Odlehčená a nenáročná minutka na rozjezd.
Zajímavé informace, které z vás udělají malou, ale opravdu malou chodící encyklopedii.
Jedeme na další výlet! Tentokrát nás čeká cesta kam jinam, než na Velikonoční ostrov.
V těchto měsících vás pravidelně seznamujeme s tím, jak školy zvládají aktuální situaci. V tomto čísle se podíváme hned do několika škol.
S příchodem jara mají plné ruce práce i včelaři. Za jedním z nich se vydáme i v tomto vydání.
Objevujeme zeměděství po celém světě. Tentokrát se podíváme, jak mladí tráví Velikonoce v Evropě. Využijte náš text ke zlepšení v angličtině.
>8/87
vydává Ústav zemědělské ekonomiky a informací, Mánesova 1453/75 120 00, Praha 2
editor
Michal Petřík e-mail
petrik.michal@uzei.cz
telefon
+420 222 000 381
Jaro to je jedna akce za druhou. Ty nejzajímavější najdete v našem kalendáři.
Nové informace pro odborníky na svých místech a především na místech vzdělávacích a vědeckých.
text a foto miroslav hodeček
„Ale neživím se jen medem,“ ujišťuje mě hned při příchodu majitel farmy Pavel Košec a jeho slova dokazuje prostředí, kterým procházíme, totiž jeho zahrada, kde se hemží plno zvířat od kačen, krůt, slepic, přes psy, kočky až ke kozám a prasatům.
„Snažím se být soběstačný a farmařit tak nějak komplexně,“ vysvětluje a dodává, že se stále ještě, asi z jedné třetiny, živí i svým původním řemeslem – obkladačstvím.
„Když je hezky, dělám včely a farmu. Když je škaredě, jdu do práce do firmy.“ Pokračujeme dále záhony s okrasnými květinami a polem čerstvé zeleniny až dozadu do sadu, kde jsou první včelí stanoviště.
„Dneska je špatné počasí – nízký tlak, zataženo, moc do nich raději nebudeme rýt. Ale aspoň něco vám ukážu.“ Pan Košec si dává včelařský oblek a bere do ruky doutnák. Včely si tak myslí, že hoří, zalezou dovnitř a nejsou tak aktivní. Je potom snazší se k nim přiblížit, otevřít ůl a vytáhnout i jednotlivé plástve.
jdou na lidi nemoci a jsou nachlazení. Ani v zimě si pak včelař neodpočine. Včely je třeba přeléčit, musí se odebrat vzorky a připravit vše na novou sezónu. Pomáhají mu jeho dvě děti i manželka.
„Snažím se je vést k nějaké smysluplné práci, stejně tak jako to dělal můj děda. Byl taky včelař a po tom, co se naši rozvedli, si nás kluky vzal do parády. Vstávali jsme ve čtyři a pracovali celý den. Na zábavu mohl jen ten, kdo měl oddělané,“ vzpomíná s úsměvem pan Košec, jehož děda byl také velkým včelařem a po kterém tuto zálibu zdědil.
Při odchodu se ještě ptám na plány do budoucna. „Momentálně stavím medárnu tady ve stodole. Chtěl bych tam mít pořádné zázemí. No a pak bych rád zařídil malý penzion ve vrchním
patře. Vidím to na čtyři byty pro lidi, které by zajímalo, jak se žije na farmě.“
Včelí farma v Neplachovicích nabízí několik druhů medu podle toho jaký je rok. Nejvíce měli v jedné sezoně zatím 12 druhů. Kormě toho nabízejí ale také včelí vosk, svíce z vosku, propolis a mateří kašičku.
Farma se nachází na adrese NeplachoviceZadky 4, 747 74 a pro kontakt můžete využít telefon 553 663 511, mobil 604 565 097 nebo email p.kosec@seznam.cz. Více informací o farmě i o medu obecně pak naleznete na webu vcelarstvi-kosec.cz
Asi všichni ze své praxe víte, že Velikonoce jsou spojené ze zemědělstvím. Je zde však ještě jedno zajímavé spojení, za kterým se musíme vydat na cestu dlouho přes 14 000 kilometrů. Naším cílem totiž v tomto čísle nemůže být nic jiného, než Velikonoční ostrov. A věnovat se budeme nejen kvůli jeho vztahu k Velikonocům, ale i k zemědělství jako takovému.
Velikonoční ostrov (v domorodém jazyce Rapa Nui) v Tichém oceánu je druhý nejodlehlejší obývaný ostrov světa. Jeho nejbližším obývaným sousedem je ostrov Pitcairn, vzdálený 2 075 km západním směrem. Pobřeží Chile je vzdáleno 3 600 km východně od ostrova.
Zemědělství všude na světě je závislé na klimatických podmínkách. Velikonoční ostrov je má svým způsobem ideální. Podnebí na ostrově je teplé, subtropické. Roční období jsou jen málo výrazná. Na ostrově vanou silné pasátové větry. Průměrná roční teplota se pohybuje okolo 21 °C. Roční dešťové srážky jsou v průměru 1 150 mm. Tak co se vlastně přihodilo, že na ostrově nikdo moc nefarmaří a proč tam, kde žila soběstačná civilizace, nyní stojí jen několik světoznámých soch smutně se tyčících nad stepní krajinou? Velikonoční ostrov se totiž stal exemplárním příkladem katastrofálního zhroucení životního prostředí a společnosti. Domorodci si i za pozdějšího přispění svých evropských objevitelů ostrov a
jeho přírodu postupně zničili natolik, že jejich společenství prošlo nečekaným rozkladem. Pojďme se na příběh zhroucené společnosti podívat blíže.
Psal se rok 900 n. l. a 300 až 400 Polynésanů připlulo na svých kánoích s k břehům nikterak velkého, ale na faunu a floru bohatého ostrova. Našli ostrov pokrytý subtropickým listnatým lesem a s nejbohatším hnízdištěm mořských ptáků v celém Pacifiku. Půda byla sopečného původu, tedy velmi úrodná, ale deště zde nebyly tak časté jako na jiných polynéských ostrovech. Novým usedlíkům, kteří s sebou přivezli hospodářská zvířarata (a nechtěně i krysy jakožto černé pasažéry), se tu dařilo a život byl celkem bezpracný. Jejich původní potrava pocházela hlavně ze zahrádek, ptactva (mořského i pozemního), krys, ryb a oblíbených delfínů, které bylo možno lovit s pomocí velkých kánoí na otevřeném moři.
Lesy byly plné vysokých palem, příbuzných
chilským palmám vínovým (Jubaea chilensis, dosahujících výšky 18 m a téměř 2 m v průměru). Tyto palmy poskytovaly ideální kmeny na stavbu kánoí a později na transport soch, kromě jedlých ořechů a sladkého sirupu. Také stromové astry (tree daisies), moruše, stromy toromiro a hauhau (příbuzné lípě, ze kterých vyráběli silné provazy) a malé druhy palem rostly v hojnosti, tvoříce baldachýn nad keři, bylinami, kapradinami a travou.
Tito první polynéští mořeplavci dovezli na ostrov také prasata, kuřata a rozmanité rostliny a plodiny jako sladké brambory, jamy, taro, banány, cukrovou třtinu či ibišek.
Jak populace rostla, rozdělila se na 11 klanů. Podobně jako jinde v Polynésii, vedl každý klan náčelník, a každý klan měl po čase svou elitu včetně kněží a své ceremoniální centrum. Protože obživa na ostrově byla snadná, zbývalo obyvatelům mnoho
času na rituál a stavění platforem ahu, sloužících k pohřbům a uctívání předků. Na tyto platformy se pak začaly vztyčovat sochy moai. Sochy byly tesané v kráteru vyhaslé sopky Rano Raraku. Obsidiánové nástroje vystačily, ale práce šla pomalu. Hotová socha se pak musela odtáhnout k pobřeží na příslušnou platformu. Tento těžký úkol byl zvládnut pomocí velkých kmenů, sloužících jako válce a saně a také jako „jeřáby“ ke zdvižení soch na ahu.
Ježto vysoké palmy Jubaea byly používány také na stavbu kánoí, domků a rituálních center, všechny tyto stromy byly vykáceny nedlouho po roce 1400. Krysy se postaraly o to, aby zbylé ořechy nevyklíčily. Konec této palmy znamenal, že obyvatelé Velikonočního ostrova ztratili nejenom možnost lovit delfíny, ale také schopnost mořeplavby vůbec. Lidé Rapa Nui se sami úplně izolovali od ostatního světa.
Není úplně jasné, kolik lidí žilo na ostrově v době největšího rozmachu, kolem roku 1550 to bylo snad okolo 12 000 (někteří archeologové tvrdí více, jiní méně), ale mohlo to být i 17 500. Přestože ostrovní životní prostředí zřetelně trpělo, tesání, transportování a stavění soch pokračovalo zrychleným tempem, sochy byly větší a větší, až byly nakonec v lomu vyrobeny i některé sochy nesmyslných rozměrů, bez jakékoli šance na postavení. Řevnivost mezi klany údajně hrála velkou úlohu v tomto kulturně sebevražedném chování. Ovšem archeologické nálezy spíše podporují spolupráci mezi klany. Ukazují také na postupný zánik a nikoli na kolaps zdejší civilizace.
Kolem roku 1600 se podařilo ostrovanům Rapa Nui zničit veškeré lesy ostrova. Kdysi tak úrodná půda se sesouvala a ztrácela se kvůli erozi. Nebylo z čeho stavět, na čem vařit. Studánky a potoky vyschly.
Lidé vyhubili veškeré ostrovní ptáky, i hlemýždě. Bez papírových moruší nemohli už ani plést rybářské sítě. Začali žít v jeskyních a kamenných chýškách, vyhrabaných do svahů. Pak přišel hladomor, válka všech proti všem, i kanibalismus. Sochy moai byly navždy opuštěny, mnohé ještě v kráteru či na cestě.
Velikonoční ostrov je malý, dá se obejít během jednoho dne. Ostrované viděli následky svého chování před sebou jako na dlani. Přesto však nebyli schopni zastavit svou ničivou činnost. Kamenní obři, symbolizující zkonzumování celého ostrova, byli pak zvandalizováni potomky těch, kteří je tak pracně vytvořili. Velká většina soch byla povalena a rozbita už v době, kdy Evropané začali navštěvovat ostrov.
Když byl ostrov objeven pro Evropany na velikonoční neděli roku 1722 (odtud název Velikonoční
ostrov), to nejhorší už bylo za nimi a ostrov i ostrované začínali pomalu regenerovat. Malé stromky ještě někde existovaly. Příchod bělochů však přinesl další katastrofy: většinu obyvatelstva zdecimovala v 19. století jak epidemie neštovic, tak otrokáři, kteří chytali domorodce pro práci v peruánských dolech. Ve 20. století byl ostrov pronajat jako ovčí farma a eroze půdy a ničení původní vegetace pokračovalo dále. Dnes je ostrov pokryt travnatou plání. Všechny původní druhy stromů jsou dnes vyhynulé (jen toromiro přežívá v anglických sklenících). Všechny druhy pozemních ptáků byly vyhubeny.
Křesťanské Velikonoce jsou o poselstvích a stejně tak je pro nás poselstvím i příběh Velikonočního ostrova. Ostrov je smutným mementem minulosti, ale zároveň možná i předobrazem budoucnosti, kdy dopad lidské činnosti bude mít vliv na mnohem větší ekosystémy.
do 27. 7.
PŘÍBĚH PŮDY
Půda je plná života, který je nesmírně rozmanitý a propojený mnoha překvapivými vztahy. Patří k nejcennějšímu přírodnímu bohatství. Přesvědčí vás o tom panelová výstava na střeše budovy Národního zemědělského muzea. S půdou se potkáváme celý život, tolik nám toho dává, a přitom o ní stále víme tak málo. Výstava vás zve k lepšímu poznání, jakým darem pro nás půda je a jak je rozmanitá, ale také zranitelná. Je naším společným úkolem o ni co nejlépe pečovat. K výstavě je na 15. 5. připraven doprovodný program pro školní skupiny, tematické dopoledne Půda Fest. Na jednotlivých stanovištích o půdách se dozvíte všechno důležité. Registrujte se na stránkách NZM zde
NZM Praha, Kostelní 44 27. 4.
OVČÁCKÉ SLAVNOSTI
Ovčácké slavnosti s bohatým doprovodným programem (ukázky ovčáckých dovedností, zpracování vlny...)
Babiččino údolí, Ratibořické
17. - 21. 4.
VELIKONOCE NA KAČINĚ
ZVelikonoce na Kačině již tradičně představí zvyky a tradice. V zámeckém interiéru naleznete velikonoční symboly i tradiční velikonoční výzdobu. Připomenete si zapomenuté zvyky a tradice. V zámeckém parku je připravena rodinná hra.
Velikonoce patří k nejvýznamnějším církevním svátkům. Váže se k nim celá řada tradic. Zejména pomlázka, koleda nebo barvení vajec, patří k těm, které si nenechají ujít i lidé nevěřící.
Velikonoce na zámku Kačina v letošním roce zpěstří rodinná hra v parku a výstava tradičních velikonočních symbolů. O těch se návštěvníci dozví při prohlídce zámeckých interiérů. Průvopdci vám ukážou některé předměty ze sbírek NZM (např. řehtačky) a poslechnete si zajímavosti o velikonočních pokrmech a tradicích. Během prohlídky se dozvíte, jak Velikonoce na Kačině trávila rodina Chotků.
14.5.
redakční rada
Věra Reljićová , Ministerstvo zemědělství ČR |
PhDr. Aleš Hradečný, Praha | Ing. Alena Krajíčková , Praha | Ing. Zorka Husová , Národní ústav pro vzdělávání Praha | Evidenční číslo MK ČR E 2826 ISSN 1803-8271 (Online)
Mgr. Otakar Březina , Česká zemědělská akademie v Humpolci | Ing. Ludmila Gočálová , Ministerstvo zemědělství ČR | Ing. Petr Hienl , Místní akční skupina Krajina srdce | PhDr. Aleš Hradečný, Praha | Ing. Zorka Husová , Národní ústav pro vzdělávání Praha | Ing. Alena Krajíčková , Praha | Ing. Emil Kříž, Ph.D. , Institut vzdělávání a poradenství ČZU Praha | doc. PhDr. Dana Linhartová, CSc. , Institut celoživotního vzdělávání MENDELU Brno | Ing. Václav Stránský, Ministerstvo zemědělství ČR | Evidenční číslo MK ČR E 2826 ISSN 1803-8271 (Online)
Českou republiku na světovém finále RC modelů na vodíkový pohon v kalifornském Anaheimu, kde obsadili krásné třetí místo.
Po snídani a rozlosování startovních čísel se soutěžící žáci odebrali k plnění soutěžních úkolů do dílen a učeben učiliště. Pro pedagogický doprovod byla připravena exkurze do výrobního závodu firmy ŠKODA AUTO a.s. v Mladé
Boleslavi a návštěva muzea cukrovarnictví a pěstování cukrové řepy v Dobrovici. Každý účastník soutěže musel projít celkem 8 soutěžních stanovišť, na každém z nich mohl získat celkem 50 bodů. Dva úkoly plnili soutěžící v počítačových učebnách – test znalostí pravidel silničního provozu a test odborných znalostí z oboru. Třetí úkol spočíval v poznávání celkem 50 ks nářadí, měřidel, náhradních součástí strojů a technických materiálů. Ostatní úkoly byly zaměřeny na praktické dovednosti. Soutěžící museli zhotovit podle technické dokumentace jednoduché výrobky v zámečnické dílně, kovárně, soustružně a svařit plamenem k sobě dva ocelové plechy v poloze svislé nahoru. Na pracovišti oprav motorových vozidel měli za úkol demontovat ze spalovacího motoru čerpadlo kapalinového chlazení, zhotovit z papíru nové těsnění a opravené čerpadlo namontovat zpět na vznětový motor. Na vedlejším pracovišti byly přistaveny tři moderní traktory značek Case, New Holland a John Deere. Soutěžící měli za úkol připojit traktor pomocí vhodného propojovacího datového kabelu k notebooku s diagnostickým programem, nastavit v programu základní údaje o připojeném traktoru a provést základní test motoru.
Vítězem soutěžního klání se stal Adam Stěhule ze Střední odborné školy a Středního odborného učiliště Vlašim, který získal celkem 331 bodů, na druhém místě skončil Matyáš Novotný z SOU Praha Radotín s 326 body a na třetím místě Aleš Slunéčko z Gymnázia a SOŠ Podbořany s 313 body. Každý účastník soutěže získal hodnotné věcné odměny a originální pamětní list. Vítěz celostátního kola se stal laureátem celostátní přehlídky České ručičky. Tuto tradiční akci na podporu řemesel pořádá Jihomoravský kraj ve spolupráci s ministerstvy školství, zemědělství, průmyslu a obchodu. Celkem 22 nominovaných nejúspěšnějších žáků z různých oborů získá na slavnostním galavečeru v hale Rondo na brněnském výstavišti originální zlatou plaketu v hodnotě 23 tisíc Kč. Akce byla podpořena finančním příspěvkem Ministerstva zemědělství a Středočeského kraje. Zapůjčení traktorů pro plnění soutěžních úkolů umožnily firmy STROM Praha a.s., UN-COM spol. s
r.o. Radvánovice a Obecní úřad Loukovec. V roce 2026 bude pořadatelem celostátního kola vítězná Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Vlašim. Gratulujeme nejenom vítězům, ale i všem účastníkům soutěže a poděkování za svědomitou přípravu soutěžících patří všem pedagogickým pracovníkům ze zúčastněných škol
text | veronika lišková | foto archiv
Poslední dobou jsme o této tradičně velikonoční komoditě mohli slyšet častěji než obvykle. Mluví se však o ní spíše hanlivě, a to především kvůli její dnešní „nekřesťanské ceně“. Už víte, o čem je řeč? Jistě, o vejci. Protože se blíží Velikonoce, byla by škoda vejce skloňovat pouze v negativním slova smyslu. Pojďme si společně tento nesmírně zajímavý jarní symbol představit i z trochu jiného úhlu.
ZA VŠÍM HLEDEJ VEJCE
Pokrm, surovina všední i sváteční stravy, odměna pro koledníky i dar, naturálie a platidlo, velikonoční svěcenina, předmět velikonočních her, předmět lidové víry, přírodních rituálů a symbol hospodářských a lidových obyčejů. Tento výčet, zahrnující historickou i současnou funkci, nám v plné šíří ukazuje význam vejce, které bylo již odpradávna atributem svátků jara a Velikonoc. Ale proč vlastně? Abychom se dostali k
v minulosti bychom hledali význam opět u kultu matky země – ploditelky. Již před více než šesti tisíci lety pokládali, zakopávali nebo kouleli rolníci vejce při jarní rovnodennosti na polích proto, aby tím zajistili půdě plodnost v následujícím roce. V Řecku je zase dodnes živý zvyk ťukání natvrdo uvařenými červenými vejci při velikonoční večeři. Vejce, které vydrží neprasklé, má přinášet po celý rok štěstí tomu, kdo ho drží. S podobným zvykem se můžeme setkat i v našem prostředí. Stačí navštívit jihočeské Prachatice. Tam totiž každoročně u kostela sv. Petra a Pavla probíhá tzv. pekání, což je prý na Prachaticku tradice stará 200 let. Podle etnografů má pekání symbolizovat definitivní vítězství jara nad zimou. Ve hře jde o ťukání vajíčky o sebe, přičemž vyhrává ten, jehož vajíčko je méně poškozené. Některé hry s vajíčky se datují až do středověku, a to po celé Evropě. Kromě pekání je to například ještě sekání. Principem této hry bylo, že jeden chlapec uchopil vejce do dlaně, aby byla viditelná pouze špička. Druhý hoch krejcarem mrštil proti vejci, a když se mince zasekla do skořápky, náleželo vajíčko házejícímu chlapci. Koulení spočívalo ve vyskládání vajíček do řady. Z větší dálky se k nim pak kutálela kudrna – koule slepená z volských chlupů. Kdo zasáhl kudrnou vejce, mohl si ho vzít. Na Chodsku zase probíhal hod vejcem, buď přes střechu,
nebo do výšky, aby dopadlo na měkký drn. Pokud se vejce rozbilo, sklidila dívka, která ho darovala, posměch a hoši říkali, že bude nestálá. Her, ve kterých bylo vejce ústřední pomůckou, bychom mohli jmenovat více. Během jarního rituálu vynášení Morany plnilo funkci estetickou a symbolickou. Při vyhánění zimy se figurína dozdobila výsměšným náhrdelníkem z vyfouknutých vajec, která měla symbolizovat smrt a prázdnotu. Církev obřady tohoto typu velmi provokovaly, právě kvůli motivu smrti, se kterou není radno si zahrávat, díky této nevraživosti se ale naštěstí zachovaly dokumenty dokládající jejich existenci, a to již ve 14. století.
VČERA
Třeba vás povídání inspirovalo a vyzkoušíte si o letošních Velikonocích některou z technik zdobení, nebo si s vajíčky zahrajete alespoň koulení či pekání. O vejci, technikách zdobení, hrách i obřadech s ním spojených by se dalo říci ještě mnohem více. Jisté je, že v životech našich předků hrálo poněkud jinou roli než dnes. Rituálnější, symboličtější. Něco z minulosti se ale přece jen přeneslo i do dnešní pomlázky – možnost někoho obdarovat. A tak se na Velikonoce doma nezavírejte, ale přivítejte koledníky a dejte jim vejce malovaný. Nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám… možná jiný nesnese, ale jistě tím uděláte radost jim i sobě.
text | foto ján piešťanský
Karfiol záhradný je zelenina, ktorá sa na obchodných pultoch objavuje takmer celý rok, ale jeho pestovanie u nás má sezónny charakter. Iným znakom je, že naša pestovateľská tradícia sa upriamuje na jeho biele odrody. Tieto ukazovatele môžeme zmeniť v tom, že predĺžime sezónnosť v pestovaní a rozšírime sortiment ponuky cestou pestovania farebných karfiolov. Pri nich sa okrem agrotechnických zásad upriamime i na aplikovanú biológiu, z ktorej získané poznatky si uchováme nielen teoreticky, ale rozvinieme ich v logickom myslení na ďalšie obdobia.
Takýto cieľ sme si stanovili práve pre pestovanie fialových karfiolov – odrody di Sicilia violetto, Grafiti a
Parmac. Zberali sme ich nielen v jesennom, ale aj zimnom období. Predlžovaním termínu zberu sa dosahuje situácia predĺženia periódy zberu úrody. Aby sa dosiahli požadované úrody, tak je nutné dodržiavať agrotechnicko-didaktické zásady: - najprv vytvor koreň, - potom listy, - nakoniec ružicu.
Z teoretických poznatkov sme sa orientovali na výživovú hodnotu. Sledovaním nutričných hodnôt karfiolu sme zistili, že sú získané z chemických rozborov bieleho karfiolu. Treba pripomenúť, že i fialové varianty sa obsahom energetických látok a makroelementov neodlišujú. Rozdiely je potrebné vidieť v obsahu biologicky účinných látok. Kým biela farba nasvedčuje tomu, že sa v bielom karfiole nenachádzajú mikroelement železo a antokyány, tak u fialového je ich obsah značne zvýšený. Je to podobné ako by sme porovnávali biele a červené víno. Upriamením pozornosti na obsah vitamínu C sa dá logicky odvodiť, že ak by ho nami pestovaný karfiol mal rovnaký ako biely, tak prítomné antokyány jeho antioxidačný účinok zvyšujú. Významný je i obsah vitamínu K, dôležitého pre zrážanie krvi. Osobám, ktoré trpia trombózou alebo užívajú preparáty na riedenie krvi sa jeho častá konzumácia neodporúča. Obsahuje taktiež goitrogény, substancie, ktoré nepriaznivo pôsobia na činnosť štítnej žľazy. U pacientov s uvedenými chorobami je preto konzumácia karfiolu ako aj iných kapustovitých zelenín (brokolica, kapusta,
kaleráb) obmedzená.
Pri agrotechnických zásadách pestovania je dôležitý pozorovať termín a spôsob sadenia. V našich experimentoch sa najlepšie osvedčil júnový termín výsevu. Na druhej strane je potrebné brať v úvahu miesto rastu rastlín, pretože v poľných podmienkach sú vystavené skočkám, ktoré hlavne v čase vzchádzania ich za pár hodín dokážu zdecimovať, pričom niekedy nepomôže ani chemická ochrana. Rastúce priesady je lepšie dať na miesto, do ktorého sa skočky nedostanú. Odporúčame vykonať výsev do zakoreňovačov a to buď plastových alebo z tvarovanej rašeliny. Každá z týchto nádob má svoje pozitíva. Z plastovej nezačnú vyrastať korene von, ale na druhej strane sú priestorovo obmedzené, postláčané. U rašelinovej zase korene vyrastajúce von odumierajú v dôsledku vysušovania a nadbytku svetla. Vyrastené priesady so 4 – 5 pravými listami sa vyberú z plastového zakoreňovača spolu s vlhkým substrátom, vysadia do jamky zaliatej vodou a väčšej ako je priemer zakoreňovača. Tie, ktoré sú v rašelinovom obale tesne pred výsadbou ponoríme do vody spolu s obalom, ktorý sa v pôde rozloží a pôsobí ako hospodárske hnojivo. Všetko vložíme do zamokrenej jamky, prihrnieme vlhkou zeminou, ktorá sa utlačí.
V oblastiach, v ktorých nehrozí invázia skočkami sa osvedčilo i presádzanie karfiolu z priesad vypestovaných na voľnom priestranstve. Je ich treba mať vzdialené na 10 cm, aby sa dali z pôdy vybrať i so zeminou, ktorá sa mierne stlačí, aby zostala priľnutá na koreňoch a presadiť na požadované miesto. Ich dobrá adaptačná schopnosť na novom mieste sa prejaví vtedy, ak výsadbu prevedieme za chladnejšieho a vlhšieho počasia.
Hoci rast overovaných odrôd je prispôsobený teplej klíme, tak letné horúčavy nad 30 oC na nich nepôsobia priaznivo a dokonca ho v raste brzdia. Vlahu v poraste v tomto období je potrebné udržiavať, aby sa rozvíjal plytký, avšak mohutný koreňový
systém. V tomto období sa vyžaduje i monitorovanie výskytu molice lastovičníkovej (Aleyrodes proletella) a víjačky kapustovej (Evergestis forficalis). Pri skracovaní dní od konca augusta je potrebné zvýšiť zavlažovanie, pretože rastliny začínajú vytvárať množstvo listov, zväčšovať listovú, asimilačnú plochu ako i to, že sa stimuluje tvorba modifikovanej osi – ružice. Rastový vrchol jedinca je potrebné sledovať, pretože do neho sa radi usádzajú parazity ako sú larvy motýľov škodiacich na kapuste, mäkkýše príp. ich dokážu vyžierať i stavovce a to napr. hraboše, zajace, bažanty a havrany.
Skracovaním svetelného dňa a poklesu teplôt sledujeme vlhkosť pôdy. Pôda v tomto období nemá byť zamokrená, no na druhej strane vlhká. Jej vlhkosť postačuje preto, že cez deň širokými listami zamedzujú odparovaniu vody z pôdy a ráno zachycujú rosu. Jej pôsobenie neškodí ani ružici, ale časté zamŕzanie kvapiek a ich následné prudšie rozmŕzanie ranným
Odroda karfiolu Parmac prekrýva ružicu listami
slnkom môže vyvolať tvorbu plesní a preto i v období jesenného sucha sa nikdy rastlina nesmie polievať na ružicu, ale iba ku koreňu. Ak sme chceli predísť riziku chladu a tvorbe plesní, tak sme vykonali pestovanie v skleníku. Tento spôsob významnú úlohu zohrával v tom, že sa dá regulovať zavlažovanie pod koreň so zamedzením pôsobenia závlahovej vody na listy, nasadania spór plesní na ružicu ako i eliminácii neskorých jesenných resp. na začiatku zimy pôsobiacich mrazov, príp. snehovej pokrývky. Týmto sme dosiahli získavanie karfiolov pre vianočné a novoročné obdobie. Z botanického hľadiska sa karfiol radí medzi dvojročné rastliny. Prejavuje sa to tak, že v prvom roku vytvorí ružicu a pri prezimovaní v priaznivých podmienkach o rok kvetenstvo. My sme vykonali v skleníkových podmienkach experiment v tom, že na prelome rokov sme zrezali ružicu, ale rastlinu sme ponechali. Počas zimy prichádzalo k postupnému opadávaniu listov, ale rastliny sme ponechali s tým, že sa občas zavlažovali. Neskoro na jar zdrevnatené osi začali rašiť, pričom sme na
každej nich ponechali iba 2 – 3 rovnomerne rozložené výhonky, ktoré si vytvorili dlhšie osi. Nakoľko materské jedince mali veľmi dobre vyvinutý koreňový systém z predchádzajúceho roka, tak počas leta nebola potrebná výdatná závlaha, pretože karfioly dokázali získať vlahu i z hlbších vrstiev pôdy a prežiť i v horúcom prostredí skleníka. V jesennom období pri výdatnej závlahe dokázali z vyrašených častí vytvoriť plnohodnotnú rastlinu prejavujúcu sa vo vytvorení ružíc v mesiacoch január a február. Tieto boli menšieho priemeru, nižšej hmotnosti, taktiež bledšie, ale na druhej strane si zachovali typickú karfiolovú chuť. Za pozornosť stojí, že i v zime sme dokázali vypestovať čerstvú domácu zeleninu. Podotýkame, že karfiol sa takto zachová iba pri miernej, skôr nadpriemerne teplej zime, v dobre uzavretom skleníku a pri dostatočnej zásobe živín v pôde. Poznatky, ktoré sme získali sa dajú využiť nielen vo vyučovacom procese v predmete aplikovaná biológia, ale i pri spolupráci so spoločnosťou Fratelli Ingegnoli S.p.A., s ktorou máme už niekoľko ročné kontakty prejavujúce sa vo vzájomnom využívaní poznatkov z oboch strán.
Karfiol Parmac dopestujeme i za miernej zimy