvrtý rok učím v Londýně. Předtím jsem patnáct let působila na jiné vysoké škole, Královské konzervatoři v Bruselu, a musím říct, že všude mají jiný systém. V Bruselu měli žáci zkoušky až po třech letech, na konci bakalářského studia, takže tam byl velký prostor odstranit některé technické nedostatky a vytvořit si vlastní repertoár. Naopak v Londýně jsou zkoušky každý půlrok s opravdu velkými nároky a na studenty je tak vyvíjen velký tlak.

Z PROFILU

Vy učíte na HAMU, máte sólovou koncertní činnost, jste sólistka České filharmonie a máte spoustu dalších projektů. Jak se to dá všechno stíhat?

A v Londýně je větší zaměření na orchestrální, nebo na sólové hraní? V Londýně mají kantora speciálně na orchestrální party a z tohoto předmětu dělají zvlášť zkoušky. V Praze se klade větší důraz na sólovou činnost. Orchestrální party jsou sice také součástí výuky, ale již bez tak velkých nároků na studenta. Na závěr bych se rád zeptal, na čem momentálně pracujete. Co vás v současné době nejvíce naplňuje? Vzhledem k mé dvouleté pauze způsobené zdravotními potížemi se snažím do centra dění naskočit pomalejším tempem. Ale naštěstí přicházejí nové projekty a jakýkoliv koncert je pro mě obrovským darem. Devátého ledna vystoupím se SOČRem a společně s flétnistou Janem Ostrým uvedeme Mozartův Koncert pro flétnu a harfu. Šestnáctého ledna budu účinkovat se Stamicovým kvartetem, představíme komorní skladby Ravela a Mozarta. Koncem února se uskuteční dva koncerty, které pořádá Česká filharmonie a které se měly uskutečnit již začátkem prosince. Ze zdravotních důvodů se musely ale přesunout. Uvedu na nich společně se studentkou druhého ročníku Minjou Stojanović ve světové premiéře své vlastní úpravy prvních tří částí Mé vlasti pro dvě harfy. Z důvodu dlouhé pauzy se snažím své pracovní závazky více rozprostírat, ale nabíjí mě jakákoli moje aktivita. A mám radost, že z mé třídy vycházejí talenty, které pokračují v mém snu představovat harfu v tom nejlepším a prosazovat ji jako sólový nástroj. jb

Otázky a odpovědi Jaký stereotyp pojící se s tvým nástrojem ti nejvíce vadí? Je nějaký, který naopak vítáš? Nejčastější stereotyp uváděný u kytary je hraní u táboráků. Většina lidí ho bere negativně. Já si ale myslím, že má i pozitivní vlivy. Například ten, že hudební laikové vědí, jak kytara vypadá a jak zhruba zní (což třeba u violy nevědí). Kytarista je pak může na koncertě překvapit tím, co všechno tento nástroj dokáže. Lukáš Zubko Obecně mi nejvíce vadí, že si lidé myslí, že se na harfu dá zahrát pouze „krásná hudba“. Všichni si hned představí kadenci z Louskáčka nebo z Rusalky a pak nabývají dojmu jenom jednoho určitého stereotypního „krásného“ zvuku. Harfa však umí mnohem více. Pozitivní je, že tento stereotyp se mění – hrají se různorodější skladby, vznikají nové kompozice. Lada Karasková

Myslím si, že s kytarou nejsou spojeny stereotypy, které by mi vyloženě vadily. Setkávám se ale občas s nechápajícími výrazy od lidí, kteří se s klasickou kytarou nesetkávají, a představují si tak kytaru hlavně jako nástroj určený k hraní akordů nebo jako součást nějaké kapely. Často se také setkávám s názorem, že kytara slouží jako dobrý prostředek k podkresu nějaké akce. Mezi lidmi, kteří se věnují klasické hudbě, jsem se se stereotypy vůči kytaře zatím nesetkal. Jan Čonka Jeden z nejhorších, ale zároveň nejlepších stereotypů je, že lidé předpokládají, že je harfa jemný, delikátní nástroj. Interpret bývá považován za něžného anděla, který vás má uspat. Právě proto je pro nás obtížné ukázat zvukové a technické možnosti bez toho, abychom zničili představu, kterou o našem nástroji lidé mají. Často se také uvádí, že harfistky jsou především ženy. V každé profesi by však měl být genderový balanc. Zrovna harfa je velký, těžký nástroj s velmi napnutými strunami, takže je často pro muže fyzicky lehčí na ni hrát. Minja Stojanovic

Stereotypů spojených s harfou je mnoho. Vadí mi, že si lidé myslí, že harfa je více na ozdobu, a nepovažují ji za rovnocenný nástroj, hlavně třeba v orchestru. Jednou se mi dokonce stalo (seděla jsem zrovna v hledišti), že nějaké malé dítě se ptalo své učitelky, zda se na harfu na pódiu bude hrát, nebo je jen na ozdobu. Dítěti to člověk promine, ale odpověď neznala ani paní učitelka. Dalším stereotypem spojovaným s harfou je princeznovské vzezření, krásné šaty jsou takovým naším standardem, ačkoli třeba v kalhotách by se hrálo kolikrát mnohem lépe. Ale myslím, že bychom se takovými stereotypy neměli omezovat. Kateřina Valášková Stereotyp, který mi nejvíce vadí, je ten, že si lidé myslí, že je kytara velmi tichý nástroj, na který se nedá hrát hlasitě a nedá se kombinovat s jinými nástroji. Naopak ale ocením, když za mnou po koncertě přijdou posluchači a jsou překvapeni, co vše se dá na klasickou kytaru zahrát. Martin Cába

Jak se připravuješ na veřejné vystoupení? Jsou nějaké obtíže spojené s tvým nástrojem, které před vystoupením musíš řešit?

Před vystoupením musíme vždy vyměnit staré struny za nové. Každý kytarista to však má trochu jinak – někdo je mění 24 hodin před koncertem, někdo 3 dny, někdo týden... Specificky u klasických kytaristů musí být péče o nehty velmi důkladná. Nehty musí mít ideální tvar, aby po každém z nich struna dobře klouzala. Je to stejný typ přípravy, jako když si smyčcař potřebuje nakalafunovat smyčec, aby se mu dobře hrálo a cítil se u hraní komfortně. Lukáš Zubko Jako harfisti máme přípravu poměrně těžší, protože náš nástroj je velký, potřebujeme na něj větší auto, váží přes 50 kg. Také vždy musíte být na místě vystoupení minimálně hodinu dopředu kvůli ladění. Struny mohou praskat a jakékoliv změny počasí (bouřky, vedra, zimy) dokážou s laděním opravdu hodně zamávat. Lada Karasková Jediné, co jako kytarista musím řešit před vystoupením, je výměna strun. Znělost strun mi vydrží tři až čtyři dny. To znamená, že pokud hraji dva koncerty v jednom týdnu, musím

struny dvakrát vyměnit. Samozřejmě to je u každého individuální. Žádné jiné obtížnosti naštěstí řešit nemusím, kytara je dost flexibilní. Vezmu do vlaku a hraju. Jan Čonka Pro každého hudebníka začíná jak psychická, tak fyzická příprava na koncert brzy před vystoupením. Musíme být emocionálně otevření publiku, protože musíme emoce nejen ukázat, ale tak nějak je vysvětlit. Pokud nejsme otevření, nepovede se nám to. Fyzická příprava spočívá ve cvičení – musíme nabrat sílu, abychom zvládli celé vystoupení. Co se týče obtížností s harfou, velkým problémem bývá přizpůsobení se různým nástrojům na soutěži nebo jinde, protože připravený nástroj se může hodně lišit od nástroje, na který cvičíme. Každý nástroj (přestože je to stejný model, stejný typ nebo ze stejné manufaktury) je jiný v těžkosti pedálů, napjatosti strun, mezerami mezi strunami... Toto je další věc, se kterou se musíme popasovat. Minja Stojanovic Nejdříve bych se zaměřila na technické záležitosti. Na vystoupení musíme vždy vyrazit s velkým předstihem, protože harfa si chvíli zvyká na teplotu (obzvlášť v zimě). Já většinou jezdím aspoň hodinu před tím, než začíná zkouška nebo koncert. Před začátkem toho musím ještě hodně stihnout: čas na naladění je v mém případě přibližně 5–7 minut. Samozřejmě se potřebuji rozehrát, ale kvůli tomu, že nástroj stojí na pódiu, není možné hrát do

poslední chvíle. Taky bývá problém, že když hraji na vlastní harfu, tak si ji stěhuju sama, takže si potřebuji po stěhování chvíli odpočinout, abych znovu nabrala síly na vystoupení. Také se může stát, že praskne nějaká struna, takže člověk musí počítat i s nějakým případným časem navíc stráveným výměnou struny. Tyto technické věci okolo nám zabírají spoustu času navíc oproti jiným nástrojům. Co se týče cvičení, myslím si, že harfa je náročná na paměť, především proto, že se těžce zachraňují memorické chyby – hlavně kvůli pedálům, kdy jediný přešlap (doslova) může ovlivnit i několik taktů, když je složitější pedálové místo. Pedál může navíc někdy vyskočit i samovolně, a tak člověk musí mít stále naprosto jasno v harmonické výstavbě celého kusu. Aby toho nebylo málo, často hrajeme koncerty na jiné harfy, než na které cvičíme, člověk se tedy musí naučit rychle se adaptovat, což je ztíženo drobnými odchylkami jednotlivých značek i typů harf. Kateřina Valášková Nemám žádné speciální rituály. Většinou je před důležitým/velkým koncertem potřeba vyměnit struny – to je pro kytaristy častá věc. Samozřejmě také úprava nehtů je důležitou součástí naší hry. Neřekl bych, že jsou s naším nástrojem spojeny přímo obtíže. Ale před i při vystoupení musíme neustále myslet na ladění strun, aby vše bylo v pořádku. Martin Cába mš

Stalo se Zemřel Zdeněk Mácal

Dne 25. října 2023 zemřel dlouholetý šéfdirigent České filharmonie. Zdeněk Mácal absolvoval brněnskou JAMU a provedení První symfonie Bohuslava Martinů s Chicago Symphony Orchestra ho vyšvihlo mezi dirigentské hvězdy. Za svůj život odřídil 170 orchestrů na 4 různých kontinentech.

SVÁR TEORIE S PRAXÍ? (2023) – WORKSHOP

„Jubilejní 20. ročník projektu Svár teorie s praxí? (2023) proběhl 25. listopadu 2023. Připravili ho pedagogové a studenti katedry hudební teorie, oddělení hudebně teoretických disciplín a katedry zvukové tvorby a hudební režie ve spolupráci se zvukovým studiem HAMU a s dalšími umělci. Studenti Hudební a taneční fakulty AMU a Vysoké školy uměleckoprůmyslové vytvořili v letošním roce unikátní projekt s názvem UMPRUM.wav, který byl představen na několika mezinárodních festivalech. Zájemci si mohli prohlédnout, vyzkoušet a pořídit zvukový záznam vlastní improvizace na originální elektronické či akustické hudební nástroje v prostorách zvukového studia HAMU.

Rektorka Ingeborg Radok Žádná vyjádřila podporu zákona Manželství pro všechny

Vnímá tento požadavek jako symbolickou a významnou podporu svobody a rovnosti v důstojnosti a právech v souladu s Listinou základních práv a svobod.

Zemřel Ivo Bláha

Ve věku 87 let zemřel dne 27. listopadu hudební skladatel, pedagog a zakladatel oboru Zvuková tvorba na FAMU, kterou řídil v letech 1993–2011. Ivo Bláha vystudoval skladbu na HAMU, kde později působil i jako pedagog, a v r. 1999 byl jmenován profesorem. Byl autorem sborových úprav národních písní, hudby ke krátkým filmům i skladeb pro děti. Získal řadu ocenění na domácí i zahraniční půdě.

Béla Tarr dostal čestný doktorát

V úterý 31. října převzal v Sále Martinů čestný titul doctor honoris causa významný maďarský režisér Béla Tarr. Jeho filmová tvorba, která se vyznačuje nezvyklou délkou či apokalyptickým nádechem, se zapsala do historie světové kinematografie. Čestný doktorát je jedním z nejvyšších ocenění života a díla, které univerzita uděluje. Kromě této ceny si ještě odnese ocenění od festivalu Ji.hlava za přínos světové kinematografii.

AMU pořádala brunch pro novináře a influencery, aby jim představila výběr z prací našich studujících – filmy, koncerty, divadelní představení, produkci NAMU, co se děje v GAMU, zvukovou komoru HAMU a mnoho dalšího. Konal se 14. listopadu 2023 na půdě HAMU.

Projektový den AMU

Uskutečnil se 15. listopadu ve studiu FAMU. Projektový den je věnován prezentacím studentských projektů – školních děl i projektů nad rámec studia. Jeho cílem je získat nové spolupracovníky a spolupracovnice z řad studujících DAMU, HAMU a FAMU.

Soutěž Nadace Bohuslava Martinů

24. a 25. listopadu se konala Soutěž Nadace Bohuslava Martinů v oborech Klavír a Komorní soubory bez klavíru. Soutěžní klání v oboru Klavír sledovala porota ve složení David Mareček, Jan Simon, Igor Ardašev a Irvin Venyš. Rozhodla o první místě pro Pavola Praženicu (HAMU) a druhých místech pro Annu Gaálovou (HAMU) a Kláru Skalkovou. Čestné uznání získala Veronika Jaklová (HAMU). Soutěže v kategorii Komorní soubory bez klavíru hodnotila porota ve složení Jiří Hlaváč, Petr Nouzovský, Miloš Vacek, Jan Fišer a Radek Křižanovský a rozhodla o první místě pro Siebeneichener Quartet, druhém pro Ševčík Quartet a třetím pro Duo Graff.

Ivan Klánský a prof. Jiří Chvála získali ocenění od prezidenta republiky

Děkan Hudební a taneční fakulty AMU prof. Ivan Klánský a sbormistr Kühnova dětského sboru, propagátor české hudby a profesor na katedře dirigování HAMU prof. Jiří Chvála byli mezi oceněnými prezidentem republiky Petrem Pavlem za zásluhy o stát v oblasti umění. Předávání proběhlo během oslav 28. října 2023 na Pražském hradě. Gratulujeme!

Přednáška prof. Cyrila Höschla v Galerii HAMU

STALO SE

Brunch AMU

Přednáška na téma Stres, naučená bezmocnost a syndrom vyhoření proběhla 25. října 2023 v Galerii HAMU. Tento významný český psychiatr mluvil nejen o projevech a následcích syndromu vyhoření, ale i o tom, jak tomu předcházet a zvládnout náročné životní období.

Psychoterapeutické konzultace pro studenty a zaměstnance online

Od ledna 2024 HAMU nově zajistila možnost psychoterapeutických konzultací pro studenty a zaměstnance online prostřednictvím platforem Teams, Skype a WhatsApp. Fakulta garantuje naprostou anonymitu, identitu zná pouze psycholog. Fakulta hradí max. 2 konzultace v měsíci.

AMU se připojila ke sbírce Nadačního fondu UK na pomoc postiženým tragédií na FF UK

AMU vyjádřila upřímnou soustrast obětem této tragické události a přidala se ke sbírce na pomoc pozůstalým. I vy se zde na https://nf.cuni.cz/NFN-1.html můžete ke sbírce Nadačního fondu UK připojit.

Spectabilis, Honorabilis S Ing. Filipem Malým, prorektorem pro rozvoj, jsme si povídali o jeho předchozí práci, akademické funkci, grantu OP VVV a akreditacích. Prací jste vystřídal více, ale zakotvil jste hlavně na FF UK, kde jste byl od roku 2006 nejdříve projektovým manažerem a následně tajemníkem fakulty. Předtím jste naopak byl ředitelem Křesťanského centra na Jižním Městě. Co vás přivedlo k tomu, že jste od religionistiky uhnul do úplně jiného světa? Mělo to zcela pragmatický důvod, protože církevní organizace nemají tolik peněz a já hledal zaměstnání, ze kterého se dá splácet hypotéka. Takto banální to bylo. A našel jsem inzerát v Respektu. Filozofická fakulta chtěla vybudovat grantové oddělení a hledala vhodné kandidáty. Jelikož jsem měl s granty už nějakou zkušenost, tak mě vybrali. Vybíral jsem si pocitově, co bylo blízké světu neziskových organizací.

Jak dlouho jste na FF UK působil?

Dvanáct let. Četla jsem na webu, že jste se pozice tajemníka vzdal… To je pravda. Když mi bylo 40, tak jsem si řekl, že bych si chtěl přinést něco nového do života, a začal jsem dálkově v Itálii studovat teologii. V nějaký moment to už nešlo dělat dohromady, tak jsem si řekl, že radši dodělám školu. Mám za sebou bakaláře, nyní dokončuji magistra na Teologické fakultě v Českých Budějovicích. Jaké to je dálkově studovat? Je to složité časově, ale v Itálii mají na dálkovém studiu takové pravidlo, že jeden rok prezenčního studia může trvat u dálkového dva roky. Jak vás napadlo studovat teologii? Chtěl jsem ji studovat už zamlada, ale to se mi nepodařilo, tak jsem si to splnil alespoň na stará kolena.

STALO SE

archiv F. Malý

Kdybyste měl porovnat AMU a UK, vidíte tam nějaké rozdíly? Něco, co je lepší a horší? Především jsou to úplně rozdílné světy, protože sociální a humanitní vědy je něco úplně jiného než umělecký svět. S tím se potýkám dodnes. Zrovna jsem se o tom bavil s novým tajemníkem HAMU, který přišel také z Univerzity Karlovy. Umění je v dobrém slova smyslu řemeslo a sociál ní a humanitní vědy jsou přemýšlení o světě ve smyslu argumentování – ti lidé jsou úplně jiní a jinak fungují. A já neustále čtu lidi na AMU prizmatem zkušenosti z FF UK, což je špatně, protože vidí svět jinak a jinak k němu přistupují. Jsem pořád takový mimozemšťan. A co se týká té praktické stránky – administrativní a provozní věci fungují některé líp, ale některé zase hůř. HAMU a obecně AMU je menší škola, je to takové rodinné. Lidi se zde zdraví na chodbách a znají se, což je na jednu stranu velký bonus. Filozofická fakulta má 7000 studentů a 800 zaměstnanců, ale neřekl bych, že by jedna škola byla lepší nebo horší, jsou odlišné. Jak jste se na AMU dostal? Skončil jsem jako tajemník v květnu 2017 a v létě mi zavolal prorektor Filip Suchomel a ptal se, zda se nechci od září 2017 podílet na projektu OP VVV. Já si vybírám práci často podle lidí, jak mi jsou sympatičtí, a tady byli. Když se tedy vrátíme k projektu OP VVV, mohl byste shrnout, o čem byl? Vysoké školy dostávají peníze ze státního rozpočtu, ale kromě toho podporuje Evropská unie rozvoj některých oblastí jednotlivých zemí. A věda, výzkum a vzdělávání jsou jednou z takových oblastí. Na vysoké školy je od té doby, co jsme vstoupili do EU, vyčleněn poměrně velký rozpočet, který ministerstvo školství rozděluje přes operační programy. Jsou to desítky miliard korun. Pražské školy z toho byly dlouho vyloučené, ale právě grant OP VVV – Operační program Věda, výzkum, vzdělávání – poprvé významně za-

hrnul i pražské vysoké školy. Peníze jsou určeny na inovaci studia, služby pro studující, pracující, pořizování nových hudebních nástrojů. Peníze, které získala AMU, byly určeny na akreditace nových studijních programů a reakreditace stávajících. Tehdy v roce 2016 vešla v platnost novela zákona o VŠ a finance byly určeny i na to, aby se na ni mohly VŠ připravit. Jednou z novinek bylo např., že si škola může sama při splnění určitých podmínek akreditovat své studijní programy, tzv. institucionální akreditace. A co to konkrétně přineslo HAMU? Ta si primárně akreditovala studijní programy. Katedra jazzové hudby si kompletně změnila strukturu programů, změnili koncepci a podle toho, kdo přijde na přijímačky, si můžou sestavit ansámbl. Katedra produkce připravovala mezifakultní předmět Performing Arts Management. Pak tam byly další akreditace, např. specializace Hudební teorie – Hudební vydavatelství. Za prostředky z projektu byla zakoupena řada nástrojů. Vy jste byl vedoucím projektu, nebo jste měl jinou pozici? Vedoucím projektu byl současný kvestor Tomáš Langer a já byl finančním manažerem. Když se pak stal kvestorem, převzal jsem řízení projektu. Projekt skončil na Silvestra 2022. Navazuje na něj něco dalšího? Škola je teď urpostřed hektických příprav nových žádostí. V dubnu máme podat žádosti asi za 380 milionů korun do nového Operačního programu Jan Amos Komenský. V rámci něj se třeba připravuje pořízení nových varhan pro Sál Martinů přibližně za 90 milionů. Ministerstvo školství dává v tomto novém operačním programu většinu prostředků na investice, s akreditacemi už se naopak nepočítá. Na HAMU se plánuje celá řada drobných i větších úprav, pořízení nástrojů a vybavení. Fakulta také určitě ocení modernizaci základny v Poněšicích…

Na FAMU si reakreditovali asi 15 studijních programů, vznikly stovky studijních pomůcek na podporu výuky napříč fakultami. Vznikl i úplně nový studijní program Game Design (herní design). Do projektu byla na obou zmíněných fakultách zapojena většina kateder, které si upravily studijní programy podle svých potřeb. Kolik akreditace jednoho studijního programu stojí? Já si vůbec nedokážu představit, co znamená, že se reakredituje, a kolik do toho jde peněz, protože netuším, za co se konkrétně platí… Můžeme si to ukázat na nejjednodušším příkladu nového studijního programu. Ten se musí od základů postavit.

Musíte dát dohromady tým lidí, kteří připraví koncepci, aby to vůbec dávalo smysl a aby člověk, až po třech letech vyjde z bakaláře, uměl to, co potřebuje. Vytvoří se kostra, to je první fáze. Druhou fází jsou sylaby, aby se vědělo, co mají lidé konkrétně v předmětu dělat. Pak je nutné shromáždit plno podkladových informací o vyučujících – jestli jsou dostatečně kvalifikovaní. Z toho vznikne tzv. akreditační spis a tím se snažíte přesvědčit orgány fakulty a následně radu pro vnitřní hodnocení, která ty akreditace schvaluje. Většinou se něco naněkolikrát doplňuje a upravuje. To celé trvá třeba rok, je s tím dost práce a pak je ještě větší práce připravit výuku úplně konkrétně. Pokud bychom se tedy měli bavit o finanční stránce věci, pohybuje se to od půl milionu do tří milionů. Někdo se třeba jede podívat do zahraničí, jak tam daný obor funguje, jiný připravuje různé pomůcky pro výuku. Každý k tomu přistupuje jinak, každý obor vyžaduje něco jiného.

STALO SE

A co se týká ostatních fakult, DAMU a FAMU, co se tam povedlo?

archiv F. Malý

Takže jde především o placení lidí… Ano, určitě. Ale teď například připravují na DAMU z jiného evropského zdroje (NPO – Národní plán obnovy) nový studijní program Světelný a audiovizuální design pro živá umění. Z celkových 18 milionů, které získali, je cca 16,5 mi lionu jen na nové technologie.

Baví. Vybírám si věci, kde jsou sympatičtí lidé. A spolupráce s nimi mě baví a výrazně převažuje nad momenty, které tolik zábavné nejsou.

Co vlastně všechno vaše pozice prorektora pro rozvoj obnáší?

Chodím, ale málo. Jak ještě studuji a dopisuji diplomku, tak to tolik nestíhám. Ale vyskytla se nedávno jedna příležitost. Na OP VVV jsme spolupracovali i s koordinátory z ministerstva a ti po ukončení spolupráce projevili zájem o návštěvu HAMU. To nás potěšilo a vzali jsme je jeden čtvrtek na Jam jazzové katedry do Inspirace. A během realizace projektu jsme měli kanceláře nad meditační zahradou, takže jsme slyšeli letní produkce katedry bicích nebo hudbu ze Sálu Martinů. Obojí bylo skvělé.

K tomu je potřeba předeslat, jak jsem se sem dostal. Nejsem akademik, ani nejsem z AMU, jak víme. Vzniklo to tak, že moje předchůdkyně Eliška Děcká, která byla skvělá, ale chtěla si už odpočinout, byla prorektorkou pro vědu a výzkum. Já o této oblasti vím velmi málo a paní rektorka hledala někoho na dva roky. Jelikož přicházel čas přípravy zmíněných velkých projektů, tak jsme pozici pojmenovali rozvoj. Má hlavní agenda, ke které mám nejblíže z hlediska svých předchozích zkušeností, je získat tyto peníze. Kromě toho jsem ale dědicem i dalších agend. Jedna velká a moc příjemná jsou knihovny všech tří fakult. AMU nemá jednu knihovnu, ale má tři samostatné, které se musí společně domlouvat. Zrovna včera byl knihovnický večírek, a bylo to moc fajn, vedoucí knihoven táhnou spolu. Další agendou je novinka, kterou zavedla Eliška – agenda rovných příležitostí. Většina aktivit v této oblasti se přirozeně odehrává na fakultách, má role je sehnat peníze a vytvořit organizační a institucionální rámec. Pak máme celou agendu externích grantů, fakulty je hlavně získávají samy, ale jelikož jsme jedna škola, jedno IČO, tak to zaštiťujeme. A pak máme velkou oblast interních vědeckých soutěží pro studenty (SGS), což se zase děje na fakultách. Všechno, co dělám, kromě těch evropských grantů, jsou aktivity započaté Eliškou Děckou. To bych chtěl ještě jednou zdůraznit, jelikož rozjela spoustu nových a potřebných iniciativ.

Baví vás to?

Chodíte na akce HAMU?

Četla jsem, že umíte čtyři cizí jazyky – italštinu, španělštinu, angličtinu a němčinu. Mluvíte plynule? To se hodně mění. Moje prateta byla pražská Němka, takže německy umím díky ní. Ale už přes dvacet let nemám pravidelnou příležitost k mluvení. S italštinou jsem se zase setkal na velvyslanectví Vatikánu, kde jsem pracoval, a bakaláře jsem studoval ve španělštině. Řekl bych tedy, že plynule ano, ve smyslu B2, ale nejsem filolog. Vždy jsem určitý jazyk v nějaké životní fázi potřeboval. Mám takové laguny, třeba ve španělštině mám dobrou zásobu pro filozofii a teologii, ale nedokázal bych vám vysvětlit, jak se třeba dělají palačinky. Ve vašem životopise jsem také našla, že vaším zájmem jsou železnice. Znamená to, že rád jezdíte vlakem? Já jsem od mala chtěl být výpravčí, ale kvůli brýlím mě nevzali na průmyslovku, takže jsem musel normálně na gymnázium. Neviděl jsem alternativu. Ale jinak mě zajímá

STALO SE

samotný provoz, dění, řády apod. Opravdu jsem chtěl být železničář. Po té železnici jsem neměl plán B, vždy to bylo jen pokračování mé bezradnosti. Stejně tak mé studium na VŠE Veřejná správa a regionální rozvoj. A studium teologie pak už bylo jen čistě z mého zájmu, jelikož jsem věřící. Máte nějaké plány do budoucna? Já úplně přesný plán zatím nemám, ale co je téměř jisté, že v únoru 2025 se s AMU rozloučím, jelikož mi vyprší funkční období. Bude mi to tu samozřejmě chybět, ale na druhou stranu se těším na novou životní etapu. Tak budu držet palce! Děkuji. ez

Životní medailon:

■■ Narozen v Praze ■■ Vystudoval VŠE obor Veřejná správa a regionální rozvoj ■■ Bakaláře teologie studoval dálkově na Dominikánském

teologickém institutu v Římě, aktuálně dodělává navazující magisterské studium na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích ■■ Od roku 2006 působil 12 let na FF UK jako projektový manažer a tajemník fakulty ■■ V roce 2017 nastoupil na AMU a v roce 2022 se stal prorektorem pro rozvoj ■■ Domluví se anglicky, německy, italsky a španělsky ■■ Přes osmnáct let žije společně s partnerem Pavlem v Praze 7 a působí jako strejda na hlídání a výlety v rámci širší rodiny ■■ Zajímá se o železnice, přírodu, teologii a rád a hodně chodí pěšky archiv F. Malý

Expats: life in Prague A deep breath It‘s eleven thirty-five, and I‘m preparing the last assignment for my Czech language class. In essence, I don‘t know many words, and I handle all my tasks in English. But my friend insists, „Can you really be here without knowing the country‘s language? It‘s like immigrating is akin to returning to childhood. The difference is, you don‘t have your mom with you to comfort you in your unfavorable imaginings. No friend to sit beside you on the first day of school, no neighbor to play with you in the yard while everyone else sleeps in

the afternoon. No room for you to cling to your favorite pillow in the cold midnight and no language to lay bare all your inner thoughts, and you don‘t even have an ear that swallows words halfway and rushes through social exchanges with such intensity even before the words of conversation are fully expressed. You are alone, Loneliness which you‘ve embraced by necessity.“ Loneliness and more than loneliness, this confrontation with yourself, the self that you escaped from with books, classes, and people for years, clings tighter than ever. I‘ve often pondered with myself, wondering if this beginning, this

restart from zero, is worth its longing. I‘ve always deferred the answer to myself at 40. Left unanswered, I‘ve thought to myself, perhaps it‘s a dream that to feel enthusiasm and gratitude in singing class, I need to conjure the image of my father returning home in dusty attire from a long mission. In my two-year-old knitted clothes, I clap my hands in joy, recalling the scent of home, touching the warmth of a blue-dyed blanket from abroad, even feeling the pressure of a diaper between my feet. He enters through the door, and in his absence, I cry out with longing, a longing that urges me to now take a deep breath without hesitation and start singing like a child.

XXXXXXXXXX

This restart from ground zero is filled with uncertainty and doubt. For instance, I can‘t say that returning to studying erases what I knew before, and the previous lessons I‘ve learned don‘t count. But when I try to find a job, instead of theater or literature, which I have seven years of teaching experience, I‘m offered English language instruction, which I know at level B. Do I have to accept that I‘ve regressed? Events have no pattern and are highly accidental? I don‘t have an answer; the only thing I remind myself of every few days is that I need to stay calm. You have to stay calm, be patient, and regardless of results, think about each day, at most, the next week. In times when

you want to use train discounts for a trip, think about a month later, but don‘t consider more than that so you can continue. How about the past? Actually, today, right now, the parallel lives of people you care about, lives that happen simultaneously with your days, with a little time difference, in Iran, your home, or all the other countries where you know people. Can you forget names you know? How about scents? Can you forget bodies you once held onto? Is it possible to embrace an individual‘s fate and believe that one‘s life is separate from collective destiny?

You should take a deep breath and calm down. Use the edges of your chest surgery as a guide, consider the surgical wound‘s healing progress, and infuse three fingers above and below with oxygen. If it becomes challenging, imagine your father‘s arrival: he enters through the door, lifts your sweaty forehead from your small pillow. You gaze at your mom with disbelief, as if she has bestowed this prize upon you. You clap your hands together, release your shoulders from tension, and, with excitement, dive beneath the melody. nt

Seznamte se…

Miroslava Haladová

Miroslava Haladová je jednou z osob, bez které by naše fakulta nemohla fungovat. Její kancelář je schovaná vedle průjezdu u divadla Inspirace. I její tvář je velkému počtu lidí skrytá. My jsme se ji proto rozhodli vyzpovídat a alespoň trochu ji představit v našem rozhovoru. Co vše máte na HAMU na starosti? Mám na starosti správu budov HAMU, tedy Lichtenštejnský palác a část Hartigovského paláce. Řeším veškeré věci spojené s úklidem, čištěním koberců, parket, malováním, čištěním lustrů a tak podobně. Ale velkou část řeším pak s technickým oddělením, např. problémy s topením nebo stěhování na akce, které se na HAMU konají. Rozhodně by celková práce nešla bez kooperace s dalšími pracovníky ať už ze zmíněného technického oddělení, hospodářského oddělení, uměleckého provozu nebo sekretariátu jednotlivých kateder.

V jakých situacích se na vás mohou studenti nebo zaměstnanci obracet? Kdykoliv, pokud něco potřebují. Třeba když někde praskne voda, nesvítí žárovka, a já to pak předám technické správě. Ale existuje elektronický formulář, kam může kdokoliv zadat, jaký je problém, a my se tím pak zabýváme podle priorit. [Formulář najdete jako QR kód pod rozhovorem, pozn. redakce.] Odkdy pracujete na HAMU a co vás na této práci nejvíce baví? Já jsem na HAMU pět let, kdy mi zavolala známá, zda zde nechci pracovat. Ukecala mě. Původně jsem totiž přišla jen na rok, ale už jsem tady pět let. Nejvíce mě na této práci baví lidé, které zde potkávám. Jsem ráda, že jsem se dostala zase do jiného prostředí, potkávám zde velmi slušné a hodné lidi. Na to jsem v předchozích zaměstnáních nebyla úplně zvyklá. Co ráda děláte ve svém volném čase? Ráda jezdím chalupařit. Před šesti lety jsem měla dvacet včelstev, na to už bohužel nebyl čas, tak jsem toho musela nechat. Jinak ráda jezdím na Moravu do sklípků a k tomu mám ráda pořádný steak.

Formulář technické správy HAMU:

SEZNAMTE SE… archiv M. Haladová

Kvíz – poznejte místa Lichtenštejnského paláce Při rozhovoru s Miroslavou Haladovou jsme se dotkli také opravy Lichtenštejnského paláce v devadesátých letech minulého století. Poznáte místa HAMU před rekonstrukcí? Správné odpovědi kvízu naleznete na konci časopisu.

1 2

KVÍZ

Koleje AMU archiv A. Zíková

S vedoucí kolejí Andreou Zíkovou se už nějaký ten pátek známe. Poprvé jsem ji poznala na seznamováku v prvním ročníku hudební produkce v Poněšicích, kam ještě odjela naposledy se studenty, jelikož se loučila se svou pozicí na studijním oddělení. Nyní jsme se sešly v jejím novém útočišti – na kolejích AMU. Jak sama říká, někdy je to se studenty velký adrenalin. Povídaly jsme si proto nejen o studentech, ale i o práci a životě.

KOLEJE AMU

Koleje AMU jsou jedinečné nejen díky své poloze, ale i díky své přátelské a rodinné atmosféře, kterou pomáhá vytvářet vedoucí kolejí AMU Andrea Zíková. Ta ale nebyla vždy duchem studentských kolejí. Vystudovaná marketingová specialistka, která 15 let pracovala pro Schöller a poté pro Nestle, měla po rozsáhlém propouštění z firmy nejdříve zájem o pozici referentky na studijním oddělení FAMU. Tam ji ale nevzali, jelikož potřebovali znalost anglického jazyka na úrovni rodilého mluvčího. Všimla si jí ale Lea Motlová, vedoucí studijního oddělení HAMU, a Andrea šla tedy na přijímací pohovor na HAMU. Její vztah k AMU se začal budovat v lednu 2014 a na studijním pracovala čtyři roky. Poté dostala nabídku, zda nechce přejít na grantové oddělení a pracovat na velkém evropském grantu OP VVV, který byl na pět let. Na to kývla, jelikož i na studijním přišla s granty do styku. „Ve chvíli, kdy se práce na grantu blížila ke konci, jsem se začala poohlížet dál. V té době jsem si všimla, že tehdejší šéf kolejí pan Petlach končí. Jelikož mě více baví práce s lidmi, potažmo se studenty, než papírování a čísla, rozhodla jsem se přihlásit do výběrového řízení. K mému překvapení a velké radosti jsem byla vybrána.“ „Pro mě je HAMU srdcová záležitost a jsem ráda, že jsem tam mohla osm let působit, protože pracovat se studenty a starat se o ně vidím jako poslání,“ což dokazují i dvě historky, které Andrea vypráví: „Když jsem ještě pracovala na studijním, měla jsem na starosti i Ráchel Skleničkovou. Dohodly jsme se, že když bude cokoliv a kdykoliv potřebovat, tak mi má zavolat. Jednou v šest večer mi zvoní telefon a na druhé straně Ráchel: „Paní Zíková, vy jste říkala, že můžu kdykoliv zavolat, že. My teď totiž jedeme na tu AMU party na Štvanici a nevíme, kde to tam je. Můžete nás prosím nasměrovat?“ A druhým příběhem dokládá, že by se rozkrájela pro každého: „Jelikož FAMU pořádá každý rok letní kurzy, vždy na kolej přijede na pár týdnů skupina mladých zahraničních studentů se svým vedoucím a točí tu krátké filmy. V loňském roce přijela jedna skupina a hned první večer se někteří studenti opili a jeden se na koleje vůbec nevrátil. Ráno jsem se ptala vedoucího skupiny, jestli bychom ho neměli jít hledat. On byl úplně v klidu a říkal, že se vrátí sám. Mně to nedalo a volala jsem na záchytku na Bulovku, kde mi potvrdili, že u nich

student je. Cizinecká policie ho zanedlouho přivezla bez dokladů, mobilu a peněženky. Neměl vůbec nic. Jen v ruce držel fakturu za přenocování na záchytce. Okamžitě jsme řešili nutné kroky, např. blokování bankovních karet apod. Ostatní studenti už byli v tu dobu na fakultě, tak jsem si řekla, že ho doprovodím, protože bez mobilu by nenašel nic. Šli jsme kolem baru kousek od DAMU a on najednou vyhrknul, že to tady zná, že tady včera pili. Vypil velké množství absintu a pak už si nic nepamatoval.“ Kromě toho, že Andree chybí na kolejích nejvíce nějaká společnost v kanceláři, tak je s prací spokojená. „Když je mi smutno, zajdu na HAMU za bývalými kolegy a kolegyněmi, ale jinak jsem tu šťastná. Jediný rozdíl oproti HAMU je ten, že tady si musím vybírat dovolenou během roku, jelikož v létě fungujeme jako hostel, a to je potřeba moje přítomnost na koleji.“

Koleje AMU a jejich systém

Pokud se jedná o přerozdělování pokojů, Andrea na to má svůj klíč, který částečně zdědila po svém předchůdci. Studenti mohou poslat emailem žádost, kdo s kým chce bydlet, a bude jim většinou vyhověno. Apartmány jsou rozdělovány dle fakult a pohlaví. Na šesti pokojích s klavíry jsou především ubytováváni studenti HAMU. Cizinci většinou bydlí spolu a Češi a Slováci taktéž. Nikdy nikdo nemá jistotu bydlení na kolejích do dalších let. Každý rok se musí podávat nová žádost, jelikož kapacita je omezená. „Letos jsme byli nuceni využít volných kapacit kolejí jiných VŠ, tedy UK, VŠE A ČVUT, kde nám nabídli pro naše studenty místo. Pravidelně se setkáváme i s ostatními vedoucími kolejí. Nyní zrovna konzultujeme teplotu na pokojích.“ Nutno dodat, že v době rozhovoru s Andreou se zrovna jedna zahraniční studentka ptala, jestli by nešlo přitopit, že je jí na pokoji zima: „A to já je schválně dávám do menších pokojů, kde by mělo být větší teplo, ale chápu, okna protahují. Je to krásná historická budova, u které je jakákoliv renovace velmi nákladná,“ vysvětluje Andrea. V roce 2007 proběhla velká rekonstrukce kolejí. Dříve byly společné sprchy, nyní je vždy jedna na apartmán. V každém apartmánu jsou vždy dva nebo tři pokoje. Každý pokoj je také vybaven malou ledničkou.

V podzemí se nachází prádelna, kde najdeme dvě pračky a dvě sušičky, které fungují na peníze. „Studenti zapomínají, že si prádlo vyperou, a nechají to tu. Já jim napíšu pár mailů s tím, ať si to vyzvednou, ale pokud se nic nestane, tak to odnášíme do textilu,“ říká Andrea a pro ilustraci mi ukazuje šortky, které tam leží už tři měsíce. Kousek od prádelny jsou i cvičebny, které se dají přes rezervační systém zarezervovat. Studenti mohou cvičit až čtyři hodiny denně, od 8 do 22 hodin. Ubytovací systém ISKAM, přes který se cvičebny rezervují, zobrazuje i informace o koleji nebo dlužné částky. Tady si svou rezervaci mohou zrušit jen ti, kteří si termín rezervovali. Přetlaky žádné nejsou, studenti si to umějí naplánovat. Zajímavostí je, že se zde musí udržovat teplota 21 stupňů kvůli klavírům tak jako v učebnách na HAMU. Další, donedávna nadstandardní službou bylo převlékání postelí. Tato služba byla zrušena a už se jen uklízejí jednou do týdne pokoje a jednou za měsíc se mění ložní prádlo. Třetinu studentů Andrea sama zná, což je další bonus kolejí AMU, že jsou malé. Recepce jede nonstop, protože kdyby se náhodou něco dělo, tak mohou prvotně zasáhnout recepční, třeba můžou odfiltrovat falešné požární poplachy. To si ostatně Andrea ověřila minulý rok v únoru při požárním cvičení. „Nikdo sice nezůstal na pokoji, ale všichni vyběhli pouze v kraťasech a byli vyjukaní, že se automaticky zavírají velké protipožární dveře, které rozdělují chodby. Myslím, že to ještě musíme nacvičit.“ Pokud si chce někdo pozvat návštěvu na kolej přes noc, musí za to zaplatit. Cena je symbolická. Jde o novou službu, kterou nedávno Andrea zavedla. Pokud by tu byla návštěva na černo, student je pokárán a má u vedoucí koleje černý puntík. Koleje jsou rozděleny mezi všechny tři fakulty, které se dohodly, že HAMU bude mít nejvíce míst. Na kolejích se nachází v suterénu šest cvičeben, kde můžete cvičit i o víkendu. To je pro muzikanty obrovský bonus. Nikde jinde by nemohli studenti HAMU cvičit celý den, aniž by někoho rušili,“ dodává Andrea. HAMU má 70 míst, DAMU 33 a FAMU 26. Koleje tak mají celkově 129 míst. ez

A. Habermann

KOLEJE AMU

archiv A. Zíková

Z. Lazarová

A. Habermann

Naši absolventi Iva Darebná studovala na HAMU zvukovou tvorbu. Nyní pracuje v Českém rozhlase jako mistr zvuku. Co ji ke zvukové tvorbě přivedlo? A proč nešla studovat medicínu? To se dozvíte v našem rozhovoru.

letech jsem se sama rozhodla pro hru na klavír, který jsme ale neměli doma kam dát, takže jsem zbytek ZUŠ absolvovala ve hře na klávesy. Nikdy jsem ale na žádný nástroj nehrála tak dobře, že by mě napadlo se tomu naplno věnovat v budoucnosti, a přihlášku ke zpěvu na konzervatoř stopla paní foniatrička, která neuznala moje hlasivky za způsobilé.

Jaké byly vaše hudební začátky? Hrála jste v dětství na nějaký hudební nástroj?

Vždycky když řeknu, že jsem se hlásila třikrát na medicínu a jednou na HAMU, protože na FAMU pro mě neměli příznivě nastavená kritéria přijímacího řízení, vzbudí to rozruch. Vlastně ta zvuková tvorba byla taková střelba naslepo. Moje profesorka češtiny, která vedla na našem gymnáziu kariérní konzultace, projevila velké přání, abych si ty přijímačky zkusila, neboť jsem se hudebně

Nepocházím z hudební rodiny, ale doma jsme s maminkou hodně zpívaly, když jsem byla malá, a to už mi zůstalo a nikdy mě to nepustilo. Noty jsem se naučila už ve školce, kde jsem začala hrát na zobcovou flétnu, a v sedmi

Jak jste se dostala ke studiu zvukové tvorby?

a zvukově angažovala při nejrůznějších školních akademiích a jiných akcích. Já se pro tento obor nadchla až na Dni otevřených dveří, kdy jsem zjistila, že by mě to opravdu bavilo a že to je pro mě varianta budoucího povolání. Když jsem se dozvěděla, že mě po testech, náročných teoretických a talentových zkouškách na HAMU přijali, k přijímačkám na medicínu jsem se už nedostavila. Jak vzpomínáte na svá studia na HAMU? Co vše vám tato škola dala? Na školu vzpomínám ráda, naučila jsem se tam slyšet v úplně jiném rozměru. Kromě vědomostí, které potřebuji k výkonu svého povolání, mi škola zprostředkovala setkání se spoustou skvělých lidí z řad studentů i pedagogů, zajistila mi kontakty a v podstatě mi vybudovala „klientelu“. Zároveň

NAŠI ABSOLVENTI

mi katedra umožnila pracovat s velmi kvalitní technikou, ke které bych se nikdy nedostala. Možnost zkusit si nějakou neobvyklou mikrofonní instalaci, udělat chybu a poučit se z ní, to dokážu pořádně docenit až teď, kdy už si to v plném pracovním nasazení nemůžu dovolit. V neposlední řadě budu vždycky ráda vzpomínat na výzkumná dobrodružství v akustickém centru, ve kterém jsem dostala příležitost vytvořit obě akademické práce a odborný článek, čímž mi moji profesoři otevřeli dveře i do vědeckého světa a té méně umělecké části našeho oboru. Všem patří moje díky. Kam vedly vaše první kroky po ukončení HAMU? Bylo lehké se uplatnit po absolvování studia? Zvažovala jsem více možností, protože jsem se okamžiku ukončení studia trochu obávala. Nakonec jsem velmi ocenila možnost státnic z pedagogiky a psychologie a díky nim jsem prakticky hned začala učit malé zvukaře na ZUŠ v Modřanech, což byla nádherná práce, protože mí žáci byli všichni velmi zapálení a nadaní, ale když pak přišla nabídka z rozhlasu, věděla jsem, že si ji nemohu nechat utéct. Už od exkurze v Českém rozhlase v prvním ročníku studia jsem po této práci toužila a vytyčila jsem si ji jako cíl, kterého chci jednou dosáhnout.

archiv I. Darebné

Nyní pracujete v Českém rozhlase jako mistr zvuku. Co tato práce obnáší a co vás na ní nejvíce baví?

Jaký nástroj nejraději zaznamenáváte a který nástroj je naopak nejtěžší autenticky zachytit?

Náplň mé práce na pozici mistra zvuku v umělecké tvorbě je velmi různorodá, v podstatě skoro každý den dělám něco trochu jiného, a to je to, co mě na tom tolik baví – nedá se v tom vyhořet. Pracovní tempo se nám počítá ve frekvencích, což jsou čtyřhodinové služby, které mohou být natáčecí, vysílací, upravovací (stříhací, míchací) nebo třeba přípravné či uklízecí. Při některých pracuji v týmu, při jiných jsem celý den ve studiu sama. Mou hlavní náplní je vysílání koncertů z Rudolfina a dalších jiných exteriérů a jejich záznam a postprodukce, nahrávání hudby v orchestrálním studiu (tzv. „Jedničce“) a její postprodukce a samozřejmě se velmi často vyskytuji i u výroby publicistických pořadů vysílaných napříč všemi stanicemi Českého rozhlasu – z mých oblíbených můžu jmenovat například Portréty a Archiv Plus (ČRo Plus), Sedmé nebe (ČRo Vltava), Trenduj (ČRo Junior), Nedělní kolotoč Michala Jagelky (ČRo Dvojka), O Roma vakeren, Stretnutie (ČRo Radiožurnál) a bylo by tam spousta dalších.

To je hrozně těžká otázka. Já mám ráda nahrávání rovnou celých orchestrů, to je pro mě vrchol koncentrace a nejtěžší disciplína vůbec. Dodává mi to tu správnou hladinu adrenalinu. Ale kdybych to měla vzít úplně po nástrojích, pak budu asi nejraději nahrávat akustickou kytaru, protože je mi příjemný její zvuk i dynamický rozsah, zároveň nemá žádné akustické záludnosti a odpustí i ne zrovna k nahrávání vhodný prostor. Naopak nejtěžší jsou jednomyslně varhany. To je taková malá zvukařská maturita. Neplatí na ně žádné obecné pravidlo kam dát mikrofon, aby to bylo vždy skvělé. Zopakujete si na nich základy prostorové akustiky a ve finále zjistíte, že to, co by mělo teoreticky fungovat, nefunguje a jediné, na co se ve výsledku můžete opravdu spolehnout, jsou jenom vaše uši, takže dlouho chodíte po kostele a hledáte to místo. Řešíte cvakání, hluk motoru, projíždějící auta kolem kostela a další mikroproblémy, které mohou pokazit nahrávku. Věšíte mikrofony ze stropu, natahujete z empor silonové vlasce, stavíte několikametrové stojany s mikrofony a většinou mrznete celou noc v sakristii. U každého nástroje začínáte znovu, od píky – ale to je na tom vlastně to nejkrásnější a nejzajímavější.

archiv I. Darebné

Být součástí Akademického senátu HAMU znamená velkou výhodu pro studenty (či pedagogy), kteří chtějí mít informace o fakultě z první ruky, chtějí do jejího chodu zasahovat a mohou být opěrným bodem pro své spolužáky a kolegy v případě, že za nimi přicházejí s nějakým námětem k projednání. V roce 2021, kdy jsem se ucházela o post senátorky, se volilo přes web (online) a prezenčně na HAMU. Poté ještě probíhal online call prostřednictvím aplikace Teams, kde jsme se mohli akademické obci, tzn. studentům, pedagogům, administrativním pracovníkům, tedy celé HAMU, představit. Na HAMU donedávna nebyla ustanovena pravidla, kolik lidí z jakého oboru by se mělo do senátu přijmout. Nyní je určeno, že pokud budou kandidovat zástupci tance či nonverbálního divadla, tak by měli mít v senátu alespoň jednoho pedagoga a jednoho studenta. Pro zvýšení šance ke zvolení mohl adept zaslat fakultě svou vlastní koncepci, vizi, na základě čehož se mohli ostatní rozhodovat, zda vás zvolit či nikoliv. Dalším z faktorů, který by mohl volbu ovlivnit, byla popularita v rámci fakulty. Stejně jako v politice, přímá vazba na voliče je přínosem. Pokud jste nebyli zvoleni, ale umístili jste se hned pod čarou, i tak mohla být šance, že se nakonec do senátu dostanete – stačí, že se někdo před vámi, s větším počtem hlasů, svého mandátu vzdal.

AKADEMICKÝ SENÁT

Akademický senát aneb Proč volit?

Akademický senát samozřejmě nemá schvalovací právo, má pouze právo projednávací. Může se k věcem vyjadřovat, jednat o nich a rozhodovat, zda je postoupí dál vedení fakulty či nikoliv. Jedná třeba o akreditacích oborů, projednává stížnosti studentů (ať už jsou jakékoliv závažnosti), finance fakulty a celkový rozpočet, investice, různé vyhlášky děkana, budování učeben, ale i třeba vznik školního časopisu, který byl tehdy na AS HAMU přijat, nebo volbu děkana, která vás v tomto funkčním období čeká. A i vy můžete být těmi, kdo nominují a třeba i odsouhlasí nové vedení. Jako senátoři máte hlas, který můžete využít. Může být slyšen a i vyslyšen. Proto neváhejte a běžte k volbám, ať už jako adept na senátora nebo jako pouhý volič. Je to ve vašich rukou. ez

Volby v roce 2021 v číslech: 19 – počet uchazečů 5 – počet volených studentů 8 – počet volených pedagogů 262 – počet volebních lístků 0 – počet neplatných lístků 47,03 % – volební účast

Koncertní reflexe Kafe, koncert, kytara. Na scéně je nová série malostranských bytových koncertů

„Mám radost, že se mi ozývá řada mladých muzikantů s tím, že si potřebují obehrát nějaký program. Také už ale máme naplánovány koncerty etablovaných umělců, například cellisty Tomáše Jamníka,“ vysvětluje klavíristka.

38 vteřin od HAMU. To je jeden z parametrů, které klavírist ka Kateřina Dvorská zmiňuje při popisu svého nového projektu 2 + kk. Tuto velmi komorní a neformální řadu bytových koncertů na Malé Straně uvedla prvním hudebním podvečerem již 6. ledna. Na programu byly dvě rozsáhlejší kompozice pro sólovou kytaru. Jednou z nich bylo Brittenovo Nocturnal, druhou Lamentations od mladého českého autora Lukáše Janaty.

Koncept bytových setkávání jednoznačně navazuje na tradici salonních koncertů, od kterých bychom možná někdy měli tendenci očekávat trochu méně závažnou dramaturgii a spíše odlehčený charakter. Odlehčenost byla 6. ledna určitě přítomna v neformálnosti, program večera však byl snad až překvapivě kompaktní a posluchače vlastně příliš nešetřil. A ač jsem na koncert šla s ambicí sepsat spíše reportážní text než plnohodnotnou recenzi, stal se zážitek z poslechu příliš zajímavým na to, abych jej alespoň částečně nereflektovala.

„Miluji dělat dobrý jídlo a kafe. Zároveň bylo (a pořád je) mým snem mít kavárnu s koncertním sálem nebo galerií, kde by se mohli setkávat inspirativní lidé a realizovat různí umělci. Tak jsem se rozhodla, že na tento účel využiji svůj byt,“ usmívá se Kateřina Dvorská, když mluví o tom, jak vůbec myšlenka pořádat tento typ akcí přišla. Ostatně i „kk“ v názvu projektu je zároveň zkratkou pro „kafe a koncert“.

Protagonistou večera byl kytarista Jan Stránský. Absolvent Pražské konzervatoře s dvouletou zkušeností z Royal Conservatoire of Scotland byl podle mě pro tento formát ideálním interpretem. Jeho spíše introvertnější projev se do komorního prostoru skvěle hodil. Aniž bych pochybovala

KONCERTNÍ REFLEXE

archiv K. Dvorské

o tom, že si dokáže podmanit i větší sály, myslím si, že v tomto prostředí působil jeho přemýšlivý, neokázalý styl velmi autenticky. K těm nejpozoruhodnějším atributům jeho hry zcela jistě patří zpěvnost (která mě u kytaristů vlastně málokdy zaujme hned na prvním místě), předností se stala i schopnost funkčně vystavět delší plochy. Zatímco v Brittenovi se kytarista zřejmě pohyboval v celkem dobře známé sféře, skladba Lukáše Janaty jej zavedla i do méně prozkoumaných rovin (jak přiznal autor, dělo se tak trochu cíleně). V Lamentations Janata nešetří rozšířenými technikami, nedává je však na odiv a do celku je začleňuje velmi organicky. Podobně jako Britten v Nocturnal zde přitom autor pracuje s citacemi ze staré hudby, v tomto případě z Purcellovy opery Dido a Aeneas. Janatova hudební řeč není vyloženě radikální a ve skladbě lze vlastně dobře sledovat i relativně povědomě znějící struktury a útvary. I to, co zní veskrze tradičně, se zde však dostává do trochu nového kontextu. Z hlediska tónových výšek se tak přitom děje hlavně skrze ladění, do nějž se díky „posunutému“ tónu a dostává více či méně nápadná mikrotonalita – spíše ve smyslu „dobarvení“ než systému.

Těžištěm je čtvrtá věta Corrente & Aria, v níž se autor obrací k Didonimu lamentu. Tato část je nejčlenitější – a ze čtyř vět, které na koncertě zazněly, působila také nejsugestivněji. Takto silný účinek na mě neměly všechny úseky skladby – to by ale ostatně ani nebylo žádoucí. Janatovi se však zcela jistě daří vést své posluchače kompozicí a po krůčkách jim zpřístupňovat celistvý zážitek z díla. Neodmyslitelnou součástí této skladby je přitom i vizuální složka. Zrovna tento aspekt by v prostornějších podmínkách fungoval lépe, to podstatné se však na obecenstvo přenést povedlo. Projekce vizuální umělkyně Karolíny Trhoňové s hudbou citlivě komunikuje, někdy ji dokresluje, jindy se osamostatňuje, na několika místech možná její záměr dokonce nevtíravě objasňuje. Zkrátka: za 38 sekund a pár schodů směrem k Hradu takový zážitek určitě stál. A zůstává přání, ať je tomu tak i u dalších pokračování tohoto projektu. lm

2 + kk artikl:

Letos v lednu se 38 sekund od HAMU (směrem vzhůru na Zámeckých schodech) otevřel prostor, kde je možné předvést jakékoliv umění, hudbu, cokoliv.

byste si jej v malém komunitním prostředí pustili a cítili se u toho jako doma? Máte kapelu nebo komorní těleso a chcete si jen tak zahrát?

Napsali jste novou skladbu a chcete ji někde poprvé zahrát? Máte před soutěží a potřebujete si obehrát repertoár? Umíte nějakou aktivitu, kterou byste mohli formou kurzu naučit ostatní? Natočili jste film a rádi

Pokud jste na něco z toho odpověděli ano, neváhejte se obrátit na Kateřinu Dvorskou (732 455 566, kaca.dvorska@gmail.com).

KONCERTNÍ REFLEXE

archiv K. Dvorské

Vtipy .....…o varhanících Co má společného slovník a varhany? No kromě spousty rejstříků se člověk u obojího docela slušně nudí. Co má společného atomový reaktor a varhany? K obojímu máš i víc jak tři manuály, ale stejně většinu času nemáš ponětí, co k čemu je. Varhany. To je okamžik, kdy se Hanka vaří.

Víte, že…? ■■ rok 2024 je Rokem české hudby? Více informací naleznete

na stránkách www.rokceskehudby.cz.

■■ AMU má vlastní nakladatelství? Jmenuje se NAMU a najdete ho

na adrese Malostranské náměstí 12.

■■ AMU měla svůj hotel? Dnes je hotel již v soukromých rukou,

ale je součástí kampusu a nachází se na adrese Tržiště 259.

ODDYCH

Výsledky kvízu FOTOGRAFIE LICHTENŠTEJNSKÉHO PALÁCE 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Jídelna. Dnes Café HAMU Učebna v 1. patře LP Schodiště k Sálu Martinů Jídelna v Sále Martinů Renesanční portál v severním průjezdu Dveře v severním průjezdu

Výzva

Digitální podoba časopisu:

Baví tě psát a sledovat hudební dění? Chceš se přidat do našeho redakčního týmu? Nebo máš jen nápady, o čem bychom mohli psát? Svoje nápady, připomínky a postřehy nám můžeš napsat na naši e-mailovou adresu redakce@hamu.cz. Redakce: Alfred Habermann, Josef Bartoň, Lucia Maloveská, Monika Šnorbertová, Eliška Zamouřilová Odborná spolupráce: Adam Halaš, Anna Poppová, Eva Lorencová Spoluautoři: Neda Taslimian Grafické zpracování: Miloš Tancibudek – ATELIER13 Děkujeme všem za poskytnutí rozhovorů a informací. Redakční uzávěrka: 11. ledna 2024