ELITA 1/2024

MAGAZÍN NEJEN O INFORMAČNÍCH

PAULA JANUSZKIEWICZ

O BEZPEČNOST

NEJLÉPE PEČUJÍ

TI, KDO VNÍMAJÍ HODNOTU SVÉHO BYZNYSU

Vážení čtenáři,

v minulém čísle, které vyšlo na podzim 2023, jsme se netradičně a poměrně obsáhle věnovali sami sobě. Tedy lépe řečeno všem změnám, ke kterým v naší společnosti došlo za posledních pět let a které vyvrcholily vznikem nového subjektu na našem IT trhu. Nejednalo se jen o přejmenování, ale o celkovou změnu struktury firmy a jejího řízení.

S odstupem několika měsíců jsem rád, že vše, co jsme si naplánovali, proběhlo bez větších problémů a přechod na nové jméno i strukturu jste i vy, naši zákazníci, nijak negativně nepocítili. Neznamená to, že nás už nečekají žádné změny. Naopak, naše ambice jsou stále velké. Mimochodem, právě v době uzávěrky této Elity jsme uzavřeli další velkou akvizici na českém trhu. Ale o tom až příště.

Poprvé je hvězda vydání Elity ze zahraničí. Paula Januszkiewicz pochází z Polska, zabývá se kybernetickou bezpečností a byla hlavním spíkrem na letošní konferenci Security, které se zúčastnil rekordní počet více než 700 odborníků.

Máte už elektronickou občanku? Předpokládám, že ano. Ale pokud náhodou ne, článek na toto téma vás k tomu určitě povzbudí. Je to snadné. Občankou to přitom nekončí. Aricoma je součástí mezinárodního konsorcia, které se zabývá možnostmi tzv. evropské identitní peněženky.

O co jde, se dozvíte rovněž v tomto čísle.

Krásné léto! EDITORIAL

Nenávistné komentáře jsou dnes bohužel nedílnou součástí internetového prostoru. Musí tomu tak být?

A dá se s tím něco dělat? Čtěte v rozhovoru s Jakubem Šusterem o projektu elv.ai.

Jsou destinace, kam se skoro všichni touží podívat.

Romantická krása tichomořského souostroví Palau však může v realitě vypadat jinak než v prospektech turistických kanceláří. Přesvědčit se o tom můžete v našem cestopisu.

A nakonec trochu sportu. Jakub Solnický je už trojnásobným mistrem ČR ve squashi a členem světové TOP100. Jaké to je pohybovat se ve sportu, kterému v poslední době zcela vládnou egyptští hráči? A jaké to je ujet tisíce kilometrů na kostitřasu, vysokém kole, na kterém se určitě svézt nechcete? Josef Zimovčák to ví lépe než kdokoli na světě. A jeho nadace díky němu pomohla už stovkám vážně nemocných dětí. Až jejich 10denní dobročinnou cyklojízdu na začátku června potkáte na své cestě autem, buďte trpěliví a dejte jim přednost. Je to pro dobrou věc.

Martin Grigar

ELITA I magazín nejen o informačních technologiích, číslo 1/2024, vydáno 15. 5. 2024 VYDAVATEL Aricoma a.s., Vinohradská 1511/230, Praha 10, 100 00 Praha, IČO: 04615671 REDAKCE Martin Grigar, Martina Fojtů, Ondřej Holomek, Kateřina Kršková, Eliška Pavlasová, Michal Malysa, Deník N POUŽITÉ FOTOGRAFIE Tomáš Trojan, archiv Vojta Lavický, Irena Vanišová, archiv Národního divadla, Unsplash, Wikipedia, ČTK Profimedia.cz GRAFICKÁ ÚPRAVA Adéla Geislerová, AETNA, spol. s r. o.

PALAU. TICHÉ MÍSTO TICHÉHO OCEÁNU

02 ROZHOVOR S Paulou Januszkiewicz

08 ELEKTRONIZUJE SE SYSTÉM TECHNICKÝCH KONTROL VOZŮ

12 SOLSOL IMPLEMENTOVAL NOVÝ ERP ZA REKORDNÍ TŘI MĚSÍCE

14 EVROPSKÁ PENĚŽENKA USCHOVÁ DOKLADY A POTVRZENÍ

16 PĚT LIDÍ, ČTYŘI ZEMĚ A DVA KONTINENTY ServiceNow pro Allwyn

18 OBČANKA UŽ (JEN) V TELEFONU

20 PETER HIGGS Petr Koubský

22 KAŽDÝ DEVIATY KOMENTÁR NA SIEŤACH

JE NENÁVISTNÝ. TAK SME TO ZAČALI RIEŠIŤ

NOVINKY GASNETU: SJEDNOCENÍ WEBŮ I ZJEDNODUŠENÍ CESTY ZÁKAZNÍKA

24 NOVINKY GASNETU

26 PALAU. TICHÉ MÍSTO TICHÉHO OCEÁNU cestopis

32 DŘÍV NEŽ JINDE Nemocnice Jihlava

34 U SQUASHE MUSÍTE MÍT OD VŠEHO VŠECHNO Jakub Solnický

36 POSLEDNÍ KNIHA CORMACA MCCARTHYHO Petr Koubský

38 POHÁRY SE ČASEM ZAPRÁŠÍ. NEJVĚTŠÍ VÍTĚZSTVÍ JE POMOC, TA VYDRŽÍ Na kole dětem

40 NA MOTORCE KOLEM SVĚTA Vojta Lavický

42 ERBENOVA KYTICE POD TAKTOVKOU SKUTRU NEZEVŠEDNÍ

ANI NEZVADNE Národní divadlo

ROZHOVOR S PAULOU

JANUSZKIEWICZ

Je to paradox. Všichni už víme, jak je důležité dbát na kybernetickou bezpečnost, a máme k dispozici nástroje, které nám to umožňují.

Množství kybernetických útoků a jejich negativních důsledků ale přitom stále roste. Jak je to možné?

O tom v rozhovoru mluví polská odbornice na kybernetickou bezpečnost Paula Januszkiewicz, jedna z hlavních hvězd letošní konference Security 2024.

PAULA JANUSZKIEWICZ

Paula a její tým víc než 60 lidí sdružených pod značkou společnosti CQURE pomáhají nastavovat bezpečnost a řešit následky útoků po celém světě. „Kdo je mým klientem? Ten, kdo to potřebuje. Začíná to vládou, obecně veřejný sektor, finančníci i výrobní firmy, ropný a plynárenský průmysl, firmy z oblasti zdravotnictví a wellness, dokonce i nemocnice. V podstatě všichni,“ říká odbornice s hlubokými zkušenostmi, o které se ráda dělí.

O BEZPEČNOST NEJLÉPE PEČUJÍ TI, KDO VNÍMAJÍ HODNOTU SVÉHO BYZNYSU

Paula Januszkiewicz

„V našem oboru se musíte naučit spoustu nových informací nad rámec běžného IT a musíte se naučit jiný úhel pohledu. Například znalost infrastruktury hodně pomáhá, ale vy ji nebudujete, vy musíte vědět, jak na ni zaútočit.“

Jak to funguje? Klienti zkrátka zavolají: „Máme incident, potřebujeme pomoct?“

Záleží na konkrétní situaci. Ano, tím, že už máme rozsáhlé zkušenosti s různými typy útoků, tak opravdu někdy přímo zavolají, že je někdo napadl a že potřebují pomoct při řešení incidentu. V takových případech pracujeme přesně v oblasti útoku. Častěji ale provádíme komplexní audit infrastruktury ještě předtím, než k incidentu dojde. Opakovaně se stává, že společnosti nemají dostatek vyškolených pracovníků, kteří by situaci řešili, a právě tehdy se naše odborné znalosti ukazují jako klíčové. Celkově je reakce na incident jedním z pilířů naší práce a rozhodně jedním z nejzajímavějších. Musíte jednat tady a teď, závodíte s časem, protože všem záleží na tom, aby se organizace postavila zpět na nohy.

Jak sama popisujete, jako společnost už máme nástroje, jak útoky zvládnout i jak jim předcházet. Jak je tedy možné, že jejich počet roste a mají ničivější následky? Měli bychom se smířit s tím, že jde o nikdy nekončící boj? Ano, měli. Představte si, že váš den je nabitý úkoly, ale vy víte, že je za 24 hodin nestihnete splnit. Musíte se tak smířit s nějakou mírou rizika neúspěchu, přičemž dopředu nevíte, jak velká ta míra je. Kybernetická bezpečnost je jako obor velmi široká, pro správce je obtížné zohlednit všechny aspekty a rizika najednou. Proto by ale organizace měly stále víc investovat do účinných řešení pro automatizaci detekce hrozeb. Výrazně tak zvýší své šance na efektivní monitorování infrastruktury.

Nepřibývá útoků spíš proto, že kyberbezpečnost už sice je téma, ale ne na vrcholu priorit?

To si úplně nemyslím. Moje zkušenost je, že firmy si důležitost kyberbezpečnosti uvědomují, je to něco, co má přímý dopad na jejich podnikání. Ale jak víme i z osobního života, mezi uvědoměním a uvedením čehokoli do praxe je velký rozdíl.

V oboru působíte už 20 let, cítíte, jak se vyvíjel?

V počátcích kyberbezpečnost opravdu nebyla tématem. Firmy se orientovaly hlavně na budování infrastruktury, ale ta měla řadu chybných nastavení a chybné konfigurace pak vytvářely zranitelnosti, které bylo možné snadno zneužít. Dobrý příklad reprezentují e-maily, ještě před pár lety se kladl důraz na efektivní správu e-mailů, ne na zajištění jejich bezpečnosti. V posledních letech se situace výrazně změnila, existují standardizované soubory postupů, které musí každá firma zavést, aby vůbec mohla existovat. Kyberbezpečnost se vyvinula v klíčovou součást provozu každé organizace.

V jedné ze svých prezentací jste mluvila o konkrétních důvodech toho, proč mají útoky pořád tak hrozivé následky, přičemž jedním z nich je podle vás nedostatek personálu. Kyberbezpečnost netáhne?

To není ten důvod. Jedná se spíš o to, že se v našem oboru musíte naučit spoustu nových informací nad rámec běžného IT a musíte se naučit jiný úhel pohledu. Například znalost infrastruk-

tury hodně pomáhá, ale vy ji nebudujete, vy musíte vědět, jak na ni zaútočit. Sledujete korelace, co ovlivňuje co, ale pracujete s opačnou logikou než správce infrastruktury. To nedokáže každý, je to opravdu náročné. U řady profesionálů to může vést k pocitům nejistoty, protože si kladou otázku, zda mají dost informací o nejnovějších trendech. Jako společnost bychom toto informační nasycení měli podporovat.

Pociťujete vy osobně tuto úzkost? Vždycky existuje určitá míra nejistoty. Ano, sama si někdy říkám: „Vím toho dost? Stačí to?“ O většině vývoje ve svém oboru mám dobré povědomí, je to moje vášeň a profese, sleduju to. Ale nevím o každém novém nástroji, nečetla jsem všechny nové výzkumy, které se denně objevují. Zkrátka zůstávám informovaná natolik, abych si byla jistá svými znalostmi a dovednostmi. Že když bude zákazník terčem útoku, budu vždycky vědět, co s tím. Chápu ale, že pro nováčky v oboru může být tento neustálý přísun informací zahlcující.

Jako další příčinu úspěchu útočníků vnímáte něco, čemu říkáte „únava z upozornění“, tedy že správcům chodí velké množství oznámení o zranitelnostech a útocích. Překvapuje mě to, člověk by řekl, že když vidím upozornění, reaguju na něj.

To je problém nastavení kontrolních systémů, které nebývá optimální. Příliš často se děje, že se na něj správci podívají a řeknou si, aha, to nic není. Když vás pak zavalí neopětované

výstrahy a chybí vám strukturovaný pracovní postup pro jejich zpracování, snadno přehlédnete kritické problémy. Mít zavedený vynikající monitorovací systém je nezbytné, ale nestačí, pokud vám chybí znalosti nebo postupy pro jeho efektivní využití. Zažila jsem řadu firem a organizací, které monitorovací systémy nevyužívají dobře, což je často dané tím, že jejich lidé nemají dostatečné znalosti či trénink nebo nemají čas věnovat výstrahám pozornost. Pak se děje to, že organizace investují do technických řešení, ale nemají personál nebo jeho schopnosti, aby na ně adekvátně reagoval. Sama si vybavuju několik příkladů, kdy jsme u klienta spustili simulovaný útok, oni věděli, že jsme výstrahy spustili, ale zjistili jsme, že je nikdo nesleduje.

Jiný problém je, že společnosti a organizace nemívají plán pro případ útoku. Co by to mělo být? Obecně platí, že organizace by měly mít jasný plán, jak reagovat v případě náhlého útoku, a stanovit si priority, co je třeba řešit nejdřív s ohledem na jejich byznysové potřeby. My ale často vídáme to, že když na útok dojde, organizace tápou, kde začít, nebo si z obchodního hlediska stanovují nesprávné priority. Proto je klíčové provést si analýzu dopadů útoků. Pomáhá klasifikovat zdroje a určit, co je skutečně nezbytné, i když se to může zdát triviální. Vzpomínám si na konkrétní případ, kdy jsme řešili útok, a zaměstnanci se nás ptali na jednu konkrétní tiskárnu a „kdy bude hotová“. Jednalo se o detail, o kterém nám do té doby nikdo neřekl, netušili jsme, že je to tak důležité. V každém případě jsme problém s tiskárnou prověřili a to nám umožnilo hladce pokračovat v procesu obnovy.

Liší se vaše práce v různých oborech? Jsou nějaké, které jsou na kybernetické útoky citlivější?

Tipovala bych banky a e-commerce. To určitě platí, banky si uvědomují

skutečnou hodnotu své pověsti. Přestože jsou to velké organizace s mnoha systémy a velkým vlivem, zabezpečení jejich provozu pro ně zůstává výzvou, kterou trvale řeší. Důvěru zákazníků upřednostňují nade vše. Uvědomují si, že bez ní riskují ztrátu obchodu, protože zákazníci nesvěří své peníze nezabezpečené instituci. Proto také banky ve velkém investují do školení svých zaměstnanců v oblasti kybernetické bezpečnosti. Jsou ostražité vůči různým formám útoků včetně těch, kdy se podvodníci vydávají za zaměstnance banky, aby oklamali zákazníky. V rámci boje proti nim provozují specializovaná kontaktní centra pro boj s kyberkriminalitou a školí své zaměstnance, jak takové hrozby rozpoznat a reagovat na ně. Kyberbezpečnost ale ve velkém řeší i další odvětví, třeba ropný a plynárenský průmysl. Z mé zkušenosti vyplývá, že úroveň implementace zabezpečení koreluje s hodnotami podniku a tím, jak vnímají hodnotu svého byznysu.

Velké technologické téma současnosti je nástup hlavně generativní umělé inteligence. Co v tomto kontextu vnímáte jako největší ohrožení vy?

Umělá inteligence přináší spoustu výhod, ale také hrozeb. Pomocí ChatGPT můžete vytvářet užitečný, ale i škodlivý software. Nárůst malwaru, který je na trhu k dispozici, a míra jeho sofistikovanosti postihne ještě víc firem a s větší pravděpodobností způsobí větší škody. To je problém. Přemýšlím v tomto ohledu i nad běžnými občany, protože jejich znalosti technologického světa se rozhodně musí zlepšit. Představte si, že členové vaší rodiny, kteří nejsou technicky zdatní, obdrží třeba podvrženou žádost o převod peněz na váš účet, která jim přijde ve zprávě od vás. To je pro mě na umělé inteligenci to nejděsivější. Zatímco my, naše generace, jsme na to možná připraveni, starší generace rozhodně ne. Je tu velký prostor pro různé komunitní projekty kolem kybernetické bezpečnosti.

Máte nějakou vlastní negativní zkušenost v souvislosti s umělou inteligencí?

Měli jsme v týmu juniora, který měl napsat malware pro jeden z našich projektů. Existoval kus kódu, ale jinak se práce zpožďovaly, takže jsme na něj trochu tlačili. On to pak napsal doslova přes noc s pomocí ChatGPT. Ne za týden, ale přes noc. Taková efektivita je sice slibná, ale zároveň je to velký vykřičník před potenciální hrozbou, kterou představují útočníci zneužívající nástroje umělé inteligence ke škodlivým účelům.

To bychom měli současnost, ale co budoucnost? Je něco, na co se těšíte?

Pořád o tom přemýšlím. V současné době pracujeme na vydání bezplatného školení o kybernetické bezpečnosti, abychom pomohli běžným lidem lépe se chránit před hrozbami.

„Organizace by měly mít jasný plán, jak reagovat v případě náhlého útoku. My ale často vídáme to, že když na útok dojde, tápou, kde začít, nebo si z obchodního hlediska stanovují nesprávné priority.“

„Dovednosti jsou důležité, ale ne tolik jako přístup. Mám ráda pracovité lidi. A pak také lidi, kteří mají pozitivní přístup a nebojí se říct svůj názor. Věřte mi, že komunikace je u nás klíčová záležitost.“

Obecně očekávám, že vlády budou věnovat více úsilí vzdělávání místních lidí, hlavně těch starších. Měly by existovat vládní webové stránky, kde by lidé našli sérii návodů, jak zůstat na internetu v bezpečí.

V některých zemích se to již děje, ale proces je pomalý a aktuální výsledky nestačí. Mým snem je to napravit, proto jsme se s partnery pustili do práce.

Zníte motivovaně. Co je pro vás zajímavější? Vaše běžná práce, nebo tento projekt?

Projekt vnímám jako příležitost smysluplně přispět komunitě. Když se zamyslím nad svou vlastní osobní cestou, měla jsem štěstí na spoustu příležitostí k osobnímu a profesnímu růstu a řada z nich zformovala můj dnešní pracovní život. Teď si myslím, že je důležité vrátit ostatním to, co jsem sama dostala. Ale i když v tomto projektu cítím velké uspokojení, vnímám se spíše jako podnikatelka. Řešení složitých obchodních problémů mě vážně naplňuje.

Jak jste začínala? Dočetla jsem se, že jste ve škole pracovala jako bezpečnostní manažerka. Ano, úplně na začátku jsem spravovala školní síť. Dělala jsem to zadarmo, bylo to prostě pro zábavu a učení se novým věcem. Později jsem pracovala v konzultační

společnosti a pak jsem odešla a založila vlastní firmu. Patřila k tomu spousta výzev, jako například když jsem jako jediná žena vystoupila na pódiu na konferenci v Saúdské Arábii.

Postupně jste založila společnost se čtyřmi pobočkami v různých zemích. Jak konkrétně?

Byl to proces. V každé z těch čtyř oblastí jsme měli mnoho zákazníků, proto jsme naší firmě v Polsku nejprve vytvořili pobočku v Dubaji, abychom si tam usnadnili práci. Totéž platí pro New York a Švýcarsko. Nefunguje to tak, že bychom si řekli: „Tady chci otevřít pobočku.“ Vždy k tomu musí existovat obchodní důvod, konkrétní zakázky.

Teď máme asi 65 zaměstnanců a naše centrála sídlí pořád v Polsku. Kybernetická bezpečnost ale nemá hranice, a proto můžeme pracovat odkudkoli.

A podle čeho najímáte zaměstnance? Jaké dovednosti musí mít?

Dovednosti jsou důležité, ale ne tolik jako přístup. Mám ráda pracovité lidi. A pak také lidi, kteří mají pozitivní přístup a nebojí se říct svůj názor. Věřte mi, že komunikace je u nás klíčová záležitost. Ráda pracuju s lidmi, kteří se rádi učí, i když to zahrnuje i dělání chyb, a zároveň se o své znalosti chtějí podělit s ostatními. Protože v kybernetické bezpečnosti člověk nepřežije samotný. Někdy musíte přiznat, že něco nevíte, a požádat o pomoc. Mnoho lidí se přitom o podporu nebo pomoc požádat bojí. Takže když najímám zaměstnance, hledám lidi, kteří jsou pracovití, pokorní a touží se učit.

GENERÁLNÍ ŘEDITELKA

A ZAKLADATELKA SPOLEČNOSTI CQURE, ODBORNICE NA KYBERNETICKOU BEZPEČNOST, PENETRAČNÍ TESTERKA

A ŠKOLITELKA, MICROSOFT MVP A REGIONÁLNÍ ŘEDITELKA SPOLEČNOSTI MICROSOFT

Prvotřídní odbornice na kybernetickou bezpečnost poskytuje konzultace zákazníkům po celém světě. V roce 2017 absolvovala Harvard Business School a přednáší na největších světových konferencích, poskytuje konzultace zákazníkům po celém světě, provádí penetrační testy, konzultace v oblasti architektury, školení a semináře. Je členkou technického poradního sboru v Royal Bank of Scotland/ Natwest. A aby toho nebylo málo, má přístup ke zdrojovému kódu systému Windows.

PAULA JANUSZKIEWICZ

ELEKTRONIZUJE

SE SYSTÉM

TECHNICKÝCH KONTROL VOZŮ.

VÝHODY TO DÁ MAJITELŮM

Papíry, úřední přepážky, hodiny vyřizování. To všechno obnáší vlastnictví vozidla na straně jeho majitele i na straně těch, kdo se za stát starají o jejich evidenci a kontrolu bezpečného stavu. Všechno ale směřuje k tomu, že popsaného papíru i lidských hodin potřebných na vyřizování bude nutných čím dál méně.

Stane se to i díky postupnému upgradu aplikace Informačního Systému Technických Prohlídek (ISTP), který Aricoma dělá na objednávku Ministerstva dopravy ČR. Na příkladu ISTP se přitom ve velkém ukazuje, s kolika subjekty musí umět takový systém spolupracovat, že jeden krok většinou vyvolá nutnost dalších a že informace o jednom vozidle prochází „rukama“ tolika lidí, že o tom běžný smrtelník nemá ani tušení. Věrně to ilustruje právě technologické vylepšování aplikace ISTP nebo změny související s tím, že už u sebe řidiči nevozí v provozu osvědčení o registraci vozidla.

ETESTY (TECHNICKY) NOVĚ

Upgrade aplikace ISTP se připravoval od minulého roku a aktuálně je v procesu vývoje a postupného nasazování. Některé části, jako například elektronické testy pro techniky STK a mechaniky SME, už jsou hotové, v produkčním nasazení plně funkční a v praxi už odzkoušené.

Všechny moduly ISTP reprezentují v první řadě úložiště dat, která se neustále doplňují o informace z nových prohlídek vozidel, ale i o data z jiných oblastí. „My jsme zatím nevytvořili celou úplně novou aplikaci, ale vedle staré jsme postavili nové prostředí, kde už programujeme nově, a to jak nové funkcionality, tak i předěláváme již

existující do nového. Prvním celistvým výsledkem jsou právě eTesty s vazbou na kurzy a zkoušky, jimiž musí pravidelně procházet pracovníci stanic technické kontroly a měření emisí,“ říká Martin Šantrůček, aplikační architekt Aricomy.

Celé eTesty přitom nezahrnují jen skládání testů, ale i jejich kompletní přípravu, přípravu otázek a odpovědí, příkladů a jejich výsledků, takzvaných šablon testů. Jedná se o kompletní životní cyklus tvorby eTestu a jeho generování pro uživatele včetně automatického vyhodnocení výsledku.

TISÍCE TECHNIKŮ A MECHANIKŮ

Pro představu, techniků (ti kontrolují technický stav) a mechaniků (ti kontrolují emise) pracuje v Česku mezi čtyřmi a půl až pěti tisíci. Aby mohli do odvětví, které neprovozuje stát, ale reguluje ho a hlídá, vůbec vstoupit, musí splňovat požadavky na kvalifikaci (mít vzdělání a praxi) a projít vstupním kurzem, který je ukončen právě zkouškou, jejíž písemná část je ve formě eTestu.

Vstupní kurz a zkoušky jsou tzv. základní, další jsou již prohlubovací. Uživatel (technik/mechanik) se přihlásí na kurz, po jeho absolvování je zapsán na zkoušku a v den zkoušky skládá eTest.

Elektronizuje se systém technických kontrol vozů.

Výhody to dá majitelům i úřadům

Cílem je, aby nikdo neustrnul, v oboru se řádně vzdělával a směřoval k udržení a případně zvýšení kvalifikace. Pokud daný člověk test nesloží (neprospěje), má ještě dva opravné pokusy. Když neprospěje ani potřetí, musí opět začít základním vstupním kurzem.

Aby se všechno zefektivnilo, vytvořili odborníci z Aricomy elektronické skládání eTestů včetně správy šablon. Každý, kdo úspěšně projde kurzem, přijde na dané zkušební místo povolené ministerstvem dopravy, kde dojde k prezentaci účastníků. Po potvrzení přítomnosti na zkoušce jim systém následně na příkaz zkoušejícího vygeneruje ostrý test.

„Každý test má časový limit a procento úspěšnosti pro stav ‚Prospěl‘. Po dokončení eTestu aplikace provede jeho vyhodnocení a v případě, že účastník prospěl, provede prodloužení oprávnění technika/mechanika k vykonávání jeho práce o další tři roky,“ líčí Šantrůček. Stanice technických a emisních kontrol jsou v Česku už dost konsolidovaným podnikáním. Zaměstnanci jsou tak na nutnost periodického přezkušování zvyklí. Teď se jim ale celé prostředí, ve kterém se pohybují, zpříjemnilo.

STOVKY OTÁZEK, ODPOVĚDÍ I JEJICH KOMBINACÍ

Vývojáři Aricomy dostali jako podklad pro testy stovky otázek a správných i špatných odpovědí včetně obrázků, z nichž se testy generují. Na každou otázku musí být jedna správná a minimálně dvě špatné odpovědi, přičemž aby si účastníci zkoušek mezi sebou nemohli efektivně radit, generují se k různým otázkám různé špatné odpovědi, pokud jich je víc. Jednotlivé otázky se také sdružují do různých tematických okruhů jako třeba kontrolní úkony, legislativa a podobně.

Zatímco pro „běžné“ zaměstnance stanic se k otestování nabízí několik termínů za měsíc, existují i specializované zkoušky, které zvládne splnit jen několik lidí v republice, a pro ty už bývá termínů jen pár. „Zaměstnanci postupují v hierarchii, technici na vyšší úrovni se starají například o vozidla z dovozu a ti ještě vyšší o vozidla s označením ADR, tedy ta, která převážejí nebezpečné látky. Ti skládají odpovídající zkoušky ‚ADR‘, protože takový člověk se v podstatě podepisuje pod to, že daný vůz projede Evropu na východ i na západ bez problémů a všude splní podmínky,“ zdůrazňuje Šantrůček. Systém, který vznikl, obsahuje všechny typy těchto kurzů, zkoušek a odpovídajících eTestů včetně cvičných, které si navíc může vyzkoušet kdokoliv, kdo o to má zájem. Stačí se jen přihlásit přes Identitu občana, čímž se daná osoba ztotožní, takže nemusí být registrovaná v systému ISTP.

MÍSTO DVOU DOKLADŮ JEDEN Jak už padlo, eTesty jsou jenom jedním z bloků informačního systému, který prochází technologickým upgradem. V horizontu několika let to čeká i všechny ostatní stávající součásti, protože staré řešení je z roku 2008 a technicky už zkrátka nezvládá naplnit bezpečnostní a komfortní požadavky dnešní doby a jeho správa je čím dál náročnější. Zvlášť když se požadavky na něj čím dál navyšují. Mimo pracovníků stanic technické a emisní kontroly do něj totiž přistupují i policisté, výrobci a prodejci vozů, akreditovaní zástupci značek nebo zaměstnanci obcí s rozšířenou působností.

Upgradované řešení už zohledňuje i další velkou změnu na silnicích, a to je to, že od letošního roku skončilo vydávání velkého technického průkazu vozidla a na prohlídky

„Cílem systému eTesty je, aby nikdo neustrnul, v oboru se řádně vzdělával a směřoval k udržení a případně zvýšení kvalifikace. V případě, že účastník prospěl, aplikace provede prodloužení oprávnění technika/mechanika k vykonávání jeho práce o další tři roky.“

MARTIN ŠANTRŮČEK aplikační architekt Aricomy

už ho není nutné vozit. „Operátor stanice tak místo toho do aplikace zadává číslo vašeho osvědčení o registraci vozidla (takzvané ORV). Na jeho základě se z registru silničních vozidel přenesou do aplikace ISTP technické údaje o vozidle a nastaví se jak do údajů prohlídky, tak i do tzv. záznamníku závad. To je dokument, se kterým technik nebo mechanik pracuje v rámci prohlídky dál,“ přibližuje fyzické projevy změny Šantrůček.

Žadatel následně dostane protokol o provedené prohlídce. Jedna věc tedy je, že se všechno uživatelsky zpříjemnilo. Druhá věc je, že to přineslo řadu nových informací: V rámci prohlídek STK a porovnání dat v tištěné podobě velkého technického průkazu a digitální podoby (zápisu v RSV) se ukázalo, že některé údaje chybí nebo jsou v RSV chybně zadané. Podle odhadů se rozdílnost informací týká několika procent kontrolovaných vozů. Do pořádku by se všechno mělo dát během následujících čtyřech let, kdy se vozy na technické kontrole postupně vystřídají.

„Právě kontrolní stanice jsou dnes totiž jediným místem, kde je vozidlo fyzicky přítomno,“ připomíná Martin Šantrůček s tím, že novinky, které s kolegy již dříve implementovali, zahrnují také nafocení vozidla při kontrole a nově i nafocení technického

Ještě před pěti lety se údaje o nově koupeném vozidle přepisovaly na úřadech ručně. Dnes už si i tyto informace posílají zainteresované strany elektronicky.

průkazu, který svými údaji nesouhlasí s registrem silničních vozidel. Úřad obce, kde je vozidlo registrováno, tak může následně na základě fotodokumentace doloženého průkazu provést doplnění nebo opravu dat.

Celý vývoj směřuje krok za krokem k menšímu množství použitého papíru, ale hlavně lidského času stráveného před přepážkou i za ní. „Postupně dojde k elektronizaci dalších funkcí a přidávání nových. Co se ale týče uživatelů, tedy lidí na stanicích STK a SME, úřadech, u těch bychom rádi, aby se pro ně nic moc nezměnilo, aby k obsluze nové verze systému nepotřebovali žádnou příručku pokynů,“ říká Šantrůček s tím, že cílem je mimo jiné zjednodušit tok informací a eliminovat počet kliknutí, které musí lidé na počítači udělat.

Ostatně, jejich množství se zmenšuje už teď. Ještě před pěti lety se údaje o nově koupeném vozidle přepisovaly za přepážkou ručně, takže novému majiteli nezbylo nic jiného, než i desítky minut čekat. Dnes už si i tyto informace posílají zainteresované strany elektronicky a potřebné formuláře jsou předvyplněny systémem. Když to půjde dobře, bude těchto rychlejších cest jenom přibývat.

TEXT LUCIA VAVRINČÍKOVÁ / KATEŘINA KRŠKOVÁ

SOLSOL implementoval nový ERP za rekordní tři měsíce

DODAVATEL

BYZNYS JEDNOTKA PAS

Lídr v oblasti B2B distribuce fotovoltaických technologií, společnost SOLSOL, funguje na českém trhu už od roku 2012. Do regionu střední Evropy dosud dodala přes 600 tisíc fotovoltaických panelů (250 MWp), které můžeme vidět na střechách rodinných domů a továrních hal. Její úspěch už přesáhl hranice Česka, ale pro svoji další expanzi hledala silného IT partnera, který bude schopný plně outsourcovat celé IT oddělení včetně provozu ERP systému. Tím se stala v roce 2023 Aricoma.

PROFIL PROJEKTU

ZÁKAZNÍK

SOLSOL s.r.o.

ODVĚTVÍ

Solární technologie

ZEMĚ Česká republika

CÍLE

Celková digitalizace firemních procesů

Zefektivnění práce a snížení časové náročnosti související s obsluhou zákazníka a realizací dodávek zboží

Napojení produktů a služeb třetích stran Mobilní aplikace

Možnost využití IFRS účetních standardů

POUŽITÉ TECHNOLOGIE

Microsoft Dynamics 365

Business Central SaaS

ForNAV, Parcels, EDI

Stávající řešení už neposkytovalo dostatečnou podporu, mělo pomalé odezvy, nebylo komplexní, nepokrývalo všechny firemní procesy a neumožňovalo další rozvoj. Některá provozní data tady ukládali jen do excelových souborů a část skladových procesů dokonce vedli v papírové podobě.

Proto se zástupci společnosti SOLSOL začali poohlížet po stabilním a perspektivním systému a uživatelsky přívětivém řešení. Potřebovali digitalizovat procesy, od těch skladových přes nákup až po fakturaci včetně propojení s firemním prostředím Microsoft 365 a zákaznickým B2B portálem. Důležitá byla i možnost rolování ERP řešení do zahraničních poboček, digitalizace schvalovacích procesů a účtování pomocí IFRS standardů. Podmínkou bylo také snadné rozšiřování ERP řešení do budoucna jakýmkoliv směrem a přizpůsobení se rychle se měnícím požadavkům trhu.

„Měli jsme velmi ambiciózní cíle, věděli jsme, že projekt musí být dokončen do tří měsíců navíc pod podmínkou, že procesy a obchod ve firmě budou pokračovat bez omezení. Díky vzájemné spolupráci s projektovým manažerem a konzultanty jsme to společně zvládli. První fáze implementace nám umožnila relokovat část pracovníků na jiné pozice a především umožnila vzájemné propojení všech segmentů společnosti. V další fázi se zaměřujeme na rozšíření o části e-commerce, digitální zpracování dokumentů, pokrytí podpůrných procesů s vazbou na servisní činnost a EDI komunikaci, která podpoří prodej přímým napojením na infrastrukturu významných zákazníků, a to jak v tuzemsku, tak v zahraničí. První fázi projektu hodnotíme jako velmi úspěšnou,“ říká Miroslav Kolář, CFO společnosti SOLSOL.

IMPLEMENTACE V REKORDNÍM ČASE Specialisté z Aricomy tak stáli před velkou výzvou. Zkrátit čas implementace nového IT řešení na neuvěřitelné tři měsíce. Pomohla jim Agilní metodologie implementace, která se týkala oblastí nákupu, prodeje, skladového hospodářství, logistiky, financí a integrace na systémy třetích stran (B2B portál). „Obvykle celá implementace trvá šest až devět měsíců, proto se do tohoto intenzivního úkolu naplno zapojilo větší množství lidí. V první fázi jsme nasadili standardní systém jen s nejnutnějšími úpravami, abychom zajistili všechny základní procesy a aby ho bylo možné co nejdříve využívat,“ popisuje Martin Machold z Aricomy.

Navržené řešení se v první fázi týkalo čtyř oblastí. U financí došlo ke zprovoznění základních procesů (Hlavní kniha, správa saldokonta, komunikace s bankami, DPH, Intrastat) včetně zohlednění registrace společnosti k DPH v Holandsku. Do budoucna se počítá s využitím IFRS účetních standardů, díky kterým je ERP připravený na roll-out řešení do zahraničních poboček firmy.

Součástí nového řešení je i lepší přehled o skladových zásobách, které SOLSOL spravuje na mnoha lokacích u nás i v zahraničí. Díky tomu probíhá dodávka zboží k zákazníkovi hladčeji a jednodušeji. Systém využívá čtečky čárových kódů, které jsou integrovány do samotného ERP. Evidence sériových čísel zefektivnila a zeštíhlila skladové procesy a firma tak dokáže vést jednoznačnou evidenci zboží dodávaného zákazníkům včetně sledování záručních lhůt. S tím souvisí i přímé napojení na aplikaci Balíkobot pomocí řešení Parcels, díky kterému se zefektivnila expedice a zrychlil export doručovacích údajů k jednotlivým dopravcům.

Specifikem společnosti SOLSOL v oblasti obchodu je dlouhý a sofistikovaný proces pořízení zboží, přičemž prodej lze realizovat jak z České republiky, tak přímo ze zahraničních skladů. Implementace nového IT řešení zefektivnila celý prodejní proces a nabízí online přehledy prodejů. Fakturace nově probíhá s přímým propojením na skladovou evidenci buď elektronickou formou, anebo prostřednictvím B2B portálu.

Poslední částí první fáze implementace nového IT řešení bylo i napojení systému na zákaznický B2B portál. Připravené rozhraní se bude využívat při komunikaci s dalšími obchodními platformami.

EVROPSKÁ PENĚŽENKA USCHOVÁ DOKLADY A POTVRZENÍ

Budoucnost dokladů je elektronická. Asi nikdo teď není schopný říct, kdy přesně nastane a kdy ji lidé adoptují úplně, ale že nastane, je jisté. Na úrovni Evropské unie se k tomu směřuje každý den blíž. Při Evropské komisi vznikly hned čtyři rozsáhlé pilotní projekty, které testují možnosti takzvané evropské identitní peněženky. Do konce roku 2026 díky tomu vznikne prototyp evropské digitální identity, což je základ třeba pro elektronické doklady, mezinárodně platné recepty na léky nebo řidičský průkaz, který bude platit všude na území Unie.

Svůj podíl na dlouho očekávaném posunu mají i experti z Aricomy, kteří se stali součástí jednoho z pilotů – konsorcia s názvem Potential, jež přinese hned šest konkrétních elektronických nástrojů: služby eGovernmentu, elektronické podpisy, mezinárodně platné lékařské eRecepty nebo řidičské průkazy a možnost otevřít si na dálku bankovní účet nebo si vzdáleně registrovat SIM kartu. Ale popořádku, konkrétní funkční nástroje jsou vrcholem několikaletého sofistikovaného vývoje.

Zapojení odborníků z Aricomy má delší historii. „Už někdy před čtyřmi lety jsme identifikovali trend týkající se decentralizované identity. Já osobně jsem se zabýval kryptoměnami a blockchainem a technologiemi s tím spjatými. A právě s technologií podobnou blockchainu se v počátku vývoje pracovalo,“ vysvětluje, jak se s kolegy k úkolu dostali, Radim Drgáč, který v Aricomě působí na pozici vedoucího divize IAM. Členy konsorcia a českými koordinátory projektu se on a jeho kolegové stali jak díky zájmu o aktuální technologická témata, tak díky tomu, že v nich dokážou prokázat velkou zkušenost.

JAKO S BITCOINY

Evropský projekt, který ve výsledku přenese doklady a velkou část úřední komunikace do online světa, má zkratku eWallet. „Jedná se o identitní digitální peněženku, přičemž to slovo identitní je zásadní. Vychází to právě z názvosloví blockchainové infrastruktury, kde uživatelé komunikují se sítí prostřednictvím takzvané wallet, nástroje pro správu vlastní identity. V tomto případě se však nebudou posílat bitcoiny, ale osobní data,“ nastiňuje koncept Radim Drgáč. Výsledkem bude aplikace v mobilním telefonu, která bude

fungovat jako trezor, kam si člověk nechá vydat svůj digitální doklad, bude odsud moct odesílat identitní informace, ale nikdo jiný k nim nebude mít přístup.

Než bude „digitální trezor“ k dispozici, bude to ještě chvíli trvat. Aktuálně už ale existuje open source software, který si můžou stáhnout jednotlivé členské státy Evropské unie a vyvíjet s jeho pomocí vlastní národní řešení. Vyvíjí se tedy prototyp všech budoucích virtuálních nástrojů a zároveň už také konkrétní „doklady“, které v peněžence budou. Až bude hotovo, bude to i díky práci konsorcia Potential znamenat, že se s úřady bude možné spojit bezpečně online díky virtuální identitě, bude možné si napříč evropskými hranicemi otevřít jednoduše bankovní účet a dostat mezinárodně platný lékařský recept, uzavřít smlouvu k mobilní SIM kartě, vlastnit evropsky platný řidičský průkaz a moct se bezpečně prokazovat elektronickým podpisem. To všechno s tím, že nástroje k tomu potřebné má člověk vždycky při ruce ve svém mobilním telefonu.

„Aktuálně existuje referenční implementace evropské peněženky, to znamená open source v první verzi, ať si ho jednotlivé země osahávají a jsou pak schopné v dané lhůtě zajistit kompatibilitu národních řešení s tím evropským. My Češi míváme pocit, že jsme v lecčems pozadu, ale tím, že už máme vlastní elektronický občanský průkaz a používáme ho v souladu s koncepcí eWallet, jsme se stali jedněmi z lídrů Evropy,“ upozorňuje na málo známý fakt Drgáč.

PRO ÚŘADY, FIRMY I K OSOBNÍ POTŘEBĚ Veřejná sféra tvoří v kontextu eWallet jen část budoucího využití. Stejně jako se dnes už někde digitální identita používá

„Úspěch závisí také na tom, jestli se zapojí i soukromý sektor. Registrujeme zájem těchto subjektů, debaty probíhají. Cílem je, aby tento ‚trezor‘ fungoval i jako přihlašovací možnost pro vyřizování různých dalších úkonů, třeba jako úložna diplomu z vysoké školy, pro potvrzení o praxi nebo výši příjmu či místo úschovy zdravotnické dokumentace.“

RADIM DRGÁČ vedoucí divize IAM

pro styk s úřady, chtějí vývojáři unijních i národních digitálních řešení, aby bylo prostupné a využitelné i pro osobní život lidí nebo podnikatele.

„Úspěch závisí také na tom, jestli se zapojí i soukromý sektor. Registrujeme zájem těchto subjektů, debaty probíhají. Cílem je, aby tento ‚trezor‘ fungoval i jako přihlašovací možnost pro vyřizování různých dalších úkonů, třeba jako úložna diplomu z vysoké školy, pro potvrzení o praxi nebo výši příjmu, místo úschovy zdravotnické dokumentace, zkrátka aby to pojalo co největší množství toho, co dnes vídáme jen ve fyzické formě nebo roztroušené do spousty dílčích aplikací,“ nastiňuje ohromnou škálu možností Radim Drgáč.

ServiceNow pro Allwyn: Pět lidí, čtyři země a dva kontinenty

Sejde se tendr na loterijní byznys ve Velké Británii, špičkové IT know-how z české firmy a jedna nadnárodní společnost. To není začátek neobvyklé anekdoty, která by kolovala mezi geeky na neformálních večírcích, ale reálná situace, kterou jsme úspěšně vyřešili.

PROFIL PROJEKTU

ZÁKAZNÍK

Allwyn

ODVĚTVÍ

Loterie

ZEMĚ Velká Británie

CÍLE

Implementace platformy pro správu ITSM POUŽITÉ TECHNOLOGIE ServiceNow

BYZNYS JEDNOTKA EBS

TEXT MICHAL MALYSA

Začalo to jako běžný obchodní příběh.

Zástupce české loterijní společnosti

Sazka viděl na IT konferenci platformu ServiceNow, moderní řešení na podporu service desku ITSM (IT service management). V té době přitom začínala mateřská firma Sazky, společnost Allwyn ze skupiny KKCG, která sdružuje řadu evropských a dnes už i amerických loterií, soutěžit o licenci na provozování National Lottery, národní loterie ve Velké Británii.

Jako každý silně regulovaný byznys, zejména když se jedná o loterijní sektor, museli zájemci o licenci splňovat přísné podmínky. Allwyn byl přitom na začátku své obchodní cesty a svou britskou entitu teprve stavěl. Mimo jiné potřeboval zajistit, aby správa IT a požadavky na řešení, takzvané tickety, běžely jako po másle. Tým Vladimíra Váni měl s implementací platformy ServiceNow, která náročné parametry splňovala, dobré zkušenosti.

„Do výběrového řízení jsme šli jako jakákoliv jiná firma. To, že jsme z jedné skupiny, nic neznamenalo. Spíše naopak. Britský regulátor preferoval u kandidátů britské subdodavatele služeb. Nebyl v tom ale striktní, rozhodovala samozřejmě nakonec cena a kvalita,“ říká Vladimír Váňa.

17 „Do výběrového řízení jsme šli jako jakákoliv jiná firma. To, že jsme z jedné skupiny, nic neznamenalo. Spíše naopak. Britský regulátor preferoval u kandidátů britské subdodavatele služeb. Nebyl v tom ale striktní, rozhodovala samozřejmě nakonec cena a kvalita.“

VLADIMÍR VÁŇA vedoucí týmu

CESTA K ÚSPĚCHU S MNOHÝMI

OBJÍŽĎKAMI

Pro tým Vladimíra Váni, který dodával ServiceNow už řadě jiných firem, to nebyla procházka růžovou zahradou. Jejich nabídku ale vyhodnotili jako nejlepší. Projektový tým pochází z různých koutů světa – z JAR, Řecka, Česka a Británie – a odřídili to prakticky přes Teamsy. Během dodávky pak museli spolupracovat s dosavadním provozovatelem loterie, s firmou Camelot, která tehdy tendr na loterii s Allwynem prohrála a musela licenci předávat. Není divu, že to nějakou dobu dřelo. Zejména proto, že se realizační tým nemohl dostat k technologiím potřebným pro instalaci části platformy v datovém centru zákazníka předem.

Protože měl ale harmonogram časové rezervy, projekt nakonec proběhl podle plánu. Před odevzdáním přišla ještě finální komplikace. Interní oddělení zajištění kvality (testování) ve společnosti Allwyn zjistilo, že neexistuje jasná návaznost mezi požadavky a provedením testů, jak je provedl tým zákazníka.

Zadávací dokumentace se proto musela přepracovat a přenastavení trvalo další tři měsíce.

„I přesto jsme na konci projektu dostali zelenou, kontrola vše v termínu schválila

a skončili jsme v zisku. Byla to pro nás zajímavá zkušenost i proto, že jsme se učili pracovat v rámci řady regulací a compliance potřebných v sektoru sázkových her,“ dodává Vladimír Váňa.

PLATFORMA, KTERÁ ŘEŠÍ VŠECHNO ServiceNow běží kompletně v cloudu. Platforma umožňuje uživatelům zadávat požadavky k řešení, ať už se jedná o poruchy, procesní žádosti nebo třeba i informace o službách (kdy ServiceNow funguje jako znalostní databáze). Má přitom dvě části – jednou je rozhraní pro uživatele a druhá se stará o řízení a realizaci požadavků a jejich řešení. Pomáhá tedy spravovat procesy a řídit jejich workflow. Mimo IT ji lze využít i pro jakékoliv další části řízení firmy –poskytuje moduly pro péči o zákazníky, HR, operations nebo třeba bezpečnost.

Příběh implementace platformy ServiceNow pro správu IT trval pět let, od první prezentace řešení v Sazce v roce 2019 až po odevzdání projektu v Allwynu na začátku roku 2024. Allwyn, který licenci na provozování National Lottery na příštích deset let získal, už tým Aricomy doporučil do tendru i své dceřiné společnosti OPAP, provozovatele loterie v Řecku. A zároveň s týmem jedná o rozšíření licencí o další moduly a také o správě systému.

OBČANKA UŽ (JEN)

V TELEFONU

Když spustila koncem ledna Digitální a informační agentura (DIA) aplikaci eDoklady s elektronickým občanským průkazem, byl o ni takový zájem, že se některé centrální systémy státní správy chvilkově potýkaly s provozními problémy. Zájem trvá, v době uzávěrky tohoto textu čísla si elektronickou občanku pořídilo téměř 400 tisíc lidí, kteří ji můžou využívat na nejrůznějších místech a později k ní přidávat další funkce a možnosti. Výhodou takového dokladu je také to, že je méně zneužitelný než jeho fyzická forma. K čemu všemu už ho lze použít?

TEXT MARTINA FOJTŮ

e-doklady

Aplikace ke stažení

Pohodlnější a bezpečnější prokazování totožnosti směrem k úřadům, soukromým subjektům, ale i mezi sebou. Přesně to je účel, se kterým se eDoklady zrodily. Do svých mobilních telefonů si je instalují občané a do svých elektronických zařízení také subjekty, jež totožnost ověřují. Nástup eDokladů je rozplánovaný do tří fází – od počátku je možné je využívat na ústředních správních úřadech, tedy na ministerstvech a úřadech, jako je Český statistický úřad, Národní bezpečnostní úřad a další. Na dobrovolné bázi se jako ověřovatelé přidaly hned od začátku také další subjekty jako například Kraj Vysočina, Magistrát Karviná nebo Brno-střed, postupně přibyly i další kraje a města nebo Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky a mnoho dalších. Od začátku dubna umí přijímat eDoklady i policisté v terénu. Poslední oficiální číslo tak říká, že registrovaných ověřovatelů už je na 600. A další přibývají.

TECHNIKA, BEZPEČNOST A LEGISLATIVA

„Příprava technického řešení šla od začátku ruku v ruce s tím bezpečnostním a legislativním, scházely se kvůli tomu různé expertní týmy a všechno společně konzultovaly. Aplikace zohledňuje základy evropské digitální identity, která se momentálně také připravuje,“ vysvětluje Jiří Šilhan, Director of eGovernment Division v Aricomě a odborník na informační systémy státu.

Velké téma od začátku představuje zabezpečení výsledného řešení. Už jen proto, že se jedná o doklady totožnosti, musí být neprůstřelné. Další věc je, že část veřejnosti nemá k elektronické variantě zatím takovou důvěru, a proto museli mít vývojáři na paměti, že právě tato skupina lidí nesmí dostat důvod k dalším pochybám.

„Pracovalo se s nejrůznějšími scénáři. Jak doklad zabezpečit, když ho vyměňujete, co se stane, když mobilní telefon ztratíte nebo vám ho někdo ukradne. Proto doklad není možné nainstalovat na zařízení, které nemá ověření totožnosti za pomoci biometrických prvků, nebo na zařízení, kde se v ověřovacím PIN kódu objevují ta samá čísla,“ vyjmenovává Šilhan část ze zabezpečovacích prvků. Výsledkem je, že pokud by někdo chtěl získat a zneužít občanský průkaz nějakého člověka, je to dnes daleko jednodušší u fyzické plastové kartičky než u její mobilní verze.

Souběžně s vývojem vlastní elektronické občanky se také vyvíjel proces a systém ověřování. Ten nakonec funguje tak, že na úřadech nebylo potřeba dokupovat žádné nové speciální vybavení, ale je to možné s využitím stávajících technologií, které jsou na místě k dispozici.

Další postupná vylepšení a rozšíření sítě míst, kde se lze prokazovat, se chystají: Připravuje se nové rozhraní a mezi ověřovatele už se dokonce dřív, než bylo v plánu, přidala i Policie ČR. Velká vlna zájmu o elektronické doklady se dá čekat od 1. července 2024 – tehdy už budou digitální občanky povinně přijímat finanční úřady, úřady práce nebo živnostenské a katastrální úřady a další. Od 1. ledna 2025 pak nastoupí ostatní orgány veřejné moci a soukromé osoby, kterým předpisy stanovují ověřovat totožnost nebo jiný osobní údaj (například okrskové volební komise, školy, vysoké školy, zdravotní pojišťovny, banky, notáři, Česká pošta či zastupitelské úřady).

NA VŠECHNY „KARTIČKY“

Už teď je jasné, že občanský průkaz nebude jedinou a poslední „kartičkou“, kterou by aplikace měla obsahovat. Vize úřadů i politiků mluví například o potvrzeních o studiu, průkazech zdravotních pojišťoven nebo vysokoškolských diplomech. „Finální vize je jasná. Směřovat k tomu, že ten, kdo bude chtít, se zbaví existence jakýchkoliv kartiček, bude je zkrátka mít v oné aplikaci a prokazovat se bude jen ukázáním displeje mobilního telefonu,“ nastiňuje Šilhan, který se sám těší, až mu z peněženky doklady jednou provždy vymizí. „Těším se, až budu moct říct: studoval jsem vysokou školu a diplom mám tady v telefonu,“ pousmívá se.

Plány už ostatně počítají také s tím, že přidat se do systému budou moct také soukromé subjekty, firmy nebo zájmové organizace, které přidají vlastní technologická řešení, nebo třeba obchody, když si budou chtít prodejci při prodeji alkoholu ověřit, že zákazníkovi už bylo 18 let.

To všechno by se krok po kroku mělo stát. Zatím si může jakýkoliv občan České republiky na webu https://edoklady.gov.cz/ stáhnout svoji aplikaci z příslušného mobilního obchodu (Apple, Android), přihlásit se do ní pomocí bankovní identity nebo dalších způsobů identifikace a během pár minut mít vlastní elektronickou občanku k dispozici. Prokazování pak probíhá tak, že uživatel klikne na tlačítko „prokázat se“, a zobrazí se QR kód, který si naskenuje druhá strana, takže člověk ani telefon nedává z ruky.

VE VĚKU 94 LET ZEMŘEL PETER HIGGS, BRITSKÝ TEORETICKÝ FYZIK. PROSLAVIL SE PŘEDPOVĚDÍ VELMI VÝSTŘEDNÍ ELEMENTÁRNÍ ČÁSTICE, KTEROU PAK EXPERIMENTÁTOŘI HLEDALI TÉMĚŘ ŠEDESÁT LET. POTVRZENÍ

EXISTENCE HIGGSOVA BOSONU V ROCE 2012 PATŘÍ K NEJVĚTŠÍM DOSAVADNÍM

VĚDECKÝM ÚSPĚCHŮM NAŠEHO STOLETÍ.

VE SPOLUPRÁCI S DENÍKEM

PETR KOUBSKÝ Deník N TENTO ČLÁNEK PUBLIKUJEME

Evropské centrum jaderného výzkumu CERN v Ženevě disponuje největším urychlovačem částic na světě. Právě takový byl zapotřebí, pokud měla být aspoň nějaká šance zpozorovat Higgsův boson. Hledání této částice bylo ostatně hlavním důvodem, proč LHC neboli Velký hadronový urychlovač vůbec postavili. Vedle vesmírných projektů je to nejnáročnější vědecké zařízení, jaké si lidstvo kdy pořídilo.

4. července 2012 tam měli slavný den. LHC splnil svůj hlavní účel – existenci Higgsova bosonu se podařilo potvrdit. Z Edinburghu přiletěl i profesor Higgs. Přijal gratulace, velmi stručně promluvil a odjel. V letadle si na oslavu dal jednu plechovku piva značky London Pride. Zpočátku si ani nevšimli, že se vytratil. Něco málo to o něm vypovídá.

P E T E R

H I G G S: ZTRACENÝ PŘÍPAD SE ŠPATNÝM CV A JEDNÍM ČLÁNKEM S 4441 CITACEMI

VELMI SLABÉ CV

Peter Ware Higgs se narodil 29. června 1929 v Newcastlu. Na londýnské King’s  College vystudoval fyziku, udělal si z ní doktorát a následně získal místo na Edinburské univerzitě.

Později, když už byl slavný, Higgs několikrát poznamenal, že se svým životopisem by dnes nesehnal akademické místo. Je na tom hodně pravdy. Základní studium i doktorát na stejné univerzitě: špatně. Žádný pobyt v zahraničí: špatně. Publikační činnost? Úplně špatně. Za celý život ke třiceti článkům.

MODERNÍ ŽIVOT AŤ JDE K ŠÍPKU

Na vysvětlení, co to vlastně je Higgsův boson a Higgsovo pole, už ztroskotali mnozí popularizátoři fyziky. Není divu. Opravdové vysvětlení vyžaduje příliš mnoho fyziky, převážně té, která se ve škole neučí. Všechno se navíc zkomplikovalo v roce 1993, kdy vynikající fyzik Leon Lederman se spoluautorem, novinářem Dickem Teresim, nazval knihu o hledání Higgsova bosonu God Particle, tedy Božská částice.

Lederman se to sice dodatečně pokusil zlehčit, když prohlásil, že původně nemělo být v názvu „god“, ale „goddamn“, tedy „zatracená částice“ – vzhledem k tomu, kolik úsilí a peněz už stálo její hledání. Jenže škoda se už stala: Higgsův boson se stal středem zájmu pseudofilozofů a jakýmsi symbolem cesty k jednotě vědy a víry. To vadilo a vadí mnoha fyzikům, Peteru Higgsovi na prvním místě.

Několikrát ostře zdůraznil, že je ateistou od dětství a že podobné nesmysly upřímně nesnáší.

Nesnášel toho víc. Rád se distancoval od moderního života i od moderního vědeckého provozu, který je honbou za publikacemi a granty. Jeho h-index, to nejdůležitější číslo, kterým se dnes posuzuje kvalita vědce, měl hodnotu 12; asi jako u ambicióznějšího postdoktoranda.

Vědec má h-index roven X, pokud X jeho článků bylo citováno alespoň Xkrát. Peter Higgs má tedy jen 12 článků, které dosáhly dvanácti a více citací. Jeden z nich má těch citací ovšem 4441, což ho řadí mezi nejcitovanější články vůbec. A druhý jich má 2600. Za to by nejeden fyzik upsal duši ďáblu.

VŠECHNO MÁ NULOVOU HMOTNOST

Po celou druhou polovinu minulého století by na úpis ďáblu stáli teoretičtí fyzici frontu, kdyby bylo kde. Jejich obor se po sérii rychlých úspěchů dostal do krize. Původní představa o elementárních částicích mluvila o třech: atomy se skládají z protonů a neutronů v jádru a elektronů, které jádro obíhají. Toto schéma se rozpadlo, když fyzici objevili další částice a dozvěděli se více o jejich vlastnostech.

Tak postupně vzniklo schéma, kterému se říká standardní model, něco jako Mendělejevova tabulka pro částice, které jsou skutečně nedělitelné. Proton a neutron v něm nenajdete, protože ty dělitelné jsou. Skládají se z kvarků, které z nich sice nejdou izolovat a podívat se na ně samostatně, přesto fyzici (už) nepochybují o jejich reálné existenci.

Standardní model dnes obsahuje sedmnáct částic. Původně jich měl šestnáct, tou sedmnáctou je právě Higgsův boson, pointa našeho vyprávění. Dvanáct z nich – šest kvarků a šest leptonů – se dá považovat za částice nějak související s hmotou, i když veškerá hmota, kterou jsme zatím mohli pozorovat, si vystačí se třemi z nich (kvark u, kvark d a elektron). Čtyři další částice jsou bosony; ty zařizují přenos různých druhů sil. Gluon odpovídá za silnou jadernou sílu, bosony W a Z za slabou a nejznámější z bosonů, foton, za elektromagnetismus. Do výčtu čtyř základních sil přírody nám chybí ještě gravitace, kterou snad zprostředkovává zatím hypotetický graviton.

Jenže z výpočtů zpočátku vycházelo, že má-li standardní model platit, musí mít všechny částice, a tedy všechna hmota, nulovou hmotnost. To je očividně v rozporu s realitou – vyvstala tedy otázka, jestli model vyhodit, nebo poopravit. O rozhodující opravu se nezasloužil jen Peter Higgs. „Jeho“ boson by se klidně mohl jmenovat nejméně po celé desítce fyziků, jimž patří zásluha rovným dílem. (Higgs to nikdy nepopíral, právě naopak.) Z řady důvodů náleží sláva objevitele Higgsovi a Nobelova cena z roku 2013 rovným dílem jemu a belgickému fyzikovi Françoisi Englertovi.

KOUZELNÉ POLE

V dnešní kvantové fyzice je primárním pojmem pole, nikoli částice. Fyzikální pole je nějaká měřitelná veličina, jejíž hodnota se mění v prostoru a čase. Nejhlubší nám dosud známou úroveň reality netvoří elementární částice, ale řada vibrujících polí existujících na stejném místě. Teprve konkrétní stav pole se jeví jako částice. Ukázalo se, že tento obraz světa – extrémně neintuitivní – je nezbytný, má-li kvantová teorie opravdu vysvětlovat složitější jevy. Pro vysvětlení záhady hmotnosti navrhl Higgs (a navázal tím na práci mnoha jiných) v roce 1964 existenci nového, tehdy ryze hypotetického pole. Když se jím prodírá pohybující se částice, nabude hmotnosti; hmotnost je tedy důsledkem interakce mezi Higgsovým polem a částicemi standardního modelu. Higgs popsal takové pole matematicky – tak, že fungování standardního modelu zůstalo zachováno a přibyla do něj hmotnost.

Byla to dobrá teorie, ale právě jen teorie. Ověřit se dala jediným způsobem: zachytit částici, která je s Higgsovým polem spojena. Tento úkol na sebe vzali experimentátoři. Začal hon na Higgsův boson, který měl trvat desetiletí a stát ohromné množství peněz. Peter Higgs se honu na „svou“ částici aktivně neúčastnil. Z klidného místa v Edinburghu všechno jen zpovzdálí pozoroval – a těžko se ubránit pocitu, že vlastně bez velkého zájmu. Jeho postavení bylo paradoxní: na jednu stranu se jeho jménem zaštiťoval náročný a extrémně drahý výzkumný program, na druhou stranu byl on sám na své univerzitě pokládán za trochu ztracený případ – a mimo ni ho vlastně nikdo neznal.

TEXT ONDŘEJ HOLOMEK

Každý deviaty komentár na sieťach je nenávistný. Tak sme to začali riešiť

OBRAZY, KTORÉ SI SPÁJAME S VOJNOU NA UKRAJINE, SÚ V PODSTATE TRADIČNÉ. TANKOVÉ BRIGÁDY, ZÁKOPOVÉ LÍNIE, VOJACI OBLEČENÍ VO FARBÁCH MASKÁČOV, KRV, ZRANENIA A ZNIČENÉ MESTÁ. SKUTOČNÉ KORENE VOJNY A MOCENSKÝCH SPOROV VŠAK ČASTO VIDITEĽNÉ NIE SÚ. NEMAJÚ KONKRÉTNU TVÁR, PODOBU ANI HMATATEĽNÝ PRODUKT. ODOHRÁVAJÚ SA PREDOVŠETKÝM V NAŠICH HLAVÁCH, KTORÉ DLHODOBO OVPLYVŇUJE TO, ČO OKOLO SEBA VIDÍME A POČUJEME. ALEBO TO, DO AKÝCH SOCIÁLNYCH SKUPÍN NÁS ZARAĎUJE NAŠA AKTIVITA NA INTERNETE SPOLU S POKROČILÝMI ALGORITMAMI. PRÁVE TU SA MÔŽU ĽAHKO VZBUDZOVAŤ SILNÉ EMÓCIE, NENÁVISŤ ČI HNEV. A ĽUDIA, KTORÍ MAJÚ MOC ALEBO TÚŽBU NIEKOHO OVLÁDAŤ, TO DOBRE VEDIA.

O hybridnej vojne, dezinformáciách alebo nenávisti v digitálnom svete a na sociálnych sieťach sa síce začalo veľa hovoriť, ale v reálnom svete je naozaj ťažké im čeliť. Jeden z najsľubnejších pokusov posledného obdobia sa objavil na Slovensku. Využíva kombináciu umelej inteligencie a ľudských nadšencov, aby prechádzal komentáre na spravodajských serveroch – a aspoň čiastočne tu znižoval mieru nenávisti či úmyselných klamstiev. Práve teraz mieri projekt elv.ai aj do Česka. A to je dobrý dôvod na rozhovor s jeho zakladateľom Jakubom Šusterom, ktorý projekt, ktorý sa začal ako charitatívna aktivita po vpáde Putinových vojsk na Ukrajinu, mení na mimoriadne nádejný startup.

ĽUDSKÉ NADŠENIE A UMELÁ INTELIGENCIA

„Keď sa začala vojna na Ukrajine, všetci sme premýšľali o tom, ako sa zapojiť a čím by sme mohli byť užitoční. S kolegami v agentúre New School Communication sme sa zhodli na tom, že nechceme ísť cestou ďalšieho osvetového videa ani informačnej kampane s krátkou životnosťou. Namiesto toho sme sa pozreli na celý problém v širšom kontexte. Preto sme v marci 2022 založili projekt Elfovia.sk, oslovili dobrovoľníkov a začali moderovať diskusie. Po večeroch alebo v prestávkach medzi stretnutiami sme sedeli a prechádzali státisíce komentárov. Čoskoro sme si však uvedomili, že naša energia nie je

nekonečná a že sa takýto projekt nedá škálovať,“ hovorí bývalý študent politológie na Masarykovej univerzite v Brne. Mimochodom, už jeho bakalárska a diplomová práca mali k téme naozaj blízko. V rámci bakalárskeho štúdia sa zaoberal politickou psychológiou a Efektom skupinového tlaku na zmenu politického postoja, v rámci magisterského štúdia Politickou reklamou na Facebooku a jej vnímaním. Projekt Elfovia.sk však zašiel ešte o riadny kus ďalej. Ľudským zdrojom totiž čoskoro začala pomáhať umelá inteligencia. „Výsledky prvých testov umelej inteligencie boli sľubné. Po nasadení do ostrej produkcie sme schopní úspešne analyzovať milióny komentárov a na základe kľúčových slov a ďalších atribútov správne posudzovať ich zaradenie. Zároveň sme však trvali na tom, aby mal posledné slovo stále človek,“ vysvetľuje Jakub Šuster.

INTERNET NEMUSÍ BYŤ NENÁVISTNÝM MIESTOM

Práve etický rozmer projektu zostáva pre autorov projektu zásadný. „Z internetu sa za posledné roky bohužiaľ stalo veľmi nenávistné miesto. Jednak pre jeho anonymitu, v ktorej sa môžu ľudia prejaviť oveľa výraznejšie, než by to dokázali tvárou v tvár. Ale aj vinou rozličných ‚botov‘ a cielených dezinformačných aktivít, ktoré zaburiňujú diskusie anonymnými či fiktívnymi účtami. Tým sa z diskusií stáva miesto, na ktoré obyčajný človek v záujme zachovania svojho duševného zdravia vôbec nechce vstúpiť. My pritom nikdy nekontrolujeme politický názor, ten je úplne v poriadku. Riešime len formu diskusie, prípadne kontrolujeme podozrivé a fiktívne účty,“ opisuje Jakub Šuster. „Radi by sme prispeli k vytvoreniu zdravšej online kultúry, v ktorej je viac rešpektu a v ktorej prebieha konštruktívna výmena názorov."

Podľa Jakuba Šustera sú za úroveň svojich diskusií zodpovedné najmä spravodajské médiá. „Je správne, keď sa ľudia delia o svoje názory, keď sa navzájom podporujeme alebo polemizujeme. Vypínanie diskusií pod článkami nie je dlhodobým riešením –to len ďalej naznačuje, že krikľúni zvíťazili nad diskusiou,“ hovorí. A médiá na jeho slová a projekt elv.ai počujú. Pretože jeho služby v súčasnosti využívajú veľké televízie JOJ alebo Markíza, spravodajské servery Refresher a Plus 7 dní; alebo rádiá Expres či Europa 2. Elv.ai pomáha aj verejným inštitúciám, ako je napríklad Zastúpenie Európskej komisie na Slovensku, Ministerstvo vnútra Slovenskej republiky alebo Ministerstvo zahraničných vecí a európskych záležitostí Slovenskej republiky.

Vďaka investícii vo výške 300 000 eur od podnikateľa Milana Dubca zamieril v júli celý projekt aj do Českej republiky. Začal spolupracovať s vydavateľstvom Economia a jeho služby už využíva napríklad jedna z najväčších televízií.

„Teraz sme vo fáze, keď projekt, ktorý vznikal na báze dobrovoľníctva, meníme na ucelené riešenie. Ešte stále ubehli len dva roky od chvíle, keď sme so všetkým vo voľnom čase začínali. V súčasnosti však podobný typ produktu minimálne v strednej a vo východnej Európe neexistuje, preto by sme po Slovensku a Česku radi zamierili do ďalších krajín Vyšehradskej štvorky, Nemecka, Rakúska, prípadne pobaltských krajín,“ naznačuje plány na budúce mesiace CEO projektu elv.ai. Ak by elv.ai uspel, bola by to pre diskusiu, a vlastne aj pre slobodu a demokraciu, naozaj dobrá správa.

TEXT LUCIA VAVRINČÍKOVÁ / MARTINA FOJTŮ

Novinky GasNetu:

SJEDNOCENÍ WEBŮ I ZJEDNODUŠENÍ CESTY ZÁKAZNÍKA

Bývá to problém, který trápí řadu firem. Ne každá se ale zvládne v patřičný moment odhodlat a vyřešit ho. Přední distributor zemního plynu v České republice GasNet to ale dokázal. Za pomoci specialistů Aricomy nahradil zastaralé weby a jejich redakční systémy a sjednotil jednotlivé webové stránky do jedné zastřešující platformy. Díky tomu dnes GasNet zpřístupňuje veškerou komunikaci společnosti směrem k veřejnosti, zákazníkům, obchodníkům, dodavatelům, partnerům i regulačním orgánům z jednoho místa.

DODAVATEL

PROFIL PROJEKTU

ZÁKAZNÍK

GasNet, s. r. o.

ODVĚTVÍ Energetika

ZEMĚ Česká republika

Českého distributora plynu není třeba v době, kdy jsou energie tak velkým tématem, dlouze představovat. Společnost vlastní a provozuje největší plynárenskou distribuční síť v Česku. Stará se o 65 tisíc kilometrů plynovodů na celém území České republiky kromě Prahy a jižních Čech. Spolehlivě a bezpečně zajišťuje 80 % distribuce plynu pro více než 2,3 milionu odběratelů.

Stejně jako řada jiných firem se ale potýkala s nejasností či nesrozumitelností komunikace a online prezentace, a tak se její management v roce 2022 a 2023 rozhodl dát jim novou formu. GasNet tak získal moderní redakční systém a administraci pro veškeré webové projekty usnadňující práci redaktorům i správcům portálů. Komunikace je teď rychlejší, a zákazník společnosti tak rychleji směřuje k cíli, protože přepracovaný obsah webu stojí na modelových požadavcích a situacích klienta, na které rychle nabízí řešení.

CÍLE

Konsolidace webů, modernizace, zjednodušení správy

POUŽITÉ TECHNOLOGIE

Sitecore XP, .NET

BYZNYS JEDNOTKA PAS

„Projekt migrace našeho portálu PDS pro obchodníky s plynem pro nás byl mimořádně důležitý.

Původní portál byl vyvinutý už v roce 2010, šlo tedy po třinácti letech o rozsáhlou inovaci.

Během vývoje a testování se ale ve spolupráci s odborníky z Aricomy podařilo aplikaci upravit nad rámec původního zadání. Zlepšili jsme nejen uživatelský komfort, ale také zvýšili bezpečnost a odolnost.“

ALEŠ GREGOROVIČ

manažer PR a a komunikace

SPRÁVNÝ ZÁKLAD

Sjednocení umožnilo nasazení nové aplikace pro správu uživatelů portálů, jejich přístupů a práv. Základem pro něj se stala platforma Sitecore XP. „Migrace našich webů na tuto platformu byla komplexní změnou naší digitální komunikace. Platforma Sitecore nabízí možnost integrovat správu vícero různorodých webů, včetně interaktivních portálů pro komunikaci s klienty, bohaté možnosti obsahu a funkční responzivitu vůči široké škále uživatelských zařízení,“ přibližuje Aleš Gregorovič, manažer PR a komunikace.

Co bylo také velkým leitmotivem změn, to je velký důraz na přehlednost a uživatelskou přívětivost. Uživatelé přicházející na web s požadavky totiž mnohdy neznají správnou terminologii nebo oblast služeb. Proto na webu vznikla sekce „Potřebuji vyřídit“ nebo „Žádosti a smlouvy“, kde můžou zákazníci jednoduše vyhledávat a filtrovat obsah, dokud nezískají potřebnou informaci. Návrh rozložení informací a sitemapy byly jedním z klíčových bodů projektu.

Na webové stránky GasNet přicházejí rozdílní uživatelé s různými potřebami, například stavaři či developeři, techničtí pracovníci se zájmem o distribuční soustavu, koncoví odběratelé plynu,

partneři pro výstavbu nebo novináři. Všechny tyto odlišné uživatele a cílové skupiny dnes zohledňuje jak struktura webu, tak navigační prvky. Při tom všem také došlo na zapracování změny vizuálního stylu značky a náhradě stávajícího autentizačního a integračního řešení.

PRO VŠECHNY TYPY ZÁKAZNÍKŮ

Mimo moderních korporátních stránek a microsites bylo velkým tématem spuštění takzvaného Portálu PDS. Ten umožňuje zákazníkům GasNetu, tedy obchodníkům s plynem, přístup k daným odběrným místům, fakturačním datům těchto odběrných míst, zadávání samoodečtů nebo podávání žádostí a reklamací. K portálu se uživatelé přihlašují prostřednictvím certifikátu vydaného samotnou společností GasNet.

„Projekt migrace našeho portálu PDS pro obchodníky s plynem pro nás byl mimořádně důležitý. Původní portál byl vyvinutý už v roce 2010, šlo tedy po třinácti letech o rozsáhlou inovaci. Během vývoje a testování se ale ve spolupráci s odborníky z Aricomy podařilo aplikaci upravit nad rámec původního zadání. Zlepšili jsme nejen uživatelský komfort, ale také zvýšili bezpečnost a odolnost,“ vyzvedává Gregorovič. Tento portál využívá na denní bázi téměř 200 subjektů, které mají přes 1 200 aktivních uživatelských účtů. Důležité pro plynárenskou firmu tak bylo i to, že po celou dobu projektu nebyl narušen dosavadní běžný provoz.

Přes množství odbavené práce ještě vývojáře a techniky další čeká. Připravuje se portál DPO Distribuce plynu, což je online aplikace, prostřednictvím které může klient snadno a z pohodlí domova komunikovat s provozovatelem distribuční soustavy. Součástí je také Portál pro dodavatele, který řídí vztahy s dodavateli a partnery, a je možné přes něj podávat různé žádosti.

PALAU. TICHÉ MÍSTO TICHÉHO OCEÁNU

Stačila jedna jediná fotografie. Jeden pohled z výšky na souostroví Chelbacheb (či Rock Islands). Konkrétně ten, kdy ze širého a nekonečného Tichého oceánu vystupují desítky oblých zelených kupolí, které plavou jako buchtičky v nádherném tyrkysovém šodó.

V ten moment jsem věděl, že Palau toužím vidět. A pohříchu jsem si namaloval ve svých představách o tomto pacifickém souostroví – ale i o sobě samém – mnoho nepravdivých obrazů.

TEXT ONDŘEJ HOLOMEK

Palau je neuvěřitelně fotogenické. Jen pozor na realitu, kterou si člověk vytvoří sám ve svojí hlavě

Ale i proto člověk cestuje. Aby na sebe mohl pohlédnout z odstupu. Z jiného úhlu. Z výšky a z dálky. V případě Palau ze vzdálenosti 11 500 kilometrů, protože souostroví je ukryté daleko v oceánské „zemi nikoho“. Je 1330 kilometrů daleko od Guamu na severovýchodě, 890 kilometrů od Filipín na západě a 650 kilometrů od Nové Guiney na jihu.

A na Čecha či Středoevropana (na mě tedy určitě) tu z toho zákonitě padá podivná ostrovní klaustrofobie. Narodili jsme se v ploše. Každý den můžeme sednout do auta nebo na motorku a uhánět po kontinentu stovky kilometrů každým směrem. Vidět neustále něco nového, přejet hranice, mluvit jinou řečí, vidět kopce, řeky, pole, lesy, rozdílnou architekturu. To největší ostrov souostroví Palau, Babeldaob, má dohromady 376 kilometrů čtverečních – tedy dvanáct na šířku a třicet na délku. Když si půjčíte auto, za den projedete ostrov dvakrát. Ruku na srdce, moc toho tu k vidění není. A místní, závislí z velké části na penězích z turistického ruchu, jej dokázali ještě rozdělit na čtrnáct administrativních jednotek.

PERMIT JAKO ZAKLÍNADLO

V každém z „distriktů“ pak vybírají deset dolarů jen za to, že tu zastavíte auto a chcete se projít. I na těch nejnepravděpodobnějších a nejopuštěnějších místech se k vám do pěti minut s napřaženou rukou přitočí místní, aby vás ujistili, že nemáte „permit“ k tomu, abyste si odtud vyfotili oceán nebo tradiční palauské stavení.

Chvíli je to vlastně vtipné, připomíná vám to Tři veterány a další pohádky se zlými výběrčími, ale pokud ujedete sedm kilometrů a už u vás s kasičkou a razítkem stojí zase, začíná to lézt nejen do peněz, ale i do pocitu svobody. „Permit“ (tedy povolenka) je místní zaklínadlo. Když si chcete půjčit kolo, potřebujete „land permit“, když se chcete projet po mělčině na kajaku, platíte „water permit“. Ale více než to vás souží pocit, že jste během jednoho jediného odpoledne projeli každou místní uličku a že na pevnině už nemáte co objevovat. Tomu také odpovídá tempo místních obyvatel. Ti, hodně eufemisticky řečeno, vědí, že nemají kam spěchat. Vědí, že z ostrova jen tak neujedou

a že turisté to mají stejně tak. Proto posedávají ve stínu a žvýkají betelové listy. V průběhu života jim z toho nejprve zčervenají a potom úplně vypadají zuby, ale nijak je to netrápí. Se zapadajícím sluncem stále více polehávají a utěšeně přibývají na váze. Malý ostrov pro ně často znamená celý život a celý svět. Když se s nimi dáte do řeči, obvykle zjistíte, že nebyli nejen v sousední zemi, ale ani na ostatních ostrovech Palau. Nemají v sobě středoevropanství a touhu se přemisťovat, spěchat a hnát se. Je to milé den, možná tři, ale pak zjistíte, že to není stejné jako rozšafné španělské „maňána“, ale spíš skutečně rozzevlovaný životní přístup, během něhož jen čas plyne od dětství ke stáří. Projevuje se v restauracích, které jsou pomalé a nenápadité. Základem menu jsou rozmražené hranolky a rozmražené kuřecí stripsy; případně pizza z polotovaru. Není důvod vařit lépe, nežene vás konkurence. Stejný přístup zažíváte ve službách. Všechno je možné domluvit si jen den předem. Pokud tak neučiníte, máte smůlu. Žádná operativa, žádná jiná možnost, žádná alternativní nabídka od konkurenčních společností. Líně od vás vezmou peníze a připíšou vás na seznam.

GENIUS LOCI DRUHÉ SVĚTOVÉ

Odtud máte možnost uniknout jen dvěma směry. Na jiný ostrov. Nebo do oceánu. Pojďme po stopách první varianty. Samotný Babeldaob má pro turisty jeden dost významný nedostatek. Nejsou tu pláže. Jakkoli vám fotografie naznačují, že Palau je obklopeno úžasně zbarveným oceánem ze všech stran, dostat se do moře je docela komplikované. Všude jsou jen podemleté skalnaté útesy, které neumožňují přístup k vodě.

Proto se necháme zlákat k výletu na Peleliu, kde jsou slovy prodejce „úžasné široké a písečné pláže, kam turisté z celého světa jezdí na své honeymoons.“ Už tušíme, že to nebude tak úplně růžové, ale přesto realita několikanásobně překoná naše šedivé představy. Na Peleliu se odehrála jedna z vůbec nejkrvavějších bitev druhé světové války a na celém ostrově na nás padá až neuvěřitelná tíha bytí. V severní části ostrova najdeme jedno jediné bistro, které je pro nás neochotně ochotné rozmrazit polotovary hranolek a nuget. Naproti němu je jedna škola v americkém stylu, která má své nejlepší roky několik desetiletí

Carp Island, Palau

Airai

Bai v Kororu, Palau

Palau. Tiché místo Tichého oceánu

Hejno ryb nad korálovým útesem ve vnitřní laguně Palau.

Tiché místo Tichého oceánu

za sebou. A zatímco na největším ostrově a jeho největším městě Kororu nás štval přístup místních, tady nás nemá co zlobit. Neděje se tu nic, nikdo nic nenabízí, nic nefunguje.

Po zaplacení „Peleliu land permit“ jedeme na kole na jih. K Honeymoon Beach. Nechce se nám věřit, že bychom na konci ostrova našli krásnou písečnou pláž s otevřeným barem a skupinkami turistů. Ale že nebude ani značená a že tu budeme úplně sami s popadanými větvemi, bylo další z palauských překvapení, které nás na duši úplně nezahřálo.

Problém samozřejmě není v Palau. Ale v očekáváních, která si malujete, a v obrazech, kvůli kterým jste se sem rozhodli přijet. Nezjistit si informace a nepřipravit se na cestu je jen váš vlastní nedostatek. Proto pojďme otočit list.

Peleliu je opravdu úžasné místo pro milovníky historie. V každém remízku tu najdete zrezivělé tanky, munici, náboje, helmy. Můžete tu strávit měsíc a budete neustále objevovat nové a nové relikvie a skládat si je do souvislostí bitvy, která se odehrála v roce 1944 a jež pomohla změnit průběh války mezi Američany a Japonci.

SVATÝ GRÁL POTÁPĚČŮ

A pak je tu oceán. Ne ledasjaký. Palau je svatým grálem potápěčů z celého světa. Stoprocentně jej najdete v každém žebříčku mezi nejlepšími třemi destinacemi světa. I proto na samotných ostrovech nejsou prakticky celý den lidé. Drtivá většina těch, kteří sem zamíří, nasadí brzy ráno neopren, ploutve a naplní kyslíkem bomby. A pak ujedou daleko od ostrovů a mohou celé dny objevovat nové a nové vertikální stěny padající do hlubin

několika set metrů stejně jako tajemné jeskyně, modré laguny, pestrobarevné korálové útesy a ohromné množství vraků.

Plavou kolem nich manty, rejnoci, žraloci a desítky exotických ryb. Pokud je právě tohle váš cíl a sen, je Palau dokonalé, fascinující a úžasné. Jenže my jsme obyčejní – turisté, kteří dokážou horkotěžko šnorchlovat. A tak uděláme dvě výpravy loďkou a zbytek času trávíme na pevnině přemýšlením, kam se ještě vydat.

Lákalo by nás proslavené medúzové jezero, které jsme viděli v další sérii ikonických fotek. Ale to zavřeli, protože turisté namazaní opalovacími krémy postupně začali ohrožovat existenci samotných nežahavých medúz. Chtěli bychom vidět pláž, kde se odehrávala jedna ze sérií americké soutěže Survivor, ale ani ta není dostupná. A znovu – není to ničí chyba, jen naše lenost zjistit si všechny dostupné informace a hnát se za pozlátkem a divukrásným obrazem, který způsobila jedna jediná fotografie.

Paradoxně až po příletu domů jsem si uvědomil, že právě Palau mě naučilo ze všech destinací, na kterých jsem kdy byl, úplně nejvíc. Dalo mi pocit štěstí, že žiju na skvělém místě a v prostoru, který není nekonečný svým oceánem, ale svojí pevninou a pestrými možnostmi. Vrátilo mě k poznání, že konkurence a často proklínaný kapitalismus mají sakra co do sebe, protože každý den můžete vstát a něco dokázat. Ukázalo mi, že jedna fotka možná vydá za tisíc slov, ale ta slova potom potřebujete stejně přečíst a dočíst, abyste před cestou získali skutečnou představu o tom, jak by to na samotném místě mohlo vypadat. Vzbudilo ve mně zájem o novodobou historii i potápění, protože problém nebyl v Palau, ale ve mně samotném. A dalo mi spoustu času, který jsem neprobendil na plážích, ale v knížkách a v myšlenkách.

Palau

TEXT MARTINA FOJTŮ

Dřív než jinde.

V JIHLAVĚ SE PUSTILI DO BEZPAPÍROVÉ NEMOCNICE

Banky nebo e-commerce firmy se předhánějí, s jakou technologickou novinkou přijdou. Jiné firmy už minimálně vědí, že do digitalizace a kyberbezpečnosti je zkrátka nutné investovat. Mimo soukromý sektor to ale pořád není samozřejmost a třeba nemocnice šláply na plyn až v posledních letech. Hned z několika důvodů nad nimi ční jihlavská nemocnice, kam se jezdí inspirovat kolegové z celé republiky.

DODAVATEL

BYZNYS JEDNOTKA MM

Kamerový systém, instalace a aktualizace log manageru, nový systém analýzy datových toků, rychlejší a bezpečnější přihlašování sester a lékařů do počítačů, implementace technologií Office 365, získání mezinárodního certifikátu ISO/IEC 27001:2014, nové servery nebo upgrade celé sítě v hodnotě necelých dvaceti milionů korun. A ani to ještě není kompletní výčet toho, co všechno se v jihlavské nemocnici za posledních deset let v oblasti IT infrastruktury udělalo.

„Zatímco jinde jsou technologie ještě pořád něco, co tak trochu obtěžuje, tady si je vzali jako prioritu. IT mají jako strategickou aktivitu a vrací se jim to na vyšší spolehlivosti, lepších výkonech, vyšší bezpečnosti i spokojenosti zaměstnanců,“ vyjmenovává Jaroslav Dvořák, ředitel byznys jednotky MidMarket Aricoma Systems. I na jiných příkladech vidí, jak se zdravotnická zařízení čím dál víc pouští do akce. Nutí je k tomu mimo jiné i nově vznikající legislativa, která počítá s užšími propojeními a bezpapírovými procesy.

„V Jihlavě začali už před lety sami od sebe. Celé to je velká zásluha zdejšího náměstka pro IT a kybernetickou bezpečnost Davida Zažímala. IT zkonsolidoval, nabral si k sobě schopné specialisty, což se potkalo s tím, že vedení vidí výsledky projektů, které podpořilo,“ poukazuje Dvořák na další důležité faktory posunu. Ten obnášel mimo jiné rapidní vzestup počtu IT zaměstnanců. Dnes je jich 19 ve třech odděleních, což podílově stále neodpovídá tomu, jak to mají nastaveno třeba v bankovním sektoru. V Česku je to ale k vidění málokde.

POSLEDNÍ KAPKA

„Přestali jsme být schopni naplňovat požadavky uživatelů. Do počítačové sítě přibývalo stále víc zařízení, telefony, televize, přístrojové vybavení, zdravotechnika, stovky až tisíce kusů. Uživatel to nevidí, což je dobře, ale už to nešlo zvládat,“ vzpomíná sám Zažímal na bod zvratu, kdy následně s kolegy sepsal všechno, co má jeho oddělení na starost, a pustil se do postupné přeměny. IT v nemocnicích je totiž specifické. Mimo klasické péče o počítače nebo maily si k tomu přidejte i provoz zdravotnické techniky.

„O přístroje jako třeba monitory na jednotkách intenzivní péče se starají bioinženýři. Na nás je pak přenos dat nebo to, že si snímky lékař prohlíží v programu. Celý proces navíc také začíná u nás, protože lékař podává žádanku na vyšetření přes NIS (nemocniční informační systém), srdce nemocničního IT, který používají všichni a který nesmí vypadnout ani na minutu, protože by nebylo možné vydávat recepty ani žádanky nebo ordinovat medikaci. Odhadem je to asi 80 procent všeho společného s technologiemi, co jde za námi,“ přibližuje Zažímal málo známý pohled.

Kompletní přenastavení toho, jak technologie v jihlavské nemocnici fungují, obnášelo třeba to, že „ajťáci“ přestali být na dosah ruky běžnému uživateli. Vzniklo call centrum, kde se všechny požadavky evidují a distribuují k těm, kdo si

s nimi poradí. Asi největší změnou bylo zavedení přihlašování zdravotnického personálu do sdílených počítačů pomocí karet. Techničtí specialisté projekt testovali nejdřív na chirurgické a plicní klinice, kde ho velmi vítali, a byl natolik úspěšný, že si další primáři chodili sami žádat o implementaci na jejich klinikách. Celé se to navíc dobře sešlo, protože to přišlo v době vstupu platnosti nového kybernetického zákona, který vyžadoval i nový přístup k bezpečnosti.

Nakonec se díky tomu všemu zrodil uživatelsky nejúspěšnější IT projekt – dnes mají uživatelé, sestry a lékaři identifikační kartu, která jim otvírá dveře, platí na místa na parkovišti nebo se s ní přihlašují na obědy a funguje i na počítače. Nemusí přitom zadávat heslo, tím je sama karta, kterou si pípnou, a na počítači pak už zadají jen 4místný PIN. Správci nastavili i časové prodlevy, po kterých se systémy odhlašují nebo se počítač zamkne.

„Vlastně přemýšlím, jak jsme to vůbec mohli dělat bez toho. Naše role je zjednodušovat lidem práci. Když jsme vstoupili do světa Microsoft Office 365, bylo přihlašování do systému hrozná otrava. Například sestry na vyšetřovnách sdílí jeden počítač. Potřebují se přihlásit rychle, ale často se stalo, že se jedna neodhlásila, nebo ano, ale zůstaly tam její přihlašovací údaje a my jsme ve velkém bojovali s tím, ať si lidé nesdílí účty, aby se jich na jeden nepřihlašovalo víc,“ vzpomíná Zažímal, podle něhož výrazně pomohlo také to, že uživatelské účty jeho kolegové navázali na přístup k elektronickým výplatním páskám.

VLASTNÍ VÝVOJ

Další možnosti otevřela adaptace Microsoft 365. V jihlavské nemocnici to neznamená jen využívání e-mailu a kancelářského balíku, ale spravuje se odsud i bezpečnost a digitalizace dalších procesů. Vytvořili si tady vlastní systém cestovních příkazů, správu referenčních zkoušek a další personalistické služby jako např. portál zaměstnance či portál nadřízeného.

„Proč jsme se do toho pustili?

V určitý moment už bylo požadavků uživatelů na IT tolik, že jsme přestali být schopni je naplňovat.“

DAVID ZAŽÍMAL

náměstek pro IT a kybernetickou bezpečnost Nemocnice Jihlava

Jiná věc provozovaná v Česku v ojedinělém rozsahu je zdejší kamerový systém. Sám Zažímal říká, že je to ožehavé téma, hranice mezi potřebným dohledem a zasahováním do soukromí je v nemocnicích tenčí než kde jinde. V Jihlavě ale vnímají hlavně benefity: Stovky kamer v celém areálu hlídají rušný provoz na parkovištích, pohyb na veřejných i nepřístupných chodbách, kam občas vnikají výtržníci, a samozřejmě i dění na pokojích s intenzivní péčí, které sestry sledují neustále online. Pomoct se díky nim už podařilo třeba zmatenému pacientovi s Alzheimerovou chorobou, který bloudil areálem, a v mnoha případech také policistům, kteří řeší problémy s klienty Protialkoholní záchytné stanice, která je v jihlavské nemocnici jediná pro celý Kraj Vysočina.

„Chce to stabilní prostředí bez neustálých personálních změn, podporu vedení organizace, vlastní rozpočet a finanční a investiční plán. Sehnat peníze na projekty už dnes není primární problém. Komplikovanější bývají lidské zdroje a také to, že leckde nemají plán, co vlastně v oblasti IT chtějí a proč,“ shrnuje David Zažímal, co jsou stavební kameny úspěšného upgradu technologií v nemocnicích.

TEXT ELIŠKA PAVLASOVÁ

FOTO IRENA VANIŠOVÁ

Jakub Solnický se ke squashi dostal úplnou náhodou díky své mamince, která ho chodívala hrát rekreačně. On se mu dnes věnuje už dvaadvacet let. A velmi úspěšně. Má za sebou tři tituly mistra republiky, každoročně reprezentuje Českou republiku na evropských i světových soutěžích a do následujících čtyř let jde s ambiciózním cílem. Zahrát si v roce 2028 na olympijských hrách.

U SQUASHE MU OD VŠEHO VŠE

Víte, kdy v Česku nastal největší squashový boom? V roce 2002, tehdy se u nás vystavělo nejvíce kurtů a přesně tehdy vzal osmiletý Jakub poprvé do ruky raketu. „Byla to úplná náhoda. Maminka chodila hrát a brala mě s sebou. Byl jsem tam na dětském hřišti a pokukoval po nich, jak běhají za míčkem. Všimla si mě tamní trenérka a zeptala se, jestli bych to nechtěl taky zkusit.

SÍTE MÍT CHNO

A já chtěl,“ začíná svůj příběh dnes devětadvacetiletý profík, jehož Aricoma na jeho sportovní cestě podporuje.

Na opavské kurty chodil trénovat nejdřív rekreačně. Jednou až dvakrát za týden. Kromě squashe se věnoval ještě softballu a volejbalu. O program po škole měl tak postaráno. „V 15 už to ale nešlo utáhnout všechno naráz, tak jsem si musel vybrat. Že zůstanu nakonec u squashe, rozhodlo i to, že jsem se tenkrát poprvé dostal do reprezentačního výběru a jel na mistrovství Evropy,“ říká Jakub.

KAŽDÝ DEN NA KURTU

V Opavě se přesunul k trenérovi, který měl za sebou výchovu úspěšných juniorských mistrů, k tomu přidal dvakrát týdně tréninky v Ostravě. Tehdy se do squashe definitivně zamiloval. „Začal jsem mít i velmi dobré výsledky. Na první Evropě jsem byl nasazený jako náhradník, o dva roky později už jsem jel jako týmová jednička. Vidět ten progres mě hodně nakoplo,“ popisuje svou cestu na vrchol.

Při náročném tréninkovém plánu zvládl vystudovat i střední průmyslovku v Opavě a následně pedagogiku se zaměřením na rekreologii na Ostravské univerzitě. Po studiích začal na kurtech trávit všechen čas a z koníčku se stala práce. „Trénuju opravdu každý den. Teď makám naplno, protože kariéra squashisty trvá průměrně do pětatřiceti let,“ vysvětluje.

Sportovec musí být všestranně připravený a vyspělý ve všech ohledech. „Hraje se totiž na malém prostoru a míček lítá rychle všude kolem vás, je potřeba umět po něm okamžitě vystartovat a odhadnout sílu jeho odrazu. Zároveň je ale potřeba rozložit síly, zápas trvá až devadesát minut. A hlavně udržet po celou hru nervy na uzdě a dobře si každý krok promyslet,“ popisuje český mistr komplexnost sportu.

KOMPLEXNOST!

To dokazuje i fakt, že se squash stal podle časopisu Forbes nejzdravějším sportem na světě. A možná právě proto jsou jeho hráči na vrcholu kariéry kolem třicátého roku a Jakub je toho důkazem. Letos v březnu obhájil potřetí v řadě titul mistra republiky. „Řadím to, společně se třemi tituly ze zahraničních turnajů, ke svým největším úspěchům kariéry,“ raduje se.

Shodou okolností jsou to právě tři roky, co je nejdříve Autocont a poté Aricoma jeho hrdým sponzorem. „V tomhle sportu jsou pro mě sponzoři důležití a těžko se shání, protože nejsme tak mediálně vidět. Výpravy do zahraničí a veškeré vybavení je přitom finančně náročné,“ popisuje Jakub. Na turnaj s sebou vozí minimálně čtyři rakety, k tomu je potřeba oblečení a dobré sálové boty. Na jednu sezonu, která trvá od září do května, potřebuje aspoň patery.

Přece jenom, když vyjíždíte v průběhu deseti měsíců dvakrát měsíčně na turnaj, výbava dostává zabrat. „Finančně náročné je ale především to cestování na turnaje, což je pro mě díky Aricomě daleko jednodušší a můžu si dovolit zajet na víc míst a zahrát si tak s nejlepšími světovými hráči. Což jsem třeba před těmi čtyřmi lety prostě nemohl,“ pochvaluje si spolupráci.

DALŠÍ CÍL? OLYMPIÁDA

A kam by si chtěl zajet nejdál? Do amerického Los Angeles, kde bude za čtyři roky letní olympiáda. „Teď se squash probojoval na seznam olympijských sportů. A to je splněný sen každého sportovce. Takže to je takový můj cíl na následující čtyři roky,“ těší se úspěšný sportovec a doufá, že ve svých třiatřiceti letech dostane šanci podívat se pod pět kruhů a co nejlépe tam reprezentovat Českou republiku.

Poslední kniha Cormaca McCarthyho: Svět zničí každou bytost, literatura však může přežít

Mladá žena se dobrovolně nechá hospitalizovat v psychiatrické léčebně.

Přichází sama, bez zavazadel, ale v igelitce si nese přes čtyřicet tisíc dolarů.

Od prvního řádku je jasné, že to skončí špatně. Taková je Stella Maris, poslední novela nedávno zesnulého amerického prozaika Cormaca McCarthyho.

Platónovo podobenství o jeskyni

je staré bezmála dva a půl tisíce let, omračuje ale dodnes: Vězni v jeskyni sledují stínohru na zdi, ve které se jim promítá dění z vnějšího světa. Nevědí, že nějaký existuje, stínohra je pro ně jedinou realitou. Jednomu z nich se podaří uprchnout. Spatří sluneční svit, lidi, zvířata, věci. Vrátí se ke svým druhům a začne jim vyprávět, že jejich černobílé obrázky na zdi jsou jen chabý a velmi neúplný obraz, že vnější svět je velký, složitý a barevný.

Vězni překvapivou zvěst odmítnou. Jak by to koneckonců mohlo být jinak? Uprchlík nemluví rozumně. Viděl věci, na které mu nestačí slova. Působí zmateně. Po čase stráveném na slunci se už jeho oči nedokážou přizpůsobit temnotě. Klopýtá a naráží do věcí. Závěr je zřejmý: oslepl a zešílel. Je třeba zkrátit jeho utrpení a předejít tomu, aby se někdo chtěl řídit jeho příkladem. V jeskyni zase zavládne klid a spokojenost.

Hlavní hrdinka Stelly Maris je uprchlík z Platónovy jeskyně a ví, jaký osud ji čeká. Jde mu vstříc, uhnout nemá kam.

POSLEDNÍ TEČKA

Cormac McCarthy zemřel půl roku po vydání Stelly Maris. Interpunkčními znaménky po celý život úzkostlivě šetřil, o to silněji vyzněla jeho poslední tečka. Z hlediska chronologie děje je Stella Maris prequel k románu Pasažér. McCarthy psal oba texty souběžně. Vyšly v malém odstupu za sebou, aby čtenář napřed dostal do ruky Pasažéra a až pak to, co jeho ději předchází.

Zatímco děj Pasažéra je poměrně košatý a zalidněný větším počtem postav, Stella Maris je naprosto minimalistická. Tvoří ji téměř výhradně dialog mezi pacientkou a psychiatrem. Pacientkou je dvacetiletá geniální matematička Alicia, sestra Bobbyho Westerna z Pasažéra. Alicia sama v Pasažérovi vystupuje – jako vzpomínka, jako součást Bobbyho, stejně jako Bobby je součástí jí samé ve Stelle Maris.

Intenzivní, nekonvenční, pohoršlivý a krásný vztah mezi sourozenci je osou, kolem níž se otáčí obsah obou knih. K tomu přispívá jejich rodinná historie, příběh rodičů a prarodičů, propojený s mechanismem dějin a nadcházející zkázy. Postava otce sourozenců, fyzika, který pracoval na vývoji atomové bomby, je v obou knihách všudypřítomná jako stín – připomínka, že naše dny mohou být kdykoli sečteny a podtrženy v oslepující apokalyptické záři. Potřebné nástroje máme.

SVĚT NA VÁS PROSTĚ NEMYSLÍ

Alicia si láme hlavu s nejhlubší podstatou světa. Její genialita jí umožnila vyhlédnout z metaforické jeskyně ven, ne však už pochopit, co vlastně vidí. To je možná úkol přesahující lidské možnosti, Alicia ho však nedokáže odmítnout, ačkoli ví, že takový střet nejspíš nepřežije.

„Domnívám se, že naše zkušenost světa je z velké části obrana proti nepříjemné pravdě, že svět neví, že jste tady,“ říká psychiatrovi.„Většina lidí zvládne prožít své vyměřené dny v něčem jiném než ve stavu zoufalství,“ namítne

doktor Cohen. (Co také má říci? Co byste řekli vy?)

„Ano. Většina ano,“ odpoví Alicia. A čtenář zřetelně slyší ten smutný sarkasmus v hlase, tu rostoucí beznaděj. Alicia si možná přece jen na začátku dělala nepatrnou naději, že se dočká pochopení a pomoci. Jenže její problém je nesdělitelný, Bobby – jediný, kdo by ji mohl pochopit – je mrtvý a z prosté logiky antické tragédie není úniku.

Bobby, protagonista Pasažéra, bojuje se společností – se zločinci, se státními úřady, s tajemstvími, která vytvořili jiní lidé. Alicia bojuje se samotnou realitou, s nejhlubší podstatou světa – ve své hlavě, bez viditelné akce, o to urputněji. Prohrávají oba, ani jeden se však nepoddá snadno.

POSTAVY, KTERÉ PŘEŽIJÍ Mnoho jiných knih, v nichž se přírodní věda vyskytuje jako téma či rekvizita, by bylo malicherné posuzovat podle toho, jak dobře se s vědeckými poznatky vyrovnávají. U Pasažéra a zejména Stelly Maris tento aspekt vynechat nelze, protože části o matematice a fyzice patří k nejdůležitějším pasážím obou textů.

Matematika ve Stelle Maris je mnohem funkčnější než fyzika v Pasažérovi – Bobbyho promluvy jsou až příliš inspirované běžnými populárně-vědeckými texty. Zato Alicia uvažuje a mluví věrohodně. Žebřík, po němž vylezla z jeskyně, je samozřejmě matematický.

McCarthy díky svým znalostem, které načerpal během působení po boku přírodovědců v Santa Fé Institute, ale především díky svému brilantnímu stylu napsal geniální matematičku uvěřitelně, hluboce a velmi vtipně.

Svět možná zničí každou bytost, kterou stvořil, ale o těch, které stvořila lidská fantazie, to platit nemusí. Alicia a Bobby jsou dál živí, ač jejich autor už mezi námi není. A nadále budou.

Cormac McCarthy: Stella Maris. Přeložil Ladislav Nagy. Argo 2024

Poděbrady

Poháry se časem zapráší.

Největší vítězství je pomoc, ta vydrží

Co kdybyste mohli pomoct dětem s onkologickým onemocněním jenom tím, že se projedete na kole s partou fajn lidí? Úspěšný český sportovec Josef Zimovčák v roce 2010 založil nadaci Na kole dětem, díky které každoročně přispívá pacientům s onkologickým onemocněním. Dosud se mu za podpory firemních partnerů i obyčejných lidí podařilo vybrat více než 30 milionů korun.

Příběh nadace začíná před čtrnácti lety, kdy se Josef Zimovčák zúčastnil charitativního závodu z Bratislavy do Znojma. Tenkrát si několikanásobný mistr České republiky a světa v jízdě

na vysokém kole uvědomil, že by se takto dalo pomáhat častěji než jeden den v roce. „Bliklo mi, že jet na kole za účelem pomoci není vůbec špatný nápad, a začal jsem plánovat,“ popisuje Zimovčák.

Velké

Meziříčí

START /Družec

Praha

Znojmo

Pardubice

Třebíč

Jihlava

15. ROČNÍK / Na kole dětem

Králíky

CÍL/Vrbice

A tak se ještě ten samý rok jela první výprava pod hlavičkou Na kole dětem. Premiérová cyklotour startovala v Nové Sedlici a končila v Aši. „Já jsem jel na tom velkém kole vepředu a ostatní za mnou. A tak to zůstalo dodnes. Stejně jako takové naše čtyři pé, které k tomu neodmyslitelně patří,“ popisuje úspěšný sportovec.

KRÁSA V JEDNODUCHOSTI

Celou výpravu totiž vždy provází myšlenka pomoci, partnerství, poznání a pohybu. Přičemž právě pohyb je pro něj tím nejdůležitějším. „Možnost okysličit

si hlavu a uvědomit si, že tím, co mě baví, tedy pouhou jízdou na kole můžeme pomoci, je skvělý pocit. Obecně celá teze toho projektu je velice jednoduchá, ale právě v tom je podle mě ta krása,“ pochvaluje si Zimovčák.

Fungování je založené na spolupráci s nadacemi, které bývají součástí dětských onkologických klinik a vybírají, jaké děti Na kole dětem podpoří v rámci rekondičních pobytů. Následně jim zajistí zázemí, zdravotní podporu, rehabilitační a psychologický dozor.

„Na nás zůstává finanční stránka, kterou zvládáme díky našim štědrým dárcům a všem, kteří zašlou i malou částku na transparentní účet nebo přispějí do kasiček na vyjížďkách,“ popisuje cyklista.

Připojit se k pomoci může každý. Důležitou součástí jsou ale partneři. Jedním z nich je i Aricoma. „Ta je naším sponzorem už osm let a pomáhá nám více způsoby. Teď o Vánocích jsme od nich dostali téměř 350 tisíc korun, protože si nás jejich zákazníci zvolili jako nejžádanější neziskovku,“ usmívá se a dodává, že právě to jsou momenty, kdy si uvědomuje, že dělá něco správně.

NA KOLE DĚTEM KOLEM SVĚTA?

PROČ NE

Něco na tom určitě bude. Projekt má totiž v dnešní době kromě hlavní desetidenní cyklotour i další jednodenní výpravy, do kterých se zapojuje čím dál tím víc lidí a navazují na zakladatelovu myšlenku: „My, kteří jsme zdraví, musíme pomáhat těm, kteří takové štěstí nemají.“ Možná i proto se Zimovčák nebojí snít ve velkém. A momentálně si pohrává s myšlenkou rozšíření nadace za hranice. Míří tak k myšlence Na kole dětem kolem světa.

Taková věc bude ale potřebovat ještě pár let uzrát. Oproti tomu letošní cyklotour má velmi jasné obrysy. Jubilejní patnáctý ročník bude startovat 29. května pár kilometrů od Prahy a celá jízda končí 8. června na jižní Moravě. A zapojit se může opravdu každý.

„Projedeme spoustu malebných obcí a měst a letos se poprvé zastavíme i v senátu, kde sedí také spousta lidí, kteří nás podporují,“ popisuje nadšený cyklista, který na otázku, zda je jeho největším životním úspěchem právě úspěšná nadace, odpovídá: „Věřte mi, že ano. Beru to tak, že sport mi dal možnost prokolovat tu svou minulost a přetavit ji v pomoc. Svou chvilku slávy jsem si už zažil, ale tohle je něco, díky čemu se mi každý večer lépe usíná,“ uzavírá Zimovčák.

Prostějov

Brno

Fulnek

Bruntál

Hodo n ín

Ostrava

NA MOTORCE KOLEM SVETA

65 000 kilometrů, 22 zemí za 606 dní. Motorkář a cestovatel Vojta Lavický se v roce 2016 vydal se svojí přítelkyní na životní cestu kolem světa. Díky tomu na vlastní oči viděl zapadlé peruánské vesničky i národní park Huascarán, pastviny s jurtami a divokými koni v Kyrgyzstánu nebo mongolskou měsíční krajinu. Cesta mu mnohokrát ukázala, že všechno zlé je k něčemu dobré a že nejdůležitější na cestování je sebrat odvahu a skutečně odjet.

„Tu odvahu jsem na začátku moc neměl. Proto se i na svých cestovatelských přednáškách snažím divákům říct, aby udělali ten první krok, sebrali se a odjeli. Aby nečekali do šedesáti, nebo až se něco stane, ale vyrazili poznávat svět. Jen tak přijdou na to, že se tady máme hodně dobře a že nám tady vlastně nic nechybí. Teče nám teplá voda, topíme, máme klimatizaci, to jsou pro nás standardní věci, které jinde ve světě běžné vůbec nejsou,“ popisuje Vojta.

Z BRNA AŽ NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY

Putování světem začalo v centru Brna, odkud se Vojta s Mirkou vydali jihovýchodním směrem, přes Balkán do Turecka, potom do Íránu a přes velehory střední Asie až do Země vycházejícího slunce. Přes oceán se plavili do nejjižnějšího města světa, jeli kolem solných plání, inckých památek a zasněžených vrcholků

And až do Kolumbie. Po dvou letech v sedle motorky ale dojeli až na křižovatku svého vztahu, ze které se každý vydal svojí cestou.

„Všechno zlé je k něčemu dobré, to se nám na naší cestě mnohokrát potvrdilo. Když se nám třeba něco stalo, potkali jsme dobré lidi, kteří nám pomohli.

To ale platí i o vztazích, protože nebýt rozchodu, pravděpodobně bych nebyl ani v Aricomě,“ přemýšlí nahlas mladý sympaťák, kterého znají zákazníci Aricomy jako business security consultanta. Tedy člověka, který podobně jako číšník v restauraci rozumí přáním zákazníků a dokáže je správně zajistit u svých kolegů-kuchařů a naservírovat na stříbrném podnose.

Vojta si moc dobře uvědomuje, jak důležité je neustále se zákazníky budovat a upevňovat pracovní vztah, který je zejména v oblasti kyberbezpečnosti postavený především na důvěře. „Motorky mi slouží při komunikaci se zákazníky jako skvělý otvírák, protože spousta z nich na motorkách jezdí. Díky nim máme se zákazníkem hned od začátku společné téma,“ vypráví rodilý Brňan, který cestu kolem světa absolvoval na BMW 1150 GS Adventure, ročník 2005, a jezdí na ní pořád.

CESTOVATELSKÉ PŘEDNÁŠKY, KNIHA

A FESTIVAL

Vojtův volný čas naplňují kromě rodiny a motorek ještě cestovatelské přednášky. Na nich rád vypráví nadšeným posluchačům o svých toulkách po světě. Po jedné z nich ho oslovil nakladatel, aby svoje zážitky přetavil do knížky. „Do psaní jsem se vrhl po hlavě, ale nebýt šikovné editorky, nikdy bych to dohromady nedal. Psal jsem dva roky po večerech, po práci, ale jsem rád, že jsem se do toho pustil. Až syn začne číst, třeba na mě bude hrdý,“ přeje si, aby na jeho knížku Na motorce kolem světa doma jen nesedal prach.

Všechny svoje cesty nejraději plánuje nad papírovými mapami. Možná je to trochu oldschool aktivita pro člověka, který pracuje v největší české IT firmě, ale věrnost tužce a papíru se mu už několikrát osvědčila. „Papírové mapy mi nikam neutečou, nemusím scrollovat, čárám si do nich, kde jsem byl a kde bych chtěl být. Ale zároveň mám i Google mapy, kam si dávám srdíčka na místa, která bych chtěl vidět. V zásadě jsem hybridní tvor, mám rád staré věci, ale zároveň sleduju

technické novinky a pokrok. A to jak u map, tak u motorek. Mám starou motorku, kterou nikdy neprodám, ale zároveň se mi líbí nové modely,“ prozrazuje.

Letos již pošesté organizuje třídenní letní festival Cestovar, na kterém se potkávají motorizovaní cestovatelé z celého Česka a který se koná u zatopeného lomu Srní nedaleko Hlinska na Vysočině. Jeho účastníci se už teď můžou těšit na cestovatelské zážitky z celého světa na dvou nebo na čtyřech kolech a chybět nebude ani doprovodný program v podobě závodu Cestoboj, což je pití piva na ex, překonání dráhy na skládacím kole na čas a exhibiční skok do vody. „Tenhle festival má neopakovatelnou atmosféru, všichni se známe a jezdíme si sem odpočinout. Letos bych ho chtěl propojit i s tématem bezpečnosti v IT a šířit osvětu, jak se chovat na internetu,“ přidává pozvánku na akci, kde se každoročně potkávají zhruba dvě stovky lidí.

A kam se chystá příště? Tento rok zatím jen do práce, protože potřebuje dokončit dům a na září připravuje svatbu. „Zajedeme na pár srazů po Česku a užijeme si Cestovar. Rád bych ale potom někdy v říjnu vyrazil na svatební cestu někam, kde jsem ještě nebyl, třeba Omán, Dubaj nebo jih Itálie. Protože máme batole, tak to bude určitě autem a v pohodlí,“ říká zodpovědně, i když přiznává, že už teď mu v hlavě hlodá malý červík, co dalšího na motorce podnikne.

Pryč se stereotypy. Erbenova Kytice pod taktovkou SKUTRu nezevšední ani nezvadne

Staňte se návštěvníky vyhořelého kostela, kde se jednoho večera setkávají obyvatelé jedné vesnice nebo duchové jejich zemřelých příbuzných, a nechte si vyprávět jejich příběhy. Mnozí jste je četli ve škole jako povinnou četbu nebo je znáte z filmového zpracování Františka A. Brabce z roku 2000. Tentokrát ale přijměte pozvání do Národního divadla, kde příběhy z Kytice díky režisérskému duu SKUTR, které tvoří Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, dostaly úplně nový kabát a právem patří k divácky nejoblíbenějším titulům.

Řeč je samozřejmě o fenomenální sbírce baladických básní Kytice inspirované českými lidovými pověstmi a báchorkami, kterou Karel Jaromír Erben vydal v roce 1853. Kniha, jejíž symbolika

TEXT KATEŘINA KRŠKOVÁ

FOTO PAVEL HEJNÝ

je svázaná s přírodou, každodenní venkovskou zkušeností a tradicí, je zároveň souborem vášnivých a smyslných příběhů plných nadpřirozena a děsuplných přízraků, magických mýtů

o lásce a hororových pověstí. I proto slavila úspěch už v době svého vzniku a ovlivnila mnoho dalších umělců. Díky tomu se dočkala mnoha desítek divadelních zpracování, ale do Národního

divadla se dostala až v roce 1984 v baletním provedení v režii a choreografii Daniela Wiesnera. V Činohře ovšem nebyla až do premiéry v režii SKUTRu v únoru 2019 uvedena nikdy.

Tvůrčí duo SKUTR fascinují témata, která se dotýkají imaginace a vnitřního světa, ale i rituálů spojených s láskou a smrtí, vztahem matky a dítěte, ženy a muže nebo člověka a přírody, jež se v jejich inscenacích opakují v mnoha obměnách a kontextech. „Kytice řeší téma svědomí a lidských chyb čili toho, co si pak sami po činu, či dokonce zločinu musíme odžít a protrpět. A často jde o zážitky téměř hororové,“ říká Martin Kukučka.

Společně s Lukášem Trpišovským vybrali do své inscenace z původních třinácti balad osm nejznámějších, Zlatý kolovrat, Polednici, Vodníka, Dceřinu kletbu, Svatební košile, Holoubka, Štědrý den a Záhořovo lože. Některé z nich vypráví vypravěč, jiné autoři převedli do dialogů. Ve všech budete obdivovat nejen vynikající herecké výkony největších hvězd Činohry Národního divadla, ale především výpravné kostýmy a dechberoucí vizuální podívanou.

SETKÁNÍ HERECKÝCH LEGEND

Všichni herci společně na jevišti vytvářejí pomyslnou venkovskou komunitu, jejíž členové jsou hlavními představiteli jednotlivých příběhů. Inscenace začíná i končí Záhořovým ložem, které celé představení rámuje. Tuto baladu, stejně jako Zlatý kolovrat, zdobí zvučný hlas Františka Němce, který rezonuje ve všech koutech historické budovy divadla. Ve Zlatém kolovratu se k němu přidává v roli matky ještě Jana Preissová. Drama Vodník ukazuje dokonalou spolupráci všech složek tvůrčího týmu, před zraky diváků totiž vzniká podvodní svět, ve kterém se odehrává příběh mladé dívky v podání Anny Fialové či Bereniky Anny Mikeschové. Ženské hrdinky dalších balad dávají vyniknout hereckým legendám, jako je Iva Janžurová, Taťjana Medvecká nebo Jana Boušková.

„Některé balady mi zněly jako důvěrně známé z mnohých školních hodin české literatury. Ale jejich výsostný a krásný smysl a předestřený původ v lidovém zdroji národních pověstí v básnivém zpracování Karla Jaromíra Erbena jsem si začínala uvědomovat až na našich zkouškách,“ prozrazuje Iva Janžurová, představitelka mladé dívky Hany z balady Štědrý den

Hrdinové jednotlivých příběhů řeší svá rodinná dramata, ale také se snaží „zvědět budoucnost“, provokují nadpřirozeno, či se jen obyčejně rouhají. Jenže jejich prohřešky, ať už úmyslné, nebo neúmyslné, posuzuje neústupný mravní kodex... Protože svědomí se neptá na velikost hříchu. „Jako lidé 21. století jsme mnoho z dávných pohanských i křesťanských rituálů, které našim předkům pomáhaly vyrovnat se se ztrátou blízkých, proklestit si cestu rodinnými nebo vztahovými traumaty, možná již ztratili nebo zapomněli. Anebo jsme je nahradili rituály novými?“ dává k zamyšlení dramaturgyně inscenace Ilona Smejkalová. Usedněte proto do hlediště a připomeňte si je.

Příležitost navštívit Národní divadlo dostali všichni zaměstnanci Aricomy, která dlouhodobě patří mezi jeho partnery a podporovatele. Jen pro ně se v sobotu 12. října 2024 na jeho jevišti odehraje představení Kytice, ze kterého si odnesou neopakovatelný zážitek.

DO NÁRODNÍHO

DIVADLA S ARICOMOU

Dnešek je jen začátek

Lepší den, kdy se posunout od tabulek k online řízení, nepřijde. #1 v podnikovém IT