Jesus and the Powers. Christian Political Witness in an Age of Totalitarian Terror and Dysfunctional Democracies by Tom Wright and Michael F. Bird
Copyright © 2024 by Tom Wright and Michael F. Bird
Czech edition © Biblion, 2025
Translation © Petr Jan Vinš, 2025
ISBN 978-80-88642-35-0
Není-li uvedeno jinak, biblické citace jsou z Bible, překladu 21. století © Biblion, 2009–2025 www.bible21.cz
N. T. Wright a Michael F. Bird
Předmluva → 9
1. Ježíšovo království ve stínu impéria → 17
2. Církev mezi Ježíšem a císařem → 47
3. Moc a „mocnosti“ v raném křesťanství → 67
4. Království Boží jako vize a povolání → 111
5. Církev mezi submisí a subverzí → 149
6. Církev odolávající mocnostem dneška → 173
7. Liberalismus a láska v čase strachu a rozdělení → 211
8. Závěr → 245
Rejstřík biblických odkazů a klasických pramenů → 255
Jmenný rejstřík → 261
Předmluva
Spolupráci při psaní knihy The New Testament in Its World: An Introduction to the History, Literature, and Theology of the First Christians pro nakladatelství SPCK a Zondervan, stejně jako navazující sérii videí Nový zákon, jak ho neznáte a sérii přednášek pro pokročilé, zorganizovanou Zondervanem, jsme si oba dva, Tom i Mike, před časem moc užili. Znovu se setkáváme nad společným úkolem „pracovat pro království“, a to v době, která je – jak říká podtitul knihy – poznamenána totalitním terorem a nefunkčními demokraciemi.
Oba jsme se již dříve této oblasti věnovali, Tom v knize God in Public: How the Bible Speaks Truth to Power Today z roku 2016 a Mike zase v knize Religious Freedom in a Secular Age: A Christian Case for Liberty, Equality, and Secular Government z roku 2022. Nesnažíme se být politology ani sociálními aktivisty, ale zabýváme se politickými a sociálními dopady evangelia. Svět je prosycen terorem, tyranií a traumaty, rozdělením a rezignací, a to nejen na Západě, ale také v Asii, Africe a obou Amerikách. V důsledku finančních krizí, pandemie, rostoucí nespravedlnosti a nerovnosti, chaosu v demokratických systémech, geopolitických otřesů, válek a předpovědí dalších válek, které ještě přijdou, se náš svět zdá nebezpečně výbušný.
Cílem této knihy není napodobovat většinu publikací o křesťanství a politice. Nebudeme křesťanům říkat, co si mají myslet o potratech, pravidlech pro držení zbraní, Brexitu, Trumpovi, změně klimatu, rasové spravedlnosti ani jiných kontroverzních tématech. Nechceme ale nabídnout ani pouhou abstraktní teorii umění vést stát a praktického umění víry, která by se v reálném životě nikdy nemohla dostat ke slovu.
Kniha Ježíš a mocnosti má jeden cíl: říci, že v době vzestupu autoritářských režimů, v době strachu a roztříštěnosti, uprostřed krveprolití a krizí je Ježíš králem a že jeho království zůstává předmětem svědectví i služby církve. Platí to dnes a bude to platit zítra a pozítří, dokud nebude smrt a všichni tyrani poraženi, dokud nenastane čas, kdy Ježíšovi „Bůh položí všechny nepřátele k nohám“ (1. Korintským 15:25). Z toho plyne, že církev musí rozumět tomu, jak se má vztahovat k říším a impériím – jak biblickým, tak nově vznikajícím – a jak se má zasazovat o království v našich městech a předměstích; jak rozumět tomu, kdy je čas státní představitele poslouchat a kdy je třeba jim odporovat. Je nutné pochopit, kde je mezi všemi těmi prezidenty a vládci místo církve. Musíme se jako učedníci naučit přemýšlet bez stranických předsudků, nenechat se oklamat demagogy, abychom dosáhli „poznání všeho dobrého, co máme v Kristu“ (Filemonovi 6). Chceme, aby lidé přemýšleli o tom, jak se dobrat rozkvětu lidstva, i o tom, jak společně pracovat pro dobro a usilovat o mír v čase tak velkých politických nejistot, jaké jsme nezažili od třicátých let 20. století.
Věříme, že tato kniha pomůže křesťanům začít rozlišovat, jak moudře reagovat na situace v zemích, jako jsou Ukrajina, Nigérie, Gaza, Myanmar a Tchaj-wan. Že jim pomůže najít cestu, jak uvažovat o konstituční monarchii, demokracii a republice. Že je naučí se bát svodů politické moci, povzbudí je, aby usilovali o budování něčeho, co bude pokračovat i do nového stvoření, a dá jim možnost, aby spočinuli v dobrotě a věrnosti toho, který je Králem králů a Pánem pánů.
Z toho důvodu naše kniha začíná popisem politických otřesů a vznikajících říší naší doby. Poté popisuje, jak se Ježíš
a jeho učedníci dostali na scénu v době největšího rozkvětu římské říše a museli se vyrovnat s nejrůznějšími hrůzami imperiálního života (kapitola 1). Poté připomínáme, že církev udělala obrat o 180 stupňů, když pro ni říše najednou přestala být ohrožením a naopak se stala zdrojem mnoha výhod. Vztahy církve s císaři a později s králi a knížaty ve středověku vedly k celé řadě komplikací týkajících se vzájemných vztahů církve a státu, s nimiž se potýkáme dodnes.
Křesťanství přineslo evropské civilizaci revoluční změnu a dnes je součástí politické a morální DNA Západu. Církev se ale také podílela na nesvatých spojenectvích se západními vládci, a to zejména spoluúčastí na koloniálním násilí evropských impérií po celém světě. Ať už je ale historie jakákoli, církev se nemůže z politiky vyvléknout. Pokud chceme říkat pravdu mocným do očí a postavit se jim na odpor, musíme spojit jednání pro Boží království s jednáním v oblasti politické moci (kapitola 2).
„Mocnosti“ hrají v biblickém příběhu významnou roli, jelikož duchovní a politické síly se proplétají celou historií. Z Pavlova listu Koloským, a zejména z Janova evangelia víme, že mocnosti tohoto věku budou Ježíšem odzbrojeny a skrze něho usmířeny. V pozadí tohoto děje stojí Boží záměr, aby lidé byli partnery v jeho vládě nad světem. Mocnosti tohoto věku se ale vzbouřily a způsobily takovou zkázu, že nyní celé stvoření sténá a touží po vysvobození. Božím řešením bylo svěřit veškerou autoritu jednomu člověku, jednomu synu Abrahamovu, jednomu Izraelitovi, jednomu synu Davidovu –Mesiáši. Jeho smrt přinesla vykoupení hříchů a vítězství, díky němuž byl vládce světa svržen a síly temnoty zbaveny moci. V současnosti mají vlády sice v rukou moc, ale ta jim byla pouze svěřena a budou se zodpovídat z toho, jak s ní nakládají.
Křesťanské poslání nespočívá ani ve zbožné touze po nebi, ani v plánech, jak učinit Ježíše králem na základě násilí vůči neochotným poddaným. Křesťané by naopak měli být připraveni říkat vládcům pravdu do očí a dbát o to, aby se vládlo spravedlivě, aby bylo zachováváno právo a aby se tak naplňovala služba, kterou Bůh od vládnoucích autorit očekává (kapitola 3).
Tato myšlenka nás pak přirozeně vede k tomu, abychom se zabývali otázkou, jak máme pracovat pro království v tomto stále děsivějším a nejistějším světě. Království možná není z tohoto světa, ale rozhodně je pro tento svět, takže se nemůžeme se svým královským posláním ze světa stáhnout. Nabízíme tedy několik podnětů k tomu, jak by práce pro království mohla vypadat v praxi (kapitola 4 je přepracováním několika Tomových přednášek, článků a materiálů z jeho knih God in Public a How God Became King).
Poté se zaměříme na téma podřízenosti vládním autoritám (kapitola 5) a na to, kdy nás křesťanské svědectví vede k tomu, abychom se jim aktivně vzepřeli (kapitola 6). Jde o obtížná a spletitá témata a naším záměrem je na jedné straně potvrdit potřebu vlády a zároveň na druhé straně vysvětlit, jak bychom měli postupovat, pokud se vláda odvrátí od služby veřejnosti a začne se chovat jako tyranský despota. Nakonec předkládáme argumenty ve prospěch liberální demokracie. Právě slovo „liberální“ v termínu „liberální demokracie“ nám umožňuje žít s politickými a kulturními rozdíly, a to nikoli navzdory tomu, že jsme křesťané, ale právě proto, že jsme křesťané. Není to samozřejmě jednoduché, protože rozmanitost plodí konflikty, ale my jsme povoláni milovat své levicové i pravicové bližní a pracovat pro svět, kde se bude lépe žít lidem všech vyznání i bez vyznání (kapitola 7).
Toto je tedy cesta, která před čtenáři leží. Tato svého druhu krátká pouť politickou teologií kombinuje biblický exkurz, pohled na nejdůležitější události církevních dějin, soustředí se na Ježíše mezi mocnými, nabízí úvahy o vztazích mezi církví a státem a zabývá se ožehavými tématy, jako je „sekularismus“ nebo „občanská neposlušnost“. Naším úkolem je uprostřed rozdělení a politických zápasů v modlitbě promýšlet misijní poslání církve a její svědectví o Božím království. Církev je nositelkou evangelia a to nelze redukovat ani na pozemský politický aktivismus, ani na nebeské rozjímání, které by nás oddělovalo od zkoušek a hrůz naší doby. Pokud evangelium prohlašuje, že „Ježíš je král“, musíme se zabývat tím, co Ježíšovo kralování znamená na náměstí Nebeského klidu, v americkém Kongresu, v jídelně rychlého občerstvení, v nákupním středisku nebo v rozhodnutích, která činíme u volebních uren. Přijde den, kdy politika přestane existovat, kdy se vše podřídí „království našeho Boha a vládě jeho Mesiáše“ (Zjevení 12:10). Do té doby ale potřebujeme hodně moudrosti, protože má-li se církev na ten den připravit, má před sebou spoustu práce.
Nakonec bychom ještě jednou rádi poděkovali Philipu Lawovi ze SPCK za to, že tuto knihu provázel až do konce, i za jeho rady a zpětnou vazbu během celého procesu. Tým nakladatelství Zondervan pod vedením Katyi Covrettové byl taktéž skvělou součástí kolektivu, který pomohl této knize na svět. Brian Walsh byl tak laskavý, že nám poskytl zpětnou vazbu k jednotlivým částem rukopisu.
Pokud není uvedeno jinak, všechny překlady Nového zákona v anglickém originálu knihy pocházejí z Tomova díla The New Testament for Everyone, 3. vyd. (Londýn: SPCK;
Grand Rapids: Zondervan, 2023), zatímco překlady Starého zákona jsou převzaty z New Revised Standard Version Updated Edition. 1
1 Není-li uvedeno jinak, jsou biblické citáty přebírány ze znění Bible21. U citátů z ostatních děl jsme v maximální míře používali existující české překlady a odkazujeme na ně v poznámkovém aparátu (pozn. překl.).
Post scriptum
Tato kniha byla v konečné fázi přípravy, když v říjnu 2023 vypukla válka v Izraeli a v Gaze. Litujeme nevinných obětí a krvavého masakru, ke kterému došlo. Současný konflikt má temné a hluboké kořeny, které vyústily v politicky a morálně složitou situaci, v níž se prolínají kolonialismus, imperialismus, územní spory, náboženství, násilí, lidská práva a širší geopolitické faktory. Je téměř nemožné se k tomuto tématu vyjádřit, aniž to někoho někde rozhořčí. Brutalita útoků Hamásu na izraelské občany nám připomíná Izaiášovo odsouzení těch, kteří „spěchají prolévat krev nevinných“ (Izaiáš 59:7); zároveň ale připouštíme, že zacházení Izraele s Palestinci, které trvá již po dvě generace, nám připomíná násilné zabavení Nábotovy vinice králem Achabem (1. Královská 21). Bohužel, mocnosti opět dělají to, co je jim vlastní, a přinášejí hrůzu a krveprolití jak Izraelcům, tak Palestincům.
V době, kdy jsou izraelští rukojmí stále drženi v Gaze a palestinské děti umírají na ulicích, není čas ztrácet čas stranickými fraškami ani grandiózními prohlášeními určenými pro potěšení jedné strany. Vyzýváme všechny čtenáře, aby se postavili proti nebezpečné rétorice, ať už se týká vyhnání Židů ze země „od řeky k moři“, nebo naopak zacházení s Palestinci v Gaze jako s „Amálekovci“, kteří měli být už dávno vyhlazeni – v obou případech se totiž zdá, že se tu odkazuje na biblický precedens, nebo se dokonce s jeho pomocí ospravedlňuje neustálý koloběh násilí a zla.
„Narodil jsem se v zemi, která už neexistuje.“ Když tohle já (Mike Bird) lidem řeknu, dívají se na mě divně, jako bych se snad narodil v Atlantidě nebo v Narnii. Ujišťuji je ale, že místo mého narození nepatří do žádného mýtu ani fantasy literatury. Nechám je chvíli hádat a po několika nepovedených tipech ukončím jejich zmatek vysvětlením: „Narodil jsem se ve Spolkové republice Německo, tedy v západním Německu.“ Spolková republika Německo byla nástupkyní řady říší, které se rodily a padaly před jejím vznikem: Pruského království (1701–1871), Německého císařství (1871–1917), pak Výmarské republiky (1918–1933) a po ní Třetí říše (1933–1945). Po druhé světové válce byla země rozdělena mezi západní a východní Německo (1945–1990) a po pádu Berlínské zdi se zase spojila do nového státního útvaru (1990).
Já (Mike) jsem se narodil v Německu, protože můj otec sloužil v britské armádě jako voják u motostřelecké jednotky, která byla součástí britské okupace poválečného Německa. Když mi byly čtyři roky, rodiče se rozvedli a s matkou jsme se přestěhovali do Austrálie, bývalé britské kolonie, pozůstatku kdysi mocného Britského impéria. Vzala si mého otčíma, syna srbských imigrantů, kteří přišli do Austrálie po druhé světové válce, aby unikli etnickému násilí sužujícímu Balkán. Připomeňme, že Austrálie byla součástí Britského impéria od své kolonizace (1788) a vzniku federace (1901). Od čtyřicátých let 20. století se však začala v otázkách bezpečnosti spoléhat na jinou velmoc, Spojené státy, a právě proto je také podporovala ve vojenských akcích ve Vietnamu, v Perském zálivu, Iráku a Afghánistánu. Sám jsem nějaký čas sloužil v australské armádě a často pracoval bok po boku s kolegy ze Singapuru, ze Spojeného království i z USA. Nikdy jsem se
Ježíšovo království ve stínu impéria
neúčastnil bojových operací, ale složil jsem přísahu věrnosti královně a australskému lidu. V současnosti je však Austrálie ekonomicky blíž Asii než Evropě nebo Severní Americe. Největším obchodním partnerem Austrálie je Čína a nejvýznamnějším zdrojem přistěhovalců Indie.
Proč vám to všechno říkám? Jak vidíte, okolnosti mého narození, místo, kde jsem vyrůstal, a povolání, která jsem zastával, byly přímo svázané s vzestupem a pádem více než jednoho impéria. Nebýt Třetí říše, Sovětského svazu ani Britského impéria, možná bych se nikdy nenarodil, nebo bych se alespoň nenarodil v Německu, nepřestěhoval se do Austrálie a nikdy nesloužil v armádě. Myslím, že můj životní příběh je podobný příběhu mnoha lidí. Otec Toma Wrighta kupříkladu strávil většinu druhé světové války jako válečný zajatec a s velkým štěstím přežil tam, kde mnoho jeho krajanů zahynulo. Životy nás všech byly tak či onak formovány světovými impérii, minulými konflikty, výhledy na budoucí konflikty nebo rozhodnutími vlád, a nikoli nás samých.
Dějiny světa byly vždy příběhem střetu civilizací, vzestupu a pádu impérií, velkých zápasů o politické ideologie, náboženského soupeření, boje Východu se Západem, marxismu s kapitalismem.
Přitom však ten velký střet civilizací už měl být minulostí, protože bitva ideologií jednou provždy skončila. Po pádu Berlínské zdi (1989), rozpadu Sovětského svazu (1991) a konci apartheidu v Jižní Africe (1994) se mnohým zdálo jasné, že liberální demokracie zvítězila. V liberální demokracii lidstvo nalezlo systém, který byl vrcholným a konečným stadiem jeho politického vývoje. Byla společenským uspořádáním, které vyvažovalo práva a povinnosti, svobodu a pořádek, centralizovanou a delegovanou moc – systémem schopným zajistit udržitelný ekonomický růst. Právě
na konci osmdesátých let 20. století americký filosof práva Francis Fukuyama pracoval na své slavné knize Konec dějin a poslední člověk a v té době také napsal:
To, čeho jsme možná svědky, není jen konec studené války nebo uzavření určitého poválečného období, ale konec dějin jako takových… tedy konečný bod ideologického vývoje lidstva a univerzalizace západní liberální demokracie jako poslední formy lidské vlády.1
Dlouho to vypadalo, že má Fukuyama pravdu. Svět se spojil, aby porazil režim Saddáma Husajna poté, co Irák napadl Kuvajt. Navzdory etnickému krveprolití ve Rwandě a v bývalé Jugoslávii zabránila mezinárodní intervence dalšímu násilí. Většina států zmenšovala své armády, Evropská unie šla od úspěchu k úspěchu, internet začal novým způsobem propojovat lidi a většina ekonomik v devadesátých letech 20. století prosperovala. Západní liberální demokracie se teď měla nevyhnutelně rozšířit i do Ruska, Číny a na Blízký východ. „Dějiny“ chápané jako bitva idejí a střet impérií skončily…, nebo jsme si to alespoň mysleli. V závěru 20. století a v první čtvrtině 21. století však znovu přišly ke slovu síly chaosu a krutosti, o nichž jsme se domnívali, že jsou poraženy navždy. Latinskou Ameriku terorizovaly drogové kartely. Radikální islamismus vedl k 11. září 2001 a globální válce proti terorismu. Následovala válka v Iráku, vzestup islámského státu, občanská válka v Sýrii a dvacetiletá okupace Afghánistánu, která skončila katastrofálním
1 Přímo citovaný odstavec ovšem nepochází z knihy Konec dějin a poslední člověk, jak anglické vydání chybně uvádí, nýbrž z Fukuyamova článku „The End of History?“, publikovaného roku 1989 v časopise The National Interest (pozn. překl.).
Ježíšovo království ve stínu impéria
ústupem. Globální finanční krize v roce 2008 přesvědčivě ukázala, že celý hospodářský systém je jeden velký podvod, jehož cílem je, aby nechutně bohatí byli ještě bohatší. Severní Korea získala jaderné zbraně a Írán jde v těsném závěsu. Hospodářský vzestup Číny nevedl k její demokratické liberalizaci; naopak, země se změnila v bohatou, predátorskou velmoc, která udržuje technologický policejní stát. Rusko navzdory nadějím, že by se mohlo pozápadnit, podle všeho zůstává tím, čím bylo už od 17. století: vojenskou diktaturou. Arabské jaro vykvetlo a uvadlo během jediného roku. V jeho důsledku není snad s výjimkou Tuniska žádný arabský stát svobodnější, než byl předtím. K tomu se ve světě začaly výrazněji projevovat dopady klimatické změny, dochází k masové migraci lidí, kteří utíkají před konfliktem a bídou, a všechny státy stále pociťují ničivé následky covidu-19. Když píšeme tyto řádky, Putinovo Rusko dál ničí Ukrajinu a je odhodláno ji buď pohltit, nebo zničit. Čína výhružně pokukuje po Tchaj-wanu, pronásleduje náboženské menšiny, jako jsou Ujgurové a podzemní křesťanské církve, a s mimořádnou tvrdostí potlačuje prodemokratickou opozici v Hongkongu.
A co je pro Fukuyamovo tvrzení ještě zhoubnější, mnoha současným západním demokraciím hrozí rozklad v tom smyslu, že se samy chytají do pasti legislativního patu nebo v chorobném sebeničení samy sebe požírají zevnitř. V zemích jako Austrálie nebo Itálie si předsedové vlád podávají dveře. Británii rozštěpil Brexit. Spojené státy se zmítají mezi politickými extrémy, reprezentovanými bílým křesťanským nacionalismem na jedné straně a progresivními zastánci politiky identity. Postrádají konsensus a víru ve vyšší dobro, která kdysi charakterizovala jejich politickou třídu. Američtí političtí extrémisté jsou toho názoru, že by druhá strana vůbec neměla existovat. Jejich zpravodajské kanály a sociální
sítě přitahují diváky a inkasují obrovské zisky tím, že přilévají olej do ohně nespokojenosti a rozdmychávají žhavé uhlíky lhostejnosti. A pak jsou tu lobbisté, kteří nakupují politiky, jako když někdo sbírá starožitné lžičky. Na Západě možná nepanuje tak tvrdá korupce, jakou známe z některých banánových republik, ale bují tu měkká korupce korporací, které si financují politické kampaně sloužící jejich zájmům. Američtí političtí aktéři a mediální entity rozdělené na znesvářené tábory postavili své fundraisingové modely na neustálém burcování svých fanouškovských základen pohoršující událostí dne. Hazardní průmysl má obrovský vliv na politickou třídu ve Spojeném království, Austrálii i Kanadě. Je smutnou pravdou, že demokratické parlamenty a politické strany dokážou být úplně stejně nesnesitelné a marné jako diktatury brutální a nepřijatelné.2 Tato hmatatelná nefunkčnost demokracií dává Číně a Rusku všechno, co potřebují pro svou vnitřní propagandu a tvrzení, že demokracie je neuspořádaný a chaotický zmatek.
Nejsme první, kdo přichází s tím, že se Fukuyama mýlil. Dějiny neskončily, impéria jsou stále na postupu a liberální demokracie už není tou baštou dobré vůle, jak jsme rádi předstírali. Ekonomický růst nepřinesl do Číny liberalismus, ale naopak posílil autoritarismus tamní jedné strany. Rusko se vrátilo ke svému statu quo vojenské autokracie. Evropa se neumí rozhodnout, jestli se má stát habsburskou říší 2.0, technokratickým zloduchem z bondovky nebo společenstvím nihilistů bez národa, kteří jsou oddaní Evropě, ale vlastně nikam nepatří. Globální válka proti terorismu poodhrnula oponu a ukázala, jak moc jsou liberální demokracie pro svůj ekonomický růst a morální soudržnost závislé
2 Jacques Ellul: Anarchy and Christianity. Grand Rapids: Eerdmans, 1988, s. 21–22.
Ježíšovo království ve stínu impéria
na válce.3 Dvacátá léta 21. století se zdají být tím nejnejistějším a nejnebezpečnějším časem v lidské historii někdy od třicátých let století předešlého. A k tomu tu máme navíc noční můru výhledu na možnou jadernou válku, katastrofický děs, který bude nevyhnutelný, pokud mu nezabráníme. Jsou tu části světa, které mohou vzplanout od nepatrné jiskřičky, jako je atentát, krach nějaké společnosti nebo rozpad politické koalice. Musíme se smířit se zhoršující se klimatickou situací a s dalšími ekonomickými bouřemi na obzoru. Navíc mnohé liberální demokracie selhávají v úkolu nalézt funkční a spravedlivou shodu na otázkách environmentalismu, rasové spravedlnosti, zdravotní péče, přistěhovalectví, pravidel pro vlastnictví zbraní, potratů, náboženské svobody nebo práv LGBTQ+ lidí, což má za následek jen větší znechucení systémem. Optimismus počátku devadesátých let 20. století zemřel v masových hrobech v Kosovu, v troskách Světového obchodního centra a v horských údolích Afghánistánu. Mnoho komentátorů oslavovalo konec dějin. Ale dějiny jako zrádný virus udeřily zpět s ještě větší silou.
Boží království v rozbouřeném
světě
Lid prozřetelnosti, poslání a modlitby Ve světě vzrůstajících imperiálních ambicí, nekonečných katastrof, pandemie, terorismu, rozkladu demokracie a kulturních válek se klade otázka, co si o tom má křesťan myslet a co s tím má dělat.
3 K tomu viz Stanley Hauerwas a William H. Willimon: Resident Aliens: Life in the Christian Colony. Nashville: Abingdon, 1989, s. 35.
Jako první se nabízí úvaha o Boží prozřetelnosti. Ať už jsou dějiny chápány jako sled příčin a následků, či jako střety civilizací, je konečným pánem nad dějinami vždy Bůh. On je ten, který „sesazuje krále a jiné nastolí“,4 protože „Hospodinovo je království, on vládne nad národy!“ 5 I v dobách národních zvratů Bůh v dějinách a skrze dějiny rozděluje svou milost, která je určená všem. Boží dobrota si nachází cestu do našich životů a domovů navzdory hrůzám a traumatům, které sužují nejrůznější oblasti našeho světa.
Krom toho bychom se měli zamyslet i nad Božím záměrem. Je podstatné poznamenat, že Bůh neprogramuje dějiny stejným způsobem, jako programátor vytváří počítačový algoritmus, ale Bůh zároveň není dějinami překvapován. Dějiny jsou jevištěm Boží slávy a historie kulminuje v dramatickém momentu, kdy Bůh dal svět opět do pořádku skrze Ježíše.6
Dějiny mají svůj konečný moment – a není to okamžik, kdy lidské bytosti nahrají své vědomí do umělé inteligence, vytvoří kolonii na Marsu nebo kdy slunce jednou nakonec dohoří. Dějiny samy o sobě jsou plátnem, na kterém Bůh v Ježíši odpovídá na nejpalčivější otázky lidské existence a řeší je.
Konec dějin není nářek ani výbuch, ale okamžik, kdy se samo stvoření promění v nové stvoření.7
Navíc vřava dnešní doby znamená, že musíme být neustále lidem modlitby. Máme dovoleno se modlit, ba je nám to dokonce přikázáno! „Povstaň už, Bože, abys soudil zemi – vždyť tobě patří všechny národy!“ 8 Měli bychom se modlit za své
4 Daniel 2:21.
5 Žalm 22:29.
6 N. T. Wright: Surprised by Hope. Rethinking Heaven, the Resurrection and the Mission of the Church. Londýn: SPCK, 2007, s. 152 (česky v překladu Dana Drápala jako Překvapivá naděje. Praha: Biblion, 2018).
7 Viz N. T. Wright: History and Eschatology. Jesus and the Promise of Natural Theology. Waco: Baylor University Press, 2019.
8 Žalm 82:8.
Ježíšovo království ve stínu impéria
krále, premiéry a prezidenty, „abychom mohli vést klidný a pokojný život ve vší zbožnosti a počestnosti“.9 Můžeme se modlit za mír, prosperitu, spravedlnost a svobodu jako za něco, co by měli zažívat v každém městě, státu a na každém kontinentě.
Pracovat pro království
To je všechno hezké, ale přece jen asi potřebujeme něco víc než jenom útěchu a biblické odkazy k přemýšlení. V čase nastupujících diktatur a nefunkčních demokracií se objevuje očividná otázka: Co by měla dělat církev? Cítíme potřebu, nutkání něco dělat, jednat, v době dramatických zvratů nestát nečinně stranou. Měli bychom třeba založit vlastní politickou stranu, jít studovat do semináře a stát se duchovním, přidat se k armádě nebo třeba k Mírovým sborům, založit komunitní zahrádku, poslat víc dělostřelecké munice na Ukrajinu, požadovat bezplatné zdravotnictví, používat hashtag #BlackLivesMatter, demonstrovat za náboženskou svobodu, posílat dary Člověku v tísni? To jsou všechno dobré otázky pro ty, kdo věří, že musíme své obavy nahradit vírou a víru, která se projevuje láskou, žít.10
Věříme, že odpovědí církve na globální krizi dnešních dní je, stručně řečeno, Boží království. Poselstvím a úkolem církve je vyznání toho, že Bůh jako král ustanovil Ježíše Králem králů a Pánem pánů a že církev je povolána pracovat pro království! 11 Naší pracovní hypotézou je to, že Boží království není z tohoto světa, ale je velmi důsledně pro tento svět.
9 1. Timoteovi 2:2. Viz také 1. list Klementův 60:4–61:3, Polykarpův List Filipským 12:3, Athénagorův Prosebný list za křesťany 37, Tertuliánovu Apologii 30:4 a 31:2 a Órigenovo Proti Kelsovi 8:73.
10 Zjevení 2:10; Galatským 5:6.
11 Wright, Překvapivá naděje, s. 239–263.
Poslání církve ve vztahu k Božímu království nespočívá jen v tom, co světu říká, ale také v tom, co uprostřed světa koná pro jeho dobro.12
Je třeba říci, že „Boží království“ můžeme definovat několika různými způsoby a že bychom ho mohli vysvětlovat a vykládat dnem i nocí. 13 Postačí, když řekneme, že království se týká Boží záchrany a obnovy celého stvoření, jak bylo uskutečňováno v kontextu dějin Izraele a jeho smlouvy s Bohem a v Ježíšově osobě a díle. Jinými slovy Boží království není ani bezčasý, abstraktní ideál, ani neznamená rozplynutí časoprostorového vesmíru. Místo toho Boží království odkazuje na „jednání Boha smlouvy v dějinách Izraele, kterým Bůh obnovuje jeho úděl, ukončuje trpké období exilu a skrze něj přemáhá zlo, které vládlo celému světu“.14
Ježíšovo poslání spočívalo v tom, že se Bůh stává králem v Ježíšově díle a skrze jeho dílo, v jeho kázání, uzdravování, a dokonce i v jeho smrti na kříži. Poté, co Ježíš svým vzkříšením a darem Ducha zahájil nové stvoření, rozhlásili jeho první učedníci, vedeni příkladem svého mistra, že vzpurné mocnosti byly poraženy a jsou stále poráženy. Poté bylo stvoření uzdraveno a nový lid, jak Židé, tak i pohané, byl vykoupen a sjednocen v obnoveném stvoření, které se už dalo tušit díky daru Ducha Božího. Pro ranou církev nebylo Boží království nikdy o tom, jak se dostat do nebe. Bylo spíše shrnutím toho všeho, co Bůh v zárodku ustanovil v Ježíši,
12 Wright, History and Eschatology, s. 253.
13 Viz příslušné pasáže v knihách Michaela F. Birda Evangelical Theology: A Biblical and Systematic Introduction. Grand Rapids: Zondervan, 2020 (2. vyd.), s. 297–317; a Nicholase Perrina: The Kingdom of God: A Biblical Theology. Grand Rapids: Zondervan, 2019.
14 N. T. Wright: Jesus and the Victory of God. Christian Origins and the Question of God, sv. 2. Londýn: SPCK, 1996, s. 307.
Ježíšovo království ve stínu impéria
tedy bylo dílem vedeným Duchem, které Bůh konal v jejím středu v současnosti, a dílem, které Bůh ještě ustanoví, až se naplní čas. Právě tento smysl Božího království jako něčeho, co bylo očekáváno, co se již naplňuje, ale co stále ještě není zde, definoval ranou církev jako „hnutí království“.15
Ne království ve smyslu pozemské říše nebo pomíjivého duchovního stavu, ale ve smyslu vize a povolání k činům z víry, které budou přinášet Boží kralování do každého aspektu lidského života.
Pokud máme mít podíl na Božím království na zemi a máme ho prosazovat, je třeba, abychom se zaměřili na uskutečnění tohoto projektu království a napjali své síly tímto směrem. Boží království je imperativem, který žene vpřed evangelizační zvěstování církve, buduje její ctnosti a nás nutí uspořádat svůj život podle symbolů a příběhů Ježíše jako ukřižovaného, vzkříšeného a vyvýšeného krále.
Je zde ale třeba určitá opatrnost, abychom své vlastní úsilí naivně neztotožňovali přímo s Božím královstvím. Proto, jak jsme již řekli (v návaznosti na Pavla v listu Koloským 4:11), nemluvíme o „budování království“, ale o „práci pro království“.
Jednáme v přítomnosti s vírou, nadějí a láskou a své životy přinášíme jako živou oběť našemu vyvýšenému Pánu. Pak v moci Ducha připravujeme tuto hříchem poznamenanou a válkami zpustošenou zemi, aby v den, kdy se nebe a země spojí v jedno, přijala Boží vládu. Skutečně chceme, jak jen to dokážeme, aby Boží království „přišlo“ a aby tak bylo „tak jako v nebi i na zemi“.16 Touto prací pro království připravujeme
15 N. T. Wright: The New Testament and the People of God. Christian Origins and the Question of God, sv. 1. Londýn: SPCK, 1992, s. 442, 459–464. 16 Srov. Matouš 6:10.
nevěstu, aby se setkala s ženichem, prostíráme stůl pro svatební hostinu Beránkovu a opatrujeme stvoření pro den, kdy Bůh bude „všechno ve všem“.17
Ale právě tak zní otázka, která stojí před námi dnes a kterou budeme zkoumat v této knize. Jak pracovat pro Boží království mezi afghánskými a ukrajinskými uprchlíky ve Francii? Jak pracovat pro Boží království, když vidíme nespravedlnost, která se děje lidem jiné barvy pleti a původním obyvatelům na Západě? Jak pracovat pro Boží království v semináři na Tchaj-wanu ve stínu možné čínské agrese? Jak pracovat pro Boží království při vědomí minulých i současných selhání našich vlastních demokratických institucí? Jak pracovat pro Boží království, když se naše názory na potraty nebo klimatickou změnu tak liší? Neformují nás víc sociální sítě než Písmo? A co je nejobtížnější, jak máme pracovat pro Boží království tváří v tvář hrozivým říším, a přitom nepodlehnout pokušení budovat nějakou vlastní? Tyto věci vyžadují moudrost a rozlišování.
Ať jsou tyto otázky jakkoli těžké, potřebujeme dnes víc než kdy dřív obnovit své povolání k Božímu království. Žijeme v době, která se hroutí pod tíhou jedné tragédie za druhou, kdy se pravda redukuje na pouhou kmenovou loajalitu, despotičtí vládcové se zdají neporazitelní, demokracie působí vnitřně narušeně a nespočet mužů a žen upadá do morální apatie, protože je zcela pohlcuje bezduchá zábava digitálních zařízení. Abychom mohli pracovat pro království, musíme se vyrovnat s obtížným tématem impéria, uvědomit si rozporuplné místo křesťanství v západní civilizaci a zamyslet se nad tím, jak nejlépe vydávat svědectví v době, která ztratila schopnost rozumného dialogu.
17 1. Korintským 15:28.
Ahdar, Rex 194
Alexander, Laura E. 205
Alžběta II., královna 184, 185
Bacelli, Bruno 224
Bacote, Vincent 133, 213
Bailey, David C. 166
Barnes, Timothy D. 139
Ben Sirach 159
Berlinerblau, Jacques 134
Biggar, Nigel 58
Bird, Michael F. 19, 27, 41, 44, 73, 106, 134, 158, 193, 239
Blair, Tony 113, 115, 186
Bockmuehl, Klaus 200
Bonhoeffer, Dietrich 170, 182
Bowens, Lisa M. 55
Brennan, Jason 168
Bretherton, Luke 55, 134, 193, 225, 235
Brooks, David 195
Bush, George H. 192
Câmara, Hélder Pessoa 180
Cameron, David 114, 115
Camp, Lee C. 247, 161
Campbell, Alastair 113
Cole, Jonathan 233, 235
Cross, F. L. 138
Čankajšek 151, 152
Dalrymple, William 58, 233
Davison Hunter, James 136
Delmas, Candice 168, 169
Dewey, John 196
Dickson, John 57
Doyle, Andrew 200
Dwight, John Sullivan 66
Dyson, R. W. 188
Edwards, Jonathan 59
Eliot, T. S. 234
Elkins, Caroline 172
Ellul, Jacques 23, 176, 178, 182, 229
Embery, Paul 195
Falwell, Jerry 192
Fantin, Joseph D. 42
Fowden, Elizabeth Key 56
Fox, Jonathan 199
Frazer, Gregg L. 166
Fukuyama, Francis 21, 23
Galston, Wiliam A. 196, 226, 241, 242
de Gaulle, Charles 151
Gitari, David 172
Gibbon, Edward 52
Goodwin, Matthew 195
Gottwald, Klement 229
Grudem, Wayne 229
Grundmann, Walter 181, 182
Habermas, Jurgen 198
Halík, Tomáš 168, 177, 178
Hall, S. G. 179
Hamid, Shadi 234
Harris, John W. 55
Hart, David Bentley 224, 229
Hass, Peter J. 177
Hauerwas, Stanley 24, 60
Heise, Matthew 183
Hengel, Martin 43, 161
Hitler, Adolf 105, 170, 178, 229
Holland, Tom 51, 52, 151, 180, 201, 202
Hooker, Richard 154
Horrell, David G. 158
Horsley, R. H. 44
Chadwick, Owen 137
Chan, Simon 182
Chatraw, Joshua D. 133
Chenoweth, Erica 168
Chesterton, G. K. 201
Churchill, Winston 151
Inazu, John D. 239–242
Jan Pavel II., papež 166, 167, 203, 227
Jan Zlatoústý 139, 161
Jensen, Peter 216
Johnson, Ben 65
Justin Mučedník 61, 154
Kalantzis, George 172
Kalvín, Jan 160, 163, 164, 188, 215, 223, 224, 226, 227
Karel III., král 69, 107, 185
Käsemann, Ernst 208, 209
Keck, Leander E. 157, 158
Keesmaat, S. 103
Kelaidis, Katherine 105, 192
Keller, Timothy 241, 242
King, Martin Luther 136, 144, 167
Kinzig, Wolfram 155
Kirill, patriarcha 192
Kisin, Konstantin 61
Konstantin, císař 45, 49, 50, 56, 58, 60, 64, 139, 184, 185
Kwarteng, Kwasi 58
Kwok Pui-lan 30, 206, 207, 236, 237
Kyounghan, Bae 152
Lee, Gregory W. 172
Leigh, Ian 194
Leithart, Peter 60, 197
Leopold, král 178
Lévy, Bernard-Henri 198, 199
Liebeschuetz, J. H. W. G. 139
Livingstone, E. A. 138
Lloyd-Jones, Martyn 32
Locke, John 189
Lockwood O’Donovan, Joan 138, 222
McAnnally-Linz, Ryan 165
Macedo, Stephen 196, 198, 242
MacIntyre, Alasdair 240, 241
Mao Ce-tung 178
Mason, Rowena 114
Middleton, J. R. 76
Milbank, John 185
Milton, John 161, 165
Mitter, Rana 151
More, Hannah 55
Motyl, Alexander J. 58
Mounk, Yascha 195
Nation, Hannah 183
Niebuhr, Reinhold 142, 228
Niemoller, Martin 182
Nongbri, B. 105
O’Donovan, Oliver 56, 115, 138, 186, 202, 208
Orwell, George 180
Perrin, Nicholas 27
Pierce, Joseph 171
Pinker, Steven 52
Prior, Karen Swallow 133
Putin, Vladimir 22, 105, 192
Ramsey, Michael 137
Rawls, John 168, 169
Romero, Oscar 182
Rutherford, Samuel 165
Sattler, Michael 155
Saunders, Benjamin 142, 169
Schiess, Kaitlyn 171
Schreiner, Thomas R. 159
Siedentop, Larry 223
Simpson, James 223
Shelley, Percy Bysshe 37
Skillen, James W. 116
Smith, James K. A. 56, 135, 136, 138, 201–203, 205, 223
Smith, Steven D. 199
Snyder, Timothy 177, 183, 237
Solženicyn, Alexandr 181
Song, C. S. 182
Stalin, Josef 178
Stark, R. 98
Stephen, Maria J. 168
Steward, Gary L. 166
Stout, Jeffrey 135, 194
Sunak, Rishi 69
Taleb, Nassim Nicholas 51
Taylor, Charles 181
Temple, William 142
Tolkien, J. R. R. 224
Tomáš Akvinský 164, 165, 188
Treat, Jeremy R. 120
Truman, Harry S. 151
Trump, Donald 9, 185
Tseng, J. D. 183
Vallier, Kevin 190
VanDrunen, David 142, 170
Verhofstadt, Guy 65
Viklef, Jan 165
Walsh, B. 13, 103 Wang I 183
West, Cornel 236
Whitefield, George 59
Wilberforce, William 136, 144
Williams, Olivia R. 171
Williams, Travis B. 158
Willimon, William H. 24, 60
Wilson, Tim 240
Wink, W. 82
Witte, John 222
Wojtyła, Karol 166
Wolterstorff, Nicholas 156, 161, 164, 191, 216, 220
Woodberry, Robert D. 223
Wright, N. T. 20, 25–28, 34, 41, 43, 44, 45, 63, 74, 83, 87–90, 92, 94, 95, 105, 106, 118, 120, 121, 138, 151, 158, 203
Yong, Amos 135
N. T. Wright a Michael F. Bird
Ježíš a mocnosti: Křesťanské politické svědectví v čase
totalitního teroru a nefunkčních demokracií
Z anglického originálu Jesus and the Powers: Christian
Political Witness in an Age of Totalitarian Terror and Dysfunctional Democracies, vydaného nakladatelstvím
SPCK v roce 2024, přeložil Petr Jan Vinš.
Odpovědný redaktor Šárka Grauová
Jazyková redakce Jakub Fráňa
Obálka a grafická úprava Kamila Kučerová
Sazba písmem Inka Luboš Kendra
Vydalo nakladatelství Biblion
v Praze roku 2025
Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.
Vydání první, 264 stran
ISBN 978-80-88642-35-0
biblion, z. s.