z emědělská škola
Michal Petřík editor
Když se řeknou Vánoce, někdo by mohl vidět jen uspěchaný svět, jehož obyvatelé stále více žijí ve městech, která nekonečně rozšiřují do všech světových stran a stále více orné půdy zastavují jako sklady pro své vánoční dárky. Naštěstí nám však na mysli ještě stále vyvstanou i přetrvávající a nikoliv jen přežívající vánoční tradice. Vánoce jsou díky nim alespoň malým přenesením venkova i do těch největších měst. Tradice nám ukazují, co vždy bylo a je nejdůležitější – sounáležitost člověka s přírodou. Nejen většina vánočních tradic má svůj původ ve skromném životě na venkově, který byl zcela závislý na sepětí člověka s krajinou a její úrodou. Více se o některých zvycích, které se dodržovaly na každém hospodářství, dočtete na dalších stránkách tohoto čísla. A přestože část těchto zvyků již vymizela, jsou všechny nejpopulárnější současné tradice i Vánoce samotné bytostně spojeny s dary naší Země a nikoliv s dary z dalekých továren. Největší radost a vánoční atmosféru dokáže vykouzlit pár lokálních produktů, oříšek je toho zdárným důkazem. A tak by to mohlo být i zbylé dny v roce. Protože lokální a udržitelná cesta by se měla stát naší novou tradicí v každodenním životě.
04
FAKTA
Odlehčená a nenáročná minutka na rozjezd. Zajímavé informace, které z vás udělají menší zemědělskou encyklopedii.
12
CESTOVÁNÍ
Jedeme na další virtuální výlet! V tomto čísle se vydáme na hrad, jehož název tak trochu souvisí s ovocem.
20
AKTIVITY ŠKOL
Co je nového na zemědělských školách? O tom je rubrika. Aktivity škol. Tentokrát se podíváme hned do několika škol po celé ČR!
06 PŘÍBĚH
Tentokrát speciální příběh a to při příležitosti 150. výročí narození Antonína Švehly, českého sedláka, politika a státníka.
10
ANGLIČTINA
Objevujeme zeměděství po celém světě. Dnes se podíváme na to, jaké vánoční zvyky dodržují zemědělce v USA.
18
>4/86
vydává Ústav zemědělské ekonomiky a informací, Mánesova 1453/75 120 00, Praha 2 editor
Michal Petřík e-mail petrik.michal@uzei.cz telefon +420 222 000 381 design
Ginger & Fred www zemedelskaskola.cz
KALENDÁŘ
Na vánoční výstavu či živý betlém? Česko toho nabízí vždy mnoho, tak nahlédněte, co a kde na vás čeká.
28
ZEMĚDĚJSTVÍ
Nové informace pro odborníky na svých místech a především na místech vzdělávacích a vědeckých.
! FAKTA
ŠTĚDRÝ DEN PRO VŠE ŽIVÉ
Období Vánoc bylo vždy spojeno se slavnostmi zimního slunovratu a ty byly zase úzce spojeny se zemědělstvím. Není proto divu, že se ustálilo mnoho zvyků, které se v různých lokálních podobách dodržovaly na většině hospodářstvích. Našli jsme například ty, které se držely na jižním Plzeňsku. Hned ráno nasypala hospodyně kousek chleba s česnekem houserovi, kohoutovi a psovi. To proto, aby byla zvířata čilá a bdělá. Poté dala do ošatky slípkám zrní, a když ty nevynesly z obruče ani jedno zrnko, ale naopak na místě všechny sezobaly, mělo se za to, že budou celý příští rok držet pohromadě a nebudou zanášet. Na prostřený stůl se položil chléb s kouskem lnu, aby se vyhnul domu nedostatek. Pak hospodyně hodila do každé světové strany zrníčko hrachu, aby k nim do domu nemohla meluzína. Když zadělala vánočku, omnula si ruce o stromy v sadě, aby ty dobře nesly, a kousek vánočky pak vhodila do studny, aby voda v ní zůstala hojná a čistá. Naši předci rovněž často dodržovali zvyky, které jsou u nás rozšířeny dosud, například rozkrajování jablka.
První vánoční stromeček byl podle dochovaných záznamů ozdoben v roce 1510 v lotyšské Rize. Odtud se tento zvyk dostal do německých zemí a dále pak i k nám. První stromeček v Česku postavil a ozdobil v roce 1812 režisér pražského Stavovského divadla Leibich, jenž byl původem z Bavorska. Ozdobený stromeček se svíčkami je běžný až v od poloviny 19. století. Dříve se také stromeček v domácnostech zavěšoval vzhůru nohama od stropu.
VÍTE, ŽE…
K adventní době neodmyslitelně patří také rorátní mše svaté. Čím jsou tak specifické a co slovo vlastně znamená? Roráty představují specifickou podobu ranní mariánské mše v době adventní. Typické české liturgické zpěvy, které rorátní mši doprovázejí, nemají v evropské kultuře obdobu. Název je odvozen od vstupního zpěvu (Introitus) čtvrté neděle adventní, který začíná slovy: "Rorate coeli desuper" (Rosu dejte shůry). Původ rorátů sahá až do doby vlády Karla IV., jenž zavedl celoroční praxi votivních mší k Panně Marii. K těmto mším se připojila tradice liturgického zpěvu, jež svého vrcholu dosáhla v 16. století.
COOLTURA
Do svých expozic zve srdečně kouřimský skanzen, který každoročně připravuje řadu národopisných pořadů. I když se letos nemohou uskutečnit, zvou vás muzejníci ze skanzenu do vánočně vyzdobených expozic s připomínkou adventních a vánočních zvyků. Adventní čas připomínají také různé způsoby věštění a tajemné obchůzky maškar – barborek, Mikuláše, Ambrože a lucek. Připomeňte si tradice adventu, přijďte se přenést do dob dávno minulých a seznámit se s tím, jaké obyčeje se na českém venkově udržovaly od začátku prosince do svátku Tří králů. Otevřeno je denně od úterý do neděle od 10:00 do 16:00 hodin (24., 25. a 31. 12. bude zavřeno).
Vstupné do expozic vyjde na 110 Kč. A také tady se chystá mnoho zajímavého – už třetí adventní neděli 17. prosince se můžete těšit na vyprávění o vánočních zvycích a řemeslné dílny, zimní obyčeje se návštěvníkům přestaví 29. prosince na podvečerní komentované prohlídce a klasickým pořadem je také Tříkrálová koleda 6. ledna.
ZAJÍMAWÉWÉWÉ
Je opět čas dát si přestávku od prohlížení internetu, proto tentokrát tuto jinak online rubriku věnujeme offline světu. Nahlédneme do fondu naší oblíbené Knihovny Antonína Švehly, mimochodem třetí největší zemědělské knihovny na světě. Při vyhledávání hesla "vánoční zvyky" nám jsou schopni na výdejní pult připravit několik zajímavých knih. Můžeme doporučit především knihu Vánočnítradinář:odDušičekpo Hromnice od autorek Martiny Boledovičové a Martiny Viktorie Kopecké. Kniha vás provede zimním časem od posledních podzimních posvícení přes advent a přípravy na Vánoce, Štědrý den, vánoční svátky a přelom roku až do masopustu.Kniha obsahuje výklad křesťanského vánočního příběhu od farářky Martiny Viktorie Kopecké. Zvyky, lidové obyčeje a rodinné tradice. Praktické plánovací kapitoly pro tvořitelky Vánoc. Přes 35 návodů na tvoření a zdobení z přírodnin. Dárky, které mohou vytvořit děti samy. 115 receptů na tradiční zapomenutá jídla, svatomartinské, štědrovečerní, sváteční a novoroční menu, vánoční cukroví a obřadní pečivo Další knihy najdete na www.kas.uzei.cz, a to je vlastě zajímawá stránka
příběh
OPRAVDOVÝ STÁTNÍK I STATKÁŘ
(2. ČÁST)
text mgr. marie pokorná , společnost antonína švehly, z.s. | foto archiv
Masaryk i Švehla se u kormidla státu sešli ve zralém věku a z tohoto jejich postavení vyplynula nejen úzká spolupráce, ale i vzájemný vztah založený na respektu a úctě, který později přerostl ve specifickou formu přátelství.
„Když se roku 1922 stal Švehla ministerským předsedou, jel za prezidentem Masarykem do Topolčianek, aby se představil. Po formálním uvítání a ceremoniálu pozval Masaryk Švehlu, aby tam zůstal přes noc a povečeřel. „Co si, pane ministerský předsedo, budete přát k večeři?“ „Pane prezidente, mohu si vybrat?“ „Samozřejmě.“ „Tak já bych nejraději bílé kafe a do toho nalámaný makový rohlík. Nato
Masaryk: „Já taky.“ A tak prezident a premiér večeřeli kafe s nalámaným rohlíkem a jedli to lžící… “
Prezident Masaryk se stal také častým a vítaným hostem na Švehlově rodinném statku. „V Hostivaři nebydlel ve statku, ale v „domečku“, přízemním domku v zahradě, lépe řečeno ve velkém sadu. Jeho oblíbeným jídlem byl zeleninový puding, posypaný parmezánem. Paní Švehlová jej moc dobře uměla upéci ve formě na bábovku. Jezdíval tam na něj v neděli taky prezident Masaryk, ti dva si dobře rozuměli, lépe řečeno vzájemně se respektovali, i když každý byl politicky na jiné straně. Masaryka zajímal Švehlův úsudek. Obyčejně pak za pěkného počasí chodili po obědě v zahradě a debatovali o všem možném. Jednou to už byla třetí neděle za sebou, kdy byli na programu Masarykových hovorů čeští bratři a jejich význam v našich dějinách. Švehla byl moc unaven, chvíli poslouchal, a pak najednou povídal: „Já se Vám na ty české bratry vykašlu. Když bylo národu nejhůř, utekli do Němec a poněmčili se. Víte co, pojďme si lehnout do trávy a koukat se do nebe...“ –což se taky stalo.“
Vládní námaha a fakt, že se Švehla neuměl šetřit, se podepsaly tragicky na jeho zdraví. „Švehlův pracovní styl byl nelidský. Úřadoval od rána do noci. Měl svého fámulusa pana Šmída, což byl bývalý holič. Ten ho denně ráno oholil a pak se o něj celý den staral, přinesl mu odněkud jídlo, jemuž však Švehla nikdy nevěnoval pozornost. Na psací stůl mu umístil po každé straně jedno žehlicí prkno, na jednom byly lulky, na druhém šálky s černou kávou. Fámulus dbal, aby fajfky byly stále nacpané. Když jednu Švehla vykouřil, odnesl ji, vyčistil, nacpal a dal na horní pořadí. Švehla bral jednu lulku za druhou. A pil šálek kávy za šálkem…“
V průběhu dvacátých let se u něho stále častěji projevovaly příznaky fyzického vyčerpání a taky srdeční choroby. Roku 1928 ho nová fáze nemoci trvale vyřadila z politického života. Po tři roky doslova zápasil se smrtí a když už se zdálo, že se vše obrátí k lepšímu, došlo k nečekanému zhoršení zdravotního stavu a smrti. „Zemřel 12. prosince
selháním levé komory při onemocnění koronárek, a edémem plicním. Dekompenzoval se k večeru, přijeli pro mne, strávil jsem tam celou noc, ráno zemřel. Ještě v noci jsem přivolal Pelnáře na konsilium…“ Původně měl být jeho pohřeb velkolepý a okázalý, hodný osobnosti významného státníka, ale Švehla to v poslední vůli zakázal. Chtěl být pochován jako prostý sedlák v rodné vsi Hostivaři.
Byl jsem při smutečním obřadu v Hostivaři, pohřbívali ho ze statku. Stál jsem na dvoře, byla zima a vítr, lesní rohy hrály „Už mně koně vyvádějí“ a opravdu při tom vyváděli koně ze stáje a zapřahali do vozu s rakví, který pak jel na hřbitov. Byl jsem hluboce pohnut. Nepamatuji se, kdo řečnil. Vím jen, že jsem byl blízko prezidenta Masaryka, který v tom nečase stál s odkrytou hlavou. Tiše jsem mu řekl: „Pane prezidente, dejte na hlavu, nachladíte se.“ Podíval se na mne, zavrtěl záporně hlavou a zůstal s hlavou nepokrytou do konce.“
„Co si, pane ministerský předsedo, budete přát k večeři?“ „Pane prezidente, mohu si vybrat?“ „Samozřejmě.“ „Tak já bych nejraději bílé kafe a do toho nalámaný makový rohlík. Nato Masaryk: „Já taky.“ A tak prezident a premiér večeřeli kafe s nalámaným rohlíkem a jedli to lžící… “
aj
CELEBRATING CHRISTMAS IN AGRICULTURE
Christmas is a time of joy, celebration, and traditions, and these traditions extend beyond the festive decorations and family gatherings into the heart of agriculture. In farming communities around the world, Christmas holds a special place, marked by unique traditions that reflect the close connection between the land and the people who cultivate it. Let's explore some of the Christmas traditions deeply rooted in agriculture, highlighting the significance of the season in rural settings.
Christmas Tree Farms:
One of the quintessential Christmas traditions in the U.S. is the selection and decoration of Christmas trees. Many families visit Christmas tree farms to choose and cut down their own trees. This tradition not only supports local agriculture but also creates a festive experience for families, complete with hayrides, hot cocoa, and sometimes even visits from Santa Claus.
Winter Farmers' Markets:
In colder regions where traditional farmers' markets may wind down with the arrival of winter, there is a growing trend of winter farmers' markets. These markets offer an opportunity for local farmers to continue selling their produce, meats, and handmade goods throughout the holiday season. Shoppers can find fresh, locally sourced ingredients for their festive meals.
Poinsettia Farms:
Poinsettias are popular Christmas plants known for their vibrant red and green foliage. In some areas, local growers specialize in cultivating and selling poinsettias during the holiday season. Families often visit these farms to pick out the perfect poinsettia for their homes, contributing to the festive atmosphere.
Holiday Festivals in Agricultural Communities:
Agricultural communities across the U.S. often organize holiday festivals that celebrate both Christmas and local farming traditions. These festivals may feature parades, craft fairs, and events that showcase the agricultural heritage of the region. It's a time for farmers and community members to come together and share in the holiday spirit.
Lighted Tractor Parades:
In some rural areas, communities organize lighted tractor parades as part of their Christmas celebrations. Farmers decorate their tractors with festive lights and decorations, creating a unique and charming parade that reflects the agricultural roots of the community. These parades are often attended by locals and visitors alike.
Christmas in the Vineyards:
In wine-producing regions, Christmas celebrations often include special events in vineyards and wineries. Wine tastings, vineyard tours, and holiday-themed events provide a festive experience for visitors while highlighting the agricultural aspect of wine production.
Farm-to-Table Christmas Dinners:
As part of the farm-to-table movement, some families and communities in the U.S. prioritize locally sourced ingredients for their Christmas dinners. Farmers, ranchers, and artisanal producers are often featured in collaborative efforts to create festive meals that showcase the bounty of the region.
These traditions showcase the unique ways in which agricultural communities in the U.S. blend the spirit of Christmas with their deep connection to the land and farming practices.
POZORUHODNÝ HRAD PECKA I JEHO OKOLÍ
text | foto hana honsová
Hrad Pecka je jediným interiérově zpřístupněným památkovým objektem v oblasti středního Podkrkonoší a Krkonoš. Historický objekt přitahuje návštěvníky nejen krásnou okolní krajinou s jedinečnými výhledy na hřebeny Krkonoš. Pecka představuje zříceninu hradu z přelomu třináctého a čtrnáctého století, nacházející se nad stejnojmenným městečkem na severovýchodě okresu Jičín. Jména se hradu dostalo podle oblého, peckovitého tvaru kopce, na němž byl vystavěn. Podle hradu pak odvozuje své pojmenování i přilehlý městys.
Původně gotický hrad byl později přestavěn
na renesanční zámek. V roce 1830 však vyhořel a zchátral. Po celé dvacáté století zde probíhaly opravy, díky nimž je v současnosti zpřístupněn celý západní palác a rozsáhlé sklepení.
Hrad Pecka se nachází v podkrkonošské pánvi tvořené sedimentárními arkózami a pískovci až slepenci. Z tohoto materiálu byl také hrad vybudován, přičemž horniny se těžily přímo na místě. Hrad se nachází na zakončení nevysokého, ve vrcholové části plochého, hřbetu orientovaného severojižním směrem.
Původně byl hrad obklopen elipsovitým příkopem, z větší části uměle vylámaným do skály a z
vnější strany ještě obehnaným valem. Největší lámací práce probíhaly na jižní a východní straně hradu, kde bylo nutné zvětšit přirozené malé převýšení vůči okolí.
K hradu se dříve jezdívalo po dvou cestách. Jedna z nich vedla ze západní strany až k bráně a druhá z města kolem hradního příkopu, který je už ale zasypaný. Západní cesta končí u klenutého mostu se třemi oblouky. V minulosti se do hradu vstupovalo po padacím mostě. Do současnosti se ze vstupní brány zachovaly jen postranní zdi a průjezd.
Čtverhranný dvůr hradu lemují pobořené zdi.
Dříve nádvoří obklopovala stavení, která byla pomalována znaky rodů spřízněných se Škopky z Bílých Otradovic a Haranty z Polžic. V přízemí se nacházela klenutá kuchyně a schody z ní se chodilo do dalšího patra, kde byly světnice zdobené obrazy z mytologie.
Nyní ze světnic zbylo jen pár zdí a vysoký komín. V tomto oddělení se nacházela i Harantova kancelář. Vedle průjezdu stála hrubá okrouhlá věž. V sedmnáctém století ale byla svržena a zbyla z ní jenom spodní část. Čtvercový palác se nazývá i Veliký nebo Jižní dům. V jeho prvním poschodí se nachází několik světnic. Velká klenutá okna a v druhém poschodí jsou střílny. V jihozápadním rohu bývala kaple a za věží stál sklípek a několik komor. Do současnosti se pod starým palácem zachovaly staré pivní a vinné sklepy.
Prvním zaznamenaným pánem hradu byl Budivoj z Pecky. Později se stali pány na Pecce tři bratři, kteří se nakonec rozdělili, a hrad dostal Jan Pecka. Potom se v držení hradu vyskytuje Jarek z Železnice, který přibral k Pecce několik kostelů.
Jelikož byl smýšlením katolík, obléhali Pecku Sirotci a Jarek byl nucen s nimi uzavřít dohodu. Přidal
∞ CESTOVÁNÍ
se na jejich stranu a směl dále zůstávat pánem na Pecce. Rok na to ale zemřel a hrad připadl jeho synovi Vaňkovi z Pecky. Ten přidal k Pecce držení města Semily.
Další majitel Pecky pan Protivova náhle zemřel a pánem na hradě se stal Lev z Rožmitálu, který pak prodal hrad Mikuláši Hořickému z Hořic. Tento ochránce jednoty bratrské byl hofmistrem krále Jiřího z Poděbrad, později nejvyšším písařem.
V dalším období se na Pecce vystřídalo osm majitelů. Nakonec se hrad dostal do majetku Jindřicha Škopka z Bílých Otradovic. Za jeho držení se hrad hodně rozšířil. Poté byla Pecka rozdělena mezi jeho syny Karla a Adama. Mezitím hrad
schvátil oheň, ale Pecka byla znova opravena a rozšířena.
Barbora, vdova po Karlovi, se po druhé vdala za Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic a pánem hradu se stal on. Roku 1612 prodal Adam svůj díl Pecky a panství třetí Harantově manželce. Kryštof Harant ovládal několik jazyků a psal cestopisy ze svých cest a plně sloužil Rudolfovi II. Z katolíka přešel k víře podobojí. Roku 1621 pro něj přijelo na Pecku oddělení vojska s Albrechtem z Valdštejna a zajali ho. V Praze byl obviněn z obléhání Vídně a na Staroměstském náměstí popraven. Pecka padla do rukou Albrechtu z Valdštejna, který jej v roce 1627 daroval kartuziánskému řádu.
Roku 1830 vznikl v městečku požár, žhavý došek vyletěl také na Pecku a ta celá shořela. Tak zůstaly jen dvě světnice a útulek, kde bydlela stařena, poslední člověk, který žil na Pecce. Oprav se hrad dočkal až ve čtyřicátých letech dvacátého století, kdy byl upraven pro muzejní účely.
Prohlídková trasa peckovského hradu zahrnuje celkem sedm interiérových místností, mučírnu a sklepení. Vše se nachází v rekonstruovaném Harantovském paláci. Expozice v prvním a druhém patře je zaměřena na dějiny hradu.
Příchozí se mimo jiné mohou seznámit s životem a dílem nejznámějšího majitele Pecky, cestovatele, spisovatele a hudebního skladatele Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic a obecněji s obdobím renesance a raného baroka. Jedna z místností je věnována životu venkovských lidí v Podkrkonoší.
V sousedství hradu Pecka leží již zmíněné městečko stejného jména. Obec si dodnes uchovala ráz malebného a poklidného podkrkonošského městečka. Dokladem bohaté historie obce je řada dochovaných kulturních památek. Nejvýznamnější z nich je kostel svatého Bartoloměje, barokně přestavěný v polovině osmnáctého století, s nástropními malbami Václava Kramolína a reliéfními výjevy křížové cesty od J. Lederera.
Na náměstí stojí morový sloup od F. Petrše z roku 1720 a raně barokní kašna. Za rekonstrukci sloupu se sochou Panny Marie a sochami světců získal městys Pecka ocenění od Královéhradeckého kraje. Městečko se tak může pyšnit cenou Hereditas obligat neboli Dědictví zavazuje, kterou kraj udílí za obnovu památek.
Několik hodnotných barokních soch je umístěno v okolí hradu i v městečku. Památku Kryštofa Haranta připomíná pomník před školní budovou z roku 1921. U kostela se nachází pomníček na památku zdejšího rodáka P. Josefa Štemberky, lidického faráře umučeného nacisty. Vedle několika měšťanských domů z první poloviny devatenáctého století se dochovala řada roubených chalup, reprezentujících lidové stavitelství regionu. Žili tu staří Slované Četné archeologické nálezy svědčí o tom, že
krajina v okolí Pecky byla řídce osídlena již v předhistorických dobách. Na nedalekém návrší u obce Kal, zvaném Valy, jsou ještě dnes patrny zbytky náspů rozsáhlého slovanského hradiště. Nedaleko odtud, v katastru obce Vřesník, odkryl archeologický průzkum pozůstatky zemědělského osídlení nejstarších českých Slovanů ukazující na sedmé až osmé století. Podnět k systematickému osidlování okolí dal nejspíše nález zlata a stříbra, které se dolovalo nebo i rýžovalo při horním toku říčky Zlatnice již od dvanáctého století prakticky po celý středověk. S rozvojem těžby drahých kovů souvisí patrně i počátky hradu Pecka.
12 23
16. 12.
ADVENT V NZM
Vánoční pečení, workshopy s výtvarníky, tradiční dílny i zpívání koled. Děti a rodiče si na dílnách osahají různý materiál, od skla přes mýdlovou hmotu až po kukuřičné šustí nebo lipové dřevo. Vyrábět se budou vánoční ozdoby i dárky. Budou se zpívat koledy a oživí se staré vánoční zvyky. s výtvarníky. Vyrábět se budou zvířátka ze skla, string artové vánoční hvězdy, papírové ozdoby, balzám na rty i mýdla.
Národní zemědělské muzeum, Kostelní ulice, Praha 7
od 11. 12.
VÁNOCE NA DĚDINĚ V ROŽNOVĚ
Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm je otevřeno během adventu a Vánoc od 11. do 1. ledna 2024. Zatímco přes týden se konají programy určené výhradě pro školy, během víkendu a mezi vánočními svátky jsou do rožnovského skanzenu zváni všichni milovníci starých časů. Chaloupky budou sice zavřené, ale tak bude procházka areálem Valašské dědiny, Mlýnské doliny a Dřevěného městečka stát za to.
Valašské muzeum v přírodě Palackého 147, Rožnov pod Radhoštěm
Příští číslo
19. 1.
20. 12.
VÁNOČNÍ ZPÍVÁNÍ V CHRUDIMI
Tradiční zpívání v parku Střelnice s hudebním doprovodem. Těšit se můžete na plovoucí lodičky, betlémské světlo, které si budete moci odnést domů a na další vánoční dekorace.
Chrudim
do 30. 12.
LIDOVÉ VÁNOCE V POLABÍ
V areálu skanzenu v Přerově nad Labem ožívají chalupy scénkami ze života našich předků. V interiérech všech staveb se předvádějí starobylé adventní a vánoční zvyky. Uvidíte zde starodávné přástky a dračky, barborky a lucky, věštění na Štědrý den, nechybí také trhy.
Polabské národopisné muzeum, Přerov nad Labem
Mgr. Otakar Březina Česká zemědělská akademie v Humpolci | Ing. Ludmila Gočálová , Ministerstvo zemědělství ČR | Ing. Petr Hienl , Místní akční skupina Krajina srdce | PhDr. Aleš Hradečný, Praha Ing. Zorka Husová Národní ústav pro vzdělávání Praha | Ing. Alena Krajíčková , Praha | Ing. Emil Kříž, Ph.D. Institut vzdělávání a poradenství ČZU Praha | doc. PhDr. Dana Linhartová, CSc. , Institut celoživotního vzdělávání MENDELU Brno Ing. Václav Stránský, Ministerstvo zemědělství ČR Evidenční číslo MK ČR E 2826 ISSN 1803-8271 (Online) redakční rada
PhDr. Aleš Hradečný, Praha Ing. Zorka Husová Národní ústav pro vzdělávání Praha | Ing. Alena Krajíčková , Praha | Evidenční číslo MK ČR E 2826 ISSN 1803-8271 (Online)
EXKURZE DO FRANCIE
text | foto václav dammer , 1. ročník oboru agropodnikání voš a soš březnice
Dostal jsem zajímavou nabídku jet do Francie autobusem s partou českých chovatelů skotu plemene Limousine na výstavu plemenných býků. První den ve Francii jsme jeli do genetické laboratoře, kde se zabývají plemennými býky. Dále jsme si prošli stáje a aukční místnost, výběhy a rozdělovací kóje pro býky, které k laboratoři také patří. Zajímalo nás, jak a čím zvířata krmí a jak se o ně starají.
Po návštěvě genetické laboratoře jsme přejeli na dvě farmy. Na jedné z nich jsme viděli plemenného býka Prince. Procházeli jsme pastviny a stáje. Prohlédli jsme si býky, jalovice, krávy a telata. Dozvěděli jsme se, co kdo krmí a jak to u nich funguje. Zajímavostí je, že na jedné z těchto farem měli vypuštěné jalovice na krmné řepce. Samozřejmě nechyběla nějaká ta technika. Měli dost podobné stroje jako u nás, například traktory John Deer, krmné vozy, nahrabovače.
Druhý den pro nás připravili návštěvu dalších tří zajímavých farem, kde byla spousta krásných býků, z kterých šel i mráz po zádech. V jednom kotci měli až čtyřicet mladých býků na prodej. Na každé farmě jsme dostali prospekty s informacemi, kdo a kolik má hektarů apod. Všude jsme dostali nějaké to občerstvení a jelo se dál. Výborné měli hlavně buchty. To samé se opakovalo i další dny a během týdne jsme navštívili několik farem a viděli kus Francie.
Všechny farmy si byly dost podobné, jak stavbami a technikou, tak i zvířectvem. Ve čtvrtek se konala výstava skotu SOMMET DE L´ÉLEVAGE v Clermontu, včetně aukce, kde si i pár českých chovatelů vydražilo zvířata do svého chovu. Jako VIP hosté jsme na konci dostali i občerstvení s přípitkem a jeli domů. Chtěl bych poděkovat všem českým chovatelům plemene Limousine, kteří mi ochotně odpovídali na milióny otázek. Zejména panu Adolfu Loosovi.
JIZERSKÝ DŘEVORUBEC 2023
text | foto střední škola hospodářská a lesnická frýdlant foto | marvin fotoatelier
Jedenáct soutěžních týmů z devíti lesnických škol naší republiky a Slovenska bojovalo ve středu 18. a ve čtvrtek 19. října 2023 v městském parku ve Frýdlantu o nejlepší umístění v soutěži Jizerský dřevorubec 2023. Šlo o soutěž žáků lesnických škol v práci s motorovou pilou, kterou už třetím rokem pořádala Střední škola hospodářská a lesnická Frýdlant. Frýdlantští borci se na Jizerském dřevorubci neztratili, Daniel Štichtauer ze SŠHL Frýdlant byl nejlepším mezi jednotlivci! �� . Nejúspěšnější byl nakonec v soutěži tým SLŠ a SOŠ Šluknov, který vévodil celkovému pořadí družstev
před týmem SLŠ Žlutice a domácím týmem SŠHL Frýdlant 2. Akce byla otevřena i divákům, ve středu přišla řada obyvatel Frýdlantu v odpoledních hodinách soutěžícím fandit a podívat se na jednotlivé disciplíny, ve čtvrtek byl připraven i doprovodný program. Svůj stánek měl na akci Výrobek roku Libereckého kraje i místní akční skupina MAS Frýdlantsko – neboli MASIF a také Lesy ČR. A proběhla i ukázka disciplín Stihl Timbersports v podání borců z Libereckého kraje a našeho učitele odborného výcviku Martina Roušala, který je úřadujícím mistrem ČR.
A jak nakonec soutěž Jizerský dřevorubec dopadla?
Celkové pořadí družstev:
1. SLŠ a SOŠ Šluknov – Matěj Ungr, Jan Veselý
2. SLŠ Žlutice – Martin Neuberg, Jiří Soubusta
3. SŠHL Frýdlant 2 – Richard Moc, Dominik Vančura
4. SLŠ a SOU Křivoklát – Jakub Lehovec, Richard Pekara
5. ČLA Trutnov 1 – Matěj Gennert, Jakub Slezák
6. SOŠL Tvrdošín – Adam Kurek, Šimon Sunega
7. SŠHL Frýdlant 1 – David Matura, Daniel Štichauer
8. ČLA Trutnov 2 – Marek Mühlfait, Martin Bulva
9. VOŠL a SLŠ Písek – Jan Stibor, Miroslav Mašek
10. SOŠLS Šternberk – Miroslav Vařák, Matěj Štěpánek
11. SOŠ Frýdek-Místek – Jan Jež, Lukáš Boruta
Celkové pořadí jednotlivců:
1. Daniel Štichauer, SŠHL Frýdlant 1
2. Matěj Ungr, SLŠ a SOŠ Šluknov
3. Jiří Soubusta, SLŠ Žlutice
4. Dominik Vančura, SŠHL Frýdlant 2
5. Jan Veselý, SLŠ a SOŠ Šluknov
6. Martin Neuberg, SLŠ Žlutice
7. Jakub Lehovec, SLŠ a SOU Křivoklát
8. Matěj Gennert, ČLA Trutnov 1
9. Richard Moc, SŠHL Frýdlant 2
10. Marek Mühlfait, ČLA Trutnov 2
11. Adam Kurek, SOŠL Tvrdošín
12. Miroslav Vařák, SOŠLS Šternberk
13. Jan Stibor, VOŠL a SLŠ Písek
14. Jakub Slezák, ČLA Trutnov 1
15. Šimon Sunega, SOŠL Tvrdošín
16. Richard Pekara, SLŠ a SOU Křivoklát
17. Lukáš Boruta, SOŠ Frýdek-Místek
18. David Matura, SŠHL Frýdlant 1
19. Martin Bulva, ČLA Trutnov 2
20. Miroslav Mašek, VOŠL a SLŠ Písek
21. Jan Jež, SOŠ Frýdek-Místek
22. Matěj Štěpánek, SOŠLS Šternberk
Velké poděkování patří všem soutěžícím, zaměstnancům
SŠHL Frýdlant, dobrovolníkům, rozhodčím, sponzorům, městu Frýdlant, Liberecký kraj, Lesy České republiky, Vojenské lesy a statky ČR, s.p. Pohár pro vítězné družstvo vyrobili žáci Glassschool – Vyšší odborná škola sklářská a Střední škola, Nový Bor.
ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ AKADEMIE V HUMPOLCI
ROZDÁVALA OPĚT NEJEN BRAMBOROVÉ MEDAILE - BRAMBOROVÝ KVĚT 2023
text | foto ing . jan zajíc česká zemědělská akademie v humpolci
Dne 19. a 20. října 2023 proběhla na půdě České zemědělské akademie v Humpolci, střední škole již tradiční soutěž O BRAMBOROVÝ KVĚT VYSOČINY 2023. Spolupořadateli byli jako pokaždé
Český bramborářský svaz a Výzkumný ústav bramborářský. Letošního ročníku se zúčastnilo celkem dvanáct dvoučlenných týmů ze zemědělských škol z celé České republiky, konkrétně z Benešova,
Brandýsa nad Labem, Třebíče, Březnice, Klatov, Kostelce nad Orlicí, Vyškova, Bystřice n/P., Poděbrad, Hořic v Podkrkonoší, Tábora a domácího Humpolce.
Vlastní soutěž se skládala ze sedmi různě obtížných částí. Soutěžící museli prokázat své znalosti nejen v testu o bramborách, kde se během jedné hodiny
museli poprat s více jak šedesáti otázkami, ale také v technologii pěstování a poznávání chorob brambor. Všude na ně čekaly opravdu obtížné otázky. Připravena byla i pro mnohé těžká poznávačka zemědělské mechanizace a pracovních operací z videozáznamu. Že se současný zemědělec musí orientovat i v zahraničních textech a technických údajích, prokazoval test jazykových vědomostí - orientace v cizojazyčném odborném textu a překladu. Praktické dovednosti pak účastníci předvedli při stanovování škrobnatosti průmyslových brambor. Rovněž jsme zařadili orientační stanovení kyselosti půdy vhodné pro pěstování brambor. Zde nás již ne poprvé překvapilo, jak mnohým studentům šuměla „voda“, a ne kyselina chlorovodíková. A na úplný závěr přišla i trocha kreativity - při tvorbě co nejvyššího výtvoru z brambor a špejle (20 ks hlíz a 5 ks špejlí). Pří vytváření byli někteří studenti opravdu nápadití. Před zahájením soutěže jsme v letošním roce opět navštívili Výzkumný ústav bramborářský v Havlíčkově Brodě, kde se nás ujal RNDr. Jiří Ptáček, který velmi poutavě vyprávěl o historii brambor a jejich šlechtění zejména na Havlíčkobrodsku. Rovněž nezapomněl připomenout 100. výročí vzniku Výzkumného ústavu bramborářského v Havlíčkově Brodě. Potom nás vzal do skleníků, kde studenti viděli pěstování brambor pro ELISA test. Následovala návštěva genové banky, kde jsou uskladněny všechny odrůdy brambor, které se dají opětovně použít pro další šlechtění nových odrůd. V průběhu svého výkladu napověděl studentům i správné odpovědi z testu a při jeho vyhodnocení konstatoval, že studenti byli pozorní a tyto otázky zodpověděli převážně správně.
Mimo soutěž je velmi nutná i trocha zábavy, a proto byl pro studenty večer uspořádán turnaj v bowlingu, při kterém se pobavili a vyměnili si své zkušenosti a poznatky. Pro všechny účastníky byla odměnou návštěva 33. bramborářských dnů v Havlíčkově Brodě, kde se dozvěděli nejen novinky v pěstování brambor a shrnutí výsledků letošního (dnes již minulého)
bramborářského roku, ale i co čeká zemědělce v příštím pěstitelském roce.
Celou soutěží prošel nejúspěšněji opět po roce
Matěj Vejvančinský z Klatov. Druhou příčku obsadil Lukáš Jenča z Benešova. Třetí skončil domácí soutěžící Tadeáš Jantač. Pro první tři studenty bylo významným povzbuzením do dalšího vzdělávání převzetí věcných cen z rukou ministra zemědělství. Došlo k němu přímo na celostátní konferenci před zraky odborníků celého českého bramborářství. Ale nikdo ze soutěžících nepřišel zkrátka – medaili obdrželi, i když „jen“ bramborovou! Na základě výsledků můžeme zhodnotit, že všichni zúčastnění prokázali dobrou znalost pěstování brambor a zůstanou-li věrní svému oboru, nemusí se čeští zemědělci obávat, že by nepřišli velmi kvalitní nástupci do v současné době nelehkého oboru. Věříme, že budou i nadále úspěšně pěstovat kvalitní konzumní i průmyslové brambory a nesmíme zapomenout i na kvalitní, zejména zdravou sadbu. Česká zemědělská akademie v Humpolci ve spolupráci s Českým bramborářským svazem opět začíná připravovat další ročník soutěže, který by se měl konat 18. a 19. října 2024. Pevně věříme, že tradiční účastníci soutěže přijedou opět s nadějnými studenty pro zdárnou budoucnost českého bramborářství. A případně oslovíme i další školy, které prozatím s účastí váhají a snad poté rozšíří počet soutěžících, potažmo budoucích bramborářů.
MEZINÁRODNÍ VÝSTAVA JIŘINEK V HEJNICÍCH
text | foto střední škola hospodářská a lesnická frýdlant foto | marvin fotoatelier
Stovky pestrobarevných květů na mezinárodní výstavě jiřinek v Hejnicích. Královnou podzimní zahrady bývá nazývána květina jiřina, kterou
pěstovali už Aztékové. Od 18. století jiřinky obdivuje i Evropa a jejich krása je v těchto dnech k vidění i v Hejnicích. Hejnický klášter září již tradičně všemi možnými barvami. Jiřiny, odborně dahlie, sem přivezli pěstitelé a šlechtitelé z celé republiky. Součástí výstavy je i soutěž v aranžování květin žáků zahradnických škol. Letošního soutěžního ročníku se zúčastnilo sedm škol. Mezinárodní výstava se koná v prostorách bývalého františkánského kláštera z roku 1697, které původně sloužily jako zázemí pro poutníky, přicházející do chrámu Navštívení Panny Marie v Hejnicích. V přízemí Kláštera Hejnice – vzdělávací, konferenční a poutní dům jsou květy jiřinek k vidění od čtvrtka 14. do neděle 17. září. Velké poděkování patří všem, kteří se podíleli na organizaci soutěže a výstavě jiřinek.
PRO UDRŽENÍ ŽIVOTA NA VENKOVĚ HRAJE
ZEMĚDĚLSTVÍ
ZÁSADNÍ ROLI
Venkov musí mladým nabízet atraktivní životní podmínky, jen tak dokážeme zabránit jeho vylidňování. Klíčová je digitalizace, stabilní pokrytí vysokorychlostním internetem, dostupnost služeb i zavádění nových technologií v zemědělství, lesnictví a potravinářství. Na to se musí zaměřit i Evropské unie. Ministři zemědělství EU na dnešním zasedání Rady Agrifish přijali závěry Rady k podpoře venkovských oblastí.
„Naším společným cílem je mít silnější a prosperující venkov, a to v celé Evropské unii. Klíčovou roli na venkově tradičně hraje zemědělství, lesnictví a potravinářství, v budoucnu se ale musí náš přístup k němu změnit,
abychom dokázali udržet mladé lidi na venkově. V zemědělství je třeba posílit digitalizaci, a ještě více se zaměřit na zajištění dostupných sužeb i dopravní obslužnost. Zemědělství nutně potřebuje generační obměnu, která se bez zavádění moderních technologií, posílení atraktivity zemědělského sektoru a zajištění dostatečného financování těchto kroků nepodaří,“ řekl ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL).
Dnes přijaté závěry Rady zdůrazňují přínosy komunitně vedeného místního rozvoje, kladou důraz na digitalizaci a zajištění rovnoměrného rozvoje venkovských oblastí. Doporučení, obsažená v závěrech Rady, se týkají také nastavování politik po roce 2027 jak z pohledu struktury budoucího evropského rozpočtu, tak alokace finančních zdrojů na jednotlivé politiky.
Ministři dnes řešili také lesnickou strategii EU do roku 2030. V nejbližších dnech by Evropská komise měla zveřejnit návrh legislativy týkající se monitoringu lesů.
„Věřím, že Komise využije výstupy z workshopů k lesnictví, které jsme organizovali během našeho předsednictví. Je důležité, aby pravidla pro monitoring lesů nebyla pro vlastníky lesů i státní správu nadměrně zatěžující, a to jak z pohledu administrativy, tak financí,“ uvedl ministr Výborný.
Diskuzi dnes evropští ministři zemědělství vedli i o nových genomických technikách a připravované legislativě, která by měla stanovit pravidla pro využívání těchto technik.
„Spíše než o genomických, bych hovořil o šlechtitelských technikách. Rostliny, které těmito cílenými postupy získáme, by se totiž mohly vyskytovat i přirozeně nebo konvenčním šlechtěním. Rozdíl je v tom, že rostliny odolnější například vůči suchu nebo některým škůdcům dokážeme získat mnohem rychleji než standardním šlechtěním. Naše priority budu prosazovat i v poslední fázi projednávání,“ řekl ministr Výborný.
Nové genomické techniky mají potenciál přispět k dosažení cílů v řadě oblastí. Mohou například pomoci výrazně snížit používání pesticidů, nebo být klíčovým prvkem zajištění dostatku potravin v postupující klimatické změně.
Španělské předsednictví by chtělo shody na pozici Rady dosáhnout na prosincovém jednání.
Ministr Marek Výborný se dnes v Bruselu sešel také s novým slovenským ministrem zemědělství a rozvoje venkova Richardem Takáčem a také s řeckým ministrem pro rozvoj venkova a výživu Eleftheriosem Avgenakisem. S ním mj. diskutoval o zkušenostech s řeckou aplikací pro spotřebitele, která pomáhá spotřebitelům s monitoringem cen potravin.
NOVÉ VÝUKOVÉ MATERIÁLY PŘIBLIŽUJÍ
LES I LESNICTVÍ ŽÁKŮM
NA ZÁKLADNÍCH ŠKOLÁCH
text | čzu v praze
Díky výukovým materiálům, které společně vytvořili lesníci a učitelé základních škol, získává vzdělávání o lesních ekosystémech a udržitelném lesnictví nový impulz. Čtyři tematické vzdělávací moduly vznikly v rámci projektu Fondů EHP ve spolupráci Lesů České zemědělské univerzity, Fakulty lesnické a dřevařské ČZU, Základní školy Pečky, Institutu profesního rozvoje a norského partnera Forestry Extension Institute.
Lesy pokrývají více než třetinu plochy České republiky a plní pro společnost klíčové environmentální, sociální i ekonomické funkce. Cílem nově vytvořených vzdělávacích modulů pro využití ve výuce na základních školách je podnítit u dětí zájem o les jako unikátní přírodní prostředí, seznámit je s udržitelným hospodařením v lese a vysvětlit jim principy lesní bieokonomiky. „Lesy nejsou továrna na dřevo, jejich přínos pro krajinu a společnost je mnohem komplexnější. Lesní bioekonomika se zabývá tím, jak efektivně a zároveň udržitelně využívat všechny přírodní zdroje, které les společnosti poskytuje. A to vše za využití inovací, nových výrobních postupů a moderních technologií,“ vysvětluje za hlavního řešitele projektu ředitel Lesů ČZU Zdeněk Macháček.
S principy lesní bioekonomiky je nutné seznamovat děti již na základní škole. S postupným vyčerpáváním nerostných surovin, jako jsou ropa, zemní plyn nebo uhlí totiž význam obnovitelných přírodních zdrojů do budoucna poroste. V příštích desetiletích tak můžeme očekávat vlnu bioekonomiky, která má oproti fosilní ekonomice výhodu postavení na obnovitelných, při řádném hospodaření nevyčerpatelných zdrojích. Bioekonomika má za
cíl změnit myšlení společnosti a zajistit tak dalším generacím budoucnost opírající se o taková řešení, která budou ekologická a zajistí udržitelné hospodaření se zdroji.
V rámci projektu Aspekty bioekonomiky související s lesnictvím – podpora aktivního občanství prostřednictvím participace vzniklo 60 aktivit, které jsou rozděleny do čtyř tematických modulů využitelných při výuce na 1. i 2. stupni základních škol, ve třídě i mimo ni. Každá aktivita je tvořena metodickým listem pro učitele a pracovním listem pro žáky. Metodické listy poskytují učitelům potřebné informace včetně doporučení pro vhodný ročník, seznamu potřebných pomůcek, orientační časové náročnosti a navázání aktivity na průřezová témata Rámcového vzdělávacího plánu.
V průběhu listopadu a prosince proběhly v Kostelci nad Černými lesy, Plaňanech, Vrchotových Janovicích a Kolíně diseminační semináře, na kterých se učitelé základních škol seznamovali s tím, jak se vzdělávacími moduly ve výuce pracovat. „Vzdělávací moduly lze v elektronické podobě najít na webovém portálu www.zazitles.cz v sekci Materiály pro učitele. Tento web však obsahuje i další zajímavosti, jako jsou například virtuální procházka místem největšího lesního požáru v ČR, lesnické pexeso nebo mapa s tipy na výlet do českých lesů,“ upřesňuje spoluautor vzdělávacích modulů Radim Löwe z Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v Praze.
BRNĚNSKÁ RŮŽE 2023
TENTOKRÁT
V ATMOSFÉŘE
ADVENTU A VÁNOC.
text | foto ing jiří ptáček , szaš rajhrad p o
Okouzlující prostředí, prvorepublikový luxus v němž nechybí reprezentační salónky s bohatým dřevěným obložením, mramorové krby,štuky, vybavení historizujícím nábytkem, jedinečnost interiéru i exteriéru, to vše nabízí Vila Stiassni v Brně-místo,které je jižřadu let domovem mezinárodní floristické soutěže Brněnská růže.
Tento projekt, který vstoupil v roce 2023 již do svého 26. Ročníku uskutečnil se ve dnech 10.-12.listopadu nasměrovali spolupořadatelé, jimiž byly,Střední zahradnická škola Rajhrad p.o. a brněnské firmy Slávek Rabušic, aranžování květin a Společnost Vonekl s.r.o. ve spolupráci s partnery Národní památkový ústav ,Vila Stiassni, Florasis, spol.s.r.o.Jezbořice, Korekt-Invest, spol. s.r.o., Vinařství Gotberg a.s. a časopis Floristika do období
nejkrásnějších svátků v roce Vánoc s předcházejícím adventním časem.
Od tohoto se pak odvíjela odbornou porotou připravená trojice soutěžních témat, jejichž vlastní realizace vyplňovala 10. Listopad-první den Brněnské růže 2023.
Úvodní úkol vánoční dárková kytice určoval soutěžícím vytvořit vázanou kytici s použitím živých květů, které však nemusely v díle převládat. Doplňující materiál mohl být do kytice zapracován jakoukoliv technikou. Dále povolena předpřipravená přizdobená konstrukce. Předepsaný čas činil 60 minut. Druhý soutěžní úkol spočíval ve zhotovení adventního věnce určeného k položení o vnější průměru cca 45-50 cm. Dílo mohli soutěžící zhotovit libovolnou technikou z jakéhokoliv materiálu a základní nepřizdobené tělo věnce si přinést již hotové. Značný důraz však kladla hodnotící komise ve svých pokynech na nutnost, aby výrobek byl funkční a trvanlivý po celou dobu adventu neboť adventní věnec je svým původním významem vlastně práce předvánoční sloužící jako dlouhodobá přízdoba. Limitovaný čas stanoven na 90 minut.
Trojici úkolů uzavíralo zhotovení vánočního svícnu. Měl však netradiční zvláštnost. Jeho tvorba byla pro juniory a seniory odlišná. Junioři měli určený svícen k položení na stůl. K tvorbě povoleno přinést pouze nepřizdobený základ nebo stojan. Podmínkou přízdoba umělými nebo stabilizovanými květinami v odpovídajícím množství. Technika libovolná. Doba zhotovení 100 minut.
Senioři vytvářeli svícen k položení na zem.Povolen taktéž pouze nepřizdobený základ, avšak ve tvaru celistvého stojanu bez použití podstavce. Další podmínka stejná jako u juniorů-přízdoba umělými nebo stabilizovanými květinami v odpovídajícím množství. Technika libovolná. Pracovní čas 100 minut.
Pro obě věkové kategorie nebyly pro toto aranžmá povoleny živé, řezané nebo sušené květiny a rostliny, chvojí samozřejmě ano. Začlenění záleželo toliko na uvážení tvůrců.
Vzhledem k možnosti používat předpřipravenou konstrukci kladla hodnotící komise zvláštní důraz u všech úkolů na využití celého pracovního času. Dalším velice důležitým faktorem pro hodnocení se stalo posuzování funkčnosti, bezpečnosti a stability.
Pokračování floristické soutěže Brněnská růže se opět setkalo se širokým zájmem jak ze strany zahradnických
škol, tak ze strany pracovníků z praxe. Soutěž nezevšedněla, jak se mi dostalo z odpovědí náhodně oslovených účastníků. Všichni kvitovali výbornou organizaci, nesmírnou aktivitu ředitele soutěže Slávka Rabušice, možnost plně využít své tvůrčí představy, znalosti a zkušenosti a dokonale je vykreslit v rámci zadaných úkolů Díkxy iniciativě managementu SZaŠ Rajhrad p. o. vedeného ředitelem školy PaedDr. Markem Kňažíkem, který pravidelně oslovuje zahradnické školy o floristické soutěži se zvýšil i počet soutěžících z řad studentů, Trvale značný zvuk se dostává v tomto směru i do odborné praxe a tak i v této oblasti lze pozorovat rostoucí zájem. Soutěž měla opět dvě kategorie dle věku-juniorskou a seniorskou. Hodnocení prováděno obdobně jako v předchozích ročnících systémem, který je variací na bodový systém Florint specielně upravený pro Brněnskou růži. Také 26. Ročník této prestižní soutěže plně potvrdil, že vytvořená aranžmá udivovala nápaditostí a vhodnou kombinací živého a neživého materiálu. Dokonale vystihovala atmosféru svátečních dnů končícího kalendářního roku, plně naplňovala význam slavnostní výzdoby bytových interiérů, obchodních společenských místností i hřbitovů. Proto měla porota k velmi vysoké úrovni zhotovených prací nelehký úkol vybrat ty nejlepší.
V juniorské soutěži se představili studující včetně spolupořádající SZaŠ Rajhrad p.o. mimo jiné ze SOŠ Jarov Praha, MSŠZe a Př. Opava p.o., SOS České Budějovice, Střední zahradnické školy Ostrava p.o. atd. Své reprezentanty v této kategorii měla i Zahradnická fakulta
Lednice Mendlovy univerzity Brno.
Celkové první místo si vydobyl Vojtěch Tužina ze SOŠ jarov Praha se ziskem 276,67 bodů, druhý byl Aleš
Konečný SZaŠ Rajhrad p.o. s 276,00 bodů a třetí Nela Márová SOŠ Jarov Praha s 263,33 body.
Dle jednotlivých úkolů bylo pořadí následující. Aranžmá vánoční kytice přineslo první místo Aleši Konečnému SZaŠ Rajhrad p.o. s 86,67 body,, druhý byl Vojtěch Tužina SOŠ Jarov Praha s 84,00 body a třetí Nela Márová s 79,33 body taktéž ze SOŠ Jarov Praha. V tématu adventní věnec se umístil na prvním místě Vojtěch Tužina SOŠ Jarov Praha s 98,00 body, druhé místo získala Nela Márová s 94,00 body taktéž ze SOŠ Jarov Praha a třetí byl Aleš Konečný SZaŠ Rajhrad p.o. s 92,67 body.
Tvorba vánočního svícnu přinesla první místo Aleši Konečnému SZaŠ Rajhrad p.o. s 96,67 body, druhé
Vojtěchu Tužinovi SOŠ Jarov Praha s 94,67 body a třetí Alexu Orlíkovi MSŠZe a Př. Opava p.o. s 92,67 body.
Seniorská kategorie měla zastoupení profesionálních vazačů z různých koutů České republiky. Zde vynikla
Simona Synková Brno, která získala nejen první místo celkově za veškerá témata ve výši 253,00 bodů, ale i první místo v tvorbě vánoční kytice 84,67 bodů a druhé za vánoční svícen 85,33 bodů. V celkovém hodnocení za veškerá témata byla druhá Marie Hrabětová Květiny Milt s.r.o. s 236,00 body, třetí Pavla Trojanová Kroměříž 234.00 bodů.
V hodnocení tvorby vánoční kytice byl za již zmiňovanou Simonou Synkovou na druhém místě Vojěch Čech Vonekl s.r.o. 81,33 bodů,třetí Kristýna Rubičková Fantastic Flowers Futurum Brno78,67 bodů.
V tvorbě adventního věnce byl první Michal Hrušecký DeFleurs Brno 86,00 bodů, druhá byla Jana Jakešová Papaver Květiny Kuřim 83m,33 bodů a třetí již zmiňovaná Simona Synková 83,00 bodů
Vánoční svícen přinesl první místo Pavle Trojanové Kroměříž 88,67 bodů, za druhou již zmiňovanou Simonu Synkovou 85,33 bodů třetí Vojěch čech Vonekl s.r.o.
84,67 bodů.
Výčty hodnocení plně potvrdily vysokou úroveň českého zahradnického školství. Ukázalo se,žemladí začínající ještě ve školních lavicích se učící zahradníci jsou zdatnými tvůrci vazačské aranžérské tvorby. Skvěle konkurují pracovníkům z praxe, které i předčí, což dokazují i výše uvedená statistická čísla. Vyhlášení výsledků, které se uskutečnilo na slavnostní vernisáři ve večerních hodinách 10.11.2023 obohatil pestrý kulturní program, v jehož výčtu bylo i vystoupení Divadla historie v pohybu Erulis Brno a hra na klavír v podání žáků a absolventů Umělecké školy Vranovská Brno.
Vytvořená díla, která umožňovala i porovnat studentské práce v kontextu s těmi, které vytvořili profesionální pracovníci a nastínila i aktuální obraz nových trendů v oblasti floristiky byla předmětem následné výstavy zhotovených prací pro širokou veřejnost ve dnech 11.a 12.11.2023 v prostorách Vily Stiassni. Návštěvníci byli nadšeni a nešetřili slovy chvály.
