Gethsemanské promluvy
Úvod do křesťanské meditace
John Main OSB
přeložily
Barbora Svobodová a Šárka Grauová
Biblion, 2024
Gethsemanské promluvy
John Main
Není-li uvedeno jinak, biblické citace
jsou z Bible, překladu 21. století
© Biblion, 2009–2024
www.bible21.cz
The Gethsemani Talks: A Simple Teaching on Meditation in the Christian Tradition
Copyright © John Main, 1977
Illustrations © Alba Taylor, 2007
Foreword © Laurence Freeman, 2007
Czech edition © Biblion, 2024
Translation © Barbora Svobodová, Šárka Grauová, 2024
Foreword © Petr Vacík, 2024
ISBN 978-80-88642-15-2
Ke kořenům křesťanské tradice
Znovuzrození křesťanské meditace má v naší kultuře často velmi podobný příběh. Bývá to příběh hluboce osobní, nikoli však individualistický. Zpravidla začíná tím, že někdo objeví neodbytnou touhu po větší hloubce ve vztahu k Bohu, ke světu, k druhým lidem, ale zároveň i hranice a nedostatky jak v sobě samém, tak ve své vlastní náboženské tradici. Náboženství totiž mnohdy slibuje víc, než může samo dát. Křesťanská meditace i ostatní cesty kontemplativního křesťanství jsou způsoby, jak hledat a nalézat Boží přítomnost a vlastní proměnu, zvanou obrácení. Zde pak, jak při zrodu této touhy, tak při jejím naplnění, přichází ke slovu méně náboženství a více Bůh sám.
Příběh hledání a nacházení této hloubky vede mnohdy zkoumáním forem meditační praxe v různých proudech náboženství, jehož cílem je nalézt živý vnitřní pramen. A jak tento Boží pramen stále více zavlažuje nitro hledajících, projeví se to posléze i navenek. Krystalizují formy, vzniká komunita, organismus, společenství. Co takto „nově“ vzniká, je zároveň rozeznáno jako něco velmi starého. Co zpočátku vypadalo jako postranní odnož, která si bude muset zdůvodnit a vydobýt své
právo na existenci, se nakonec ukáže jako nový výhonek z nejstaršího kořene.
Tento proces lze rozpoznat i u jednotlivců, kteří hledají a nacházejí dnes, tedy u čtenářů českého překladu této knihy. Objevují touhu i nedostatek a vydávají se hledat a nacházet jak venku, v kulturách a náboženských tradicích, tak i uvnitř sebe sama.
John Main patří mezi největší znovuobjevitele a učitele několika posledních generací. I on je novým výhonkem starého kořene, který čerpá vláhu z největší hloubky. Z hloubky srdce i z hloubky křesťanské duchovní tradice. Kniha, kterou držíte v ruce ‒ spolu s jeho dědictvím v podobě Světového společenství pro křesťanskou meditaci, duchovního organismu hledajících a nacházejících ‒, je toho zářným příkladem.
V českém prostředí se v této oblasti v posledních letech mnohé změnilo. Zájem o kontemplativní spiritualitu výrazně stoupl, bylo založeno několik křesťanských center pro meditaci, vznikají malé místní skupiny scházející se ke společné meditaci a studiu. Nabídka literatury v češtině roste. Církevní instituce pomalu přestávají v meditaci vidět ohrožení své
autority a začínají v ní opět rozpoznávat onen prastarý hluboký kořen křesťanské tradice.
Kontemplativní spiritualita nikdy nebyla v křesťanství mainstreamem. Církevní instituce ji vždy vyvyšovaly a obdivovaly, byla a stále je předmětem teologické reflexe a součástí katechismů. Zároveň však bývá terčem předsudků a vyvolává závrať a strach, protože jak často opakuje papež František, svoboda, ke které mnohdy vede, rozvazuje pouta povrchní zbožnosti.
Učit se od velkých mystiků považovaných za zakládající učitele křesťanské kontemplativní spirituality není snadné. Dělí nás od nich nejen vzdálenost mnoha staletí. Tím cennější je pak učení Johna Maina. Přijímáme tuto knihu téměř z jeho rukou. Mluví jazykem naší kultury a to, co s jeho pomocí znovu vyrostlo, má kromě váhy zkušenosti a staré tradice také svěžest čerstvé přítomnosti, ve které přináší hojné plody.
Petr Vacík SJ
Řím, březen 2024
Úvodem
V listopadu roku 1976 přijal John Main pozvání trapistů z opatství Gethsemani v americkém
Kentucky, někdejšího domovského kláštera Thomase Mertona, aby k nim promluvil na téma modlitby. Jeho tehdejší přednášky, později vydané v této knize, se staly milníkem jak v jeho učitelském působení, tak v dějinách spirituality naší doby.
John Main v nich o mnišské tradici mluví jako mnich k mnichům. Přesto změnily to, jak modlitbě rozumí bezpočet lidí, kteří mají k mnichům i klášterům daleko. Toto nové vydání Gethsemanských promluv přichází na svět v roce, kdy si připomínáme 25 let od odchodu
Johna Maina do plného Kristova světla. I dnes tyto promluvy představují svěží duchovní učení, které má moc vést čtenáře nejrůznějších stavů i tradic k tomu, aby se hlouběji setkali s Božím tajemstvím ve středu svého bytí. Modlitbě a duchovní praxi se v nich rozumí v duchu prastaré, nadčasové tradice, která je svým dosahem i významem univerzální. Promlouvají osobním tónem, jsou přístupné a praktické, bez dogmatické zátěže. Připomínají nám, že to podstatné se v každé duchovní tradici předává od člověka k člověku.
John Main poutavě a s osobním nasazením líčí, jak sám objevil univerzální tradici meditační praxe nejprve prostřednictvím respektovaného učitele na Východě a později v učení prvních křesťanských mnichů, pouštních otců. Svou vlastní vnitřní cestou meditace pak došel k novému pojetí mnišského povolání v moderním světě. Dnešní mnich podle něj má být učitelem, stavitelem mostů jednak mezi duchovními tradicemi navzájem, jednak mezi těmito tradicemi a pustinami moderního materialismu: má uzdravovat úzkost a stres, jež nám tak často brání v duchovní cestě. Sám došel k hlubokému poznání, jak transformativní může být prostá praxe „ryzí modlitby“ pro ty, kdo chtějí, aby jejich křesťanská víra byla v každodenním životě přítomna ryzejším způsobem. Snad ještě radikálnější byl jeho postřeh, že meditace v člověku probouzí smysl pro kontemplativní rozměr všech oblastí života, všech mezilidských a společenských vztahů, a tak směruje celý lidský život k hledání Boha, který hledá nás. Mnich a meditující jsou tak ve své podstatě totéž.
Úspěch, jakému se tato útlá knížka v uplynulých třiceti letech těšila, dokládá pravdivost
autorova přesvědčení, že křesťanské povolání je jen jedno jediné. Je to povolání k radikálnímu učednictví: k tomu, abychom přesáhli sami sebe a obrátili se k živému Duchu ve svém srdci. Křesťansky meditovat podle Johna Maina znamená plně prožívat křesťanské učednictví v hloubce našeho bytí: opustit své já a následovat mistra v jeho sebepřesahujícím návratu k Otci. Znamená to vydat se na cestu z mysli do srdce, od intelektuálního přesvědčení k niterné víře. Tento pohyb vědomí směrem na hlubinu – který meditace spouští a řídí – nazývá John Main „zkušenost“. Tradici přitom chápe jako současně oživující a uzemňující kontext, v němž se tato osobní zkušenost může rozvíjet.
Tři desítky let ukázaly, že se John Main svým důrazem na návrat ke zkušenosti, usměrňované tradicí, dotkl neuralgického bodu současné spirituality. Tím, že naše kultura v reakci na institucionální selhání církví a lidskou slabost šmahem odmítá křesťanskou tradici jako celek, škodí sama sobě. Proto i dalajlama, s nímž John Main zahájil plodný dialog, ve kterém dnes Světové společenství pro křesťanskou meditaci pokračuje,
radí, aby lidé hledali pravdu v tradici, která je jim vlastní. Je to však velmi těžké, nemáme-li přístup k hlubším proudům křesťanství. Bez kontemplativní praxe, historicky a teologicky ukotvené v křesťanské víře, si to lze těžko představit.
Právě tuto cestu John Main mnoha lidem otevřel. Trvalý rozvoj Světového společenství svědčí o pravdivosti jeho rozpoznání, že se pravé společenství – ryzí zkušenost toho, čemu říkáme ecclesia ‒ rodí z kontemplativní zkušenosti. Početné skupinky scházející se každý týden ke společné meditaci doma, v kostelích, nemocnicích, školách i na pracovištích; výuka meditace pro děti; městská centra křesťanské meditace otevřená věřícím všech tradic i individuálním hledačům; každoroční Seminář Johna Maina, vedený význačnými křesťanskými osobnostmi z oblastí sahajících od medicíny po literaturu (a v jednom roce také dalajlamou); rostoucí vědomí souvislostí mezi vnitřním a vnějším pokojem a mezi kontemplativní praxí a sociální spravedlností; vydavatelství Medio Media zaměřené na učení kontemplace – všechno to dění kolem současného meditačního společenství patří k zjevným
plodům meditace, kterou John Main tolika lidem zpřístupnil. Tiché plody v životech a srdcích meditujících jsou ještě mocnější.
Přítomné promluvy jsou Mainovým prvním veřejným vystoupením na téma křesťanské meditace a jejich autor v nich pojmenovává témata, jimž se pak podrobněji a hlouběji věnoval po zbytek života. Tím nejdůležitějším je prostota. Pro Johna Maina je meditace prostá. Proto je pro moderního člověka přitažlivá a náročná zároveň. Automaticky předpokládáme, že prosté rovná se rychlé a snadné. Aby ten chybný dojem rozptýlil, John Main říká, že meditace je spíše otázkou disciplíny než techniky. Stejně jako mistři, kteří k této tradici patřili před ním, poukazuje na překážky, jež nám brání této prostoty dosáhnout. Je to především rozptýlenost, a hlouběji pak naše vrozená sebestřednost. Jen prostota ale oprošťuje. Jen čistota může očistit. A tak je mantra ‒ Kassiánova „formulka“, „jediné slůvko“, o němž mluví autor Oblaku nevědění ‒ svátost prostoty, která vede toho, kdo se ji modlí, k evangelijním blahoslavenstvím chudoby ducha a čistoty srdce.
Uplynulých třicet let prokázalo hloubku Mainova učení i to, jakým přínosem je právě
pro dnešní duchovní hledání. Hlad po „spiritualitě“ svědčí o tom, že lidé hledají nový způsob života, který bude celistvý, vyvážený a v němž budou všechny aspekty jejich lidství v souladu. John Main věděl, že uskutečnění tohoto moudrého a dosažitelného cíle si žádá víc než jen dobrou vůli. Vyžaduje oddanost vnitřní cestě, která oprostí mysl a očistí srdce. Meditace, jak učí, pak přinese viditelné ovoce v podobě změn naší osobnosti a přístupu k životu. Především na svých vztazích, v nichž se naše já setkává s druhými v tajemství lásky a transcendence, pochopíme, proč právě disciplína v meditaci nakonec vede ke svobodě lásky.
Tato nádherná vize vyrůstá z obyčejné, prosté, každodenní meditační praxe. Dvě chvíle pro meditaci denně odhalují a osvobozují řeku modlitby, která je v našem nitru neustále přítomna, onen proud „vody živé“, v němž podle Ježíše spočívá pravá podstata lidství. Stejně jako generace mnichů před ním i John Main věděl, že tato disciplína každodenní modlitby vede ke stavu, v němž se modlitba stává soustavnou a ustavičnou.
Po promluvách k mnichům v opatství
Gethsemani následovala řada dalších knih
a nahrávek, v nichž John Main představoval své učení. Dnes jsou inspirací nové generaci, kterou povzbuzuje a plní nadšením Mainovo pevné soustředění na jeden cíl, jeho srozumitelnost a nezaměnitelná duchovní laskavost. Gethsemanské promluvy jsou však i nadále tím nejlepším stručným úvodem do meditace v křesťanské tradici a současně i nejlepším seznámením s podmanivou silou Mainova ducha i stylu výuky.
Laurence Freeman OSB
Světové společenství pro křesťanskou meditaci
Září 2007
První setkání
Osobní základ
meditace
V první ze svých promluv k mnišské komunitě vypráví Dom John o svém uvedení do meditační praxe.
Nejmilejší bratři ve svatém Benediktu, v těchto promluvách bych se s vámi rád podělil o to, jak chápu modlitbu a jakou s ní mám zkušenost, čímž myslím něco hlubšího než pouhou teorii modlitby. Zdá se mi totiž, že neosobní teorie sice může být správná, vždycky se však bude vznášet vysoko v oblacích. Abychom ji snesli na zem, musíme ji zasadit do osobních souvislostí, protože jen tak pro nás bude nejen správná, ale také pravdivá. S meditací jsem se poprvé setkal dávno předtím, než jsem se stal mnichem. Působil jsem tehdy jako úředník britské koloniální správy v Malajsii. Mým učitelem byl indický svámí, který žil v chrámu na předměstí Kuala Lumpuru. Poprvé jsme se setkali pracovně. Hluboce na mne zapůsobil svým klidem a tichou moudrostí, a proto jsem byl rád, že když jsme uzavřeli úřední jednání, projevil ochotu pokračovat v našem hovoru na osobnější rovině a dali jsme se do řeči. Položil mi otázku, jestli jsem věřící. Odpověděl jsem, že jsem katolík. Zeptal se, zda medituji. Řekl jsem, že se o to snažím, a protože ho to zajímalo, stručně jsem mu popsal to, čemu říkáme ignaciánská meditace. Svámí chvilku mlčel a pak jemně
podotkl, že sám medituje dost odlišně. Jeho meditace směřuje k tomu uvědomit si Ducha
vesmíru, který přebývá v našem srdci. A pak ocitoval následující verše z upanišad: „Obsahuje všeliké činy a všeliké žádosti, všeliké vůně i všeliké chuti. Objímá celý vesmír a ve svém srdci hostí mlčenlivou lásku k veškerenstvu. Toť onen duch, jenž dlí v mém srdci, toť brahma!“ 1
Přednesl ten úryvek tak procítěně a s takovým pochopením pro smysl slov, že jsem ho na místě poprosil, aby mě přijal za žáka a naučil mě meditovat jako on. Odvětil tehdy: „Meditace je velmi prostá… musíš prostě meditovat. Chceš-li se učit, pokusím se být ti učitelem. Můžeš za mnou jednou týdně přijít a budeme meditovat spolu. Než začneme, řeknu ti pár věcí, ale to hlavní je společná meditace.“
Začal jsem toho svatého muže pravidelně navštěvovat. Když jsem přišel poprvé, řekl mi: „Meditovat znamená úplně se ztišit. Zastavit veškerý pohyb. A soustředit se. V naší tradici známe způsob, který ti k takovému klidu a soustředění pomůže. Používáme slovo, jemuž říkáme mantra. Pokud chceš meditovat,
musíš si zvolit své slovo a to pak opakovat, věrně, s láskou a nepřetržitě. To je celé umění meditace. Víc ti k tomu neřeknu. A teď pojďme meditovat.“
A tak jsem zhruba půldruhého roku docházel týden co týden za tím svatým Božím mužem, sedal vedle něj a půl hodiny s ním meditoval. Poučil mě, že pokud myslím své hledání vážně, je naprosto nezbytné, abych meditoval každý den dvakrát, vždy po půl hodině. „Kdybys meditoval, jen když budeš se mnou, byla by to koketerie. A zrovna tak kdybys meditoval jednou denně. Pokud to myslíš opravdu vážně a chceš, aby ti mantra zapustila kořeny v srdci, musíš meditovat minimálně půl hodiny ráno, hned jak se probudíš, a další půlhodinu někdy večer. Při meditaci nesmíš mít v mysli žádné myšlenky, slova ani představy. Bude znít jedině zvuk tvé mantry, tvého slova. Mantra,“ pokračoval, „je jako vyšší harmonický tón. Když ho necháme znít v srdci, začneme v sobě vytvářet rezonanci. A ta nás pak dovádí k naší vlastní celistvosti… Začneme v nitru zakoušet hlubokou jednotu, která se skrývá v každém z nás. A pak ten harmonický tón začne vytvářet rezonanci mezi tebou a všemi bytostmi a veškerým
stvořením až k jednotě mezi tebou a tvým Stvořitelem.“
Často jsem na svámího naléhal: „Jak dlouho to ještě potrvá? Za jak dlouho dosáhnu osvícení?“ Svámí však mou neomalenost buď mlčky přešel, nebo odpověděl slovy, která shrnovala jeho učení a moudrost: „Opakuj svou mantru.“ Právě to bylo po onoho půldruhého roku jádrem a podstatou všeho, co mi chtěl
říct: „Opakuj svou mantru.“
Když jsem se pak, léta před nástupem Beatles a objevem transcendentální meditace, vrátil do Evropy a začal na dublinské Trinity College přednášet právo, nenašel jsem nikoho, kdo by měl byť jen tušení o meditaci, jak jí dnes rozumím. Nejdřív jsem se na to téma pokusil zavést řeč se svými kněžskými přáteli, ke svému překvapení jsem se ale vesměs setkával se značnou podezíravostí, občas i vyloženým odporem.
Z našich hovorů jsem vyrozuměl, že se ti dobří muži velmi oddaně věnovali meditaci propracované jezuity a ti nejlepší z nich se na svou ranní vnitřní modlitbu připravovali tím, že si systematicky procházeli seznam na ráno připravených bodů. Pro mě to
1
Ježíšův žalm
Stanley Hauerwas
sv. 2
Žít jako křesťan
Rowan Williams
sv. 3
Gethsemanské promluvy
John Main
Připravujeme:
Walter Brueggemann — Zapomenuté přikázání
John Main OSB
Gethsemanské promluvy, Úvod do křesťanské meditace
Z anglického originálu The Gethsemani Talks:
A Simple Teaching on Meditation in the Christian
Tradition, vydaného nakladatelstvím Medio Media, přeložily Barbora Svobodová a Šárka
Grauová
Odpovědný redaktor Alexandr Flek
Ilustrace Alba Taylor
Obálka a grafická úprava Kamila Kučerová
Sazba písmem Jaroslav a Inka A Luboš Kendra
V roce 2024 vydalo nakladatelství Biblion
Vytiskla Tiskárna PROTISK, s. r. o.
Vydání první. 100 stran
ISBN 978-80-88642-15-2