ZEMĚDĚLSKÁ ŠKOLA - květen 2025 - č. 9/87

zemědělská 9

8 7. R O Č N Í K K VĚTEN 2025

ZEMĚDĚLKA JE

dobrý krok

agricult

škola

PÔDOHOSPODÁRSKA

# Michal Petřík

editor

V době, kdy všichni a všude mluví o nejisté a náročné budoucnosti, může výběr školy nebo oboru působit jako velké a zodpovědné rozhodnutí. Ale pokud jste se rozhodli pro zemědělství, zahradnictví, potravinářství nebo lesnictví, můžete si být jisti jedním: byl to dobrý krok.

Tahle cesta není vždy jednoduchá. Znamená být venku v každém počasí, spoustu práce rukama, znalosti z biologie, techniky i ekonomiky. Ale zároveň nabízí něco, co mnoho jiných oborů postrádá – hluboký smysl, viditelné výsledky a každodenní spojení s přírodou, krajinou a lidmi.

Když se staráte o půdu, sázíte strom nebo sklízíte úrodu, není to jen obyčejné zaměstnání. Jste součástí něčeho většího. Dáváte krajině péči, městům čerstvé potraviny a lesům budoucnost.

Navíc obory jako zemědělství, zahradnictví a lesnictví dnes zažívají proměnu. Přichází nové technologie, důraz na ekologii a českou produkci. Právě mladí lidé vnášejí do těchto oborů svěží nápady, energii a odvahu dělat věci jinak. A to je přesně to, co dnešní svět potřebuje.

Tak pokud jste právě na začátku studia nebo váháte, jestli tahle cesta má smysl – věřte, že ano.

Vybrat si obor, který pracuje s půdou, rostlinami, krajinou nebo lesem, je víc než jen volba školy. Je to volba hodnot. A těch, které mají kořeny, se drží i budoucnost.

(02)

květen 2025

04

06 PŘÍBĚH

ANGLIČTINA

Odlehčená a nenáročná minutka na rozjezd.

Zajímavé informace, které z vás udělají malou, ale opravdu malou chodící encyklopedii.

Květen? To jsou i rozkvetlé sady. Do jednoho krásného sadu se vydáme v tomto vydání.

Objevujeme zeměděství po celém světě. Tentokrát se podíváme, jak se studuje zemědělka ve Španělsku.

Využijte náš text ke zlepšení v angličtině.

FAKTA

14

CESTOVÁNÍ Jedeme na další výlet!

Tentokrát nás čeká cesta magické sopečné krajiny.

22

AKTIVITY ŠKOL V těchto měsících vás pravidelně seznamujeme s tím, jak školy zvládají aktuální situaci. V tomto čísle se podíváme hned do několika škol.

>9/87 vydává Ústav zemědělské ekonomiky a informací, Mánesova 1453/75 120 00, Praha 2 editor Michal Petřík e-mail petrik.michal@uzei.cz telefon +420 222 000 381

(03)

12

20 KALENDÁŘ

Jaro to je jedna akce za druhou. Ty nejzajímavější najdete v našem kalendáři.

28 ZEMĚDĚJSTVÍ

Nové informace pro odborníky na svých místech a především na místech vzdělávacích a vědeckých.

131

!FAKTA

PRAXE JAK MÁ BÝT

BUDOUCNOST VENKOVA JE NA ZEMĚDĚLKÁCH…

V tomto vydání máme několik zajímavých odkazů na Španělsko a jeho zemědělství, proto mu budeme věnovat prostor i zde. Španělské zemědělství je jedním z pilířů národní ekonomiky a kultury. Olivy, víno, zelenina – to vše tvoří nejen exportní artikl, ale i identitu regionů. Přesto španělský venkov čelí zásadnímu problému: stárnutí populace a odchodu mladých lidí do měst. V tomto kontextu hrají důležitou roli střední zemědělské školy, které mladé lidi připravují na moderní zemědělství a zároveň posilují jejich vztah k půdě a místu, odkud pocházejí. Odborné školy ve Španělsku (Formación Profesional) nabízejí studijní obory zaměřené na zemědělství, lesnictví, ekologické hospodaření nebo agropodnikání. Výuka je praktická – studenti tráví čas nejen v učebnách, ale i na školních farmách, kde si osvojují každodenní činnosti zemědělců. Součástí výuky jsou také moderní technologie, jako je využití dronů, chytrých senzorů či digitálních systémů řízení výroby. Důraz je kladen i na udržitelnost a podnikavost – školy studenty motivují k tomu, aby sami zakládali vlastní projekty a přinášeli inovace do tradičního sektoru. Stát i Evropská unie přitom mladé zemědělce podporují prostřednictvím dotací, grantů nebo zvýhodněných podmínek pro rozjezd podnikání. Zemědělské školy se často zapojují do mezinárodních projektů a výměn, které studentům ukazují, že zemědělství není jen minulostí, ale dynamickým odvětvím s budoucností. Budoucnost venkova ve Španělsku závisí na tom, zda se podaří mladé lidi motivovat k návratu ke kořenům – a právě střední zemědělské školství hraje v tomto procesu klíčovou roli.

(04)

Na adrese Mendelova 131 v Benešově od dubna najdete nejen Střední zemědělskou školu, ale též i novou veterinární ordinaci, kterou provozuje právě tamní škola. Ordinace nabízí nejen odbornou péči o domácí mazlíčky, ale slouží i jako výukové centrum pro studenty oboru veterinářství.

Pod dohledem zkušených veterinárních lékařů zde studenti získávají praktické zkušenosti, které jsou nezbytné pro jejich budoucí profesní dráhu. Spojení moderních znalostí, odborného vedení a nadšení mladých budoucích veterinářů zaručuje kvalitní péči o zvířata. Ordinace je otevřena každou středu od 14 do 18 hodin.

text redakce | foto archiv

!FAKTA

VÍTE, ŽE… na Střední škole zahradnické a zemědělské v Děčíně-Libverdě je v plném běhu nový partnerský projekt programu Erasmus+, který se zaměřuje na dopady klimatických změn v lesní ekosystémy? V prvním dubnovém týdnu na škole hostili studenty a učitele z partnerských škol EFA El Soto ze španělské Granady a ALSUD Escola Profissional z portugalské Mértoly a připravili pro ně a pro vlastní žáky oboru Ekologie zajímavé aktivity v Národním parku České Švýcarsko a v Ptačím parku Mnišské louky.

COOLTURA

ZAJÍMAWÉWÉWÉ

Zveme vás na úžasně zpracovanou výstavu, ze které budou nadšeni nejen žáci zahradnických oborů. V pražském Národním pedagogickém muzeu probíhá výstava, která přibližuje pozoruhodnou, a přitom často opomíjenou kapitolu dějin školství – roli školních zahrad ve výchově dětí. Nese podtitul „Ekologická výchova v proměnách času“ a nabízí nejen pohled do historie, ale také inspiraci pro současnost. Návštěvníci se prostřednictvím bohaté obrazové dokumentace přenesou do doby od poloviny 19. do poloviny 20. století, kdy školní zahrady sloužily jako živé učebnice přírody. Výstava ukazuje jejich vývoj, využití a význam pro rozvoj školní mládeže. Nechybí ani historické včelí úly či nástroje pro chov bource morušového. Jedním z nejzajímavějších momentů výstavy je představení osobnosti Eduarda Štorcha – učitele, spisovatele a amatérského archeologa, který ve 20. letech minulého století vedl na Libeňském ostrově v Praze unikátní projekt s názvem Dětská farma. Ten měl propojit vzdělávání, přírodu a samostatnost dětí formou praktické práce. Výstava však není jen o dívání – nabízí i řadu interaktivních prvků. Děti i dospělí si mohou prohlédnout včelí plástev v životní velikosti, prolézt nory, poznat dřevo různých ovocných stromů, zkoumat druhy zeleniny nebo si osahat různé typy hedvábných látek. Připraveny jsou také doprovodné programy pro veřejnost a edukační aktivity pro školy. Výstavu lze navštívit ve Valdštejnské 20 na Malé Straně až do 2. listopadu 2025.

Rubrika ZAJÍMAWéWéWé v každém čísle přináší zajímavé novinky z internetu či tipy na stránky, které se vyplatí navštívit či rovnou dlouhodobě sledovat. Tentokrát vám představíme web www.REGIONYSOBĚ.cz, který vytvořila Národní síť místních akčních skupin na podporu lokální ekonomiky. Jedná se o web jehož cílem je propojit lokální nabídku podnikatelů s místními konzumenty a s turisty. Na webu si může každý vyhledat podnikatele podle kraje, území místní akční skupiny nebo zaměření podnikání: obchody a prodejny – potraviny a přírodní produkty – řemesla – rukodělné výrobky – služby – stravování a ubytování.

Cílem není jen propagovat tisíce drobných regionálních producentů, ale vytvořit i unikátní databázi toho nejkvalitnějšího, co české regiony nabízí a co je třeba zachovat a podporovat. „Silní lidé dělají silný region!“, to je motto tohoto projektu a zapojit se do něj můžete hned teď ať už jako producenti, či konzumenti. Jen připomeňme, že v Česku roste zájem o lokální potraviny. Podle průzkumu Akademie věd ČR se o ně v roce 2020 zajímalo 30 procent lidí, o čtyři roky později to bylo 39 procent. Více než polovina lidí uvedla, že alespoň občas lokální potraviny nakupuje, z toho 13 procent často. Výzkum také zjistil, že dvě třetiny dotázaných by dalo přednost lokální potravině, i kdyby byla dražší.

V ÍC E Z P R ÁV Z E Z E M Ě D Ě L S K ÝC H O B O R Ů N A J D E T E N A P O R TÁ LU W W W. AG R O N AV IG AT O R .C Z

(05)

příběh

STARÉ ODRŮDY, TŮNĚ A PTÁCI text | foto kristýna vobecká , pro-bio svaz ekologických zemědělců

Na svahu pod rodinným ekostatkem Bílý mrak v Šachově se ve smíšeném vysokokmenném ovocném sadu pasou ovce a mezi nimi pobíhají husy. Před 20 lety by tu však návštěvník našel pouze holé svahy. To až rodině Susových se třemi dětmi se podařilo tento kout, vzdálený několik kilometrů od městečka Borohrádek v Královéhradeckém kraji, proměnit v místo, kde díky několika vytvořeným vodním tůním, extenzivním ovocným sadům a hospodaření podle zásad ekologického zemědělství kypí život a daří se přírodní rozmanitosti.

V Šachově a v sousedním Zdelově najdeme i další sady, spíše intenzivnějšího charakteru, stále však s klasickými ovocnými stromy na semenných podnožích, které jsou výsledkem neúnavné práce krajinného ekologa Radka Suse. Navíc se tento hospodář stará i o pronajaté staré selské sady vzdálené několik kilometrů od sídla farmy.

(06)

PŘÍBĚH M AT Č I N O A J E P T I Š K A V J E D N O M S A D U

Rodina Susových pěstuje ve svých sadech ovocné stromy tradičním způsobem bez použití chemie. V jejich extenzivních sadech najdete jabloně s názvy jako Jeptiška, Panenské české, Řehtáč soudkovitý nebo Hladíkovo přeúrodné.

Jedná se o tzv. staré odrůdy ovocných stromů, které vznikly v daném prostředí s náhodným nebo cíleným působením člověka. Pro svou odolnost a přizpůsobivost jsou tyto odrůdy vhodné pro pěstování v ovocných sadech v režimu ekologického zemědělství.

Výška kmene ovocných stromků v extenzivním sadu se pohybuje okolo 180 i více centimetrů, což původně umožňovalo využití přízemní části sadu pro sklizeň sena nebo jinou podkulturu. V Šachově je tento prostor určen pro pastvu ovcí. „Výška našich stromů samozřejmě znamená, že jablka neposbíráme ze židle, sběr ovoce na korunách stromů je náročnější a takové plody nemusí být po sběru zrovna ukázkové. To nám

(08)

však, vzhledem k naší specializaci, kterou je moštování, nevadí,“ uvádí Radek Sus, spolumajitel farmy Bílý mrak. Přesto Susovi nabízejí i kvalitní konzumní jablka, hrušky, třešně, švestky, renklódy a mirabelky. Vše je samozřejmě v bio kvalitě.

Vysokokmenné ovocné stromy také dotvářejí přívětivý kulturní ráz krajiny a poskytují prostor pro rozvoj přírodní rozmanitosti. V sadech žije množství druhů volně žijících živočichů a rostlin. Květy, dřevo i plody ovocných stromů pěstovaných bez chemie poskytují útočiště i potravu pro hmyz a ptáky. V sadu Susových již viděli také dudka chocholatého, který se na území Česka vyskytuje velmi zřídka. Díky vysoké biodiverzitě je v sadu také zachována přírodní rovnováha, což udržuje škůdce ovocných dřevin v rozumných mezích.

PŘÍBĚH

„Bílý mrak je ukázkou toho, na jakých principech a jak má vlastně fungovat ekofarma. Uzavřený koloběh živin, biodiverzita, díky níž se choroby a škůdce na farmě daří držet na uzdě, pěstování starých odrůd, zdravá půda, zvířata, krásná krajina, vynikající produkty. To všechno jsou věci, které bereme jako samozřejmost, ale ono to tak není. Aby farma vypadala takto, aby tam byla spousta ptáků, brouků, bylin, rostlin – to stojí spoustu energie, přemýšlení a práce a zaslouží si to velký dík od společnosti. Když na farmu přijedete, tak pochopíte, co tím myslím.

Ekologické zemědělství není jen o výborných produktech, které konzumujeme, ale je propojeno právě i s dalšími benefity pro společnost, jako je třeba čistá voda nebo právě biodiverzita, které se ale zároveň velmi těžko finančně oceňují,“ říká

Kateřina Urbánková, manažerka PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců, kterého je ekofarma Bílý mrak členem.

B IO M O Š T Y J S O U E L I X Í R E M Z D R AV Í

Hlavním produktem ekofarmy Bílý mrak je jablečný biomošt, který se z místních biojablek vyrábí v Podorlické sodovkárně v Rychnově nad Kněžnou. Čerstvé mošty vyrábí Radek Sus pro potřeby rodiny a přátel přímo na farmě. „Biomošty jsou jedinečným zdrojem vitamínů a antioxidantů. Mošty vyrobené z biojablek, které nejsou chemicky ošetřované, jsou doslova elixírem zdraví. Vhodné jsou pro děti i dospělé po celý rok, ale během chřipkové epidemie jsou ideální jako prevence k posílení imunity i během nachlazení, protože jablka mají protizánětlivé účinky,“

(09)

uvádí Marta Susová, spolumajitelka farmy a manželka pana Suse.

Pravidelnou konzumací jablečných biomoštů můžete své tělo uchránit před infarktem, mrtvicí, a dokonce i nádory. Důvodem jsou fenolické látky obsažené v jablkách, které fungují v lidském těle jako antioxidanty a dokáží omezit vliv volných radikálů na lidský organismus.

Biomošty ze starých odrůd, jako je například Matčino či Strýmka, mají oproti konvenční odrůdám navíc vyšší obsah vitamínů či minerálů a jsou aromatičtější, tudíž ideální k výrobě biomoštu. Loňská bohatá úroda ovoce také vedla majitele farmy k výrobě dalších kombinací moštů.

Poprvé na farmě zkusili kombinaci hrušek a jablek, novinkou farmy Bílý mrak je také minerály nabitý a jako víno červený BIO jablečný mošt s červenou řepou. „Naše biomošty prodáváme v pěti i tří litrových bag-in-boxech. Takto balené mošty mají dlouho dobu trvanlivosti, jsou dobře skladovatelné a od otevření vydrží několik týdnů. Mošty můžete v zimě konzumovat ohřáté se skořicí nebo s něčím ostřejším. V létě zase můžete dětem z moštu vyrobit zdravou zmrzlinu,“ uvádí Susová.

Biomošty z farmy Bílý mrak si můžete koupit přímo na farmě tzv. ze dvora, objednat v rámci bedýnkového systému v Praze nebo ochutnat ve vybraných restauracích. „Do Prahy po domluvě mošty i zavážíme,“ doplňuje farmářka.

S VAT B A I O S L AVA N A E KO FA R M Ě

Pro zájemce, kteří si chtějí koupit ovoce, zeleninu nebo jablečné mošty ze dvora, dozvědět se více o pěstování ovocných sadů v režimu ekologického zemědělství, nebo si prostě odpočinout od ruchu velkoměsta, nabízí Susovi na své farmě také ubytování. Hlavní budova statku po rekonstrukci umožňuje ubytování v 8 pokojích s celkovou kapacitou 25 lůžek. Na statku najdete také prostornou společenskou místnost. „Prostory našeho statku jsou hojně využívány pro pořádání různých seminářů nebo víkendových cvičení jógy. Návštěvníci mají možnost využít venkovní prostor s dětskými herními prvky, ohništěm a výsadbou ovocných keřů. V objektu máme také dvě kuchyňky pro samostatné vaření i hernu pro děti,“ uzavírá Susová.

Oblíbeným místem hostů je zastřešená terasa s výhledem do okolí. Prostředí ekofarmy láká také k pořádání rodinných oslav a malebnost ovocného sadu poskytuje romantickou scenerii třeba i pro svatby.

(10)

aj

the completion of compulsory secondary education, and Grado Superior (advanced level), which requires either a high school diploma or completion of a lower FP cycle.

AGRICULTURAL EDUCATION IN SPAIN text red

In a country where agriculture has helped shape not only the land but also its cultural identity, Spain continues to invest in educating a new generation of professionals who will sustain and transform the agri-food sector. From the sun-drenched olive groves of Andalusia to the dairy pastures of Galicia, farming is more than a tradition—it is an evolving, high-stakes endeavor that now requires not just hands-on experience, but also technological expertise, business acumen, and ecological awareness.

The modern Spanish farmer or agricultural technician is expected to understand global market trends, manage digital tools, and adopt sustainable practices that align with national and European environmental goals. Meeting these expectations begins not on the farm, but in the classroom—and more specifically, within the vocational training centers that form the backbone of agricultural education in Spain.

Agricultural vocational education is a key component of Spain’s Formación Profesional (FP) system, which is designed to deliver job-oriented training across a range of sectors. Within this framework, the Agraria professional family offers specialized programs for students interested in crop cultivation, animal care, food processing, forestry, and related disciplines. These programs are structured in two main levels: Grado Medio (intermediate level), typically pursued by students aged 16 and older following

(12)

Each program lasts between two and three academic years and includes both theoretical instruction and practical experience. A significant component is the Formación en Centros de Trabajo (FCT), a mandatory internship phase that allows students to apply their skills in real agricultural settings. These internships are not token gestures—they are integral to the curriculum and often provide a stepping stone into full-time employment.

The content of agricultural vocational programs is both broad and deeply practical.

Students learn about plant physiology, soil fertility, pest and disease management, irrigation systems, and animal nutrition.

Alongside this, they are taught how to use and maintain modern farming machinery, manage production schedules, and comply with environmental and food safety regulations. A growing emphasis is placed on sustainability and digitalization. Courses now frequently include training in precision agriculture, the use of GPS-guided equipment, drone operation, and the application of data analytics to optimize yields and reduce environmental impact.

These additions reflect not just trends, but necessities in a sector undergoing rapid transformation.

Spain’s approach to vocational education is shaped by its decentralized political structure. The country’s 17 autonomous communities have significant control over the educational offerings in their regions, allowing programs to reflect local agricultural needs and opportunities. For instance, vocational schools in Andalusia

programs in agricultural engineering, environmental science, rural sociology, and other related fields.

may focus on citrus fruits, olives, and greenhouse farming, while those in Castile and León are more likely to emphasize cereal crops and livestock production. In the Canary Islands, where the climate allows for year-round cultivation, students may learn about subtropical fruits and sustainable water use. This regional flexibility is one of the strengths of the Spanish system, ensuring that students are not only employable but also well-prepared to contribute to their local economies.

Significantly, vocational education is no longer viewed as a fallback option. In recent years, it has gained new prestige as a smart, strategic choice for young people who prefer practical, hands-on learning and want to enter the workforce with job-ready skills.

Government campaigns and European Union funding have supported this shift, emphasizing vocational training as a tool for economic resilience and rural revitalization. This is especially important in Spain, where rural depopulation threatens the long-term viability of many farming communities. By providing education that leads directly to meaningful employment in these areas, vocational programs serve not only individual students but also the broader social and economic fabric of the country.

Collaboration with industry is another defining feature of agricultural vocational education in Spain. Many centers maintain partnerships with cooperatives, agri-tech startups, public research institutions, and agricultural associations. These collaborations enrich the educational experience and help keep the curriculum aligned with the latest innovations and labor market demands. In some cases, students are involved in pilot projects testing new technologies or sustainable farming methods.

Others benefit from programs that combine classroom study with real employment in a dual education model—a system gaining traction across the country due to its effectiveness in improving employability.

Looking ahead, the role of vocational agricultural education in Spain is set to grow. As global challenges intensify—from food security to climate adaptation—Spain is positioning itself at the forefront of sustainable, technologically advanced agriculture. Its vocational training institutions are a crucial part of this vision. By equipping young people with the skills and knowledge to manage farms, innovate in food systems, and lead local environmental stewardship, Spain is cultivating not just crops, but a new generation of agricultural leaders.

Graduates from these vocational programs are highly valued in the workforce and enjoy diverse career prospects. Depending on their specialization, they may become farm or greenhouse managers, animal health technicians, forestry agents, irrigation system installers, or quality control supervisors in food production. Many go on to establish their own farms or businesses, often with support from rural development grants and entrepreneurial training offered through their schools. For those who wish to pursue further education, a completed Grado Superior qualifies them for entry into university

These students are learning to harness tradition while embracing transformation. They are preparing not simply for jobs, but for lives rooted in responsibility—to the land, to their communities, and to the planet. In a world where the future of agriculture is both uncertain and full of opportunity, Spain’s vocational education system is proving itself an indispensable part of the solution.

(13)

SOPEČNÉ VRCHY V ČESKÉM STŘEDOHOŘÍ text | foto hana honsová

∞CESTOVÁNÍ

Č

eské středohoří s řadou sopečných kopců představuje geomorfologický celek o rozloze 1265 km². Na 84 % území se rozprostírá Chráněná krajinná oblast České středohoří o výměře přes 1063 km². Nejvyšším vrcholem pohoří je Milešovka (837 m n. m).

V západní části zvané Lounské středohoří se nachází vrch Oblík (509 m n. m). Leží asi šest kilometrů severně od Loun, mezi vesnicemi Raná, Chraberce a Mnichov. Na severovýchodě na něj navazují dva nižší vrcholy Srdov (483 m n. m) a Brník (472 m n. m), oddělené sedlem.

Dominantní poloha kopce přitahovala návštěvníky již v pravěku, jak dokazuje nález keltské

(16)

spony na jeho vrcholu. Z Oblíku pochází i jeden ze základních kamenů pro stavbu Národního divadla v Praze. V současnosti se na vrcholu nachází betonový sloup, který upozorňuje na místo, kde podle odborníků na biotroniku, vyvěrá pozitivní energie z nitra země.

P Ř Í R O D N Í R E Z E R VAC E

Celý vrch Oblík je chráněn jako národní přírodní rezervace. Směrem na jih od vrcholu se rozprostírají suché travnaté stepní stráně, které se staly domovem celé řady vzácných rostlin a živočichů.

Těleso Oblíku je utvářeno čedičem a vděčí za svůj původ vulkanické činnosti v závěru třetihor.

∞CESTOVÁNÍ

Souběžně s ním vznikly na jedné tektonické linii i sedlem oddělené vrchy Srdov a Brník, které se tyčí za Oblíkem v téměř dokonalém zákrytu a činí spolu s ním jednu z nejlepších ukázek lineární erupce v Českém středohoří. Tento liniovitý původ má vliv i na protáhlý tvar hory.

Z vrcholu kopce se otevírají krásné výhledy na zvlněnou krajinu s množstvím vrcholků Českého středohoří, Džbán, Doupovské hory, Krušné hory i Ralskou pahorkatinu nebo Ještědsko-Kozákovský hřbet.

formací a drolin. Za vlhka zde pak může docházet (zejména na severním a západním svahu) i k lokálním sesuvům.

Pod kopcem se rozprostírá stejnojmenná vesnice, doložená v pramenech prvně roku 1335, kdy byla majetkem kláštera magdalenitek v Lounech. Ještě v polovině 15. století, kdy ves patřila Lounům, zde platilo městské dávky deset hospodářů. Zřejmě během třicetileté války vesnice zanikla. Ve druhé polovině 17. století tu byl vystavěn hospodářský dvůr, který zůstal dodnes.

P Ř Í K R É S VA H Y

Ačkoliv je pro Oblík typická silueta vrchu s plochým sešikmeným vrcholem, můžeme ho od jihozápadu a zejména od severovýchodu vnímat jako téměř dokonale špičatý kužel. Jeho příkré svahy dosahují sklonu 30 až 45 stupňů a místy přecházejí do skalních

S R D OV A B R N Í K

Srdov (místně zvaný Dědek), je neovulkanický suk protáhlejšího tvaru. Jeho úzký hřebínek se stal středobodem nejkrásnější hřebenovky Českého středohoří. Spolu s Brníkem tvoří dvojvrší zvané Dědek a

(17)

∞CESTOVÁNÍ

Bába.

Jedná se o bezlesé kopce se skalisky, jejichž podobu formuje mrazové zvětrávání, spojené se sloupcovitou odlučností horniny. Stejně jako na okolních kopcích, i tady patří k nejcennějšímu přírodnímu bohatství stepní stráně.

Srdov a Brtník společně s Oblíkem vytvářejí sérii vrchů, která je chráněna jako evropsky významná lokalita. Na rozdíl od Oblíku ale není Srdov ani Brtník chráněn jako přírodní rezervace nebo památka.

R A N Á M Á T Ř I V R C H O LY

Z Oblíku je vidět i nedaleký kopec Raná, výrazná trojvrcholová hora (457 m n. m.). Na jihozápadním vrchu trojkopce leží národní přírodní rezervace Raná. Vrch Raná se stal centrem paraglidingu a

sportovního létání v severních Čechách.

Příroda je tu chráněna už od roku 1936. Tehdy byla raná vyhlášena městskou rezervací Loun. V současnosti se na území nachází národní přírodní rezervace na takzvané Malé bouli. K nejcennějšímu přírodnímu bohatství na Rané patří cenná společenstva suchých stepních trávníků, jež patří k druhově nejbohatším v České republice.

Vrch se třemi vrcholy vzniklý vulkanickou činností ve třetihorách tvoří čedičový solitérní masiv.

Jedná se o velmi výrazně podlouhlou horu rozloženou ve směru severovýchod–jihozápad v délce asi jednoho kilometru. Na severovýchodním úbočí stojí stejnojmenná vesnice Raná, podle které vrch dostal jméno.

(18)

∞CESTOVÁNÍ

VRCH MIL Á

Nedaleko leží další vrch v Českém středohoří Milá s výškou 510 m n. m. Vrch je chráněn jako přírodní rezervace, která je součástí první zóny chráněné krajinné oblasti České středohoří. Území je vzdáleno asi 12,5 km jihovýchodně vzdušnou čarou od centra města Mostu.

Milá překvapí pestrostí přírodních stanovišť.

Nalezneme zde četné skalní výchozy, kde lze pozorovat sloupcovitou odlučnost horniny. Na svazích se nacházejí jak suťová pole, tak i travnaté stráně se stepními druhy.

Severní část kopce pokrývá jedinečný klimaxový les. Jedná se o příklad vrcholové fáze rostlinného společenstva, které se za současných podmínek už dále nevyvíjí. Masiv Milé je chráněn jako přírodní rezervace i jako evropsky významná lokalita.

(19)

kalendář 6 25

do 4. 6.

VÝSTAVA UDRŽITELNOST & CIVILIZACE

Unikátní exteriérová výstava se věnuje aktuálním tématům z oblasti oběhové ekonomiky a recyklace uměle vyrobených materiálů. Soustředí se na koncepty udržitelnosti, roli přírodních materiálů a získávání čisté energie.

Prezentuje technologický pokrok v těchto oblastech, ukazuje pozitivní příklady s cílem přispět ke změně myšlení a chování veřejnosti.

Výstava, která se koná pod záštitou ministra životního prostředí Petra Hladíka, bude volně přístupná pro všechny a díky nasvícení panely na solární energii k vidění i ve večerních hodinách.

Kutná Hora, u chrámu sv.

Barbory

text redakce

4. 6.

CELOSTÁTNÍ POLNÍ DEN ÚKZÚZ ÚKZÚZ zve akci věnovanou tématu „Odrůdy a výživa rostlin v udržitelném zemědělství“ www.ukzuz.cz

(20)

10. - 11. 6.

NAŠE POLE NABOČANY 2025

Srdečně Vás zveme na tradiční polní den Naše pole Nabočany 2025, který se uskuteční v areálu pokusných polí v Nabočanech u Chrudimi. Tato každoroční akce nabízí jedinečnou příležitost setkat se s kolegy z oboru, získat aktuální informace z oblasti rostlinné výroby a prohlédnout si výsledky polních pokusů v reálných podmínkách.

Návštěvníci se mohou těšit na přehled odrůd obilnin, olejnin i luskovin, aktuální výsledky agrotechnických a odrůdových zkoušek a na prezentace technologií pro moderní zemědělství. Součástí dne bude také poradenský servis, odborné diskuze a prezentace partnerů z výzkumné i komerční sféry. Atmosféru doplní občerstvení a prostor pro neformální rozhovory a výměnu zkušeností.

Akce je určena pro zemědělce, agronomy, studenty, odbornou veřejnost i všechny, kteří mají zájem o současné dění v českém zemědělství. Přijďte načerpat inspiraci, nové poznatky i osobní kontakty.

Nabočany - Hrochův Týnec

Příští číslo vychází 24.6. redakční rada

Mgr. Otakar Březina, Česká zemědělská akademie v Humpolci | Ing. Věra Ludmila Reljićová, Gočálová, Ministerstvo Ministerstvo zemědělství zemědělství ČR |ČR | Ing. PhDr. Petr Aleš Hienl, Hradečný, Místní Praha akční skupina | Ing. Alena Krajina Krajíčková, srdce | PhDr. Praha Aleš | Ing. Hradečný, Zorka Husová, Praha | Ing. Národní Zorka ústav Husová, pro vzdělávání Národní ústav Praha | pro Evidenční vzdělávání číslo Praha MK ČR| EIng. 2826 Alena ISSNKrajíčková, 1803-8271 (Online) Praha | Ing. Emil Kříž, Ph.D., Institut vzdělávání a poradenství ČZU Praha | doc. PhDr. Dana Linhartová, CSc., Institut celoživotního vzdělávání MENDELU Brno | Ing. Václav Stránský, Ministerstvo zemědělství ČR | Evidenční číslo MK ČR E 2826 ISSN 1803-8271 (Online)

(21)

(22)

∆ AKTIVITY ŠKOL

ŽÁCI Z BŘEZNICE OBJEVOVALI ZEMĚDĚLSTVÍ V SRDCI PRAHY text | barbora fillová , , 2. ročník oboru agropodnikání voš a soš březnice foto | archiv

Žáci 2. ročníku VOŠ a SOŠ Březnice navštívili Národní zemědělské muzeum v Praze. Protože muzeum nabízí celou řadu expozic, myslím, že každý z nás si mohl vybrat to, co ho zajímá. Dozvěděli jsme se řadu zajímavostí o tom, jak lidé dříve pracovali na poli, chovali zvířata nebo vyráběli jídlo. Zajímavé bylo, že jsme si vystavené exponáty nemuseli jenom prohlížet, ale něco jsme mohli i osobně vyzkoušet a osahat. Mně osobně se hodně líbilo rybářství, kde byly živé ryby, rybářské obleky, které jsme si mohli vyzkoušet. Expozice o zemědělství ukazuje, jak se vyvíjela práce na poli od dob ručního obdělávání půdy až po současné technologie. Další, co jsme si mohli prohlédnout, byla myslivost a lesnictví, kde byla představena historie lovu, ochrana přírody a celkově její význam v české kultuře. Lesnictví nám ukázalo nejen historii, ale i současné metody hospodaření v lesích a význam lesů pro životní prostředí. Další část, která je věnovaná vodě v krajině, přehledně vysvětluje, jak důležitou roli hraje voda nejen pro přírodu, ale i pro samotné zemědělství. Hodně zajímavá byla i expozice, která vysvětluje význam fotosyntézy pro život. Prohlédli jsme si model chloroplastu, kde právě fotosyntéza probíhá. Nadšená jsem byla ze střešní zahrady, kde se nachází expozice živá zahrada s jedinečným výhledem na Prahu. Součástí jsou i políčka se zemědělskými plodinami a včelí úly. Všechny expozice poskytují komplexní pohled na zemědělství a všechny související obory, propojují historii s

moderními technologiemi a hlavně nabízejí interaktivní zážitky pro všechny věkové kategorie.

(23)

∆ AKTIVITY ŠKOL

ZEMĚDĚLSKÁ OLYMPIÁDA OVLÁDLA FRÝDLANT! text | ing. miroslav kudrna , ředitel školy, střední škola hospodářská a lesnická , frýdlant

foto | marvin fotoateliér

Tradiční Zemědělská olympiáda žáků středních škol se letos konala 23. a 24. dubna ve Frýdlantu a opět sklidila velký úspěch. Již poosmnácté tuto prestižní soutěž pořádala Střední škola hospodářská a lesnická Frýdlant a do klání se zapojilo rekordních 41 soutěžících z osmi zemědělských škol z celé České republiky. Mezi nimi nechybělo ani šest odvážných dívek.

Své dovednosti žáci předvedli v sedmi soutěžních disciplínách, které prověřily jejich znalosti a praktické schopnosti v oblasti zemědělství.

Atmosféra byla nabitá energií a soupeřivostí, ale i

přátelským duchem. O vítězství se bojovalo v disciplínách, jako jsou poznávání rostlin a osiv, jízda zručnosti, nastavení výsevku, sedlácký víceboj a další.

Vrcholem olympiády byl doprovodný program pro veřejnost, který se konal ve čtvrtek 24. dubna na Naučné zemědělské stezce nad pracovištěm školy v Zámecké ulici. Počasí se umoudřilo, a tak si návštěvníci mohli vyzkoušet některé ze soutěžních disciplín, prohlédnout si výstavu hospodářských zvířat a ochutnat občerstvení. Programu se zúčastnilo více než 800 návštěvníků, včetně

(24)

∆ AKTIVITY ŠKOL

náměstka hejtmana Libereckého kraje Jiřího Klápště, starosty města Frýdlant Dana Ramzera a místostarosty Jiřího Stodůlky.

Celkovým vítězem olympiády se stala Česká zemědělská akademie v Humpolci, pracoviště Světlá nad Sázavou, na druhém místě skončila Střední zemědělská škola a Střední odborné učiliště chladící a klimatizační techniky, Kostelec nad Orlicí a třetí místo obsadila domácí Střední škola hospodářská a lesnická Frýdlant.

Pochvalu a poděkování si zaslouží všichni, kteří se na organizaci olympiády podíleli – od zaměstnanců školy a sponzorů až po žáky školy. Díky jejich úsilí se i letošní ročník olympiády stal velkým úspěchem a nezapomenutelným zážitkem pro všechny zúčastněné.

Pohár pro vítězné družstvo vyrobili žáci Glassschool – Vyšší odborná škola sklářská a Střední škola, Nový Bor.

Zajímavosti: Letošní ročník olympiády měl nejvyšší počet účastníků v historii – 41.

Mezi soutěžícími bylo i šest dívek.

Doprovodný program na Naučné zemědělské stezce navštívilo více než 800 lidí.

Zemědělská olympiáda je skvělou příležitostí, jak propagovat zemědělství mezi mladými lidmi a ukázat jim, že toto odvětví má co nabídnout. Zároveň je to i cenná zkušenost pro samotné žáky, kteří si mohou otestovat své znalosti a dovednosti a navázat nová přátelství.

Výsledky: 1. Česká zemědělská akademie v Humpolci, pracoviště Světlá nad Sázavou 2. Střední zemědělská škola a Střední odborné učiliště chladící a klimatizační techniky, Kostelec nad Orlicí 3. Střední škola hospodářská a lesnická, Frýdlant, Bělíkova 1387, příspěvková organizacer.o. Radvánovice a Obecní úřad Loukovec. V roce 2026 bude pořadatelem celostátního kola vítězná Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Vlašim.

Gratulujeme nejenom vítězům, ale i všem účastníkům soutěže a poděkování za svědomitou přípravu soutěžících patří všem pedagogickým pracovníkům ze zúčastněných škol

(25)

∆ AKTIVITY ŠKOL

VYDAŘENÁ SPOLUPRÁCE DVOU ŠKOL text | ing. marie fiřtíková , soš a voš březnice

Ve dnech 8. 4. – 10. 4. 2025 naše škola VOŠ a SOŠ Březnice ve spolupráci s Odborným učilištěm, Praktickou školou, Základní školou a Mateřskou

školou v Příbrami prováděla výsadbu stromů na naší školní zahradě. Jednalo se o náhradní výsadbu za pokácené staré topoly. Realizaci výsadby uskutečnili žáci odborného učiliště oboru zahradník společně s našimi žáky 2. a 3 ročníku oboru agropodnikání. Vše probíhalo pod vedením zkušeného mistra odborného výcviku uvedeného učiliště Františka Adama a jeho pěti žáků. Práce probíhaly ve skupinách. Žáci postupně vyměřovali umístění stromů, vykopali jámy na stromky, které následně vysadili a připevnili ke kůlům.

Takto osázeli školní areál 75 listnatými stromy, jednalo se o javory, buky, lípy a jeřáby. Ve školním sadu přibyly jabloně, hrušně a slívy.

Věřím, že naši žáci získali cenné zkušenosti, které uplatní v životě a po letech, až přijedou na sraz třídy, se určitě se zájmem podívají, jak „jejich“ stromy rostou.

(26)

VE ŠPANĚLSKU VYPUSTILI STÁDO ČESKÝCH ZUBRŮ text | dalibor dostál | foto archiv

Stádo českých zubrů vypustili v severním Španělsku. Šest zvířat poskytla tamní rezervaci San Cebrián de Mudá ochranářská společnost Česká krajina. Podle vědců jde o významnou událost pro českou ochranu přírody. „Když se podaří přesun hned šesti jedinců ze tří různých nespřízněných chovů, je to pro tamní populaci opravdový přelom, který výrazně zlepšuje její dlouhodobou perspektivu. Jde o historickou událost, protože počtem zvířat srovnatelný transfer z Česka dosud nikdy neproběhl,“ vysvětluje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky. Tři zubří samice pocházejí z rezervace v Milovicích, jedna ze Zooparku Chomutov a dvě z jižních Čech. „Transfer hned šesti zubrů z Česka do Španělska je příkladnou ukázkou managementu celoevropské populace ohroženého druhu velkého zvířete. Milovické

(28)

ΩZEMĚDĚJSTVÍ

stádo je v rámci Česka nejen největší, ale také geneticky nejvariabilnější, jelikož jej založilo a během deseti let existence pastevní rezervace průběžně doplnila zvířata z několika populací. Šlo navíc o pečlivě vybraná zvířata z blízce nespřízněných stád a populací z různých koutů Evropy,“ zdůraznil Miloslav Jirků. Milovické stádo tak tvoří zubři pocházející z Polska, Francie, Nizozemska a Německa, ale také z českých zoologických zahrad v Táboře a Chomutově.

Podle odborníka vypuštění českých zubrů ve Španělsku přispívá k dobrému jménu České republiky v zahraničí. „Nejde jen o to, že se dosud srovnatelný počin nepodařil. Ukazujeme, že i tak náročné akce dokážeme v České republice realizovat. A nastavuje novou laťku, jak k populačnímu managementu zubra evropského jako země přistupujeme. V ideálním případě by se měl z této mimořádné události

stát standard. Zvyšuje to navíc náš mezinárodní kredit a pomáhá dotvářet dobrou pověst Česka jako země, která se k environmentálním problémům přesahujícím její hranice staví zodpovědně a příkladně,“ konstatuje Miloslav Jirků.

Ochranářská organizace Česká krajina dosud se zeměmi západní Evropy zvířata vyměňovala. Stádo pro Španělsko však bylo pomocí české neziskovky ochraně přírody ve Španělsku. „Je důležité, že dokážeme pomáhat i zemím, které byly ještě před časem výrazně vyspělejší než Česká republika,“ doplňuje Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina. Zubři na Pyrenejském poloostrově nepomohou jen v rámci záchranného chovu tohoto druhu. „Ve Španělsku je pastva zubrů prevencí před rozsáhlými požáry v krajině. Zubři a další divocí kopytníci totiž dokáží zkonzumovat i starou suchou

(29)

ΩZEMĚDĚJSTVÍ trávu, kterou domácí zvířata nespásají. Právě staré porosty suché trávy za horkého a suchého počasí přispívají k rychlému šíření plamenů v krajině.

Proto s postupující klimatickou změnou a extrémy počasí obliba zubrů ve Španělsku roste,“ doplnil Dalibor Dostál.

tohoto druhu více podílet. „Donedávna byla praxe chovu zubrů v Česku víceméně založena na přesunech zvířat v rámci tuzemských chovů. Jedinými institucemi, které významněji přispívaly k toku zubřích genů v evropském měřítku byly zoologické zahrady Praha a Chomutov. Jiná stáda fungovala v uzavřeném režimu, k záchrannému programu zubra nepřispívala a více zubrů v nich zmizelo, než vzniklo. Kromě dvou uvedených zoo bylo Česko z hlediska záchrany zubra prakticky neviditelné jak velikostí tuzemské populace, tak jejím příspěvkem k celoevropskému záchrannému programu. Praha a Chomutov tak byly v rámci Česka ve svém úsilí osamoceny,“ popisuje Miloslav Jirků a navazuje: „To se v posledních deseti letech výrazně mění. Velikost naší zubří populace se za posledních deset let téměř ztrojnásobila a neuplynul jediný rok, kdy by čeští zubři neodešli do zahraničí. Česko se pomalu stává jedním z důležitých hráčů v celoevropském úsilí o záchranu a návrat největšího zvířete našeho kontinentu.“ Kromě milovické rezervace a pražské a chomutovské zahrady patří k aktivním účastníkům záchranných programů například také Zoo Tábor a další zoologické zahrady.

Cesta byla pro zubry náročná. Brzy ráno, ještě za tmy, zvířata postupně vystupovala z 18 metrů dlouhého kamionu po cestě trvající zhruba 40 hodin a dlouhé přes 2500 kilometrů.

Vývoz celého stáda zubrů do Španělska završil období posledních deseti let, kdy se Česká republika začala na mezinárodní úrovni na záchraně

Přesun velké skupiny zubrů je podle Miloslava Jirků důležitý také kvůli rostoucímu množství extrémních situací, které jsou potenciálním rizikem pro lokální populace ohrožených druhů. „Mezinárodní transfery zvířat jsou tak důležité ještě z jednoho důvodu. Zvyšují šance, že s případnými lokálními ztrátami vlivem nenadálých událostí jako živelné pohromy, infekční onemocnění, klimatické extrémy a podobně, nezmizí i místní genofond, který je pro každou populaci či stádo unikátní,“ uzavírá Miloslav Jirků.

Ochranářská společnost Česká krajina na projektech spojených s ochranou přírody spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, Botanické zahrady hlavního města Prahy, Zoo Liberec, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.

(30)

ΩZEMĚDĚJSTVÍ

OSLAVY VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ ODBORNÝCH ČASOPISŮ ČAZV text | ing. petra kopáčková , msc.; česká akademie zemědělských věd

Časopisy vydávané Českou akademií zemědělských věd (ČAZV) hrají klíčovou roli v rozvoji vědeckého poznání v oblasti zemědělských, lesnických a potravinářských věd. V letošním roce si hned několik z nich připomíná významná výročí svého založení, čímž potvrzují svou dlouholetou tradici a přínos odborné veřejnosti na národní i mezinárodní úrovni.

CZECH JOURNAL OF ANIMAL SCIENCE – 7 0 LE T P Ř Í N O S U V Ě D Ě O Ž I VO Č I Š N É V Ý R O B Ě

Vědecký časopis Czech Journal of Animal Science slaví v roce 2025 sedmdesáté výročí svého založení.

Od svého prvního vydání v roce 1955 se etabloval jako prestižní periodikum v oblasti živočišné výroby a příbuzných vědních oborů. Časopis se věnuje široké škále témat, včetně genetiky, šlechtění, výživy, fyziologie a etologie hospodářských zvířat, a publikuje vysoce kvalitní původní vědecké práce i přehledové články.

Díky důslednému redakčnímu procesu a indexaci v mezinárodních databázích představuje Czech Journal of Animal Science významnou platformu pro sdílení nejnovějších vědeckých poznatků. Odborná komunita, zahrnující autory, recenzenty a čtenáře, tak přispívá k rozvoji a aplikaci nových poznatků v

praxi. U příležitosti tohoto jubilea patří všem spolupracovníkům časopisu poděkování za jejich podporu a oddanost vědeckému publikování.

V E T E R I N Á R N Í M E DIC Í N A – S E D M D E S E T I LE T Í K VA L I T N Í H O V Ý Z K U M U V E V E T E R I N Á R N ÍC H V Ě DÁC H

Dalším periodikem slavícím významné výročí je Veterinární medicína, který začal vycházet v roce 1956 a v roce 2025 si připomene 70. výroční vydání. Tento recenzovaný časopis publikuje původní vědecké články, krátká sdělení, kritické přehledy a kazuistiky pokrývající široké spektrum veterinární a biomedicínské problematiky.

Cílem časopisu je podporovat vývoj vědeckých poznatků a poskytovat kvalitní informace odborné veřejnosti. Vydáván pod hlavičkou ČAZV, nabízí Veterinární medicína otevřený přístup ke svému obsahu, čímž přispívá k šíření poznatků mezi vědci, klinickými veterinárními lékaři i dalšími odborníky.

S OI L A N D WAT E R R E S E A R C H – 2 0 LE T V Ý Z K U M U P Ů DY A VO DY

V roce 2025 slaví své 20. výročí také časopis Soil and Water Research, který od roku 2006 přináší

(31)

ΩZEMĚDĚJSTVÍ

vědecké studie věnované problematice půdy a vody v přírodních i člověkem ovlivněných ekosystémech. Časopis se zaměřuje na základní i aplikovaný výzkum v oblasti půdní vědy, hydrologie, ochrany vodních zdrojů a zemědělských praktik udržitelně využívajících půdní a vodní ekosystémy.

Díky svému multidisciplinárnímu zaměření a důrazu na environmentální aspekty patří Soil and Water Research mezi klíčové zdroje informací pro vědce, inženýry a odborníky působící v oblasti ochrany půdy a vody. Publikování v anglickém jazyce umožňuje autorům z celého světa sdílet své poznatky a přispívat k řešení globálních výzev souvisejících s udržitelným hospodařením s přírodními zdroji.

periodik svědčí o jejich vysoké kvalitě, vědecké důvěryhodnosti a přínosu pro rozvoj zemědělských a příbuzných věd.

Oslavy těchto výročí jsou zároveň příležitostí poděkovat všem, kteří se na tvorbě časopisů podílejí – autorům, recenzentům, editorům, koeditorům a členům redakčních rad i čtenářům. Jejich práce a podpora jsou klíčovými faktory úspěchu a dalšího rozvoje vědeckého publikování v České republice i na mezinárodní úrovni. S nadějí hledíme do budoucna, kdy budou tyto časopisy nadále sloužit jako významné platformy pro šíření vědeckých poznatků a podporu udržitelného rozvoje v oblasti zemědělství, veterinárních věd a ochrany přírodních zdrojů.

Další informace o našich časopisech a archivy článků naleznete na webových stránkách časopisů: https://www. agriculturejournals.cz

V Ý Z N A M D LO U H O D O B É V Ě D E C K É P U B L I K AC E

Význam vědeckých časopisů ČAZV spočívá nejen v poskytování platformy pro sdílení vědeckých poznatků, ale také v podpoře mezioborové spolupráce a mezinárodní výměny zkušeností. Dlouholetá existence těchto

(32)

Novinky z vydavatelské činnosti časopisů ČAZV můžete sledovat na sociálních sítích časopisů: https://www.agriculturejournals.cz/social-media.php

ΩZEMĚDĚJSTVÍ

NACISTICKÁ OKUPACE TĚŽCE DOPADLA I NA ČESKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ text | vojtěch bílý, mze

8. května si připomínáme 80. výročí ukončení druhé světové války. Tento den je symbolem konce jedné z nejtemnějších kapitol našich dějin, ale také varováním, že svoboda – včetně té hospodařit na vlastní půdě – není samozřejmostí. Osvobození od útrap a tvrdých následků nacistického režimu přineslo lidem úlevu a naději, ale trvalo jen několik málo let, než zemědělci opět pocítili ztrátu svobody — tentokrát v podobě čtyřicetiletého komunistického útlaku. Mnozí tak za svůj život zažili dvě tváře totality, které je připravily nejen o půdu, ale i o právo rozhodovat o vlastní práci a životě.

Nacistická okupace znamenala nejen ztrátu státní suverenity, ale i drastický zásah do života lidí na venkově a v konečném důsledku v celém okupovaném státě. Českoslovenští zemědělci byli zbaveni možnosti rozhodovat o své práci, produkci i půdě. „Osmý květen je připomínkou odvahy a obětí těch, kteří bojovali za naši svobodu. V období nacistické okupace nebyla svobodná ani česká půda – zemědělci přišli o právo rozhodovat o své úrodě, byli nuceni k povinným dodávkám a vystaveni tvrdé represi, která je v mnohých případech stála život.

Dnes si o to víc musíme vážit možnosti svobodně hospodařit a pečovat o naši krajinu. Děkujeme všem, kteří se o tuto svobodu zasloužili,“ řekl ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL).

Zemědělci byli nuceni k povinným dodávkám živočišné i rostlinné produkce za pevně stanovené

(33)

výkupní ceny. Ponechání si, byť jen části úrody nebo masa bez povolení, bylo přísně trestáno.

Stát dohlížel na každý výsev, na každý, i drobný, chov, na každé pole.

Potraviny byly na příděl a bylo zakázáno nebo regulováno porážet vlastní dobytek a obchodovat s obilím. Nedostatek potravin se stal každodenní realitou — jídlo bylo primárně určeno pro potřeby německé armády a okupační správy, nikoliv pro obyvatelstvo. Chyběly základní suroviny, začaly se používat náhražky. Hlad a nejistota byly přímým důsledkem politiky, která zneužívala zemědělství jako nástroj moci. Na vesnicích se lidé často uchylovali k výměnnému obchodu, skrývání potravin nebo porážkám „na černo“, což za protektorátu znamenalo i trest smrti. I takto vypadala každodenní tvář nesvobody.

Okupanti měli s českou půdou své plány — germanizace území postupovala ruku v ruce s násilným vystěhováváním obyvatel z oblastí jako Neveklovsko, Milovicko nebo Drahanská vrchovina. Do roku 1945 si přisvojili přes 500 000 hektarů české zemědělské půdy.

Nacistická okupace tedy těžce dopadla i na české zemědělství a potravinovou soběstačnost celé populace. Dnes si připomínáme, že svoboda není samozřejmostí — ani svoboda pěstovat vlastní úrodu. Děkujeme všem, kteří za ni bojovali.

ΩZEMĚDĚJSTVÍ

SPOMÍNAME NA BUDÚCNOSŤ, OD KTOREJ ODVÍJAME ĎALŠIU text | foto ján piešťanský

Ako študent vysokej školy poľnohospodárskej som mal možnosť v čase výberu zo širokej škály diplomových prác zvoliť si takú, ktorá nielenže niesla inovatívne prvky smerujúce k tomu, že budú platné po niekoľ ko rokov, ale dokonca sa budú neustále vo výrobnom procese rozvíjať. Spomienku vo mne zanechala neformálna stránka konzultácií kedy mi môj konzultant, nebohý Prof. Ján Pšenica mi pripomínal, že ak chceme uplatniť inovácie, tak musíme pozerať desať rokov dopredu a ak chceme, aby mali dlhodobejší dosah, tak je treba vidieť ešte aspoň tri roky za roh. Časovo sa táto pripomienka napĺňala,

Pokusy s cesnakom dávajú svedectvo o tom, že ho môžeme pestovať u nás.

(34)

ale po uplynutí spomínaných období pozerania za roh sa reálne videnie premieňalo na rapídny úpadok živočíšnej výroby, ktorá išla v mnohých prípadoch až do prázdnoty prejavujúcej sa v likvidácii stád, prázdnych maštaliach, opustených výbehoch, chátrajúcich dojárňach, celkovému zániku živočíšnej výroby v poľnohospodárskych subjektoch ako aj odchodom odborníkov zo zootechnických manažérskych postov.

Ak som chcel zostať verný poľnohospodárstvu a pritom zostať s ním v reálnom styku i cestou práce v školstve, tak inovatívny proces a časové horizonty v predmete odborná prax bolo potrebné viac presmerovať z chovu zvierat na pestovanie rastlín, pretože od počiatku obdobia zanikania živočíšnej výroby sa taktiež výrazne znižovala domáca produkcia zemiakov a zeleniny.

Príčin bolo i je viacero. Jedna z dominantných je zmena klímy prejavujúca sa v zvyšovaní teplôt a deficite zrážok. Tá druhá spočívala v tom, že klesal záujem o pestovanie zeleniny, hoci i pri extrémnych podmienkach jej pestovanie v mnohých štátoch existuje. Volil som spôsob orientácie na viaceré druhy, pričom som získaval sadivá a osivá zelenín z uvedených podmienok, ktoré v južnej Európe pretrvávajú už dlhšie obdobie. Pri výkone odbornej praxe so žiakmi v Taliansku sa mi ich podarilo získavať. Významným faktorom bolo taktiež overiť možnosti ich pestovania u nás a na základe dosiahnutých výsledkov poskytnúť

ΩZEMĚDĚJSTVÍ

informácie potencionálnym pestovateľom ako i samotným zahraničným partnerom.

Orientácia na realizáciu špeciálnej rastlinnej výroby netkvie iba v biotických a abiotických faktoroch, ale tieto činitele je potrebné racionálne prepojiť. Hoci medzi nimi nie je presne vytýčená hranica predsa je potrebné niekde začať. Začiatok sa odvíjal od toho, o čom sa už niekoľ ko rokov hovorí, že na Slovensku máme podmienky dopestovať mnoho zelenín, ktoré importujeme. Práve s týmto sme začali, a to konkrétne s pestovaním cesnaku. Ten má u nás pestovateľskú tradíciu, pretože mnohé odrody boli vyšľachtené aj na Slovensku. Neubránime sa samozrejme i ponukám sadív zo zahraničia, a tak sme sa v rámci vypracovania komplexných odborných prác a stredoškolskej odbornej činnosti počas niekoľ kých rokov zamerali na porovnanie našich tradičných (českých a slovenských) odrôd, nepaličiakov s odrodami importovanými z teplejších klimatických oblastí, konkrétne francúzskych a talianskych. Pri vykonávaní overovania sme zistili, že naše odrody dosahovali iba nepreukázateľne nižšie úrody, menšiu vnímavosť na teplotné výkyvy počasia, veľmi dobrú trvácnosť pri zimnom skladovaní a typickú cesnakovú chuť. Importované cesnaky mali vyššie úrody (Germidour, Adriano, Bianco Piacentino), ale vysokú vnímavosť na výkyvy teplôt, vyššiu náročnosť na zavlažovanie, uspokojivú trvácnosť pri skladovaní počas zimy a jemnejšiu chuť. Za zvláštnejšiu sme považovali francúzsku odrodu Sultop, ktorá sa vyznačovala priemernou úrodou, ale citlivo reagovala na výkyvy teplôt, hlavne mrazy, až tak, že mnohé jedince vytvárali kvetné stvoly. Tento cesnak dokáže dôkladne využiť obsah síry v pôde, čo sa prejavilo veľmi intenzívnou arómou a veľmi štipľavou chuťou.

Z cibule sme sa zameriavali na červenú odrodu cibule Rossa di Tropea. Táto existuje v dvoch tvaroch a to guľovitom a podlhovastom. V svojej domovine sa pestuje hlavne z priesad, pričom na túto

agrotechniku sme pristúpili pri vykonávaní experimentov. Zistili sme, že je ju možné využívať ako lahôdkovú cibuľu, hlavne pri výrobe šalátov pre jej sladkastú chuť, či už pri skorom zbere, v priebehu vegetácie ako aj ju nechať dozrieť. Po zbere je ju potrebné spotrebovať najneskôr do konca októbra, pretože sa vyznačovala nízkou skladovateľnosťou.

Negatívom bolo i to, že producent osiva i keď nám ho dodal v obaloch označujúcich tvar cibúľ, tak v podstate sa jednalo o nevytriedené osivo, čím sme dosiahli finálne jedince rôznych tvarov.

Niekoľ ko rokov sa na trhu objavuje fenikel sladký.

Ten je vyslovene importovaný z južnej Európy. Za

Paprike Tequila sa v našich poľných podmienkach darilo rovnako ako v Taliansku.

(35)

ΩZEMĚDĚJSTVÍ

čas medzi zberom a dopravením na pult prichádza k vyprchaniu aromatických látok. Zistili sme, že pestovanie u nás nie je náročné po agrotechnickej stránke, ale kvalitu ovplyvňuje hlavne vystihnutie obdobia pestovania, pretože sa jedná o rastlinu krátkeho dňa ako i rastlinu vnímavú na náhle výkyvy teplôt. Tento druh vysádzaný na jar alebo počas horúceho leta pri náhlom zvýšení teplôt často inklinuje k vykvitaniu, čím nevytvorí dužinatú stonku - buľvu.

To isté platí i pri náhlom znižovaní jesennej teploty.

Cuketa je plodová zelenina, o ktorej sa na prvý pohľad zdá, že nie je o nej nutné príliš hovoriť.

Ale predsa aspoň to najdôležitejšie. V prvom rade z pohľadu zberu nie je potrebné zamieňať si ju s tekvicou, pretože sa má zberať o dĺžke plodov 15 – 22 cm. Záleží to od odrôd, ktorých je na trhu na juhu Európy široká škála.

Tie sa odlišujú nielen v morfologických znakoch, ale i spôsobe kuchynskej úpravy. Ak plody nechávame rásť do väčších dĺžok, tak rastlina prestáva tvoriť samičie kvety a z nich plody. Obsah organickej hmoty v pôde je veľmi

dôležitý ako i prísun vody. Ich deficitom taktiež reaguje znižovaním počtu samičích kvetov. Ako posledné je potrebné zdôrazniť, že aj keď sa jedná o teplomilnú rastlinu, nie je ani tak dôležité pestovať ju pri vysokých teplotách (plody ešte nasadzuje od 12o C), ale pri dlhom svetelnom dni ako i pôsobení slnečných lúčov. Preto i pestovanie v tieni neprinesie úrodu.

Do čeľade tekvicovité patrí pre nás neznámy druh – carosello. Jedná sa o kríženca uhorky s melónom.

Z hľadiska heterózneho efektu si uchováva chuť uhorky, pričom od melóna získalo vyššiu odolnosť na vysokú teplotu a tým hlavne vädnutie listov počas denných horúčav. Svoju domovinu má v regióne Puglia, ale pre zvyšujúce sa letné horúčavy sa jeho pestovanie už dlhšie rozširuje na sever Talianska. Má viacero odrôd, ktorých rôznorodosť sa prejavuje hlavne v tvare a veľ kosti plodov. Pri pokusoch z jeho pestovaním u nás sme zistili, že je náročné na vysoký obsah organickej hmoty v pôde, citlivosť na zmáčanie listov a náchylnosť na ochorenie gangrénou koreňových krčkov a internódií. V trnavskom regióne poskytovalo veľmi vysokú úrodu iba do konca augusta, max. začiatku

Tortarello Barese

(36)

ΩZEMĚDĚJSTVÍ ΩZEMĚDĚJSTVÍ

septembra. Tá po uvedenom období buď značne klesala alebo jedince uhynuli na plesňové ochorenia, na ktoré neúčinkovali ani fungicídy dostupné na našom trhu. Jeho príbuzným druhom je tortarello, podobajúce sa šalátovej uhorke s tým rozdielom, že je matnejšie, ryhované a má menej intenzívnu zelenú farbu.

Známy druh zeleniny, ktorý u nás existuje je karfiol. Ten poznáme skôr v bielej farbe, ale v Európe sa pestujú i jeho farebné varianty - zelený, fialový a oranžový. Nakoľ ko s bielym karfiolom, najmä jeho letnou formou sme mali problémy s napádaním živočíšnymi škodcami z radu hmyzu, príp. i udržiavaním bielej farby, tak sme sa rozhodli pre pestovanie karfiolov farebných. S dosiahnutím požadovaných farieb sa nevyskytovali problémy. Nakoľ ko sa jednalo o neskoré odrody, tak sa v jeseni v dôsledku chladnejšieho počasia sa eliminuje pôsobenie škodlivého hmyzu, rast letných burín a šetrí sa závlahovou vodou, na ktorej prísun je náročný. Na konci jesene sme dosiahli veľmi dobré výsledky s oranžovým a zeleným karfiolom. Karfiol môžeme pestovať i ako kríženca s brokolicou, ale vtedy sa už jedná o poddruh Romanesco. S fialovým karfiolom môžeme dosiahnuť úspechy aj v zime. Podmienky sú na to potrebné dve a to teplá zima a nevykurovaný skleník, ktorý chráni jedince pred krátkodobými silnými mrazmi.

Farebný sortiment plodov bol cieľom overovania i pri paprikách, kedy sme sa zamerali na jej fialovú variantu u odrody Tequila. Výsledky, ktoré sme dosiahli u nás boli prekvapivé i pre samotného producenta osiva, spoločnosť Fratelli Ingegnoli S.p.A., ktorá do svojho ponukového katalógu zaradila náš fotodokumentačný materiál.

Tekvicovité a kapustovité kultúry už overujem aspoň desať ročné obdobie, také počas ktorého stále čoraz viac počujem a čítam, ako by sme mali zvýšiť pestovateľské plochy zeleniny, ale stále k tomu nejak neprichádza. Niektoré overované druhy by som pre veľ kovýrobu odporučil, ale tie u ktorých sú určité riziká pestovania by si mohli nájsť široké pole záujmu medzi záhradkármi.

Spestrili by nielen sortiment na záhrade, obohatili domáce stoly, prospeli k racionálnej výžive a nadobúdaniu nových skúseností s ich pestovaním. Motiváciu k pestovaniu u mladých ľudí by mohli vytvárať školy cestou krúžkovej činnosti a pre dospelých vzdelávacie akadémie.

Rôznorodosť v tvare cibúľ Rossa di Tropea.

(37)

ΩZEMĚDĚJSTVÍ

SEZNAMTE SE – BOUROVČÍK text | foto ing. alena krajíčková

Jaro bylo ve Španělsku nádherné. Měla jsem možnost pobývat v jihovýchodním regionu Murcia, v horách, v nadmořské výšce kolem 800 m, na jedné skoro samotě. Pod námi se vinula cesta, později silnička, která se klikatila k nejbližší civilizaci, kterou bylo asi 15 kilometrů vzdálené město Lorca.

se na starých mandloních ještě daly objevit loňské plody i letošní překrásné růžové květy.

I touto oblastí Španělska se proplétají a vinou poutní cesty, potkáte i trochu zchátralou, ale stále důstojnou a majestátní kapličku nebo kapli. Je to krásné tiché místo pro turistiku a rozjímání, pokud chcete vnímat jen přírodu kolem.

T IC H O, M O D R É N E B E A M A N D LO N Ě

Slunce tou dobou už příjemně hřálo, ale v noci bývaly i přízemní mrazíky. Na jihu podél mořského pobřeží se rozprostírala pole a ovocné sady. Se španělskou zeleninou z této oblasti se běžně setkáváme v zimních měsících v obchodech, stejně tak s citrusy, které tu svítily na nízkých stromcích.

Ale tady v horách kvetly mandloně a objevovalo se první přepestré kvítí. Moc tu neprší, a tak je fascinující, odkud ty rostliny berou vláhu. Jako v pohádce

(38)

DI V N Á V Ě T V IČ K A

Jednou z rána jsem se vydala do kopců přes skoro neproniknutelný les na planinu, která mě už dlouho přitahovala. Terasovitý terén – vzniklý dávným zemědělský obděláváním – je ve vyšších polohách osazován stromy, převážně borovicemi, aby se zamezilo nebezpečné erozi. Někde je hustý les pro chůzi skoro neproniknutelný a skoro strašidelně tajuplný.

ΩZEMĚDĚJSTVÍ

Z planiny byl překrásný výhled do okolí, i na blízké poutní místo Ermita del Pradico, v dálce jsem zaslechla a poté zahlédla stádo kamzíků. Pozorovali mě, ale pro fotografování byli příliš daleko. Při chůzi jsem se dívala, co všechno už tu raší a kvete a najednou mě zaujala taková členitá dlouhá zakroucená větvička.

Copak to je, sehnu se blíž a zírám, žádná zakroucená větvička, žádná rostlinka, ale „had” housenek! Pochodovaly těsně jedna za druhou..., trochu zdvihnu hlavu a vidím, že se vinou a kroutí několik metrů dál a dál mezi skalisky a trávou. Užasle jsem na ně koukala a co jiného mě napadlo, než si je pěkně vyfotit, nejdříve zblízka, pak zdálky, abych mohla později zjistit, co to je za „potvůrky”. A hned

jsem si všimla, že na nízkých borovicích visí divná hnízda plná těchto housenek. Nejsem, naštěstí, takový odvážlivec a milovník hmyzu, tak jsem se jich vůbec nedotýkala.

Po návratu jsem hned začala prozkoumávat, co říká Google, později i odborná literatura. „A hlavně, jestli jsi na ně nesahala“, ptali se mě hned po návratu zkušení osadníci, když jsem líčila svůj silný zážitek. „Kdepak, nebyly mi zase tak sympatické, i když „kožíšek” měly pěkný, ale myška ani koťátko to nebylo.“ Jak už lze vytušit z titulu, byla to housenka motýla bourovčíka.

B O U R OVČ Í K S E P Ř E D S TAV U J E

Bourovčíci jsou v podmínkách celé Evropy málo

Foto: wikimedia

(39)

ΩZEMĚDĚJSTVÍ početnou skupinou motýlů, obsahující jediný rod Thaumetopoea s pouhými šesti druhy. A tři z nich svým výskytem zasahují do střední Evropy, zbylé tři druhy jsou vázány na středomořskou oblast. Druhy známé ze střední Evropy lze z praktického hlediska vazby na živné rostliny rozdělit do dvou skupin – na listnaté dřeviny (především duby) je vázán bourovčík toulavý Thaumetopoea processionea, na jehličnany (borovice), pak bourovčík borový Thaumetopoea pinivora a bourovčík sosnový Thaumetopoea pityocampa. Pod stejným latinským druhovým názvem je ale uváděn zřejmě v jižních oblastech nejrozšířenější bourovčík jižní. Na našem území, zejména v prostoru jihovýchodní Moravy, se vyskytuje bourovčík toulavý, který se může přemnožit na dubech (cer, letní, zimní), tento „poutník” však nepohrdne ani habrem, lískou, bukem, kaštanovníkem či břízou, především rostou-li vedle silně napadených dubů. Ojediněle byl v literatuře v minulosti udáván výskyt bourovčíka borového v Polabí.

Začínám mít v tom trošičku zmatek, odborný text

(40)

zmiňuje i poddruhy a dalších pět bourovčíků pouze latinsky, ale to asi pro nás není zase tak důležité.

Všechny zmíněné druhy motýlů mají několik společných vlastností, která je činí „populárními” i mezi laiky. Jejich společensky žijící housenky se během svého vývoje přemísťují za potravou v koordinovaných útvarech – v „procesích, vláčcích”, často i dlouhých několik metrů. Druhou zvláštností, která však už není tak půvabná a má závažné praktické dopady, představuje jejich vysoce toxické sekundární ochlupení (chloupky obsahují toxin thaumetopoein). Chloupky po dotyku s kůží a sliznicemi vyvolávají u člověka a zvířat prudké alergické reakce, a to jak přímým kontaktem nebo prostřednictvím vdechnutí odlomených částí poletujících vzduchem, pokud je koncentrace živých housenek vysoká. (Žahavé chloupky však neztrácejí účinnost ani na kožkách, zůstávajících po svlékání housenek.)

ΩZEMĚDĚJSTVÍ R I Z I K A A H O S P O DÁ Ř S K É Š KO DY

U nás zatím nepředstavuje bourovčík žádnou velkou hrozbu, ale v jižních zemích Evropy způsobuje značné škody. Takový bourovčík jižní je zřejmě největším škůdcem jehličnanů, mladý porost může svým žírem téměř zničit, starší dřeviny omezí v růstu, úbytek jejich dřevní masy je vůči zdravým jedincům až třetinový, prospívání stromů se projeví silně i na jejich téměř o polovinu menší výšce.

V některých případech si bourovčík vybírá i velmi cenné dřeviny, například sosnové lesy ve Španělsku, které jsou vzácnými glaciálními relikty.

škůdce zjistili, že při přesouvání svou typicky „vláčkovou formací” k dalšímu stromu nebo na místo kuklení se za den dostanou i o více než 30 m dál. Šířit do nových oblastí se mohou i jinými cestami, třeba při výsadbě nových stromů. Kukly můžou v latentním stavu přežít v půdě až 3 roky, přičemž je obtížné je i při kontrole transportovaných sazenic dřevin objevit.

Rod Thaumetopoea poprvé popsal Jacob Hübner roce 1820, takže už tu s námi žijí přes pár století.

Dobře je tedy poznejme!

Neméně důležité je však zdravotní riziko, zvláště setká-li se s housenkami člověk s oslabenou imunitou. Velké i smrtelné nebezpečí potom představuje bourovčík pro psy, jelikož si k nim často mohou přičichnout, případně na něj šlápnout a následně podrážděné tlapky olíznout, čímž se jim jedovaté látky dostanu do tlamy.

V jižní Evropě je populace intenzivněji regulována přirozenými predátory (hmyz, ptáci, malí savci) a parazity. Předpokládá se, že predátoři v severnějších místech výskytu bourovčíka se časem přizpůsobí a budou jeho populaci také účinněji regulovat. Mezi nejvýznamnější predátory náleží ptáci sbírající housenky, specializují se na ně například sýkory. Velké housenky jsou kořistí dudka chocholatého a kukačky, jimž žahavé chloupky nevadí. Biologické prostředky – například feromonové lapače – nemají velký účinek, pokud je přemnožení příliš veliké, je nutné sáhnout k chemickému postřiku. Ale výzkum pokračuje, vědci vyvíjejí a zkoušejí bioinsekticidní postřiky, virové preparáty...

P U T U JÍ N A S E V E R ?

Naše území zatím pro bourovčíka není nejvhodnějším životním teritoriem, ale přesto se rozšiřuje dál na sever a případné další oteplování a zejména slabé zimy mohu nebezpečnému škůdci vytvořit příznivé životní podmínky také v místech, kde se prozatím nevyskytoval. Rozšiřování bourovčíka na sever není omezeno jen teplotou, ale rovněž doletem motýlů samičky, ty dokáží zaletět i na vzdálenost 10 kilometrů. Biologové zase při pozorování housenek tohoto

(41)