Autoři

Marie Fulková vede výzkumný program katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UK. Zaměřuje se na problematiku vizuální gramotnosti, sémiotických a transkulturních přístupů ve výtvarném vzdělávání, na výzkum sociálních a kulturních souvislostí v oblasti didaktiky VV ve škole a v kulturních institucích. Publikuje v domácím a mezinárodním tisku, působí v několika redakčních radách zahraničních oborových časopisů a je výkonnou redaktorkou časopisu Výtvarná výchova. Pracuje v mezinárodních profesních skupinách oborového a pedagogického výzkumu ENViL, EERA/ECER, InSEA. Je členkou mezinárodního konsorcia a vědecké rady projektu Horizon2020 AMASS ID 870621, členkou Rady výzkumného projektu COOPERATIO a spoluřešitelkou projektu Podpora projektů kreativního učení (0213), Status umělce a umělkyně, č. 0213000094/MKČR.

Pavla Gajdošíková využívá ve své tvorbě tradiční prostředky kresby a malby, v nichž médium a materiál přímo vyjadřují aktuální city. Zabývá se vnímáním a citlivostí k architektonickým formám světa kolem nás i k vnitřnímu prostoru domova a soukromí. Nezajímá ji jenom to, jak vnímáme prostředí, ale ve své tvorbě hledá průniky mezi přírodou, kulturou a společností, mezi přírodou a jedincem. Pro její uvažování je typická výzkumná pozice, kterou propracovala během řešení doktorského disertačního projektu na téma fenomén architektury ve vlastním uměleckém a pedagogickém díle.

Lucie Jakubcová vyučuje na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UK. Působí v senátu Pedagogické fakulty, koordinuje program Erasmus+ a rozvíjí mezinárodní spolupráci s řadou partnerských univerzit. Badatelsky se věnuje tématům profesní identity učitele výtvarné výchovy, metodám oborového výzkumu a interdisciplinárním přístupům ve výuce. V současné době se řešitelsky podílí na tématu kreativních aktivit ve vzdělávání marginalizovaných a znevýhodněných sociálních skupin v projektu Horizon2020 AMASS ID 870621, dále je řešitelkou v projektech

COOPERATIO/UK a v grantové podpoře projektů kreativního učení (0213), Status umělce a umělkyně, č. 0213000094/MKČR.

Magdalena Novotná působí jako vedoucí katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UK. Výzkumně se věnuje tématům reflektivní praxe ve výtvarné výchově a problematice žákovského portfolia. Dlouhodobě se zabývá také konceptem vizuální gramotnosti a funkcemi současného umění ve společnosti. Publikuje v domácím i mezinárodním tisku. Aktuálně je řešitelkou několika výzkumných projektů s tematikou specifik didaktických modelů ve výtvarné výchově a zkoumání efektů výtvarné tvorby u marginalizovaných a znevýhodněných sociálních skupin; například COOPERATIO/UK a Horizon2020 AMASS ID 870621, kde je také členkou mezinárodního konsorcia. Ve spolupráci s Joint Graduate School (Ph.D.) in Science of School Education, Hyogo Uni-versity of Teacher Education, se účastní projektu zaměřeného na transkulturní edukaci Project Z (R3-5), Philosophical dialogue.

Jan Pfeiffer. Pro dílo Jana Pfeiffera je typická takzvaná otevřená forma. Je to forma performance s dialogickými prvky výtvarných aktivit pro spolupráci s diváky či přizvanými účastníky. Děti i dospělé zapojuje také do edukačních programů, které sám navrhuje. Jeho tvorba se vyznačuje využíváním tradičních médií kresby a malby jako organické součásti výtvarné dramatiky, body-artu, environmentu a site-specific činnosti. Typickou ukázkou jeho site-specific tvorby jsou prostorově i konstrukčně složitá řešení prostoru. V těchto prostředích se na podpůrných konstrukcích, ve vyznačených segmentech podle předem rozmyšlených scénářů pohybují performeři, přizvaní či náhodní aktéři nebo sám autor. Janova klíčová témata, která aktuálně řeší i doktorském projektu, jsou fenomén černé, dotek okamžiku, respekt, překonávání se, návrat k sobě

Michal Sedák. Témata tvorby Michala Sedláka souzní s land-artem inspirovanými formami a s koncepty péče o krajinu. Jeho organické objekty z vrbového proutí, subtilní kresby návrhů na remodelaci degradovaných oblastí Českého středohoří a realizace v parku Stromovka prozrazují cit pro krajinu, chápanou jako médium a živou bytost, k níž přináležíme. Veřejný prostor a kulturní paměť ožívají v dílech, jako jsou například Danaé, Lavičky s čítárnou a Plovoucí ostrovy u Čelákovic. Objekty a místa s účastí lidí, to jsou další atributy Sedlákovy tvorby. Tematiku „gesta“ jako činu a otisku člověka ve veřejném prostoru zpracoval v doktorské disertační práci s uměleckým a pedagogickým zaměřením.

Jan Sýkora působí na Ústavu asijských studií FF UK. Po studiích na VŠE Praha absolvoval graduální studia na Saga University v Japonsku a doktorské studium na FF UK v Praze, kde se rovněž habilitoval v oboru Dějiny a kultura zemí Asie a Afriky. Působil jako hostující docent, profesor a výzkumný pracovník na významných japonských univerzitách v Kjótu, Fukuoce a Ósace. Od roku 1994 do roku 2019 vedl Japonská studia na Ústavu Dálného východu FF UK. V roce 2020 mu japonský císař udělil za rozvoj akademické spolupráce Řád vycházejícího slunce se zlatými paprsky a rozetou. Zabývá se sociálně-ekonomickými a intelektuálními dějinami předmoderního a moderního Japonska a vybranými problémy současné japonské společnosti. Je autorem řady publikací o japonském myšlení a aktuálních otázkách soudobých japonských dějin. Kromě Univerzity Karlovy často přednáší na zahraničních univerzitách v Evropě i v Japonsku.

Šúsaku Futamura patří mezi přední japonské scénografy. Na svém kontě má více než 270 návrhů pro divadelní tvorbu, muzikály a opery v Japonsku i zahraničí. Je dvojnásobným držitelem ceny Yomiuri Theatre Award a cen Kinokuniya Theatre Award a Kisaku Ito Award za nejlepší scénický design. Vystudoval Central Saint Martins — University of the Arts v Londýně. V současnosti působí jako profesor na College of Art na Univerzitě v Tamagawě Je kurátorem japonské studentské výstavy na Pražském Quadriennale 2023.

Daidžiró Kawakami je uměleckým šéfem souboru Scale Laboratory, který propojuje scénická umění a komunitu. V roce 2018 se stal Velvyslancem dobré vůle. Na jevišti vystupuje již od doby svých studií na univerzitě Kokugakuin. Jako umělecký vedoucí skupiny se pohybuje na pomezí žánrů japonského tance, současného tance, divadla a komedie. V současnosti působí také jako koordinátor zahraničních představení.

Sato Oikawa je tanečnice a architektka. Narodila se v Japonsku v roce 1992. Po absolvování střední školy tančila v Tokyo City Ballet, Noism2 a v Jihočeském divadle. V roce 2015 byla nominována na Cenu Jihočeské Thálie. Sato Oikawa vystudovala architekturu na Yomiuri College v Tokiu. Po absolvování vysoké školy složila v Japonsku zkoušku na licenci architekta. Členkou souboru Scale Laboratory je od roku 2019.