Jeremiáš
Biblický text je převzat z Bible, překladu 21. století
© 2009—2025 BIBLION www.bible21.cz
edice dennodenně svazek 8
Jeremiáš: Biblickým textem provází Věra Tydlitátová
Biblical text: Bible21 © Alexandr Flek et al., 2009—2025
Commentary © Věra Tydlitátová, 2025
Cover & Illustrations © Věra Tydlitátová, 2025
© BIBLION 2025
ISBN 978-80-88642-38-1
Nejlidštější prorok věra tydlitátová 23
Soud nad Jeruzalémem
Hlas v dětském pokojíku jeremiáš 1:4—10 28—29
Za obzorem číhá zlo jeremiáš 11:11—19 30—31
Všichni jsou nevěrní jeremiáš 2:1—6 32—33
Báseň o Boží zahradě jeremiáš 2:7—8 34—35
Baalové a jiné exotické postavy jeremiáš 2:17—21 36—37
Dvě důkladně rozvrtaná království jeremiáš 3:6—13 38—39
Víru nelze zbořit, zapálit ani vydrancovat jeremiáš 3:14—18 40—41
Vemte rozum do hrsti a neztrácejte čas jeremiáš 4:3—4 42—43
A co takhle kolaborace s nepřítelem? jeremiáš 4:27—31 44—45
Bůh hledá člověka jeremiáš 5:1—5 48—49
Lid se spokojeně veze jeremiáš 5:26—31 50—51
Proč to Bůh dopouští? jeremiáš 6:10—15 52—53
Bůh přece ukázal správnou cestu
Ani všechny vůně Arábie jeremiáš 6:19—20
Strach, který ochromuje, hrůza všude kolem jeremiáš 6:24—25
Ryzí kov jeremiáš 6:27—30
Hospodinův chrám, Hospodinův chrám!
7:1—7
Pálit kadidlo Baalovi i Hospodinu
7:8—12
Buchty pro Venuši jeremiáš 7:16—19 66—67
Ohavná rokle jeremiáš 7:30—34 68—69
Zneuctěné hroby modlářů a chladný vesmír jeremiáš 8:1—3
Empatický Bůh jeremiáš 8:21—23 72—73
Když jsou nepřítelem vlastní lidé jeremiáš 9:1—5 76—77
Žalozpěv nad horami jeremiáš 9:8—10 78—79
Jak málo postačuje k dobrému životu jeremiáš 9:22—23 80—81
Pěkně nastrojené modličky jeremiáš 10:1—7 82—83
Modlářství náboženské mluvy jeremiáš 10:8—11 84—85
Když lid zapomíná na Mojžíšův odkaz jeremiáš 11:1—8 86—87
Takové příbuzenstvo nikomu nepřejeme jeremiáš 11:18—23 88—89
Proč darebákům stále prochází zlo? jeremiáš 12:1—2 90—91
Poselství vládcům Judska jeremiáš 13:18—21 92—93
Hospodin cizincem ve svém domě jeremiáš 14:7—9 94—95
Nezapomínejme na prorokovu matku jeremiáš 15:10 96—97
Jeremiáš obviňuje Hospodina jeremiáš 15:18—21 98—99
Prorokova samota jeremiáš 16:1—4 100—101
Druhý Mojžíš a veliké věci, které přijdou jeremiáš 16:14—15 102—103
Falešných mesiášů jako když nastele jeremiáš 17:5—8 104—105
Králova nevěsta Šabat jeremiáš 17:19—23 106—107
Nebeský Hrnčíř a Pěstitel ušlechtilých oliv jeremiáš 18:1—10 108—109
Slovo dokáže zabíjet jeremiáš 18:18—20 110—111
Údolí rudých sasanek jeremiáš 19:1—3, 10—13
O pašchurech a jiných šibalech jeremiáš 20:1—6
Milostný dopis plný hořkých otázek jeremiáš 20:7—10
Když král přichází s prosíkem jeremiáš 21:1—5
Boží lid na rozcestí jeremiáš 21:8—10
Řád dobrého panování jeremiáš 22:1—5
Králův rozkošný zámeček jeremiáš 22:13—16
Přichází pravý pastýř jeremiáš 23:1—6
Bezbožní pastýři jeremiáš 23:11—12
Hřích sodomský jeremiáš 23:13—14
Demagogové jsou předvojem nepřátelské armády jeremiáš 23:16—18
Není sen jako sen jeremiáš 23:25—27
Ortel, ortel jeremiáš 23:33—40
Dobré ovoce a semena obrození jeremiáš 24:1—2
Abrahamovské vykročení jeremiáš 24:5—8 144—145
Služebník Boží Nabukadnesar jeremiáš 25:8—11 146—147
Opilé národy jeremiáš 25:15—16 148—149
Město, jež nese Hospodinovo jméno jeremiáš 25:27—29 150—151
Města lvů a křik básníků jeremiáš 25:37—38 152—153
Trpící prorok
Prorok je ten, kdo mluví pravdu jeremiáš 26:8—11 158—159
Dva svědkové Boží smlouvy jeremiáš 26:20—24 160—161
Jho sladké a jho železné jeremiáš 27:1—2, 12—15 162—163
Království i chrám, který nemůže být vypálen jeremiáš 27:19—22 164—165
Dávám Nabukadnesarovi rok, maximálně dva jeremiáš 28:1—4 166—167
Plagiátorství nemá Bůh rád jeremiáš 28:10—17 168—169
Projekt diaspory jeremiáš 29:4—7 170—171
Pamatujme si jména udavačů jeremiáš 29:24—28 172—173
O pravé naději jeremiáš 30:8—10
Hlas ženicha a nevěsty jeremiáš 30:18—20
Kde je Bůh? jeremiáš 31:1—4
Bůh počítá jejich slzy jeremiáš 31:7—8
Matka Izraele jeremiáš 31:15—17
Postavme si milníky při cestě jeremiáš 31:21
Všichni budou znát Hospodina jeremiáš 31:33—34
Smlouva věčná jako vesmír jeremiáš 31:35—37 188—189
Nejstrašnější je dav obyčejných lidí jeremiáš 32:2—5 190—191
Jeremiáš kupuje nemovitost jeremiáš 32:8—12
Síla všedního dne jeremiáš 32:42—44
Skryji svou tvář před nimi jeremiáš 33:4—5 198—199
Koruna dobrého jména jeremiáš 33:17—18 200—201
Kupčení se svobodou jeremiáš 34:8—11 202—203
Smlouva mezi mrtvými zvířaty jeremiáš 34:17—20 204—205
Pozvání na skleničku jeremiáš 35:5—10 206—207
Jako kdyby do dubu mluvil jeremiáš 35:15—17 208—209
O psaní knih jeremiáš 36:1—3 210—211
Slovo prochází i zavřenými dveřmi jeremiáš 36:8—10 212—213
Pravda vyděsí jeremiáš 36:16—20 214—215
Když mocní pálí knihy jeremiáš 36:21—24 218—219
Ubohý hloupý král jeremiáš 37:1—8 220—221
Hloupost zabíjí spolehlivěji než mor jeremiáš 37:11—16 222—223
Soukromý rozhovor za soumraku času jeremiáš 37:17—21 224—225
Král v bahně zbabělosti jeremiáš 38:1—6 226—227
Spravedlivý mezi národy Ebed-melech jeremiáš 38:7—13 228—229
Král na dně jeremiáš 38:19—22 230—231
Den pláče jeremiáš 39:1—2 232—233
Demonstrace moci jeremiáš 39:3
Slepý král jeremiáš 39:4—7
Jeremiáš mezi svým lidem jeremiáš 39:9—14
Opravdu tě zachráním jeremiáš 39:15—18
Jeremiášova volba jeremiáš 40:1—5
Spravedlivý vládce zbylého lidu jeremiáš 40:9—12
Nebuď příliš spravedlivý jeremiáš 40:13—16
Jáma smrti jeremiáš 41:4—9
Kolaborace s nepřítelem pod vlasteneckou fanglí jeremiáš 41:10—12
Bůh lidí nebo lid Boží? jeremiáš 42:1—4
Egyptské hrnce jeremiáš 42:13—18
Ve stínu armád jeremiáš 43:4—7
Prorokovy kameny jeremiáš 43:8—11
Hlad po slyšení slova jeremiáš 44:1—6
Zapomínání plodí démony jeremiáš 44:7—9
Vzdychání po Královně nebes a pár vět o rozpustilém Bohu jeremiáš 44:15—18
Sedmdesát mudrců a nad nimi Boží duch jeremiáš 44:26—28
Pomíjí sláva faraonů jeremiáš 44:30
Písař dějin jeremiáš 45:1—5
Soud nad národy
Nadějný princ u Karkemiše jeremiáš 46:2—4
Mostem mezi říšemi jeremiáš 46:25—27 282—283
Filištíni, děti květů a moře jeremiáš 47:1—4 284—285
Země svatá a nesvatá jeremiáš 47:5—6 286—287
Kalich soudu, útěchy a spásy jeremiáš 51:7 288—289
Slovo na rozloučenou: Neděsme se jeremiáš 51:8 292—293
Proč mám ráda Jeremiáše?
Je to veliký spisovatel. Básník, umělec.
Ale to by nestačilo, velicí spisovatelé, básníci a vizionáři byli také Izaiáš, Ezechiel a mnozí jiní.
Jeremiáš je z nich nejvíce lidský.
Upřímně píše o sobě a o svých pochybnostech.
Není to superhrdina, ale člověk jako kdokoliv z nás – člověk oslovený Božím hlasem.
Jeremiáš je nejmodernější z proroků, jeho slovo se dotýká každodenních starostí. Pálila ho náboženská manýra a formální kult, trápila ho neupřímnost kněžstva, zištnost falešných proroků, sociální necitlivost krajanů i politické neumětelství králů a nabobů na královském dvoře, kteří vedli národ do zkázy. Byl konec 7. století př. n. l., a aniž to lidé tušili, Judské království spělo ke katastrofě.
Jeremiáše sžírala i touha po klidném životě, který mu nebyl dopřán. Když přemýšlím o tom, jaké bylo jeho povolání k prorocké službě, napadá mne, že všechny ty básnické a snové obrazy a hlasy jsou především hlasem Jeremiášova svědomí.
Dojímá mne, že když před druhou světovou válkou, po Mnichovu, Židé v britské Palestině pozorně a s ustrnutím sledovali dění v Československu, nazvali Karla Čapka českým Jeremiášem.
Franz Werfel věnoval Jeremiášovi svůj nezapomenutelný román.
Jiří Orten se nechal strhnout jeho Pláčem.
Starodávný judský prorok promlouvá znovu a znovu, jeho hlas zaznívá pokaždé, když se stmívá. Možná se i my obáváme budoucích věcí, prodíráme se ukřičeným tržištěm obchodníků se strachem, mezi prodavači laciných řešení a šmelináři se spásou. Falešní proroci a mesiášové dnes vytrubují svá kázání hlasem silnějším než v dobách soumraku davidovské dynastie a my toužíme po čistém, pravdivém
Hospodinově slově, po tichém výroku prorokově.
Jeremiáši, buď s námi.
Věra Tydlitátová
Soud nad Jeruzalémem
Hlas v dětském pokojíku
Dostal jsem slovo Hospodinovo:
„Než jsem tě zformoval v matčině lůně, znal jsem tě.
Ještě než jsi přišel na svět, posvětil jsem tě; národům učinil jsem tě prorokem.“
„Ach ne, Hospodine, Pane můj,“ zvolal jsem. „Neumím přece mluvit! Jsem ještě dítě!“
„Neříkej, že jsi ještě dítě,“ odpověděl mi Hospodin, „ale jdi, kamkoli tě pošlu, a říkej, cokoli ti přikážu. Neboj se jich – vždyť já jsem s tebou, abych tě vysvobozoval, praví Hospodin.“
Tehdy Hospodin vztáhl ruku, dotkl se mých úst a řekl mi: „Hle, vložil jsem ti do úst svá slova. Pohleď, dnes tě ustanovuji nad národy a královstvími, abys vyvracel a podvracel, ničil a bořil a abys budoval a sázel.“
Hospodin si vybírá své lidi ze všech koutů a skulin světa.
Ustanovuje soudce a proroky, ovšem i soudkyně a prorokyně z periferie, vyzdvihuje ty společensky nevýznamné
stejně jako privilegované.
V nástupu temných časů se rozhodl zavolat mládenečka. Stejně povolal i velikého proroka Samuele, když jako
chlapec sloužil ve svatyni: Mocný se občas spoléhá na dítě.
V Izraeli byl chlapec považován za dospělého ve třinácti letech. Představme si tedy desetiletého, nebo dvanáctiletého proroka, který má stát nad národy a královstvími, má vyvracet, ničit a bořit, stavět a sázet.
Ale co na to chudák malý Jeremiáš? Brání své dětství, ohrazuje se.
Marně.
Co je mu platné, že je mladý, Hospodin jej brutálně staví na jeviště velké tragédie.
Připadá mi to nefér.
Copak v Izraeli nebylo dost pořádných chlapů?
Některé věci nepochopíme.
Za obzorem číhá zlo
Dostal jsem slovo Hospodinovo: „Co vidíš, Jeremiáši?“
„Vidím prut mandloně,“ odpověděl jsem.
„Vidíš dobře,“ řekl mi Hospodin, „neboť já bdím nad svým slovem, abych je vykonal.“
Znovu jsem dostal slovo Hospodinovo: „Co vidíš?“
„Vidím vroucí kotel,“ odpověděl jsem, „jak se naklání od severu.“
„Od severu se valí neštěstí na všechny obyvatele země,“ řekl mi Hospodin. „Hle, svolávám všechny kmeny severních království, praví Hospodin.
Přijdou a postaví své trůny
proti branám Jeruzaléma; obklíčí dokola jeho hradby i všechna judská města.
Odsoudím je za všechno jejich zlo, za to, že mě opustili, za to, že cizím bohům pálili kadidlo a dílu svých rukou se klaněli.
Ty si však vyhrň rukávy! Vstaň a řekni jim, cokoli ti přikážu. Neděs se jich, nebo tě před nimi zděsím. Hle, dnes jsem tě učinil opevněným městem, železným sloupem a bronzovou hradbou proti celé judské zemi – proti jejím králům, jejím velmožům, jejím kněžím i jejímu lidu. Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě – vždyť já jsem s tebou, abych tě vysvobozoval, praví Hospodin.“
Jeremiáš měl řadu podivných prorockých snů, neboť Hospodin oslovoval lidi ve snech a prorok musel umět sny vykládat. V případě mladičkého Jeremiáše sny vykládal sám Bůh, učil svého proroka rozumět podivným vizím. A nebyl to příliš příjemný výklad. Za obzorem se sbírají armády.
V Judsku si lidé připadali bezpečně. Asyrská poroba skončila, neboť přibližně ve stejné době – v roce 627, kdy Hospodin oslovil Jeremiáše – zemřel velice schopný, vzdělaný, ale též krutý asyrský král Ašurbanipal. Úpadek
Asyrské říše však trval již několik let a to pro Judsko znamenalo naději na nezávislost a návrat staré slávy.
Na trůně seděl mladý schopný král, reformátor a nadějný státník Jošiáš, slavné město Jeruzalém vzkvétalo a chrám se svými bělostnými kameny zářil do daleka jako věčný Boží příbytek, z jehož prostor zněly zpěvy kněží a linula se vůně mnoha tučných obětí. A do toho utěšeného času nadějí a prosperity má jít mladíček z venkova hlásat Boží soud.
Přijde mocný nepřítel a vyplení zemi, město i chrám, dům Hospodinův. Skandální je, že tato pohroma bude Božím soudem, dojde k ní z jeho vůle. Bude to následek hříchů, vin, omylů, ale také omezenosti a hlouposti obyvatel Judska.
Říkám si, jak je tragikomické, že i lidskou zabedněnost Hospodin využívá jako svůj nástroj. Asi mu ani nic jiného nezbývá, když se již jednou rozhodl vsadit na člověka a uzavřít s ním smlouvu.
Sobectví, krutost a hloupost judské elity by mohly mladíčka s prorockým poselstvím semlít v jediném okamžiku a Jeremiáš má dost důvodů se bát. Ale Hospodin ho zahynout nenechá, slibuje mu, že obstojí jako opevněné město.
Často si představujeme proroky jako nevrlé vousaté mudrce, ale kniha Jeremiášova nám ukazuje chlapce, který běží do hlavního města, aby mutujícím hlasem vykřičel Hospodinovo poselství.
Bůh bude stát za dítětem, které pověřil úkolem oslovit ohrožený národ a otřást jeho jistotami.
Všichni jsou nevěrní
Dostal jsem slovo Hospodinovo: „Jdi a volej, ať to Jeruzalém slyší –Tak praví Hospodin:
Vzpomínám, jak jsi v mládí byla oddaná, jak jsi milovala jako nevěsta, jak jsi mě následovala pouští, v tom nehostinném kraji.
Izrael býval Hospodinu svatý, byl prvotinou jeho úrody; všichni, kdo jej hltali, bývali potrestáni a přišlo na ně neštěstí, praví Hospodin.“
Slyšte slovo Hospodinovo, dome Jákobův, všechny rodiny Izraelova domu! Tak praví Hospodin:
„Co na mně vaši otcové našli špatného, že ode mě odešli tak daleko?
Marnost následovali a marností se stali.
Už se neptali: ‚Kde je Hospodin, který nás vyvedl z Egypta, který nás provázel na poušti zemí pustou a plnou jam, zemí sucha a stínu smrti, zemí, kterou se nechodí, kde není ani živáčka?‘“
Hospodinovo slovo je vášnivá, patetická báseň o vině a o zklamané lásce. Prorok se nezdráhá představit Boha Nejvyššího jako rozzlobeného ženicha, který přistihl nevěstu s jiným mužem. V hebrejštině jsou všechna města i země ženského rodu, Jeruzalém je proto vždy představován jako krásná nevěsta, královna, Hospodinova snoubenka. Obraz žárlivého ženicha mne nepohoršuje, je přece krásný paradox, že Stvořitel vzdálených galaxií a exotických hvězd se hněvá, vyčítá, ba naříká jako zamilovaný člověk.
A kdo je ta prostopášná nevěsta? Kdo je ten Boží lid?
Čekala bych prorokovy výtky adresované elitám, těm, kdo obvykle nesou za celou společnost odpovědnost.
Víme, že Jeremiáš měl zvláště spadeno na zkorumpované kněžstvo, zištné falešné proroky a judské politiky. Ale nijak nešetří ani prostý lid. Dává mu pěkně zabrat, peskuje modlářský a pošetilý národ, všechny rodiny Izraelova domu.
Všichni ti „obyčejní lidé“ se po dějinném průšvihu v každé době brání, že to oni nic, oni jsou ti bezmocní, chudí, bez vlivu, známostí, peněz a moci. Oni nevěděli, oni jen plnili rozkazy, oni nemohli jinak… Jeremiáš silně soucítil s prostými lidmi a vždy stál na jejich straně proti zlovůli mocných. Ale na druhé straně z nich nesnímal vinu za truchlivý úpadek judské společnosti.
Jeremiáš hlásá nejen Boží soud, ale také novou etiku: každý je odpovědný svému svědomí, z odpovědnosti není nikdo vyňat. Nejsou obyčejní lidé, nejsou nevinní. Každý člověk stojí před Bohem a odpovídá za své činy.
Osobně nemám to sousloví „obyčejný člověk“ ráda.
Ohánějí se jím většinou ti, kdo hlásají přízemní sobectví a kolektivní nezodpovědnost.
Bible obyčejné lidi v tomto významu nezná. Nikdo v jejích příbězích není obyčejný ani není tak nízko, aby nemohl být kdykoliv zavolán a vyslán k velikým úkolům. Nikdo se nemůže schovat před Pravdou a prstíkem ukazovat, že to on nic, to ti politici, hodnostáři, intelektuálové, oligarchové a mocipáni mohou za všechno zlo světa.
Hospodin vytáhne obyčejného člověka z jeho pohodlí a jeho ústy pronáší vášnivé věty o zklamané lásce i o nové naději.