Issuu

zemědělská 8

8 7. R O Č N Í K DUBEN 2025

velikonoce ŤUKAJÍ

agricult

škola

PÔDOHOSPODÁRSKA

# Velikonoce nejsou jen o kraslicích a pomlázce. Jsou to svátky, které vyrostly z hlubokého vztahu lidí k přírodě a cyklu života. Toto období má právě v zemědělství své nejstarší kořeny – v oslavě návratu jara, nového života, plodnosti země i práce rukou, která dává smysl. Pro vás, kteří nacházíte svou cestu v zemědělství, jsou Velikonoce ideální připomínkou toho, proč to všechno děláte. Nejde jen o tradice, ale o spojení s krajinou, rytmem roku a země. Ať už Velikonoce prožíváte jakkoli, jste jejich součástí – jako zemědělci, kteří vnímají půdu, ne jako samozřejmost, ale jako šanci něco změnit, tvořit a pěstovat – nejen rostliny, ale i vztah k přírodě, krajině a lidem. Dobře se tedy rozhodněte, zda zasadíte to, co má smysl.

Michal Petřík

editor

(02)

duben 2025

06 PŘÍBĚH

ANGLIČTINA

Odlehčená a nenáročná minutka na rozjezd. Zajímavé informace, které z vás udělají malou, ale opravdu malou chodící encyklopedii.

S příchodem jara mají plné ruce práce i včelaři. Za jedním z nich se vydáme i v tomto vydání.

Objevujeme zeměděství po celém světě. Tentokrát se podíváme, jak mladí tráví Velikonoce v Evropě. Využijte náš text ke zlepšení v angličtině.

FAKTA

12 CESTOVÁNÍ

Jedeme na další výlet! Tentokrát nás čeká cesta kam jinam, než na Velikonoční ostrov.

AKTIVITY ŠKOL V těchto měsících vás pravidelně seznamujeme s tím, jak školy zvládají aktuální situaci. V tomto čísle se podíváme hned do několika škol.

>8/87 vydává Ústav zemědělské ekonomiky a informací, Mánesova 1453/75 120 00, Praha 2 editor Michal Petřík e-mail petrik.michal@uzei.cz telefon +420 222 000 381

(03)

10 18 KALENDÁŘ

Jaro to je jedna akce za druhou. Ty nejzajímavější najdete v našem kalendáři.

26 ZEMĚDĚJSTVÍ

Nové informace pro odborníky na svých místech a především na místech vzdělávacích a vědeckých.

2mld

!FAKTA

SLEPIČKA VÁM SNESE JINÝ

JAK LIDÉ KE SLEPICÍM PŘIŠLI... ANEBO PŘIŠLY SLEPICE O tom, kde se vzdala velikonoční vajíčka si můžete přečíst v rubrice Zemědějství, ale jak to bylo se slepicemi? Studie publikovaná v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS) v roce 2022 přinesla zásadní poznatky o původu a šíření domestikovaných slepic. Práce analyzovala více než 600 archeologických nalezišť v 89 zemích a přinesla nové světlo do příběhu domestikace slepic a jejich rozšíření po celém světě. Dlouho se předpokládalo, že slepice byly domestikovány v Indii, nebo severní Číně asi před 10 000 lety. Nicméně, nová studie identifikovala nejstarší jednoznačné důkazy o domestikaci slepic v neolitickém nalezišti ve středním Thajsku, datovaném do období mezi roky 1650 a 1250 př. n. l. Tato oblast je domovem poddruhu kura bankivského, který je považován za přímého předka dnešních slepic. Výzkum ukazuje, že rozšíření pěstování rýže a prosa v jihovýchodní Asii vytvořilo prostředí, které přitahovalo divoké kury bankivské do blízkosti lidských sídel. Dostupnost obilovin a odpadů z lidské činnosti poskytla těmto ptákům nové zdroje potravy, což vedlo k jejich postupnému začlenění do lidských komunit a následné domestikaci. Zjednodušeně řečeno, pěstování nových plodin lákalo ptáky z okolní džungle. Po domestikaci ve středním Thajsku se slepice začaly šířit do dalších částí světa. Zajímavé je, že v Evropě byly slepice zpočátku považovány za exotická zvířata a objevovaly se v aristokratických a náboženských kontextech, nikoli jako běžný zdroj potravy.

(04)

Rozbilo se vám vykoledované vajíčko? Nesmutněte, ještě jich pár zbývá. V roce 2024 čeští zemědělci obstarali snůšku 1,53 miliard vajec a dalších zhruba 0,68 miliard vajec zajistil chov slepic v domácnostech. K poslednímu dnu roku 2024 bylo u nás chováno v zemědělských podnicích 5,3 milionu nosnic, z nichž každá snesla průměrně 314 vajec za rok. V roce 2023 spotřeboval každý obyvatel Česka v průměru 237 vajec. Tato spotřeba byla pokryta z 83,8 % tuzemskou výrobou.

text redakce | foto archiv

!FAKTA

VÍTE, ŽE… české zemědělství je tak zajímavý obor, že o něm psal už v desátém století arabský „infuencer“? Uvozovky jsou opravdu na místě, neboť se jednalo o arabského kupce Ibráhím ibn Jákúba, nicméně právě on ve své době podával jeden z nejpřesnějších obrazů známého světa. Čechy té doby hodnotí jako úrodnou a potravinami dobře zásobenou zemi. Z jeho podání se lze také dozvědět, že se nejvíce pěstovala pšenice, ječmen, oves i proso, z luštěnin to byl hrách, čočka, vikev a vzácně byl znám len i konopí.

COOLTURA

ZAJÍMAWÉWÉWÉ

Jak může vypadat příroda Polabí v budoucnosti? Odpověď na tuto otázku nabídne výstava Jak na klima v Polabí, která se otevřela v poděbradském Polabském muzeu. Muzeum nabízí nejen novou interaktivní expozici zaměřenou na ekologii a udržitelnost, ale také doprovodnou výstavu Krajina v Polabí a dál. Výstava Jak na klima v Polabí, která potrvá do 15. června, nabízí interaktivní pohled na budoucnost místní krajiny. Prostřednictvím virtuální reality, projekcí a animací se návštěvníci seznámí s principy ekologického zemědělství, fungováním půdy i možnostmi zadržování vody v krajině. Součástí jsou také ukázky rostlin a živočichů typických pro tuto oblast. Zajímavostí je posezení pod stromem, kde si mohou návštěvníci odpočinout a přemýšlet o tom, jak sami mohou přispět ke zdravějšímu životnímu prostředí. Výstava vznikla ve spolupráci Ekocentra Huslík a SOŠ Multimediálních studií Poděbrady. Školní skupiny si navíc mohou domluvit komentovanou prohlídku s promítáním krátkého filmu.

Také rubrika představující zajímavé www stránky se tentokrát podívá na Velikonoce. Beránci, zajíčci, vajíčka, ale také zvonky, řehtačky či dokonce traktory. Motivy velikonočních pohlednic se v historii opakují i proměňují. Ve sbírce Východočeského muzea je jich několik set. Ty nejzajímavější se představují ve webové výstavě Pestrá krása velikonočních pohlednic, kterou muzeum zveřejnilo na svých stránkách www.vcm.cz/muzeum/museum-virtualis/webove-vystavy/pestra-krasa-velikonocnich-pohlednic/. Mnoho pohlednic se věnuje i poválečnému zemědělství a to z prostého důvodu. Velikonoční křesťanské svátky komunistický režim neuznával a zejména v padesátých letech se je snažil nahradit svátky jara, přičemž se jako „čert kříži“ vyhýbal veškeré křesťanské symbolice. Tu většinou nahradil žánrovými fotografiemi jarní přírody a mláďaty. Velikonoce se nicméně brzy (už koncem padesátých let 20. století) vrátily na výsluní v podobě krásných černobílých snímků s etnografickou tématikou, které zachycují lidové zvyky a kroje. V dnešní době zájem o pohlednice pomalu, ale jistě upadá, a ty velikonoční posíláme svým známým a blízkých jen výjimečně. A co vy? Posíláte pohlednice nebo spíše přání přes www stránky?

V ÍC E Z P R ÁV Z E Z E M Ě D Ě L S K ÝC H O B O R Ů N A J D E T E N A P O R TÁ LU W W W. AG R O N AV IG AT O R .C Z

(05)

příběh

JAK SE ŽIJE SE STOVKOU VČELSTEV text a foto miroslav hodeček

„Ale neživím se jen medem,“ ujišťuje mě hned při příchodu majitel farmy Pavel Košec a jeho slova dokazuje prostředí, kterým procházíme, totiž jeho zahrada, kde se hemží plno zvířat od kačen, krůt, slepic, přes psy, kočky až ke kozám a prasatům. „Snažím se být soběstačný a farmařit tak nějak komplexně,“ vysvětluje a dodává, že se stále ještě, asi z jedné třetiny, živí i svým původním řemeslem – obkladačstvím. „Když je hezky, dělám včely a farmu. Když je škaredě, jdu do práce do firmy.“ Pokračujeme dále záhony s okrasnými květinami a polem čerstvé zeleniny až dozadu do sadu, kde jsou první včelí stanoviště. „Dneska je špatné počasí – nízký tlak, zataženo, moc do nich raději nebudeme rýt. Ale aspoň něco vám ukážu.“ Pan Košec si dává včelařský oblek a bere do ruky doutnák. Včely si tak myslí, že hoří, zalezou dovnitř a nejsou tak aktivní. Je potom snazší se k nim přiblížit, otevřít ůl a vytáhnout i jednotlivé plástve.

(06)

PŘÍBĚH Včelařství Košec se nachází v malé vesničce Neplachovice Zadky, na úpatí Nízkého Jeseníku, několik málo kilometrů od Opavy směrem na Bruntál. Profesionální farma se z koníčku stala v roce 2006. V současné době má farma asi 100 kmenových včelstev na šesti stanovištích, která jsou umístěna na různých místech Opavska. „Včelstev jsme mívali i dvakrát více, před dvěma lety jsem měl ale zdravotní komplikace a nedalo se to udržet. Navíc to byl významný impuls do mého života. Tenkrát jsem si řekl, že už to chci dělat jinak.“ Šlápl totiž na hřebík a dostal otravu krve. Hrozila mu i amputace nohy. „Od té doby se snažím mít klid. Držet kvalitu medu a svou klientelu, ale neúčastnit se žádného blázince navíc,“ odkazuje na velké množství cen, které v první části své včelařské kariéry sice dostal, nyní už mu o to ale nejde. Člověk si ušetří spoustu shonu. Navíc prý zjistil, že se ani neshoduje s hodnotami, které většina lidí „zvenku“ vyznává.

(08)

Včelařů v posledních letech přibývá. Pan Košec ale potvrzuje, že se mu i navzdory velké konkurenci, co se týče ceny medu, daří. Cenově prý konkurovat nemůže. Med od většiny domácích malých i velkých prodejců, ale i z dovozu, je hodně levný. Daní za to je nízká kvalita, která je dána chovem včel orientovaným na kvantitu. „Když včelaři používají sirupy k dokrmení včel nebo antibiotika pro ochranu před nákazami, jde to na kvalitě medu poznat. Některé medy jsou svým složením i nebezpečné. Já nechávám vše plynout přirozeně." Potvrzují to i rozbory vzorků, které si nechává každoročně dělat. Práce je kolem včel dost. Nejvíce prý od května do července když se vytáčí med a dělají se takzvané oddělky. To je způsob množení včel tím, že se do nového úlu vloží několik plástů s již existujícího včelstva. Už v srpnu je pak třeba připravit včely na zimu. Med jde nejvíce na odbyt na podzim, když

PŘÍBĚH

jdou na lidi nemoci a jsou nachlazení. Ani v zimě si pak včelař neodpočine. Včely je třeba přeléčit, musí se odebrat vzorky a připravit vše na novou sezónu. Pomáhají mu jeho dvě děti i manželka. „Snažím se je vést k nějaké smysluplné práci, stejně tak jako to dělal můj děda. Byl taky včelař a po tom, co se naši rozvedli, si nás kluky vzal do parády. Vstávali jsme ve čtyři a pracovali celý den. Na zábavu mohl jen ten, kdo měl oddělané,“ vzpomíná s úsměvem pan Košec, jehož děda byl také velkým včelařem a po kterém tuto zálibu zdědil. Při odchodu se ještě ptám na plány do budoucna. „Momentálně stavím medárnu tady ve stodole. Chtěl bych tam mít pořádné zázemí. No a pak bych rád zařídil malý penzion ve vrchním

patře. Vidím to na čtyři byty pro lidi, které by zajímalo, jak se žije na farmě.“ Včelí farma v Neplachovicích nabízí několik druhů medu podle toho jaký je rok. Nejvíce měli v jedné sezoně zatím 12 druhů. Kormě toho nabízejí ale také včelí vosk, svíce z vosku, propolis a mateří kašičku. Farma se nachází na adrese Neplachovice Zadky 4, 747 74 a pro kontakt můžete využít telefon 553 663 511, mobil 604 565 097 nebo email p.kosec@seznam.cz. Více informací o farmě i o medu obecně pak naleznete na webu vcelarstvi-kosec.cz

(09)

Egg decorating is one of the most widespread Easter traditions in Europe, and it’s alive and well on farms. But in rural areas, it’s more than just fun—it’s a skill passed down through generations.

EASTER TRADITIONS OF YOUNG FARMERS IN EUROPE text red

When most people think of Easter in In Romania and Ukraine, young women Europe, they picture chocolate eggs, on farms learn to create pysanky—beaucolorful baskets, and maybe a big family tifully intricate eggs painted using waxmeal. But beyond the supermarkets and -resist methods. These aren’t quick DIY city squares, in the quiet rhythms of the crafts. Some eggs take hours to complete, countryside, Easter is something deeper— and the symbols (wheat, sun, stars, crosomething older. It’s a time when the sses) often carry deep spiritual meaning. land wakes up, animals give birth, and Many rural youth groups organize comfarmers prepare for the growing season munity egg-painting workshops during ahead. For young farmers across Europe, Holy Week to teach the techniques and Easter isn’t just a holiday. It’s a season of preserve the tradition. life, renewal, and living tradition. Meanwhile, in Austria, Hungary, and SloAcross the continent, from the hills of venia, young people decorate their farms Tuscany to the Carpathian plains, young with Easter trees made from budding farmers are reviving centuries-old cusbranches and adorned with homemade toms while blending them with modern ornaments, many dyed using plants like life. And through it all, they’re keeping beetroot or onion skins. Some even host their rural heritage alive—not in muse“eco-decoration” days, encouraging sustaiums or textbooks, but in their barns, kitnable, all-natural materials. chens, and communities. In Czechia, Slovakia, and parts of HunFor farmers, Easter has always aligned gary, Easter Monday has its own rural with nature’s most hopeful moment: flavor. Young men visit homes of young spring. Lambs are born, chicks hatch, women carrying braided willow whips trees blossom, and seeds are planted. It’s (pomlázka) and sprinkle them with no coincidence that so many symbols of water—symbolizing youth, health, and Easter—like eggs, lambs, and flowers— fertility. In return, the girls offer decoracome directly from the farm. ted eggs, ribbons tied onto the whips, and sometimes a sip of homemade liqueur. In southern France, young shepherds time their lambing season so that Easter While this tradition might seem old-fashimarkets are filled with fresh, local meat. oned or even strange today, it continues In northern Germany, young farmers in many farming villages—especially organize “Spring Farm Days,” where local among young farmers who see it as a way families visit to see baby animals and of connecting with their roots. Many even learn about organic planting. For many make their own pomlázka from fresh of these farmers, Easter represents a turwillow branches, a skill that takes patience ning point—from the cold dormancy of and practice. And these visits are often winter to the rich promise of spring. followed by local music, dancing, and

(10)

food—a rural springtime party.

handmade baskets and decorations to support local youth clubs or farming cooperatives.

The Easter meal is the highlight of the season for many farming families. Young farmers take great pride in contributing ingredients they’ve grown or raised themselves.

For young farmers in Europe, Easter isn’t just about keeping traditions alive—it’s about making them meaningful today. These customs create a sense of identity, strengthen rural communities, and connect the past with the future.

In Italy, it’s common for young shepherds to help prepare a traditional roasted lamb or goat, often seasoned with wild herbs from the farm. In Spain, young people bake Mona de Pascua—sweet Easter cakes often decorated with hard-boiled eggs. In Greece, red-dyed eggs are cracked in a friendly game of “egg duels,” and young bakers prepare tsoureki, a sweet braided bread with spices and citrus.

In a world where agriculture is often overlooked or misunderstood, Easter reminds us of the vital role farmers play in feeding us, caring for the land, and preserving culture. And thanks to the passion and creativity of young farmers, these traditions are not only surviving—they’re thriving.

In many regions, Easter is the first chance of the year to truly celebrate the bounty of the land. Markets reopen, and young farmers sell spring vegetables, herbs, eggs, and cheeses—offering a taste of tradition to locals and tourists alike.

So next time Easter rolls around, think beyond the chocolate bunny. Think of a young farmer somewhere in Europe—braiding willow whips, decorating eggs with natural dyes, blessing a homemade loaf of bread— and carrying the spirit of the season into the future, one tradition at a time.

What makes these traditions truly special today is how young farmers are adapting them to fit the modern world. Many are using social media to share their customs with a wider audience—posting photos of their painted eggs, lambs, or Easter feasts. Others are hosting open farm days or Easter fairs, inviting urban families to experience rural life firsthand. In Ireland and the UK, young farmers are collaborating with schools to teach children where their food comes from—organizing Easter egg hunts on farms, sheep-shearing demonstrations, and storytelling sessions about rural folklore. Some young farmers are even giving traditional practices an eco-conscious twist. Instead of plastic decorations, they promote biodegradable Easter crafts. Others sell

(11)

POSELSTVÍ VELIKONOČNÍHO OSTROVA text | michal petřík foto | archiv, public domain

∞CESTOVÁNÍ

si všichni ze své praxe víte, že Velikonoce jsou spojené ze zemědělstvím. Je zde však ještě jedno zajímavé spojení, za kterým se musíme vydat na cestu dlouho přes 14 000 kilometrů. Naším cílem totiž v tomto čísle nemůže být nic jiného, než Velikonoční ostrov. A věnovat se budeme nejen kvůli jeho vztahu k Velikonocům, ale i k zemědělství jako takovému. Velikonoční ostrov (v domorodém jazyce Rapa Nui) v Tichém oceánu je druhý nejodlehlejší obývaný ostrov světa. Jeho nejbližším obývaným sousedem je ostrov Pitcairn, vzdálený 2 075 km západním směrem. Pobřeží Chile je vzdáleno 3 600 km východně od ostrova.

(14)

Zemědělství všude na světě je závislé na klimatických podmínkách. Velikonoční ostrov je má svým způsobem ideální. Podnebí na ostrově je teplé, subtropické. Roční období jsou jen málo výrazná. Na ostrově vanou silné pasátové větry. Průměrná roční teplota se pohybuje okolo 21 °C. Roční dešťové srážky jsou v průměru 1 150 mm. Tak co se vlastně přihodilo, že na ostrově nikdo moc nefarmaří a proč tam, kde žila soběstačná civilizace, nyní stojí jen několik světoznámých soch smutně se tyčících nad stepní krajinou? Velikonoční ostrov se totiž stal exemplárním příkladem katastrofálního zhroucení životního prostředí a společnosti. Domorodci si i za pozdějšího přispění svých evropských objevitelů ostrov a

∞CESTOVÁNÍ

jeho přírodu postupně zničili natolik, že jejich společenství prošlo nečekaným rozkladem. Pojďme se na příběh zhroucené společnosti podívat blíže. Psal se rok 900 n. l. a 300 až 400 Polynésanů připlulo na svých kánoích s k břehům nikterak velkého, ale na faunu a floru bohatého ostrova. Našli ostrov pokrytý subtropickým listnatým lesem a s nejbohatším hnízdištěm mořských ptáků v celém Pacifiku. Půda byla sopečného původu, tedy velmi úrodná, ale deště zde nebyly tak časté jako na jiných polynéských ostrovech. Novým usedlíkům, kteří s sebou přivezli hospodářská zvířarata (a nechtěně i krysy jakožto černé pasažéry), se tu dařilo a život byl celkem bezpracný. Jejich původní potrava pocházela hlavně ze zahrádek, ptactva (mořského i pozemního), krys, ryb a oblíbených delfínů, které bylo možno lovit s pomocí velkých kánoí na otevřeném moři. Lesy byly plné vysokých palem, příbuzných

chilským palmám vínovým (Jubaea chilensis, dosahujících výšky 18 m a téměř 2 m v průměru). Tyto palmy poskytovaly ideální kmeny na stavbu kánoí a později na transport soch, kromě jedlých ořechů a sladkého sirupu. Také stromové astry (tree daisies), moruše, stromy toromiro a hauhau (příbuzné lípě, ze kterých vyráběli silné provazy) a malé druhy palem rostly v hojnosti, tvoříce baldachýn nad keři, bylinami, kapradinami a travou. Tito první polynéští mořeplavci dovezli na ostrov také prasata, kuřata a rozmanité rostliny a plodiny jako sladké brambory, jamy, taro, banány, cukrovou třtinu či ibišek. Jak populace rostla, rozdělila se na 11 klanů. Podobně jako jinde v Polynésii, vedl každý klan náčelník, a každý klan měl po čase svou elitu včetně kněží a své ceremoniální centrum. Protože obživa na ostrově byla snadná, zbývalo obyvatelům mnoho

(15)

∞CESTOVÁNÍ

času na rituál a stavění platforem ahu, sloužících k pohřbům a uctívání předků. Na tyto platformy se pak začaly vztyčovat sochy moai. Sochy byly tesané v kráteru vyhaslé sopky Rano Raraku. Obsidiánové nástroje vystačily, ale práce šla pomalu. Hotová socha se pak musela odtáhnout k pobřeží na příslušnou platformu. Tento těžký úkol byl zvládnut pomocí velkých kmenů, sloužících jako válce a saně a také jako „jeřáby“ ke zdvižení soch na ahu. Ježto vysoké palmy Jubaea byly používány také na stavbu kánoí, domků a rituálních center, všechny tyto stromy byly vykáceny nedlouho po roce 1400. Krysy se postaraly o to, aby zbylé ořechy nevyklíčily. Konec této palmy znamenal, že obyvatelé Velikonočního ostrova ztratili nejenom možnost lovit delfíny, ale také schopnost mořeplavby vůbec. Lidé Rapa Nui se sami úplně izolovali od ostatního světa.

Není úplně jasné, kolik lidí žilo na ostrově v době největšího rozmachu, kolem roku 1550 to bylo snad okolo 12 000 (někteří archeologové tvrdí více, jiní méně), ale mohlo to být i 17 500. Přestože ostrovní životní prostředí zřetelně trpělo, tesání, transportování a stavění soch pokračovalo zrychleným tempem, sochy byly větší a větší, až byly nakonec v lomu vyrobeny i některé sochy nesmyslných rozměrů, bez jakékoli šance na postavení. Řevnivost mezi klany údajně hrála velkou úlohu v tomto kulturně sebevražedném chování. Ovšem archeologické nálezy spíše podporují spolupráci mezi klany. Ukazují také na postupný zánik a nikoli na kolaps zdejší civilizace. Kolem roku 1600 se podařilo ostrovanům Rapa Nui zničit veškeré lesy ostrova. Kdysi tak úrodná půda se sesouvala a ztrácela se kvůli erozi. Nebylo z čeho stavět, na čem vařit. Studánky a potoky vyschly.

(16)

∞CESTOVÁNÍ

Lidé vyhubili veškeré ostrovní ptáky, i hlemýždě. Bez papírových moruší nemohli už ani plést rybářské sítě. Začali žít v jeskyních a kamenných chýškách, vyhrabaných do svahů. Pak přišel hladomor, válka všech proti všem, i kanibalismus. Sochy moai byly navždy opuštěny, mnohé ještě v kráteru či na cestě. Velikonoční ostrov je malý, dá se obejít během jednoho dne. Ostrované viděli následky svého chování před sebou jako na dlani. Přesto však nebyli schopni zastavit svou ničivou činnost. Kamenní obři, symbolizující zkonzumování celého ostrova, byli pak zvandalizováni potomky těch, kteří je tak pracně vytvořili. Velká většina soch byla povalena a rozbita už v době, kdy Evropané začali navštěvovat ostrov. Když byl ostrov objeven pro Evropany na velikonoční neděli roku 1722 (odtud název Velikonoční

ostrov), to nejhorší už bylo za nimi a ostrov i ostrované začínali pomalu regenerovat. Malé stromky ještě někde existovaly. Příchod bělochů však přinesl další katastrofy: většinu obyvatelstva zdecimovala v 19. století jak epidemie neštovic, tak otrokáři, kteří chytali domorodce pro práci v peruánských dolech. Ve 20. století byl ostrov pronajat jako ovčí farma a eroze půdy a ničení původní vegetace pokračovalo dále. Dnes je ostrov pokryt travnatou plání. Všechny původní druhy stromů jsou dnes vyhynulé (jen toromiro přežívá v anglických sklenících). Všechny druhy pozemních ptáků byly vyhubeny. Křesťanské Velikonoce jsou o poselstvích a stejně tak je pro nás poselstvím i příběh Velikonočního ostrova. Ostrov je smutným mementem minulosti, ale zároveň možná i předobrazem budoucnosti, kdy dopad lidské činnosti bude mít vliv na mnohem větší ekosystémy.

(17)

kalendář 4 25

do 27. 7. PŘÍBĚH PŮDY

Půda je plná života, který je nesmírně rozmanitý a propojený mnoha překvapivými vztahy. Patří k nejcennějšímu přírodnímu bohatství. Přesvědčí vás o tom panelová výstava na střeše budovy Národního zemědělského muzea. S půdou se potkáváme celý život, tolik nám toho dává, a přitom o ní stále víme tak málo. Výstava vás zve k lepšímu poznání, jakým darem pro nás půda je a jak je rozmanitá, ale také zranitelná. Je naším společným úkolem o ni co nejlépe pečovat. K výstavě je na 15. 5. připraven doprovodný program pro školní skupiny, tematické dopoledne Půda Fest. Na jednotlivých stanovištích o půdách se dozvíte všechno důležité. Registrujte se na stránkách NZM zde

text redakce

NZM Praha, Kostelní 44

27. 4.

OVČÁCKÉ SLAVNOSTI Ovčácké slavnosti s bohatým doprovodným programem (ukázky ovčáckých dovedností, zpracování vlny...) Babiččino údolí, Ratibořické

(18)

17. - 21. 4. VELIKONOCE NA KAČINĚ

ZVelikonoce na Kačině již tradičně představí zvyky a tradice. V zámeckém interiéru naleznete velikonoční symboly i tradiční velikonoční výzdobu. Připomenete si zapomenuté zvyky a tradice. V zámeckém parku je připravena rodinná hra. Velikonoce patří k nejvýznamnějším církevním svátkům. Váže se k nim celá řada tradic. Zejména pomlázka, koleda nebo barvení vajec, patří k těm, které si nenechají ujít i lidé nevěřící. Velikonoce na zámku Kačina v letošním roce zpěstří rodinná hra v parku a výstava tradičních velikonočních symbolů. O těch se návštěvníci dozví při prohlídce zámeckých interiérů. Průvopdci vám ukážou některé předměty ze sbírek NZM (např. řehtačky) a poslechnete si zajímavosti o velikonočních pokrmech a tradicích. Během prohlídky se dozvíte, jak Velikonoce na Kačině trávila rodina Chotků. NZM Kačina – zámek

Příští číslo vychází 14.5. redakční rada

Mgr. Otakar Březina, Česká zemědělská akademie v Humpolci | Ing. Věra Ludmila Reljićová, Gočálová, Ministerstvo Ministerstvo zemědělství zemědělství ČR |ČR | Ing. PhDr. Petr Aleš Hienl, Hradečný, Místní Praha akční skupina | Ing. Alena Krajina Krajíčková, srdce | PhDr. Praha Aleš | Ing. Hradečný, Zorka Husová, Praha | Ing. Národní Zorka ústav Husová, pro vzdělávání Národní ústav Praha | pro Evidenční vzdělávání číslo Praha MK ČR| EIng. 2826 Alena ISSNKrajíčková, 1803-8271 (Online) Praha | Ing. Emil Kříž, Ph.D., Institut vzdělávání a poradenství ČZU Praha | doc. PhDr. Dana Linhartová, CSc., Institut celoživotního vzdělávání MENDELU Brno | Ing. Václav Stránský, Ministerstvo zemědělství ČR | Evidenční číslo MK ČR E 2826 ISSN 1803-8271 (Online)

(19)

(20)

∆ AKTIVITY ŠKOL

ROSTLINOLÉKAŘSKÁ KONTROLA NA HRANICÍCH text | adéla beránková a kateřina velechovská , 2. ročník oboru agropodnikání voš a soš březnice

Ve středu 5. března t. r. proběhla na naší škole VOŠ a SOŠ Březnice odborná přednáška zaměřená na dovoz a vývoz rostlinných a živočišných produktů. Této přednášky se zúčastnili žáci oboru Agropodnikání 2. až 4. ročníku. Přednášející byla paní Ing. Jaroslava Čechová, která se s námi podělila o své znalosti, vyplývající z její dlouholeté činnosti na Fytokaranténní inspekci na letišti v Praze. Dozvěděli jsme se nové informace o rostlinách z hlediska vývozu a dovozu, co je rostlinolékařský pas, o co pečuje rostlinolékař. I když si to někdy neuvědomujeme, rostliny jsou pro naši planetu velmi důležité. Vytváří kyslík, slouží jako potrava jak pro nás, tak pro zvířata. Zadržují velké množství srážkové vody, vytváří se z nich rekreační centra. Rostliny potřebují odbornou péči, poskytovanou rostlinolékařem, který jim podává pesticidy. To jsou léky pro rostliny. Rostlinolékař pečuje nejen o zemědělské plodiny, ale i o ovocné plodiny a zeleninu, lesní a okrasné dřeviny a také o veřejnou zeleň. Dozvěděli jsme se, že v roce 1929 vznikla první dohoda o ochraně rostlin, která platí dodnes. Při vyvážení jakékoli komodity musí být podáno rostlinné osvědčení a rostlinolékařský pas, což je úřední doklad sloužící pro přemisťování rostlin a rostlinných produktů a jiných předmětů na území EU. Zároveň slouží k dohledání původu rostliny. Za měsíc se doveze do ČR až 250 zásilek. Jedná se o ovoce a zeleninu z Asie a Afriky, ale také o řezané květiny a řízkované muškáty. Ing. Čechová nás velmi překvapila svým přednesem a poutavou prezentací s fotografiemi a vzorky z kontrolovaných a zabavených rostlin, které nám přinesla

(21)

ukázat. Z celé přednášky jsme všichni odcházeli plni dojmů a nových zajímavých informací.

∆ AKTIVITY ŠKOL

CELOSTÁTNÍ SOUTĚŽ OPRAVÁŘŮ ZEMĚDĚLSKÝCH STROJŮ text | foto miroslav kolomazník , střední odborné učiliště hubálov

Celostátní soutěž odborných znalostí a dovedností žáků oboru opravář zemědělských strojů se konala v úterý 11. března 2025 ve Středním odborném učilišti Hubálov. Hubálovské učiliště soutěž pořádalo na základě dlouholeté tradice, podle níž vítězná škola uplynulého ročníku má povinnost zorganizovat v příštím roce celostátní soutěž žáků třetích ročníků tohoto nejrozšířenějšího zemědělského oboru, ale žák pořadatelské školy se nesmí z důvodu objektivity soutěže účastnit. Tříletý obor vzdělání s výučním listem 41-55-H/01 Opravář zemědělských strojů má zařazeno do své vzdělávací nabídky celkem 60 škol v České republice a celkový počet žáků všech ročníků se blíží 4 000. Do soutěže v Hubálově se přihlásilo celkem 34 škol, každou školu

reprezentoval jeden žák třetího ročníku. Vzhledem k tomu, že soutěžní klání začínalo v úterý brzy ráno, přijeli téměř všichni soutěžící a jejich pedagogický dozor do Hubálova již v pondělí 10. března. Po ubytování na domově mládeže a večeři ve školní jídelně proběhla zajímavá beseda o historii výroby traktorů Svoboda v Kosmonosech s Josefem Petrem, vnukem posledního majitele továrny Václavem Svobodou a předsedou veteránského spolku Svoboda traktor klub, který sdružuje majitelé těchto traktorů. Členové školního zájmového kroužku RC Racing Hubálov si večer připravili pro hosty ukázky RC modelů závodních automobilů na vodíkový pohon s možností zazávodit si na dráze postavené ve školní tělocvičně. V září 2024 tito vítězové celostátního finále reprezentovali

(22)

∆ AKTIVITY ŠKOL

Českou republiku na světovém finále RC modelů na vodíkový pohon v kalifornském Anaheimu, kde obsadili krásné třetí místo. Po snídani a rozlosování startovních čísel se soutěžící žáci odebrali k plnění soutěžních úkolů do dílen a učeben učiliště. Pro pedagogický doprovod byla připravena exkurze do výrobního závodu firmy ŠKODA AUTO a.s. v Mladé Boleslavi a návštěva muzea cukrovarnictví a pěstování cukrové řepy v Dobrovici. Každý účastník soutěže musel projít celkem 8 soutěžních stanovišť, na každém z nich mohl získat celkem 50 bodů. Dva úkoly plnili soutěžící v počítačových učebnách – test znalostí pravidel silničního provozu a test odborných znalostí z oboru. Třetí úkol spočíval v poznávání celkem 50 ks nářadí, měřidel, náhradních součástí strojů a technických materiálů. Ostatní úkoly byly zaměřeny na praktické dovednosti. Soutěžící museli zhotovit podle technické dokumentace jednoduché výrobky v zámečnické dílně, kovárně, soustružně a svařit plamenem k sobě dva ocelové plechy v poloze svislé nahoru. Na pracovišti oprav motorových vozidel měli za úkol demontovat ze spalovacího motoru čerpadlo kapalinového chlazení, zhotovit z papíru nové těsnění a opravené čerpadlo namontovat zpět na vznětový motor. Na vedlejším pracovišti byly přistaveny tři moderní traktory značek Case, New Holland a John Deere. Soutěžící měli za úkol připojit traktor pomocí vhodného propojovacího datového kabelu k notebooku s diagnostickým programem, nastavit v programu základní údaje o připojeném traktoru a provést základní test motoru. Vítězem soutěžního klání se stal Adam Stěhule ze Střední odborné školy a Středního odborného učiliště Vlašim, který získal celkem 331 bodů, na druhém místě skončil Matyáš Novotný z SOU Praha Radotín s 326 body a na třetím místě Aleš Slunéčko z Gymnázia a SOŠ Podbořany s 313 body. Každý účastník soutěže získal hodnotné věcné odměny a originální pamětní list. Vítěz celostátního kola se stal laureátem celostátní přehlídky České ručičky. Tuto tradiční akci na podporu řemesel pořádá Jihomoravský kraj ve spolupráci s ministerstvy školství, zemědělství, průmyslu a obchodu. Celkem 22 nominovaných nejúspěšnějších žáků z různých oborů získá na slavnostním galavečeru v hale Rondo na brněnském výstavišti originální zlatou plaketu v hodnotě 23 tisíc Kč. Akce byla podpořena finančním příspěvkem Ministerstva zemědělství a Středočeského kraje. Zapůjčení traktorů pro plnění soutěžních úkolů umožnily firmy STROM Praha a.s., UN-COM spol. s

r.o. Radvánovice a Obecní úřad Loukovec. V roce 2026 bude pořadatelem celostátního kola vítězná Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Vlašim. Gratulujeme nejenom vítězům, ale i všem účastníkům soutěže a poděkování za svědomitou přípravu soutěžících patří všem pedagogickým pracovníkům ze zúčastněných škol

(23)

∆ AKTIVITY ŠKOL

PŘEDNÁŠKA NA TÉMA ODCHOV TELAT text | tereza velechovská , voš a soš březnice, 2. ročník oboru agropodnikání

Dne 28.2. 2025 proběhla na naší škole SOŠ a VOŠ Březnice odborná přednáška zaměřená na management chovu a odchov telat dojného skotu. Byla určena pro žáky oboru agropodnikání 2. až 4. ročníku. Hlavním tématem byl porod, poporodní péče, výživa a zdravotní problematika telat. Přednášející Ing. Polcar nám ukázal, jak důležitá je správná příprava na porod od kontroly polohy až po správné uvázání provázků, kdy je nutné porod nechat probíhat přirozeně, nebo kdy naopak je zásah člověka nezbytný. Zdůraznil, jak je asistence klíčová pro zdraví matky i telete, proč je důležité zajistit teleti rychlé očištění dýchacích cest, osušení a ošetření pupku dezinfekcí a proč je důležité sledovat zdravotní stav nejen telete ale i matky. Vysvětlil nám, jak kontrolovat sací reflex a aktivitu telete. Poukázal na to, že mlezivo je pro novorozené tele

naprosto klíčové, první napojení by mělo proběhnout ideálně do hodiny a jak je důležitá i jeho kvalita. Vysvětlil, jak se hodnotí, mrazí, rozmrazuje mléko a jaké se při tom využívají technologie. Seznámili jsme se i s drenčováním neboli napojením pomocí žaludeční sondy. Byli jsme upozorněni na rizika, zejména na nesprávné zavedení, které by mohlo způsobit vdechnutí tekutin do plic. Přednášející nám za pomocí videí vysvětlil, jak správně zavádět sondu, jak poznat, že je umístěna v předžaludku, a nikoliv v dýchacích cestách. Na závěr přednášky jsme měli možnost klást otázky, diskutovat o konkrétních problémech a ptát se na další informace, které nás zajímaly. Přednášející vše názorně ukazoval na videích a obrázcích, poskytl praktické rady, které můžeme využít nejen při studiu, ale v praxi a následně v zaměstnání. Přednáška byla velmi přínosná a pomohla nám pochopit důležitost tohoto tématu.

(24)

SYMBOL JARA, POHANSKÝCH SVÁTKŮ I VELIKONOC text | veronika lišková | foto archiv

Poslední dobou jsme o této tradičně velikonoční komoditě mohli slyšet častěji než obvykle. Mluví se však o ní spíše hanlivě, a to především kvůli její dnešní „nekřesťanské ceně“. Už víte, o čem je řeč? Jistě, o vejci. Protože se blíží Velikonoce, byla by škoda vejce skloňovat pouze v negativním slova smyslu. Pojďme si společně tento nesmírně zajímavý jarní symbol představit i z trochu jiného úhlu. Z A V Š Í M H LE D E J V E J C E

Pokrm, surovina všední i sváteční stravy, odměna pro koledníky i dar, naturálie a platidlo, velikonoční svěcenina, předmět velikonočních her, předmět lidové víry, přírodních rituálů a symbol hospodářských a lidových obyčejů. Tento výčet, zahrnující historickou i současnou funkci, nám v plné šíří ukazuje význam vejce, které bylo již odpradávna atributem svátků jara a Velikonoc. Ale proč vlastně? Abychom se dostali k

(26)

ΩZEMĚDĚJSTVÍ

pravé podstatě vejce, pojďme se na věc podívat z širší perspektivy. Velikonoce datujeme do období jara. Změny, které se v přírodě touto dobou odehrávají, jsou fascinující: pučení, rašení, líhnutí, rození mláďat – obrozující se příroda po dlouhé zimě. Vše se v cyklu začíná dít znovu, od začátku. V předkřesťanských dobách byly oslavy vítání jara, oslavy rovnodennosti nejpodstatnější částí roku. Symbolický význam vejce pro tuto roční dobu je dán už vlastně z jeho podstaty – vejce je zárodek nového života. Během pohanských oslav sehrávalo ústřední roli. Lidé ho uctívali jako symbol plodnosti, zrození, vzkříšení i nové životní síly. V tomto smyslu je doloženo již v pravěku a starověku. Vyrytá pštrosí vejce, stará 60 tisíc let, byla objevena v Africe, zdobená vejce se běžně dávala do hrobů starých Sumerů a Egypťanů před pěti tisíci lety a vejce obarvená načerveno si jako dárky dávali lidé již ve starověkém

Egyptě, Persii, Řecku a Římě. Velký zájem našich předků o (z dnešního pohledu obyčejnou) komoditu je dokladem její mimořádnosti a významnosti napříč celými dějinami jarních oslav. O D P O H A N Ů K E K Ř E S ŤA N S T V Í

Další indicii při pátrání za významností tohoto atributu můžeme nalézt v etymologii. Právě od jména germánské bohyně jara či probuzení přírody Ostary (Eostre) odvozují některé anglosaské země svůj název pro Velikonoce. Angličtina má pro Velikonoce slovo Easter, němčina Ostern. Vědecká terminologie má pro ženský pohlavní hormon slovo estrogen a sexuální cyklus, v němž může samice zabřeznout, se nazývá estrální cyklus. Zjednodušeně řečeno je to cyklus, v němž může u zvířat dojít k zahnízdění oplodněného vajíčka. Zatímco v našem prostředí používáme k označení názvu svátků křesťanskou

(27)

ΩZEMĚDĚJSTVÍ

terminologii (Velikonoce – velká noc – rozumí se ta, v níž došlo ke Kristovu vzkříšení), anglosaské země vycházejí z té pohanské, v níž hraje prim právě vejce. Ačkoli dnes vnímáme vejce jako symbol křesťanský, spjatý s velikonočními svátky, tento původně pohanský atribut se v nastupujícím křesťanství neujímal snadno. V bibli se jeho symbolika neobjevuje, až křesťanští myslitelé se k obrazu vajíčka vracejí, začali ho postupně akceptovat a sami používat. Například raně křesťanský učitel Efrém Syrský (306– 373) píše: „... hroby puknou jako vejce a těla povstanou...“; a známe i slova Hildegardy z Bingenu řečené Sibyly (1098– 1179): „Když pták uvidí ve svém hnízdě vejce, bez váhání si na něj sedá a vlastním teplem z něj vyvádí mladé. Skořápka zůstává a mládě vyjde ven...“ Trvalo ale do 13. století, než se vejce stalo běžnou součástí křesťanských Velikonoc. Církev se smířila s původně pohanským symbolem moci obrozující se přírody – shledala ho neškodným (podobně jako například další původně pohanské atributy a rituály – oheň, vodu, šlehání pomlázkou aj.) ve svém monoteistickém náboženství a začlenila ho do své velikonoční symboliky jako symbol Vzkříšení – neboť vejce představuje zamčený hrob, ve kterém je přesto ukryt život a z něhož vstal Ježíš Kristus. Oba významy – křesťanský i pohanský – vystihují slova Williama Harveyho (1578–1657), britského anatoma a fyziologa, objevitele krevního oběhu: „Omne vivum ex ovo.“ Vše živé pochází z vejce.

Svou roli hraje vejce i v judaismu. Ačkoli Starý zákon ho rovněž nezmiňuje, během oslav židovského svátku Pesach nesmí uvařené natvrdo chybět na tradičním sedarovém talíři. Symbolizovat zde má nový život a též Izrael, přirovnávaný ke žloutku, který nikdy nesplyne s bílkem, stejně jako Izraelité nikdy nesplynuli během pobytu v Egyptě s okolními národy. D E J T E V E J C E M A LOVA N Ý

„Hody, hody do provody, dejte vejce malovaný...,“ zní začátek notoricky známé velikonoční koledy. Po třech nejvýznamnějších křesťanských dnech (Velkém pátku, Bílé sobotě a Božím hodu velikonočním) přichází Pondělí velikonoční – lidová tradice jarního veselí, zasazená do křesťanských Velikonoc, při které se odehrává darování vajíček. Po akceptování a přijetí symbolu bylo samozřejmě nutné, aby si křesťanství vytvořilo vlastní výklad tradice darování vajec. V legendě pocházející z Blešna u Hradce Králové se můžeme dočíst: „Když Ježíš se svatým Petrem chodili po světě, přišli do jednoho statku a poprosili hospodyni o kousek chleba. Ta však neměla v celém stavení ani skývu. Vtom uslyšela kdákání slepice, seběhla ke kurníku a našla vejce. Upekla ho v teplém popelu a jím nakrmila oba pocestné. Když odešli, chtěla smést koštětem pohozené skořápky. Jaké bylo její překvapení, když uviděla, že se proměnily ve zlato. Selka potom každého pocestného častovala vejci, ale žádná skořápka se ve zlato neproměnila. Časem začala vejce rozdávat na výroční den návštěvy oněch dvou pocestných.“ Jak řečeno, běžnou součástí křesťanských svátků se vajíčka stala během 13. století. Z doby okolo roku 1200 pochází nejstarší zmínka o obřadu svěcení velikonočních vajec v křesťanských chrámech, která byla nejprve určena jako dar duchovním. V našich zemích je zvyk darování velikonočních vajíček poprvé doložen ve 14. století. Vajíčka se rozdávala i jako almužna žebrákům. Dětem se začala vajíčka rozdávat až v 17. století. Dostávaly je s dalšími dárky od svých kmotrů a učitelů. V některých protestantských krajích byl a stále je zvyk nadělování vajec spojen s živočichem: skřivanem, kohoutem, zajíčkem... Nejvíce byla samozřejmě ceněna vajíčka vykoledovaná chlapci od děvčat za „pomlázku“. Z rudolfinské doby pochází zápis o tom, „že se před

(28)

Velikonocemi v Praze prodávaly po ulicích pestrobarevné metly, s nimiž pak všichni venku pobíhali. Potkali-li prý kdo pannu, šlehal ji po ramenou i rukou, aby dostal velikonoční vejce.“ K R A S L IC E K R Á S N Á – Č E R V E N Á

A jak by vlastně mělo vypadat tradiční velikonoční vajíčko? Koledníci dostávali v Pondělí velikonoční kraslice namalované i jednobarevné. Opět si na pomoc můžeme přizvat etymology, podle nich je význam slova kraslice odvozen od slova krásný – což ještě ve staročeštině znamenalo červený. Starověk přisuzoval červené barvě vajec symboliku dělohy, tedy plodnosti, křesťanství červené vejce vykládá jako krev Kristovu. Dodnes můžeme někde slyšet označení Velikonočního pondělí jako červené a celého velikonočního cyklu jako červené svátky. I v současnosti jsou, stejně jako před několika sty lety, české kraslice obvykle červeně obarvené, i když se samozřejmě během doby výzdoba rozpracovala do různorodých technik a vzorů, lišících se podle regionu a času. Zdobením se moc vejce měla ještě násobit. Nejstarším dokladem červeného malovaného vejce na našem území je nález fragmentů červeného vejce s geometrickými vzory, které bylo objeveno na pohřebišti na Břeclavsku, datovaném do počátku 11. století. Z počátku 4. století pochází z Německa nestarší evropský nález. Asi nejrozšířenější technikou zdobení je malba voskem na bílé vejce, která vytvoří barevnou batiku. Klasické červené kraslice zdobené tímto způsobem se zachovaly hlavně na Chodsku. Dále se můžeme setkat s leptáním, vyškrabáváním i dalšími způsoby krášlení. Každý kraj má své specifické prvky zdobení – od nejjednoduššího prostého barvení po složité grafické práce či gravírování, což je ryze česká tradice. Na Hané doplňují barevné vajíčko ještě kousky slámy, jinde ústřižky textilu či drátek a z Plzeňska pochází i ojedinělá kraslice zdobená okutím. V umění zdobení kraslic vynikají kromě nás i další národy. Tradice zůstala dodnes živá na Slovensku, v Polsku, na Ukrajině a v dalších oblastech, hlavně východně od nás. Až do počátku 20. století se používala pouze přírodní barviva. Dívky chystající velikonoční vaječnou nadílku si musely vystačit s tím, co nabízela jejich spíž. Dodnes se k barvení používají například cibulové slupky, víno, kurkuma, červená řepa, špenát, kopřivy, červené zelí, heřmánek, zázvor, nastrouhaná

mrkev, borůvky, bezinky, káva, saze apod. Co je však nejdůležitější, podle starého zvyku má být darované vajíčko červené, plné (tedy nevyfouknuté), osobně vymalované, aby splňovalo pradávný magický, životodárný obsah. Jedině pak platí (třeba i na něm vepsané) věnování: „Kdo toto vajíčko dostane, sto roků na světě ostane.“ K vejci jako dárku dívky milému mohlo být připsáno: „Komu já vajíčko daruju, toho já upřímně miluju, komu já vajíčko dám, toho já ráda mám.“ HOD VEJCEM

Kromě jiného sloužilo vejce také jako rituální předmět a prvek hry. Například tradiční americké „koulení vajec“ po trávníku Bílého domu, kdy děti závodí a posunují vejce pomocí lžic, má vlastně své kořeny ve starověku. Dnes je motivem akce především hra,

v minulosti bychom hledali význam opět u kultu matky země – ploditelky. Již před více než šesti tisíci lety pokládali, zakopávali nebo kouleli rolníci vejce při jarní rovnodennosti na polích proto, aby tím zajistili půdě plodnost v následujícím roce. V Řecku je zase dodnes živý zvyk ťukání natvrdo uvařenými červenými vejci při velikonoční večeři. Vejce, které vydrží neprasklé, má přinášet po celý rok štěstí tomu, kdo ho drží. S podobným zvykem se můžeme setkat i v našem prostředí. Stačí navštívit jihočeské Prachatice. Tam totiž každoročně u kostela sv. Petra a Pavla probíhá tzv. pekání, což je prý na Prachaticku tradice stará 200 let. Podle etnografů má pekání symbolizovat definitivní vítězství jara nad zimou. Ve hře jde o ťukání vajíčky o sebe, přičemž vyhrává ten, jehož vajíčko je méně poškozené. Některé hry s vajíčky se datují až do středověku, a to po celé Evropě. Kromě pekání je to například ještě sekání. Principem této hry bylo, že jeden chlapec uchopil vejce do dlaně, aby byla viditelná pouze špička. Druhý hoch krejcarem mrštil proti vejci, a když se mince zasekla do skořápky, náleželo vajíčko házejícímu chlapci. Koulení spočívalo ve vyskládání vajíček do řady. Z větší dálky se k nim pak kutálela kudrna – koule slepená z volských chlupů. Kdo zasáhl kudrnou vejce, mohl si ho vzít. Na Chodsku zase probíhal hod vejcem, buď přes střechu,

(30)

nebo do výšky, aby dopadlo na měkký drn. Pokud se vejce rozbilo, sklidila dívka, která ho darovala, posměch a hoši říkali, že bude nestálá. Her, ve kterých bylo vejce ústřední pomůckou, bychom mohli jmenovat více. Během jarního rituálu vynášení Morany plnilo funkci estetickou a symbolickou. Při vyhánění zimy se figurína dozdobila výsměšným náhrdelníkem z vyfouknutých vajec, která měla symbolizovat smrt a prázdnotu. Církev obřady tohoto typu velmi provokovaly, právě kvůli motivu smrti, se kterou není radno si zahrávat, díky této nevraživosti se ale naštěstí zachovaly dokumenty dokládající jejich existenci, a to již ve 14. století. VČ E R A A D N E S

Třeba vás povídání inspirovalo a vyzkoušíte si o letošních Velikonocích některou z technik zdobení, nebo si s vajíčky zahrajete alespoň koulení či pekání. O vejci, technikách zdobení, hrách i obřadech s ním spojených by se dalo říci ještě mnohem více. Jisté je, že v životech našich předků hrálo poněkud jinou roli než dnes. Rituálnější, symboličtější. Něco z minulosti se ale přece jen přeneslo i do dnešní pomlázky – možnost někoho obdarovat. A tak se na Velikonoce doma nezavírejte, ale přivítejte koledníky a dejte jim vejce malovaný. Nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám… možná jiný nesnese, ale jistě tím uděláte radost jim i sobě.

ΩZEMĚDĚJSTVÍ

APLIKOVANÁ BIOLÓGIA V PESTOVANÍ KARFIOLU ROZVÍJA LOGICKÉ MYSLENIE text | foto ján piešťanský

Karfiol záhradný je zelenina, ktorá sa na obchodných pultoch objavuje takmer celý rok, ale jeho pestovanie u nás má sezónny charakter. Iným znakom je, že naša pestovateľská tradícia sa upriamuje na jeho biele odrody. Tieto ukazovatele môžeme zmeniť v tom, že predĺžime sezónnosť v pestovaní a rozšírime sortiment ponuky cestou pestovania farebných karfiolov. Pri nich sa okrem agrotechnických zásad upriamime i na aplikovanú biológiu, z ktorej získané poznatky si uchováme nielen teoreticky, ale rozvinieme ich v logickom myslení na ďalšie obdobia. Takýto cieľ sme si stanovili práve pre pestovanie fialových karfiolov – odrody di Sicilia violetto, Grafiti a

Fialový karfiol di Sicilia Violetto

(32)

Parmac. Zberali sme ich nielen v jesennom, ale aj zimnom období. Predlžovaním termínu zberu sa dosahuje situácia predĺženia periódy zberu úrody. Aby sa dosiahli požadované úrody, tak je nutné dodržiavať agrotechnicko-didaktické zásady: - najprv vytvor koreň, - potom listy, - nakoniec ružicu. Z teoretických poznatkov sme sa orientovali na výživovú hodnotu. Sledovaním nutričných hodnôt karfiolu sme zistili, že sú získané z chemických rozborov bieleho karfiolu. Treba pripomenúť, že i fialové varianty sa obsahom energetických látok a makroelementov neodlišujú. Rozdiely je potrebné vidieť v obsahu biologicky účinných látok. Kým biela farba nasvedčuje tomu, že sa v bielom karfiole nenachádzajú mikroelement železo a antokyány, tak u fialového je ich obsah značne zvýšený. Je to podobné ako by sme porovnávali biele a červené víno. Upriamením pozornosti na obsah vitamínu C sa dá logicky odvodiť, že ak by ho nami pestovaný karfiol mal rovnaký ako biely, tak prítomné antokyány jeho antioxidačný účinok zvyšujú. Významný je i obsah vitamínu K, dôležitého pre zrážanie krvi. Osobám, ktoré trpia trombózou alebo užívajú preparáty na riedenie krvi sa jeho častá konzumácia neodporúča. Obsahuje taktiež goitrogény, substancie, ktoré nepriaznivo pôsobia na činnosť štítnej žľazy. U pacientov s uvedenými chorobami je preto konzumácia karfiolu ako aj iných kapustovitých zelenín (brokolica, kapusta,

ΩZEMĚDĚJSTVÍ

kaleráb) obmedzená. Pri agrotechnických zásadách pestovania je dôležitý pozorovať termín a spôsob sadenia. V našich experimentoch sa najlepšie osvedčil júnový termín výsevu. Na druhej strane je potrebné brať v úvahu miesto rastu rastlín, pretože v poľných podmienkach sú vystavené skočkám, ktoré hlavne v čase vzchádzania ich za pár hodín dokážu zdecimovať, pričom niekedy nepomôže ani chemická ochrana. Rastúce priesady je lepšie dať na miesto, do ktorého sa skočky nedostanú. Odporúčame vykonať výsev do zakoreňovačov a to buď plastových alebo z tvarovanej rašeliny. Každá z týchto nádob má svoje pozitíva. Z plastovej nezačnú vyrastať korene von, ale na druhej strane sú priestorovo obmedzené, postláčané. U rašelinovej zase korene vyrastajúce von odumierajú v dôsledku vysušovania a nadbytku svetla. Vyrastené priesady so 4 – 5 pravými listami sa vyberú z plastového zakoreňovača spolu s vlhkým substrátom, vysadia do jamky zaliatej vodou a väčšej ako je priemer zakoreňovača. Tie, ktoré sú v rašelinovom obale tesne pred výsadbou ponoríme do vody spolu s obalom, ktorý sa v pôde rozloží a pôsobí ako hospodárske hnojivo. Všetko vložíme do zamokrenej jamky, prihrnieme vlhkou zeminou, ktorá sa utlačí. V oblastiach, v ktorých nehrozí invázia skočkami sa osvedčilo i presádzanie karfiolu z priesad vypestovaných na voľnom priestranstve. Je ich treba mať vzdialené na 10 cm, aby sa dali z pôdy vybrať i so zeminou, ktorá sa mierne stlačí, aby zostala priľnutá na koreňoch a presadiť na požadované miesto. Ich dobrá adaptačná schopnosť na novom mieste sa prejaví vtedy, ak výsadbu prevedieme za chladnejšieho a vlhšieho počasia. Hoci rast overovaných odrôd je prispôsobený teplej klíme, tak letné horúčavy nad 30 oC na nich nepôsobia priaznivo a dokonca ho v raste brzdia. Vlahu v poraste v tomto období je potrebné udržiavať, aby sa rozvíjal plytký, avšak mohutný koreňový

systém. V tomto období sa vyžaduje i monitorovanie výskytu molice lastovičníkovej (Aleyrodes proletella) a víjačky kapustovej (Evergestis forficalis). Pri skracovaní dní od konca augusta je potrebné zvýšiť zavlažovanie, pretože rastliny začínajú vytvárať množstvo listov, zväčšovať listovú, asimilačnú plochu ako i to, že sa stimuluje tvorba modifikovanej osi – ružice. Rastový vrchol jedinca je potrebné sledovať, pretože do neho sa radi usádzajú parazity ako sú larvy motýľov škodiacich na kapuste, mäkkýše príp. ich dokážu vyžierať i stavovce a to napr. hraboše, zajace, bažanty a havrany. Skracovaním svetelného dňa a poklesu teplôt sledujeme vlhkosť pôdy. Pôda v tomto období nemá byť zamokrená, no na druhej strane vlhká. Jej vlhkosť postačuje preto, že cez deň širokými listami zamedzujú odparovaniu vody z pôdy a ráno zachycujú rosu. Jej pôsobenie neškodí ani ružici, ale časté zamŕzanie kvapiek a ich následné prudšie rozmŕzanie ranným

Odroda karfiolu Parmac prekrýva ružicu listami

(33)

ΩZEMĚDĚJSTVÍ

slnkom môže vyvolať tvorbu plesní a preto i v období jesenného sucha sa nikdy rastlina nesmie polievať na ružicu, ale iba ku koreňu. Ak sme chceli predísť riziku chladu a tvorbe plesní, tak sme vykonali pestovanie v skleníku. Tento spôsob významnú úlohu zohrával v tom, že sa dá regulovať zavlažovanie pod koreň so zamedzením pôsobenia závlahovej vody na listy, nasadania spór plesní na ružicu ako i eliminácii neskorých jesenných resp. na začiatku zimy pôsobiacich mrazov, príp. snehovej pokrývky. Týmto sme dosiahli získavanie karfiolov pre vianočné a novoročné obdobie. Z botanického hľadiska sa karfiol radí medzi dvojročné rastliny. Prejavuje sa to tak, že v prvom roku vytvorí ružicu a pri prezimovaní v priaznivých podmienkach o rok kvetenstvo. My sme vykonali v skleníkových podmienkach experiment v tom, že na prelome rokov sme zrezali ružicu, ale rastlinu sme ponechali. Počas zimy prichádzalo k postupnému opadávaniu listov, ale rastliny sme ponechali s tým, že sa občas zavlažovali. Neskoro na jar zdrevnatené osi začali rašiť, pričom sme na

každej nich ponechali iba 2 – 3 rovnomerne rozložené výhonky, ktoré si vytvorili dlhšie osi. Nakoľ ko materské jedince mali veľmi dobre vyvinutý koreňový systém z predchádzajúceho roka, tak počas leta nebola potrebná výdatná závlaha, pretože karfioly dokázali získať vlahu i z hlbších vrstiev pôdy a prežiť i v horúcom prostredí skleníka. V jesennom období pri výdatnej závlahe dokázali z vyrašených častí vytvoriť plnohodnotnú rastlinu prejavujúcu sa vo vytvorení ružíc v mesiacoch január a február. Tieto boli menšieho priemeru, nižšej hmotnosti, taktiež bledšie, ale na druhej strane si zachovali typickú karfiolovú chuť. Za pozornosť stojí, že i v zime sme dokázali vypestovať čerstvú domácu zeleninu. Podotýkame, že karfiol sa takto zachová iba pri miernej, skôr nadpriemerne teplej zime, v dobre uzavretom skleníku a pri dostatočnej zásobe živín v pôde. Poznatky, ktoré sme získali sa dajú využiť nielen vo vyučovacom procese v predmete aplikovaná biológia, ale i pri spolupráci so spoločnosťou Fratelli Ingegnoli S.p.A., s ktorou máme už niekoľ ko ročné kontakty prejavujúce sa vo vzájomnom využívaní poznatkov z oboch strán.

Karfiol Parmac dopestujeme i za miernej zimy

(34)

ΩZEMĚDĚJSTVÍ ΩZEMĚDĚJSTVÍ

OPATŘENÍ PROTI SLINTAVCE A KULHAVCE V RÁMCI ŠKOLNÍCH PRAXÍ text | mze

V souvislosti s šířením slintavky a kulhavky (SLAK) v Maďarsku a na Slovensku doporučují Ministerstvo zemědělství (MZe), Státní veterinární správa (SVS) a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) zemědělským a veterinárním školám zpřísnění hygienických pravidel při praktickém vyučování v chovech. Doporučení přichází v době, kdy se školy připravují na praktickou maturitní zkoušku. Cílem opatření je zabránit zavlečení nákazy do chovů, a zároveň umožnit pokračování praktické výuky. Vstup žáků do chovů není mimořádnými veterinárními opatřeními (MVO) zakázán, měl by však probíhat za zvýšených bezpečnostních podmínek.

„Chápeme důležitost praktického vyučování pro žáky zemědělských škol. Současně je ale nutné minimalizovat riziko zavlečení nákazy do českých chovů. Proto jsme připravili soubor doporučení, která pomohou zajistit výuku v souladu s pravidly biologické bezpečnosti,“ řekl ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL). Z platných MVO pro chovatele přímo vyplývají některé povinnosti, které se týkají i případných studentských praxí. Jde zejména o zajištění, aby do chovu nevstupovaly osoby, které se v předchozích 21 dnech pohybovaly v uzavřených pásmech ke SLAK a vést záznamy o vstupu cizích osob do chovu. Nad rámec těchto nařízení v případě žákovských praxí v chovech doporučujeme: - omezení počtu vstupujících osob na minimum, - důsledné používání ochranných pomůcek a průchod dezinfekční zónou při vstupu i výstupu, - zákaz vnášení potravin do chovu (svačiny) a vynášení předmětů ven, - oddělení zvířat určených pro výuku od ostatních v chovu, - dodržovat všechna další opatření, která má již v současné době stanovená chovatel v daném hospodářství pro své zaměstnance a ostatní služby. Informaci o doporučení obdrží všechny dotčené školy a zřizovatelé od MŠMT. V případě nejasností se mohou školy i chovatelé obrátit na příslušné krajské veterinární správy.

(35)