Skip to main content

Studijní Bible21: Zjevení (ukázka)

Page 1

ZJEVENÍ 20:5

43 19:17–18 Ez 39:17–20 19:20 Iz 30:33 Da 7:11 Zj 13:12–16; 20:10,14–15; 21:8 20:1 Zj 1:18; 10:1 20:2 Zj 20:7, 10 20:3 2Pt 2:4 Ju 1:6 Zj 22:10 20:4 Da 7:9,22,27 Mt 19:28 20:5 Ez 37:10 L 14:14 Mt 22:28

Anděl stojící ve slunci Pak jsem spatřil jednoho anděla, jak stojí ve slunci; a vykřikl mocným hlasem na všechny ptáky létající středem nebe: „Pojďte, shromážděte se k hostině velikého Boha, 18abyste jedli těla králů, těla vojevůdců, těla silných, těla koní i těch, kdo na nich sedí, a těla všech lidí, svobodných i otroků, malých i velkých!“ 17

Porážka šelmy a falešného proroka A spatřil jsem šelmu a krále země i jejich vojska, jak se sjeli, aby svedli boj s Tím, který seděl na tom koni, a s jeho vojskem. 20A ta šelma byla zajata a s ní ten falešný prorok, který před ní dělal divy, jimiž svedl ty, kdo přijali znamení šelmy a kdo se klaněli jejímu obrazu. Ti dva byli zaživa uvrženi do ohnivého jezera hořícího sírou 21a ostatní pobil meč vycházející z úst Toho, který seděl na koni. Všichni ptáci se nasytili jejich těly. 19

Spoutání draka Pak jsem spatřil anděla sestupujícího z nebe, který měl v ruce klíč od propasti a veliký řetěz. 2Ten se zmocnil draka, toho dávného hada, jenž je ďábel a satan, a svázal jej na tisíc let. 3Uvrhl ho do propasti, zamkl a zapečetil ji nad ním, aby už nesváděl národy, dokud se nenaplní těch tisíc let; potom totiž musí být nakrátko propuštěn.

20

Tisícileté království a poslední bitva Spatřil jsem trůny a ty, kdo se na nich posadili, a byl jim svěřen soud. Viděl jsem také duše popravených pro Ježíšovo svědectví a pro Boží slovo, duše těch, kteří se neklaněli šelmě ani jejímu obrazu a nepřijali její znamení na čela ani na ruce. Ti ožili a kralovali s Kristem tisíc let. 5Ostatní mrtví však

4

19:17–18 stojí ve slunci: Slunce bylo ve starověku uctíváno jako životodárné božstvo (řec. Helios, lat. Sol). Zde však slouží jen jako „reflektor“ k nasvícení aktéra, podobně jako v antickém divadle. Sr. též obraz Božího lidu jako „ženy oděné sluncem“ a Nového Jeruzaléma, kde už slunce „nebude potřeba“ (viz 12:1; 21:23). • na všechny ptáky: Odkaz na líčení Gogovy porážky (viz Ez 39:17; sr. Dt 28:26; 1S 17:44–46; Jr 7:33; 16:4; 19:7). • k hostině velikého Boha: Hrozivá „hostina“ soudu kontrastuje s hostinou Beránkovou (19:7–9) podobně jako obrazy dvojí sklizně země (viz 14:14–20; sr. Mt 25:46; J 3:16–18; Ř 2:6–11). • abyste jedli těla: Viz Ez 39:18–20 19:19 šelmu a krále země i jejich vojska: Viz 16:14,16; 17:11–14. • aby svedli boj: Obraz rozhodující bitvy vládců světa proti Bohu a jeho lidu vychází z prorocké tradice (viz Ž 2:1–4; Ez 38–39; Da 7:21–22; Za 14:1–3) a patří k typickým rysům apokalyptického žánru (sr. 1Henoch 56; 90:16–19; 4Ezd 13). 19:20–21 šelma … falešný prorok: Viz pozn. u 13:11–18. • do ohnivého jezera: Oheň je ustáleným symbolem soudu (viz Gn 19:24–28; Dt 32:22), zejm. v prorockých líčeních Hospodinova dne (viz Iz 30:27–30; 34:8–10; 66:15–16; Jl 2:3; 3:3; Na 1:6; Mal 3:19) a v apokalyptických spisech (sr. 1Henoch 54; 56; 4Ezd 7). NZ tento motiv rozvíjí (viz Mt 3:10–12; 25:41; Mk 9:43–48; 2Te 1:7–8; Žd 10:27; 2Pt 3:7,10–12) až k obrazu ohnivého jezera, kde jsou finálně zničeny mocnosti zla: nejprve šelma a falešný prorok (19:20), poté ďábel (20:10) a konečně Smrt a Záhrobí (20:14), stejně jako ti, kdo nejsou zapsáni v knize života (20:15; 21:8). • meč vycházející z úst: Viz 19:15; Iz 11:4. • Všichni ptáci: Viz 19:17; Mt 24:27–28.

20:1–2 sestupujícího z nebe: Sr. 10:1; 18:1. • od propasti: Řec. abyssos, mýtické místo prvotního chaosu a temnoty (viz pozn. u 9:1; L 8:31). • draka … hada … ďábel a satan: Viz 12:3,9. • na tisíc let: Symbolický údaj představuje Boží časový horizont, přesahující ten lidský (viz Ž 90:4; 2Pt 3:8) – viz článek „Tisícileté království“, s. 44. 20:3 aby už nesváděl národy: Viz 12:9; 13:14; 18:23; 19:20; 20:8 (sr. J 8:44; 1J 3:8). • nakrátko: Krátce vymezené období působnosti zla (viz 11:2–3; 12:12,14; 13:5) kontrastuje s „tisícem let“ jeho spoutání. 20:4 Spatřil jsem trůny: Obraz nebeského soudního dvora navazuje na vidění trůnního sálu (viz 4:4; sr. Da 7:9–10). • svěřen soud: Kristus sdílí svoji soudcovskou moc se svým lidem (viz Da 7:26–27; sr. Mdr 3:8; Mt 19:28; L 22:30; 1K 6:2–3). • Viděl jsem duše: Viz 6:9–11. • popravených: Dosl. „sťatých sekerou“ (řec. pelekizó, v NZ jen zde), římský právní termín; takto byl podle rané tradice v Římě popraven apoštol Pavel. • se neklaněli … nepřijali znamení: Tj. odmítli účast na imperiálním kultu (viz 13:15–18; 14:9–12). • ožili: Tak jako Kristus a jeho dva svědkové (viz 2:8; 11:11–12). • kralovali s Kristem: Ti, kdo sdíleli Kristovo odsouzení, budou sdílet i jeho vládu (viz 5:10; 22:5; sr. L 22:28–29; Ř 5:17; 2Tm 2:12). 20:5–6 Jan představuje paradoxní protiklad dočasné a věčné perspektivy: Kristovy následovníky, popravené soudem impéria, čeká první vzkříšení, tj. účast na jeho vládě a životě (viz 6:9; 12:11; 20:4; sr. J 5:24–25; 11:25–26; Ř 6:8–11; 1K 15:21–22; Ef 2:4–6; 1Te 4:14), zatímco následovníky šelmy, kteří této pozemské smrti unikli, čeká po tisíci letech Kristovy vlády vzkříšení k Božímu soudu a věčná druhá smrt (viz 2:11; 20:12–15;


ZJEVENÍ 20:6

44

neožili, dokud se nenaplnilo těch tisíc let. To je první vzkříšení. 6Požehnaný a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení. Nad těmi ta druhá smrt nemá moc, ale budou kněžími Boha a Krista a budou s ním kralovat tisíc let. 7Až uplyne těch tisíc let, satan bude propuštěn ze žaláře. 8Vyjde svádět národy ve čtyřech koutech země, Goga a Magoga, aby je shromáždil k boji – takové množství, jako je písku v moři. 9Zaplnili celý obzor, obklíčili ležení svatých i to milované město, ale z nebe sestoupil oheň a pohltil je. 10Ďábel, který je sváděl, byl uvržen do jezera ohně a síry, kde je i šelma a falešný prorok; tam budou trýzněni dnem i nocí na věky věků. Poslední soud 11Tehdy jsem spatřil veliký bílý trůn a Toho, kdo na něm seděl, před jehož tváří zmizela země i nebe a nebylo pro ně nalezeno místo. 12Potom jsem Dt 7:9; Ž 50:10; 90:4; Iz 2:2–4; 11:1–9; 24:21–23; 60:1–22; Da 7:13–27; Mi 4:1–4; Za 14:1–16; 2Pt 3:8

20:6 1Pt 2:5,9 20:7 Mt 4:10 20:8 Ez 38:2 20:10 Mt 4:1 20:11–12 Da 7:9–10 Mt 25:31–46 20:12 Ex 32:32 Da 12:1 Zj 21:27

Tisícileté království (20:1–10) „Tisícileté kralování“ Krista a jeho věrných je v Bibli zmíněno pouze v této jediné pasáži. Ta patří k nejdiskutovanějším z celé knihy Zjevení a její výklad má vliv na chápání vztahu mezi Kristovým příchodem, jeho vládou, posledním soudem a věčností. Izraelští proroci ohlašovali, že přijde doba, kdy Hospodin obnoví svůj lid, porazí nepřátele, nastolí spravedlnost, a ujme se vlády nad světem prostřednictvím svého pomazaného krále (viz Iz 2:2–4; 11:1–9; 24:21–23; 60:1–22; Mi 4:1–4; Za 14:1–16). Tuto prorockou naději Zj rozvíjí a konkretizuje v obrazu „milénia“. Číslo tisíc – jakožto třetí mocnina deseti – nese symbolický význam nesčetného množství, velikosti a úplnosti (viz Dt 7:9; Ž 50:10). Biblický výraz „tisíc let“ (viz Ž 90:4; 2Pt 3:8) zde proto nejspíše nepředstavuje chronologicky přesně vymezenou epochu, ale obraz dlouhého, Bohem určeného času, kdy je satanova moc omezena a Boží vláda se fakticky prosazuje v dějinách. V křesťanské výkladové tradici se během staletí ustálily tři základní pohledy: • Premileniální: Kristus se vrátí před miléniem, porazí mocnosti zla a bude se svými svatými vládnout na zemi doslovných tisíc let, po nichž nastane poslední soud a nové stvoření. • Amileniální: „Tisíc let“ je symbolické označení současného věku mezi Kristovým prvním a druhým příchodem. Satanova moc je omezená Kristovou vládou, uskutečňovanou jeho svědky a mučedníky. „Milénium“ tak neoznačuje budoucí epochu, ale duchovní realitu přítomnosti. • Postmileniální: Evangelium postupně proměňuje svět a přináší dobu míru a spravedlnosti, chápanou jako „milénium“. Kristův návrat je chápán dovršení tohoto procesu a prosazení hodnot jeho království v tomto světě. Navzdory odlišnostem se všechny tři pohledy shodují v základním poselství textu: svět není ponechán napospas silám chaosu a zla. Satanova moc je časově omezená, Kristus vládne nad dějinami a konečné slovo bude mít Bůh. Obrazy knihy Zjevení nejsou určeny ke konstrukci časových schémat budoucích událostí, ale k povzbuzení Božího lidu k věrnosti a ujištění že jeho spravedlivá vláda se nakonec ve světě plně prosadí.

21:8; sr. Mt 10:28; 25:46; L 12:4–5; J 5:28–29). • budou kněžími: Motiv z počátku knihy se v jejím závěru naplňuje (viz 1:6; 5:10). 20:7 satan bude propuštěn: Finální střet satanských sil s Bohem a jeho lidem je zcela podřízen Boží svrchované vůli; propuštění satana má za cíl jeho rychlou a konečnou porážku (viz 20:9–10). 20:8 ve čtyřech koutech: Viz pozn. u 7:1. • Gog a Magog: Univerzální označení nepřátelských národů převzaté z Ez 38–39. • shromáždil k boji: Třetí a poslední líčení konečné bitvy vládců světa proti Bohu a jeho lidu (viz 16:14,16; 19:19). • jako je písku v moři: Zřejmý odkaz na Joz 11:4–5, kde je známá metafora abrahamovského zaslíbení (viz Gn 22:17; 32:13) nečekaně obrácena proti Božímu lidu.

20:9 to milované město: Tj. Jeruzalém (viz Ž 48:2–9; Za 14:2–3) v kontrastu k „velikému městu“ Babylon (viz 11:8; 14:8; 16:19; 17:18; 18:10). • sestoupil oheň: Sr. Gn 19:24; 2Kr 1:10–12; Ez 38:18–23; 39:6. 20:10 do jezera ohně a síry: Zatímco propast byla pro satana jen dočasným žalářem (viz 20:1–3); ohnivé jezero představuje jeho definitivní a věčnou porážku (viz pozn. u 19:20). • Ďábel … šelma a falešný prorok: Poslední zmínka o nesvaté trojici démonických sil (viz pozn. u 13:1–10; 16:13). 20:11 veliký bílý trůn: Motiv trůnu – symbolu vládní a soudní moci – hraje v knize ústřední roli. Poslední slovo nepatří satanskému trůnu impéria, odsuzujícímu Kristovy věrné k smrti (viz pozn. u 2:13; 13:2; 16:10), ale


ZJEVENÍ 21:4

45 20:13 Iz 26:19 Mt 16:27 J 5:28–29 Zj 20:14 20:14 1K 15:26,55 Mt 5:22 21:1 Iz 65:17; 66:22 2Pt 3:13 Mt 3:2 21:2 Iz 52:1; 61:10 Žd 11:10; 12:22 21:3 2Le 6:18 Ez 37:27 Za 2:14 2K 6:16 21:4 Iz 25:8; 35:10; 43:18; 65:19

spatřil mrtvé, malé i velké, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. A byla otevřena ještě jiná kniha, totiž kniha života, a mrtví byli souzeni podle toho, co bylo zapsáno v těch knihách, totiž podle svých skutků. 13Tehdy moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, také Smrt a Záhrobí vydaly mrtvé, kteří byli v nich; a každý byl souzen podle svých skutků. 14Smrt i Záhrobí byly uvrženy do ohnivého jezera – to je ta druhá smrt. 15Kdokoli nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera. Nové nebe a nová země Potom jsem spatřil nové nebe a novou zemi. Neboť první nebe a první země pominuly a moře již nebylo. 2Uviděl jsem svaté město, Nový Jeruzalém, sestupující od Boha z nebe, připravený jako nevěsta okrášlená pro svého muže. 3Uslyšel jsem mocný hlas z trůnu:

21

„Hle, Boží příbytek mezi lidmi. Bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; Bůh sám bude s nimi a bude jejich Bohem. 4 On jim setře každou slzu z očí a smrt už nebude, ani nářek ani křik ani bolest už nikdy nebude; neboť minulé věci pominuly.“

nebeskému trůnu skutečného vládce světa (viz 1:4; 3:21; 4:2–11; 5:6–13; 7:9–17; 16:17; 19:4–5; 21:3,5; 22:1,3; sr. Ž 9:8–9; Da 7:9–10), který ospravedlní své věrné (viz 20:4) a vynese spravedlivý soud nade všemi lidmi (viz 20:12). • zmizela země i nebe: Viz 21:1 (sr. Iz 65:17; Mk 13:31; 2Pt 3:10–13). 20:12 mrtvé … jak stojí před trůnem: Motiv vzkříšení všech lidí k Božímu soudu vychází z prorocké a apokalyptické tradice (viz Da 12:2; Iz 26:19; Kaz 3:17; 12:14; sr. 1Henoch 51:1), kterou NZ dále rozvíjí (viz J 5:28–29; Sk 24:15; Ř 14:10–12; 2K 5:10). • byly otevřeny knihy: Odkaz na Da 7:10. • kniha života: Boží záznam o těch, kdo mu patří (viz pozn. u 3:5), zde slouží jako soudní dokument. • podle svých skutků: Viz 2:23; 18:6; 20:12–13; 22:12 (sr. Př 24:12; Mt 16:27; 25:31–46; Ř 2:6). 20:13 moře … vydalo mrtvé: I moře jako sféra sil chaosu (viz pozn. u 13:1; sr. 21:1) se podřizuje Boží vůli; ti, kdo zahynuli v něm, nejsou mimo dosah Boží spravedlnosti a moci. • Smrt a Záhrobí: Řec. Thanatos a Hádes, personifikované síly zmaru (viz pozn. u 6:8), nakonec musí vydat své vězně stejně jako moře. 20:14–15 do ohnivého jezera: Smrt a její říše je jakožto „poslední nepřítel“ zničena tak jako předtím šelma, falešný prorok a ďábel (viz 19:20; 20:10; 21:4; sr. 1K 15:26,55). • druhá smrt: Tj. definitivní záhuba (viz pozn. u 20:5–6). • zapsán v knize života: Rozhodujícím kritériem soudu je příslušnost k Bohu (viz 3:5; 20:12), anebo k šelmě (viz 13:8; 14:9–11; 17:8); její následovníci budou sdílet její osud. 21:1–8 Závěrečným ze sedmi vítězných obrazů (19:11– 21:8) drama knihy vrcholí: po porážce sil zla nastává proměna celého stvoření a obnovuje se kdysi ztracená jednota mezi Bohem a lidmi. Naplňuje se tak nejen příběh Zjevení, ale ústřední téma celé Bible. Původní Boží záměr ze zahrady Eden, dosvědčovaný proroky i apoštoly, dochází svého naplnění v obrazu Nového Jeruzaléma, spojujícího nebe se zemí. 21:1 nové nebe a novou zemi: Dovršení dějin spásy nespočívá v úniku ze světa, ale v jeho obnově a proměně. Tato prorocká naděje (viz Ž 102:26–29; Iz 43:18–19; 51:6;

65:17; 66:22) se v NZ začíná naplňovat duchovním „znovuzrozením“ věřících v Krista (viz J 3:3–8; Tt 3:4–5). Ti se stávají „prvním ovocem“ nového stvoření (viz 2K 5:17; Ga 6:15; Jk 1:18), jež směřuje ke konečnému „znovuzrození světa“ a „napravení všech věcí“ (viz Mt 19:28; Sk 3:21; sr. Ř 8:18–23). • první nebe a první země pominuly: Viz 20:11 (sr. Mt 24:35; Žd 12:26–28; 2Pt 3:10–12). • moře již nebylo: Sféra chaosu a temnoty (viz pozn. u 13:1; 20:13) již v novém stvoření nebude existovat – stejně jako smrt, nářek, bolest, noc a prokletí (viz 21:4,25; 22:3,5). 21:2 svaté město, Nový Jeruzalém: Protiklad k „velikému městu Babylon“ (viz pozn. u 20:9; sr. 11:1;). • sestupuje … z nebe: Naplnění naděje na opětovné spojení nebe a země, tj. Božího a lidského světa (viz Ž 85:10–12; sr. Mt 6:10; Ef 1:10; Ko 1:20). • jako nevěsta: V narážce na Iz 52:1 se obraz svatého města prolíná s metaforou Beránkovy nevěsty (viz pozn. u 19:7–8). Boží přítomnost tak z nebe na zem přináší jeho věrný lid (viz 21:9–10; sr. Ga 4:26; Žd 11:10,16). 21:3 mocný hlas: Viz pozn. u 6:6. • Hle, Boží příbytek mezi lidmi: Vyvrcholení zápletky prostupující celou Biblí. Počáteční stav, kdy Bůh přebýval s člověkem uprostřed stvoření, byl narušen hříchem (Gn 1–3). Boží přítomnost pak mohla mezi jeho lidem přebývat pouze omezeně a skrytě ve Stanu setkávání a později v jeruzalémském chrámu (Ex 25:8; Lv 26:11–12; 1Kr 8:27). Prorocká zaslíbení o obnově původní blízkosti (Ez 37:27–28; Za 2:14–15) se nakonec naplňují v Kristu – vtěleném Božím Slově, které „přebývalo mezi námi“ ( J 1:14; 1J 1:1). Jeho novým příbytkem se stává církev (Mt 18:20; 28:20; 1K 3:9,16; 2K 6:16; Ef 2:20–22; 1Pt 2:5) a nakonec celé obnovené stvoření (viz 22:4–5; sr. 2Pt 3:13). 21:4 setře každou slzu: Přímá citace Iz 25:8 (sr. Ž 56:9; Iz 35:10; 65:19; Mt 5:4). • smrt už nebude: Kristovo vítězství znamená smrt smrti (viz 20:15; sr. 1K 15:26,54). • nářek … křik … bolest už nikdy nebude: Opakované výrazné zápory (řec. ouk eisin, „nebude existovat“, viz též 21:1,25; 22:3,5) ostře kontrastují s pozitivními tvary téhož slovesa „bude/budou“) ve v. 3.


ZJEVENÍ 21:5

46

5Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, činím všechno nové.“ Řekl také: „Napiš, že tato slova jsou věrná a pravdivá.“ 6Pak mi řekl: „Stalo se. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Já dám žíznícímu zdarma napít z pramene vody života. 7Kdo vítězí, dostane toto vše za dědictví. Já mu budu Bohem a on mi bude synem. 8Ale bázliví, nevěrní, ohavní, vrazi, smilníci, čarodějové, modláři i všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou – to je ta druhá smrt.“

VIDĚNÍ NOVÉHO JERUZALÉMA (21:9–22:7)

Zářící město 9Tehdy ke mně přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli těch sedm číší plných sedmi posledních ran, a promluvil ke mně: „Pojď, ukážu ti Nevěstu, manželku Beránkovu.“ 10Odnesl mě v Duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém, sestupující od Boha z nebe 11a zářící Boží slávou. Jasem se podobal nejdražšímu kameni, jako kameni jaspisu jasnému jako křišťál. 12Měl mohutnou a vysokou hradbu s dvanácti branami, na těch branách dvanáct andělů a napsaná jména dvanácti pokolení synů Izraele. 13Tři brány byly z východu, tři brány ze severu, tři brány z jihu a tři brány ze západu. 14Městská hradba měla dvanáct základů a na nich jména dvanácti Beránkových apoštolů. 15Ten, který se mnou mluvil, měl zlatou měřicí tyč, aby změřil město, jeho brány i jeho hradbu. 16(Město je rozloženo do čtverce: jeho délka je stejná jako šířka.) Změřil tedy město tou tyčí a jeho délka, šířka i výška byly 21:5–6 Hle, činím všechno nové: Ve Zj jediná přímá Boží řeč shrnuje pointu celé knihy. Napiš: Viz pozn. u 1:11. • věrná a pravdivá: Viz pozn. u 19:9. • Stalo se: Prohlášení završující nové stvoření je ozvěnou refrénu z počátku stvoření (viz Gn 1:7,9,11,15,24,30). Sr. pozn. u 16:17. • Alfa i Omega: Viz pozn. u 1:8. • dám žíznícímu … napít: Prorocká metafora obnovy a plnosti života (viz Iz 12:3; 41:17–18; 44:3–4; 55:1) se naplňuje v Kristu (viz 22:17; sr. Mt 5:6; J 4:13; 7:37–39). 21:7 Kdo vítězí…: V závěru knihy se znovu opakuje refrén, zaznívající sedmkrát v jejím úvodu (viz pozn. u 2:7). • Já mu budu Bohem: Abrahamovské zaslíbení (viz Gn 17:8; sr. Jr 31:33; Ez 34:24). • on mi bude synem: Davidovské zaslíbení o Boží adopci (doslovně citované z 2S 7:14) je vztaženo na všechen Boží lid (viz J 1:12; Ř 8:14–17; 2K 6:16–18; Ga 4:4–7; Ef 1:5; Žd 1:5; 5:5; 1J 3:1–2) 21:8 Ale bázliví … i všichni lháři: Závěrečný kontrast narušující harmonii závěru knihy čerpá ze závěru Izaiášova proroctví, který má stejnou strukturu: nové nebe a země, požehnaný úděl Hospodinova lidu a hrozivý úděl jeho nepřátel (viz Iz 66:22–24). V novém stvoření nemá místo smrt a trápení (viz 21:4), a stejně tak ani zlo a hřích (viz 21:26–27; 22:14–15). • v jezeře: Viz pozn. u 19:20. • druhá smrt: Viz pozn. u 20:5–6. 21:9–22:7 Závěrečné vidění tvoří spolu s úvodním viděním Syna člověka (1:9–20) promyšlený literární rámec celého Zjevení. Kniha začíná obrazem Krista uprostřed svícnů představujících církev a vrcholí obrazem Nového Jeruzaléma, kde Bůh a Beránek přebývají navždy uprostřed svého vykoupeného lidu. Co bylo na počátku naznačeno, je zde dovršeno. Sedm sedmic obrazů mezi těmito dvěma viděními tak vytváří dramatický oblouk od zjevení Kristovy slávy přes zápas jeho lidu se silami zla až k Božímu vítězství a novému stvoření, v němž se navěky snoubí nebe se zemí. 21:9 Jeden z těch sedmi andělů … číší: Tentýž anděl, který

21:5 Iz 43:19 2K 5:17 21:7 2S 7:14 Ř 8:14 2K 6:16 21:8 Ž 5:7 1K 6:9 Ef 5:5 Zj 22:15 21:10 Ez 40:1–2 21:11 Iz 60:1–2,19 Ez 43:2 21:12 Ex 28:21 Ez 48:30–34 21:14 Ef 2:20 Žd 11:10 21:15 Ez 40:3,5 21:16–17 Ez 48:16–17

odhaloval babylonskou „nevěstku“ (viz 17:1–18), nyní ukazuje její protiklad – Nevěstu, manželku Beránkovu (viz 19:7–9; 21:2; 22:17; sr. 2K 11:2; Ef 5:25–32). 21:10 Odnesl mě v Duchu: Viz pozn. u 17:3. • velikou a vysokou horu: Odkaz na Ez 40:2; hora je v Bibli tradičním místem Božího zjevení (viz Ex 3:1; 19:3–24; 24:9–18; 1Kr 18:20–39; 19:8–18; sr. Mt 17:1–5). • svaté město … z nebe: Viz pozn. u 21:2. 21:11 zářící Boží slávou: Město odráží Boží slávu (sr. Ex 34:29–35; 2K 3:7–11), neboť v něm uprostřed svého lidu přebývá sám Bůh (viz 21:3; sr. Ex 40:34–35; Ez 43:4–7). • jaspisu … jako křišťál: Stejné metafory jako ve vidění Božího trůnu, viz 4:3,6 (sr. 21:18). 21:12–14 dvanáct andělů … pokolení Izraele … Beránkových apoštolů: Trojí opakování čísla dvanáct (viz článek „Číselná symbolika“ u 4:4, s. xx) symbolizuje plnost Božího zástupu na nebi i na zemi a jednotu jeho lidu staré i nové smlouvy (viz pozn. u 7:4–8; sr. Mt 19:28; Ef 2:19–22). • základů: Sr. Ef 2:20. 21:15–17 aby změřil město: Obraz převzatý z Ez 40–43 navazuje na předchozí měření chrámu v 11:1–2 (viz pozn.). Namísto omezeného svatého prostoru uprostřed světa je však nyní měřeno celé svaté město – symbol obnoveného stvoření. • délka, šířka i výška byly stejné: Dokonale krychlový tvar odkazuje na chrámový svatostánek (viz 1Kr 6:20); celé město se tak stává „nejsvětější svatyní“ Boží přítomnosti. • 12 000 honů: Násobek dvanácti symbolizuje dokonalost a úplnost Božího města. Metrický ekvivalent (12 000 stadií = cca 2 200 km) zde není podstatný, naznačuje však nesmírnou rozlohu města (téměř 5 mil. km2), jež by mohlo pojmout až desítky miliard obyvatel. • 144 loket lidské míry: Narážka na Ez 40:5, kde nebeský měřič rovněž používá lidsky srozumitelné jednotky. Opět je podstatný násobek dvanácti, spíše než technický rozměr (cca 65 m; hradby antických měst bývaly vysoké cca 6–10 m).


ZJEVENÍ 22:4

47 21:19 Ex 28:17–20 Iz 54:11–12 Ez 28:13 21:21 Iz 54:12 21:22 J 4:21–24; 17:21–24 2K 6:18 21:23–24 Iz 60:3,5,19–20 21:25 Iz 60:11 21:26 Ž 72:10–11 21:27 Iz 52:1 Mt 19:7 22:1 Ez 47:1; Jl 4:18 Za 14:8; J 7:37–39 22:2 Gn 2:9 Ez 47:12 22:3 Za 14:11 22:4 Ž 17:15; 42:3 Mt 5:8

stejné – 12 000 honů. 17Potom změřil jeho hradbu: 144 loket lidské míry, která je mírou anděla. 18Jeho hradba byla postavena z jaspisu, ale město bylo čisté zlato podobné čistému sklu. 19Základy městské hradby byly ozdobeny všemi drahokamy: první základ byl jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd, 20pátý sardonyx, šestý karneol, sedmý chrysolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chrysopras, jedenáctý hyacint, dvanáctý ametyst. 21A těch dvanáct bran bylo dvanáct perel: každá z těch bran byla z jedné perly. Ulice toho města byla ze zlata, čistého jako průhledné sklo. 22Nespatřil jsem tam ale žádný chrám. Jeho chrámem je totiž Pán Bůh Všemohoucí a Beránek. 23To město nepotřebuje slunce ani měsíc, aby v něm svítily, neboť ho rozzářila Boží sláva a jeho lampou je Beránek. 24Národy se budou procházet v jeho světle a králové země do něj přenesou svou slávu. 25Jeho brány se ve dne nikdy nebudou zavírat, a noc tam nebude. 26Přenesou do něj slávu a čest národů, 27avšak rozhodně do něj nevejde nic znečišťujícího ani působícího ohavnost a lež, ale jen ti, kteří jsou zapsáni v Beránkově knize života. Obnovený ráj Potom mi ukázal řeku s vodou života, jasnou jako křišťál, tekoucí z Božího a Beránkova trůnu 2prostředkem ulice toho města. Po obou stranách řeky je strom života, jenž nese dvanáctero ovoce. Ten strom vydává ovoce každý měsíc a jeho listí je k uzdravení národů. 3A tak již nebude žádné prokletí. V tom městě bude stát Boží a Beránkův trůn a jeho služebníci mu budou sloužit. 4Budou hledět na jeho tvář a na

22

21:18–21 jaspisu … sklu: Viz 21:11. • čisté zlato: Další odkaz na chrámový svatostánek (viz 1Kr 6:20). • drahokamy: Dvanáct vzácných kamenů odkazuje na velekněžský náprsník se jmény dvanácti izraelských kmenů (viz Ex 28:15–21). • dvanáct bran … perel: Jeden z nejvzácnějších klenotů v přírodě vzniká skrze utrpení; podobně se i trpící Boží lid může spoléhat na vzácnou Beránkovu oběť, otevírající přístup do Boží přítomnosti (viz Mt 13:45–46; J 10:9; Žd 10:19–20; sr. Sk 14:22; Ř 8:17). • Výčet zlata, drahokamů a perel jako stavebních materiálů svatého města lze číst jako výsměch babylonskému bohatství (viz 17:4; 18:12,16). 21:22–23 žádný chrám: Vedle negativních realit smrti, utrpení a prokletí (viz pozn. u 21:1) v Božím městě překvapivě chybí také chrám. Nutnost oddělovat a střežit Boží přítomnost uprostřed hříšného světa totiž pominula (viz pozn. u 21:3; sr. J 2:19; 4:21–24). • nepotřebuje slunce ani měsíc: Přímý odkaz na Iz 60:19–20. Nebeská světla, v antickém světě uctívaná jako božská (viz pozn. u 1:16; 19:17–18), jsou ve Zj podřízena Boží moci (sr. 6:12–13; 8:12; 16:8–9). Nové stvoření není popřením prvního (viz Gn 1:14–18), ale jeho překonáním; světlem nového světa je Boží sláva (sr. Iz 60:1; 2K 4:6) a Beránek (viz J 1:4–5; 8:12; 1J 1:5). 21:24 Národy … v jeho světle: Odkaz na Iz 60:3. Národy (v biblickém smyslu „pohané“, řec. ethné, hebr. gojim), dosud líčené jako protipól Božího lidu (viz 11:18; 13:7–8; 14:8; 17:15; 18:3), jsou po porážce satana osvobozeny od jeho klamu (viz 20:3; sr. 2K 4:4), aby mohly svobodně reagovat na zvěst evangelia (viz 5:9; 7:9; 14:6–7; 15:4; sr. Mt 28:19; Mk 16:15; Ř 1:16) a přijmout požehnání, obnovu a uzdravení v Boží přítomnosti (viz 22:2; sr. Gn 12:3; Ž 22:28; Iz 2:1–4). • králové … přenesou svou slávu: Naplnění prorockého obrazu v Iz 60:11–14. Dosavadní Boží protivníci a spojenci Babylonu (viz 6:15; 16:14; 17:2,18; 18:3,9; 19:19) nyní podřizují svou moc Bohu, a přidávají se tak k nebeským „starcům“ skládajícím své koruny

před Boží trůn (viz 4:10–11; sr. Ž 72:10–11; Iz 60:5–16). 21:25–27 brány se … nebudou zavírat: V Iz 60:11 se brány nezavírají ve dne ani v noci, neboť už nehrozí žádné nebezpečí (sr. Iz 26:1–2; Za 14:11), avšak v Novém Jeruzalémě už ani noc … nebude (viz 22:5; sr. 21:1,4). • nevejde … ohavnost a lež: Sr. 14:5. Kontrast k pozitivnímu tónu předchozího verše (viz pozn. u 21:8; 22:15). Ti, kdo nečiní pokání a pokračují ve vzpouře proti Bohu, podléhají Božím soudům (viz pozn. u 11:13; sr. 16:9,11; 19:19–21; 20:12–15) a v novém stvoření nemají místo. • knize života: Viz pozn. u 20:15. 22:1 řeku s vodou života: Odkaz na zahradu Eden (Gn 2:8– 14) a na proroctví o životodárném prameni z nového chrámu (viz Ez 47:1–12; Za 13:1; 14:8; sr. J 7:37–38). V Novém Jeruzalémě ovšem chrám není (viz 21:22) a řeka vytéká přímo z Božího a Beránkova trůnu. Nejde tedy jen o naplnění proroctví či návrat ztraceného ráje: namísto dávné zahrady Jan vidí budoucí město (viz 21:1–2). Nové stvoření tak zahrnuje i vykoupení lidských dějin a kultury – národy do Boží přítomnosti „přenesou svou slávu a čest“ (viz 21:24–26). 22:2 Po obou stranách řeky: Odkaz na Ez 47:12. • strom života: Gramaticky jednotné číslo zde lze chápat jako hromadné, tj. stromoví. Po lidském pádu do hříchu byl přístup ke stromu Božího života uzavřen (Gn 3:22–24), v novém stvoření je však jeho ovoce k dispozici každý měsíc a jeho listí slouží k uzdravení národů (viz 5:9; 7:9; 21:24–26; sr. Ez 47:12). 22:3 nebude žádné prokletí: Se starým stvořením pomine kromě smrti a bolesti (viz pozn. u 21:1) také kletba, kterou člověk na svět přivedl svým hříchem (viz Gn 3:14–19; sr. Ga 3:13–14). • Boží a Beránkův trůn: Jednotné číslo vyjadřuje jednotu Boha a Beránka v jejich vládě (viz 5:6; 7:17; 21:22–23; sr. J 10:30). 22:4 hledět na jeho tvář: Přímé spatřování Boha, jež bylo dosud výsadou andělů (viz Mt 18:10) a nebylo dopřáno


ZJEVENÍ 22:5

48

čelech budou mít jeho jméno. 5Nebude tam noc, takže nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť je osvětluje Pán Bůh; a budou kralovat na věky věků. Přijdu brzy 6Tehdy mi anděl řekl: „Tato slova jsou věrná a pravdivá.“ Pán Bůh, který dává Ducha prorokům, poslal svého anděla, aby ukázal svým služebníkům, co se musí brzy stát. „Hle, přijdu brzy! Blaze tomu, kdo zachovává slova proroctví této knihy.“ 7

EPILOG (22:8–21)

Já Jan jsem to všechno viděl a slyšel. Když jsem to uslyšel a uviděl, padl jsem, abych se klaněl u nohou toho anděla, který mi tyto věci ukazoval. 9On mi však řekl: „Pozor, nedělej to! Jsem spoluslužebník tvůj i tvých bratrů proroků a těch, kdo zachovávají slova této knihy. Klaněj se Bohu.“ 10Potom mi řekl: „Nezapečeťuj slova proroctví této knihy, neboť ten čas je blízko. 8

22:5 Iz 60:19–20 Da 7:18,27 Za 14:7 22:7 Mt 5:3 22:10 Mt 27:66 22:11 Da 12:10 22:12 Mt 16:27 22:14 Gn 2:9; 3:22 Ez 47:12 22:15 1K 6:9–10 Ga 5:19–21 1K 5:10

11 Škůdce ať ještě škodí, špinavec ať se ještě ušpiní. Spravedlivý ať ještě koná spravedlnost a svatý se ještě posvětí.“ 12„Hle, přijdu brzy a má odplata se mnou, abych odplatil každému podle jeho skutků. 13Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec, první i poslední.“

14Blaze těm, kteří perou svá roucha, aby měli přístup ke stromu života a mohli vejít branami do města. 15Psi, čarodějové, smilníci, vrahové a modláři však zůstanou venku stejně jako každý, kdo miluje a provozuje lež.

ani Mojžíšovi či prorokům (viz Ex 33:20; Iz 6:5), je v novém stvoření umožněno všem vykoupeným (sr. Mt 5:8; J 1:18; 2K 4:6; 1J 3:2). • na čelech budou mít jeho jméno: Znamení příslušnosti k Bohu (viz 3:12; 7:2–3; 9:4; 14:1) je v celé knize v kontrastu ke znamení šelmy (viz 13:16–17; 14:9; 17:5). 22:5 Nebude tam noc … světlo lampy ani … slunce: Viz 21:23,25. • kralovat na věky věků: Zaslíbený podíl na Kristově vládě (viz 5:10) zakoušejí jeho věrní nejprve v omezené míře „na tisíc let“ (viz 20:4–6); v novém stvoření však už v plnosti (sr. Da 7:18,27; Ř 5:17; 2Tm 2:12). 22:6 anděl řekl: Tj. anděl, který Janovi ukázal Nový Jeruzalém (viz 21:9–10; 22:1). • věrná a pravdivá: Potvrzení spolehlivosti Zj zaznívá na začátku knihy a třikrát v jejím závěru (viz pozn. u 19:9). • dává Ducha prorokům: Komentář potvrzuje Janovu prorockou autoritu (viz pozn. u 1:3; 10:11; sr. 22:9,18). 22:7 Hle, přijdu brzy: Knihu rámuje úvodní prohlášení (viz 1:7–8) a závěrečné trojí ujištění v Kristově přímé řeči (22:7,12,20; sr. 3:11; 16:15). 22:8–21 Působivá literární stavba Zj končí epilogem, který spolu s prologem (1:1–8) vytváří vnější rámec knihy, zatímco vidění Syna člověka (1:9–20) a vidění Nového Jeruzaléma (21:9–22:7) tvoří vnitřní rámec, uprostřed něhož se rozvíjí samotné drama knihy v sedmi sedmicích obrazů (2:1–21:8). Epilog znovu zdůrazňuje prorockou autoritu knihy a vrcholí sérií přímých řečí, v nichž k adresátům promlouvá sám přicházející Kristus. 22:8–9 Já Jan: Viz 1:9. • viděl a slyšel: Kromě řady „vidění“ (viz 1:2; pozn. u 4:1) Jan v knize mnohokrát také „slyší“, co je mu zjevováno (viz např. 1:10; 4:1; 5:11; 6:1;

7:4; 10:4; 14:2; 21:3). Smyslové potvrzení svědectví je typické i pro ostatní janovské spisy (viz J 1:14; 3:11; 8:38; 19:35; 1J 1:1–3; 4:14). • padl jsem, abych se klaněl: Opakování scény z 19:10 zdůrazňuje výstrahu před uctíváním jakýchkoli stvořených bytostí (viz článek „Uctívání andělů“, s. xx). • tvých bratrů proroků: Viz pozn. u 22:6. 22:10 Nezapečeťuj slova proroctví: Na rozdíl od Danielovy knihy, která měla být utajena a zapečetěna „pro poslední čas“ (viz Da 12:4), Janovo zjevení má být okamžitě přístupné, neboť ten čas je blízko (viz 1:1,3; 22:6–7,20). 22:11 Škůdce … škodí: Řec. sloveso adikeó (dosl. „být nespravedlivý“) a příbuzná slova v NZ označují ubližování, páchání škody, křivdy, bezpráví (viz 7:2; 9:4,10,19; 11:5; sr. Mt 20:13; L 10:19; Sk 7:24–27; 2K 7:2). Výrazný rytmus a paralelismus verše napovídá, že mohlo jít o dobový epigram namířený proti pronásledovatelům církve. • špinavec … špiní: Sloveso rhypainó a jeho odvozeniny (v NZ jen zde a Jk 2:2) označují fyzickou či morální ohyzdnost, nechutnost. • Spravedlivý … spravedlnost: Řec. dikaios, opak nespravedlivého škůdce. • svatý … posvětí: Novozákonní označení věřících v Krista (viz pozn. u 1K 1:2). 22:12–13 Hle, přijdu brzy: Viz 22:7. • má odplata: Tj. odměna, anebo trest (viz 2:10; 3:21; 11:18; 18:6; sr. Mt 16:27; Ř 2:6–11; 1K 3:14–15). • podle jeho skutků: Ve Zj často opakovaný princip spravedlnosti (viz 2:23; 18:6; 20:12–13; sr. Ž 62:13; Př 24:12; Mt 16:27). • Alfa i Omega: Viz 1:8,17; 21:6 22:14–15 Blaze těm: Poslední ze sedmi blahoslavenství v knize (viz pozn. u 1:3). • perou svá roucha: Odkaz na očištění hříchů skrze Beránkovu krev (viz 7:14). • vejít


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Studijní Bible21: Zjevení (ukázka) by Nakladatelství Biblion - Issuu