Erasmus mezi protesty a rouškami

Radovan Gaudyn

Díky možnostem globalizovaného světa se to, co dříve bylo výsadou – a to alespoň časově omezené studium v zahraničí – stalo normou. Velkým dílem tomu pak přispívá i Evropská unie a její program Erasmus+. Není ale asi těžké usoudit, že letošní rok nebyl ideálním nejen pro cestování, ale také pro studium na zahraničních univerzitách. K výjezdu mě motivovalo hned několik faktorů. Jedním z nich byl, že člověku se pro praxi velmi hodí zkušenosti z ciziny, která ještě k tomu stále více ztrácí svůj „cizí“ charakter, ale začíná být považována jako rozšířená domovina nás mladých Evropanů. Další motivací byla touha prohloubit své jazykové znalosti. Moje volba studijní destinace padla právě na Polsko. Věděl jsem, že se tam budu cítit tak nějak přirozeně. Nejen kvůli původu svých prarodičů, ale také kvůli blízkosti našich kultur. Nakonec jsem pochopil, jakou výhodou je i jazyková podobnost, která se pozná nejen na stejných návycích Čechů a Poláků v angličtině, ale zvláště pak při domluvě s lidmi angličtinou nepolíbených. K tomu mě uchvátila krása polského Krakova, které stojí alespoň za turistickou návštěvu.

Pochopil jsem rozdíly ve vzdělání právníků v Česku a Polsku. Nabyl jsem dojmu, že naše právní vzdělávání je, řečeno s nadsázkou, často spíše maratonem rozlišování všech pojmů v materiálním a formálním pojetí, v Polsku je celý systém víc postaven na hledání práva v kontextu. Nevylučuji, že tento můj pohled může odporovat zkušenosti jiným, avšak skoro ve všech předmětech, které byly bez výjimky kvůli pandemii online, jsme měli srovnání v mezinárodním kontextu. Často je například v různých hodinách odkazováno na případy z anglosaských zemí, pomocí kterých je studentům přiblížena právní argumentace.

Když jsem jel na Erasmus, tak trochu jsem doufal, že mé největší zážitky se budou odehrávat během popíjení Soplici, což se nakonec ukázalo jako představa sice hezká, ale stejně tak mylná. I když jsem si stihl užít pár večerů nad Soplicou, o něco méně pak nad pivy různých polských značek a v Česku poměrně neznámých českých značek, mimochodem díky čemuž mi nedělalo problém zaplatit za to naše plzeňské i dvojnásobnou cenu oproti cenám v domovině, netrvalo dlouho a podniky se zavřely kvůli protiepidemiologickým opatřením. Nevadilo mi to ani kvůli absenci čepovaného piva připomínající vzhledově spíše jablečný džus, ale omezení kontaktů s jimými studenty bylo naprosto markantní. Zážitky se však přesunuly do trochu jiné dimenze.

Když jsem seděl v jednom krakovském podniku, byl právě poslední večer před účinností nových restrikcí. Na mobil mi přišla zpráva pro zahraniční studenty, kterých nebylo v Krakově kvůli situaci zrovna mnoho, že se chystají demonstrace, přičemž ať se tomu raději vyhneme, protože policie je připravená stejně jako jejich pepřové spreje. Pousmál jsem se, s kamarády jsem zaplatil a vyšel ven. V tom okamžiku jsem si uvědomil, že jsem se spíše přidal do zástupu demonstrantů. Zážitek to byl obrovský, srovnatelný s demonstracemi na Letné. Nakonec jsem se zúčastnil celkem čtyř demonstrací.

Kromě zážitku mě to také přinutilo se podívat na to, co se vlastně u našich sousedů děje. Média o tom ještě neinformovala pořádně ani v Polsku, v Česku tedy už vůbec ne. Polsko platí za ultrakonzervativní stát. Právě radikalizace na jedné straně spektra radikalizuje i stranu druhou. Tedy není pravdou, že Poláci jsou pouze konzervativní, naopak je tam velká část lidí, kteří jsou silně liberální. Nikde jsem neviděl v oknech tolik duhových vlajek jako právě v Krakově. Je to podobná situace jako u nás, kde byl prezident, stejně jako v Polsku, zvolen pouze opravdu těsnou většinou, což je ukazatel rozdělenosti a polarizace občanů.

Vraťme se ale k tomu, co spustilo demonstrace. Ústavní soud v Polsku je silně politizovaný. Vládnoucí konzervativní straně Prawo i sprawiedliwość (PiS) se ho podařilo obsadit lidmi sobě blízkými. To se projevilo i v rozsudku, který označil veškeré interrupce, tedy umělé přerušení těhotenství, za protiústavní vyjma těch, které ohrožují život matky. Do teď v Polsku byly povoleny pouze potraty v některých případech jako poškození plodu, těhotenství vzniklého ze znásilnění, nebo těhotenství ohrožující život matky. Právě poškození plodu je nejčastější příčinou provedení umělého přerušení těhotenství v Polsku. Jen pro příklad v roce 2019 bylo legálně provedeno v Polsku 1100 interrupcí, přičemž 1074 bylo právě z tohoto důvodu. Fakticky rozhodnutí soudu znamená zákaz umělého přerušení těhotenství.

Tento rozsudek se stal špičkou ledovce. Hlavním problémem je právě zpolitizování orgánů ze zákona nestranných, uzurpace moci jednou stranou, potlačováním nezávislého soudnictví a veřejnoprávních médií. Česká média hlásala, že Polky protestují proti zákazu potratů, což bylo mylné. Na demonstracích byli stejně tak i muži, i když většina mladých, tak zastoupeni byli i staří, kteří často místo přímé účasti mávali na demonstrující z oken svých bytů černými kusy oblečení, čímž jim prokazovali solidaritu.

Můj polský spolubydlící mi vysvětloval, že z Polska jezdí organizované zájezdy těhotných žen na potraty do Česka. Podobný fenomén je okrajově i zachycen v polském filmu Klér od režiséra Wojciecha Smarzowskeho. I jedno z hesel demonstrantů poukazuje na „potratovou turistiku“. V překladu zní: „Příští zastávka – Česko a Slovensko.“ Tento jev je však ilegální, protože dle českých právních předpisů lze provádět interrupci cizinkám pouze s trvalým či dlouhodobým pobytem na území ČR.

Aktuální situace tedy vzbuzuje i právní otázky, kdy při faktickém zákazu umělého přerušení těhotenství u našich sousedů v Polsku, lze očekávat strmý nárůst ilegálního potratového byznysu u nás. Náš stát by v takovém případě měl zaujmout jasný postoj, při kterém interrupce pro cizinky legalizuje, nebo potvrdí jeho ilegalitu a bude proti tomuto jevu bojovat.

Závěrem tohoto pojednání, které se dotýká širokého spektra témat, bych tedy rád řekl všem čtenářům – nebojte se vyjet na studium do zahraničí. I když tomu třeba nebude přát doba, určitě vás to nějak obohatí, poznáte jinou mentalitu, zjistíte, jak mohou věci fungovat jinak, poznáte nové lidi. Pandemie sice ukázala stále křehkost evropské integrace a uvolnění hranic, ale stále nikdy nebyla lepší doba, kdy vyjet!