UNIE 09-10/2023

dvouměsíčník ČESKÉ UNIE NESLYŠÍCÍCH, z.ú.

9-10/2023 • ročník XXVII • 59 Kč

Spocklidem: Těhotnej Buddha

/OBSAH/

/EDITORIAL/

4 ČUN/ČMUN Drahé čtenářky, drazí čtenáři, přátelé a příznivci kulturní menšiny Neslyšících, letní prázdniny nám skončily, děti se vrátily z táborů, všichni jsme si odpočinuli na dovolených od pracovního shonu a vracíme se zpátky do školních lavic a na svá místa v práci. Přes letní prázdniny jsme si i my v redakci naordinovali odpočinek, a proto vám toto číslo přichází do schránek o něco později než tradičně na začátku měsíce. Počasí bylo během léta občas opravdu divoké a v srpnu jsme všichni téměř „zmrzli“ kvůli náhlému ochlazení.

V tomto čísle si popovídáme výjimečně se slyšící osobností, která má ale ke světu Neslyšících opravdu blízko a začíná být mezi námi více a více známá.

Doufám, že pro vás čtenáře bude tento rozhovor inspirativní. O letních táborech, jak dětí, tak seniorů, si můžete přečíst ve dvou článcích. Táborová nabídka byla letos opravdu bohatá. Podzim už se ale blíží, a tak si můžete v rubrice Živíme se rukama přečíst článek o útulném teple domova.

Na chvíli se ale ještě vrátíme do předprázdninového období s článkem o Znakofestu 2023, který se letos konal poprvé ve výrazně změněném a do budoucna snad i perspektivním formátu. Zpátky se také ohlédneme při bilancování staronové Rady ASNEP, jelikož před prázdninami proběhly nové volby do Rady ASNEP, která nadále pokračuje ve své záslužné práci pro Neslyšící.

Nejen Rada ASNEP mění svět, mění jej také další Neslyšící ze zahraničí a o nich se můžete dočíst v rubrice Svět. Do tlumočnické profese nahlédneme v rubrice CODA a číslo zakončíme tradičním sportovním okénkem, tentokrát plným úspěchů našich reprezentantů z různých šampionátů, které během léta proběhly.

Příjemné čtení vám přeje Jan Semerád

5 Z DOMOVA 7 KULTURNÍ OKÉNKO: ZNAKOFEST 2023 10 ROZHOVOR: SPOCKLIDEM –

TĚHOTNEJ BUDDHA

18 SENIOŘI: LETNÍ TÁBOR

NESLYŠÍCÍCH SENIORŮ

22 ŽIVÍME SE RUKAMA: TEPLO DOMOVA NAPLNĚNÉ JEDINEČNÝMI A HARMONICKÝMI VŮNĚMI Z PŘÍRODY 26 OKÉNKO DO LETNÍCH TÁBORŮ PRO NESLYŠÍCÍ DĚTI A MLÁDEŽ 30 ASNEP: BILANCOVÁNÍ STARONOVÉ RADY 32 NESLYŠÍCÍ VE SVĚTĚ:

NESLYŠÍCÍ LIDÉ, KTEŘÍ MĚNÍ SVĚT

34 TLUMOČNÍCI CODA: ZNAKOVÝ JAZYK MĚ PROVÁZÍ OD DĚTSTVÍ 38 SPORTOVNÍ OKÉNKO

2 ČASOPIS UNIE 9–10/2023 ročník XXVII

/REDAKCE/

/Kde na síti nás najdete?/ /Můžete si nás předplatit/ WEB www.cun.cz ISSUU www.issuu.com/casopisunie FACEBOOK www.facebook.com/CeskaUnieNeslysicich www.facebook.com/CasopisUnie

dvouměsíčník ČESKÉ UNIE NESLYŠÍCÍCH, z.ú.

9-10/2023 • ročník XXVII • 59 Kč

Cena jednoho výtisku: 59 Kč Roční tištěné předplatné: 259 Kč včetně poštovného Kontakt: redakce@cun.cz

Spocklidem: Těhotnej Buddha

V časopise UNIE najdete dva typy QR kódů. QR kódy s logem UNIE obsahují odkaz na video na YouTube, kde najdete vybraný článek nebo informace přeložené do českého znakového jazyka. QR kódy s černou ikonou obsahují externí odkazy na další zajímavé informace, o které se chtějí naši redaktoři podělit se čtenáři. Za obsah externích odkazů nenese redakce UNIE žádnou zodpovědnost. Vysvětlení, jak QR kódy fungují, najdete zde:

1. Ve svém mobilu otevřete aplikaci fotoaparátu

2. Namiřte kameru telefonu na QR kód, který chcete oskenovat

Podívejte se, co jsme pro vás nachystali v tomto čísle:

3. Klikněte na vyskakovací okno, které se v aplikaci fotoaparátu objeví

4. Prohlížejte si zobrazený obsah

UNIE • 9–10/2023, ročník XXVII ČASOPIS PRO VŠECHNY NESLYŠÍCÍ OBČANY

REDAKCE

/zleva/ Anna Pulkrabová, Jan Semerád, Ivana Hay Tetauerová, Klára Zaoralová, Karolína Peroutková, Eva Vavříková, Petr Bogner, Jan Šimůnek, Aneta Braunová, Barbora Flusserová, Eva Kastner, Martin Jarůšek

vydavatel časopisu a adresa redakce: Česká unie neslyšících, z.ú., Dlouhá 729/37, 110 00 Praha 1 • e­‑mail: redakce@cun.cz vedoucí redakce: Anna Pulkrabová šéfredaktor: Jan Semerád zástupce šéfredaktora: Ivana Hay Tetauerová redakční tým: Barbora Flusserová, Klára Zaoralová, Karolína Peroutková, Petr Bogner, Eva Vavříková tým pro zpracování překladů a videí: Aneta Braunová, Eva Kastner, Jan Šimůnek, Martin Jarůšek externí spolupracovníci: Jan Kubík jazyková korektura: Kateřina Hrabětová foto na titulní straně: Petr Bogner foto na zadní straně: Letní tábory 2023 grafický design, sazba: Petra Tůmová Vychází 6× ročně • Registrace: MK ČR E 13987 SSN (print) 2464-7705 • ISSN (online) 2464-7802 V časopise uvedené názory nemusí vyjadřovat oficiální stanovisko redakce a vydavatele. Redakce si vyhrazuje právo upravovat příspěvky.

Vydáno za podpory:

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

3

/ČUN–ČMUN/

Podzimní program KC MoJa: kreativita, relaxace a společné zážitky TEXT: Markéta Henzlová FOTO: Markéta Henzlová, fotobanka

Kreativní dílny ve středu od 16 hodin: Zveme vás na naše kreativní dílny, které se konají každou středu od 16 hodin.

Tato setkání jsou ideální příležitostí pro vyjádření vaší tvořivosti a výrobu originálních dárků.

S blížícím se podzimem vám KC MoJa opět nabízí pestrou paletu aktivit pro všechny věkové skupiny. Ať už máte zájem o kreativní dílny, jógu nebo společná setkání na výletech, určitě si něco vyberete.

Český jazyk: Pokračujeme ve výuce českého jazyka, v úterý od 13 hodin jsou lekce pro pokročilé a ve čtvrtek od 11 hodin je oblíbená čeština s porozuměním.

Cvičení pro děti v Rodinném centru Letná – od října: Vaše oblíbené cvičení pro maminky s dětmi začíná 12. října v Rodinném centru Letná. Děti se budou moci vyřádit, zlepšit svou fyzickou kondici a těšit se z her a soutěží.

Kurzy jógy od 18 hodin: Relaxace a uvolnění jsou klíčové pro duševní a fyzické zdraví. Proto vás srdečně zveme na naše kurzy jógy, které probíhají každou středu od 18 do 21 hodin.

Odpočinete si od každodenního shonu a naučíte se techniky pro dosažení harmonie mezi tělem a myslí.

Kurzy šití, vyšívání, linorytu a pěstování pokojových rostlin v Havlíčkově 4: Pro milovníky tvoření a ručních prací jsme připravili kurzy šití, vyšívání a linorytu.

Zájemci o pokojové rostliny se dozví mnoho tipů a triků od zkušené lektorky každý čtvrtek od 17 hodin.

4 ČASOPIS UNIE 9–10/2023 ročník XXVII

Nový kurz háčkování v Dlouhé 37, Praha 1: Chcete se naučit novou dovednost? Přijďte na náš nový kurz háčkování, který začíná v polovině září v sídle České unie neslyšících.

/ČUN–ČMUN/

Ranní společenství – komunitní snídaně: ráno je základním kamenem produktivního dne a v KC MoJa chceme vaše rána udělat ještě lepšími a příjemnějšími. Proto jsme pro vás každý poslední čtvrtek v měsíci připravili komunitní snídani.

Snídaně vás nabije energií, spojí s ostatními a připraví vás na nový den.

Zábava a strategie – páteční večery s deskovými hrami: Pro všechny milovníky zábavy, strategie a společenských her máme v KC MoJa připravený další skvělý program – večery s deskovými hrami! Přijďte si užít nezapomenutelné chvíle plné smíchu, soutěžení a spolupráce. Začínáme 15. září 2023 od 19 hodin.

Pražská zoo – 21. září: Pro maminky a jejich ratolesti jsme připravili vzrušující dopoledne v pražské zoo. Společně si užijeme čas strávený v přírodě při pozorování zvířat a sdílení radostných chvil s našimi

Dílenský čtvrtek ve Skautském institutu v Rybárně: pokud doma máte starší kousek nábytku, který potřebujete opravit, pořádáme jednou v měsíci dílny, kde si pod dohledem zkušeného truhláře zrenovujete kousek, který máte rádi a nechcete ho vyhodit.

dětmi.

Všechny aktivity jsou zdarma a jsou vedeny kvalifikovanými lektory v ČZJ. Podrobný program naleznete každý týden na našem facebooku KC MOJA. Pokud máte dotazy nebo chcete podat přihlášku, kontaktujte nás na adrese: hana.halama@cun.cz.

Přijďte k nám strávit podzim plný tvořivosti, radosti a inspirace!

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

5

/ Z D O M OVA /

MFF v Karlových Varech a lidé se zdravotním postižením

Patron Klubu cystické fibrózy Ivan Trojan rozdává autogramy

TEXT A FOTO: Ivana Hay Tetauerová ZDROJ: www.lideodvedle.cz, www.kviff.com

MFF Karlovy Vary dlouhodobě nabízí organizacím nadačního a charitativního typu příležitost podělit se o mediálně atraktivní prostředí a velký počet návštěvníků festivalu a představit ve výjimečném rozsahu své veřejně prospěšné programy a projekty.

Filmová sekce Lidé odvedle na MFF Karlovy Vary V roce 2016 MFF Karlovy Vary a Nadace Sirius společně zahájily novou tematickou filmovou sekci Lidé odvedle, jejíž programová náplň byla inspirována sociální kampaní chodicilide.cz, která pracovala s předsudky, ostychem a nejistotou.

Od té doby až do loňského roku byla tato speciální samostatná filmová sekce každoročně věnována konkrétnímu postižení. Záměrem projektu byla osvětová činnost v oblasti života lidí se sluchovým, zrakovým a tělesným postižením, kteří žijí v naší společnosti a potýkají se s nějakým problémem. Sekce přinášela tradičně sedm snímků zobrazujících hrdiny s daným typem postižení a spolupracovala s příslušnými nadacemi a charitami. Tématu sluchového postižení se sekce věnovala podrobněji v roce 2018 (psali jsme v UNII 9–10/2018).

Partnerství pacientské organizace Klub cystické fibrózy a MFF KV V letošním roce však projekt Lidé odvedle nahradil stan s aktivitami neziskové organizace Klub cystické fibrózy, který se se svým patronem hercem Ivanem Trojanem stal oficiálním neziskovým partnerem letošního 57. ročníku MFF KV 2023.

Deaf Pride 2023

Stanoviště Klubu bylo po celou dobu festivalu umístěno na začátku Smetanových sadů. Návštěvníci se zde mohli dozvědět informace o cystické fibróze i o tom, jak se s tímto vzácným genetickým onemocněním žije. Ivan Trojan zde každý den od 11 do 12 hodin dával autogramy na trička a další merch nadace, který se zde prodával. Kromě toho si návštěvníci mohli nechat změřit spirometrií svoje plicní funkce a dozvědět se tak informace o tom, jaká je kapacita, objem a průtok jejich plic.

Kino bez bariér Od roku 2000 je součástí filmového festivalu projekt Kino bez bariér – servis, který se snaží po všech stránkách usnadnit návštěvu festivalu divákům, kteří jsou na invalidním vozíku.

Handicapovaným a jejich doprovodu jsou zdarma poskytnuty vstupenky do bezbariérových kinosálů a jejich rezervace. K dispozici jsou i asistenti, kteří pomohou s orientací na festivalu, s informacemi o bezbariérovém ubytování a stravování, s dopravou speciálně upravenými auty po Karlových Varech a zajištěním parkovacích míst u hotelu Thermal. Jeho hlavním cílem je poskytnout a zajistit vozíčkářům formou informačního a asistenčního servisu podmínky srovnatelné se standardem na kulturních akcích podobného charakteru v zemích Evropské unie.

TEXT A FOTO: Jakub Kreuziger

Duha pro neslyšící byla v rámci DEAF PRIDE 2023 poprvé součástí festivalu Prague Pride 2023.

Každý večer se na Pride konala přednáška přímo v ČZJ nebo akce tlumočená do ČZJ. Přednášky byly plné různých témat, mezi nimi například Život neslyšícího gaye Matěje Čipery a lesby Karolíny Hrdinové nebo Neslyšící gay rodina – manželé Petr Vysuček a Josef Herz, dále Život neslyšícího trans muže Kevina Modrého. Na programu byly i další akce, např.

Deaf piknik na Střeleckém ostrově, se skupinou neslyšících jsme se zúčastnili tradičního pochodu hrdosti a s naším transparentem a bílými rukavicemi došli z Václavského náměstí na Letnou, kde Prague Pride uspořádal různé akce, např. drag show a podobně, vše bylo tlumočeno do ČZJ.

6 ČASOPIS UNIE 9–10/2023 ročník XXVII

/ K U LT U R N Í O K É N KO/

ZnakoFest 2023 V červnu proběhl již šestý ročník festivalu ZnakoFest, a to v prostorách pražských Kasáren. Letošní ročník byl však speciální tím, že se z tradičního jednodenního festivalu protáhl na týdenní akci probíhající ve dnech 12.–17. června 2023.

Tento unikátní pražský festival, který je zaměřen na umění, jazyk a kulturu Neslyšících, založil předseda Znakovárny z.s.

JAN WIRTH, kterého jsme vyzpovídali, abychom se o této akci dozvěděli více. Program festivalu je přístupný jak slyšícím, tak neslyšícím návštěvníkům. I letos byly jeho aktivity, až na pár výjimek, pro všechny zájemce zdarma.

Jan Wirth TEXT: Ivana Hay Tetauerová FOTO: Gabriela Pecová, facebook a archiv ZnakoFestu

Jak a kdy vznikla myšlenka tradice ZnakoFestu?

Festival ZnakoFest se poprvé konal v roce 2018. Myšlenka založit tento festival vznikla tak, že jsem cítil potřebu představit slyšícím i neslyšícím návštěvníkům různé organizace neslyšících, jejich práci, dát jim možnost se prezentovat atd.

Zkrátka jeden celý den věnovat neslyšícím a jejich kultuře, aby ji mohli sdílet, ukázat, co umí, setkat se na jednom místě i s přáteli a mít z tohoto dne radost a zároveň pocítit hrdost.

Chtěl jsem, aby festival poskytl možnosti a prostor pro různé přednášky, workshopy, představení neslyšících umělců z oblasti výtvarného, filmového, fotografického, divadelního umění či vystoupení Visual Vernacular, storytellingu apod.

Komu je tento festival určen a na co je zaměřen?

Festival mohou navštívit jak slyšící, tak neslyšící, slyšící rodiče neslyšících dětí, CODA, slyšící studenti a kurzisté českého znakového jazyka, mladí neslyšící – je to souhrnně řečeno příležitost pro všechny, jak poznat jazyk, kulturu a umění komunity Neslyšících.

Redakce časopisu UNIE pro návštěvníky v prostorách ČUN Praha připravila zábavný kvíz ve formě hry Kahoot. Přišli návštěvníci různých věkových kategorií; starší ročníky si rády nechaly poradit s tím, jak Kahoot na smartphonu používat

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

7

/ K U LT U R N Í O K É N KO/

Jan Wirth coby průvodce provedl neslyšící zájemce historií Karlova mostu a Malostranského náměstí

Pro děti byly zajištěny hry na stanovištích

Tým neslyšících orientačních běžců připravil pro zájemce orientační běh ve městě. Akce se konala na Parukářce na pražském Žižkově V Národním muzeu se konala komentovaná prohlídka v ČZJ, kterou vedl Martin Kulda

Prezentovaly se různé organizace a firmy neslyšících

V centru Prahy v okolí Karlova mostu a Staroměstského náměstí se konala úniková hra na téma iluminátů.

Sešlo se šest účastníků (neslyšící i CODA), aby pod vedením slyšícího průvodce pátrali po různých šifrách a dopídili se „pokladu“. Akce byla tlumočena do ČZJ

8 ČASOPIS UNIE 9–10/2023 ročník XXVII

V Langhans ve Vodičkově ul. v Praze se konala debata na téma životního prostředí. Hosty byli odborníci z řad neslyšících milovníků biologie, a to Josef Brožík, Martin Kulda a Marie Pangrácová

/ K U LT U R N Í O K É N KO/

Jaký je obvyklý program ZnakoFestu?

Náplní ZnakoFestu jsou umělecká vystoupení, výstavy, program pro děti, divadlo, přednášky, workshopy. Večer se tradičně konají větší akce, jako je například vystoupení tuzemských nebo zahraničních neslyšících umělců a promítání filmů od neslyšících filmařů.

Odkud vznikl nápad na týdenní ZnakoFest?

Shrnout veškerý program do jednoho dne za celý rok je mnohdy velice obtížné, na vše je málo času, proto bylo mým přáním festival roztáhnout do jednoho týdne. Letošní ročník tak nabral poprvé nových rozměrů, spolupracovali jsme s různými organizacemi neslyšících, které se takto mohly zároveň i zviditelnit. V programu byly zahrnuty i aktivity, jež návštěvníkům nabízely dobrodružství a zábavu, kterou jen tak během roku nenajdou. V případě, že některou z aktivit vedl slyšící lektor, byl samozřejmě přítomen tlumočník do/z českého znakového jazyka.

Konala se zde výstava neslyšících fotografů a výtvarníků, kterou zorganizovala Iva Hay pod Czech Deaf Art 3+1. Večer pak proběhla aukce vybraných obrazů

Kdo festival finančně podporuje a s kým vším spolupracuješ na jeho realizaci?

Finance získáváme od Ministerstva kultury, ale nepokryjí všechny naše náklady, musíme hledat i u jiných zdrojů. Dále se do dobrovolné spolupráce zapojili studenti z ÚJKN na FF UK (Ústav jazyků a komunikace neslyšících), Vyšší odborné školy tlumočnické v Hradci Králové a z organizace Czech Deaf Youth.

Šalvějka dětem uspořádala letní jarmark v zahradě Hvězdy v lese

Máš v plánu učinit ZnakoFest mezinárodním?

Zatím ne, ale do budoucna tuto možnost nevylučuji.

Jak bys srovnal víkendový a týdenní ZnakoFest – co se podařilo, nebo naopak nepodařilo, jaké jsou tvé dojmy?

Jsem za tuto zkušenost velmi rád, realizace samotného festivalu je sama o sobě již úspěchem. Mám radost, když se zapojí více a více jednotlivců, organizací, firem. Co mne nepotěšilo, byl malý zájem o zahraniční divadelní vystoupení. Oproti tomu o domácí promítání byl zájem větší. Nevím, čím to je, zda je to jinou dobou, jinými zájmy, jinými cíli… Každopádně mám jako organizátor radost z každé maličkosti a minuty na festivalu. Těší mne účast každého návštěvníka i vystupujícího.

Příprava festivalu je velice náročná, a pokud je delší, platí to dvojnásob. Musím komunikovat s organizacemi, jednotlivci, zajistit, aby vše probíhalo hladce apod. Na každý ročník festivalu se připravujeme nejméně tři čtvrtě roku dopředu.

Zlatým hřebem večera byl celovečerní film Zrada krve, který natočili sami neslyšící

Co bys rád vzkázal našim čtenářům?

Festival sestává z jeho návštěvníků a je na nich samozřejmě i závislý. Dokud na něj neslyšící nebo slyšící budou chodit, může se pravidelně konat a rozvíjet k lepšímu. Když návštěvníci chodit přestanou, upadne tak i naše kultura a umění českých neslyšících.

Je proto důležité zachovat jeho kontinuitu a zájem o něj. Festival je váš, je tu pro vás. Jeho další ročník se plánuje na podzim příštího roku. Budeme se na vás těšit!

Divadelní spolek OUKEJ dvakrát vystupoval s divadelním představením Hrdinky?!, a to na základní škole pro sluchově postižené v Holečkově ul. v Praze a v divadle Gong

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

9

/ROZHOVOR/

SPOCKLIDEM –

TĚHOTNEJ BUDDHA TEXT: Petr Bogner FOTO: Petr Bogner, archiv Kláry Svobodové

10 ČASOPIS UNIE 9–10/2023 ročník XXVII

/ROZHOVOR/

Vždy mě fascinovaly silné a výjimečné osobnosti a tajně jsem si přál být alespoň trochu jako ony. V případě KLÁRY SVOBODOVÉ to platí dvojnásob. Kdybych v sobě uměl najít tolik síly, odvahy, klidu a nadhledu, mohl bych hory přenášet. Jenže zatím tyto vlastnosti mohu obdivovat jen u svého hosta, kterým byla právě Klára Svobodová.

Obdivuhodná žena, která na mě udělala obrovský dojem tím, co si prožila, jak se s tím dokázala vyrovnat, jak dokáže být bezprostřední a upřímná. Její názory mě v dobrém slova smyslu fascinují a měl jsem pocit, že náš rozhovor a celé setkání byly uvolněné, jako bychom se už dávno znali.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

11

/ROZHOVOR/

Moc děkuji, že jste byla ochotná přijít. Mé jméno je Petr Bogner a dostal jsem na vás kontakt od šéfredaktora. Přiznám se, že jsem do té doby nevěděl, o koho jde, a když jsem si o vás začal něco hledat, zjistil jsem, že jste známá osobnost, celebrita. Usuzuji tak z velkého množství titulků, v nichž jsem vaše jméno našel, z mnoha rozhovorů a odkazů na Googlu. Hodně z nich směřuje k vaší knize, kterou tu dnes máte s sebou. To ale není váš první počin, že?

Spisovatelsky je. Původně jsem napsala knihu a nyní píšu blog, abych zjistila, jestli je někdo ochoten číst něco takového, jestli je to vůbec pro někoho konzumovatelné, mluvit o věcech tímhle způsobem. Ne hezky, uhlazeně, spisovně…

Někdy je mi hodně vyčítáno, že píšu hovorově a zda to vůbec může číst někdo, kdo není z Prahy… (smích)

Jako například těhotnej Buddha… (smích) Knížku jsem napsala s tím, že mi tam hovorový jazyk seděl, šlo o moji osobní zkušenost a nedokážu si představit, že bych to měla napsat jinak.

Soustředit se na to, že to má být spisovné, aby to někoho neurazilo, mi přišlo až trapné.

Pak by to bylo strojené a nebylo by to z vás.

Ano, nebylo by to ono. Zkusila jsem to původně napsat hezky, spisovně, ale vůbec jsem se v tom necítila dobře a musela jsem to celé přepsat.

A měl s tím někdo problém? Vydavatel, korektor?

Vůbec ne. Jen jsme se s mojí redaktorkou dohodly na opravě z „tim“ na „tím“, ale to mi vůbec nevadilo. Skoro všechna sprostá slova mi tam nechali, nechali mi tam můj jazyk s tím, že se to k tomu hodí, je to moje osobní výpověď.

Vy jste původem z Prahy? Čtenáři naráželi na to, zda to může číst někdo, kdo není z Prahy.

Ano, narodila jsem se tady. Stalo se mi na blogu na Seznamu, kde jsem psala článek na téma „Mental overload pracujících matek“ (psychické přetížení – pozn. red.), že čtenáři hodnotili jazyk a vyčítali mi hovorovou češtinu. Schválně jsem napsala hned do úvodu: „Akademickou češtinu tady nehledejte, jedeme bez zástěrek a pozlátek.“ Vyčítali mi ne téma článku, ale jazyk. Jedna čtenářka napsala: „Ještě bych paní doporučila k všem těm povinnostem, co má, aby začala chodit na nějaký kurz češtiny…“ Ale vzhledem k tomu, že hovorová čeština je součást

12 ČASOPIS UNIE 9–10/2023 ročník XXVII

/ROZHOVOR/

českého jazyka a vyjma úřední komunikace je povolená, navíc jsme na osobním blogu, tak mi připadá zbytečné tohle řešit.

Mám pocit, že v anonymním prostoru na internetu se píše leccos, co by se tváří v tvář neřeklo – spousta hejtů, snahy ublížit…

Ano, projeví se frustrace lidí. Učím se, že to není o mně, ale někdy je to nepříjemné. Člověk má pocit, že když o sobě něco napíšu, je to vlastně kus mě, moje součást. A pak, když „si na mě někdo vyleje kýbl špinavý vody“ jen proto, že měl zrovna špatný den, je pro mě těžké říkat si, že to není o mně. Učím se to nečíst, nereagovat na to a někdy to blokuju. Problém internetu je, že částečně spojuje lidi a částečně hodně rozděluje.

Ano, je to hnus a je to hlavně o tom pisateli – on má blbou náladu, potřebuje se zviditelnit, protože v životě ho jinak nikdo neposlouchá, a tady má nějaké čtenáře a dokáže zvednout vlnu emocí.

Vy hodně čtete, četla jste někdy Čtyři dohody?

Jedna z nich zní „Nic si nebrat osobně“ – a tohle je přesně ono – ani pochvalu, ani kritiku, vždy jde o odraz člověka, který to říká, není to o mně. Co nejvíc čtete?

Můj srdeční žánr je fantasy a sci-fi, ale poslední dobou čtu úplně všechno.

Jaká byla první fantasy knížka, která ve vás zanechala stopu?

Hobit. Tehdy jsem to vnímala jako pohádku. Kriminálky a horory zas nečtu vůbec, ani na ně nekoukám, nerada se bojím. Na horor jsem se dívala naposledy se svojí sestrou, když jsme byly menší a ona si chtěla dokázat, že to vydrží. Tak jsme koukaly spolu a já jsem se bála ještě víc než ona. A nesnáším ten pocit, že se pak člověk ještě po měsíci bojí jít v noci na záchod… (smích) Když jsou ve sci-fi prvky hororu, tam mi to nevadí, jde o součást příběhu, ale číst něco jen pro to, abych se bála, to neumím.

Také nemám rád horory, a obzvlášť ty, v nichž diváka nechají vylekat např. nějakým nečekaným zvukem…

Zajímalo by mě, jak neslyšící vnímají horory dělané tímhle stylem – neslyší hudbu, která navozuje, že něco přijde a člověk neví co… Je možné, že se neslyšící míň bojí? Mají zmenšený prožitek strachu?

Asi ano. Někdo říká, že na videu je nejdůležitější zvuk. A neslyšící jsou o zvuk ochuzeni. Ale řada z nich již má kochleární implantát. Jak je na tom vaše dcera, má implantát? A změnil se jí tím nějak svět?

Ano, moje dcera má oba implantáty. Nejdříve měla sluchadla a už to byl velký posun. My jako rodiče jsme ale měli pocit, že se jí vada sluchu zhoršila. Na rozdíl od lékařů, jejichž verdikt byl, že dcera má ADHD a není problém ve sluchu, ale v tom, že my s ní neumíme pracovat a ona nechce spolupracovat s námi. Chodili jsme na doplňková vyšetření do Tamtamu (Centrum pro dětský sluch Tamtam, o. p. s. – pozn. red.), např. na vizuální audiometrii pod peřinou, kde se rozsvěcují obrázky. Původní vyšetření vůbec nekorespondovala s těmi následnými, zpočátku Fínka reagovala na mnohem tišší zvuky, ale později už ne a sluchadla jí zřejmě už moc nepomáhala. Po zavedení prvního implantátu se jí život změnil výrazně, byl to spíš šok, že vůbec něco slyší. S druhým implantátem už to nebyla taková změna, jen se jí některé vjemy zpřesnily. Nyní je hodně citlivá na zvuky, chodí do školy v centru a zvuků je tu opravdu moc, například když jede tramvaj nebo sanitka.

Ale stále je to hlavně o pravidelné práci – ukazovat jí zvuky a dělat s ní logopedii.

Jaké pro vás bylo prvotní zjištění, že je dcera neslyšící?

U nás to paradoxně bylo celkem v pohodě, protože Fína se narodila velmi brzo, takže tam byla spousta jiných věcí, co se musely řešit. Takže zjištění, že to jsou navíc ještě uši, jsme přijali.

Těžší bylo naučit se s tím žít – zjistit, co od nás potřebuje, jak se k ní máme chovat, jak si přizpůsobit život, aby to bylo pro ni co nejvíc v pohodě. Naučit se, jak dělat logopedii, a dělat ji pravidelně, to pro nás bylo těžké. Občas na ni voláme, když má vybitý implantát, a jsme na ni naštvaní, že nás neposlouchá… A pak zjistíme, že jí bliká žlutě, a když jej dobijeme, je zase v pohodě. Je to taková naše slepota, protože jsme slyšící od malička.

Změnil se vám nějak život, poté co jste napsala knihu? Vážně mám pocit, že jste teď celebrita.

Já to tak nevnímám, nepřipadám si tak… (smích) Ale je pravda, že rozhovory do té doby nebyly. Občas za mnou přijde někdo na ulici, že četl můj blog a děkuje mi. Mám teď přes 4000 sledujících, ale já to tak neberu. Nejsem člověk, co stojí na pódiu a má před sebou davy.

Ale tak to není, jste přece i youtuber.

Už moc nejsem. Natočila jsem asi pět videí, ale už jsem to uzavřela. Je to hodně pracné a nemám na to už čas, tak jsem si řekla, že už budu točit jen krátká videa na instagram, tiché zprávy, jen krátké novinky, které je snadné otitulkovat. Ale

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

13

/ROZHOVOR/

když bych měla titulkovat nějaké osmiminutové video, je to hodně pracné. A já, když už něco dělám, chci to udělat pořádně, a ne že natočím video o neslyšících, a oni tomu nebudou rozumět…

Videa teď už vůbec nestíhám dělat a také mám pocit, že jsem ze své pozice téma již vyčerpala. Je to takový základní balíček, a kdo chce, potřebné si tam najde. Stejně mám pocit, že je natáčení na YouTube anonymní. Video natočím doma a diváky tam nevidím. A když mi nenapíšou pod video komentář, ani jejich reakci nevidím.

Spíš jsem myslel celebrita v tom smyslu, že když člověk vytáhne paty na ulici, je pro lidi rozpoznatelný.

Moje vizáž je snadno zapamatovatelná, stačí, když mě někdo jednou vidí na fotce, a snadno si mě pak už zařadí, ale já stejně natáčení na YouTube vnímám jako anonymní a zůstávám v pohodě. Velká část lidí k tomuto tématu zůstává lhostejná, a dokud to přímo nepostihne je nebo jejich rodinu, tak se o to příliš nezajímají.

Umíte znakový jazyk? Domluvíte se takto s dcerou?

Mám pocit, že jsem úplně na začátku. S dcerou se domluvím, protože ona umí jen to, co umím já, snažím se být lehce napřed. Ale může se stát, že se ve škole od spolužáků naučí spoustu znaků, kterým my rodiče vůbec nebudeme rozumět a nebudeme je znát.

Doma používáme znakovanou češtinu – normálně mluvíme a snažíme se do toho přidat co nejvíce znaků, které známe. Takže s Fínou v pohodě. Co se týká ostatních neslyšících, celkem si rozumíme, ale když se dívám na zprávy ve znakovém jazyce, vůbec nestíhám a musím si video hodně zpomalit, pak je to lepší. Tak mi to poradil jeden lektor znakového jazyka v Tichém světě. V rámci e-learningu mají naznakované příběhy, které si pustím, a pak jsou k tomu otázky, o čem to bylo.

Je to stejné jako s ostatními jazyky. Když jsem se kdysi učil angličtinu, pouštěl jsem si videa zpomaleně, a tak to bylo snazší. Výuka znakového jazyka je v něčem podobná jako u cizích jazyků.

Jaké máte plány s dcerou? Víte, co by mohla v budoucnu dělat?

Já čekám, s čím přijde ona. Nechávám na ní, ať se rozhodne, co bude chtít dělat. Doufám, že bude mít co nejméně překážek k tomu, aby mohla dělat to, co chce. Vyhledávám příběhy neslyšících, kteří dokázali to, co chtěli, a je pro mě velmi důležité vědět, že to jde. Často máme zábrany, že něco nejde, nastavené jen sami v sobě. Bude to pro ni těžké, ale když si bude věřit a bude mít podporu v rodině, věřím, že ať si vymyslí cokoli, může dokázat vše.

14 ČASOPIS UNIE 9–10/2023 ročník XXVII

To je zajímavé. Řada rodičů neslyšících dětí se nikdy nenaučila znakový jazyk. Co váš manžel?

Učí se znakový jazyk?

Ano. Učí se pomocí aplikací a s Fínou se domluví. Já chodím do Tamtamu v Praze ve Stodůlkách. Tamtam je organizace, co pomáhá rodičům s dětmi – neslyšícím rodičům slyšících dětí a slyšícím rodičům neslyšících dětí. Mají tam sociálně aktivizační služby – skupinky, kam mohou rodiče s dětmi přijít a je tam pro ně připravený program. Rodiče tam mohou mluvit o tom, co je trápí. Děti se tam potkají s neslyšícími dětmi, my rodiče se tam potkáváme s neslyšícími dospělými a vidíme, že i oni žijí úplně normální život. Dokážeme si pak lépe představit, jak naše děti budou žít v budoucnosti, a pro naše děti mohou být vzorem. Někdy se mi stane, že přijdu na skupinku a jsem tam jediný slyšící rodič. Měla jsem velkou radost, že jsem si s jednou neslyšící maminkou popovídala, co jsme dělaly o víkendu. Potěšilo mě, že jsem jí dokázala sdělit ve znakovém jazyce, jak jsme byli o víkendu u rodičů v Sušici na masopustu. Ve znakovém jazyce je potřeba hodně používat mimiku a dávat emoce výrazně najevo. Nebo například vyjádřit otázku, aby ten druhý pochopil, že mu něco neoznamuju, ale že se ptám.

Dcera chodí do speciální školy?

Ano, chodí do školy pro sluchově postižené v Ječné ulici.

Nejdříve chodila do školky v Tamtamu, bylo to pro ni dobré, protože tam slyšela celou škálu zvuků, což bych jí doma nikdy nedokázala zajistit.

Má Fínka sourozence? Jak spolu děti komunikují?

Ano, má bratra Barnabáše, 4,5 roku, je slyšící. Oni spolu znakují. Barnabáš začal sám znakovat, aniž ho to kdy někdo učil. Občas se nás ptá, jak se něco znakuje. Baví ho to a zajímá ho to. Učí znakovat i babičku. Bylo by fajn, kdyby ve školách např. v rámci občanské výchovy byly vyučovány základy znakového jazyka, nebo to aspoň bylo nastíněno v rámci projektových týdnů. Společnost by pak více rozuměla potřebám neslyšících. Ale vzdělávací systém v našich školách je bohužel velmi rigidní. Z Tamtamu dojíždějí i k rodinám domů – tzv. raná péče. Dále je možné díky Tamtamu udělat osvětu ve školce či škole, kam neslyšící dítě chodí, aby jeho okolí více rozumělo jeho potřebám. Ukáží ostatním dětem kompenzační pomůcky (naslouchadla, implantáty – pozn. red.), aby slyšící děti pochopily, o co jde a jak to funguje.

A pak slyšící dítě řekne: „Jé, ona má to kouzelné ucho a tím slyší úplně všechno, já to chci taky…“ A vztahy mezi dětmi zůstávají v klidu.

Stalo se mi na hřišti, že se jiné dítě ptalo, co to má dcera za uchem a proč tak divně mluví. Děti nemají zábrany, že se něco nemá říkat. Vysvětlila jsem mu, že Fínka neslyší a že má implantáty. Spíše byl problém s rodiči, měli pocit, že vyptávat se na takové věci je nevhodné, a odvedli své dítě z hřiště pryč,

/ROZHOVOR/

aby nemuseli nic řešit. Možná to tak trochu v sobě máme všichni. Já osobně se cítím jako velmi tolerantní a respektující člověk a snažím se hledat cesty k tomu, čemu nerozumím, ale ani já moc nevím, jak se chovat, když vidím např. člověka na vozíku. Nevím, co mám udělat, aby neměl pocit, že ho brutálně lituju nebo jsem strašně nevšímavá, nevím, kde je ta hranice, jak se zachovat správně. Kolikrát bych strašně chtěla pomoci, vyjádřit podporu, říci „ano, je dobře, že tu jste s námi“, ale nechci, aby to bylo bráno jako projev lítosti.

Myslím si, že je potřeba sdílet příběhy.

Klára s dcerou

Ano, myslím si to samé co vy. Myslím si, že většina těchto lidí nemá ráda, když se s nimi nakládá nějak zvláštně. Chtějí být součástí společnosti jako každý jiný, nechtějí lítost ani zvláštní pomoc, většinu věcí dokáží sami, v něčem tedy potřebují pomoci, ale většinou stačí jen základní slušnost.

Někdy lidé nevědí, co by neslyšící nebo postižení potřebovali, mají obavu, že něco pokazí, tak radši neudělají vůbec nic a jejich cesty se úplně minou. Např. vidím, že někde lidé znakují, tak se tam radši nebudu dívat, aby si nemysleli, že se na ně blbě koukám. Pak je strach na obou stranách – neslyšící se bojí, že nebudou přijati, že jsou jiní, a někteří slyšící zase odsuzují neslyšící nebo postižené, že nepatří do společnosti, nemají v ní co dělat, někdy na internetu čtu věty typu: „Co je to za zrůdy, co nám sem lezou, že se na ně musíme koukat…“ Je to strašné a doufám, že jde jen o pár trollů, kteří to takhle cítí.

Rozumím tomu. Někdy neslyšící říkají, že když znakují, tak na ně ostatní civí.

Já za sebe musím říct – a chci, aby to tu zaznělo a věděli to všichni neslyšící – že já osobně miluju znakový jazyk a moc se mi líbí. Jsem z něj opravdu nadšená a dokážu se celé dny koukat na Weblíčko pro malé děti (portál s pohádkami pro neslyšící děti a mládež – pozn. red.), jen abych viděla, jak tam znakují a jak je to nádherné. Když potkám v tramvaji neslyšící, kteří znakují, chtěla bych se koukat, jsem fascinovaná znakovým jazykem, snažím se pochytit nějaký znak, ale musím se krotit, aby neměli pocit, že na ně civím. Jen se mi znakový jazyk prostě líbí, je zajímavý. A myslím si, že řada lidí to cítí stejně jako já.

Mě trochu na znakovém jazyce zklamalo, že ve světě existuje celá řada jeho podob a „nářečí“.

Dříve jsem si myslel, že se všichni neslyšící na světě dorozumí.

Je to jazyk jako jazyk. Neslyšící mají myslím trochu výhodu, že je znakový jazyk vizuální a znaky hodně kopírují tvar a funkci dané věci, na rozdíl od dvou cizích slov, která spolu nesouvisí. V českém znakovém jazyce je pro slovo drak znak "drak", ale v čínštině se drak popisuje jako "ten, kdo dští oheň", ne slovem "drak". Dá se to najít v aplikaci

SpreadTheSign. Najde se tam slovo a znak v češtině a českém znakovém jazyce a pak stejné slovo a znak v jiných jazycích.

Tam jsme hledali první znaky.

Naši neslyšící říkají, že je rozdíl mezi znakovými jazyky v jednotlivých zemích, ale že je možné se navzájem pochopit.

Ano. Neslyšící mají myslím jednodušší to, že jsou zvyklí používat gesta a mimiku a chtějí se domluvit. Nejhorší je, když se lidé nechtějí domluvit.

Vrátím se k vaší knize. Proč vznikla? Čím byla pro čtenáře tak zajímavá a úspěšná? Kolik kusů se vydalo? Jaké jsou ohlasy?

Náklad byl 1200 kusů, nyní jsou prodány zhruba tři čtvrtiny.

Mám úžasné čtenáře. Řada z nich prožila něco podobného, proto jim moje kniha v něčem pomohla a otevřela oči. Potom mi píšou svoje příběhy a někdy mám pocit, že všichni moji knihu četli a vědí o ní. Mám úžasnou zpětnou vazbu a to mi dává pocit, že je dobře, že byla napsána.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

15

/ROZHOVOR/

Klářin manžel s dcerou

Kniha je o mém osobním příběhu, naše první dcera se narodila mrtvá ve 29. týdnu těhotenství. Bylo to v době, kdy jsem si myslela, že je vše v pořádku, že už se nemůže nic stát, kdy se kupuje výbavička…

Někdy očekáváme, že se může něco stát v prvních třech měsících těhotenství, o těhotenství se radši před ostatními nemluví, ale teď už vím, že stát se to může kdykoli, nikdy nic nemáme jisté.

Pro nás to byl přelomový zážitek. Teď zpětně ale mohu říci, že nám to přineslo mnoho dobrého do našeho života, velmi to semklo celou naši rodinu. Ne vždy to ale tak dopadne a partnerské vztahy končí.

U nás byl scénář šťastný a velmi nás to spojilo. Měla jsem potřebu o tom napsat. Jsem introvert a nemám potřebu s lidmi o věcech mluvit, nejsem typ, který by šel na sdílecí kroužek a sdílel věci tak intimní, čerstvé a bolavé.

Většinou mám tendence pomáhat druhým, vyslechla bych si příběhy ostatních a šla bych domů ještě v horším stavu, než jsem tam přišla. Tehdy mi hodně pomáhalo psát, byla to cesta, jak to začít ze sebe pouštět ven. Hodně jsem psala na papír, psala jsem Žofce dopisy, že mě strašně mrzí, že už se neuvidíme, že jsme se na ni hrozně moc těšili, že ji máme rádi.

Později jsem zjistila, že už to nepotřebuju psát kvůli sobě, že už jsem se z těch věcí vypsala. Navždy zůstanu mámou, která přišla o dítě, ale došla jsem k tomu, že už nejsem jen to. Už mohu být i něco jiného, už to není věc, která by mě zásadně ovlivňovala až do konce života. Ale měla jsem potřebu to dopsat pro ostatní rodiče. Jako první pomoc, kam sáhnout, když se něco podobného stane.

16 ČASOPIS UNIE 9–10/2023 ročník XXVII

Klára s rodinou

V knize je návod, jak se potýkat s tak zásadní, těžkou událostí?

Ne, žádný návod tam nemám. Každý člověk musí najít to, co funguje jemu. Někdo se z toho bude snažit vypsat. Někdo půjde na skupinku. Někdo si najde psychoterapeuta, kterému bude o svém trápení říkat. Někdo to do sebe zamkne, nikdy o tom nebude chtít mluvit a nechá si to navždy jen v sobě.

Bude se snažit nikdy o ničem takovém nečíst nebo to nevidět ve filmech, aby se jeho rána znovu neotevřela. Každý člověk hledá cestu, která vyhovuje právě jemu. Za sebe říkám, že není dobrá nebo špatná cesta. Proto tam žádný návod nemám.

Chtěla bych, aby si rodiče z mojí knihy odnesli – a i se to tak děje – že jde o součást jejich cesty. A že to neznamená, že jejich život skončil. Bohužel smrt je stále tabu a silné a bolavé téma pro spoustu lidí.

To, že se nám dějí tak strašné věci, neznamená, že si je zasloužíme a jsme špatní lidé, ale že jsme naopak tak silní, že se s tím zvládneme vypořádat. A je potřeba v sobě tu sílu hledat.

Nechci říci, že to jde překonat, protože se to bude celý život vracet. Nikdy nebudete ve stavu, kdy to překonáte a bude to za vámi. Mám období, kdy si na Žofku vzpomenu a pláču, ale už to není tak, že bych se tady na všechno vykašlala. Jsem vděčná, že tady někde mám další dceru, kterou sice už nikdy neuvidím, ale zůstane navždycky naše. Ta bolest zůstane, jako když má člověk zranění z války, které se ozve vždy, když se mění počasí… Ale dá se s tím žít a fungovat dál.

Proč název Těhotnej Buddha?

Buddha proto, že jsem vždycky měla pocit, že jsem bojovník, který vždy musí všechno zvládnout. Právě tahle zkušenost

/ROZVRH/

cing nebo tetování. Když jsem byla u pána, který se tímto zabývá, měl v galerii spoustu žen a dívek, samé víly. Měla jsem tehdy krátké modré vlasy a on si mě označil jako „Spock“ (Spock je postava ze sci-fi světa Star Treku – pozn. red.). Nejdříve jsem se naštvala, proč nemůžu být taky víla jako ostatní, ale pak jsem si řekla, že Spock je vlastně úplně dokonalá postava. A navíc ze sci-fi, kterou miluju. Spock je racionální a bez emocí. Na rozdíl od kapitána Kirka, který je vášnivý, je Spock prvním důstojníkem, je geniální a má v sobě klid díky absenci emocí. Moje cesta je o hledání vnitřního klidu.

Kdy vyjde druhá kniha?

Měla by vyjít na podzim nebo na jaře. Vyjde přes stejné vydavatelství, bude k dispozici v knihkupectvích i na internetu.

Kdekoliv jsem byla v knihkupectví, vždycky jsem tam svou knihu našla. Většinou v těhotenské literatuře, což mi přijde strašné, protože těhotné by rozhodně neměly takovou knihu číst. Ale potěší to, vidět své dílo v obchodech.

Dcera a otec s tetováním kochleárního implantátu

mě naučila, že nejdůležitější věc v životě je někdy nedělat vůbec nic. Když ležím s obrovským břichem, kde už ale není žádné dítě a ani nebude, nikdy už ho neuvidím, tak nemůžu nikam jít a někomu dokázat, že to zvládnu. Nemám s čím bojovat. Ta cesta je přijmout, že to tak je, i když je to strašné. Prostě jen být a dýchat a přežít další den. Taková drsná forma zenu.

Takže Buddha je o tom, najít mír v sobě? Boha v sobě?

Boha bych neřekla. Spíš dojít ke smíření a přestat s těmi věcmi bojovat a snažit se je vyřešit, protože vyřešit nejdou. Ať uděláte cokoli, už se to nezmění. Hledat cestu, jak se s tím smířit, a přijmout to.

Víme tedy, co bylo impulsem k napsání knihy.

Bude nějaká nová kniha?

Příští kniha na první navazuje. Buddha skončil porodem mé druhé dcery, která se narodila ještě dříve než Žofka, ale přežila. Pak jsme měli dlouhé období v inkubátoru. Kniha končí tím, že život pokračuje dál, i když úplně jinými cestami, než jste si představovali. Bude následovat druhý díl, pracovní název je Kojící Spock.

Spock je část názvu vašeho webu, který jsem se snažil rozluštit.

Je to taková slovní hříčka – „Spock lidem“ i „S poklidem“. Spock se se mnou táhne od doby, kdy jsem si nechala udělat uši, jde o modifikaci boltců, něco jako pierSpocklidem – blog

Co byste ještě chtěla říci našim čtenářům?

Předpokládám, že čtenáři budou neslyšící nebo ti, kdo se zajímají o svět neslyšících. Moc bych si přála, aby se začaly stavět mosty mezi světem slyšících a neslyšících, protože si myslím, že si můžeme hodně předat a obohacovat se navzájem. Přeji si, aby zmizely strachy: z jedné strany, že nebudu přijata taková, jaká jsem, a z té druhé strany, že nevím, co mám dělat, tak radši neudělám nic, abych náhodou někomu neublížila. Byla bych ráda, kdyby se naše světy více potkávaly.

Bylo by super, kdyby se dal aplikovat ten projekt do škol, který jste zmínila. Já jsem ještě ze staré školy a pamatuji si, že mě vždycky moje mamka upozorňovala, když jsme viděli někoho na vozíku: „Nedívej se tam! Budou mít pocit, že na ně civíš, a bude jim trapně.“ Je zřejmé, že se ty dva světy nepropojují.

Ano. Je to i tím, že např. vozíčkáři měli někde svoji tréninkovou kavárnu a chodili hlavně tam a neslyšící zase mají svoji Tichou kavárnu. Naštěstí tam ale chodí i slyšící. Myslím, že by se měli všichni scházet společně. U nás stále převládá to, že být jiný je něco divného. Když vidíme člověka, okamžitě si jej „proskenujeme“ a hned vidíme, že tam něco přebývá nebo chybí (např. člověk bez nohy nebo s holemi). Okamžitě si toho všimneme a nevíme, jak s tím naložit.

Myslím si, že čím více budou neslyšící, vozíčkáři a další mluvit o svých potřebách, my budeme více vědět, co dělat, nebudeme tápat a bát se, že něco pokazíme. A nebude se odcházet z hřiště, protože je tu holčička, která neslyší.

Může to být nepříjemné. Lidé nechtějí být tímto výjimeční. Snaží se zapadnout mezi ostatní. Bylo by fajn udělat projekt do škol, aby se předsudky a nedorozumění stále více odbourávaly.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

17

/SENIOŘI/

TÁBORY přátelství a pohody TEXT A FOTO: Karolína Peroutková ZDROJ: www.jamedlov.cz

Hotel Medlov je významné středisko rekreace s tradicí od 30. let 20. století. Jeho dnešní podoba vznikla na základě architektonické přestavby z druhé poloviny 70. let jako významné dílo architekta Jiřího Herzána. „Snad ani v nejpřepychovějším Hiltonu nenajdeme tak vkusnou výzdobu jako zde, v nové odborářské zotavovně u rybníka Medlov.“ Tak zněla zpráva z roku 1973 v deníku Rovnost. O rok dříve, tedy v roce 1972, se zde konal VIII. všeodborový sjezd ROH. Následující rok byl zahájen provoz hotelu právě hoštěním účastníků sjezdu.

Podle této události se oficiálním názvem hotelu stala Zotavovna VIII. všeodborového sjezdu ROH.

Dobyvatelé na Medlově

Hotel Medlov poblíž Fryšavy pod Žákovou horou na Vysočině zkraje července přivítal své první prázdninové hosty. V termínu 2.– 9. 7. zde proběhl letní pobyt, který pro seniory se sluchovým postižením pořádal Tichý dům neslyšících, z. s.

2

18 ČASOPIS UNIE 9–10/2023 ročník XXVII

3

1

/SENIOŘI/

4

1/ Táborníci byli rozděleni do třech skupinek, které proti sobě soutěžily o první místo v nejrůznějších kláních – modří, červení a bílí. Letošní celotáborové téma bylo totiž vlastenecké. Snímek ovšem zachycuje odpočinkovou, nesoutěžní aktivitu.

2/ Na organizaci tábora se podílela také dcera paní Spěvákové, její vnuk a čtyřnohý pomocník.

3/ Kamile Spěvákové (vlevo) pomáhá s vedením táborů také dcera a manžel.

4/ Češi jsou dobrými houbaři. I toto se ukázalo na dalším krásném výsledku dopoledního tvoření na Medlově.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

19

/ SENIOŘI/

5

6

7

8

9

10

5/ Při malování mapy Česka se nesoutěžilo o body. Účastníci nadšeně tvořili a malovali tři obrazy symbolizující české památky, zvířata u nás a oblíbená česká přírodní místa. Členové jednotlivých skupinek se nejdříve museli domluvit na jedné představě, pak společně kreslili.

6/ Ukázka jednoho z namalovaných obrazů. Co všechno bychom našli na mapě Česka? Plzeňský pivovar, zámek v Českém Krumlově, přehradu Lipno, Třeboň, Karlův most, Hradčany, Lidice, Říp, Mariánské Lázně, Karlovy Vary, Pálavu, vilu Tugendhat, Kašpárkův zámek, chrám sv. Barbory v Kutné Hoře, Ještěd a Sněžku.

7/Jedna z členek Tichého domu neslyšících paní Petrusová jezdí na tábory už šestým rokem. A stále jsou podle ní dobré! Místa jsou vždy vhodně vybrána, pokaždé jde o krásnou přírodu. Ráda také vidí své přátele, známé tváře, letos jsou na táboře jen tři noví účastníci. Na pobyty jezdí i se svým manželem panem Petrusem. Nejsou ale společně v týmu. A chtěla by, aby její tým vyhrál? Ani ne. Přeje vítězství spíše svému muži. Ví, že rád vyhrává.

8,9/ Ten den se na Medlově zkrátka malovalo. Na terase tvořili dobyvatelé (účastníci tábora) své mapy Česka, nahoře pan údržbář hotelu natíral okapy: „Dávám to do původní barvy, původní medlovský zelený. Architekt Herzán to takhle chtěl a současní majitelé chtějí mít všechno retro.“ 10/ Další povedená ukázka společné tvorby. Jaká zvířata máme u nás? Krásná. Hlavně pan Petrus je všechna vymaloval.

20 ČASOPIS UNIE 9–10/2023 ročník XXVII

/ SENIOŘI/

Letos se nesl ve znamení dobyvatelů. Celkem šestnáct účastníků zde prožilo sedm dní v tematické hře vytvořené dlouholetou a oblíbenou vedoucí Kamilou Spěvákovou. Její vedení skupiny kladlo důraz na čtyři prvky: kooperace, aktivizace, vědomostní rozvoj a relaxace. Cvičení pak střídaly vědomostní soutěže, logické hry, pěší turistika, také prohlídky památek nebo rukodělné a výtvarné činnosti. Nechyběly procházky v nádherné okolní krajině i oblíbená seniorská olympiáda.

Kamily Spěvákové, letité vedoucí letních táborů pro dospělé, která s úsměvem a radostí pečovala o všechny „dobyvatele“ hotelu Medlov, jsem se v prosluněném červencovém dni zeptala na pár otázek.

Jaká je historie táborů, které pořádáte?

Máme za sebou šest zrealizovaných táborů, jeden nebyl uskutečněn z důvodu koronavirové epidemie v roce 2020. Tábory máme tematické, každý rok se liší. Ten úplně první tábor proběhl v roce 2017, v prvním zářijovém týdnu. Byl ve znamení westernu, protože se odehrál v zábavním parku Šikland u Zvole nad Pernštejnem. Tématem tábora v následujícím roce byla spartakiáda, tábor v roce 2019 byl na téma „Babí léto se severskými psy“. V roce 2021 jsme měli téma „Zpátky do pohádky“ a loňský tábor byl ve znamení Pepka námořníka.

Letošní pobyt byl na téma „Dobyvatelé“.

Z uskutečněných táborů bych ještě zmínila dva integrované tábory na Horní Bečvě v roce 2018 a 2021, kde se naše skupina se sluchovým postižením sešla s běžnými seniory.

Tábor je pro starší generaci velmi užitečný, pomáhá lidem i nadále udržovat jejich dosavadní aktivity.

Je mi potěšením sledovat starší lidi, jak prožívají svůj krásný vnitřní svět. Týdenní pobyt dokáže přepnout jejich negativní myšlenky na pozitivní. Náš tábor není pionýrský ani skautský, nenosíme šátek. Je založen na principu volnočasových aktivit. Řídíme se pravidly 4P, tedy Pohybem, Pamětí, Přátelstvím a Pohodou. Skupinu tvoří senioři se sluchovým postižením, tedy neslyšící, ohluchlí nebo těžce nedoslýchaví. Klademe důraz na vzájemné přátelství. Silnější pomáhá slabšímu, rychlejší pomáhá pomalejšímu.

Co vás motivuje k tomu, že se do tak náročné organizace pouštíte každý rok znovu?

Impuls a chuť mi dodávají naši úžasní senioři v podobě poděkování, dotazů či návrhů na místo příštího tábora. Také pomáhá jejich vyprávění o nových zážitcích ze soutěží, z olympiád, z výletů… Na jednom z našich letitých táborníků je vidět, že se těší na každý další tábor. Pro archiv našeho spolku po každém návratu z ozdravného pobytu maluje s nadšením všechno, co jsme prožili, naše proběhlé denní činnosti.

Máte táborovou zkušenost již z dětství?

Volnočasové aktivity a kreativita jsou moje droga. Okusila jsem snad všechny dětské aktivity, například ruční práce jako pletení, háčkování, vyšívání, drhání… Sbírala jsem odznaky, poštovní známky, pivní tácky. Mám ráda také sport, zimní i ten letní, turistiku apod.

Máte tedy velkou osobní zkušenost s tím, jak pohyb a tvoření mocně působí na lidskou psychiku.

Pozoruji účastníky, jak v době konání volnočasového programu rychle přecházejí ze stavu klidu do stavu vitality. Měli byste vidět, jak dokážou během krátké doby omládnout o pár desítek let a zapomenout na všední běžné starosti, hlavně na své zdravotní problémy. K táboru patří hlavně legrace, občas dojde i na odřeniny, modřiny… To samé jako u dětí.

Je krásné, že si pořád dovedete hrát.

Zábavné soutěže jsou velmi veselé. Například když na letošní lesní soutěži hledaly jednotlivé týmy v přírodě dvacet osm lístečků s otázkami a jeden úspěšný nálezce běžel hned ke svému zapisovateli vyklopit správnou odpověď, jenže mu vypadlo z paměti číslo otázky. A zapisovatel nevěděl, do které kolonky správnou odpověď doplnit. Musel tedy běžet zpátky a hledat mezi lístečky své číslo a pak se znovu vrátit na stanoviště zápisu. Takových lidí bylo víc… Nasmáli jsme se, soutěž mě dost pobavila. Navíc kromě legrace v ní bylo hodně pohybu.

Máte za sebou leccos. Na který tábor nejraději vzpomínáte?

Těžká otázka. Jeden byl hezčí než druhý. Ale vzpomínám nejraději například na Husky tábor v Horním Maxově u musherky Jany Henychové, kde jsme zažili velkou canisterapii (léčbu se sibiřskými husky). Na zahradu, kde jsme seděli v kruhu, vypustila musherka hafo haskounů. Bombardovali nás mazlením, olizováním, postrkáváním… Očuchávali ze zvědavosti i přepisovatelku s tabletem simultánního přepisu.

Aktivnější senioři měli také možnost vyzkoušet si na louce jízdu na psím spřežení.

Myslím si, že ze všech nejnáročnější byl tábor na Lipně, to bylo ve znamení Pepka námořníka. Byl tam velmi nabitý program, tábor byl zrovna v roce výročí 10 let od založení zapsaného spolku Tichý dům neslyšících. V závěru tábora jsem ale dostala nádhernou zpětnou vazbu – krásné vystoupení po námořnicku v podání báječných seniorů na parketu.

Proběhla také tajná oslava 80. narozenin jednoho z účastníků a nakonec společná fotografie v námořnickém kostýmu.

Jaké máte plány na příští rok?

Naši senioři vyslovili přání strávit týden někde na Dolní Moravě nebo opakovat pobyt na Lipně.

Ano, jako mladší žákyně jsem jezdila na letní integrované tábory s partou dětí se sluchovým postižením z radlické školy.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

21

/ŽIVÍME SE RUKAMA/

22 ČASOPIS UNIE 9–10/2023 ročník XXVII

/ŽIVÍME SE RUKAMA/

TEXT: Eva Vavříková / FOTO: Barbora Kršková, archiv Evy Vontrobové

Rubrika Živíme se rukama přináší další zajímavý rozhovor se šikovnou neslyšící tvůrkyní, která s velkým nadšením a od srdce vyrábí krásné vonné svíčky. EVA VONTROBOVÁ se snaží inspirovat svět svojí vizí o vytvoření klidného, radostného a provoněného domova pro všechny. I když náhle v mládí ztratila sluch, neztratila chuť žít a to ji podnítilo k založení firmy na výrobu a prodej kvalitních a udržitelných svíček.

menuji se Eva Vontrobová, jsem vystudovaná mikrobioložka, ale momentálně jsem na mateřské dovolené s druhým dítětem. Současně s mateřskou dovolenou provozuji i živnost, která se zaměřuje na výrobu svíček. Miluji přírodu a vše s ní spojené, což se také promítá do mé tvorby.

Proč jste si nakonec vybrala práci se svíčkami?

Ačkoliv jsem studovala obor mikrobiologie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, skončila jsem nakonec u úplně jiného zaměstnání. Výroba svíček se ze začátku dala zvládat z domácnosti, takže jsem nemusela nikde cestovat a vzhledem k tomu, že jsem byla na mateřské s prvním dítětem, bylo to ideální. Dříve jsem již nějaké svíčky dělala pro rodinu, takže to nebyl úplný krok do neznáma. Navíc jsem při výrobě a prodeji přes internet nemusela nikoho poslouchat, takže ideální podmínky pro moji sluchovou vadu.

Máte firmu s výstižným názvem VONTREE CANDLE. Co znamená?

VONTREE je zkratka mého příjmení: VON (VONtrobová), TR (VonTRobová), a aby byl název přívětivější, doplnila jsem na konec ještě dvě EE a pak nám vzniklo hezké anglické slovo TREE (strom), které odráží přírodní pojetí našich svíček. CANDLE znamená v angličtině svíčka. (usmívá se)

Na e-shopu VONTREE CANDLE máte krásnou a pestrou nabídku designových a originálních svíček. Co vás v tvorbě inspiruje?

Mojí inspirací je určitě příroda, miluji procházky v přírodě, květiny, léčivé byliny a hodně času trávím i na zahradě, kde pěstuji řadu rostlin. Když člověk na chvíli vypne a jde se projít do přírody, pak inspirace přichází sama.

Vyrábíte netoxické a přírodní produkty, které splňují certifikaci. Zajímalo by mě, odkud sháníte či získáváte materiály a přísady do svíček (např. sója, aroma, vůně, knot, vosk, esenciální oleje).

Veškeré přísady pocházejí z Evropy. Hodně českých svíčkařů nakupuje mimo Evropu (Asie, USA), ale to je už mimo moji ideologii. Snažím se redukovat uhlíkovou stopu, takže čím více lokálních surovin k výrobě mám, tím lépe. Úplně nejlepší by bylo vše odebírat od českých výrobců, ale některé věci zde v ČR nejsou vůbec k dostání. Třeba sójový vosk se pouze přeprodává a je velmi drahý. Náplně do svíček a vosk pochází z různých zemí EU – Nizozemska, Německa, Itálie, Španělska, Francie. Ale včelí vosk odebíráme od včelařů z ČR. To samé platí i pro dřevěná a korková víčka, která máme od místních českých firem. Etikety a krabičky si necháváme dělat také v ČR.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

23

/ŽIVÍME SE RUKAMA/

EVA VONTROBOVÁ •

V rodinné dílně se věnuje ruční výrobě kvalitních autorských přírodních vonných svíček

•

Na svém e-shopu píše zajímavý blog se spoustou informací ze světa svíček (tipy na využití svíček, historie a výroba svíček, vliv svíček na každodenní život nebo aromaterapie) • Její svíčky neobsahují ropné produkty a žádné toxické látky a jsou GMO free • Záliby: sport, příroda, trávení volného času s rodinou a s přáteli

Vaše svíčky jsou vyráběny hlavně ze sójového vosku. Proč zrovna sójové svíčky?

Většina běžně dostupných svíček v obchodech je z parafínu. Parafín se vyrábí z ropy a jeho spalováním se do ovzduší dostávají toxické látky, jako je benzen nebo toluen.

Pokud svíčky z parafínu pálíte pravidelně, může docházet ke vzniku alergií, bolestí hlavy, a dokonce i rakoviny. Při rozhodování, který vosk do svíček použiji, bylo tedy jasné, že to nebude parafín. Přiznám se ale, že jsem původně nevěděla, jaké zlo ten parafín vlastně je. Moc jsem složení svíček nevěnovala pozornost. Až se založením živnosti jsem začala více pátrat a byla jsem nemile překvapena, co vlastně sama doma pálím. Proto jsem se zaměřila na přírodní vosky – včelí, kokosový, sójový a řepkový. Nejlépe mi pro výrobu svíček do nádob vyšel právě sójový vosk. Sójový vosk je nejen netoxický, ale také se s ním velice pěkně pracuje. V nabídce máme i včelí vosk, který je zase perfektní pro odlívané svíčky (bez obalu).

Jaký je postup výroby sójové vonné svíčky?

Svíčky vyrábím zcela sama, přes sezónu mám výpomoc, je toho opravdu hodně, takže bych to sama nezvládala. Vypomáhají mi rodinní příslušníci, nejvíce se vyrábí v období od října až do prosince. Po Vánocích zájem upadá, ale není to úplně nejhorší. Následuje silný útlum v dubnu a ten je cítit právě až do začátku října…

Popíšu vám postup výroby svíček: Nejdříve připravím bavlněné knoty, které navléknu do kovového plíšku a scvaknu je k sobě. Připravené knoty nalepím na dno omyté a usušené sklenice. Vosk roztopím a smíchám ho s vonným či esenciálním olejem (vše je nutno přesně na gram odvážit). Pouze

24 ČASOPIS UNIE 9–10/2023 ročník XXVII

v zimě, když je v provozovně méně stupňů, sklenici nahřívám. Dokonale promíchaný vosk s vonným nebo esenciálním olejem pomalu naleji do sklenice a nechám svíčku s voskem zatuhnout. Samozřejmostí je zkrácení knotu a odstranění případných nerovností a bublinek na povrchu vosku svíčky pomocí horkovzdušné pistole. Dále očistím sklenici od zbytků vosku. Na svíčku pak nalepím přední etiketu s názvem a bezpečnostní etiketu. Na úplném konci svíčku zavíčkuji víčkem, které může být korkové, dřevěné nebo kovové. Svíčka se takto nechá 14 dní odležet a pak putuje k zákazníkům.

Jak dlouho trvá výroba jedné svíčky? Úplná doba výroby svíčky je dva týdny. Svíčka se totiž musí nechat odležet, aby vosk a vonné či esenciální oleje dokonale splynuly. Samotná výroba svíčky trvá pár hodin (od přilepení knotu až po ztuhnutí vosku uběhnou cca 2–3 hodiny). Nicméně v potaz se musí brát i návrh etikety, tisk etiket v profi tiskárně (14 dní), výroba korkových víček (klidně i 2 měsíce) a gravírování (rytí) víčka. Výroba finálního produktu je tedy zdlouhavý proces. Ale pokud má člověk již všechny potřebné komponenty, dá se to zvládnout za zmiňované 2–3 hodiny.

Jaké další produkty v sortimentu nabízíte?

Dále se zaměřujeme na včelí svíčky bez přidaných barviv a olejů. Tyto svíčky jsou buďto máčené (dlouhé kónické svíčky), rolované, anebo odlévané (čajové svíčky). Já osobně tyto svíčky pálím celý rok, mají příjemnou jemnou vůni po medu, jsou moje oblíbené. Dále máme v nabídce i dárkové balení, které často zákazníci kupují pro své blízké k narozeninám nebo Vánocům. Jako doplňkový sortiment nabízíme vykuřovadla a svícny.

/ŽIVÍME SE RUKAMA/

Vyrábíte také individuálně svíčky dle přání zákazníků, třeba na svatby?

Je možné „namíchat si“ svíčku podle vlastní představy?

Ano, lidé často chtějí svíčky s vlastní etiketou, zejména firmy a obchody. Takže zakázková výroba je u nás na denním pořádku. Vyrábíme svíčky podle přání: vůně, etiketa, víčko – vše si zákazník zvolí. Ale tato zakázková výroba je omezena na minimum 100 ks.

Pro menší odběratele (svatby, narozeniny) máme v nabídce personalizované gravírování na víčko (dřevo nebo korek) a zákazník si takto může na víčko zvolit jakýkoliv nápis nebo obrázek.

Bylo těžké rozjet firmu? Kdo vám pomohl v začátcích?

Já to v začátcích nebrala tak, že rozjíždím firmu, brala jsem to jako pouhý koníček a zábavu k mateřské. A jelikož se prodej neobejde bez živnosti, bylo nutné založit si živnostenský list. S tím mi pomohla maminka, která se již roky pohybuje v účetnictví a pracuje na úřadě, takže věděla, co a jak. (smích) Ale ještě před tím, než jsem si živnost založila, bylo nutné zjišťovat, co taková výroba obnáší, kde sehnat suroviny, jaké označení musí mít svíčky, jak založit e-shop… Bylo toho docela dost, ale vzhledem k tomu, že jsem měla hodně času, dalo se to zvládat.

Svíčka z včelího vosku

Dozvěděla jsem se, že vám byla diagnostikována vzácná porucha sluchu zvaná auditorní neuropatie. Jak se projevuje?

Mám poškozený sluchový nerv, zvuky z vnitřního ucha jsou s obtížemi přenášeny do mozku a mozek zvuky špatně zpracovává. Do mozku se tedy dostávají jen jakési kusy zvuků. Vím tedy, že něco slyším, ale nevím, co to je. Nejhorší je to v porozumění řeči, dokážu slyšet hlas člověka, ale vůbec netuším, co říká, nerozumím.

Je sluchové postižení překážkou při podnikatelské činnosti? Jak přes sluchový handicap komunikujete se svými zákazníky?

Záleží, v čem člověk podniká. Kdybych měla provozovat firmu, kde budu často v kontaktu se zákazníky, nezvládla bych to. Tedy, asi bych to zvládla, ale bylo by to pro mě velice náročné a rozhodně ne dlouhodobě udržitelné. Ale pokud si člověk zvolí takové odvětví, kde se většina věcí dá vyřídit online, dá se v pohodě podnikat i se sluchovou vadou. Se zákazníky komunikuji pouze online. Na webu mám uvedený WhatsApp s tím, že mohou pouze psát, nikoliv volat. E-mailem si domlouvám veškeré velkoobchodní spolupráce a všichni jsou s tímto způsobem komunikace v pohodě. Problém někdy nastává při komunikaci s úřady, tam stále preferují telefonování. Proto využívám externě služby účetní, která vše vyřizuje za mne, a s ní komunikuji opět e-mailem.

Součástí vaší práce je charitativní činnost. Proč jste se rozhodla věnovat část finančního výdělku Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR? Ono vzhledem k mé sluchové vadě není moc překvapující, že jsem si vybrala zrovna tuto neziskovku. (úsměv) Hlavně jsem cítila, že svíčky potřebují mít nějaký hlubší význam. Výrobců svíček je na trhu hodně, a proto jsem chtěla, aby ty moje byly originální a nabízely více než jen pouhé svíčky. Charitativní svíčky, které navíc vyrábí sluchově handicapovaná tvůrkyně, budete hledat marně, proto jsem tuto díru na trhu zaplnila.

Díky tomu, že podporuji osoby, které se potýkají se stejným problémem, se celkově cítím mnohem lépe. Moc mi to pomáhá hlavně po psychické stránce. Jsem z toho šťastná, že mohu někomu přispět a zároveň zviditelnit svět neslyšících a nedoslýchavých laické veřejnosti.

Evě Vontrobové za celou naši redakci děkujeme za poskytnutí rozhovoru. Zároveň jí přejeme hodně pracovních úspěchů a co nejvíce prodaných svíček.

Eva se svojí dcerou Anežkou a tatínkem. Díky podpoře svého tatínka se pravidelně zúčastňuje prodeje svých výrobků na trzích

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

25

/ L E T N Í TÁ B O R Y/

Okénko do letních táborů pro neslyšící děti a mládež

Během letošních prázdnin byli organizátoři velmi aktivní a uspořádali velké množství letních táborů pro neslyšící děti a mládež. Čtenářům zde přinášíme krátké shrnutí, aby se mohli příští rok rozhodnout, kam svoje děti přihlásit.

SUKI jede na tábor 8.–15. 7.

Letos se děti v Šalvějce na příměstském táboře setkaly počtvrté. Předloni jsme zkoumali svět a zjišťovali, odkud se bere voda. Loni jsme s Malým princem prozkoumali, co pro nás znamená přátelství, učili se vzájemnému respektu a spolupráci.

Letos jsme s dětmi vstoupili do světa pohádek. Každý den měl podobný rytmus. Každé dopoledne jsme se vydali na „kouzelný vrch“, kde jsme našli pohádku. Nasadili jsme si kouzelné brýle, otevřeli velkou pohádkovou knihu, převyprávěli si ji a pak se do ní v průběhu dne mnohokrát vraceli díky různým aktivitám. Jedli jsme stejný oběd, co se jedl v pohádce, malovali kulisy a postavy, které se v pohádce objevily, vařili pohádkovou kaši nebo hnětli kouzelné dortové těsto. Pro děti je náš svět dospělých leckdy nesrozumitelný. Díky pohádkám se v něm a ve vztazích mezi lidmi mohou lépe vyznat. Pohádka je jednoduchá a srozumitelná a dítě v ní lehko rozliší mezi dobrem a zlem. Když si s dítětem vyprávíme pohádku, recitujeme básničku nebo zpíváme píseň, rozvíjíme jeho osobnost v různých oblastech. Učíme ho poznávat umělecké prostředky znakového jazyka, rozvíjíme jeho vyjadřovací schopnosti, rozumové, sociální a vztahové dovednosti, jeho představivost, podporujeme jeho paměť.

TEXT A FOTO: Leona Pejcharová

„SUKI jede na tábor“ je akce pro 29 dětí ve věku 7–14 let.

V kraji krásné Šumavy jsme se letos ponořili už do sedmého táborového příběhu. Tentokrát jsme byli opraváři pohádek, kteří měli velký úkol – opravovat stále se rozbíjející pohádky.

To bylo chaosu, nejdřív se princezně ztratil princ, Úžasňákovi místo superhrdinských činů šli na turistiku, a odkud se tam vzal plameňák, nikdo nevěděl. Naštěstí děti přispěchaly na pomoc a pohádky opravily a my už se těšíme za rok na další dobrodružství. Zajímá vás atmosféra akce? Mrkněte se na fotky, které najdete na facebookových stránkách @sukijedenatabor.

Příměstský tábor Šalvějka 11.–14. 7.

TEXT: Klára Zaoralová / FOTO: archiv Šalvějky

26 ČASOPIS UNIE 9–10/2023 ročník XXVII

ZPRACOVALI: Klára Zaoralová, Jan Semerád

Další fotografie z jednotlivých táborů najdete také na zadní straně časopisu.

Letní tábor pro děti se sluchovým postižením 22.–29. 7.

TEXT A FOTO: Iveta Melichar

/ L E T N Í TÁ B O R Y/

Svaz neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR, z.s., jako každý rok, i letos pořádal tábor pro děti se sluchovým postižením.

Tentokrát na krásném místě Horní Bradlo. Tématem letošního letního tábora byla „Pevnost Boyard“, která přinesla nezapomenutelný týden plný soutěží, dobrodružství a přátelství.

S tématem „Pevnost Boyard“ byli účastníci vtaženi do světa tajemství, hádanek a výzev. Tým vedoucích se postaral o to, aby se všichni cítili jako opravdoví hrdinové, a tak mohli překonat veškeré překážky, které se jim postavily do cesty, a získat co nejvíce klíčů, které na konci potřebovali k otevření pokladu.

Tábor „Pevnost Boyard“ pro děti se sluchovým postižením ukázal, že vůle, odvaha a důvěra mohou překonat všechny překážky. Těšíme se na příští rok, kdy se budou moci děti vrátit a zažít další dobrodružství zase na jiné téma.

EUDY Junior Camp 22.–29. 7.

TEXT: Klára Zaoralová/ FOTO: archiv CDY

pána Saurona ze světa Pána prstenů. Porazily černého jezdce, zažily velkou bitvu, užily si i výtvarnou dílnu, batikování plášťů, sportovní den a návštěvu koupaliště ve Vlašimi. Po dlouhém putování Prsten moci úspěšně zničily a mohly se vrátit s prstýnkem na památku domů. Program jim zpestřila svojí návštěvou i dospělá CODA Monika Augustinová se svojí krátkou debatou o životě CODA (psali jsme v UNII 7–8/2023 – pozn. red.).

Fotbalové a futsalové soustředění 30. 7. – 3. 8.

TEXT A FOTO: Jan Crkovský

Kolem 65 dětí z 21 různých států se ve dnech 22.–29. 7. zúčastnilo Junior Campu v Rakousku. Během týdne se uskutečnily tři přednášky. První byla na téma „O obuvi – barefoot“ a ukázali jsme si na ní, jak vypadá barefoot obuv a jak se v ní chodí. Na druhé přednášce na téma „Třídění odpadu“ jsme si vysvětlili, jak správně recyklovat, a mohli jsme si vyrobit něco z recyklovaných věcí. Poslední přednáška byla o tom, proč je zbytečné kupovat hodně laciného oblečení, a o špatném vlivu na přírodu. Dozvěděli jsme se, jak nakupovat kvalitní oblečení, které vydrží déle. Kromě přednášek nechyběla spousta her, storytelling, výtvarné dílny a soutěže. Ve čtvrtek jsme se vydali do blízké vesnice, kde jsme si vyzkoušeli lezení na laně a koupání v ledové vodě.

Tábor Mateřídoušky CODA 23.–29. 7.

TEXT: Jan Semerád / FOTO: Ivana Hay Tetauerová

I letos se opět uskutečnil tábor Mateřídoušky, tentokrát již pošesté. Konal se od 23. do 29. července ve středních Čechách na tábořišti zapůjčeném od skautského střediska, do kterého patří i skautský oddíl neslyšících Potkani. Tábora se účastnilo celkem 11 CODA táborníků se svými maminkami, kteří si užili krásný program připravený staršími CODA dětmi. Děti se během tábora snažily pomoci zničit Prsten moci Temného

Druhá fotbalová a futsalová akademie proběhla od neděle 30. července do čtvrtka 3. srpna 2023 v Plánici blízko Klatov v Plzeňském kraji. Akce se zúčastnilo 32 dětí a 9 vedoucích, mezi nimiž byli zdravotník, tlumočnice, organizátor a trenéři žáků a juniorů. Dorazily děti z klubů SSK Vítkovice, SKN Brno, SKN Hradec Králové, BSKN České Budějovice, I.PSKN Praha a SK Olympia Praha. Bohužel byl futsal zrušen z důvodu rekonstrukce podlahy v hale, takže se věnovaly pouze fotbalu. Soustředění bylo hlavně o cvičení a tréninku, poté se konaly také přednášky o historii, o tom, jak se správně stravovat jako sportovci a jak se nenechat ovlivňovat omamnými látkami a alkoholem. Na programu byly i různé hry.

Tábor Černá Hora 30. 7. – 5. 8.

TEXT A FOTO: neuvedeno

Každoročně se od 30. července do 5. srpna v malebné Černé Hoře u Blanska setkávají neslyšící lidé ze dvou zemí – České republiky a Ukrajiny. Letos se k nám připojili úžasní hosté z Holandska, kde žije ukrajinská rodina, rodina z Ameriky, a dokonce i misionář z Japonska. Tábor byl domovem pro

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

27

/ L E T N Í TÁ B O R Y/

43 účastníků, dětí, mladých i dospělých. Rozděleni do tří věkových skupin – malých dětí do 9 let, juniorů a dospělých – jsme prožili týden plný inspirace a radosti. Naše dny byly naplněny příběhy o Božím stvoření světa, o Adamovi a Evě v ráji a samozřejmě o životě a poslání Ježíše Krista a o odpuštění a záchraně života. Náš čas nebyl věnován pouze duchovním aktivitám; hráli jsme divadlo, zpívali ve sboru a tvořili různé výrobky. Odpolední hodiny byly vyhrazeny zábavě, společně jsme hráli hry nebo se věnovali uměleckým projektům. Malé děti si zamilovaly pískoviště a hřiště, kde se mohly nechat unést svou dětskou fantazií. I přes nepříliš příznivé počasí jsme si užili odpoledne plné koupání. Ve středu byl naplánován výlet na zámek Pernštejn, kde jsme si prohlédli jeho historii a krásu. Poslední večer tábora byl zasvěcen hledání tajemného pokladu, což pro naše malé děti představovalo nezapomenutelné dobrodružství. Celý týden jsme sdíleli nejen zábavu, ale také své příběhy, zkušenosti a kultury. Těšíme se, že se za rok znovu sejdeme, abychom společně tvořili nezapomenutelné vzpomínky.

53. skautský oddíl neslyšících Potkani 29. 7. – 12. 8.

TEXT: Jan Semerád / FOTO: Stela Skýpalová

Tábor skautského oddílu Potkanů se v letošním roce opět uskutečnil ve Slověnicích u Vlašimi od 1. do 12. 8. Tábora se letos účastnilo 8 dětí a 10 vedoucích. Prožili jsme spolu dramatický útěk tlupy lovců mamutů z jejich osady a ztrátu vzácného ohně. Děti pomáhaly tlupě přežít v pravěkém světě, lovily jídlo, staraly se o své zdraví, sháněly oheň a nakonec nalezly bezpečné útočiště. Na závěr poděkovaly svému bohu za ochranu a pomoc při putování. Děti se naučily, jak lépe

přežít v přírodě a postarat se o sebe. Tábor jsme zahájili tradičním puťákem, starší skauti nachodili přes 30 kilometrů, ti mladší měli menší porci 11 kilometrů. Chtěli jsme navštívit také koupaliště ve Vlašimi, ale počasí na táboře bylo hodně dramatické a nevlídné. Dokonce jsme několik dní neviděli sluníčko a zažili tři dny vytrvalého deště, které jsme strávili schovaní v jídelně hraním deskových her, diskutováním nad různými skautskými a dalšími tématy a povídáním. Během tábora skauti také pomohli v nedaleké vesnici a účastnili se brigády natírání plotu. Za odměnu si pochutnali na výborném guláši a koblížkách. Na závěr tábora nás naopak málem upeklo sluníčko, ale to už jsme se vraceli domů. Tábor jsme si všichni i v takovém počasí a menším počtu užili a doufáme, že příští rok nás bude zase hodně.

SUKI na vlastní triko 5.–12. 8.

TEXT A FOTO: Leona Pejcharová

„SUKI na vlastní triko“ je akce pro dospívající holky a kluky se sluchovým postižením ve věku 14–18 let. Letos se na Triku sešlo 23 účastníků a v rytmu letního deště jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí. Třeba jak na první pomoc, jaké zkratky se používají v angličtině, co všechno se dá dělat na logopedii a jak na slušné chování. Externí hosté nám přinesli témata „Drogy a závislosti“ a „Zdravé a nezdravé vztahy a detekce sexuálního zneužívání“. Nejlepší částí programu byl mimo jiné Jirka Bouda, který přijel s bubny, a my se všichni ztratili v rytmu – v rytmu léta. Příští rok se těšíme nejen na „SUKI na vlastní triko“, ale i na mezinárodní akci EURO-CIU Summer Camp 2024. Více se o Triku dozvíte na našich facebookových stránkách @sukinavlastnitriko.

Vodáci proti rozbouřené řece 6.–11. 8.

TEXT: Lenka Hejlová FOTO: archiv CNN pro Prahu a Středočeský kraj, o.p.s.

Vedle pobytu pro neslyšící rodiny v Bakově nad Jizerou zorganizovalo Centrum pro neslyšící a nedoslýchavé pro Prahu a Středočeský kraj hned zkraje srpna vodácký tábor pro neslyšící děti. Podmínkou pro účast na vodáckém táboře bylo splnění věkového rozmezí 13–17 let a v případě slyšících dětí, které se také hlásily, znalost českého znakového jazyka. Řeku Otavu tak pod dohledem tří vedoucích sjelo celkem 18 dětí,

28 ČASOPIS UNIE 9–10/2023 ročník XXVII

/ L E T N Í TÁ B O R Y/

z toho 16 neslyšících a dvě tzv. CODA. Mladí vodáci, mezi nimiž byli i nováčci, měli během pěti dní urazit 30km úsek mezi Horažďovicemi a konečnou v Čejeticích; jejich výkon je o to pozoruhodnější, že jej zvládli za tři dny, neboť během neděle a pondělí bojovali s nepřízní počasí. Mohutné proudy vody padající z nebe a řítící se střemhlav řekou donutily vodáky k náhradnímu programu v táboře, naštěstí se počasí nad nebohými táborníky slitovalo. V úterý již vykouklo sluníčko a hladiny vody se umoudřily. Vyplutí mohlo začít. Vodácký tábor svůj cíl splnil; děti si osvojily různé techniky pádlování včetně kormidlování a zažily splav po jezu, který je nejvyšší vodáckou metou. Návštěva zříceniny hradu Rábí byla příjemným osvěžením během pobytu, který svým kuchařským umem okořenil hlavní kuchař Michal Veselý. Tábor by se neuskutečnil bez podpory Nadace ČEZ, organizace Pionýr, z.s. a firmy Lipraco, s.r.o.

EUDY Youth Camp 10.–20. 8.

TEXT: Klára Zaoralová / FOTO: archiv CDY

lu Bakov nad Jizerou jsou u neslyšících rodičů již tradičním a oblíbeným místem. Není divu, rozlehlý areál a okolí Bakova poskytují bohatství volnočasových aktivit, ze kterých si každý vybere to svoje. Někteří již ráno vyjeli na kolech, aby se k večeru vrátili příjemně unaveni, jiní zas dali přednost lenošení u vody v prostředí mladoboleslavského aquaparku či blízkého biotopu. Společným středobodem setkání byly ranní rozcvičky, na nichž srdnatě předcvičovaly skupiny dospělých, a kreativní dílničky pro nejmenší. Organizátoři nezapomínali ani na soutěživého ducha dospělých – kdo chtěl, mohl se téměř denně účastnit týmových soutěží; ti nejzdatnější i triatlonu v předposlední den tábora. Byl by hřích nezmínit sjezd Jizery v kánoích, který odborným vedením zaštítil kolega František Pavlíček.

Wakeboard kemp pro neslyšící 31. 8. – 3. 9.

TEXT A FOTO: Iveta Melichar

Z Česka se EUDY Youth Campu v Portugalsku zúčastnili 3 mladí zástupci – Erika, Dominik a Barbora. Celkem se na něj sjelo 60 účastníků ve věkovém rozmezí 18–30 let z 21 různých zemí. Na programu byly různé workshopy, přednášky, plavání v moři, prohlídka města Lisabon, týmové hry apod. Během pobytu se rovněž konala Valná hromada EUDY, Českou republiku zastupoval René Ratajský.

Pod bakovským sluncem 19.–26. 8.

TEXT: Lenka Hejlová / FOTO: archiv CNN, o.p.s.

Centrum pro neslyšící a nedoslýchavé pro Prahu a Středočeský kraj, o.p.s. letos na neslyšící rodiny opravdu nezapomnělo.

Týden po vodáckém táboru určeném neslyšící mládeži zrealizovalo pobytový tábor pro neslyšící rodiny. Místo pobytu nebylo žádným překvapením, prostory volnočasového areá-

V posledním prázdninovém víkendu stihl Svaz neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR, z.s. uspořádat ještě jednu akci pro mládež. Tentokrát se jednalo o Wakeboard kemp pro neslyšící ve věku 13–17 let. Organizování se ujala Iveta Melichar, která má již s podobnými kempy zkušenosti, a duo Tomáš Zbavitel a Petra Gluchová. Neslyšící kempaři tak měli možnost vyzkoušet si poprvé jízdu na wakeboardu pod vedením zkušených instruktorů, aktivních jezdců wakeboardingu, Andrejky Krýslové, Dominika Janči a Mii Knechtové. Ti šikovnější se naučili nějaké triky a wejkování přes překážky. Celý víkend se nesl v duchu ššš (slovo symbolizující uvolněnou atmosféru a filozofii na wakeboardových akcích, chill, pohodu, skoky na wakeboardu – pozn. red.) a už nyní víme, že příští rok bude wakeboardový kemp znovu.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

29

/A S N E P/

ASNEP: Bilancování staronové rady V termínu 27. 4. 2023 proběhla valná hromada, na níž členové ASNEP probírali klíčové body a odhlasovali organizační změny. Radě skonči‑ lo tříleté funkční období, proto zrekapitulovala své působení a před‑ stavila projekty, které ASNEP dále čekají. Do Rady se přihlásilo celkem 9 kandidátů, z toho 4 původní, kteří chtěli pokračovat dál ve své činnosti.

Nakonec byli staronově zvoleni Lucie Sedláčková Půlpánová, která zůstává ve funkci prezidentky, Vlastimil Chlumský jako viceprezident a jako členové Jindřich Mikulík a Milan Fritz. Nově byl do Rady zvolen Jan Borovanský, který nahradil odcházející Pavlínu Spilkovou. Neúspěšným kandidátům byla nabídnuta pozice v Revizní komisi.

BILANCOVÁNÍ CÍLŮ ASNEP BĚHEM „STARÉ“ RADY (2020–2023): AKTIVITY ASNEP A JEJICH ÚSPĚCHY v roce 2020 • Covidová pandemie – úkolem ASNEP je zlepšovat situaci osob se sluchovým postižením, proto bylo i v době pandemie naším cílem poskytnout jim pomoc. Mnoho aktivit a organizačních záležitostí se muselo ihned přizpůsobit nečekané pandemické situaci. Osobní setkávání a schůze členů různých organizací se z důvodu omezení pohybu přesunuly do online prostoru.

• Poskytování aktuálních informací v ČZJ pro neslyšící občany – bylo zajištěno pravidelné poskytování aktuálních informací v ČZJ. Ve spolupráci s Magistrátem hl. m. Prahy, Deaf Friendly a SNN v ČR byla vytvořena videa z tiskových konferencí s důležitými informacemi.

• Dotazník týkající se zpětné vazby diváků pro Českou televizi – cí‑ lem užší spolupráce s ČT a tlumočníky je zlepšovat podmínky pro neslyšící diváky.

• Osvětové video k svátku neslyšících – bylo vytvořeno ve spolu‑ práci s organizacemi SNN v ČR, ČMUN a společností Deaf Friendly.

Video obsahovalo větu ve ZJ „Český znakový jazyk je pro všechny“ pronesenou některými politiky, jako je ministryně Maláčová, ministr Havlíček či senátor Drahoš.

AKTIVITY ASNEP A JEJICH ÚSPĚCHY v roce 2021 • Prosazení tlumočení pořadů ČT i do iVysílání – týká se cíle zkva‑ litnění služeb pro neslyšící.

• Došlo k vytvoření nových webových stránek a byla vylepšena jejich přístupnost (spuštěny od roku 2022).

• Den českého znakového jazyka – dne 11. 6. 2021 se slavil poprvé v historii ČR. Byl příležitostí k ohlédnutí se za vývojem komunity Ne‑ slyšících během posledních 30 let i k diskusi o ukotvení ČZJ v zákoně Celá rodina i s vnoučaty a jeho vlivu na vzdělávání, tlumočení apod.

30 ČASOPIS UNIE 9–10/2023 ročník XXVII

• •

• • •

•

Finanční podpora – byly uspořádány sbírky pro tlumočnici a nesly‑ šícího občana během ničivého tornáda na Moravě.

Schůzka s VOP – zástupci ASNEP měli schůzku s právníkem panem Polákem, který zastupoval paní Šimůnkovou z Kanceláře Veřejného ochránce práv.

Mezinárodní týden neslyšících (září) – oslavy se konaly v porub‑ ském zámku (Ostrava-Poruba).

Ocenění 6 osobností – oceněny byly za přínos neslyšícím za roky 2020 (pandemie) a 2021, akce byla zakončena Galavečerem.

Konference Média a jejich přístup k osobám se sluchovým postižením – proběhla diskuse o zlepšování přístupnosti televizního vysílání pro neslyšící.

Noví členové ASNEP – novými členy se staly Tichý svět a Transkript.

AKTIVITY ASNEP A JEJICH ÚSPĚCHY v roce 2022 • Změna obsazení prezidentské funkce – končí Jindřich Mikulík a od ledna oficiálně nastupuje Lucie Sedláčková Půlpánová.

• Válka na Ukrajině – byla poskytnuta pomoc neslyšícím ukrajinským uprchlíkům a neslyšící komunitě. Ve spolupráci s dalšími organiza‑ cemi byl vytvořen Krizový štáb pro neslyšící uprchlíky z Ukrajiny, jehož cílem byla výpomoc s tlumočením, ubytováním a poskytnutím základních potřeb atd.

• Byly spuštěny kurzy Mezinárodního znakového systému a kurzy ukrajinského ZJ pro tlumočníky.

• Podpora ukrajinských neslyšících dětí – uspořádali jsme Den dětí (spolupráce ASNEP s CDY), tábory (téma Harry Potter) a ŠvP s podporou Skupiny ČEZ. Vybavení bylo zaplaceno z peněz z našeho transparentního účtu.

• Dne 11. 6. 2022 se podruhé slavil Den českého znakového jazyka.

Organizace ASNEP se zúčastnila akce ASNEP bez hranic, kterou zá‑ roveň aktivně podporovala.

• Mezinárodní týden neslyšících v Českých Budějovicích – zde ASNEP představil svoji činnost a cíle do budoucna.

• Spolupráce Věry Strnadové s předsedkyní SONS Nicole Fryčovou – spolupráce se týkala zákona upravujícího skryté titulky.

• Setkání s radou EUD – jednání se týkalo řešení otázek ohledně profesního řidičského průkazu pro neslyšící, zkoušek v autoškole, dále kulturní činnosti komunity neslyšících a osudu klubů.

• Ples ASNEP – byla předána ocenění za přínos neslyšícím.

• Konference ASNEP Včera, dnes a zítra – zúčastnili se zahraniční hosté. Byl zde prostor pro představení činnosti ASNEP, srovnání se S rodiči a neslyšícím bratrem zahraničními organizacemi a výměnu zkušeností.

/A S N E P/

Rada spolku má pět členů a je složena z prezidenta, viceprezidenta a tří členů zvolených Valnou hromadou. Dále v ASNEP působí tajemnice a projektová manažerka. Během valné hromady v dubnu 2023 se odhlasovala pouze jedna změna.

Vlastimil Chlumský Viceprezident

Kristýna Havlová Tajemnice

Aneta Hašková Projektová manažerka

Rada ASNEP Pavlína Spilková Člen rady ve volebním období 2020–2023

Lucie Sedláčková Půlpánová Prezident

Jindřich Mikulík Člen Rady

Milan Fritz Člen Rady

Jan Borovanský Člen Rady od dubna 2023

V ASNEPu jsem byla členkou Rady od roku 2020 a před rokem a půl jsem nastoupila na post prezidentky. Přijala jsem tuto pozici poté, co jsem viděla, že Rada reaguje a pracuje dobře.

V současnosti je naším cílem zlepšit chod organizace, proto jsme díky Jindřichu Mikulíkovi našli projektovou manažerku Anetu Haškovou. Na konferenci ASNEP včera, dnes a zítra, která byla součástí oslav 30letého výročí organizace, se představovaly jednotlivé expertní komise ASNEP a Aneta měla nápad, jak komise více povzbudit. Tím začala naše spolupráce. Nyní si myslím, že se nám podařilo být více aktivní, např. při osvětové činnosti, viz Den českého znakového jazyka, který se stal již tradičním svátkem. Naším hlavním cílem zůstává podpora osob se sluchovým postižením a snaha zkvalitnit jejich životní podmínky.

Aktuálně např. komise pro vzdělávání a komise pro tlumočení úzce spolupracují na přípravě a schválení projektu na zkoušky z ČZJ. Věřím, že ASNEP může mít vliv na systém vzdělávání, ale nejenom na něj. Přesto nás čeká ještě hodně náročné práce. Ráda bych navázala na bývalou prezidentku Pavlínu Spilkovou, které se podařilo sjednotit Radu a být aktivní na veřejnosti. Líbí se mi také myšlenka předešlého prezidenta Jindřicha Mikulíka s cílem, aby měli občané se sluchovým postižením kvalitní život. Na kvalitní život může mít vliv i Memorandum, které vzniklo díky větší spolupráci společnosti Deaf Friendly a organizací SNN v ČR a ASNEP. Jak se říká: tři pruty najednou nezlomíš.

- Mgr. Lucie Sedláčková Půlpánová, prezidentka ASNEP, z. s

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

31

/ N E S LY Š Í C Í V E S V Ě T Ě /

Neslyšící, kteří mění svět TEXT: Petr Bogner / FOTO: vytvořeno službou Midjourney, encyklopedie Britannica, e-platforma The Womb

Často se stává, že až prostřednictvím nějakých těžkostí si uvědomíme různé nerovnosti a nespravedlnosti kolem nás. Jenže mnoho neslyšících ten pocit zná velmi dobře. Diskriminace pro ně bývá každodenní realitou, která je až příliš často upozorňuje na nerovnost příležitostí.

N

ěkteré osobnosti si ovšem nepřipouští možnost, že by se vzdaly a svůj úděl jen tak přijaly. Vzdát se pro ně není přijatelnou volbou, rozhodly se bojovat, za sebe, za změnu a za všechny, kteří čelí podobné nepřízni osudu a sami nemají dost sil nebo možnost bojovat. Hájení práv vlastních i ostatních se pro ně stalo životním posláním a výzvou. V průběhu dějin se tyto výjimečné osobnosti projevovaly různými způsoby. Někteří se stali aktivisty, zapojili se do

32 ČASOPIS UNIE 9–10/2023 ročník XXVII

politického boje za rovnost, jiní využili svou úspěšnou kariéru sportovce nebo uměleckou kreativitu a vytvořili například nové způsoby komunikace. Nedoslýchavost či úplná ztráta sluchu pro ně byla sice významnou součástí jejich příběhu, ale jejich síla a odolnost se někdy zdají být nekonečné. A právě tyto vlastnosti je dovedly až tam, kam se často nedostali ani lidé bez jakéhokoli handicapu. Dnes vám představíme alespoň tři takové osobnosti, které jsou pro mě obrovskou inspirací a z jejichž odhodlání si každý může vzít příklad.

/ N E S LY Š Í C Í V E S V Ě T Ě /

HELEN KELLER Helen Keller byla pozoruhodná americká pedagožka, aktivistka za práva osob s postižením a autorka mnoha literárních děl, přičemž některé z nich byly psané a vydané v Braillově písmu. Je zřejmě nejslavnější hluchoslepou osobou v americké historii. V roce 1882, ve věku osmnácti měsíců, přišla kvůli akutnímu onemocnění o sluch i zrak. Později ve své autobiografii popisovala tuto životní zkušenost jako „plavbu na moři v husté mlze“.

Keller žila v době, kdy téměř neexistovala podpora pro osoby s takovýmto hendikepem, a jako malé dítě si tedy vyvinula vlastní způsob komunikace pomocí základních znaků a vnímání vibrací. Později se seznámila s Anne Sullivan, která se stala její celoživotní přítelkyní a učitelkou. Společně se učily prstovou abecedu a další způsoby komunikace. Hellen nakonec vystudovala univerzitu, stala se spisovatelkou a zakladatelkou organizace Hellen Keller International (HKI), která podporuje nevidomé. Pravidelně vystupovala na veřejnosti a byla aktivistkou za práva neslyšících. Angažovala se také v boji za volební právo žen, za pracovní práva, byla pacifistkou a zastánkyní užívání antikoncepce. Svůj život zasvěcený především boji za rovnoprávnost nepromarnila a stala se celosvětově uznávanou osobností.

HABEN GIRMA Haben Girma je významná právnička bojující za práva osob s postižením a také první hluchoslepá absolventka právnické fakulty na Harvardu. Bývalý americký prezident Barack Obama jí udělil ocenění White House Champion of Change („Mistr změny Bílého domu“), jehož cílem bylo identifikovat a ocenit jednotlivce, kteří přispěli k pozitivním změnám ve svých komunitách a ve společnosti jako celku. Adepti byli vybíráni na základě svých úspěchů, inovací a přínosu v různých oborech, jako je vzdělávání, energetika, zdravotnictví, podnikání, lidská práva, ochrana životního prostředí a další. Ocenění bylo také udělováno jednotlivcům, kteří ukázali výjimečnou angažovanost a aktivitu v oblastech, které se týkají národních priorit a politiky. Vítězové pak měli možnost setkat se s představiteli Bílého domu, sdílet své zkušenosti a nápady a spolupracovat s ostatními na změnách a inovacích.

V roce 2018 obdržela Haben Girma také ocenění Hellen Keller Achievement Award. Je vášnivou obhájkyní práv osob

s postižením. Sama se o právo začala zajímat, když nemohla Vyhlášení získat přístup k jídelním lístkům v univerzitní kavárně a poturnaje žadovala, aby byly jídelní lístky dostupné všem studentům slyšících v souladu se zákonem o právech osob se zdravotním postižením (Americans with Disabilities Act – ADA).

Haben přišla o sluch a zrak v důsledku neznámé nemoci, kterou prodělala v dětství. Má asistenčního psa jménem Mylo a spolupracuje také s asistentem, který jí pomáhá komunikovat s ostatními pomocí braillské klávesnice. Sama o sobě říká, že její postižení je svým způsobem příležitostí pro to, aby sama dokázala být ještě lepší.

CASAR JACOBSON Casar Jacobson je norsko-kanadská aktivistka v oblasti lidských a občanských práv a také práv zvířat.

Je též první neslyšící osobou, která kdy v Severní Americe získala národní titul královny krásy. S oboustrannou nedoslýchavostí se už narodila, ale když jí bylo dvacet šest let, ztratila sluch úplně. V současné době má dva kochleární implantáty.

Casar byla také navíc první Kanaďankou s tímto hendikepem, která spolupracovala s Organizací spojených národů. Ve svém životopise se může pochlubit i několika hereckými rolemi: hrála Emily v seriálu Talk to the Hands, Emmu v seriálu The Murders a objevila se ve třetí řadě seriálu The Good Doctor a v soutěži Canada's Got Talent.

Je známá také pro některé své zajímavé výroky, jako například: „Lidské životy jsou plné rozlehlosti a nahodilosti.“ Tím naznačuje, že má lidská existence nekonečné možnosti a potenciál, a zdůrazňuje prvek nahodilosti a nepředvídatelnou povahu života. Dalším jejím známým výrokem je například tento: „Lidská a občanská práva nejsou totéž, i když vycházejí ze stejného konceptu.“ Lidská práva se vztahují k univerzálním a nedělitelným právům všech jednotlivců, zatímco občanská práva se týkají práv přiznaných občanům konkrétního státu.

Mohli bychom samozřejmě najít a citovat mnohem více dalších osobností, ale ve skutečnosti nejsou konkrétní jména až tak důležitá. Jde přece především o nás samotné – nakolik se necháme inspirovat a kolik sil v sobě najdeme, abychom dokázali překonávat překážky, které nám osud postavil do cesty. Někdy to jde hůř a někdy zase snáz, vždy jde o to, kolik sil a energie v sobě máme. A možná že nám v tom příběhy slavných osobností mohou nějak pomoci, nebo alespoň poskytnout trochu inspirace. Pokud se to alespoň částečně podaří, budu to považovat za velký úspěch každého takového snažení a budu držet palce, aby se to dařilo co nejlépe a co možná nejdéle.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

33

/CODA/

TLUMOČNÍCI CODA: ZNAKOVÝ JAZYK MĚ PROVÁZÍ OD DĚTSTVÍ TEXT: Klára Zaoralová / FOTO: archiv Petra Pánka a Pavlíny Zárubové

Pro neslyšící, nedoslýchavé nebo ohluchlé je nepostradatelnou pomocí tlumočení do znakového jazyka. Usnadňuje jim mnoho situací: u lékaře, na úřadu, u soudu, nebo dokonce u porodu. V tomto článku jsme se zaměřili na tlumočníky, kteří jsou CODA. Cítili se být k tomuto povolání předurčeni, nebo je k tomu nutilo okolí? Díky rozhovorům se to dozvíme.

PETR PÁNEK Nestyděl jste se někdy za svoje rodiče, za to, že jsou „jiní“?

Ano, měl jsem takové období, především když mě máma nebo táta vyzvedávali z družiny na ZŠ. Naopak – na akcích neslyšících, třeba na turistice nebo zájezdech, jsem měl pocit, že jsem mezi svými.

Setkal jste se ve svém okolí s nepříjemnými reakcemi na to, že vaši rodiče nemluví, odezírají, mají jiný hlas či nerozumí? Jak jste se s tím vypořádal?

Ano, dotazy, především spolužáků, mi moc příjemné nebyly.

Stalo se mi třeba ještě ve školce, že mě družinářka nechtěla pustit z družiny do šatny, když máma vyvolávala mé jméno školním rozhlasem, protože nerozuměla máminu hlasu. Co jsem byl schopen vysvětlit, tak jsem spolužákům vysvětloval a většinou už to pak bylo v pohodě.

Mělo vaše okolí nějaké předsudky vůči neslyšícím, které jste musel vyvracet? Mám na mysli například posměšky spolužáků ze školy, situace, kdy jste musel své rodiče bránit a vysvětlovat, že znakový jazyk je plnohodnotný a bohatý, že má jen jinou strukturu.

Předsudky jistě byly, mezi nejrozšířenějšími asi ten, že „hluchoněmí“ některé věci nezvládnou. Posměšky od spolužáků kupodivu ani moc nebyly, spíše zvědavé dotazy. Párkrát jsem

34 ČASOPIS UNIE 9–10/2023 ročník XXVII

slyšel v tramvaji nebo autobuse nějakou ironickou poznámku na znakování mých rodičů. Své rodiče jsem ale v takových situacích nebránil, o znakovém jazyce v dnešním pojetí jsem nic nevěděl. V době mého dětství se mu ostatně říkalo znaková řeč.

Zaujal někoho ve vašem okolí či v širší rodině český znakový jazyk natolik, že pak z jejich strany došlo k lepšímu přijetí vašich rodičů, většímu pochopení či zlepšení vztahů?

Myslím, že ne. V 80. letech 20. století byla opravdu jiná doba. Když jsem chodil do první třídy, tak mě třídní učitelka jednou vyzvala, abych ukázal spolužákům pár znaků. Vím, že jsem se před celou třídou dost styděl. I když to myslela dobře, byla mi celá situace nepříjemná. Ale když jsem pak později občas přinesl časopis Gong, kde byl na poslední straně fotokurz znakové řeči, tak to některé mé spolužáky zajímalo a pár znaků se skutečně naučili. A jasně, ptali se mě i na nadávky ve znakovém jazyce.

Představoval jste si někdy, jaké by to bylo, kdyby rodiče byli slyšící? Nebo jste to vůbec neřešil a bral to prostě tak, jak to je.

Tohle mě myslím vůbec nenapadlo, takhle jsem o tom nepřemýšlel. Měl jsem i další neslyšící příbuzné a myslím, že tohle jsem neřešil.

/CODA/

Svěřoval jste se se svými problémy spíše slyšícím blízkým, protože jste měl pocit, že si v mluveném jazyce lépe porozumíte, nebo jste to tak nevnímal a i komunikace s neslyšícími rodiči byla v pohodě?

Co vás přivedlo k tomu, že využíváte znakový jazyk v pracovním životě?

Moje komunikace s mými rodiči byla naprosto v pohodě, rozuměli jsme si. Táta na mě mluvil, máma na mě většinou také mluvila spolu s jednotlivými znaky. Když mě později chtěla učit znakovat, tak mě to nebavilo a máma v tom nebyla důsledná od začátku, škoda.

Jaký je váš nejzajímavější zážitek spojený se znakovým jazykem a tlumočením?

Jakým způsobem vás svět Neslyšících obohatil?

Velice hodně. Na tuhle otázku jsem v UNII asi před dvěma lety odpovídal, tak jen krátce – dal mi práci, celoživotní přátele a manželku.

Jak vnímáte komunitu Neslyšících – v čem se liší oproti slyšící společnosti?

Svět Neslyšících je zcela jedinečný a odpověď na takovou otázku asi přesahuje rámec společenského časopisu.

Vidíte posun či zlepšení v nazírání slyšící společnosti na Neslyšící? Myslíte si, že jsou nyní slyšícími více uznáváni? Jaký je z vašeho pohledu rozdíl mezi obdobím vašeho dětství a současností?

Ano, od 90. let došlo k velkému posunu směrem k lepšímu.

Opět by taková odpověď přesáhla tyto stránky, tak naopak nabídnu asi jednu z mála negativních změn – globalizaci. I ta se bohužel dotkla komunity Neslyšících.

Petr Pánek a Naďa Hynková Dingová tlumočili několikrát na divadelním festivalu Mluvící ruce. Zde v roce 2021.

V podstatě náhoda. V roce 1997 mi Vláďa Buberle nabídl práci v České unii neslyšících.

Takové zážitky jsem měl každý den. Pamatuji si asi všechna svá tlumočení. Každý kontakt mě obohatil a posunul vpřed.

Kdybych měl vybrat jednu zkušenost z poslední doby, tak mé půlroční tlumočení pro Českou televizi (v r. 2020).

Potřeboval jste si doplnit vzdělání, když jste začínal s profesionální kariérou tlumočníka?

Ano, jasně. Měl jsem štěstí na lidi kolem sebe, ať už to byli zaměstnavatelé, neslyšící, tlumočníci.

Jak náročné bylo přepnout z tlumočení pro rodiče na profesionální tlumočení? Dá se to porovnat?

Bylo to jiné, ale zvykl jsem si rychle.

Jste členem spolku CODA? Zúčastňujete se jeho setkání? Jak vás osobně obohatil?

Ano, jsem alespoň na papíře členem české CODA, kterou u nás v roce 2008 založil Karel Redlich. Aktivní bohužel z časových důvodů nejsem, ale Karlovi a jeho sestře Veronice v tomto směru moc držím palce.

Existuje i mezinárodní organizace CODA založená v USA přesně před 40 lety. Byl jste již na nějakém jejím mezinárodním setkání, konferenci? Jaké to bylo?

Bohužel nebyl. Mezinárodní CODA dění sleduji nepravidelně – občas na facebooku, občas ze zpráv, které s námi sdílí Karel Redlich. Když jsem se v červenci 2019 zúčastnil jako divák mezinárodní konference WFD v Paříži, mluvil jsem se dvěma CODA tlumočníky z USA. Ve Státech mají CODA tlumočníci respektovanější pozice než v naší zemi. A jejich poměrné zastoupení mezi aktivními tlumočníky je o dost větší než u nás.

Nepřemýšlel jste někdy nad tím, že byste se věnoval něčemu jinému než tlumočnické profesi?

Ano, napadlo mě to, a tak je ze mě od roku 2020 ze mě učitel.

Nastal ve vašem životě nějaký milník, který vás přiměl přemýšlet nad tím, zda se tlumočení věnovat profesionálně, nebo si vybrat jinou životní cestu?

Na začátku? Ne. Na konci? Ano. Potřeboval jsem změnu.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

35

/CODA/

PAVLÍNA ZARUBOVÁ Nestyděla jste se někdy za svoje rodiče, za to, že jsou „jiní“?

Toto téma pro mě není vůbec lehké, a když se hlouběji zamyslím, myslím, že mě to, že moji rodiče byli jiní, velice posílilo.

Nikdy jsem se za ně nestyděla, ba naopak, nějak jsem za ně bojovala od dětství. Obhajovala je, to, že neslyší, jak komunikují… Nejhorší to bylo na základní škole. Na učilišti to nikdo neřešil a po nástupu demokracie to bylo úplně jinak.

Setkala jste se ve svém okolí s nepříjemnými reakcemi na to, že vaši rodiče nemluví, odezírají, mají jiný hlas či nerozumí? Jak jste se s tím vypořádala?

Nepříjemných reakcí byla celá řada, ale jsem ve věku, kdy už bilancuji jen to dobré. Z dětství si žádné trauma nenesu a jako dítě jsem systém nemohla ovlivnit, změnit. To mě asi posunulo natolik, že se tomu dnes věnuji a mám příležitost pro změnu něco udělat. Myslím, že vyrůstat tak trochu v jiném prostředí, mám tím na mysli „komunikační prostředí“, mě neuvěřitelně obohatilo. Mám dva mateřské jazyky a osvojila jsem si dvě kultury.

Mělo vaše okolí nějaké předsudky vůči neslyšícím, které jste musela vyvracet? Mám na mysli například posměšky spolužáků ze školy, situace, kdy jste musela své rodiče bránit a vysvětlovat, že znakový jazyk je plnohodnotný a bohatý, že má jen jinou strukturu.

Ano, x-krát, v dětství došlo i na facky, frustrovalo mě, že mi často bylo předkládáno, že jsem dítě hluchoněmých rodičů, tudíž ze mě nic nebude. Maximálně obráběčka kovů, případně nějaká dělnice... Smutná jsem z toho byla nejen já, ale i mí rodiče. Od mala mě podporovali ve všem, co mě bavilo. (Naučili mě plavat, jezdit na kolečkových bruslích, skateboardu, ledních bruslích, zaplatili mi lyžařskou školu, dramatický kroužek, pionýra, volejbal.) Bránila a bráním své rodiče dodnes, mám to nějak vnitřně zakódované.

Zaujal někoho ve vašem okolí či v širší rodině český znakový jazyk natolik, že pak z jejich strany došlo k lepšímu přijetí vašich rodičů, většímu pochopení či zlepšení vztahů?

V dětství ne, ani širší rodina moc znakový jazyk nerespektovala. Babička s dědou z otcovy strany, včetně všech tet a strýců, jej neuměli, ale nějak se s rodiči domluvili. Z maminčiny stra-

36 ČASOPIS UNIE 9–10/2023 ročník XXVII

ny to bylo snazší – babička s dědou byli také neslyšící, ale celá rodina ČZJ neuměla. Tím ale neříkám, že by se nesnažili porozumět a pomoct, když to rodiče potřebovali.

Představovala jste si někdy, jaké by to bylo, kdyby rodiče byli slyšící? Nebo jste to vůbec neřešila a brala to prostě tak, jak to je.

Ne, asi jsem to neřešila, přiznám se, že si to nepamatuji. Cítila jsem lásku, bezpečí, podporu, tak mě to nenapadlo.

Svěřovala jste se se svými problémy spíše slyšícím blízkým, protože jste měla pocit, že si v mluveném jazyce lépe porozumíte, nebo jste to tak nevnímala a i komunikace s neslyšícími rodiči byla v pohodě?

Na to se těžko odpovídá, rodiče miluji, znakový jazyk, který mi dali do vínku, je můj mateřský jazyk – s komunikací jsme nikdy neměli problém, ale sdílení osobních pocitů, prožitků aj. se v době normalizace obecně moc nedělo ani ve zdravých rodinách. Ale určitě jsem neřešila rozdíl mezi mluveným jazykem a ČZJ.

Jakým způsobem vás svět Neslyšících obohatil?

Možná možností být jiná? Bilingvní výchova – dva jazyky, dvě kultury – to nemá každý. Mnoho lidí mě litovalo, podceňovalo, ale já přes všechny předsudky dokázala docela dost na malou holku z Hrušova (ze které nic nebude). Posílilo mě to, naučila jsem se za věci bojovat, prosadit změny v přístupu – měnit předsudky. A to bych nikdy neřešila, kdybych nevyrůstala s neslyšícími rodiči.

Jak vnímáte komunitu Neslyšících – v čem se liší oproti slyšící společnosti?

Mohou to být pozitivní i negativní zkušenosti.

Neslyšící komunita dnes a před rokem 1998, to je obrovský rozdíl. Možnosti ve vzdělávání i na VŠ, větší sebevědomí a více možností ve všech oblastech života, přístupy v komunikaci, dostupnost informací a legislativní opora – všechno je to moc fajn, již žádná segregace, diskriminace a audismus. Ale také vnímám opak v přístupu mladých Neslyšících. Jsou velmi autonomní, až autoritářští, a to myslím také není dobře. Ale mám radost z toho, kolik mají dnes možností, to mí rodiče neměli.

Negativní zkušenost? To je citlivé téma, ale taky se najdou, nemyslím si však, že by to, co bych řekla, bylo pochopeno správně.

/CODA/

Vidíte posun či zlepšení v nazírání slyšící společnosti na neslyšící? Myslíte si, že jsou nyní slyšícími více uznáváni? Jaký je z vašeho pohledu rozdíl mezi obdobím vašeho dětství a současností?

Existuje i mezinárodní organizace CODA založená v USA přesně před 40 lety. Byla jste již na nějakém jejím mezinárodním setkání, konferenci? Jaké to bylo?

Vyrůstala jsem v době normalizace a to byl obecně přístup k osobám se zdravotním postižením úplně jiný než po roce 1989 (po sametové revoluci). A současnost je diametrálně odlišná. Možnosti neslyšících dnes a v době totality jsou nesrovnatelné, už vzhledem k dostupnosti tlumočnických služeb, možnostem ve vzdělávání, zaměstnanosti, všeobecnému respektu k nim i jejich kultuře…

Ano, vím, jsem v kontaktu a jsem moc ráda, že jsem mohla být v roce 2015 v Londýně na Mezinárodním setkání CODA. Obrovská zkušenost.

Co vás přivedlo k tomu, že využíváte znakový jazyk v pracovním životě?

Neřeším to a letité spory a názory o kvalitě CODA a ostatních nechci komentovat. Věřím, že kvalitní a kvalifikovaný tlumočník může být kdokoliv.

Potřeba pomáhat, a jelikož byl v Moravskoslezském kraji v době normalizace jen jeden tlumočník a služba nebyla transparentně dostupná všem, donutilo mě to tuto otázku řešit. Řešení jsem hledala přes 15 let, ale nakonec se to povedlo…

Jaký je váš nejzajímavější zážitek spojený se znakovým jazykem a tlumočením?

Tlumočení u porodu, souhra, důvěra a pocit sounáležitosti s klientem, ale je toho více, obrovskou radostí je pro mě každý tlumočnický úkon, kdy mohu vytvořit pomyslný most a propojit oba světy. Těch zkušeností a příležitostí bylo mnoho: svatby, pohřby, úřady, kde pomáhám při vyřízení různých dávek, úspěšně vyřešených odvolání, no prostě všeho, co osoby se SP potřebují vyřídit, nebo návštěvy lékaře, kde jsem mostem mezi klientem a lékařem, díky kterému se pak klient diví: „Aha, to jsem nevěděl,“ a najednou odchází domů s tím, že ví, co se s ním děje, jak se bude léčit, jak dlouho atd. Je prostě plně informovaný.

Vnímáte nějaké rozdíly mezi CODA tlumočníky a tlumočníky, kteří se se znakovým jazykem poprvé setkali mimo vlastní rodinu? (Může to být váš pocit, zkušenost... cokoliv.)

Nepřemýšlela jste někdy nad tím, že byste se věnovala něčemu jinému než tlumočnické profesi?

Určitě, často, ale zatím mám síly dělat přes všechny překážky to, co mě baví a co umím

Nastal ve vašem životě nějaký milník, který vás přiměl přemýšlet nad tím, zda se tlumočení věnovat profesionálně, nebo si vybrat jinou životní cestu? Šla jsem jinou cestou, ale okolnosti a těžké životní situace neslyšících mě vrátili k tomu, abych se tomu věnovala. Děkuji.

Potřebovala jste si doplnit vzdělání, když jste začínala s profesionální kariérou tlumočníka?

Ano, absolvovala jsem x vzdělávacích kurzů v Praze a vzdělávám se dodnes a vnímám to tak, že je to na celý život…

Jak náročné bylo přepnout z tlumočení pro rodiče na profesionální tlumočení? Dá se to porovnat?

Neporovnávám to, to se nedá, tak či onak máte obrovskou zodpovědnost za to, co a jak přetlumočíte. Jsem ráda, že dnes rodičům nemusím tlumočit, mají se na koho obrátit, mají k dispozici profesionální tlumočnickou službu.

Jste členkou spolku CODA? Zúčastňujete se jeho setkání? Jak vás osobně obohatil?

Jsem a pana Mgr. Karla Redlicha si velice vážím za jeho práci, osvětu a úsilí, které tomuto tématu věnuje. Na setkání CODA jezdím sporadicky především z kapacitních důvodů.

Letošní Colours of Ostrava (zleva Jiří Holec, Pavlína Zarubová, Zuzana Pavliňáková, Alena Hendrychová, Lenka Fidrichová, Bohuslav Pernický

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

37

/SPORTOVNÍ OKÉNKO/

Mistrovství Evropy neslyšících v motokárách Kdy: 8–9. 9. 2023 Kde: Orechová Potôn, Slovensko Výsledky: Finále A: 1. Wischlitzki Felix (Německo) 17 kol 2. Favilla Eduardo (Portugalsko) -19,393 s 3. Anderson Ian (Faerské ostrovy) -20,913 s 22. Vaszily Lumír (Česko) -15 kol z důvodu technických potíží Finále B: 1. Cop Marko (Německo) 17 kol 2. Merkel Alexandra (Německo) -1,008 s 3. Thompson Alan (Anglie) -6,618 s 8. Gluch Jan (Česko) -13,122 s 20. Pajovič Miroslav (Česko) -29,088 s

Mistrovství světa neslyšících v orientačním běhu Kdy: 29. 8. – 5. 9. 2023 Kde: Stockholm, Švédsko Výsledky: Sprint – ženy: 1. Ruokonen Sara-Elise (Finsko) 12:21 2. Androsovych Hanna (Ukrajina) 12:39 3. Dirziute Gedville (Litva) 13:39 9. Pangrácová Anna (Česko) 15:12 10. Pangrácová Marie (Česko) 15:35 Long – muži: 1. Levin Dmytro (Ukrajina) 1:15:58 2. Koveckis Rokas (Litva) 1:19:05 3. Levytskyi Nazar (Ukrajina) 1:24:34 11. Semerád Jan (Česko) 1:59:55 14. Spilka Marek (Česko) 2:05:02 19. Klíma Kamil (Česko) 2:24:52

Long – ženy: 1. Ruokonen Sara-Elise (Finsko) 1:05:18 2. Fedosieieva Hanna (Ukrajina) 1:09:03 3. Androsovych Hanna (Ukrajina) 1:18:29 5. Pangrácová Marie (Česko) 1:28:14 9. Pangrácová Anna (Česko) 1:40:20 Long – veteráni: 1. Procházka Josef (SK Skivelo Olomouc) 94:12 2. Kursitis Peteris (IK Hephata) 95:49 3. Thesbjerg Allan (DIK Dan) 96:02 Middle – muži: 1. Levin Dmytro (Ukrajina) 34:44

Evropský pohár v pétanque neslyšících Kdy: 12.–15. 8. 2023 Kde: Bruggy, Belgie Výsledky: Dvojice – muži: 1. Francie (Julien C., Faurel G.) 2. Španělsko (Gil Aparicio J. F., Lara Martinez A.) 3. Česko (Šilhánek F., Mimra I., náhradník Čmolík J.) Dvojice – ženy: 1. Belgie 1 (Herremans M., Hermans I.) 2. Španělsko (Fernandes Callejon M., Ruiz Corderero A. M.) 3. Belgie 2 (Azzalin V., Breuskin M.) 5. Česko (Mimrová L., Javůrková N.)

38 ČASOPIS UNIE 9–10/2023 ročník XXVII

Muži: 1. Lara Martinez Antonio (Španělsko) 2. Julien Cyril (Francie) 3. Högberg Thord (Švédsko) 8. Šilhánek František (Česko) Ženy: 1. Fernandes Callejon Montserrat (Španělsko) 2. Brunet Francoise (Francie) 3. Andersson Inger (Švédsko) 5. Mimrová Linda (Česko)

/SPORTOVNÍ OKÉNKO/

2. Fedoseienko Volodymyr (Ukrajina) 36:51 3. Koveckis Rokas (Litva) 37:04 11. Semerád Jan (Česko) 51:30 20. Spilka Marek (Česko) 1:03:36 23. Klíma Kamil (Česko) 1:08:10 Middle – veteráni: 1. Thesbjerg Allan (DIK Dan) 43:39 2. Strosz Aldis (NIK Zala Paparde) 52:08 3. Procházka Josef (SK Skivelo Olomouc) 54:06 Štafety – supersprint: 1. Ukrajina (Levytskyi N., Androsovych H.) 45:53 2. Litva (Koveckis R., Dirziute G.) 46:49 3. Švédsko (Forsberg Rundstrom N., Eklund P.) 51:35 4. Česko (Spilka M., Pangrácová A.) 52:07 Štafety – muži: 1. Ukrajina (Plakhotnik D., Fedoseienko V., Levin D.) 2:17:05 2. Litva (Volungevicius M., Makutenas M., Koveckis R.) 2:39:10 3. Švédsko (Rundstrom Forsberg N., Darzins R., Fredmaj F.) 2:48:59 7. Česko (Spilka M., Klíma K., Semerád J.) 3:18:48

Přesná střelba – muži: 1. Faurel Gino (Francie) 2. Gil Aparicio Juan Francisco (Španělsko) 3. Siebert David (Německo) 6. Čmolík Jaroslav (Česko) Přesná střelba – ženy: 1. Ladeiro-Pires Sylvianne (Francie) 2. Hermans Ingrid (Belgie) 3. Javůrková Nikol (Česko)

Mistrovství Evropy v atletice neslyšících dospělých a juniorů Kdy: 21.–28. 8. 2023 Kde: Štětín, Polsko Výsledky: 200 metrů U20: 1. Szigeti Edgar (Maďarsko) 22.56 2. Istomin Nikita (Ukrajina) 23.20 3. Ťulák Dalibor (Česko) 23.86 400 metrů U20: 1. Szigeti Edgar (Maďarsko) 49.66 2. Istomin Nikita (Ukrajina) 51.61 3. Ťulák Dalibor (Česko) 52.52 3000 metrů: 1. Nowak Rafal (Polsko) 9:59.21 2. Wojciechowski Michal (Polsko) 10:06.07 3. Vaiciulis Edvinas (Litva) 11:01.26 4. Juříček Daniel (Česko) 11:14.05 Muži – disk: 1. Paurys Mazvydas (Litva) 50,84 m 2. Bischlager Christoph (Německo) 42,67 m 3. Cakir Muhammed (Turecko) 34,42 m 4. Čížek Erik (Česko) 30,22 m Ženy – disk: 1. Matoušková Lenka (Česko) 46,68 m 2. Kristofovičová Ivana (Slovensko) 43,72 m 3. Ursulenko Nataliia (Ukrajina) 40,46 m

Muži – kladivo: 1. Cakir Muhammed (Turecko) 51,02 m 2. Čížek Erik (Česko) 43,99 m 3. Judvytis Paulius (Litva) 37,61 m Ženy – kladivo: 1. Kysylova Yuliia (Ukrajina) 59,18 m 2. Kaminska Monika (Polsko) 37,09 m 3. Matoušková Lenka (Česko) 35,84 m Oštěp: 1. Thor Theodor (Švédsko) 71 m 2. Masetti Matteo (Itálie) 67,75 m 3. Rozumczyk Tomasz (Polsko) 57,52 m 5. Nosek Jakub (Česko) 54,93 m

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

39

Tábor Mateřídoušky Wakeboard kemp

Tábor Mateřídoušky Tábor Potkanů

Letní tábor pro děti se SP

Letní tábor pro děti se SP