/ N E S LY Š Í C Í U M Ě L E C /
Tři roky jsem sbíral odvahu TEXT: Kristina Pánková Kratochvílová FOTO: Mac Dominik Henzl a jeho archiv
Maci, jak vznikl nápad napsat knihu? Začalo to před čtyřmi lety, kdy jsem chtěl začít nový život a přestěhoval jsem se do Anglie. Čekalo mě tam hodně dobrodružství a zážitků. Změnilo se mi myšlení. Chtěl jsem si to všechno zaznamenávat ve formě videí v ČZJ, jenže jsem měl problémy s telefonem. Tak jsem si postřehy začal psát a to mě postupně bavilo čím dál více. Po půl roce v Anglii jsem se rozhodl vrátit zpět do ČR. Mezitím jsem měl napsaných asi sto stránek a kamarádi, kterým jsem to dával číst, mě povzbuzovali, ať píšu dál. A tak jsem psal.
Jak dlouhá cesta uplynula mezi psaním a vydáním? Tři roky jsem sbíral odvahu k vydání knihy. Neustále jsem váhal. Dokonce jsem zkoušel trhat lístky květin, aby mi daly správnou odpověď.
Je těžké vydat knihu?
Mac Dominik Henzl je neslyšící umělec, herec a také náš kolega v redakci Unie. Celý loňský rok jste se na našich stránkách setkávali s jeho oblíbeným sloupkem Potrefeně. Čerpal v něm i ze své chystané autobiografické knihy Fuchsie – pohádka z 21. století, která spatřila světlo světa koncem loňského roku.
Měl jsem volnost, psal jsem bez jakéhokoli vnějšího tlaku. Díky tomu mě to bavilo a šlo hladce. Normálně mě psaní nebaví, dodnes ani nechápu, jak jsem Fuchsii mohl napsat. Samotné psaní mi zabralo celkem asi čtyři měsíce, ale cesta k vydání knihy byla mnohem delší. Nebylo to jednoduché, protože jsem skoro všechno zařizoval sám. Například korektury češtiny trvaly půl roku…
Nebylo by jednodušší oslovit nějaké nakladatelství? Jako neznámému autorovi by mi knihu asi nikdo nevydal. Nejdřív jsem zkusil crowdfunding (forma financování projektů, na které se lidé skládají a po dosažení celkové částky si za to mohou
ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH
21
