Téma: Zdravotnické právo
Je v pořádku zavřít Mary? MUDr. Eliška Selinger a Anežka Selingerová V roce 1938 - bez přátel, ale s bohem smířená. Tak prý zemřela Mary Mallon, první zaznamenaná asymptomatická nosička bakterie Salmonella Typhi v USA (Marineli et al 2013). Své poslední týdny života prožívala v nemocnici na ostrově North Brother v New Yorku, na kterém strávila v zájmu ochrany společnosti velkou část svého života. Života, ve kterém měla jen jeden sen, který se nikdy nemohl naplnit být kuchařkou. Psal se rok 1884, když Mary Mallon vystoupila z lodě, která ji převezla z jejího domovského Irska do Ameriky. Světa, ve kterém se Mary rozhodla hledat své štěstí. Místo něj se jí ale lepila na patu smůla, kterou, jak se později ukázalo, doslova nosila s sebou. Mary získala práci v kuchyni rodiny dobře situovaného bankéře. Jednoho dne však rodinu a i velkou část jejích přátel, postihla krutá nemoc - břišní tyfus. Z jedenácti lidí, kteří se v krátkém období několika dnů vyskytli v domě, šest onemocnělo. Nemoc, v dnešní době léčitelná pomocí antibiotik, tehdy v desetině případů znamenala rozsudek smrti. Navíc se, stejně jako mnoho dalších nemocí přenášených skrze vodu a jídlo kontaminované výkaly, týkala zásadně vrstev chudších. I proto malá epidemie propuklá v rámci zámožného kruhu upoutala pozornost a rodina si na prošetření celé delikátní situace najala i soukromého vědeckého detektiva, který měl zodpovědět zásadní otázku: Jak se tam nemoc chudých vůbec dostala? První podezření padlo na mušle, které byly podávány jako lahůdka. Něco ale nesedělo - ne každý, kdo si infekční dáreček z domu odnesl, jedl mušle. A tak se pozornost přesunula na kuchařku. Mary během epidemie vykazovala jen mírné příznaky a podstoupení
12
PRÍMALEX
dalších vyšetření (již tehdy bylo možné prokázat původce tyfu) odmítla. Lékař se však nevzdával a začal Mary stalkovat. Sledoval její zaměstnaneckou dráhu z rodiny do rodiny, pátral po její minulosti, a s hrůzou hromadil další a další důkazy o tom, že Mary je původcem mnoha menších ohnisek této smrtelné nemoci, kterou roznáší skrze svou kulinářskou vášeň doslova kamkoliv se pohne. Z osmi rodin, u kterých sloužila, se v sedmi nemoc vyskytla. Celkově to znamenalo 22 případů nemoci, včetně několika úmrtí. Ve stejnou dobu také v New Yorku propukla epidemie břišního tyfu čítající zhruba 3000 případů - a Mary byla pravděpodobně hlavním z podezřelých zdrojů. Protože Mary opakované výzvy k vyšetření i přes jednoznačné důkazy odmítala, spojil se lékař s mocí výkonnou a i přes protesty a odpor byla Mary zadržena a vzorky jí byly odebrány. Verdikt byl jednoznačný: Mary Mallon je přenašečkou nemoci a je nutné ji izolovat. Tak se stalo poprvé v roce 1907, kdy byla odvezena do izolace do nemocnice Riverside na jednom z newyorských ostrovů. I přestože farmakologické léčebné možnosti byly limitovány, a u Mary žádná z nich nezabrala, již tehdy bylo známo ještě jedno řešení - chirurgie. Bakterie břišního tyfu se ráda schovává ve žlučníku nakažených, odběr žlučníku, v té době již možný, byť jistě s rizikem, tedy mohl Maryino trápení ukončit. Ta však na chirurgickou léčbu přistoupit odmítla a místo toho bombardovala město a zodpovědné hygienické úřady žalobami. Smíření došlo s výměnou komisaře v roce 1910. Nový komisař učinil uvězněné Mary jednoduchou nabídku - smí se vrátit do běžného života. Ale pod jednou podmínkou - již nikdy nesmí pracovat v kuchyni.
