LIFE
Problematikou se zabýváte skutečně do hloubky. Je to velká tíha, když víte, jak velký problém to je a jak málo můžete udělat? Anna: Beru to jako příležitost. Je pravda, že čím víc toho vím, tím jsem skeptičtější v tom obrovském množství, kolik toho konzumujeme a vyhazujeme. Navíc na to nemá člověk na zemi mnoho času, nanejvýš pár desítek let. Baví mě ale ta naděje i pocit, že dělám něco smysluplného. Lidé mi dávají za pravdu a to mi dodává morální naději.
ZACHRAŇ JÍDLO Iniciativa vznikla po tom, co pár přátel zhlédlo film Z popelnice do lednice, který se tematikou food waste zabývá, a tomuto tématu se věnuje už pátým rokem. Do povědomí veřejnosti se organizace dostala zejména díky úspěšným happeningům Hostina pro tisíc, Křivá polévka nebo Jam Session. Zlomová byla kampaň z roku 2016 s názvem Jsem připraven, která upozorňovala na přísná estetická kritéria obchodních řetězců při výběru ovoce a zeleniny. Více než 10 000 lidí kampaň podpořilo svým podpisem a krátce nato zařadily tři obchodní řetězce do prodeje tzv. křivou zeleninu.
→ www.zachranjidlo.cz 20 STUDENTA Březen 2018
Máte kolem sebe lidi, kteří tento problém ignorují? Adam: Nechceme to nikomu vnucovat, my jen předáváme informace, nabízíme vhled do problematiky. Zajímavé je, že se s námi shodnou v podstatě všichni. Lidé se hádají nad přílivem uprchlíků, politikou, volbami, ale toto téma je spojuje. Anna: Fascinuje mě, že s námi lidé dělají nadšeně napříč médii. Ilustruje to, že téma je přitažlivé pro všechny skupiny společnosti. Vždy ale musí jít o nenásilnou formu, nepřesvědčovat, ale pozitivně motivovat. Adam zmínil neshody nad politickými tématy, ale toto už je také politické téma, nemyslíte? Anna: Ano, určitě je, dění ve veřejném sektoru nám může jen prospět. Například letos vyšla novela zákona o potravinách, která říká, že supermarkety musejí nabídnout potravinovým bankám přebytečné produkty. Adam: Je vidět, že se téma pomalu stává jednou z priorit Evropské unie, OSN i dalších mezinárodních dohod. Ekologická zátěž a špatný vliv na životní prostředí spojené s plýváním jídla jsou neúnosné. Když vidíte, co všechno plýtvání jídlem způsobuje, co je pro vás nejtěžší přijmout? Adam: Že to probíhá napříč celým potravinovým řetězcem. Všichni na tom máme podíl, od výroby po domácnost. Je to o celospolečenské diskuzi. Anna: Naším největším nepřítelem je nedostatek kvalitních dat a výzkumů. Pro Českou republiku nemáme data, která bychom mohli srovnávat v čase a říct, zda se to zlepšuje, nebo naopak. Pak nám chybějí argumenty. Nyní ale konečně chystáme výzkum veřejného stravování jídelen. Jak složité je lidi v tomto směru bez kvalitních dat vzdělávat? Anna: Lehké to není, zvlášť když přihlédneme k tomu, že působíme lokálně, tedy nanejvýš v části České republiky. Adam: Proto se musíme obracet na velké řetězce. Na ně jsem se chtěl zeptat, jak ony fungují? Adam: Když jsme s nimi začali komunikovat před lety v zemědělství ohledně zeleniny, závěry byly laxní, začaly dělat národní potravinovou sbírku, která ale
nemá s plýtváním nic společného. Dnes jsou mnohem aktivnější. Diskutují s námi, chtějí věci posouvat vpřed. Například Tesco zveřejnilo, kolik plýtvá. Díky tomu má silnější argumenty ke změně. Anna: Řetězce jsou největší pákou na veřejné mínění. Je jasné, že to dělají s vědomím, že získají konkurenční výhodu, budou vypadat transparentně. Pro nás je ale klíčový výsledný efekt, který může fungovat. Tesco v Anglii je hodně progresivní, díky tomu se to zlepšuje i u nás. Obdobný vliv na strategii svých obchodů u nás má i mateřská firma společnosti Penny Market. Hovořili jste o celém potravinovém řetězci. Dokážete říct, v jaké jeho části se plýtvá nejvíce? Anna: Nejvíce se plýtvá na konci řetězce, tedy v domácnostech. Supermarkety jsou snadný terč médií a kritiků. Jenže obchodníci nemají zájem jídlo vyhazovat, proto je to u nich relativně malé množství. Otázkou však je, zda nevyhazuje jídlo někdo kvůli nim. Když totiž budou brát jen rovnou zeleninu, zemědělci budou nuceni tu méně povedenou vyhodit, protože si ji od nich nikdo nekoupí. Dá se to změnit? Anna: Dá a my na tom pracujeme každý den. Je ale těžké nabourat zajeté koleje obchodníků a jejich fungování. Nastavily se tady systémy, jak se to dělá, jak se prodává, pěstuje, skladuje. Musí nejdříve přijít změna poptávky, přemýšlení nás spotřebitelů. Neměla by nám vadit neforemná zelenina apod. Pak ji budou odkupovat i řetězce a zemědělci ji nebudou muset vyhazovat. To je ale jen jeden příklad z mnoha. Jsme ve stádiu, kdy vyrábíme neúměrné množství jídla, kterým pak plýtváme, co na to příroda? Anna: V mnoha ohledech jsme na kritické hranici, je to opravdu vážné. Například nezbývá mnoho času a ryby se nebudou moci rozmnožovat. Snažíme se přírodě poroučet a diktovat, jak se má chovat, ale tak to nefunguje. Na místech, kde byl deštný prales, pěstujeme něco, na co není tamní podnebí stavěné. Každý ekosystém má různé kvality, které nabouráváme. Následkem je například vyhynutí hmyzu kvůli pesticidům, na to je pak navázáno strašně moc věcí. Závěrem něco optimistického. Co vám při tématu, které tu řešíme, dělá opravdovou radost? Adam: Když vidím, že obchodní řetězce jsou ochotny prodávat nevzhlednou zeleninu. Když s námi zástupci těchto gigantů chtějí vést diskuze a znát náš názor, když se dívají dál než na prvního zákazníka a chtějí věci sledovat dlouhodobou optikou. Anna: Když se naše snaha stane normou a nebude vnímána jako aktivistická činnost a lidé budou vnímat, že plýtvání potravinami není normální.