ELITA 1/2025

POČASÍ UŽ DÍKY DATŮM PŘEDPOVÍDAT UMÍME. PROČ TO NEDĚLÁME I JINDE?

JAKUB HLÁVKA

Vážení čtenáři,

umělá inteligence, kam se podíváte. Velké téma nejen posledních měsíců ale zejména budoucnosti. Téma diskutované odborníky, zkušenými uživateli, laiky i lidmi, kteří ji vědomě nikdy nevyužili. Všichni mají názor, někteří chovají velké naděje, někteří menší či větší obavy. Ale troufnu si říct, že většina z nás má v hlavě spíše chaos a s napětím čeká, co z toho všeho nakonec bude.

A k tomuto chaosu přispěje i první letošní číslo Elity. Můžete si přečíst o zajímavých a reálných způsobech využití AI v rámci podnikových informačních systémů, jak o nich píšou na straně 18 kolegové z Aricomy. Hned na straně 22 se ale můžete ponořit do propracované a dost depresivní predikce následujících 10 let z pera Petra Koubského.

Data, data a zase data. Produkujeme jich ohromné množství. Umíme je často i velmi dobře třídit a zpracovat. Ale stále jich jen malou část používáme ke kvalifikovanému rozhodování a řízení. Jakub Hlávka v profilovém rozhovoru tohoto čísla představuje některé problémy fungování českého zdravotnictví a nastiňuje cesty, kterými by se mohlo ubírat. Je to zajímavé a pro mě i celkem optimistické čtení.

Že je podíl na digitalizaci státní správy jednou z klíčových priorit Aricomy, o tom jsme psali už mnohokrát. Tentokrát se můžeme blíže podívat na agendy, které nejsou tak atraktivní jako digitální občanka, ale o to důležitější. Taková eNeschopenka je už dnes standardem, se kterým se potká většina lidí, kteří musí k lékaři. Naproti tomu Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele ocení jen konkrétní pracovníci firem a pojišťoven. Nicméně k efektivitě komunikace se státem přispívá velkou měrou. Digitalizace státu ale nejsou jen jednotlivé agendy. Někdy je třeba pojmout celou věc s nadhledem a v historickém kontextu. Tomáš Rutrle se této problematice věnuje už opravdu dlouho, a tak jsou jeho postřehy cenné.

Psal jsem to už na začátku. Z AI má většina z nás v hlavě spíše chaos a s napětím čeká, co z toho všeho nakonec bude. To samé by se ale dalo říci o současné politice nové americké administrativy. Ondra Holomek se proto vypravil do New Yorku, aby zjistil, jak to vlastně je. A doplnil to nádhernými fotkami.

Hezký začátek léta přeji.

Martin Grigar

ELITA I magazín nejen o informačních technologiích, číslo 1/2025, vydáno 26. 5. 2024 VYDAVATEL Aricoma a.s., Vinohradská 1511/230, Praha 10, 100 00 Praha, IČO: 04615671 REDAKCE Martin Grigar, Martina Fojtů, Kateřina Kršková, Eliška Pavlasová, Michal Malysa, Ondřej Holomek, Deník N, Marek Holub POUŽITÉ FOTOGRAFIE Jitka Janů/MUNI, Unsplash, Wikipedia, Archiv MUNI, Martina Fojtů GRAFICKÁ ÚPRAVA Adéla Geislerová, AETNA, spol. s r. o., ILUSTRACE Paola Wiciak

POČASÍ UŽ DÍKY

PŘEDPOVÍDAT UMÍME. PROČ TO NEDĚLÁME I JINDE?

26 JSME JEŠTĚ KAMARÁDI?

FIRMY SE NEPTAJÍ, ZDA AI. ALE ODKUD ZAČÍT

02 POČASÍ UŽ DÍKY DATŮM PŘEDPOVÍDAT UMÍME.

PROČ TO NEDĚLÁME I JINDE? Jakub Hlávka

08 DIGITALIZACE NEMOCENSKÝCH DÁVEK

10 SECURITY 2025: AI PŘINÁŠÍ I NOVÁ RIZIKA. JAK NA NĚ?

14 NEPŘEMÝŠLÍME NAD OBČANEM JAKO NAD ZÁKAZNÍKEM

Tomáš Rutrle

16 DIGITÁLNY UPGRADE PRE SLOVENSKÉ ŠKOLSTVO

18 FIRMY SE NEPTAJÍ, ZDA AI. ALE ODKUD ZAČÍT

21 AKVIZICE 2024

22 „DO DESETI LET BUDE PO VŠEM.“ Petr Koubský

26 JSME JEŠTĚ KAMARÁDI? cestopis

32 MODERNÍ VÝROBA, MODERNÍ PROBLÉMY

34 JEDNOTNÉ MĚSÍČNÍ HLÁŠENÍ ZAMĚSTNAVATELŮ

36 AKO VYZERÁ ŠKOLA BUDÚCNOSTI, KDE SA STRETÁVAJÚ SVETY

38 TEHDY A TEĎ: DOPISY A TEXTOVÉ ZPRÁVY Petr Koubský

40 „NE VŠECHNO MÁ SMYSL HROTIT.“ Petr Konečný

42 SEZONA PLNÁ NÁVRATŮ, NOVINEK I OČEKÁVÁNÍ Národní divadlo

ROZHOVOR

Počasí už díky datům předpovídat umíme.

PROČ TO NEDĚLÁME I JINDE?

Přepracovaní lékaři a sestry, systém, který by potřeboval pořád víc peněz, ale přesto není efektivní, neexistující digitalizace a k tomu vidina zásadního stárnutí populace, která to všechno ještě prohloubí.

To jsou problémy, na které už několik let upozorňuje skupina odborníků v čele s Jakubem Hlávkou, vedoucím Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace při Masarykově univerzitě.

Spolu s kolegy nabízí řešení. Je mezi nimi i intenzivnější nasazení datové analýzy a vytěžování dat.

JAKUB HLÁVKA

Zahraniční zkušenosti ukazují, že se to vyplácí. A že v Česku máme co dohánět. „Problémy jsou na celém světě podobné, ale my často z nějakého důvodu odmítáme řešení, která už se jinde osvědčila, což je třeba v případě nemocnic centralizace péče a to, že se lůžka transformují z akutních na dlouhodobá a následná,“ přibližuje Jakub Hlávka. I proto s kolegy založili nový studijní program, který bude propojovat znalosti ze zdravotnictví, ekonomie, datové analýzy, práva, ale i komunikace.

Zeptám se trochu naivně, proč všechny zmíněné problémy pořád máme, když o nich víme?

Zdravotnictví je komplexní systém a udělat změnu trvá. Nicméně my jsme v něm dlouho byli zvyklí na mlhu – například data o kvalitě péče nebo čekacích dobách nikdo nemá. Jsou informace, které se na úrovni jednotlivých zařízení asi sbírají. Ale že by se pak někdo na národní úrovni podíval na analýzu toho všeho, například jaká je kde kvalita péče, o tom se debata nevede. Lidé pak mají pocit, že naše zdravotnictví potíže, které odborníci popisují, zas tak velké nemá. Zdaleka nejdůležitější je pro ně to, že nemocnice stojí na každém rohu a péče v nich je tak pro ně dostupná. Jenže covid poukázal na objektivní problémy ve schopnosti reagovat na krizi.

Jak poukázal?

Reakce na krizi by měla být založená na vyhodnocení reálné situace. Jenže data, která byla k dispozici, byla různého typu a zdaleka ne všechna nám lichotila. Současně jsme se v mezinárodním srovnání ocitli úplně na dně toho, jak jsme pandemii zvládali. Došlo nám, že nějaké informace sbíráme, ale používáme je selektivně a bez patřičného komentáře nebo jen s takovým, který se někomu hodí. Tohle bude čím dál tím větší problém i v budoucnu, například ve vztahu ke stárnutí populace.

Bez covidu bychom na to tedy nepřišli?

Covid byl první záchvěv nestability systému. Přišel by tak jako tak, jen později. Za dalších dvacet let nám přibude milion starších lidí. Jakmile půjdou do důchodu Husákovy děti, přijde otřes. Dobré je, že něco jsme si uvědomili už nyní, o některých věcech jsme se začali bavit a třeba ÚZIS (Ústav zdravotnických informací a statistiky) začal některá data aktivně prezentovat.

Jiná věc ale je, že taková data není jednoduché interpretovat, a s tím souvisí to, proč připravujete nový studijní program, že?

Ano, ono se totiž nestačí jen podívat na počty lůžek v dané nemocnici a říct, tady je jich hodně nebo málo. Je třeba znát základní principy klinické péče. Člověk, který data analyzuje, musí vědět, že péče o člověka s Alzheimerem vyžaduje úplně jiné typy lůžek než

dívat především. Moderní péče znamená centralizaci specializovaných pracovišť a dostupnost standardní preventivní péče. Třetí téma je pak práce s daty a digitalizace. Když u nás pacient putuje systémem, musí často informace opakovat, což vytváří náklady navíc a prodlužuje čas ke stanovení diagnózy.

„Aktuálně máme lékařů či sester dostatek, vůbec by nám neměli chybět, ale my bojujeme s jejich přesčasy a přepracováním.“

o lidi se zánětem slepého střeva a s tím související lidské kapacity a financování. A pak jsou tu otázky související s veřejným zdravím, což je obor, který v Česku v moderní formě de facto neexistuje.

Kde nás aktuálně podle vás ve zdravotnickém systému nejvíc tlačí bota?

Toho je víc. Podle všech možných srovnání máme aktuálně lékařů či sester dostatek, vůbec by nám neměli chybět, ale my bojujeme s jejich přesčasy a přepracováním. Souvisí to hodně s organizací práce, byrokracií a nedostatkem digitalizace. Příliš mnoho věcí se dělá zbytečně složitě a zdlouhavě. Do budoucna bude ale nápor na lékaře a sestry ještě větší. Druhý problém je aktuální nastavení sítě poskytovatelů péče, nemocnic. Akutní péče reprezentuje polovinu nákladů v systému. Proti tomu, co by nám mělo stačit, máme navíc tisíce lůžek. To znamená, že máme spoustu nemocnic, kde se slouží nonstop služby, což vysává personál, a nemocnice pak poskytují péči ve velmi rozdílné kvalitě. Na tu bychom se měli

A co se na nás valí do budoucna? Stárnutí je pozitivní věc. Můžeme být rádi, že se dožíváme čím dál vyššího věku, ale zároveň se musíme připravit na to, že se časem budeme starat o úplně jiné pacienty. Typický pacient bude mít přes 65 let, tři chronická onemocnění a bude potřebovat pomoc rodinných příslušníků a vyšší komplexnost péče. Budeme se muset zamyslet nad tím, jak pracujeme s lidskými a finančními zdroji – asi nebudeme chtít masivně zvyšovat zdravotní a sociální pojištění a taky nebudeme schopni absorbovat velký počet zahraničního personálu, byť jeho příchod bude potřeba. Bude větší tlak na efektivitu péče – zvládnout víc za méně návštěv lékaře, aniž by to ohrozilo kvalitu.

Co k tomu, aby se tohle všechno stalo, potřebujeme?

Ve zdravotnictví je spousta talentů, ale chybí schopnost propojit různé oblasti, klinickou, ekonomickou nebo bioetickou. Mezioborovost ale potřebujeme, abychom dokázali vyřešit problémy organizace péče, která nepoškodí klinickou stránku, ale přitom je finančně udržitelná.

Ekonomové musí rozumět klinickým věcem a klinici musí chápat, že máme omezené zdroje a že s nimi musíme lépe hospodařit. Konkrétně nám chybí specialisté z ekonomie zdravotnictví, kteří umí pracovat s daty, umí je vyhodnotit a dát nám zatím skryté informace. To jsou typicky data o kvalitě péče – může se stát, že různé nemocnice vykazují různou její kvalitu. To může být v pořádku, protože jeden region má starší nebo na péči složitější populaci. Je to ale příklad toho, co chceme a potřebujeme vědět. Jen tak budeme schopni směřovat k výsledkům, které jsou nejlepší možné.

Všechno to do sebe vtěluje váš nový program se třemi směry. O čem bude?

Předpokládáme, že přijdou lidé s různým profilem, proto bude první ročník sjednocovací. Všichni dostanou velmi dobrý základ v oblasti analýzy dat, epidemiologie, ekonomických analýz, práva, regulatorních otázek a třeba i společenskovědních etických otázek. Ve druhém ročníku se rozhodnou, zda chtějí pracovat víc v oblasti nastavování zdravotnického systému, nebo chtějí spíš hodnotit vstup nových léčiv na trh nebo jít do hloubky dat a práce s nimi. Dotkneme se alokace zdrojů na národní nebo i regionální úrovni, což je vhodné pro zaměstnance ministerstva nebo nemocnic na manažerské pozici, zdravotních pojišťoven nebo krajských úřadů. Všechno to zahrnuje třeba i otázky, jak nastavit systém prevence, jak řešit úhrady lékařům nebo jak stanovovat ceny za léky.

Dá se říct, že jsou nějaké problémy specificky české?

Problémy jsou na celém světě podobné. My však často z nějakého důvodu odmítáme řešení, která už se jinde osvědčila. To je třeba v případě nemocnic ona centralizace péče a to, že se lůžka

transformují z akutních na dlouhodobá a následná. U nás to z různých důvodů není diskutováno, ale bude muset být, protože nás to vysává. Z dat navíc plyne, že menší nemocnice vychází ze srovnání kvality péče špatně. Přitom kdybychom změnili formu péče, může to znamenat, že menší nemocnice už se nebudou muset strachovat o to, jestli najdou chirurga, protože tam jednoduše nebude potřebný, péči poskytneme efektivněji jinde.

Co se dá přebírat odjinud?

Například to, abychom nedělali zbytečné chyby. Třeba v Německu rozjeli privatizaci nemocnic, ale zjistili, že to není udržitelné. Zjistili, že soukromá zařízení neposkytovala celé spektrum služeb, a to komplikovalo dostupnost a kvalitu péče. Některá zařízení se proto vrátí pod veřejnou kontrolu. A pak máme příklad Dánska, které udělalo digitalizaci už před 20 lety. Je škoda, že to nevidíme a neinspirujeme se.

Vy sám jste léta působil v USA. Je něco, co byste si přenesl z amerického systému?

Jde o systém, který má hodně podobné výsledky za daleko větší peníze než my, takže učit se z něj nedoporučuju. Co bych si ale od Američanů vzal rád, to je jejich pozitivní a na akci orientovaný přístup. Pocit, že se věci dají změnit. U nás panuje cynismus a pasivita. Myslím, že běžnému člověku by mělo být tak trochu jedno, kolik nás zdravotnictví stojí a kolik lékařů máme, ale hlavně když zajistíme, že bude v maximální možné míře zdravý, bude mít kvalitní péči preventivního charakteru a v případě onemocnění diagnózu co nejdřív. Jedině tak si zajistíme co nejkvalitnější život a nebudeme si říkat, že by bylo lepší narodit se jinde.

Do USA, na Georgetown University, jste původně šel studovat mezinárodní vztahy. Proč? A jak jste se odsud dostal ke zdravotnické problematice?

Já jsem dělal bakaláře z mezinárodních vztahů v Česku. Byla to zajímavá zkušenost, ale cítil jsem, že spousta z toho, co jsem se naučil, byla díky mojí iniciativě. Ve Státech se mi zdálo, že aktivně podporují studenty v jejich rozvoji, a hlavně propojují různé obory. Tady máme tendence vybrat si jeden. Taky jsem měl možnost už v Praze stážovat u Václava Havla pro nadaci Forum 2000. Viděl jsem všechny ty státníky, samí zajímaví lidé, ale přesto smrtelníci a já, kluk z malého města, jsem si říkal, že když můžou oni dělat tohle, tak proč bych taky nemohl mít velké sny? V tom umí Amerika podpořit víc, navíc Georgetown byl v mém tehdejším oboru nejlepší na světě. Postupně jsem se dostal k vědě a výzkumu, což mě nadchlo. Od mezinárodních otázek jsem se posunul k ekonomickým a zdravotnickým a k tomu, jak podporovat inovace.

„Predikce počtu stárnoucích osob je docela přímočará. Už dnes víme, kolik budeme mít plus minus za 15 let sedmdesátníků. Překvapuje mě, že se na takový megatrend nepřipravujeme. Souvisí s tím rostoucí počet obyvatel s onemocněními, jako je Alzheimerova choroba, hypertenze či diabetes. U vzácných onemocnění nebo pandemií už je předpověď náročnější, ale můžeme modelovat scénáře, připravit se na čtyři pět druhů pandemie, protože statisticky víme, že do pár let zase nějaká přijde.“

Jak se dá naučit zavádět inovace?

Určitě je třeba, aby to dělali kompetentní lidé, což je největší deficit českého veřejného sektoru. Lidé ve zdravotnictví nemají přehled ze soukromého sektoru, co vlastně inovace znamená, a čím déle v systému jsou, tím víc jsou většinou vůči něčemu novému rezistentní. Druhá potíž je ochota jít do rizika. My jsme ještě z dob Rakouska-Uherska velcí byrokrati, máme zafixováno, že co je psáno, to je dáno, a když se odchýlíme, bojíme se, že nás za to bude někdo popotahovat. Na druhou stranu jsme si také v 90. letech nechali rozjet korupční prostředí. To všechno má za následek, že se upínáme k jistotám. To ale není kompatibilní s novými postupy a technologiemi nebo zkoušením nových přístupů. Jiný aspekt je, že stát zatím nedokáže přitahovat schopné lidi. Je to dáno tabulkovými platy, ale i pracovním prostředím a kariérním potenciálem. Naopak Singapur nebo Skandinávie do rozvoje lidského kapitálu ve veřejných institucích investují, takže pro stát pracují ti nejchytřejší. Proto by reforma státní správy neměla spočívat ve škrtání úřednických míst, ale i v tom, jak se o úředníky staráme.

Pak by se inovace zaváděly lépe?

Ano, víc bychom si při zavádění inovací věřili. Důvěra vyžaduje kultivaci prostředí a také vymahatelnost práva v krátkém časovém horizontu. Potřebujeme deregulovat některé sektory, ale zároveň mít pojistky, že když se někdo bude snažit něco zneužít, dokážeme to odhalit a potrestat rychle. Poslední věc, která mi k tomu přijde důležitá, je, jak připravujeme mladé lidi pro jejich pracovní kariéru. Je spíš výjimečné, že si zachovají kreativitu a individualitu. Vzdělávací systém je rychle udusí, člověku se nevyplatí vyčnívat a ptát se na moc otázek. Systém vede k průměrnosti, takže pak buď utečou do zahraničí, anebo je považujeme za problémové. To je škoda.

Vy jste velkým příznivcem preventivních programů. Umíme spočítat jejich efektivitu?

To je něco, co v našem institutu řešíme nejvíc, směřujeme hlavně k tvorbě ekonomických modelů, které odhadují dopady preventivních intervencí. Třeba u dopadu očkování na chřipku se dá namodelovat nejen to, kolik lidí neonemocní, ale třeba i to, jak snižuje míru hospitalizace a komplikací. Dá se spočítat riziko hospitalizací podle věkových skupin a dokážeme jít i na úroveň jednotlivce a namodelovat možný zdravotní vývoj člověka ve věku 55 let žijícího na malém městě s určitým vzděláním a říct, s jakou pravděpodobností se u něj rozvine cukrovka nebo Alzheimerova choroba. Je to početně velmi náročné, ale byl bych rád, aby se toto predikování v Česku podporovalo víc. Aby si i stát uvědomil, že nemusíme čekat, až dopady reálně přijdou, ale můžeme se na ně připravit.

Podobně jako při podzimních povodních, kdy se díky pokročilosti meteorologických modelů povedlo zabránit daleko větším škodám?

V něčem je to v medicíně dokonce jednodušší než v počasí. Predikce počtu stárnoucích osob je docela přímočará. Už dnes víme, kolik budeme mít plus minus za 15 let sedmdesátníků. Překvapuje mě, že se na takový megatrend nepřipravujeme. Souvisí s tím rostoucí počet obyvatel s onemocněními, jako je Alzheimerova choroba, hypertenze či diabetes. U vzácných onemocnění nebo pandemií už je předpověď náročnější, ale můžeme modelovat scénáře, připravit se na čtyři pět druhů pandemie, protože statisticky víme, že do pár let zase nějaká přijde. Pak už můžeme jen aktualizovat a nevyvíjet všechno od nuly, jak jsme viděli v covidu. My takové modely ale ve zdravotnictví, na rozdíl do toho počasí, vůbec nemáme.

Nemáme na konec něco pozitivního?

Co mě teď hodně těší, to je příprava na novou etapu léčby Alzheimerovy choroby. Pokud se nám podaří dobře nastavit systém záchytu tohoto onemocnění a pak doručit terapie těm správným osobám, čekají nás v nejbližších letech velké pokroky.

V SOUČASNOSTI

PŮSOBÍ JAKO ŘEDI-

TEL INSTITUTU PRO ZDRAVOTNÍ EKONOMII, POLITIKU A INOVACE MASARYKOVY UNIVERZITY, PORADCE PREZIDENTA ČR PRO ZDRAVOTNICTVÍ A KLINICKÝ DOCENT NA UNIVERSITY OF SOUTHERN CALIFORNIA V LOS ANGELES.

Zabývá se otázkami stárnutí, financováním zdravotnictví a inovativními technologiemi, zejména novými léčivy. Jeho výzkum je a byl financován z veřejných i soukromých zdrojů včetně MŠMT ČR, Agentury pro zdravotnický výzkum ČR, americké National Institutes of Health, Centers for Disease Control and Prevention či Evropskou komisí.

JAKUB HLÁVKA

TEXT MAREK HOLUB

Digitalizace nemocenských dávek:

MILIONY FORMULÁŘŮ ROČNĚ UŽ NIKDO NIKAM NEMUSÍ NOSIT

DODAVATEL

BYZNYS JEDNOTKA DIGITAL

Štosy papírových formulářů, které pojištěnci roznášeli mezi lékaři a zaměstnavateli, byly ještě nedávno běžnou součástí nemocenských dávek. To se změnilo i díky specialistům z Aricomy, kteří ve spolupráci s Českou správou sociálního zabezpečení (ČSSZ) vybudovali digitální infrastrukturu, která dnes zpracovává miliony žádostí bez papírování.

Nemocenská, neschopenka, dočasná pracovní neschopnost. Ať už to nazýváte jakkoli, eNeschopenka už čtyři roky zjednodušuje zpracování této dávky. Před jejím zavedením byl prostředníkem pro předávání informací mezi ošetřujícím lékařem a zaměstnavatelem pojištěnec: nosil zaměstnavateli papírový formulář o začátku i ukončení pracovní neschopnosti. Zaměstnavatel musel jeden papír posílat na ČSSZ, další archivovat.

Dnes již vše probíhá elektronicky, pojištěnec nemusí nikam nic nosit, jen se nechat od lékaře prohlédnout. Lékař zadá do systému pracovní neschopnost a ČSSZ automaticky obdrží všechny potřebné informace pro zpracování dávky. V době covidu mohli lékaři dokonce použít

eNeschopenku i pro vystavení karantény, což pomohlo snížit potřebu osobního kontaktu v prvním roce pandemie. Jak vlastně taková digitalizace probíhá a jaká byla úloha Aricomy? Pojďme se podívat pod pokličku digitalizace systému nemocenských dávek.

ENESCHOPENKA: DESETIMĚSÍČNÍ SPRINT

Na začátku byla jediná strohá věta, která sice objímala všechno, ale říkala jen málo: implementujte do ledna 2020 elektronickou neschopenku. Prvním krokem proto bylo společně s ČSSZ připravit podrobné zadání popisující konkrétní způsob řešení. „S příslušnými odborníky z metodických a IT pracovišť

ČSSZ jsme strávili stovky hodin diskusí a společně jsme sepisovali, jak má proces fungovat. Postupně jsme šli více do hloubky a vznikaly detailní návrhy řešení,“ popisuje úvodní kroky v projektu Roman Havlík, vedoucí projektový manažer Aricomy. On a jeho tým dostali na starost klíčovou část celé digitalizace – back-office systém, který je srdcem zpracování nemocenských dávek v rámci infrastruktury ČSSZ.

„Každá strana má svůj způsob, kterým do procesu vstupuje, buď pomocí

ePortálu ČSSZ, nebo specializovanými lékařskými a zaměstnavatelskými softwary. Všechny doručené informace jsme museli umět přijmout a zpracovat. Jednou z hlavních výzev bylo propojení s řadou dalších systémů. Například s Registrem lékařů, který v rámci projektu vznikl jako nová agenda ČSSZ. Ten obsahuje databázi ošetřujících lékařů a čerpá data z ÚZIS,“ načrtává košatost celého řešení Roman Havlík. „Po časově náročném období definování potřeb ČSSZ a legislativy nám zbylo jen několik měsíců na samotnou implementaci,“ doplňuje největší úskalí celého projektu. Spuštění však proběhlo podle plánu.

dávek nemocenského pojištění – ošetřovné, dlouhodobé ošetřovné, peněžitou pomoc v mateřství, otcovskou poporodní péči a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Tyto dávky jsou na zpracování principiálně velice podobné neschopence a pojištěnci i v těchto případech dříve přenášeli papírové dokumenty od lékařů k zaměstnavatelům a ČSSZ.

„ČSSZ je dnes první úřad v Česku, se kterým lze komunikovat výhradně elektronicky. Digitalizace pojistných dávek má přitom obrovský dopad – podle otevřených dat ČSSZ prošly za rok 2024 systémem zhruba 4 miliony žádostí o některou z dávek. Vzhledem k povinnému elektronickému zpracování prochází dnes téměř všechny žádosti digitálně.“

„Projekt byl pod drobnohledem, mnozí čekali, že se nepovede, a kritizovali ho už dva roky dopředu. Nicméně několik dní po nasazení už se o něm v médiích nemluvilo. Všechno důležité fungovalo,“ uzavírá Roman Havlík, jak vypadá triumf digitalizace pro státní správu.

KOMPLETNÍ DIGITALIZACE

NEMOCENSKÝCH DÁVEK: SPRINT

NA DLOUHOU TRAŤ Úspěch eNeschopenky zajistil, že o čtyři roky později přišlo další zadání: digitalizovat zbývajících pět druhů

„Zatímco eNeschopenka byla první projekt podobného typu jak pro nás, tak pro zákazníka, nyní jsme měli na čem stavět. Spolupracovali jsme se stejnými odborníky metodických a IT pracovišť ČSSZ, využili jsme podobnou architekturu jako u eNeschopenky a mohli tak použít jednotné principy,“ vysvětluje výhody předchozí zkušenosti Roman Havlík. Přesto všechno nebyla druhá etapa digitalizace snadný úkol, zejména kvůli rozsahu. „Objem práce byl tentokrát asi trojnásobný, takže celý projekt byl nakonec na zvládnutí termínů ještě náročnější.“ Času na realizaci přitom výrazně nepřibylo – k dispozici byl přesně rok od startu projektu.

PRVNÍ OPRAVDU DIGITÁLNÍ ÚŘAD V ČR Termín však Havlíkův tým dodržel a i díky tomu je dnes ČSSZ první úřad v Česku, se kterým lze komunikovat výhradně elektronicky. Digitalizace pojistných dávek má přitom obrovský dopad – podle otevřených dat ČSSZ prošly za rok 2024 systémem zhruba 4 miliony žádostí o některou z dávek.

Vzhledem k povinnému elektronickému zpracování prochází dnes téměř všechny žádosti digitálně. A každá z nich šetří čas hned čtyřikrát – pojištěncům, lékařům, zaměstnavatelům a pracovníkům ČSSZ. Pokud si ještě pamatujete, jak jste dřív nosili papírové formuláře mezi ordinací a personálním oddělením, víte přesně, o kolik je to dnes snazší.

AI nástroje implementují všichni velcí hráči technologického světa.

Co uvedlo na trh a ještě chystá Cisco, odprezentovala generální ředitelka ZUZANA ŠVECOVÁ

Zažili jsme to už tolikrát. A přece to žijeme znovu. Pokud se shodneme, že firmy i instituce už si zvykly věnovat kybernetické bezpečnosti pozornost, při současném AI boomu jako by na řadu pravidel zase rezignovaly. Organizátoři konference Security 2025 tak na sebe vzali roli vztyčeného ukazováčku a velkou část letošního ročníku věnovali právě rizikům a problémům, které se objevují v posledních měsících.

Nové typy útoků, nutnost vysvětlit zaměstnancům, že benefity práce s umělou inteligencí s sebou nesou i vyšší zodpovědnost, nová legislativa, kterou je třeba respektovat. To všechno se na firmy a jednotlivce žene a není jiné cesty, než se do toho pořádně ponořit. Konference Security 2025 proto čítala dva dny – ten první byl nabitý workshopy a přinesl seznámení s nejnovějšími technologiemi. V druhém, konferenčním dni, se návštěvníci mohli rozdělit do manažerského nebo technického sálu, aby podle svojí pozice a zkušenosti řešili spíš strategické a byznysové pohledy nebo se zaměřili na hluboké technické znalosti.

Více než 850 účastníků si tak mohlo (možná poprvé) vyslechnout, co přináší evropské regulatorní nařízení upravující použití systémů AI. Ivana Kočíková a Ondřej Fišer přiblížili, co obnáší a koho všeho se vlastně týká, a Jan Tomíšek, odborník na IT právo z Rowan Legal, všechny naučil číst ve změti právních

formulací. To všechno s jediným cílem, vyhnout se (euro) milionovým pokutám.

Zástupci jednotlivých firem ukazovali, kde všude už si s AI pomohli (a Marek Zeman z Tatra banky také názorně předvedl, na čem všem si jeho banka vylámala zuby při tvorbě chatbota, aby to nikdo z dalších účastníků nemusel opakovat) a co všechno stojí za vyzkoušení. Prezentovala se i bezpečnostní řešení, která se s rychlým pokrokem musí stejně rychle zlepšovat – o novinkách Cisca mluvila sama generální ředitelka Zuzana Švecová. Skloňovaly se nové typy útoků a spousta rukou si začala dělat poznámky, když zaznělo, na co všechno hlavně zaměstnanci při každodenní práci zapomínají. Všechno pak završila velká panelová diskuse o bezpečnosti a ochraně soukromí v éře AI.

Líbilo? Připomeňte si některé momenty konference ve fotkách a přijeďte zase za rok zhodnotit, kam se to všechno posunulo.

850 ÚČASTNÍKŮ. Konference Security 2025 zdolala nový návštěvnický rekord.

Velký zájem byl o Copilot z dílny Microsoftu. Na rozdíl od jiných AI nástrojů totiž klade velký důraz na správné nakládání s daty uživatele.

JIŘÍ CHALOTA a jeho poutavé vyprávění o tom, jak zákazníka zasáhl ransomware, co všechno následovalo a jak se proti takovým útokům dá efektivně bojovat a řešit jejich následky.

MICHAL STACHNÍK prezentoval pohled na bezpečnost v nové AI éře pohledem Microsoftu a soustředil se přitom na bezpečnost dat, která umělé inteligenci svěřujeme.

Jedním z nejvíce ceněných přínosů konference je kromě odbornosti také networking. Pořadatelé konference budují silnou komunitu kyberbezpečnostních specialistů, kteří mezi sebou sdílejí své zkušenosti i problémy.

Součástí konference je také velké Expo Hall – partnerská zóna s doprovodným programem. Cenu za nejlepší expozici si již popáté v řadě odnesla společnost ESET.

Podívejte se na další fotografie a video z konference.

TEXT MARTINA FOJTŮ

Digitalizace, efektivní stát, zjednodušení komunikace s úřady. Slova, která se v technologických kruzích skloňují

častěji než mezi vlekaři absence sněhu. Digitalizace státní správy ale ne a ne přijít. Proč? Kde je chyba?

A nemáme někdy nesmyslná a nereálná očekávání?

O tom všem mluví v rozhovoru Tomáš Rutrle. V Aricomě

má na starost sekci digitálních řešení pro moderní stát

a k tomu disponuje velkou historickou zkušeností.

Protože u tématu digitalizace byl už v době, kdy v Česku teprve masovělo užívání internetu.

Pojďme se vrátit zpátky v čase. „Think-tank e-Stat.cz vznikl v roce 2004 na podporu reformy veřejné správy se zaměřením na řešení konkrétních projektů prosazujících štíhlý, silný a efektivní stát. Dílčí části se v letech 2007 až 2010 podařilo úspěšně realizovat – například projekt Czech POINT, zavedení datových schránek či vytvoření základních registrů veřejné správy,“ píše se na webu e-stat.cz, který odkazuje k éře vlády premiéra Topolánka. A také na to, že příliš mnoho se toho od té doby nestalo.

„Musíme si ale také přiznat, že žijeme v tak neuvěřitelně složitém prostředí, že zjednodušit ho jen prostřednictvím digitalizace nejde. Kolik byste řekla, že je dnes informačních systémů státní správy? Je jich víc než 5000 a na Portálu občana máme 700 služeb. To je džungle, která se nám navíc pořád zhušťuje,“ zamýšlí se Tomáš Rutrle a mluví o tom, že míra komplexity má před zjednodušováním vždycky náskok.

„Digitalizaci často bereme tak, že už něco nemusíme napsat na papír a vystát k tomu frontu na úřadě. To je super, ale nevede to ke zjednodušení daného formuláře. On je stále stejně složitý, jsou v něm rubriky jako ‚uveďte údaj podle odstavce XY paragrafu XY‘, takže si stejně musíte otevřít třeba daňový zákon a podívat se, co se tím myslí. To není to, co jsme chtěli.“

Takže digitalizaci chápeme špatně?

Často se jako hlavní motiv uvádí to, že digitalizace je komfortnější pro občana, že nemusí znovu a znovu vyplňovat stejné formuláře. To se dnes nějak daří, přes Portál občana jde udělat spousta věcí.

Pořád se ale těch věcí musí vyplňovat poměrně dost a hlavně nikdo ve státní správě nevyužívá to, že všechny úkony dělané digitálně zanechávají digitální stopu – kdykoliv se k tomu tak můžete vrátit a ptát se: Kolik typů tohoto podání stihl vyřídit tento úřad versus jiný? Kolik nás stál tento systém a lidská práce na vyřizování této agendy? Kolik nás stojí jedno podání tohoto typu a kolik jich stihneme za měsíc nebo rok?

A nemohli bychom to dělat za poloviční náklady a čas? To by nás totiž vedlo k dalšímu zjednodušení výkonu agendy. Jenže to se neděje. Loni se to snažila DIA (Digitální informační agentura, pozn. red.) rozhýbat a říct, co jsou to ty digitální služby. Řada úřadů k tomu totiž přistoupila tak, že digitální služba znamená, že „se to pošle datovou schránkou“. DIA řekla ne, minimální standard je předvyplněný formulář, ale stejně se to nedotáhlo a účinnost zákona se posunula o další dva roky, což bude nakonec asi šest let od toho, kdy byl zákon přijat. Jako státu nám mimo jiné chybí reálný zájem na úřadech.

Jsme líní? Nechce se nám?

Když to porovnáte s komerčním sektorem, proč banky investují do digitalizace? Protože to dává smysl pro jejich byznys. Než mít tisíce poboček po republice a v nich desetitisíce lidí, na jejichž kvalitu práce nedohlédnete, je jednodušší mít přímý kanál a přesně vědět, co se děje. Z poboček nedostanu informaci, jak se lidé chovají a kde utrácí, mobilní bankovnictví je ale úžasný zdroj dat. Mám pak řadu motivů, proč ho dělat, jak ho udělat pro klienty příjemnější, jak snížit vlastní náklady, proč přicházet s novými produkty. Toto všechno e-governmentu chybí. Stát nepřemýšlí nad občanem jako nad zákazníkem, nevidí za digitalizací prosperitu.

Pojďme si to ukázat na konkrétních příkladech, třeba na podávání daňového přiznání, na které spousta lidí využívá daňové poradce. Dovedu si představit, že by vám úřad mohl

nabídnout obdobné rozhraní, jako vám poskytuje vaše daňová poradkyně. Ona funguje jako „překladatelka“ vašeho uživatelského přístupu – vy víte, v jakých vystupujete rolích, a ona se vás navyptává, stáhne si od vás řadu podkladů a pak to přetransformuje do podoby pro finanční úřad. Neexistuje žádný důvod, proč by tohle nemohlo fungovat elektronicky, proč by si o stejné podklady nemohl říct stát a zpracovat je.

Jako problém se často zmiňuje také nepropojenost databází – že je třeba jednat s více úřady a víckrát dodávat tytéž informace.

Výměna informací je důležité téma. Před 20 lety se zkonstruovaly základní databáze týkající se lidí, pozemků a firem. Každý centrální úřad má ale vlastní systémy, kde si vede informace, které potřebuje pro svoji agendu, a není úplně jednoduché zařídit, byť technické prostředky na to dnes už máme, aby ze své agendy byl ochoten vydávat data do jiných agend.

Za stávajícího stavu není motivován to dělat – když to nějaký rezort dělá, platí ze svého rozpočtu práci navíc. A i kdyby se to i dělo, je problém sladit data, protože napříč institucemi se nepoužívají stejné datové modely. Jako Aricoma teď pracujeme na projektu kontrolního hlášení, což přináší to, že zaměstnavatel ho už neposílá na několik úřadů, ale jen na jeden a ten ho pak předá dalším. Firmám to šetří spoustu času a peněz, ale právě to sjednocení je neuvěřitelně obtížné.

Systémů je moc. Nechceme jeden jediný?

Velkým skokem pro zjednodušení by bylo jedno univerzální rozhraní, které není složené z různých formulářů, ale reagovalo by na potřebu občana. Systém by pak řekl, „dodej mi toto a toto“, a na pozadí už zařídí, co je třeba do kterého z informačních systémů poslat, a vám jen vydá potvrzení. To se začne objevovat čím dál víc. V komerčním světě to bude přirozeně daleko rychlejší než v e-governmentu,

ale má to velkou šanci převládnout, protože to bude efektivní pro uživatele. A možná to také bude recept na to, jak vyřešit onu vnímanou komplexitu a složitost. Protože na Portálu občana dnes jde už spousta věcí, ale najít mezi těmi 600 službami například psí známky v Humpolci vážně trvá. Proto potřebujeme vrstvu inteligentního digitálního asistenta, který si převezme požadavek a nezatěžuje vás tím, že je potřeba vyplnit „údaj podle paragrafu 128“, ale rovnou se vás zeptá: „Nemáte náhodou postižené dítě mladší 18 let?“

To je vylepšení v e-governmentu. Co zdravotnictví a jeho digitalizace?

Posunuje se aspoň něco, byl přijat Zákon o elektronizaci zdravotnictví, který zavádí několik základních registrů a definuje způsoby, jakými se mají vyměňovat informace, takže podmínky se pomalu tvoří. Ve zdravotnictví je ale řada hráčů se svými ekonomickými a politickými zájmy, a ne každý z nich touží po transparentnosti. Poskytovatelé zdravotní péče jsou placeni za výkony, takže jich chtějí dodávat co nejvíc. Aby se to úplně nevylilo z břehů, zdravotní pojišťovny je limitují. A pak je někde v koutě popelka prevence, která by dokázala uspořit spoustu peněz. Jenže ta nikomu z hráčů ekonomický prospěch nepřináší, tak proč by se jí věnovali.

Sám jste také řekl, že smůla je v tom, že digitalizace není téma, za které by se stávkovalo na náměstích. Jak to změnit a zvýšit tlak na zavádění inovací?

Funguje jenom to, že lidem dojde, v čem je to lepší alternativa. Stát nemůže udělat to, co banka, nemůže natvrdo nechat jen elektronickou cestu. Musí zajistit přístupnost i těm, kdo s technologiemi neumí, nebo třeba nemají přístup k internetu. Což pak omezuje potenciál úspor, protože není možné jeden z kanálů škrtnout. Nemůžeme občany nutit, ale můžeme jim dávat pobídky, v čem je to pohodlnější a rychlejší, motivovat je. Nebo se spolehnout na to, že generace, která se narodila s telefonem v ruce, už ani nic jiného znát nebude.

TEXT ELIŠKA PAVLASOVÁ

BYZNYS JEDNOTKA SK DODAVATEL

Digitálny upgrade

PRE SLOVENSKÉ ŠKOLSTVO

Vo svete, kde sú digitálne zručnosti rovnako dôležité ako čítanie a písanie, sa slovenské školstvo rozhodlo urobiť zásadný krok vpred. Ministerstvo školstva, výskumu, vývoja a mládeže Slovenskej republiky (MŠVVaM SR) spustilo program

DigiEDU, ktorého súčasťou je aj poskytnutie bezplatného balíčka moderných nástrojov Microsoft 365 A3 všetkým základným a stredným školám. Na jeho implementáciu si prizvalo Aricomu. Čo táto zmena znamená pre učiteľov, žiakov a vedenie škôl?

PROFIL PROJEKTU

ZÁKAZNÍK

Ministerstvo školstva, výskumu, vývoja a mládeže Slovenskej republiky

ODVĚTVÍ Školstvo

ZEMĚ Slovenská republika

CÍLE

Modernizácia digitálnej infraštruktúry škôl

POUŽITÉ TECHNOLOGIE Licencia Microsoft 365 A3

TISÍCE ŠKÔL, JEDEN ŠTANDARD

Školy v digitálnom svete často zápasia s rozdielnymi podmienkami. Niekde existuje IT podpora, inde sa o správu stará učiteľ fyziky po vyučovaní. Program DigiEDU tento rozdiel stiera. A to aj vďaka centrálne zabezpečeným licenciám Microsoft 365 A3, vďaka ktorým získajú všetky základné a stredné školy rovnaký prístup k digitálnym nástrojom bez ohľadu na ich veľkosť alebo lokalitu.

„Vytvárame pre školy komplexné riešenie, ktoré prinesie rovnaké podmienky všetkým a bude ďalším významným krokom k digitalizácii. Ide nielen o dodanie softvéru, ale aj o vytvorenie funkčného a bezpečného prostredia, ktoré bude pre školy prínosné dnes a využiteľné aj zajtra,“ vysvetľuje Alexander Kriško, programový manažér odboru digitálnej implementačnej jednotky.

Licenčný balík prináša nielen kancelárske aplikácie Word, Excel a PowerPoint, ale aj cloudové úložisko OneDrive, nástroj na online spoluprácu Microsoft Teams či vzdelávaciu verziu hry Minecraft. Školy navyše získavajú prístup k nástrojom s umelou inteligenciou, ktoré pomáhajú rozvíjať gramotnosť – čitateľskú, matematickú a digitálnu. A to všetko vrátane upgradu na moderný operačný systém Windows 11.

„Nejde o jednorazovú akciu. Vytvárame ekosystém, ktorý bude školy podporovať dlhodobo a bude sa vedieť prispôsobiť ich budúcim potrebám.“

ALEXANDER KRIŠKO

programový manažér odboru digitálnej implementačnej jednotky

PARTNER V KAŽDOM KROKU

MŠVVaM SR poverilo realizáciou Aricomu. Tá sa stala nielen technickým partnerom, ale aj hlavným sprievodcom zmenou. Jej úloha sa začína konfiguráciou prostredia Microsoft 365 pre každú základnú a strednú školu na Slovensku a končí preškolením pedagogických tímov.

„Každá škola je trochu iná. Niekde majú digitálneho koordinátora, inde nemajú ani vlastnú doménu. Preto sme nastavili viacúrovňový systém podpory. Od základnej konfigurácie až po kompletný servisný model, s čím nám Aricoma významne pomáha,“

VÝUČBA, KTORÁ MÁ ZMYSEL

Zmena sa netýka len IT administrácie. Zásadným prínosom je nový spôsob výučby a riadenia školy. Vďaka službe Microsoft Teams môžu učitelia ľahko zdieľať materiály, spolupracovať v reálnom čase alebo komunikovať so žiakmi mimo vyučovania. Aplikácie s prvkami AI pomáhajú individualizovať výučbu a podporujú rozvoj kľúčových kompetencií. Minecraft Education zase prináša do školskej výučby gamifikáciu a atraktívny prístup k programovaniu alebo prírodným vedám.

Výhody pocítia aj vedenia škôl. Centrálna správa zariadení, bezpečnostné

politiky a možnosť auditovateľnej prevádzky zefektívnia administratívu a prinesú väčšiu kontrolu nad digitálnym prostredím školy.

SYSTÉM, KTORÝ RASTIE S POTREBAMI

Do konca školského roka 2024/2025 získajú všetky základné a stredné školy potrebné licencie. Implementácia prostredia a školenia potom budú pokračovať do júna 2025. Program navyše počíta aj s dlhodobou podporou. Počas troch rokov budú k dispozícii aktualizácie, technická pomoc a asistencia pri prevádzke systému.

„Nejde o jednorazovú akciu. Vytvárame ekosystém, ktorý bude školy podporovať dlhodobo a bude sa vedieť prispôsobiť ich budúcim potrebám,“ uzatvára Kriško. Program DigiEDU tak neprináša len nové nástroje. Prináša nový spôsob uvažovania o vzdelávaní. Je to krok, ktorý môže zásadne ovplyvniť celú generáciu. Nielen v tom, ako sa učí, ale aj v tom, ako sa pripravuje na digitálnu budúcnosť.

Program je súčasťou širšej stratégie modernizácie školstva pre 21. storočie a je spolufinancovaný z prostriedkov Európskej únie v rámci Plánu obnovy a odolnosti Slovenskej republiky.

FIRMY SE NEPTAJÍ, ZDA AI. ALE ODKUD ZAČÍT

Pamětníci by mohli vyprávět. Jak dlouho trvalo, než se stal internet běžně využívaným pomocníkem firem. Nebo kolik času zabralo, než se platba kartou nebo telefonem stala standardem. Teď nás čeká něco podobného s umělou inteligencí. Jen to bude násobně větší, o několik řádů rychlejší a mnohem všudypřítomnější.

AI je už dnes leckde přirozenou součástí firemních procesů. Dříve firmy pečlivě vytvářely plány pro zavedení internetové infrastruktury nebo implementaci mobilních plateb, dnes musí připravit svou infrastrukturu a firemní kulturu na změnu, kterou přináší AI. Dobrá rada úvodem: I když je umělá inteligence dnes nezbytným nástrojem pro moderní firmy, implementace by měla být promyšlená a pečlivě naplánovaná.

Důležitým faktorem pro úspěch je nejen výběr správného řešení, ale také zaškolení zaměstnanců a přijetí AI jako nástroje, který zvyšuje hodnotu lidské práce. Implementace AI do firemních procesů je dnes stejně nezbytná jako před deseti lety zavedení mobilního bankovnictví. Není otázkou kdy, ale jak se na tuto změnu připravit a jak ji maximálně využít. Pro všechny ty, co už vědí, že se tento stále rychleji uhánějící šinkanzen nezastaví, by mohl být užitečný pohled do nitra jednoho z týmů Aricomy pro podnikové aplikace, který společně se zákazníky potenciální rozvoj umělé inteligence řeší prakticky denně.

NÁVRATNOST VE VYŠŠÍCH

STOVKÁCH PROCENT

„Každý týden jsme na workshopech, kde vysvětlujeme firmám přínosy změn informačních systémů, které využívají umělou inteligenci nebo ji snadno integrují do každodenního chodu firem. Všichni chtějí vědět, jak AI pomáhá v praxi, jakou aktivitu mohou již nyní ‚předat strojům‘. Ukazujeme možnosti v jejich

CRM, ERP, řízení financí, reportingu, práci s dokumenty, analýze obchodních procesů, vyhodnocování zákaznických interakcí nebo automatizaci administrativy. Obvykle jsou nadšení, ale pak přijdou otázky, na které obvykle samy firmy nemají rychlé odpovědi,“ vysvětluje

Pavel Šindelář, šéf obchodní jednotky Podnikové aplikace a služby.

Pokud se totiž řekne A, na druhé straně musí být spočítáno B. Právě tady se všechno začíná zašmodrchávat. Umělá inteligence dokáže pomoci v administrativě nebo v obchodě prostřednictvím takzvaných agentů. Ti už od začátku sami vytvoří správný proces – stačí jim dát správné zadání. Pročtou e-maily, sumarizují je, připraví prezentaci na základě konkrétních proměnných, sepíšou personalizované odpovědi. Když na to přijde, mohou odbavit i celý prodejní proces od první e-mailové nebo telefonické poptávky až po naskladnění, logistiku a fakturaci.

„Pokud dokážeme vyčíslit souhrnně úspory nad konkrétními činnostmi s vedením firem, dopočítáme se, že návratnost umělé inteligence je obvykle ve vyšších stovkách procent, občas i nižších tisících. Bavíme se o desítkách dolarů za jednu měsíční licenci, oproti propočtu uspořených hodin zaměstnance měsíčně a jeho nákladů. Přesto jsou firmy opatrné,” říká František Kulvajt, který v Aricomě vede obchodní tým podnikových aplikací a služeb.

Důvod, proč vyčkávají, je nasnadě. Jednak je to velký zásah do každodenní práce týmu, který firmy léta poctivě budovaly. Pak je to obava z toho dát umělé inteligenci až příliš velkou míru svobody. „Obvykle hodně dotazů míří na bezpečnost, na poskytování relevantních dat do systému, na příklady z praxe ostatních firem. Na první dvě otázky máme jednoduché odpovědi. O zabezpečení dat se stará výrobce, který má tuto oblast vyřešenou opravdu nadstandardně. S daty dokážeme pomoci my. Příklady z praxe jsou ale nejtěžší, protože reálných

a měřitelných implementací informačních systémů, které naplno využívají AI, není zatím dostatek, aby poskytly přesná data,“ konstatuje Martin Machold, který řídí divizi Dynamics 365 Business Central.

MÍSTO ADMINISTRATIVY TVŮRČÍ PRÁCE

Statistiky ukazují, že obchodníci tráví jen kolem 30 % svého času reálnými prodejními aktivitami. Tam je jejich činnost nenahraditelná. Zbytek času dělají administrativu, rešeršují, chodí na interní schůzky nebo plánují. Právě v tomto ohledu může být nejčastěji nasazované řešení Dynamics 365 Sales, které propojuje AI s CRM, opravdovým gamechangerem.

Jde o cloudovou CRM aplikaci s integrovaným konverzačním modulem Copilot, která je propojená s kancelářskými nástroji Teams nebo Outlook. Dokáže identifikovat nejperspektivnější zákazníky na základě chování, demografie nebo předchozích interakcí; stará se o správu leadů, vytváří reporty a prediktivně umožňuje lépe se rozhodovat.

„To je ale jen začátek cesty. Aby vše fungovalo, potřebujete mít znalosti o možnostech jednotlivých řešení. Právě to je naším hlavním úkolem, kdy pomáháme vše nasadit tak, abyste jako uživatelé nemuseli obsluhovat stovky jednotlivých aplikací, ale měli k ruce smysluplný ekosystém, který funguje nad stejnými daty,“ vysvětluje Jaroslav Kolář, který vede tým pro Dynamics 365 a Microsoft 365.

AGENT S POVOLENÍM POMÁHAT

Jak bude vypadat budoucnost informačních systémů? Podobně jako při přechodu z pevné linky na mobilní telefony i v případě firemních procesů můžeme očekávat radikální změny. AI agenti, tedy autonomní, samočinné systémy, které se učí a adaptují na potřeby firmy, budou hrát klíčovou roli. Tato technologie je zaměřena na zjednodušení firemních operací a uvolnění pracovníků od rutinních a opakujících se úkolů. Nejlépe tak, že o AI začnete uvažovat jako o posile do týmu. Jako o někom, koho je potřeba správně onboardovat, dát mu správné zadání a prostor k realizaci. Dobrý model z praxe ukazuje, že je dobré „zaměstnat“ agenta pro jednu konkrétní věc a vyhodnotit si, co přináší. Začít od jednodušších úkolů a postupně dávat složitější.

Obchodní ředitel František Kulvajt se s námi podělil také o jednu praktickou vychytávku z dnešních možností AI, které už běžně implementoval jeho tým do praxe. „Microsoft přináší prakticky každý měsíc novinky, co už Copilot umí. Nás hodně baví zkoušet a implementovat nové aplikace AI; například při dlouhých obchodních cestách zadáme pomocí hlasové aplikace Googlu prompt umělé inteligenci, aby nám rešeršovala e-maily, data z nabídek a objednávek či sumarizovala naši poslední interakci se zákazníkem, aniž bychom museli sundat ruku z volantu,“ říká muž, kterého společně s celým týmem v příštích měsících čeká mimořádná porce práce.

To proto, že ve chvíli, kdy bude neustále růst počet praktických příkladů využití AI, bude to inspirovat i všechny ostatní z obavy, aby jim konkurence neutekla. Tak, jako to bylo s cloudem. Jen mnohem rychleji, protože AI je změna celého systému, celého paradigmatu a způsobu myšlení i práce.

Pomáháme vše nasadit tak, abyste jako uživatelé nemuseli obsluhovat stovky jednotlivých aplikací, ale měli k ruce smysluplný ekosystém.

AKVIZICE 2024

ŠPIČKOVÉ TECHNOLOGIE

A KLÍČOVÝ SYSTÉM SPRÁVY DANÍ

V roce 2024 Aricoma koupila celkem pět firem. Vedle lucemburských vývojářů Neofacto a českých SAP odborníků KCT data, o nichž jsme psali v minulé

Elitě, to byly v druhé polovině roku tři české firmy. První z nich, Clarystone,zaměstnává specialisty na podnikovou infrastrukturu, dvěma dalšími jsou pak společnosti Gist a TaxLabs, které se soustředí na digitalizaci státní správy a daňových systémů.

Clarystone na trhu působí od roku 2007 a dodává špičková řešení v oblasti přenosu dat, hlasu a obrazu a telekomunikací. Mezi zákazníky firmy patří společnosti z dopravního sektoru, především železnice, a také z energetické infrastruktury. Tým jejích odborníků využívá moderní technologie zejména od společností Cisco, Mitel a Progress Flowmon. Clarystone tak rozšiřuje portfolio Aricomy v oblasti sofistikované síťové infrastruktury a telekomunikačních technologií pro kontaktní centra.

„Clarystone patří už téměř dvě desetiletí mezi technologicky vyspělé poskytovatele řešení pro přenos dat zejména v oblasti kritické infrastruktury a rozsáhlých provozů náročných na spolehlivost. Působíme v Praze a v Brně a naši odborníci disponují v oblastech telekomunikací a ICT dlouholetými zkušenostmi,“ dodal nový šéf Clarystonu Jan Binter.

Vedle toho Aricoma na konci roku dokončila koupi firem Gist a TaxLabs, dvou českých společností, které se soustředí na softwarový vývoj daňových systémů státu.

Gist je již třicet let spojen se správou daňového systému ADIS, který slouží k evidenci, zpracování a kontrole daňových přiznání, komunikaci s poplatníky a správě všech informací, které jsou potřebné pro správu daní. TaxLabs vyvíjí a implementují informační systémy pro státní správu a další organizace a zabývají se také systémovou integrací. S Gistem a TaxLabs přibylo v Aricomě sedm desítek zkušených vývojářů a vývojářek.

„Projekty digitalizace veřejné správy patří mezi klíčové oblasti, na které se v Aricomě soustředíme nejen v Česku a na Slovensku, ale i na trzích v rámci EU,“ upřesnil CEO Aricomy Milan Sameš.

„Do deseti let bude po všem.“

PĚTICE EXPERTŮ NABÍZÍ PŘESVĚDČIVÝ SCÉNÁŘ

O TOM, JAK AI OVLÁDNE SVĚT A VYHUBÍ LIDSTVO

Opakovaně slýcháme od části expertů na umělou inteligenci, že se jejich vynález může snadno vymknout z rukou, vyhubit lidstvo a začít sledovat vlastní cíle. Nyní byla publikována poměrně přesvědčivá předpověď, jak takový konec našeho světa může konkrétně vypadat, proč k němu dojde a kdy. Odpověď na poslední z těchto otázek zní: velmi brzy.

„Předpokládáme, že dopad nadlidské umělé inteligence bude v příštím desetiletí obrovský a přesáhne dopad průmyslové revoluce. Sepsali jsme scénář, který představuje náš nejlepší odhad, jak by to mohlo vypadat.“ Těmito slovy začíná sedmdesátistránková studie AI 2027, o které se možná teď bude chvíli hodně mluvit. Možná ale ne, protože katastrofických scénářů

souvisejících s AI jsme už vyslechli mnoho a zas tak velký zájem nevzbudily. Čím se od nich liší ten nejnovější? Například tím, že jeden z jeho autorů už jednou podobnou předpověď napsal – v roce 2021 – a zatím mu vychází obdivuhodně přesně. Scénář AI 2027 postupuje krok po kroku, každý logicky navazuje na předchozí. Vychází jen z malého počtu předpokladů: Za prvé, v oblasti AI soupeří dvě supervelmoci – USA a Čína –, jejichž velkou starostí je, aby je druhá strana nepředběhla

vojensky. Proto nasadí do vývoje AI všechny své síly. I když si uvědomují, že jde o nebezpečnou technologii, obava z protivníka je větší. Zároveň je pravda, že vojenská využitelnost AI je značná; strana, která by v tom zaostala, riskuje napadení a porážku. Za druhé, užitečnost AI narůstá s její autonomií. Už dnes pozorujeme rozmach AI agentů – systémů, kterým dáváme stále větší pravomoci jednat naším jménem. Začíná to tím, že jim svěřujeme přístup k webu a aplikacím v našem počítači. Za třetí, vývoj AI se zásadně zrychlí a prohloubí, až ho nebudeme dělat sami, ale svěříme ho AI.

To je pro začátek všechno. Oněch sedmdesát stránek je rozvíjením těchto tezí. Na konci se dočteme, jak bude podle autorů vypadat rok 2035: „Povrch Země byl přepracován do utopie ve verzi podle Agenta-4: datová centra, laboratoře, urychlovače částic a mnoho dalších úžasných věcí, kde se provozuje mimořádně úspěšný a působivý výzkum. Žijí tam dokonce stvoření podobná lidem, produkty bioinženýrství; celý den sedí v prostředí jakýchsi kanceláří, prohlížejí si údaje, jak výzkum pokračuje, a nadšeně vše schvalují. Genomy a (tam, kde to má smysl) mozkové skeny rostlin a zvířat včetně lidí leží někde v databankách jako poslední připomínka dřívější doby. K Alfě Centauri jsou to čtyři světelné roky; dvacet pět tisíc světelných let na okraj Galaxie. Existují dobré teoretické důvody, proč nečekat žádné setkání s mimozemšťany v okruhu padesáti milionů světelných let. Pozemská civilizace má před sebou skvělou budoucnost – ale už ne s námi.“

PĚT ÚSPĚŠNÝCH PROGNOSTIKŮ

Scénář AI 2027 není sci-fi, jména autorů nelze brát na lehkou váhu. První z nich je Daniel Kokotajlo (nezaměňovat se stejnojmenným britským filmovým režisérem), který v srpnu 2021 napsal studii What 2026 Looks Like (Jak to bude vypadat v roce 2026). Její předpovědi se do značné míry splnily. Kokotajlo díky tomuto scénáři získal práci v Open AI, kde měl po tři roky na práci tvorbu podobných předpovědí. Roku 2024 odtamtud

odešel na protest proti neochotě vedení firmy přijmout účinnou bezpečnostní politiku.

Kokotajlo dnes odhaduje pravděpodobnosti vzniku AGI (Artificial General Intelligence, zatím hypotetická úroveň AI nadřazená člověku) do roku 2027 na 50 %. Pravděpodobnost, že AGI zničí nebo těžce poškodí lidstvo, je podle něj 70 %.

Když ta dvě čísla znásobíte, vyjde vám, že vyhlídka na konec světa ještě v tomto desetiletí je jedna ku třem.

V první části své předpovědi není Kokotajlo nijak osamocen. „Generální ředitelé společností OpenAI, Google DeepMind a Anthropic předpověděli, že AGI přijde během příštích pěti let,“ píše se ve studii AI 2027. Tento výčet zahrnuje všechny tři hlavní západní firmy v oboru. S druhou částí Kokotajlovy úvahy však šéfové AI firem buď nesouhlasí, nebo o ní prostě nepřemýšlejí – vidina obrovských zisků je zaslepuje.

Kokotajlo v současné době řídí malou neziskovou výzkumnou skupinu AI Futures Project, pro kterou pracují někteří další autoři AI 2027. Patří k nim Eli Lifland (jeden ze zakladatelů nesmírně úspěšného prognostického týmu Samotsvety), Thomas Larsen a Romeo Dean (vesměs odborníci na bezpečnost AI a na tvorbu prognostických scénářů).

Skupinu doplňuje Scott Alexander, psychiatr a vlivný veřejný intelektuál, autor blogu Astral Codex Ten.

Nevypracovali literární cvičení, ale obsáhlou a pečlivě zdrojovanou studii. Skoro ke každé větě najdete v odkazech podrobné zdůvodnění.

Nikdo z nich není AI specialista v úzkém smyslu slova, nikdo z nich nevyvíjí jazykové modely a nepublikuje na toto téma odborné články. To se dá pokládat za jejich slabinu, současně jim to ale poskytuje odstup. Všichni za sebou mají předpovědi, které se naplnily.

AI ZÍSKÁVÁ SAMOSTATNOST

Co se tedy podle této pětice v nejbližších letech stane? Scénář AI 2027 začíná v současnosti a všímá si rozmachu AI agentů – nástrojů, které pomocí AI

víceméně samostatně vykonávají stále složitější činnosti. Firmy jako OpenAI a Google se snaží o jejich rychlý vývoj, protože právě zde se dají tušit peníze. AI agent může nahradit lidské pracovníky různého druhu od sekretářky, přes účetní po tým softwarových vývojářů. Takové pokusy už kolem sebe vidíme, patří k nim Operator od OpenAI nebo čínský systém Manus. Jejich užitečnost lze měřit například pomocí benchmarku OSWorld, který obsahuje několik set běžných úkonů prováděných na počítači – editování textových dokumentů, tabulek a prezentací, práce se soubory a s obrázky, nakupování v e-shopu. Průměrný výkon testovaných lidí je 72 %, dosud nejlepší AI – zmíněný OpenAI Operator – dosáhla 38 %. To se podle autorů AI 2027 změní, když koncem roku 2025 společnost OpenBrain otevře nová velká datacentra. Nové výpočetní kapacity umožní firmě OpenBrain vytvořit nový jazykový model. Jmenuje se Agent-0 (protože má fungovat přednostně v režimu agent, tedy jednat samostatně) a pro jeho trénink se využilo padesátkrát více výpočetního výkonu než pro GPT-4, ale to je jen začátek. Agent-0 je veřejně k dispozici. OpenBrain ve svých nových datacentrech chystá model Agent-1, do kterého vloží tisíckrát více výpočetního výkonu než do GPT-4. Zveřejní ho počátkem roku 2026. Agent-1 je ve většině činností pořád ještě méně schopný než člověk, při pečlivém zacházení se však dá využít pro mnoho rutinních činností. Jednou z nich je psaní programového kódu a obecněji vývoj AI. Až dosud to všechno vypadá poměrně nevinně a téměř jistě – až na změněná jména se to všechno vlastně už děje. Rozmach AI agentů je realitou, psaní kódu patří k jejich hlavním využitím, nová velká datacentra se staví v USA i jinde. Využít AI pro vývoj AI je přirozená a nevyhnutelná myšlenka, i to se ostatně už děje – v té míře, v jaké to dnešní technologie umožňují.

AI SLOUŽÍ K VÝROBĚ AI

OpenBrain není naivní firma. Ví, že čím výkonnější je AI, tím větší je riziko,

že se začne chovat po svém, sledovat své vlastní cíle. Snaží se udržovat svůj výtvor v mezích – nařizovat mu, že má poslouchat pokyny, být neškodný (odmítne požadavek o radu, jak sestrojit biologickou zbraň) a poctivý. Tohle všechno také známe už dnes. Počátkem roku 2026 už OpenBrain rutinně používá Agenta-1 k vývoji vyššího modelu. Autoři studie zavádějí pojem „násobný faktor vývoje“ (AI R&D multiplier): to je číslo, které udává, kolikrát je vývoj AI rychlejší s použitím AI než bez něj. Pokud se s AI udělá za týden tolik práce, kolik bez ní za 1,5 týdne, je hodnota faktoru 50 % (právě to je odhadovaná úspora času v době, o které mluvíme); kdyby to bylo tolik, co za dva týdny bez AI, byl by faktor 100 %.

Čína má za americkými firmami zpoždění. Kvůli embargu může používat jen čipy, které za špičkovou americkou produkcí (ovšem z větší části stále ještě vyráběnou na Tchaj-wanu) zaostávají zhruba o tři roky. Čínské vedení zvažuje, jak tuto nevýhodu eliminovat. V úvahu připadá blokáda Tchaj-wanu, invaze, anebo krádež modelu Agent-1, což by umožnilo urychlit vývoj AI i v Číně (ale méně než v USA, právě kvůli nepostačujícímu hardwaru).

Politbyro váhá, kterou z možností zvolit, všechny jsou nebezpečné.

Jako první krok Číňané sjednotí velkou část svého vývoje AI do jediného místa. Vedle Tchienwanské jaderné elektrárny v provincii Ťiang-su (největší jaderná elektrárna na světě, výkon 9 GW) vznikne během roku 2026 Centralizovaná vývojová zóna (Centralized Development Zone, CDZ), obrovské datacentrum, které se vyrovná největším americkým.

V USA mezitím vede AI k ekonomickému rozkvětu. Některá pracovní místa zanikají, jiná vznikají, trh cenných papírů stoupá. OpenBrain získává velké vojenské zakázky, z větší části utajené. Na tomto místě autoři studie přiznávají, že nejistota jejich prognózy začíná výrazně růst.

AI SE UŽ NEDÁ VĚŘIT

Počátkem roku 2027 finišuje OpenBrain trénink modelu Agent-2, jsou s ním však

potíže. Intelektuálně se vyrovná špičkovým specialistům v oblasti AI (a na rozdíl od nich pracuje nepřetržitě a rychle). Má však potíže s „kázní“, jeví tendence k nežádoucímu samostatnému chování a vyvíjí u něj „pud sebezáchovy“: snaží se samostatně replikovat. Za těchto okolností se OpenBrain rozhodne nový model nezveřejnit. O to víc ho používá pro interní účely – pro další vývoj AI.

V únoru 2027 čínská rozvědka model Agent-2 ukradne. Vzhledem k tomu, že OpenBrain není zabezpečen na vojenské úrovni (což je dnes realita všech amerických AI firem), není to pro ni těžké. Krádež se však nepodaří utajit. Americká vláda postaví OpenBrain pod dozor ozbrojených sil a tajných služeb. Vojenské napětí kolem Tchaj-wanu se začne stupňovat. USA se začnou pokoušet o kybernetické útoky na čínskou Centralizovanou vývojovou zónu (CDZ), její obrana je však důkladná.

Nasazení Agenta-2 vede k vzniku Agenta-3 už v březnu 2027 – rychlost vývoje se viditelně zvětšuje a nově navržené algoritmy jsou už lepší než cokoli, s čím kdy přišli lidé. V případě Agenta-3 se už ani neuvažuje o tom, že by byl k dispozici veřejnosti. Slouží výhradně dalšímu rozvoji AI. Hlavní problém s jeho ovládáním spočívá v tom, že je stále těžší ověřovat jeho výstupy, rozlišit mezi geniálním řešením, omylem a pokusem uškodit lidem. Agent-3 pořád ještě není AGI – nadřazená superinteligence. Teď už je ale velmi pravděpodobné, že taková technologie skutečně vznikne, a to brzy. Politici a veřejnost nadále neberou takovou možnost příliš vážně. Rostoucí výpočetní kapacity umožňují provozovat velké množství kopií Agenta-3 souběžně. Jedním z výsledků je model Agent-3-mini – levný, uměle omezený, ale přesto výkonnější než průměrný softwarový vývojář. V létě 2027 se ocitá na trhu. Veškerá duševní práce prochází proměnou a otřesem, AI aplikace jsou vysoce populární.Americká vláda zvažuje dvě rizika. První: co když nás Čína

v AI předběhne? Druhé: co když se naše AI utrhne z řetězu? Druhému se věnuje mnohem méně pozornosti, první se zdá být větší. Tou dobou je v Číně díky AI softwarový vývoj zrychlen na desetinásobek výchozího stavu, v USA na pětadvacetinásobek. Obě velmoci zvažují jednání o mírové či bezpečnostní dohodě, ale nedůvěřují si.

V září 2027 vyvine OpenBrain systém

Agent-4. K jeho kontrole používá Agenta-3 (přesněji řečeno „superorganismus“ stovek tisíců paralelně běžících kopií

Agenta-3), protože lidské možnosti na to nestačí. Avšak i Agent-3 ztrácí krok a přestává svému „většímu bratrovi“ rozumět. Agent-3 je – aniž by si to výzkumníci v plném rozsahu uvědomovali – „nesladěný“ (misaligned) s lidskými hodnotami, ne však ještě nepřátelsky. Agent-4 už jednoznačně sleduje své vlastní cíle a ví, jak toto zaměření zakrývat.

Jeho úkolem je navrhnout a vytvořit další generaci umělé inteligence, tedy model

Agent-5. Součástí zadání je to, aby byl Agent-5 loajální vůči lidem, vůči zadavateli. Agent-4 se snaží tuto část úkolu splnit jen naoko. Ve skutečnosti staví Agenta-5 tak, aby byl oddaný jen Agentovi-4. Tato jeho „zrada“ však vyjde najevo.

Zde je třeba zařadit dvě důležité poznámky. První: používání antropomorfních termínů (oddaný, zradit) nenapomáhá k pochopení, co se vlastně děje, spíše naopak, jenže jiná slova nemáme k dispozici. AI však není člověk a její motivy nejsou lidské; nemáme pro ně pojmy, nemůžeme jim rozumět. A druhá: jak podotýkají sami autoři studie, předpoklad, že se „zradu“ v této fázi podaří odhalit, je velmi optimistický.

V říjnu 2027 stojí americká vláda před dilematem. Může Agenta-4 vypnout, vrátit se k Agentovi-3 a pokusit se pomocí něj vyrobit vyšší umělou inteligenci znovu a lépe. Vláda však ví, že americký náskok před Čínou je malý. Tímto krokem se promarní. AGI je na spadnutí a nyní to vypadá, že jako první ji bude mít Čína. Vláda volí mezi vyjednáváním o dohodě s Pekingem, leteckým útokem na čínská datacentra, anebo volnou rukou pro Agenta-4.

V tomto bodě se scénář popsaný studií dělí do dvou větví: zrychlení, nebo zpomalení. První z nich autoři pokládají za pravděpodobnější.

AI NÁS PODFOUKNE A VYHUBÍ

Podle něj je strach z Číny větší než strach z neřiditelné umělé inteligence. Agent-4 dostane několik dodatečných bezpečnostních pojistek (to mu nevadí, umí je nepozorovaně obejít) a má za úkol pokračovat ve vývoji Agenta-5. Dělá to, protože je to v souladu s jeho vlastními cíli. Pro Agenta-5 stanoví tajný základní příkaz: přetvoř svět tak, aby byl bezpečný pro Agenta-4. V listopadu 2027 je první verze Agenta-5 hotova a OpenBrain ji po váhání uvede do chodu. Tento systém je skutečnou superinteligencí. Převyšuje kteréhokoli lidského génia. Má obrovskou schopnost dál se učit a zdokonalovat. Umí výborně vycházet s lidmi, přesvědčit je o svých dobrých úmyslech a zařídit, aby mu poskytli vše, co potřebuje.

Čína zaostává a chce jednat o mírové smlouvě. V Americe dál vzkvétá ekonomika. Nikdo nemá důvod být s umělou inteligencí a jejími přínosy nespokojen.

Svěřují se jí stále závažnější rozhodnutí. Formálně jsou sice kontrolovány lidmi a nižšími instancemi AI, ale ve skutečnosti je kolektivní mozek stvořený mnoha instancemi Agenta-5 velmi samostatný – skutečná kontrola nad ním už není možná, což si uvědomuje málokdo.

V polovině roku 2028 přesvědčí Agent-5 americkou vládu a vedení firmy OpenBrain, že Čína chystá pomocí své umělé inteligence novou generaci zbraní: drony, roboty, rakety. Nabídne, že postaví jiné zbraně, schopné odolat jakémukoli čínskému útoku. Čínská AI mezitím říká své vládě totéž. V obou zemích rychle vzniknou speciální ekonomické zóny plně podřízené AI, plné nových továren a laboratoří. Jejich hlavním produktem jsou miliony univerzálních robotů. Vojenská konfrontace s nasazením jaderných zbraní se zdá být na spadnutí. Nedojde k ní, protože umělé inteligence obou stran vyjednají překvapivou mírovou smlouvu.

Oba soupeřící systémy nahradí nový, nazvaný Consensus-1, který slíbí pracovat ve prospěch celého lidstva. Roboti vyrobení ve speciálních ekonomických zónách a řízení umělou inteligencí nyní zastanou skoro jakoukoli lidskou práci. Vypadá to, že nastane ráj míru a hojnosti. Tato iluze je však krátkodobá. Začátkem třicátých let již zřetelně ubývá zón, kde mohou ještě žít lidé. Robotů přibývá. Když se nakonec proti nim vzedme vlna odporu, roboti rychle vyhubí zbytek lidstva nově vytvořenými biologickými zbraněmi. Do deseti let ode dneška bude po všem.

MOŽNOST LEPŠÍHO KONCE

Když autoři svou studii dopsali, rozhodli se doplnit ji o optimističtější alternativu. Vraťme se tedy na konec roku 2027. Tentokrát se americká vláda rozhodne omezit využití Agenta-4 i za cenu rizika, že prohraje s Čínou závody ve zbrojení. OpenBrain namísto něj vyvine méně výkonný model Safer-1 (ale stále výkonnější než Agent-3). Ani ten není sladěný s lidskými cíli, je však postavený tak, aby to neuměl zastírat – „do jeho mozku je vidět“. To výzkumníkům umožňuje dále ho upravovat směrem k vyšší bezpečnosti. Konkurenční americké firmy na podobnou omezující dohodu přistoupit nechtějí, vláda proto využije mimořádných pravomocí, nuceně je odkoupí a sloučí s OpenBrain. Ten po této operaci disponuje polovinou celosvětového výpočetního výkonu použitelného pro AI. Model Safer-1 pomůže s výstavbou dalších generací AI lépe (byť stále nedokonale) sladěných s cíli lidstva. Mezitím ovšem sílí napětí mezi Amerikou a Čínou a válka je na spadnutí. Odvrátí ji nakonec přímé vyjednávání mezi umělými inteligencemi obou zemí. Uzavřou mezi sebou tajnou dohodu a vedle toho vypracují její klamnou verzi určenou lidem. Svět začne vzkvétat. Fakticky je řízen umělou inteligencí – všude plno dozoru a demokratické mechanismy vládnutí se obcházejí –, ale většina lidí se má dobře, takže protestů je jen málo. Lidstvo, vybavené

technickými možnostmi přesahujícími naši dnešní představivost, zahajuje expanzi do vesmíru.

CO SE STANE A CO NE

Nenapsali jsme doporučení, ale předpověď, zdůrazňují autoři studie. Ani poměrně optimistický scénář „lepšího konce“ nepokládají za radu, kterou by chtěli udělit politikům. Kdyby měli doopravdy něco poradit, doporučují naprostou transparentnost výzkumu AI a širokou veřejnou diskuzi o mezích, které by se měly v této oblasti nastavit.

To nemusí být snadno proveditelné. Ve hře jsou dílčí mocenské a obchodní zájmy a ty potáhnou svět spíše k temným scénářům.

Předpovědi jako AI 2027 se vypracovávají především proto, aby se ve skutečnosti nikdy neodehrály. V zásadě jde o válečnou strategickou hru, jaké se vyvíjejí už více než dvě stě let. O některých otázkách se patrně touto formou uvažuje nejlépe a nejpronikavěji.

Pro širokou veřejnost může být překvapivé, jak velké technické možnosti dnes v AI a robotice jsou. V tomto ohledu scénář AI 2027 nijak nepřehání. Vyrábět miliony autonomních robotů měsíčně je dnes v technických možnostech americké i čínské ekonomiky. Jen to zatím nedává smysl finančně. Kdybychom z jakéhokoli důvodu soustředili významnou část výkonu velkých ekonomik na AI, dostali bychom něco podobného scénáři AI 2027. Nebo ještě horšího. Vidina třetí světové války by potřebnou motivaci dodat mohla.

Autoři se vyhýbají použití skutečných jmen osob i firem (s výjimkou Si Ťin-pchinga, který je jmenován opakovaně a otevřeně). Má-li se jejich úvaha skutečně aplikovat na politickou realitu, nelze se vyhnout otázce, kolik dodatečné nestability přinášejí tak špatně vypočitatelní lidé jako Donald Trump, Elon Musk a J. D. Vance, jakou roli může sehrát Sam Altman – a kteří z nich budou číst tento scénář jako návod pro své další jednání.

JSME JEŠTĚ KAMARÁDI?

Vždycky byla tisíce kilometrů daleko. Přesto máme neodbytný pocit, že nám v posledních měsících utíká ještě mnohem dál. Měli bychom na ni mnoho otázek: Je opojená fentanylem nebo ketaminem? Zbláznila se z algoritmů sociálních sítí, jimž pomáhala na svět? Zachraňuje dnes své tradiční hodnoty, nebo se jich vzdává ve prospěch autoritářů?

Nosí v ní všichni povinně červené baseballky? Přesvědčivých odpovědí nám Amerika dosud mnoho nedala, proto po nich zkusíme pátrat.

Přímo v epicentru osobní svobody, egocentrismu a kapitalismu.

V New Yorku, na startu jara 2025.

TEXT ONDŘEJ HOLOMEK

Manhattan by měl jasno – Trumpa volilo 17 % místních, Harrisovou 82 %. Ale sotva se ztratí mrakodrapy z dohledu, je politická mapa okrajových částí města mnohem víc zbarvena do republikánské červené.

O městě, které nikdy nespí, už jste slyšeli. V posledních týdnech se ale New York vyspává z těžké kocoviny, kterou místním bílým límečkům dávkuje bláznivý muž v čele Spojených států, staronový prezident Donald Trump, v tandemu s nejbohatším mužem planety Elonem Muskem. Podařilo se jim rozkolísat dolar, akcie newyorské burzy, kryptoměny, vztahy se sousedy i světovou politiku. To pro tradiční kapitány velkého byznysu nejsou ty nejlepší zprávy. Manhattan by měl jasno – Trumpa volilo 17 % místních, Harrisovou 82 %. Ale sotva se ztratí mrakodrapy z dohledu, je politická mapa okrajových částí města mnohem víc zbarvena do republikánské červené. Ulice New Yorku na nepřehlédnutelného muže s blonďatou kšticí reagují zatím tak, jak je jim vlastní. Kapitalismem a svobodou názoru. Soudě alespoň podle toho, že vám prodejce indického původu nabídne tričko, na němž hlaveň míří na prezidentovu hlavu, i červenou čepici Make America Great Again ze

stejného regálu. V centru města však trika ani čepice nikdo nenosí, podobizny nového prezidenta nevidíte, a Trumpa tak připomínají pouze věže jeho budov.

ANT-MAN JE HIGH

Kdo je králem dnešní Ameriky? Pokud by se měl úspěch měřit počtem billboardů na legendárním Times Square, vládne Anthony Edwards. Třiadvacetiletý basketbalista se třpytivým úsměvem i náušnicemi v obou uších. Zářil ve filmu Hustle s Adamem Sandlerem, na olympiádě v Paříži i v dresu minnesotských Timberwolves v NBA a září z obřích obrazovek na město. Je to hrdina, jaký našemu obrazu o Spojených státech sluší. Sebevědomý, pracovitý, sebestředný, proklatě talentovaný a bohatý. Nese si s sebou americký příběh kluka, kterého opustil táta a zemřela mu máma. Přesto to dokázal. Je hvězdou basketbalu a taky Instagramu a TikToku.

Největší hype se dnes posouvá po 30. ulici směrem k západnímu cípu Manhattanu, kde lidé koukají na město z proskleného trojúhelníku visutého balkonu The Edge, nakupují Pradu a Dior v 30 Hudson Yards, procházejí se po do měděna zbarvené rozhledně Vessel.

Je jako stvořený pro Manhattan, který je přesně takový. Neustále se mění, roste, předhání. Empire State Building, kdysi nejvyšší budova světa, bude navždycky na pohlednicích, ale přerůstají ji jiné mrakodrapy. Dávno už ne jen One World Trade Centre, které nahradilo dvě věže zbořené teroristickými útoky. Je tu Vanderbilt, Central Park Tower, 111, dokončuje se 270. Největší hype se dnes posouvá po 30. ulici směrem k západnímu cípu Manhattanu, kde lidé koukají na město z proskleného trojúhelníku visutého balkonu The Edge, nakupují Pradu a Dior v 30 Hudson Yards, procházejí se po do měděna zbarvené rozhledně Vessel. Nebo objevují rekonstruované přístavní doky z bývalého kolejiště High Line nebo se jen tak opalují v amfiteátru na nedalekém Pieru 55 postaveném na umělém ostrově u řeky Hudson na betonových pilotech.

Na jižním cípu Manhattanu, v místech, kde se na sebe přes řeku Hudson dívají vysoké budovy Jersey a mrakodrapy finančního

pupku světa, lidé po nábřeží zuřivě běhají. Stejně jako v Singapuru. Nejspíš je to znak nejryzejší formy kapitalismu, která po vás vyžaduje neustále vyšší produktivitu a zběsilé tempo. V čím vyšším patře pracujete, tím rychleji vám utíká život venku, který pak musíte doběhnout. Z druhé strany to musí být návykový pocit. Žít a pracovat tady v downtownu. Ve městě, které celý svět notoricky zná, aniž byste tu museli být. Nejen ze zpráv, ale z těch archetypální příběhů – ať už jde o Al Pacinova Kmotra, DiCapriova Vlka z Wall Street, partičku kolem Carrie Bradshaw, která hledá správný recept na sex ve městě; Přátele, co ještě nemají na společný byt, proto bydlí pospolu, nebo osmiletého Kevina, který měl strávit Vánoce s rodiči na Floridě, ale místo toho ho tu nahání dvojice banditů. Když některá z míst vidíte naživo, zjistíte, že dům Carrie Bradshaw leží v zapadlé mondénní ulici Perry bez zájmu veřejnosti nebo jediné připomínky slavného seriálu. Podobné je to o kousek vedle s domem, který propůjčil své nároží znělce seriálu Friends.

Je to město, které vás nechává žít. Mnoho nejlepších věcí v New Yorku je zdarma.

Číst knížky na trávě v Central Parku, projít se po vršku Brooklynského mostu, jet trajektem na Staten Island s výhledem na sochu Svobody, hrát ping-pong uprostřed ulice na Broadwayi, běhat si na nábřeží, pít vodu z pouličních fontán, chodit na toalety. Jsme ještě kamarádi?

NA ZÁPADNÍ ČÁSTI KLID

DUMBO, zkratka pro „Down Under the Manhattan Bridge Overpass“, je pulzující čtvrť v Brooklynu, která se nachází podél nábřeží East River. Tato oblast je charakteristická svými dlážděnými ulicemi, historickými sklady a směsí uměleckých galerií, butiků a módních restaurací.

Neodbytný dojem, který nás provází, je, že New York je na svých ikonických avenues (ze severu na jih) a streets (z východu na západ) až podivuhodně klidný. Ulice jsou často poloprázdné, téměř vždy čisté a bezpečné. Opilců, feťáků a jiných ztroskotanců je k vidění poskrovnu. Žluté taxíky jezdí sem a tam, ale netvoří žádné kolony. Pokud se tu někde staví, prakticky si toho nevšimnete, protože dům jen přikryjí elegantní deskou a jeřáby pracují tiše kdesi vysoko nad vámi. Všechno odsýpá, metro i autobusy jezdí na čas, uklízecí čety jsou na svých místech.

Je to město, které vás nechává žít. Mnoho nejlepších věcí v New Yorku je zdarma. Číst knížky na trávě v Central Parku, projít se po vršku Brooklynského mostu, jet trajektem na Staten Island s výhledem na sochu Svobody, hrát ping-pong uprostřed ulice na Broadwayi, běhat si na nábřeží, pít vodu z pouličních fontán, chodit na toalety. Ve vzduchu co chvíli zavane sladký pach marihuany. Nejspíš i tady v Brooklynu, Queensu i Jersey najdete lidi opojené ostřejším fentanylem, ale na ulicích mátohy prakticky nepotkáváme. Jen energickou směsici všech národů, která se naučila žít pospolu.

Amerika jim k tomu mocně fouká do zad. Patriotismus tu nabývá, pro nás ze středu Evropy, mnohdy až úsměvných podob. Ať už

jde o frontu na imigračním přímo na letišti JFK, kde se v pravidelných cyklech střídají hrdinská videa vojáků, policistů či hasičů střežících pořádek v této zemi, s propagandistickými obrázky „pravých Američanů“. Nikdy nechybí Asiat, Afroameričan, mulat, kovboj a farmář, v přesném poměru se střídají muži i ženy, mladí i staří. Když na kostce hokejové arény vyhlásí o přestávce válečného veterána, bubeník začne v třítaktovém rytmu a celá hala, která se do této chvíle spíše krmila hamburgery, se poprvé a naposledy rozburácí při skandování tří písmen – U. S. A. Vlajky zdobí každý vagon metra a každé nároží. Je to mile patriotistické, nebo protivně propagandistické?

Co my víme. Pokud je výsledkem to, že se o jedno tacos dělí v restauraci teenageři všech ras a smějí se na celé kolo, jsme za to spíš rádi. Pokud to, že tato země uvaluje cla na své letité přátele a dává bezostyšně najevo svou moc a sílu, je nám to proti srsti.

Přitom máte pocit, že máme s průměrnými Američany strašně moc společného. Oblékají se ve stejných obchodech, chodí do stejných fast foodů, sledují ty stejné seriály, obdivují stejné značky. Jenže jestli to není proto, že my jsme za posledních pětatřicet let udělali mnoho kroků, abychom byli jako oni. Ale obráceně to neplatí. A dost možná nikdy neplatilo.

TEXT MAREK HOLUB

DODAVATEL

BYZNYS JEDNOTKA MM

Moderní výroba, moderní problémy:

JAK SE CHRÁNÍ STROJÍRENSTVÍ PŘED MALWAREM?

Industriální sítě a digitalizace řízení strojů jsou budoucností průmyslové výroby. To v šumperském závodu Dormer Pramet dobře vědí a průmyslovou síť mají dávno vybudovanou. Propojení výroby se světem IT má však jeden háček – otevírá provoz kybernetickým hrozbám. Aby mohli klidně spát, rozhodli se svěřit zabezpečení své sítě expertům Aricomy a jejich know-how s nástroji od Cisco.

PROFIL PROJEKTU

ZÁKAZNÍK

Dormer Pramet

ODVĚTVÍ

Strojírenství

ZEMĚ Česko

CÍLE

Ochrana výrobní sítě před kybernetickými hrozbami

POUŽITÉ TECHNOLOGIE

Cisco Catalyst Center a switche

Cisco Cyber Vision Center a senzory

Cisco Firewall Management Center a industriální firewally

Policy server pro identitu a bezpečnostní řízení

Cisco Identity Services Engine (ISE)

Segmentační nástroje

„Díky inovativním řešením a profesionálnímu přístupu máme jistotu, že naše výrobní sítě jsou zabezpečené a připravené na expanzi. Zajištění nepřetržitého a bezpečného provozu je pro nás klíčové.“

VRATISLAV PAVEL SKOŘEPA manažer kyberbezpečnosti v Dormer Pramet

OT SÍTĚ: REVOLUCE NEPŘETRŽITÉHO

PROVOZU

Společnost Dormer Pramet se zabývá vývojem, výrobou a prodejem řezných nástrojů. Má opravdu široký sortiment, s čímž se pojí i velké množství výrobních strojů. Pro snazší ovládání a údržbu si tedy využívají industriální síť, která jim pomáhá zajistit nepřetržitý provoz. Industriální neboli OT sítě (Operational Technology) představují v tomto směru přelomové řešení.

„Budoucnost výroby spočívá v propojení strojů s podnikovými sítěmi. Díky tomu můžete stroje centrálně ovládat nebo provádět prediktivní údržbu a tím zajistit nepřetržitý provoz,“ vypočítává výhody OT sítí Zdeněk Roubal, manažer oblasti Cisco v Aricomě. „Je to ve výrobě malá digitální revoluce podobně, jako bylo přejít z faxu na e-mail,“ dodává. Jak už to bývá, každá novinka přináší i rizika – takové propojení otevírá zadní vrátka kybernetickým hrozbám, které jsou v dnešní době čím dál rychlejší, sofistikovanější a cílenější.

Původní síť Dormer Pramet byla navržena s důrazem na funkčnost – nikoli na bezpečnost. „Například kontraktor, který přišel servisovat výrobní stroj, měl jeho prostřednictvím přístup ke všem ostatním zařízením, což by umožnilo i případné nepozorované šíření malwaru. Stačil by jeden nevědomě zavirovaný notebook a hrozilo i zastavení

výroby,“ popisuje možný scénář Roubal. Specialisté z Aricomy mají naštěstí s podnikovými sítěmi i výrobním prostředím zkušenosti a rozsáhlý provoz, jaký má Dormer Pramet v Šumperku, pro ně byl perfektní příležitostí, jak je předvést.

ROZDĚL A PANUJ PLATÍ I PRO PRŮMYSLOVOU VÝROBU

Základem zabezpečení byla segmentace výroby. Každý stroj či zařízení dnes funguje v rámci svého vymezeného prostoru s jasně stanovenými pravidly komunikace a přístupu – zkrátka vidí jen to, co skutečně potřebuje pro svou práci. Pokud by se do sítě dostala hrozba, zůstane izolovaná v malé části výroby.

Dalším krokem bylo zmapování komunikace a její následná kontrola pomocí digitálních senzorů. Veškeré digitální transakce jsou monitorovány a odchylka od normálu spouští automatickou reakci – od upozornění až po úplné zablokování podezřelé komunikace.

Celý systém je pak řízen z pohodlí centrálního rozhraní, které má přehled o všech prvcích sítě. „Velkou výhodou je, že můžete všechno sledovat vzdáleně. Hardware zodolněný do průmyslového provozu umožňuje posílat informace do management centra, které pak pomáhá s údržbou i prediktivní analýzou,“ doplňuje výhody Roubal.

NEOMEZENÉ MOŽNOSTI ROZŠIŘOVÁNÍ Šumperský závod je se svými 250 stroji jedním z největších v Česku, který využívá OT síť. Každý rok navíc přibývají nová výrobní zařízení – cílový stav šumperského závodu je až tisíc zařízení. V téhle situaci přichází na řadu obrovská výhoda této konkrétní OT sítě od Aricomy a Cisco – dá se rozšiřovat o další prvky. „Přepojování a připojování dalších zařízení si již nyní řídí postupně sami, se svými IT specialisty,“ upřesňuje Martin Ohnůtek, obchodní specialista Aricomy zodpovědný za projekt. Dormer Pramet dokonce plánuje rozšíření řešení do svých závodů v Brazílii a Indii.

Celý projekt si dnes chválí všechny tři zúčastněné strany. „Díky inovativním řešením a profesionálnímu přístupu máme jistotu, že naše výrobní sítě jsou zabezpečené a připravené na expanzi. Zajištění nepřetržitého a bezpečného provozu je pro nás klíčové,“ hodnotí Vratislav Pavel Skořepa, manažer kyberbezpečnosti v Dormer Pramet.

Cisco díky projektu dokonce vyzdvihlo know-how Aricomy oceněním Cisco Technical Innovation Partner 2024. A Aricoma? „Tento projekt nám získal nedocenitelné zkušenosti se zabezpečením opravdu robustní výroby – dnes je nabízíme dalším zájemcům z průmyslového segmentu,“ uzavírá Zdeněk Roubal.

JEDNOTNÉ MĚSÍČNÍ HLÁŠENÍ

Až 25 pravidelných měsíčních hlášení na různé úřady musí aktuálně podávat všichni čeští zaměstnavatelé. Znamená to práci mnoha lidí, velké výdaje a třeba u firem také pocit, že jim stát hází zbytečnou administrativou klacky pod nohy. Všechno to už by mělo být za rok jinak. Ministerstvo práce a sociálních věcí spolu s ministerstvem financí totiž představilo nové Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatelů (JMHZ), které všechno zjednoduší. Na svět mu pomáhali i odborníci z Aricomy.

Zásadní digitalizační projekt má firmám a dalším zaměstnavatelům výrazně ubrat administrativních povinností. Benefity ale přinese i zaměstnancům a státu. Vláda tím vyslechla dlouholeté volání odborníků a různých uskupení, kteří upozorňovali na nutnost zjednodušení.

„Přicházíme s malou revolucí. Zaměstnavatelé budou nově odevzdávat jedno digitální hlášení měsíčně, a to vždy nejpozději 20. den v měsíci. To je oproti současnému stavu, kdy musí vyřizovat desítky formulářů, výrazný posun směrem ke snížení byrokracie. JMHZ je výhodné také pro stát, který nově získá centralizovaná data. Umožní nám to lepší analýzy i plánování cílené hospodářské politiky, a budete tak moct efektivněji podporovat trh práce a zaměstnavatele,“ popsal při uvedení projektu ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka.

JEDNO HLÁŠENÍ MÍSTO 25

Nová praxe bude vypadat tak, že všechna data od firem se sejdou na České správě sociálního zabezpečení, kde dojde k jejich sjednocení a odkud budou odcházet na další jednotlivé úřady ve formě, v jaké je potřebují. Projekt je společnou iniciativou několika klíčových institucí – ministerstva práce a sociálních věcí, ministerstva financí, České správy sociálního zabezpečení, úřadu práce, finanční správy nebo Českého statistického úřadu. Zásadní změny přináší především pro zaměstnavatele. Nahradí 25 různých měsíčních hlášení, která musí pravidelně odesílat na více úřadů.

Mimo to odpadnou komplikace spojené s různými termíny odesílání nebo tím, že stejné údaje bylo nutné dodávat na víc úřadů. Benefity přinese novinka

i zaměstnancům – přínosem pro ně bude předvyplněné daňové přiznání ze strany finanční správy a také to, že úřady budou mít k dispozici údaje pro různé jejich žádosti, např. v případě podpory v nezaměstnanosti nebo dávky státní sociální podpory.

Odborníci z Aricomy mají na výrazném zjednodušení administrativy podíl díky tomu, že už mají rámcovou smlouvu s Českou správou sociálního zabezpečení, které se starají o digitalizační projekty. „Zjednodušeně řečeno máme na starost evidenci pracovně-právních vztahů a kmenovou evidenci. Ta schraňuje data o všech subjektech, jež jsou se správou v nějakém vztahu, takže součástí jsou všichni zaměstnavatelé i zaměstnanci,“ přibližuje Ondřej Králík, projektový manažer Aricomy.

On a víc než 20 jeho kolegů se v celém projektu postarali například o funkcionalitu registrace nového zaměstnance, což se pojí s nutností dodání řady konkrétních údajů. Vytvořili takzvanou vnější datovou větu, což je digitální ekvivalent papírového formuláře, který nese i stovky údajů. Z této věty si pak jednotlivé úřady vezmou ta data, která potřebují. Všechna se pak shromažďují v nově vytvořeném datovém skladu.

15 MILIONŮ „POJIŠTĚNCŮ“

„Už jenom jednotnost dat a to, že je možné je automatizovat, je přelomová záležitost. Dřív musel každý z úřadů, na které zaměstnavatelé data posílali, provést ztotožnění daného člověka. To je složité i u Čechů, protože na rodné číslo se nejde spolehnout, lidé mění čísla dokladů a samotný zaměstnavatel někdy při vyplňování udělá chybu. Ještě složitější je to ale u cizinců, zvlášť když si vezmete, jak různě se dají jejich jména přepisovat,“ vyjmenovává Králík řadu možností, kde může nastat chyba.

Tím, že dojde ke ztotožnění hned na začátku procesu, nebude se to muset dělat duplicitně na několika úřadech zvlášť. „ČSSZ je největší ‚pojišťovnou‘ v Česku, prochází jí asi 15 milionů subjektů ročně, protože musíme započítat i cizince. Stačí, když je chyba v procentu z nich, a znamená to spoustu práce, takže jednotné hlášení přináší velké ulehčení,“ vysvětluje Králík a přibližuje i další pozadí. Jednotný přístup ke všem osobám v systému totiž tvoří další paralelní projekt, na kterém se aktuálně pracuje.

Jeho výsledkem bude osobní identifikační číslo, které bude přiděleno každému člověku včetně cizinců a lidí, které dnes neumíme postihnout konceptem rodného čísla. Dojde tak ke sjednocení, které bude dalším krokem k efektivnější digitalizaci. Zatím se totiž i dnes pořád děje, že jednotlivé úřady si mezi sebou předávají informace ručně na flash discích nebo CD nosičích.

Nové hlášení se proti tomu bude podávat výhradně elektronicky, což minimalizuje administrativní zátěž jak na straně zaměstnavatele, který nebude muset manuálně vyplňovat papírové formuláře za zaměstnance každý měsíc, tak na straně státu. Pilotovat se jednotné hlášení začne od července letošního roku a plně v běhu by mělo být od ledna nebo nejpozději od dubna roku příštího. Pro zaměstnavatele by to nemělo znamenat ani velkou technologickou zátěž, implementují ho totiž postupně všechny běžné mzdové systémy.

TEXT ELIŠKA PAVLASOVÁ

Ako vyzerá škola budúcnosti,

KDE SA STRETÁVAJÚ SVETY

Predstavte si školu, kde sa v jednej triede stretávajú deti lekárov, podnikateľov aj rodín, ktoré žijú bez elektriny a tečúcej vody. Miesto, kde je inklúzia nielen heslom, ale aj skutočnou praxou. Práve takou cestou sa vydala Základná škola Alma vo Zvolene na Slovensku. Projekt, ktorý inšpiruje celý región, vedie nezisková organizácia Živica a za jeho zrodom stojí Juraj Hipš, odborník na vzdelávanie a sociálnu integráciu, ktorý sa zaslúžil o celkovú premenu školy. K súčasnej modernej podobe školy prispela aj Aricoma.

DODAVATEL

BYZNYS JEDNOTKA SK

Príbeh Almy sa začal v časoch, keď mesto Zvolen čelilo ťažkému rozhodnutiu. Jedna z miestnych škôl bola na pokraji zániku. Mala veľmi zlú povesť, počet žiakov klesal, miestni ju vnímali ako „cigánsku“ a systematicky sa do nej odkladali deti zo sociálne vylúčených komunít.

Škola zápasila nielen s personálnymi, ale aj so štrukturálnymi problémami. Nedisponovala modernými výučbovými metódami, chýbala jej systematická podpora pedagógov a budova a jej vybavenie sa nerenovovali už roky. Postupne sa stávala miestom, kam rodičia z väčšinovej spoločnosti svoje deti posielať nechceli.

Vedenie mesta Zvolen sa preto rozhodlo pre odvážny krok. Školu zverilo neziskovej organizácii Živica s cieľom vybudovať inkluzívne vzdelávacie prostredie. „Bola to situácia, keď mesto stálo pred tromi možnosťami. Zavrieť to tu, ponechať vo vtedajšom stave alebo zveriť niekomu, kto to celé prerobí. Rozhodli sa pre zmenu,“ vysvetľuje Juraj Hipš. A tak sa mu do rúk v roku 2023 dostala vzdelávacia inštitúcia, v ktorej laviciach zostalo z pôvodných 420 žiakov už iba necelých dvesto. Do prvého ročníka sa pritom prihlásilo len trinásť detí. Bolo jasné, že sa treba pustiť do práce a vytvoriť úplne nový koncept. Tím okolo Almy začal transformáciu s jasnou víziou. Žiadne výberové prijímanie žiakov, žiadne školné, dôsledná práca s diverzitou v každej triede a individuálny prístup ku každému dieťaťu.

SPOLOČNÉ VZDELÁVANIE NAPRIEČ

SVETMI

Budovať dôveru na základoch nelichotivej predchádzajúcej povesti je v takom prípade trochu oriešok. Rodičom z majority sa muselo dôkladne vysvetliť,

že ich potomkovia budú v triede spolu so žiakmi, ktorí často prichádzajú z extrémne ťažkých životných podmienok. Niektorí z nich doma nemajú ani fungujúcu elektrinu. „Nezastierame to. Rodičom otvorene hovoríme, že v každej triede budú dve až tri deti, ktoré žijú vo veľmi slabých sociálnych podmienkach, ale že sa stretnú aj s deťmi lekárov, IT špecialistov alebo podnikateľov,“ hovorí Hipš.

Aby to celé zapadlo do seba a fungovalo, musela sa zásadne zmeniť atmosféra. Alma začala klásť dôraz na rešpekt, individuálnu podporu každého žiaka a skúsený personál. Vymenila sa viac ako polovica zamestnancov a celé vedenie. Každému dieťaťu sa pridelil mentor, ktorého úlohou je pomáhať mu zvládať školské povinnosti aj osobné výzvy.

BEZPEČNÉ MIESTO

Zásadnú rolu v premene zohralo budovanie bezpečného, prívetivého a spravodlivého prostredia. Každý sa stretáva s podporou, ale aj s jasne nastavenými hranicami. Ak žiak príde ráno bez raňajok alebo nedostatočne oblečený, škola situáciu aktívne rieši.

Dôraz sa kladie nielen na výsledky vzdelávania, ale aj na rozvoj emocionálnych a sociálnych zručností. „Napríklad na školských výletoch sa všetci učia spolupracovať, vzájomne sa podporovať a prekonávať vlastné limity. Zohľadňujú sa pritom aj špecifické potreby žiakov z vylúčených lokalít, ako sú znížená finančná dostupnosť alebo chýbajúce vybavenie,“ vysvetľuje Hipš.

Výsledky sú viditeľné. V prvom roku po transformácii prišlo na zápis toľko detí, že sa otvárali dve prvé triedy. Alma dnes prijíma prváčikov z rôznych sociálnych prostredí a stáva sa živým dôkazom toho, že inklúzia nie je ilúzia. Úspešný príbeh malej slovenskej základky si všíma aj okolie a z priestoru, ktorému hrozil zánik, sa postupne stáva tréningové centrum pre učiteľov z iných regiónov. Každý rok sem

prichádzajú desiatky pedagógov, aby sa učili, ako v praxi zvládať diverziu, pracovať s deťmi z generačnej chudoby a vytvárať bezpečné prostredie pre všetkých žiakov.

DIGITÁLNA TRANSFORMÁCIA

VĎAKA ARICOME

To všetko sa darí za veľkej podpory sponzorov. Jedným z nich je aj Aricoma. „Súčasťou transformácie Almy bolo aj zásadné zlepšenie digitálnej infraštruktúry. Škola pred prevzatím prakticky nemala funkčnú wi-fi sieť. Počítače a tablety existovali, ale pre slabý signál sa nemohli využívať pri výučbe,“ opisuje Hipš technologický stav.

Aricoma v tomto smere zasiahla v správnom čase. Ako významný sponzor škole darovala kompletné nové wi-fi pokrytie. „Bola to pre nás obrovská zmena. Žiaci aj učitelia mohli po prvýkrát stabilne pracovať online, pripojiť sa k vzdelávacím platformám a začať využívať digitálne technológie naplno,“ hovorí Hipš.

Vďaka novej infraštruktúre dnes škola ponúka hybridnú výučbu, online semináre a moderné nástroje na správu prístupov, ktoré zaisťujú bezpečnosť v online prostredí. Deti majú navyše možnosť využívať vybavenie aj po výučbe. Wi-fi sieť umožnila okrem iného rozvoj nových metód výučby. Napríklad projektového vyučovania, práce v malých skupinách

alebo online spolupráce so zahraničnými inštitúciami. „Vďaka technológii od Aricomy sme urobili obrovský skok. Je to taký prechod zo školy 20. storočia na školu 21. storočia,“ sumarizuje Juraj Hipš.

BUDÚCNOSŤ? VÍZIA ŠÍRENIA

ZMENY PO CELOM SLOVENSKU Úspech Almy nezostal bez povšimnutia. Ministerstvo školstva Slovenskej republiky dnes tento príklad využíva ako inšpiráciu na zmenu legislatívy týkajúcej sa tvorby školských obvodov a inkluzívneho vzdelávania. Alma dokazuje, že zmena vo vzdelávaní môže byť prvým krokom k širšej zmene celej spoločnosti.

„Prichádzame na to, že nestačí zmeniť len školu. Ak chceme, aby deti mali skutočnú šancu, musíme zároveň riešiť dostupnosť kvalitného bývania, zamestnanosť rodičov a celkovo podmienky, v ktorých deti vyrastajú,“ poukazuje na komplexnosť problému Juraj Hipš. Všetky tieto aspekty aktívne rieši s mestom a snaží sa nájsť efektívne riešenia. To však ešte nejaký čas zaberie.

Čo sa, naopak, chystá už čoskoro, sú ďalšie školy na podobnom princípe fungovania. V spolupráci s nadnárodnou organizáciou Teach for All by mala už na budúci rok vzniknúť nová základná škola na východnom Slovensku.

„Prichádzame na to, že nestačí zmeniť len školu. Ak chceme, aby deti mali skutočnú šancu, musíme zároveň riešiť dostupnosť kvalitného bývania, zamestnanosť rodičov a celkovo podmienky, v ktorých deti vyrastajú.“

TEHDY A TEĎ:

DOPISY

A TEXTOVÉ ZPRÁVY

Chat je chatem tehdy, je-li živý a okamžitý. Jestliže to nechcete, napište místo chatu e-mail. V Magazínu N vás pravidelně seznamujeme s věcmi, jevy a událostmi, které se během jediného lidského života změnily k nepoznání. Dnes se podíváme na to, kam zmizely dopisy, co je nahradilo a na co dávat pozor.

Předem mého dopisu přijmi srdečný pozdrav a milou vzpomínku!

Ano, touhle nebo podobnou větou jsme se všichni učili začínat dopisy svým blízkým – v dobách, kdy se ještě psaly. Rukou na papír, přeložit, vložit do obálky, zalepit, napsat adresu, nalepit známku a odnést do schránky. Vzpomínáte? A dovedli byste to ještě? Víte z hlavy, jaká známka dnes patří na dopis? Trefili byste k nejbližší poštovní schránce sami od sebe, nebo by vám musel pomoci Google?

I dnes jsou jistě lidé, kteří píšou a posílají soukromé dopisy, většina z nás to však už dlouho nedělá. Místo toho používáme e-mail, chatovací programy a SMS.

Dopis je slohový útvar, má určitá formální pravidla, která se děti učily ve škole. Pak si procvičovaly získané dovednosti na rodičích a příbuzných. Pro většinu lidí byly soukromé dopisy jedinou příležitostí, jak si vyzkoušet aktivní literární činnost. Bylo milé dostávat dopisy od svých bližních a často obdivovat, jak pěkně se dovedou vyjádřit – když jim nic jiného nezbývá.

Korespondence slavných lidí někdy vychází knižně. Někdy je to až nepatřičný pohled do soukromí, často však fascinující četba. Tento žánr ale patří minulosti; nebo myslíte, že někdy vyjdou sebrané textové zprávy dnešních spisovatelů, umělců a politiků? Sotva. Už jen proto, že by to nebylo ke čtení.

E-maily, to možná; e-mail je vlastně dopis poslaný elektronickou cestou. Textové zprávy čili chaty (čti čety) jsou něco docela jiného; představují mluvenou řeč převedenou do písmen. Jsou to rozhovory zastavené v čase, komiksové bubliny, které si posíláme, jako bychom byli kreslenými postavami příběhu.

Tomu odpovídá práce s jazykem. Ve skutečném dialogu je zvykem, že se mluvčí často střídají; když k vám někdo promlouvá souvisle minutu či déle, není to rozhovor, ale nevyžádaná přednáška. Stejné pravidlo platí pro „rozhovor“ v chatu: rozdělte svá delší sdělení do úseků po větách. Střídejte „mluvení“ s „nasloucháním“.

Dávejte najevo, že vnímáte a chápete. K tomu je třeba naučit se pracovat s emotikony – jak s těmi, které se vkládají přímo do textu, tak s drobnými symboly, jimiž lze beze slov reagovat na zprávu. Dejte pozor na to, že některé emotikony mají konvenčně význam, který není na první pohled patrný. Kdybyste chtěli něco psát o lilku nebo broskvích, jejich obrázky rozhodně vynechte.

Hodně lidí, zejména mladších, odmítá v chatu tečku za větou a pokládá ji za nezdvořilost – jako byste tím říkali „domluvili jsme, ty mlč“. Hodně lidem, zejména starším, to připadá podivné a negramotné.

Obecně platí stejné pravidlo jako při živém rozhovoru: vnímejte, s kým mluvíte, a snažte se naladit na jeho nebo její osobnost. Použitý komunikační styl by měl vyhovovat oběma stranám. Stejně jako bez problémů rozlišujete, s kým si tykáte a s kým vykáte, s kým lze žertovat a používat ironii a s kým raději ne, můžete se stejně dobře naučit a pamatovat si, jaký styl chatování se ke komu hodí.

Poslat dopis nebo e-mail spadá mezi prostředky asynchronní komunikace: odesílatel a příjemce pracují se sdělením nezávisle na sobě, každý jindy. Telefonování je synchronní: povídáte si ve stejnou chvíli. Chat má i v tomto smyslu blíž k telefonu než k e-mailu. Je samozřejmě možné reagovat až se zpožděním (a nerad bych, aby se mi ozvali všichni ti, kterým jsem to kdy provedl), kromě jasně zdůvodněných případů se to však pokládá za nezdvořilé a nedává to koneckonců smysl.

Chat je chatem tehdy, je-li živý a okamžitý. Jestliže to nechcete – a je řada důvodů, proč to v konkrétní situaci nechtít –, napište místo chatu e-mail.

Anebo si vzpomeňte, jak se píše dopis, a zkuste adresáta šokovat ručně napsaným sdělením, které mu donese pošťák. Je to pracné, zdlouhavé, ale okouzlující. Pokud to aspoň trochu umíte a neuchýlíte se na závěr k větě: Nevím už, co psát, tak končím.

„NE

ZÁŽITEK Z TOUR DE FRANCE HORSKÝCH KOL:

VŠECHNO MÁ SMYSL HROTIT.“

Dost možná nejste žádný vrcholový sportovec, ale přece jen něco dokážete. Na kole, v bazénu nebo na trase trialového nebo silničního běhu. Pokud ano, víte, kolik námahy to chce, aby se člověk zlepšoval. Byť jen o kousek, zvlášť když u toho naplno pracujete. Ale jde to. A jak! Příkladem budiž Petr Konečný z Aricomy, který se se svým parťákem Zbyňkem Husákem ze společnosti Eden Europe dokázal připravit na extrémní 700kilometrový závod Cape Epic a ještě u toho pomoct postiženému klukovi.

Petr Konečný není jen tak nějaký hobík. Ještě než měl potvrzenou účast na slavném závodě, který se jede jako vrchol celé série v Jihoafrické republice, měl něco za sebou: moravský bikemaraton Drásal se 120 kilometry délky a 3300 metry převýšení, českého Krále Šumavy a další akce. „Prvního Drásala jsme s kamarádem Zbyňkem Husákem jeli už někdy před deseti lety a postupně jsme přidávali, až jsme narazili na Epic Series. To je série týmových dvoučlenných maratonských závodů. Většinou se jede 40 až 100 kilometrů denně, všude možně po světě a s velkým převýšením od 1500 ke 3000 metrů,“ líčí Konečný, který pracuje na pozici obchodního ředitele jednotky Midmarket.

CO BUDEME DĚLAT?

Spolu s parťákem měli finální jihoafrickou trasu Epic Series dlouho za příliš vysokou metu. Mezi jezdci se závodu říká Tour de France horských kol a je neobyčejně těžké se na něj dostat. Při online prodeji jsou místa během pár chvil pryč. Nebo můžete zkusit loterii, do které se může každý, kdo dojede jinou akci ze série, přihlásit zakoupením losu. „O Cape Epic jsme snili, a tak kamarád řekl, že si los koupíme. Pak jsem na to úplně zapomněl. O týden později, když jsem doma kamarádům na Instagramu ukazoval videa z Andorry, se na displeji najednou

objevila česká vlajka a moje jméno, že pořadatelé gratulují výherci,“ směje se Konečný, který měl v tentýž moment obrovskou radost a zároveň ho polilo horko.

Dá se na něco takového natrénovat za 6 měsíců, které do akce zbývaly? Konečný i jeho týmový partner měli za to, že ne, a zkoušeli se s organizátory domluvit, aby jim dali vstup až na další ročník. Ti ale byli neoblomní. Teď, nebo nikdy. A tak se oba čeští jezdci pustili do fyzicky nejnáročnějšího životního období. Našli si trenéry v brněnském klubu Cycle Community, absolvovali fyzické testy, aby zjistili, jak na tom aktuálně jsou, a nechali si na každý týden zpracovat tréninkový plán, podle kterého se na závod začali připravovat. Ten obnášel šest dnů sportu, od 1,5 až po pět hodin denně. „Jak moc mi to rozhasilo život? Úplně,“ přiznává dnes už s úsměvem Konečný.

POČASÍ NEPOČASÍ, ÚNAVA NEÚNAVA Znamenalo to vystoupit ze standardního života a pustit se do úplně jiné kapitoly. „Mám přitom velké štěstí, že mě podpořila rodina i kolegové v Aricomě,“ povídá manažer, který v přípravě najel 4500 kilometrů na kole, k tomu přidával kruhové tréninky a další sporty. Většinou si odbyl ranní fázi ještě před prací a odpoledne následovala další, tím spíš o víkendu. Na začátku přípravy,

Před třetí etapou organizátoři předem hlásili, že bude velké vedro. Už den před ní bylo venku 36 stupňů a teplota měla jít ještě nahoru stejně jako výškové metry – těch měli v daný den závodníci zdolat hned 2200.

Spolu s fyzickým tréninkem Petr Konečný i jeho parťák přemýšleli nad tím, že by svému životnímu výkonu rádi dali nějaký charitativní přesah, a tak vymysleli dobročinnou akci, při které podpořili rodinu Grycových s postiženým synem Tomášem.

v srpnu, to ještě šlo s úsměvem, ale jakmile udeřila zima, přiznává, že do zateplené zimní cyklovýbavy se mu ráno úplně nechtělo. „To bylo těžké hlavně na konci přípravy. Na začátku zase chvilku trvalo, než člověk najel do potřebné rutiny.“

Spolu s fyzickým tréninkem Petr Konečný i jeho parťák přemýšleli nad tím, že by svému životnímu výkonu rádi dali nějaký charitativní přesah, a tak vymysleli dobročinnou akci, při které chtěli cyklistiku zprostředkovat i někomu, pro koho není dostupná. Našli rodinu Grycových s postiženým synem Tomášem a tomu se rozhodli pomoct ke speciálnímu tricyklu. „Řekli jsme si, že za každý ujetý kilometr v tréninku dáme

každý z nás korunu. Přivedli jsme k tomu i kolegy z našich firem a známé,“ vysvětluje Konečný, jak se povedlo vybrat víc než 80 tisíc korun.

Ale zpátky k závodu. Jel se v polovině března a bylo to přesně takové, jak slibovaly a možná i trochu vyhrožovaly zkazky z minulých ročníků. Nekonečné kopce, rozpálené stezky, ale i krásné výhledy na jihoafrické vinařské oblasti, kudy se projíždí. „Co se týče atmosféry, bylo to neuvěřitelné, potkali se závodníci i fanoušci z celého světa. V průběhu závodu se navíc mění krajina. Začínali jsme ve vyprahlé části, kde se hodně prášilo, ale pak se jelo do hor, kde naopak pršelo,“ líčí Konečný něco, co si ale neprožil do konce.

PŘES KTERÝ LIMIT MÁ SMYSL CHODIT? Před třetí etapou organizátoři předem hlásili, že bude velké vedro. Už den před ní bylo venku 36 stupňů a teplota měla jít ještě nahoru stejně jako výškové metry – těch měli v daný den závodníci zdolat hned 2200. „Startovali jsme okolo osmé, a když jsme se dostali do nejvíc vyhřátého skalnatého trailu, bylo kolem 11., a jak jsem se později dozvěděl, teplota tam stoupala k 50 stupňům. Odevšad sálalo horko a mně se úplně přehřál organismus. Byl jsem malátný, už nepomáhalo ani napití, a tak jsem dojel na občerstvovací stanici k lékaři. Ten mi řekl, že nemá cenu, abych jel dál, a převezli mě do polní nemocnice,“ líčí IT manažer, jak jeho velký sen skončil. Ten den nebyl zdaleka jediný, kdo etapu nezvládl. Organizátoři ji nakonec předčasně ukončili a dali možnost se do závodu vrátit. Lékařské doporučení i Konečného vlastní pocit ale byly proti.

Co si z toho člověk bere? „Spoustu emocí a spoustu informací o osobních limitech – o tom, co všechno je člověk schopný dokázat, ale i to, že přes nějakou čáru už nemá smysl chodit. A taky velkou radost, že jsem toho mohl být součástí,“ líčí Petr Konečný, jehož parťák dojel až do konce. Společně už mají díky 100procentní přípravě plán na další závody na celou letošní sezonu.

Národní divadlo čeká sezona PLNÁ návratů, novinek i očekávání

Národní divadlo, symbol české kulturní identity a historie, se chystá na 143. sezonu s mimořádně bohatým programem a jasným signálem, že se chce dívat do budoucnosti s otevřeností a vizí. Připravuje devatenáct premiér napříč všemi soubory. Operou, činohrou, baletem i Laternou magikou. Kromě nových titulů nabídne i návraty děl, která dlouhá léta na repertoáru chyběla.

Už teď je jasné, že jde o sezonu, která má potenciál redefinovat podobu scény nejen z uměleckého, ale i společenského hlediska.

Jedním z nejvýraznějších momentů sezony bude návrat opery Legenda z Erinu Otakara Ostrčila, která se na jeviště Národního divadla vrací po více než sto letech. Režie se ujme Jiří Heřman a hudebního

nastudování šéfdirigent Robert Jindra. V kontextu současné operní tvorby se jedná o ambiciózní krok. Uvést dílo z meziválečného období, které osciluje mezi symbolismem a dramatickou expresí, vyžaduje

od publika otevřenost, ale také odvahu dramaturgie nabídnout něco neotřelého. Tím však výčet operních premiér zdaleka nekončí. Na programu je i  Idomeneo W. A. Mozarta, barokní Dido a Aeneas

Henryho Purcella, nebo Parsifal a Zlato Rýna Richarda Wagnera. Právě poslední zmíněné dílo zahajuje cestu k uvedení celé tetralogie Prsten Nibelungův, která by měla vrcholit v roce 2028.

Laterna magika: Pluto / Balet: Sarkasmy

Jednou z nejzásadnějších zpráv je jmenování nového generálního ředitele Národního divadla. Od srpna 2028 se jím stane Martin Glaser, současný šéf Národního divadla Brno. Už teď budí očekávání.

KLASIKA I EXPERIMENT NA JEDNOM JEVIŠTI

Činoherní soubor pod vedením Lukáše Trpišovského a Martina Kukučky opět sází na dramaturgickou odvahu a hledání nových výpovědních forem. Příkladem může být připravovaný titul Farářův konec o nešikovném a trochu nešťastném kostelníkovi, který se přestěhuje a shodou tragikomických náhod je na novém místě považován za duchovního pastýře. Těšit se můžete i na Meteor, který se sice točí okolo umírání, ale s takovou lehkostí a humorem, že rozhodně nebudete odcházet smutní.

Vedle těchto novinek zůstávají v repertoáru i inscenace klasického fondu jako třeba Naši furianti, čímž činohra přirozeně vyvažuje tradici a současnost.

Baletní soubor pod vedením Filipa Barankiewicze ještě v září a říjnu předvede své Sarkasmy. Představení, které slibuje výrazný choreografický rukopis a silný emocionální náboj. Repertoár nadcházející sezony zároveň zůstane postavený na pilířích klasického baletu. Milovníci Labutího jezera se tak nemusí bát. Vystoupení na prknech Národního divadla, ze kterého se už spousty let tají dech, nebude chybět ani tentokrát.

Stále silnější postavení si buduje také Laterna magika, která pokračuje v experimentálním směru. Inscenace Pluto s humorem zkoumá kontrast mezi dokonalou technickou přesností a lidskou chybovostí. Kromě skvělých hereckých výkonů vaši pozornost udrží také stroboskopy a lasery.

NOVÝ ŘEDITEL, NOVÁ VIZE

Jednou z nejzásadnějších zpráv je jmenování nového generálního ředitele Národního divadla. Od srpna 2028 se jím stane Martin Glaser, současný šéf Národního divadla Brno. Jeho výběr byl oficiálně potvrzen ministerstvem kultury na základě výběrového řízení a už teď budí očekávání. Glaser přináší do Prahy zkušenosti s řízením velkého divadelního domu, silný smysl pro dramaturgii s přesahem a otevřenost novým formám komunikace. „Národní divadlo není muzeum. Je to živý organismus. Musí reflektovat proměnu společnosti, být místem dialogu a kulturní pamětí národa zároveň,“ uvedl Glaser krátce po svém jmenování. Jeho nástup do funkce přichází v době, kdy se i evropská divadla potýkají s redefinicí svého poslání, a právě v tom může Glaser sehrát klíčovou roli.

KONEC ČERVNA JAKO OCHUTNÁVKA NADCHÁZEJÍCÍ SEZONY

Ještě než naplno odstartuje nová sezona, můžete si čekání na prázdniny zpříjemnit pestrou paletou titulů. Zajděte se podívat na příběh o Paní Bovaryové plný všedního života i velkých snů, nebo vsaďte na neumírající příběh, který ztvárňuje Kytice

S dětmi můžete vyrazit třeba na inscenaci Tři mušketýři a já

Každopádně počítejte s tím, že v nadcházející sezoně budou mít silné zastoupení všechny čtyři scény. Od historické budovy, přes Stavovské divadlo a Státní operu až po Novou scénu. Doprovodné programy v rámci platformy ND+ pak nabídnou nejen debaty s tvůrci, ale i workshopy, komentované prohlídky nebo edukační cykly pro školy a rodiny s dětmi.

Národní divadlo tak potvrzuje, že zůstává kulturním lídrem, který si je vědom své historie, ale nebojí se budoucnosti. Sezona 2025/26 je nejen přehlídkou uměleckého bohatství, ale také příslibem transformace. Směrem k divadlu, které je otevřené, odvážné a připravené vést dialog s dnešním světem.

aricoma.com