PrímaLEX - podzim 2020

PRÍMALEX

PODZIM 2020

ČÍSLO XXXVIII

ZDRAVOTNICKÉ PRÁVO

AKTUÁLNÍ TÉMATA: ZDRAVOTNICTVÍ A DIGITALIZACE DISKRIMINACE ŽEN VE ZDRAVOTNICTVÍ REFORMA ZDRAVOTNICKÉHO PRÁVA

Obsah Téma: Zdravotnické právo

04 Digitalizace zdravotnictví 07 Rozhovor s JUDr. Ondřejem Dostálem, Ph.D., LL.M. 12 Je v pořádku zavřít Mary?

17 Reklama v oblasti zdravotnických prostředků 19 Rozhovor s JUDr. Anetou Stierankovou 22 Může lékař během pandemie poskytovat lege artis medicínské služby?

25 Současné výzvy telemedicíny Projekty

27 STEP stáže: Jak zažít zahraniční právo v praxi?

28 NCM Léto 30 Online meetingy ELSA ČR 31 Členové ELSA Praha darují plazmu na léčbu COVID-19 32 ELSA Job Fair - tentokrát online 33 Beseda s ELSA Plzeň Odborné články

33 Zákaz překvapivých rozhodnutí 36 Zásada dvojinstančnosti řízení Právní aktuality

39 Novela zákoníku práce schválena 40 Novinky v oblasti trestního práva Všeobecný přehled

42 Elektromobil aneb kdy začala budoucnost 44 Erasmus mezi protesty a rouškami 46 Kdo je nový ministr zdravotnictví?

47 Co nám korona dala a vzala?

49 Jak se efektivně učit a pracovat z domova 2

PRÍMALEX

Šéfredaktorka: Gabriela Balská Redakce: Ondřej Berta Petr Bureš Radovan Gaudyn Dominika Krůlová Michael Liška Tereza Matějková Monika Ngo Kateřina Nováková Anežka Selingerová MUDr. Eliška Selinger Jakub Sýkora Klára Szarzecová Alexandra-Valerie Valentová Jazyková korektura: Veronika Janů Pavlína Holá Sazba a grafika: Monika Ngo Vydavatel: ELSA Česká republika, z. s. nám. Curieových 7 116 40 Praha 1 Kontakt: Web: elsa.cz/projekty/primalex/ Facebook: fb.com/elsaczechrepublic Instagram: @elsa_czechrepublic Registrováno u MK ČR

Vážení čtenáři, je mi potěšením, představit Vám podzimní vydání časopisu PrímaLEX. Doufám, že si i v tomto nelehkém období najdete chvilku a zpříjemníte si ji přečtením našeho časopisu.

Podzimní vydání se nese v duchu zdravotnického práva. Dozvíte se například jaká je právní úprava reklamy zdravotnických prostředků nebo se budete moci začíst do ponurého příběhu o Mary Mallon, tzv. „tyfové Mary”. Zajímavým zpestřením podzimního čísla jsou rozhovory s významnými osobnostmi zdravotnického práva.

Rozhovor nám poskytli JUDr. Ondřej Dostál, Ph.D., LL.M., v jehož rozhovoru se dočtete o jeho pohledu na úpravu zdravotnického práva v České republice, a JUDr. Aneta Stieranková, která se dostala do povědomí průzkumem týkajícím se diskriminace žen ve zdravotnictví, o kterém se můžete dočíst více na následujících stránkách. Časopis obohacují i tři nové rubriky, ve kterých naleznete například článek o vývoji elektromobilů a tipech, jak efektivně pracovat i z domácího prostředí. Samozřejmostí a oblíbenou částí časopisu jsou i reporty z akcí lokálních skupin a činnosti ELSA Česká republika.

Na závěr bych ráda poděkovala všem, kteří se na tvorbě podzimního vydání podíleli. Momentální situace poznamenala v určité míře nás všechny a jsem ráda, že se nám přes všechny překážky podařilo časopis vydat a Vy máte tak jedinečnou možnost si jej přečíst.

č. 8151 ISSN: 1212-494X

Přeji Vám příjemné čtení a zdárné zakončení tohoto roku i zkouškového období!

Časopis vychází na akademické půdě Právnické fakulty Univerzity Karlovy, Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Právnické fakulty Masarykovy univerzity.

Gabriela Balská Šéfredaktorka časopisu PrímaLEX

PRÍMALEX

3

Téma: Zdravotnické právo

Digitalizace zdravotnictví JUDr. Barbora Dubanská, LL.M., MHA, Ph.D. a Mgr. Patrick Boháček

Barbora Dubanská, partnerka Taylor Wessing Česká republika

Patrick Boháček, koncipient Taylor Wessing Česká republika

Digitalizace zdravotnictví – právní výzvy pro podnikatele Současným trendem ve zdravotnictví jsou digitalizace a inovace. Tvůrci nových aplikací či zařízení se často potýkají s legislativními překážkami, které mohou zbrzdit uvedení produktu na trh. Následující otázky by si měl položit každý, kdo hodlá proniknout do oblasti digitálního zdravotnictví.

Zákon o zdravotnických prostředcích2 vymezuje zdravotnický prostředek jako předmět či programové vybavení, které je výrobcem určeno ke stanovení diagnózy, prevence, monitorování, léčby nebo mírnění onemocnění a dalším činnostem, které svým obsahem odpovídají zdravotní péči dle zákona o zdravotních službách3.4 S výrobou a prodejem zdravotnických prostředků je spojena řada povinností, včetně sledování kvality a vad, správné zařazení produktu je tak klíčové.

Spadá můj produkt pod regulaci zdravotnických prostředků?

Je odpovědností výrobce posoudit, zda je jeho výrobek zdravotnický prostředek, a tento řádně notifikovat.1

1 Ust. § 31 z. č. 268/2014 Sb., o zdravotnických prostředcích, ve znění pozdějších předpisů

4

PRÍMALEX

2 Z. č. 268/2014 Sb., o zdravotnických prostředcích, ve znění pozdějších předpisů 3 Z. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů 4 Srov. ust. § 2 odst. 1 z. č. 268/2014 Sb., o zdravotnických prostředcích, ve znění pozdějších předpisů

Téma: Zdravotnické právo

Od 26. 5. 2021 vstupuje v účinnost nařízení o zdravotnických prostředcích (MDR)5, které do značné míry rozšiřuje definici zdravotnického prostředku a mění způsob notifikace zdravotnického prostředku.

MDR rovněž navíc nově stanoví pravidla pro software jako zdravotnický prostředek. Již nyní je tak vhodné se na tyto změny připravit.

Jak mohu svůj produkt ochránit?

Při vývoji inovativního produktu je zásadní od počátku zabezpečit jeho ochranu před napodobováním či falšováním. Tuto ochranu lze rozdělit na fázi před zveřejněním produktu a po jeho zveřejnění.

Zejména v počáteční fázi vývoje je důležité chránit svá obchodní tajemství. Obchodní tajemství však jsou jen konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, ohledně nichž zajišťuje jejich vlastník utajení. Již od počátku vývoje je tedy zapotřebí jasně komunikovat utajenost informací, nastavit mechanismy jejich ochrany a tuto utajovanost udržovat.6 Originálním produktům, které již byly zveřejněné, je poskytována zákonem ochrana, avšak ne každý právní nástroj ochrany lze použít pro každý produkt.

Výrobek, který je nový (není součástí současného stavu techniky)7, je výsledkem vynálezecké činnosti (pro odborníka nevyplývá zřejmým způsobem ze stavu techniky)8 a je průmyslově využitelný, může být patentován.9 Produkty digitálního zdravotnictví jsou často kombinací fyzického výrobku, software a metody jeho použití a patentovatelnost některých z 5 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/745 ze dne 5. dubna 2017, o zdravotnických prostředcích, změně směrnice 2001/83/ES, nařízení (ES) č. 178/2002 a nařízení (ES) č. 1223/2009 a o zrušení směrnic Rady 90/385/EHS a 93/42/EHS 6 Ust. § 504 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 7 Ust. § 5 z. č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů 8 Ust. § 6 z. č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů 9 Ust. § 3 odst. 1 z. č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů

těchto prvků může být problematická.10 Pokud není produkt natolik inovativní, aby mohl být patentován, je vhodné posoudit, zda není nový a unikátní jeho vzhled či grafická úprava, pak přichází v úvahu ochrana průmyslovým vzorem.11 Vždy je zároveň nezbytné zkoumat práva autorů výsledků tvůrčí činnosti.12 Vztahy s dodavateli i zaměstnanci je třeba dostatečně smluvně upravit a vyjasnit si licenční vztahy a výkon práv k dodávanému řešení.

Důležitou součástí každého produktu je jeho název, který jej odlišuje od konkurence. Tento název lze zaregistrovat jako ochrannou známku a tím zajistit vyšší míru ochrany před zneužitím.13 I bez registrace ochranné známky požívá název výrobku ochrany, pokud je na trhu dostatečně známý a rozlišitelný, zneužití takového názvu je nekalou soutěží.14 Jak nakládat s daty uživatelů?

Významnou přidanou hodnotou digitálního zdravotnictví je zpracování velkého množství informací, které poskytuje cenné výstupy o zdravotním stavu uživatele. Jelikož dochází ke zpracování osobních údajů o zdravotním stavu uživatelů (tzv. zvláštní kategorie osobních údajů), uplatní se přísné podmínky nakládání s těmito údaji stanovené GDPR.15 Ochraně osobních údajů je tak třeba věnovat zvýšenou pozornost a důsledně zpracovat veškerou nezbytnou dokumentaci a nastavit procesy nakládání s osobními údaji a jejich ochrany.

Uživatel musí být řádně informován o tom, jakým způsobem jsou jeho osobní údaje zpracovány a 10 Ust. § 3 odst. 3 z. č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů 11 Dle z. č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů, ve znění pozdějších předpisů 12 Ust. § 2 z. č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským, ve znění pozdějších předpisů 13 Ust. § 1a z. č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů 14 Ust. § 2976 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 15 Čl. 9 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (GDPR) >> Pokračování na další straně PRÍMALEX

5

Téma: Zdravotnické právo

pakliže je to nezbytné, udělit se zpracováním souhlas.

Zpracování osobních údajů o zdravotním stavu znamená zvýšení rizika při zpracování osobních údajů a může vyžadovat učinění dalších kroků spočívajících v přísnějším zabezpečení dat, posouzení vlivu procesů na zpracování osobních údajů či ustanovení pověřence pro ochranu osobních údajů.

Jakou nesu odpovědnost za použití produktu?

Před uvedením výrobku na trh je třeba nejdříve prověřit, jaké technické normy a další podmínky musí daný typ výrobku splňovat. Zda je výrobek bezpečný, se posuzuje zejména s ohledem na jeho vlastnosti, balení, srozumitelnost informací pro uživatele ohledně užívání, údržby a likvidace.16 Nesplnění zákonem stanovených náležitostí může vést k uložení vysokých pokut.

V případě, že dojde k vadě výrobku a v důsledku této vady vznikne uživateli škoda, je povinen výrobce (společně s dovozcem) tuto škoda nahradit.17 Uživatel je přitom povinen prokázat vadu výrobku, způsobenou škodu a příčinnou souvislost mezi nimi, nemusí prokazovat, že vadu způsobil výrobce, zavinění výrobce není pro náhradu škody určující.

Závěr Digitální zdravotnictví je rapidně rostoucím odvětvím, které přináší nová řešení pro pacienty i běžné spotřebitele. S ohledem na specifickou povahu této oblasti je však třeba již od počátku zvažovat možné právní výzvy. Součástí vývoje produktu by tak měla být průběžná analýza souladu s požadavky regulatoriky i možností ochrany unikátních řešení.

16 Ust. § 3 z. č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, ve znění pozdějších předpisů 17 Ust. § 2939 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

6

PRÍMALEX

Téma: Zdravotnické právo Rozhovor s JUDr. Ondřejem Dostálem, Ph.D., LL.M.:

„Zdravotnické právo vyžaduje komplexní reformu.“ Gabriela Balská Kdy jste se poprvé setkal se zdravotnickým právem? Řekl jste si hned, že se jím budete v budoucnu zabývat?

Se zdravotnickým právem jsem vyrůstal jako syn dvou lékařů, kteří v devadesátých letech začínali podnikat ve zdravotnictví. Otec byl primářem a členem čestné rady lékařské komory, takže jsem se s ním setkal v podstatě ještě před vstupem na právnickou fakultu.

Na právnické fakultě jsem začal od lidských práv a mezinárodního práva veřejného. Pak jsem se díky paní prof. Císařové a stáži v senátu dostal k zdravotnickému právu a k transplantačnímu zákonu. Od té doby se zdravotnickému právu věnuji.

Za svoji diplomovou práci jste získal cenu rektora. Čemu jste se v ní věnoval a je toto téma stále aktuální?

Je to stále aktuální téma. Práce se týkala práv pacientů a odpovědnosti zdravotníků, byla tam velká kapitola o informovaném souhlasu. Problémy, které tam byly naznačeny za dvacet let rozhodně nezmizely. Systém jak poskytování, tak úhrady zdravotní péče byl sice z části reformován, ale zdaleka ne natolik, aby problémy zanikly.

Sepsal jste příručku práv pacientů a zdravotníků, co vás vedlo k tomu příručku sepsat?

Hodně se věnuji populárně naučné činnosti. Přednáším přes stovku seminářů ročně pro pacientská sdružení, pro poskytovatele, ať už lékaře, sestry nebo nemocnice a poptávka po příručkách je velmi vysoká. Mnozí z těch, kteří naráží na problémy ve zdravotnictví, nejsou schopni opatřit si právníka. Teď už je to trochu lepší, protože se v advokacii věnuje zdravotnickému právu více lidí, ale i z finančních důvodů mnozí lidé vítají, že

Ondřej Dostál je absolventem Právnické fakulty UK v Praze, studoval též v Rakousku a díky Fulbrightově stipendiu též postgraduálně v USA. Autor četných publikací z oboru zdravotnického práva v ČR a v zahraničí. Vysokoškolský učitel, od roku 2003 činný na Univerzitě Karlově a na Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, pravidelně přednáší pro zdravotníky, pacientská sdružení, pracovníky zdravotnického průmyslu a zdravotních pojišťoven. Odborně se zaměřuje především na regulaci systému zdravotního pojištění, úhrad za zdravotní péči, organizací zdravotnických zařízení a práva pojištěnců.

si můžou základní práva přečíst sami.

Myslíte si, že je zdravotnické právo na právnických fakultách dostatečně vyučováno?

Za posledních dvacet let nastal určitý pokrok.

Nabídka se rozšířila, ale pořád se to nedá srovnat se >> Pokračování na další straně PRÍMALEX

7

Téma: Zdravotnické právo

specializovanými kurzy v zahraničí, které jsem měl možnost absolvovat. Tyto kurzy nabízejí na jednom místě jak část právní na velmi vysoké úrovni, tak právníkům dávají základní představu např. o regulaci zdravotního pojištění, ochraně veřejného zdraví, zdravotnické etice nebo filozofii.

Přesunula bych se k tématu digitalizace zdravotnictví. Co si máme představit pod pojmem digitalizace zdravotnictví?

Ono je to takové mediální výrazivo. Samozřejmě s elektronickými nástroji pracují lékaři u nás i v zahraničí od té doby, co vzniknul internet. A vždycky se usmívám, když se říká, že se zavádí elektronizace, protože první vykazování na počítači jsme dělali doma už v devadesátých letech. Stejně tak povinnost sdílení zdravotnické dokumentace nebo údajů o zdraví mezi poskytovateli je v zákoně přinejmenším od roku 2011 a stejně tak možnost předepisovat recept.

Jsme oproti ostatním evropským státům v digitalizaci pozadu?

Jsme pozadu v tom, že není elektronizace zdravotnictví konzistentně řízena v tom smyslu, že by např. dobře fungovaly systémy pro předávání dokumentací mezi lékaři, mezi nemocnicemi, záchrannými službami či zahraničími poskytovateli. Na toto jsou zatím jenom jednorázové projekty, byť velmi úspěšné. To však neznamená, že by lékaři nevyužívali elektronické nástroje. Je to momentálně veliký trh a když půjdete např. někam na rentgenové vyšetření, velmi často vám bude nabídnuto, že vaše údaje zašlou jinému poskytovateli, aniž byste musela cokoliv platit. Čili není pravdou, že bychom neměli elektronizaci nebo nevyužívali elektronické nástroje. Pouze to nikdo neřídí a vzniká to trochu živelně.

Již v roce 2016 byla schválena strategie elektronizace do roku 2020, jejíž součástí mělo být například propojení poskytovatelů zdravotní péče tak, aby si mohli vyměňovat data ze zdravotní dokumentace pacienta. Byly tyto plány naplněny?

Domnívám se, že nebyly. V podstatě je tato strategie elektronizace irelevantní, a to ze dvou důvodů. Za prvé povinnost zajistit návaznost zdravotních služeb a

8

PRÍMALEX

předávání informací je v zákoně od roku 2011, tzn. že každý, kdo poskytuje zdravotní služby, je povinen toto nějak zajistit. To se v podstatě jinak než elektronickou cestou zajistit nedá. Pokud je toto porušováno, což samozřejmě je, tak je v takovém případě věcí dohledu orgánu, aby toto zajistil. Čili právní podklad pro elektronizaci v tomto slova smyslu už v zákoně dávno máme. Na druhou stranu objektivně neexistuje ani nevznikl žádný nástroj, který by toto nějakým způsobem centralizoval. Jde v podstatě o takový projektový záměr, u kterého si nejsem vědom žádného promítnutí do reálné praxe. Když chce doktor zajistit předávání informací s jinými lékaři, nezbývá mu než využít v podstatě nějaké komerční platformy.

Kdy by měl být přijat zákon o elektronickém zdravotnictví a co by měl přinést?

Toto jsou všechno jen politické proklamace. Žádný takový zákon navržen není a do konce volebního období, i kdyby byl navržen, nebude schválen.

Přinejmenším do roku 2023 jde jen o slova.

Kdy se dočkáme úplné digitalizace zdravotnictví?

Myslím, že ve chvíli, kdy krajské úřady začnou vymáhat po poskytovatelích, aby se předávaly informace v rámci návaznosti péče, aby předávali informace o provedených vyšetřeních registrujícím praktickým lékařům a nespokojí se s tím, že poskytovatel to buď neudělá, nebo po pacientovi pošle papírek a pacient papírek buď nedonese, nebo donese, čímž není zákonná povinnost naplněna.

Nedávno byl spuštěn systém eNeschopenek.

Funguje tento systém zatím dobře?

Nějakým způsobem to funguje. Já vůči eNeschopenkám, eReceptům i dalším nástrojům mám výhradu, že jsou to nástroje dílčí. Mnohem jednodušší a vhodnější by bylo veškeré elektronické výpisy a komunikace řešit jednotně, nikoliv separátními databázemi pro recept i pro neschopenku.

Přesunula bych se k tématu poskytování zdravotnické péče. Mohou lékaři odmítnout léčit pacienty bez covidu a primárně léčit pacienty s covidem?

Téma: Zdravotnické právo

V nouzovém stavu je možné, aby vláda vydala opatření, které bude mít přednost před standardním režimem zdravotnických předpisů, které skutečně může upravit, že budou prioritizováni pacienti s covidem. Než se tak stane, platí to, co máme v zákoně o zdravotních službách, tzn. poskytovatel nesmí odmítnout neodkladnou péči bez ohledu na to, jestli je s covidem nebo bez covidu. Zdravotní pojišťovny jsou povinny zajistit časovou a místní dostupnost hrazených služeb, a to nejen neodkladných, ale i plánovaných. Proto pacienti mají právo se zdravotní péče po poskytovatelích a zdravotních pojišťovnách domáhat.

Setkala jsem se i s případy, kdy byla lidem odsunuta plánovaná operace, a ti lidé na následky své nemoci zemřeli, protože v tu dobu nebyl jejich stav posuzován jako akutní.

V takovém případě lze vyslovit důvodnou pochybnost o tom, zda byla ta potřeba neodkladnou péčí, nebo zda byla plánovanou péčí. Pokud hrozilo, že pacient bez operace zemře, potom ta operace jednoznačně naplňovala definici neodkladné péče podle zákona.

Jak dlouho by tato opatření mohla trvat? Mohlo by se tedy stát, že se pacienti dostanou na plánovanou operaci třeba až za 3 roky?

Zde je možné vyčíst vládě, že nedostatečně řeší nejistou dobu trvání samotného nouzového stav, ale bohužel není ani jisté, jaký bude osud necovidových pacientů, kteří zdravotnickou péči v bližším či delším časovém horizontu potřebují. Toto by vláda měla i v rámci nouzového stavu upravit tak, aby správně proporčně vyvážila zásahy do práv pacientů, kteří potřebují veškerou jinou péči včetně práva na život a zdraví s potřebou pacientů s covidem tak, aby se zachránilo co nejvíce životů bez ohledu na to, zda je pacient covid pozitivní.

Přesunula bych se k přerozdělování peněz ve zdravotnictví. Jak přerozdělování peněz ve zdravotnictví funguje a na základě čeho se peníze přerozdělují?

Systém zdravotnictví je obrovský krásný stroj na proměnu povinných odvodů na zdraví populace.

Každý odvádí 13,5 % ze své měsíční mzdy s tím, že za nepojištěnce odvádí stát. Ovšem za stát samozřejmě odvádí ekonomicky aktivní lidé. Čili my ekonomicky aktivní nakrmíme systém sedmi pojišťoven 330 miliardami, ty se mezi pojišťovny nejprve přerozdělí dle přerozdělovacího klíče podle toho kolik a jak nemocné a staré pojištěnce mají a následně zdravotní pojišťovny mají povinnost zajistit své jednotlivé sítě zdravotnických zařízení a poskytovatelů zdravotních služeb. Nemáme jednu síť poskytovatelů jako za starých časů, ale máme jich 7. Jakým způsobem zařazují zdravotní pojišťovny do této sítě, tedy jestli zařadí hodně pracovišť v Praze a málo ve Zlíně nebo naopak, je v tento moment prakticky věcí libovůle zdravotní pojišťovny, byť teoreticky je zde povinnost zajistit péči rovnoměrně. A stejně tak je do značné míry určitá libovůle jak ministerstva zdravotnictví, tak zdravotních pojišťoven jakým způsobem se některým zdravotnickým zařízením zaplatí. Vyplývá to z tzv. úhradové vyhlášky, která je vydávána každý rok s tím, že teprve z ní se na konci roku poskytovatel dozví, jaká bude jeho úhrada v příštím roce, tzn. jestli vydělá nebo prodělá, což efektivně znemožňuje plánování v tom smyslu, že změna parametrů úhradové vyhlášky může zásadním způsobem změnit to, jak na tom poskytovatel bude příští rok, nemluvě o plánování v horizontu pěti nebo deseti let, který by jinak v průmyslu byl potřebný, pokud chci postavit několika miliardový podnik a nějak ho splácet. Nad to je zde obrovský prostor pro individuální dohody, které nejsou nijak blíže regulované. Poskytovatel s pojišťovnou si můžou odchylně od úhradové vyhlášky dohodnout zcela jiné podmínky úhrady. Zdravotní pojišťovny sice hospodaří s veřejnými prostředky, jsou to veřejné instituce, přesto zde neprobíhá žádný proces např. veřejných zakázek nebo soutěže cenou a kvalitou. Bohužel v praxi to do značné míry připomíná jednání spíše netransparentní a náhodné.

Má přerozdělování peněz vliv na to, jak lékaři léčí pacienty?

Zcela nepochybně, protože poskytovatel a jeho lékaři jsou sice povinni pečovat o pacienty na náležité odborné úrovni a jsou povinni je bez výjimky a bez

>> Pokračování na další straně PRÍMALEX

9

Téma: Zdravotnické právo

diskriminace přijímat. Reálně však péče, kterou vykáží zdravotní pojišťovně a pojišťovna ji uzná, není uhrazena v plném rozsahu. Je uhrazena pouze v mezích, budgetu, zákonným termínem regulačních omezení.

Což znamená, že na poskytovatele je přenášeno to riziko rozdílu mezi dostupnými prostředky a cenou péče, kterou je povinen poskytnout. Správně by tomu tak být nemělo. Riziko mezi tím, co je potřeba poskytnout, co je potřeba léčit a tím, kolik se vybralo peněz, by měla nést zdravotní pojišťovna. Systém tzv. řízené péče a rizikových smluv přenášející riziko více nákladů na poskytovatele vede v důsledku k tomu, a to je popsáno i mezinárodně, že se poskytovatelé samozřejmě přizpůsobí. Systém byl vymyšlen tak, aby poskytovatelé omezili nepotřebnou péči, plýtvání. Ovšem pokud někomu dám budget na rok a řeknu: „Co proléčíte nad rámec budgetu, to vám nezaplatíme,“ může vést jak k omezení nepotřebné péče, tak k omezení péče potřebné.

Co je na systému pojišťoven špatně?

Pokud bychom měli racionální systém pojišťoven, byl bych velmi rád a snažím se toho i dosáhnout.

V tento moment je úprava zdravotního pojištění provizoriem z roku 1998, které bylo po zrušení předchozího ústavním soudem schváleno tehdy přechodnou vládou a mělo platit přesně do roku 1999, kdy už měla být nepřechodná vláda a kdy se to mělo přepracovat. Přepracováno to dosud nebylo a přes obrovské proklamace nejrůznějších ministrů, kterých jsem zažil přes patnáct, je situace v podstatě pořád stejná. Co to znamená: máme 7 pojišťoven, které jsou veřejnými institucemi hospodařícími s veřejnými prostředky. Přesto je smyslem vícero pojišťoven navzájem si konkurovat. Nemůžou si konkurovat cenou pojistného, která je stanovena pevně zákonem.

Nemůžou si konkurovat ani nabídkou zdravotních služeb, protože všechny jsou povinny zajistit časovou a místní dostupnost hrazených služeb a stejně tak jsou hrazené služby definovány pro všechny stejně.

Prostor pro konkurenci zde vzniká pouze na úrovni plavenek a jiných marketingových záležitostí, kterými si pojišťovny mezi sebou přetahují pojištěnce a pro systém to přináší pouze náklady. Smysl by dávalo buď mít pouze jeden zdravotní fond nebo jednu

10

PRÍMALEX

pojišťovnu, nebo dát zdravotním pojišťovnám možnost skutečně si konkurovat. Ani k jednomu však žádný krok učiněn nebyl. Ono to totiž není tak jednoduché.

Když se podíváme na popularizovanou konkurenci zdravotních pojišťoven, vyžaduje jednu eticky citlivou věc. Přesvědčit populaci, že je dobrý nápad, aby o jejich ne/vyléčení rozhodovalo to, jakou si vybrali zdravotní pojišťovnu. To, že některá pojišťovna nabídne lepší služby, totiž znamená, že nějaká jiná nabídne i horší služby, horší dostupnost a myslím si, že lidé nejsou úplně připraveni na myšlenku, že jejich výběr zdravotní pojišťovny ovlivní to, že se k péči dostanou později a třeba i zemřou. Pouze pokud bychom takovou tezi přijali jako populace, mělo by smysl uvažovat o konkurenci zdravotních pojišťoven. Pokud je tomu tak, že chceme mezi sebou vybrat spoustu peněz a za ty zajistit základní zdravotní péči pro všechny, v takovém případě nepotřebujeme 7 pojišťoven, ale potřebujeme tady jeden zdravotní fond. Stejně tak považuji za koncepčně chybný stávající nástroj pro to, kdo se dostane do sítě poskytovatelů zdravotních pojišťoven a jakým způsobem jsou mu přidělovány peníze. Právě proto, že jde o historické provizorium, už tehdy na konci devadesátých let se vytvořilo pravidlo, že dostanete zaplaceno podle tzv. historické reference. Co je historická reference? Letošní budget zdravotnického podniku vychází z předloňských čísel. Kdo byl předloni bohatý, je letos zase bohatý a kdo byl chudý, je zase chudý. Toto mohlo fungovat jako přechodná záležitost pro jeden rok, kdy nikdo nevěděl, jak spočítat úhradu pro rok 1999, ale pokud jsme v podstatě extrapolovali tyto historické rozdíly přes dvacet let, hodně se nám rozevřely mušky mezi poskytovateli, kteří historicky někdy v devadesátkách byli bohatí a těmi, kteří byli historicky chudí. To vede k naprosto významným rozdílům v úhradě za tutéž péči v nemocnicích, např. velkých fakultních anebo v nemocnicích krajských nebo okresních, ale dokonce třeba mezi fakultními nemocnicemi téhož ministerstva navzájem. Myslím si, že je zapotřebí toto nahradit buďto státním systémem, a to alespoň u nemocnic, protože reálně tomu tak stejně je. Žádné nemocnice si nekonkurují, v podstatě nikdo žádné nové nezakládá, občas nějaká zkrachuje, ale pořád je to v podstatě to samé. Představa, že si nemocnice smysluplně konkurují,

Téma: Zdravotnické právo

je dle mého názoru mylná, neodpovídá skutečnosti.

Můžeme k tomu přistoupit i druhým způsobem, který je koncepčně správný, a to tak, že umožníme poskytovatelům možnost konkurovat si kvalitou a cenou, o péči se bude soutěžit, tzn. když vstoupím na trh s podnikem, který chce nabízet zdravotní služby, bude existovat pravidelně konané výběrové řízení, kde budu moci přesoutěžit méně kvalitní nebo efektivní soutěžitele a tím pádem bude trh zkvalitňovat to, co za peníze daňových poplatníků dostaneme.

Přesunula bych se k očkování. Několik let bylo plánováno zřízení odškodňovacího fondu, v dubnu nabyl účinnosti zákon o náhradě újmy způsobené povinným očkováním. Jste s tímto zákonem spokojen nebo myslíte že má nějaké nedostatky?

Celé to řešení má jednu inherentní vadu, a to otázku příčinné souvislosti mezi vzniklou újmou a očkováním.

Nemyslím si, že by nová úprava byla v tomto směru zásadním krokem vpřed. Ale myslím si, že tato otázka není zas tak podstatná. Podstatnou otázkou bude to, co udělá vláda s povinnou vakcinací na covid, ale to bych předjímal.

Na to bych navázala. Myslíte si, že bude zavedena povinná vakcinace na covid?

Já bych předvídal, že povinná vakcinace nebude. Ale pokud vydrží tato vláda, přijetí vakcinace s sebou ponese určité výhody a občané budou tedy fakticky, nikoliv právně, nuceni k tomu, aby se očkovat nechali. Konkrétně se hovořilo o tom, že kdo se dá očkovat, odpadne mu např. roušková povinnost, byť si moc neumím představit, jak by se to kontrolovalo.

Ale i takové nápady zazněly. Toto bych považoval za přijatelné pouze tehdy, pokud by poměr přínosů a rizik vakcíny byl prokazatelně výhodný pro každého. Pokud tomu tak není, jsem přesvědčen, že by občané neměli být přímo ani nepřímo de facto donuceni, aby do sebe nechali vpravit látku, o které se dosud moc neví.

Moje poslední, spíše obecná otázka. Je zákonná úprava v České republice dostatečná nebo by potřebovala reformu?

Zdravotnické právo vyžaduje komplexní reformu, a to zejména v oblasti úhradové, ale nejenom v ní.

Začnu od zákona o zdravotních službách. V roce 2011 se přijala teze, že zdravotní péče je soukromoprávní službou, a že vztah vzniká na základě soukromoprávní smlouvy, kontraktu. Já přitom tvrdím, že ti, kteří to psali, trpěli syndromem Pařížské ulice, kde si člověk přijde do butiku a svévolně tam uzavře kupní smlouvu, která vznikne na nějakou věc. Zdravotnictví slouží zejména osobám nemocným, nesvéprávným v bezvědomí, po úrazech, a pokud se poskytovateli do zdravotnického zařízení dostává člověk v bezvědomí potřebující neodkladnou péči, žádnou smluvní vůli nevyjadřuje a stejně tak žádnou smluvní vůli nevyjadřuje ani poskytovatel, protože on je povinen ze zákona poskytnout neodkladnou péči. To znamená, že toto rozhodně nemá povahu kontraktu, nevzniká nám setkání dvou vůlí kontrahentů. Problém nastává ve chvíli, kdy např. péče není hrazena. Představte si, že jste poskytovatel zdravotních služeb, přijede tak nějaký zraněný dělník, který tady je nelegálně, není účastníkem českého systému zdravotního pojištění a nemá peníze. Je v bezvědomí, takže kdybyste ho chtěla poučit o ceně péče nehrazené ze zdravotního pojištění, on to poučení není schopen přijmout. Vy mu tu péči musíte poskytnout. Péče vyjde třeba na půl nebo tři čtvrtě milionu. Můžete mu poskytnout účtenku? On se bude bránit, že ve smyslu zákona nevyslovil předem souhlas s cenou péče nehrazené. Je v bezvědomí a i kdyby za něj někdo ten souhlas poskytl, tak on ty peníze stejně nemá. V těchto případech, které nejsou málo časté a budou stále častější, jak se bude zužovat rozsah hrazených služeb, nám ta povaha lékař – pacient soukromoprávního vztahu hází chybu.

Toto je koncepční věc, filozofická, a pak je hromada praktických. Jak je možné, že proženeme systémem 330 miliard a ti, kdo za ně pracují, nesoutěží žádným způsobem, jako je veřejná zakázka ani na základě rovné soutěže? Toto je opět důsledek podoby zákona č. 48 o zdravotním pojištění, který je provizoriem. Je to znalost, se kterou by měl každý odejít už z právnické fakulty nebo aspoň ten, kdo se o zdravotnické právo zajímá a chce se mu věnovat.

PRÍMALEX

11

Téma: Zdravotnické právo

Je v pořádku zavřít Mary?

MUDr. Eliška Selinger a Anežka Selingerová V roce 1938 - bez přátel, ale s bohem smířená. Tak prý zemřela Mary Mallon, první zaznamenaná asymptomatická nosička bakterie Salmonella Typhi v USA (Marineli et al 2013). Své poslední týdny života prožívala v nemocnici na ostrově North Brother v New Yorku, na kterém strávila v zájmu ochrany společnosti velkou část svého života. Života, ve kterém měla jen jeden sen, který se nikdy nemohl naplnit být kuchařkou.

Psal se rok 1884, když Mary Mallon vystoupila z lodě, která ji převezla z jejího domovského Irska do Ameriky. Světa, ve kterém se Mary rozhodla hledat své štěstí. Místo něj se jí ale lepila na patu smůla, kterou, jak se později ukázalo, doslova nosila s sebou. Mary získala práci v kuchyni rodiny dobře situovaného bankéře. Jednoho dne však rodinu a i velkou část jejích přátel, postihla krutá nemoc - břišní tyfus. Z jedenácti lidí, kteří se v krátkém období několika dnů vyskytli v domě, šest onemocnělo. Nemoc, v dnešní době léčitelná pomocí antibiotik, tehdy v desetině případů znamenala rozsudek smrti. Navíc se, stejně jako mnoho dalších nemocí přenášených skrze vodu a jídlo kontaminované výkaly, týkala zásadně vrstev chudších.

I proto malá epidemie propuklá v rámci zámožného kruhu upoutala pozornost a rodina si na prošetření celé delikátní situace najala i soukromého vědeckého detektiva, který měl zodpovědět zásadní otázku: Jak se tam nemoc chudých vůbec dostala?

První podezření padlo na mušle, které byly podávány jako lahůdka. Něco ale nesedělo - ne každý, kdo si infekční dáreček z domu odnesl, jedl mušle. A tak se pozornost přesunula na kuchařku. Mary během epidemie vykazovala jen mírné příznaky a podstoupení

12

PRÍMALEX

dalších vyšetření (již tehdy bylo možné prokázat původce tyfu) odmítla. Lékař se však nevzdával a začal Mary stalkovat. Sledoval její zaměstnaneckou dráhu z rodiny do rodiny, pátral po její minulosti, a s hrůzou hromadil další a další důkazy o tom, že Mary je původcem mnoha menších ohnisek této smrtelné nemoci, kterou roznáší skrze svou kulinářskou vášeň doslova kamkoliv se pohne. Z osmi rodin, u kterých sloužila, se v sedmi nemoc vyskytla. Celkově to znamenalo 22 případů nemoci, včetně několika úmrtí.

Ve stejnou dobu také v New Yorku propukla epidemie břišního tyfu čítající zhruba 3000 případů - a Mary byla pravděpodobně hlavním z podezřelých zdrojů. Protože Mary opakované výzvy k vyšetření i přes jednoznačné důkazy odmítala, spojil se lékař s mocí výkonnou a i přes protesty a odpor byla Mary zadržena a vzorky jí byly odebrány. Verdikt byl jednoznačný: Mary Mallon je přenašečkou nemoci a je nutné ji izolovat. Tak se stalo poprvé v roce 1907, kdy byla odvezena do izolace do nemocnice Riverside na jednom z newyorských ostrovů.

I přestože farmakologické léčebné možnosti byly limitovány, a u Mary žádná z nich nezabrala, již tehdy bylo známo ještě jedno řešení - chirurgie.

Bakterie břišního tyfu se ráda schovává ve žlučníku nakažených, odběr žlučníku, v té době již možný, byť jistě s rizikem, tedy mohl Maryino trápení ukončit. Ta však na chirurgickou léčbu přistoupit odmítla a místo toho bombardovala město a zodpovědné hygienické úřady žalobami. Smíření došlo s výměnou komisaře v roce 1910. Nový komisař učinil uvězněné Mary jednoduchou nabídku - smí se vrátit do běžného života. Ale pod jednou podmínkou - již nikdy nesmí pracovat v kuchyni.

Téma: Zdravotnické právo

Mary nabídku ochotně přijala, ovšem bez stejné ochoty dodržet její základní podmínku kolidující s jejím životním snem. Krátce po propuštění se nechala pod falešným jménem, Mary Brown, zaměstnat v další rodině a především - v nemocniční kuchyni.

Tento prohřešek si pak během její tříměsíční utajené kariery vyžádal dalších nejméně 25 nakažených lidí, včetně sester a lékařů, dva lidé pak zemřeli. Událost přinesla rozhodně Mary slávu, byť jinou než si představovala. Novinové titulky plnily její portréty s přezdívkou, pod kterou její příběh můžeme naleznout dodnes: Tyfová Mary. Další epidemie společně se společenským pohoršením, které její chování vzbudilo, vedlo k dalšímu odsouzení k izolaci, tentokráte již definitivnímu.

Celkově byla Mary potvrzeně přímo spjatá se 122 případy, pět z těchto lidí pak následkem nákazy zemřelo, Finální čísla ale pravděpodobně jsou ještě vyšší (dle některých odhadů až padesát mrtvých), vzhledem k tomu, že od mnoha nakažených se mohla nemoc, byť nepoznaně, šířit dále v komunitě.

Příběh Mary se vypráví ve dvou verzích. Jedna z nich hovoří o nezodpovědné sobecké ženě, která odmítala podstoupit léčbu a nedbala toho, že přináší utrpení a smrt. Druhá verze hovoří taktéž o selhání, ale ne individuálním. Mluví o tom, že pro tehdejší systém hygienické kontroly bylo snazší sáhnout po výhružkách a represi než po snaze vysvětlit ženě váhu a význam její kondice. O systému, který se nenamáhal věnovat dostatek energie vysvětlení, proč jako asymptomatická, a tedy vlastně zdravá, nosička nemoci má podstupovat ponížení z pravidelných testů a rizika léčby. Proč něco, co jí osobně nijak neomezuje, má zastavit splnění jejího jediného velkého snu. V kontextu současných debat je možná trefné zkusit zodpovědět zásadní otázku: Jak by Mary Mallon dopadla dnes?

Veřejné zdraví: Systém pro dobro lidí, lidem navzdory?

Při naší návštěvě může existovat nebezpečí; ovšem není nebezpečné mít s námi soucit, náš dech může být nakažlivý, naše slova jsou však nevinná; vyslyš nás a pak se nás vzdej, psalo se v dopise “The Shutting up Infected Houses”, publikovaném anonymním

obyvatelem Londýna během morové epidemie v roce 1665 na protest proti povinné domácí izolaci obyvatel, v jejichž rodinách se vyskytla nákaza (Verweij et al 2020). Dopis, obsahující diskuzi o neetičnosti a možné kontraproduktivitě povinných izolací morově nakažených, přetisknutý znovu v roce 2010 v žurnále věnovaném etice ochrany veřejného zdraví, ilustruje rozporuplnou a dlouhou historii debat o (ne)přijatelnosti opatření v zájmu ochrany veřejného zdraví. Historii dlouhou jako historie ochrany veřejného zdraví sama. Od prvních snah izolovat města do karantény v dobách, kdy černá smrt obcházela Evropou, přes první pokusy o monitorování zdravotního stavu obyvatel a vedení databází úmrtí a nemocí až po rozsáhlé screeningové a preventivní programy dneška. Již od počátku však všechny snahy spojovala jedna myšlenka: Fokus na zlepšení zdraví celé anonymní populace a snížení sociálních nerovností, místo péče o individuální blaho konkrétního pacienta, tak typické pro klinické medicínské obory.

Se snahou o dobro pro všechny nutně přichází i diskuze o etických hranicích omezení jednotlivce. Etika nabízí celou řadu možných přístupů k vyřešení tohoto dilematu. Utilitariánství, tedy přístup propagující rozhodnutí, která vedou k největšímu možnému dobru pro co možná nejvíce lidí, komunitarismus, rozhodnutí založená na hodnotách a tradicích lokální komunity, nebo liberální individualismus, založený na důrazu na svobodu, ovšem s rozpoznáním toho, že privilegia jednoho mohou znamenat omezení pro druhé (Guest et al 2013). Jednoduchá a jasná odpověď je však v nedohlednu, za hradbou pluralitních názorů jednotlivců společnosti, rozdílných hodnotových žebříčků, daných individuálním temperamentem i kulturními zvyklostmi. Proč v některých zemích je možné v řádu týdnů implementovat detailní sledovací systémy monitorující potenciální přenašeče a v jiných se vedou hluboké kulturní války i o tak relativně bezbolestná a anonymní opatření jakými jsou roušky?

Kdo určuje, co je přijatelné? A jaké prostředky jsou pak adekvátní v rámci vynucování společenského konsensu na nesouhlasících jednotlivcích? Kolik životů je adekvátní zaplatit za ochranu jedné lidské svobody? A kde je svoboda těch zaplacených? >> Pokračování na další straně PRÍMALEX

13

Téma: Zdravotnické právo

Na mnohé z těchto otázek nestačí přístupy tradiční bioetiky, právě proto, že i ona se soustředí více na zachování dobra jednotlivého pacienta, relativně bez ohledu na dopady jeho dobra na dobro okolí. Možným způsobem vybruslení z patové situace nabízí článek “The Primacy of Duty and Its Efficacy in Combating COVID-19”, publikovaný v reakci na současnou pandemickou situaci v říjnu letošního roku (Allinson 2020). Autor v něm přináší možnou cestu skrze přerámování celého konceptu lidských práv ve veřejném zdraví tak, aby svobody a povinnosti jednotlivce vůči druhým nebyly dávány do kontrastu, ale spíše vnímány jako součást jednoho konceptu. Protože jen ve společnosti, ve které jednotlivci vzájemně respektují své povinnosti vůči druhým, si může jednotlivec užívat plný potenciál svých rozhodnutí o svém zdraví, bez rizika jejich drastického omezení chováním druhého.

Teoreticky znělé, jak ale v praxi? A je takový přístup opravdu ten nejlepší? A co dnešní Mary?

Ochrana základních práv - limit pro ochranu veřejného zdraví Je zcela nepochybné, že nucené držení na ostrově bylo velkým zásahem do lidských práv Mary. Na počátku 20. století se sice lidská práva nebrala tolik v potaz, ale na základě vývoje, které nepochybně ovlivnily i události 20. stol., je dnešní demokratická společnost po celém světě postavena na úctě a ochraně lidské důstojnosti a práv. O respektu k lidským právům jako základního kamene např. české demokracie svědčí i znění preambule1 nejen Listiny2, ale i samotné Ústavy3.

4

1

Preambule není závazná část právní normy, ale slouží jako výkladové vodítko a představuje vůdčí idee, na kterých stát, resp. jeho občané chtějí svou demokratickou společnost stavět.

2 Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ze dne České republiky ze dne 16. 12. 1992. („Listina“) 3 „My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům…“ 4 Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

14

PRÍMALEX

Téma: Zdravotnické právo

Zároveň v článku 1 Listiny jsou vyjádřeny základní vlastnosti základních práv, a to tak, že základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Z charakteristiky základních práv vychází i jejich obranná funkce vůči zásahu veřejné moci, ale i ostatních a umožňuje jedinci, od jehož práv je zasaženo se účinně proti takovému zásahu bránit. Zásah do základních práv lze definovat jako každé jednání státu (veřejné moci), které dopadá do oblasti chráněné některým základním právem, a které v ní jednotlivci zcela nebo zčásti znemožňuje anebo ztěžuje svobodné chování. Přitom nezáleží na tom, zda byl tento účinek cílem, který veřejná moc (stát) sledovala, anebo zda byl účinek vyvolán neúmyslně, a nerozhodné je rovněž to, zda šlo o zásah přímý nebo nepřímý, a zda byl vyvolán právním aktem nebo faktickým chováním. (Wagnerova 2012) Přesto i z potřeb a povinností státu plyne, že nelze zachovat úplnou nedotknutelnost veškerých základních práv garantovaných Listinou. Mezi potřeby a povinnosti státu, na základě kterých vzniká nutnost omezení základních práv jednotlivce je bezesporu i povinnost i potřeba státu chránit své občany, a to včetně z hlediska veřejného zdraví. Vzhledem k šíři mezilidských vztahů a tedy skutečností, které mohou v reálně světě nastat, však právní řády neobsahují uzavřený výčet možností, kdy je možné základní práva omezit, ale poskytují vodítko zákonodárci, kdy a za jakých podmínek tak lze učinit. V rámci českého právního řádu takové vodítko poskytuje Listina ve svém čl. 4, a to tak, že meze základních práv mohou být stanoveny pouze zákonem, nesmí být diskriminační a zároveň šetří podstatu a smysl daného práva.5 Z výše uvedeného vyplývá, že v reálném životě může vzniknout situace, kdy stát z důvodu ochrany veřejného zdraví bude potřebovat omezit lidská práva jednotlivce, ale pouze za splnění pravidel dle čl. 4 Listiny. Tato situace nastala právě v případu Mary a ostatně my samotní ji zažíváme v průběhu celého roku 2020 z důvodu pandemie nemoci COVID 19.

5 Vzhledem ke genezi základních práv jako ochrany důstojnosti a svobody jedince teorie zná i tzv. neomezitelná práva, neboli absolutní, které nelze omezit. K takovému právu patří např. zákaz mučení a nelidského zacházení či zákaz otroctví

Jak ale tuto kolizi mezi právy jednotlivce a úkolem státu vyřešit? Vývoj doktríny lidských práv nám přinesla elegantní řešení v podobě testu proporcionality. Test proporcionality v různých právních řádech může mít odlišnosti, ale vždy obsahuje 3 kritéria6, na základě kterých se chráněné hodnoty vzájemně poměřují, a to: • Kritérium vhodnosti, které sleduje, zda zvolený prostředek je schopný dosáhnout sledovaného cíle (V případě naší nebohé Mary tedy sledujeme, zda zavření Mary na ostrově docílíme zástavě šíření břišního typu u New Yorské bankovní smetánky).

• Kritérium potřebnosti, které se snaží zodpovědět otázku, zda neexistuje jiný prostředek, který by mohl dosáhnout stejného cíle za současně menšího zásahu do základních práv jedince.

• A test proporcionality v užším smyslu, tedy samotné poměření chráněných hodnot. Toto poměřování vychází ze zvažování empirických (tzn. faktické závažnost jevu), systémových (zvažování smyslu a zařazení základního práva do systému ochrany základních práv), kontextových (negativní dopady upřednostnění jednoho práva vůči druhému) a hodnotových argumentů.7 I když test jako takový vypadá jednoduše, samotné posouzení, který z chráněných zájmů má v konkrétním případě přednost, bývá složité a málokdy lze docílit jednoznačného výsledku. Soudy kromě výše zmíněného testu musí mít dále na paměti při vyvažování jednotlivých chráněných zájmů i omezení vycházející z článku 4 Listiny, tzn. daný prostředek nemůže nikdy naplnit kritéria testu proporcionality v případě, že není stanoven zákonem, je diskriminační nebo by zasahoval až do smyslu a podstaty samotného základního práva. Zároveň by při svém rozhodování měl zvážit i princip minimalizace zásahu veřejné moci do práv jednotlivce, který Ústavní soud ve svém nálezu Anonymní svědek dokonce zařadil jako další bod testu proporcionality (sledujeme “zda existuje prostředek

6 Např. Evropský soud pro lidská práva používá tzv. 5stupňový test.

7 Viz nález Ústavního soudu „anonymní svědek“ - Pl. ÚS 4/94 ze dne 12. 10. 1994. >> Pokračování na další straně PRÍMALEX

15

Téma: Zdravotnické právo

šetrnější k právům jednotlivce”).81 (Kosař a kol., 2014) Význam správného vyvážení chráněných zájmů, jeho úskalí ale i vodítko, jak k němu přistoupit přesně shrnuje Pavel Rychetský, který konstatoval: „Čím

větší váhu má základní právo, k jehož omezení má dojít, a čím vyšší je pravděpodobnost, že k jeho omezení dojde, tím vyšší musí být význam, potřeba a pravděpodobnost dosažení přínosu pro společnost, který je posuzovaným omezením sledován.” (Rychetský)

Co bude s Mary?

V případu “tyfové Mary” zcela evidentně dochází ke kolizi dvou chráněných zájmů - ochrany veřejného zdraví před infekčním smrtelným onemocněním a zároveň lidská práva Mary, zejména právo na svobodu, soukromí a rodinný život. To, který z chráněných zájmů měl mít přednost posoudíme na základě testu proporcionality. Izolací Mary jsou zcela nepochybně úřady schopny naplnit cíl, tedy zamezit epidemii břišního tyfu. Ostatně i dnešní zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů umožňuje v případě infekčních onemocnění osobu poslat do izolace.

Posouzení naplnění kritéria potřebnosti i zejména v kontextu principu minimalizace zásahu bude složitější. Je třeba si uvědomit, že na počátku 20. století neexistovala antibiotika a břišní tyfus představoval infekční chorobu, která u některých osob přetrvávala navždy a byly tak neustálými přenašeči, i když neměly žádné příznaky nemoci. Kromě izolace byl dalším způsobem zamezení infekčnosti Mary vyoperování jejího žlučníku, které však Mary odmítla, a poté dodržování zákazu nevařit, které ale Mary, poté co ji z izolace pod touto podmínkou pustili, porušila. Izolace tak byl jediný prostředek jak cíle dosáhnout.

Problém v postupu úřadu, a to zejména v kontextu 81 Princip minimalizace zásahu jako čtvrtý bod testu proporcionality byl ale odbornou veřejností dlouho diskutován, neboť dle mého názoru správně poukazovali na fakt, že hledání šetrnějšího prostředku je již prováděno ve druhém kritériu testu proporcionality

16

PRÍMALEX

principu minimalizace zásahu, ale spočíval v jejich další neaktivitě. Úřady se spokojily s uzavřením Mary do nemocnice pro infekční osoby a nadále se nesnažily případ Mary aktivně řešit. Ze zdrojů dostupných je zřejmé, že Mary nikdy nebylo řádně vysvětleno, proč je potřeba vyoperovat žlučník a proč její práce v kuchyni a výroba její zmrzliny ohrožuje zdraví obyvatelů New Yorku. Porušovala by Mary i poté zákaz práce v kuchyni? Nenechala by si vyoperovat žlučník? Nemůžeme to zcela určitě říci, ale je tu určitá pravděpodobnost, že pokud by úřady ochrany veřejného zdraví Mary celou situaci řádně vysvětlily, nemusela by se Mary stát jednou z nejznámějších kazuistik studentů epidemiologie. Mary bohužel nežila v době, kdy se dalo dovolat ochrany lidských práv, ale v dnešní době by soud pravděpodobně takovou neaktivitu úřadů ochrany veřejné moci označil za neúměrný zásah do práv Mary.

Vzhledem k tomu, že porušení práv Mary jsme již stanovili v rámci druhého kritéria testu proporcionality, k posouzení třetího kritéria nemusíme přistupovat.

Přesto krátce autorky shrnují, že ve třetím bodě bychom de facto určovali, zda má přednost ochrana života a zdraví desítek osob, které Mary v případě dalšího nezodpovědného chování mohla ohrozit a znemožnění Mary svobodně žít a rozhodovat o svém životě. Do takového posouzení zcela jistě zasahuje vnímání hodnot osoby, který takovou kolizi rozhoduje a nelze jednoznačně určit, jaká odpověď je správná.

Autorky se ale přiklánějí k názoru, že ochrana života a zdraví desítek lidí mají přednost před svobodou Mary. Zároveň ale autorky věří, že v případě, že by úřady Mary řádně situaci vysvětlily, sama Mary by pravděpodobně ochotněji přistoupila na chirurgickou léčbu, která by jí umožnila následovat svůj sen, nebo by dobrovolně dodržovala profesní omezení, pokud by léčba pro ni byla i přes to nepřijatelná. Její případ bychom tak v dnešní době asi vůbec neřešili.

Téma: Zdravotnické právo

Nová právní úprava reklamy v oblasti zdravotnických prostředků JUDr. Barbora Dubanská, LL.M., MHA, Ph.D. a Mgr. Patrick Boháček

Barbora Dubanská, partnerka Taylor Wessing Česká republika

Patrick Boháček, koncipient Taylor Wessing Česká republika

Reklama na produkty ve zdravotnictví je s ohledem na svou povahu a možný dopad na lidské zdraví podrobena podrobné regulaci, a to zejména pokud jde o reklamu na léčivé přípravky. Farmaceutický sektor je (nejen) v oblasti reklamy podrobně regulován, přičemž za účelem dosažení správné praxe přistoupil i k vytvoření vlastní regulace. V oblasti zdravotnických prostředků se nyní připravují změny, které naznačují podobný vývoj.

Revoluce v reklamě na zdravotnické prostředky Zdravotnické prostředky v současné době podléhají obecným pravidlům reklamy dle zákona o regulaci reklamy. V současnosti je však ve druhém čtení návrh novely zákona o zdravotnických prostředcích , která implementuje změny nezbytné z důvodu blížící se účinnosti nařízení evropského parlamentu a rady (EU) 2017/745 ze dne 5. dubna 2017 o zdravotnických prostředcích (MDR). Nad rámec nezbytného >> Pokračování na další straně PRÍMALEX

17

Téma: Zdravotnické právo

dosažení souladu s evropskou legislativou však novela zavádí regulaci reklamy na zdravotnické prostředky.

Projednání novely bylo přerušeno do 9. září 2020.

Dle navrhovaných změn by měla být reklama na zdravotnické prostředky definována obdobně jako v případě humánní léčivých přípravků, tedy jako jakékoliv poskytování informací o produktu za účelem zvýšení jeho prodeje. Výjimkou jsou informace poskytnuté v rámci zodpovězení konkrétních dotazů či spolu s produktem, dále katalogy bez popisu zdravotnického prostředku a obecné informování o nemocech bez odkazu na zdravotnický prostředek.

Předmětem reklamy by mohl být pouze zdravotnický prostředek, který lze uvádět na trh s výjimkou veletrhů, kde mohou být prezentovány i neschválené prostředky, pokud jsou řádně označeny.

Reklama na zdravotnické prostředky určené široké veřejnosti by se dle nových pravidel nesměla vztahovat na zdravotnické prostředky určené pouze pro použití zdravotnickými pracovníky. Reklama na zdravotnické prostředky in vitro by měla dle nového zákona mít přísnější pravidla než na běžné zdravotnické prostředky a neměla by například vyvolávat klamnou představu ohledně léčby a měla by obsahovat výzvu k přečtení návodu.

Ohledně reklamy na zdravotnické prostředky zaměřené na odborníky by dle návrhu zákona měla platit obdobná pravidla jako v případě humánních léčivých přípravků.

Asociace sdružující výrobce a distributory zdravotnických prostředků (například Česká asociace dodavatelů zdravotnických prostředků či Asociace výrobců a dodavatelů zdravotnických prostředků) přistoupily, obdobně jako jejich protějšky ze sektoru farmacie, za účelem zajištění správné praxe k přijetí etických kodexů. V současné době se etické kodexy asociací problematice reklamy věnují spíše stručně s ohledem na nízkou míru regulace této oblasti.

Je otázkou, zda sektor zdravotnických prostředků přistoupí v reakci na novou legislativu k obdobné seberegulaci jako farmaceutické firmy.

18

PRÍMALEX

Možné rozšíření regulace na další produkty Závěrem stojí za stručnou zmínku pozměňovací návrh č. 4532 k novele zákona o zdravotnických prostředcích poslance Nachera, který navrhuje doplnit do zákona o regulaci reklamy ustanovení, kterým se zakazuje reklama na výrobek, který není léčivým přípravkem, ani zdravotnickým prostředkem, ani diagnostickým zdravotnickým prostředkem in vitro, která naznačuje, že výrobek je léčivým přípravkem, zdravotnickým prostředkem nebo diagnostickým zdravotnickým prostředkem in vitro.

Pozměňovací návrh dále stanoví, že reklama na výrobek, který není léčivým přípravkem, ani zdravotnickým prostředkem, ani diagnostickým zdravotnickým prostředkem in vitro, nesmí naznačovat, že používáním výrobku se zlepší zdraví toho, kdo jej užívá; naznačovat, že nepoužitím výrobku může být nepříznivě ovlivněn zdravotní stav osob; doporučovat výrobek s odvoláním na doporučení vědců, zdravotnických odborníků nebo osob, které jimi nejsou, ale které by díky svému skutečnému nebo předpokládanému společenskému postavení mohly podpořit používání výrobku.

Výše uvedená široká formulace omezení informování o možném pozitivním vlivu propagovaného výrobku na zdraví adresáta by mohla mít za důsledek zásadní proměnu znění a podoby reklamy na široké spektrum produktů. Lze si představit, že by tímto ustanovením byla rovněž dotčena nositelná elektronika zejména v podobě sportsetterů, smartwatches a dalších zařízení vytvořených za účelem podpory uživatele ve zdravém životním stylu.

Shrnutí Farmaceutický sektor, který je podroben podrobné regulaci nejen v oblasti reklamy, přistoupil k přísné seberegulaci a dohledu za účelem udržování správné praxe. Oblast zdravotnických prostředků s ohledem na dlouholetou absenci zákonné úpravy dosud k takovéto praxi nepřistoupila. Jelikož projednávaná novela sbližuje úpravu reklamy na léčiva a zdravotnické prostředky, je otázkou, jak bude ovlivněn další vývoj tohoto sektoru.

Téma: Zdravotnické právo Rozhovor s JUDr. Anetou Stierankovou:

„Překvapila mě rozsáhlost i bezostyšnost, s jakou jsou lékařky diskriminovány.“ Gabriela Balská

Kdy jste se ke zdravotnickému právu dostala poprvé? Rozhodla jste se hned, že se mu budete v budoucnu věnovat?

K této specifické oblasti práva jsem se dostala poprvé ve třetím ročníku mého studia na PF UK, v rámci povinně volitelného předmětu zdravotnické právo.

Musím říct, že díky přístupu přednášejících, kteří velmi poutavým způsobem propojovali teorii s praxí, mě zdravotnické právo nadchlo téměř okamžitě. K „finálnímu“ rozhodnutí věnovat se v budoucnu právě této oblasti práva jsem pak dospěla poté, co jsem se ve druhém semestru třetího ročníku zúčastnila soutěže ve zdravotnickém právu o cenu profesora Jaroslava Stránského a přípravu na jednotlivá kola jsem si nesmírně užívala. Každý student práv jistě v určité fázi studia začne uvažovat nad tím, jaké oblasti práva by se chtěl v budoucnu věnovat a pokud objeví něco, co ho baví, o čem si třeba i ve volném čase nadšeně čte a přijde mu to zajímavé do takové míry, že by o

Aneta Stieranková získala v r. 2018 na University of Kent Diploma MERIT in Law. V r. 2019 získala magisterský titul na Právnické fakultě UK a tamtéž v r. 2020 složila rigorózní zkoušku.V průběhu studia dále absolvovala dálkové kurzy z oblasti bioetiky na Harvard University a Georgetown University.

Momentálně působí v kanceláři sídlící v centru Prahy, která se téměř výlučně specializuje na nejrůznější aspekty medicínského práva.

tom nejraději nadšeně vyprávěl každému, kdo bude ochotný si ho poslechnout, pak je to trefa do černého.

Jak Vás napadlo vytvořit dotazník ohledně diskriminace žen ve zdravotnictví?

Jelikož se v rámci své pracovní náplně věnuji téměř výhradně zdravotnickému právu a klienti advokátní kanceláře, ve které působím, jsou v drtivé většině případů lékaři, zajímám se obecně o všechny právní aspekty jejich pracovního života. Mezi ně patří například i pracovně-právní zázemí a problémy, se kterými se lékaři setkávají. Když mi jedna mladá lékařka vyprávěla o tom, jak je se ženami v nemocnicích a v rámci studia na vysoké škole zacházeno, byla jsem zaskočená a chtěla jsem zjistit, zda má dotyčná pouze smůlu nebo zda se jedná o rozsáhlejší problém. Výsledky dotazníku překvapily nejen mě, ale také spolek Mladých lékařů, díky kterému se dotazník dostal mezi takové množství lékařek a ve finále i laickou veřejnost, která se o >> Pokračování na další straně PRÍMALEX

19

Téma: Zdravotnické právo

výsledcích dozvěděla díky zájmu médií.

Setkala jste se i Vy nebo někdo z Vašeho okolí s diskriminací?

Já osobně jsem se s diskriminací ani v rámci studia, ani v rámci zaměstnání nikdy nesetkala. Ženy z mého blízkého okolí, se kterými jsem tento problém při sepisování původního článku Proč lékařky odcházejí? diskutovala, se s diskriminací také nesetkaly. Nedělám si však iluze o tom, že právnickému prostředí se tento problém úplně vyhýbá. V rámci diskuze na facebookové skupině Ženy v právu jsem se o podobných zkušenostech, jaké mají lékařky, dozvěděla bohužel i od kolegyň právniček.

Překvapilo Vás, kolik žen se s diskriminací osobně setkalo, čekala/nečekala jste ji v takové míře?

Překvapila mě rozsáhlost i bezostyšnost, s jakou jsou lékařky diskriminovány. Konkrétní zkušenosti pak vypovídají o tom, že diskriminace začíná již při studiu a nekončí téměř nikdy. Nejdříve se předpokládá, že lékařka brzy po ukončení školy otěhotní, poté má děti, o které se musí starat, následně z důvodů rodinných povinností zaostává za stejně starými mužskými kolegy a v pozdějším věku se zase předpokládá, že se bude muset starat o starší rodiče. Bohužel se objevovaly reakce předních českých lékařů, kteří odlišné zacházení se studentkami a lékařkami ospravedlňovali potřebou zajistit plynulý chod nemocnice a docházeli ke zcela zcestnému závěru, že v takovém případě o diskriminaci v právním smyslu přeci jít nemůže.

Z reakcí okolí na dotazník překvapilo i samotné lékařky, kolik žen se s diskriminací potýká?

Podle mého názoru to lékařky obecně vůbec nepřekvapilo, spíše bych podle jejich reakcí řekla, že byly rády, že se o tom konečně mluví. Z řad lékařek jsem tak zaregistrovala nepatrné překvapení pouze u starších ročníků, které s nelibostí komentovaly, že se od dob jejich mládí (a studia) evidentně vůbec nic nezměnilo.

Myslíte si, že se s diskriminací potýká tolik žen i z důvodu, že nevědí, jak se proti ní mohou bránit?

Je pravda, že nadpoloviční většina lékařek podle výsledku

20

PRÍMALEX

dotazníku neví, jak diskriminaci řešit. Přesto bych řekla, že hlavním problémem diskriminace žen obecně je to, že žádné opravdu efektivní nástroje obrany proti diskriminaci neexistují. Pokud nejde o diskriminaci v odměňování, kterou lze za určitých okolností prokázat, není důkazní situace diskriminované osoby vůbec snadná. Klíčem k úplnému odstranění diskriminace je proto dle mého názoru pouze změna myšlení české společnosti jako takové, na to si však ještě nějakou dobu počkáme.

Změní se podle Vás teď přístup lékařek, když vidí, kolik žen se s diskriminací potýká?

Z diskuze lékařek, která se na skupině Mladých lékařů pod původním článkem rozpoutala bych usuzovala, že jsou v současné době v „bojovnější“ náladě a nenechají si možná tolik líbit. To je samozřejmě žádoucí, protože skutečných změn je možné dosáhnout nejlépe sjednocením postupu. V tomto spatřuji velkou slabinu žen obecně, bohužel nejsme příliš jednotné a mnohdy střílíme do vlastních řad, což pak naše postavení a vliv značně oslabuje.

Myslíte si, že se změní i přístup zaměstnavatelů a vyučujících, nebo se s diskriminací v takové míře budou potýkat i další generace?

Myslím si, že se změn rozhodně nedočkáme ze dne na den, je to běh na dlouhou trať, ve kterém je třeba vytrvat. Rozhodně však snahy o zlepšení registrujeme, v reakci na výsledky dotazníku se nám ozvali z Úřadu vlády ČR, z Rektorátu UK, někteří jednotliví poslanci apod. Problém jsme již spolu se spolkem Mladí lékaři řešili i na Ministerstvu zdravotnictví ČR, kde nám bylo přislíbeno hledat dlouhodobé řešení a financování dřívějšího a hladšího návratu lékařek z rodičovské dovolené zpět do zaměstnání.

Je možné, že si zaměstnavatelé nebo vyučující ani neuvědomují, že je jejich chování diskriminační?

Jak jsem již uváděla, někteří lékaři se domnívají, že pokud odlišné zacházení „racionálně“ zdůvodní (přijmu raději lékaře než lékařku, protože ta brzy otěhotní), o diskriminaci se nejedná. Takže určitě věřím tomu, že minimálně v prostředí českého zdravotnictví, lékaři své chování mnohdy jako diskriminační nevidí.

U vyučujících je to však ještě něco jiného, pokud vás zkoušející místo z chirurgie zkouší z kuchyňského náčiní, pak to nemůže být zdůvodněno ani výše uvedeným pseudoracionálním způsobem.

Je vůbec reálné dodržovat zákony a zároveň udržet nemocnici v chodu? Není například žádnou novinkou, že lékaři mívají roční přesčasy až o několik set hodin vyšší, než umožňuje zákoník práce.

Jeden nejmenovaný profesor se přesně v tomto smyslu v reakci na rozhovor se mnou vyjádřil, uvedl, že pokud by dodržovali zákony, tak by nemocnice nefungovaly.

Tímto tvrzením tak vlastně uzavřel, že zákony jsou tu pouze jako doporučení toho, jak by to mělo být ideálně. Ale reálně se podle zákona řídit nelze, takže diskriminace je v českém prostředí nezbytná, jinak by české zdravotnictví zkolabovalo. To je něco, s čím naprosto nesouhlasím. Je to spíše krásný příklad tunelového vidění, bez jakékoliv snahy o hledání jiných možných řešení. Lékaři mají mnohdy např. 1200 hodin přesčasů ročně, to je způsobeno nedostatečným

personálním zabezpečením. Nedostatečné personální zabezpečení ale může být z části způsobeno právě diskriminací lékařek, které v dotazníku uvedly, že diskriminace a šikana má jednoznačně vliv na jejich rozhodnutí setrvat v nemocnici. Jedná se proto o začarovaný kruh. Dokud budou lékařky, které tvoří nadpoloviční většinu absolventů lékařských fakult, diskriminovány, budou odcházet z nemocnic a personální zabezpečení se nebude zlepšovat, což povede k potřebě práce přesčas zbývajících lékařů a lékařek, která mnohonásobně překročí limity stanovené zákonem.

PRÍMALEX

21

Téma: Zdravotnické právo

Může lékař během pandemie poskytovat lege artis telemedicínské služby?

JUDr. Kateřina Slavíková (spolupracovala Mgr. Tereza Brousilová)

Kateřina Slavíková, advokátka Havel & Partners

Tereza Brousilová, koncipientka Havel & Partners

Pandemie onemocnění COVID-19 výrazně zasáhla do způsobu poskytování zdravotních služeb. Mimořádná opatření v podobě zákazu volného pohybu osob či omezení provozů různých zařízení ztížila přístup pacientů ke zdravotní péči. Vznikla potřeba poskytovat zdravotní péči – ve vhodných případech – alespoň dálkovým způsobem. Za jakých podmínek je možné tzv. telemedicínské služby poskytovat?

služeb na dálku, tedy bez přímého „fyzického“ kontaktu jejích aktérů (poskytovatele zdravotních služeb s pacientem). Její legálnost bývá v diskusích často zpochybňována, na trhu již nicméně telemedicínské služby probíhají a sami lékaři se (nejen) během pandemického stavu k dálkové péči uchylují. Musí lékař skutečně pacienta vždy osobně vidět? Zákonnou úpravu telemedicíny bychom mohli hledat v zákoně č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách („zákon o zdravotních službách“), ale zatím neúspěšně.

Telemedicínou rozumíme poskytování zdravotních

22

PRÍMALEX

Není-li pro telemedicínu platnými právními předpisy stanovena zvláštní úprava, pak platí obecné pravidlo: každá zdravotní služba musí být poskytnuta lege artis. Ani tento pojem však není podrobně definován v žádném právním předpise. Zákon o zdravotních službách stanoví povinnost poskytovat zdravotní služby na „náležité odborné úrovni“ (§ 28 odst. 2), kterou se rozumí „poskytování zdravotních služeb podle

pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti“ (§

4 odst. 5). Právě toto vymezení je přitom doktrínou považováno za rámec stanovící obsah pojmu lege artis.

Zdravotní služba poskytnutá na dálku tedy může být de lege artis. Musí respektovat pravidla vědy, individualitu pacienta a reflektovat konkrétní podmínky a objektivní možnosti. To, jaký medicínský postup je přitom v praxi uznávaný, se v konkrétním čase posouvá a mění.

Pokud bychom hledali argumentaci podporující možnost poskytování distanční (telemedicínské) konzultace jako jednoho z nejjednodušších způsobů distanční péče, můžeme vyjít z toho, že zákon o

zdravotních službách již v § 2 písm. b) konzultační služby výslovně podřazuje pod pojem zdravotních služeb, přičemž za ně považuje takové konzultační služby, jejichž účelem je posouzení individuálního léčebného postupu, popřípadě navržení jeho změny nebo doplnění, a další konzultace podporující rozhodování pacienta ve věci poskytnutí zdravotních služeb prováděné dalším poskytovatelem zdravotních služeb nebo zdravotnickým pracovníkem, kterého si pacient zvolil (tzv. second opinion). Konzultace jsou také zmíněny v § 7 odst. 2 písm. a) zákona o zdravotních službách jako součást ambulantní péče (tedy takové péče, která nevyžaduje hospitalizaci pacienta nebo jeho přijetí na lůžko) poskytované registrujícím poskytovatelem. Tedy, lze zastat výklad, že již současné znění zákona o zdravotních službách umožňuje, aby například praktický lékař poskytoval v rámci ambulantní péče svým pacientům konzultaci a to ambulantně, tedy bez nutnosti hospitalizace. Zákon o zdravotních službách také upravuje v § 4 odst.

2 možnost péče ve vlastním sociálním prostředí pacienta. Telemedicína se tak bude za současného stavu pohybovat někde mezi těmito formami péče. >> Pokračování na další straně PRÍMALEX

23

Téma: Zdravotnické právo

Zároveň není výslovně přikázáno, aby při poskytování ambulantní péče byl pacient fyzicky přítomen v ambulanci, nebo zdravotnický pracovník v domácím prostředí pacienta, resp. aby zdravotní služba neprobíhala pomocí prostředků komunikace na dálku.

Je možné, že se vnímání pojmu lege artis ve vztahu k telemedicíně v budoucnu změní natolik, že naopak lékař, který by pacientovi v určitém případě (například za situace, kdy by návštěva ordinace pro pacienta v pandemické době představovala přílišné riziko) odepřel dálkovou konzultaci, bude postupovat non lege artis – to jsme ale v úvahách o pravděpodobně velmi vzdálené budoucnosti.

Na absenci právní úpravy v oblasti telemedicíny mezitím zareagovali všeobecní praktičtí lékaři, kteří pod hlavičkou Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP („SVL“) začátkem září tohoto roku představili Doporučené diagnostické a terapeutické postupy pro všeobecné praktické lékaře v oboru telemedicíny („Doporučení pro telemedicínu“). Vítáme, že se odborné společnosti tématu telemedicíny věnují, nicméně je nutno poznamenat, že některé body jsou nad rámec zákona zpřísňující, a proto by bylo vhodné je reflektovat v návaznosti na stále se vyvíjející praktickou situaci.

Doporučení pro telemedicínu rozlišuje dva typy telemedicínské komunikace mezi zdravotníkem a pacientem, a to „telemedicínská porada“ a „telemedicínská konzultace“. Dle SVL telemedicínské poradenství představuje zodpovídání dotazů nekonkrétním klientům (např. dotazy na různých webech, časopisech apod.), které tudíž nelze považovat za zdravotní službu a hradit z veřejného zdravotního pojištění (v jistém smyslu by tedy dle našeho názoru vůbec nemělo být považováno za telemedicínu).

Oproti tomu telemedicínská konzultace je dle SVL považována za „skutečné“ poskytování zdravotních služeb distanční formou, které do jisté míry nahrazuje fyzické konzultace přímo v ordinaci. Poskytovatel zdravotních služeb by dle SVL měl při poskytování telemedicínské konzultace splňovat zejména následující:

24

PRÍMALEX

• poskytovatel musí mít oprávnění k poskytování zdravotních služeb; • poskytovatel musí mít fyzickou ordinaci; • poskytovatel musí zajistit jednoznačné ztotožnění pacienta (stejně tak pacient by měl ztotožnit poskytovatele); • poskytovatel musí zajistit podepsaný informovaný souhlas pacienta s poskytováním telemedicínské konzultace; • poskytovatel musí mít s pacientem předchozí fyzický kontakt; • poskytovatel musí z konzultace vytvořit záznam ve zdravotnické dokumentaci; • poskytovatel by měl poskytovat telemedicínské konzultace omezeně, max. 20 % časového objemu poskytované péče.

Kromě výše uvedeného Doporučení pro telemedicínu obsahuje např. „praktické desatero pro efektivní vedení videohovoru“ či „základní body prevence úniku a ztráty dat“.

Ministerstvo zdravotnictví mezitím předložilo návrh novely zákona o zdravotních službách, dle kterého by byly zakotveny „konzultační služby“, jež by bylo možné poskytovat prostřednictvím dálkového přístupu nebo ve vlastním sociálním prostředí pacienta, popřípadě v jiném místě jeho aktuálního výskytu („dálkový přístup“). Telemedicínská konzultace by tak získala alespoň základní legislativní rámec, dle kterého by se na poskytovatele telemedicínských služeb uplatnila např. povinnost mít kontaktní pracoviště, ale nikoli již speciálně vybavené zdravotnické zařízení. Některé body z Doporučení pro telemedicínu by se tak již staly obsolentní. Návrh však zatím nebyl předložen vládě, a tak nelze předvídat jeho znění, které může být ještě do významné míry ovlivněno pozměňovacími návrhy. Vzhledem k blížícím se volbám do Poslanecké sněmovny v říjnu 2021 a běžné době legislativního procesu přijetí nových právních předpisů navíc není zřejmé, zda a kdy by mohlo k přijetí novely vůbec dojít.

Téma: Zdravotnické právo

Současné výzvy telemedicíny,

nového trendu moderního zdravotnictví Mgr. Anna Urbanová, LL. M. vybudovat systém podpory programů telemedicíny s cílem zajistit maximální pozitivní dopad moderních technologií na zdraví obyvatelstva České republiky.

Ačkoliv mnoho odborníků dlouhodobě poukazuje na význam telemedicíny z hlediska ekonomiky zdravotní péče (roční průměrný počet návštěv u lékaře na obyvatele je 11, což je jedno z nejvyšších čísel v Evropě) a nedostatku zdravotnických pracovníků, dlouho nedocházelo k téměř žádnému znatelnému vývoji.

Anna Urbanová, koncipientka Dentons Skutečnost, že se v dnešním digitalizovaném světě bez telemedicíny již zřejmě neobejdeme, se naplno projevila již v první vlně pandemie COVID-19 na jaře 2020, kdy bylo pro mnoho praktických lékařů i specialistů a jejich pacientů velmi praktické, ne-li přímo nezbytné, využívat telefonických či online konzultací.

Telemedicína však nezahrnuje pouze lékařské vyšetření „na dálku.“ V širším kontextu se jedná o celkovou digitalizaci zdravotnictví, jejíž jednotlivé aspekty – elektronická dokumentace pacienta, sdílení informací napříč odbornostmi, ale také správně nastavená pravidla kyberbezpečnosti a ochrany osobních údajů, musí být pro samotné distanční poskytování zdravotní péče nezbytně brány v úvahu.

Telemedicína v českém zdravotnictví V Akčním plánu k Národní strategii elektronické zdravotní péče na léta 2016 – 2020 Ministerstvo zdravotnictví uvedlo, že jeho cílem na toto období je

Prvními konkrétními kroky v této oblasti bylo zavedení elektronických receptů v roce 2018 následováno zprovozněním lékového záznamu pacienta (což je v zásadě záznam receptů vydaných pro konkrétního pacienta vedený v Centrálním úložišti elektronických receptů). Ministerstvo zdravotnictví zároveň vytváří takzvanou „eHealth“ infrastrukturu, jejíž základní rámec má za úkol vymezit návrh zákona o elektronizaci zdravotnictví. Jeho předložení koronavirová pandemie zbrzdila o půl roku a Ministerstvo tak návrh schválilo až v záři letošního roku. Jeho hlavní ambicí je vytvoření tří zdravotnických registrů, jež budou obsahovat údaje o poskytovatelích zdravotních služeb, zdravotnických pracovnících a pacientech, přičemž jejich správcem bude Ministerstvo zdravotnictví.

Pomocí systému, na jehož podobě momentálně pracuje Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, bude možné údaje v těchto databázích propojovat a sdílet mezi jednotlivými poskytovateli zdravotních služeb, pojišťovnami a stěžejními autoritami, jako je například Státní ústav pro kontrolu léčiv. To je zásadní nejen pro sdílení informací o zdravotním stavu konkrétního pacienta mezi jeho ošetřujícími lékaři, ale i pro tak komplexní problémy, jakými je předávání údajů o obsazenosti nemocničních lůžek, dostupnosti zdravotnického materiálu nebo počtu personálu. Není >> Pokračování na další straně PRÍMALEX

25

Téma: Zdravotnické právo

zřejmě třeba si připomínat, o jak cenná data se jedná především v období jakékoliv zdravotní krize podobné té, kterou prožíváme v roce 2020. Úskalí distančního poskytování zdravotních služeb Přestože velký počet poskytovatelů zdravotní péče již aktivně využívá sdílení lékařských údajů, příslušná tvorba právních předpisů významně stagnuje, což poskytovatele zdravotních služeb momentálně nechává v jakési šedé zóně. Více než jisté je nicméně již nyní to, že poskytovat konzultace ohledně zdravotního stavu nesmí každý na druhé straně libovolné aplikace.

Telemedicína musí být, stejně jako fyzické vyšetření u lékaře, vázána na oprávnění k poskytování zdravotních služeb ve smyslu zákona o zdravotních službách. Podle něj je poskytování zdravotní péče vztaženo k určitému prostoru, především pak ke zdravotnickému zařízení v místě, které je uvedeno v oprávnění zdravotní službu poskytovat. Otázkou zůstává, nakolik je tento požadavek splněn, pokud je na daném místě v době konzultace přítomen lékař, nikoliv však vyšetřovaný pacient. Tuto mezeru má nyní vyřešit návrh zákona, který novelizuje zákon o zdravotních službách připravený Ministerstvem. Podle něj bude možné konzultační služby nebo klinicko-farmaceutickou péči mimo zdravotnické zařízení poskytovat prostřednictvím dálkového přístupu nebo ve vlastním sociálním prostředí pacienta, popřípadě v jiném místě jeho aktuálního výskytu.

S nedostatkem právní úpravy jde ruku v ruce problém financování. V rámci jarního nouzového stavu Ministerstvo zdravotnictví zařadilo dálkovou konzultaci na seznam služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění. Jednalo se nicméně pouze o prozatímní opatření. Úhrady distanční péče tak v současné době probíhají především na úrovni jednotlivých projektů, na nichž se podílejí zdravotní pojišťovny a konkrétní poskytovatelé zdravotní péče. Často se jedná o výkony specialistů spojené s monitoringem pacientů a výzkumem konkrétního onemocnění, jako například diabetes či chronické srdeční selhání. Plošné úhrady distanční péče jsou zatím spíše ve fázi vyjednávání se zdravotními pojišťovnami, které mimo jiné vyčkávají na ukotvení příslušné legislativy.

26

PRÍMALEX

Projekty

STEP stáže: Jak zažít zahraniční právo v praxi?

Jakub Sýkora Přemýšlíš, jak si obohatit své zkušenosti? Přijde Ti zkušenost v oblasti zahraničního práva přitažlivou položkou v životopise? Nebo chceš jen načerpat atmosféru práce v zahraničí a nevíš jak na to? Máme pro tebe jednoduchou odpověď. STEP! Co je STEP? Student Trainee Exchange Programme (STEP) je program zahraničních stáží, který ELSA poskytuje studentům a absolventů právnických fakult. Díky STEP poznáte, jak funguje zahraniční právo a zlepšíte se v cizím jazyce a v profesním životě. Stáže jsou konány převážně v zahraničí a jejich minimální doba trvání je dva týdny. S aktuální situací a snahou zpřístupnit možnosti zahraničních stáží co nejvíce studentům, je však možné mnoho z nich absolvovat z pohodlí vašeho domova on-line.

Velkou výhodou, kterou STEP má oproti ostatním programům je to, že ať už se přihlásíte kamkoliv, vždy budete mít při ruce nějaké jiné studenty, kteří si rádi dají rádi práci s tím, abyste se cítili co nejlépe a stáž si co nejvíce užili. A oni rádi poznají naše studenty a přiučí se našim českým zvykům a tradicím!

Jak se přihlásím?

Přihlásíš se velmi jednoduše. Vždy v podzimním i jarním semestru jsou na stránce www.step.elsa.org zveřejněny všechny stáže, na které se můžeš v aktuálním cyklu přihlásit. Vyplníš jednoduchý formulář, ve kterém upřesníš své jazykové schopnosti, právní dovednosti a

stupeň vzdělání. Následně si můžeš vybrat až 3 stáže, na které se chceš přihlásit, k tomu přiložíš životopis a motivační dopis v angličtině a dáš odeslat. My už se o zbytek postaráme.

V první řadě ale doporučujeme kontaktovat lokální skupinu ELSA, která ti ráda zodpoví veškeré další informace a provede tě celým procesem. Pokud potřebuješ poradit hned, neváhej nás kontaktovat na step@cz.elsa.org.

Proč je STEP tak úspěšný projekt?

- atraktivní stáže po celém světě (nejen v Evropě!)

- většina stáží je placená - poznání zahraničních kultur a nových přátel - rozvoj komunikace, právních dovedností a jazykových schopností - jednoduchý proces přihlašování - během celého procesu a stáže máš při ruce stepaře, kteří Ti s čímkoliv rádi pomohou Kdy bude nejbližší STEP cyklus?

Momentálně máme čerstvě za sebou zimní cyklus a jarní cyklus a stáže pro tento cyklus budou zveřejněny 24. dubna, tak sleduj náš Facebook pro více informací!

Jakub Sýkora Viceprezident pro STEP ELSA Česká republika step@cz.elsa.org (+420) 725 298 070

PRÍMALEX

27

Projekty

NCM Léto Klára Szarzecová Letošní rok se už od března nese ve znamení koronaviru a Covidu-19. Všelijaká opatření ze dne na den, kolikrát i z hodiny na hodinu, lockdown, nejistá situace ohledně pandemie. To vše zasáhlo i jarní Sněm ELSA ČR, jehož přípravy naší brněnskou lokální skupinou měly započít právě v době, kdy se uzavřely vysoké školy a nikdo nevěděl, co bude dál.

My jsme tenkrát ještě s optimistickou vidinou toho, že za pár týdnů bude po všem, pokračovali v přípravách.

Každým týdnem ale bylo méně pravděpodobné, že by se NCM mohlo konat v podobě, v jaké jsme zvyklí, až jsme nakonec došli k rozhodnutí, že Sněm odložíme na neurčito. Nakonec bylo nutné NCM zrušit úplně, udělat Plenární schůzi v červnu v Brně jen pro omezený počet účastníků a místo klasického NCM s Plenárními schůzemi vznikl během pomalého rozvolňování opatření projekt NCM Léto.

Během 27.–30. července se tak konala akce, v rámci které se po celém jarním semestru, kdy se členové vídali maximálně přes obrazovky počítačů, sešly všechny lokální skupiny ELSA ČR. Tradičně NCM provází nějaké téma. V létě jím byly neonové barvy, abychom po jarním temnějším období zazářili v barvách. Čas, který by zabraly plenární schůze, jsme zaplnili social programem, na kterém se podílely všechny lokální skupiny. Novinkou a zpestřením byl rozhodně bazén, ke kterému nám vyšlo i skvělé počasí. Všichni si tak doplnili deficit sociálního kontaktu z jara, členové se stmelili napříč lokálkami a posílila motivace pokračovat v práci, kterou ELSA každoročně odvádí.

Nebyli jsme ochuzeni ani o tradiční sekční workshopy, kde se probíraly mimo jiné záležitosti spojené se situací, na kterou nebyl nikdo připravený a hledala se řešení, kdyby se na podzim opakovala podobná situace, což se teď jistě hodí. Nově zvolení výboráři se připravili na

28

PRÍMALEX

své funkce a dosavadní jim předali své know-how.

Akce se tak vydařila a členové nebyli ochuzeni o událost, na kterou se všichni těší celý půlrok. I když letní NCM bylo příjemné zpestření, doufejme, že příští rok se situace co nejdříve uklidní a bude možné uspořádat NCM se vším všudy na jaře, jak jsme zvyklí.

21. ročník soutěže studentských prací „Odpovědnost za škodu způsobenou třetí osobě při porušení smlouvy“

Ve své práci zvažte například následující otázky: – V jakých případech má třetí osoba právo na náhradu škody vzniklé jí v důsledku porušení smlouvy, kterou neuzavřela?

– Kdy se bude náhrada škody řídit obecným deliktním režimem a kdy režimem náhrady škody při porušení smluvní povinnosti?

– Může být relevantní kritérium předvídatelnosti či ochranného účinku ustanovení, a pokud ano, v jakém směru?

– Pokud odborníkův klient předložil nesprávný znalecký posudek či nesprávné odborné stanovisko třetí osobě a ta se na něj spoléhala, za jakých podmínek může tato třetí osoba požadovat náhradu škody po odborníkovi?

Podmínky soutěže najdete na www.liveao.cz Slavnostní vyhlášení se uskuteční v rámci ELSA Job Fair pořádaného lokální skupinou ELSA Praha, který se bude konat na jaře 2021.

– Může odborník v praxi svou odpovědnost omezit či vyloučit a případně jakým způsobem?

Ceny pro autory oceněných prací: 1. místo:

2. místo:

3. místo:

Finanční odměna ve výši 20 000 Kč + 5denní pobyt v jednom ze světových měst s jednou z největších kanceláří Allen & Overy a její jednodenní návštěvou

Finanční odměna ve výši 15 000 Kč

Finanční odměna ve výši 10 000 Kč

allenovery.com/careers Kariéra v Allen & Overy Allen & Overy is an international legal practice with approximately 5,500 people, including some 550 partners, working in over 40 offices worldwide. Allen & Overy means Allen & Overy LLP and/or its affiliated undertakings.

Allen & Overy LLP is a limited liability partnership registered in England and Wales with registered number OC306763. Allen & Overy LLP is authorised and regulated by the Solicitors Regulation Authority of England vand Wales. The term partner is used to refer to a member of Allen & Overy LLP or an employee or consultant with equivalent standing and qualifications. A list of the members of Allen & Overy LLP and of the non-members who are designated as partners is open to inspection at our registered office at One Bishops Square, London E1 6AD.

© Allen & Overy LLP 2020. This document is for general guidance only and does not constitute definitive advice.

allenovery.com

ROW CS2010_CDD-61701_ADD-92897

Projekty

Online meetingy ELSA ČR Kateřina Nováková NOM Rok 2020 je ve většině ohledů rokem velmi netradičním a nevyzpytatelným. Kvůli celosvětové pandemii byly doteď zrušeny všechny prezenční mezinárodní akce jako ICM, SAM, KAM a IPM. Z tohoto důvodu se Výbor ELSA Česká republika rozhodl uspořádat dne 26. září 2020 první online National Officers Meeting, jehož cílem bylo stmelování a edukace lokálních officerů.

Během BEE workshopů se prezidenti věnovali novinkám v ELSA síti, diskutovali nad důsledky pandemie a snažili se vymyslet, jak by lokální skupiny měly ideálně fungovat během tohoto náročného období.

Tajemníci si zdokonalovali svou ELSA knowledge, zhodnocovali dosavadní nábor členů a společně diskutovali nad online akcemi, které je v tomto semestru čekají.

Jelikož nás koronavirová krize zasáhla mimo jiné i z finančního hlediska, řešili jsme na pokladnických workshopech, jak zlepšit naší finanční situaci a jaké možnosti finanční podpory můžeme využít.

Na marketingových workshopech jsme se věnovali tomu, jak zajímavě a efektivně propagovat akce a projekty v době této krize, diskutovali jsme o online podobě tradičního ELSA Job Fairu a zároveň jsme se navzájem podělili o své tipy a triky týkající se time managementu a efektivity práce.

Workshopy Akademických aktivit byly zaměřené

30

PRÍMALEX

především na International Focus Programme a ELSA Day, přičemž jsme diskutovali jak o jednotlivých námětech na možné akce, tak nad celkovým konceptem nové National Human Rights Campaign.

Dále jsme řešili, jaké akce budou jednotlivé lokální skupiny organizovat v aktuálním funkčním období a jejich podobu v době koronavirové krize. Ve stejném duchu se poté nesly S&C workshopy, kde jsme řešili hlavně dopad krize na pravidelné akce této sekce, ale svoje místo dostaly i nápady na akce nové.

Během STEP workshopů jsme se zaměřili hlavně na problematiku digitalizace stáží a s tím souvisejícího Reception a připravili strategii, jak oslovovat subjekty s nabídkou účasti na online stážích. Debatovali jsme o problémech, které přináší koronavirová krize a snažili se STEP v České republice přizpůsobit této situaci.

V neposlední řadě jsme si sdělili všechny novinky, které STEP přinesl v návaznosti na proběhlý Key Area Meeting Online. Společně s AA a S&C jsme probrali IFP a National Human Rights Campaign.

ICM Jelikož většina akcí v tomto semestru probíhá online, i tradiční International Council Meeting se z Turecka přesunul na platformu Google Meet. Od 8. do 14. listopadu se Výbor ELSA Česká republika účastnil sekčních workshopů a tří plenárních schůzí. Na jedné z nich byli zvoleni tři členové Výboru ELSA International, a to konkrétně Secretary General Sina Gertsch, Treasurer Carlos Eduardo Pereira a Vice President in charge of Marketing Nikos Fifis.

Gratulujeme ke zvolení!

Projekty

NCM Podzim mají všichni členové ELSA spojený se zasedáním Sněmu a nejinak tomu bylo i letos. Ve dnech 26. a 27. listopadu se uskutečnil LXII. National Council Meeting. Celý pátek se členové účastnili sekčních workshopů. Navzdory tomu, že byly online, proběhly hladce a produktivně. Páteční večer byl tradičně zaměřen na Basic Knowledge.

Prověřování znalostí našich fresherů si tentokrát vzali na starost Tajemníci, za což jim velice děkujeme.

Celou sobotu pak probíhala plenární schůze, na které mimo došlo i na doplňující volby, během nichž byl zvolen další člen Výboru ELSA Česká republika. Jakub Sýkora byl zvolen Viceprezidentem pro STEP a my mu z celého srdce gratulujeme a přejeme mnoho úspěchů.

Členové ELSA Praha darují plazmu pro léčbu nemoci COVID-19 Ondřej Berta Svou rekonvalescenční plazmu pro boj s nemocí COVID-19 se rozhodlo darovat 15 členů ELSA Praha, kteří již tuto nemoc prodělali. Společný odběr jsme absolvovali v Ústřední vojenské nemocnici v pražských Střešovicích, další jednotlivci pak využili svůj volný čas a takto podpořili např. nemocnici v Brně.

Podnětem k tomuto činu byl návrh jedné z našich členek a společná snaha se zapojit do pomoci s léčbou nemocných ve vážném stavu, protože část z nás tuto nemoc již prodělala. V rámci odběrů je každému z dobrovolníků odebrán vzorek krve, který se použije k určení hodnoty protilátek. V případě, že je dostatečná, následuje samotný odběr plazmy. Ta se poté využívá při léčení pacientů s touto nemocí. Dávka z jednoho odběru se v průměru použije k léčbě jednoho až dvou pacientů.

Rádi bychom touto cestou motivovali i další vyléčené, aby šli darovat svou krevní plazmu a pomohli tak s

léčbou vážně nemocných. Odběry rekonvalescenční plazmy probíhají v každé z větších nemocnic, přesný seznam lze nalézt na stránkách ministerstva zdravotnictví.

PRÍMALEX

31

Projekty

ELSA Job Fair - tentokrát online Monika Ngo

Téměř všechny akce a projekty tohoto semestru se přesunuly do online prostředí a ani již tradiční veletrh pracovních příležitostí ELSA Job Fair nebyl výjimkou.

ELSA Brno a ELSA Plzeň spojily své síly a uspořádaly společně první online ELSA Job Fair v dějinách a sklidil úspěch.

Veletrh probíhal ve třech dnech, a to 18. - 20. listopadu.

První a třetí den byly na programu workshopy našich a lokálních partnerů. Workshopy pokrývaly řadu témat od CV a tipů na pohovory a jak vystoupit z řady, až po legal tech a transakce z praktického hlediska.

Studenti měli na workshopech příležitost nejen se dozvědět více o přednášeném tématu, ale především pokládat své otázky a interagovat s přednášejícími.

Druhý den veletrhu patřil již tradičním moderovaným diskuzím TALKS - kdy jsme představili ve dvou blocích vždy 5-6 advokátních kanceláří a studenti tak mohli pokládat otázky buď všem najednou, či jen některým z nich a bezprostředně tak porovnat své potenciální zaměstnavatele.

Nedílnou součástí veletrhu byl i Katalog subjektů - tentokrát v elektronické podobě, avšak studenti se

mohou těšit na jeho tištěnou podobu o zkouškovém, kdy jej najdou k rozebrání v knihovnách a přímo na fakultách.

Přestože online veletrh proběhl nad očekávání dobře a sklidil úspěch jak u „vystavujících“, tak u studentů, my doufáme, že na jaře už se budeme moct setkat kontaktně - a to na Job Fairech ELSA Olomouc a ELSA Praha.

Na jaře příštího roku bude lokální skupina ELSA Brno pořádat LXXIX International Council Meeting, neboli Mezinárodní sněm ELSA. Jde o akci největšího rozměru, kterou lze v rámci ELSA zorganizovat a mezi 18.- 25. dubnem 2021 se do Brna sjedou zástupci všech národních skupin ELSA a budou společně rozhodovat o budoucnosti a směrování asociace na plenárních schůzích a sekčních workshopech, zvolí se nový Výbor ELSA International 2021/2022 a na programu je i neformální program, při kterém budou moct účastníci poznat naši kulturu a krásy Brna.

Doufáme, že nám akci nepřekazí další vývoj pandemie a budeme se moct s celou asociací podělit o kouzla a krásy, které Brno a moravský region nabízí.

Sledujte nás mezitím na Instagramu @icm_brno a dozvíte se, jak probíhají přípravy a co vše pro účastníky s celým ICM dream teamem chystáme.

Za celou Organising Committee Monika Ngo (Head of OC) 32

PRÍMALEX

Projekty

Beseda s ELSA Plzeň Tereza Matějková 16. listopadu 2020 proběhla online beseda nesoucí název „Legal education and careers in the United States“ s Andrejem Milicem, Esq., na kterou jsme se velmi těšili. Jak už z názvu vyplývá, dozvěděli jsme se o tom, co dělat a jak postupovat, pokud bychom chtěli studovat či pracovat v USA. To ale nebylo ani zdaleka vše!

V Plzni už jsme dlouho přemýšleli o besedě na takové téma a měli jsme to štěstí, že nás pan Milic oslovil sám.

Musím říct, že komunikace s ním byla a stále je, když to přeženu, sen pro každého výboráře. I přestože nás dělí několika hodinový časový posun, je domluva naprosto bezproblémová. Na vše mám odpověď do pár hodin a pan Milic je velice ochotný a přichází s mnoha nápady.

Samotná přednáška byla naprosto úžasná a nemohu si ji vynachválit. Setkala se s neskutečným množstvím pozitivních ohlasů. Sám pan Milic mi posléze napsal, že byl nadšený a také velmi vděčný za věcné dotazy od studentů, kterým po přednášce zaslal mnoho materiálů a nabídl jim možnost individuální konzultace. Jako řečníka ho mohu jen a pouze doporučit.

Jsme u nás zvyklí na besedy s advokátem, soudcem, notářem a podobně, a jsme za ně velice vděční. Ale máme velkou radost z něčeho nového, co se u nás ještě neuskutečnilo a jak jsme mohli vidět podle účasti, tak to studenti také uvítali.

Beseda proběhla v online prostředí a myslím, že i navzdory tomu se setkala s velkým úspěchem. Navíc na studenty čekalo, dá se říct, „dvojité“ vzdělávání, jelikož proběhla v anglickém jazyce. Pan Milic měl perfektní angličtinu a mluvil velmi srozumitelně, takže komunikace nebyla nejmenší problém a pokud bylo potřeba, tak jsem byla vždy připravena cokoliv přeložit.

Pan Milic, jež pochází z Vídně, nám popsal svou cestu z hlavního města Rakouska až k vzdělání a praktikování

práva v Miami na Floridě. Studenti se tedy nedozvěděli pouze, jak se v USA uplatnit v praxi, ale také co dělat poté, co dokončí své vzdělání v Evropě. Jak navázat, jak postupovat, na koho se případně obrátit, prostě a jednoduše, jaké kroky podniknout. Měli také například možnost posoudit a prodiskutovat, jaký je rozdíl mezi tím praktikovat právo u nás oproti USA či jaké jsou rozdíly v nákladech na studium. Padly i dotazy na to, jak moc je jaký seriál věrný realitě či jaký má pan Milic názor na proběhlé volby a mnoho dalšího.

Já osobně mám z besedy opravdu nepopsatelnou radost, kterou navíc umocňuje i to, s jak pozitivní odezvou se setkala. Vše proběhlo podle našich představ a já tedy mohu jen doporučit.

PRÍMALEX

33

Odborné články

Zákaz překvapivých rozhodnutí JUDr. Aleš Linhart, Ph.D. a Jan Franěk princip je možné chápat v zásadě ve dvou obecných rovinách: v první jako opak principu inkvizičního, v druhé (v souladu s judikaturou ESLP) jako právo

na seznámení se se všemi dokumenty, stanovisky, důkazy s cílem ovlivnit rozhodnutí soudu a právo, resp. možnost o nich diskutovat.

Aleš Linhart, partner Taylor Wessing Česká republika Dále se na článku podílel i Jan Franěk, student Taylor Wessing Česká republika.

Svázanost soudního řízení mnohými procesními pravidly není pro moderní právní systém nijak neobvyklá. Ani český právní řád proto není výjimkou.

Tuto oblast u nás upravuje především zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“) a zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „ZZŘ“). I když se jedná o předpisy podrobné a veskrze moderní, ani oni nemohou poskytnout zcela podrobnou úpravu všech v nich uvedených institutů a pamatovat na všechny eventuality. Leckdy tedy musí soudy zákonem přesně neupravené situace řešit výkladem za zachování všech právních principů.

Pro řízení sporné je tímto „stěžejním“ principem nepochybně princip kontradiktornosti řízení. Tento

34

PRÍMALEX

Právě limity možností diskutovat o navržených důkazech a postup při jejich posuzování byly nosnými tématy nedávného nálezu Ústavního soudu (dále jen „ÚS“) sp. zn. IV. ÚS 1247/20. Nejen z tohoto důvodu je tedy jistě vhodné se s uvedeným nálezem blíže seznámit.

A o co v původním sporu šlo?

Městský soud v Brně (dále jen „MS“) v původním řízení rozhodoval spor bývalého zaměstnance Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje na straně žalobce a jeho zaměstnavatele Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje, příspěvkové organizace na straně žalované. Žalobce se v uvedeném sporu domáhal určení neplatnosti výpovědi, kterou obdržel od žalované pro křivé svědectví. Tímto jednáním měl žalobce pomoci svému podřízenému spolupracovníkovi v simulaci pracovního úrazu ruky a zad. Toto žalobce odmítl a žádal soud, aby určil, že jeho pracovní poměr u žalované stále trvá. Žalovaná se v předmětném řízení před MS proti uvedenému bránila, když na obranu jí vydané výpovědi předložila soudu sérii důkazů. Jedním z těchto důkazů byl i videozáznam ze sanitního vozu, který měl prokázat jí uváděná tvrzení. Zejména pak to, že k žádnému úrazu tak, jak uvádí žalobce, na straně

Odborné články

jeho kolegy nemohlo dojít. MS důkaz provedl, ale opomněl zaprotokolovat, jaká z něj učinil skutková zjištění. Následně MS ovšem vydal rozsudek, kterým určil, že výpověď z pracovního poměru je neplatná.

Proti tomuto rozsudku se žalovaná rozhodla bránit a odvolala se ke Krajskému soud v Brně (dále jen „KS“).

KS následně rozhodnutí MS potvrdil. Odmítl přitom návrh žalované na zopakování důkazu videozáznamem ze sanitního vozu. V odůvodnění svého rozhodnutí pak k tomuto uvedl, že „měl za to, že nebyl dán

důvod znovu tento důkaz opakovat, neboť z jiných důkazů tvořících ucelený řetězec vyplýval zjištěný skutkový stav věci. Uzavřel, že opomněl-li městský soud zaprotokolovat, co sám bezprostředně vnímal z kamerového záznamu, nejde o vadu, která by mohla mít vliv na správnost jeho učiněných závěrů.“ Proti rozsudku KS následně podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud (dále jen „NS“) odmítl pro nepřípustnost. V odůvodnění NS uvedl, že způsob provedení důkazu videozáznamem soudem prvního stupně považuje za souladné s dosavadní judikaturou k této problematice s tím, že neupravuje-li zákon způsob provedení důkazu výslovně, je na soudu, aby způsob provedení takového důkazního prostředku určil. Žalovaná se následně rozhodla podat ústavní stížnost k ÚS, jíž se zejména domáhala zrušení uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a to zejména tím, že nebyl řádně proveden jí navržený důkaz.ÚS výše uvedené skutečnosti zvážil a rozhodl, že ústavní stížnost je důvodná. K provádění důkazů, principu kontradiktornosti řízení a dalším skutečnostem pak zejména uvedl, cit:

„Rozhodující soud nepochybně není povinen sdělovat účastníkům řízení svůj předběžný hodnotící úsudek o důkazu plynoucím z provedeného důkazního prostředku, neboť takový je povinen uvést až v odůvodnění svého rozhodnutí. Je však

třeba trvat na tom, aby každý důkazní prostředek řádně provedl. V případě dokazování audiovizuálním záznamem je proto s přihlédnutím ke shora zmíněným skutečnostem nutné, aby zaprotokoloval vše významné, co při přehrání videozáznamu, které je třeba považovat za specifický případ ohledání, vnímá svými smysly, a aby umožnil účastníkům řízení na to následně adekvátně procesně reagovat, a tím učinil své vnímání přezkoumatelným pro vyšší soudní instance. Jiný postup, zejména když rozhodující soud uvede své zjištění na základě promítnutí audiovizuálního záznamu až v odůvodnění svého rozhodnutí, má za následek pro strany překvapivé rozhodnutí.“ ÚS se rovněž ve svém nálezu věnoval vymezení principu kontradiktornosti řízení.

Princip kontradiktornosti řízení dle tvrzení ÚS znamená mimo jiné to, že účastníci řízení nebudou překvapeni zcela nepředvídatelným výsledkem řízení. Vznesen je obecný požadavek, že soudy nesmí založit své rozhodnutí na skutkových zjištěních a právním posouzení, k nimž se strany během řízení nemohly vyjádřit a které znamenají zásadní obrat v řízení. Z výše uvedeného plyne, že učiněné skutkové závěry a právní posouzení věci, na nichž je založeno rozhodnutí v civilní věci, nesmí být poprvé zmíněny teprve v odůvodnění rozhodnutí. V takovém případě jsou totiž pro účastníky řízení zcela nepředvídatelné.

Zde Ústavní soud v podstatě navázal na svou předešlou judikaturu, kupř. na nález I. ÚS 336/99.

V posuzované věci MS popsaným způsobem nepostupoval, neboť nezaprotokoloval to, co při přehrání kamerového záznamu pozoroval. Žalovaná se následně až z odůvodnění pro ni překvapivého rozhodnutí dozvěděla, že smyslové vnímání provedeného kamerového záznamu MS bylo naprosto odlišné od vnímání žalované, která daný kamerový záznam předložila k důkazu. Tímto MS zbavil žalovanou možnosti kvalifikovaně se vyjádřit k provedenému důkazu a adekvátně tomu přizpůsobit své důkazní aktivity (např. klást svědkům otázky k zobrazovanému ději, opatřit znalecký posudek, navrhnout místní šetření v podobě rekonstrukce >> Pokračování na další straně PRÍMALEX

35

Odborné články

úrazového děje apod.). Tímto jednáním byla porušenaústavní práva žalované na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (porušením principu kontradiktornosti řízení).

ÚS pak v neposlední řadě odkázal na svou předešlou judikaturu, ve které opakovaně formuloval požadavky na úplnost a přesvědčivost odůvodnění rozhodnutí obecných soudů. Principu práva na spravedlivý proces totiž odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit, přičemž se musejí vypořádat s námitkami uplatněnými účastníky řízení, a to způsobem odpovídajícím míře jejich závažnosti.

Věc se tedy vrátila k MS, který bude při svém dalším rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu.

Závěrem je snad jen vhodné uvést, že na požadavku řádně provést stranami navržené důkazy je nutné setrvat vždy bez výjimky. Rovněž je ale nutné trvat na požadavku řádné protokolace skutkových tvrzení o prováděných důkazech soudem. Opačný postup by totiž mohl vést k odepření práva na spravedlivý proces a nesprávnému rozhodnutí v meritu věci (v případě řízení u vyšších instancí). Výše uvedený nález ÚS tyto požadavky konkretizuje a v abstraktní rovině snad i dělá ze světa „spravedlivější“ místo.

Zásada dvojinstančnosti řízení JUDr. Aleš Linhart, Ph.D. a Jan Franěk V návaznosti na předchozí příspěvek, který se týkal stěžejního principu kontradiktornosti řízení a s ním spojeného zákazu tzv. „překvapivých“ rozhodnutí, se bude i tento příspěvek rovněž zabývat jednou ze zásad soudního řízení, a to zásadou dvojinstančnosti řízení. Je jistě namístě uvést, že právě tuto zásadu, vycházející především z procesních ustanoveních o funkční příslušnosti okresních soudů a krajských soudů jako soudů odvolacích, jakož i ustanoveních o jejich postupech a rozhodování, bylo možné poměrně dlouhou dobu považovat za jeden ze základních stavebních kamenů soudního řízení.

36

PRÍMALEX

K jakému vývoji ve významu této zásady došlo a jaký je její současný význam? Jak ji v minulosti hodnotily nejvyšší soudy a jak ji hodnotí dnes? A je vůbec v současné praxi ještě využitelná? Na tyto otázky se v tomto příspěvku pokusíme odpovědět.

Vývoj a historická využitelnost Veliký význam měla zásada dvojinstančnosti řízení převážně v 90. letech minulého století. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“), který před rokem 1989 kladl důraz především na rychlé řešení sporů, byl po „Sametové revoluci“ z pochopitelných důvodů novelizován. Tyto novelizace OSŘ a také

Odborné články

jeho výklad kladly důraz (na rozdíl od předešlého stavu) na co nejdůslednější poskytování ochrany práv účastníků, což vedlo právě k velkému posílení významu zásady dvojinstančnosti řízení. Definovat tuto zásadu bylo tedy v závislosti na proběhnuvší změny možné na základě dvou klíčových tezí.

1.

Odvolací soud nesmí na základě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně jeho rozsudek potvrdit, pokud jeho výrok sice shledá věcně správným, ale věc posoudí podle jiné právní normy, než tak učinil soud prvního stupně; 2.

Potvrzující či měnící rozhodnutí odvolacího soudu se nesmí opírat o podstatné skutkové zjištění, které učinil jen odvolací soud.

Tento stav vcelku pochopitelně vedl k přetěžování soudní soustavy, neboť odvolací soudy poměrně často věcně správná rozhodnutí nalézacích soudů rušily a spory jim vracely k dalšímu řízení. Soudy pak logicky nemohly plnit požadavek na rychlé a efektivní soudní řízení. V důsledku nastalé situace mimo jiné došlo k zahlcení Ústavního soudu České republiky (dále jen „ÚS“) ústavními stížnostmi natolik, že začal důsledně prosazovat již dříve deklarovanou zásadu, že není čtvrtou instancí, a přezkum soudních rozhodnutí omezil na evidentní a závažná porušení ústavnosti.

Navzdory tomu, ale ÚS v těchto pro něj „závažných případech“ opakovaně námitce stěžovatelů na porušení dvojinstančnosti řízení vyhověl. Důkazem nám budiž např. nález sp. zn. I. ÚS 336/99, kde je uvedeno:

„Změna právního náhledu odvolacího soudu je proto důvodem kasačního rozhodnutí odvolacího soudu, kdy se z ústavněprávního hlediska účastníkům řízení otevírá možnost uplatnění práva vyjádřit se k němu, případně předložit nové důkazy… …Ústavní soud proto usuzuje, že v případě potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu, který byl opřen o jiný důvod, než byl důvod zamítnutí žaloby soudem prvého stupně, se v konkrétním případě jednalo o překvapivé rozhodnutí, které vedlo k porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces zakotveného v ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny.“

Dlouhodobě neudržitelný stav se razantně proměnil až novelou OSŘ zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „novela OSŘ“). Ta totiž zásadním způsobem pozměnila klíčový § 219 OSŘ, kde bylo stanoveno:

„Odvolací soud rozhodnutí potvrdí, je-li věcně správné.“ V novelizovaném § 219 OSŘ (účinném i dnes) je nad to uvedeno: „Odvolací soud rozhodnutí potvrdí, je-li ve výroku věcně správné.“

Jak tedy posléze judikoval i ÚS ve svém nálezu sp. zn.

I. ÚS 129/06:

„Na rozdíl od dosavadní právní úpravy tak dochází (v návaznosti na novelu OSŘ) k oslabení zásady dvojinstančnosti řízení, kdy odvolací soud může potvrdit rozhodnutí soudu prvého stupně, jehož výrok je věcně správný, i když založí své rozhodnutí na zcela jiném právním posouzení věci. Ani tato nová právní úprava však nezbavuje odvolací soud dostát zákonem (§ 118a o. s. ř.) mu uložené povinnosti a s takovým právním názorem účastníka řízení seznámit.“ ÚS tak i v tomto nálezu vznesl obecný požadavek, že soudy nesmí založit své rozhodnutí na skutkových zjištěních a právním posouzení, k nimž se strany během řízení nemohly vyjádřit a které znamenají zásadní obrat v řízení, tzv. zákaz překvapivých rozhodnutí obecných soudů, který reflektuje i v současné judikatuře – sp. zn. IV. ÚS 1247/20 (viz náš předchozí příspěvek).

Současný význam a využitelnost Jak je již výše uvedeno, v návaznosti na provedenou novelu OSŘ došlo k významnému oslabení zásady dvojinstančnosti řízení. Tato novela místo formalistického lpění právě na této zásadě, která neúměrně prodlužovala soudní řízení, označila za svůj základní princip požadavek, aby rozhodovaná věc prošla každou z instancí soudní soustavy zásadně pouze jednou.

Odvolací soudy jsou tedy od účinnosti novely OSŘ v souladu s § 213 OSŘ brány za plnohodnotnou skutkovou instancí v tom smyslu, že nejen ověřují postup soudu prvního stupně, nýbrž, dospějíli k závěru, že soud prvního stupně postupoval nesprávně, samy by měly zjistit dokazováním >> Pokračování na další straně PRÍMALEX

37

Odborné články

skutkový stav tak, aby mohly ve věci s konečnou platností rozhodnout.

Ze znění § 213 odst. 4 OSŘ pak ale nepochybně vyplývá, že jde-li o zásadní, pro rozhodnutí relevantně významnou skutečnost, ke které nebylo dosud žádné dokazování provedeno nebo bylo provedeno jen zcela nedostatečně, musí v případě potřeby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. V opačném případě by se nejednalo o doplnění dokazování, ale o nepřípustné nahrazování činnosti soudu prvního stupně.

Postoj judikatury k zásadě dvojinstančnosti řízení po novele OSŘ nejlépe reflektují: 1.

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „NS“) sp. zn. 21 Cdo 3820/2009, kde NS vysvětlil, že:

„dvojinstančnost“ není obecnou zásadou občanského soudního řízení a už vůbec ne ústavní zásadou vztahující se k občanskému soudnímu řízení. Odvolací soud proto nemůže odmítnout provést za odvolacího řízení jakýkoliv důkaz potřebný ke zjištění skutkového stavu věci jen s poukazem na „zásadu dvojinstančnosti občanského soudního řízení“, jestliže mu ustanovení § 213 odst. 2, 3 nebo 4 o. s. ř. ukládá povinnost takový důkaz provést, jestliže taková povinnost vyplývá z postupu podle § 220 odst. 3 o. s. ř. nebo jestliže může zopakovat důkaz nebo doplnit dokazování o dosud neprovedený důkaz, i když mu zákon v tomto směru povinnost při dokazování neukládá. Právo na spravedlivý proces je podle konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva (oproti představě dovolatelky) naplněno tehdy, je-li věc posouzena alespoň v jednom stupni orgánem, který naplňuje požadavek nezávislosti a nestrannosti ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod...“ 2.

Rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 2832/2011, kde NS na tato východiska navázal, když uvedl, že:

„dvojinstančnost tedy není obecnou zásadou občanského soudního řízení, ale jen projevem úsilí

38

PRÍMALEX

minimalizovat možná pochybení v rozhodnutí soudů prvního stupně, které je současně opodstatněné za cenu prodloužení řízení (o dobu odvolacího řízení) a tím spojeného narušení právní jistoty nastolené rozhodnutím soudu prvního stupně a za cenu prodražení řízení (o náklady odvolacího řízení). Z uplatnění dvojinstančnosti v občanském soudním řízení nelze v žádném případě dovozovat, že by znamenala určení jakéhosi „pořadí“ při posuzování tvrzení a názorů účastníků soudy, tedy že by se k nim mohl vyslovit odvolací soud jen a teprve tehdy, zaujal-li k nim stanovisko již soud prvního stupně.

Odvolací soud tudíž postupoval v souladu s § 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., v němž se projevuje apelační systém, který v odvolacím řízení dává přednost změně rozhodnutí soudu prvního stupně před jeho zrušením.“ Je rovněž vhodné upozornit, že někteří účastníci řízení se zásady dvojinstančnosti řízení dovolávají s odkazem na „starou“ (před účinností novely OSŘ) judikaturu i dnes. V tomto směru ji soudy samozřejmě odmítají.

Takovým případem je i poměrně aktuální usnesení NS sp. zn. 22 Cdo 2079/2019, kde je zejména uvedeno:

„Zásada dvojinstančnosti, jak byla formulována starší judikaturou Ústavního soudu (nález sp. zn. III. ÚS 139/98) a poté i Nejvyššího soudu Rc 30/2000), však byla vývojem legislativy (novela občanského soudního řádu provedené zákonem č. 59/2005 Sb.) i judikatury překonána. Namísto toho je kladen důraz na to, aby rozhodnutí odvolacího soudu nebyla pro účastníky nepředvídatelná a překvapivá (viz např. rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 749/2005, a článek Ištvánek, F., Spáčil, J. „Quo vadis, dvojinstanční zásado“. Právní rozhledy, 2006, č. 20, s. 727).“ Závěrem Zásadě dvojinstančnosti řízení nelze upřít i v dnešní době jistý vliv a využitelnost. V souladu s judikaturou nejvyšších soudů by ale bylo jistě naivní jí přikládat vyšší význam, než v současné době reálně má. S odkazem na aktuální požadavky soudního řízení můžeme říci, že úkolem současných soudů je dnes především vyhnout se tzv. „překvapivým rozhodnutím“ než formalisticky lpět na zásadě, na jejíž „slávu“ pomalu ale jistě usedla rez.

Právní aktuality

Novela zákoníku práce schválena Pracovněprávní tým Taylor Wessing Česká republika

Janka Brezániová Partnerka

Markéta Cibulková Senior Associate

Od 30. července 2020, respektive v případě dovolené a odškodnění pro pozůstalé od 1. ledna 2021, nás čekají dlouho slibované změny zákoníku práce.

Pavel Juřička Senior Associate

Co bude jinak? Uvádíme stručný přehled toho nejdůležitějšího.

Dovolená se bude počítat v hodinách (důležitá bude týdenní pracovní doba zaměstnance a kolik hodin reálně odpracuje). Minimální délka, respektive výměra dovolené (4 týdny pro Dovolená zaměstnance v soukromém sektoru) zůstává zachována. Nově se však umožňuje převedení dovolené, která přesahuje 4 týdny, do následujícího kalendářního roku. Mění se i pravidla pro krácení dovolené.

Zavádí se tzv. sdílené pracovní místo, což má být výhodné nejen pro rodiče s malými dětmi, ale Sdílené i pro seniory, studenty nebo osoby, které nemohou nebo nechtějí pracovat na plný úvazek. Na pracovní místo základě dohody se tak budou moci dva či více zaměstnanců se stejným druhem práce podělit o jedno pracovní místo a vzájemně se zastupovat a/nebo střídat dle svých časových možností.

Usnadní se doručování výpovědí a jiných pracovněprávních dokumentů. I nadále bude platit, Doručování že se má doručovat primárně na pracovišti. Pokud ale doručení na pracovišti nebude možné, výpovědi může si zaměstnavatel zvolit i jiný způsob doručení. Zjednodušuje se doručení Českou poštou a prostřednictvím datových schránek.

>> Pokračování na další straně PRÍMALEX

39

Právní aktuality

Automatický přechod zaměstnanců Potvrzení o zaměstnání Doložka odvolatelnosti Vyslání zaměstnanců Odškodnění pro pozůstalé

Důvody pro automatický přechod zaměstnanců budou upřesněny tak, aby byly v souladu s právem EU. Ne každý outsourcing bude znamenat automatický přechod, stanoví se podmínky, které musí být splněny, aby k takovému přechodu došlo. Změní se pravidla pro výpověď v souvislosti s automatickým přechodem.

Povinnost vydat potvrzení o zaměstnání pro některé zaměstnance pracující na základě dohody o provedení práce bude zrušena. Pro zaměstnavatele to může znamenat nižší administrativní zatížení.

Nově bude možné sjednat doložku odvolatelnosti jen s vedoucími zaměstnanci uvedenými v § 73 odst. 3 zákoníku práce. Novela tak zareagovala mimo jiné na judikaturu ohledně možnosti sjednat odvolatelnost i s „obyčejným“ vedoucím zaměstnancem.

Zavádí se nová pravidla pro vyslání zaměstnanců. Rozlišuje se mezi krátkodobým (12 resp.

18 měsíců) a dlouhodobým vysláním zaměstnanců na území ČR, přičemž dlouhodobě vyslaným zaměstnancům bude třeba zaručit srovnatelné pracovní podmínky jako u ostatních zaměstnanců zaměstnavatele.

V případě úmrtí v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání budou mít pozůstalí po zemřelém zaměstnanci nárok na mnohem vyšší odškodnění pro pozůstalé, a to až do výše 720 000 Kč.

Novinky v trestním právu Gabriela Balská Tento rok přinesl kromě novely zákoníku práce i významnou novelu trestního zákoníku a trestního řádu.

Rovněž je novelizován i zákon o soudnictví ve věcech mládeže, zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, zákon o mezinárodní justiční

40

PRÍMALEX

spolupráci ve věcech trestních a zákon o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení. Níže Vám přinášíme pár vybraných změn v trestním zákoníku a trestním řádu.

Své účinnosti nabyl TZ a TŘ dnem 1. 10. 2020, v tabulce naleznete přehled vybraných změn.

Právní aktuality

TRESTNÍ ZÁKONÍK Nově se prodlužuje promlčecí doba z 20 na 30 let u zvlášť závažných zločinů, vč. trestných Prodloužení činů týkající se privatizace. promlčecí doby Novela stanovuje zákonný přepočet pro přeměnu nezaplaceného peněžitého trestu v trest odnětí svobody. Jedna denní sazba nezaplaceného peněžitého trestu bude odpovídat dvěma Ukládání dnům trestu odnětí svobody. Novela dále také prodlužuje lhůty pro zaplacení uloženého peněžitých peněžitého trestu, po jehož úplném zaplacení má být trest zahlazen, s výjimkou zvlášť sankcí a obecně závažných trestných činů. Zákonný přepočet u trestu obecně prospěšných prací nově prospěšných přeskakuje „mezifáze“ domácího vězení či peněžitého trestu a stanovuje, že za jednu hodinu prací nevykonaných obecně prospěšných prací dostane dotyčný jeden den trestu odnětí svobody (jako tomu bylo doposud).

Rozšiřuje se možnost podmíněného propuštění po výkonu třetiny trestu. Tato možnost se Podmíněné novelou rozšiřuje u prvotrestaných osob i na zvlášť závažné zločiny, s výjimkou taxativně propuštění trestním zákoníkem uvedených.

Novela se také zaměřuje na podmíněné upuštění od zbytku trestu po vykonání jeho poloviny, a to u trestů: zákazu činnosti, zákazu plnění veřejných zakázek, účasti ve veřejné soutěži či zákazu přijímání dotací. Novela se také zabývá zmírněním pravidel pro zahlazení odsouzení společností.

Hranice škody při spáchání majetkových deliktů se zvýšila na dvojnásobek. Místo současných 5.000,- Kč bude stanovena hraniční částkou 10.000,- Kč. Skutky, kterými bude spáchána Zvýšení hranice škoda pod 10.000,- Kč (tzv. škoda nikoli nepatrná), budou považovány za přestupky. Stejně škod tak se hranice výše škody zdvojnásobila i u škody nikoli malé, větší škody, značné škody a škody velkého rozsahu.

Novela přináší nový druh trestu, a to zákaz držení a chovu zvířat. Trest je možné uložit jak Zákaz držení a fyzické, tak právnické osobě. Tento trest je navíc možné uložit samostatně a může být uložen chovu zvířat až na 10 let.

Trestní odpovědnost právnických osob

TRESTNÍ ŘÁD Za současné právní úpravy bylo možné uzavřít dohodu o vině a trestu u přečinů a zločinů, jejichž horní hranice trestní sazby nepřesahuje 10 let. Nyní ji bude možné uzavřít u všech Dohoda o vině trestných činů. Další podstatnou změnou je zrušení důvodů nutné obhajoby při sjednávání a trestu dohody o vině a trestu. V případech závažnějších nebo tam, kde je svoboda obviněného omezena, stále zůstávají další důvody nutné obhajoby, nebo považuje-li to státní zástupce (v přípravném řízení) za nutné.

Novelou trestního řádu byl zaveden nový institut prohlášení viny. Obžalovaný tak může před Institut soudem prohlásit, že je vinný spácháním skutku uvedeného v obžalobě a že souhlasí s právní prohlášení viny kvalifikací. Pokud soud takové prohlášení přijme, nebude už muset provádět související dokazování.

Lhůta pro Lhůta pro zaplacení peněžitého trestu se prodlužuje z 15 dnů na 1 měsíc. Pokud nebude v této zaplacení lhůtě zaplacen, může být přeměněn v trest odnětí svobody. peněžitého trestu

PRÍMALEX

41

Všeobecný přehled

Elektromobil aneb kdy začala budoucnost Petr Bureš Nejen z práva živ je člověk, a proto přinášíme rubriku s názvem všeobecný přehled. Dnešním tématem budou elektromobily. Schválně si ještě před čtením našeho článku zkuste tipnout, kdy brázdil cesty první silniční dopravní prostředek na elektrický pohon. „Mercedes-Benz ukázal svůj koncept elektromobilu“, hlásá nadpis článku v motoristickém časopise a rozhodně není jediným palcovým titulkem o přelomových elektromobilových novinkách, který dnes potkáte. S elektromobily jako by se v posledních letech roztrhl pytel. Revolučně se tvářící futuristické modely s několika elektromotory se snaží oživit snad každou prestižní automobilovou výstavu a člověk pak snadno nabyde dojmu, že auta na elektrický pohon jsou nejžhavější novinkou a takový pohon bude jistě dominantou nepříliš vzdálené budoucnosti.

Jeden z matadorů trhu s elektromobily, americká společnost Tesla, již několik let prodává svůj Model S, který se hlásí ke kategorii luxusních vozů a v nejvyšší konfiguraci si sáhne na dojezd až 630 km. Tyto specifikace spolu s čím dál dostupnější sítí dobíjecích stanic začínají dávat smysl pro nejednoho motoristu.

Zprávy, že je potřeba brát nástup elektromobility vážně, se na nás hrnou ze všech stran a snad každá tradiční automobilová značka již elektromobil vyrábí, plánuje nebo se vydala cestou hybridních motorů. I takové značky jako Rolls-Royce, Bentley nebo Ferrari nabídku hybridních vozů buď mají nebo investují nemalé prostředky, aby hybridní agregát vyvinuly a předčily svou konkurenci v efektivitě, výkonu nebo dojezdu. Vypadá to, že elektromobily jsou hitem dnešních dní a tématem na příští desetiletí. Kam skutečně sahá historie elektromobilu se podíváme v tomto článku.

Obr.1: Elekromotor v nábojnici kola

Začneme v roce 1900, kdy na světové výstavě v Paříži triumfuje společnost Lohner-Porsche z RakouskaUherska známá výrobou kočárů se svým novým kouskem, a to čtyřkolovým kočárem na elektrický pohon. Kočár pomohl sestavit tehdy čtyřiadvacetiletý Ferdinand Porsche, který ohromil svět svým revoluční nápadem, elektromotorem v nábojnici kola, jež si později nechal patentovat, a kterým nově postavený kočár dominoval. Stejný systém se využívá i dnes od elektrokol po vozidla určená pro vesmírné mise.1 Hned na výstavě vzbudil nový kočár velký zájem a není zásluhou jediného člověka ani jedné společnosti, že elektrifikace silničního provozu byla tehdy na výborné cestě. Místo elektromobility na počátku 20. století dokazuje i statistika z dvacátých let, kdy bylo až 38 % provozovaných silničních vozidel na elektřinu.2 Doba to nebyla lehká, používaly se velké baterie s tekutým elektrolytem, které vážily čtyři sta kilogramů a každé ze dvou kol s elektromotorem kil až sto patnáct.

Skutečné začátky elektrického motorismu ale mají kořeny ještě daleko za touto událostí, a to okolo roku 1830, kdy se pokusy s elektrickými stejnosměrnými motory a jejich aplikace na malá kolejová vozidla podařila několika vynálezcům. Úspěšný byl například 1 Sága rodu Porsche s. 41 2 Automobile - Early electric automobiles

42

PRÍMALEX

Všeobecný přehled

Obr.2: rekonstrukce Semper vivus od F. Porsche

i Thomas Davenport. Jako první elektrické auto je označováno vozítko, které vyjelo z dílny nizozemského vynálezce Sibranduse Stratingha v roce 1935 ve své tříkolové konfiguraci.3 První elektrovozidlo tedy poznalo prach silnic padesát pět let před sestavením spolehlivého spalovacího motoru. Ve stejný čas na takových motorech pracovali nezávisle na sobě například Karl Benz nebo Gottlieb Daimler s Wilhelmem Maybachem, jména v motoristickém světě víc než známá. V RakouskuUhersku se pod vývoj elektromobilů podepsal mimo Ferdinanda Porsche také Čech Ing. František Křižík, který se prokazatelně hybridnímu pohonu věnoval někdy mezi lety 1895–1908, jestli tedy předběhl F. Porscheho nevíme.4 Jistotu máme v tom, že na rozdíl od Křižíka se Porsche Čechem nikdy necítil, i když se na rodil ve Vratislavicích nad Nisou. Čtenář by mohl namítnout, že v době Ferdinanda Porsche a jeho předchůdců elektromobil už kvůli hmotnosti nemohl dosahovat vyšších rychlostí a také dojezd určitě nebyl zázračný, nemluvě o využití na sportovní trati. Fakta jsou taková, že těsně před přelomem devatenáctého a dvacátého století to byl právě elektromobil, typický svým podlouhlým tvarem připomínajícím doutník, který jako první úspěšně překonal spolu s pilotem magickou hranici 100 km/h.

Stejně jako dnes byl i tenkrát největší problém dojezd a snad i možnost sportovního využití elektromobilu.

3 The world’s first electric car [Online] 4 První hybridní vůz postavil Čech. Buď Křižík nebo Porsche [Online]

Ferdinand Porsche se oběma problémům postavil čelem a v průběhu let jeho dílnu opustilo sportovní vozidlo s baterií vážící 1150 kg a čtyřmi elektromotory, které triumfovalo v nejednom náročném závodě nebo dokonce vozidlo, které bychom dnes označili jako hybrid. Porsche využil dva jednoválcové benzínové agregáty jako pohon generátoru a v roce 1901 poznal světlo světa hybrid nazvaný příznačně „Semper Vivus“, latinsky věčně živý, s dojezdem okolo dvou set kilometrů. Porscheho vyvezla obdoba vozu Semper Vivus i na svatební cestu. Firma Porsche ke svému výročí podle fotografií a původních materiálů sestavila repliku, jež je dnes chloubou Muzea Porsche ve Stuttagartu.

Po takto nadějných začátcích se naše cesta zastavuje dramatickým propadem ceny ropy a masivní výrobou automobilů zejména Ford model T se spalovacími motory, které byly značně dostupnější než elektromobily. Záměrně píši zastavuje, protože dnes rozhodně toto odvětví již nabralo nový silný dech, který bude mluvit do automobilové scény dlouhá léta a snad ji i kompletně přetvoří. Ani vývoj spalovacích motorů se však nezastavil a objevují se informace, že spalovací motory nové generace budou pracovat s takovou účinností, že elektromobily opět zastíní.

Stejně jako na počátku 20. století i dnes je největší překážkou akumulátor, který dobře nezvládá změny teploty a dobíjení je stále v řádech dlouhých desítek minut. I přes svoje nevýhody oproti spalovacím motorům má elektromobilita své zaryté fanoušky a cenovka je většinou přímo úměrná dojezdu vozu, kdy bych zmínil škálu od 252 km s cenovkou 499 000 Kč za Škoda CITYGO iV a pomyslný druhý konec můžeme najít u Tesla Model S P100D s cenovkou 2 187 000 Kč a dojezdem 652 km.

Elektromobily se dnes často spojují s tématem autonomního řízení a odpovědnosti za případnou nehodu nebo delikt způsobený v režimu autonomního řízení. To je jistě zajímavé právní téma, kterému se může věnovat článek v některém z dalších čísel našeho PrímaLEXu.

>> Pokračování na další straně PRÍMALEX

43

Všeobecný přehled

Nespornou výhody elektromobilu je prakticky nulová klidová spotřeba, menší náklady na údržbu z důvodu absence převodovky a dalších mechanických součástí, vyšší bezpečnost díky lepšímu prostoru pro deformační zóny, maximální trakce již při malých otáčkách a vysoká akcelerace. Samozřejmě také redukce uhlíkové stopy, která je hodně spojena s původem elektřiny, na kterou

vůz jezdí. I pokud by elektřina byla černouhelná, emise se přenášejí z center měst a obydlených částí do elektrárny. Nevýhodou je samozřejmě omezený dojezd a dlouhé nabíjení, snižování životnosti baterie změnami teplot a vyšší pořizovací cena.

Erasmus mezi protesty a rouškami Radovan Gaudyn

Díky možnostem globalizovaného světa se to, co dříve bylo výsadou – a to alespoň časově omezené studium v zahraničí – stalo normou. Velkým dílem tomu pak přispívá i Evropská unie a její program Erasmus+.

Není ale asi těžké usoudit, že letošní rok nebyl ideálním nejen pro cestování, ale také pro studium na zahraničních univerzitách.

K výjezdu mě motivovalo hned několik faktorů.

Jedním z nich byl, že člověku se pro praxi velmi hodí zkušenosti z ciziny, která ještě k tomu stále více ztrácí svůj „cizí“ charakter, ale začíná být považována jako rozšířená domovina nás mladých Evropanů. Další motivací byla touha prohloubit své jazykové znalosti.

Moje volba studijní destinace padla právě na Polsko.

Věděl jsem, že se tam budu cítit tak nějak přirozeně.

Nejen kvůli původu svých prarodičů, ale také kvůli blízkosti našich kultur. Nakonec jsem pochopil, jakou výhodou je i jazyková podobnost, která se pozná nejen na stejných návycích Čechů a Poláků v angličtině, ale zvláště pak při domluvě s lidmi angličtinou

44

PRÍMALEX

nepolíbených. K tomu mě uchvátila krása polského Krakova, které stojí alespoň za turistickou návštěvu.

Pochopil jsem rozdíly ve vzdělání právníků v Česku a Polsku. Nabyl jsem dojmu, že naše právní vzdělávání je, řečeno s nadsázkou, často spíše maratonem rozlišování všech pojmů v materiálním a formálním pojetí, v Polsku je celý systém víc postaven na hledání práva v kontextu. Nevylučuji, že tento můj pohled může odporovat zkušenosti jiným, avšak skoro ve všech předmětech, které byly bez výjimky kvůli pandemii online, jsme měli srovnání v mezinárodním kontextu. Často je například v různých hodinách odkazováno na případy z anglosaských zemí, pomocí kterých je studentům přiblížena právní argumentace.

Když jsem jel na Erasmus, tak trochu jsem doufal, že mé největší zážitky se budou odehrávat během popíjení Soplici, což se nakonec ukázalo jako představa sice hezká, ale stejně tak mylná. I když jsem si stihl užít pár večerů nad Soplicou, o něco méně

Všeobecný přehled

pak nad pivy různých polských značek a v Česku poměrně neznámých českých značek, mimochodem díky čemuž mi nedělalo problém zaplatit za to naše plzeňské i dvojnásobnou cenu oproti cenám v domovině, netrvalo dlouho a podniky se zavřely kvůli protiepidemiologickým opatřením. Nevadilo mi to ani kvůli absenci čepovaného piva připomínající vzhledově spíše jablečný džus, ale omezení kontaktů s jimými studenty bylo naprosto markantní. Zážitky se však přesunuly do trochu jiné dimenze.

Když jsem seděl v jednom krakovském podniku, byl právě poslední večer před účinností nových restrikcí.

Na mobil mi přišla zpráva pro zahraniční studenty, kterých nebylo v Krakově kvůli situaci zrovna mnoho, že se chystají demonstrace, přičemž ať se tomu raději vyhneme, protože policie je připravená stejně jako jejich pepřové spreje. Pousmál jsem se, s kamarády jsem zaplatil a vyšel ven. V tom okamžiku jsem si uvědomil, že jsem se spíše přidal do zástupu demonstrantů. Zážitek to byl obrovský, srovnatelný s demonstracemi na Letné. Nakonec jsem se zúčastnil celkem čtyř demonstrací.

Kromě zážitku mě to také přinutilo se podívat na to, co se vlastně u našich sousedů děje. Média o tom ještě neinformovala pořádně ani v Polsku, v Česku tedy už vůbec ne. Polsko platí za ultrakonzervativní stát.

Právě radikalizace na jedné straně spektra radikalizuje i stranu druhou. Tedy není pravdou, že Poláci jsou pouze konzervativní, naopak je tam velká část lidí, kteří jsou silně liberální. Nikde jsem neviděl v oknech tolik duhových vlajek jako právě v Krakově. Je to podobná situace jako u nás, kde byl prezident, stejně jako v Polsku, zvolen pouze opravdu těsnou většinou, což je ukazatel rozdělenosti a polarizace občanů.

Vraťme se ale k tomu, co spustilo demonstrace. Ústavní soud v Polsku je silně politizovaný. Vládnoucí konzervativní straně Prawo i sprawiedliwość (PiS) se ho podařilo obsadit lidmi sobě blízkými. To se projevilo i v rozsudku, který označil veškeré interrupce, tedy umělé přerušení těhotenství, za protiústavní vyjma těch, které ohrožují život matky. Do teď v Polsku byly povoleny pouze potraty v některých případech jako poškození plodu, těhotenství vzniklého ze znásilnění, nebo

těhotenství ohrožující život matky. Právě poškození plodu je nejčastější příčinou provedení umělého přerušení těhotenství v Polsku. Jen pro příklad v roce 2019 bylo legálně provedeno v Polsku 1100 interrupcí, přičemž 1074 bylo právě z tohoto důvodu. Fakticky rozhodnutí soudu znamená zákaz umělého přerušení těhotenství.

Tento rozsudek se stal špičkou ledovce. Hlavním problémem je právě zpolitizování orgánů ze zákona nestranných, uzurpace moci jednou stranou, potlačováním nezávislého soudnictví a veřejnoprávních médií. Česká média hlásala, že Polky protestují proti zákazu potratů, což bylo mylné. Na demonstracích byli stejně tak i muži, i když většina mladých, tak zastoupeni byli i staří, kteří často místo přímé účasti mávali na demonstrující z oken svých bytů černými kusy oblečení, čímž jim prokazovali solidaritu.

Můj polský spolubydlící mi vysvětloval, že z Polska jezdí organizované zájezdy těhotných žen na potraty do Česka. Podobný fenomén je okrajově i zachycen v polském filmu Klér od režiséra Wojciecha Smarzowskeho. I jedno z hesel demonstrantů poukazuje na „potratovou turistiku“. V překladu zní: „Příští zastávka – Česko a Slovensko.“ Tento jev je však ilegální, protože dle českých právních předpisů lze provádět interrupci cizinkám pouze s trvalým či dlouhodobým pobytem na území ČR. Aktuální situace tedy vzbuzuje i právní otázky, kdy při faktickém zákazu umělého přerušení těhotenství u našich sousedů v Polsku, lze očekávat strmý nárůst ilegálního potratového byznysu u nás. Náš stát by v takovém případě měl zaujmout jasný postoj, při kterém interrupce pro cizinky legalizuje, nebo potvrdí jeho ilegalitu a bude proti tomuto jevu bojovat.

Závěrem tohoto pojednání, které se dotýká širokého spektra témat, bych tedy rád řekl všem čtenářům – nebojte se vyjet na studium do zahraničí. I když tomu třeba nebude přát doba, určitě vás to nějak obohatí, poznáte jinou mentalitu, zjistíte, jak mohou věci fungovat jinak, poznáte nové lidi. Pandemie sice ukázala stále křehkost evropské integrace a uvolnění hranic, ale stále nikdy nebyla lepší doba, kdy vyjet!

PRÍMALEX

45

Všeobecný přehled

Kdo je nový ministr zdravotnictví?

Michael Liška

Kdo je nový ministr zdravotnictví Jan Blatný?

V tomto článku bych čtenářům rád přiblížil osobu, která je v dnešním dění velmi diskutována. Jedná se o současného ministra zdravotnictví doc. MUDr. Jana Blatného, Ph.D. Jelikož ještě donedávna o tomto člověku široká veřejnost (včetně mé maličkosti) ani nevěděla, přijde mi nyní vcelku žádoucí, abychom se s ním, nebo alespoň s jeho dosavadním životem, seznámili a udělali si vlastní názor na to, jaké má předpoklady pro to stát se úspěšným ministrem zdravotnictví.

Studium Jan Blatný, narozen roku 1970, započal své lékařské studium v roce 1988, kdy nastoupil do prvního ročníku na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Zde vystudoval 6letý obor všeobecného lékařství, na jehož konci získal titul MUDr. Ve studiu na této fakultě ale dále pokračoval a v roce 2005 získal titul Ph.D. v oboru pediatrie. Dalo by se říci, že v podstatě fakultu stále neopustil, jelikož zde od roku 2009 působí jako učitel a jako člen Oborové komise z programu Onkologie a hematologie a zároveň je předsedou Oborové rady z programu Pediatrie.

Profesní život Až na pár let je celá profesní kariéra pana Blatného spjata s Fakultní nemocnicí Brno. Na druhém dětském oddělení této nemocnice začínal totiž v 90. letech se svou praxí. Během dalších pár let nabýval vědomosti a zkušenosti především v oboru dětské hematologie, což mu přineslo posun do prvního dětského oddělení.

Jan Blatný ovšem nesbíral zkušenosti pouze na rodné Moravě, ale rozhodl se pracovně vycestovat například

46

PRÍMALEX

do anglického Bristolu či irského Dublinu, kde působil jako konzultant ve svém oboru v místní dětské nemocnici. Nejenom díky tomuto angažmá navázal kontakty na mezinárodní odborníky, se kterými dodnes spolupracuje. Po návratu do České republiky našel své staronové působiště opět ve Fakultní nemocnici Brno.

Na základě jeho zásluh pro brněnskou nemocnici byl v roce 2015 zvolen primářem Oddělení dětské hematologie a biochemie.

Jeho kariéra vrcholí právě v roce 2020, kdy si ho v lednu vybral nově jmenovaný ředitel Fakultní nemocnice Brno, prof. Jaroslav Štěrba, za náměstka pro pracoviště Dětské nemocnice v Brně. Ten zároveň v říjnu tohoto roku navrhl Blatného na post ministra zdravotnictví.

Blatný tuto „výzvu“ přijal a po demisi předchozího ministra Romana Prymuly byl prezidentem jmenován novým ministrem zdravotnictví.

Je tedy nově jmenovaný ministr dostatečně připraven pro výkon své funkce?

Dle mého názoru neexistuje ideální kandidát, který by se sebevědomě ujal své funkce a bezchybně působil celé své funkční období. Tato doba je o to více náročná a je mnohem jednodušší udělat za současných podmínek nějakou chybu. Pan docent Blatný má ovšem kvalitní průpravu a dovolil bych si i říci, lepší předpoklady pro výkon své funkce v současném koronavirem zasaženém světě než jeho předchůdci. On má navíc oproti nim výhodu, že mohl sledovat jejich některá nešťastná rozhodnutí a poučit se z nich. Nezbývá nám tedy nic jiného, než mu popřát hodně štěstí a sledovat, jak se s aktuální situací popere.

Všeobecný přehled

Co nám korona dala a vzala?

Alexandra-Valerie Valentová Vím, že o tomto tématu slyšíme denně. Každý den jsme přeplněni informacemi ohledně koronaviru.

Vyvolává v nás tohle slovo strach? Nebo snad naštvání? Někteří nevěří, že je tento virus vůbec skutečný. Někteří zase věří, že pokud by koronu chytili, tak by mohli zemřít. Názory jsou nejrůznější, avšak jedno máme společné – musíme se řídit všemi opatřeními a odepřít si kousek naší svobody. Jak koronavirus a právě ten kousek svobody, co nám momentálně chybí, působí na naši psychiku? Co jsme dostali a co nám naopak díky této situaci bylo vzato?

Zpomalil se čas a s ním i celý svět. Při životě, který vedeme normálně, je všechno strašně rychlé, takže se ani nestihneme zastavit a podívat se kolem sebe.

Nakládáme si toho na sebe příliš, děláme tolik věcí najednou, že máme sotva čas se nadechnout. Teď máme jedinečnou možnost si užít tohle zpomalení.

Užít si to, že máme jakoby snad i víc času. Víc času hlavně na sebe a sami se sebou. Občas utíkáme od svých myšlenek tím, že se právě zastavit nechceme.

Nechceme trávit čas sami se sebou a nacházíme všelijaké způsoby, jak od všeho uniknout a nemít na naše myšlenky čas. Když teď máme času spoustu, máme možnost se stát silnějšími a našim myšlenkám se postavit přímo. Vyřešit si spory, které jsou uloženy hluboko v nás a byly dlouho přecházeny. Spory mezi námi samými. Máme možnost si ujasnit, co v životě chceme, ujasnit si, koho v životě chceme. Jelikož právě v této situaci nám dojde, kdo nám opravdu chybí, kdo nám do života něco přináší a koho potřebujeme kolem sebe. Právě teď je čas začít starat se o své tělo, to je totiž to nejvíc, co máme a musíme sami sebe mít rádi. Musíme se naučit vydržet sami se sebou a tím,

co se nám neustále honí v hlavě. Můžeme začít cvičit jógu, chodit běhat, naučit se vařit, začít hrát na nějaký hudební nástroj. Máme čas na cokoliv, co jsme vždy chtěli zařadit do našeho života a našich návyků, ale věčnou výmluvou byl nedostatek času. Tuto výmluvu bohužel teď použít nemůžeme.

PRÍMALEX

47

Všeobecný přehled

Svoboda. To je věc, se kterou se většina z nás měla štěstí narodit. Ani si neuvědomujeme, že ji máme, ale je jednou z nejdůležitějších věcí, která nás na naší životní cestě provází. Bez ní bychom si nemohli náš život vést tak, jak chceme, plnit si sny a na plno si užívat všeho, co nám svět nabízí. Bohužel malý kousek nám korona vzala. Nemůžeme si jen tak sbalit kufr a jet někam do zahraničí na výlet a poznávat svět.

Nemůžeme si jen tak po deváté hodině říct, že máme náladu kamkoliv zajít. Nemůžeme se venku naplno nadýchat čerstvého vzduchu, protože nám ústa a nos musí zakrývat roušky. Nemůžeme si s mnoha přáteli udělat piknik v parku. Nemůžeme si jít zlepšit náladu tím, že se půjdeme podívat do obchodů na pěkné nové oblečení. Nemůžeme si jen tak v neděli zajít na oběd do restaurace s naší rodinou. Nemůžeme si jít sednout do naší oblíbené kavárny na zákusek. Přicházíme o mnoho krásných věcí, které při všedním životě bereme jako samozřejmost. Je velice těžké, že mnoho lidí nevidělo po dobu několika měsíců svoji rodinu, své babičky a dědečky, kterým tu bohužel už zase tolik času nezbývá, jelikož se báli případné nákazy. Korona některé z nás připravila o spoustu času s našimi milovanými.

Peníze. Kolem nich se všechno v životě točí, ať už chceme nebo ne. I když říkáme, že to není v životě nejdůležitější věc. Není, ale zároveň vlastně je. Je mi smutno z toho, že mnoho lidí kvůli této situaci přišlo o práci a s tím i o zajištění svého živobytí. Bohužel mnoho našich oblíbených restaurací a kaváren, které jsme měli rádi a zpříjemňovali nám život, muselo zavřít

kvůli této nepříznivé situaci a nebudou už nikdy moct pokračovat v tom, co je živí a baví, jelikož je tato situace zničila a nadále už nám radost dělat nebudou. Bohužel Vánoce v některých rodinách nebudou takové, jaké by si přáli. Rodiče nebudou moct nadělit svým dětem radost v podobě dárků, na které se děti celý rok těší.

Dospělí se připraví o krásný pohled na dětskou radost a úsměvy, což pro rodiče znamená nejvíce. Pro rodiny, co teď přišly o prostředky, to neznamená pouze to, že si k Vánocům budou muset nadělit levnější dárky, ale třeba i to, že v obchodě budou muset řešit, jaké jídlo si koupí, aby to finančně zvládli. Nebudou moct dětem koupit čokoládu. Budou zkrátka žít nekomfortní život, i když by do práce chodit chtěli, ale bohužel nemohou. Studenti, kteří přišli o brigády, které se teď téměř sehnat nedají, kromě například zdravotnických oborů, kteří si brigádou vydělávali na nájem bytu ve svém studentském městě, se mohou velice jednoduše zadlužit již ve velmi mladém věku a tyto problémy je pak budou pronásledovat celý život.

Ať už komukoliv z nás byl daný nebo vzatý jakkoliv velký kus, doufám, že to společně všichni zvládneme.

Nikdy nebylo důležitější si navzájem pomáhat. Až tohle všechno skončí, stanou se z nás mnohem silnější osobnosti, které budou znát opravdové hodnoty života.

Budeme si o mnoho více vážit běžných maličkostí a naší svobody. Doufám, že se zase co nejdříve vrátíme do běžného stylu života a budeme si každičkého okamžiku užívat naplno.

ELSA DELEGATIONS Prozkoumej kouzlo mezinárodních institucí a organizací prostřednictvím online i on-site stáží.

Podívej se na seznam nabízených stáží na delegations.elsa.org a přihlas se do 29.12.2020!

48

PRÍMALEX

Všeobecný přehled

Jak se efektivně učit a pracovat z domova Dominika Krůlová A je to tu bohužel znovu. Většina z nás je zavřená doma.

Nevíme, co nás ještě čeká. I ten největší flegmatik má v tomto období nervy. Každý si přejeme, abychom všechno zvládli. Online výuka nebo home office je pro nás také úplná novinka. Na jednu stranu je fajn, že ráno nemusíme do mrazu, ale na tu druhou to má i svá negativa. Jedním z největších je určitě to, že se kolikrát nedokážeme u počítače celý den soustředit tolik jako ve škole nebo v práci. Proto jsem pro Vás sepsala tipy, jak se efektivněji učit nebo pracovat z domu. Mám je sama vyzkoušené, tak třeba Vám nějaké z nich pomůžou.

2) UKLIĎTE SI PRACOVNÍ PLOCHU Na stole by mělo zůstat pouze to, co v tu danou chvíli potřebujete k učení nebo práci. Všechny ostatní věci ukliďte, ať Vás nic nerozptyluje a máte kolem sebe dostatek prostoru.

1) VYPNĚTE SI MOBIL Je to asi nejhorší a zároveň nejlepší věc, kterou můžete udělat. Stačí si vypnout Wi-Fi a data. Existují dokonce i aplikace, které hlídají, abyste se telefonu nedotkli – například Forest: Stay focused – dostupné jak pro IOS, tak pro Android.

4) USTELTE SI POSTEL A PŘEVLÉKNĚTE SE TAK, JAKO BYSTE ŠLI NORMÁLNĚ DO ŠKOLY ČI PRÁCE Tento bod je opravdu důležitý. Obelstíte tak trochu mozek a navíc se budete cítit alespoň trochu normálně.

Chápu, že ranní rozcuch, nevyčištěné zuby a pohodlná

3) MÍSTNOST DOSTATEČNĚ VYVĚTREJTE Každou hodinu si minimálně na 5 minut nechte otevřené okno, aby se pročistil vzduch v místnosti.

Je to taková drobnost, ale ani nevíte, jak moc Vám pomůže.

>> Pokračování na další straně PRÍMALEX

49

Všeobecný přehled

mikina jsou nejvíc top, ale zkuste se alespoň na dopoledne převléct a vyhnout se posteli. Zůstanete tak déle akční a nebudete tolik unavení.

5) DÁVEJTE SI LIMITY V UČENÍ Tohle se mi opravdu osvědčilo. Dokážu se vždy soustředit, protože vím, že po dané době přijde odpočinek v podobě seriálu nebo dobrého jídla.

Osvědčilo se nám to společně s kamarádkou, se kterou sdílíme pokoj. Takže to poté vypadá následovně: jsou například 3 hodiny odpoledne, řekneme si, že se 2 hodiny budeme učit, pak si dáme večeři a pokecáme a v 18:30 hod. se zase začneme učit. A opravdu se nám to takto daří a je to efektivní.

6) UČTE SE V TU DENNÍ DOBU, KDY JE VÁM TO NEJVÍC POHODLNÉ Někdo říká, že se nejvíc naučí dopoledne, někdo naopak v noci, ale nezapomínejte na spánek, protože ten je opravdu důležitý. Takže pokud preferujete noc, je dobré skončit kolem 1 hod. ranní. Pak je čas na spánek, ať jste zase připraveni na další den.

7) DÁVEJTE SI PAUZY V PODOBĚ DOBRÉHO JÍDLA A AKTIVNÍHO ODPOČINKU Odskočte si něco dobrého uvařit nebo se jděte projít do přírody, udělejte si dechová cvičení, jógu, běžte si zaběhat, běžte prostě vypustit nervy a všechno to učení z hlavy. Minimálně hodinku denně si dopřejte maximální relax. Hlava i celé tělo si potřebuje odpočinout. Na to nezapomínejte!

8) ODMĚŇUJTE SE Pokud splníte cíl, který jste si ten den dali, například, že se naučíte 3 otázky, uděláte úkoly apod., klidně si večer pusťte film, dejte si čokoládovou tyčinku, dočtěte si Vaši knížku. Je to naprosto v pořádku.

9) NETRESTEJTE SE A NENERVUJTE SE, ŽE JSTE TEN DEN NESTIHLI VŠE, CO JSTE CHTĚLI Máte v plánu se naučit celou knížku, ale zvládli jste jen půlku? Radši se běžte projít a brzy spát, ať můžete zbytek dodělat další den. Protože jakmile začnete panikařit, že nestíháte, Vaše hlava si nastaví mód „nestíhám, to je špatný, to ho/ji nenechám spát a ještě

50

PRÍMALEX

mu pošlu nějaké negativní myšlenky, ať má nad čím přemýšlet“.

Prostě jste to nestihli, nevadí, za to jste se naučili dobře 2 skripta a stále je čas se doučit zbytek. Proto zbytečně hned nezmatkujte.

10) VŠE SI DOBŘE PŘEDEM NAPLÁNUJTE Mně hodně pomáhá, když si napíšu vedle na papírek, co kdy mám, jaká zkouška, úkol, meeting mě čeká ve který den. Pak si můžu v klidu rozvrhnout, na co se musím podívat jako první a co může pár dní počkat.

Ale i když trochu vybočíte z plánu, nic se neděje, jeďte dál viz bod 6.

11) POUŽÍVEJTE ZVÝRAZŇOVAČE, PASTELKY, BAREVNÁ LEPÍTKA Ve všem musím mít systém. A taky mi docela pomáhá moje fotografická paměť. Když si všechno nějak označím barvami, lépe se v tom orientuji. Tento bod určitě doporučuji.

12) PŘEDŘÍKÁVEJTE SI A OPAKUJTE NAHLAS Tím, že si jednotlivé věty zvýrazníte, a ještě si je přečtete nahlas, vryjí se Vám do paměti, ani nebudete vědět jak.

13) NECHTE SE VYZKOUŠET Tohle mi pomáhá ze všeho nejvíc. Pokud máte možnost požádat rodiče, spolubydlící nebo někoho jiného, aby si na Vás udělal hodinku čas a vše to s Vámi projeli, tak Vám garantuji, že to v té hlavě zůstane ještě dávno po zkoušce. Protože ten druhý Vám k tomu může dávat různé nápovědy, jak si to lépe zapamatovat nebo tím, že si to s ním projdete, narazíte na věci, které je potřeba ještě zopakovat nebo se naopak ujistíte, že to umíte a můžete jít v klidu dělat další věci.

Důležité je se snažit ovládnout stres, minimalizovat vše, co by Vás mohlo při učení nebo práci rušit, dělat si přestávky a mít stručný plán, jak a kdy se budete učit či pracovat.

Přeji všem opravdu hodně štěstí a pevné nervy. Věřím, že to všichni krásně zvládnete a brzy se vrátíte ke svému běžnému životu tam venku.

Držte se!

Generální partner ELSA Česká republika

Partneři ELSA Česká republika

ELSA Česká republika děkuje svým partnerům!

ELSA CAREER career.elsa.cz

OD PRÁVNÍKŮ PRO PRÁVNÍKY ELSA Career je moderní inzertní portál, kde si každý od studenta po advokáta najde práci.

Intuitivní Praha, Plzeň, Hradec Králové?

Prvák, druhák, koncipient?

Několika kliknutími najdete co hledáte!

Přístupný Hledáte? Nabízíte? Ihned se zorientujete v dokonale přehledém designu.

MÁTE OTÁZKY? Kontaktuje nás!

career@cz.elsa.org career.elsa.cz/kontakt

Nadčasový Dnes nebo za deset let ELSA Career zůstane budoucností nabízení práce pro právní svět.

fb.com/elsacareer elsacareer PRÍMALEX

25