10:1
Mt 17:2
Zj 1:15–16; 4:3; 5:2; 18:1
10:2
Zj 10:8
10:3
Ž 29:3–9; Zj 4:5 10:4
Da 8:26; 12:4,9
Zj 22:10
10:5
Dt 32:40; Da 12:7 10:6
Gn 14:19,22
Ex 20:11; Neh 9:6
Ž 146:6
Zj 4:11; 14:7; 16:17 10:7
Da 9:6,10; Am 3:7
Zj 11:15
10:8
Zj 10:2
10:9
Jr 15:16
Ez 2:8–3:3
10:11
Jr 1:9–10; 25:30 Zj 5:9
11:1
Ez 40:3; Zj 21:15
11:2
Ez 40:17–20; L 21:24
Zj 12:6; 13:5
Anděl s otevřenou knížkou 10 Spatřil jsem také jiného silného anděla, jak sestupuje z nebe, oblečen oblakem. Na hlavě měl duhu, jeho tvář byla jako slunce a jeho nohy jako ohnivé sloupy. 2V ruce měl otevřenou knížku a postavil se pravou nohou na moře a levou na zem. 3Vykřikl mocným hlasem, jako když řve lev, a poté, co vykřikl, promluvilo svými hlasy sedm hromů.
4Když zaznělo těch sedm hromů, chtěl jsem psát. Uslyšel jsem ale hlas z nebe: „Zapečeť, co řeklo těch sedm hromů, a nepiš to.“
5Tehdy ten anděl, kterého jsem viděl stát na moři a na zemi, pozvedl pravou ruku k nebi 6a přísahal při Živém na věky věků, který stvořil nebe i to, co je v něm, zemi i to, co je na ní, a moře i to, co je v něm, že už nebude více času, 7ale že ve dnech hlasu sedmého anděla, až bude troubit, bude dokonáno Boží tajemství, jak to oznámil svým služebníkům prorokům.
8Ten hlas, který jsem předtím slyšel z nebe, pak ke mně znovu promluvil: „Jdi, vezmi z ruky anděla stojícího na moři a na zemi tu otevřenou knížku.“
9Šel jsem tedy k tomu andělu a řekl mu: „Dej mi tu knížku.“ Odpověděl: „Vezmi ji a sněz. V břiše ti způsobí hořkost, ale v ústech ti bude sladká jako med.“ 10Vzal jsem tedy tu knížku z ruky anděla a snědl jsem ji. V ústech mi byla sladká jako med, ale když jsem ji snědl, měl jsem v břiše hořko.
11Poté mi bylo řečeno: „Musíš znovu prorokovat mnoha lidem, národům, jazykům i králům.“
Dva svědkové
11 Byla mi dána hůl jako měřicí tyč a bylo mi řečeno: „Vstaň a změř Boží chrám i oltář i ty, kteří se v něm klanějí. 2Nádvoří, které je venku před chrámem, však vynech a neměř ho, neboť bylo dáno pohanům
10:1–11:14 Vidění anděla s otevřenou knížkou (10:1–11) a dvou Božích svědků (11:1–13) přerušují sled pohrom a tvoří intermezzo zvyšující napětí před sedmou polnicí (sr. pozn. u 7:1–17). Obě vidění spojuje téma Božího slova, které je nejprve přijato a následně zvěstováno. 10:1–11 Scéna odkazuje na Hospodinovo povolání Ezechiela (Ez 2:9–3:3; sr. Iz 6:6–8; Jr 1:4–10; 5:14). Jan přijímá Boží slovo pro národy světa, a ocitá se tak v roli pokračovatele izraelských proroků. 10:1 jiného silného anděla: Jeden z mocných „andělů Boží přítomnosti“, viz pozn. u 5:2. • Jeho vzhled kombinuje atributy Boží slávy: oblak symbolizuje Boží přítomnost (viz 1:7; 11:12; 14:14; Ex 34:5; 40:35; Lv 16:2), duha Boží smlouvu (viz 4:3; Gn 9:8–17), tvář jako slunce připomíná oslaveného Krista (viz 1:16; Mt 17:2), nohy jako ohnivé sloupy odkazují na sloup, jímž Hospodin vedl Izrael na poušti (viz Ex 13:21–22).
10:2–3 otevřenou knížku: Dosl. „knížečku, sviteček“ (v NZ jen zde a 10:9–10; sr. pozn. u 1:11). Dvojitá zdrobnělina (biblos –> biblion –> biblaridion) zřejmě nevypovídá o fyzických rozměrech knihy, ale o Janově důvěrném vztahu k ní (viz 10:10, sladká jako med). Oproti zapečetěné knize v 5:1 je otevřená a určená k osobnímu „pozření“ (viz 10:8–10). • pravou nohou na moři a levou na zemi: Výraz univerzální autority nad celým stvořením (viz 5:13; sr. Da 12:7). • sedm hromů: Viz 4:5; 6:1; 8:5; 11:19; 16:18; sr. Ž 29:3–9. 10:4 chtěl jsem psát … nepiš to: Jindy má Jan za úkol Boží zjevení zaznamenat (viz 1:11,19; 14:13; 19:9; 21:5), tentokrát však má jeho obsah zůstat tajemstvím (viz 10:7; sr. 5:1; 8:1; Da 12:4,9; 2K 12:3–4).
10:5–6 pozvedl pravou ruku: Další odkaz na Danielovo
vidění (viz Da 12:7; sr. Gn 14:22; Dt 32:40). • nebe … zemi … moře: Viz pozn. u 5:3,13 (sr. 8:6–13; 10:2; 12:12; 14:7; 21:1). • nebude více času: Míněn je odkládaný čas Božího soudu, nikoli čas obecně (viz 6:9–11; 12:12; 17:10; sr. L 18:7–8; 2Pt 3:9).
10:7 ve dnech hlasu sedmého anděla: Viz 11:15 (sr. 8:1).
• Boží tajemství: Řec. výraz mystérion v apokalyptické tradici označuje Boží skryté záměry, zejména pro završení dějin, zjevené prorokům (viz Da 2:19–22,28,30,47; Am 3:7; Ř 11:25–26; Ef 1:9–10; 3:2–6 a článek „Tajemství evangelia“ u Ko 1:26–27, s. xx).
10:8–10 vezmi ji a sněz: Obraz převzatý z Ez 2:9–3:3 (sr. Jr 15:16) představuje Jana jako pokračovatele starozákonních proroků. • v břiše … hořkost: Zvěst o Božím soudu je trpká pro její posluchače i nositele (viz Ez 3:8–9; Jr 20:9; sr. Mt 23:34; L 11:49). • v ústech … sladká: Sr. Ž 19:11; 119:103.
10:11 Musíš znovu prorokovat: Lze chápat jako začátek nové fáze Janova proroctví po předchozí odmlce (sr. nepiš to v 10:4). Jan byl ovšem v předchozí scéně představen jako nový Ezechiel – příslovce znovu může proto odkazovat na obnovu izraelské prorocké tradice po čtyřech staletích ticha (viz 1Mak 9:27). • mnoha … národům: Zatímco Ezechiel byl po snědení svitku poslán prorokovat „k domu Izraele“ (viz Ez 3:4), Janovo proroctví má univerzální rozměr (viz 5:9; 7:9; 14:6; 17:15; 21:24–27; 22:2; sr. Jr 1:10). 11:1–13 Vidění uzavírající dvoudílné intermezzo před sedmou polnicí (viz pozn. u 10:1–11:14) navazuje na předchozí obraz pozření svitku (10:1–11). Po „sladkém“ přijetí Božího slova následuje „trpká“ konfrontace spojená s jeho zvěstováním (viz pozn. u 10:8–10).
a ti budou šlapat po svatém městě dvaačtyřicet měsíců. 3Zmocním ale dva své svědky, kteří budou prorokovat tisíc dvě stě šedesát dní, oblečeni pytlovinou.“
4To jsou ty dvě olivy a dva svícny stojící před tváří Pána vší země. 5Kdyby jim chtěl někdo ublížit, vyjde z jejich úst oheň a pohltí jejich nepřátele. Kdyby jim chtěl někdo ublížit, musí takto zahynout. 6Ti dva mají moc zavřít nebe, aby za dnů jejich prorokování nepršel déšť. Mají také moc nad vodami, aby je obraceli v krev a aby zasáhli zemi jakoukoli ranou, kdykoli budou chtít.
7Až ale dokončí své svědectví, ona šelma vystupující z propasti proti nim povede válku, zvítězí nad nimi a zabije je. 8Jejich mrtvoly budou ležet na ulici toho velikého města, které se duchovně nazývá Sodoma a Egypt, kde byl také ukřižován náš Pán. 9Mnoho lidí z různých kmenů, jazyků a národů se bude dívat na jejich mrtvoly po tři a půl dne a nedovolí jejich mrtvoly pochovat do hrobu. 10Obyvatelé země se nad nimi budou radovat a veselit a budou si navzájem posílat dary, protože ti dva proroci trýznili obyvatele země.
11Po třech a půl dnech do nich ale ke zděšení těch, kdo to viděli, vstoupil duch života od Boha. 12Uslyšeli mocný hlas z nebe: „Vystupte sem!“ a před zraky svých nepřátel vystoupili v oblaku do nebe. 13V tu hodinu
11:1 Změř Boží chrám i oltář: Obraz převzatý z Ez 40–43 (sr. Za 2:5–9). Jan se zde ujímá role pokračovatele proroků (viz pozn. u 10:11). Měřením je vytyčena oblast Božího výlučného vlastnictví a přítomnosti v tomto světě.
• ty, kteří se v něm klanějí: Ezechielovo vidění popisuje rozdělení chrámového okrsku na vnitřní kněžské nádvoří, nádvoří Izraele a vnější nádvoří pohanů (viz Ez 40:47; 42:14; 44:19; 47:1–2).
11:2 Nádvoří … venku … neměř: Oproti Ezechielovi má Jan vynechat vnější nádvoří, na něž se Boží ochrana nevztahuje. • budou šlapat po svatém městě: Viz L 21:24. Při dobytí Jeruzaléma r. 70 Římané v chrámovém okrsku pobili a upálili tisíce Židů (Josephus Flavius, Válka židovská 6.122–126). • dvaačtyřiceti měsíců: Tj. tři a půl roku, tj. 1 260 dnů (viz 11:3; 12:6,14; 13:5; Da 7:25; 12:7). Polovina sedmi let (viz článek „Číselná symbolika“ u 4:1, s. xx) představuje opak plnosti, a tedy omezenost doby pronásledování (sr. 2:10; 6:11; 9:5; 13:5; 17:10; 20:3). 11:3 dva své svědky: Počet odpovídá biblickému požadavku potvrzeného svědectví (viz Dt 17:6; 19:15; sr. Mt 18:16; Mk 6:7; J 8:17; 1Tm 5:19). Snad jde o odkaz na dvojici Mojžíše a Eliáše (viz 10:6; sr. Mt 17:3) jako ztělesnění Zákona a Proroků. Dobová židovská tradice rovněž očekávala návrat Enocha s Eliášem, neboť dosud nezakusili smrt (viz Gn 5:24; 2Kr 2:11; sr. Žd 9:27). • tisíc dvě stě šedesát dní: Tj. 42 měsíce = 3,5 roku (viz 11:2). • oblečeni pytlovinou: Tradiční projev truchlení a pokání (Gn 37:34; Jon 3:6; Est 4:1; Mt 11:21). 11:4–5 ty dvě olivy a dva svícny: Odkaz na Za 4:1–14 (sr. 1:12,20; 2:1,5), kde představují služebníky Pána vší země (viz Za 4:14). • z jejich úst oheň: Symbol moci Božího slova (viz Jr 5:14; 20:9; 23:29; Sir 48:1). Motiv slova jako mocné duchovní zbraně prochází celou knihou (viz 1:16; 2:16; 9:17–19; 16:13; 19:15,21; sr. Sk 6:10; Ef 6:17; Žd 4:12). • pohltí jejich nepřátele: Narážka na 2Kr 1:9–12.
11:6 nepršel déšť … obraceli vody v krev: Kombinace prvků z Eliášova a Mojžíšova působení (viz 1Kr 17:1; Ex 7:14–24; L 4:25; Jk 5:17; Zj 16:3–4). Působení svědků
11:3
Zj 2:13
11:4
Za 4:3,11,14
11:5
2S 22:9; 2Kr 1:10
Jr 5:14
11:6
Ex 7:17–20
1Kr 17:1
11:7
Da 7:21
Zj 13:1,7
11:8
Iz 1:9–10
11:9
Ž 79:2–3
11:11
Ez 37:5,10
11:12
2Kr 2:11; Sk 1:9
Zj 4:1
11:13
Ez 38:19–20
Zj 16:9, 11
zahrnuje nebe, vody i zemi, tedy všechny sféry stvoření (sr. 5:3,13; 10:2,6; 14:7).
11:7 šelma: První zmínka o ústřední negativní postavě druhé poloviny knihy (viz 13:1–18; 17:3,8,11; 19:19–20; 20:10). Obraz vychází z vidění Da 7–8, kde děsivé šelmy představují protibožské politické mocnosti. • vystupující z propasti: Viz pozn. u 9:1,11; sr. 20:1–3. • povede válku: Přímý odkaz na Da 7:21 (sr. 13:4,7; 17:14; 19:19; Jr 1:19; 1K 15:32; Ef 6:12).
11:8 velikého města: Ve Zj označení „Babylonu“ (viz 16:19; 17:18; 18:10 n.) – města, které bylo již přes 500 let v rozvalinách; v NZ jde o symbolickou šifru pro Řím (viz pozn. u 17:5,9; 1Pt 5:13). • Sodoma a Egypt: Příklady míst nejvíce se protivících Bohu a jeho lidu (viz Gn 18:20–19:29; Ex 1:8–22). • kde byl také ukřižován náš Pán: Jako duchovní Babylon, Sodoma a Egypt nečekaně není označen Řím, ale Jeruzalém – město odmítající Boží slovo a vraždící jeho nositele (viz Mt 23:34–37; L 13:33–34; Sk 2:36).
11:9 kmenů, jazyků a národů: Mnozí z těch, jimž bylo určeno prorocké slovo (viz pozn. u 10:11), se obrátí proti němu. Fráze zde tvoří ironický protiklad k zástupu spasených ze všech národů (viz 5:9; 7:9; 21:24). • tři a půl dne: Zmenšený ekvivalent „tří a půl roku“ (viz pozn. u 11:2–3); polovina sedmičky vyjadřuje dočasnost. • se budou dívat … a nedovolí … pochovat: Vystavení mrtvého těla namísto pohřbu bylo projevem vrcholné neúcty (viz Ž 79:2–3; sr. Iz 14:19–20; Tob 1:17–18). 11:10 obyvatele země: Označení lidstva poddaného systému „tohoto světa“ (viz 3:10; 6:10; 8:13; 12:12; 13:8,12,14; 17:2,8; sr. 2K 4:4; 1J 2:15–17). • radovat … veselit … posílat dary: Tradiční způsob oslavy vysvobození Božího lidu (viz Neh 8:10–12; Est 9:19,22), zde převrácený v oslavu jeho porážky (sr. J 16:20). 11:11–12 vstoupil duch života od Boha: Fráze odkazuje na Ez 37:3–10 (sr. Gn 2:7; Jb 33:4; Ř 8:11); svědkové zakoušejí podíl na Kristově vzkříšení (sr. Sk 2:24,32; 3:15; 10:40–43). • vystoupili v oblaku do nebe: Sr. 2Kr 2:11–12; Sk 1:9; 1Te 4:17.
11:14
Zj 8:13; 9:12
11:15
Ž 10:16
Da 2:44; 7:14,27
Zj 10:7; 12:10; 16:17
11:16
Zj 4:4,10
11:17
Am 3:13; 4:13
Zj 1:8; 15:3; 19:6
11:18
Ž 2:1
Zj 10:7; 19:5; 20:12
11:19
2Le 5:7
Zj 4:5; 15:5
nastalo veliké zemětřesení a desetina města padla. Sedm tisíc lidí v tom zemětřesení zahynulo a ostatní dostali strach a vzdali slávu nebeskému Bohu.
14Druhé „běda“ pominulo, hle, třetí „běda“ se rychle blíží.
Sedmá polnice
15Tehdy zatroubil sedmý anděl a v nebi zazněly mocné hlasy říkající:
„Království světa se stala královstvím našeho Pána a jeho Mesiáše, jenž bude kralovat na věky věků!“
16Tehdy těch čtyřiadvacet starců, kteří sedí na svých trůnech před Božím obličejem, padlo na tváře a klanělo se Bohu 17se slovy: „Děkujeme tobě, Pane Bože Všemohoucí, který jsi a kterýs byl, že ses chopil své veliké moci a ujal ses kralování!
18 Národy se vzbouřily, ale přišel tvůj hněv, přišel čas soudu nad všemi mrtvými a čas odplaty pro tvé služebníky, proroky a svaté i pro všechny, kdo ctí tvé jméno, malé i veliké, přišel čas zkázy těch, kdo kazí zem.“
19Tehdy se otevřel Boží chrám v nebi a v jeho chrámu byla vidět truhla jeho smlouvy. Nastalo veliké blýskání, hlasy a hromobití, zemětřesení a veliké krupobití.
11:13 veliké zemětřesení: Viz 6:12; 8:5; 11:19; 16:18. • sedm tisíc: Protiklad k počtu zachovaných věrných v 1Kr 19:18. • vzdali slávu nebeskému Bohu: Zřejmý odkaz na Da 4:34. Nejde tu o akt pokání, ale o vynucené momentální uznání Boží moci (viz 14:7; 16:9; sr. Fp 2:9–11).
11:14 třetí „běda“: Viz 8:13. První „běda“ = pátá polnice (9:1–12), druhé „běda“ = šestá polnice (9:13–11:14), třetí „běda“ = sedmá polnice (11:15–19). 11:15–19 Tak jako po rozlomení sedmé pečeti nastalo „ticho v nebi“ (viz pozn. u 8:1), podobně po troubení sedmé polnice nepřichází další pohroma, ale nebeský hymnus o Božím kralování (sr. 12:10; 19:6; Da 7:14). Oba cykly tak vrcholí ujištěním o Boží svrchovanosti, nikoli dalším soudem. Stupňující se očekávání závěrečné katastrofy naplní teprve sedmá číše (viz 16:17–21).
11:15 sedmý anděl: Viz 8:2. • Království světa … věky věků: Vítězné prohlášení tvoří předehru k hymnu v 11:17–18. • Pána a jeho Mesiáše [řec. Krista]: Formulace označuje „Hospodina a jeho Pomazaného“ (viz Ž 2:2; Sk 4:26; sr. Zj 12:10; 20:6).
11:16–17 čtyřiadvacet starců: Viz 4:4. • který jsi a kterýs byl: V titulu chybí fráze „a který přichází“ (viz 1:4,8; 4:8; sr. 16:5), neboť vítězný hymnus zaznívá z pohledu věčnosti, kdy se Bůh již ujal ... kralování (sr. 12:10; 19:6; Da 2:44; 7:14).
11:18 Národy se vzbouřily: Odkaz na Ž 2:1–9. • čas soudu nad všemi mrtvými: V dobovém judaismu se původní idea kolektivního soudu nad národy (viz např. Jl 4; Za 14) rozvinula v očekávání posmrtného soudu jednotlivců (viz 20:12–13; sr. Da 12:2; Mdr 3:1–10; 4Ezd 7:32–38; J 5:28–29; 2Tm 4:1; Žd 9:27; 1Pt 4:5); v Ježíšově podobenství o ovcích a kozlech (viz Mt 25:31–46) se oba motivy prolínají. • čas odplaty pro tvé služebníky: Boží odplata zahrnuje odměnu jeho služebníků i odsouzení těch, kdo je pronásledovali (viz 6:10–11; 8:3–5; 16:5–7; 19:2; 22:12; sr. Mt 16:27; L 14:14; Ř 2:6–7; 2K 5:10; 2Tm 4:8). • čas zkázy těch, kdo kazí: Dva významy řec. slovesa diaftheiró jsou zde použity ve slovní hříčce: ti, kdo „působí [morální] rozklad“, budou sami „zcela rozloženi“ (tj. zničeni, sr. 19:2).
11:19 se otevřel Boží chrám v nebi: Formulace zrcadlově odpovídá scéně otevření nebe na začátku Zj (viz 4:1) a uvádí tak druhou polovinu knihy, jejíž perspektiva se přesouvá od pozemských soudů k odhalení kosmického zápasu mezi Bohem a mocnostmi zla. • byla vidět truhla: Otevření chrámu (sr. 15:5) znamená zjevení dříve nedostupné Boží přítomnosti (viz Mt 27:51; Žd 6:19–20; 9:2–8,11,24; 10:19–22; sr. Ex 25:22; 1Kr 8:6–11).
• blýskání … hromobití … krupobití: Viz pozn. u 4:5. Tyto mocné projevy uzavírají každou ze tří sedmic soudů: pečeti (8:5), polnice (zde) a číše (16:18).
SEDM VIDĚNÍ KOSMICKÉ BITVY (12:1–14:20)
Žena a drak 12
Na nebi se ukázalo veliké znamení: žena oděná sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na hlavě měla korunu dvanácti hvězd. 2Byla těhotná a křičela bolestí, neboť začínala rodit.
3Pak se na nebi ukázalo jiné znamení: hle, veliký rudý drak se sedmi hlavami a deseti rohy, a na těch hlavách sedm korun. 4Jeho ocas smetl třetinu
nebeských hvězd a svrhl je na zem. Tento drak se postavil před ženu, která měla porodit, aby její dítě sežral, jakmile ho porodí. 5Ale když porodila syna, muže, který má pást všechny národy železnou holí, byl její syn vytržen k Bohu a jeho trůnu. 6A ta žena utekla na poušť, kde měla od Boha připravené místo, aby ji tam živili tisíc dvě stě šedesát dní.
Boj na nebi i na zemi
7V nebi nastal boj: Michael a jeho andělé bojovali s drakem. A drak bojoval, i jeho andělé, 8ale nic nezmohli. Na nebi už se pro ně nenašlo místo 9a ten veliký drak – ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který svádí celý svět – byl svržen. Byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.
10A uslyšel jsem mocný hlas, jak v nebi říká:
„Teď přišlo vítězství, moc a království našeho Boha a vláda jeho Mesiáše, neboť byl svržen žalobce našich bratrů, který je dnem i nocí obviňoval před Bohem.
12:1–14:20 Podobně jako byla série pečetí a polnic přerušena vždy před závěrečnou ranou (viz pozn. u 7:1–17 a 10:1–11:14), objevuje se nyní obsáhlé intermezzo také před závěrečnou sérií číší Božího hněvu (viz 15:1–16:21).
Zatímco předchozí scény líčily dopady Božích soudů na pozemské události, nyní se z nebeské perspektivy odhaluje duchovní zápas skrytý v jejich pozadí.
12:1–6 Úvodní vidění představuje hlavní postavy duchovního konfliktu: Boží lid jako „rodící ženu“, Krista jako z ní vzešlé „dítě“ a konečně „draka“ zosobňujícího síly zla, jež se staví proti Bohu a jeho záměrům. 12:1–2 žena: SZ často vykresluje Izrael jako rodící matku a Hospodinovu manželku (Iz 54:1–6; 66:7–9; Jr 3:6–10; Ez 16; Oz 2:18–25); NZ pak tento obraz vztahuje i na nový Boží lid – církev (2K 11:2; Ga 4:26–28; Ef 5:25–32). • sluncem … měsíc … dvanácti hvězd: Odkaz na stvoření nebeských těles (viz Gn 1:14–15) a na Josefův sen (Gn 37:9–11). Číslo dvanáct ukazuje na celek Božího lidu staré i nové smlouvy (viz 21:12–14 a článek „Číselná symbolika“, s. xx; sr. Mt 10:1; 19:28). • křičela bolestí: Viz Iz 26:17; 66:7; Mi 4:9–10; sr. J 16:21. 12:3 veliký rudý drak: Tj. „ten dávný had, zvaný ďábel a satan“ (viz 12:9). Obraz odkazuje na dávné mytologické netvory chaosu, které Hospodin přemáhá svou mocí (viz Jb 26:12–13; Ž 74:13–14; Iz 27:1; 51:9). • se sedmi hlavami a deseti rohy: Symbolická čísla vyjadřují plnost a komplexnost (sr. 13:1; 17:3), rohy jsou symbolem síly a vladařské moci (viz Zj 17:12; sr. Dt 33:17; 1S 2:1,10; Ž 75:5–6; 92:11; 132:17; Da 7:7,24; sr. L 1:69).
12:4 třetinu: Tj. jen omezenou část (sr. 8:7–12; 9:15,18).
• nebeských hvězd: Obrazné označení padlých andělů (viz pozn. u 9:1; 12:7–9). • aby její dítě sežral: Odvěký konflikt mezi „hadem“ a „potomkem ženy“ (viz Gn 3:15); sr. Herodův pokus zahubit novorozeného Krista (viz Mt 2:13–16).
12:2
Iz 26:17; 66:6–9
Mi 4:10
12:3
Da 7:7,24
Zj 13:1; 17:3,7, 12,16
12:4
Da 8:10
12:5
Ž 2:9
Zj 2:27; 19:15
12:6
Zj 11:2; 13:5
12:7
Da 10:13; 12:1
Ju 1:9
Zj 12:3
12:9
Gn 3:1
Za 3:1–2
Mt 4:10
L 10:18
Zj 12:3; 20:2–10
Zj 20:2
12:10
Jb 1:9–11
Za 3:1
Zj 7:10; 11:15
12:5 pást … železnou holí: Odkaz na Ž 2:6–9 označuje mesiášského krále nadcházejícího věku (viz 2:27; 19:15; sr. L 1:31–33). • syn vytržen k Bohu a jeho trůnu: Formulace shrnuje celý Kristův příběh od narození po oslavení (sr. Ř 1:3–4; Fp 2:6–11; 1Tm 3:16).
12:6 utekla na poušť: Poušť je biblickým prostorem zkoušek, ale i Boží ochrany a zaopatření (viz Ex 16; Dt 8:2–4; 1Kr 19:3–8; Oz 2:16; Mk 1:12–13). • tisíc dvě stě šedesát dní: Tj. 42 měsíců (viz pozn. u 11:2).
12:7–18 Druhé vidění rozvíjí obraz svržení vzbouřených nebeských mocností na zem (viz 12:4) a v návaznosti na židovské apokalyptické texty (PřDa 14:23–27) odhaluje další detaily kosmické bitvy v pozadí pozemského pronásledování Božího lidu.
12:7–9 Michael a jeho andělé: Michael je v židovské tradici vojevůdce nebeských zástupů a ochránce Božího lidu (viz pozn. u 5:2–3; Ju 1:9; Da 10:13,21; 12:1). • ten dávný had: Odkaz na Gn 3:1–15. • ďábel: Řec. diabolos („pomlouvač“) je synonymem k hebr. satan („protivník“), viz článek „Satan“ u Jb 1:6–2:7 a „Duchovní boj“ u Ef 6:10–20. • byl svržen … svrženi s ním: Satanova vzpoura strhla třetinu andělů (viz 12:4; Da 8:10; sr. Jb 38:7; Iz 14:12; L 10:18; 2Pt 2:4; Ju 1:6) – tento motiv bohatě rozvíjela apokryfní a pseudepigrafní literatura (viz 1Henoch 6–11; Jubilea 5:1–10; Život Adama a Evy 12–16; sr. 2Henoch 18). Kniha Zj končí jeho definitivní porážkou, viz 20:2,10. 12:10 mocný hlas: Neidentifikovaný hlas shůry ve Zj opakovaně posouvá či komentuje děj (viz 11:12; 14:13; 19:5). Plní tak obdobnou funkci jako božský hlas (deus ex machina) z vyvýšeného podia (theologeion) v antickém dramatu (viz článek „Nebeské divadlo“ u 4:1–5:14, s. xx).
• Boha a … jeho Mesiáše: Viz pozn. u 11:15. • žalobce: Řec. kathégór („žalobce, odpůrce“), oproti diabolos
12:11
Zj 2:10; 6:9; 7:14; 15:2
12:12
Zj 8:13; 18:20
12:14
Ex 19:4
Da 7:25; 12:7
Zj 17:3, 18
12:17
Zj 1:2; 11:7; 13:7
13:1
Da 7:2–8
Zj 17:12
Mt 15:19
13:2
Da 7:4–6
Zj 2:13; 12:3
11 Zvítězili však nad ním krví Beránka a slovem svého svědectví a nelpěli na svém životě až do smrti.
12 Veselte se proto, nebesa i vy, kdo v nich přebýváte. Běda však těm, kdo bydlí na zemi a na moři, neboť k vám sestoupil ďábel s velikým hněvem, neboť ví, že má málo času.“
13Když drak uviděl, že byl svržen na zem, začal pronásledovat tu ženu, která porodila toho muže. 14Žena však dostala dvě mocná orlí křídla, aby před tím hadem uletěla na poušť, na své místo, kde bude živena čas a časy a půl času. 15Had ze své tlamy vychrlil za tou ženou vodu jako řeku, aby ji strhl proud. 16Země však ženě pomohla: otevřela ústa a pohltila řeku, kterou ze své tlamy vychrlil drak. 17Tehdy se drak na ženu rozhněval a odešel svést boj s ostatními z jejího semene, kteří zachovávají Boží přikázání a drží se Ježíšova svědectví. 18Zastavil se na mořském břehu.
Šelma vystupující z moře
13 Vtom jsem spatřil, jak z moře vystupuje šelma se sedmi hlavami a deseti rohy; na těch rozích měla deset korun a na hlavách rouhavé jméno. 2Šelma, kterou jsem spatřil, byla podobná pardálu, ale její nohy byly
(viz 12:9) jde o specificky právní termín (sr. Za 3:1–2; L 22:31).
12:11 krví Beránka a slovem svého svědectví: Na objektivní základ Kristovy oběti (viz 1:5; 5:9) navazuje subjektivní odpověď křesťanského svědectví (viz 1:2,9; 6:9; sr. Mt 10:18,32; Mk 13:9; 1Tm 6:12; 2Tm 1:8). • nelpěli na svém životě: Vítězství víry se projevuje svobodou od strachu z fyzické smrti (viz Žd 2:14–15; sr. Mt 10:28,39; 16:24–25; L 14:26–27; J 12:24–25). • bratrů: Viz pozn. u 6:11.
12:12 Veselte se … Běda však: Sr. 8:13; Ž 96:11. Kontrast mezi vítěznou radostí těch, kdo přebývají v nebi, a hrůzou, jež čeká ty, kdo bydlí na zemi (viz pozn. u 11:10; 13:6; sr. Fp 3:19–20; Ko 3:1–3; Žd 12:22–23), kam byl svržen ďábel (viz 12:9; sr. 3:10; 13:8,14). • má málo času: Sr. 6:11; 10:6; 11:2–3; 12:6,14; 13:5; 17:10 (sr. 3:11; 22:7,12,20; L 18:7–8; Ř 16:20; 2Pt 3:9). 12:13–14 ženu, která porodila toho muže: Tj. Boží lid, z něhož vzešel Kristus (viz 12:2,5). • dvě mocná orlí křídla: Odkaz na obrazné vyjádření Boží péče o jeho lid (viz
Kristus
Symbolická identita
Ex 19:4; Dt 32:10–11; Iz 40:29–31). • před tím hadem: Viz 12:9. • čas a časy a půl času: Odkaz na Da 7:25; 12:7 označuje tři a půl roku (viz pozn. u 11:2).
12:15–16 ze své tlamy vychrlil … vodu: Obraz připomíná bájného netvora leviatana (viz pozn u 12:3; sr. Jb 40:25; Iz 27:1). Záplava vody odkazuje na chaotické vodní masy před stvořením a při potopě (viz Gn 1:2; 7:6; sr. Jon 2:6–7). • Země … pomohla: V kontrastu k vodám je země místem bezpečí a požehnání (viz Gn 8:13–17; Dt 11:11–12).
12:17 ostatními z jejího semene: Tj. věřícím jakožto Kristovým sourozencům (viz Mt 12:49–50; J 20:17; Ř 8:29; Žd 2:11–12). • drží se Ježíšova svědectví: Viz pozn. u 1:2; 12:11.
12:18 Zastavil se: Podle nejstarších řec. rukopisů; pozdější texty uvádějí „Stanul jsem“. • na mořském břehu: Moře představuje síly zla (viz pozn. u 13:1).
13:1–10 Vidění obou šelem v kap. 13 navazují na Da 7–8, kde krvelačné nestvůry představují světové říše. Satanský
První šelma/antikrist
Beránek zabitý, ale živý (5:6) Pardál/ medvěd/lev (13:1)
Zdroj zmocnění Bůh (5:12; 12:10)
Objekt uctívání Bůh společně s Beránkem (5:6–14; 7:9–12)
Způsob jednání Věrnost, oběť, spravedlnost (1:5; 5:9–10; 19:11)
Druhá šelma/falešný prorok
Podoba Beránka, ale hlas draka (13:11)
Drak/satan (12:9; 13:2,4) První šelma (13:12)
Drak/satan (13:4)
Rouhání, násilí, politická a ekonomická moc (13:5–7; 17)
První šelma a její obraz (13:12,15)
Duchovní klam, manipulace (13:13–15; 16:13)
Viditelné znamení Boží a Beránkovo jméno (7:3; 14:1; 22:4) „666“ (13:18) Vynucuje „666“ (13:16–17)
Konečný úděl Vítězství a věčné kralování (11:15; 12:10; 17:14; 22:3)
–→ Beránek a šelmy (13:1–18)
Zkáza v ohnivém jezeře (17:8; 19:20; 20:10)
Zkáza v ohnivém jezeře (19:20; 20:10)
jako medvědí a její tlama jako tlama lva. Drak jí dal svou sílu, svůj trůn i velikou moc.
3Jedna z jejích hlav vypadala jako smrtelně zraněná, ale její smrtelná rána se uzdravila. Celá země šla v úžasu za tou šelmou 4a lidé se klaněli draku, který dal té šelmě moc; klaněli se i šelmě se slovy: „Kdo je podobný té šelmě?
Kdo s ní může bojovat?“
5Dostala ústa, jež vedla pyšné a rouhavé řeči, a byla jí dána moc působit dvaačtyřicet měsíců. 6Ta ústa otvírala, aby se rouhala Bohu a urážela jeho jméno, jeho stánek i ty, kteří přebývají v nebi. 7Bylo jí dáno, aby svedla boj se svatými a přemohla je. Dostala moc nad každým kmenem, lidem, jazykem i národem: 8Budou se jí klanět všichni obyvatelé země, každý, jehož jméno není od stvoření světa zapsáno v knize života zabitého Beránka.
9Má-li někdo uši, slyš:
10 Kdo má jít do zajetí, do zajetí půjde.
Kdo má být zabit mečem, ten mečem padne.
Zde je zapotřebí vytrvalosti a věrnosti svatých.
Šelma vystupující ze země
11Potom jsem spatřil jinou šelmu, jak vystupuje ze země: měla dva rohy jako Beránek, ale mluvila jako drak. 12Ta vykonává všechnu moc té první šelmy před její tváří a působí, že se země i její obyvatelé budou klanět té první šelmě, jejíž smrtelná rána se uzdravila. 13Koná zázračná znamení, působí dokonce i to, aby před zraky lidí sestupoval oheň z nebe na zem. 14Těmi znameními, které jí bylo dáno konat před tváří šelmy, svádí ty, kdo bydlí na
drak z předchozí kapitoly s nimi tvoří nesvatou trojici zla bojující proti Bohu, Beránkovi a jeho lidu (sr. 16:13; 19:20; 20:10).
13:1 z moře vystupuje šelma: Vodní masy byly symbolem hrozivých sil prvotního chaosu (viz pozn. u 12:15–16; 21:1; sr. Gn 1:2; Jb 7:12; Ž 74:13–14; 98:7; Iz 27:1). Obě šelmy (viz 13:11) odkazují na Da 7–8, kde představují politické mocnosti bojující proti Bohu (viz pozn. u 11:7).
• se sedmi hlavami a deseti rohy: Viz pozn. u 12:3; 17:9–12. • rouhavé jméno: Protiklad k Božímu a Beránkovu jménu na čelech jeho věrných (viz 14:1; 22:4) odkazuje na rouhavé nároky vládce v Da 11:36–37. Římským imperátorům připisoval státní kult tituly „Pán“, „Bůh“, „Spasitel“ apod. (viz pozn. u 1:5a,10).
13:2 podobná pardálu … nohy … medvědí … tlama lva: Rysy šelem z Da 7:2–7 představujících světové říše, jsou zde sloučeny do jediné tyranské entity. • Drak jí dal svou … moc: Šelma nejedná sama za sebe, ale jako vykonavatel drakovy vůle na zemi – je tak zvrácenou imitací Krista a jeho poslání (viz Da 8:23–25; sr. Mt 28:18; J 5:22,27; J 16:13).
13:3 smrtelná rána se uzdravila: Napodobení Kristovy smrti a vzkříšení (sr. 5:6; 13:14). V pozadí může být populární dobová legenda Nero redivivus, podle níž despotický císař v r. 68 zemřel pouze zdánlivě a vrátí se, aby znovu vládl (sr. 17:8,11). Někteří takto interpretovali vládu císaře Domitiana a jeho pronásledování křesťanů (viz Úvod, „Dobový kontext“, s. xx). • šla v úžasu za tou šelmou: Imitace vzkříšení vytváří falešnou paralelu k následování Krista (viz 14:4; 17:8; 2Te 2:9–12; sr. Mt 9:33; Mk 1:27; L 4:22; 9:43; 24:12).
13:3
2Te 2:9–12
Zj 17:8
13:4
Ex 15:11
13:5
Da 7:8,11,20,25; 11:36
2Te 2:4
Zj 11:2
13:6
Zj 12:12
13:7
Zj 5:9; 11:7
13:8
Da 12:1
13:9
Zj 2:7
13:10
Jr 15:2; 43:11
Mt 26:52 Žd 6:12
13:11
Zj 13:1,4
13:12
Zj 14:9–10; 19:20
13:13
1Kr 18:24–39
Mt 24:24
2Te 2:9
Zj 19:20
Mt 12:38
13:14
2Te 2:9
Zj 12:9; 13:3,12
13:4 klaněli se draku … i šelmě: Vzdávání božských poct šelmě je ve skutečnosti uctíváním satana (viz pozn. u 2:13; sr. 9:20; 14:9–11; 19:20). • Kdo je podobný: Rouhavá imitace biblické uctívací formule (viz Ex 15:11; Ž 35:10; 71:19; 113:5).
13:5–6 Dostala ústa: Výřečnost darovaná drakem (viz 13:2) je další satanskou imitací Božího díla (sr. Ex 4:11–12; L 21:15). • pyšné a rouhavé řeči: Odkaz na Da 7:8,11, 20,25; 11:36. • dvaačtyřicet měsíců: Tj. 3,5 roku (viz pozn. u 11:2; Da 7:25). • přebývají v nebi: Viz pozn. u 12:12. 13:7–8 svedla boj se svatými a přemohla je: Odkaz na Da 7:21 (sr. Zj 11:7; 12:17); dočasné a dílčí vítězství zla před jeho konečnou porážkou (viz 12:10–11; 19:20; 20:7–10).
• moc nad každým … národem: Satanská imitace Beránkovy univerzální vlády (viz pozn. u 13:2; sr. 2:26; 5:9; 7:9; 11:15; 12:5; 15:4; Da 7:14). • obyvatelé země: Viz pozn. u 11:10. • v knize života: Viz pozn. u 3:5. 13:9–10 Má-li někdo uši, slyš: Naposledy zaznívá refrén z dopisů sedmi církvím (viz 2:7,11,17,29; 3:6,13,22).
• Kdo má jít do zajetí…: Odkaz na s Jr 15:2; 43:11 připomíná svatým, že jejich dočasné utrpení je součástí Božího povoleného rámce. • Kdo má být zabit: Někt. rukopisy Kdo zabíjí (sr. Mt 26:52). • je zapotřebí vytrvalosti a věrnosti: Ústřední téma celé knihy (viz 1:9; 12:11,17; 14:12).
13:11–18 Zatímco první šelma (viz 13:1–10) ztělesňuje politickou moc impéria, druhá představuje její duchovní oporu – nábožensko-ideologický systém, který prosazuje uctívání první šelmy. Druhá šelma tak naplňuje archetyp „falešného proroka“ (viz 16:13; 19:20; 20:10; sr. Dt 13:1–5; 2Te 2:9–12).
13:15
Da 3:3–6
Zj 20:4
13:16
Zj 14:9; 19:18
13:17
Zj 14:9,11; 16:2; 19:20; 20:4
13:18
Zj 17:9
Da 7–8
Mt 7:15
2K 11:13–15
2Te 2:3–10
1J 2:18,22; 4:2–3
2J 1:7
zemi. Říká obyvatelům země, aby vytvořili obraz té šelmě, která měla ránu od meče, ale ožila.
15Bylo jí dáno, aby obrazu té šelmy vdechla život, takže obraz šelmy začal mluvit a nechal zabít všechny, kdo se mu neklaněli. 16Všem malým i velkým, bohatým i chudým, svobodným i otrokům nechá dát znamení na pravou ruku nebo na čelo, 17takže nikdo nebude moci kupovat ani prodávat, nebude-li mít to znamení – jméno šelmy nebo číslo jejího jména.
18Zde je zapotřebí moudrosti. Kdo tomu rozumí, ať spočte číslo té šelmy, neboť je to číslo člověka. To číslo je 666.
Šelma/antikrist/falešný prorok (13:1–18)
Obraz dvou šelem ve Zj 13 čerpá z Danielova vidění, kde děsivé nestvůry představují světové říše a vládce, kteří se staví proti Bohu a utlačují jeho lid (viz Da 7–8). Zde tyto síly ztělesňují dvě symbolické postavy:
• šelma vystupující z moře představuje politickou tyranii zmocněnou drakem (tj. satanem, viz 12:9; 13:2),
• šelma vystupující ze země (později nazývaná falešný prorok, viz 16:13; 19:20; 20:10) poskytuje tyranii ideologickou oporu a vyžaduje její uctívání (13:12–15).
Druhá šelma jedná podvodně: tváří se jako Beránek, ale mluví jako drak (13:11). Napodobuje Krista, ale její záměr je opačný (sr. Mt 7:15; 2K 11:13–15) — svým anti-evangeliem svádí národy k uctívání démonické moci impéria.
Symbol 666 – číslo šelmy, číslo člověka – odkazuje na římskou imperiální moc, konkrétně na císaře Nerona (viz pozn. u 13:18), resp. Domitiana (viz pozn. u 13:3). Původním čtenářům snadno srozumitelná šifra demaskuje mocenský systém, který si osobuje božskou autoritu (viz pozn. u 1:5a).
Tento obraz blízce odpovídá postavě bezbožníka, který se „povýší nade všechno, čemu se říká Bůh a co se uctívá … a bude se vydávat za Boha“ (viz 2Te 2:3–10). V Janových listech se také objevuje výraz antikrist, označující budoucího Kristova falešného imitátora (sr. Mt 24:5) – a zároveň zahrnuje všechny ty, kdo popírají Ježíšovu identitu jako vtěleného Božího Syna (viz 1J 2:18–22; 4:2–3; 2J 1:7).
Kniha Zjevení pojem antikrist nepoužívá; pomocí motivu šelem představuje protibožské síly přesahující konkrétní historickou osobu a působící skrze lživou ideologii, státní náboženský kult, totalitní politickou a ekonomickou moc nebo jakékoli struktury stavějící se na Boží místo a vynucující absolutní loajalitu (13:5–8,15–17).
13:11–12 dva rohy: Viz pozn. u 5:6; 12:3. • jako Beránek: Vnější podobnost šelmy Kristu je klamná (sr. Mt 7:15; 24:11; 2K 11:14–15); ve skutečnosti mluví jako drak (viz 13:5–6; sr. Mt 12:34). • vykonává … moc té první šelmy: Satanské schéma delegování moci (drak → první šelma → druhá šelma) funkčně imituje Boží trojici (viz pozn. u 13:2; sr. Mt 28:18; J 5:22,27; J 16:13). • se … budou klanět té první šelmě: Náboženská propaganda druhé šelmy prosazuje imperiální kult první šelmy (viz pozn. u 1:5a).
• smrtelná rána: Viz 13:2. 13:13–14 oheň z nebe: Imitace prorockých zázraků (viz 1Kr 18:38; 2Kr 1:10,12; sr. Mt 24:24; 2Te 2:9–10).
• aby vytvořili obraz: Jednání v přímém rozporu s Božím přikázáním (viz Ex 20:4–5; sr. 32:1–4) navazuje na scénu uctívání vladařovy sochy v Da 3:1–12. • ránu od meče: Nový detail o smrtelné ráně šelmy, snad v narážce na Neronovu sebevraždu (viz pozn. u 13:3); sr. též 1:16; 2:12,16; 19:15. 13:15 vdechla život: Satanská imitace Božího stvoření člověka (viz Gn 2:7). • takže … začal mluvit: V antice byla rozšířená víra v orákula zprostředkující lidem božské odpovědi (sr. Sk 16:16). Dobové prameny popisují i mechanismy umožňující chrámovým sochám pohybovat se
a vydávat zvuky (Herón, Automata). Prorocká tradice tyto představy zesměšňuje (viz Ž 115:4–7; Iz 44:9–19; Jr 10:5), NZ je odmítá jako démonické (viz 2:14,20; 1K 8:4–6; 10:19–21; 12:2). • zabít všechny, kdo se mu neklaněli: Viz 20:4; Da 3:6,19–23. 13:16–17 na pravou ruku nebo na čelo: Kontrast k Božímu znamení (viz pozn. u 7:2–3; 9:4; 14:1; sr. Dt 6:6–8; 11:18; Ez 9:4). • nebude moci kupovat ani prodávat: Odmítnutí účasti na imperiálním kultu mohlo vést k vyloučení křesťanů z ekonomického života obce (viz pozn. u 1K 8:1–11:1; sr. Sk 19:23–27; Žd 10:34). • jméno šelmy: Kontrast k Božímu jménu na čele věrných (viz pozn. u 3:12; 14:1; 22:4).
13:18 je zapotřebí moudrosti: Sr. 13:10. • spočte číslo: Písmena řec. i hebr. abecedy mají zároveň číselnou hodnotu, takže slovní výrazy lze převést na numerické a naopak. Tento způsob odhalování skrytých významů textu byl běžný v rabínské tradici (gematrie) i v širší řecko-římské kultuře (viz např. pompejský nápis: „Miluji tu, jejíž číslo je 545“). • číslo člověka: Tj. „pochopitelné lidem“ nebo „charakterizující lidstvo“. • 666: Trojí opakování „nedokonalého“ čísla šest zdůrazňuje opozici vůči Bohu, který je spojován s číslem sedm (viz článek „Číselná symbolika