LIST ŽIDŮM
STUDIJNÍ BIBLE21
kůžích – strádající, pronásledovaní a trpící. 38 Svět jich nebyl hoden. Bloudili po pustinách a horách, po jeskyních a zemských roklinách.
39 Ti všichni díky víře došli u Boha uznání. Přesto však nedosáhli zaslíbení,
40 neboť Bůh zamýšlel něco lepšího pro nás – proto neměli dojít k cíli bez nás.
Nespouštějme oči z Ježíše 12 Když jsme tedy obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme i my každou přítěž i hřích, který nás tak snadno svazuje, a vytrvale pokračujme v běhu, který máme před sebou. 2 Nespouštějme oči z Ježíše, původce a završitele naší víry, který pro radost ležící před ním nedbal na hanbu, podstoupil kříž a usedl po pravici Božího trůnu. 3 Uvědomte si, jaké nepřátelství hříšníků vůči sobě vydržel, abyste neochabli a neklesali na duchu.
4 Ještě jste se v zápasu s hříchem nevzepřeli až do krve. 5 Copak jste zapomněli na povzbuzení, kterým vás oslovuje jako své syny?
„Hospodinovo poučení, synu, neodmítej, když tě napravuje, nezoufej.
6 Vždyť koho miluje Hospodin, toho vychovává a trestá každého, koho přijímá za syna.“
7 Když podstupujete zkoušky, je to pro vaši výchovu; Bůh se k vám chová jako k vlastním dětem. Je snad dítě, které otec netrestá? 8 Výchovou
11:38 Svět jich nebyl hoden: Sr. „Tak zahanbil svět“ v 11:7 (sr. též Mt 3:11; 10:13,37–38). • po pustinách … roklinách: Viz 1S 22:1; 23:14; 1Kr 18:4; 19:9,13; 2Mak 5:27. 11:39–40 Shrnutí celého výčtu znovu zdůrazňuje myšlenku, že víra hledí kupředu, k Bohem připravené budoucnosti, do níž jsou zváni také adresáti listu (viz pozn. u11:13–16).
11:39 došli u Boha uznání. Viz 11:2. Starozákonní svědkové víry zemřeli dříve, než se Boží zaslíbení naplnila v Kristu (viz 9:15; sr. J 8:56).
11:40 něco lepšího: Viz pozn. u 7:18–19 a 11:4. • pro nás: Tj. věřící nové smlouvy (sr. 4:2; 12:1). • k cíli: Řec. telos (viz pozn. u 5:9,14; 7:11). Celé společenství věřících staré i nové smlouvy má dojít slavné spásy společně (viz 2:10; 10:14; 12:22–24; sr. Mt 8:11; J 10:16; Ga 3:28–29; Ef 1:9–10; 2:14–16).
12:1–13 Výčet dřívějších svědků víry (kap. 11) nyní přechází v apel na současné adresáty: tak jako oni, máme „i my“ vytrvat ve svém běhu víry a následovat Ježíše, který jej dokonale dovršil (v. 1–3). Součástí této cesty je i Boží výchova – někdy krušná, ale vedená láskou a směřující k duchovní dospělosti (v. 4–11). Pasáž vrcholí starozákonní citací, jež slouží jako výzva k vytrvalosti na další cestě víry (v. 12–13).
12:1 takovým zástupem: Viz kap. 11. • svědků: Výraz martyrón zde vytváří slovní hříčku: (1) Primárně jde o výše uvedené starozákonní hrdiny, jimž Bůh „vydal svědectví/ vyslovil uznání“ (řec. martyreó – viz pozn. u 11:2). (2) Následná metafora evokuje „svědky“ jako diváky na antickém stadionu, sledující náš „běh víry“. • pokračujme v běhu: Atletický závod (řec. agón, dosl. „zápas“, sr. Fp 1:30; Ko 2:1; 1Tm 6:12) je v NZ častým obrazem života věřícího, viz pozn. u1K 9:24–27 (sr. Sk 20:24; Ga 2:2; 5:7; Fp 2:16; 2Tm 4:7). 12:2 nespouštějme oči: Paralela k 3:1 („hleďte na … Ježíše“) vytváří zarámování (inclusio) hlavní části listu. Řec. aforaó označuje upřený pohled, soustředěnou pozornost. • původce a završitele: Sr. Fp 1:6. Ježíš je archégos
11:35
1Kr 17:17–24
2Kr 4:25–37
1Pt 1:3; L 21:28
11:36
Gn 39:20
Jr 20:2; 37:15
11:37
1Kr 19:10
2Le 24:20–22
11:38
1Kr 18:4; 19:9
11:40 Ř 11:26; Zj 6:11
12:1
1K 9:24; Fp 3:12–14 Jk 1:15
12:2 Ž 110:1; Fp 2:8–9 Žd 2:9–10; 1Pt 1:11
12:4 Žd 10:32–34
12:5–6
Př 3:11–12
12:6 Zj 3:19; Žd 12:9
12:7
Dt 8:5; 2S 7:14
(„iniciátor“, viz pozn. u 2:10) křesťanské víry a zároveň její teleiótés („ten, kdo dokončuje, přivádí k cíli/dokonalosti/ dospělosti“, viz pozn. u 5:9 a 11:40). Jde o další inclusio s odkazem na 2:10, kde se oba pojmy rovněž vyskytují společně. • pro radost: Sr. 1:9. Míněna radost z naplnění Božího záměru spasit hříšné lidstvo, viz 2:10–13 (sr. Iz 53:11; Sf 3:17; L 15:7). • nedbal na hanbu: Viz pozn. u 6:6 a 11:26. • usedl po pravici: Viz 1:3,13; 8:1; 10:12; Ž 110:1. 12:3 Uvědomte si: Řec. analogizomai („pečlivě promyslete, zvažte“, v NZ jen zde). • nepřátelství hříšníků: Viz Mt 26:45,66–68; 27:20–44; L 24:7. • vydržel: Trojím opakováním tvarů slovesa hypomenó (viz v. 1 „vytrvale pokračujme“, v. 2 „podstoupil“) autor povzbuzuje adresáty k vytrvalosti v pronásledováních pro víru (sr. 10:32–34; 12:7; 13:3). • abyste neochabli: Sr. 10:35–36; 12:12. 12:4 v souboji s hříchem: Sloveso antagónizomai (dosl. „zápasit proti“, v NZ jen zde) odkazuje na agón (běh, zápas) ve v.1. Metafora může popisovat vnitřní morální zápas věřícího (sr. 3:13; 12:14), v tomto kontextu jde ale spíše o vnější střet křesťanské komunity s „nepřátelstvím hříšníků“ (viz v.3). • nevzepřeli: Sr. Jk 4:7; 1Pt 5:9. • až do krve: Adresáti dosud nečelili mučednické smrti (sr. Sk 22:20; Zj 6:9–11; 17:6). Jde o jeden z důvodů pro dataci listu před Neronovo pronásledování (viz Úvod, „Doba sepsání“, s. 3).
12:5–6 povzbuzení: Řec. paraklésis označuje „napomenutí“, „povzbuzení“ i „útěchu“ (viz pozn. u 10:25; sr. 13:22). • „Hospodinovo poučení…“ Citace z Př 3:11–12 (LXX). • trestá: Dosl. „švihá [rákoskou]“ – autor cituje řecké znění, v hebr. textu je „kárá, napomíná“.
12:7–8 k vlastním dětem: Viz pozn. u 2:10 a 5:8 (sr. Dt 8:5; Ř 8:15–17; 2K 6:18). • snad … otec netrestá? Přísná kázeň tvořila ve starověku neodmyslitelnou součást výchovy; její absence by byla považována za absenci otcovského vztahu (sr. Př 13:24; Sir 30:1–13). • procházejí: Autor znovu opakuje klíčové sloveso hypomenó („podstupovat, vydržet“, viz pozn. u 12:3), aby povzbudil adresáty k vytrvalosti. • nevlastní: Řec. nóthoi („nelegitimní,
12:8
1Pt 5:9
12:9
Iz 38:16; Jk 1:17
Zj 3:19
12:10
2Pt 1:4
12:11
Jk 3:17–18
12:12
Iz 35:3
12:13
Př 4:26
12:14
Ř 14:19
1Pt 1:2; 3:11
12:15
Dt 29:16–17
Žd 4:1
12:16
Gn 25:29–34
12:17
Gn 27:30–40
12:18–19
Ex 19:16–20:21
12:20
Ex 19:12–13
12:21
Dt 9:19
12:22
Ga 4:26–28
Zj 5:11; 21:2
procházejí všichni; bez ní byste tedy nebyli jeho děti, leda nevlastní. 9 Když jsme si vážili svých tělesných rodičů, kteří nás vychovávali, neměli bychom se tím spíše poddat Otci duchů a získat život? 10 Oni nás vychovávali krátce a podle svého uvážení, on ale pro náš vlastní prospěch, abychom došli podílu na jeho svatosti. 11 Výchova se v dané chvíli nikdy nezdá příjemná, ale krušná, později však těm, kdo jí prošli, přináší ovoce spravedlnosti a pokoje.
12 Proto „dodejte síly ochabujícím rukám i podlomeným kolenům“ 13 a „zaveďte své kroky na přímé cesty,“ aby to, co kulhá, zcela neochrnulo, ale raději bylo uzdraveno.
Varování před odpadlictvím
14 Usilujte o pokoj se všemi lidmi a o svatost, bez níž nikdo neuvidí Pána.
15 Dávejte pozor, aby se někdo nepřipravil o Boží milost a aby se nerozbujel nějaký kořen hořkosti, který by nakazil a poškodil mnohé. 16 Ať se z nikoho nestane nevěrník nebo bezbožník jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediný pokrm. 17 Víte přece, že když potom chtěl zdědit požehnání, byl odmítnut (ačkoli se jej s pláčem dožadoval), neboť nenašel příležitost k pokání.
18 Nepřistoupili jste přece k hmatatelné hoře, k hořícímu ohni, k mračnu, temnotě a vichřici, 19 k troubení polnice a k hlasu znějícímu tak, že když jej slyšeli, prosili, aby k nim už nemluvil. 20 (Nemohli totiž snést to, co se jim přikazovalo: „Kdyby se i jen zvíře dotklo té hory, bude ukamenováno.“ 21 Byla to tak hrozná podívaná, že Mojžíš řekl: „Až se třesu hrůzou.“)
22 Přistoupili jste ale k hoře Sion a k městu živého Boha – nebeskému Jeruzalému, k nespočetnému zástupu andělů, 23 k slavnostnímu shromáždění,
nemanželští“); právní termín pro potomky vyloučené z dědictví a plného rodinného statusu. 12:9 tím spíše: Další příklad rabínské argumentace kal va-chomer (viz 2:2–3; 9:14; 10:28–29). • Otci duchů: Viz Nu 16:22; 27:16 (sr. Gn 2:7; Kaz 12:7; Sk 17:25). • získat život: Tj. nejen fyzické přežití (viz Dt 30:19), ale věčný život s Bohem (viz Mt 19:16; L 21:19; J 3:16; Tt 3:7; 1J 4:9). 12:10–11 podílu na jeho svatosti: Cílem Boží výchovy je posvěcení věřících, tedy obnova Božího obrazu v člověku (viz 2:11; 10:10,14; 12:14; sr. Lv 19:2; 1Pt 1:15–16; 2Pt 1:4). • ovoce spravedlnosti a pokoje: Odkaz na Iz 32:17 (sr. Mt 3:8; 7:16–20; Ga 5:22–23; Ef 5:9; Fp 1:11; Jk 3:17–18).
12:12–13 dodejte … zaveďte: Spojená citace Iz 35:3 (sr. Jb 4:3–4) a Př 4:26 (sr. Iz 40:3; Ž 5:9; Mt 3:3; L 1:79). Fyzická únava je zde metaforou pro vnitřní rezignaci (viz 10:35–36; 12:3; sr. Iz 40:29–31). • co kulhá, … bylo uzdraveno: Další tělesná metafora (sr. Mi 4:6–7; Sf 3:19) pro duchovní obnovu a vítězství nad pokušením k hříchu či odpadlictví (viz 6:11–12; sr. Ga 6:1; Jk 5:16).
12:14–29 Na výzvu k vytrvalosti ve snášení zkoušek (12:1–13) navazuje závěrečná výstraha před odpadlictvím. Po odstrašujícím příkladu Ezaua (12:14–17) následuje symbolický kontrast mezi starozákonní horou Sinaj a nebeským Sionem (12:18–24), vedoucí k finálnímu varování před odmítnutím Božího hlasu (12:25–29).
12:14 pokoj se všemi: Viz Ř 12:18 (sr. Mt 5:9,23–24; 10:12–13; Ř 14:19; 2K 13:11). • svatost: Viz 12:10–11, kde jsou motivy svatosti a pokoje rovněž jmenovány společně. • bez níž … neuvidí Pána: Hřích člověku znemožňuje „vidět“ Boha (viz Ex 33:20; Iz 6:5; …), ale ti, kdo jsou od hříchu očištěni, jej uvidí; sr. Mt 5:8; J 3:3; 1J 3:2–3; Zj 22:4. 12:15 nepřipravil: Sr. Zj 3:11. • kořen hořkosti: Odkaz na
Dt 29:17 („kořen plodící hořký jed“); obraz odpadlictví, které může jako jed otrávit celé společenství (viz 3:12–13; 10:25; sr. 1K 5:6; Ga 5:7–10).
12:16 nevěrník: Ezau se oženil s dvěma Chetejkami (viz Gn 26:34), což židovská tradice chápala jako duchovní i mravní zvrhlost (viz Jubilea 25:1; Filón, De virtutibus 208). • bezbožník: Za „bezbožnost“ (tj. neuctivost k posvátným hodnotám) bylo považováno jeho pohrdnutí prvorozenstvím (viz Gn 25:29–34).
12:17 nenašel … pokání: Sr. 6:4–6. Ezauova lítost nebyla pokáním, neboť litoval důsledků, nikoli příčin svého odmítnutí (viz Gn 27:34–38; sr. Mt 25:10–12; 27:3–5; 2K 7:10). 12:18–24 Kontrast dvou hor alegoricky představujících starou a novou smlouvu (sr. Ga 4:24–26). Sinaj je spojena s hrůzou z Boží svatosti a moci, zatímco Sion je místem shromáždění v Boží blízkosti.
12:18–19 k hmatatelné hoře … ohni … mračnu … hlasu: Dramatický popis Hospodinova sestoupení na horu Sinaj (viz Ex 19–20; Dt 4–5). • aby k nim už nemluvil: Hospodinova blízkost vyvolala mezi lidem hrůzu (viz Ex 19:16–22; 20:18–19; Dt 4:11–12; 5:23–27).
12:20–21 Kdyby se i jen zvíře…: Citace Ex 19:12–13.
• Až se třesu…: Volná parafráze Dt 9:19, snad podle ústní tradice.
12:22 k hoře Sion … městu živého Boha: Tj. Jeruzalém, sídlo Hospodinovy pozemské přítomnosti (viz 1Kr 9:3; 2Le 6:6; Ž 48:2–4; 87:1–3; 132:13–14; Iz 2:2–3; 4:3; Mt 5:35). • nebeskému Jeruzalému: Pozemský Jeruzalém je předobrazem věčného města „jehož stavitelem je Bůh“ –viz pozn. u 11:10 (sr. Ga 4:26; Zj 14:1; 21:2).
12:23 slavnostnímu shromáždění: Odkaz na shromáždění Izraele pod Sinají (viz Dt 9:10; 10:4; 18:16), též na izraelské poutní slavnosti (viz Ž 22:23; 26:12; 35:18; 40:10).
k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, k Bohu, soudci všech, k duchům spravedlivých, kteří došli cíle; 24 k prostředníku nové smlouvy Ježíši a ke skropení krví, která mluví lépe než Ábelova.
25 Hleďte, abyste neodmítli Toho, který k vám mluví. Jestliže neunikli ti, kteří odmítli toho, kdo na zemi vydával Boží pokyny, čím spíše neunikneme my, odvracíme-li se od Toho, který je z nebe. 26 Jeho hlas tehdy otřásal zemí, nyní však slibuje: „Ještě jednou otřesu nejenom zemí, ale i nebem.“ 27 A to, že řekl „ještě jednou…,“ ukazuje na odstranění všeho, co je otřesitelné (to jest udělané), aby tak zůstalo to, co je neotřesitelné.
28 My však přijímáme království, jež je neotřesitelné, a proto buďme vděční a služme Bohu tak, jak se mu líbí, s úctou a posvátnou bázní. 29 Vždyť náš
Bůh je stravující oheň.
Epilog (13:1–25)
Závěrečné výzvy 13 Bratrská láska ať zůstává. 2 Nezapomínejte na pohostinnost – díky ní někteří nevědomky hostili anděly! 3 Pamatujte na vězně, jako byste byli ve vězení s nimi; pamatujte na trpící jako ti, kdo sami také mohou cítit bolest.
4 Manželství ať si všichni váží a manželské lože ať je bez poskvrny, vždyť smilníky a cizoložníky čeká Boží soud. 5 Veďte nezištný život a buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť on řekl:
• církvi prvorozených: Kristus jako Prvorozený (viz 1:6; Ko 1:15) sdílí své postavení se všemi věřícími (viz 2:10–17; 12:5,7; sr. Mt 12:49–50; Ř 8:17,29); tímto privilegiem bylo by proto hrozné pohrdnout jako Ezau (viz 12:16). • zapsáni v nebesích: Tj. v Boží „knize života“ – viz Ex 32:32; Ž 69:29; 139:16; Da 12:1; Mal 3:16 (sr. L 10:20; Fp 4:3; Zj 3:5; 20:12–15; 21:27). • kteří došli cíle: Viz pozn. u 11:40. 12:24 prostředníku nové smlouvy: Viz pozn. u 8:6; sr. 9:15; 1Tm 2:5. • skropení krví: Viz 9:13–14,19-21; 11:28; 1Pt 1:2. • mluvící lépe než Ábelova: Celý list zdůrazňuje, že Kristus přináší „lepší“ zjevení, smlouvu, oběť, naději i zaslíbení než stará smlouva (viz pozn. u 7:18–19). Kristova krev „mluví lépe“, neboť nevolá po spravedlivé odplatě (viz Gn 4:10 sr. Mt 23:35), ale po odpuštění a smíření (viz 9:12; 10:18; sr. Mt 26:28; 1Pt 1:18–19).
12:25–29 Na předchozí povzbuzení a výzvy navazuje poslední z pěti výstrah listu před odpadlictvím (sr. 2:1–4; 3:12–4:1; 6:4–8; 10:26–31).
12:25 neodmítli Toho, který k vám mluví: Tak jako Izraelité na Sinaji nedokázali naslouchat Božímu hlasu (viz 1:1–2; 3:7; sr. 12:18–21). • neunikli: Viz 3:16–19; Nu 14:28–30 (sr. 1K 10:5). • odmítli: Odkaz na jejich opakované vzpoury proti Mojžíšovi (viz Ex 16:2–8; 32:1–4; Nu 14:1–4; 16:1–3; Sk 7:35–43). • vydával Boží pokyny: Viz Ex 20:19; Dt 5:5. • čím spíše neunikneme my: Sr. 2:2–3. Další příklad argumentace kal va-chomer (viz 12:9). 12:26–27 tehdy otřásal zemí: Viz Ex 19:18; Sd 5:5; Ž 68:9; 77:19. • Ještě jednou otřesu…: Citace Ag 2:6,21. • odstranění všeho, co je otřesitelné: Odkaz na budoucí soud a obnovu stvoření (viz Mt 24:35; 1K 3:12–15; 7:31; 2K 4:18; 5:1; Zj 21:1).
12:28 přijímáme království … neotřesitelné: Odkaz na Da 2:44; 7:18,27 (sr. Mt 25:34; L 12:32). • služme Bohu: Řec. sloveso latreuó (viz 8:5; 9:9,14; 10:2; 13:10) označuje kultickou bohoslužbu (latreia, 9:1,6), v širším smyslu pak život zasvěcený Bohu (sr. pozn. u Ř 9:4–5; 12:1).
• s úctou: Řec. eulabeia, viz pozn. u 5:7 o Kristově službě
12:23
Zj 1:5
12:24
Gn 4:10 Žd 10:22; 13:20
12:26
Ex 19:18; Ag 2:6
12:27 2Pt 3:10
12:28
Da 2:44
12:29
Dt 4:24; 9:3
13:1
Ř 12:10
13:2
Gn 18:1–8; 19:1–3
13:3
Mt 25:36; Ko 4:18 Žd 10:34
13:4 1K 7:38
13:5
Gn 28:15
Dt 31:5
Joz 1:5
Bohu. • s posvátnou bázní: Řec. deos (v NZ jen zde), výraz nejhlubší zbožné úcty a respektu k jeho svatosti.
12:29 stravující oheň: Citace Dt 4:24; 9:3. Oheň je biblickým symbolem Boží slávy (viz Ex 3:2; 24:17) i soudu (viz Iz 33:14; 66:15–16; 1K 3:13; 2Pt 3:10–13).
13:1–19 List uzavírá soubor praktických výzev vyplývajících z předchozího výkladu. Týkají se bratrské lásky a pohostinnosti (13:1–3), mravní čistoty a nezištnosti (13:4–6) a věrného následování Kristova příkladu a učení (13:7–17). Závěrečnou výzvu tvoří osobní prosba o modlitby za autora a za jeho opětovné shledání s adresáty (13:18–19).
13:1–3 Bratrská láska: Řec. filadelfia („láska k sourozencům“, viz pozn. u Ř 12:10 a 1Te 4:9); sr. pozn. u 2:11. • pohostinnost: Řec. filoxenia („láska k cizím“, viz pozn. Ř 12:13). • někteří … hostili anděly: Tj. Abraham a Lot (Gn 18:1–8; 19:1–3). • Pamatujte na vězně: Ve starověku byli vězňové zpravidla zcela odkázáni na pomoc rodiny či přátel; viz pozn. u 10:34 (sr. Mt 25:36; Fp 1:7; Ko 4:18; 2Tm 1:16). • trpící: Řec. kakoucheó (dosl. „trpět špatné zacházení, týrání“, v NZ jen zde a 11:37). Adresáti listu sami pro svou víru zakoušeli útrapy, viz 10:32–34.
• mohou cítit bolest: Dosl. „jsou také v těle“, tj. jsou také zranitelní. Lze chápat i jako odkaz na sounáležitost v rámci Kristova těla (viz 1K 12:12–26).
13:4 ať si všichni váží: Manželský svazek má být ctěn jako Boží ustanovení (viz Gn 2:24; Mt 19:4–6). • lože: Výraz koité (dosl. „lůžko“, viz L 11:7) má i přenesený význam „soulož“ (sr. plurál koitais v Ř 13:13 ve smyslu „zhýralost“). • bez poskvrny: Viz 1K 7:3–5; 1Te 4:3–7; Ef 5:3–5. • smilníky a cizoložníky: Smilstvo (porneia) označuje jakoukoli sexuální nemravnost (viz pozn. u Ga 5:19); cizoložství (moicheia) je manželská nevěra (viz Ex 20:14; Mt 5:27–32). • bude soudit Bůh: Viz Ř 1:26–32; 1K 6:9–10; Ga 5:19–21; Zj 21:8; 22:15. 13:5–6 nezištný: Dosl. „nemilující peníze“, viz 1Tm 3:3; 6:9–10 (sr. L 12:15; 16:13). Adresáti pro svou víru trpěli
13:6
Ž 118:6
13:7
Žd 6:12
1J 1:1
13:8
Žd 1:12
13:9
Ef 4:14
Ko 2:7,16
13:11
Lv 4:12,21; 16:27
L 3:2
13:12
J 19:17
Žd 9:12
13:13
Žd 11:26
13:14
Žd 11:10; 12:22
13:15
Ž 50:14
Oz 14:3
1Pt 2:5
13:16
Fp 4:18
1J 1:6
Žd 6:10; 10:24
Lv 19:18
Mt 22:39
J 13:34
Ř 12:9–10; 13:8–10
1K 13
1Te 4:9
1Pt 1:22
2Pt 1:5–7
1J 2:10; 3:10–11; 4:7–12
„Nikdy tě neopustím a nikdy nenechám,“
6 takže můžeme vyznat s důvěrou:
„Hospodin je můj zastánce, nebudu se bát. Co by mi mohl člověk udělat?“
7 Pamatujte na své vůdce, kteří vám předložili Boží slovo; všímejte si výsledku jejich života a berte si příklad z jejich víry.
8 Ježíš Kristus je tentýž včera, dnes i na věky. 9 Nenechte se unášet všelijakým podivným učením. Je lepší posilovat své srdce milostí než pokrmy, které svým stoupencům nijak nepomohly. 10 Máme oltář, z něhož nemají právo jíst ti, kdo slouží stánku. 11 Těla zvířat, jejichž krev přináší velekněz do nejsvětější svatyně jako oběť za hřích, bývají pálena venku za stany. 12 Proto také Ježíš trpěl venku za branou, aby posvětil lid svou vlastní krví. 13 Vyjděme tedy k němu ven za stany a nesme jeho potupu, 14 neboť zde nemáme trvalé město, ale toužíme po tom budoucím. 15 Skrze něj neustále přinášejme Bohu oběť chvály, totiž ovoce rtů, vyznávajících jeho jméno. 16 Nezapomínejte ovšem na dobročinnost a štědrost, neboť takové oběti jsou Bohu příjemné.
Láska v křesťanském společenství (13:1–6)
Život ve společenství víry je krásný, ale ne vždy snadný. Z některých zmínek v listu Židům je patrné, že jeho adresáti prožívali napětí a nejednotu (13:7–17). Odpovědí na podobné krize není tvrdší disciplína nebo neústupnost, ale láska – vědomý postoj, který druhé přijímá, pečuje o ně a staví je nad vlastní pohodlí.
Ježíš shrnul celý Zákon do prostého přikázání lásky k bližnímu (Mt 22:39; J 13:34; Lv 19:18). Apoštolové na tuto výzvu navazují a připomínají, že láska je středem křesťanského života (Ř 13:8–10; 1K 13; 1Te 4:9). Nejde o prchavý cit, ale o životní rozhodnutí, které se projevuje konkrétními činy: pohostinností, solidaritou s utiskovanými, věrností v manželství a štědrostí vůči potřebným (13:1–6).
V naší kultuře je pojem „láska“ často redukován na emoce nebo romantiku. Křesťanské pojetí lásky je ovšem širší a zároveň odvážnější – je to síla, která spojuje lidi, kteří by si jinak byli vzdálení, dodává naději v těžkostech a jako kvas postupně proměňuje svět – od srdce k srdci. Proto list Židům uzavírá výzva: „Bratrská láska ať zůstává“ (13:1).
ztrátu majetku (viz 10:34; sr. Mk 10:29–30). • spokojeni s tím, co máte: Viz Fp 4:11–13; 1Tm 6:6–8. • Nikdy tě neopustím…: Citace Dt 31:6,8 a Joz 1:5. • Hospodin je můj zastánce…: Citace Ž 118:6–7 (sr. 2K 9:8–11). • Co by mi mohl člověk…: Sr. Ž 56:5,12. 13:7–17 Tato část kapitoly je zarámována zmínkami o těch, kdo vedou křesťanské společenství; jde o další literární inclusio v listu (viz pozn. u 1:14; 7:28; 12:2). Autor se zde dotýká konkrétních problémů křesťanské obce, jíž byl list adresován.
13:7 na své vůdce: Sr. 13:17,24. Ti, kdo vedou církev, nejen předkládají Boží slovo, ale mají být příkladem zbožného života a víry (viz 6:12; sr. 1K 4:16; 11:1; 2K 1:12–14; 1Te 5:12; 1Tm 3:1–13; 4:12,16; 5:17; Tt 2:7; 1Pt 5:3).
13:8–9 Ježíš Kristus je tentýž: Stálost Krista jako „původce a završitele naší víry“ (viz 12:2) je oporou proti různým proměnlivým vlivům (viz 1:10–12; 7:24; 10:11–14).
• podivným učením: Viz Ga 1:6–9; Ef 4:14; Ko 2:18–23; 1Tm 4:1. • pokrmy: Falešní učitelé mohli adresáty navádět k dodržování rituálních stravovacích předpisů (viz 9:10; sr. Ř 14:2,17; 1K 8:8; Ko 2:16–17; 1Tm 4:2–5).
13:10–12 Máme oltář: Tj. Kristův kříž, nahrazující starozákonní obětní systém (viz 7:27; 9:11–14; 10:1–14). • nemají právo jíst: Oběti přinesené v Den smíření nesměly být použity za pokrm kněží, ale byly spáleny venku za stany (viz Lv 6:23; 16:27). Stejně tak nemohou mít účast na Kristově oltáři ti, kdo slouží stánku, tj. přívrženci starého rituálního systému, který byl jen „stínem“ duchovních skutečností (viz 8:5; 10:1). • trpěl venku za branou: Ježíšovo ukřižování mimo městské hradby (viz Mt 27:33; J 19:17) vytváří paralelu ke smírčím obětem spáleným mimo izraelský tábor. • posvětil … vlastní krví: Viz 9:12–14; 10:10–14. 13:13–14 vyjděme … k němu ven: Údělem věřících je sdílet Kristovo zavržení tímto světem (viz 10:33–34; sr. Mt 10:38; J 15:20; 2Tm 3:12). • nesme jeho potupu: Viz pozn. u 11:26; sr. 1Pt 4:13–16. • zde nemáme trvalé město: Viz 11:10,13–16; 12:22; sr. Fp 3:20; Zj 21:2. 13:15–16 Namísto starozákonních rituálů přinášejí Kristovi následovníci duchovní oběti (sr. 1Pt 2:5). • oběť chvály, totiž ovoce rtů: Narážka na Iz 57:19; Oz 14:3 (sr. Ef 5:19–20; Ko 3:16–17). • dobročinnost a štědrost: Tj. oběti směřované k potřebným lidem; viz pozn. u 6:10;
17 Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a buďte poddajní; bdí totiž nad vašimi životy jako ti, kdo budou muset složit účty. Ať to mohou dělat s radostí, a ne s naříkáním – to by vám přece nebylo prospěšné.
18 Modlete se za nás. Jsme si jistí, že máme čisté svědomí, neboť se za všech okolností snažíme jednat správně. 19 Velice vás tedy prosím o modlitby, abych se k vám mohl co nejdříve vrátit.
Požehnání a pozdrav
20 Bůh pokoje, který pro krev věčné smlouvy vzkřísil z mrtvých našeho Pána Ježíše, toho velikého Pastýře ovcí, 21 kéž vás opatří vším dobrým, abyste konali jeho vůli, a působí v nás, co je v jeho očích příjemné, skrze Ježíše Krista, jemuž buď sláva na věky věků. Amen.
22 Prosím vás, bratři, přijměte toto slovo povzbuzení; vždyť jsem vám napsal jen krátce. 23 Vězte, že náš bratr Timoteus už je propuštěn. Přijde-li brzy, navštívím vás s ním.
24 Pozdravte všechny, kteří vás vedou, i všechny svaté. Pozdravují vás bratři z Itálie.
25 Milost s vámi všemi.
13:1–3 (sr. Ga 6:9–10; 1Tm 6:18). • oběti … příjemné: Viz pozn. u Ř 12:1; sr. Fp 4:18. 13:17 Ve vztahu mezi těmi, kteří ... vedou, a členy sboru možná docházelo k napětí. Autor proto členy sboru nabádá, aby své vedoucí poslouchali a byli vůči nim poddajní. • Řecké slovo přeložené poslouchat může také znamenat následovat, vkládat v někoho důvěru nebo nechat se někým přesvědčit. • Křesťanští vedoucí bdí … nad … životy lidí (Sk 20:28–31; 1Pt 5:1–4). Taková úloha s sebou přináší vážnou odpovědnost, protože vedoucí budou skládat účty Bohu (Jk 3:1). • naříkání vypovídá o emocionálním břemenu a stresu. Když má církev vedoucí, kteří kvůli vzdornému sboru prožívají tlaky a zátěž, není to pro ni prospěšné 13:18–19 Modlete se za nás: Autor prosí o modlitby za svoji osobu. Užívá přitom „autorský plurál“ (viz též 5:11; 6:9). • máme čisté svědomí: sr. 2K 1:11–12; 4:2. 13:20–21 Dobrořečení či požehnání bylo důležitou součástí dopisů, proslovů a kázání. Autor listu Židům vetkal
13:17
Sk 20:28
13:18
Sk 24:16
13:20
Jr 32:40
Ez 37:26
J 10:11
1Pt 2:25
Mt 26:28
13:21
Ř 11:36; Fp 2:13 13:22 1Pt 5:12
13:23
Sk 16:1
13:25
Ko 4:18
Tt 3:15
do svého požehnání celou řadu důležitých námětů z celé knihy. • Obraz našeho Pána Ježíše, toho velikého Pastýře ovcí (sr. Ž 23) připomíná, že se Bůh o svůj lid stará a chrání ho (viz též J 10:11–18; 1Pt 2:25), a zde se vztahuje konkrétně k věčné smlouvě
13:22 bratři: viz pozn. k 3:1. • toto slovo povzbuzení: To pravděpodobně ukazuje, že list Židům byl vlastně kázáním (sr. stejný výraz ve Sk 13:15 přeložený jako „povzbuzení“).
13:23 Tento Timoteus byl možná Pavlův společník na cestách (viz „Timoteus“ u Sk 16:1–3, s. xx). Pokud tomu tak je, NZ se o jeho uvěznění jinde nezmiňuje. Timoteus zjevně zná autora i příjemce listu.
13:24 Kniha končí formálním pozdravem a požehnáním.
• bratři z Itálie: Zřejmě míněni věřící původem z Itálie (tj. z centra říše), kteří museli opustit Řím (viz Sk 18:2). V tom případě list směřoval nejspíše právě do Říma. Podle některých vykladačů byly tyto pozdravy (a tudíž celý list) odeslány naopak z Říma, to je však méně pravděpodobné, neboť text nehovoří o bratrech „v Itálii“, ale „z Itálie“.
