ELITA 1/2021

MAGAZÍN NEJEN O INFORMAČNÍCH TECHNOLOGIÍCH

Vážení čtenáři, když jsem zde nám všem v září 2020 přál brzký návrat k normálu, netušil jsem, jak dlouho to bude trvat. Druhá vlna pandemie nám naplno ukázala svoji sílu a svět se opět téměř zastavil. I práce lidí ve společnostech ARICOMA Group se změnila. Nemohli jsme se tolik potkávat a pracovat obvyklým způsobem, ale to už známe a jsme na to zařízení. Změnily se ovšem i priority našich zákazníků. Někteří odkládali naplánované projekty, ale větší část akcelerovala práci na digitalizaci svých firem, protože současná situace naplno ukázala její nutnost. A taky jsme se občas vrátili zpět v čase. Nebo si snad pamatujete, že by byl v poslední době něčeho akutní nedostatek a že byste na dodávku například notebooků museli čekat několik měsíců?

Jsem opravdu hodně rád, že vám v tomto čísle Elity můžeme přinést rozhovor s Petrem Koubským. Našim čtenářům ho není třeba představovat, od začátku se aktivně podílel na vytváření obsahu Elity jako člen redakční rady a mohli jste si přečíst spoustu jeho skvělých textů nejen o IT. Petr už není členem naší redakční rady, nevěnuje se už jen IT a pracuje jako novinář v Deníku N. A za svou práci byl letos oceněn

Cenou Ferdinanda Peroutky. Proč zrovna on? Přečtěte si na straně 13, co si o tom myslí třeba Petr Pithart. Žádné rozhovory s managementem do zákaznického časopisu nepatří. I to mi v počátcích Elity doporučoval Petr Koubský. Snad nebude vadit malá výjimka a představení našich dvou nových společností Seavus a KOMIX bude ústy jejich šéfů osobnější a zajímavější.

Víte, jak staré jsou klavíry v našich školách? A které zemi se říká země nomádů? Co se děje v Národním divadle, když nemůže mnoho měsíců hrát? Proč je malý vrtulník na Marsu větší událost, než by se na první pohled mohlo zdát? A jak jde dohromady špičková cyklistika a práce security specialisty? Na to vše naleznete odpovědi na následujících stránkách.

A samozřejmě hlavně mnoho případových studií a odborných článků, které mohou být pro vaše firemní

IT inspirativní. A pokud se vám nechce číst, můžete si už mnohé z toho poslechnout v našich podcastech, například závěrečný článek o dobrém hesle.

Přeji vám hezké léto a doufám, že se brzy potkáme i osobně.

o.

MARTIN GRIGAR ELITA I magazín nejen o informačních technologiích, číslo 1/2021, vydáno 20. 6. 2021 VYDAVATEL AUTOCONT a.s., Hornopolní 3322/34, 702 00 Ostrava, IČO: 04308697 REDAKCE Martin Grigar, Martina Fojtů, Ondřej Holomek, Kateřina Nováková, Deník N POUŽITÉ FOTOGRAFIE archiv Národního divadla, archiv Petr Koubský, archiv Deník N, Cleverlance, AEC, Seavus, KOMIX, Nemocnice Jihlava, Shutterstock, Unsplash GRAFICKÁ ÚPRAVA Adéla Geislerová, AETNA, spol. s r.

Martin Grigar

ZALOŽENO 1992

TRŽBY > 17 mil. eur LIDÉ > 300

KDYBY NAŠE SYSTÉMY NEFUNGOVALY, LIDÉ VYJDOU DO ULIC

Na konci března se oficiálně potvrdilo, že novou součástí ARICOMA Group se stane společnost KOMIX, která již téměř třicet let patří k tomu vůbec nejlepšímu na tuzemském IT trhu. V posledních letech se zaměřuje výhradně na vývoj zakázkového softwaru – pro stát, Evropskou unii, ministerstva, ale také pro Škoda Auto, Nestlé nebo Porsche ČR. „Naše systémy nejsou vidět na první pohled, přesto je v nich každý Čech,“ říká Tomáš Rutrle, ředitel a dosavadní spolumajitel společnosti KOMIX. „A kdyby spadly, lidé by vyšli do ulic, protože řeší opravdu zásadní věci,“ dodává s úsměvem člověk, du který ve volném čase rád létá.

„Všechno jsou to systémy, jež musí fungovat bez chyb. Pokud by s nimi byla potíž, nebyl by možný volný pohyb osob po Evropské unii, mámy by nedostaly příspěvek na péči o dítě, kolabovaly by mzdy.“

TOMÁŠ RUTRLE CEO společnosti KOMIX

Na přelomu tisíciletí jsme se na krátký čas ocitli v německých rukou, ale jen do chvíle, než praskla ‚dotcomová bublina‘. Pak si společníci přebrali společnost zpátky a začali se hodně zabývat světem systémových integrací, infrastruktury nebo bezpečnosti. Od roku 2013, kdy jsem převzal podíl po Petru Kučerovi, jsme se rozhodli, že se budeme soustředit výhradně na softwarový vývoj,“ přibližuje předchozí fáze společnosti Tomáš Rutrle.

SYSTÉMY, NA KTERÝCH ZÁLEŽÍ

Teď ho jeden takový let čeká, protože vstupem pod křídla ARICOMA Group získává jeho tým globálnější ambice. „S oblibou říkám, že vstupujeme do období Komix 4.0. Začínali jsme v devadesátých letech s unixovými operačními systémy a databázemi Informix a poměrně brzy jsme získali zajímavé klienty z řad zdravotních pojišťoven, magistrátu, ministerstev.

Soudě podle čísel to byla skvělá sázka. Protože KOMIX dokázal znásobit více než třikrát roční obrat a loňský fiskální rok uzavřel nad hranicí půl miliardy korun. Zaměstnává také více než dvojnásobek lidí. „Děláme systémy, na kterých záleží. Ty, jež si nemohou dovolit výpadek,“ vysvětluje Tomáš Rutrle. Patří mezi ně evidence obyvatel pro ministerstvo vnitra, údaje o narozeních, úmrtích, sňatcích, rozvodech i stěhování. Schengenský informační systém, v němž policie schengenských států sdílí informace o pohřešovaných a hledaných lidech, ukradených autech, lodích a letadlech nebo uměleckých předmětech. Pro Českou správu sociálního zabezpečení připravila projekt eNeschopenky, který byl letos v dubnu vyhodnocen IT projektem roku v České republice. „Všechno jsou to systémy, jež musí fungovat bez chyb. Pokud by s nimi byla potíž, nebyl by možný volný pohyb osob po Evropské unii, mámy by nedostaly příspěvek na péči o dítě, kolabovaly by nemocenské, nefungovaly matriky. Některé chyby v nich by nejspíš přiměly lidi, aby vyrazili do ulic. Proto máme zodpovědnost přímo ve své DNA,“ říká Tomáš Rutrle.

Ale druhým dechem dodává, že státní správa už dnes tvoří jen asi 45 % celkového obratu společnosti. Situace se začala hodně měnit před šesti lety, kdy společnost KOMIX získala do svého portfolia koncern Škoda Auto. „Projekty pro státní správu jsou zásadní, ale z technologického hlediska jsou v některých ohledech trochu staromódní a očekává se od nich především funkčnost. V rámci našich projektů pro Škodu, na kterých dnes dělá už více než stovka našich lidí, pracujeme v cloudu, vývoj je často agilní a výsledná řešení jsou modernější a působivější,“ popisuje spolupráci s legendárním výrobcem automobilů Tomáš Rutrle.

VELKÁ OČEKÁVÁNÍ

Od konce března je KOMIX součástí české IT jedničky. „ARICOMA je nejen největší, ale zároveň také nejambicióznější z těch konsolidací, které na českém trhu v IT v tuhle chvíli probíhají. Jednali jsme s několika z nich, ale u Aricomy je její ambice jasně formulovaná. Je to pro nás velká příležitost, chceme se bavit s lidmi napříč firmami a propojovat zákazníky, know-how i zkušenosti v rámci týmů. Je to impuls podobný tomu, jako když jsme před lety začali dělat pro Škodovku a najednou jsme se dostali k novým technologiím i odlišnému způsobu práce. Začali jsme dělat projekty s globálním dopadem, naši lidé najednou cestovali do Austrálie nebo Malajsie, aby implementovali naše řešení. Evropský či světový rozměr je pro nás další výzva, pro níž Aricomě přinášíme solidní kompetenci při realizaci velkých softwarových projektů. Nikoli pouze v podobě teamleasingového nebo bodyleasingového obchodování, ale skutečně velkého projektového byznysu,“ uzavírá Tomáš Rutrle.

TEXT KOCHA BOSHKU / ONDŘEJ HOLOMEK

Líbí se mi esprit a alchymie, která funguje u malých dravců – a snažíme se jejich myšlenky aplikovat i do světa respektovaných a velkých společností. “

CEO společnosti Seavus

V České republice se o ARICOMA Group dobře ví. I přesto, že sama značka zatím zůstává spíše v pozadí zavedených IT společností, jí patří pozice nepopiratelné IT jedničky. Se silnou skupinou KKCG v zádech, téměř třemi tisícovkami zaměstnanců a ročním obratem přes osm miliard korun, má před svými konkurenty citelný náskok. Při debatách o mezinárodních ambicích společnosti však mnozí významně pozvedli obočí. Může se společnost s primárně českými vlastníky poměřovat s těmi největšími, nejrespektovanějšími a nejdravějšími hráči v oblasti enterprise IT či digitální transformace i v evropském měřítku? Akvizice švédské technologické společnosti Seavus je v každém případě důkazem, že to myslí opravdu vážně.

Nejen tím, že tentokrát nelovila akvizice v tuzemském rybníku, ale především, že je Seavus skutečně respektovaným dravcem v oblasti IT poradenství, softwarového vývoje, kybernetické bezpečnosti a compliance. Ostatně, mezi její klienty patří například telekomunikační společnosti Sunrise, Tele2, Globalstar, A1; banky jako Erste Bank, Banca Intesa nebo Marginalen Bank, či technologický gigant Bosch. A osm stovek zaměstnanců řeší projekty nejen v severských zemích, ale také v Beneluxu, Švýcarsku či Spojených státech

amerických.

tomu jsme dnes tam, kde jsme,“ říká muž s makedonskými kořeny, kterému se se Seavusem podařilo ze Švédska ‚divošsky‘ dobývat trhy prostřednictvím IT řešení.

vřenost. Cítím, že se stáváme součástí něčeho velkého, co skutečně může mít oprávněnou ambici být významným mezinárodním technologickým holdingem.“

To už je dobrý důvod vyzpovídat Kocha Boshku, CEO společnosti Seavus, a představit jeho vlastní pohled na dosavadní aktivity společnosti, stejně jako výhled v rámci ARICOMA Group. „Když jsme Seavus v roce 1999 zakládali, inspirovali jsme se latinským slovem „Saevus“, který znamená divošský či divoký. Vetkli jsme do společnosti soutěživého ducha, mentalitu síly a vytrvalosti. Usmysleli jsme si, že můžeme porážet i ty největší a nejsilnější –všechny Accentury a Taty tohoto světa. Z této cesty jsme neustoupili, a díky

Boshku, CEO společnosti Seavus, porážet i ty největší a nejsilnější –

„Samozřejmě je pozoruhodné pozorovat tempo světa IT. Když jsme na přelomu milénia s podnikáním začínali, nedokázali jsme si vůbec představit, kam celý obor a veškerá digitální transformace bude uhánět. Dnes už nemůžete vsadit na nic, o čem víte. Všechno je turbulentní, rychlé, plné technologií. Ale nám se daří být s našimi řešeními při tom,“ dodává druhým dechem, a když se ho zeptáme na výhled pro další roky, optimisticky prohlásí: „Dnes bych vsadil na to, že firemní IT bude po celé Evropě do roku 2025 z velké části outsourcováno do ARICOMA Group,“ řekne a na tváři mu zazáří šibalský úsměv.

V každém případě má ARICOMA Group nově v portfoliu hráče, který mezinárodní expanzi dokáže výrazně akcelerovat. Velká očekávání má také Kocha Boshku. „Už od prvních jednání s představiteli ARICOMA Group vnímám pozitivní atmosféru a velkou ote-

A bát se velkých výzev nemá tento CEO ani Seavus v povaze. „Když mi hodně kolegů říká, že fintechové či gametechové start-upy jsou ‚zákazníci z pekla‘, vždycky oponuju. Umí vyvinout takový tlak na pokrok a inovace, že dokážou rozpoutat pořádný technologický uragán v celém oboru. Mám rád průniky těchto dvou světů. Líbí se mi esprit a alchymie, která funguje u malých dravců – a snažíme se jejich myšlenky aplikovat i do světa respektovaných a velkých společností. V každém případě je celý proces digitální transformace neuvěřitelně divoká jízda a je skvělé být při tom,“ uzavírá Kocha Boshku.

Jedno je jisté. ARICOMA Group získala nejen respektovaného partnera s mezinárodními referencemi, ale také kus nespoutaného, až divošského espritu. Což se v dnešní době, spojené s technologiemi, může opravdu hodit.

Z PIAN DO ŠKOL SE STAL NÁRODNÍ BOJ ZA LEPŠÍ HUDEBNÍ VZDĚLÁNÍ

V září loňského roku tu zprávu nešlo minout, plnila vysílání hlavních zpravodajských portálů a televizí. Rodinná nadace podnikatele Karla Komárka (KKFF) se rozhodla koupit všechny klavíry, které tehdy od tradičního českého výrobce Petrof odmítl převzít čínský odběratel. Ten tak učinil z obavy ze sankcí, o kterých mluvili čínští představitelé v souvislosti s návštěvou předsedy senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wanu. O jede náct nástrojů byl takový zájem, že se nadace rozhodla pomoct obměně a hudebnímu vzdělávání i na dalších školách. Zapojili se také další podnikatelé, firmy včetně společ ností AUTOCONT nebo Cleverlance a místní komunity.

TEXT MARTINA FOJTŮ

„Projekt mimo jiné ukázal, že na prvních 56 vybraných školách bylo průměrné stáří klavíru 49 let; škola s nejmodernějším vybavením měla nástroje, jejichž průměrný věk byl 17 let, a škola s nejstarším vybavením měla klavíry, jejichž průměrný věk byl 79,1 let.“

O jedenáct odmítnutých nástrojů se ucházelo 152 škol. „Z každé z nich byla cítit upřímná snaha učitelů a ředitelů škol udělat pro své žáky to nejlepší. Jsme nadšeni tím, kolik lidí hudbou opravdu žije, miluje ji a snaží se k ní vést nejmladší generaci. Právě to nás dovedlo k rozhodnutí v akci Piana do škol pokračovat,“ uvedla spoluzakladatelka KKFF Štěpánka Komárková.

Projekt odhalil mimo jiné alarmující zastaralost klavírů na základních uměleckých školách (ZUŠ). Průměrné stáří klavíru na nadací vytipovaných školách bylo 49 let.

„Dlouhodobě na to upozorňujeme. Nejsou výjimečné situace, kdy rodiče talentovaného dítěte sami investují do kvalitního klavíru doma. Jenže dítě, pokud se má rozvíjet, potřebuje výuku ve škole, která často probíhá na zastaralém nástroji a pak se žáci zbytečně trápí,“ uvedla Zuzana Ceralová Petrofová, jednatelka a ředitelka společnosti Petrof, nejvýznamnějšího výrobce klavírů v Česku.

Nové informace i hlad škol po nových nástrojích nadaci přiměly k tomu, že v souvislosti s předáním původně odmítnutých klavírů vyhlásila veřejnou sbírku na nástroje pro dalších 45 škol. Stejně jako ty, do kterých putovaly první klavíry, i další školy, které by si dovybavení zasloužily, do výběru doporučila odborná komise. Posuzovala přesně stanovené parametry, například rozpočet školy, počet studentů,

kulturní zázemí a dostupnost hudebního vzdělání, výši školného, úspěchy studentů na hudebních soutěžích nebo třeba průměrné stáří nástrojů a počet klavírů na škole.

„Hned na začátku jsme řekli, že nástroje by měly směřovat tam, kde se kromě zmíněných kritérií mohou frekventanti pochlubit úspěchy v hudebních soutěžích. Odborná komise brala v potaz i lokalitu, v níž konkrétní ZUŠ funguje, a snažili jsme se upřednostnit chudší regiony,“ vysvětluje Luboš Veselý, ředitel nadace KKFF.

V listopadu 2020 byly vybrány školy a bylo zřejmé, že tím to neskončí. „Koncem roku 2020 už nám bylo jasné, že chceme v této aktivitě pokračovat. Přesvědčila nás o tom jednak neutěšená situace na školách, o které jsme se dozvěděli právě díky detailní práci odborné komise, ale také ohlas veřejnosti a konkrétních dárců, kteří se do projektu spontánně zapojovali,“ říká Štěpánka Komárková, spoluzakladatelka KKFF.

Sbírka běží prostřednictvím webu pianadoskol.cz a dárce si může vybrat mezi podporou projektu jako takového nebo přispět na konkrétní školu – to dává prostor rodičům či konkrétním komunitám. Podle Luboše Veselého přispěla do sbírky řada menších či velkých dárců nejen z Čech, ale také například z Velké Británie nebo USA. Zafungovala i komunitní podpora konkrétních ZUŠ,

např. v Poličce se podařilo mezi rodiči a místními obyvateli vybrat na polovinu pianina, druhou pak doplatil větší dárce, společnost Cleverlance. Firma AUTOCONT poté přispěla na nové pianino pro ZUŠ Staňkov. „Lidé často věnují peníze škole ve městě, kde například vyrůstali,“ doplňuje Veselý. Významným počinem podle něj byl i dar pěti pianin přímo od výrobce klavírů společnosti Petrof.

Projekt mimo jiné ukázal, že na prvních 56 vybraných školách bylo průměrné stáří klavíru 49 let. Škola s nejmodernějším vybavením měla nástroje, jejichž průměrný věk byl 17 let, a škola s nejstarším vybavením měla klavíry, jejichž průměrný věk byl 79,1 let. „Velké kulturní stánky mění klavírní křídla po pěti až sedmi letech. Pro potřeby výuky na školách je záhodno obnovit klavíry po deseti, maximálně po patnácti letech. Samozřejmě za předpokladu pravidelné údržby,“ okomentoval situaci Jan Simon, odborný garant komise a intendant Akademie klasické hudby.

Nové informace jsou podle jeho vyjádření důležité i proto, že se díky nim povedlo alespoň částečně zmapovat ekonomickou situaci v základním a obecném hudebním vzdělávání a bylo možné popsat nástrojové vybavení konkrétních škol. Podle Simona bude tato zjištění do budoucna využívat Rada základních uměleckých škol ČR pro jednání se zřizovateli škol i s ministerstvem školství.

ROZHOVOR ONDŘEJ HOLOMEK

Absolvent oboru průmyslové automatizace na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze a bývalý systémový programátor v Československé akademii věd.

Dobře se ví, že jeho analýzy, glosy, komentáře a eseje dokážou čtivým jazykem a s mimořádnou erudicí popisovat složitá zákoutí dnešního zběsilého světa plného fabulací, mediálních zkratek, neustále se vyvíjejících technologií.

PETR KOUBSKÝ

Letos oceněn Cenou Ferdinanda Peroutky SOCIÁLNÍ SÍTĚ PŘINÁŠEJÍ VÍC ŠPATNÉHO NEŽ

Petra Koubského není třeba komunitě kolem informačních technologií představovat. Absol vent oboru průmyslové automatizace na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze a bý valý systémový programátor v Československé akademii věd platí už více než tři desítky let za jednu z nejzásadnějších postav české žurnalistické scény. Dobře se ví, že jeho analýzy, glosy, komentáře a eseje dokážou čtivým jazykem a s mimořádnou erudicí popisovat složitá zákoutí dnešního zběsilého světa plného fabulací, mediálních zkratek, neustále se vyvíjejících tech nologií. Umí jít pod povrch, pod krustu instantního názoru na cokoli, pod nekonečný tok srdíček, lajků a sharů typický pro svět těkavých sociálních sítí. Umí. A za to byl letos oceněn Cenou Ferdinanda Peroutky. Jsme proto rádi, že tentokrát mimo tradičních textů můžeme s Petrem Koubským hovořit také v exkluzivním rozhovoru o pandemii, novém normálu a bu doucnosti IT.

Češi si v časech koronaviru prošli několika fázemi. Od počáteční soudržnosti při šití roušek přes letní „zvládli jsme to, best in covid“ až po frustraci a dno, které se táhne už od podzimu. Dnes jsme tématem v prvé řadě unave ni. Už nás nebaví číst, poslouchat, zajímat se – hledat, kde je vůbec pravda. Je v takové situaci vůbec možné dostat lidi k objektivním informacím, strhnout pozornost správným směrem? Mám stejný dojem, ale vlastně nevím, jestli odpovídá realitě. U nás v Deníku N mají články o koronakrizi setrvale vyšší čtenost než jiná témata – a to o hodně. Takže bych řekl, že nás sice už nebaví o tom číst, poslouchat, zajímat se, přesto to pořád děláme. Ovšem ve stále horší náladě. Žádný recept na krizi pozornosti a nálady nemám, snažím se pracovat co nejvíc věcně a přesně, snad to trochu pomáhá. Mám samozřejmě radost, kdykoli mohu ohledně epide mie zveřejnit nějakou dobrou zprávu. Hlavně díky postupujícímu očkování jich přibývá. Však bylo načase.

Naše společnost je rozdělena na dva tábory a sociální sítě umně prohlubují jejich přesvědčení. Máme úspěšné a ty druhé. Oba tábory si spolu čím dál méně rozumějí. Co by z vašeho pohledu mohlo pomoci k jejich postup nému propojování, platí-li teze, že pokud chceme jít jako země nahoru, musíme jít všichni?

To bych taky moc rád věděl. Rozdělení na dvě velké skupiny je nepopiratelné, neřekl bych ale, že dělicí čára vymezu je „úspěšné a ty druhé“. Pokládám se v mezích svých ambicí a své představy o životě za úspěšného člověka, stejně tak je nepochybně úspěšným člově kem třeba pan poslanec Volný, přesto stojíme na opačných stranách té čáry. Někdo říká, že ta čára odděluje liberály a populisty. Trochu asi ano, ale taky mi

to nepřipadá úplně výstižné, už proto, že oba ty pojmy jsou mlhavé. Snad je to čára mezi důvěrou v budoucnost a strachem z ní. Snad mezi otevřeností a uzavřeností. Nevím. Neptáte se mě ale na politologickou teorii, ptáte se, co s tím. V malém měřítku to je věc osobních kontaktů a vztahů, abychom si mezi sebou poví dali jako lidé, ne jako příslušníci něja kých názorových skupin. Ve velkém to teď podle mě žádné řešení nemá. Je to krize celé západní civilizace, projevuje se u nás, v Polsku, v USA, ve Francii, kdekoli. Nevěřím, že to napraví nějaká racionální argumentace, protože pře devším jde o emoce. Podle mě to musí me prodělat stejně jako epidemii, tahle ale bude trvat déle a zanechá hodně škod. Dostaneme se z toho jedině tak, když uznáme, že patent na pravdu nemá nikdo. Jestli to mám říct hodně nadneseně, tak morální povinností každého by mělo být cíleně vyhledá vat konkrétní lidi „na druhé straně“, seznamovat se, povídat si, snažit se navzájem chápat. Po jednotlivcích, ne organizovaně jako celek.

Sociální sítě byly v prvních letech vnímány jako skvělý pomocník demokratizace. Najednou každý mohl být vidět a slyšet. Dnes jsou nálepkovány jako posel zla a mocný nástroj autoritářů. Kde je podle vás pravda a jak vidíte jejich funkci směrem do budoucna? Sociální sítě podle mého názoru přinášejí víc špatného než dobrého. Vypnout je ale nejde. Musíme se naučit žít s jejich nepříznivými důsledky, zejména s tím, že zesilují polarizaci společnosti. Nabízí se sice myšlenka, že by vlády měly vyvíjet nátlak na provozovatele sítí, ale dokážeme se shodnout na tom, jak by takový nátlak měl vypadat? Co by měl požadovat? Například maďarská a polská vláda chtějí po Facebooku, aby zaručil, že nesmaže nic, co smazat nechtějí.

Vlády mnoha západních zemí naopak chtějí, aby smazal všechno, co se mu řekne, že smazat má, stejným směrem jde chystaný evropský Digital Services Act. To jsou zcela opačné požadav ky. Co z toho si přeje veřejnost v té které zemi, nejen její vláda, je zas jiná otázka. Myslím, že sítě demokratic ky nezregulujeme, protože se prostě neshodneme – jako společnost – jak by taková regulace měla vypadat. Otázka, jestli by se dala na internetových gi gantech vynutit, je pak až druhotná.

Často se mluví o poučení z doby „po pandemii“, o „novém normá lu“, o „nových hodnotách“. Jsou tahle očekávání namístě, nebo se lidé postupně vrátí ke konzumní mu způsobu života? Co vy osobně považujete za nejzajímavější? Myslím, že návrat k tomu, co bylo, není možný. Hlavně proto, že budeme muset, a tím myslím celý svět, napravovat škody způsobené jak epidemií, tak ochrannými opatřeními. To samo nám znemožní žít stejně jako dřív. Bude to trvat roky. Může to jistě přinést i ledacos dobrého. Banální příklad: nastává příležitost oprostit škol ní výuku od balastu, nedohánět všechno zameškané, ale nově definovat, co se děti opravdu potřebují učit a co ne. Rok s virem k tomu může napomoci, protože najednou na všechny ty větné rozbory, blanokřídlé či bitvu u Kresčaku nebude čas. Celkem vzato si ale myslím, že nás čekají spíš obtíže. Už jen proto, že konec epidemie nebude vyznačen žádnou cílovou čarou. Virus tady zůstane, pořád bude namístě opatrnost, roušky budeme tu a tam nosit možná už napořád, pro tože přijdou další viry – nevyhnutelně – a tato epidemie nastavila precedens. Společnost bude vedle dosavadních politických dělení, o nichž jsme mluvili před chvílí, ještě rozpolcena mezi přeo patrné a lehkomyslné. Upřímně řečeno, já zatím taky nemám chuť jít třeba do kina, i kdyby to už bylo možné. Necítil bych se tam uvolněně. Nejen kvůli riziku

infekce, ale prostě jsem odvykl pobytu ve větší skupině lidí.

Pandemii jsme zvládli z velké části díky technologiím. Trouf nete si říct, jak by vypadala před nějakými dvaceti lety? Její průběh by musel být dočista jiný. Rozdíl by byl hlavně v oblasti bio technologií. V roce 2001 neexistoval CRISPR-Cas9 ani další pokročilé tech nologie genetického inženýrství, takže bychom neměli většinu dnešních vak cín – jen ty, které používají oslabený či inaktivovaný virus, jako jsou čínské vakcíny Sinopharm a Sinovac. A ty jsou méně účinné než třeba Pfizer/ BioNTech a Moderna. Obtížněji by se vyráběly i účinné testovací sady. Pokud ale jde o počítače a internet, žádný vel ký rozdíl bych nečekal – s jedinou, ale velkou výjimkou sociálních sítí, které šíří v obrovském objemu jak užitečné informace, tak ty největší nesmysly. Mám za to, že by celosvětová krize tohoto druhu bez Facebooku probí hala klidněji, míň hystericky. Všechny další užitečné nástroje – databáze, epidemiologické modely, koneckon ců i superpočítače pro modelování biochemických reakcí – byly už před dvaceti lety na postačující úrovni. Naprosto by chyběly chytré telefony a sledovací aplikace. Ty sehrály během epidemie důležitou roli v některých asijských zemích, na Západě ale ne. Práce na dálku, „home office“, by byla před dvaceti lety mnohem omezeněj ší. Například my v novinách bychom tehdy nedokázali den za dnem vyrobit celé vydání, aniž bychom se potkali, což je způsob, jakým teď už rok fungujeme. Dálková školní výuka by s tehdejšími prostředky byla naprosto nemožná. Takže bychom se buď ne mohli navzájem tolik izolovat, anebo bychom museli chod společnosti umrtvit mnohem víc než teď. Těžko ale říct, jestli by to průběh epidemie výrazně zhoršilo. Řadu opatření jsme

přijali a akceptovali prostě proto, že jsou proveditelná. Ne na základě důkazu, že jsou užitečná.

Není zoufalé vidět, jakým způsobem si občas počíná stát v oblasti IT? Ať už jde o rezervační systémy pro očkování nebo webovou stránku s klíčovými informacemi na jednom místě. Kde hledat chybu a nápravu? Hackathony přece nejsou cesta. Je to jednoduché, digitalizace veřej né správy pro český stát prostě není prioritou. Babišova vláda převzala státní IT ve špatném stavu, který se akumuloval řadu let předtím, a pro jeho zlepšení neudělala nic, co by stálo za zmínku. Český e-government vypadá dnes jako špatný vtip. Ustrnul zhruba před patnácti lety, a ani tehdy k evropské špičce rozhodně nepatřil, spíš se snažil prodrat se mezi průměr. A ano, hackathony nejsou cesta, ty nanejvýš mohou efektně upozornit, že tu je něco hodně špatně. Cestou je zevrubná modernizace toho obrovské ho soustrojí jménem stát. Je mi už teď líto každé vlády, která to teď převezme, protože problém nabyl strašidelných rozměrů. Koronavirová krize to ostat ně důkladně zviditelnila.

Co se vám vybaví, když slyšíte sousloví „datový analytik“? Nemohu si pomoci, když slyším „datový analytik“, vybaví se mi Petr Ludwig, který si s tímhle nevinným označením nedávno strašlivě naběhl na Facebooku… a rozpoutal tím disku si, kdo je a kdo není datový analytik. Já myslím, že schopnost číst data a získat z nich informaci je dnes hrozně důležitá a měla by se učit – přiměře ným způsobem – od základní školy. Všichni bychom měli být aspoň trochu datovými analytiky. Pokud třeba uvě říte, že je něco skandálního na tom, že většina obyvatel pobírá nižší než průměrný plat, je to proto, že neumíte vyhodnocovat data. Takovým lidem

lze nakukat cokoli. Chceme patřit mezi ty, kterým se dá nakukat cokoli? Chce me to pro své děti? Jestli ne, buďme sami sobě datovými analytiky. Kromě toho to může být neobyčejně zajímavé a zábavné.

Všichni hovoří o datech, o dato vých analýzách, o učení se z dat. Umíme dnes už skutečně objemy dat rozumně analyzovat, nebo jsou to spíš pohádky výrobců? Pojem Big Data se nám nějak vytratil ze slovníku, že? Velká data se ale analyzují velice intenzivně, jen se tomu teď říká strojové učení. Na velkých datech z internetového provozu se trénují klasifikátory, díky nimž takové ty jednodušší projevy umělé inteligence – Siri, Google Translator, facebooková zeď a podobně – fungují stále lépe. Vytratila se ale naivní víra, že data obsahují všechno, jen to umět vyta hat, že není potřeba rozumět jejich významu, jejich sémantice, protože stačí najít správné korelace. Ilustra cí vzestupu a pádu tohoto přístupu je slavný případ Google Flu Trends, který doporučuji k prostudování každému, kdo se chce o prvním ob dobí „velkých dat“ poučit. Teď jsme jinde, formální analýza se kombi nuje s analýzou významu, výsledky jsou mnohem lepší. Jen se o nich tolik nemluví, stávají se samozřej mostí. Což je v IT běžná věc.

Proč lidé mají tendenci věřit ne smyslům?

Právě proto, že jsme lidé, přece! Nejsme racionální bytosti, jen si to namlouváme, a ani ne pořád. Geneticky jsme udělaní tak, abychom neumřeli dřív, než se rozmnožíme a odchováme mláďata k samostatnosti, nic víc po nás příroda nechce. V primitivním prostředí, v němž lidstvo žilo po celou svou existenci s vý jimkou zanedbatelných posledních ně kolika tisíc let – a v užším smyslu slova

„Samy technologie nám určitě nezařídí víc volného času, naopak. Vycucnou nám i tu trochu, co ještě máme, protože přece můžeme pracovat kdykoli a kdekoli. Dnešním úkolem je nezbláznit se z toho, že jsme zrušili hranici mezi pracovním a volným časem, k čemuž pandemie vydatně přispěla.“

posledních dvou set let – bylo evolučně výhodné věřit tomu, čemu teď říkáme nesmysly. Když se něco šustlo ve křoví, bylo rozumné věřit, že to je levhart a utéct. Když to byl králík nebo pták, což jistě bylo mnohem častěji, nic se nestalo. Ti, kdo před levhartem neutekli, ale většinou nezanechali potomstvo. Jsme tudíž potomci těch nedůvěřivých a vystrašených.

Jenže už nežijeme v savaně, ale ve strašlivě složitém světě, kde pořád něco šustí v tisících křovinách. Naše mozky reagují panikou. Požadují jednoduchá vysvětlení. Když je nemohou dostat, vyrobí si je, protože se především potřebují uklidnit, nezešílet z neúnosné komplikovanosti prostředí. To děláme všichni. Ukažte mi člověka, který nevěří vůbec žádnému nesmyslu… Dá a má se trénovat, abychom se nesmyslů zbavovali – jedním ze způsobů, ne jediným, je dobré vzdělání –, ale nikdy se to nepovede úplně.

U IT platí to, co vlastně u všeho. Dobrý sluha, ale zlý pán. Jak využít možností dnešních a budoucích technologií tak, abychom se nestali otroky techniky, ale svobodnými lidmi, jimž technika ulehčuje život? S těmi sluhy a pány si to asi každý musí řešit sám. Opravdu řešit, ne vyřešit – nejde to jednou provždy, musí se na tom pracovat pořád. Člověk

má v sobě sklon stát se otrokem skoro čehokoli, už proto, že otroci nemusejí příliš přemýšlet, což je často příjemné. Anebo, když to řeknu uhlazeněji, často zaměňujeme cíle a prostředky. Cíl třeba může být, abych byl v obraze, co se ve světě děje. Jaký prostředek je k tomu nejvhodnější? Musím opravdu strávit hodinu čtením zpráv na mobilu, nebo to jde snáz? A je ten cíl vůbec rozumný? Nesmíte přestat pochybovat.

Hodně se hovoří o konceptech práce. Můžeme pracovat méně, odkudkoli, s kýmkoli na světě, paralelně na několika projektech. Jsme na to připraveni? Jak kdo. V mnoha velkých korporacích je to už řadu let každodenní rutina. Tam, kde to je užitečné, kde to má smysl, se to lidé naučí rychle a přirozeně. Existují pro to nástroje i zkušenosti – manažer by řekl „best practices“. To ale neznamená, že se takhle má pracovat všude a pořád.

A jsme vůbec připraveni na to pracovat méně a mít více volného času? Nezblázníme se už jen z té představy?

Samy technologie nám určitě nezařídí víc volného času, naopak. Vycucnou nám i tu trochu, co ještě máme, protože přece můžeme pracovat kdykoli a kdekoli. Dnešním úkolem je nezbláznit se z toho, že jsme zrušili hranici mezi pracovním a volným časem,

k čemuž pandemie vydatně přispěla. Další dotazy na tohle téma budou podle mě dávat smysl tak za deset let nejdřív.

Dlouhá léta jste byl znám především jako IT novinář a taky jste se dlouhá léta novinařinou živil „na volné noze“. Jaké to je najednou pracovat pro zaměstnavatele, změnit téma, kterému se věnujete, a být součástí velkého zpravodajského deníku?

Skvělé! Změna tématu, posun od IT k vědě je pro mě skvělá věc, mám spoustu věcí k objevování, nemůžu sklouznout do rutiny, i kdybych třeba chtěl. V mém věku je už hodně důležité mít takovou zábranu. Počítače jsou prima, ale po tolika letech jsem už v sobě těžko probouzel opravdový zájem a nadšení, takže tématiky IT jsem se rád zbavil. Je pro mladší. Pokud jde o práci v novinách, velice se mi líbí být součástí velkého týmu, mít kolegy, kteří se zabývají úplně jinými věcmi, vymanit se z technologické monokultury. Už bych tam zpátky nechtěl ani za nic. Vážím si toho, že popularizace vědy má v Deníku N opravdu velký prostor – znamená to sice hodně práce, ale je to práce, která mi dává smysl, věřím, že je užitečná, že pomáhá společnosti. To není málo. Teď nám sice velkou část toho prostoru sežral virus, ale snad to už brzy vezme konec.

Koubský, když jsme v ouzkých

Muž, který se nechce plést do politiky, který to sám o sobě říká a kterého jsme dnes pozvali do tohoto skvělého polistopadového Paláce kultury, to nakonec dělá. Plete se do politiky, a to tím nejlepším možným způsobem. Mluví a píše totiž tak, že bezděčně činí zřejmým, kdo se do politiky plete, aniž by na to měl, anebo kteří se do ní pletou, aniž by tušili, čemu nerozumějí. Plete se do ní nakonec i on sám: tím, že vysvětluje, co měli vysvětlit jiní, ale hlavně tím, že ukazuje, že jasná řeč je v určitých situacích politikum prvního řádu. A že bychom na ní měli trvat vždycky. Nejasná řeč těch, kteří do krizové situace vstupují jako její odpovědní řešitelé, může být katastrofa, když tu nejsou jiní, kteří umějí situaci analyzovat, vysvětlit, naznačit řešení.

S Petrem Koubským se dnes politikum stalo jasnou řečí, jasnými myšlenkami. Taková řeč předpokládá bohaté, neustále rozšiřované vědomosti, dovednost analyzovat problém a srozumitelně obnažit jeho jádro, tlumočit mezi jednotlivými oblastmi vědění, mezi jednotlivými profesemi. Mezi zasvěcenými a laiky. Co říkám, mezi lidmi, kteří jdou právě po ulici podél tohoto domu. Znamená sociální inteligenci, empatii i pro ty, se kterými si normálně nepovídám.

Je to dnes ve veřejném prostoru kvalita tak nápadná, tak vzácná, a přitom do-

stupná a všeobecně srozumitelná, že jsem začal Koubského řeč, Koubského psaní zkoumat. Vesměs v Deníku N, ale nejen tam. Na nic zvláštního jsem nepřišel. Žádné finty, speciality, vymyšlenosti. On ale ani nemá žádný ze zlozvyků, které míváme my, většina z nás, lidí pera. Neuchyluje se k žádným klišé, slovní vatě, k žádným nutkáním opakovat určitá slova, k žádným frázím. Rozpoznal jsem však v jeho řeči, v jeho výkladech důležitou, nenápadnou trpělivost, neurážející slabší, chápající pomaleji nebo jen zčásti. Vždyť to jsem i já! Na druhé straně i ochotu přiznat se, že on sám neví. Jde tu tedy nejen o politikum, ale i mravnost, mravní postoj solidarity se všemi občany naší země.

Je hodně dobře, že Petra Koubského v této těžké době máme, my, naše zneklidněná veřejnost. Navrhoval jsem ho k udělení ceny už vloni, když ještě žádná pandemie nebyla. On totiž není epizodou, vázanou na tuto krizovou situaci. On je a nadlouho zůstane měřítkem čisté a jasné řeči, ze které se v situaci všeobecné nejistoty, neklidu a paniky může stát jazyk, řeč, text politikum prvního řádu.

Kdybych byl premiérem, Koubského bych si najal. Kdybych byl Koubským, najmout bych se nenechal. Polarita těchto dvou mužů charakterizuje tuto dobu a pevně věřím, že ji pomáhá léčit.

PETR KOUBSKÝ OČIMA PETRA PITHARTA

MASO ZE ZKUMAVKY ZMĚNÍ SVĚT. UŽ BRZY I NA VAŠEM STOLE

PRŮLOMOVÉ ROZHODNUTÍ SINGAPURSKÝCH ÚŘADŮ, KTERÉ POVOLILY JAKO PRVNÍ NA SVĚTĚ PRODEJ POTRAVIN Z LABORATORNĚ VYROBENÉHO MASA, MŮŽE ZNAMENAT MILNÍK NA CESTĚ K ZÁSADNÍ PROMĚNĚ POTRAVINÁŘSKÉHO PRŮMYSLU. A MÉNĚ ZVÍŘAT NA JATKÁCH. PETR KOUBSKÝ Deník N

TENTO ČLÁNEK PUBLIKUJEME VE SPOLUPRÁCI S DENÍKEM N.

Jak se vyrábí umělé maso?

masové kuličky

burger párky

embryonální kmenové buňky

biopsie

dospělé kmenové buňky svalové buňky

kyslík

živiny buňky

ŽIVNÝ ROZTOK

* růstové faktory * bílkoviny

* mastné kyseliny * hovězí sérový albumin

drcení

svalová vlákna

množení buněk fúze myofibrily dozrání

Na talíři to vypadá a prý také chutná jako docela normální kousky smaženého kuřete. Jenže kuře, z nějž pocházejí, ještě někde běhá. Posloužilo jen jako dárce několika buněk, všechno ostatní zvládla biochemie a tržní síly. Vítejte ve světě umělého masa.

Z vědeckého hlediska o žádný průlom nejde, z právního – a také z obchodního a psychologického – však ano: Singapur jako první země světa povolil podávat v restauracích pokrmy ze synteticky vyrobeného masa. Licenci získala americká firma Eat Just. Její kuřecí nepochází z jatek, ale z bioreaktoru, velkého ocelového kotle, kde z buněk vzniká maso, jež nikdy nebylo součástí tkáně živého tvora.

Po velkou část historie lidstva bylo maso luxusním pokrmem, výsadou bohatých a vzácnou lahůdkou chudých. Jako mnoho jiných druhů luxusu se i tento stal v druhé polovině dvacátého století široce dostupnou samozřejmostí. Každý den se na světě zabije na maso 140 milionů kuřat, čtyři miliony vepřů a asi 800 000 kusů hovězího dobytka. Přidejte jehňata, kůzlata, krocany, kachny. Za posledních padesát let se počet lidí na Zemi zdvojnásobil, spotřeba masa se ztrojnásobila.

Uspokojit takovou poptávku se zatím daří jen díky zprůmyslnění zemědělství, jehož hlavními nástroji jsou umělá hnojiva, velkochovy a velkovýroba zpracovaných potravin.

To s sebou nese spoustu problémů, jimž dominuje ten, že takové metody nejsou dlouhodobě udržitelné.

Průmyslové zemědělství vytěžuje zdroje planety rychle a ne-

Zdroj: Deník N, Gaydhane et al. (2018). Cultured meat: state of the art and future. Biomanufacturing Reviews, 3, DOI: 10.1007/s40898018-0005-1.

vratně, produkce masa pak ze všeho nejvíc. Je velice náročná na zemědělskou půdu. Má velkou spotřebu vody, která je dnes stále vzácnější. Je náročná na fosilní paliva. A podílí se asi sedmi procenty na světové produkci skleníkových plynů. Přičtěme etické námitky a zdravotní hledisko. Velkovýroba produkuje nemocná zvířata, nepřetržitě krmená antibiotiky, aby tamní podmínky vůbec přežila. Když mluvíme o poptávce po mase, mluvíme vlastně o poptávce po levném mase. Tím pádem nevyhnutelně po mase nezdravých, extrémně vystresovaných zvířat, polomrtvých zaživa.

Dnes produkční náklady umělého masa klesají po křivce, která se velmi podobá známému Moorovu zákonu, tedy exponenciálně. Důvodem jsou stejně jako u počítačových čipů rostoucí investice a stále lepší technologie. Do výzkumu se zapojují jak startupy, tak největší potravinářské firmy. Velmi pravděpodobně se ustaví model podobný poměrům ve farmaceutickém průmyslu: malé firmy budou vytvářet inovace a ty z nich, které uspějí, pak pohltí tržní giganti s přístupem k celosvětovému trhu.

To je zatím budoucnost. Aby bylo umělé maso levnější, muselo by se ho vyrábět více. Aby se ho vyrábělo více, musel by pro něj být odbyt. Podmínkou odbytu je, aby se mohlo vůbec někde prodávat. Prozatím to bude rozhodně spíš v restauracích než v obchodech, ve formě hotového jídla, ne polotovaru. Proto je singapurské povolení tak důležité. Může prolomit začarovaný kruh. Regulační úřady v USA a Evropě jsou zdrženlivější a opatrnější, ale singapurský příklad je může popostrčit.

TEXT PETR KASAN / MARTINA FOJTŮ

Větší bezpečnost nemusí vyžadovat čas navíc,

UKAZUJE JIHLAVSKÁ NEMOCNICE

Chcete mít bezpečné sítě a IT zařízení? Na tuhle otázku se většinou ozve halas né ano ze strany jednotlivců i firem, jejichž byznys na takových systémech běží. A co všechno jste schopní a ochotní pro to dělat? Na tuto výzvu už většinou akční odpovědi nechodí. Zvyšující se bezpečnost totiž většinou znamená i vyšší spoluúčast uživatele. Ne ale se systémem Imprivata OneSign, který už skoro rok a půl používají v jihlavské nemocnici a který jim v posledním „covidovém“ roce výrazně ulehčil život.

PROFIL PROJEKTU

ZÁKAZNÍK

Nemocnice Jihlava

ODVĚTVÍ

Zdravotní péče

ZEMĚ Česká republika

CÍLE

Zákazník v rámci zadání poža doval zajištění sběru informací o funkcích a stavu spravovaných zařízení, zejména bezpečnostních a síťových, a to včetně historie.

POUŽITÉ TECHNOLOGIE LOGmanager

DODAVATEL

Uživatelské chování lékařů a sester v nemocnicích je specifické. Jeden počítač na sesterně obsluhuje několik členů zdravotnického personálu a lékaři slouží během dne na různých odděleních, a tím pádem vystřídají víc zařízení. „Zjistili jsme, že jeden lékař za jeden den pracuje klidně i na 12 počítačích. Na každém se musí přihlásit, systém mu musí naběhnout, on do něj něco zadá a zase odchází, což vyžaduje čas. Proto byly počítače trvale přihlášené. Představovalo to ale významné bezpečnostní riziko, které hlavně s přijetím kybernetického zákona nebylo možné nevnímat,“ líčí Petr Kasan, někdejší systémový architekt společnosti AUTOCONT a dnes manažer nabídky, který komunikuje přímo s koncovými zákazníky.

BEZ PRŮTAHŮ

V důsledku zpřísňujících se bezpečnostních pravidel by bylo nutné, aby se každý uživatel počítače autentizoval už při samotném vstupu do něj, ne až při vstupu třeba do zdravotnických záznamů. To by v konečném důsledku znamenalo, že každému uživateli by musel kompletně celý systém nejdřív naběhnout, což bere čas, který v nemocnicích zkrátka není. Proto bylo nutné najít lepší, flexibilnější a rychlejší řešení, které jihlavské nemocnici doporučil právě AUTOCONT. „Měli jsme přitom velkou výhodu, že právě tato nemocnice patří v oblasti informačních technologií k nejprogresivnějším v Česku. Jejich lidé a zdejší náměstek pro ICT Mgr. David Zažímal se snaží věci tlačit dopředu, celému týmu jde opravdu o to, aby všechno šlapalo a pomáhalo to zdravotnickému personálu,“ zdůrazňuje Kasan. A připomíná také to, že ostatní nemocnice teď můžou tu jihlavskou následovat s trochu menším vypětím sil. Paradoxně díky mnoha kybernetickým útokům, jejichž terčem se v posledních letech nemocnice staly, a i díky covidové krizi, totiž do zdravotnických zařízení proudí víc peněz na obnovu bezpečnostních systémů.

„Výhoda nového řešení se ovšem projevila v průběhu covidové pandemie, kdy se stalo ještě palčivějším tématem dodržování hygienických pravidel. Vytáhnout kartu a jen se s ní do počítače „propípnout“ je pěkné. Ve chvíli, kdy zdravotníci tráví většinu pracovní doby v ochranných oblecích, to ovšem není praktické. Karta se totiž při jakémkoliv vytažení z obleku bere jako kontaminovaná a samotný zdravotník vlastně také. Proto přišel dodavatel s vylepšením. Karty nahradili bezkontaktními silikonovými náramky.“

MGR. DAVID ZAŽÍMAL náměstek pro informatiku a kybernetickou bezpečnost

AUTORIZACE JAKO PŘI PLACENÍ

Systém, který po otevřené veřejné zakázce získali v Jihlavě, se jmenuje Imprivata OneSign, což je technologie na přihlašování a odhlašování z počítačů pomocí bezkontaktních karet. „Počítač je vybaven čtečkou karet, kterou všichni zaměstnanci nosí neustále při sobě, protože ji využívají jako ID kartu - na odebírání obědů, otvírání dveří nebo jako kartu pro vjezd na parkoviště. Stačí ji jen přiblížit ke čtečce a zadat PIN, a uživatel má rychlý přístup do počítače,“ říká Kasan s tím, že technologie má na sebe navázanou řadu bonusových možností, jako třeba že pracovní plocha každého uživatele umí „cestovat“ mezi počítači. Konkrétní člověk tak může vidět na různých počítačích vždy tu svoji pracovní plochu. Nebo že jednotlivé aplikace jsou neustále ve „stand-by“ režimu, takže nemusí po každém novém přihlášení dlouze nabíhat. Mgr. David Zažímal k tomu dodává: „Všechno to vedlo k tomu, že zdravotníci mohou bez problémů respektovat bezpečnostní pravidla, která je nestojí žádný čas navíc. Další výhoda nového řešení

se ovšem projevila v průběhu covidové pandemie, kdy se stalo ještě palčivějším tématem dodržování hygienických pravidel. Vytáhnout kartu a jen se s ní do počítače „propípnout“ je pěkné. Ve chvíli, kdy zdravotníci tráví většinu pracovní doby v ochranných oblecích, které je mají bránit před nákazou, to ovšem není praktické. Karta se totiž při jakémkoliv vytažení z obleku bere jako kontaminovaná a samotný zdravotník vlastně také. Proto přišel dodavatel s vylepšením. Karty nahradili bezkontaktními silikonovými náramky, které personál nosí pod ochrannými rukavicemi – ruku nemusí vůbec obnažovat, snímač si signál zvládne vzít i přes rukavici.“ Řešení se v Jihlavě nejdřív pilotně testovalo na chirurgickém oddělení, dnes už se ovšem postupně šíří i do dalších oddělení nemocnice. Nasadila ho i Psychiatrická nemocnice v Opavě a další zařízení. Problém s dosažením maximální bezpečnosti systémů při zachování rychlosti odezvy a jednoduchosti používání pracovních stanic totiž řešily nebo budou řešit všechna zdravotnická zařízení i jiné instituce a firmy.

Útok na Microsoft Exchange Server postavil tuzem ské firmy před výzvu, jak minimalizovat škody a jak se chránit před hrozbou dalších útoků. Hackeři využívají stále sofistikovanější postupy a cílí na nejslabší část ochrany – na lidský faktor. AEC proto poskytuje fir mám služby security awareness kombinující nejnovější technologie s poznatky z pedagogiky a psychologie.

Počet útoků a hrozby s nimi spojené stoupají. Důvodem je pokračující digi talizace a narůstající složitost systémů, které jsou pro fungování společnosti stále důležitější. Oblast kybernetické bezpečnosti v České republice se při tom dlouhodobě potýká jak s nedostat kem zkušených IT expertů, tak s velice nízkým povědomím firem a institucí o reálných hrozbách a jejich dopadech.

HACKEŘI SI RÁDI VYTVÁŘEJÍ

Nedávný masivní útok na Microsoft Exchange Server názorně ukázal, na jak tenké hraně balancuje hojně rozšířené mínění tuzemských společností o vlast ní imunitě vůči takovým nebezpečím. V případě zmíněného incidentu se většina zdejších soukromých i státních organizací ocitla náhle a bez varování před zcela konkrétními a neodkladnými výzvami.

Zahájení útoku na Microsoft Ex change Server, který slouží k vý měně e-mailových zpráv a sdílení zdrojů, se datuje k 3. lednu 2021. Než došlo k jeho odhalení, měli útočníci více než dva měsíce času kompromitovat systémy uživatelů po celém světě, především v Evro pě a Americe. Jen v tuzemsku byly napadeny tisíce firem a institucí, mnohé z nich přišly o data, další se toho pořád ještě musí obávat.

Uživatelé jednoho z nejrozšíře nějších softwarových produktů na světě, a to i ti, kteří mají za to, že přímo kompromitováni nebyli, by měli mít na paměti, že hackeři si v napadených systémech běž ně vytvářejí zadní vrátka, která v budoucnosti téměř vždy využijí k dalším útokům.

Jak ubránit firmu před hackery? Proškolte nejdřív zaměstnance.

SECURITY AWARENESS ANEB NENÍ ŠKOLENÍ JAKO ŠKOLENÍ

Co z toho plyne? Pokud chcete zabezpečit svoji společnost, můžete vystavět sebedokonalejší technologickou hradbu, ale najde-li útočník její nejslabší místo a překoná ho, je vám to na nic. A věřte, že první věc, na níž se zkušený útočník zaměří, budou vaši lidé.

Dříve či později, často právě pod vlivem událostí, jako byl útok na Microsoft Exchange Server, dojde každé zodpovědné vedení firmy k poznání, že nejlepší způsob ochrany je vyškolit své lidi. Stačí jediné nevinné kliknutí unaveného, roztržitého nebo nepoučeného zaměstnance, jediný neověřený e-mail a veškeré nákladné bezpečnostní bariéry jsou k ničemu.

Nejefektivnější prevencí proti útokům založených na sociálním inženýrství jsou proškolení zaměstnanci. Proškolení ale neznamená, že lidé jednou do roka někdy v pátek po obědě „odzívají“ klasickou přednášku s legračními obrázky o možném nebezpečí otevírání nevyžádané pošty v podobném duchu, v jakém se dnes pracovníci běžně školí při BOZP.

IT BEZPEČNOST JAKO SOUČÁST FIREMNÍ KULTURY

Současným interaktivním trendům ve školení není nic vzdálenějšího než standardizovaná jednorázová sezení. AEC poskytuje v rámci služby security awareness řešení, které obnáší komplexní učení zahrnující nejenom propracovaný e-learning a podrobné on-line školení, ale především řadu metod, jejichž účelem je školeného zaměstnance maximálně zaujmout.

Jedná se o sérii promyšlených a zajímavě podaných kroků, které mají za cíl v průběhu určitého období intenzivně a opakovaně atakovat pozornost zaměstnanců tak, aby se jim dané téma dostalo pod kůži. Aby považovali kybernetickou bezpečnost za poutavý námět k hovoru, řešili ji se svými kolegy, bavili se o ní při běžné konverzaci.

Využívají se k tomu nejrůznější metody, postupy a nástroje. Součástí školení je i intenzivní a specifické přezkušování zaměstnanců, včetně kontrolovaných phishingových nebo vishingových útoků nasměrovaných na konkrétní pracovníky. Ti se učí správně reagovat a čelit jak falešným e-mailům, tak i podvodným telefonátům.

NENÍ NAD ZKUŠENOST VLASTNÍM PROŽITKEM

Některé atraktivní postupy spojují originálním způsobem testování zaměstnanců s dalším učením. Příkladem může být špičková americká platforma KnowBe4, která umožňuje přesně zjistit, co dělá konkrétnímu zaměstnanci největší problém, a zaměřit se na individuální řešení jeho nedostatků.

Součástí školení je i intenzivní a specifické přezkušování zaměstnanců, včetně kontrolovaných phishingových nebo vishingových útoků nasměrovaných na konkrétní pracovníky.

Lektoři nabízejí svým klientům workshopy, během nichž jim – pokud s tím dotyční souhlasí – pouštějí falešné telefonáty, jimiž byli zaměstnanci v rámci testování oklamáni. Cílem není daného pracovníka zesměšnit, ale zaujmout, překvapit, vtáhnout jej do dané situace. Nejde jen o rozbor chyb, smyslem je ozřejmit postupy útočníků, ukázat, jak snadno lze pod tlakem udělat chybu a jak se takovému útoku bránit.

Poznatky lektorů potvrzují, že není nad zkušenost vlastním prožitkem. Pokud vám tedy dorazí do firmy věrohodně působící e-mail s nenápadnou poznámkou: Dobrý den, tak tady je ta faktura, o které se bavíme, jenom Vás ještě pro jistotu upozorňujeme na změnu čísla našeho účtu…, vězte, že absolvent školení security awareness od AEC rozhodně zpozorní.

POZOR NA TO, S KÝM KOMUNIKUJETE

Než se ale ke školení dostanete, nabízíme aspoň základní rady. V důsledku nejen zmiňovaných útoků se totiž mohly k útočníkovi dostat důvěrné informace, například takové, které si firma přeposílá se svými obchodními partnery. A nejen to. Pokud si hacker informace stáhnul, tak nyní ví, jak daná

společnost s okolím komunikuje, a může na tuto komunikaci navázat. Následný útok pak může být o to zákeřnější.

Každá firma využívající poštu od Microsoftu by proto měla zcela rozumně předpokládat, že její server byl kompromitován. A to i kdyby pro to zatím nebyly jasné důkazy. Musí kalkulovat s variantou, že útočník disponuje jejími citlivými daty a kontakty a že zná veškeré podrobnosti o tématech, o nichž se píše v e-mailech. Zároveň nelze mít nikdy jistotu, že útok nezasáhl některého z partnerů, s nímž nadále komunikujeme.

Hrozí-li, že jste mohli být kompromitováni, poskytněte tuto zprávu zaměstnancům, dodavatelům a upozorněte každého, koho se to může týkat. Dávejte si následující dny a měsíce pozor na to, kam klikáte, jaké přílohy otevíráte, s kým komunikujete. Neposkytujte informace lidem, o kterých nic nevíte, čísla účtů u obdržených faktur si ověřujte telefonicky. Jakoukoli podezřelou aktivitu hlaste svým adminům – vždy je lepší ztratit pár sekund konzultací nebo dotazem e-mailem, než statisícové částky nepozorností.

TEXT ONDŘEJ HOLOMEK

NOMÁDLAND. RYZÍ, POMALÝ A CHLADNÝ KYRGYZSTÁN

Je konec března, brzké ráno a vy přistáváte v Biškeku. Mrzne, oprav du dost. I váš úsměv, když vás úředník už potřetí přeměřuje, než vám udělí razítko do pasu. Přitom naším cílem není nic jiného, než se týden toulat kolem jezera Issyk-kul, vidět vysoké hory zblízka, navštívit jurty s domorodými pastevci a zase si po čase uvědomit, že žít ve střední Evropě je dnes už docela fádní záležitost.

Březnový, brzce ranní a mrazivý Biškek moc neohromí. Pouliční lampy spíš mihotají, než svítí. Silnice jsou plné výmolů, bahna a zmrazků. Po nočním letu hledáme místo pro snídani a kafe, ale místo toho jezdíme v taxíku ulicemi – a taxikář evidentně moc nechápe, proč by měl mít turista po ránu hlad. Zastavujeme v bistru, které dokonale naplňuje slovo „sovětské“. Umělohmotné ubrusy, brioška, uměle slazený čaj ze samovaru a postarší kuchařka se zlatými zuby v neforemné zástěře. Moc si nepochutnáme, ale zaženeme nejnutnější pocit hladu a můžeme vyrazit do půjčovny aut v Iron Horse Nomads. Půjčíme si železného koně v podobě zánovního francouzského citroena a jedeme nomádovat směr východ. Vstříc jezeru, horám, vesnicím a klidu. Kyrgy zstánu, který známe z turistických průvodců. Ikonickým pastvinám, na nichž není poznat, které století právě žijeme.

K Issyk-kul vede dvouproudovka a s každým kilometrem, který urazíte z Biškeku, se před vámi objevují hezčí a hezčí scenérie. Terén se začíná vlnit, vidíte stáda koňů a krav

i skupinu kluků, kteří si na pastvinu přišli zahrát brutální buzkaši. Vyběhneme si na cihlový minaret z 11. století Burana Tower a uháníme k Balkychy, kde poprvé vidím tyrkysově zbarvené „kyrgyzské moře“. Nikdy nemrznoucí Issyk-kul. Horské jezero ležící ve výšce Sněžky.

Evidentně bývaly časy, kdy severní část jezera žila. Sportovní týmy SSSR využívaly zdejší nadmořské výšky a neskutečné ho klidu k tomu, aby se tu připravovaly na vrcholné závody. Najdete tu velké hotely, stadiony, skluzavky i mola. Ale jsou vystaveny nemilosrdnému zubu času. Samotní Kyrgyzové toho moc nenasportují a pár zbloudilých Rusů či Kazach stánců raději utíká do horského střediska v Karákolu, které si překvapivě nic nezadá s těmi evropskými. Jsou tu moderní lanovky, skvělé svahy i solidní podoba après-ski barů. A také lidé z celého světa, kteří sem zavítali.

Paradoxně, celé tohle fantaskní lyžařské představení z jiného světa najdete pouhých třicet minut jízdy od města

Karákol, kde je večer město k uzoufání liduprázdné. Na prázdném náměstí není otevřený bar ani restaurace. Všichni jako by čekali na ranní rozbřesk. Až otevře tržiště, na kterém probíhají divoké směny. Prodávají se tu stáda vyhublých ovcí, koně, krávy, psi. Zvířata tu útrpně stojí přivázaná u zdi nebo na krátkém vodítku a pod čumák jim smrdí výfuky z túrujících lad. Lidé tu dost nevybíravě omakávají svoje bu doucí domácí úderníky a pak je svázané nandávají do kufrů. O kus dál se prodává jídlo do špinavých misek ze starobylých kuchyní. Auta s německými poznávacími značkami, která by už v Evropě nemohla projít žádnou ekologickou kontrolou. Nestárnoucí Lady i Škody „stopětky“ a „stodvacítky“. Ale taky sedla na koně, gumáky, bičíky a vlastně všechno. Je to panoptikální výjev, který umocňuje roční období.

Protože na celém Kyrgyzstánu je hodně poznat, že je právě konec března. Šestý měsíc tuhé a suché zimy, která bere energii. Koryta řek se ještě nestihla naplnit vodou, tráva na pastvinách zazelenat a loňské výhonky už stáda spásala. Je

tu až fyzicky cítit hlad. Boj o maso, mléko, kus půdy. „Letos je zima opravdu nebývale dlouhá a bohužel také dost suchá. Všichni vyhlížíme jaro, protože v mnoha rodinách už nemají zvířata a mnohdy ani lidé co jíst. Po třebujeme se nadechnout,“ říkají nám v rodině, u níž jsme v podvečer zazvonili na doporučení místních. „Chybí také cizinci, kteří sem přijedou vždycky až v květnu a toulají se po horách a přinesou do města peníze,“ dodávají s trochu trpkým úsměvem.

Průvodce Lonely Planet tu funguje i nefunguje. Občas vás zavede na krásné místo kousek od hlavní silnice, ale často vás dovede na adresu, kde žádné ubytování ani služby už nejsou. A místní povětšinou moc geografii nebo zeměpis neřeší. Ptáme-li se na horu, jen pomyslně ukážou na tu nejbližší. Hledáme-li jezero, automaticky máchnou směrem k Issyk-kul. Moc nechápou, co zábavného by mělo být na celodenní túře v horách. Nebo co nás žene kamsi z hlavní cesty. Mají svých starostí dost.

Chunkurchak, Kyrgyzstán

Nomádland. Ryzí, pomalý a chladný Kyrgyzstán.

Nomádland. Ryzí, pomalý a chladný Kyrgyzstán.

Paradoxně, právě tohle sem rok co rok přitáhne davy turistů, kteří touží po tom být někde, kde život není o 4G interneto vém připojení a medium rare steacích. Najít tu život, který známe spíš z knih. Závislý na sousedství, na zvířatech, na přírodě, na ročním období. Pokud se tu s příchodem tuhé zimy dobře nepředzásobíte, budete řešit na jejím konci existenční problémy. Tak prosté to je. Podobně to je s jurta mi, které my vnímáme jako extravagantní ubytování. Něco romantického, co bychom si chtěli zažít. Ale pro místní je to jen praktická pomůcka při kočování. Když si je fotíme, mávají nám, ale nerozumí. Jsme tu cizím elementem na „že lezném koni“, ne přirozenou součástí místní kultury. Někam spěcháme a připadáme si díky tomu jako nomádi, ale oni

nomádi jsou. Kočují pomalu, trpělivě a bez možnosti volby.

Samotný Issyk-kul je přitom opravdu divukrásné místo, kde můžete z pohledu Evropana zažít neuvěřitelné věci. Třeba autem bez větší námahy projet Barskoon Passem do výšky 3819 metrů nad mořem. A jen tak se tu u silnice postavit a být obklopen blízkými pětitisícovkami. Můžete vidět červené hory v údolí Jeti-Oguz. Anebo se kochat samotným jezerem. Majestátní vodní hladinou, která vám nabídne plno instagramově vděčných výhledů se stády divokých koní.

Jenže je trochu nepatřičné na to myslet. Vy jste sem přece cestovali proto, abyste od tohoto světa unikli.

Bazar v Biškeku a posvátný chléb Lepioshka

Autoprůmysl se vyvíjí už celé jedno století a prakticky po celou dobu následoval hlavní vývojářskou linii: vyrábět výkonnější, silnější auta, která dobře vypadají a mají slušnou spotřebu. Do procesu ale vstoupily technologické firmy a v posledních deseti letech tohle paradigma proměnily. Trendem automotive je Connected Car, automobil, který je řidiči partnerem a dodává mu pro jeho rozhodnutí potřebná data. A v budoucnosti bude rozhodovat za něj.

V případě Connected Car jde o mnohem víc než o pouhé připojení se na internet. Je to dvousměrný proces: auto data zvnějšku nejenom přijímá, ale zároveň se svým okolím komunikuje a data poskytuje. Cílem je zpříjemnit cestování a zvýšit bezpečí nejenom řidiče, ale mobility jako takové.

AUTO JAKO CHYTRÝ ASISTENT

Connected Car současnosti v zásadě propojují tři hlavní oblasti. První z nich je infotainment. Prostřednictvím displejů ovládá hudbu a zábavu, (NE)OBYČEJNÝ

DEN S CONNECTED CAR

Aplikace mě upozorní, že venku je pod nulou. Požádám svou digitální asistentku, aby zapnula topení a auto nahřála.

Sednu do auta a své digitální asistentce oznámím, že před prací v kanceláři potřebuji vyzvednout materiály u kolegy. Do navigace mi tedy nejdříve zadá jeho adresu, teprve pak adresu kanceláře.

Podle vypočteného času dojezdu mi zarezervuje nejbližší parkovací místo, cestou mi připo-

propojuje řidiče s vozidlem a dává mu aktuální zpětnou vazbu o funkčnosti automobilu v reálném čase. Druhým pilířem propojených aut je telematika. Díky ní se automobil napojí na cloud, kde se shromažďují a případně také sdílejí data o reakcích řidiče a funkčnosti automobilu. Je tak možné zlepšovat způsob, jakým řidič auto řídí nebo monitorovat diagnostiku vozidla. Telematika shromažďuje data například o tlaku v pneumatikách, výkonu nebo najetých kilometrech. Třetí oblastí je pak napojení na infrastrukturu, jako jsou chytré semafory nebo brány pro výběr mýta. Právě v této oblasti může svět technologií výrazně posunout kvalitu našeho života.

Díky digitální síti, která automobil propojuje s okolním světem, si už mnozí řidiči rychle zvykají na asistenci při řízení, samočinné zaparkování na nepřehledném místě nebo udržení automobilu ve správném pruhu. Systémy také samočinně upravují rychlost vozidla podle situace na vozovce.

KONEKTIVITA JAKO KONKURENČNÍ VÝHODA

Technologické firmy, jako je Cleverlance, vyvíjejí potřebná řešení, která zvyšují komfort řidiče a jeho bezpečnost. V současné době je celosvětově nějakou formou propojeno se svým okolím každé druhé nově prodávané auto. Podle odborných studií budou technologie umožňující plnou konektivitu do pěti let nabízet už tři ze čtyř nově prodávaných modelů.

Co je ale na konci toho všeho? S využitím umělé inteligence a díky výkonnější 5G síti budou Connected Cars další generace stále více přebírat řízení auta. Samořiditelný autonomní vůz nás podle zprávy společnosti McKinsey čeká kolem roku 2030. V této době se automobily, ten starý zázrak umožňující přepravu z bodu A do bodu B, definitivně přemění v designový několikatunový mobilní počítač.

mene, že budu potřebovat zastavit u benzínky.

Blíží se konec měsíce, na aplikaci si v kanceláři zobrazím knihu jízd.

Volá kurýr, má pro mě balíček. Na dálku mu odemknu kufr auta, kam mi jej uloží.

Po práci se rozhodnu stavit se v nákupním centru. Bloudit po parkovišti nemusím, přes aplikaci zapnu světla a auto hned vidím.

Požádám asistentku, aby mi na cestu pustila aktuální hity Spotify

a nechám si pustit také vizualizaci hustoty dopravy.

Na displeji se rozblikala kontrolka, v aplikaci si vyhledám, co znamená. Prý jde o problém s posilovačem řízení, což by měl časem zkontrolovat servisní technik. Podle mého kalendáře mne digitální asistentka objedná na kontrolu.

Parkuju. Doma si nejsem jistý, jestli jsou dveře zamknuté, pomocí aplikace je na dálku uzamknu.

Jak umělá inteligence řídí „flexible office“

DEUTSCHE TELEKOM

Celosvětový poskytovatel telekomunikačních služeb, německý Deutsche Telekom, pod který patří mimo jiné i český operátor T-Mobile, přináší svým zaměstnancům revoluč ní řešení organizace desk sharingu, které s uživateli komunikuje prostřednictvím chatbota. Službu, která navíc v současné době pandemie umožňuje regulovat počty lidí na pracoviš ti, vyvinula česká firma Cleverlance.

PROFIL PROJEKTU

ZÁKAZNÍK

Deutsche Telekom

ODVĚTVÍ

Telekomunikační služby

ZEMĚ

Německo

CÍLE

Spuštění interaktivního systému, přes který si zaměstnanci firmy mohou rezervovat místo pro práci nebo například zasedací místnosti ke schůzkám.

POUŽITÉ TECHNOLOGIE

IoT chatbot

DODAVATEL

TEXT KATARÍNA ZVONÁROVÁ / ONDŘEJ HOLOMEK

Jsem Empeena ANEB

Půjde si s chatbotem doopravdy popovídat?

„S Telekomem spolupracujeme také na integraci senzorů v rámci chytrých budov do námi vyvíjené platformy. Zaměstnanci tak například zjistí, kolik lidí je zrovna v kantýně a navíc dostanou predikci toho, zda nebude lepší jít na oběd až za 30 minut, kdy už je předpoklad vytížení výrazně nižší.“

PETR ŠTROS CEO, Cleverlance

větších zaměstnavatelů v Německu, se

Deutsche Telekom, jako jeden z největších zaměstnavatelů v Německu, se dlouhodobě snaží zvyšovat efektivitu práce a podnikovou ekonomiku tím, že zaměstnancům nabízí v některých budovách sdílení pracovních míst, tzv. desk sharing. Ne všichni zaměstnanci totiž potřebují z důvodů dovolených, pracovních cest či práci z domova mít každý den alokované svoje fixní pracovní místo. Využitím desk sharingu lze uvažovat až o třetinové redukci nákladů na kancelářské prostory.

JAK CELÝ PROCES FUNGUJE V PRAXI?

Aby to celé mohlo fungovat, je zapotřebí mít platformu, která spolehlivě, inteligentně a hlavně uživatelsky přívětivě umožní zaměstnancům rezervovat si pracovní místa a zasedací místnosti na dobu, kdy to potřebují.

Deutsche Telekom proto zvolil kombinaci komunikace v přirozené formě s chatbotem, názorné vizualizace budov a jejich půdorysů a aplikační logiky, která inteligentně napomáhá v každodenním životě svých uživatelů. Zaměstnanci si tak mohou například přednastavit, že rádi sedí spíše u okna a že jejich “kancelářský” týden trvá od pondělí do čtvrtka. Nebo že potřebují zasedačku se specifickým vybavením, jako je třeba videokonferenční zařízení. Platforma potom respektuje tyto preference a navíc se snaží chytře rezervovat pracovní místo tak, aby zaměstnanec seděl poblíž kolegů ze své jednotky a aby při dlouhodobé rezervaci měl po co nejdelší dobu stejné místo.

„S Telekomem spolupracujeme také na integraci senzorů v rámci chytrých

budov do námi vyvíjené platformy. Zaměstnanci tak například zjistí, kolik lidí je zrovna v kantýně a navíc dostanou predikci toho, zda nebude lepší jít na oběd až za 30 minut, kdy už je předpoklad vytížení výrazně nižší,” říká Petr Štros ze společnosti Cleverlance. Řešení však přispívá i k bezpečnosti práce v době pandemie covidu. Systém hlídá, kolik lidí má v úmyslu přijít do budovy a rozesazuje je tak, aby měli mezi sebou předepsané rozestupy.

Platformu vytváří firma Cleverlance, která je předním českým dodavatelem IT konzultačních služeb a komplexních SW řešení pro finanční, telekomunikační a veřejný segment. S Deutsche Telekom plánuje postupně rozšířit řešení do všech svých kanceláří a následně do firem patřících do skupiny.

Démos trade:

RYCHLE A DOSTUPNĚ POMOCÍ HYBRIDNÍHO ŘEŠENÍ

PROFIL

Společnost Démos trade je největším dodavatelem materiálů pro výrobu nábytku v České republice. V jejím portfoliu najdete plošné materiály, nábytkové hrany nebo kování od předních světových výrobců i vlastní obchodní značky Strong a Tulip. Opírá se o více než dvacetiletou historii, moderní podobu provozoven a vzorkoven a více než 700 zaměstnanců, kteří se starají o zákazníky nejen u nás, ale také na Slovensku, v Polsku a Maďarsku. Zároveň je to firma, která neustále inovuje. Už před časem spustila online prodejní portál Démos24Plus a snaží se neustále vylepšovat logistiku. Jen pro dokreslení: v jejích vysokokapacitních skladovacích prostorách jsou desetitisíce skladových a objednávkových položek, které nepřetržitě míří k výrobcům nábytku, bytovým architektům, drobným živnostníkům nebo do velkoobchodů.

Samostatné řízení infrastruktury a služby zákazníkem.

Transparentní monitoring a reporting. Sledování nákladů v reálném čase, tzn. „platíte pouze za to, co využíváte“.

Garantovaná dostupnost služeb (SLA pod sankcemi).

Podpora 24 x 7 x 365

PROJEKTU

ZÁKAZNÍK

Démos trade

ODVĚTVÍ

Nábytkářství

ZEMĚ Česká republika

CÍLE

Implementace nového podnikového informačního systému a nalezení nového, silného a stabilního poskytovatele infrastrukturálních služeb.

POUŽITÉ TECHNOLOGIE

Virtuální privátní datové centrum (vPDC)

DODAVATEL

TEXT PAVEL ŠEVČÍK / ONDŘEJ HOLOMEK

„Kromě bezproblémového chodu po technické stránce já osobně

Na začátku roku 2020 se společnost rozhodla implementovat svůj nový podnikový informační systém a součástí tohoto rozhodnutí byla také potřeba najít nového, silného a stabilního poskytovatele infrastrukturních služeb. Oslovila poskytovatele z řad korporátních firem (Microsoft, Google) i českých firem, které již s poskytováním cloud služeb mají dlouholeté zkušenosti. Po pěti měsících výběrového řízení padla volba na AC CLOUD, poskytovaný společností Cloud4com.

BEZPROBLÉMOVÝ „BIG BANG“

„Kromě ceny a komplexnosti služeb pro nás, jak jsme se později dozvěděli, rozhodlo také férové jednání. Od prvopočátku jsme nic nezamlčovali, naopak jsme upozorňovali na řadu úskalí provozu a licencí. Zároveň jsme Démos trade nikam netlačili – využili jsme jejich současných licencí a zvolili jsme hybridní řešení, které je postaveno jak na klasickém cloudovém virtuálním privátním serveru, tak také na dedikovaných serverech, na nichž společnost provozuje licence. Migrace na naši platformu proběhla bezproblémově, protože všechno bylo velmi dobře připraveno od nás i ze strany zákazníka. Byl to takový „big bang“ a žádný výpadek v podstatě nenastal,“ říká Pavel Ševčík, business development manager Cloud4com.

Jeho slova potvrzuje i Petr Pochodaj,

který v Démos trade vede ICT tým. „Kromě bezproblémového chodu po technické stránce já osobně oceňuji komunikaci s oddělením podpory, kde je patrný zásadní rozdíl oproti původnímu poskytovateli, a dále možnost průběžně konzultovat nové nápady či změny a uvádět je velmi rychle do praxe. Možnost vše si nastavit svépomocí v přehledné webové konzoli Virtix je pro nás výrazným posunem ve schopnosti spravovat si celé prostředí.“

PLAŤTE

JEN ZA TO, CO VYUŽÍVÁTE

Služby AC CLOUD umožnily představitelům Démos trade řídit si veškerou infrastrukturu a služby prostřednictvím samoobslužného portálu, ve kterém neustále vidí transparentní monitoring a reporting poskytovaných služeb, včetně požadovaného billingu. Neustále tak znají náklady na provozovanou infrastrukturu v reálném čase – a mohou služby rozšiřovat i snižovat podle aktuálního vývoje byznysu, aniž by jim hrozily další poplatky či sankce. Služba je poskytovaná v modelu „platíte pouze za to, co skutečně potřebujete a využíváte“, včetně možnosti servery zaparkovat a nic za ně neplatit. AC CLOUD zároveň garantuje vysokou dostupnost služeb 99,999 %, s maximálním výpadkem pěti minut v průběhu roku. V řádech minut má Démos trade garantováno také nasazení potřebné infrastruktury. Součástí služby je ale také možnost šifrování zákaznických dat a jejich umístění ve dvou datových centrech v České republice. Infrastruktura je certifikována pro provoz SAP S/4. „Velkou výhodou je variabilita. Řešení není předpřipravený box, ale balíček služeb a řešení, ve kterých je všechno flexibilní a kde jsme schopni reagovat na požadavky zákazníků a realizovat jim vše na míru,“ uzavírá Petr Ševčík.

Cloudové služby pro řízení IT nákladů

DALY OKIN GROUP SOULAD

Představte si nadnárodní korporaci nebo skupinu firem s několika divizemi působící ve střední Evropě, které spolu potřebují komunikovat, ale zároveň mají každá trochu jinou IT infrastrukturu. Taková komunikace asi moc pružná nebude. Právě na tento problém narazila OKIN Group, sdružující pět jednotlivých značek, která se právě kvůli vyladění a úspoře nákladů za IT rozhodla v podstatě kompletně zmigrovat do cloudu.

PROFIL PROJEKTU

ZÁKAZNÍK

OKIN Group ODVĚTVÍ

Facility, management, business procesy

ZEMĚ Česká republika

CÍLE

Konsolidace IT infrastruktury v rámci skupiny.

POUŽITÉ TECHNOLOGIE

Resource Pool, služby IaaS a PaaS

TEXT VOJTĚCH VOJÍK / MARTINA FOJTŮ

Firma měla donedávna zkušenost s provozováním IT infrastruktury v pronajatém datovém centru u jednoho z lokálních infrastrukturních hráčů, ale nebyla s tímto řešením úplně spokojená. „Předchozí řešení vnímali jako roztříštěné, navíc každá firma uvnitř skupiny měla jiné potřeby, na které toto řešení nebylo schopné reagovat. K tomu se přidal i fakt, že předchozí varianta vycházela navzdory prvotní kalkulaci postupně dráž a dráž,“ vypočítává Vojtěch Vojík, obchodní ředitel společnosti DataSpring, proč začal OKIN hledat jiné řešení a našel ho právě v nabídce DataSpring. Skupina nakonec využila možnosti cloudového uložení dat, které se stalo nástrojem pro efektivní řízení IT nákladů. Přineslo to hlavně dva důležité posuny.

JEDNO PROSTŘEDÍ A VYŠŠÍ VÝKON

„Prvním zásadním bodem bylo to, že došlo ke konsolidaci provozu IT infrastruktury. Zákazník má teď jednoho partnera a jedno prostředí pro všechny své jednotlivé firmy,“ vyzdvihuje první z velkých plusů Vojík. Tím druhým je to, že OKIN už v porovnání s předchozím řešením nemusí bojovat s výkonem serverů. „Předchozí partner ho uměl zajistit, ale byla to otázka ceny. Už po krátké době při provozu v public cloudu a analýze nákladů dospěli v OKIN k závěru, že původně plánované náklady na projekt „na papíře“ vzrostly o asi 30 procent, zatímco při našem řešení generovali úsporu,“ vypočítává Vojík.

OKIN zároveň potřeboval spolehlivého partnera, se kterým by mohli jeho specialisté komunikovat a „ladit“ poskytované služby, řešit případné problémy nebo hledat alternativní řešení. „Klient má u nás vždycky přístup k živému operátorovi, žádný automatický hlasový systém. Právě operátor je dost často schopen daný

„Vážím si na spolupráci s DataSpring osobního a profesionálního přístupu. Oceňuji, že máme přístup k IT expertům, kteří nám pomáhají provozovat IT infrastrukturu efektivněji.“

MARTIN POLEPIL IT&S Manager OKIN GROUP

problém vyřešit sám, a pokud to náhodou možné není, volá zpět klientovi specialista,“ vysvětluje fungování podpory Vojík. Ve chvíli, kdy už má klient službu zajetou, interakci s podporou tolik nepotřebuje. V době migrace z jednoho prostředí do druhého je to ale ceněná služba. Ostatně, právě vylepšenou komunikaci si pochvaluje také Martin Polepil, který vede IT v rámci OKIN Group: „Vážím si na spolupráci s DataSpring osobního a profesionálního přístupu. Oceňuji, že máme přístup k IT expertům, kteří nám pomáhají provozovat IT infrastrukturu efektivněji.“

V tomto konkrétním případě zabrala migrace systémů všech pěti subfirem necelý rok, přičemž se nebylo možné vyhnout nestabilitě virtualizační platformy a řešení specifických požadavků zákazníka. Nakonec se všechno vyladilo a prostředí je řízené a stabilní. Nasazena byla nejdřív služba Resource Pool, která se později změnila v komfortnější model kombinované služby IaaS a PaaS. Jednou z klíčových a rozhodujících vlastností byla možnost vypracování modelu, rozpadu nákladů na jednotlivé společnosti ve skupině, které řídí a kontroluje centrální IT. To přispívá k efektivnímu využití zdrojů v rámci skupiny i jednotlivých divizí a vzniká prostor pro uplatnění synergických efektů a úzkou mezifiremní spolupráci.

PLATÍTE TO, CO VYUŽÍVÁTE

„Model je takový, že zákazník platí za infrastrukturu, kterou má aktuálně zapnutou a kterou momentálně využívá. Takový model umožňuje pracovat se změnami prostředí třeba na měsíční bázi a odpadají problémy, k nimž docházelo dřív, že se například na nový server a s tím spojené změny čekalo několik týdnů,“ zmiňuje Vojík a porovnává i v dalších detailech.

Dřív se ve firmách často dělo, že investice do infrastruktury se plánovala dlouho dopředu, takže například už zmiňované servery se kupovaly třeba na pětileté období. Firmy to nutilo snažit se odhadovat potřebné kapacity na základě současných informací, což ne vždy fungovalo –často se stávalo, že kapacity stejně nakonec nestačily, nebo že servery čekaly delší časové období na svoje využití. Nic takového se v cloudovém modelu neděje.

„Žijeme v cloudové době, to je zkrátka realita. Když dnes vzniká nějaký start-up, běží rovnou na cloudových technologiích. Z našeho pohledu byl ohromnou výhodou u tohoto klienta fakt, že si to uvědomuje a je v tom otevřený,“ uzavírá Vojtěch Vojík, jehož kolegové už s těmi z OKIN Group pracují na dalších projektech.

Uřídit a zefektivnit flotilu více než 300 tažných vozidel, která nepřetržitě korzuje napříč Českou republikou i celou Evropou. V reálném čase monitorovat jejich polohu, náklad a všechno propojit s distribucí, etiketováním, kolkováním, celními službami a vlastními skladovacími prostory o ploše více než 10 000 čtverečních metrů, ERP systémem a Business Intelligence (BI) nástroji. To zní jako opravdu velká výzva.

Možnost podívat se na procesy ve společnosti z jiného pohledu.

Revize a narovnání současných procesů v informačním systému.

Zavedení nástrojů pro měření a vyhodnocení finančních i nefinančních ukazatelů výkonnosti a efektivity.

Zefektivnění a rozvoj podnikatelské činnosti zákazníka.

Pokrytí a provázání procesů zákazníka od obchodu přes provoz až po manažerské výstupy.

Zvýšení kvality služeb - jednodušší a efektivnější komunikace se zákazníkem.

Zvýšení kvality rozhodování na úrovni manažerů firem.

Zvýšení konkurenceschopnosti.

Schopnost pružně reagovat na nové nebo měnící se požadavky trhu.

PŘÍNOSY

POUŽITÉ TECHNOLOGIE

Komplexní řešení pro logistiku a spedici. Nové nástroje pro aktivní rozvoj, zvyšování konkurenceschopnosti a naplňování růstové strategie firmy.

Office

DODAVATEL

TEXT MARTIN MACHOLD / ONDŘEJ HOLOMEK

„Naštěstí s ním přišel zákazník, který měl opravdu jasné představy o svých požadavcích i o tom, kam dál směřovat svůj systém, kde jej propojit s ERP systémem. Měl opravdu perfektní analýzu svých vlastních vstupů. Věděl, kde může ušetřit další čas a náklady, což celý start projektu velmi usnadnilo. Taková erudice nebývá úplně běžná, a i díky tomu jsme dokázali splnit přísný deadline na celou implementaci,“ vzpomíná Martin Machold na začátek spolupráce s jedním z tuzemských leaderů v oblasti kamionové a spediční přepravy O.K. Trans Praha, kde AUTOCONT implementoval řešení AC Transport.

Řešení, které je založené na technologiích Microsoft Dynamics NAV 2013, platformě AC Privátního Cloudu, Office 365 a doplněno HR systémem Magma HCM a BI řešením Jet Reports Enterprise propojuje ekonomické a provozní agendy dopravy, logistiky a spedice. Zároveň umožňuje řídit operativu, detailně vyhodnotit ekonomiku dopravy a optimalizovat fungování firmy. Dnes jej využívá cca 140 pracovníků (z toho 80 konkurenčních uživatelů) ve třech pracovištích zákazníka po celé České republice a s organizačními složkami na Slovensku a ve Španělsku. V reálném čase pracuje s daty o provozních parametrech a poloze více než 300 vlastních vozidel.

NOVÉ ÚHLY POHLEDU

Řešení AC Transport pokrylo a provázalo procesy zákazníka od obchodu přes provoz až po manažerské výstupy. Přispěl k tomu i sběr provozních dat v terénu, komunikace s vozidly a jejich posádkou přes mobilní aplikace a zaří-

zení ve vozidlech i propojení s mapovým a navigačním systémem pro efektivní plánování a sledování tras. Díky novému systému AC Transport jsou vedoucí pracovníci společnosti schopni dívat se na své procesy z nových úhlů a snáze tak identifikovat vhodné směry dalšího rozvoje. „Hledali jsme strategického IT partnera, který umí poskytnout nástroje pro aktivní rozvoj, zvyšování konkurenceschopnosti a naplňování růstové strategie firmy. Velkého a stabilního IT partnera, jehož řešení zvládne specifika oboru dopravy, spedice a logistiky. Naším cílem bylo pokrýt všechny námi poskytované služby, zejména v oblasti kamionové dopravy. Propojit všechny systémy a evidence do jednoho ERP systému a pomocí BI dokázat provoz sledovat, vyhodnotit a rozvíjet požadovaným směrem. A to se nám i při neustálém vývoji daří,“ pochvaluje si spolupráci Pavel Štancl, CIO ve společnosti O.K. Trans.

A velkou zkušeností byl celý implementační proces také pro Martina Macholda. „Přestože máme zkušenosti z řady různých oborů, museli jsme v tomto konkrétním případě hodně věcí udělat jinak – na míru konkrétním představám zákazníka. Museli jsme vstřebat kvantum procesů, přetavit je do ERP systémů a všechno napojit na systémy třetích stran. Ale hodně nám ve vztahu se zákazníkem pomohla přímočarost a otevřenost. Hledali jsme společné řešení a navzdory krátkému časovému úseku celý projekt zvládli se ctí a ke spokojenosti všech stran. Výsledek je ok a to je hlavní,“ uzavírá muž, který vede D365 Business Central Division ve společnosti AUTOCONT a měl celý projekt na starosti.

„Hledali jsme strategického IT partnera, který umí poskytnout nástroje pro aktivní rozvoj, zvyšování konkurenceschopnosti a naplňování růstové strategie firmy.“

PAVEL ŠTANCL CIO, O.K. TRANS

Teď už mohli jen čekat. Řídicí středisko těsně před doručením dat o úspěšném letu.

Foto: NASA/JPL-Caltech

MALÝ SKOK PRO VRTULNÍČEK, DALŠÍ MEZNÍK PRO LIDSTVO.

Marsovská helikoptéra Ingenuity úspěšně provedla první zkušební let. Řídicí středisko JPL v kalifornské Pasadeně to potvrdilo – a oslavilo velkým jásotem. Helikoptéra Ingenuity patří k nejatraktivnějším součástem mise Mars 2020. Maličký stroj přitom mnoho nedovede, vlastně jen trochu létat a vysílat data. Proč tedy tolik slávy?

Protože se uskutečnilo něco, co je skoro nemožné. Letadlo nebo helikoptéra na Marsu je rekvizita ze sci-fi, ne z reality. Atmosféra je tam stokrát řidší než na Zemi. Odpovídá zhruba pozemské ve výšce třiceti kilometrů. Tak vysoko žádný vrtulník na Zemi

nevyletí (výškový rekord je 12,5 km). Výhodou na Marsu je samozřejmě nižší gravitace, jen asi třetina pozemské, i tak se však dlouho mělo za to, že stroje těžší než vzduch na Marsu nikdy létat nebudou. Vědci v NASA a JPL (Jet Propulsion Laboratory) se před deseti lety rozhodli, že se s touto nemožností vypořádají.

ly kamery na vozidle Perseverance.

ské, i tak se však dlouho mělo za to, že ně jásali, když data z Marsu dorazila,

KRÁTKÝ LET, HODNĚ ÚDAJŮ

Ingenuity vzlétla svisle vzhůru rychlostí metru za sekundu, vystoupala do tří metrů, setrvala tam po třicet sekund a zase přistála. Svůj let natáčela kamerou směřující přímo dolů. Kromě toho celý let sníma-

Všichni v řídicím středisku pochopitelně jásali, když data z Marsu dorazila, a jistě si nesmírně oddechli. Po tolika letech příprav bylo určitě nesmírně frustrující muset v poslední fázi jen pasivně čekat na výsledek. Jistě není třeba připomínat, že na dálku se helikoptéra na Marsu řídit nedá. Mars je od nás nyní vzdálen asi 288 milionů kilometrů, což znamená, že rádiovému signálu trvá jedna cesta mezi oběma planetami šestnáct minut. Na joystick tudíž můžete zapomenout, i když představa to je opravdu lákavá. Ingenuity ale je a musí být

PETR KOUBSKÝ Deník N TENTO ČLÁNEK PUBLIKUJEME VE SPOLUPRÁCI S DENÍKEM N.

INGENUITY VZLÉTLA NA MARSU TŘI METRY VYSOKO

O CO STRUČNĚ JDE

Na Marsu, na dobu necelé minuty, vzlétla do výše tří metrů malá robotická helikoptéra Ingenuity. Je to poprvé, kdy stroj těžší než vzduch létal na jiném nebeském tělese.

PROČ JE TO DŮLEŽITÉ

Jednak jde o důkaz, že je motorový let v řídké atmosféře Marsu vůbec možný, jednak se tím otevírají nové možnosti průzkumu planety. Let Ingenuity je důležitým mezníkem historie výzkumu Sluneční soustavy.

plně autonomní. A cokoli se na Marsu stane, to se dozvíme nejdříve po oněch šestnácti minutách – teoreticky. V praxi to trvá déle, protože spojení je komplikované. Vrtulník nejprve přenesl data do vozidla, pak bylo potřeba počkat, až se nad obzorem vynoří satelit Mars Reconnaissance Orbiter, ten přijal data z Perseverance a odeslal je k Zemi, kde je zachytila síť antén Deep Space Network rozmístěná po celé planetě.

OČI NAD MARSEM

Vrtulník Ingenuity je malý a především velice lehký. Neváží (na Zemi) ani dvě kila. Má dvě vrtule, které se otáčejí rychlostí 40 otáček za sekundu, pětkrát rychleji, než je běžné u pozemských helikoptér. Jeho vývoj stál 85 milionů dolarů.

Řídká atmosféra není jediným problémem, se kterým se musí létající stroj na Marsu vyrovnat. Další velkou potíž představuje teplota. V noci klesá k minus sto stupňům, ve dne stoupá nad nulu. Obrovské kolísání teplot mezi dnem a nocí znamená, že kolísá i hustota atmosféry, jenže nikdo zatím neví, jak přesně – a jaký vliv to

může mít na let stroje. Nad vrtulemi má Ingenuity poměrně velký solární panel. Je to jediný zdroj dobíjení, protože vrtulník se už na vozidlo nevrátí. Je odkázán sám na sebe. A dobíjet baterii potřebuje nejen kvůli motorům a napájení přístrojů, ale také proto, že se neobejde bez topného tělesa. Všechno by jinak zamrzlo.

K čemu budou marsovské drony dobré? Hlavní použití najdou v průzkumu terénu. Když čteme o marsovských vozidlech, většinou si neuvědomujeme, jak pomalu se pohybují. Perseverance jede rychlostí 1,4 kilometru za hodinu, větší rychlost by v nepřehledném terénu byla hazardem a nedostatek opravářů na Marsu je notoricky známý. Helikoptéra může létat mnohem rychleji. Podívá se dál a z větší výšky, může tedy vyhledávat pro vozidlo optimální trasu. Kdyby nic jiného, už kvůli tomu by se vrtulník vyplatil. Kromě toho, na Marsu je spousta nesjízdného terénu. Ten je pro vozidla navždy nepřístupný. Jednou se tam možná vypraví astronauti – horolezci, do té doby tu ale máme robotické drony.

TOHLE JE JEN ZAČÁTEK

Ingenuity, pokud vše půjde podle plánu, poletí ještě čtyřikrát a budou to o trochu odvážnější výlety. Ingenuity má uletět po oválné dráze asi tři sta metrů v pětimetrové výšce. Konečně se po Marsu někdo porozhlédne z výšky. Velmi pravděpodobně se to na této planetě stane poprvé za celou dobu její existence. Nezůstane jen u Marsu. NASA už staví podstatně větší helikoptéru v rámci mise Dragonfly. Ta má odletět roku 2027 k Saturnovu měsíci Titanu, což je z hlediska létání druhé nejnadějnější těleso Sluneční soustavy hned po Zemi. Dokonce v jistém smyslu výhodnější než Země! Titan má hustší atmosféru než Země a přitom gravitaci jen jako Měsíc, což je skvělá kombinace. Jenže dobré věci mívají skoro vždy nějaký háček. Na Titanu je jím teplota: dvě stě stupňů pod nulou. Postavit stroj, který bude fungovat na nebeském tělese, kde dusík teče jako voda, představuje pořádnou výzvu.

Ingenuity před startem zachycená kamerou z vozidla Perseverance. Foto: NASA/JPL-Caltech

O pandemii už jste slyšeli skoro všechno. Jak nenávratně změní svět, nastaví nový normál, změní pracovní režim, cestování, obchodování, počasí i politiku. Ale ukázala také jedno – živý zážitek ještě technologie neumí (a nejspíš ani dlouho nebudou umět) nahradit. Chybí porce sdílené a nakumulované energie na jednom místě, oboustranný kontakt, chyby a momenty překvapení. Proto se také Jan Burian, ředitel Národního divadla, nemohl dočkat, až první scéna znovu přivítá své hosty. A umělci, žijící z velké části z emocí a silných niterných zážitků, opět dostanou do života svoji dávku povolené drogy.

Co dělá

Národní divadlo,

ROZHOVOR ONDŘEJ HOLOMEK

Co dělá divadlo, když „nehraje“? Většinu uměleckého programu jsme přenesli v karanténě do online prostře dí – zásobovali jsme sociální sítě desít kami původních foto a videopříspěv ků, vysílali jsme tréninky, streamovali koncerty a premiéry. V rámci indivi duální přípravy se umělci udržovali v kondici. Věnovali jsme se údržbě našich krásných divadel a urychlili re konstrukční práce v zázemí historické budovy nebo v podzemních garážích pod Novou scénou. Pro školy v dis tanční výuce jsme realizovali online interaktivní formáty.

Jak těžké je udržet v chodu tvůrčí atmosféru v souborech a kolektivech? Snažíme se ji udržet všemi aktivitami – zkoušíme nové inscenace, připravu jeme projekty do příštích let, natáčíme filmy, realizujeme přímé přenosy. V Národním divadle pracují vyzrálí tvůrci a silné osobnosti, takže je tahle situace nezaskočila a nezničila jejich tvořivost. Hrát pro živé publikum to ale samozřejmě nenahradí.

Ve kterém měsíci byla z vašeho pohledu situace kolem pande mie nejsložitější?

Těžko říct. Každý měsíc přinesl něco jiného. Nejtěžší ale je, že nemáme relevantní odhad, jak se věci budou vyvíjet. V Národním divadle plánujeme s předstihem na dva roky dopředu. Vedení státu je natolik vystrašené, že nechce dělat delší predikce než na několik týdnů. Lidsky to chápu. Ale není to pro nás dobře.

Co jsou pro vás osobně největší manažerské výzvy současnosti? Udělat správný strategický odhad pro postupné otevírání divadelních sálů i pro příští sezonu. Odhad děláme v situaci, se kterou jsme se zatím nesetkali. Míra relevance bude tedy menší. Týká se to financí, počtu představení, investic, zaměst nanosti. Prostě všeho. Divadlo je velký, složitý a provázaný organis mus. Rozhodnutí v jedné oblasti má dopady do dalších.

Co se vám bude honit hlavou, až znovu nakumulovaná energie her ců a diváků po skvělém představení bude vířit sálem?

Radost. Radost. Radost.

Co divadlo plánuje bezprostředně po otevření?

Rozběhneme, pokud možno co nejdří ve, obvyklý způsob práce, jehož sou částí jsou večerní představení, včetně všech potřebných příprav. Na znovuo tevření divadel se připravujeme více než rok. Doufám, že to konečně vyjde.

Komunikujete s divadly napříč Evropou? Jak situaci prožívají ona?

Všude je to podobné, byť epidemie v každé zemi vrcholí v trochu jinou dobu. Sdílíme s kolegy zkušenosti, postoje i informace o vývoji rozvol nění i rizikovosti kulturních akcí. Držíme si vzájemně palce a těšíme se na obnovení spolupráce. V dnešní Evropě nemůžeme dlouhodobě žít v izolaci jednoho státu. Jsme na sobě navzájem závislí, a je to dobře.

Spící krasavice › Zázrak (s)tvoření Kouzelná země › Duchové jsou taky jenom lidi › Kytice

NEMUSÍTE BÝT MISTR SVETA

Od Gabriely Halámka Slámové se úspěšná kariéra očekávala. Jen v trochu jiném oboru než v sofistikované kybernetické bezpečnosti. Jinde než v AEC, kde dnes působí na pozici IT security specialisty. Odmalička bývala považována za velký talent české cyklistiky. Měla uhánět ve šlépějích svého otce, mistra světa na dráze v bodovacím závodu a bronzového olympijského medailisty. A dařilo se jí. Lámala rekordy, sbírala národní i světové medaile, vyrazila na své první zahraniční angažmá do Itálie, dva roky závodila pod vlajkou francouzské profesionální stáje Vienne Futuroscope. Nicméně v roce 2012 se nekvalifikovala na olympiádu v Londýně a sympatická blondýna začala řešit, co dál. Rozhodla se radikálně. Závodní kolo pověsila doslova na hřebík.

A dnes je za to ráda.

„Udělala jsem rozhodnutí o dost dřív než většina závodnic. Pokud bych vydržela do třiceti let, měla bych možná pár medailí navíc, ale jinak by bylo všechno mnohem těžší. Vrcholový sport není pro ženy ideální, naše těla nejsou pro takovou zátěž stvořena. Neminula mě ani spousta zranění, která cítím dodnes. Mám za sebou dvě operace ramene, tři krát zlomený klíček, prasklinu lebky, otřes mozku a nespočet spálenin. Zrovna dnes mě trápí skřípnuté nervy, kvůli kterým se nemůžu plnohodnotně nadechnout, věci z horních polic nesundám, na tyto úkony musím volat manžela. To všech no jsou daně za nešťastné pády,“ postěžuje si se širokým úsměvem.

„Nechtělo se mi čekat na další olympijský cyklus. Raději jsem se pustila do studia a sbírala zkušenosti na brigádách a v nejrůznějších zaměstnáních. Byla to dlouhá cesta, která

se vyplatila a díky níž dnes mohu žít plnohodnotný osobní život. Našla jsem skvělého manžela, pořídila si psa, jsem obklopena kamarády a mám práci, která mě každý den nabíjí a motivuje,“ říká Gabriela Halámka Slámová. I kolo už vzala na milost a s partou kamarádů vyráží o víkendech na traily. Ne pro medaile, ale pro endorfiny na čerstvém vzduchu.

NEUVĚŘITELNÁ ŠKOLA ŽIVOTA V každém případě má svým kolegům a kamarádům co vyprávět. „Na angažmá v Itálii jsem dorazila jako čerstvá medailistka z juniorského mistrovství světa a Evropy. Bylo mi osmnáct, ještě jsem neměla řidičák. Táta mě tam odvezl, vysadil a já se ocitla v domě s Italkami, které nemluvily an glicky. V kuchyni byly jen těstoviny, zelenina, müsli a váha. Když jsem se zeptala na maso, koukaly na mě jako na blázna. Během čtrnácti dnů jsem se musela naučit základy italštiny,

Gabriela Halámka Slámová

ale naštěstí je to lehký jazyk, ve kterém si se sto slovíčky dokážete ledasco vyřešit. O rok později jsem přestupo vala do francouzského týmu. Od února do září jsem tam byla sama a znala jen školu, kterou jsem studovala na dálku. A obrovské tréninkové dávky. Delší procházky po městě nebo po náku pech se nerealizovaly, protože chůze je pro cyklistiku nevhodná. Máte odpočívat s nohama nahoře a regene rovat. V zimě nesmíte na snowboard, abyste se náhodou nezranili a neztra tili tak část sezóny. Na druhou stranu jsem žila na krásných místech, jezdila v pořádných kopcích a užívala si statut profesionálky s pověstí velkého talentu,“ směje se Gabriela Halámka Slámová.

Po rozhodnutí seknout s vrcholovým sportem bylo najednou všechno jinak. „Když se mě náboráři ptali na pracovní zkušenosti, některým bylo těžké vysvět lit, že na žádné letní práce nebyl kvůli cyklistice čas. Na druhou stranu je statut profesionálního sportovce často zaujal a příležitost mi dali. Prošla jsem si realitkou, makléřskou společností, jezdila jsem v tátově autodopravě se skříňovou dodávkou a u toho dlou ho studovala. Život se mi změnil od základů. Cyklistika mi ale dala velkou disciplínu, jsem zvyklá na to „jet na výkon“ a pokaždé dojet do cíle. Nejspíš i proto mi v AEC dali po dvou letech možnost se posunout do týmu Risk & Compliance. Chtěla jsem všem, a hlav ně sama sobě, dokázat, že to zvládnu. Dnes mám práci, která mě neskutečně baví, a kolem sebe lidi, kteří mě v AEC drží. Jsme jeden tým, který spolu tráví čas i mimo práci a otevřeně se můžeme bavit o příjemných i nepříjemných tématech,“ uzavírá mladá žena, kterou možná neznáte ze sportovních novin, ale z níž srší mimořádný životní opti mismus a energie.

Po rozhodnutí seknout s vrcholovým sportem bylo najednou všechno jinak.

Slovo závěrem

xxxxxx

dobré heslo

sice útočníkovi trochu otráví život, ale pokud o to bude stát, tak ty tři týdny vydrží počkat. Zkusíme to tedy ještě protáhnout na 18 znaků a dáme „qscrgnqscrgnqscrgn“. Výsledek je 23 miliónů let! Když pů jdeme po časové ose zpět, tak před 23 milióny let teprve začínala na Zemi éra savců. Samozřejmě testovací program pracuje s výkonem jednoho běžného PC, takže při zapojení vícero a silnějších strojů se dostáváme na řádově nižší čísla.

nutící uživatele k malému a velkému písmenu, číslici a divokému znaku, ale na druhou stranu si ty hesla uživatelé nepamatují. Pokud vygenerujeme nějaké složité náhodné heslo, je téměř jisté, že si ho uživatel nezapamatuje. To zname ná, že si ho někam bude muset zapsat…

U hesla uživatelů informačních systémů to začíná. Je to pomyslná vstupní brána, která se dá nejsnáze zdolat. Ale musí tomu tak být? Rozhodně ne.

NA DÉLCE ZÁLEŽÍ

Opakujeme to stále, zní to banálně, ale klíčem k dobrému heslu je jeho délka. Je to všechno o matematice a samozřejmě o možnostech a důvtipu útočníka. Odhadovaná doba prolomení hesla „qscrgn“ je 7 milisekund podle stránky How Secure Is My Password? Heslo má 6 znaků, a to opravdu není v dnešní době pro počítače žádný oříšek. Zku síme prodloužit délku na 12 znaků a ne uděláme to nijak chytře, prostě jen zo pakujeme sekvenci na „qscrgnqscrgn“. Dostáváme výsledek 3 týdny, to už

Nicméně pokud budeme u hesla uva žovat o 15 znacích, věřte tomu, že bude ještě dlouhou dobu bezpečné. Mimo chodem, nevíte, jak daleko jsou na tom s kvantovými počítači?

DÁ SE DLOUHÉ HESLO ZAPAMATOVAT?

Jak dosáhnout dlouhého hesla a přitom zapamatovatelného? Použijte frázi, větu. Věta, která má nějaký smysl, se dá snáze zapamatovat a přitom naplní všechny požadavky na bezpečnost. Mi mochodem, původně se kdysi v „dřev ních“ dobách počítačů používal výraz „Passphrase“, a nikoliv „Password“.

ZAPAMATOVATELNÉ, ALE NEPŘEDVÍDATELNÉ

V první řadě by naše heslo nemělo být s námi nijak spojeno a nemělo by to být uhodnutelné slovo, kterému navíc dáme nápovědu na sociálních sítích. Sice máme složité politiky hesel

Na druhou stranu, pokud není heslo dostatečně dlouhé, dokáží je stroje celkem rychle rozluštit. Mimochodem, víte o tom, že zpravi dla velké písmeno dáváme jako první znak hesla a číslici jako poslední? Je to přirozenost vyplývající z toho, jak jsme se učili ve škole psát. A kyberzločinci to ví samozřejmě také.

Pokud uděláme pseudonáhodné heslo tvořené sekvencí znaků klávesnice, jako jsou „qwert“ nebo „qazwsx“, určitě tím nástroje na lámání hesel neoklame me. Navíc to znamená, že jsme se za 75 let moc neposunuli. Stejnou chybu totiž dělali během druhé světové války němečtí šifranti při vytváření denních šifrovacích klíčů, což mj. přispělo k pro lomení Enigmy.

POZNÁMKA NA ZÁVĚR

Nespoléhejte se na to, že se uživatelé vašeho informačního systému dokáží sami ubránit. Připravujte je, vzdělávejte. Ten útok jednou přijde. Bezpečné heslo je tím nejjednodušším, co můžeme všichni udělat.