2:6
Ž 139:21
2:7
Gn 2:8–9; 3:22–24
Ez 31:8–9
Zj 22:2,14
Zj 3:12
2:8
Zj 1:11,17–18
2:9
2K 6:10; 11:14–15
Zj 3:9
2:10
Da 1:12,14
Jk 1:12
Zj 3:9; 17:14
2:11
Zj 2:7; 20:6,14
činit pokání, přijdu k tobě a pohnu tvým svícnem z jeho místa. 6Máš ovšem k dobru, že nenávidíš skutky nikolaitů; i já je nenávidím.
7Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Kdo vítězí, tomu dám jíst ze stromu života v Božím ráji.“
Církvi ve Smyrně
8„Andělu církve ve Smyrně napiš: Toto praví Ten první i poslední, který byl mrtvý a ožil:
9Znám tvé soužení a chudobu (ale jsi bohatý), i rouhání těch, kteří si říkají Židé, a nejsou, ale jsou shromáždění satanovo. 10Nic se neboj toho, co máš vytrpět. Hle, ďábel uvrhne některé z vás do vězení, abyste byli vyzkoušeni, a budete mít soužení po deset dní. Buď věrný až do smrti a dám ti korunu života.
11Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Kdo vítězí, tomu druhá smrt neublíží.“
Dopisy sedmi církvím (2:1–3:22)
Sedm listů církvím v římské provincii Asie sdílí společnou literární strukturu: oslovení „anděla církve“ v daném městě, odkaz na určitý aspekt Kristovy podoby z úvodního vidění (1:12–16), ujištění, že Kristus zná stav a situaci dotyčné církve, načež následuje pochvala či výtka, výzva k nápravě a zaslíbení pro „vítěze“. Refrénem všech dopisů je výzva k naslouchání hlasu Ducha (2:7,11,17,29; 3:6,13,22).
V dějinách byly tyto dopisy někdy vykládány symbolicky – jako obrazy sedmi lidských typů nebo sedmi období církevních dějin. Ve skutečnosti však listy společně vytvářejí jedno ucelené poselství; číslo sedm představuje úplnost zvěsti platné pro církev na všech místech a v každé době, se všemi jejími silnými i slabými stránkami.
sr. Oz 1:9; Mt 21:43). Někteří vykladači spojují obraz i se zánikem efeského přístavu vlivem naplavenin řeky Kaystros.
2:6 skutky nikolaitů: Působení dnes již neznámé skupiny heretiků, zmiňované i v rané církevní tradici (Irenej, Adversus haereses 1.26.3) ve spojení s Mikulášem (řec. Nikolaos) z Antiochie (viz Sk 6:5). Jejich „skutky“ zřejmě spočívaly v otevřenosti vůči pohanským modlářským praktikám (viz 2:14–15).
2:7 Dvoudílný refrén celé sedmice dopisů (2:7,11,17,26; 3:5,12,21; sr. 12:11): • Kdo má uši…: Viz Mt 11:15; 13:9,43 (sr. Jr 5:21; Ez 12:2). • Kdo vítězí: Viz 12:11; 15:2; 21:7 (sr. Ř 8:37; 1K 15:57; 1J 2:13–14; 4:4; 5:4–5). • strom života: Symbol nesmrtelnosti a účasti na božském životě běžný v mytologiích starověkého Předního východu, v Bibli však velmi vzácný – kromě knihy Přísloví (Př 3:18; 11:30; 13:12; 15:4) pouze na začátku (Gn 2:9; 3:22,24) a na konci biblického kánonu (Zj 2:7; 22:2,14,19).
• v … ráji: Řec. paradeisos (v NZ jen zde a L 23:43; 2K 12:4), původně perský výraz pro královskou oboru; v LXX typicky ve spojení se zahradou Eden (viz Gn 2:8; Ez 28:13; 31:8–9).
2:8–11 Dopisy církvím ve Smyrně a Filadelfii (3:7–13) jako jediné neobsahují žádnou Kristovu výtku (viz pozn. u 2:1–3:22).
2:8 Smyrna: Významné přístavní město (dnešní Izmir v západním Turecku) s prominentním kultem „Matky bohů“ Kybély a chrámem zasvěceným císaři Tiberiovi.
• první i poslední: Viz 1:17. • byl mrtvý a ožil: Viz 1:18. Antičtí autoři (Strabón, Aristidés, Tacitus) o Smyrně psali,
že „byla mrtvá a ožila“, neboť byla po staletích úpadku obnovena Alexandrem Velikým a jeho nástupci.
2:9 chudobu (ale jsi bohatý): Typický novozákonní kontrast materiální chudoby a duchovního bohatství (sr. L 6:20–21; 2K 6:10; Žd 10:34; Jk 2:5). V laodicejské církvi byla situace opačná: vnější zdání bohatství skrývalo skutečnou duchovní chudobu (viz 3:17). • shromáždění [řec. synagógé] satanovo: Polemický výraz (sr. 3:9) reflektující dobový konflikt mezi tradičním židovstvím a novým mesiánským hnutím (viz Mt 10:17; 23:34; J 8:44; 9:22; 12:42; Sk 6:9; 9:2; 14:2,5; 17:13; 18:6; 22:19–20; sr. pozn. u 1Te 2:15–16).
2:10 ďábel: Řec. diabolos („žalobce, protivník“), skutečný původce pronásledování křesťanů (sr. 12:9–10; J 8:44; Ef 6:11–12; 1Pt 5:8); viz článek „Duchovní boj“ u Ef 6:10–20. • vyzkoušeni: Viz L 22:31–32; Jk 1:3,12; 1Pt 1:6–7; 4:12–14. • deset dní: Symbol omezeného trvání zkoušek (sr. 2K 4:17; 1Pt 1:6); snad rovněž odkaz na desetidenní lhůtu v Da 1:12,14. • věrný až do smrti: Viz 12:11 (sr. Mt 10:22). Podle tradice byl ve Smyrně kolem r. 155 umučen Janův žák, biskup Polykarp. • vítězný vavřín: Řec. stefanos, věnec udělovaný vítězům atletických závodů (viz pozn. u 1K 9:25; 2Tm 4:8; Jk 1:12; 1Pt 5:4).
2:11 uši … vítězí: Viz 2:7. • druhá smrt: Zatímco „první“ (fyzická) smrt postihuje všechny lidi (Gn 3:19; Žd 9:27), „druhá“ (konečná) smrt znamená věčné odloučení od Boha při posledním soudu (viz 20:6,14; 21:8). Křesťané mohou fyzicky zemřít (např. v kontextu pronásledování), ale pokud zůstanou věrní Kristu, pak „vítězí“ a druhá smrt se jich nedotkne (viz 12:11; sr. Mt 10:28; J 11:25–26).
Církvi v Pergamonu
12„Andělu církve v Pergamonu napiš: Toto praví Ten, který má ostrý dvojsečný meč:
13Vím, že bydlíš tam, kde je satanův trůn, a že se držíš mého jména a nezapřel jsi mou víru ani v těch dnech, kdy byl Antipas, můj věrný svědek, zabit u vás, kde bydlí satan.
14Mám proti tobě jen to, že u sebe máš přívržence učení Balaámova, který učil Baláka svádět syny Izraele k modlářským hodům a ke smilstvu. 15Podobně i ty máš přívržence učení nikolaitů. 16Proto čiň pokání. Jinak k tobě brzy přijdu a budu s nimi bojovat mečem svých úst.
17Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Kdo vítězí, tomu dám jíst skrytou manu a dám mu bílý kamének a na tom kaménku napsané nové jméno, jež nezná nikdo než ten, kdo je přijímá.“
Církvi v Thyatirech
18„Andělu církve v Thyatirech napiš: Toto praví Syn Boží, který má oči jako plamen ohně a jehož nohy jsou jako bronz:
19Znám tvé skutky – tvou lásku, službu, věrnost a vytrvalost, i to, že tvých posledních skutků je více nežli dřívějších.
20Mám ale proti tobě, že necháváš ženu Jezábel, která si říká prorokyně, aby učila a sváděla mé služebníky ke smilstvu a k modlářským hodům. 21Dal jsem jí čas, aby činila pokání ze svého smilstva, ale ona nechce. 22Hle, uvrhnu ji na lůžko a ty, kteří s ní cizoloží, vydám velikému soužení, nebudou-li činit pokání ze svých skutků.
2:12 Pergamon: Historické hlavní město římské provincie Asie (později zastíněné Efesem), s významným kultem Dia, Asklépia a císaře Augusta. Bylo proslulé svou knihovnou (druhou největší po alexandrijské) a výrobou „pergamenu“ (charta pergamena) – psacího materiálu z jemně vydělaných kůží, jímž byl postupně nahrazen egyptský papyrus a jenž umožnil vznik knihy v dnešní podobě (codex) namísto dřívějšího svitku (viz pozn. u 1:11).
• ostrý dvojsečný meč: Viz 1:16. 2:13 satanův trůn: Zřejmě odkaz na monumentální Diův oltář na pergamské akropoli nebo na nejstarší císařský chrám v Asii (29 př. n. l.), zasvěcený Augustovi a bohyni Roma, příp. na fakt, že v Pergamu přes dvě staletí sídlil (tj. měl svůj trůn) nejvyšší představitel imperiální moci, římský prokonzul. • Antipas, můj věrný svědek: První křesťanský mučedník v Malé Asii; podle pozdější tradice byl za vlády císaře Domitiana uškvařen v dutém bronzovém býku (viz Úvod, „Dobový kontext“, s. xx). • kde bydlí satan: Paralela k „satanovu trůnu“ opisuje Pergamon jako sídlo pohanského kultu a římské moci. 2:14–15 učení Bileámovo … nikolaitů: Viz pozn. u 2:6. Přívrženci této rané sekty zřejmě tak jako dávný Bileám sváděli věřící k účasti na pohanských kultických orgiích (viz Nu 25:1–3; 31:16; sr. 2Pt 2:15; Ju 1:11; sr. pozn. u 1K 10:8).
2:16 K tobě brzy přijdu: Není míněn Kristův druhý příchod (sr. 1:7; 22:7,12,20), ale jeho blízký zásah do dění v církvi • bojovat mečem svých úst: Viz 1:16; 2:12. Obraz prorocké konfrontace falešného učení (sr. Iz 11:4; 2Tm 4:2–5; Tt 1:9–14).
2:17 uši … vítězí: Viz 2:7. • skrytou manu: Viz Ex 16:31–34. Mana byla ukryta v Truhle svědectví; židovská tradice spojovala její návrat s mesiášským věkem
2:12
Zj 1:16; 2:16
2:13
Zj 14:12
2:14
Nu 31:16
1K 6:13
2Pt 2:15
Ju 1:11
2:15
Zj 2:6
2:16
2Te 2:8
Zj 1:16; 2:5; 22:7,12,20
2:17
Ž 78:24
Iz 62:2; 65:15
J 6:49–58
Zj 3:12; 19:12
2:18
Da 10:6
Zj 1:14–15
2:19
Zj 2:2
2:20
1Kr 16:31
2Kr 9:7,22
2:21
Zj 9:20
2:22
Zj 17:2
2:23
Př 24:12; Jr 17:10
a eschatologickou hostinou (viz 2Mak 2:4–8; 2Bar 29:8; Midraš Tanchuma, Bešalach 20; sr. J 6:31–35). • bílý kamének: V antice sloužil jako vstupenka na hostinu pro vítězné atlety (sr. 2:10; 19:9) nebo jako symbol zprošťujícího rozsudku (sr. J 3:18; Ř 8:1). • nové jméno: Sr. 3:12; 19:12. Jméno je v Bibli spojeno s charakterem svého nositele; jeho změna znamená změnu jeho identity a údělu (viz Gn 17:5,15; 32:28–29; Iz 62:2; J 1:42).
2:18 v Thyatirech: Menší město ve vnitrozemí na křižovatce obchodních cest, známé početnými cechy (kováři, tkalci, barvíři, obchodníci s purpurem aj., sr. Sk 16:14). Cechovní hostiny byly spojeny s pohanskými kulty a tvoří pozadí následující výtky. • Syn Boží: Jediný výskyt tohoto titulu ve Zj. • oči jako plamen ohně … nohy jako bronz: Viz pozn. u 1:14–15 (sr. Da 10:6).
2:19–20 lásku, službu, věrnost a vytrvalost: Sr. Ef 1:15; Ko 1:4; 1Te 1:3; 2Te 1:3; Fm 1:5. • posledních skutků je více nežli dřívějších: Zatímco efeská církev vynikala v duchovním rozlišování, ale ztrácela lásku (viz 2:2–4), Thyatirští naopak oplývali láskou, ale nedokázali rozeznat a odmítnout herezi (sr. 1J 4:1). • ženu Jezábel: Symbolické označení místní falešné prorokyně s odkazem na pohanskou královnu, která sváděla Izrael k modlářství (viz 1Kr 16:31–33; 18:4; 21:25–26; 2Kr 9:22). • ke smilstvu a k modlářským hodům: Odkaz na pohanské kultické hostiny s orgiemi (viz pozn. u 2:14–15).
2:21–23 čas … pokání: Viz Sk 3:19–21; 11:18; Ř 2:4; 2Pt 3:9. • nechce: Sr. 9:20–21; 16:8–11. • uvrhnu ji na lůžko: Hrozba obsahuje dávku ironie: lože smilstva se promění v lůžko nemocného. • zahubím její děti: Tj. její následovníky (sr. 2Kr 9:22; Iz 57:3–4; J 8:44; 1J 3:10); ozvěna egyptských ran jako důsledku lidské neochoty
Mt 16:27; L 16:15 Ř 8:27
2:24
Zj 20:2
2:25
Zj 3:11
2:26–27
Ž 2:8–9; Mt 10:22
Zj 12:5
2:28
Zj 22:16
2:29
Zj 2:7
3:1
Zj 1:4,11,16; 3:8,15
3:3
Mt 24:42–44
L 22:32
1Te 5:2–6
2Pt 3:10
Zj 2:5; 16:15
3:4
Ju 1:23
Zj 3:5; 4:4; 6:11; 19:14
3:5
Ex 32:32–33 Ž 69:29
Mt 10:32; L 12:8
Zj 13:8; 17:8; 20:12
3:6
Zj 2:7
3:7
Jb 12:14
Iz 22:22
Mt 16:19
23Až zahubím její děti, všechny církve poznají, že já jsem Ten, který zkoumá mysl i srdce, a že každému z vás odplatím podle vašich skutků. 24Ale vám ostatním Thyatirským, vám, kteří nemáte toto učení a nepoznali jste to, čemu se říká hlubiny satanovy, pravím: Nevložím na vás jiné břemeno. 25Držte se ale toho, co máte, dokud nepřijdu.
26Kdo vítězí a zachovává mé skutky až do konce, tomu dám vládu nad národy. 27Bude je pást železnou holí a rozbíjet je jako hliněné nádobí 28– jak jsem to i já přijal od svého Otce – a dám mu jitřní hvězdu. 29Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.“
Církvi v Sardách
3„Andělu církve v Sardách napiš: Toto praví Ten, který má sedm duchů Božích a těch sedm hvězd:
Znám tvé skutky – podle jména jsi živý, ale jsi mrtvý. 2Probuď se a posilni umírající zbytek, neboť jsem shledal, že tvé skutky před mým Bohem zdaleka nejsou naplněné. 3Vzpomeň si, co jsi slyšel a přijal; drž se toho a čiň pokání. Pokud se neprobudíš, přijdu jako zloděj! Ani se nedozvíš, ve kterou hodinu na tebe přijdu.
4Máš ale v Sardách několik osob, které neposkvrnily svá roucha. Ti se budou se mnou procházet v bílém rouchu, neboť si to zaslouží.
5Kdo vítězí, bude se oblékat bílým rouchem a jeho jméno nikdy nevymažu z knihy života, ale vyznám jeho jméno před tváří svého Otce i před jeho anděly. 6Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.“
Církvi ve Filadelfii
7„Andělu církve ve Filadelfii napiš: Toto říká ten Svatý a Pravý, který má klíč Davidův, který otvírá, a nikdo nezavře, a zavírá, a nikdo neotevře:
činit pokání (Ex 11:4–5). • zkoumá mysl i srdce: Viz Ž 7:10; Jr 11:20; 17:10; 20:12; Ř 8:27. Syn člověka zde znovu vystupuje jako nositel Hospodinových atributů (sr. 1:14,18). • odplatím podle … skutků: Viz 22:12; sr. Př 24:12; Mt 16:27; Ř 2:6. 2:24–25 hlubiny satanovy: Patrně míněny bludné esoterické nauky v ironickém protikladu k „hlubinám Božím“ (viz 1K 2:10; Ř 11:33; Ef 3:18–19). • Nevložím … břemeno: V židovském kontextu tato fráze označuje závaznou náboženskou povinnost (viz „jho Zákona“ v Pirkej Avot 3:5; sr. Mt 11:30; Sk 15:28). • Držte se … dokud nepřijdu: Viz 2:10,13; 3:11 (sr. Mt 24:13; Žd 10:36).
2:26–28 kdo vítězí: Viz 2:7. • dám vládu … nádobí: Odkaz na Ž 2:8–9. • Bude je pást: Nebo Bude vést, vládnout. Kristovi následovníci jsou povoláni podílet se na jeho vládě v mesiášském království (viz 12:5; 19:15; sr. 5:10; 20:6; Mt 19:28; 1K 6:2; 2Tm 2:12). • jitřní hvězdu: Odkaz na mesiášské proroctví Nu 24:17, v NZ vztažené na Krista (sr. 22:16; 2Pt 1:19).
2:29 Kdo má uši: Viz pozn. u 2:7. 3:1 v Sardách: Hlavní město starověké Lýdie, ležící asi 80 km východně od Smyrny. Proslulo bohatstvím – v řece Paktólos se rýžovalo zlato, z něhož král Kroisos (6. stol. př. n. l.) razil první mince. Opevněná akropole poskytovala městu bezpečí, přesto však bylo dvakrát dobyto. • sedm duchů … sedm hvězd: Viz pozn. u 1:4,16; sr. 5:6. • podle jména jsi živý, ale jsi mrtvý: Sardy měly slavnou pověst („město Kroisova zlata“), ale ve skutečnosti prožívaly úpadek. Totéž platilo i pro místní církev (sr. Iz 29:13; Mt 23:27; Jk 2:17,26).
3:2–3 umírající zbytek: Dosl. to, co zbývá. Odkaz na starozákonní motiv „pozůstatku“ Božího lidu (viz Iz 10:20–22; Am 5:15; Sf 3:12–13). • tvé skutky … nejsou naplněné: Viz 20:12; sr. Ef 2:10; Jk 2:20. • přijdu jako zloděj: Snad narážka na selhání stráží při dobytí města Kýrem (547/546 př. n. l.) a Antiochem III. (r. 189 př. n. l.). Podobně nečekaný bude Kristův zásah (viz 16:15; Mt 24:42–44; L 12:39–40; 1Te 5:2–4; 2Pt 3:10). • ve kterou hodinu: Viz Mt 24:36,50; 25:13.
3:4 neposkvrnily svá roucha: Poskvrněný šat symbolizuje hříšné jednání (viz Za 3:3–5), bílé roucho (sr. 3:5) pak ospravedlnění a svatost (viz 6:11; 7:9,13–14; 19:8; 22:14).
• se budou … procházet: Semitský výraz pro životní způsob, zejm. pro oddaný vztah s Bohem (viz 21:24; sr. Gn 5:22,24; 6:9; 17:1; Mi 6:8; sr. Ř 8:4; 2K 6:16; Ef 5:2).
3:5 z knihy života: Frekventovaný biblický obraz pro Boží vědomí o těch, kdo mu patří (viz 13:8; 20:12,15; 21:27; sr. Ex 32:32–33; Ž 69:29; 139:16; Da 12:1; Mal 3:16; L 10:20; Fp 4:3).
3:6 Kdo má uši: Viz pozn. u 2:7.
3:7 ve Filadelfii: Původně důležité obchodní město na hranici Frygie a Lýdie; opakovaná místní zemětřesení však vedla k jeho zchudnutí a úpadku. Vůči církvi v tomto „Městě bratrské lásky“ (stejně jako ve Smyrně, sr. 2:8–11) nemá Kristus žádnou výtku. • ten Svatý a Pravý: Sr. 6:10; 19:11. Charakteristické Boží atributy (viz Iz 6:3; 40:25; Jr 10:10; 1J 5:20) jsou tu znovu přiřazeny Kristu (viz 1:14–18; 2:8,23). • klíč Davidův: Odkaz na Iz 22:22; symbol mesiášské autority (viz pozn. u 1:18).
8Znám tvé skutky. Hle, postavil jsem před tebe otevřené dveře, které nikdo nemůže zavřít. Neboť máš sice malou moc, ale zachoval jsi mé slovo a nezapřel jsi mé jméno. 9Hle, dávám ti ze shromáždění satanova ty, kteří si říkají Židé, a nejsou, ale lžou. Hle, způsobím, že přijdou a pokloní se u tvých nohou a poznají, že jsem si tě zamiloval.
10Protože jsi zachoval slovo mé vytrvalosti, i já tě zachovám od hodiny zkoušky, která má přijít na celý svět, aby byli vyzkoušeni obyvatelé země. 11Přijdu brzy. Drž se toho, co máš, aby ti nikdo nevzal vítěznou korunu.
12Kdo vítězí, toho učiním sloupem v chrámu svého Boha a nevyjde již nikdy ven. Napíšu na něj jméno svého Boha a jméno města svého Boha, Nového Jeruzaléma sestupujícího z nebe od mého Boha, i své nové jméno. 13Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.“
Církvi v Laodikeji
14„Andělu církve v Laodikeji napiš: Toto praví Amen, ten věrný a pravý svědek, prvopočátek Božího stvoření:
Zj 2:5,10–11,16–17; 3:5,10–12; 18:4; 20:12; 21:7–8; 22:11–12
Lv 26; Dt 28
1S 12:22–25
1Kr 9:4–9
J 10:27–30; 15:5–6
Ř 11:13–24
1K 10:6–13
Žd 3:14; 6:4–12,18–20
Ujištění, výstrahy a výzvy k věrnosti (3:5)
3:8
Sk 14:27
Zj 2:13
3:9
Iz 43:4; 49:23
2K 11:14–15
Zj 2:9
3:10
2Pt 2:9
Zj 2:10
3:11
Zj 2:25; 22:7,12,20
3:12
Ez 48:35; Ga 4:26
Zj 16:11; 21:2,10
3:13
Zj 2:7
3:14
J 1:3
2K 1:20
Ko 1:15–18
Zj 1:5
Biblický obraz „knihy života“ vypovídá o tom, že Bůh pamatuje na ty, kteří mu patří a kterým zaslíbil podíl na svém životě. Zmínka o možnosti, že může být něčí jméno z této knihy vymazáno, má proto adresáty vyburcovat z duchovní letargie a varovat je před odvrácením od Božích cest. Nový zákon totiž spojuje Boží ujištění o spáse s výzvami k vytrvalosti a věrnosti (viz např. 3:10–11; 22:14–15; sr. J 15:5–6; Žd 6:4–12).
Podobné napětí mezi zaslíbením a varováním provází celý biblický příběh. Ve Starém zákoně Hospodin opakovaně vybízí Izrael k věrnosti smlouvě a spojuje naplnění svých zaslíbení s poslušností (Ex 19:5–6; Dt 7:12–16; 28:1–69; 1Kr 9:4–9). Apoštol Pavel navazuje na tuto tradici, když upozorňuje, že nevěrnost Izraele otevřela dveře pohanům, avšak i ty varuje před namyšlenou sebejistotou (Ř 11:13–24).
V době vzniku NZ bylo nebezpečné hlásit se ke Kristu. Kniha Zjevení proto křesťanům přináší pevnou naději tváří v tvář hrozbě pronásledování a smrti. Tak jako v celém biblickém kontextu je ovšem i zde naděje spásy zakotvena ve vzájemném věrném vztahu mezi Bohem a jeho lidem.
Výzvy k vytrvalosti a věrnosti prostupují celou knihu (2:5,10,16,25; 3:2,11,18; 16:15; 18:4; 22:7,11,14). Spolu s nimi ovšem zaznívá opakované ujištění o Boží věrnosti vůči těm, kdo vytrvají při něm až do konce (3:10; sr. Mt 10:22; 24:13; 2Tm 2:12–13; Žd 3:14).
3:8 otevřené dveře: V NZ častý výraz pro příležitost k šíření evangelia (viz Sk 14:27; 1K 16:9; 2K 2:12; Kol 4:3); zde v kontextu 3:20 a 4:1 snad ale jde spíše o otevřený přístup do Boží přítomnosti (sr. J 10:7,9; Žd 10:19–20). • malou moc: Podobně jako křesťané ve Smyrně byli chudí, ale duchovně bohatí (viz 2:9), věřící ve Filadelfii byli při své vnější slabosti a bezvýznamnosti (viz pozn. o městě u 3:7) duchovně silní (sr. 2K 12:9–10). • zachoval … nezapřel: Tj. obstál v pronásledování (viz 2:13; sr. L 12:8–9; 2Tm 2:12). 3:9 ze shromáždění satanova: Viz pozn. u 2:9. • pokloní se u tvých nohou: Starověké gesto pokoření se před autoritou vítězných vládců (viz Iz 49:23; 60:14).
3:10–11 od hodiny zkoušky: Doba soužení (viz 7:14), jemuž budou podrobeni všichni obyvatelé země, tj. lidé, kteří žijí podle principů tohoto světa (sr. 8:13; 11:10; 13:8,14). • Přijdu brzy: Viz 22:7.12.20. • Drž se … nepřipravil: Viz 2:25; 3:3; Žd 12:15; 2J 1:8. • vítězný vavřín: Viz pozn. u 2:10.
3:12 Kdo vítězí: Viz pozn. u 2:7. • sloupem v chrámu: Snad odkaz na mohutné bronzové sloupy Jachin a Boáz v Šalomounově chrámu (1Kr 7:15–22). Ve Filadelfii
ohrožované zemětřeseními byl tento symbol stability zvlášť působivý. • Antické sloupy často nesly nápisy se jmény význačných osobností; věrný křesťan je tu vykreslen jako sloup (sr. Ga 2:9) nesoucí trojici nápisů: jméno svého Boha, tj. znamení příslušnosti k němu (sr. 14:1; 22:4; viz Nu 6:27; Dt 28:10; Iz 44:5; Mt 28:19), jméno … nového Jeruzaléma jako symbol nového občanství (viz 21:2,10; sr. Fp 3:20; Žd 12:22) a budoucí nové jméno samotného Krista (viz pozn. u 2:17), jež bude zjeveno při jeho vítězství na konci dějin (viz 19:12,16; sr. Fp 2:9–11).
3:13 Kdo má uši…: Viz pozn. u 2:7.
3:14 v Laodikeji: Významné a bohaté město v údolí řeky Lykos asi 65 km jihovýchodně od Filadelfie. Společně s nedalekými Kolosami a Hierapolí tvořilo regionální centrum známé bankovnictvím, textilní výrobou a lékařskou školou. • Amen: Odkaz na Iz 65:16 (hebr. Elohej Amen „Bůh pravdy“); zde je tento Boží titul přeložen jako věrný a pravý – a tak jako jiné Boží atributy v kap. 1–3 vztažen na Krista (viz 1:14–18; 2:8,23; 3:7); sr. též 2K 1:20. • svědek: Viz 1:5; 19:11. • prvopočátek: Řec. arché („počátek, zdroj“; viz J 1:1–3; Ko 1:18; Žd 1:10).
3:15
Ř 12:11
3:17
Oz 12:9; Za 11:5
1K 4:8
3:18
1Pt 1:7
3:19
Př 3:12; 1K 11:32
Žd 12:6; Sk 7:22
3:20
J 14:23
3:21
Mt 19:28
4:1
Ex 19:20,24
Ez 1:1
Da 2:28–29,45
4:2
1Kr 22:19
Iz 6:1
Ez 1:26–27
4:3
Ez 1:26–28
15Znám tvé skutky – nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! 16Ale že jsi vlažný a ani studený ani horký, vyplivnu tě ze svých úst. 17Říkáš totiž: Jsem bohatý, zbohatl jsem a nic nepotřebuji – a nevíš, že jsi ubohý a politováníhodný, nuzný, slepý a nahý. 18Radím ti, aby sis ode mě koupil zlato přetavené v ohni, abys byl bohatý, a bílé roucho, abys byl oblečen a neukazovala se hanba tvé nahoty; a své oči pomaž mastí, abys viděl. 19Já všechny, které miluji, kárám a vychovávám. Rozhorli se tedy a čiň pokání.
20Hle, stojím u dveří a tluču. Kdokoli uslyší můj hlas a otevře mi dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.
21Kdo vítězí, tomu dám usednout se mnou na mém trůnu, jako jsem i já zvítězil a usedl se svým Otcem na jeho trůnu. 22Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.“
SEDM PEČETÍ (4:1–8:1)
Nebeský trůn 4 A hle, potom jsem spatřil, jak se v nebi otevřely dveře. Vtom ke mně jako polnice zazněl ten hlas, který jsem slyšel předtím: „Vystup sem a ukážu ti, co se musí stát potom.“ 2A hned jsem byl ve vytržení Ducha: Hle, v nebi stál trůn a na tom trůnu někdo seděl. 3Ten, který seděl na trůnu, byl na pohled podobný kameni jaspisu a karneolu, a kolem trůnu byla duha,
3:15–16 nejsi studený ani horký … vyplivnu tě: Zatímco Kolosy byly známé svými chladnými, osvěžujícími prameny a Hierapolis svými horkými léčivými zřídly, laodikejská voda přiváděná do města akvaduktem byla vlažná a zakalená sírou a dalšími páchnoucími minerály (viz Strabón, Geogr. 12.8.18). Podobně „nechutný“ byl i duchovní stav místní církve (sr. Mt 5:13). 3:17–18 jsem bohatý … jsi ubohý: Ironický rozpor mezi falešným sebeobrazem a duchovní realitou. Zatímco věřící ve Smyrně byli chudí, ale duchovně bohatí (viz pozn. u 2:9), Laodikejští byli zámožní, ale duchovně nuzní. • nic nepotřebuji: Snad narážka na historický kontext: po zemětřesení r. 60 n. l. Laodikeia odmítla finanční pomoc Říma a obnovila se z vlastních zdrojů (Tacitus, Letopisy 14.27). • zlato přetavené v ohni: Jako žár ohně odděluje strusku od ryzího kovu (viz Př 17:3; Za 13:9; Mal 3:2–3), tak se ve zkouškách a útrapách ukazuje ryzost víry a charakteru (viz Ř 5:3–5; Jk 1:2–4,12; 1Pt 1:7; 4:12–13) oproti pouhému povrchnímu zdání zbožnosti (viz L 18:9–14; 2Tm 3:5). • bílé roucho: Symbol spravedlnosti a čistoty (viz 3:4–5; 6:11; 7:9; 19:8,14) kontrastuje s černým vlněným suknem, jímž bylo město proslulé. • oči pomaž mastí: Vedle výroby látek a oděvů byla zdrojem laodikejského bohatství také pověstná „frygická mast“ vyráběná v místní lékařské škole. Duchovní zrak ovšem otevírá pouze Kristus (viz J 9:39–41; Ef 1:18).
3:19 kárám a vychovávám: Častý biblický obraz Boží přísné, ale moudré a milující výchovy (viz Dt 8:5; Ž 94:12; Př 3:11–12; 1K 11:32; 2Tm 3:16–17; Žd 12:5–11).
3:20 stojím u dveří a tluču: Kristus, který by měl být středem společenství věřících (viz Mt 18:20), zde stojí jako cizinec za dveřmi církve, z níž byl její pýchou a samospravedlností vytlačen ven. Zatímco křesťanům ve Filadelfii dveře otevíral (viz pozn. u 3:8), církev v Laodikeji mu dveře sama zavřela. Přesto jí však zůstává věrný a trpělivě nabízí obnovu původního vztahu (viz 2Tm 2:13;
sr. Mt 25:10–12; L 12:36; Jk 5:9). • budu s ním večeřet: Společné stolování bylo v Bibli a obecně ve starověku výrazem pohostinného přijetí, přátelství a smluvního partnerství (viz 19:9; Gn 18:1–8; 31:44–46; Ex 12:1–28; 24:9–11; Mt 26:26–28; L 5:29–30).
3:21 usednout … na mém trůnu: Další příslib účasti na Kristově vládě (viz pozn. u 2:26–28).
4:1–8:1 Po dopisech sedmi církvím (k. 2–3) se Janovo vidění přesouvá z pozemské roviny do nebe, kde se mu otevírá pohled do Božího trůnního sálu (k. 4–5). V jeho středu stojí Beránek – Kristus, který jediný je hoden otevřít zapečetěnou knihu Božích plánů se světem. Rozlamováním sedmi pečetí (k. 6–7) se postupně odhaluje obraz nadcházejícího Božího soudu i spásy jeho věrných.
4:1–11 Pasáž navazuje na prorocká vidění Božího trůnu v SZ (viz Iz 6:1–4; Ez 1:4–28; Da 7:9–10). Tento klíčový motiv celé knihy (viz např. 1:4; 3:21; 5:1; 7:9–17; 19:4; 20:11–12; 21:3,5; 22:1,3) symbolizuje Boží svrchovanou vládu nad světem i dějinami (sr. Ž 29:10; 47:9; 103:19; Mt 25:31; 28:18; Ř 14:10).
4:1 Potom jsem spatřil: Standardní formule označuje začátek nového vidění nebo jeho novou část (sr. 5:1; 8:2; 13:1,11; 14:1; 15:1,5; 17:3; 18:1; 19:11; 20:1,4,11; 21:1).
• se otevřely dveře: Symbol přístupu do Boží přítomnosti (viz pozn. u 3:8); sr. Mt 3:16; J 1:51; Sk 7:56. • co se musí stát potom: Sr. 1:1,19. 4:2–3 ve vytržení Ducha: Viz pozn. u 1:10. • v nebi stál trůn: Viz pozn. u 4:1–11. V protikladu k politickým a duchovním mocnostem, které si činí nárok vládnout na zemi (viz pozn. u 1:5a; 2:13), Boží trůn je v nebi, vysoce nade vším (sr. Ef 1:20–22). • podobný … jaspisu a karneolu: Drahokamy tu neslouží jako popis Boží podoby (sr. Ex 20:4; Dt 4:15–18), ale jako obrazné vyjádření jeho nevýslovné slávy (viz 21:11,18; sr. J 1:18; 1Tm 6:16).
• duha: Znamení Božího milosrdenství a jeho smlouvy se vším tvorstvem (Gn 9:12–17; Ez 1:28; sr. Iz 54:9–10).
ZJEVENÍ 4:4
na pohled podobná smaragdu. 4Okolo trůnu bylo čtyřiadvacet jiných trůnů a na těch trůnech sedělo čtyřiadvacet starců oblečených do bílých rouch a na hlavách měli zlaté koruny. 5Z trůnu vycházelo blýskání a hlasy hromobití.
Před trůnem hořelo sedm ohnivých pochodní – těch sedm duchů Božích.
6Před trůnem bylo také skleněné moře jakoby z křišťálu a uprostřed trůnu i kolem trůnu čtyři bytosti plné očí zepředu i zezadu. 7První bytost byla podobná lvu, druhá teleti, třetí měla tvář jako člověk a čtvrtá se podobala letícímu orlu. 8Každá z těch čtyř bytostí měla po šesti křídlech dokola a v sobě plno očí. Bez přestání, dnem i nocí, říkaly:
Zj 1:16; 2:10; 6:1; 7:1, 4–8; 12:1,3; 13:1; 17:3–14; 20:2–7; 21:12–21;
Gn 2:2–3; 4:15; 15:13; 41:53–54
Ex 20:6; 25:31–37; 32:15
Lv 16:14; 23:16
2S 24:13
1Kr 4:26; 17:21; 18:31, 43–44
Jb 1:2
Ž 90:4
Jr 15:3; 49:36
Ez 14:21
Da 4:16, 23–25; 7:3, 17, 24
Za 4:2; 6:1
Mt 10:1–5; 12:40; 18:21–22
Mk 6:7
L 15:8
Sk 6:3; 10:16
1K 8:6
Ef 4:4–6
2Pt 3:8
4:4
Iz 24:23
Zj 11:16; 19:4
4:5
Ex 19:16; Ez 1:13
Za 4:2; Zj 1:4; 5:6 4:6–7
Ez 1:5–22; 10:12,14 Zj 15:7; 19:4
Číselná symbolika (4:4)
Kniha Zjevení (podobně jako jiné biblické spisy) obsahuje množství číselných údajů, které během staletí vyvolávaly řadu nejrůznějších spekulací. K jejich správné interpretaci je potřeba porozumět symbolické hodnotě, která byla číslům ve starověku přisuzována. Tato symbolika ovšem není nijak pevně daná a exaktní; proto je při výkladu třeba postupovat obezřetně a vyhýbat se například výpočtům časových scénářů budoucích událostí.
Číslo jedna v Bibli odkazuje na Boží jedinost (Dt 6:4; Ga 3:20; Jk 2:19). Dva je minimální počet svědků potřebných k potvrzení svědectví (11:3; sr. Dt 17:6; Mt 18:16). Číslo tři může odkazovat k osobám Boží trojice (Gn 18:1–2; Mt 28:19; 2K 13:14). Číslo čtyři představuje celek světa, reprezentovaný ve Zj živými čtyřmi bytostmi, jezdci, anděly a větry, tj. světovými stranami (4:6–8; 6:1–8; 7:1) a v Genesis též čtyřmi řekami (Gn 2:10–14). Sedm jakožto součet tří a čtyř ukazuje na Boží dokonalost a úplnost jeho stvořitelského díla, připomínanou každotýdenním sobotním odpočinkem (Gn 2:2–3; Ex 20:8–11). Součin tří a čtyř, dvanáct, odpovídá počtu měsíců roku. Je proto spojeno s Božím řízením dějin a odkazuje na úplnost Božího lidu (21:12–14; sr. Gn 49:28; Ex 28:21; Mt 10:1–6; 19:28). Číslo deset, plný počet prstů na rukou, představuje lidskou úplnost (2:10; 17:12; sr. Dt 4:13). Číslo šest může nést negativní význam, neboť leží mimo lidskou úplnost (pět) i mimo úplnost božskou (sedm). Tyto symbolické významy mohou být ještě umocněny svými násobky. Číslo čtyřicet jakožto čtyřnásobek deseti označuje mimořádnou časovou délku (Gn 7:4; 8:6; Ex 24:18; Nu 14:33–34; 1Kr 2:11; 11:42; Mt 4:2; Sk 1:3). Číslo 666 jakožto trojí zopakování číslice šest implikuje nejhorší možné zlo (13:18). Číslo 12 000 je tisícinásobkem dvanácti – označuje tedy obrovské množství Božího lidu, a jeho dvanáctinásobek 144 000 pak představuje nedozírnou plnost Božího lidu (7:4–9; 14:1). Řecký termín myriáda v doslovném smyslu označuje deset tisíc, ovšem používá se často přeneseně ve smyslu nesčetné množství, zejména ve spojení myriády myriád (viz pozn. u 5:11–12).
Starověké vnímání čísel, které se odráží v biblických spisech, je velmi odlišné od toho, jak dnes čísla používáme my. Bylo by proto zavádějící vyvozovat z biblických číselných údajů jakékoli výpočty, např. spekulovat o datu Kristova návratu – tento čas zná pouze Bůh (Mk 13:32; Sk 1:7). Symbolická čísla ve Zj nemají sloužit k předpovídání budoucnosti, ale k posílení účinku jednotlivých vidění. Pro moderního čtenáře je často užitečné, když překladatelé převedou původní číselné údaje do současných jednotek, je přitom ale třeba dbát na to, aby se nevytratila symbolická hodnota některých čísel (viz např. 21:16–17).
4:4 jiných trůnů: Viz 2:26–28; 3:21 (sr. Da 7:9). • čtyřiadvacet starců: Symboličtí představitelé Božího lidu staré i nové smlouvy – 12 patriarchů Izraele a 12 apoštolů Beránka (viz 21:12–14; sr. Mt 19:28). Vzhledem k jejich liturgické roli (viz 4:10; 5:8,14; 11:16; 19:4) může též jít o odkaz na 24 oddílů izraelského kněžstva (viz 1Le 24:1–19). • bílých rouch … zlaté koruny: Viz pozn. u 3:4,18 a 2:10.
4:5 blýskání … hromobití: Odkaz na mocné projevy Boží přítomnosti na Sinaji a v prorockých viděních Božího trůnu (viz Ex 19:16; 20:18; Ez 1:13; Da 10:6). • sedm ohnivých pochodní … sedm duchů: Symbol plnosti Ducha svatého (viz pozn. u 1:4; 5:6; sr. Za 4:2–6).
4:6 skleněné moře: Průzračná podlaha Božího trůnního sálu (sr. 15:2; viz Ex 24:10; Ez 1:22,26) představuje oblohu oddělující nebeskou sféru od pozemské (viz Gn
1:7); sr. též „bronzové moře“ před chrámem (1Kr 7:23–26). • uprostřed trůnu: Zřejmě míněno celé vyvýšené trůnní podium (viz 1Kr 10:18–20; Iz 6:1) s dalšími bytostmi a jejich trůny (viz pozn. u 4:4; 20:4; sr. Da 7:9), mezi nimiž Beránek zaujímá centrální pozici (viz 5:6–8; 7:11,17). • čtyři bytosti: Odkaz na andělské strážce Božího trůnu (viz Iz 6:1–6; Ez 1:5–24; sr. Ex 25:18–22; 1Kr 6:23–28). • plné očí: Tj. vševidoucí (viz Ez 1:18; 10:12; sr. 2Le 16:9; Za 4:10b). 4:7–8 lvu … teleti … člověk … orlu: Zástupci čtyř řádů pozemského života – divoká zvěř, domácí zvířata, lidé a ptactvo (sr. Ez 1:10). Oproti výčtu v Gn 1:20–26 chybí vodní tvorové, neboť moře ve starověku představovalo hrozivé síly prvotního chaosu (viz 21:1; sr. Gn 1:2; Jb 7:12; Ž 74:13–14; Iz 27:1) a „zemská havěť“, tj. hmyz (kobylky jsou ve Zj symbolem zhouby, viz 9:1–11; sr. Ex 10:13–15;
4:8
Iz 6:2
Ez 1:18; 10:12
Am 3:13; Zj 11:17
4:9
Da 4:31
Zj 4:2; 5:1
4:10
Zj 4:4; 5:8,14
4:11
Zj 10:6
5:1
Iz 29:11; Ez 2:9–10
Da 12:4
Zj 5:7; 17:8; 20:3
5:2
Zj 10:1; 18:21
5:3
Fp 2:10
5:5
Gn 49:9; Iz 11:1,10 Žd 7:14; Zj 22:16
5:6
Iz 53:7; Za 4:10
J 1:29,36; Zj 1:4; 4:5
5:7
Zj 5:1
5:8
Zj 4:4,6; 8:3–4; 14:2; 15:2
„Svatý, svatý, svatý je Pán Bůh Všemohoucí, který byl, který je a který přichází.“
9A kdykoli ty bytosti vzdají slávu, čest a díky Sedícímu na trůnu, Živému na věky věků, 10padne těch čtyřiadvacet starců před obličejem Sedícího na trůnu, klanějí se Živému na věky věků a hází své koruny před trůn se slovy:
11 „Hoden jsi, Pane a Bože náš, přijmout slávu a čest i moc, neboť jsi stvořil všechny věci, z tvé vůle byly stvořeny a trvají.“
Zapečetěná kniha 5
Na pravici Sedícího na trůnu jsem spatřil knihu popsanou zevnitř i zvenčí, zapečetěnou sedmi pečetěmi. 2Potom jsem spatřil silného anděla, jak volá mocným hlasem: „Kdo je hoden otevřít tu knihu a rozlomit její pečeti?“ 3A nikdo na nebi, na zemi ani pod zemí nemohl tu knihu otevřít ani do ní nahlédnout.
4Velmi jsem plakal, že se nenašel nikdo, kdo by byl hoden otevřít tu knihu a nahlédnout do ní. 5Jeden z těch starců mi však řekl: „Neplač. Hle, zvítězil Lev z pokolení Juda, kořen Davidův! On otevře tu knihu a jejích sedm pečetí.“
6A hle, spatřil jsem, jak uprostřed trůnu a těch čtyř bytostí a uprostřed těch starců stojí Beránek jako zabitý a má sedm rohů a sedm očí, což je sedm duchů Božích poslaných na celou zem. 7Přišel a vzal tu knihu z pravice Sedícího na trůnu, 8a jakmile ji vzal, ty čtyři bytosti a těch čtyřiadvacet
Jl 1:4). • Svatý, svatý, svatý: Odkaz na Iz 6:3. Trojnásobné opakování slova je v Bibli vzácné a představuje nejvyšší stupeň důrazu (viz 8:13; sr. Jr 7:4; Ez 21:32).
4:9–11 Sedícímu na trůnu: Viz 4:2. • Živému: Viz 1:18.
• Hoden jsi: Oslavná formule používaná v římském císařském kultu; Jan však tuto úctu věnuje výlučně Bohu a Beránkovi (viz pozn. u 1:5a,10; sr. 5:9,12). • neboť jsi stvořil: Původci a udržovateli všeho stvoření náleží božská úcta, jaké není hoden žádný člověk (viz 3:14; 10:6; 14:7; 21:5; sr. Ž 33:6–9; 95:3–6; Jr 10:10–12; sr. J 1:3; Žd 1:3).
5:1–14 Vidění Božího trůnního sálu z předchozí kapitoly nyní pokračuje scénou, v níž hraje ústřední roli Boží Beránek, Kristus. Svou krví vykoupil lidstvo, a proto je hoden otevřít zapečetěný svitek Božích plánů a přijmout chválu a uctívání všech tvorů „na nebi, na zemi, pod zemí i v moři“. 5:1 knihu: Přesněji svitek, viz pozn. u 1:11 (sr. 3:5; 20:12; 10:8–10). Její postupné otevírání v následujících kapitolách odhalí Boží záměry pro vyvrcholení lidských dějin (sr. Ž 139:16). • popsanou zevnitř i zvenčí: Odkaz na Ez 2:9–10. • zapečetěnou sedmi pečetěmi: Tj. dokonale utajenou a zabezpečenou (sr. Iz 29:11–12; Da 8:26). V římském právu měla být závěť (testamentum) stvrzena sedmi pečetěmi svědků (viz Gaius, Institutiones II. 104). 5:2–3 silného anděla: Sr. 10:1; 18:21. V židovské apokalyptice představovali andělé mocné bytosti zjevující Boží slávu a vykonávající jeho záměry (viz Gn 3:24; Ž 103:20). Kniha Daniel a NZ zmiňují dva z nich jménem: Michael, ochránce Božího lidu (12:7; Da 10:13,21; 12:1; Ju 9), a Gabriel, posel Božího zjevení (Da 8:16; 9:21; L 1:19,26). V židovské tradici se vedle nich objevuje i Rafael, Uriel, Raguel, Sariel a Remiel (nebo Fanuel), tj. sedm „andělů Boží přítomnosti“ (viz 8:2; Tob 12:15; 1Hen
9–10, 20:1–8). • na nebi, na zemi ani pod zemí: Tj. ve všech sférách stvoření (sr. 5:13; Ex 20:4; Fp 2:10).
5:4 Velmi jsem plakal: Boží zjevení často vyvolávalo u proroků silné emoční reakce, viz 10:8–10; sr. Jr 4:19; Pl 1:16; Ez 3:14–15; Da 7:15,28; 8:27; 10:8–9,15–17. 5:5 Lev z pokolení Juda, kořen Davidův: Sr. Zj 22:16. Mesiášské tituly odkazují na Gn 49:9–10 a Iz 11:1,10 (sr. Jr 23:5; J 7:42).
5:6 uprostřed trůnu: Viz pozn. u 4:6. Kristus stojí jako prostředník mezi Božím trůnem a zástupci vykoupeného lidstva (viz pozn. u 4:4; sr. 1Tm 2:5). • Beránek … zabitý: Odkaz na Iz 53:7 (sr. Sk 8:32–35). Zatímco Židé očekávali Mesiáše jako „Lva z Judy“ (viz 5:5), tj. politického a vojenského osvoboditele, Zj jej představuje jako Beránka, který vítězí prolitím nikoli cizí, ale své vlastní krve (viz 5:6,9,12; 12:11; 13:8; 17:14; sr. J 1:29; 1K 5:7; 1Pt 1:19–20). • sedm rohů: Číslo sedm vyjadřuje plnost (viz pozn. u 1:4; 4:5), rohy v SZ symbolizují životní sílu a vladařskou moc (viz Dt 33:17; 1S 2:10; 2S 22:3; L 1:69). • sedm očí: Viz pozn. u 4:6. 5:7 vzal z pravice Sedícího na trůnu: Beránek takto přebírá Boží svrchovanou moc nad světem (sr. Da 7:13–14; Mt 28:18). Pravá ruka, a zejm. pravá strana trůnu, představovala čestné a privilegované postavení (viz Gn 48:12–19; Ž 110:1; Mt 26:64; Sk 2:33–34; 7:56; Ef 1:20; Žd 1:3; 8:1).
5:8 padlo před Beránkem: Kristu je věnován stejný projev uctívání jako Bohu (viz 4:9–11; sr. 7:11; 11:16; 19:4). • Každý měl loutnu: Sr. 14:2; 15:2. Odkaz na bohoslužebnou hudbu v jeruzalémském chrámu (viz 1Kr 10:12; 1Le 16:4–6; Ž 33:2; 81:3). • kadidel, což jsou modlitby: Stoupající dým kadidla symbolizuje modlitby stoupající k Bohu (viz 8:3–4; sr. Ž 141:2; L 1:10).