Futamurou

Jakou uměleckou činností se zabýváte a jak jste se k ní dostal? Čím je pro vás umění důležité?

Umění je pro mě způsobem, jak zjistit, co je to člověk. V mládí jsem žil ve Velké Británii a zjistil jsem, že hledání a zkoumání mé kulturní identity je zásadní. Nyní pracuji jako scénograf v Japonsku. K tomuto oboru jsem se dostal díky zkušenostem v oblasti umění a herectví. Když mi bylo dvanáct let, vzala mě babička do divadla kabuki, což je tradiční japonská opera. Byl jsem tehdy zcela fascinován krásou jeviště. Bylo to pravděpodobně mé první setkání se scénickým uměním. Umění a herectví byly vždy v centru mého zájmu, a tak jsem tyto dvě oblasti propojil, když jsem studoval na univerzitě, a našel jsem se jako scénograf.

Co vás přivedlo do České republiky?

Touha setkat se s kulturní rozmanitostí a mezikulturní výměnou v rámci našeho univerzitního vzdělávacího programu. Vedení studentů v roli profesora Tamagawské univerzity v Tokiu a také kurátora japonské studentské výstavy pořádané JATDT (Japonská asociace divadel- ních designérů a techniků). A k tomu všemu bych se rád ponořil do atmosféry pražského historického a transkulturního prostředí a sdílel ji se svými studenty.

Co pro vás znamená setkání s neznámými lidmi a kulturou?

Setkání s neznámými lidmi, kulturou a věcmi je pro mě zásadní příležitostí k nalezení sebe sama. Je to také energie pro mou duši.

Jak studentům zprostředkováváte českou kulturu?

Podněcoval jsem je k hledání kulturních rozdílů a podobností z hlediska historie, kultury a umění.

Které prvky české kultury a umění využíváte? Jak s nimi pracujete?

Velký zájem máme o vyjádření světla a stínu v českém umění, opeře a divadle.

Jak chápete pojem transkulturality?

Vývoj lidské společnosti je vždy o nacházení transkulturních aspektů v našem estetickém životě

Co pro vás v roce 2019 znamenala spolupráce se studenty Univerzity Karlovy?

V roce 2019 jsem se bohužel do Engimonu nezapojil... Nicméně jsem viděl několik fotografií a projekt mi přišel velmi inspirativní.

Proč jste se rozhodli ve spolupráci pokračovat?

Myslím, že spolupráce s Univerzitou Karlovou je velice podnětná z hlediska hledání kulturních rozdílů a bohatství.

Co je podle Vás výsledkem naší spolupráce?

„Lampion“ — téma workshopu, je velmi inspirativní.

Je něco, co byste chtěl dodat na závěr?

Téma „Lampion“ je pro mě inspirativní, protože se zajímám především o podstatu světla a stínu. O to, jak Češi vnímají krásu stínu a světla.

Prosím, položte jednu otázku některému z českých partnerů.

Pro studenty, kteří studují umění a performanci v Česku: které hodnoty jsou pro vás v životě nejdůležitější? Rád bych dostal co nejvíce odpovědí, zjistil, co je zajímá, abych se toho o Češích dověděl více.

Šúsaku Futamura patří mezi přední japonské scénografy. Na svém kontě má více než 270 návrhů pro divadelní tvorbu, muzikály a opery v Japonsku i v zahraničí. Je dvojnásobným držitelem ceny Yomiuri Theatre Award a cen

Kinokuniya Theatre Award a Kisaku Ito Award za nejlepší scénický design.

Vystudoval Central Saint Martins — University of the Arts v Londýně

V současnosti působí jako profesor na College of Art na Univerzitě v Tamagawě.

Je kurátorem japonské studentské výstavy na Pražském Quadriennale 2023.

Rozhovor se Sato Oikawou

Jakou uměleckou činností se zabýváte a jak jste se k ní dostala? Čím je pro vás umění důležité?

Jsem tanečnice a také architektka. Klasický balet jsem začala trénovat v šesti letech, když mě k němu přivedla kamarádka. Když jsem studovala na střední škole, začala jsem trénovat současný tanec a zjistila jsem, že mi vyhovuje trochu víc než klasický balet. V Japonsku jsem byla členkou několika tanečních souborů, ale poté, co jsem se přihlásila do letního intenzivního kurzu Nederlands Dance Theater, se mi splnil další sen, a to tančit v Evropě. Absolvovala jsem mnoho konkurzů do různých souborů, až jsem získala smlouvu v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Bohužel po roce tancování v České republice jsem se zranila, a tak jsem se vrátila do Japonska a začala studovat architekturu. Miluji výtvarné řešení představení PLAY 2 PLAY od Noism Company Niigata, kde jsem trénovala. Navrhl ho Cujoši Tane, jeden z nejslavnějších japonských architektů na světě. Proto mě architektura zajímá.

Umění je pro mě způsob, jak vysvětlit něco, co nedokážu popsat slovy. Poté, co vyjádřím nějaké pocity, nápady nebo myšlenky uměleckou formou, mohu je popsat slovy. Umění tak může být jakýmsi převodníkem mě samotné na slova.

Co vás přivedlo do České republiky?

Než jsem dostala smlouvu v Jihočeském divadle, nikdy jsem si nedokázala představit, že budu žít v České republice. Mám ráda tvorbu Jiřího Kyliána, takže jsem ráda, že mohu tančit v zemi, kde se narodil. Po návratu do Japonska jsem se seznámila s Daidžiróem, ředitelem Scale Laboratory. Když jsem se s ním setkala, byl Vyslancem dobré vůle České republiky a plánoval projekt ENGI-MON. Poté, co si vyslechl můj příběh, mi nabídl, abych se připojila k projektu ENGI-MON — Jihočeské divadlo.

Co pro vás znamená setkání s neznámými lidmi a kulturou?

Tato setkání mi vždy otevřou nové okno do jiného světa.

Když jsem se přestěhovala z Japonska do Českých Budějovic, připadala jsem si jako mimozemšťan z jiné planety, protože jsem nerozuměla česky. Ale lidé ve městě jsou velmi milí, cítila jsem, že tu funguje komunikace mimo jazyk. To, že jsem žila v Česku, je jednou z nejdůležitějších zkušeností v mém životě

Jak studentům zprostředkováváte českou kulturu?

Nejsem vysokoškolská učitelka, ale při prezentaci našeho projektu vždy promítám video z naší spolupráce v PQ2019. https://youtu.be/ rA6EUElhw2Y

Chci, aby se naši studenti zajímali o studenty jiné země, a myslím, že toto video jim řekne, jak se studentům na univerzitě skutečně daří.

Které prvky české kultury a umění využíváte? Jak s nimi pracujete?

Zajímají mě tradiční vzory. Slyšela jsem, že některé tradiční modrotiskové vzory jsou podobné japonským tradičním vzorům. Snažím se vytisknout některé tradiční vzory (české i japonské) na papír waši a chci je použít pro výrobu lampionů.

Jak chápete pojem transkulturality?

Zjednodušeně řečeno tak, že se jedná o nové kulturní rysy a formy projevu, které vznikají v důsledku interakcí mezi různými kulturami a kulturními sférami. Náš projekt je tedy přesně tím, o čem transkulturalita je. Také si myslím, že se může jednat o výměnu nejen mezi kulturami různých zemí, ale také mezi různými profesemi nebo obory. Mám zkušenosti z různých sfér, tance a architektury, a tyto zkušenosti zlepšují mou uměleckou tvorbu.

Co pro vás v roce 2019 znamenala spolupráce se studenty Univerzity Karlovy?

Když jsem žila v Českých Budějovicích, neměla jsem možnost komunikovat se studenty. Spolupráce se studenty z Univerzity Karlovy mě velmi překvapila. Navrhla jsem pro ně jednoduchý rám lampionu, ale nápady studentů předčily má očekávání, vytvořili velmi originální lampiony. Tyto lampiony byly při performanci opravdu krásné. Díky této zkušenosti jsem si uvědomila různé možnosti umění.

Proč jste se rozhodli ve spolupráci pokračovat? Zaprvé jsme o PQ2023 neměli ani tušení, protože jsme si mysleli, že v té době bychom v cizí zemi nemohli vystupovat. V Japonsku tehdy platila omezení v souvislosti s covidem. Japonská asociace divadelních designérů a techniků (JATDT) nás ale požádala o spolupráci, a řekla nám, že chce realizovat kulturní výměnu pro studenty japonských univerzit. Pro mladé lidi je velmi důležité, aby se potkávali s novými lidmi, tím spíše po třech letech trvání covidu. Takže tento projekt začínáme realizovat současně s PQ2023.

Co je podle Vás výsledkem naší spolupráce?

V první řadě je nejdůležitější, aby se všichni zúčastnění bavili. Nemyslím si, že setkání s novými místy, lidmi a kulturami nás ovlivní okamžitě. Spojení, která jsme navázali díky této spolupráci, tímto nemusí skončit, a pokud budeme pokračovat ve vzájemné interakci, možná budeme moci sdílet změny, které nastaly na obou stranách.

Je něco, co byste chtěla dodat na závěr?

Jako vždy vám moc děkujeme za spolupráci!

Prosím, položte jednu otázku některému z českých partnerů. Mnoho Japonců fandí baseballu a vystoupení českého národního týmu na WBC bylo v Japonsku žhavým tématem. V důsledku této události získala Česká republika v Japonsku na popularitě. Uvědomuji si, že baseball je v České republice druhořadým sportem, ale zajímalo by mě, zda ho WBC nějak ovlivnilo. Slyšela jsem, že všichni členové českého národního týmu mají kromě baseballu i jiná zaměstnání. Jako tanečnice v Japonsku s nimi cítím určitou sounáležitost, protože mnoho tanečníků se v Japonsku pouze tancem živit nemůže. V Japonsku si mnoho lidí myslí, že je velmi obtížné živit se pouze uměním. Je tomu tak i v České republice?

Sato Oikawa je tanečnice a architektka. Narodila se v Japonsku v roce 1992. Po absolvování střední školy tančila v Tokyo City Ballet, Noism2 a v Jihočeském divadle. V roce 2015 byla nominována na Cenu Jihočeské Thálie.

Sato Oikawa vystudovala architekturu na Yomiuri College v Tokiu. Po absolvování vysoké školy složila v Japonsku zkoušku na licenci architekta. Členkou souboru Scale Laboratory je od roku 2019.