ELITA 1/2022

MAGAZÍN NEJEN O INFORMAČNÍCH TECHNOLOGIÍCH

„Kdo je naštvaný, ten stojí o změnu.“

Vážení čtenáři, tento úvodník nemůže začít jinak. Bohužel. Válka na Ukrajině trvá již více než tři měsíce a její konec nikdo nedokáže odhadnout. Nikdo k ní nemůže být lhostejný, nezaujmout postoj. Jsem rád, že můj osobní postoj se shoduje s postojem firmy, ve které pracuji. KKCG se ústy Karla Komárka k ruské agresi vyjádřila naprosto jednoznačně, bez kompromisů a kliček, které občas v byznysu vidíme.

Pomáhat Ukrajině se snažíme podle svých možností všichni. O jedné zajímavé a dlouhodobé pomoci, kterou nabízí společnost Cleverlance, si můžete přečíst na stránkách tohoto čísla Elity. A tím už se dostávám k jeho obsahu. Cestopis o Podněstří jsme měli naplánovaný už dlouho, ovšem kvůli událostem posledních měsíců ho byl jeho autor Ondřej Holomek nucen doplnit o aktuální komentář. Čtěte na straně 22.

Digitalizace státní správy je velké a také mediálně vděčné téma. V profilovém rozhovoru s Jakubem Nešetřilem a Evou Pavlíkovou se dozvíte, jak k tomuto tématu přistupuje organizace Česko.Digital. Jakou cestou si prošla a jak může pomoci státu i komerčním firmám

nalézt společnou řeč. Ale nejen o tom. Myšlenka expertního dobrovolnictví rozhodně stojí za vaši pozornost.

V několika posledních číslech jsme vám představili nové přírůstky do rodiny ARICOMA. Tím zatím posledním je polská společnost Clearcode. Seznamte se.

Švédská firma Stratiteq, kterou jsme vám představovali minule, uspořádala letos na jaře v Malmö hackaton, kterého se zúčastnili i kolegové z několika dalších firem skupiny. Že nevíte, co to je? Přečtěte si to na straně 26, protože s tímto pojmem se budete možná setkávat stále častěji.

Opět se na několika místech vracíme k tématu bezpečnosti, dozvíte se o zajímavém mezinárodním projektu, ale také o obří migraci u významné české firmy. Představíme vám nové šéfy Činohry Národního divadla a kolegu triatlonistu Davida Procházku. A úplně na závěr se Petr Koubský zamyslí nad svobodou slova.

Příští číslo Elity vyjde na podzim. Přeji nám všem, abychom v té době mohli opět řešit jen problémy spojené se zaváděním informačních technologií. I když tomu věří asi málokdo z nás.

ELITA I magazín nejen o informačních technologiích, číslo 1/2022, vydáno 1. 6. 2022 VYDAVATEL AUTOCONT a.s., Hornopolní 3322/34, 702 00 Ostrava, IČO: 04308697 REDAKCE Martin Grigar, Martina Fojtů, Ondřej Holomek, Kateřina Kršková, Deník N POUŽITÉ FOTOGRAFIE archiv Česko.Digital, archiv Deník N, Cleverlance, AEC, KOMIX, Shutterstock, Unsplash GRAFICKÁ ÚPRAVA Adéla Geislerová, AETNA, spol. s r. o.

Martin Grigar

TEXT

ARICOMA, za kterou stojí skupina KKCG, tak získá příležitost vstoupit na rychle rostoucí trh reklamních a marketingových technologií. „Akvizice společnosti Clearcode představuje pro skupinu ARICOMA Group významný krok a dokonale zapadá do našich plánů expandovat na nové, dynamické trhy po celé Evropě. Polsko představuje jeden z největších trhů v regionu střední a východní Evropy a Clearcode zde má vynikající pozici,“ říká Ludovic Gaudé, vedoucí Oddělení vývoje softwaru na zakázku ve společnosti ARICOMA Digital, která je součástí skupiny ARICOMA.

PROGRAMATICKÁ REKLAMA A DIGITÁLNÍ MARKETING

Jako společnost zabývající se vývojem softwaru, která se specializuje

na AdTech a MarTech, jsme jednou z mála společností, které mají zkušenosti a znalosti potřebné k navržení a vybudování komplexních technologií, které pohánějí programatickou reklamu a digitální marketing. Díky této akvizici jsme přesvědčeni, že se rychle staneme jedničkou mezi společnostmi zabývajícími se vývojem AdTech a MarTech v Evropě a USA. Nová spojení, která vytvoříme jako součást skupiny ARICOMA Group, nám umožní nabídnout našim klientům více služeb, zejména v oblasti zpracování dat, datové vědy a strojového učení, které hrají stále větší roli v programatické reklamě a digitálním marketingu,“ vysvětluje Tomasz Chmielewski, provozní ředitel společnosti Clearcode. Společnost Clearcode má sto zaměstnanců a její loňské tržby činily přibližně

170 milionů korun. ARICOMA získává ve společnosti po lednové akvizici 100% podíl. „Jsme nadšeni, že se připojujeme ke skupině ARICOMA. Rozhodnutí nechat se převzít bylo pro nás samozřejmou volbou. Tato akvizice razantně podpoří naše růstové plány v příštích několika letech. Být součástí skupiny ARICOMA bude pro Clearcode znamenat více obchodních příležitostí a rychlejší expanzi na nové trhy a do nových odvětví,“ říká Piotr Banaszczyk, generální ředitel společnosti Clearcode.

Spolu se 100 odbornými pracovníky firmy Clearcode bude skupina ARICOMA nyní sestávat z 10 společností s konsolidovaným obratem přesahujícím 340 milionů eur a s více než třemi tisíci zaměstnanci.

generálního

Od samého začátku jsme se snažili poskytovat a pěstovat pozitivní a přátelskou atmosféru. To vám sice řekne každá společnost, ale my skutečně neustále pátráme po zpětné vazbě. Zajímá nás, jak se členové našeho týmu cítí v práci, co se jim líbí a co by chtěli změnit. Zároveň chceme být ve všech oblastech našeho podnikání mimořádně transparentní. Zaměstnanci znají naše cíle, vize, chystané organizační změny i finanční výsledky. Nehrajeme si na role, jde nám primárně o dobré vztahy v rámci našich týmů a společnou práci k dosažení úspěchu. A stejně se snažíme chovat také k partnerům. Investujeme proaktivně do projektů a máme nápady, kam je posouvat. V krátkodobém i dlouhodobém horizontu. Takto obyčejně zní firemní přesvědčení Piotra Banaszczyka, generálního ředitele společnosti Clearcode, která se v lednu oficiálně stala součástí ARICOMA Group.

VYHÝBÁME SE MIKROMANAGEMENTU.

TOMU DOBŘÍ

Co dnes pohání svět AdTech a MarTech, na které se specializujete? Hybatelem číslo jedna je dnes soukromí. Během posledních let proměnila digitální reklamu řada nových zákonů o ochraně soukromí a změn, které mají dopad na fungování všech společností v těchto odvětvích. Existuje mnoho různých řešení problémů s ochranou soukromí, které společnosti vyvíjejí, aby zajistily, že jejich klienti budou moci nadále provozovat reklamní kampaně a zpeněžit své publikum. Dalším faktorem jsou data, která hrají klíčovou roli v digitální reklamě a marketingu v posledních několika desetiletích, ale stále rostoucí problémy s ochranou soukromí způsobují, že společnosti shromažďují a používají jiné typy dat, než tomu bylo v minulosti. Z velké části to zahrnuje přechod od dat třetích stran k datům první strany. Nedávno jsme pracovali na řadě projektů, kde jsme pomohli společnostem vybudovat platformy AdTech a MarTech pro sběr, správu a používání dat první strany pro digitální reklamu a marketing. Očekávám, že tento trend bude pokračovat.

A co se nových technologií a možností týče? Velkým trendem jsou nově vznikající kanály, jako je připojená televize (CTV) a digitální out-of-home (DOOH). Je potřeba vyvinout nové technologie, které společnostem umožní provádět a měřit digitální reklamní kampaně na těchto nových kanálech. Nedávno jsme pracovali na několika projektech, kde jsme firmám pomohli právě takové kampaně efektivně zrealizovat.

Kdybyste mohl vybrat tři milníky, které nejvíc nakoply Clearcode, které by to byly?

Prvním by byl projekt pro velký mediální dům, který jsme dokončili před

několika lety. Sami sobě jsme dokázali, že jsme schopni vybudovat komplexní řešení AdTech na podnikové úrovni pro opravdu velkého hráče na trhu. V minulosti jsme samozřejmě pracovali na mnoha rozsáhlých projektech, ale tento konkrétní projekt byl tím největším, na kterém jsme pracovali, pokud jde o počet komponent, které jsme postavili, a množství dat, které platforma musela zpracovat. Druhým milníkem je vytvoření našeho interního oddělení výzkumu a vývoje (R&D), které mělo nedávno příležitost vyřešit některé skutečně složité výzvy související se škálovatelností softwaru. Své zkušenosti, schopnosti a znalosti jsme mohli prokázat nejen sami sobě, ale i našim potenciálním klientům a partnerům. Třetím milníkem jsou organizační změny, které jsme provedli za poslední rok, a naše nedávná akvizice společností ARICOMA. To nám umožnilo posunout Clearcode trochu novým směrem a stanovit pro společnost nové a ambiciózní cíle.

Který konkrétní okamžik rozhodl, že jste se stali součástí skupiny ARICOMA? Naším cílem je navázat pro Clearcode partnerství se společnostmi na podnikové úrovni a stát se jedničkou v oblasti vývoje AdTech a MarTech. Ve chvíli, kdy jsme si uvědomili, že by nám ARICOMA Group mohla pomoci dosáhnout těchto cílů, nebylo co řešit. Po různých jednáních s týmem z ARICOMA Group jsme zjistili, že by pro nás byli podpůrným partnerem a pomohli nám urychlit naše plány růstu.

Kterého ze svých zákazníků nebo obchodních partnerů považujete za nejvíce inspirativního? Nepovím konkrétní jméno zákazníka, ale máme dvě skupiny partnerů, které považuji za nejvíce inspirativní.

První skupinou jsou startupy, se kterými spolupracujeme. Tyto společnosti se často snaží vyřešit klíčové výzvy v našem odvětví a dosáhnout věcí, které dosud nebyly provedeny, prostřednictvím inovací a nových produktů. Druhou skupinou jsou velcí podnikoví klienti, kteří chtějí dosáhnout nových výšin, pokud jde o škálovatelnost softwaru. Tyto společnosti se snaží rozvíjet své podnikání zvýšením objemu provozu a dat, která přijímají, což představuje nové výzvy pro naše partnery i pro nás.

Troufnete si odhadnout, kde by mohl být svět podnikového IT v roce 2025?

Jsem přesvědčen, že potřeba zkušených a kvalifikovaných vývojářů neutichne, což ještě více posílí konkurenci a ztíží firmám hledání a získávání nových zaměstnanců. Věřím, že uvidíme více toho, co jsme viděli v poslední době, například nutnost automatizace prostřednictvím softwaru, ale uvidíme také nové výzvy vyplývající ze zavádění nových technologií a průmyslových odvětví, jako je internet věcí (IoT).

Spolupracujete se špičkovými vývojáři a IT odborníky. Jak těžké je najít je a motivovat, aby pracovali právě pro vás?

Konkurence na trhu vývoje softwaru je mimořádná. Zjistili jsme, že je těžké najmout zkušené a kvalifikované softwarové vývojáře, zejména pro seniorské role. Naštěstí pro nás jsme schopni udržet členy našeho týmu a řekl bych, že to je jasný odraz atmosféry a prostředí, které jsme v Clearcode vytvořili. Vyhýbáme se mikromanagementu a víme, že členové našeho týmu nejlépe pracují, když mají svobodu pracovat svým vlastním způsobem a cítí se oprávněni nastavit procesy, o kterých se domnívají, že pro ně nejlépe fungují.

TEXT MARTINA FOJTŮ

Testing Academy

DÁVÁ UKRAJINCŮM ŠANCI NA LEPŠÍ PRÁCI

Cesty, jak pomáhat lidem zasaženým válkou na Ukrajině, jsou různé a dost možná jste i vy v posledních týdnech nějakou našli. Stejně jako jednotliví zaměstnanci firmy Cleverlance – někdo vozil humanitární pomoc přímo do postižených míst, jiní ubytovávali uprchlíky. Mimo to ale firma přišla s formou pomoci, která bude mít na rozdíl třeba od tuby zubní pasty dlouhodobý efekt. Projekt Testing Academy fungující už sedmý rok přetvořila do verze pro Ukrajince, aby mohli snáz najít práci.

„V IT platí, že vždycky je víc pracovních míst než lidí, kteří by je mohli obsadit. Panuje velká konkurence. Tady to bylo naopak – velký převis poptávky nad tím, kolik lidí jsme mohli přijmout,“ shrnuje Martin Paták, ředitel personálního oddělení Cleverlance. Akademii pro budoucí testery, jak se dá název projektu také vyložit, tady pořádají už léta a nezastavili úplně ani přes covidová omezení – vytvořili její online variantu. Testerů a lidí, kteří prostřednictvím tohoto typu pracovní pozice vstupují do světa IT, totiž není nikdy dost. A právě proto se to hodilo jako výborná cesta k dobrému pracovnímu uplatnění i pro lidi, kteří do Česka prchli před válečným konfliktem, tedy hlavně ženy. První už mají za sebou, konala se na začátku května a bez nutnosti platit jakýkoliv vstupní poplatek se jí zúčastnilo asi 20 Ukrajinek a Ukrajinců. Díky online formě se někteří připojili přímo z Ukrajiny.

„Chtěli jsme jim usnadnit cestu k nové budoucnosti. K práci, která jim přinese v Česku důstojné pracovní uplatnění, a kterou ale budou moct případně vykonávat i po svém návratu do rodné země,“ vysvětluje pohnutky Paták.

Testing Academy není pro každého. Běžní čeští a teď i ukrajinští uchazeči museli nejdřív projít úvodním zhodnocením toho, jestli mají dost vstupních dovedností. Těm, kteří to zvládnou, se otevírá cesta k pracovním místům, na kterých je možné se podle zkušenosti Martina Patáka rychle posunovat vzhůru – když projdou jiným typem akademie uchazeči o pozici vývojáře, dostanou se k postupu nejdřív po půl roce, spíš ale až roce. U testerů je to výrazně rychlejší, během tří až pěti měsíců zvládají fungovat na projektech zcela samostatně.

Testing Academy Cleverlance už absolvovaly za léta její existence stovky uchazečů a skoro polovinu z nich následně firma také nějakou formou zaměstnala. „My obecně máme velké týmy testerů, do projektů potřebujeme týmy o 50 nebo stovce lidí. Když jsme například před lety pro jednoho velkého českého mobilního operátora nasazovali kompletní nový systém, bylo jich dokonce 110,“ ilustruje Paták velký hlad po této konkrétní specializaci. Nejedná se přitom o zaměstnance, kteří by „jen“ jednoduše klikali do aplikací. Většinou jsou to lidé patřící do kategorie takzvaných integračních testerů, kteří se postupem času můžou stát test analytiky a test manažery, kteří stanovují, co vlastně a v jakém rozsahu je nutné otestovat.

OBAVY I VDĚK U účastníků první Ukraine Testing Academy zatím není jasné, zda a případně kolik z nich by mohla Cleverlance přijmout do svých řad. Už jen možnost se o to ucházet a získat nové dovednosti ale opravdu oceňovali. „Všichni z nich si uvědomují, že získat v Česku práci pro ně nebude jednoduché, ale na všech bylo zároveň vidět, že opravdu chtějí a dělají pro to všechno. Byli vděční za šanci, protože například lidé z východní části Ukrajiny už teď počítají s tím, že v Česku zůstanou, pokud zde budou mít práci. Jejich domy jsou zničené, nemají se často kam vrátit,“ líčí Paták hořkou situaci účastníků akademie, kterou v Cleverlance organizovali hlavně ukrajinsky a rusky mluvící zaměstnanci.

Obecná firemní filozofie ale je poskytnout pomoc, která má dlouhodobý efekt a projeví se na různých úrovních. „Ze strany uchazečů bylo vidět, jak jsou rádi, že je bereme jako normální lidi, ne jen jako příjemce pomoci. I jim se honí v hlavách, že ještě před pár týdny měli

„Všichni z nich si uvědomují, že získat v Česku práci pro ně nebude jednoduché, ale na všech bylo zároveň vidět, že opravdu chtějí a dělají pro to všechno. Byli vděční za šanci, protože například lidé z východní části Ukrajiny už teď počítají s tím, že v Česku zůstanou, pokud zde budou mít práci. Jejich domy jsou zničené, nemají se často kam vrátit.“

MARTIN PATÁK Cleverlance

úplně normální život a najednou mají nálepku uprchlíka, o kterou nestáli. Nám zase jde o to, že pokud se zaškolí, můžou u nás nebo kdekoliv jinde normálně fungovat. Když získají práci, vrátí se to jako benefit celému systému,“ vyzdvihuje Martin Paták a dává příklad i dalších forem spolupráce české a ukrajinské strany. Řeší se, že i lidé, kteří zůstali na Ukrajině, by mohli nějak vzdáleně pracovat pod hlavičkou českých společností, nebo jak nastavit případné společné projekty. I to se ale odvíjí od míry znalosti konkrétních jazyků, hlavně angličtiny.

EVA PAVLÍKOVÁ

ROZHOVOR MARTINA FOJTŮ

Technologie mají velkou moc měnit svět. Jen se to s nimi musí umět. Česko.Digital se to první snaží už tři roky pořád připomínat a tomu druhému co nejvíc pomáhat.

Teď hlavně moderováním tvorby projektů, které technologie využívají, propojováním zadavatelů IT zakázek a těch, kdo na nich pracují, a také šířením konceptu expertního dobrovolnictví.

To má totiž podle vedení spolku reprezentovaného Jakubem Nešetřilem a Evou Pavlíkovou potenciál změnit Česko víc než kterýkoliv z jednotlivých nápadů.

KDO JE NAŠTVANÝ, TEN STOJÍ O ZMĚNU

JAKUB NEŠETŘIL

Příběh zrodu Česko.Digital je známý, ale přece jen. Vzniklo tak, že Jakub Nešetřil (JN) prodal za pohádkovou sumu svůj startup Apiary, a protože chtěl část toho, co vydělal, vrátit společnosti, hledal neziskovku, kterou by svými penězi podpořil. Žádná mu ale nedávala smysl, a když hledal nějakou inovativní, která dobře pracuje s technologiemi, žádnou nenašel. Když se pak různě bavil s lidmi, zjistil, že „ajťáci“ všem neziskovkám chybí, protože jsou drazí a nedostupní. Tak vznikla organizace, která měla právě onu IT stránku subjektům s dobrými nápady dodávat. Eva Pavlíková (EP) od začátku, je jednou ze spoluzakladatelek (tou další je Radka Horáková na snímcích). Pavlíková má vzdělání z ČVUT a za sebou mimo jiné kariéru manažerky v Cetinu. Do Česko.Digital přišla ve chvíli, kdy hledala další smysluplnou pracovní cestu. Začínala jako jedna z koordinátorek, mezi nimiž se prosadila natolik, že jí otec myšlenky předal pozici ředitele. Teď v týmu bojují za hned několik témat a prosazují třeba myšlenku, že když mají lidé „tvrdé“ dovednosti, nemají dobrovolničit třeba tím, že někde natírají plot.

„Česko.Digital je postavené tak, aby bylo schopné reagovat na změny – třeba na to, že ministerstvo školství zavřelo školy a přešlo na distanční výuku a my jsme měli tři dny poté pomůcku pro učitele, jak to technologicky rozjet kdekoliv v Česku. To není tím, že to zařídil geniální Nešetřil nebo geniální Pavlíková, ale že Česko.Digital tvoří stovky lidí, kteří cítí potřebu s tímto konkrétním problémem něco dělat.“

Jak se Česko.Digital za tři roky fungování změnilo?

JN: Hlavní změna se stala hned v prvním roce. Naivně jsem si myslel, že když vyhlásíme, že máme volné technické kapacity pro smysluplné projekty, nahrnou se nám samy. Jenže třeba neziskovky často nemají konkrétní představu, co jim v oblasti IT schází. Chybí povědomí, co všechno je s technologiemi možné, nebo jak je využít k vylepšení toho, na čem organizace pracují, a zesílení dopadu jejich aktivit. Nejdřív jsme mysleli, že nejtěžší bude dát dohromady dobrovolníky a uřídit je, ale po prvním roce jsme vystřízlivěli a začali jsme projekty systematicky vyhledávat a pomáhat organizacím, jak nad nimi přemýšlet. Proto jsme spustili třeba inkubátor a na straně státní správy jsme taky začali s osvětou a sbližováním komerčního a státního sektoru. Cítili jsme a pořád cítíme velkou zodpovědnost vůči našim dobrovolníkům, protože když nedostáváte odměnu, potřebujete opravdu hodně cítit, že má vaše práce smysl a někde pomáhá. Jinak už by znovu nepřišli. Takže vaše pozornost se dělí půl na půl mezi dobrovolníky a projekty?

EP: Ano, protože my jim neplatíme penězi, ale dobrým pocitem užitečnosti a smysluplnosti. Původně to bylo tak, že „ajťáci“ přijdou a pomůžou, že zadání bude ležet připravené na stole. Nakonec to tak není. Často se všechno rodí od začátku, což je i dobře, protože dobrovolníci nechtějí být jen levnou pracovní silou, jen tak přijít a vrhnout se na kód, ale od začátku potřebují vědět, v čem má jejich práce smysl. My chceme opravdové změny a velký do-

pad naší práce. Proto dáváme velkou péči osvětě v tom, co je to dobrovolnictví a digitální produkty. Neziskovky mají totiž často představu, že technologie jsou něčím, co jim něco vezme, ne to, co přinese užitek, uspoří peníze a čas. Berou je spíš jako zdroj dalších pracovních úkolů. To se snažíme vyvrátit.

Jaké byly první poptávky na technologická řešení, která se po vás chtěla?

JN: Pěkný příklad ze začátku je projekt Nedlužím státu. Ukazuje, jak kreativně jdou technologie používat, že to není jen o splácání webu. Nedlužím státu vzešlo z uvědomění ohromné předluženosti ve společnosti. Žije mezi námi například víc než půl milionu lidí, kteří mají víc než tři exekuce, a spousta z nich se z toho možná doživotně nevyhrabe. Přitom v mnoha ohledech jejich problémy nesouvisí se základní dlužnou částkou, ale návaznostmi. Radek Hábl z Institutu pro prevenci a řešení předlužení za námi přišel s tím, že by chtěl zviditelnit a zpřehlednit dluhy vůči státu. Nechtěl nikomu nic odpouštět, ale dát lidem možnost zjistit, jestli dluží, a pokud ano, tak kde všude, aby se problém mohl řešit co nejdřív a nevyhnil. Osobně mi přijde neskutečné, že něco takového neposkytuje stát, ale dobře. Řekli jsme si, že každý úřad má povinnost interagovat s občany pomocí datových schránek, tak co kdybychom za onoho občana posílali úřadům datové zprávy, jestli náhodou něco nedluží, a pak automaticky zpracovali odpovědi na jedno místo. Ale jak už to tak bývá, problém se ukázal v lidské implementaci. Úřady sice teoreticky mají povinnost komunikovat

datovými schránkami, ale ony vám klidně pošlou doporučený dopis, přestože to dělat nemají. Taky se ukázalo, že nejde jen tak říct adresu a díky tomu zjistit spádový úřad. Projekt jsme tak nakonec několikrát přehodnotili. Existuje, ale automatizaci se nám úplně dotáhnout nepovedlo.

EP: Tento nápad jsme si cíleně vyhledali pro jeho komplexnost, technologie byla jenom jednou z částí. Řešení musela předcházet dobrá analýza, znalost prostředí a hodně komunikace, která je nezbytná, pokud chceme mít věc s velkým dopadem. Něco jiného už pak je, že neziskovky, když chtějí technologie využít, často nevědí, jak udělat ten první krok. Když se na nás obrátí, že potřebují web, tak to ve skutečnosti znamená, že potřebují pomoc, že potřebují dělat něco jinak, což je ostatně stejné u neziskovek i u státu. My jsme si totiž v Česku do dodavatelsko-odběratelského vztahu postavili vysokou zeď v podobě veřejných zakázek, jenže lidé ve státní správě i v neziskovkách se často neumí zeptat nebo nevědí, koho se zeptat. Náš první kontakt spočívá často v tom, že chtějí konzultaci. Když to shrnu, tak v Česku je relativně velká poptávka po využití technologií, ale buď chybí čas, kompetence nebo peníze. Instituce neumí něco jen tak objednat, proto se chtějí poradit, což je vzkaz i pro firmy – když vyslyšíte jejich potřebu, budou s vámi rády spolupracovat.

Cítím snahu dokazovat státu, jak mu to nejde?

JN: To ne, my se snažíme nedělat projekty, kde nemá cílový příjemce zájem. Nechceme aktivistické hurá akce, kde si

jen dokážeme, jak jsme to státu natřeli, a on se chytí za nos a systém na dálniční známky si od nás vezme a zahodí (směje se a poukazuje na nedávný případ). Takové projekty jsou dopředu odsouzené k zániku. Česko.Digital je postaveno na spolupráci, ne na oponentuře. My dodáváme technologicko-digitální zkušenost a pracujeme vždy s někým, kdo je expert na konkrétní oblast. My ani tolik nemáme zájem na poukazování na problémy, ale chceme se ptát, kde jsou řešení a co můžeme udělat pro to, aby fungovala.

Do jaké míry ovlivnila vaši činnost pandemie covidu-19 a válka na Ukrajině?

EP: Obě krize jsou pro nás příležitostí, jak ukázat smysluplnost aktivní občanské společnosti.

JN: Česko.Digital je postavené tak, aby bylo schopné reagovat na změny – třeba na to, že ministerstvo školství zavřelo školy a přešlo na distanční výuku a my jsme měli tři dny poté pomůcku pro učitele, jak to technologicky rozjet kdekoliv v Česku. To není tím, že to zařídil geniální Nešetřil nebo geniální Pavlíková, ale že Česko.Digital tvoří stovky lidí, kteří cítí potřebu s tímto konkrétním problémem něco dělat. My už to jenom propojujeme, dáváme tomu formu a nabídku zviditelňujeme vůči školám. Naše akceschopnost je definovaná akceschopností našich dobrovolníků. V důsledku toho záříme v momentech, kdy se společnost semkne ke společnému cíli.

EP: V období covidu jsme vytvořili projekty Dáme roušky a Učíme online, v rámci ukrajinské krize hned čtyři –Stojíme za Ukrajinou, Movapp, Pomáhej Ukrajině a Umapa. Dnes už je Česko.Digital přes pět tisíc dobrovolníků, takže cítíme velkou zodpovědnost, a to i ve smyslu rozšiřování myšlenky dobrovolnictví v Česku. Zároveň ale říkáme, že dobrovolníci nemají být využíváni jako dlouhodobé kapacity. I v kontextu ukrajinské krize vidíme, že nás čeká ještě dlouhá cesta v tom, jak

chápat dobrovolnictví a co je to expertní dobrovolnictví. Protože jiná věc je, když si jdete odpočinout od počítače a natírat někam plot a sázet stromy, a jiná to, že pomáháte tím, co opravdu dobře umíte, takže vracíte expertízu do společnosti.

Takže se bavíme o nějaké vyšší formě pomoci?

EP: V Česku je hodně vidět pomáhání skrze peníze a já toho nejsem příznivce. Když někomu darujete peníze, nemá to na vás takový dopad, jako když zapojíte vlastní mozek a ruce. V takovém případě pomůžete druhému a odnesete si i pocit pomoci, což velmi pomáhá empatii ve společnosti. Nejsem zastánce pravidelného darování finančních prostředků. Jsou věci, které by jednotlivci neměli platit, což se týká hlavně sociálních témat. Proč dělat

JN: Nápad zpopularizoval Google, který to pojmenoval jako 20% time. Nemá to být jenom způsob, jak nahonit marketingové body, ale jak podpořit profesní rozvoj zaměstnanců. I pro firmu je to velký benefit.

EP: V praxi to znamená, že jste například dobrá specialistka, ale chcete si zkusit roli teamleadera a v práci k tomu nemáte příležitost, tak si to zkusíte v rámci dobrovolnictví a my vám ten prostor dáme.

Jak vám to šíření jde?

JN: Kdyby se nám podařilo opravdu přesvědčit český technologický sektor o užitečnosti a smysluplnosti expertního dobrovolnictví, dopad na společnost bude ještě daleko větší než dopad jakéhokoliv z našich projektů. Myslím, že model zažitý dříve, takového toho CSR a hezké teambuildingy, kde někde natřeme plot nebo vysadíme stromky, zaměstnanci vylezou ze zatuchlé kanceláře na čerstvý vzduch, popovídají si a hezky se u toho vyfotí, s maximalizací přínosu nemá nic společného. Proto se snažíme i Česko.Digital finančně víc zakořenit právě v této formě dobrovolnictví a spolupráci s komerčními firmami než získáváním peněz z nadací.

prodlouženou ruku státu a vykonávat za něj jeho kompetence? Myslím, že je to v pořádku krátkodobě, když je třeba prosadit větší změny, které jinak nejdou vyřešit. Pak to má převzít stát, případně nějaká instituce. Co se týče dobrovolníků, my cílíme na ty expertní, což je v Česku velmi specifické. Koncept je tady v počátcích, není mnoho společností, které ho podporují. V praxi to znamená, že vy jako zaměstnanec můžete z pověření svého šéfa trávit třeba deset dvacet procent svého času dobrovolnickými aktivitami jakéhokoliv druhu a čím dál od firmy, tím lépe. Protože ve chvíli, kdy pracujete na něčem, co se vůbec netýká vaší běžné práce, získáte úplně jiný pohled a perspektivu a často se vrátíte s nějakou inovativní myšlenkou.

Říkáte, že vaším primárním cílem je zprostředkovat dialog a umožnit, aby zadavatelé lépe zadávali a dodavatelé lépe dodávali a obě strany to spolu bavilo. Jaká je k tomu cesta?

JN: Vezměte si příklad hackatonu na systém na dálniční známky. To je za mě krásný doklad toho, že kdyby byl stát otevřenější a proaktivnější, v mnoha případech zamezí tomu, že tady vznikají takové hurá akce, které ve výsledku nikam nevedou. Ohledně IT zakázek jsme často obětmi mediálních zkratek o tom, jak jsou předražené, protože lidé úplně nechápou, co všechno obsahují nebo jak málo má stát kapacit, aby udělal zadání správně. Existuje legitimní zájem společnosti na tom, jak mají IT řešení státu

„Jako občané Česka si musíme uvědomit, že proti jiným zemím máme velkou konkurenční výhodu v tom, že jsme velmi digitální a máme velmi technicky vzdělanou společnost. Jsme mnohem dál než Němci nebo Rakušané.“

Jeden z nejúspěšnějších podni katelů v IT sektoru v Čechách. Vybudoval startup Apiary, který v roce 2017 prodal světo vému gigantu Oracle, kde ná sledně zastával post viceprezi denta produktového vývoje. V Česko.Digital má dnes pozici předsedy správní rady.

JAKUB NEŠETŘIL EVA PAVLÍKOVÁ

Absolventka ČVUT má za sebou spoustu zkušeností z projektového managemen tu i pokusy o vlastní podni kání. Před vstupem do Česko. Digital naposledy pracovala na různých pozicích v Cetinu. Mimo šéfky Česko.Digital je dnes také členkou expertní ho panelu, který zřídil místopředseda vlády pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš.

vypadat. Lidé chtějí lepší digitální služby a právě odsud nápad na hackaton vzešel. Ano, je pravda, že si to v Česku neděláme jednoduché legislativou, která na digitální technologie moc nepamatuje, ale kdyby byl stát otevřenější a víc se bavil třeba s organizacemi z IT sektoru, tak tady neexistuje informační vakuum, které pak exploduje do hurá hackatonu.

Kde tedy vidíte v kontextu IT a vztahy mezi státem, občany, neziskovkami a dodavateli/firmami největší potíže a kde si je jenom namlouváme?

JN: Jako občané Česka si musíme uvědomit, že proti jiným zemím máme velkou konkurenční výhodu v tom, že jsme velmi digitální a máme velmi technicky vzdělanou společnost. Jsme mnohem dál než Němci nebo Rakušané. Obligátní srovnávání s Estonskem je hrozně zavádějící. Představte si, že v pražském maratonu dlouhodobě dobíháte druhá nebo třetí a pořád se bičujete, že nejste první, místo toho, abyste si řekla, že jste fakt dobrá.

To je přesně to srovnávání s Estonskem, které opravdu má velmi dobrou digitální státní správu, ale já mluvím o digitalizaci v kontextu celé společnosti. My, Češi, jsme na špici žebříčků počtu použití platebních karet nebo mobilů a hodinek k placení, jsme špičkou v e-commerce. Naše společnost technologie umí používat.

To je naše velká síla a větší bohatství než nějaké lithium. Teď musíme jen po státu chtít, aby se tohle všechno zužitkovalo ve veřejné správě. A taky od něj musíme chtít, aby nejen šetřil, ale aby taky inovoval. Občas je to totiž tak, že abyste ušetřila, musíte nejdřív zkusit pár věcí, které se nepovedou, ale napotřetí se to povede a vede to k dramatickému ušetření. Zkrátka najít rovnováhu, hlídat výdaje, ale zároveň trochu rozvázat ruce státu. Pokud se budeme jenom rozohňovat nad tím, že byly prostředky vynaložené neúsporně, ale už nebudeme řešit kvalitu dané služby, nikam se nedostaneme. Krásný příklad je nedávná analýza NKÚ, jak Babišova vláda v Chytré karanténě špatně vynaložila 500 milionů na IT služby – ale už nikdo se nepozastaví nad tím, co si za ně pořídila. Kdyby stát covid zvládl lépe a neměli jsme nejdelší lockdown v Evropské unii, tak se nám ty peníze vrátí mnohonásobně zpět už jen na vybraném DPH.

To by se ale v kontextu toho, co říkáte, taky dalo vztáhnout a to „zkoušení“.

JN: Ne, to, co já tam nevidím, je korespondující rozhořčení občanů, jak nekvalitní služby jsme za to dostali. Pojďme se ptát, proč tyto IT služby v Německu, Singapuru nebo Estonsku fungovaly.

EP: Dokud nezměníme nastavení mysli v tom, že máme jako první hodnotit kvalitu, a ne cenu, neposuneme se. My chceme štíhlou, ale efektivní státní správu. Proto jsou podle nás nešťastné proklamace o šetření na úřednících a redukování jejich platů. Společnost by daleko víc ocenila, kdyby se nehledaly úspory, ale hodnoty smysluplné pro občana.

Neházíme to na stát až moc?

JN: To bych nerad, aby to tak vyznělo. Jedno z největších překvapení, ke kterému jsem za éru Česko.Digital došel, je bezradnost úředníků. Oni tam jen tak nesedí, jak si někdo myslí. My přicházíme do kontaktu s mnoha aktivními, ale vidím u nich opravdu velký strach, jak jim to někdo kvůli projektům spojeným s technologickými inovacemi zase spočítá. Přitom oni často nemají lidi, expertízu ani čas a pracují v ovzduší neustálého průšvihu. To není ani trochu prostředí, které podporuje inovace. Proto je potřeba mluvit i s NKÚ a generálním finančním ředitelstvím, a proto jsem rád, že vicepremiér pro IT je zároveň ministrem pro místní rozvoj, tedy rezortu zodpovědného za zákon o veřejných zakázkách.

EP: A proto se tolik snažíme o ten dialog, o pojmenování různých zájmů a hledání konsenzů. Beru to tak, že nadávání na věci je výraz toho, že s tím daná strana chce něco udělat. Nejhorší je pasivita, pocit, že jsou věci jedno. Pokud na něco nadávám, zajímá mě to a chci, aby se to zlepšilo, jen třeba aktuálně nevidím prostor jak. A já cítím velkou poptávku společnosti po změně.

PETR KOUBSKÝ Deník N TENTO ČLÁNEK PUBLIKUJEME VE SPOLUPRÁCI S DENÍKEM N.

Někdy to vypadá, že parta superboháčů ze Silicon Valley má teorie spiknutí týkající se Nového světového řádu za praktický návod k jednání. Skvěle do nich zapadá zřízení nejlépe financovaného startupu všech dob, který se jmenuje Altos a nemá vytvořit nic menšího než elixír věčného mládí.

Trojici zakladatelů tvoří Rick Klausner (donedávna ředitel amerického Národního institutu pro výzkum rakoviny), Hans Bishop (ředitel společnosti GRAIL zaměřené na metody včasného odhalování nádorových onemocnění) a Yuri Milner (rusko-izraelský podnikatel a investor, zakladatel DST Global, což je pravděpodobně nejvlivnější investiční firma světa, zaměřená na internetové společnosti v pokročilé fázi).

Cílem Altosu je prozkoumat a pozměnit stárnutí na buněčné úrovni. Buňky v našem těle se neustále obměňují. Nikdy už ale nejsou tak kvalitní jako na samém začátku cesty – ve stádiu embrya, jehož tkáně se teprve začínají vyvíjet. A čím jsme starší, tím je to horší: mechanismy, které brání vzniku nádorů, slábnou. Slábne také imunitní systém. Hromadí se přepisovací chyby v DNA. U starších jedinců už zkrátka tělo neplýtvá energií na kvalitní údržbu. Z evolučního hlediska je to pochopitelné: když máte rozmnožování a případně počáteční nutnou péči o potomstvo za sebou, už tady vlastně k ničemu nejste.

Vědci postupně identifikovali několik biochemických řetězců, které se stárnutím bezprostředně souvisejí. Konečným cílem Altosu je zasáhnout do nich, pozměnit je. To může vést k prodloužení života jako takového, ještě důležitější však je, aby to byl život kvalitní, nezatížený postupnou degenerací těla a mysli, neomezený civilizačními chorobami.

Není to první pokus svého druhu.

Už v roce 2013 vznikla společnost Calico Life Sciences. Patří do skupiny Alphabet, hlavním investorem je Larry Page, a má-li nějaké zajímavé výsledky, mlčí o nich. Podobně je tomu s firmou Human Longevity, kterou společně založili Craig Venter (biolog, který vedl jeden ze dvou paralelních projektů historicky prvního sekvenování lidského genomu) a Pater Diamandis (podnikatel zaměřený na futuristické technologie, stojí za projekty X Prize a Singularity University). Ani ta zatím nedospěla k ničemu, čím by se pochlubila.

Cílem Altosu je prozkoumat a pozměnit stárnutí na buněčné úrovni. Buňky v našem těle se neustále obměňují. Nikdy už ale nejsou tak kvalitní jako na samém začátku cesty

Altos však má ve svém arzenálu kromě zmíněných tří miliard dolarů také čtyři nositele Nobelovy ceny (Šinja Jamanaka, David Baltimore, Jennifer Doudna a Frances Arnold), pokročilé systémy umělé inteligence a samozřejmě disponuje všemi veřejně publikovanými výzkumnými výsledky, jichž za několik posledních let významně přibylo. Ani to nemusí stačit, dost možná je ne rozhodující průlom ještě příliš brzy a bude potřeba akumulovat poznatky dalších několik desítek let. Jenže Yurimu Milnerovi je šedesát let a jestli chce mít z výzkumu bezprostřední osobní prospěch, déle čekat nemůže. O jeho společnících platí totéž.

Máme tu starý známý příběh o boháči, který si chce za peníze koupit nesmrtelnost. V mýtech všech národů světa to končívá špatně. Takovéhle transakce bohové odmítají (Zeus udělal výjimku u Dionýsa, ale to byl koneckonců jeho syn) a pokusy o přechytračení trestají, někdy hodně ošklivě. Přeloženo do střízlivějšího jazyka, smrt v přiměřeném věku se zdá být podmínkou života druhu, je tudíž evolučně žádoucí.

S tímhle uvažováním je ale také třeba zacházet opatrně, jinak se nám může přihodit, že budeme jako vzpouru proti bohům – či evoluci – interpretovat i antibiotika a nezávadnou pitnou vodu. Výtečnou ilustraci k tomu poskytují úmrtnostní tabulky. Žena narozená v tehdejším Československu v roce 1920 měla ve chvíli svého narození statistickou vyhlídku, že se dožije necelých padesáti let (přesně 49,78). Děvčátko narozené v Česku roku 2016 před sebou mělo při narození průměrnou vyhlídku na 81,83 let života. Za pouhé století třicet let navíc!

Mimochodem, v dnešní době před sebou máte statisticky nejdelší život ve chvíli, kdy se narodíte. Roku 1920 to bylo jinak, tehdy se vaše očekávané dožití do dvou let věku prodlužovalo, až pak začalo klesat, protože dnes je v bohatých zemích kojenecká úmrtnost zanedbatelná, tehdy ne.

Dvacáté století bylo v prodloužení života bezprecedentní, nikdy dřív v historii lidstva k podobnému pokroku za tak krátkou dobu nedošlo. A bez přispění vědy přinejmenším na takové úrovni, o jakou se snaží Altos, se podobný skok už nikdy neuskuteční znovu. Jednodušší možnosti jsou, zdá se, už vyčerpány.

Informace o bankovních účtech, údaje o platbách, zůstatky. To je jen část z obrovského množství citlivých údajů, které prochází přes systémy Finbricks, jež využívají nejrůznější poskytovatelé platebních služeb nebo e-commerce společnosti. Finbricks dnes nabízí napojení na systémy jedenácti českých a pěti slovenských bank, takže je jasné, jak moc je důležitá neprů střelnost jejich produktů. Zajistit ji pomáhají IT experti z Cleverlance.

Když se dnes hovoří o IT bezpečnos ti, nejčastěji přijde řeč na zabezpečení infrastruktury – antiviry, firewally, monitorovací systémy a umělá inteligence sle dující provoz a vyhodnocující podezřelé aktivity. Na oné neprůstřelnosti se však musí začít pracovat už v momentech vývoje systému. Jak se vlastně takový zabezpečený software dělá? Právě to příklad spolupráce s Finbricks šikovně demonstruje.

PŘEDPOKLADY: LIDÉ A PROSTORY Cleverlance se specializuje na vývoj softwaru „na míru“ pro zákazníky z oblasti financí, telekomunikací a au tomobilového průmyslu. Dodavatelé pracující pro tyto segmenty se musí řídit velice přísnými bezpečnostními stan dardy a splňovat certifikace, o které je navíc nutné ucházet se každý rok znovu. Totálně bezpečný vývoj softwaru

ovšem začíná už dlouho před napsá ním prvního řádku kódu – výběrem důvěryhodných členů týmu a zabez pečením prostředí, ve kterém bude tým pracovat. V Cleverlance proto mají svoje prostory rozdělené do zón pod le důvěrnosti informací, se kterými se v dané zóně operuje. Přístup do jednot livých zón není možný bez čipové karty s příslušným stupněm oprávnění, ka ždá zóna má svá bezpečnostní opat ření. Samotný vývoj softwaru, který pracuje s osobními údaji zákazní ků, je možný jen v té nejpřísněji za bezpečené zóně. Obdobný přístup jako ve fyzickém světě se pak pro jevuje i v tom virtuálním – veškeré zakázky mají v informačních sys témech firmy svá vlastní úložiště souborů, zdrojových kódů a dalších informací, ke kterým mají přístup pouze schválení členové týmu.

Programátor musí každý den vyřešit několik problémů, vymyslet, jak aplikaci napsat tak, aby dělala, co má. Střípky aplikace musí zapadnout do skládačky, na které se podílejí ostatní členové vývojářského týmu.

Startu vývoje předchází analýzy zadání a technického designu, který obvykle připravuje zkušený architekt, jehož úkolem je dohlédnout i na to, že v kódu budou použity všechny obvyklé postupy jeho zabezpečení. Protože útočníci jsou vždy minimálně o půl kroku napřed, programátoři po celém světě své zkušenosti sdílí. Například prostřednictvím mezinárodní organizace OWASP Foundation, která pravidelně zveřejňuje přehled nejčastěji zneužívaných „děr“ v softwaru a postupů, jak kód zabezpečit.

Ale teď už k samotné tvorbě kódu, což je možná navzdory očekávání velmi kreativní činnost. Programátor musí každý den vyřešit několik problémů, vymyslet, jak aplikaci napsat tak, aby dělala, co má. Střípky aplikace musí zapadnout do skládačky, na které se podílejí ostatní členové vývojářského týmu. Mimo jiné proto se musí v předstihu vymyslet a napsat testovací scénář, postup, podle kterého automatizovaný nástroj později otestuje fungování části kódu. Když vývojář kód dokončí, otestuje ho a odladí případné chyby, požádá vedoucího týmu, aby jeho „dílek“ začlenil do celkového kódu aplikace. Vedoucí musí nejdřív všechno zkontrolovat a teprve poté ho do aplikace zařadí. O každém kousku kódu díky tomu existuje přesný záznam.

Ke slovu se dostávají i testeři, jejichž tým se mezitím věnuje psaní dalších testovacích scénářů, které mají ověřit fungování aplikace jako celku. Každý den, nejčastěji během noci, sestaví automatizovaný nástroj ze shromážděného zdrojového kódu funkční aplikaci a provede všechny testovací scénáře. Ráno už mají programátoři k dispozici podrobnou zprávu, v jakém stavu výsledek jejich včerejší práce je. Zatímco ještě před pár lety testování prováděli téměř výhradně lidé, v současnosti je obvyklým cílem dosáhnout alespoň 50% podílu automatizovaného testování. I to je doklad toho, jak velký skok testování za poslední tři čtyři roky udělalo.

A nejen ono. Na průběžné testy navazuje sada těch závěrečných, které zkouší celkovou funkčnost. Nejdůležitější jsou přitom ty penetrační, při kterých se „etičtí hackeři“ snaží odkrýt slabiny výsledného produktu. Pokud se vyvíjí online služba, jako jsou e-shopy nebo platební brány, podrobuje se zkoušce i jiná důležitá vlastnost softwaru – schopnost odolat vysoké zátěži a snaze o zahlcení systému.

Spousta kroků, že? Podle Jiřího Voldána, ředitele dodávky produktů Cleverlance, jsou ale nutné, aby všechno opravdu fungovalo a firma mohla software dodávat těm nejnáročnějším klientům, jako jsou finanční instituce. „S příchodem legislativy, jako je například GDPR, evropská směrnice o ochraně osobních údajů, jsme se rozhodli, že zavedeme ty nejpřísnější standardy, abychom pro zákazníky byli partnerem číslo jedna. Neznamenalo to jenom mít technické know-how a víc testovat. Znamenalo to i změnu procesů v HR, spoustu nových směrnic a opatření, stovky hodin školení našich kolegů – a mnoho stavebních úprav v našich kancelářích,“ říká.

Práce, kterou nesmíte pokazit. Jak se vyvíjí bezpečný software?

T N

E R O

U I

JE ČÍM DÁL TÍM LEHČÍ

Když vám řeknu, že nová měření snížila horní hranici odhadu hmotnosti neutrina na 0,8 elektronvoltu, nejspíš to na vás velký dojem neudělá. Nanejvýš vás zarazí ten „elektronvolt“, který nevypadá jako jednotka měření hmotnosti. (Ale je.)

PETR KOUBSKÝ Deník N

TENTO ČLÁNEK PUBLIKUJEME VE SPOLUPRÁCI S DENÍKEM N.

První nepřímé pozorování neutrina v roce 1970. Od té doby se počítá a počítá. Foto: Argonne National Laboratory

Povím vám to tedy jinak. Celý vesmír – všechno, co kolem sebe vidíme i nevidíme – se na nejzákladnější úrovní skládá z elementárních částic. Některé z nich se skládají do větších celků a tvoří tím atomy, které se pak zas skládají do molekul. Většina částic to ale nedělá. Vedou osamělé životy. Ty jsou někdy mnohem kratší než mrknutí oka, jindy tak dlouhé jako trvání vesmíru minus řekněme vteřina.

Fyzika dnes rozlišuje sedmnáct elementárních částic. Jen o dvou z nich někdy slyšela většina laiků: elektron je součástí každého atomu, foton je částicí elektromagnetického vlnění, tedy například světla. V seznamu (kterému fyzikové říkají standardní model) byste ale marně hledali další dvě známá jména, proton a neutron, z nichž se skládají atomová jádra a učí se o nich na střední škole. Proton a neutron totiž nejsou elementární částice, každá z nich se skládá ze tří jiných částic – z kvarků. Atomy jsou tedy, když budeme mluvit zcela přesně, tvořeny elektrony a kvarky. Fyzikové sami ale ve většině souvislostí mluví o protonech a neutronech, protože je to skoro vždy praktičtější. Další elementární částice jako mion, gluon, Z boson nebo Higgsův boson jsou pro většinu lidí naprosto exotické.

Zmíněné číslo sedmnáct – počet částic ve standardním modelu – vlastně není úplně správně. Většina částic se totiž vyskytuje ve více variantách, a kromě toho každá má svou antičástici (aby to ale bylo zábavnější, některé jsou samy sobě antičásticí, takže dvakrát sedmnáct také není správně). Antičástice prokazatelně existují všude kolem nás, zdá se ale, že je jich mnohem méně než „našich“ částic. Vesmír je v tomto smyslu asymetrický. Není jasné proč, kdyby takový ale nebyl, neobsahoval by hmotu, jen energii v podobě záření: když se potká částice s antičásticí, anihilují se, stanou se z nich dva fotony.

S neutrinem je to ještě trochu jinak. Standardní model obsahuje hned tři neutrina, lišící se tzv. vůní (v angličtině flavor, tedy spíš „příchuť“ – termín není ani tak důkazem vtipnosti částicových fyziků, jako spíš jejich zoufalství při vymýšlení terminologie, s doslovným významem pojmu samozřejmě nemá nic společného). Neutrina se ale dovedou proměňovat – oscilovat – z jedné varianty v jinou, takže by se asi dal hájit názor, že vlastně existuje jen jedno.

Neutrino je čím dál lehčí

Neutrino je nejlehčí z částic, které nějakou hmotnost mají. (Foton nemá klidovou hmotnost, protože – nebo díky čemuž, obě formulace jsou přijatelné – se pohy buje rychlostí světla, neboť světlem je.) Tím pádem je nejlehčí věcí ve vesmíru. Neutrino váží (za chvíli budeme muset upřesnit, co to slovo v případě částic vlastně znamená) asi milionkrát méně než elektron, který zase váží dvoutisíckrát méně než proton. A ten neváží skoro nic: abyste navážili jeden gram protonů, potřebovali byste jich šest set miliard bilionů neboli šestkrát deset na dvacátou třetí.

Existenci neutrina předpověděl Wolfgang Pauli roku 1930. Hypotetickou částici nazval neutronem. O dva roky později James Chadwick objevil do té doby ne známé částice bez elektrického náboje v jádru atomu a nazval je neutrony, protože o Pauliho hypotéze ne věděl. Název se ujal. Italští fyzikové ze skupiny ko lem Enrica Fermiho pak překřtili Pauliho částici na neutrino. Jestli v tom slyšíte zdrobnělinu, slyšíte správ ně, opravdu to je „neutronek“.

Neutrina jsou produktem jaderných reakcí. Základem toho, že svítí Slunce, je jaderná reakce, které se říká proton-protonový cyklus. Při něm se protony (neboli jádra vodíkového atomu) slučují, vznikne dvojproton (jádro atomu deuteria), pozitron a neutrino. Reakce pokračuje dalšími kroky, konečným produktem je he lium, neutrina odlétají ze Slunce pryč – a je jich hodně. Opravdu hodně. Na jeden čtvereční centimetr zem ského povrchu dopadne každou sekundu 65 miliard neutrin ze Slunce.

Kromě hvězd existují další zdroje neutrin: některá jsou celovesmírnou vzpomínkou na Velký třesk, jiná si dovedeme vyrobit sami v jaderných reaktorech. Vždy jde o nevyhnutelný vedlejší produkt některých typů jaderných reakcí.

Dlouho se zdálo, že neutrino nemá hmotnost, že je v tomto směru stejné jako foton – a teď už musíme zavést pojem „klidová hmotnost“. V makrosvětě je hmotnost to číslo, které ukáže váha. U hodně malých věcí, jako jsou částice, nastávají dva problémy: zaprvé neexistuje tak citlivá váha, zadruhé by nám na ní stejně neposeděly, jsou stále v pohybu. A částice – na rozdíl od nás – pohybem přibírají na váze, často totiž létají tak

rychle, že se u nich projevuje nárůst hmotnosti daný speciální teorií relativity, což se musí započítat.

Proto se o hmotnostech částic uvažuje trochu jinak než u objektů makrosvěta. Jediným fyzikálním vzorcem, který se kdy ve velkém dostal na trička, je Einsteinův vztah E = m × c2. Umožňuje přepočet mezi hmotností tělesa a jeho celkovou energií. A energii (některých) částic na rozdíl od jejich hmotnosti měřit dovedeme.

Loňský experiment na zařízení KATRIN (Karlsruhe Tritium Neutrino) funguje právě na principu měření energie. Zdrojem neutrin v měřicím zařízení je rozpad tritia – radioaktivního izotopu vodíku. Ten je obdo bou proton-protonového cyklu ve Slunci, ale je víc po ruce. Vzniká při něm helium, elektron a antineutrino. To vědcům zmizí beze stopy, ale elektron se jim nemá jak schovat – mimo jiné proto, že má elektrický náboj, takže pomocí elektromagnetického pole si ho mohou vodit jako na provázku. Zavedou si ho do velké vakuové komory a tam přesně změří jeho energii. Klíčové slovo je „přesně“; smyslem měření je zjistit, kolik ener gie z celkové bilance odneslo neutrino, a toto číslo je nesmírně malé, v řádu desetimiliontin.

Proto také tým KATRIN nemůže předložit finální výsledek, jen horní odhad hmotnosti neutrina, daný přesností měřicí aparatury. Činí 0,8 eV/c2, čti „osm desetin elektronvoltu lomeno cé na druhou“.

Z teorie plyne, že nulovou hmotnost neutrino nemá. Tahle otázka byla vyřešena počátkem našeho století. Takaaki Kadžita a Arthur B. McDonald za to získa li roku 2015 Nobelovu cenu. Správná hodnota tedy leží někde mezi nulou a 0,8. Stále se zpřesňuje. Tým KATRIN doufá, že by brzy mohl posunout přesnost svého měření až k 0,2 eV/c2. Buď tím neutrino polapí, nebo bude zapotřebí další pokrok.

Pod článkem referujícím o novém měření je pode psáno několik desítek autorů, mezi nimi i čeští vědci z Ústavu jaderné fyziky AV ČR. Za upozornění zde stojí, že mnohé z nejlepších výkonů českých vědeckých pra covníků se často jakoby ztratí v těchto velkých meziná rodních projektech. Na domácí scéně se už nevnímají jako „úspěch české vědy“, což je samozřejmě hloupost – právě naopak!

ZASTAVENÝ ČAS I TIKAJÍCÍ BOMBA. VÍTEJTE V PODNĚSTŘÍ

Je časné ráno a kišiněvské autobusové nádraží se halí do mlhy. Po dvou dnech strávených v Moldávii už dobře víme, proč je právě tato postsovětská republika první v žebříčku nejméně navštěvovaných zemí Evropy. Nemá divukrásnou přírodu, chybí jí vysoké hory, hluboké lesy i krásná jezera. Chybí v ní zážitky, zábava i lepší infrastruktura pro turisty. Stihli jsme osm z deseti položek nejkrásnějších cestovatelských míst – a všechny by v České republice dosáhly sotva okresního formátu. Jen podzemní vinice Cricova s mnohakilometrovým sklepním labyrintem byla nevšední. I samotný Kišiněv je podivně zasmušilý. Dominuje mu široký, ale šedivý bulvár. Většina památek vyrostla v socrealismu – jsou z betonu, sice monstrózní, ale bez velkého života. Do toho se metropole věčně topí v mlžném oparu. Snad proto úsměvem šetří i jinak srdeční místní obyvatelé.

TEXT ONDŘEJ HOLOMEK

Ale stále jste v Evropě. Trochu chudé a trochu prázdné. Ale když vstoupíte do autobusu mířícího na Tiraspol, z mlhy se stává ponurost. Možná i proto, že první hodinu a půl cesty není vidět vůbec nic. Okna se zamlží zevnitř a k čelnímu oknu řidiče vede neprostupná hradba těl stojících v uličce. Když z autobusu vystoupíte, ocitnete se na hraničním přechodu. V mapách ho nenajdete, protože Podněsterská moldavská republika je uzná vána jen Náhorním Karabachem, Jižní Osetií a Abcházií. Tedy územími, která se taky sama prohlásila státem, ale mezinárodní právo i ostatní státy to odmítají akceptovat. Hraniční přechod v každém případě splňuje všechny představy o béčkovém ame rickém filmu z dob Sovětského svazu. Ve škaredé buňce na vás čekají odulí a červenolící chlápci a přísným pohledem si vás měří od hlavy k patě. A kdyby vám náhodou z jejich nasupené ho výrazu nedošlo, že tady končí veškerá legrace, mají za pasem nebo kolem ramen bouchačky. Vyplníte papírek se vstupním formulářem, oni celých osm řádků předatlují do starého počíta če, na papírek dostanete razítko a odcházíte. Než celý autobus projde kolem „celníků“, uplyne pětatřicet minut.

Tahle bizarní scéna se odehraje u stotisícového města Tighina čili Bendery, moldavsky také Bender, rusky Бендеры, ukrajinsky Бендери. Což je vlastně dokonalá ukázka toho, co vás v Podněstří čeká. Je to území, na které si dělá ná rok Rusko, patří k Moldavsku, má rumunské kořeny a žije v něm mnoho Ukrajinců. Když se tu v roce 2015 uskutečni ly masové protesty za připojení Moldavska k Rumunsku, ocitlo se i Podněstří chvíli na prahu Evropské unie. Jinak je ale od občanské války z let 1990 a 1991 de facto kontrolová no Rusy. A lidé – tedy, když už sem zavítají – sem míří prá vě pro všudypřítomného ducha bývalého Sovětského svazu v čele se srpy, kladivy, rudými hvězdami a sochami Lenina. Jako do skanzenu doby ukryté za východní částí železné opony. Bohužel, oponou umí trhat také čas. A tak se z podivného skan zenu, kterým Podněstří na sklonku loňského roku bylo, stala pátá kolona ruské agrese v rámci napadení Ukrajiny. Vojáci, již se tu zabývali buzerováním cizinců na neexistující hranici, se dostali do stavu válečné pohotovosti a začali otevřeně hájit

Podněstří, Moldavsko

ruské zájmy. Což nepotěší, protože do ukrajinského přístavu Oděsa je to odtud pouhých sto kilometrů. Když jsme za široký Dněstr koukali z moldavského skalního městečka Tipova, vyprá věl nám místní průvodce Aurel: „Celá nenávist je jen uměle ži vený boj, který zajímá politiky. My, obyčejní lidé, se samozřejmě máme rádi. Vnímáme Moldavce z Podněstří jako krajany, máme stejné koníčky, stejné příběhy i stejné problémy. Jen je tu nesmy slná hranice, přes kterou se nám nevyplatí jezdit. Třeba já bych měl u zaměstnavatele problémy, kdyby zjistil, že jsem se vydal do Tiraspolu. A vím, že lidé z Tiraspolu zase mají komplikace, když vyrazí do Kišiněva. Papírování, úřady, zbytečné složitosti. Podělaná politika,“ ulevil si v jednom z meandrů Dněstru, kam jako dítě každý rok jezdíval s partou kamarádů tábořit. Jenže právě politika udělala z území, které nikdo neznal a kde se zastavil čas, třaskavou tikající bombu. Od druhé půlky letošního

února si získalo v médiích víc pozornosti než kdykoliv předtím. Právě uzoučký pás na levém břehu Dněstru o celkové rozloze 4 163 kilometrů čtverečních (což je srovnatelné například s Kapverdami) a necelým půlmilionem obyvatel může stát za další eskalací konfliktu. Jinak toho opravdu nemá moc k nabíd nutí. Je to nížina podél řeky s pár vesničkami a menšími městy. Jediným stotisícovým městem je Tiraspol. Město, které se v loň ském roce ocitlo znenadání na fotbalové mapě světa, protože místní Sheriff dokázal v zápase Ligy mistrů zvítězit na hřišti slav ného Realu Madrid. Příběh „šerifu“ je pro Podněstří vlastně dost typický. Zatímco obyčejní lidé obvykle třou bídu, mocní dávají okázale najevo své bohatství. Už jen dvanáctitisícový stadion stojící za městem je obehnán vysokými ploty, má vlastní hotel, letiště i bohaté zázemí. Do legendárního zápasu se slavným Bílým baletem nenastoupil jediný Moldavan. Ale legionáři, které štědře platí kontroverzní společnost Sheriff, jež vyrostla na pa

Podněstří, Moldavsko

Zastavený čas i tikající bomba. Vítejte v Podněstří

šování drog a zbraní a úzké spolupráci s Ruskem. Za klubem stojí dva bývalí agenti KGB, kteří do projektu sypou obrovské (a podle obecných soudů povětšinou právě vyprané) peníze.

Nebýt luxusní fotbalové arény, je Tiraspol baštou sovětské architektury. Abyste tu mohli fungovat, musíte na nádraží směnit cizí měnu za podněsterské rubly. Na karty zapomeňte, na zpětné převody do jiných měn vlastně také. Musíte pečli vě zvážit, kolik toho utratíte. Nejtypičtější fotografií, kterou si turisté v Tiraspolu pořizují, je ta s obří sochou Lenina před pre zidentským palácem. Není to právě vzhledná fotka, jen skan zen ze železa a betonu. Éra komunismu, která jinde pominula, ale tady dál bojuje o přežití. A s ní i hloučky lidí, kteří postávají na ulici s velkými taškami a prodávají, co jim právě doma zbylo. Staré oblečení, obnošené boty, přečtené knihy, použité nádobí a všemožné cetky.

Éra Sovětského svazu je tu glorifikována, zbožšťována, ideali zována. Za pomoci velkých ruských investic jsou tu restaurace i hotely, které se hlásí k odkazům minulosti. Možná je v tom i trochu turistický kalkul, protože dát si boršč a pirožky v re stauraci Back to USSR je prostě svým způsobem dobrodružná výprava v čase. Je tu hotel Rossija, ve kterém sice nikdo nebydlí, ale parta nažehlených pikolíků neustále čistí bazén, zametá podlahu a leští nádobí. Aby běžným lidem ukázala, že takto se mají průměrní obyvatelé dnešního Ruska. A že právě tam by měla jejich země mířit k budoucnosti, ne k chudé a morálně uvadající západní Evropě.

Zatímco korzujete širokým bulvárem a míjíte jednu šedivou socialistickou budovu za druhou, vytane vám na mysli znovu a znovu, že každé zboží má svého kupce. Stejně jako se u pro dejců zastavují mladí lidé, kteří si kupují oblečení z druhé ruky a přečtené knihy z dávné minulosti; i my jsme sem zbloudili ze stejného důvodu. Protože nás zlákala představa jet do „nejchudší a nejméně navštěvované země Evropy“ – jen pro ten pocit, že se nevydáváme na prošlapané trasy do jiných a o světelné roky krásnějších částí světa. Trávíme chvíle ve vesnicích, kde chodí po ulicích stáda ovcí a místní na nás koukají jako zjara, co tu pohle dáváme a proč se ptáme po hospodě, která tu není a nikdy nebyla. Vyjíždíme poznávat místa, která každý rozumný průvodce už mnohokrát pomluvil, ale my si stejně nabijeme ústa raději sami. Nakonec skončíme v Tiraspolu proto, že nám sice vůbec nechybí Sovětský svaz, ale možná by nebylo špatné vidět lidi, kterým ano. A kteří v něm vlastně fyzicky i duševně stále žijí.

To všechno by bylo spíš bizarní a vtipné. Nebýt toho, že se o tři desítky let po faktickém konci Sovětského svazu někdo rozhodne oprášit jeho zašlou slávu. Tím, že vletí do svobodné země a začne v ní nově zavádět staré pořádky. A Podněstří, to podivné, úzké a bohem opuštěné území, se ze skanzenu pro mění ve válečnou zónu.

Potká se Švédka, Slovák a Češka v hotelovém lobby. A není to začátek dobré anekdoty, ale start osmadvacetihodinové jízdy plné dat, pokreslených flipchartů, otevřených notebooků, rychlého vývoje aplikací, intenzivních týmových porad. Ale také ping-pongu, stolního fotbálku, piva, vína a zrychleného odpočinku. Vítejte na třetím ročníku hackatonu, který v jihošvédském Malmö pořádá společnost Stratiteq. A protože od loňského září patří do skupiny ARICOMA Group, dorazila do Švédska také početná skupinka Čechů a Slováků.

JAK VYPADÁ „HACKOVACÍ“ JÍZDA?

TEXT CHARLOTTE EIVESTEEN /PAVEL ŠVÉDA / MARIE KOVÁŘOVÁ / ONDŘEJ HOLOMEK

Stratiteq je společnost, ve které každý projekt začí ná a končí u dat. A zatímco konkrétní téma svých hackatonů nedává dopředu účastníkům znát, je jasné, že se dá počítat s mnoha vstupními daty a zároveň snahu nakopnout byznys u některého ze stávajících nebo potenciálních klientů Stratitequ. „Tím se naše hackatony trochu liší od ostatních. Jednotlivé týmy nepracují na jednom komplexním zadání a tolik nesoutěží mezi sebou. Ale jeden nebo dva týmy vždy mají konkrétní data našich klientů a vyvíjejí pro ně speciální aplikace nebo nová řešení. Naši partneři jsou tak vtaženi do hry a mají možnost výsledné řešení využít ve své každodenní praxi,“ říká Charlotte Eivesteen, jež ve Stratitequ zastává pozici head of marketing a stojí také za organizací každoročních hackatonů.

Samotný hackaton, který svým názvem připo míná spíše maraton, je ve skutečnosti mimořád ný designérsko-vývojářsko-byznysový sprint.

Protože 28 hodin nedovoluje moc prostoru na od počinek. Zvlášť, když na začátku dostanou všichni účastníci stejná trička a následně se promíchají do skupin, ve kterých se lidé vzájemně neznají, často nehovoří stejným jazykem a navíc do „hry“ vstupuje každý s trochu jiným know-how a myš lenkovým backgroundem.

NAPŘED SE POZNAT, PAK ZABRAT „První desítky minut jsme věnovali tomu, abychom se vzájemně vůbec poznali a sladili očekávání. Na začátku jsme si museli definovat role a říct, kterou část každý připraví zvlášť a na čem budeme pracovat společně. V našem týmu byl UX designér, project manager, obchodník, junior datový analytik a já, která mám na starosti data science. Proto jsem se za měřila hlavně na technickou část projektu. Naopak projektový manažer a obchodník tomu dodávali byznysové informace a také znalost švédských reá lií. Naším tématem byla zdravotní péče – a ordinace fungují ve Skandinávii přece jen jinak než v České republice. Jakmile jsme dostali vstupní data, každý se na ně podíval z trochu jiného úhlu,“ popisuje Marie Kovářová, která v českém Komixu zastává pozici Data Scientist.

„Řešili jsme praktický provoz zubních ordinací. Nejprve jsme museli data zpracovat, pak je očis tit a zároveň vytvořit přehledný dashboard toho,

co se na pracovišti děje – kolik času pacienti v ordi naci tráví, které dny jsou nejvytíženější. Moje práce byla skutečně primárně datová, zatímco kolegové si vzali na starost přípravu prezentací, obchodních modelů nebo samotnou interpretaci výsledků,“ doplňuje Kovářová.

JAK PRACUJÍ BRATRANCI A SESTŘENICE?

Její slova potvrzuje i Pavel Švéda za společnosti Cleverlance. „Bylo zajímavé pozorovat, jak pracují kolegové z ‚bratraneckých a sestřenických‘ firem. Zatímco u klasických hackatonů je dopředu vy hlášeno téma a vy se můžete trochu připravit nebo zorientovat v problematice, tady jsme nevěděli, do čeho jdeme. Jen jsme tušili, že půjde o to vytě žit co nejvíce ze zákaznických dat, což není naše primární doména. My čtyři, kteří jsme do Malmö vyrazili, máme na starosti spíš implementaci front -endových řešení pro mobilní telefony. Ve svém týmu jsem nikoho neznal. A je zajímavé a zábavné pozorovat nejen zkušenosti a znalosti svých spo luhráčů, ale také jejich charaktery,“ říká usměvavý muž, který zastává pozici Mobile Software Engineer.

„Skvělé bylo, že jsme bydleli i pracovali přímo na ho telu, všechno se dělo na jednom místě. Proto se každý z nás mohl rozhodnout, kdy v rámci osmadvaceti ho din bude jíst, spát, bavit se a pracovat. A nemusel se bát, že bude spát na lavici nebo ve spacáku na zemi, což už jsem na hackatonech také zažil. Naše před tucha, že bude zadání opravdu hodně data-driven, se na místě vyplnilo. A jako tým jsme se s tím mu seli popasovat. V našem týmu byl člověk z HR, sales specialista, dva byznys konzultanti, datový analytik a já za vývoj mobilních řešení. Ale nakonec jsme si práci rozvrhli tak, že skutečně každý byl potřeba a ani jsme si vzájemně příliš nemohli ‚lézt do zelí‘. Každý využil svoji doménu a dospěli jsme k řešení, které dá valo smysl,“ usmívá se Pavel Švéda, který nakonec se svým týmem obdržel od odborné poroty cenu pro nejlepší data-driven řešení.

Ale o odbornou porotu a vítěze jde v rámci Stratiteq hackatonu jen okrajově. Hlavní cíl je jiný – užít si dva dny v dobré společnosti, seznámit se navzájem a pochopit sílu různých částí ARICOMA Group. A při tom všem udělat během dne a noci maximum pro vý sledek, který dává klientům šanci získat nový pohled na svou problematiku. Reálný a podložený daty.

LUBOMÍR ALMER Head of Cyber Defense Center AEC

Systém včasného varování

Možná si na to vzpomínáte. Útok na Microsoft Exchange Server byl zřej mě iniciován už někdy koncem roku 2020. Ale než bylo v březnu 2021 na padení jednoho z nejrozšířenějších softwarových produktů odhaleno, hackerům se v tichosti podařilo kom promitovat infrastrukturu desetitisí ců uživatelů po celém světě. Rozsáhlé útoky se nevyhnuly ani České repub lice a Slovensku.

PRODLEVA V ODHALENÍ ZRANITELNOSTI NAHRÁVÁ ÚTOČNÍKŮM

Každá prodleva v odhalení zranitelnosti představuje riziko, proto je důležité, aby byla co nejkratší. Většina firem však ne disponuje dostatkem specialistů na od halování zranitelností, takže za přijatelný kompromis je považováno jejich automa tické skenování. To probíhá v pravidelně nastaveném intervalu, typicky jednou za týden, v době, kdy systémy nejsou příliš zatíženy, ideálně v pozdních hodinách.

Díky tomuto skenování uživatel ví, že zranitelnost dříve nebo později odha lí. Problémem ovšem je, objeví-li se nová zranitelnost vzápětí po skenování. V ta kovém případě to může trvat celý další týden, než automatický skener zranitel nost detekuje. A bude-li závažná, kom plexní, snadno zneužitelná, může daná firma přijít během těchto dnů o veškerá klíčová data.

Organizace přitom musí spoléhat i na to, že jejich nástroj má dostatečný de tekční potenciál, díky němuž dokáže novou zranitelnost odhalit. Řada fi rem však – ač je to k nevíře – dosud žádným takovým nástrojem nedis ponuje. Pak jim ovšem nezbývá než čerpat z otevřených zdrojů v podobě nejrůznějších webů, diskusních fór, případně čekat na oficiální aktualiza ce systémů od výrobce.

Běžnou praxí výrobců IT systémů je, že o zranitelnosti informují až ve chvíli, kdy už na ni mají zároveň připravenou i záplatu. Výhodou je, že v okamžiku, kdy organizace obdrží od výrobce informaci o zranitelnosti, získá od něj také příslušné řešení. Obvykle se jedná o doporučení k aktualizaci, k vypnutí určité služby, k ukončení daného procesu nebo omezení nějaké činnosti. Velkou ne výhodou je časová prodleva, která nahrává útočníkům.

VAROVÁNÍ PŘED ZRANITELNOSTMI JSOU NA DENNÍM POŘÁDKU Cyber Defense Centrum (CDC) vstupuje se svým systémem včasného varování do hry ještě předtím, než je oznámení o zranitelnosti zveřejněno. Díky tomu získává zákaz ník rozhodující náskok. Mnohdy to nemusí znamenat nic zásadního, ale vzhledem k tomu, že varování před zranitelnostmi jsou dnes doslova na denním pořádku, dříve či později to může rozhodovat o bytí, či nebytí firmy.

Systém včasného varování CDC zákazníka okamžitě upozorní na to, že se objevila zranitelnost, která se týká jeho systémů a aplikací. Pokud je závažná, doporučí mu co nejdříve patřičným způsobem reagovat. Pokud zákazník neví jak, CDC mu je schopno obratem poskytnout optimální řešení. Nejenom tedy, že CDC s předstihem oznamuje problém, ale dokáže být i oporou.

„Naše služba vychází z mimořádných kompetencí centra a ze širokého záběru spe cialistů,“ upozorňuje Lubomír Almer, Head of Cyber Defense Center společnosti AEC, a dodává: „Zároveň máme obrovskou sílu v tom, že naše oddělení technologií zahrnuje desítky partnerství s vendory s přístupem k jejich nálezům. To všechno představuje pro naše zákazníky obrovskou přidanou hodnotu a pro nás velkou kon kurenční výhodu.“

Služba je podle jeho slov určena každému, komu záleží na bezpečnosti, ale rozhodně by se na ni měli zaměřit zákazníci, kteří mají svoji infrastrukturu otevřenou směrem do sítě. „Útočníci se do systému firmy dostávají přes internet. Veškeré zranitelnosti s vektorem zneužití network jsou z našeho pohledu hodnocené kritičtěji než ty, které mají potenciál lokálního zneužití,“ zdůrazňuje šéf CDC.

ZÁKAZNÍCI NEPOTŘEBUJÍ NOVÉ PRODUKTY, ALE SPRÁVNÁ ŘEŠENÍ

Srdcem systému včasného varování je volně dostupná databáze zranitelností – National Vulnerability Database (NVD). V rámci základní úrovně služby (Basic) poskytuje CDC včasnou prvotní informaci o zranitelnosti zpracovanou s ohledem na potřeby konkrétního zákazníka. V případě Business úrovně už má zákazník k dispozici hlášení zranitelností, jejich analýzu a vyhodnocení vůči seznamu aktiv, včetně doporučení reakčních kroků.

Nejvyšší úrovně služeb (Premium) zákazník využije, je-li zranitelnost natolik kom plexní, že nestačí systém pouze aktualizovat. CDC je schopno svým klientům navrh nout, jak zranitelnost odhalit, sledovat, odstranit, ale i jak jí předejít. Zpravidla tak, že vytvoří detekční nebo korelační pravidla nad technologickými řešeními, která už zákazníci mají. „Důležité je, že my zákazníkům nenabízíme nové technologické produkty. My jim poskytujeme řešení,“ uzavírá Lubomír Almer.

E-health?

ABSOLUTNÍ ZÁKLAD JE DOKONALÉ BEZPEČÍ DAT

Jsou data, která je dobré mít v bezpečí. A pak citlivá data plná informací od lékařů, jež v bezpečí prostě mít musíte. Právě o taková data dlouhodobě pečuje CompuGroup Medical – mezinárodní softwarová společnost zaměřená na oblast zdravotnictví a přední světový hráč v oblasti e-health. Její programy a komunikační řešení už od roku 2009 pomáhají bořit technologické a organizační bariéry mezi jednotlivými sektory zdravotnických systémů.

PROFIL PROJEKTU

ZÁKAZNÍK

CompuGroup Medical (CGM)

ODVĚTVÍ

Zdravotní péče, e-health

ZEMĚ

Česká republika

CÍLE

Nalézt řešení pro inovativní produkt CGM MEDISTAR, který by v praxi využila většina trhu dvaceti tisíc lékařských ambulancí v Česku.

POUŽITÉ

TECHNOLOGIE

Resource Pool VDC Connect Backup Commvault

TEXT VOJTĚCH VOJÍK / ONDŘEJ HOLOMEK

Před několika lety padlo v české společnosti CompuGroup Medical rozhodnutí poskytovat ambulantní software jako službu z centralizovaných serverů. Důvodem byla očekávaná mobilita koncového uživatele, lepší udržovatelnost, snazší zajištění souladu s právem a důraz na vysokou bezpečnost. Cílem projektu bylo nalézt řešení pro inovativní produkt CGM MEDISTAR, který by v praxi využila většina trhu dvaceti tisíc lékařských ambulancí v ČR.

DATA V BEZPEČÍ. I BĚHEM TORNÁDA Vítězem výběrového řízení se stala společnost AUTOCONT a její divize DataSpring Cloud Services, která vyvinula technologické zabezpečení pro provoz systému CGM Medistar. V rámci tohoto projektu je kladen obrovský důraz na bezpečnost dat. To cloud a DataSpring datové centrum v Lužicích poskytuje. Implementací tohoto řešení se podařilo mít data pod kontrolou bez nutnosti jakýchkoliv zásahů uživatele. Data ve zdravotnictví jsou obzvláště citlivá a díky cloudu nemusí být ukládána na počítačích v ordinacích lékařů, ale ukládají se a šifrují pomocí webové aplikace v profesionálním centru v Lužicích. Tam jsou zajištěna proti krádeži a jiným nepříjemným událostem. Nemůže se tak stát, že by o ně pacient nebo lékař přišel z důvodu ztráty či poškození počítače. Přístupové údaje zná

„Rozhodující byla důvěra v to, že se fyzicky i technologicky dokážeme perfektně postarat o data lékařů. Poslední roky se hodně orientujeme na to, aby u nás data byla opravdu v bezpečí. Což se koneckonců ukázalo i během tornáda na Břeclavsku, kdy naše datové centrum odolalo i přírodní katastrofě. Vedle toho jsme ale klientovi nabídli také možnost růstu přesně podle potřeb byznysu a velkou roli hrál i osobní přístup. Nejen v rámci výběrového řízení, ale po celou dobu provozu.“

VOJTĚCH VOJÍK obchodní ředitel divize DataSpring Cloud Services

pouze lékař nebo jiný pověřený uživatel, a pokud je neprozradí, nikdo jiný nemá šanci se k datům dostat.

„Rozhodující byla důvěra v to, že se fyzicky i technologicky dokážeme perfektně postarat o data lékařů. Poslední roky se hodně orientujeme na to, aby u nás data byla opravdu v bezpečí. Což se koneckonců ukázalo i během tornáda na Břeclavsku, kdy naše datové centrum odolalo i přírodní katastrofě. Vedle toho jsme ale klientovi nabídli také možnost růstu přesně podle potřeb byznysu a velkou roli hrál i osobní přístup. Nejen v rámci výběrového řízení, ale po celou dobu provozu,“ říká obchodní ředitel divize DataSpring Cloud Services Vojtěch Vojík.

ŽÁDNÝ CHATBOT, ALE REÁLNÝ

IT EXPERT

„Nejsme firma, která by komunikovala s klientem přes chatboty, IVR nebo call centra. Proti zákazníkovi vystavujeme rychle experta na naší straně. Myslím, že je fajn, když komunikuje člověk s člověkem, zejména v technologických věcech. V dobrém se to pak projevilo při nastavování a škálování. Zákazník měl k dispozici specialisty, kteří rozumí infrastruktuře, protože on zase rozumí své aplikaci. Díky tomu jsme se rychle dostali do stavu, kdy byl systém funkční,“ doplňuje Vojtěch Vojík.

Zvolené cloudové řešení přináší uživateli svobodu, jelikož data jsou uložena a zabezpečena na serverech a uživatel s nimi tak nemá žádnou starost. Nemusí hlídat zálohování, které je prováděno automaticky, a k činnosti mu tak stačí pouze počítač. Díky uložení dat v cloudu má CGM neustálou kontrolu nad chováním serverů a nad zátěží, kterou na ně jejich uživatelé vyvíjí, a může zasáhnout dle potřeby. Uživatel se nemusí starat o nic, stačí si pouze pamatovat heslo.

„Za dobu více než dvou let získala CGM velmi kladné zkušenosti. Služby jsou zcela stabilní s agregovanými výpadky v řádu minut za celé takto dlouhé období. Komunikace s DataSpring je popravdě vzorová. Proto se farma virtuálních serverů trvale rozrůstá, stejně jako roste i využívání moderního ambulantního systému CGM MEDISTAR mezi lékaři,“ hodnotí spolupráci Vladimír Kryštof, business development manager společnosti CompuGroup Medical.

Spolupráce s CGM tak pokračuje. „Budoucnost aplikace je v ‚kontejnerech‘. Momentálně se bavíme o tom, jak modernizovat způsob, jakým je aplikace publikovaná směrem k zákazníkům. My takové řešení máme, v hrubých rysech jsme si vše představili a jsme připraveni,“ uzavírá Vojtěch Vojík.

TEXT DAVID VAŠÍČEK / KATEŘINA KRŠKOVÁ

Nakládání s citlivými údaji na ostravském magistrátu

HLÍDÁ

SOFTWARE SAFETICA

Potřeba získat dokonalý přehled o tom, jak uživatelé zacházejí s citlivými údaji, přivedla vedení Magistrátu města Ostravy k rozhodnutí implementovat systém, který by automatizovaně vyhodnocoval proces zpracování citlivých informací a dat, monitoroval práci s nimi a chránil je před chtěným i nechtěným únikem. Z dostup ných možností byl vybrán DLP systém od Safetica Technologies, s jehož zavedením pomohl AUTOCONT.

PROFIL PROJEKTU

ZÁKAZNÍK

Magistrát města Ostrava

ODVĚTVÍ

Veřejná správa

ZEMĚ Česká republika

CÍLE

Ochrana dat a informací před chtě ným i nechtěným únikem Přehled o citlivých datech v síti a na koncových zařízeních uživatelů Podrobný přehled o činnosti uživatelů Kontrola a řízení připojitelných zařízení – USB, Bluetooth

POUŽITÉ TECHNOLOGIE

Safetica Discovery, Safetica UEBA, Safetica Protection, Safetica Mobile

DODAVATEL

Vedoucí pracovníci MMO a IT oddělení měli donedávna jen velmi omezené možnosti, jak kontrolovat zaměstnance úřadu při nakládání s citlivými daty, jako jsou osobní údaje, ale i smlouvy, jednací spisy a podobně. Nebylo možné ověřit, zda tyto informace neopouští společnost běžně používanými komunikačními kanály, kopírováním na USB zařízení, případně tiskem dokumentů.

Vznikla proto potřeba implementovat systém, který bude automatizovaně řešit kontrolu nad prací uživatelů především z pohledu monitorování zpracování citlivých informací. S tím se pojila i nutnost vytvořit klasifikační schéma, podle kterého se budou citlivá data vyhodnocovat a následně monitorovat nebo chránit. Dále bylo třeba zajistit správu mobilních zařízení, která uživatelé využívají nejen k telefonování, ale i k e-mailové komunikaci, ve které se citlivé informace také vyskytují. Byl kladen důraz i na upozornění a reportování incidentů, které systém detekuje.

„Nároky na bezpečnost dat ve státní správě se stále zvyšují. Proto jsme si pro ochranu dat před ztrátou a zneužitím vybrali řešení Safetica, které vycházelo cenově lépe než zvažovaná konkurenční řešení. Dalším plusem je velmi rychlé nasazení během dvou měsíců a fakt, že se jedná o českou firmu. Bude tedy možné bez jazykové bariéry komunikovat i s vývojáři, pokud si to situace vyžádá.“

MICHAL HROTÍK

ředitel městské společnosti Ovanet

ČTYŘI MODULY

Základ technologie Safetica tvoří tři funkce – audit práce uživatelů, ochrana dat před chtěným i nechtěným únikem a správa mobilních zařízení. Požadavkům magistrátu tak nejlépe odpovídaly čtyři moduly systému Safetica, a to Discovery, Protection, UEBA a Mobile. Společně totiž tvoří ucelený a plně integrovaný on-premise DLP systém.

Audit neboli modul Discovery pomáhá odhalit problémy ve fungování společnosti. Poskytuje rychlý přehled o všech aktivitách uvnitř firmy. Ukazuje, jak zaměstnanci pracují, tisknou a využívají software. Discovery pomáhá ušetřit provozní náklady a zjistit, kde lze omezit plýtvání.

Safetica UEBA poskytuje kompletní informace o tom, kolik času stráví zaměstnanci na webu, sociálních sítích či v pracovních programech. K dispozici jsou přesné statistiky o jednotlivcích i srovnání v rámci oddělení. V případě

podezřelých aktivit a změn chování se okamžitě generuje upozornění a situace se tak může řešit bez prodlení.

Ochranu před únikem informací zajišťuje modul Protection. Na základě klasifikace dat Safetica pozná, kdo s jakým dokumentem pracuje, a podle nastavených reakčních pravidel zablokuje zakázanou činnost, informuje administrátora anebo poučí zaměstnance o bezpečnostní směrnici. Pokud dokument opouští firmu například na USB flash disku, Safetica vynutí zašifrování tohoto zařízení, takže se nikdo nepovolaný k citlivému obsahu nedostane.

Doplňkovým modulem je Safetica Mobile, který poskytuje základní MDM pro platformy Android i iOS. V centrální konzoli zobrazuje stav jednotlivých zařízení, odkud je lze nejen spravovat, ale v případě ztráty nebo krádeže provést wipe telefonu a zajistit tak ochranu informací a dat, které byly na zařízení uloženy.

Jako

Česká spořitelna je bankou s největší tradicí na našem trhu i největší tuzemskou bankou z hlediska počtu klientů. Po mnoho let využívala pro řešení podnikové pošty, volání a chatování, ukládání a sdílení souborů a další služby Google platformu G Suite. Prvotním impulzem pro migraci na platformu Microsoft 365 byla standardizace v rámci Erste Group, jejíž je součástí. Komplexní transformační projekt, tedy přesun 12 500 uživatelů do nového cloudového prostředí, navrhl a zrealizoval AUTOCONT.

ZEMĚ

Česká republika

POUŽITÉ TECHNOLOGIE

DODAVATEL

TEXT MARKÉTA KUBÁLKOVÁ / MILOSLAV ZÁLESKÝ / KATEŘINA KRŠKOVÁ

Projekt v číslech

12 500

Migrace všech 12 500 uživatelů s přenosem jejich plné historie

465

dní

Projekt trval 465 dní a probíhal v období pandemie covidu-19 zejména online přes platformu Teams. Přes ni se uskutečnilo 17 řídicích výborů projektu, 64 projektových statusů a 48 designových workshopů.

241 lidí

Na projektu přímo pracovalo 241 lidí v rámci aliance 4 dodavatelů.

4/16/1206

Proběhly 4 migrační packy, 16 migračních vln, 1206 migračních úkolů v rámci vln

900 Digi gurus

ambasadorů, 6 Let´s GO vysílání ze studia – vždy 1000–1500 sledujících, 4000 live připojených účastníků informačního vysílání v jednom dni přes Teams, 140 online školení pro uživatele, více než 400 návodů a postupů.

2900+

odpovědí na dotazy uživatelů v Teams moderované skupině, 500+ častých otázek a odpovědí ve FAQ aplikaci, 87 praktických rad a tipů od adopčního maskota Huga v rámci soutěžní adopční kampaně.

nikace a týmové spolupráce. Vznikl tak prostor pro další růst a využívání pokročilých možností automatizace a řešení agend pomocí účelově vytvořených aplikací. Zároveň byly položeny základy pro budoucí posun směrem k využívání Microsoft AI platformy s cílem dalšího zefektivňování interních procesů a poskytovaných služeb zákazníkům. Pandemie nemoci covid-19 a s ní související přesun řady pracovníků na home office navíc přinesly potřebu změny v postupech banky a nutnost zajistit hybridní a online schůzky, efektivní práci i komunikaci na dálku. Platforma Microsoft 365 změnu všech procesů výrazně usnadnila.

MIGRACE JAKO KULTURNÍ ZMĚNA Pro technickou část migrace společnost AUTOCONT spolu s partnery Orbit s.r.o., Greycorbel s.r.o. a CES EA dodala řadu unikátních nástrojů, které ji urychlily a také podpořily informovanost a uživatelskou spokojenost se samotnou migrací. Migrace se uskutečňovala ve vlnách. Každý z 12 500 zaměstnanců obdržel hromadnou komunikaci, která všechno vysvětlovala, ale i individuální komunikace termínů určených pro danou osobu. Pro tento účel AUTOCONT vyvinul specifi cký nástroj postavený na Microsoft Power Automate. Migrace z on-premise

prostředí do cloudu přináší okamžité benefity a výrazný přínos pro uživatele. V případě České spořitelny se ovšem jednalo o migraci z cloudu do cloudu. Její zaměstnanci intenzivně využívali Google služby, takže byli zvyklí pracovat s cloudovými úložišti. Principy práce v Google G Suite a Microsoft 365 se ale liší, proto jim bylo třeba jednotlivé aplikace Microsoft 365 vysvětlit a zasadit je do kontextu použití v bance.

V adopční kampani se specialisté společnosti AUTOCONT řídili osvědčenými postupy a metodikami Microsoft Adoption and Change Management Framework, Office 365 User Adoption Guide a PROSCI. Definovali strategii, pravidelně komunikovali tak, aby všichni měli ve správný čas dostatek informací. Byl připraven komplexní adopční portál, nastavena rozsáhlá podpora, školení i materiály včetně textových i video návodů. Tyto standardní prostředky AUTOCONT doplnil o interaktivní průvodce účelově vytvořené v Power Apps. Aplikace posloužily i pro řešení FAQ, rezervaci konzultací a další podpůrné činnosti.

Všichni zaměstnanci České spořitelny nyní plně pracují v prostředí Microsoft 365. Nastavené řešení poskytuje obrovský potenciál pro další expanzi a integraci s používanými aplikacemi, jako například již realizovaná integrace intranetu banky do Teams.

Propojení nového e-shopu s ERP pro výrobce čerpadel Pumpa

Funkční a přívětivý e-shop je nutnost, řekli si před časem ve společnosti Pumpa a rozhodli se spolu se specialisty z AUTOCONTU pro modernizaci svého předchozího e-shopu. Proti staré verzi mu přibylo především více užitečných funkcí usnadňujících nákup a odbavení objednávek. Mezi hlavní požadavky na nový e-shop patřilo přehlednější a intuitivnější uživatelské rozhraní pro zákazníky, které mělo maximálně usnadnit výběr zboží a celý nákup. Dalším z nutných předpokladů úspěšného řešení bylo snížení administrativních úkonů spojených s objednávkami. Marketingoví specialisté Pumpy mimo to dostali do rukou moderní nástroje pro práci s publikem a řízení zákaznické zkušenosti.

ZÁKAZNÍK

Pumpa a. s. ODVĚTVÍ

ZEMĚ Česká republika

CÍLE

Přehlednější a intuitivnější e-shop pro zákazníka i správce, nový nástroj pro práci s publikem a řízení zákaznické zkušenosti.

POUŽITÉ TECHNOLOGIE

Microsoft Dynamics 365 Business Central, Sitecore Experience Platform

DODAVATEL

SIMONA ČERNOCHOVÁ / MARTINA FOJTŮ

„Modernizace e-shopu byl nezbytný krok, abychom zpříjemnili zákazníkům nákup a zároveň eliminovali složité administrativní úkony ve společnosti. Technologie Sitecore XP a Microsoft 365 Business Central naplňují všechny naše představy. Hlavním přínosem pro nás je jednoduchá správa produktového portfolia a všech dat spojených s objednávkami na jednom místě. Pro zákazníka je nákup pohodlnější díky 3D zobrazení, porovnání produktů, osobnímu účtu a dalším funkcím.“

ING. STANISLAV ŽILKA Chief Information Officer (CIO)

Aby bylo možné naplnit cíle projektu, řešení muselo poskytnout plné propojení dat o produktech, objednávkách i zákaznících a jejich správu. Tyto parametry nejlépe splňovaly zvolené technologie Sitecore XP jako Digital Experience Platform a Microsoft Dynamics 365 Business Central pro ERP. Co to všechno obnášelo?

SPRÁVA PRODUKTOVÉHO PORTFOLIA Produktový katalog a popis parametrů jednotlivých produktů, a to včetně obrázků, může administrátor sám spravovat v Microsoft Dynamics 365 Business Central. Tím se odstraňuje problém s rozdílností informací v ERP a na e-shopu a správa produktového portfolia je efektivní. Microsoft Dynamics 365 Business Central navíc jednou denně generuje ceník produktů, který zohledňuje i nastavení případných množstevních slev.

POROVNÁNÍ PRODUKTŮ A 3D ZOBRAZENÍ

Pro lepší představu zákazníka disponuje nový e-shop 3D zobrazením. Když zákazník uchopí produkt a pohybuje myší, vidí ho ze všech stran. Protože jednotlivé produkty čerpadel Pumpa mají řadu variant, jejich prezentace v e-shopu není jednoduchá. Z toho důvodu vznikl přehledný srovnávač, který zákazníkům pomůže zvolit ten nejvhodnější výrobek, a to vše z webového prohlížeče.

UŽIVATELSKÝ ÚČET

Pro zlepšení nákupního zážitku a budování vztahů se zákazníky e-shop samozřejmě disponuje uživatelským účtem a snadnou registrací. Každý registrovaný uživatel tak má přehled o historii objednávek a všechny dokumenty spojené s nákupem na jednom místě. Uživatelský účet je propojen s ERP Microsoft Dynamics 365 Business Central a není nutná dodatečná synchronizace dokumentů. V momentu vytvoření dokumentu v ERP se automaticky zobrazí i v uživatelském účtu.

NÁSTROJE PRO MARKETÉRY

Díky zvolené platformě Sitecore XP dostávají marketéři do rukou nástroje, které pomáhají budovat spokojenou zákaznickou základnu. Můžou vytvářet segmenty svých zákazníků dle jejich chování v e-shopu a následně na ně cílit své marketingové aktivity – například zasláním personalizovaného e-mailu. Realizovat je to navíc možné bezobslužně pouze na základě dat a načasování díky modulu „marketingová automatizace“.

INFORMACE O STAVU OBJEDNÁVEK

Prostřednictvím dat získaných z Microsoft Dynamics 365 Business Central dostane zákazník po objednávce pomocí notifikací a automatických e-mailů informace o stavu objednávky. Jelikož e-maily odchází automaticky, odpadá práce spojená s administrativou.

PROFIL ZÁKAZNÍKA

Společnost Pumpa je přední český prodejce čerpadel a jejich servisu. Má více než 80 zaměstnanců, dvě pobočky a několik partnerských prodejen. Nabízí sortiment 40 značek a více než 1000 produktů.

TEXT MARTINA FOJTŮ

Vesmírná data v mobilu

ZE SATELITU ROVNOU DO APLIKACE

Sbírat data, sbírat data, sbírat data. Imperativ dneška už má snad každý v hlavě. Ne každému ale dochází, kolik důležitých dat se sbírá za pomoci satelitů z vesmíru. Právě odsud je „tahá“ americká firma Globalstar, přední poskytovatel satelitních řešení, která využívá umístění svých technologií nízko na oběžné dráze. Díky tomu spolehlivě propojuje a chrání majetek, přenáší klíčová provozní data a bez nadsázky zachraňuje životy –z jakéhokoliv místa – spotřebitelům, průmyslovým společnostem nebo třeba vládním agenturám.

ZEMĚ USA/Švýcarsko

CÍLE

Vylepšení mobilní aplikace pro správu dat ze satelitů.

POUŽITÉ TECHNOLOGIE

Satelitní IoT zařízení s označením ST1x0 umožňuje zákazníkům vzdáleně sledovat jejich podnikání a data, která ho reprezentují, téměř v reálném čase na satelitní síti Globalstar LEO. Systém pomáhá zefektivnit provoz, monitoruje a spravuje aktiva, dodává redundanci pozemním komunikačním sítím, a zajišťuje tak konkurenceschopnost na propojeném globálním trhu.

Aby se mohla aplikace ještě víc rozvíjet, využil tým ze společnosti Seavus, která je dlouhodobým partnerem Globalstar, synergii v rámci skupiny ARICOMA a svým nepostradatelným know-how tak přispěli ještě i kolegové z Cleverlance. Implementovali podporu pro satelitní modemy ST1x0, takže uživatelé teď můžou vytvářet a upravovat nové profily, ukládat je do cloudu a používat je na zařízení ST1x0 prostřednictvím šifrované bluetooth komunikace.

Cleverlance a Seavus dohromady ukazují, jak se může klientovi hodit, když se na jeho projektu spojí dva subjekty z holdingu ARICOMA. Projektové řízení a obchodní komunikaci se zákazníkem má pořád na starost Seavus, jak už je klient zvyklý, zatímco Cleverlance kompletně zajišťuje agilní vývoj a testování samotné aplikace.

Všechno začalo před Vánocemi úplným převzetím mobilního kódu Globalstar, sestavením týmu a zahájením prací

na mobilní části dodávky. Podklad celé aplikace tvoří technologie Kotlin Multiplatform Mobile, která obstarává celou obchodní logiku, komunikaci se zařízeními (čtení, zápis příkazů), ukládání dat do lokální databáze pomocí SQLDelight, komunikaci s cloudovými službami (http klient Ktor) a další úkoly. Uživatelské rozhraní aplikace je implementováno pro každou platformu samostatně –pro Android využívá Jetpack Compose, pro iOS UI Kit a pro nové funkcionality už používané a funkční Swift UI.

Mobilní aplikace ST100 umožňuje uživateli připojit se přes bluetooth k desce satelitního modemu za účelem přístupu, úpravy a aktualizace podrobností, konfigurace a firmwaru zařízení. Pokud se uživatelé přihlásí svými přihlašovacími údaji, mají přístup ke všem dostupným funkcím. Bez přihlášení mohou jen aktualizovat firmware a prohlížet konfigurace. K dispozici mají konfigurační aplikaci ST100 funkční na jakémkoliv mobilním zařízení nebo tabletu s operačním systémem iOS 10+ nebo Android 7+. Aplikace se připojuje k zařízení ST1x0 přes bluetooth a k přístupu k přihlašovacím údajům a cloudovým uloženým profi lům využívá internet přes wifi nebo LTE. Díky mobilní aplikaci uživatelé mohou aktualizovat firmware, prohlížet, klonovat, upravovat a mazat konfigurační profily, zobrazovat klíčové podrobnosti o zařízení a také si prohlédnout či exportovat jeho historii.

Nový umělecký ředitel Činohry Národní divadla je: dva. A říkají si SKUTR. Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský se ujali vedení první scény ve složitých časech. Na začátku roku 2022, kdy byla země ponořená hluboko v další vlně koronaviru a divadelníci už poněkolikáté museli rušit svá představení a měnit termíny svých premiér. Úplně lehké časy živá kultura neprožívá ani nyní, kdy podstatná část pandemických opatření padla, ale pro změnu řádí kousek za hranicemi válka a ceny rostou. V každém případě, z Lukáše Trpišovského a Martina Kukučky je cítit obrovská chuť do práce a radost z toho, že je svět aspoň na chvíli zase víc offline.

Divadlo je tady a teď

ROZHOVOR ONDŘEJ HOLOMEK

Vypadá to, že pandemie je alespoň načas zažehnána, jaký je to pocit „vyrazit z bloků“?

LUKÁŠ TRPIŠOVSKÝ (LT): Doufejme, že máte pravdu. To se uvidí na podzim a v zimě. Každopádně ke složité situaci celé umělecké scény z období pandemie nyní přibyla i inflace. Stát začíná logicky šetřit, lidé šetří. Takže bych chtěl upozornit, že kultura je ve velkém ohrožení. Nemluvím jen o státních a městských kulturních institucích, ale hlavně o nezávislé scéně. Bylo by skvělé, kdyby všichni, pro které je kultura neoddělitelnou součástí života, mysleli na živé umění a podpořili ho. Vyrazte prosím do divadel, koncertních sálů, výstavních prostor! Slovy Medy Mládkové: Přežije-li kultura, přežije národ!

MARTIN KUKUČKA (MK): Ale zpět k vaší otázce, ostrý start v této sezoně dal všem zabrat. S divadlem je to jako s vrcholovým sportem. Je potřeba široký tým v zázemí a postupně vyladěná forma. Na obojí byl extrémně krátký čas se připravit, takže jsou všichni na konci sezony unavení, ale šťastní.

V čem je pro vás prostředí činohry naší první scény nejvíce „omamné“?

LT: Především je to soubor, kde jsou

výjimečné herecké osobnosti. Soubor Činohry ND je také jediný třígenerační.

MK: Také jsou to nádherné prostory divadelní budovy, kde je pokaždé svátek připravovat novou inscenaci.

Která zahraniční či česká divadla považujete za své inspirace?

MK: My jsme vyrostli v Divadle Archa a v alternativním prostředí. Jsou to tedy nedostižné vzory souborů DV8, Ultimy Vez, Rosas. Metaforičnost fyzického divadla nás oslovila a ovlivnila. Veliký zážitek jsme měli, když jsme se v roce 2004 poprvé setkali ve Wrocławi s prací Krzysztofa Warlikowského. A oslovila nás i hravost Heinera Goebbelse, se kterým jsme měli čest spolupracovat.

LT: Z českých tvůrců to byl zejména J. A. Pitínský a Jan Nebeský, kteří mě kdysi uhranuli ohromnou svobodou, která z jejich inscenací prýští.

Co pro vás osobně bude vrcholem vaší první divadelní sezony v ND? MK: Všechny naplánované projekty jsou zatím jen sny. Tak se kolem nich musí opatrně našlapovat.

LT: Těšíme se samozřejmě na všechny

projekty, a to z různých důvodů. Na Arthura Nauzyciela, protože soubor bude po delší pauze spolupracovat s renomovaným evropským režisérem. Na první spolupráci kmenového režiséra Michala Vajdičky, který přivede do historické budovy Karla Čapka. Na nové nastudování Našich furiantů pohledem Martina Františáka. Na netradičně pojatou antickou klasiku Bakchantek ve velmi múzickém podání Jana Friče. Na dokumentární projekt Jiřího Havelky. A také na naši novou inscenaci Nebezpečných známostí, které bude Stavovské divadlo slušet.

V čem jsou offline zážitky nenahraditelné?

MK: V setkání tady a teď.

LT: A ve společném sdílení emocí a myšlenek.

MK: To je vždycky síla!

LT: Přijďte si to sami ověřit.

Angélica Liddell: LIEBESTOD, činohra foto: Christophe Raynaud de Lage

ZÁKLADNÍ POŽADAVEK?

VYTRVALOST. SPOJUJE TRIATLON I VEREJNÉ ZAKÁZKY

Vytrvalost se cení. Nejen v práci, ale obecně v životě. David Procházka, šéf eGovernment divize společnosti KOMIX, je doslova jejím zosobněním. Mimo pečlivé práce na projektech a zakázkách pro stát totiž zvládá kariéru málem vrcholového triatlonisty a specializuje se na ironmanské tratě.

3,86 kilometru plavání, 180,25 kilometru na kole a na závěr maratonský běh. To jsou parametry závodů, kteří jedni obdi vují a druzí nechápavě kroutí hlavou, jak je vůbec možné to hle v jednom člověku a za pár hodin zvládnout. Pro Davida Procházku na tom není nic zvláštního, triatlonové, a hlavně ironmanské tratě zdolává už 17 let. Nezačal ale na nich.

KONEC JAKO NOVÝ ZAČÁTEK

„Jako mladý jsem hrál baseball a dotáhl jsem to až do extrali gy, ale zranil jsem si loket a rok ho dával dohromady. Když už to vypadalo, že se budu moct vrátit, začal jsem hodně běhat, abych se vrátil aspoň s nějakou fyzičkou, jenže se ukázalo, že na vrcholový baseball už to nebude. Tak jsem aspoň využil to, že jsem měl naběháno, a v podstatě z hecu se přihlásil na maraton. Potřeboval jsem se hýbat,“ líčí Procházka, pro kterého bylo nakonec zranění odrazovým můstkem k velké triatlonové jízdě.

Když už odběhal maratonů několik, přešel i na kolo, pak přidal ještě i plavání, aby se mohl přihlásit na svůj první triatlon. A později, zase z hecu, dokonce na svůj první iron manský triatlon, jehož parametry už jste si přečetli výše. „Byla to tehdy dostatečně velká výzva,“ směje se Procházka, který má výzvy a pocit neustálého postupného zlepšování moc rád. „U toho prvního jsem si říkal, že bez pořádného

tréninku a přípravy bych to mohl dát kolem jedenácti hodin, ale nakonec to vyšlo na 9:45. Další rok jsem shodou okolnos tí skončil druhý na mistrovství republiky v dlouhém duatlo nu a pak třetí v celkovém pořadí českého poháru v dlouhém triatlonu,“ vypočítá rychle se nabalující úspěchy. Ačkoliv nemá status profesionála, pere se se stejnými tratěmi jako ty největší hvězdy tohoto sportu.

BÁJNÁ OŠKLIVÁ HAVAJ Jedním z největších úspěchů pro něj byly dvě účasti na slav ném havajském Ironmanu. Letos se na závod, který je i podle jeho slov tratí strašně ošklivý, ale atmosférou se mu nic ne vyrovná, chystá po třetí. „Moment, kdy jsem se kvalifikoval na svoji první Havaj a šel jsem si vyzvednout slot mistrovství světa, byl asi nejhezčí, jaký jsem kdy při závodech zažil. Iron man na Havaji je strašně silný zážitek, i když mimo plavání není trať ani trochu hezká. Na kole jedete 90 kilometrů po dál nici mezi lávovými kameny, kde jinak nic není, pak se otočíte a stejnou trasou jedete zpátky. Po totožné silnici se navíc běží i maratonská část,“ přibližuje Procházka a chválí si atmosféru, ve které obecně triatlonisté závodí. I když každý chce co nej lepší výsledek, na trati se podporují a neberou se jako soupeři. Všechno to popisuje věcně, jako by o nic nešlo, přitom neustá le potřebuje ohromnou porci času a energie. S tím prvním je

registrů, dá všechno do běhu a spustí proces, na jehož konci si člověk nový doklad vyzvedává. Je to ale jen jeden z příkladů. Dalšími projekty, které má tato divize KOMIXU úspěšně za sebou, jsou například některé aplikace v rám ci sčítání lidu a domů nebo systém pro ověřování prezidentských petic. Dlouhodobě také podporuje a rozvíjí agendový systém evidence obyvatel a podílí se na napojení České republiky na systémy Evropské unie, které reali zují například národní část Schengen ského informačního systému nebo aktuálně pracují na národní části systé mu ETIAS. Mimochodem v tom všem se Davidu Procházkovi pracovní a osobní život sbíhá. Do KOMIXU nastoupil ve 30 letech a přesně tehdy také poprvé závodil na ironmanské trati.

„Moment, kdy jsem se kvalifikoval na svoji první Havaj a šel jsem si vyzvednout slot mistrovství světa, byl asi nejhezčí, jaký jsem kdy při závodech zažil.“

Havaj

Potíže se svobodou slova

Nadále si myslím, že svoboda slova je nejdůležitějším z demokratických práv. Těch ostatních se pomocí ní vždy můžeme domáhat, kdežto přijdeme-li i o ni, máme utrum. Jenže jedna věc je přihlásit se k neomezené svobodě slova a druhá zařídit, aby fungovala a nepoškozovala sama sebe.

myslel totéž co mnozí jiní: jestli někdo nesnese kritiku či posměch, ať na sítě vůbec nechodí; jestli je urážek příliš mnoho, vždy se dají jejich původci zablokovat. Asi jsem to i jiným radil.

Elon Musk kupuje Twitter. Pokud mu rozumíme dobře, má v plánu zrušit veškeré moderování jeho obsahu nad rámec zákonných povinností. Ještě před třemi lety bych takovému záměru nadšeně zatleskal. Dnes jsem v rozpacích.

Připadá mi zbytečné regulovat to, čemu se říká fake news; v tom se s mnoha uvážlivějšími a opatrnějšími i nadále rozcházím. Lež ve veřejném prostoru nelze zakázat, omyl tím méně a názor, který se nám nelíbí, už vůbec ne – chceme-li zůstat demokraty. Zakazovat by se dala a právě mohla cílená dezinformace, zpravodajská hra, jenže jak ji poznáte a prokážete? Leda dodatečně, a ani to ne vždy. Tyhle věci bych neomezoval na sociálních sítích ani jinde. Polemizovat, vyvracet, zesměšňovat, nezakazovat.

Je tu ovšem jiný problém a tomu se říká hate speech, tedy nenávistné projevy. Bývaly časy, kdy jsem si

Jenže mně se to snadno mluví! Nikdy jsem na vlastní kůži opravdovou hate speech nezažil. Proč by taky. Patřím po všech stránkách k většině, nikomu nevadím. Je to stejné jako noční procházka parkem: číhá-li tam v křoví násilník, určitě ne na mne. Dává mi to právo říkat, že park je bezpečný, a jestli si to někdo nemyslí, ať tam nechodí?

V totálně neregulovaném prostředí žádná faktická svoboda slova nebude. Někteří – ženy, příslušníci menšin –budou prostě ukřičeni a zastrašeni, takže o hlas přijdou. To je prostě fakt a nezmění se, když ho budeme přehlížet. Zároveň ale musím dodat, že v přeregulovaném prostředí o svobodu přijdeme taky.

Kéž by někdo věděl, co s tím.