Studenta – 66 – Březen 2019

KONSPIRAČNÍ TEORIE JANA LUK AČEVIČE | CHY TRÉ DROGY VERSUS NAŠE MOZK Y SECOND HANDY A JEJICH PROTEST PROTI KONZUMU 66. číslo | Březen 2019 | Zdarma | www.studenta.cz

kb.cz 800 521 521

UŽIJTE SI NAKUPOVÁNÍ I PŘI CESTÁCH ZA DOBRODRUŽSTVÍM A KARTA

Získejte až 250 000 Kč na vaše nákupy Za platby kartou získáváte bonus k penzijku až 500 Kč měsíčně Slevy až 50 % na zboží, cestování i wellness

SM000263

66. ČÍSLO / BŘEZEN 2019 KDO TO SPÍSKAL? Šéfredaktorka: Veronika Vimmerová Web editorka: Radka Baťová Design: Alena Palečková Copywriter: Markéta Paráčková Foto: Štěpán Svoboda, Veronika Vimmerová, Unsplash Korektorka: Tereza Ladová

REDAKČNÍ ČETA Studium, vzdělávání: Jana Langová Cestování, lifestyle: Tereza Kovandová, Stanislava Wolfová

Kariéra, osobní rozvoj: Andrea Soukupová Věda, technika: Petr Cieslar, Matěj Višňa Politika, veřejné dění: Nicole Gawlasová, Jiří Komárek, Nikol Mudrová, Hana Grohová E-mail vždy ve formě JMENO.PRIJMENI@STUDENTA.CZ

OFFICE (DÍKY!) Kapitán projektu: Tomáš Hybeš Projekt manager: Irena Rákosová Account manager: Stanislav Růžička Byznys: Jonáš Havlíček, Ondřej Reif, Vít Diviš Distribuce: Jan Schönfeld

CHCETE NÁS POCHVÁLIT? DÁT NÁM TIP? NAPSAT PŘIPOMÍNKU? Ozvěte se na: REDAKCE@STUDENTA.CZ 24/7 jedeme on-line na: WWW.STUDENTA.CZ Nezapomeňte nás sledovat na:

STUDENTACZ

Vydavatel: Economia, a. s.

Pernerova 673/47, 186 00 Praha 8 IČO: 28191226 Tisk: Europrint, a. s.

Adresa redakce: Pernerova 673/47, 186 00 Praha 8 ev. č. MK ČR E 16630 © Economia, a. s. 2018 Obchodní sdělení jsou označena.

→

Kultura, společnost: Pavla Gabrhelíková, Magdalena Hlízová, Mojmír Sedláček, Kristýna Šestáková, Kristýna Dolejšová, Kateřina Horáková

EDITORIAL Zase další volby?!

Sotva jsme se otřepali z bizáru, který nám na podzim nabídly kampaně stran před vol­ bami do Senátu a zastupitelstev, měli bychom se začít připravovat na další kolo hořko­ sladkých příběhů. První perličky už vyskakují, a jak to tak u těchhle klání bývá, to hlavní nás nejspíš teprve čeká. Volby do Evropského parlamentu jsou naplánované na pátek 24. a sobotu 25. května a dvouměsíční mejdan právě začíná.

Minulý týden jsme se dozvěděli, že lídrem kandidátky SPD bude bývalý ministr zdravot­ nictví Ivan David, který rád popírá extremistické výroky svých spolustraníků a loni taky tvrdil, že NATO připravuje válku a že Rusko je náš kámoš. ANO zase plánuje utratit za svou kampaň mnohonásobně víc než všechny ostatní strany, podle informací E15 má v plánu roztočit 30 milionů korun. Ani letos tedy nejspíš nepřijdeme o guláš a o koblížky.

Ačkoli se nechci k podobným faktům stavět nekriticky, pravdou je, že na nich není nic ne­ očekávaného. Přiznejme si, že v politice nebyla o skandály a divnosti nouze vlastně nikdy.

Důležité je se z nich nezbláznit – kritické myšlení, ověřování informací a pozitivní přístup je pro začátek fajn cesta, jak si zachránit zdravý rozum. Mějte na paměti, že veřejná blbost plodí memy, a kde bychom bez nich dneska byli?

Vraťme se ale na začátek k samotným volbám do Evropského parlamentu. Účast v nich je v Česku dlouhodobě až trapně nízká, k těm minulým přišlo jen něco málo přes osm­ náct procent lidí. Horší v EU byli už jenom bratia Slováci se třinácti procenty. Všeobecně máme bohužel pocit, že se nás tahle politika netýká, že je daleko a rozhoduje jen o tom, jak se má jmenovat máslo. Abychom tyhle předsudky vyvrátili, připravili jsme dvouměsíční seriál, který vás v printu i na webu provede tématy z prostředí velitelského můstku Evropy.

V tomhle čísle začínáme opáčkem o tom, jak celá instituce funguje.

A pokud vám na Studentě přišlo tentokrát něco jinak, nepletete se. Do světa jsme koneč­ ně pustili redesignované logo a nový koncept titulních stránek magazínu. Malou změnou prošel i náš web, který dostal nové menu a přehlednou orientační lištu. Takže teď už u nás najdete úplně všechno.

VERONIKA VIMMEROVÁ

šéfredaktorka

Březen 2019 STUDENTA 3

OBSAH

→ CO NAJDETE V BŘEZNOVÉ STUDENTĚ?

ROZHOVOR S Honzou Lukačevičem jsme probrali ty nejlepší vesmírné konspirace

→ str. 30

BOHATÍ BOHATNOU, CHUDÍ CHUDNOU Propast mezi vrstvami pořád roste. Jestli je to problém, záleží často na úhlu pohledu

TÉMA

CHYTRÉ DROGY V NAŠÍ HLAVĚ Neměli bychom se místo zobání před zkouškami raději pořádně vyspat?

ZLATÁ ÉRA SEKÁČŮ Obchody s oblečením z druhé ruky už dávno nejsou o vytahaných teplácích

→ str. 34

4 STUDENTA Březen 2019

→ str. 27

→ str. 14

LÁSKA S PŘÍRODOU Mít rád a milovat neznamená totéž. Když se matka příroda stane milenkou

→ str. 70

DREAM JOB NENÍ JEN O ŠTĚSTÍ Mějte navrch a vyrazte lovit zkušenosti, dokud je čas. Možností máte spoustu, od studentských soutěží až po veletrhy

→ str. 40

PRO STUDENTY PŘEDPLATNÉ TÝDENÍKU V DIGITÁLNÍ A TIŠTĚNÉ VERZI NA 1 ROK

SLEVA 40 %

VYUŽIJTE VÝHOD, KTERÉ PŘEDPLATNÉ NABÍZÍ: Obsah v mobilních zařízeních k dispozici v předstihu vždy v neděli v poledne On-line archiv od roku 1990 | Audioverze Respektu v aplikaci Audiotéka Tištěné vydání přímo do schránky

DÁREK: POUKÁZKA NA NÁKUP KNIH V HODNOTĚ 500 KČ Objednávejte na www.respekt.cz/studenta Nabídka platí pro nové nebo navýšené předplatné do 31. 3. 2019 nebo do vyčerpání zásob.

SM000274

→ NÁZORY

Past dokonalého time managementu

Nedovolme nacionalistům změnit Evropu Roztříštěná, nejednotná Evropa, neschopná ubránit se vnějšímu tlaku. Evropa, kde se státy nedokážou dohodnout, platí mezi nimi vnitřní cla, pro vycestování je třeba vízum. Evropa, kde není možné studovat, na kterékoli univerzitě se vám zachce.

Ano. I tak by mohla jednou vypadat Evropa. Alespoň k takovému modelu směřují nacionalistické strany, které získávají čím dál tím více křesel v národních parlamentech. Požadují, aby členské země vystoupily z Evropské unie po vzoru Velké Británie. Chtějí se vrátit ke kořenům daného národa a oprostit se od Bruselu, který jim „na­ řizuje, co mají dělat.“ Často slýcháme, co nám zase „zlý Brusel“ zakázal – naše po­ mazánkové máslo se nesmí jmenovat máslo, rum musíme přejme­ novat na tuzemák. Ve skutečnosti ale o všem, co se na evropské úrovni děje, rozhodují zástupci jednotlivých členských států, takže i ti naši (viz článek o tom, jak funguje Evropská unie, na str. 20–21).

Nacionalistické strany často využívají populistické rétoriky, jako je zmíněné máslo nebo rum, aby občany přesvědčily, že člen­ ství v Evropské unii je pro stát nevýhodou. A teď to vypadá, že se strany budou těšit nevídanému úspěchu v květnových volbách do Evropského parlamentu. Průzkumy naznačují, že například v Itálii, Maďarsku či ve Francii by mohly dokonce vyhrát. Krajně pravi­ cová Alternativa pro Německo zase posílila oproti volbám v roce 2014 o deset procent, a to na úkor liberálních stran. Úspěch nacionalistických uskupení by mohl znamenat velkou hrozbu pro EU, jak ji známe. Evropská unie nám totiž více dává, než bere. Obrovskou výhodou je možnost volného pohybu osob, zboží i kapitálu. Můžeme tak cestovat do jakékoli evropské země, ob­ jednávat si zboží a také volně studovat. Program Erasmus, který vznikl jako důsledek evropské integrace, nám ulehčuje možnost vydat se na studijní pobyt na špičkové světové univerzity.

Varování před vzrůstem nacionalismu podepsalo i několik vý­ znamných evropských spisovatelů včetně Milana Kundery, Elfride Jelinekové nebo Salmana Rushdieho. Hrozící posílení nacionalistů v květnových evropských volbách popsali jako „největší kalamitu, jakou jsme doposud poznali.“ Měli bychom se proto zamyslet nad tím, jestli chceme Evropu, kterou popisuje první odstavec tohoto textu. A pokud ne, je třeba začít jednat. Tím nejmenším, co můžeme udělat, je přijít 24. a 25. května k volbám do Evropského parlamentu.

Hana Grohová

→

6 STUDENTA Březen 2019

Už dlouho jsem si přál si lépe zorganizovat svůj čas a věci, ale neustále jsem to odkládal. Teď se mi však naskytla skvělá příležitost, jak začít s čistým štítem v duchu hesla: „New year, new me.“ Plány zněly nádherně. Vytvořit propracovaný systém zaznamenávání nápadů, najít nejlepší aplikaci pro or­ ganizaci úkolů a osvojit si úplně nové zvyky, které by mě do­ vedly za tím lepším já.

Postupně se ale ukázalo, že nový rok nebyl ten úplně nej­ lepší čas – než jsem se nadál, bušilo na dveře zkouškové.

Přes Vánoce jsem zaspal, a tak mi nezbylo než veškerý volný čas věnovat učení, abych úspěšně zakončil semestr. V tom mě napadla spásná myšlenka. Když teď investuju pár hodin do učení se perfektního time managementu, nepromrhám potom už ani minutu a ve výsledku mi zbyde mnohem víc času na zkouškové. Znělo mi to naprosto logicky. Nejprve sice trochu času ztratím, ale díky tomu ho nakonec mnohem více získám. Nemohl jsem se víc mýlit.

Jak už to s prokrastinací bývá, vzal jsem to pěkně od lesa.

V obavě, abych se zbytečně nespokojil s něčím poloviča­ tým, jsem se vrhl na všechny možné blogy, videa, podcasty i knihy. Vypsal jsem si nejlepší nápady z každého, vytvořil si excelové tabulky a postahoval nutné aplikace. Dovedete si představit, jak to dopadlo.

Další pondělí, hezky od začátku týdne, aby to krásně sedělo v tabulkách, jsem se plný motivace vrhl do práce. Nejprve šlo všechno jako po másle, užíval jsem si odškrtávání každého díl­ čího cíle, který jsem si stanovil. Statistiky se mi krásně plnily.

Za chvíli se však ukázalo, že udržování systému mi zabere víc času, než poté reálně věnuji kýžené činnosti, v mém případě učení.

Přes týden v háji a zase na startu. Nepohnul jsem se ani o krok dál, spíš jsem jich udělal několik vzad. Nakonec jsem se zavřel v pokoji, proměnil se v zombie a zbývající týden do zkoušky strávil prakticky v izolaci, pouze s nutnými knihami.

Donucen okolnostmi jsem přišel na nejlepší způsob, jakým řešit, když člověku nezbývá čas – prostě si k tomu sednout a začít makat.

Po téhle zkušenosti jsem se naučil brát všechny zaručené rady na okamžité zlepšení se značnou rezervou. Time mana­ gement aplikace, články a videa jsou výborná věc, když je na ně čas. Fungují, jen to člověk nesmí přehánět a pokoušet se všechno změnit naráz.

Jestli máte volnou chvíli, nebojte se experimentovat a najít si systém, který vám vyhovuje. Ale pokud vás zrovna teď tlačí nějaký deadline, kašlete na všechny skvělé metody, za­ hoďte mobil do kouta a pusťte se do toho!

Matěj Višňa

→

NÁZORY

Dohnat a předehnat? U vzdělávání to neplatí Pokud bychom měli jmenovat pouze jedinou věc, ve které Česká re­ publika zaostává, prioritní zmínku by si zasloužilo naše školství. Není náhodou, že v celosvětovém porovnání spadáme již desítky let do horší poloviny. Mnoho starších si pravděpodobně dovolí s mým názo­ rem nesouhlasit, ačkoli by si měli uvědomit, že právě mladá generace představuje i jejich budoucnost. A ta má šanci být co nejlepší jedině v prostředí dostatečně vzdělané společnosti.

Na čem se ale zřejmě shodneme, je fakt, že český vzděláva­ cí systém po boku oněch nejlepších Evropy nekráčí. On je totiž ani nestíhá dobíhat. Ovšem má na to vůbec ambice? Jedním z mála vý­ raznějších okamžiků byla snaha exministra Chládka aplikovat prvky nejúspěšnější země, Finska, i u nás doma. Pár let uběhlo a sebemenší podoba je v nedohlednu. V poslední době se sice vysoké školy pokou­ šejí o posun vpřed, ale otázkou zůstává, zda bude vznik nových oborů, modernizace budov či širší nabídka jídel v menzách stačit. Nebo tak jako v mnoha jiných oblastech ty nejhlavnější problémy přehlížíme?

Překážkou je rovněž nedostatečná prezentace aspektů, kterými Finsko svých cílů dosáhlo. Pokud by se širší veřejnosti dostalo in­ formovanosti a tušila by, v čem přesně spočívá úspěch, stalo by se téma „Školství“ středem konstruktivní diskuze. Zatímco v součas­ nosti emoce vyvolává pouze inkluze či cut off score. Ty jsou rozhodně neméně důležitými, avšak pouze dílčími záležitostmi. Kde se tedy skrývá klíč ke kvalitnímu vzdělání?

Jak vyplývá z průzkumů, největší vliv na práci studentů nemá nikdo jiný než samotní učitelé. Ve Finsku se profese těší jak vysokým platům,

tak výjimečné prestiži. Letos se sice odměny českých pedagogů zvy­ šují, ale zaprvé nedostatečně lákavým tempem a zadruhé mnohdy finance jednoduše nestačí. Povolání, které se raduje ze značného respektu, láká totiž nejvíce. Nejenže je finské studium pedagogiky výběrové – přijato bývá pouhých deset procent uchazečů, ale budoucí učitelé se vydávají na cestu, kterou sami nazývají posláním.

Mimo jiné je podstatný finský pohled na školu. Na rozdíl od české­ ho školního prostředí se to finské vyznačuje pohodovou atmosférou už od prvních stupňů. Žáci se do školy jednoduše těší. Vstávají až na devátou hodinu, nestresují se „biflováním“ zbytečných znalos­ tí a s učiteli jsou spíše přáteli. Ti dbají na psychologické konzultace, sezení s rodiči a díky menšímu počtu žáků ve třídách si mohou dovolit i individuální vedení.

V neposlední řadě bychom měli za vším hledat peníze. Vysoké školy letos dostanou o dvě miliardy navíc, i přesto se ale Česko v rámci zemí OECD nachází na spodních příčkách ve výdajích na stu­ denta. Zatímco Finové se díky investicím do školství pyšní znalostní ekonomikou, české prostředí umožňuje vysokoškolákům být leda tak absolventy stále méně kvalitních univerzit. Reforma vzdělávání je nelehký a komplexní úkol. Pro začátek by však možná stačila shoda politických představitelů na tom, že vzdělaní a kvalifikovaní lidé jsou pro stát nezbytní. Místo nakupování voličů by pak peníze z rozpočtu mohly putovat tam, kde jsou opravdu potřeba.

→ Nicole Gawlasová Březen 2019 STUDENTA 7

Plastový New York Kdykoli vyrazíte na cestu směrem na západ, začne se s přibývajícími ki­ lometry měnit taky nastavení společnosti, vzhled měst nebo třeba do­ stupné služby. A platí to samozřejmě i ve chvíli, kdy se na západ vydáte tak daleko, že už jste vlastně spíš na východě – Austrálie nebo Jižní Korea jsou toho pěkným příkladem. S moderním smýšlením západní civilizace přibývá exponenciálně i určitá míra hip života – kníry, plátěnky a espre­ sso bary se zálohovanými kelímky. Ale zatímco v Evropě se tahle eko vlna stala oblíbeným tématem ve valné většině mezilidské komunika­ ce, v New Yorku mají debatu o papírových vidličkách místní na salámu.

Alespoň zatím.

Ve městě jsem strávila pár dní na konci minulého roku, a přestože jsem metropoli navštívila prvně, nic mě nezaskočilo víc než lokální lhostejnost ve vztahu k jednorázovým plastům. Západní hip level tam sice poletu­ je zatraceně vysoko, dim sum knedlíčky vám ale na stůl v industriálním bistru donesou v plastovém nádobí. V porovnání s vášnivými debatami pod posty evropských instagramerů je tenhle přístup něčím jen těžko uvěřitelným.

V New Yorku nikdo nevaří. Zčásti proto, že na to v uspěchaném městě není čas, na vině jsou ale i manhattanské bytové kuchyně – ty jsou větši­ nou tak malé, že se do nich kromě mikrovlnky nic moc nevejde. S take away stylem života tak zákonitě přibývá krabiček a sáčků, které se na ostrově s 1,6 miliony rezidentů (a s dalšími více než dvěma miliony dojíždějících za prací) už docela nastřádají. Jako čistokrevného Čecha, zvyklého třídit s plným nasazením a plastovým odpadem dokonce hrdinsky pomáhat po­ třebným, mě na ulici zarážel i malý počet recyklačních popelnic. Nejen že tu nikdo neřešil, z čeho jí oběd, nikdo se příliš nezatěžoval ani tím, kam obal vyhodí. Když jsem večer v supermarketu dostala jeden malý nákup do tří igelitových tašek navlečených na sebe s praktickým odůvodněním „aby se vám to po cestě nevysypalo“, došlo mi, jak moc jsme si vzdálení.

O to víc mě překvapila zpráva, která se v médiích objevila hned první­ ho ledna. New York přistoupil k plošnému zákazu prodeje jídla a nápojů v jednorázových plastových obalech. Odvážný a šlechetný koncept, na jehož zavedení si v Evropě musíme počkat až do roku 2021, začíná platit ve městě, kde ještě pořád do drinku místo makarónu dostanete brčko.

Po osobní zkušenosti jsem sama zvědavá, jak se do začátku července, kdy končí ochranná lhůta, povede restauracím a obchodům změnit svůj mindset. Američanům každopádně v tomhle kroku fandím a zároveň tak trochu doufám, že by mohl pomoct posunout i zákony v Evropě.

→ Veronika Vimmerová A co vy? Jakou máte zkušenost s přístupem k plastům mimo Česko? A co si myslíte o zavádění nových ekologických zákonů?

Pošlete nám svůj názor na redakce@studenta.cz.

Každou odpověď, která do schránky dorazí, odměníme měsíčním on-line předplatným týdeníku Respekt.

Ať máte co číst, než vyjde další Studenta.

8 STUDENTA Březen 2019

MIKRODÁVKOVÁNÍ PSYCHEDELIK:

KLADIVO NA ÚZKOSTI

Na podzim roku 1960 promlouvá v uslzeném Massachusetts za zvuků praskání krbu s širokým úsměvem anglický filozof a prorok Aldous Huxley k psy­ chologovi Timothymu Learymu: „Tak vy nevíte, co si počít s tím zatraceným kamenem mudrců, o který jsme zakopli? V minulosti bylo toto mocné vědění ukrýváno v přísném soukromí a předáváno bylo jen ve formě ne­ zřetelného metaforického obskurantismu mudrců, my­ stiků a umělců.“ Dvojice před několika hodinami požila Psylocibinové houby, s nimiž Leary již několik měsíců experimentuje. Ohromná síla samotné substance a mi­ mosmyslové zážitky, vymykající se klasické percepci rea­lity, je nutí k rozhodnutí, jak s látkami naložit.

Leary nakonec přistoupí k jejich naprostému odhalení veřejnosti a rozjíždí rozsáhlé studie vlivu psychedelik na Harvardově univerzitě. Během následujícího desetile­ tí on i jemu podobní (v Československu byla v této době největší klinika pro studium psychedelik ve východním bloku) realizují experimenty na více než 40 000 pacientech.

Psychedelika v čele s LSD se však zároveň stanou hlavním nástrojem kontrakultury. Vzájemnost, kterou uživatelé popisují, se pak stává hybatelem protiválečných a proti­ vládních protestů. Leary je na konci této cesty odsouzen k několikaletému vězení a tehdejší prezident USA Richard Nixon ho označí za „nejnebezpečnějšího muže Ameriky“.

Vlna protestů proti establishmentu končí jako tichá pěna na pobřeží a psychedelický výzkum je na několik desítek let tvrdě potlačen.

O šedesát let později, na konci roku 2018, se na dvou místech planety Země odehrávají následující příběhy: Mladý nadějný programátor si ráno promne oči, nasadí brýle a po vyčištění zubů odkape z lahvičky 7,5 ml roztoku LSD na lžíci. Bezbarvá tekutina bez chuti a zápachu do něj vklouzne rychle a bezbolestně. Usedá před svůj iMac a začíná psát. Píše soustředěně deset hodin s takovou vervou, kterou v sobě dlouho nemohl najít. Cítí se naprosto pohlcen. Čas najednou ubíhá jinak. Černá obrazovka s kódem je jediná věc, na kterou se dokáže soustředit. Následně zvládne i večeři s přáte­ li a je na svůj standard nezvykle družný a upovídaný.

Tento den byl jedním z jeho nejúspěšnějších za poslední týdny. Usíná s úsměvem a sebevědomě.

Zoufalá matka, po týdnech průzkumu temných zá­ koutí internetu nadrtí směs suchých hub, odměří na

→

KONTRAREVOLUCE

laboratorní váze 3,5 g a vloží je do gelové kapsle. Její osmnáctiletý syn už dva týdny neopustil pokoj a střídá pozici vleže na boku s pozicí vsedě. Jeho tupý výraz a pohled do prázdna napovídá, že od svého raného dospívání bojuje s klinickou depresí. Ta neustupuje ani pod vlivem medikace a terapie. Chlapec polyká kapsli.

Přibližně za hodinu konečně opouští svůj pokoj, aby se svou matkou absolvoval každodenní povinnosti ve formě nákupů a dalších formalit života. Večer tráví s rodinou u večeře a zapojuje se do konverzace. Matka zachytí prchavou naději zpodobněnou letmým úsmě­ vem na tváři utrápeného teenagera.

Oba výše zmíněné příběhy pocházejí z Redditu, ce­ losvětově oblíbeného diskuzního fóra bez cenzury.

Naši aktéři, a s nimi tisíce dalších, diskutují ve vláknu Microdosing o užívání psychedelik ke zvýšení výkonu či samoléčbě psychických obtíží. Microdosing (v češ­ tině mikrodávkování) je poměrně nový trend, vzešlý z „psychedelické renesance“, jak se někteří výzkumníci v oblasti psychedelik nebojí současnost nazývat. Do povědomí veřejnosti jej dostal článek publikovaný v létě roku 2016 serverem WIRED s názvem Under pressure, Silicon Valley workers turn to LSD microdosing.

U mikrodávkování se jedná o pravidelné užívání několikanásobně nižší dávky, než je běžná dávka potřebná k vyvolání opravdového tripu. Nevedete tak kon­ verzace s moudrým starcem, který je ve skutečnosti bunda na věšáku, ani ne­ vidíte pulzovat energii ze všeho živého či neživého. Fungujete naprosto nor­ málně, jen se z vás stane „trochu lepší člověk“. Většina experimentátorů popi­ suje své zkušenosti kladně – v průběhu mikrodávkování jsou pozitivnější, kre­ ativnější, lépe soustředění, otevřenější a s novým přístupem dokážou mnohem lépe dojít k řešení problémů.

Z dosavadních studií neurovědců, kteří se zaměřili na skenování mozku pod vlivem látek měnících vědomí, lze říct, že psychedelika ve standardní dávce naruší běžné neurální sítě mozku (Default Mode Network). Je to, jako byste pomocí restartu vypnuli aplikace žeroucí vaší hlavě drahocenný výkon.

Navíc však dojde ke stimulaci komu­ nikace v těch částech neurální sítě, kde běžně žádný přenos neprobíhá.

Ve vašem mozku tak dojde k navýšení výkonu a automaticky za vás začne pra­ covat. Může se tak stát, že zavoláte vaší první lásce ze základní školy a naleznete dávno zapo­ menutou schopnost milovat.

Celá oblast je však stále, i kvůli legislativním pře­ kážkám, málo prozkoumaná. Nelze tak jednoznačně říct, zda se jedná o placebo efekt, nebo jsou psyche­ delika oním kamenem mudrců – kladivem na psy­ chologické neduhy doby. Cenným zdrojem informací tak i nadále zůstávají zkušenosti obskurních expe­ rimentátorů z Redditu, po celém světě však již nyní probíhá velké množství studií vedených profesionály – na počátku roku například vyšla kniha německého profesora a lékaře Torstena Passieho The Science of Microdosing Psychedelics, který se tématu věnuje více než třicet let.

Nevím, zda budou psychedelika všemocným lékem pro věk úzkosti, nebo budou absorbována systémem a využita pro zvyšování výkonu zaměstnanců a zisk komparativní výhody v krysím závodě. Teprve čas a systematické zkoumání odhalí jejich pravý potenciál.

Již samotný Huxley však kdysi prohlásil, že jedna psy­ chedelická seance podle něj vydá za dlouhé a nákladné hodiny psychoterapie.

Radek Kögler

Renesanci psychedelika zažila také u nás, systematickému výzkumu psilocybinu se v Národním ústavu duševního zdraví věnuje doktor Tomáš Páleníček.

O ukončeném experimentu vyšla jeho kolegovi MUDr. Filipu Tylšovi kniha s názvem Fenomén Psychologie. ČR je také dějištěm konference Beyond Psychedelics věnované terapeutickému i mystickému využití psychedelik v rozvoji jednotlivce.

Březen 2019 STUDENTA 9

ANKETA

Vyzkoušeli jste někdy léky podporující učení, tedy tzv. smart drugs?

Už při přípravách na maturitu jsem vyzkoušela Mindflow a využívám ho i během zkouškového společně s hericiem – to je medicinální houba, která by měla podporovat koncentraci. Kapsli beru každé ráno, jelikož neobsahuje kofein, efedrin ani cukr, a můžu se tak spolehnout na přírodní účinky této houby. Mindflow mě zase dokáže nabudit. Beru ho ale jen tehdy, když už mám málo času na učení a oželím spánek, nebo těsně před zkouškou, kdy má pro mě minimálně placebo efekt. Kapsle obsahují kofein, guaranu, čajovník a nějaké vitaminy, což není pro tělo závadné, ale osobně bych užívání každý den zvážila. Negativní účinky jsem nepocítila, ale zaznamenala jsem, že vliv těchto přípravků se liší podle mého psychického rozpoložení a celkové tělesné i psychické únavy. Když už nad učením sedím čtvrtý den, mám těsně před zkouškou a jsem ve stresu, už mi nic nepomůže. I když si vezmu prášek, nedokážu se soustředit a usínám. Než jsem začala oba tyto přípravky používat, pročetla jsem velké množství recenzí a zeptala se na osobní zkušenosti svých kamarádů.

Liptáková, → Martina 1. ročník bakalářského studia, Fakulta dopravní ČVUT

Před státnicemi jsem se potřeboval hodně soustředit a nebýt ve stresu, všude frčela reklama na Mindflow zaměřená na studenty a zkouškové, tak jsem si řekl, že to zkusím.

Pozitivní účinky jsem na sobě pocítil při prvních dvou nebo třech užitích. Dá se říci, že asi dvě až tři hodiny jsem se dokázal skvěle soustředit a byl jsem úplně v klidu (flow). Při dalších kapslích mi ale přišlo, že už na mě nepůsobí, tak jsem je přestal užívat. Pocítil jsem ale i nežádoucí účinky. Jestli si dobře vzpomínám, tak mě lehce pálily oči. Zkusil jsem je jen jednou, pak už nikdy. Ale je to jen rostlinná kapsle naplněná kofeinem, vitaminy B a různými přírodními stimulanty, která vás má nakopnout.

Nic špatného. Nemyslím si, že by to nějak škodilo, když je nebudete polykat jako bonbony jeden za druhým. A když už vám tablety nepomůžou se soustředit, můžou aspoň pomoct strašpytlům odvrátit se od stresu a uklidnit se. Šimek, → Karel 1. ročník magisterského studia, Ekonomická fakulta JČU

10 STUDENTA Březen 2019

Vyzkoušela jsem na doporučení v lékárně přírodní ginkgo bilobu a poté ještě Memobiotic. Překvapilo mě, že více zabrala přírodní verze než přípravek určený přímo k učení. Začala jsem je brát jednak proto, aby se mi toho do hlavy dostalo co nejvíce, ale i z toho důvodu, že jsem se při učení nesoustředila. Přišlo mi, že si z toho, co se naučím, moc nepamatuji. Když jsem používala ginkgo bilobu, měla jsem více energie a taky pocit, že si i více pamatuji. U Memobiotic to bylo spíše naopak – cítila jsem únavu, přestože to tak být nemělo.

Prášky začínám brát vždycky přibližně měsíc před začátkem zkouškového a pak po celou jeho dobu. Myslím si, že braní smart drugs není nebezpečné, ale všechno se odvíjí od složení. Neznamená to, že nám prášky nemohou ublížit. Každý má jiné tělo, které mu jinak funguje.

Matějů, → Michaela 3. ročník bakalářského studia, Přírodovědecká fakulta JČU

Vyzkoušela jsem Mindflow a Madmonq, který je primárně určený pro hráče, aby se lépe soustředili na hru. Nicméně já a spousta dalších přátel ho využíváme i k učení.

Rozhodla jsem se pro vyzkoušení čistě ze zvědavosti, protože v poslední době se mi na smart drugs objevovalo na Internetu stále více reklam. Účinky mi navíc zněly dobře – něco, co by se mohlo při učení rozhodně hodit. Musím říct, že jsem při užívání pocítila především zlepšení nálady a více energie a s tím pak souvisela i větší chuť něco dělat. Zažila jsem ale i nežádoucí účinky, kdy mi bylo z prášků zle. Dělalo se mi na zvracení, trochu se mi motala hlava a celkově mi bylo nepříjemně. Ten den jsem si vzala maximální doporučenou dávku dvě tablety, ale jen pár hodin po sobě, takže to na mě už asi bylo moc. (Podle výrobce se totiž dávka kofeinu v jedné tabletce rovná čtyřem kávám.) Myslím si, že užívání smart drugs je bezpečné, jen se to nesmí přehánět a také je třeba myslet na to, že to nemusí sednout každému. Užívám je primárně během zkouškového, ale často i mimo něj, když vím, že se ten den potřebuji soustředit nebo se prostě jen probudit.

Matysková, → Tereza 3. ročník bakalářského studia, Pedagogická fakulta UK

SM000277

NOMINUJTE SVÉ FAVORITY

AI AWARDS

V NĚKTERÉ

2018

Z NÁSLEDUJÍCÍCH KATEGORIÍ:

Ocenění pro úspěšné v obo ru umělé inteligen ce

• Osobnost roku • Student roku • Událost roku • Startup roku • Projekt roku • Nápad roku • Firma roku • Speciální cena za zviditelnění ČR

www.aiawards.cz Generální partner

Partneři

Organizátoři

Záštita

Březen 2019 STUDENTA 11

NEWS

→ CO SE DĚJE?

Obory v angličtině nebo herní design? Univerzity lákají studenty Od roku 2010 ubylo vysokým školám téměř sto tisíc studentů, nastupují totiž slabší populační ročníky. Univerzity se uchazeče snaží zaujmout novými programy, moderním vybavením nebo třeba větším propojením s praxí.

V první řadě univerzity lákají potenciální ucha­ zeče na více specializované obory, které často reagují na současné změny ve společnosti.

Masarykova univerzita v Brně (MU) třeba re­ flektuje rostoucí potřebu léčby poruch plodnosti programem embryologie. Vystudovat se na MU dá i osobní a kondiční trenérství stejně jako na Fakultě tělovýchovy a sportu na Karlově uni­ verzitě (FTVS UK). Na Českém vysokém učení technickém (ČVUT) zase v rámci programu ote­ vřená informatika vznikají obory jako internet věcí, kybernetická bezpečnost nebo počítačové hry a grafika. Obor Herní design příští rok otevře Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze (FAMU). Zájem je i o studium v angličtině, což na Vysokém učení technickém v Brně (VUT) spojili s praxí – studenti si v pro­ gramu „Enterpreneurship and Small Business Development“ zakládají vlastní firmy a učí se podnikat na reálném trhu.

MU plánuje postavit cvičnou nemocnici pro budoucí lékaře. „Bude zahrnovat urgentní příjem včetně plně vybavené makety sanitního vozu a urgentních lůžek, operační sály, jednotky intenzivní péče i standardní nemocniční pokoje,“ popsala pro iHned.cz mluvčí univerzity Tereza Fojtová.

Vysoká škola báňská (VŠB) a Technická univer­ zita Ostrava (TUO) zase otevírají dva laboratorní komplexy s prvky Průmyslu 4.0, kde si studenti budou moci vyzkoušet třeba automatizaci a digi­ talizaci. Na těchto dvou univerzitách je zároveň možnost zvolit si praktickou stáž místo psaní bakalářské práce.

12 STUDENTA Březen 2019

Czech College dluží studentům statisíce Studenti pražské pobočky britské vysoké školy Czech College čekají na vrá­ cení školného za neuskutečněnou výuku. Někteří z nich tvrdí, že jde o úmysl a podvod. Podle slov zakladatele, indického podnikatele Johna Xaviera, prochází škola finanční krizí.

Do magisterského programu „MBA – Master in Business Administration“ Czech College přijala studenty, kteří sice zaplatili školné (v přepočtu nece­ lých 130 tisíc korun), ale české Ministerstvo vnitra jim neudělilo ke studiu víza.

Ministerstvo pro Seznam Zprávy uvedlo, že by udělením víza podporovalo ne­ zákonnou činnost, Czech College prý nemá právo vyučovat ani nabízet program MBA. Škola totiž neposkytla ministerstvu školství potřebné údaje, čímž nesplnila informační povinnost, která je podmínkou pro poskytování zahraničního vzdělání.

Peníze měla škola dle vlastních podmínek vrátit do devadesáti dnů. Tento termín vypršel, studenti ale své peníze zpět stále nedostali. „Škola právě prochází finanční krizí,“ řekl Seznam Zprávám Xavier. „Se všemi studenty jsme v kontaktu,“ doplnil.

Mahfuzur, student z Bangladéše, jeden z těch, kterým bylo vízum zamítnuto, ale potvrdil Seznamu, že s ním škola už dva měsíce nekomunikuje. Školné prý zaplatil už v roce 2017.

Umělá inteligence bude generovat zpravodajské texty Katedra žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK), počítačů Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického (FEL ČVUT) a informatiky a výpočetní techniky Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity (FAV ZČU) v Plzni společně s Českou tiskovou kan­ celáří (ČTK) nově spolupracují na propojení žurnalistiky a počítačových věd.

V projektu „Proměna etických aspektů s nástupem žurnalistiky umělé inte­ ligence“ chtějí vytvořit systémy pro ověřování, analýzu a tvorbu zpravodaj­ ského obsahu pomocí umělé inteligence.

Prvotním záměrem je generování zpravodajských textů v českém jazyce prostřednictvím funkčního vzorku algoritmu. „Naším cílem a ambicí je nejen pomoci k automatizaci vytváření shrnujících žurnalistických zpráv, ale také vytvořit systém pro kontrolu tvrzení, a to na základě dostupných zdrojů. Tak by například divák mohl v přímém přenosu sledovat doplňující textové informace k pronášeným tvrzením,“ napsal v tiskové zprávě Luboš Král z Centra umělé inteligence FEL ČVUT.

Karlova univerzita podala dvě správní žaloby na prezidenta

Zemřela profesorka Lábová V úterý 5. února zemřela fotografka a vyučující na Katedře žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK) Alena Lábová. Na fakultě působila od 70. let, přednášela o historii, teorii, etice i praxi novinářské fotografie. „To, čím si ale získala generace studentek a studentů, byla její schopnost využít vše, co uměla a znala, ve výuce a vytvořit nesmírně zajímavé přednášky i kreativní semináře, při kterých velmi přátelsky, ale naprosto nekompromisně hodnotila naše práce,“ napsala na stránkách fakulty děkanka FSV Alice Němcová Tejkalová. Nejednu generaci noviná­ řů ovlivnily její fotografické předměty zaměřené mimo jiné i na klasickou analogo­ vou fotografii. „Nebýt Aleny Lábové, můj život by vypadal úplně jinak,“ napsal absolvent FSV UK a nynější redaktor Respektu Petr Horký. „Z kabinetu Aleny Lábové a z fotokomory se pro nás stalo bezpečné zázemí. Přes fotografii a zájem o vizuálno vznikla jakási spřízněnost, která v ostatních předmětech a u jiných pedagogů chyběla,“ doplnil.

Bývalý prorektor UK Kovář se dopustil plagiátorství, o titul ale nejspíš nepřijde Bývalý prorektor Univerzity Karlovy (UK) Martin Kovář se dopustil ve svých publikacích plagiátorství. Ve čtvrtek 14. února o tom rozhodla etická komise Filozofické fakulty UK. Opsané texty měl publikovat zhruba dvacet let. „Podstata plagiátorství zde nespočívá v úplném zatajení předloh, ale v nepřiznaném značném rozsahu čerpání z nich, které se v daných textech projevuje vícero způsoby: nepřiznaným přejímáním struktury výkladu, konkrétních příkladů, formulací a bibliografických odkazů,“ uvedla komise. Některé z prací navíc sloužily k získání titulů docent a profesor.

Tituly Kovářovi nicméně asi zůstanou, podle prorektora a právníka Aleše Gerlocha i podle stanoviska ministerstva školství nemá podobný postup oporu v zákoně. „Musel by se stanovit nějaký režim na úrovni prezidenta,“ řekl pro Novinky.cz Gerloch.

V prosinci Kovář rezignoval na funkci prorektora a ke konci roku odešel z fa­ kulty. Na možné opisování loni upozornili tři doktorandi.

Karlova univerzita (UK) podala dvě žaloby na prezidenta republiky Miloše Zemana, na tiskové konferenci to v pondělí 11. února uvedl její rektor Tomáš Zima. Zeman totiž odmítl jmenovat docen­ ty Ivana Ošťádala a Jiřího Fajtla profesory.

Zeman odmítl jmenovací dekrety podepsat už na jaře 2015, své rozhodnutí zdůvodnil prohřešky kandidátů z minulosti. Fajtl údajně předložil ne­ pravdivé informace, Ošťádal měl zase styky s StB. „Vzhledem k tomu, že se domníváme, že byla porušena pravidla pro jmenování profesory, což bylo konstatováno v jednom z minulých rozsudků městským soudem, jsme dnes (11. února, pozn. redakce) podali k Městskému soudu v Praze dvě žaloby proti rozhodnutí prezidenta republiky,“ řekl na tiskové konferenci Zima.

Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček označil podání správních žalob za nepřekvapivý krok, který byl předem avizován. „Pan prezident na svém rozhodnutí trvá,“ vzkázal.

Relaxace a dýchací techniky. I to se teď budou učit děti v Anglii Přes 370 škol ve Velké Británii připravuje rozší­ ření učebních plánů o předmět Mindfulness. Jde o jednu z největších podobných studií na světě, díky které se žáci dozvědí, jak zlepšit své psychic­ ké zdraví, řekla začátkem února britská vláda. „Dětem budou postupně představovány problémy týkající se psychického zdraví, pohody a spokojenosti už od základní školy,“ uvedl britský ministr školství Damian Hinds v tiskové zprávě.

Studenti se od expertů na duševní zdraví naučí relaxační techniky a dechová cvičení, aby uměli lépe ovládat své emoce. „Jako společnost jsme víc než kdy jindy otevření, co se našeho duševního zdraví týče, ale moderní svět s sebou nese nové tlaky na děti,“ řekl také Hinds. Iniciativa přišla několik měsíců po zveřej­ nění šetření Národního zdravotního střediska.

To zjistilo, že v roce 2017 trpělo 1 z 8 dětí ve Velké Británii mezi 5 a 19 lety alespoň jednou mentální poruchou.

Březen 2019 STUDENTA 13

→ PRÁŠKY NA CHYTROST

JE LIDSKÁ INTELIGENCE VÝSLEDKEM VLASTNÍCH SCHOPNOSTÍ, NEBO DOPINGU?

V

ýrazné stárnutí světové populace s sebou při­ náší i nové požadavky na výrobu léčiv. I proto se lidé v západních zemích začali v posledních desetiletích výrazněji zabývat vývojem látek bojujících proti problémům s pamětí a kognicí – poru­ chám, které s pokročilým věkem přicházejí. Protože léčiva prokázala úspěšné výsledky, objevily se otázky, zda by bylo možné látky využít ke zlepšení těchto schop­ ností i u zdravých jedinců. A nezůstali jsme jen u ptaní.

Těmto látkám, zlepšujícím mentální funkce, pozor­ nost, zpracování informací, koncentraci i paměť, se

14 STUDENTA Březen 2019

říká nootropika neboli smart drugs. Dnes jsou stan­ dardní součástí léčby pacientů s Alzheimerovu choro­ bou, ADHD nebo třeba demencí, tedy nemocemi těch částí centrální nervové soustavy zodpovědných za in­ telekt. Můžeme se na ně však dívat taky jako na látky, které nic neléčí a působí jen jako mozkové stimulanty, čímž vylepšují naše intelektuální schopnosti.

Některé z nich využíváme tak často, že už si ani ne­ uvědomujeme, že se jedná o jakousi intelekt tříbivou drogu. Ta nejčastěji používaná nootropika jsou, světe div se, nikotin a kofein, který blokuje spánkové receptory.

Text: Stanislava Wolfová

Drogy bývají vnímány jako zakázané látky, co vás hodí do pohody a zapomenete díky nim na všechny nespravedlnosti a problémy. Chemické sloučeniny, které působí na vaši centrální nervovou soustavu a způsobují změny v chování, náladě i vědomí. Můžete se ale díky nim stát chytřejšími?

Odpověď zní ano. Některé drogy totiž můžou být využity i jako nástroj pro studium, zlepšení pozornosti, koncentrace, paměti a motivace. Takové pilulky nás tak dokážou dostat na úplně jinou vlnu – k výkonnějšímu mozku a soustředěné mysli.

DOPING NA ŠKOLÁCH?

Etické názory na použití léků, které zdravým lidem po­ máhají zvýšit jejich výkonnost, se dost různí. Někteří schvalují použití léčiv pod dohledem nebo jinak regulo­ vané, zatímco jiní upozorňují na možné vedlejší účinky.

A protože použití těchto látek není v současné době nijak regulováno, závisí na každém, jak se k problema­ tice postaví.

A v rámci etiky vyvstává taky otázka, zda by zdraví jedinci měli mít možnost zvyšovat svou výkonnost pomocí medikace. Bude vývoj lidské inteligence výsled­ kem našich vlastních schopností, nebo spíš chemického dopingu? A neměly by univerzity uvažovat o testování studentů na drogy zvyšující výkonnost, stejně jako se to běžně dělá třeba mezi profesionálními sportovci?

SMART DRUGS NA VZESTUPU

V práci publikované loni v International Journal of Drug Policy autoři upozorňují, že využívání látek pro zlepšení výkonnosti rapidně stoupá po celém světě. Čísla jsou poměrně alarmující hlavně proto, že se jedná o největší studii svého druhu, pro kterou bylo osloveno více než sto tisíc účastníků z patnácti růz­ ných zemí světa. Největší popularitu si smart drugs získávají v Evropě – například mezi Francouzi přiznalo konzumaci látek šestnáct procent dotazovaných, ve Spojeném království toto číslo vyrostlo dokonce až na třiadvacet procent (údaje k roku 2017, pozn. redakce).

Ani my jsme nezůstali pozadu, protože nás zajímalo, zač je toho loket na českých univerzitách. Průzkumu redakce Studenty, který jsme k článku vedli na dvou vysokých školách, se zúčastnilo přes 120 lidí. Z dota­ zovaných studentů zkušenosti se smart drugs přizna­ lo 27 procent, což je číslo ještě o kus vyšší než u výše zmiňovaných Angličanů. Dopování u zkoušek se tedy evidentně příliš nebojíme.

Nutno podotknout, že spousta lidí zatím nesáhne po silnějších nootropikách a vystačí si s podporou na bázi přírodních látek. Z diskuzí se studenty však taky vyplývá, že ne všem nám příroda pomáhá, a proto nad tím, že bychom vyzkoušeli něco silnějšího, často mini­ málně uvažujeme.

A protože jsme studenti, druh všeobecně známý svou vynalézavostí, přicházíme taky i s nejrůznějšími nápady, jak pro mnohé obyčejný prášek zkonzumo­ vat – některým se osvědčilo ho rozdrtit a šňupnout, jiní nepocítí účinky, dokud si ho nevezmou společně

s kávou nebo energetickým nápojem, popřípadě si musejí vzít pilulky dvě. V internetových diskuzích se ale také objevují poznámky, že po delším užívání při­ cházejí bolesti hlavy nebo třas rukou.

TÉMA

Silnější účinky pak mají třeba léky Piracetam, Ritalin nebo Modafinil. Fungují především na změně dostup­ nosti látek, které přenášejí vzruchy a v terapeutickém využití poskytují dobré výsledky. Složením jsou sice podobné známému amfetaminu, což je chemická látka blízce příbuzná neblaze proslulému kokainu a pervi­ tinu, avšak na rozdíl od známých drog na těchto léči­ vech nevzniká silná závislost.

Měly by univerzity uvažovat o testování studentů na drogy zvyšující výkonnost?

JSOU CHYTRÉ DROGY SPÁSOU?

Pokud máte lepší výsledky a nápady, nejspíš to nebude díky Modafinilu. Smart drugs nejsou pravdě­ podobně tak účinné, jakými je reklamy dělají. Výzkumy ukazují, že zatímco některým lidem pomáhají být lepšími, ostatním mohou efektivitu práce ještě snížit.

Léky totiž mají vliv na koncentraci určitých chemických látek v mozku, jenže jeho výkon je nejvyšší při jejich optimální hodnotě – nižší i vyšší dávky tak můžou vaši schopnost naučit se na zkoušku výrazně snížit, nebo i dokonce úplně porazit.

Vzhledem k tomu, že léky ovlivňují důležité systémy nervové soustavy, uživatelé při jejich neregulovaném užívání riskují nemalé újmy na svém zdraví. University of Queensland Australia dokonce uvádí, že existuje několik vážných obav o bezpečnost a efektivitu smart drugs při krátkém i dlouhodobém užívání.

Zneužití léčiv založených na amfetaminu zvyšuje šanci náhlé smrti a srdeční zástavy. Ritalin se obvykle předepisuje lidem, kteří trpí ADHD, ale zároveň s tím může mít i pozitivní vliv na paměť. Jestli ale napomá­ há i ostatním důležitým částem kognitivního myšlení, jako je pozornost a učení, zatím není vůbec jasné. Co naopak jasné je, je fakt, že může oslabit krátkodobou paměť.

U nikotinu a kofeinu byl sice zaznamenán pozitivní vliv na bdělost, pozornost a některé složky kognice, při pravidelném užívání se však tyto efekty kvůli rozvoji tolerance snižují, a naopak se rozvíjí závislost s nepří­ jemnými odvykacími příznaky, při kterých výkonnost kognice naopak klesá.

Z celosvětových dat je vidět, že jsme dnes zvyklí řešit spíše následky svého chování, než abychom se věnovali samotným příčinám únavy nebo špatné­ ho soustředění. Studie ukazují, že pravidelná fyzická zátěž zlepšuje nejenom paměť a učení, ale i způsob, jakým jednáme s lidmi a jak na ně působíme. Podobně spánek může zlepšit naši mozkovou aktivitu, i když nejsme unavení, což má velmi pozitivní efekt zejména na paměť, ale taky třeba na kreativitu. Dokonce i denní schrupnutí dlouhé pouze šest minut zlepší lidskou paměť, což věděl už Leonardo da Vinci, který spal ve tříhodinových blocích čtyřikrát denně. Místo braní smart drugs bychom si tak měli jít spíš zaběhat nebo se pořádně vyspat.

27 PROCENT STUDENTŮ V NAŠEM PRŮZKUMU ZKUŠENOST S CHYTRÝMI DROGAMI PŘIZNÁVÁ Březen 2019 STUDENTA 15

16 STUDENTA Březen 2019

→ TÉMA

KDYŽ JDE ČLOVĚK STUDOVAT S DOBROU NÁLADOU,

JE TO ÚČINNĚJŠÍ NEŽ CHYTRÁ DROGA

Po dokončení 2. lékařské fakulty a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy se pětadvacetiletý Petr Staněk rozhodl studovat švédštinu, a tak teď nastoupil jako lékař na hematologické oddělení nemocnice ve Växjö ve Švédsku. Předtím se věnoval neurobiologii, konkrétně působení nootropik, tedy tzv. chytrých drog (smart drugs).

Mluvili jsme o tom, že chytré drogy nejsou taková spása, jakou reklamy slibují, a proč je lepší se jim vyhnout.

Proč ses rozhodl věnovat problematice nootropik, tedy smart drugs?

Vždy mě přitahovala neurologie a také myšlenka zefektivnění lidské kognice. V posledních letech se tato otázka stává aktuálnější i z pohledu vytvoře­ ní „konkurence“ lidskému modelu myšlení v podobě zdokonalující se AI (umělé inteligence). Ve vzdálenější budoucnosti si zřejmě budeme muset vybrat mezi nahrazením lidského pracovníka digitálními algoritmy (a to postupně i v tak sofistikovaných oblastech, jako je architektura, chemické inženýrství nebo do jisté míry i medicína) a rychlou evolucí lidského myšlení, tak abychom byli schopni AI „stačit“. Nootropika se jevila být jednou z cest, jak toho dosáhnout.

Text: Stanislava Wolfová

Nahlédl jsi tedy do principů fungování lidského intelektu. Co ti tenhle výzkum přinesl?

Jisté vystřízlivění. Nootropika nejsou rozhodně sa­ mospásnou myšlenkou a představa zázračné pilulky, která nám umožní dosáhnout násobně vyšších schop­ ností v oblasti paměti, analýzy a řešení problémů (jako známe ze sci-fi filmu Limitless) je naprosto iluzorní.

Osobně pochybuji, že kdy takové léčivo vůbec může vzniknout. Možná zklamu některé čtenáře, ale pilulka, která by umožňovala se na zkoušku z anatomie „nadr­ tit“ za jeden večer, je zkrátka možná pouze ve filmech.

Panuje populární názor, že lidský mozek využíváme pouze z 10–15 % a zbylých 85 % je nějakým způsobem uzamčeno. Co je na tom pravdy?

Každá úloha má danou lokalizaci v mozkovém laloku a ten je poměrně specializovaný. Je pravda, že v každém momentu využíváme asi jenom 10–15% mozku, ale ta zbylá část mozkové kapacity by nám v podstatě nepři­ nesla žádný užitek. Naopak pokud je aktivovaná, působí to na myšlenkový proces spíše rušivě. To znamená, že kdybychom dosáhli toho, že aktivujeme 100 % mozku, tak dosáhneme maximálně epileptického záchvatu.

Ty sám jsi to vyzkoušel?

Mám zkušenosti s kofeinem, asi jako každý student.

Kromě toho jsem ze zvědavosti vyzkoušel Piracetam.

Musím se přiznat, že jsem si nějakého významného

účinku nevšiml. U tohoto léku je diskutované hlavně zlepšení zapamatování a následného vybavování. Ono ale dost záleží na individuální fyziologii mozku. Ten je totiž poměrně variabilní člověk od člověka, takže to může mít i různé efekty u různých jedinců.

Jak je to s dostupností takových léků?

Kofein, nikotin a Piracetam jsou volně dostupné. Ty ostatní jsou většinou vázané na předpis, anebo se jedná o experimentální látky, které zatím neprošly všemi čtyřmi fázemi klinického schválení, takže nejsou do­ stupné ani lékařům.

Spousta lidí ale má i s těmi na předpis zkušenosti.

Nemohu tedy přijít do lékárny a říci, že chci nějakou chytrou drogu?

Setkal jsem se zprostředkovaně s případem, kdy se studenti pokoušejí toho trochu zneužívat. Dojdou za psychiatrem a snaží se ho přesvědčit, že mají problém se soustředěním a udržením pozornosti. V podstatě ho navést k tomu, že mají poruchu pozornosti, tedy ADHD, na kterou je často lékem volby Ritalin. U kvalifikovaného odborníka se ale jedná o házení hrachu na zeď. V podstatě jedinou cestou, jak se k těmto léčivům dostat, je přepro­ dej od lidí, kteří je mají předepsané, což je nelegální, nebo podvedením lékaře.

Myslíš si, že je používání těchto látek bezpečné?

Pokud nejsou předepsané lékařem, tak bych to určitě popsal minimálně jako rizikové. Stejně jako u kofeinu nebo u pervitinu (kterému jsou vlastně příbuznější) existuje opravdu reálné riziko. Například člověk, který neví o ná­ chylnosti k epilepsii, si ji může užitím snadno vyvolat.

Stejně jako u pervitinu také ovlivňují biochemii mozku a vzniká na nich určitá forma závislosti, ačkoli mnohem menší. V rukou odborníka a při zodpovědném dávkování mohou být užitečným a účinným nástrojem kompenzace duševních a kognitivních poruch. Rozhodně bych je ale nedoporučoval jako dlouhodobou strategii k učení.

Takže na všech těchhle látkách se může stát člověk závislým?

Mozek se na ně rychle přizpůsobí a v podstatě zleniví, není

PILULKA, KTERÁ

BY UMOŽŇOVALA SE NA ZKOUŠKU Z ANATOMIE „NADRTIT“ ZA JEDEN VEČER, EXISTUJE JEN VE FILMECH Březen 2019 STUDENTA 17

TÉMA

motivován si kognitivní schopnosti, udržování motiva­ ce a pozornosti zlepšovat vlastní fyziologickou cestou.

V momentě, kdy uživatel náhle ukončí přísun těchto látek, nastává propad, který je většinou delší a hlubší než období soustředění, po které byl člověk schopen se učit.

A to je v podstatě definice fyzické závislosti.

Dosahují lidé pod vlivem nootropika maximálního výsledku nějakého průměru mezi lidmi, nebo to umožňuje posun těchto maxim na nové hodnoty?

Ve většině případů jsou vyvíjena pro lidi, kteří mají nějaký předem daný deficit. Lidi trpící poruchou po­ zornosti nebo lidi trpící demencí. Demence v podstatě snižuje celou funkčnost nervového systému, a díky nootropikům se nám podaří kognici zvýšit. Pokud ale stejný vzorec použijeme u zdravého člověka, tak on většinou dosahuje velmi blízko maximálního poten­ ciálu, který jeho mozek má. Takový člověk pak dosáh­ ne minimálního zlepšení oproti jinému, který běžně dosahuje podprůměrných výsledků.

Takhle to tedy vypadá, že nemají skoro žádný efekt u přirozeně inteligentních lidí.

Z vlastní zkušenosti vím, že kolikrát k tomu lidé přistu­ pují jako ke spásné myšlence, jak skvělé to může být, a potom při tom kontaktu s realitou nastává zklamání.

Hlavním problémem je již zmíněná vrozená vysoká efektivita mozku a úzký rozsah zlepšení i u nootro­ pik, která jsou velmi „nadějná“. Člověk se může dočíst: Dosáhli jsme osmdesátiprocentního posunu v kognici, ale často jsou to výsledky testování na hlodavcích.

Ti mají pro pokročilejší úlohy daleko méně efektivní mozek než my a dokážou dosáhnout lepšího posunu.

Závisí to tedy na uživateli, na jeho původní kognitivní kapacitě, na úloze, kterou potřebujeme udělat, a na přípravku, který použijeme.

POKUD ČLOVĚK POTŘEBUJE PAMĚŤ, MĚL BY JI TRÉNOVAT PŘIROZENĚ 18 STUDENTA Březen 2019

Myslíš si, že je na místě ptát se, zda by se ve školách neměly začít dělat testy, jestli studenti nepoužívají „doping“?

To je zajímavá otázka, ale vzhledem k tomu, jak ne­ dokonalá v podstatě nootropika jsou, si nemyslím, že je zatím aktuální. Ve spoustě ohledů také nejsou přijímací zkoušky úplně vypovídající o schopnostech studentů. Na spoustě fakult existují modelové otázky, takže je to pak spíše o vytrvalosti a čtení modelových otázek dokola než o kognitivních schopnostech toho studenta. Záleží tedy na povaze testu. Pokud ho po­ stavíme dostatečně komplexně, aby testoval všechny složky kognice, tak v současnosti neexistuje nootro­ pikum, které by bylo schopné významnou měrou po­ sunout všechny složky rovnoměrně. Další otázkou by potom bylo, kde nastavit tu hranici a která nootropika zakazovat, vzhledem k tomu, že některá jsou běžně používaná, jako kofein a nikotin.

Platíme nějakou daň za to, že si zlepšíme paměť a schopnost se učit?

U stimulantů sice dosahujeme většinou lepší po­ zornosti, ale daní za to je, že vyvolaná vysoká vzru­ šivost nervového systému narušuje pozornost a soustředění na řešení složitějších problémů. Takže dokážeme rychleji řešit jednoduché problémy, déle se jim věnovat, udržet pozornost a potlačovat únavu.

Ale pokud se máme soustředit na matematickou rovnici, která vyžaduje několik minut nepřetrži­ tého soustředění, a jakékoli vyrušení pozornosti vyústí v to, že zapomeneme poslední krok a musíme se vrátit o několik kroků nazpět, tak je to dost kontraproduktivní.

A jaký je tvůj osobní názor na zlepšování dovedností pomocí léků původně určených pro lidi s ADHD nebo Alzheimerovou chorobou?

Eticky nemám nic proti tomu, aby se tato léčiva pou­ žívala. Během psaní bakalářské práce jsem ale dost vystřízlivěl a nemyslím si, že momentálně existuje látka, která by přinesla dostatečně dobré dlouhodobé výsledky na to, abychom ji mohli pravidelně používat pro zlepšení kognice. Pokud potřebujeme krátkodobě prodloužit soustředění a zlepšit výkon, myslím si, že je skvělé, že máme běžně dostupný kofein – například pro povolání, jako je lékař, které vyžaduje soustředění v nějakých časových etapách, aniž by si člověk odpo­ činul. Tím pádem můžeme prodloužit dobu, po kterou je schopen se soustředit. Na kofeinu sice vzniká po­ měrně rychle fyzická závislost, potom ale také velmi rychle mizí.

Je tedy lepší se chytrým drogám vyhnout?

Já vidím daleko lepší cestu v trénování kognitivních schopností běžnými způsoby. Pokud člověk potřebuje paměť, měl by trénovat paměť. Pokud potřebuje ko­ gnici na složitější příklady, může zkusit matematiku nebo logické hádanky. Takovými cestami sestavujeme v mozku nové synapse, a protože má mozek poměrně velkou plasticitu, dokáže se přizpůsobit tomu, jaké pro­ blémy potřebujeme řešit. Získáme tak podobný efekt, jako z nootropik, až na to, že je normálně fyziologický, dlouhotrvající a nemá v podstatě vedlejší účinky.

Není nakonec možné, že tyto látky fungují v některých případech spíše jako placebo?

V řadě studií vyšlo, že po podání placeba se ko­ gnice zvedla třeba o 40 %, po podání nootropika o 55–60 %. To naznačuje významnou úlohu placebo efektu, což zároveň dává smysl. Když jde člověk stu­ dovat s dobrou motivací, náladou a má pocit, že má vyšší kognici, tak to kolikrát ovlivní hladinu neuro­ transmiterů, serotoninu a dopaminu v mozku víc než vlastní nootropikum.

Za jak dlouho

zaběhneš

Kolik udě láš

shybů?

kilák?

Není důležité kolik nebo za jak dlouho. I malá změna stačí, aby byl váš životní styl zdravější.

Podpoříme vás v něm.

soutěž

s dvěstějedenáctkou

Soutěžte o hodnotné ceny a sportování si užívejte. Protože pohyb je cesta ke zdraví. www.zdravijakovasen.cz

Přihlásit se k naší pojišťovně můžete

do 31. března 2019

SM000253

→ EVROPSKÁ UNIE

JAK FUNGUJE A PROČ TO NENÍ O NÁS BEZ NÁS Letos v květnu nás čekají volby do Evropského parlamentu, a přestože má jejich výsledek na fungování naší země výrazný vliv, pravidelně je provází rekordně nízká volební účast – při minulých volbách v roce 2014 dorazilo rozhodnout jen 18,2 procenta Čechů. A proto jsme tu teď my a náš evropský seriál, který se vám fungování EU bude snažit přiblížit. Jedním z největších problémů popularity evropské politiky je totiž většinový pocit, že s tím, co se děje v Bruselu, nemáme tady v Česku skoro nic společného.

EVROPSKÁ UNIE

Zkratka: EU

Počet členů: 28 (v případě vystoupení Velké Británie 29. března už jen 27) Předsednictví Rady EU: Rumunsko, leden–červen 2019 Předseda Evropské komise: Jean-Claude Juncker Předseda Evropského parlamentu: Antonio Tajani Předseda Evropské rady: Donald Tusk Hymna: Óda na radost 20 STUDENTA Březen 2019

EVROPSKÁ UNIE

Evropská unie je ekonomické a politické spo­ lečenství 28 států (29. března se tohle číslo možná sníží na 27). Oficiálně vznikla v roce 1993 na základě Maastrichtské smlouvy, ale její kořeny sahají až ke konci druhé světové války, kdy se objevily první integrační impulsy.

Hlavním cílem Unie je udržení míru, bezpeč­ nosti a blahobytu občanů – pomocí jednotného vnitřního trhu a systému dotací se snaží dosáh­ nout ekonomické prosperity všech členských států. Jde jí zkrátka o to, abychom se měli ve všech zemích podobně dobře, a neměli tak zase nutkání vyhlašovat svým sousedům válku.

Evropská unie vytváří hospodářskou a mě­ novou unii neboli eurozónu, jejíž hlavní měnou je euro. Do měnové unie se prozatím zapojilo 19 států, některé další o svém přechodu na spo­ lečnou měnu uvažují. Současně s tím se EU stará o dodržování lidských práv a demokracie, za což získala v roce 2011 Nobelovu cenu míru, a myslí taky na studenty. V rámci volného pohybu osob

nám umožňuje vycestovat za studiem do jakékoli členské země. Tento proces podporuje pomocí programu Erasmus, který zajišťuje mobilitu vy­ sokoškolských studentů a pedagogů.

LEGISLATIVNÍ PROCES

Legislativní orgány Evropské unie jsou tři: Evropská komise, Evropský parlament a Rada Evropské unie a v každém z nich mají rov­ noměrné zastoupení všechny členské státy.

Schvalování právních aktů sice bývá často označováno jako „o nás bez nás“, ve skuteč­ nosti je ale vždy „o nás s námi“.

Evropská komise podává návrhy právních aktů. Legislativní impuls může přijít také ze strany Evropského parlamentu, členských států, ale i jednotlivých občanů. Evropská komise poté vypracuje příslušné návrhy. Ty ná­ sledně projednávají Evropský parlament a Rada Evropské unie. Legislativní proces probíhá po­ dobně jako v Poslanecké sněmovně, návrh také prochází skrze tři čtení.

Text: Hana Grohová

Sídlo: Brusel

ORGÁNY EVROPSKÉ UNIE

KDO ZA CO MŮŽE?

RADA EVROPSKÉ UNIE

EVROPSKÁ KOMISE

Rada Evropské unie je jedním z legislativních orgánů EU. Zastupují ji ministři jednotlivých členských států, a to vždy podle tématu, které se probírá. Rada EU tím pádem reprezentuje členské zájmy. V jejím čele se vždy po půl roce střídají členské státy, přičemž ve složité době odcházení Spojeného království padlo tohle privilegium na nesjednocené Rumunsko.

Rada společně s Evropským parlamentem schvaluje evropskou legislativu. Taky jedná o evropském rozpočtu a stanovuje směr evropské zahraniční a bezpečnostní politiky.

Evropská komise má nově 27 členů, jednoho za každý stát. Hlavním údělem Evropské komise je především vydávat návrhy zákonů a taky reprezentovat Evropskou unii v zahraničí.

Do kompetence Evropské komise spadá taky správa evropského rozpočtu – orgán rozděluje dotace do jednotlivých členských států a dozoruje nad dodržováním evropské legislativy. Evropská komise je tedy něco jako vláda Evropské unie.

Aktuálním předsedou Evropské komise je Jean-Claude Juncker z Lucemburska. Českou republiku reprezentuje Věra Jourová za hnutí ANO.

EVROPSKÝ PARLAMENT

EVROPSKÁ RADA

Evropský parlament je jediný přímo volený orgán Evropské unie. Volby probíhají jednou za pět let a ty nejbližší se konají už tento rok v květnu. EP má 751 členů, kteří sice reprezentují politické strany v členských státech, ale v Evropském parlamentu se organizují do osmi frakcí podle politických názorů. Česká republika má v EP 21 mandátů.

Předsedou je aktuálně Ital Antonio Tajani.

Podobně jako v Poslanecké sněmovně se členové Evropského parlamentu shromažďují ve výborech, které mají za úkol projednávat konkrétní problémy.

Evropský parlament je dalším z legislativních orgánů EU. Hraje důležitou roli ve schvalování právních aktů. Dohlíží ale také na demokratičnost ostatních evropských institucí.

Členy Evropské rady jsou předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker a představitelé jednotlivých členských států – ty reprezentuje buď prezident, nebo předseda vlády (Českou republiku zastupuje premiér Andrej Babiš).

Předseda Evropské rady je volen na dva a půl roku a aktuálně je jím Polák Donald Tusk. Úkolem ER je určování směru, kterým se bude ubírat evropská politika a legislativa.

Pro svůj podobný název bývá často zaměňována s Radou Evropské unie, avšak rozdíl mezi jednotlivými orgány jsou veliké. ER především stojí mimo unijní legislativní proces.

Jedná čtyřikrát ročně v Bruselu a o každém setkání musí Donald Tusk podat zprávu Evropskému parlamentu.

Březen 2019 STUDENTA 21

STUDENTA.CZ

→ NEJLEPŠÍ ČTENÍ Z NAŠEHO WEBU

Nejúčinnější techniky učení.

Zapomeňte na podtrhávání a vypisování

Růstové hormony v masu i zákazy EU. Aneb mýty v zemědělství Nejenom po českých hospodách koluje řada mýtů o zemědělství. Ať už jde o hormony v mase, postřik biopotravin, nebo zákazy zlé EU. Jenže jaká je pravda?

Možná už jste sami slyšeli o tom, že mužům rostou prsa po konzumaci hormony a antibiotiky nacpané­ ho kuřecího masa. Realita je taková, že v rámci EU je přidávání růstového hormonu zakázáno, podobné je to i s antibiotiky, kde existuje tzv. ochranná lhůta, po které maso nelze prodat na jídlo. Mýtem je i kla­ sický vtip „běžný ovozel se stříká ve dne, biopotra­ viny v noci“. Naopak, ekologické zemědělství je pod mnohem přísnějšími kontrolami než potraviny kon­ venční. Češi hromadně nadávají také na lány řepky, která podle nich způsobuje žluté alergické peklo.

Zatímco pěstování řepky je na dlouhou debatu, v hle­ dáčku alergiků je nevinně. Její pyl je těžký a lepkavý, takže daleko nedoletí. Alergii mají na svědomí jehlič­ nany. Psí hlavu má EU nasazenou kvůli množství kauz, v oblasti potravinářství vede údajný zákaz hranolků a brambůrek. Ve skutečnosti šlo o doporučení pro vý­ robce, díky kterému se při přípravě sníží obsah rako­ vinotvorné látky akrylamidu.

22 STUDENTA Březen 2019

Pokud máte pocit, že vaše metoda učení není nejlepší, do dalšího zkouš­ kového máte čas vyzkoušet jiné a najít si tu, která vám bude sedět. Jako v jiných oblastech, i tady platí, že na každého platí něco jiného. Na začá­ tek je dobré si uvědomit, že mezi nejdůležitější faktory ovlivňující paměť a učení patří její trénování, proto se v mezičase věnujte jejímu procvičo­ vání. A teď už k metodám. Účinnou technikou je cvičné testování, které můžete dělat už při psaní výpisků – místo vět si pište otevřené otázky a v průběhu učení se k nim vracejte. Mezi studenty je rozšířenou meto­ dou vysvětlování látky ostatním, které má řadu výhod. Další variantou je metoda PQRST, jejíž název je zkratkou Preview (přehled), Question (otázka), Read (čtení), Self-recitation (opakování) a Test (zkouška).

Všechny tyto části by na sebe měly navazovat. Poslední možností je se­ lekce do skupin „vím, chci vědět a dozvěděl jsem se“. Tato metoda, vyu­ žívající kritického myšlení, pomáhá informace roztřídit do skupin a díky tomu, co už o tématu víte, pomoci vybrat to, co se budete dále učit a co naopak vynecháte. Tak jakou vyzkoušíte?

Efekt třetí osoby.

Jak zkresluje naše vidění světa?

V poslední době přichází na scénu fenomén fake news a nízká mediální gra­ motnost. Jenže jak je možné, že se někteří lidé dají takhle snadno nachy­ tat? Vždyť je to přece samozřejmé na první pohled a i vaše okolí se dobře orientuje… Nebo snad ne? Tuhle problematiku dobře vysvětluje efekt třetí osoby. Jde o kognitivní zkreslení, které bylo popsáno už v 80. letech. Podle něj věříme tomu, že my i naši nejbližší jsme nadprůměrně chytří a nedáme se na manipulaci médií jen tak nachytat. Manipulaci tak podle nás podléhá imaginární a vzdálená masa lidí, která věří hloupým názorům. Problém na­ stává ve chvíli, kdy si uvědomíme, že takhle uvažuje každý. To znamená, že každý z nás se někdy nachytá, jinak by se to médiím a agenturám nevypla­ tilo. Co s tím? To ještě nevíme. Zatím s tím můžeme bojovat jen vzdělaností.

A také trochou pokory – nebuďme nerealisticky přesvědčení, že jsme lepší než ostatní, není to totiž pravda.

Modelky budoucnosti: Nejsou nemocné, nekecají do focení a nedostávají zaplaceno Svět sociálních sítí jde stále dopředu, a tak asi nikoho nepře­ kvapí, že v něm můžeme najít modelky, které nejsou (a nikdy nebyly) mezi živými. První „průkopnicí“ byla Lil Miquela, výtvor amerických designérů Trevora McFedriese a Sary Decou. Na Instagramu má přes 1,5 milionu sledujících, chodí na kafe s přáteli, objevila se na titulce Vogue a potkala se třeba s Rihannou nebo Donaldem Trumpem. Na to, že neexis­ tuje, má docela bohatý život, viďte? V jejích šlépějích pak jde tmavá kráska a influencerka Shudu Gram, která způsobila po­ prask, když se po delší době provalilo, že je vlastně počítačem vytvořený charakter. A pravděpodobně není poslední. Zatímco výtvarníci svoje „virtuální holky“ zamýšleli jako umění, na trhu se tyto modelky nabízejí jako parádní prostředek k tomu, jak se stát milionářem, aniž by se musely značky s někým doha­ dovat. Zkrátka, virtuální modelky nestárnou, nejsou nemocné, nejsou unavené, nepřiberou, nedělají nikde ostudu, neplodí děti, nešňupou tuny koksu, a hlavně neodmlouvají a mají na všechno přesně takový názor, jaký se po nich chce. Tak proč by někdo preferoval živou bytost? Velká změna v módním průmyslu se podle všeho zatím nechystá, ale možná bude za nějakou dobu všechno jinak.

Velký bratr už není jen fikce.

Seznamte se s vězněnou ujgurskou studentkou Guligeinou Zatímco u nás je termín politický vězeň už naštěstí neznámý pojem, jinde na světě k podobným perzekucím stále dochází.

Jednou z pronásledovaných menšin jsou muslimští Ujgurové, kteří obývají především čínskou provincii Sin-ťiang. Čína se snaží Ujgury integrovat do většinové společnosti a vyvíjí na ně velký tlak. Vzhledem ke státem posvěcenému monitorin­ gu vlastních obyvatel jim mohou navíc kontrolovat telefony, osobní dokumenty, a dokonce jim do domácností posílají úředníky, kteří sledují, jestli rodina žije v souladu s čínskou ideologií. Pokud se něčím proviní, čeká je deportace do otřes­ ných podmínek převýchovného tábora. Děsivé je, že úřady nemají povinnost informovat o uvěznění ani rodinu dotyčné­ ho. Neproběhne žádné obvinění ani soud, uvězněný člověk nemá možnost kontaktovat své blízké ani právníka. Také není stanovena doba, po jakou bude perzekvovaný uvěz­ něn. Jednou z deportovaných Ujgurů je studentka Guligeina Tashimaimaiti, na jejíž případ upozornila mezinárodní lidsko­ právní organizace Amnesty International. Guligeina původně studovala univerzitu v Malajsii, ale kvůli obavám o rodinu se raději vrátila do vlasti a od té doby o ní nejsou žádné zprávy.

Po internetu koluje petice od AI, kterou můžete podepsat, a podpořit tak výzvu za její propuštění.

Time management: Jak lépe pracovat s časem Start nového semestru je ideální doba na přehodnocení svých zvyklostí a vylepšení time managementu. Co pro to můžeme udělat? Jako první bychom měli zatočit s prokrastinací – máme k ní sice přirozené tendence, pokud ale prokrastinujeme víc, než je zdrávo, je dobré se zamyslet nad příčinami. Většinou ukazují na to, že něco ve svém životě neděláme správně. Možná se přetěžuje­ me nebo nemáme dobré pracovní návyky. Dalším krokem je naučit se vypínat upozornění ze socek a naučit se princip tzv. JOMO = joy of missing out. I když to zní děsivě, uvidíte, že vaše produktivita poleze vzhůru. Třetím bodem je známé delegování úkolů na další lidi – nemusíte všechno dělat sami. Jen si dejte pozor, abyste to nepoužívali příliš často jako únikovou cestu z nepříjemných úkolů.

K lepšímu time-managementu pomáhají také profláklé to-do listy, které si sepíšete večer předtím. Poslední částí skládačky je neméně důležité umění odpočívat. Ať už si na chvíli protáhnete tělo, nebo se zrelaxujete u šálku kávy, užijte si to dosyta. Únavou nám tělo vysílá signál, že už nemůže. Tak ho zbytečně nepřetahujte.

Falafel, korály i poušť – Izrael lowcostově Letenky za pár korun, příjemně teplé počasí a Mrtvé moře, takhle si užila Izrael naše redaktorka Stanislava Wolfová. A na co dalšího se podle ní můžete těšit? Pokud stejně jako ona zavítáte na jih do Eilatu, čeká vás Coral Beach Nature Reserve, kde si můžete zašnorchlovat a vidět všechny ty krásné barevné rybičky, korály, chobotnice i rejno­ ky. Kousek odtamtud je také Red Canyon, obdoba amerického Grand Canyonu s červenými vlnícími se skalami. Známým tahákem Izraele je už zmíněné Mrtvé moře, které by vás ale mohlo zajímat i z jiného důvodu. Jakmile totiž z pláže projdete vyschlým korytem řeky pod dálnicí a minete McDonald‘s, objevíte se v přírodní rezervaci Judaeská poušť. A pokud si potrpíte na výhledy, určitě nevynechejte túru na nej­ vyšší horu Eilatských hor Tzafachot. Nahoře vás čeká pohled na Rudé moře a území čtyř zemí – Izrael, Egypt, Jordánsko a Saudskou Arábii.

Březen 2019 STUDENTA 23

24 STUDENTA Březen 2019

SERIÁL: DEZINFORMACE

→ O FACTCHECKINGU S JANEM TVRDONĚM

NEMŮŽETE ŘÍCT, ŽE NĚKDO MÁ VĚTŠÍ PRAVDU NEŽ DRUHÝ Když se Jan Tvrdoň v roce 2012 připojil k factcheckingovému projektu Demagog.cz, věřil, že může české mediální prostředí kultivovat. Uběhlo několik let, žurnalistika se vlivem technologií i sociálních sítí změnila, zejména zrychlila a Jan Tvrdoň přesídlil do redakce Deníku N. Povedlo se ale kulturu přenosu a přijímání informací zlepšit? A co to je vůbec factchecking?

Jak byste definoval factchecking?

Asi úplně nejobecněji to mohu definovat jako ověřová­ ní faktických prohlášení. Často se to v poslední době vztahuje k dezinformacím, ale ona by to měla být kla­ sická náplň novinářské práce – ověřujete fakta, která k vám přijdou, teprve pak je předáváte dál.

Text: Nikol Mudrová, foto: Tereza Kopelentová

Co je při ověřování informací hlavním úkolem redaktora?

Musíte hledat primární zdroj, ptát se těch, od kte­ rých informace pochází, jak to je, a pracovat jen s tím.

Takhle to samozřejmě funguje dlouho, jen teď to nabylo na nové dynamice hlavně kvůli sociálním sítím.

Lidé často sdílejí věci dotknuté emocemi nebo ty, co předem potvrzují jejich názor, což ale nemusí být vůbec pravdivé.

Když se k vám tedy dostane nějaké tvrzení, jak postupujete?

Celé ověřování probíhá z veřejně dostupných zdrojů, z ničeho jiného. Hlavní je dohledat původní informaci – třeba statistiky nezaměstnanosti. Pokud se zase respondent odkáže na Právo, kouknete se do Práva, jestli to tam opravdu je. Občas samozřejmě musíte oslovovat i příslušné instituce, politiky, když se výroky týkají témat z utajeného jednání a vy k nim nemáte přístup.

Pak je také otázka, jestli je výrok vůbec ověřitelný.

Pakliže strana A říká něco a strana B říká něco jiného, tak je to neověřitelné. Nemůžete říct, že někdo má větší pravdu než ten druhý.

Ptala jsem se hlavně proto, jestli sám příjemce zprávy – ať už uživatel sociálních sítí, divák televize, nebo čtenář novin – může jednoduše ověřit zprávy, které se k němu dostanou.

Ano, vlastně to může dělat kdokoli. Hlavní je být kritický ke zdroji informací a nepřijímat vše, co vám kdo tvrdí.

Musím ale poznamenat, že ověřovat se dají jen fakta. Sice můžu říct, že je tramvaj číslo 9 lepší než tramvaj číslo 11, ale to je jen můj názor. Ověřit se dá maximálně, jestli na lince 9 jezdí více cestujících, tam už nějaká data budou.

RADĚJI SUŠE NEŽ BULVÁRNĚ

Zmiňoval jste sociální sítě. Mění ony nějakým způsobem to, jak k nám zprávy o aktuálním dění přicházejí?

Dříve měla média monopol na informovanost, byla jakýmsi filtrem. Dnes je ale médiem každý. Pokud má člověk dva tisíce followerů, stává se silnějším než spousta značek a redaktorů. Může pak ovlivňovat ve­ řejné dění tím, že si vymýšlí pitomosti.

Vezměme si americké prezidentské volby – ve finále kampaně mělo top 20 nejčtenějších zpráv z neserióz­ ních informačních webů a z normálních médií srovna­ telný zásah, což je strašně moc.

Sociální sítě mohou ale naopak i pomoct s šířením už vyvrácených dezinformací, ne?

Když kupříkladu Miloš Zeman ve čtvrtek večer na Barrandově řekne, že nikdy kromě jednoho konkrét­ ního případu neúkoloval BIS, ale vy dohledáte další jeho výrok, kde se přiznává k jiné situaci, kdy BIS úko­ loval, jeho zásah v televizi stejně bude kolem 250 tisíc diváků. Vy takový dosah nikdy mít nebudete.

Můžete se to sice snažit sdílet zajímavěji, možná se víc uvolnit na Facebooku, Instagramu, snažit se do toho dostat víc šťávy, ale já myslím, že důležitá je hlavně ta informace samotná. Raději si upřu dosah než to dělat zbytečně bulvárně a eventuálně sklouz­ nout k tomu, že budu nedůvěryhodný.

DŘÍV INFORMACE FILTROVALA JEN MÉDIA, DNESKA JE ALE MÉDIEM KAŽDÝ Březen 2019 STUDENTA 25

a podobných serverů. Těmto naprostým nesmyslům je dávaná zdánlivá legitimita, protože si to mezi sebou posílají příbuzní, přátelé, kteří by nám přece nelhali.

UMĚLÁ INTELIGENCE? TUDY CESTA NEVEDE

Minulý rok jste v Interview ČT říkal, že se inspirujete například ve Spojených státech, kde informace ověřují seniorní redaktoři velkých titulů a mají k tomu úplně jiné zázemí. Jak na tom jsme v Česku?

Srovnatelně určitě ne. Ale naše média jdou s The Washington Post nebo The New York Times těžko porovnávat.

MORDOR ALIAS ŘETĚZOVÉ MAILY

Už je to nějaká doba, co jste se na Masarykově univerzitě v Brně připojil k projektu Demagog.cz a začal jste se věnovat factcheckingu. Kultivovalo se třeba i díky tomu v České republice mediální prostředí?

Ne. Chcete to rozvinout?

Zkuste to.

Ono by bylo důležité, aby po kultivovanosti byla vůbec poptávka. Pokud by voličům vadilo, že politici používají nepravdivé argumenty, fake news a podobně, tak by to sami dělali méně. Nejsem schopen říct, jestli je to o hodně horší, ale není to lepší.

Má to vůbec potenciál ke zlepšení?

To nevím.

Nebo jinak. Dá se alespoň proti dalšímu zhoršení něco dělat? Kromě samotného ověřování informací.

Důležité je samozřejmě vzdělání. My jsme s Demagogem jezdili po školách, stejně jako jiné pro­ jekty a spíš než ukazování, co číst a co ne, jsme učili kri­ tickému myšlení – přemýšlejte nad věcmi, nepřijímejte všechno a buďte otevření. To je ale běh na dlouhou trať.

Dezinformace bohužel cílí nejen na mladé. Vezměte si sociální síť jménem řetězové maily, která není ještě tak popsaná, ale je to prostě Mordor. Mezi většinu starších se cíleně posílají překlápěné články z Aeronetu 26 STUDENTA Březen 2019

Věnují se tu média factcheckingu alespoň v menším měřítku?

To ano. Třeba Aktuálně.cz něco zkouší, sem tam iRoz­ hlas, i když tam to dělal kolega, co se mnou teď přešel do Deníku N. Jenže ověřování trvá strašně dlouho, debaty v Demagogu ověřovalo šest až deset lidí za den.

Určitě je ale zajímavé brát si inspiraci od těch nejlepších, minimálně v tom, co dělají, jaké používají nástroje nebo postupy. Vnitřní nastavení ale neokopírujete nikdy, to je nesrovnatelná redakce, nesrovnatelné zdroje.

Já jsem dokonce někde slyšela, že před prezidentskými volbami v USA televize v živém přenosu u projevů Donalda Trumpa promítaly, jestli je pravda to, co říká, nebo ne. Jak tohle funguje?

Stejně jako na ČT24 běží dole titulky o tom, jaké bude počasí nebo že pražská zoo nezískala pandu, CNN a ještě jedna stanice tam daly: „Donald Trump mluví o Japonsku a co říká, není pravda.“ Svým způ­ sobem to je factchecking, ale zároveň nevysvět­ líte, proč to není pravda. Navíc to použili jen proti Trumpovi, což je už z principu špatně.

Takže v tomhle budoucnost factcheckingu není?

Samozřejmě by byl ideální stav, kdyby v živém pře­ nosu bliklo: „Tohle pravda není.“ Některá tvrzení jsou ale komplikovaná, zvlášť když politik kecá, tak se to hůře dohledává. Když slyším, jak státník řekne: „Tahle legislativa platí ve dvanácti státech EU,“ a vím, že to mám dohledat, chci se podříznout. (smích) V ideálním stavu bych měl totiž projít zákony ve všech unijních zemích.

Dlouhodobě se sice řeší nějaká forma automa­ tizace nebo umělé inteligence, ale na něco potře­ bujete kontext, více vysvětlování. Tam je potřeba lidský faktor. Když uděláte pár chyb, ztrácíte kre­ dibilitu a lidé už vám nebudou věřit, na to je nutné dát si pozor.

→ BOHATÍ BOHATNOU, CHUDÍ CHUDNOU

PROBLÉM, KTERÝ NEMÁ ŘEŠENÍ?

Text: Nicole Gawlasová

Miliardářský boom, jak situaci celosvětové prohlubující se příjmové nerovnosti nazývá společnost Oxfam, pokračoval i v loňském roce. Z její zprávy zveřejněné pro Světové ekonomické fórum vyplývá, že majetek miliardářů se zhodnocoval rychlostí 2,5 miliardy dolarů denně, zatímco nejchudší část obyvatelstva zaznamenala každodenní úbytek ve výši půl miliardy. Opravdu naše ekonomické systémy odměňují spíše bohatství než tvrdou práci, jak tvrdí ředitelka uvedené organizace? A lze to vůbec označit za chybné?

S

pravedlnost ve světě nehledejme. A v oblasti příjmů to platí dvojnásob. Časy, kdy se výše finanční odměny vyvíjela proporcionálně s pracovním úsilím, jsou totiž dávno pryč.

A vhodná námitka zní, jestli tu takové doby někdy vůbec byly. Generace našich prarodičů a částečně i rodičů si však pamatuje stav, v němž si své jmění s ostatními nezáviděli – všichni totiž měli stejné re­ lativní nic. Zda by si přáli návrat z dnešní doby plné

užitečných vymožeností k tehdejšímu socialistické­ mu nedostatku, těžko říct. Víme však, že často vzpo­ mínají na své mládí pozitivně se slovy: „Jo, tenkrát jsme se měli všichni stejně.“

TAK TROCHU PŘES ČÁRU?

Záležitostí nerovného rozdělování příjmů, a tudíž i cel­ kového bohatství, se výrazněji zabývá nezisková or­ ganizace Oxfam. Své analýzy o nerovnosti zveřejňuje Březen 2019 STUDENTA 27

a aktuální situaci označují za neúspěch ekonomického systému – viní jej z vykořisťování běžných lidí, a to ve prospěch bohatých investorů.

Pojďme se ovšem podívat i na druhou stranu mince. Skutečnost, že mzda ředitele má být vyšší než odměna pracovníků na nejnižších pozicích, je nezpo­ chybnitelná. Pokud se někdo od mládí připravoval na výkon prestižní profese a do svého studia inves­ toval, náleží mu vyšší částky na výplatních páskách.

Problém nastává tehdy, pokud trend příznivého od­ měňování těch nejvýše postavených překračuje únos­ nou míru. Na místě je však zároveň otázka, co lze za únosnou míru považovat.

Jako příklad za všechny nám může posloužit aktuál­ ní situace v Amazonu – společnost má dle nových pravidel SECu, agentury dohlížející na kapitálový trh, povinnost zveřejňovat informace o poměru mezd vedení a personálu. Spousta pracovníků tak možná přišla o motivaci k práci při pohlédnutí na nejaktuál­ nější data. Ta totiž říkají, že zakladatel Amazonu Jeff Bezos získá roční mediánovou mzdu (střední hodnota všech mezd) svého průměrného zaměstnance za pou­ hých devět sekund.

SOUBOJ NÁZORŮ

už tradičně před začátkem Světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu. Klade si tak za cíl upozor­ nit na danou problematiku politické představitele, ale i tu nejúspěšnější podnikatelskou elitu.

Největšího zájmu ze strany světových médií i ze strany politických reprezentantů se těšila studie pu­ blikovaná předloni. Její závěr zněl: „Dvaaosmdesát procent světového bohatství vytvořeného předloni skončilo v rukou pouhého jednoho procenta nejbohatších. Naproti tomu nejchudší část lidstva nezískala vůbec nic.“ Tvůrcům studie se výsledky zdají být neakceptovatelnými 28 STUDENTA Březen 2019

Při otevření tématu finanční nerovnosti se společnost velmi rychle dělí na dva názorové tábory – jeden argu­ mentuje nespravedlností, zatímco ten druhý stojí plně za činností bohatých s přesvědčením, že jejich chování je naprosto legitimní. Z hlediska ekonomie se totiž nedopouštějí ničeho horšího než prostého využívání tržních příležitostí. Samozřejmě pokud pomineme pří­ padné nekalosti.

Jaký postoj zaujímá organizace Oxfam zřejmě tušíme. Ta nejen hledá příčiny, které nalézá v nedosta­ tečném zdanění „boháčů“, ale dokonce přichází i s po­ selstvím, které zní: „Odměňujme práci, nikoli bohatství.“ Za tímto názorem stojí i mnoho amerických politiků levicového ražení, kteří se svým pohledem na věc netají. Jenže lze svádět vinu pouze na (dle jejich názoru nevhodné) nastavení daňového systému?

Z teoretického hlediska bychom se měli vrátit k úplným základům. Jak vysvětluje hlavní ekonom BH Securities, Štěpán Křeček, bohatství vzniká z práce a kapitálu. Chudí lidé žádný kapitál nemají, a proto mohou bohatnout jen na základě tvrdé práce. „Zjednodušeně řečeno bohatí vytvářejí peníze z peněz.

Díky tomu bohatnou daleko rychleji než chudí lidé, což vytváří prohlubující se rozdíly mezi různými členy společnosti,“ upřesňuje. Z toho vyplývá, že pokud se zástupci Oxfamu rozhodli bojovat proti odměňování bohat­ ství, rozhodli se válčit se samotnými ekonomickými principy.

Avšak vzhledem k tomu, že tématem se kaž­ doročně zabývá okolo půl třetího tisíce světových lídrů, obchodníků a ředitelů charit v Davosu, nabývá

problematika na vší vážnosti. A co víc, dva roky nazpět byla příjmová nerovnost dokonce označena za největší globální riziko. Argumentů, proč nebýt k dané proble­ matice lhostejnými, existuje celá řada.

Tak například okolo 736 milionů lidí po celém světě žije v podmínkách extrémní chudoby, a to i tehdy, když navštěvují svá mizerně placená zaměstnání. V pe­ něžním vyjádření se k extrémně chudým řadí ti, kteří musejí vyjít s necelými dvěma dolary denně. Důstojné podmínky k životu? Nikoliv.

Příjmovou nerovností jsou navíc ohroženy více ženy – v globálním průměru loni vlastnily o polovinu méně než muži. Jaké důsledky z tohoto faktu vyplývají? Tak především ty, že „bojovníci“ za genderovou rovnost budou mít stále větší pole působnosti.

Nezanedbávejme ani fakt, že prohlubující se propast mezi vysoko a nízkopříjmovými skupinami lidí posiluje nespokojenost ve společnosti. Důsledkem pak může být rostoucí úspěšnost extremistických stran. Lze sle­ dovat, že s fenoménem populismu se potýkají země, jejichž Giniho koeficient, tedy ukazatel využívaný při měření nerovnosti, se pohybuje okolo vyšších hodnot (a ty upozorňují na podstatnější příjmové rozdíly).

svědčí i skutečnost, že „vymíráním“ střední třídy se zabývají téměř všechny vyspělé státy.

ROVNOSTÁŘSKÉ ČESKO

KDYŽ SE ŘEŠENÍ HLEDÁ STĚŽÍ

Abychom ale nesetrvávali pouze při negativních zprá­ vách, podívejme se i na jednu pozitivní. Ta se týká konkrétně České republiky – naše země se totiž může pyšnit skutečností, že se nachází na prvním místě mezi zeměmi s nejnižší nerovností příjmů v Evropské unii. A díky tomu si zasluhuje označení „rovnostářské Česko“. Dle zjištění Eurostatu u nás pobírá skupina nejbohatších zhruba 3,5krát víc než opačná skupina nejchudších. V Unii, jakožto celku, se násobek pohybu­ je okolo čísla pět.

Důvodů, proč tomu tak je, se nabízí několik.

Nejdůležitějším z nich je dědictví z dob komunis­ mu. V prostředí centrálně plánované ekonomiky byly příjmy omezené a nemohly volně růst. Zatímco v zemích socialistickým systémem nedotčených se tendence k pružnému mzdovému vývoji uplatňují značně déle, a tudíž i výrazněji. „Další příčinou české vyrovnanosti je štědrý sociální systém a poměrně vysoké zdanění práce,“ vysvětluje Marek Dřímal, ekonom Komerční banky. Zdanění je totiž nástrojem pro pře­ rozdělování peněz od lidí s vysokými příjmy k těm s nižšími. A mimo jiné se řadí i k důkazům, které doklá­ dají existenci (pro jedny příznivé, pro druhé už méně) solidarity v českém sociálním systému.

Ačkoli se na základě předchozího odstavce může zdát, že se nás problematika společenské nerovnosti netýká, neměli bychom před ní zavírat oči. Nejenže i část českých občanů je ohrožena chudobou – téměř každý desátý občan nad patnáct let má nějakou exe­ kuci – ale především jsme součástí globalizovaného světa, jehož dění má na nás značné dopady. O tom

Se snahou o nalezení jistých řešení přišel i deník The Guardian. V článku „What’s the single best way to close the world’s wealth gap?“ navrhuje jako možné cesty právě zvýšení daní pro bohaté, ukotvení mini­ málních mezd na dostatečných úrovních či boj s ko­ rupcí. Na prvním místě ale upozorňuje na význam vzdělání. Právě to by vlády napříč světem měly pod­ porovat i ve finančně špatných dobách. Díky získaným znalostem se nám totiž otevírají dveře k novým příle­ žitostem a zároveň zvyšujeme svou hodnotu na trhu práce. A přesně to je jedině žádoucí.

Vymyslet problém, který je nutné řešit, a následně přijít s plánem, bývá zpravidla tím nejjednodušším.

Komplikace nastávají v okamžiku, kdy se plány setkají s realitou.

Stejně tak existuje dostatek způsobů, jak bojovat s příjmovou nerovností, mnoho z nich ovšem zůstá­ vá zatím jen na papíře. Jestli jde o záměr samotných politiků, nebo jsou k zaujetí příslušného postoje v této záležitosti donuceni tlakem okolí, je diskutabilní.

Než ovšem začneme někoho vinit z nečinnosti, musíme si uvědomit, že chuť řešit obsáhlé celosvě­ tové potíže se hledá jen stěží. A jak na závěr dodává ekonom Štěpán Křeček: „Život není spravedlivý. Snahy o nastavení zcela spravedlivého systému vždy skončily nastolením totality, ve které se všichni měli v průměru hůře. Je proto dobré se oprostit od uvažování nad tím, jak se mají ostatní. Místo toho je vhodné zaměřit se na sebe a snažit se o co nejlepší život v rámci svých možností.

Je přitom dobré mířit až na Měsíc, protože i když člověk trochu mine, stále zůstane mezi hvězdami.“

736 MILIONŮ LIDÍ PO CELÉM SVĚTĚ ŽIJE V PODMÍNKÁCH EXTRÉMNÍ CHUDOBY I TEHDY, KDYŽ NAVŠTĚVUJÍ SVÁ MIZERNĚ PLACENÁ ZAMĚSTNÁNÍ Březen 2019 STUDENTA 29

ROZHOVOR

→ MÝCENÍ VESMÍRNÝCH KONSPIRACÍ

S JANEM LUKAČEVIČEM NEJEN O PLOCHÉ ZEMI Konspirace, kam se podíváš. Ďábelský George Soros, očkování, Nový světový řád, ale i teorie o fake přistání na Měsíci. Ukazuje se, že sociální sítě jsou sice pro šíření vědeckých poznatků mezi veřejnost klíčové, ale zároveň slouží i temné straně konspirátorů a jejich učedníků.

S Janem Lukačevičem jsem hodil kus řeči o konspiracích doslova vesmírných rozměrů.

30 STUDENTA Březen 2019

Březen 2019 STUDENTA 31

ROZHOVOR

Začněme konspirátorsky. Jakou konspirační teorii o vesmíru máš nejraději? Že jsme nikdy nebyli na Měsíci. Tedy, já tam nebyl, ale jsem přesvědčen, že lidé se tam opravdu vypravili.

Myslel jsem si to. Ale proč zrovna tuhle?

Kvůli směšným argumentům konspirátorů, které se dají snadno vyvrátit. I když v tomhle ohledu dost sou­ peří s plochou Zemí.

Mohl bys uvést, jak případně konspirátorům teorii o fake měsíčním přistání vyvrátit?

1. Neměli jsme technologie, jak celou věc nafilmovat.

2. Během studené války, kdy propaganda jela na plné obrátky, by se každé pochybení či podvod okamžitě dostalo na povrch a bylo s povděkem použito. Sověti celý let pečlivě sledovali a nezbylo jim tak než uznat svoji prohru. 3. Na Měsíc zamířilo misí několik, to byly fingované všechny? Lidé navíc na Měsíc umístili například odrazová zrcadla, která se dají zaměřit dodnes.

To je kvalitní argumentační munice. Moje nejoblíbenější konspirační teorie, kterou už jsi zmínil, je plochá Země. Ve zkratce jde o teorii tvrdící, že Země není koule, ale placka. Existuje nějaký jednoduchý experiment, jak dokázat opak komukoli a kdekoli?

Vylézt na strom nebo nejlépe na nějakou horu či kopec.

Kdyby byla Země plochá, tak bychom se v dálce dívali pořád na totéž. Díky tomu, že je kulatá, se náš „dosah“ zvětší, vidíme tedy dál. Dalších jednoduchých důkazů je plno: viditelnost různých souhvězdí v různých země­ pisných šířkách, existence časových zón a podobně.

I přes tyto jednoduché experimenty věří v kulatost Země jen 66 procent amerických mileniálů, jak nedávno ukázal poměrně reprezentativní výzkum americké agentury YouGov (zúčastnilo se ho 8125 respondentů, pozn. red.).

Co k tomu říct. Myslím, že u mladých plošně klesá důvěra v média, ale to je jen můj osobní názor a byl bych raději, kdybych ho mohl podepřít nějakým rele­ vantním výzkumem… Počkej, o jednom vlastně vím!

Ve skupině od 18 do 29 let důvěra opravdu klesla.

Můžeš se o tom přesvědčit sám v práci Žurnalisté ve stínu nedůvěry: K některým příčinám klesající důvěry­ hodnosti českých novinářů.

Je fakt, že ze zahraničí k nám doputovala kromě alobalových čepiček i teorie o planetě X, mezi konspirátory známá též jako teorie o planetě Nibiru.

Nibiru si prý pluje časoprostorem s cílem „sestřelit“ Zemi. Celou konspiračku rozjela před pár lety „vyvolená“ Nancy Lieder, ke které prý promluvili mimozemšťané a varovali skrze její osobu celé lidstvo. Je tohle vůbec reálné, aby se srazily planety v naší sluneční soustavě? Šance, že se něco takového stane, je velice, velice malá. Rozhodně ne planety sluneční soustavy bez cizího „zavinění“. A pokud by tu byla nějaká Nibiru, tak bychom o ní věděli dlouho dopředu, jelikož by 32 STUDENTA Březen 2019

Text: Petr Cieslar, foto: Štěpán Svoboda

Napadá tě nějaká konspirační teorie o vesmíru s českými kořeny? Například o českém kosmonautu Remkovi?

Tak to tě zklamu. O žádné takové nevím. Úplně stačí, že se místní přizpůsobují těm zahraničním a i v ČR se najdou lidi, kteří den zahájí šálkem sava, pokropí se octem a na cestu ven se vybaví alobalovou čepičkou.

ovlivňovala oběžné dráhy planet. Takže Lars von Trier se svým filmem Melancholia má smůlu.

Chudák Trier. Myslíš, že je Země momentálně v nějakém ohrožení?

Ano, momentálně ji ohrožujeme my sami dost neudr­ žitelným a bezohledným čerpáním zdrojů. Přispíváme tak ke změnám, které Zemi mění, a může se stát, že z ní bude ne úplně příjemné místo k žití. K ohrožování planety vůbec nepotřebujeme konspirační teorie.

Když už jsme u režiséra Triera, nepomáhají konspiracím i filmy? Třeba jedna z nejznámějších konspiraček je založena na „nejasnostech“ ohledně roswellského experimentu, oblasti 51, ukrývání mimozemšťanů i tzv. mužů v černém. Filmů ovlivněných Roswellem, tajnými operacemi USA i agentury NASA, bychom našli nespočet…

Do určité míry to tak možná bude. V popkultuře se pár takových stereotypů a konspirací celkem zabydlelo.

Medvědí službu prokázal vědě i popkulturní Star Trek. Jedna z konspiraček tvrdí, že NASA disponuje technologií, která dokáže vyvinout rychlost rychlejší než světlo a v některých modifikacích této konspiračky obsahuje i slavný startrekový warpový pohon…

Medvědí služba je myslím slabé slovo. Ani jsem netu­ šil, že může někdo brát tyhle věci vážně.

Někdo určitě. Napadá tě ale film nebo seriál, který bychom mohli brát vážně? Třeba jako amatérský studijní materiál?

Především bych nedoporučoval filmy a seriály jako studijní materiál! (smích) Aha! Pokud přece jen budeš chtít něco odpočinkového, tak se pár sci-fi „v mezích normy“, tedy s rezervami vůči realitě, najde. Marťan, Interstellar, ze seriálů mě spíš napadají dokumenty. A vůbec – úplně bych vypustil filmy, a pokud bych měl volný čas, pořád dokola bych koukal na dokumenty od BBC. BBC poměrně úspěšně funguje na sociálních sítích. Ty jsi taky na sítích poměrně sledovaným popularizátorem. Followeři naskakují v hojném počtu. Jak se snažíš vědu popularizovat na sítích?

Snažím se obecně zvyšovat povědomí o principech růz­ ných fyzikálních jevů, práci vědců, vědě a jejích přínosech jako takových. Strach totiž nejčastěji vychází z neznalos­ ti. A tak se snažím neznalost obrátit ve znalost.

Není to trochu boj s větrnými mlýny a sociálními bublinami?

No, moje bublina asi bude celkem malá, protože mám pocit, že lidé, kteří můj obsah sledují, ho mají rádi,

dozvídají se nové věci a občas se mi i ozvou se slovy podpory. Něco neustále vysvětlovat je ale potřeba.

A co hejty? Chodí?

Ty se ke mně dostávají, když se vypravím mimo bub­ linu – lidi občas dovedou být pěkně nepříjemní a zlí.

Ale tohle si moc nepřipouštím. Myslím, že jenom ne­ rozumějí tématu, případně si náhodně vyberou nějaké téma, aby ulevili svým frustracím. Ty nejlepší seky si sbírám a směju se jim.

Obecně teď ale fake news, konspirační teorie a „ezokraviny“ zažívají docela velký boom. Přijde ti, že mají tyhle nepravdivé zprávy v době sociálních sítí poměrně velkou účinnost? Nebo jsou fake news jen nafouknutá bublina v některých sociálních bublinách?

Myslím, že se to rozmáhá právě kvůli sítím a lepší propojenosti lidí v rámci uzavřených skupin. Výrazně se zvýšila dostupnost informací, a to i nepravdivých a nekvalitních. Lidé se tak mohou navzájem utvrzo­ vat ve svých mylných přesvědčeních.

Internet umí být i pěkně temné místo.

Nejnebezpečnější konspirační teorie dneška je ale zřejmě popírání globální změny klimatu. Což?

Jsem o tom přesvědčený, protože dopady této změny se nás dotýkají už teď a budou se jen a jen prohlubovat. Strkat hlavu do písku před něčím takovým z jakéhokoli důvodu je zkrátka nezodpo­ vědné. Teď jen zbývá doufat, že zvýšená hladina oceánů zatopí Polsko a konečně budeme mít vlast­ ní moře. (smích)

Jan Lukačevič byl pro rok 2019 zařazen do prestižního žebříčku časopisu Forbes 30 pod 30. Je ambasadorem středoškolských stáží projektu Otevřená věda Akademie věd ČR, úspěšným popularizátorem vědy, nadějným mladým vědcem pracujícím v oddělení kosmické fyziky Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd a doktorandem na Matfyzu. Je vysoce aktivní na sociálních sítích, obzvláště na Instagramu, kde patří k nejsledovanějším českým popularizátorům vědy.

Březen 2019 STUDENTA 33

→ ČESKÉ & SLOVENSKÉ SECOND HANDY

MALÝ PROTEST PROTI KONZUMNÍ SPOLEČNOSTI Second handy rostou jako houby po dešti a s nimi i zájem o původ našeho oblečení. Informace o špatných podmínkách v asijských továrnách se spolu s uhlíkovou stopou dostávají na Západ, kde spouštějí vlnu odboje.

Reakcí jsou přibývající krámky sekáčové módy, které už dávno nejsou o vytahaných tričkách a kabátech prožraných moly. Naopak, oblečení z druhé ruky se stalo fenoménem. O životě v second handu jsme si povídali s majitelkami tří českých a slovenských obchodů – NOSENE, Moment a 1981. Tak hurá do útrob sekáčů.

Trend second handů k nám dorazil na začátku bláz­ nivých devadesátek. Tehdy frčelo všechno, co bylo alespoň trošku „západní“ – ať už to byly gameboye, toaleťák, nebo nošené oblečení. A tak k nám z celého světa začaly proudit odpadky. Dnes už se chce na­ štěstí málokdo podobat Spice Girls a většina lidí pro oblečení z druhé ruky chodí z ušlechtilejších důvodů. „Důležitým faktorem je určitě zohlednění ekologické stránky. Myšlenka udržitelnosti se pomalu rozvíjí nejen v módním průmyslu, ale i v ostatních ohledech života.

Informace o fast fashion se rychle šíří i mimo bublinu lidí, zjišťujících si kde a za jakých podmínek se vyrábí oblečení a co znamená jeho produkce z ekologické stránky. Pokud si koupíme něco z druhé ruky, ušetříme tím například vodní zdroje,“ vysvětluje Katarína Hutyrová, zaklada­ telka bratislavského krámku NOSENE. Nákup v seká­ čích je tak podle ní takový malý protest proti konzumní společnosti.

V oblibě oblečení z druhé ruky ale hraje roli daleko více faktorů. Za jeho popularitou stojí z velké části cena. Halenka ulovená za tři stovky namísto tisícovky rozhodně potěší měsíční rozpočet, zvlášť ten student­ ský. „Další skutečností je určitě nabídka, která je v porovnání s klasickými řetězci fast fashion výrazně kvalitnější a unikátnější,“ přidává jeden z nejdůležitějších důvodů pro nákup v sekáčích Barbora Vilišová, majitelka pražského second handu 1981. A má úplnou pravdu.

Nejspíš se vám už stalo, že jste si z běžného řetězce nesli domů parádní kousek, který ale vydržel být pa­ rádním jen do té doby, než jste v něm cestou na tram­ vaj potkali další tři lidi. Tohle se vám u oblečení z druhé ruky tak často nestane. Což potvrzuje i Markéta Soukupová z pražské pobočky celorepublikové sítě dobročinných second handů Moment. Možnost ulovit si originální kousek láká podle ní dost lidí právě proto, že nabídka velkých řetězců je dnes poměrně monote­ matická a podobná napříč značkami.

34 STUDENTA Březen 2019

Text: Magdalena Hlízová, foto: archiv NOSENE, Moment a 1981

ZA VŠECHNO MŮŽOU DEVADESÁTKY

JE LIBO TROCHU EXOTIKY, NEBO RADĚJI LOKÁLNÍ OBLEČENÍ

Unikátnost oblečení je jedna věc, důležitý je ale i jeho původ. A tady se filozofie jednotlivých prodejen roz­ cházejí. Oblečení v second handu 1981 dnes pro­ vozovatelé sbírají ze všech koutů světa. Ze začátku sice objížděli české obchody a kousky vybírali v nich, postup byl ale časově náročný a často nenesl kýžené ovoce. Dodavatele si proto našli po celém světě. „Jednou k nám oblečení putuje z Berlína, podruhé třeba z Japonska. Záleží na tom, jaké zboží zrovna potřebujeme. Před festivalovou sezonou například objednáváme kimona, která opravdu stojí za to,“ popisuje Barbora.

V Momentu, podobně jako v mnoha podobných ob­ chodech prodávajících udržitelnou módu, spoléhají na místní zdroje. Mají to jednoduché – koupíte si tu jen oblečení, které jim lidé darují. Zboží je proto skoro stoprocentně české (když pomineme originální původ darovaných kousků při jejich prvním nákupu). Zároveň dbají na i to, aby tyto dary po protřídění neopustily naše hranice. „Pro nás je důležitý ten prvek udržitelnosti.

U second handového oblečení je obvyklé, že cestuje po celém světě a po cestě je několikrát protříděno. Co nenajde uplatnění, končí na skládkách v Africe. Jinými slovy se po světě převáží odpad, čímž se ještě zvyšuje uhlíková stopa oblečení, která je obrovská už z procesu jeho výroby,“ ob­ jasňuje postup Markéta.

Při honu za originálním kouskem mějte na paměti, že není sekáč jako sekáč a přístupy jednotlivých

obchodníků se můžou výrazně lišit. Možná vás bude hřát pocit, že nepořizujete nové, ale „ojeté“, které už na světě stejně existuje, pokud však bunda procestovala před vaším nákupem všechny kontinenty, ke zlepšení situace ledních medvědů jste příliš nepřispěli. Nejhorší jsou v tomhle ohledu klasické hrabáky s cedulí „Vše za 30 Kč“, ve většině takových obchodů koupíte spíše ne­ chtěné odpadky než udržitelné fashion kousky.

SÁZKA DO LOTERIE

Pokud jste už našli svůj oblíbený zodpovědný second hand, pak určitě víte, že nakupování v něm je pořád­ ný adrenalin. Možná sice přesně víte, pro co jdete, rozhodně ale nikdy nevíte, s čím odejdete. Podle Kataríny z NOSENE je to takový malý hon za poklady. „V tomto typu obchodu zkrátka nemáte tušení, jestli najdete kalhoty, halenku, svetr či sukni, která se vám bude líbit a zároveň bude zrovna ve vaší velikosti. Je to taková loterie,“ směje se.

V Momentu myslí na udržitelnost i na charitu. Výtěžek z prodeje putuje neziskovkám.

MOMENT CHARITY SHOP Síť dobročinných obchůdků a second handů. Na jednom místě u nich můžete sehnat vše, co potřebujete, od knih přes pekáče až po filmy. Prodávají věci, které jim lidé darují a výtěžky z prodeje jdou na lokální a smysluplné projekty nebo neziskovkám.

Březen 2019 STUDENTA 35

Před letní sezonou frčí kimona.

Tenhle festivalový must have objednávají až z Japonska.

Podobnou filozofii razí i slovenské NOSENE, které od začátku podporuje hned několik charitativních projek­ tů. Jedním z nich je MyMamy, který se věnuje pomoci týraným ženám. Už při nákupu oblečení na visačkách přesně vidíte, jakou částkou přispíváte. Máte tedy jis­ totu, že nejde jen o silácké řeči.

ŠIJU, ŠIJU SI KABÁTEK V sekáči 1981 najdete spoustu výstředních kousků, ve kterých určitě nikoho dalšího nepotkáte

SECOND HAND 1981 Mladý on-line obchod nabízející kousky z druhé ruky z celého světa.

Seženete u nich oblečení, které hned tak na někom nevidíte. Dvakrát do měsíce pořádají popupy, na kterých si mohou zákazníci oblečení přijít vyzkoušet a osahat osobně.

36 STUDENTA Březen 2019

V Momentu na to jdou ještě jinak – nemusíte odejít jen s oblečením, které jste původně nechtěli, odnést si můžete i něco praktického, co jste nepotřebovali. „Naši zákazníci si často pochvalují, že koupí nový pekáč na pečení, knihu na večer a halenku do práce na jednom místě,“ popisuje fungování krámku Markéta.

PRO DOBRÝ POCIT

Moment ale není jen obyčejný sekáč – síť obchodů, která se postupně rozrůstá po českých městech, vzniká s ušlechtilým cílem pomáhat potřebným.

Myšlenka jejich konceptu vychází z anglických charity shopů a výtěžek z prodeje putuje na konta nezisko­ vých organizací nejen v Česku, ale třeba taky v Africe.

Oblečení do second handů nedorazí vždycky v per­ fektním stavu a občas je potřeba mu k jeho nové slávě trochu pomoct. V obchůdku 1981 věnují každému prodejnému kousku důkladnou péči. „Všechno oblečení pereme a žehlíme. Pokud narazíme na menší nedostatek, jako je chybějící knoflík nebo nefunkční zip, rovnou ho opravíme. Vše děláme tak, jako bychom oblečení měli nosit my sami,” vypočítává cestu za dokonalým se­ káčovým kouskem majitelka Barbora. Do budoucna plánují rozjet spolupráci s mladými, progresivními ná­ vrháři, kteří by do tvorby staronového oblečení zasa­ hovali ještě daleko výrazněji.

V NOSENE už na podobném konceptu pracují, a v jejich dílně tak vznikají i úplně nové kousky – věnují se totiž přešívání neboli upcyklaci. Jak vysvětluje Katarína, spotřebuje se u nich téměř všechno: „V naší vlastní kolekci Renewals by NOSENE přešíváme například pánské košile a zbytkové materiály na nové kousky.

Obchody NOSENE připomínají daleko víc stylové butiky než second handy

Oblečením neplýtváme, to je další prvek udržitelnosti.“ Což je fajn postup zejména pro nás méně šikovné, kterým jehla a nit pane neříká.

Moment nechává přešívání či případné opravování na fantazii zákazníků. Z velké části proto, že jim ná­ paditých kousků pod rukama projde opravdu hodně – jen v loňském roce podle Markétiných slov protřídili v ostravském skladu 130 tun oblečení. Když je to po­ třeba, cennější kousky vyperou, na drobné nedostatky ale mají svou vlastní politiku. „Hezké kousky s malými vadami prodáváme za nižší ceny a nakupující pobízíme, aby si oblečení vyspravili sami.“ Pro obchod je to cesta k udržitelnější spotřebě, jak ale Markéta na rovinu přiznává, ne všichni zákazníci jsou takovému postupu otevření.

MÓDNÍ VÝKŘIKY I NESTÁRNOUCÍ KLASIKA

Kromě vyčištění své vlastní karmy v podobě ekolo­ gického přístupu k módě nebo pomoci druhým chodí většina lidí do sekáčů hlavně kvůli netradičnímu, výstřednímu oblečení, které se na pultech běžných obchodů hledá těžko. Najdete tu ikonické modely, ale často taky bláznivé originální kousky. „Nejbizarnější věc, kterou jsme našli, byla kabelka připomínající botu z pětadevadesátého roku. To byl zážitek vidět. A pravidelně se najdou věci, které jsou zvláštní, někdy možná až příliš šílené, ale v tom právě je jejich kouzlo,“ vzpomíná na zážitky s darovaným oblečením Katarína z NOSENE. Nejčastější obsah regálů second handů potvrzu­ je i Barbora z 1981. Na jejich e-shopu a pop-upech

Vlastní značka Renewals by NOSENE se věnuje upcyklaci.

Ze starých kousků vyrábí nové.

najdete kousky jak pro milovníky vintage módy, tak i pro ty, kteří mají rádi klasiku. „Tím, že často měníme sortiment a nikdy nevíme, co přesně přijde, nemáme vyloženě oblečení, na které byste se mohli těšit. Oblíbené jsou ale určitě levisky, plisované sukně nebo svetry všech vzorů a barev,“ láká s přicházejícím jarem.

V Momentu sázejí na různorodost návštěvníků.

Ti si u nich zvykli nakupovat nejenom módní kusy, ale i vintage doplňky do domácnosti. „V Praze na Vinohradech máme zákazníky, kteří pravidelně chodí například jen pro DVD, knihy nebo pánské košile,“ vy­ počítává Markéta. Někdy tady však mezi darova­ nými předměty objeví i věci téměř neuvěřitelné. „V jednom z darů jsme při třídění našli urnu i s popelem.

To byl mezi všemi zvláštnostmi, které člověk dokáže vyrobit a koupit, opravdu nejneobvyklejší nález.“

NOSENE Slovenský projekt, který se zrodil jako nevinná idea v hlavě dvou kamarádů. Na svých cestách se v zahraničí setkávali s množstvím pěkných sekáčů – a tak si jednoho dne řekli, proč to také nezkusit.

Vytvořili místo, do kterého se lidé rádi vracejí znova a znova, nejen pro oblečení, ale také kvůli atmosféře.

Březen 2019 STUDENTA 37

ADVERTORIAL

Saře se studiem na Oxfordu pomohla nadace Bakala Foundation a kromě finanční stránky věci ji podpořila i organizačně, pomohla a poradila, kdykoli potřebovala. „I když jste akční cvok jako já, co se máločeho bojí, ten pocit, že za vámi někdo takhle stojí, je k nezaplacení,“ říká Sara.

Aktuální kolo přihlášek do Scholarship programu Bakala Foundation běží do 15. dubna, takže pokud vás láká některá z prestižních světových univerzit a hodila by se vám pomocná ruka, hlaste se na bakalafoundation.org.

38 STUDENTA Březen 2019

→

BAKALA FOUNDATION

OD TRILOBITŮ K UMĚLÉ INTELIGENCI

KDYŽ ARCHEOLOGOVÉ DĚLAJÍ POLITIKU A FILOZOFOVÉ AI

Sara Boutall vystudovala archeologii a antropologii na britském Oxfordu, místo vykopávek a hieroglyfů se ale ve své praxi věnuje digitálním platformám a umělé inteligenci. „Je sice fajn, že někdo dokáže chytré systémy nebo umělou inteligenci naprogramovat k technické dokonalosti, ale je vám to celé naprosto k ničemu, když to nikdo nebude chtít používat nebo se toho bude bát,“ říká Sara. Spousta firem se nad tím přitom skoro vůbec nezamýšlí – a právě tam je na trhu místo pro jednu archeoložku.

Dáš příklad nějakého takového „produkt-zákazník“ failu?

Napadá mě jeden starší – Umbro kdysi uvedlo v Německu sportovní botu s názvem Zyklon, což vážně nechápu, jak mohlo projít. A to je hodně ostrý a kontro­ verzní příklad, ale dobře demonstruje to, o čem mluvím. Že je ti super produkt na nic, když ho někdo nekoupí?

Přesně. Já pak, jako takový řekněme technology

strategist, operuju v té šedé zóně mezi produktem a koncovým uživatelem tak, aby to, co vývojáři napro­ gramují, běžní lidé dokázali ocenit a použít.

Není to docela daleko od toho, co jsi původně chtěla dělat?

Ano i ne. Archeologie a technologie na sebe strašně úzce navazují, i když se to možná nezdá. Většina spole­ čenských změn v historii nastala, protože byla objevená

nějaká nová technologie – vymyslelo se kolo a něco to se společností udělalo, teď Elon Musk přišel s Teslou a s námi to taky hýbe. Díky archeologii víš nejen, že je to normální, ale občas i to, co máš zhruba čekat.

A ty jsi tenhle obor chtěla studovat proč?

Já chtěla archeologii dělat už asi od tří let, když jsem na vykopávkách na Šárce našla trilobita. A zhruba od osmi jsem pak věděla, že ji chci jít studovat na Oxford.

Počkej, od osmi let?

Přesně tak. Anglie se mi vždycky líbila a rodiče mi odmalička říkali, že jsou tam takové dvě hlavní uni­ verzity – Oxford a Cambridge. No, a mně ti nějak im­ ponovalo to X v tom názvu asi nebo nevím, ale prostě jsem se v osmi letech rozhodla, že tam jednou budu studovat. (smích) A připravovat ses začala kdy, v devíti?

No, ty si děláš legraci, ale skoro fakt jo. Chodila jsem na kroužky, různé mimoškolní aktivity atd., ale i když jsem tady v Praze studovala na fajn mezinárodní škole, zrovna moc lidí odtamtud na Oxford nechodilo, a tak byla ta příprava hlavně na mně. Hodně jsem o ar­ cheologii četla a tak nějak se instinktivně připravovala na to, co by po mně mohli chtít. Hlavně jsem ale dřela jako kůň, protože to se jinak ani nedalo.

A když přišel čas se přihlásit?

Tak jsem začala řešit, jak to zaplatím. V Anglii, kde pivo stojí cca 200 korun, jsou všechny náklady dost vysoké.

Už na tu mezinárodní školu se mi skládala celá rodina, maminka, babička, oba dědečkové, pes, úplně všichni, a i když jsem věděla, že moje maminka je superžena a nějak by to udělala, nemohla jsem to po ní chtít. Tak jsem zkusila štěstí a přihlásila se do Scholarship pro­ gramu od Bakala Foundation. A oni byli naprosto ne­ uvěřitelní, bez nich bych to v žádném případě nedala.

Nejen že mi to zaplatili, ale podporovali mě, radili mi a stáli za mnou, kdykoli jsem potřebovala. I po návratu zpátky do Čech s tou partou pořád držíme basu, chodí­ me na víno a jsme dobří kamarádi.

Jaké byly tvoje první dojmy z Oxfordu? Úžasné, byla jsem unešená. Hrozně mě ale štve, když média v Anglii říkají, že Oxford je elitářská univerzita a že se tam dostanou jen ti, co jsou na to dokonale připravení z těch jejich drahých škol, a normální smr­ telník nemá šanci. Vůbec to totiž není pravda. Oxford a Cambridge jsou, aspoň co vím, jediné britské univer­ zity, kde se dělá přijímací pohovor. Ten probíhá přímo s profesorem, co tě bude jeden na jednoho celé ty tři roky zkoušet a co napsal třeba sedmdesát procent nejdůležitějších knih z toho kterého oboru. Prostě přijde a dá ti článek o něčem, co jsi v životě nesly­ šela – já dostala nějaké pásovcové rituály v Brazílii

– a o tom spolu pak diskutujete. Jo, a pak se tě zeptá ještě na to, co má banán společného se starým Římem nebo na něco podobně šíleného.

Na to se ale nemůžeš nijak připravit.

Nemůžeš. Ale oni ani nečekají, že to víš. Spíš zkoumají, jak ti to přemýšlí. Jaké argumenty máš, jak strukturu­ ješ odpověď, jak pracuješ s kontextem atd. Takže jde spíš o to, připravit se na to mentálně, i když nějaký vě­ domostní základ samozřejmě mít musíš.

Měla jsi jako Češka dobrý základ?

Musím říct, že my Češi máme oproti Angličanům daleko širší všeobecný přehled a jsme taky houževna­ tější. Dva Češi, co nastoupili rok po mně, byli nejlepší ve svých ročnících, já mám červený diplom. Myslím, že je to tím, že pro nás je Oxford něco cenného a výjimeč­ ného, tak zatneme zuby, nasadíme až rotvajlerovskou zarytost a prostě to musíme za každou cenu dokončit.

A proto zatímco Angličan, pro kterého to kolikrát tako­ vou váhu nemá – a netvrdím to zdaleka o všech – jde do hospody, ty jdeš do knihovny a drtíš.

Nadrtila jsi, absolvovala. A pak jsi zjistila, že archeologie nebude to pravé ořechové.

Tak nějak. Nakonec jsem v Londýně začala jako head­ hunter, kde jsem přičichla právě k těm technologiím, a řekla si, že se chci věnovat jim. V tom si myslím, že je nakonec asi největší rozdíl mezi Anglií a námi – já tam snad neznám nikoho, kdo dělá to, co vystudoval. (smích) Takže archeologové tam dělají politiku a filozofové AI? Proč ne. Zrovna v oblasti AI bude strašlivě důleži­ tá etická debata. Vidíme to už dnes. Dokud se AI používá jen ve vyhledávačích nebo srovnávačích a chroupe data, jsme s tím v pohodě. Ale jakmile jí začneme přisuzovat vlastnosti typicky lidské, už je oheň na střeše a mluví se o Terminátorovi. A netýká se to jen AI, ale třeba i transhumanismu nebo ge­ netické manipulace – a tam se právě ti filozofové a etici budou ještě sakra hodit.

Stačí jen najít tu díru na trhu?

Podle mě záleží hlavně na tom, aby člověk dělal to, co ho baví, protože jedině v tom může oprav­ du oslnit. Než dělat něco napůl, to to radši nedělej vůbec. A vůbec se neboj, že se něco nepovede nebo že nevíš co by, doba je dneska tak dynamická, že tu díru na trhu dokáže najít každý, kdo ji opravdu hledá. Když archeolog jako já může řešit AI nebo když můžou mít v USA psychoterapeuty pro psy a jsou s tím úspěšní jak blázen, tak se představivos­ ti vážně meze nekladou. Hlavně to chce makat a ne­ vzdávat se.

SARA BOUTALL Sara je totálně eklektická osoba – vystudovala archeologii a antropologii na Oxfordu, doktorát má z Mozarta a jeho vlivu na lidské vnímání, po celé Evropě se podílí na digitální stránce velkých politických kampaní a k tomu všemu zkoumá, jak ty nejmodernější technologie dneška co nejúčinněji přizpůsobit lidem. Jinými slovy – shrnout ten nesmírně zajímavý rozhovor s ní jen na dvě strany textu byla docela Mission: Impossible.

Březen 2019 STUDENTA 39 SM000278

→ DREAM JOB NENÍ JEN O ŠTĚSTÍ

MĚJTE NAVRCH DÍKY STUDENTSKÝM ZKUŠENOSTEM Pro pracovní trh je dnes charakteristický pořádný balík pracovních příležitostí. Když do něj nakouknete, nebudete vědět, kam dřív. Do svých týmů vás budou lákat mezinárodní společnosti s okouzlujícími benefity, start-upy s uvolněnou atmosférou nebo dostanete možnost rozjet byznys s partou kámošů. Všechny tyto možnosti mají jedno společné – abyste byli žádaní, musíte mít zkušenosti a konkurenční výhodu oproti ostatním.

N

esnažte se být jako Popelka a čekat na tři oříšky, které vám cestou cvrnknou do nosu. Možná byste se jich nedočkali. Raději si při škole hledejte pracovní příležitosti a zapojujte se do projektů, soutěží a spolků. Právě ty vám zprostředkují první zkušenosti a otevřou vrátka k dalším. Přestaňte se vymlouvat, že vás kvůli polo­ prázdnému životopisu ve firmách nechtějí a odstartuj­ te boj za úspěšnou kariéru.

Nejjednodušší cestou, jak získat cenné zkušenosti, jsou studentské spolky, kterých je hned několik na každé univerzitě. Vybrat si můžete z několika druhů.

Existují iniciativy, které pořádají eventy a plesy, provo­ zují vlastní rádio, hrají divadlo, vydávají vlastní časopis nebo pomáhají se začleněním mladých lidí z dětských domovů. Jednoduše si tak vyzkoušíte práci redaktora, moderátora, event manažera, marketéra nebo třeba sociálního pracovníka či medika. Pracovní zkušenosti ale nebudou to jediné, co si odnesete. Neméně důle­ žité jsou kontakty na stejně motivované a pracovité studenty. Seznámíte se s „mazáky“, kteří mohou roz­ jíždět vlastní projekty nebo pracují na částečný úvazek ve firmě. Ačkoli se může zdát, že kontakt na ně vám nic nepřinese, nenechte se mýlit. Třeba vás doporu­ čí na nově uvolněné místo nebo rovnou přiberou do svého projektu.

Některé studentské organizace mají zvučná a pres­ tižní jména, která udělají dojem na budoucí zaměst­ navatele. Například studenti z Mendelovy univerzity v Brně si založili vlastní diskuzní setkání Lidé z praxe, kam zvali známé české osobnosti. Jejich pozvání přijal Kazma, Jan Kraus, Tomáš Klus a mnoho dalších. Dalším známým spolkem je Motolák z 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, který se snaží zpříjemnit a obohatit studentský život medikům. Studentské iniciativy roz­ hodně nejsou podřadné, i ony pracují se známými osob­ nostmi, komunikují s novináři a pomáhají okolí.

40 STUDENTA Březen 2019

Text: Andrea Soukupová

STUDENTSKÉ SPOLKY A INICIATIVY

MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE PRO STUDENTY

Kromě klasicky českých spolků se můžete zapojit do mezinárodní organizace. Tou největší, řízenou stu­ denty, je AIESEC, která se snaží rozvíjet mladé lidi a nabízet jim takové příležitosti, které je budou bavit.

Někomu mohou vyhovovat dobrovolnické projekty, jinému zase profesní nebo zahraniční stáže ve start­ -upech. A právě v AIESEC si lze vybrat cestu, kterou se vydáte. Díky globální působnosti máte takřka neome­ zené možnosti. „Členství v AIESEC mi umožnilo získat cennou pracovní, byť dobrovolnickou praxi, na základě které jsem byl přijat na pracovní stáž do Holandska. Po ukončení stáže jsme se dohodli na další spolupráci, a tak pro tuto holandskou firmu pracuji i nadále, pouze z Česka. AIESEC ti neuvěřitelně rozšíří obzory, nabídne tak důležitou praxi při studiu skrze členství v organizaci a přímo umožní vycestovat na zahraniční pracovní či dobrovolnickou stáž,“ motivuje bývalý člen Petr Šlapal. V Česku existuje deset poboček a další dvě se stavějí. Nacházejí se v Plzni, Českých Budějovicích, Zlíně, Ostravě, Hradci Králové a dalších městech.

Pro studenty, kteří se chtějí dále vzdělávat, roz­ šiřovat své odborné, komunikační a prezentační do­ vednosti, je ideální organizace BEST. I ona umožňuje vycestovat, ale i organizovat akce pro spolužáky a zahraniční studenty. Jak organizace funguje, můžete zjistit 20. března na brněnském BEST Day, kde se na půl dne stanete jejich členem. „Před vstupem do BESTu jsem ani netušila, že jednoho dne zvládnu odprezentovat své nápady třeba i před stovkou lidí, budu vědět, jak postupovat při organizaci velkých projektů, a že kdykoli pojedu kamkoli v Evropě, potkám tam přátele. Nelituji, že jsem investovala svůj volný čas, protože se to vyplatilo,“ tvrdí současná členka Eva Rušarová.

ERASMUS+

Ačkoli se jedná o studijní program, má pro zaměstna­ vatele velkou váhu. Pokud se nebojíte vycestovat na semestr do zahraničí a domluvíte se v cizím jazyce, jděte do něj. Otevřou se vám vrátka do všech států Evropské unie, Norka, Islandu i Turecka. Vyzkoušíte si, jaké to je, studovat na jiné univerzitě, poznáte jinou kulturu a zlepšíte si jazykové dovednosti. Zahraniční studium bude levnější díky stipendiu, které částečně pokryje náklady na cestu a pobyt. Pokud podáte při­ hlášku, neznamená to, že automaticky balíte kufry.

Přijetí předchází výběrové řízení, které se skládá z testů i pohovorů. Na začátku si vybíráte univerzity, na kterých chcete studovat. Nejlepší je zvolit takové, které mají v sylabu podobné předměty jako na vaší fakultě – lze je pak uznat jako splněné. Pokud projdete testy, přidělí vám univerzitu a můžete vyjet!

Výhody Erasmu+ pro budoucí kariéru shrnuje účast­ nice Darina Šulcová: „Snad na každém pohovoru se mě

zeptali na Erasmus. Zajímali se o mé jazykové a komunikační dovednosti v angličtině, které jsem si na Erasmu samozřejmě zlepšila. Myslím si, že ocenili i to, že jsem schopná pracovat samostatně, orientovat se a adaptovat v neznámém, pro někoho možná i poněkud stresovém prostředí.“ V zahraničí získáte jiný pohled na svět, po­ znáte odlišný přístup k řešení problémů, a především navážete kontakty se zahraničními studenty. A to všechno se v profesním světě počítá!

NEZISKOVKY

Zahraniční zkušenosti pro vás nejsou to pravé ořecho­ vé? Poohlédněte se po neziskovkách. Práce pro ně je většinou neplacená, ale zato vám bude dělat radost prospěšná a užitečná práce, která má smysl. I když svůj pracovní život nevidíte v neziskovém sektoru, může to být dobrý odrazový můstek. A navíc každá neziskovka není jen o tom, že pomáháte sociálně slab­ ším. Existují i organizace, které chtějí zpříjemňovat život studentům a prohloubit jejich odborné znalosti.

Jednou z nich je Czechitas, česká neziskovka, která holkám ulehčuje vstup do světa informačních tech­ nologií. Učí je kódovat, programovat a pracovat s daty tak, aby byly konkurenceschopné a staly se nejen novou krví, ale především talentovanými pracovnicemi v oboru, kterému dominují muži.

Studenti medicíny se zase mohou přidat do nezis­ kovky Loono, která upozorňuje na důležitost prevence.

Proslavili se díky projektu #prsakoule, který bojuje proti rakovině, ale mají jich pod sebou daleko víc. Pokud chcete

NEZISKOVKY, STUDENTSKÉ SPOLKY NEBO NÁVŠTĚVA VELETRHU. KAŽDÁ PROAKTIVITA SE POČÍTÁ Březen 2019 STUDENTA 41

nakousnout. Pravděpodobně nezískáte přesné číslo, protože odměna se často odvíjí od vašich profesních zkušeností a dalších faktorů, pro hrubou představu ale údaje postačí.

Pracovním eventem pro studenty, který je organizo­ vaný na různých vysokých školách po České republice, je iKariéra. V dubnu se bude konat hned ve třech měs­ tech, a to v Brně (2. dubna), Zlíně (3. dubna) a Praze (9. a 10. dubna). Vlastní veletrhy si připravují i jed­ notlivé univerzity nebo fakulty. VŠE v Praze pořádá 12.–14. března veletrh Šance, který se zaměřuje na pracovní nabídky v ekonomických oborech. Tři největší brněnské univerzity zase každoročně organizují spo­ lečný Veletrh pracovních příležitostí JobChallenge, kde lze najít práci nebo stáž v nejrůznějších oborech – od marketingu, informačních technologií, strojírenství až po stavebnictví.

DNY OTEVŘENÝCH DVEŘÍ A AKCE FIREM

Možností, jak vplout do profesních vod, je nespočet. Zpočátku nemusíte získat hned nejlepší práci na světě, možná si na ni pár let počkáte. Anebo taky ne. Třeba zjistíte, že organizování eventů v studentských spolcích je to nejlepší, co vás mohlo potkat. Nicméně každá zkušenost se počítá a posouvá vás kariérně dál. Někdy si z ní odnesete odborné znalosti, jindy kontakty nebo ponaučení.

Recept na vysněnou práci se sestavuje těžko, a to především kvůli různým preferencím – někdo hledá dobře placený job, jiný zase kolektiv nebo pocit, že je prospěšný.

Důležité je najít takovou práci, ve které budete spokojení.

42 STUDENTA Březen 2019

zachraňovat životy už teď a studujete zdravotnický obor, staňte se jejich školitelem. Naučíte se komunikovat s budoucími pacienty, procvičíte prezentační dovednosti a získáte nové kamarády v oboru. Podobných organizací je více, stačí jen mrknout na internet a najít si takovou, která bude vyhovovat vašim zájmům.

VELETRHY PRÁCE PRO STUDENTY

Myslíte si, že veletrhům kvůli on-line době odzvonilo?

Naopak, jsou užitečnější než kdy dřív. Na internetu sice najdete informace o firmě a volná pracovní místa během chvilky, bohužel jste ale pro společnost, stejně jako většina ostatních uchazečů jen anonymními kan­ didáty. Nevědí, jak vypadáte ani jakými schopnostmi doopravdy disponujete. Přečtou si váš životopis a mo­ tivační dopis, ty ale nejsou živé, nemají emoce a těžko se z nich odhadne skutečná povaha člověka. Na druhou stanu se i vy můžete přihlásit do společnosti, o které nic nevíte, a až na pohovoru zjistíte, že vám jejich firemní kultura ani styl komunikace nevyhovují.

Zjistíte, že jsou jiní, než se prezentují na internetu.

Jací lidé se za love brandem skrývají, se dá odhalit na pracovních veletrzích. Během pár hodin se sezná­ míte s desítkami firem, okouknete, jak se prezentují, a vytvoříte si první dojem. Navíc si můžete popovídat o tom, jak probíhá výběrové řízení, jak vypadá běžný pracovní den na pozici, která se vám líbí, i jaké před­ poklady byste měli mít, abyste ji získali. Na osobním kontaktu je kouzelné to, že získáte odpovědi, které na internetu nenajdete. Často se třeba neuvádí informace o nástupní mzdě, ale na veletrhu toto téma můžete

Máte vytipované firmy, ale nejste si jistí, jestli to mezi vámi bude klapat? Navštivte dny otevřených dveří! Už nejsou jen o rychlém provedení firmou a monotónním výkladu asistentky, ba naopak jsou plné zajímavých informací. Společnosti se chtějí ukázat v tom nejlep­ ším světle. Leccos si vyzkoušíte, ohmatáte, zúčastníte se workshopů nebo soutěží, pokecáte s budoucími kolegy a proberete všechny odborné otázky, které vás zajímají.

Své brány otevírá 17. dubna softwarová společnost Red Hat v Brně. Zajímavý event připravuje společ­ nost KPMG. Jde o daňový workshop, který proběhne 22. května v Praze. Bude však doplněný o zákulisní informace o výběrovém řízení a tipy, jak se na něj připravit. Nakonec také zjistíte, jaké máte možnosti uplatnění jako studenti v dané firmě. Podobné akce a dny otevřených dveří pořádají i společnosti Kiwi.com, Honeywell, ŠKODA AUTO, ABB Group a mnoho dalších.

Stačí jen sledovat jejich weby nebo sociální sítě.

SOUTĚŽE

Rádi byste na sebe upozornili a třeba si i odnes­ li slušnou výhru? Hledejte soutěže v oboru. Pokud se zajímáte o big data, backend a mobilní aplikace, vyhlížejte přihlašování do soutěže UnIT, která se bude konat 16. dubna na ČVUT. Přihlásit se mohou studenti jakékoli vysoké školy nezávisle na ročníku.

Pokud rozjíždíte vlastní projekt, zkuste štěstí v sou­ těži Nastartujte.se. V loňském roce si vítězka odnesla 300 000 Kč. Nenechte si proklouznout mezi prsty letošní ročník, který startuje v květnu. Zajímavou soutěží v oblasti marketingu je TOP STUDENT, kde navrhujete řešení k reálným problémům z praxe. Své návrhy poté odůvodníte před odbornou komisí. Ta se skládá ze zástupců firem, které vytvářely zadání na základě problémů, které řeší. Tato celostátní soutěž se každoročně koná v dubnu na PEF MENDELU.

Speciál

CENTRA SDÍLENÝCH SLUŽEB

PARTNEŘI SPECIÁLU

→

ADVERTORIAL

VERONIKA CHYLOVÁ

Veronika vystudovala překladatelství a tlumočnictví na Univerzitě Komenského v Bratislavě a pak ještě personalistiku na Stockholm University ve Švédsku, kde sedm let žila. Švédové podle ní nejsou chladní a odměření, jak se o nich občas říká, naopak jsou aktivní a zvídaví, i když značně opatrní.

A švédská krajina je prý nádherná. Severské mentalitě Verča dokonce tak přivykla, že někdy sama neví, jestli je pořád ještě Slovenka, anebo – jak ji nazvala kolegyně – „falešná Švédka“.

44 STUDENTA Březen 2019

PŮVODEM SLOVENKA, SRDCEM ŠVÉDKA

JAK JAZYKÁŘKA V TECHNOLOGICKÉ FIRMĚ KE ŠTĚSTÍ PŘIŠLA Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem. Pro Veroniku Chylovou to platí hned několikrát. Je Slovenka, už jako dítě se ale z televize naučila německy, škola pak přinesla angličtinu a nakonec i švédštinu, pro kterou se Verča rozhodla, aniž by ji kdy předtím slyšela (a když ji pak slyšela, trochu se vyděsila!). To jsou ale loňské sněhy, dnes Verča se švédštinou dennodenně pracuje a hrdě dokazuje, že i humanitně vzdělaní lidé mají v technologické době (a firmách) své místo.

Naučila ses německy jen tak z televize.

Jak jsi to zvládla?

Od malička jsme se sestrou koukaly na němec­ ké programy. Dávali třeba hrozně fajn japon­ ské animáky, německy nadabované, protože

oni dabují skoro všechno. No a jednou, to nám mohlo být tak pět, si mamka všimla, že se smějeme a rozumíme, co se v pohádkách děje. Naučily jsme se tak německy vlastně nevědomky.

my jsme speciálně školení a soustředíme se pouze a jen na tohle, takže jim dodáváme i kvalitu služeb, které by oni vlastními silami kolikrát ani nebyli schopni dosáhnout. Takže to není tak, že by ve Švédsku byli líní dělat si věci sami, ale s námi prostě vědí, že kvalita zpracování bude vyšší.

Je to zajímavá práce?

Rozhodně. Je to velmi dobrá možnost žít tady v Česku, ale pohybovat se přitom v mezinárodním prostředí.

Nemusíte se stěhovat do zahraničí, můžete zůstat v kontaktu s jazykem, potkáte spoustu cizinců ze spousty různých zemí a vaše práce má mezinárodní přesah.

I když máš vystudovaný humanitní obor a Accenture je technologicky zaměřená firma?

Humanitně vzdělaní lidé mívají lepší komunikační do­ vednosti, často jsou i trpělivější než technici a mívají vyvinutější empatii, což je třeba pro personalistiku naprosto klíčové. Myslím si proto, že jsou nepostra­ datelní i v technologických společnostech. Navíc i lidé z takového oboru můžou skrze jiná oddělení své firmy k technologiím přičichnout a třeba se v nich najít. Stalo se nám například, že jeden z kolegů, který vystudoval FF UK, tu nakonec skončil v cybersecurity. Ta mobi­ lita mezi odděleními a specializacemi je v Accenture široká, a hlavně opravdu možná, takže zase tolik ne­ záleží na tom, co jste vystudovali. Člověk ale musí být dost flexibilní. Řekla bych, že musí být otevřený novým věcem a zku­ šenostem, protože se tu všechno rychle mění. Jeden den se dělá něco, druhý třeba něco jiného a člověk by z toho neměl být vykolejený. Jestli má být ukeca­ ný nebo tišší, to je jedno, každý si tu najde to svoje.

Zkušenosti také už nejsou zase tolik důležité, protože vás tu toho spoustu naučí. Určitě byste ale měli být připraveni se učit a být otevření ostatním národům a kulturám.

Nemůže se člověk pak ve všech těch kulturách tak trochu ztratit?

Může se to stát. Občas, když přijedu domů a jsem s rodinou nebo s kamarády, tak mi říkají: Tady nejsme ve Švédsku, takhle se to u nás na Slovensku neřeší. (smích) A je to pravda, Švédi o všem hrozně diskutují, každý musí říct svůj názor, to u nás pořád ještě tak úplně nefunguje. Člověk si to většinou sám neuvědo­ muje, ale čím víc je v zahraničí nebo čím víc se setkává s cizinci, nabere na sebe různé věci z různých kultur.

A okolí to vnímá.

Vidíš v tom přínos?

Za mě určitě. Jsem víc otevřená tomu, všímat si ostatních lidí a toho, jak reagují. A teď nemyslím jen z různých kultur, ale i z té naší, protože přece jen jsme každý jiný. Člověku se tak trochu otevřou oči i mož­ nosti a lépe sám sebe pozná. Zní to možná otřepaně, ale když se dennodenně setkáváte s různými lidmi a jste jim otevření, opravdu vidíte realitu jinak.

SPECIÁL | CENTRA SDÍLENÝCH SLUŽEB

Pak jsi v ní pokračovala i na škole a přibrala sis angličtinu, to je pořád ještě takový standard. Kdy ale došlo na švédštinu?

Na vysoké. Rozmýšlela jsem se, co studovat, a lákalo mě překladatelství, ale angličtina-němčina byla tehdy hrozně populární kombinace, tak jsem chtěla zkusit něco, co jen tak někdo nemá. Univerzita nabízela ho­ landštinu a švédštinu a já si řekla, že švédština zní docela dobře.

Aniž bys ji někdy v životě slyšela?

Přesně tak. Po první hodině s naším učitelem jsem byla rozhodnutá, že odtamtud uteču a už se nevrá­ tím. (smích) Vůbec jsem nerozuměla a říkala jsem si, co jsem to proboha provedla. Za pár týdnů si to ale sedlo a švédština se mi hodně zalíbila. Stejně jako ta němči­ na. On má každý jazyk něco. Líbí se mi třeba různé fra­ zeologismy a přísloví, co se ani kolikrát nedají přeložit.

Nebo ty, co jsou podobné, jen jinak kulturně definova­ né. Například my na Slovensku házíme flintu do žita, Švédi zase sekeru do moře.

Ty jsi ale sekeru do moře nehodila a ve Švédsku jsi pak dokonce sedm let žila.

Po škole jsem chtěla vyjet do zahraničí na zkušenou a rozhodovala se logicky mezi Německem a Švédskem.

Ve Švédsku se mi náhodou naskytlo bydlení, tak jsem vyjela zkusit to tam. Práci jsem tam ale paradoxně dostala, protože mluvím německy, což mnoho Švédů naší generace neumí. A když jsem se pak po letech chtěla přesunout do Německa, omylem jsem na webu klikla na Prahu… no a tady jsem.

Omylem?

Ve švédštině se Německo a Česko řeknou podobně, tak jsem se překlikla. (smích) Pak jsem ale uviděla nabídku HR generalisty se švédštinou v Accenture v Praze a tu jsem prostě nemohla nechat ležet, proto­ že jsem ve Švédsku při práci vystudovala personalisti­ ku, a byla to pro mě tak ideální kombinace.

Co takový HR generalista vůbec dělá?

Cílem projektu, na kterém zrovna pracuji, je poskyto­ vání personalistických služeb severské energetické společnosti. To znamená, že když například potřebují nějakého zaměstnance povýšit, zvednout mu plat či zhodnotit, zda má nárok na bonus, atd., tak my k tomu tady evidujeme a zpracováváme příslušnou administ­ rativu. Stejně tak když se někdo ze zaměstnanců chce HR oddělení na něco zeptat, zeptá se v jejich firemním portálu ve Švédsku, ale dotaz putuje k nám do Prahy.

Agenda se nám brzy rozšíří i na telefony a chaty v reálném čase.

Což je pointa center sdílených služeb, podporovat klienty na dálku.

Přesně tak. Tahle centra nabízejí klientům různé služby, které oni sami dělat nechtějí nebo nemohou.

Tím, že se o ně postaráme tady, oni nemusejí investo­ vat čas, úsilí a finance na to, aby měli ta daná oddělení u sebe. Přidanou hodnotou pro klienty je pak i to, že

ACCENTURE OPERATIONS

V rámci provozu center sdílených služeb, respektive poskytování business process services (BPS), patří Accenture mezi ta nejzvučnější jména na trhu. Se svou celosvětovou působností a vysokou kvalitou poskytovaných služeb jsou naprostou špičkou v oboru, a když se projdete po jejich kancelářích v pražských Holešovicích, uslyšíte tolik jazyků, že je ani nespočítáte. Pokud jste proto mezi cizinci jako ryba ve vodě a láká vás vyzkoušet si hodně zajímavou práci, doporučujeme mrknout na accenture.cz/careers.

Březen 2019 STUDENTA 45 SM000237

→ KVALITA, SPOLUPRÁCE A PŘÁTELSKÉ VZTAHY

KOUSEK DÁNSKA V KLADNĚ

Směs barevných kostiček, kde každý díl propojíte s jakýmkoli jiným. Hračka, ze které můžete vykouzlit cokoli, na co si vzpomenete, a kterou měl nebo má doma téměř každý. O čem je řeč? Nejspíš hádáte stavebnici LEGO a taky moc dobře víte, že máte pravdu.

S

ADVERTORIAL

tavebnice, kostičky a modely téhle dánské firmy jsou na světě už desítky let a značka samotná se řadí k těm nejuznávanějším napříč trhem. Málokdo však ví, že na za­ čátku příběhu stojí malá tesařská dílna v městečku Billund a muž plný odhodlání, energie a zaujetí pro svoji práci Ole Kirk Christiansen.

Za více než 85 let od svého vzniku prošla spo­ lečnost LEGO mnoha změnami – od dřevěných hraček k plastovým kostičkám, od malé firmy ke společnosti s celosvětovým dosahem. Některé věci ale zůstaly celou dobu stejné. Především vysoké 46 STUDENTA Březen 2019

zaměření na kvalitu, které se odráží v myšlence „Jen to nejlepší je dost dobré“. A nejde jen o kvalitu produktu, přístup je přítomný i v obchodních vzta­ zích nebo v péči o zaměstnance.

Z KLADNA NA DRUHOU STRANU SVĚTA

V Česku má tahle barevná firma poměrně velké zastoupení – v Jirnech u Prahy najdete distribuční centrum, v Praze na Žižkově zase sídlí obchodně­ -marketingová kancelář. Ta zastupuje značku na Českém a Slovenském trhu, ale zároveň je i cen­ trálou pro regiony střední Evropy, Ruska, Afriky

→ Ann-Katie

NĚKDY NA JINÉM KONTINENTU, JINDY NA STEJNÉM PATŘE

Z LEGO KOSTEK JSEM NAPOSLED STAVĚLA V ZASEDAČCE

V rámci mého oddělení se setkáváme s lidmi mnoha jazyků a kultur a v kontaktu jsme i s kolegy z našich tří dalších center sdílených služeb v Mexiku, Dánsku a Singapuru. Většinu věcí ale můžu probrat s lidmi přímo tady v Kladně, což je velká výhoda – často stačí ujít pár kroků do vedlejší kanceláře.

Mým LEGO týmem je už dva a půl roku mzdové oddělení. Začínala jsem tu jako Senior Advisor a postupně se propracovala až na současnou manažerskou pozici. Staráme se především o to, aby všichni zaměstnanci společnosti ve více než dvaceti zemích dostali včas a správně zaplaceno.

Když se řekne stavebnice LEGO, každý si představí spoustu kostek nejrůznějších barev. A přesně tak to vypadá i v našich kancelářích – nádoba s kostkami nechybí v žádné zasedačce. Líbí se mi naše firemní mise „Inspirovat a rozvíjet stavitele zítřka“. Zábava, kreativita a představivost, díky které se děti rozvíjejí a učí. Myslím, že i díky těmhle hodnotám naše společnost přitahuje lidi, kteří jsou kreativní, inspirativní a chtějí se posouvat dál.

a Středního východu. Třetím místem na mapě je Kladno – to je jedním z pěti míst na světě, kde najde­ te LEGO továrnu a zároveň jedním ze čtyř světových sídel BSO, tedy Business Service Operations neboli centra sdílených služeb.

BSO je branou do LEGO světa a otevírá možnost k zahájení a budování kariéry nejen absolventům.

Z jednoho místa pomáhá ostatním pobočkám po celém světě s každodenními úkony – ať už jde o HR, účetnictví, výplaty zaměstnancům, nebo třeba daně.

Při tom všem komunikuje s kolegy nejrůznějších kultur a jazyků nejen v rámci kanceláře, ale taky na druhé straně světa. Angličtina a další cizí jazyky jsou tady proto víc než nutností.

Pokud zatím tak trochu tápete, kudy přesně by se vaše kariéra mohla v budoucnu ubírat, nezoufejte.

I kvůli tomu může být kladenské BSO zajímavá starto­ vací pozice. Společnost LEGO totiž dobře ví, že kariérní růst je pro zaměstnance důležitý, a proto tuhle příle­ žitost ráda nabízí. Může se tedy lehce stát, že začnete s úvazkem na administrativní pozici a postupně se propracujete do obchodního oddělení, marketingové­ ho týmu nebo týmů plánování či kvality. K tomu si pře­ dejte libovolnou zemi, kde společnost působí, protože cestování se v téhle firmě dveře rozhodně nezavírají.

Narodila jsem se v Dánsku, a i když žiji od malička v Praze, stejné kořeny s ikonickou kostičkou jednoduše nezapřeme. Společnost LEGO mi dala příležitost využít v České republice znalost dánštiny, což bylo přesně to, co jsem hledala.

Všechny pohovory vyšly a já jsem teď součástí týmu zodpovědného za vedení účetnictví pro dánskou mateřskou společnost a pobočky ve Skandinávii. Specializuji se na zaměstnanecké náklady, leasingy a transakce mezi dceřinými společnostmi.

Přestože pracuji primárně s čísly, většinou si každý nejdřív představí, že celý den sedím s kostkami v rukách. Musím ale říct, že úplně mimo nejsou – nedávno jsem si v zasedačce při mítinku z kostek opravdu stavěla. Hra totiž pomáhá aktivovat mozek nejen dětem, ale i dospělým. Ale to, co mě na mojí práci baví nejvíc, jsou právě ta čísla a komunikace s lidmi.

Jsem ráda, že firma klade velký důraz na bezpečnost svých produktů a vliv výroby na životní prostředí. Vloni byla například spuštěna výroba elementů z cukrové třtiny. LEGO Group zároveň organizuje mnoho akcí podporujících děti, na kterých je možné se podílet třeba jako dobrovolník. Je skvělé vidět na vlastní oči dětskou radost a uvědomit si, že moje práce má smysl a přesah až k těmhle úsměvům.

SPECIÁL | CENTRA SDÍLENÝCH SLUŽEB

→ Tereza

VŠICHNI POD JEDNOU STŘECHOU

Místní BSO má proti klasickým centrům sdílených služeb jednu zajímavou výhodu a tou je absolutní kontakt s výrobním závodem. Zdejší tým je součástí samotné továrny, a má tak svět, kde se balí dětská radost, na dosah ruky. Ostatní zaměstnanci proto nejsou jen vzdálené položky na papíře, ale kolegové z masa a kostí, za kterými můžete zaskočit pro radu nebo zpětnou vazbu.

Myslí tu ale i na work-life balance, takže když je práce nad hlavu, je možné přizpůsobit pracovní dobu individuál­ním potřebám i naplánovat si práci z domova.

K tomu si připočtěte klouzavou pracovní dobu, která se přizpůsobí vašim denním návykům nebo třeba každo­ denní dopravu firemním autobusem z Prahy i zpět.

Kladenský kampus ale není jen o práci. Hned za dveřmi své nové potenciální kanceláře proto najdete multifunkční sportovní hřiště, fitness centrum, hřiště na plážový volejbal nebo tělocvičnu. A kdyby vás z ce­ lodenního mailování náhodou rozbolela záda, můžete vyrazit třeba na in-house masáž.

Společnost zároveň velmi dbá na dobré mezilidské vztahy. Místní kultura podporuje setkávání, dobrou náladu a sounáležitost a podle slov samotných za­ městnanců jí to jde víc než skvěle.

Kladenské BSO společnosti LEGO je mezi centry tak trochu nováček – funguje od roku 2016, a mnoho procesů se tady proto stále ještě tvoří.

Prostředí je díky tomu otevřené změnám a novým nápadům, roky zajetých postupů odůvodněných slovy „prostě to tak je“ tady nehledejte. Pod jednou střechou tu spolupracuje asi 180 zaměstnanců z více než dvaceti zemí světa.

Březen 2019 STUDENTA 47 SM000239

SPECIÁL | CENTRA SDÍLENÝCH SLUŽEB ADVERTORIAL

→ HOT DESKY, TECHNOLOGIE A PING-PONG PO PRÁCI

INOVATIVNÍ PROSTŘEDÍ = INOVATIVNÍ NÁPADY Pražská pobočka Johnson & Johnson se před nedávnem přestěhovala do nové budovy a všichni tak sedí pospolu v technologicky nadupaném prostředí. O nových kancelářích kolovala po internetu spousta článků, zmiňovaly pozitivní filozofii firmy i pracovní novinky – třeba pravidlo hot desků. Jak moderní podmínky vnímají účastníci zdejšího Graduate programu v centru sdílených služeb (SSC)?

Jméno: Andreas Stamatiadis Jazyky: Rodná řečtina, angličti­ na, španělština. Trochu rozumím i česky, ale tenhle rozhovor raději veďme dál v angličtině. (smích) Proč zrovna Česko: Před pár lety jsme s bratrem hledali zemi, do které bychom mohli vyrazit studovat. Rozhodovala výuka v angličtině, dostupné vysoké školy, ale i dobré podmínky pro studentský život – a Praha měla všechno.

V čem je SSC lepší oproti práci v klasické firmě?

Centra sdílených služeb jsou hodně technologická, zároveň taky dost inovativní. Kombinují spoustu různých funkcí, sekto­ rů a tím pádem i lidí. Ten mix, a teď nemyslím jen kulturní, ale i oborový, je ohromně inspirující – široká skupina lidí zákonitě dis­ ponuje širší paletou zkušeností, dovedností i nápadů.

Nejoblíbenější místo v kanceláři?

Mám rád pingpongovou míst­ nost; ping-pong hrajeme po práci skoro pořád. Ve stejné místnosti najdeš taky kola – něco jako ro­ toped, na kterém se dá pracovat, a tvůj notebook se šlapáním zá­ roveň dobíjí. Perfektní.

Jméno: Anna Khalilova Jazyky: Rodná ruština, čeština, angličtina… a taky trochu fran­ couzština a němčina.

Proč zrovna Česko: Přestěhovala jsem se sem po střední škole a začala tu chodit na univerzitu.

Titul byl hlavní důvod.

Co říkáš na vaši „hot desk policy“?

Nikdy předtím jsem se s podob­ ným pravidlem nesetkala, musím ale říct, že nám to dělá každý den zajímavější. Nemám žádný svůj kout, zato mám úplně všechny.

Nemusím sedět každý den na stejném místě, můžu jít jinam a potkat jiné lidi. Máme tu dost různých možností – kdo chce klid, může sedět v tiché míst­ nosti, kdo potřebuje diskutovat, sejde se s kolegy v chill-outu.

Sedí ti firemní kultura?

Hodně. Firma je otevřená a pod­ poruje transparentnost ve všech vztazích a procesech. Každý se tu snaží ostatní zahrnout a vnímat, lidé sdílejí, co mají na srdci. Nově tu máme podpůrný program, který pomůže, když má člověk nějaký technologický problém, ale klidně i když řeší něco doma. Pro mě je tenhle přístup určitě nad rámec běžných pracovních vztahů.

Jméno: Giuseppe Fabozzo Jazyky: Rodná italština, an­ gličtina a taky trochu fran­ couzština. Tu jsem pochytil na výměnném programu v Kanadě.

Proč zrovna Česko: Po vysoké škole jsem hledal nějaký pro­ gram pro absolventy. Googlil jsem, až jsem našel Graduate program J&J, který byl postave­ ný opravdu zajímavě. Přihláška ale příliš nespecifikovala, na kterou centrálu tě nakonec pošlou. Pohovory dopadly a ze strany vedení padla volba na Prahu. Takže jsem tady.

Co tě baví na práci v SSC? Centra jako tohle podporu­ jí celou firmu a její byznys.

Zároveň jsou navázaná na různá oddělení. Můžeš vidět, jak to funguje ve financích, v HR, v nákupu… všichni sedí prakticky vedle sebe. Líbí se mi i pestrost projektů, v zákla­ du se tu dělají dva různé typy práce. Buď zlepšuješ firemní procesy, snažíš se, aby všechno probíhalo jednodušeji, nebo se můžeš dostat k velkým věcem – různé přesuny, velké firemní změny. I takové akce se pak řeší zčásti tady v Praze.

Jméno: Martina Šátková Jazyky: Rodná čeština, angličtina a němčina.

Nejoblíbenější země: Váhám mezi Německem a Dánskem – v obou zemích jsem studovala a tak nějak mi přirostly k srdci.

Nejoblíbenější místo v kanceláři?

Bude divné, když řeknu fitness centrum? (smích) To, že ho tu máme, je z velké části odraz fi­ lozofie J&J, která se snaží dělat pracovní místa pro své zaměst­ nance co nejzdravější. Máme tu spoustu skupinových lekcí během celého dne, takže můžeš jít cvičit ráno před prací nebo třeba během oběda. Funguje to taky jako fajn networking.

Co říkáš na vaši „hot desk policy“?

Ohledně toho koluje spousta hoaxů. Hlavně lidé mimo firmu se mě na to často ptají: „Četli jsme, že v práci nemáte svůj stůl a židli!“ Ale ono to samozřejmě není tak, že bys přišla do práce a neměla si kam sednout. Pro mě je to zají­ mavé hlavně proto, že tu platí tzv. clean desk policy, takže neshro­ mažďuji zbytečnosti a na stole nemám nepořádek. Ale přiznejme si, že spousta lidí má své oblíbené místo, a ne každý tak židle střídá.

48 STUDENTA Březen 2019 SM000240

SPECIÁL | CENTRA SDÍLENÝCH SLUŽEB

→ SKVĚLÉ KARIÉŘE NEZÁLEŽÍ NA TOM, CO JSTE VYSTUDOVALI Jak se z politologa stal byznysmen. A kterak chemická inženýrka k pozici HR manažerky přišla. To nejsou pohádky, ale reálné příběhy lidí, co se našli v něčem trochu jiném, než plánovali ve škole. Děje se to častěji, než byste řekli. Některé společnosti proto už nenabírají na konkrétní pozice, ale na tzv. entry level. V něm začínáte, ať už jste studovali cokoli, a pokračujete jednoduše tam, kam vás to táhne.

M

ladý člověk bez zkušeností se formuje lépe než někdo, kdo má své zažité ste­ reotypy. Spíše než aby firmy tlačily lidi v rozpuku do konkrétní škatulky, proto některé z nich razí opačnou filozofii – je jednodušší nechat zaměstnance rozvíjet tak, jak oni sami uznají za vhodné. Nedostatku zkušeností se proto nebojte a na obor studia nehleďte. Všechno může být úplně jinak. „Často se na pohovorech ptáme na nějaké minulé životní situace a na to, jak je uchazeč řešil. To nám pak dává představu, jak by se popral s některými specifickými, třeba i stresovými situacemi u nás,“ vysvětluje Martina Elblová, recruitment supervizorka z ExxonMobilu, která si sama ve firmě vyzkoušela pěknou řádku pozic. „Když jsem tu začínala, nastupovala jsem do nákupního oddělení. Protože jsem uměla holandsky, dostala jsem na starost nákup každodenních věcí pro chod chemiček a rafinerií v Beneluxu. Nikdy předtím jsem podobnou práci nedělala a jako nechemikovi mi nebylo blízké ani to, co vlastně nakupuji. Ale dostala jsem školení a vrhla se do toho,“ usmívá se Martina. „Pak se mi změnila agenda a dostala jsem na starost smlouvy pro celou Evropu.

Nakonec jsem přešla do personálního oddělení a tam jsem se stala supervizorem.“

HOUSTONE, MÁME POLITOLOGA!

NEVĚDĚT NENÍ NA ŠKODU

Když už jsme u zajímavých kariérních příběhů, pro další příklad nemusíme daleko – Martinina nadříze­ ná Gabriella je Italka, ze školy vyšla jako chemická inženýrka, v ExxonMobilu začala ve výrobě, pak se posunula do byznysu a teď šéfuje celoevropskému re­ cruitmentu. Zkušeností z nejrůznějších pozic má tedy nepočítaně. Jak sama říká, největším motorem pro ni byla vlastní zvědavost a chuť učit se. „Vždycky mi přišlo důležité objevovat nové možnosti a snažit se jim porozumět. Když jste zároveň obklopení profesionály, kteří s vámi sdílejí své vlastní zkušenosti, máte vyhráno,“ popisuje.

Martina, Petr ani Gabriella nejsou světlé výjimky, podobných příběhů bychom ve společnosti našli víc.

Profesním změnám tady pomáhá precizně nastavený vzdělávací systém, v rámci kterého se zaměstnan­ ci mohou učit všechno od zmiňovaných jazyků nebo nákupu přes asertivitu, vyjednávání, koučování až po le­ adership. Zkrátka cokoli vás zajímá, vás tu naučí přímo za běhu, než aby se spoléhali na to, co umíte ze školy.

EXXONMOBIL ExxonMobil je nadnárodní petrochemický gigant, který patří k těm největším a nejrozmanitějším společnostem na světě. Jeho business support centrum, které sídlí v Praze, aktuálně zaměstnává 1200 lidí 70 národností, není proto žádným překvapením, že se tu bez angličtiny neobejdete. Kariéru si tu zato můžete vybudovat takřka na míru, stačí jen chtít. Jak na to, zjistíte na careers.exxonmobil.com.

Březen 2019 STUDENTA 49

SM000267

ADVERTORIAL

Pro recruitery z ExxonMobilu jsou důležité vnitřní kvality kandidáta, jeho schopnosti a motivace k práci.

Taky selský rozum, chuť učit se novým věcem a jazyky. „Jenom u nás v Praze máme zaměstnance sedmdesáti národností a služby poskytujeme klientům po celé Evropě, Blízkém východě, Africe i Jižní Americe, bez angličtiny se tu neobejdete. Jakákoli další řeč je pak velkou výhodou,“ říká Martina s tím, že ale nemusíte zoufat, ani pokud žádný druhý jazyk neumíte. Firma totiž nabízí celou řadu kurzů a mezi nimi samozřejmě i ty jazykové, kterých mohou

zaměstnanci využít. Nic proto není ztraceno, ani když vám některý jazyk trochu (anebo víc) drhne.

Kariéru v ExxonMobil navíc nemusíte budovat jen v Praze. Jejich pobočky najdete nejen po celé Evropě, ale třeba i v USA, kde v Houstonu koneckonců sídlí jejich centrála. Když vám to půjde a budete si chtít zkusit práci na jiném kontinentu, můžete se tam dostat třeba do týmu Čecha Petra Šády, který vystudoval politologii, s Martinou začínal v pražském nákupu a teď už pár let v Americe pracuje jako Globální manažer strategického a operativního nákupu. „Při nástupu jsem neměl žádné velké ambice a jen matnou představu o tom, co vlastně firma dělá. Úkoly se ale postupně měnily z regionálních na globální a já díky práci procestoval spoustu zemí, kam bych se sám asi nikdy nepodíval,“ přemýšlí Petr.

→ KARIÉRA POD ŠPILASEM

KDYŽ NA TO NEJSTE SAMI, JDE VŠECHNO RAZ DVA

Kam byste chodili, celý svět přijde do Brna za vámi! To myslíme naprosto vážně, za zajímavou mezinárodní kariérou totiž už dávno nemusíte jen do Prahy. Morava je v poslední době stále víc in a nejlepší na ní je, že tu super uplatnění najdete, i když jste čerstvě po škole a zatím moc nevíte co by. Navíc tu na vás budou hodní, protože vědí, že teprve začínáte a jaká fuška to občas může být. A to se taky cení. O vínu, zpěvu a bohatém kulturním vyžití ani nemluvě.

Ž

ADVERTORIAL

ádný učený z nebe nespadl. A jak funguje reálná firma a co se v ní po vás bude chtít, vám školní sylabus nevyzradí, ani když se bude kdovíjak snažit. Ani červený diplom ne­ pomůže. Musíte prostě zatnout zuby, projít dveřmi a zažít si to na vlastní kůži.

Někdy to může být docela hukot, pobrat všechny ty nové informace, nové kolegy, pravidla, projekty, povinnosti, firemní kulturu, hierarchii a dalších tisíc věcí. Naštěstí jsou ale firmy, které se vám ty první

50 STUDENTA Březen 2019

dny na bojišti snaží co nejvíc ulehčit. Hodně vážně to bere třeba Deutsche Telekom Service Europe (DTSE), která má jednu ze svých nejakčnějších kanceláří právě v Brně.

KAMARÁD DO NEPOHODY

„Aby se k nám novým kolegům nastupovalo v klidu a v pohodě a aby zvládli všechny ty úvodní procesy a začlenění, které občas mohou být docela fuška, jsme loni zavedli tzv. Buddy program,“ říká Michelangelo Ischia,

SPECIÁL | CENTRA SDÍLENÝCH SLUŽEB

místní Communication Specialist. „Každý nováček tak díky němu dostane od prvního dne u nás k ruce tzv.

Buddyho, tedy kamaráda, který mu pomůže pochopit organizaci, strukturu a kulturu společnosti, skrze různá setkání, kávy a obědy ho představí kolegům i nadřízeným a rád poradí s čímkoli, s čím si nováček nebude vědět rady.“ Funguje jim to. Od chvíle, co ve firmě program spus­ tili, se do něj zapojilo celkem 22 kamarádů. S nástu­ pem pomohli více než 58 novým kolegům a za svou pomoc obdrželi průměrnou známku 4,8 z 5 bodů, což jen potvrzuje, že tito pánové a dámy dost dobře vědí, co dělají. A taky se snaží – na konci každého roku se totiž vyhlašuje nejúspěšnější „Buddy of the year“, tedy kamarád všech kamarádů, a kdo z nás by takový titul nechtěl, že.

MILLENNIAL FRIENDLY

Pokud o DTSE zatím nic moc nevíte, vězte, že jde o jedno z nejvýznamnějších jmen evropského teleko­ munikačního byznysu. Svým klientům (např. u nás je jejich největším klientem T-Mobile Czech Republic) po­ skytují rozsáhlé finanční a účetnické služby, a kromě toho jim pomáhají i s byznysovou strategií, develop­ mentem nebo třeba procurementem. Mezinárodní prostředí plné cizinců asi ani není třeba zmiňovat, co je na DTSE ale hodně zajímavé, je, že průměrný věk všech členů jejich brněnské pobočky je jen 32 let. „To, že máme tak nízký věkový průměr, je do velké míry způsobeno tím, že dáváme často a rádi šanci mladým lidem už při škole nebo hned po škole,“ vysvět­ luje Michelangelo. „Nabízíme různé studentské stáže i uplatnění pro čerstvé absolventy a rádi říkáme, že jsme millennial friendly, protože jsme mladí a flexibilní, ale taky našim zaměstnancům umožňujeme pracovat v atmosféře důvěry a vzájemné podpory, která je podle různých kariérních průzkumů zejména pro mileniály a generaci Z nadmíru atraktivní. Chceme, aby naši zaměstnanci měli možnost navrhnout si svou kariéru tak, aby je co nejvíc naplňovala, a pomáháme jim s tím, aby rostli nejen jako profesionálové, ale i jako osobnosti.“

LEARNING HUB

S profesionálním rozvojem a růstem úzce souvisí ze­ jména možnost dál se vzdělávat a v DTSE si toho jsou moc dobře vědomi. Svým zaměstnancům proto nabí­ zejí celou škálu interních certifikací a kurzů, rozsáhlou e-knihovnu, víc než pět tisíc e-trainingů a spoustu dalších projektů a možností sebezdokonalení snad na­ prosto ve všem, co by vás mohlo napadnout. „Nabízíme kurzy a lekce různých oborů a specifikací, které procvičují hard i soft skills. Učíme třeba projektový management, komunikaci, účetnictví, leadership, prezentační dovednosti, mluvení na veřejnosti, time management a spoustu dalšího,“ vyjmenovává Michelangelo, podle něhož je nějaká forma Learning Hubu dnes pro každou

moderní společnost absolutním „must-have“. „Kromě toho si naši zaměstnanci mohou zkusit i více technická zaměření kurzů, třeba s důrazem na SAP, SQL nebo Python a různé analytické nástroje.“

ON-LINE, VE TŘÍDĚ I SKRZE PROJEKTY

Možnosti učení a sebezdokonalování jsou tady ma­ ximálně rozmanité, a každý si tak může najít to, co mu nejlépe vyhovuje. „Někteří kolegové se raději sebevzdělávají skrze knihy, jiní preferují e-learning a další se chtějí učit naživo, ty všechny podporujeme. Kolegům, kteří by sami chtěli učit, umožňujeme kurzy vést a ty, co mají rádi ‚learning by doing‘, necháváme vytvářet a rozvíjet vlastní projekty,“ pokračuje Michelangelo s tím, že těmhle „projekťákům“ pak firma poskytu­ je zázemí, nástroje, vzdělávání i rady tak, aby svůj projekt dovedli do zdárného konce. „Jsme zvyklí na to, že našim klientům přinášíme často netradiční a inovativní řešení, je proto logické, že podobně přistupujeme i k našim zaměstnancům a umožňujeme jim angažovat se tam, kde je to podle nich potřeba, a při tom posouvat sebe, kolegy i celou společnost.“ Některé z úspěšně dokončených projektů jsou vážně zajímavé – vznikla tu třeba iniciativa #stay­ healthy, která zaměstnancům radí, jak na zdravý životní styl, a k tomu nabízí kurzy jógy, protahování, masáží nebo fotbalu a také organizuje Den zdraví / Health Day, který bude mít premiéru teď v dubnu.

Czeched-In projekt zase pomáhá kolegům cizincům s vyřizováním víz. Volun-T podporuje společensky prospěšné aktivity firmy – například zprostředko­ vává zaměstnancům možnost podílet se na nějaké dobrovolnické akci nebo dumá nad tím, jak udělat kanceláře zelenější.

DEUTSCHE TELEKOM SERVICE EUROPE DTSE patří mezi tzv. centra sdílených služeb.

Svým klientům po celé Evropě poskytuje služby hlavně v oblasti účetnictví a financí, ale také v oblasti strategie, procurementu a business developmentu.

V jejich brněnské pobočce pracuje víc než stovka lidí a mezi nimi i solidní počet začínajících talentů, takže se nemusíte bát, že byste tu nenašli pochopení, i když jste úplně na začátku své kariérní cesty.

Přece jen – průměrný věk je tu 32 let a to mluví samo za sebe.

Momentálně nabízejí celou řadu pozic, tak klikněte na dtse.cz/career a podívejte se, jestli náhodou nemají i něco pro vás. Nikdy nevíte – třeba se najdete zrovna tady.

Březen 2019 STUDENTA 51 SM000268

SPECIÁL | CENTRA SDÍLENÝCH SLUŽEB

→ Z KUCHAŘE PROJEKTOVÝM MANAŽEREM

NEOMEZENÉ KARIÉRNÍ MOŽNOSTI OPRAVDU EXISTUJÍ

Stagnace je nejhorší nepřítel člověka. Když vás něco nebaví, nejste spokojení a to je problém jak pro vás, tak pro firmu. Koncept, který vás pro práci motivuje, případně podpoří v tom, zkusit něco jiného, přitom existuje. U nás ho praktikuje třeba společnost OKIN BPS, která patří v oblasti center sdílených služeb mezi ta nejznámější jména.

ADVERTORIAL

BEZ PRAXE A BEZ OHLEDU NA OBOR Společnost OKIN ve svých kancelářích v Praze a Ostravě zaměstnává kolem 1200 lidí z 50 různých zemí světa a svým klientům – mezi nimiž jsou banky, módní značky, obchodní řetězce nebo telekomunikační společnosti – poskytuje podporu podnikových procesů a služeb.

Momentálně hledají hlavně projektové koordinátory, kteří budou zodpovědní za hladký průběh jim svěřených projektů. Hlásit se můžete i bez předchozí praxe, a dokonce i bez ohledu na obor, který studujete. Hlavní je tady chuť učit se, týmový duch a dobré naladění.

„Minimum na jedné pozici je u nás šest měsíců, potom můžete změnit tým, anebo dokonce celé oddělení,“ vy­ světluje tenhle koncept neomezených kariérních mož­ ností HR ředitelka společnosti OKIN Martina Szturc Káňová. Přesuny jsou podle ní v rámci společnosti možné jak vertikálně, tedy že povýšíte, tak horizontál­ ně, tedy že se jednoho dne začnete věnovat něčemu úplně jinému než doposud. Z práce se zákazníky tak můžete do projektového managementu, z technika se klidně stanete šéfem celého provozu a například jejich současný CEO původně začínal jako manažer eskalací a incidentů. Tady opravdu platí, že sky is the limit.

Protože firma provozuje největší vícejazyčné technické zákaznické centrum v republice, je takhle dynamická kariéra nejen podporovaná, ale mnohdy dokonce i nutná. Například v roce 2016, kdy pro nové projekty potřebovali víc tým lídrů, povýšil téměř každý šestý zaměstnanec firmy a to rozhodně není málo.

zajímavá právě střední Evropa, protože jsme dobře jazykově vybavení – my jsme schopní poskytovat služby v šestnácti světových jazycích, což není z Asie realizovatelné.“ Protože firma svým klientům nabízí hlavně admi­ nistrativní, projektové a technické/IT služby, můžete se tu naučit celou řadu tzv. hard skills, ať už práci s programy MS Office, metodiku Lean Six Sigma, nebo třeba síťařinu, kterou dokonce vyučují i zdarma pro veřejnost. A kromě toho za vás OKIN hradí i meziná­ rodně uznávané certifikáty, třeba ajťácké CISCO a ITIL anebo PRINCE2 pro projektové manažery.

V nabídce je ale také celá řada lekcí a kurzů, které rozvíjejí „soft skills“, ať už vaše komunikační schop­ nosti, analytické uvažování, nebo time či stress mana­ gement. Učit se můžete i jak se stát lídrem a správně vést tým, což se vám zejména při vertikálním kariér­ ním posunu bude hodit.

Z PEKAŘE AJŤÁKEM, Z KUCHAŘE NA PROJEKŤÁKA

Neučí tu navíc jen externí lektoři, ale hlavně interní zaměstnanci – kterých je mimochodem celá polo­ vina ve věku 19–29 let. „Většinou jsou to lidé, kteří se chtěli realizovat i jinak než jen v rámci své běžné pracovní náplně, a firma je v tom podpořila,“ říká Martina. „Například kolega, který trénuje nováčky, se zajímá o historii a komunikaci. A protože firma viděla ve školeních komunikace přínos, nastavila mu pracovní náplň tak, aby ji mohl učit.“ Ať už tedy hledáte stabilitu, anebo jste dynamická osoba a láká vás měnit uplatnění třeba každých šest měsíců, je OKIN super volbou. Mrkněte na jejich strán­ ky career.okinbps.com a uvidíte sami.

Pokud si říkáte, že přece nejde najednou začít dělat něco, pro co nemáte žádnou kvalifikaci, tak vězte, že jde. Cokoli nevíte, vás totiž naučí. A že je vzdělávací systém v OKINu fakt hodně vymakaný – v roce 2017 za něj dokonce dostali prestižní ocenění ABSL Diamond. „Základem je angličtina, bez té se tu neobejdete. Ostatní vás naučíme. Máme tu kuchaře, který se stal projektovým manažerem, a pracoval tu i pekař, který se vyškolil na ajťáka. Takže možné je opravdu cokoli,“ potvrzuje Martina a zdůrazňuje, že právě jazyky jsou největ­ ší přidanou hodnotou společnosti. „Podnikové služby se po světě často outsourcují z Asie, v rámci Evropy je

UČIT MŮŽE KAŽDÝ

52 STUDENTA Březen 2019 SM000251

SPECIÁL | CENTRA SDÍLENÝCH SLUŽEB

→ KARIÉRNÍ NÁSKOK, KTERÝ JE ZADARMO Věcí, které jsou zadarmo a zároveň by zvýšily vaši atraktivitu na pracovním trhu, není zrovna přehršel.

A o těch dostupných nejspíš často ani netušíte. Pokud vás zajímá kariéra ve financích nebo účetnictví – tedy oboru, který se týká všech oblastí v ziskovém i neziskovém sektoru –, pomůže vám do začátku naprosto jakákoli praktická zkušenost s ACCA. Projít si můžete čtyři základní kurzy, které jsou k dispozici on-line a úplně pro každého.

A

sociace certifikovaných účetních (ACCA) je jednou z nejprestižnějších profesních orga­ nizací na světě – ve 181 zemích má aktuál­ ně přes 200 tisíc členů. V ČR mezi ně patří auditoři, finanční kontroloři, finanční ředitelé (včetně CFO roku 2015 a 2017) a další finanční pozice v mezi­ národních i českých firmách. Abyste nahlédli do toho, co všechno vám může ACCA nabídnout, stačí vám jen počítač, tablet nebo telefon, internet a trocha odhod­ lání. V rámci vzdělávací platformy ACCA-X můžete kdykoli studovat čtyři on-line kurzy zdarma vyučo­ vané špičkami ve svých oborech – Introduction to Bookkeeping, Intermediate Bookkeeping, Introduction to Management Accounting a Intermediate Management Accounting jsou určené úplným začá­ tečníkům ve finančním oboru. Slouží dobře i studen­ tům, kteří znalosti mají a chtějí si vyzkoušet anglickou terminologii a praktický formát, jakým ACCA zkouší.

K těmhle kurzům nemusíte mít žádné předchozí znalosti z oboru ani dokončenou školu, jsou vhodné opravdu pro každého. Stačí jen chtít se v dané oblasti něco dozvědět.

DRŽTE KROK S DOBOU

NEJSTE V TOM SAMI

Momentálně je na platformě ACCA-X registrováno více než 175 tisíc lidí z 232 zemí a regionů. Nejde tedy o žádnou drobnou lokální snahu, ale o opravdu mezi­ národně uznávanou platformu vytvořenou s partnery z edX a Epigeum. Navíc s vysoce ceněnou kvalitou – hned po svém spuštění začala ACCA-X.com sbírat prestižní ocenění za nejlepší on-line platformu.

Vyzkoušejte ji a uvidíte sami. A kdo ví, třeba se vám ACCA zalíbí dost na to, abyste se chtěli vzdělávat ještě víc. S každým kurzem, každým krokem a každou splněnou certifikací se tak budete posouvat na vyšší a vyšší profesionální úroveň, až se třeba jednoho dne stanete členem ACCA. S tím se vám otevře úplně nový svět těch nejlepších z celého světa, kteří se pravidelně potkávají na odborných akcích, dále se vzdělávají, net­ workují a spolupracují na budoucnosti profese a po­ třebných změnách, které pomáhají měnit svět. Pustit se do toho ale musíte pěkně od začátku.

ACCA Asociace certifikovaných účetních (ACCA) je prestižní profesní organizace s celosvětovou působností, která sdružuje, vzdělává a certifikuje ty největší odborníky z oblasti financí a účetnictví. V rámci své platformy ACCA-X nabízí i pro úplné začátečníky on-line kurzy, které posunou vaše znalosti vysoko nad ostatní spolužáky, což je na trhu práce velká výhoda. Absolvovat některé kurzy navíc můžete úplně zadarmo.

Víc info najdete na acca-x.com.

Březen 2019 STUDENTA 53

SM000266

ADVERTORIAL

Po dokončení on-line kurzů se můžete rozhodnout o dalším studiu a třeba se rovnou přihlásit do ACCA, abyste získali Diploma in Accounting and Business – první stupeň certifikace. Pak se možná vydáte vlastní cestou, anebo zůstanete a vyberete si někte­ ré z dalších pater vzdělávacího programu na cestě ke členství v ACCA. Pokud dáte pokračování zelenou, k dispozici budete mít zkoušky od technických po stra­ tegické, ve kterých se testuje schopnost rozhodování v reálných podmínkách. Vrhnout se do nich může jed­ notlivec, ale klidně i celá společnost, která potřebuje

prokázat mateřské společnosti, investorům nebo ostatním partnerům schopnost dobře se ve financích orientovat a dělat správná rozhodnutí.

Kurzů ACCA hojně využívají také centra sdílených služeb, a to jak pro nováčky k zaučení, tak k rozvoji kolegů, kteří vedou týmy a chtějí mít rozhodovací pra­ vomoci. V tak dynamickém prostředí je totiž naprosto nezbytné neustále udržovat vysokou konkurence­ schopnost a klientovu spokojenost s dodávanými službami. Klidně se vám proto může stát, že se s kurzy potkáte v některém z center na své první fulltime pracovní pozici. A představte si zároveň svoji výhodu, když už na pohovor dorazíte se zkušeností s některým z on-line programů ACCA-X, kterou budete moci prak­ ticky doložit.

→ JAK ZÍSKAT „ŘIDIČÁK“ NA JADERNOU ELEKTRÁRNU?

ZAPOMEŇTE NA HOMERA SIMPSONA

Řidiči formule 1 jsou známé mezinárodní celebrity, o „řidičích“ jaderných elektráren ale příliš neslýcháme.

Náplň práce přitom mají v lecčem podobnou. „Dokážeme z elektrárny vymáčknout maximum, aniž bychom ohrozili bezpečí pilota, diváků nebo zničili auto,“ glosuje Václav Havlíček, „stájový šéf“, který dohlíží na druhý reaktorový blok Jaderné elektrárny Temelín. Stejně jako jeho závodní kolegové má i on v práci solidní zásobu adrenalinu, naštěstí ale jen při simulacích.

ADVERTORIAL

OPERÁTORSKÉ STIPENDIUM Nové „jaderné řidiče“ Skupina ČEZ vyhledává už na školách a vybraným adeptům nabízí hodně zajímavé stipendium. Za deset let, co ho společnost vyhlašuje, už ho získalo přes sedmdesát studentů.

A pokud si, děvčata, myslíte, že je to čistě mužská záležitost, tak rozhodně není. V Americe jsou jaderné operátorky běžné, proč by tomu mělo být v Česku jinak? Pokud se chcete přesvědčit, že na to máte, přihlaste se a ČEZ vám k úspěchu pomůže.

Víc o pozici operátora, Letní univerzitě a stipendiu (a nejen o něm) najdete na stránce kdejinde.cz.

Z

apomeňte na nohy na stole a příležitostné­ ho šlofíka, kterého si v každé druhé epizodě Simpsonů dopřává nejznámější operátor jaderné elektrárny na světě. Ve skutečnosti musejí být tihle profíci, sedící za pulty blokové do­ zorny, pořád ve střehu. Dle harmonogramu prací provádějí zkoušky provozuschopnosti všech dů­ ležitých zařízení, a když se v reaktoru mění palivo, musejí ho nejdříve odstavit a v závěru odstávky zase bezpečně spustit. A to není jednoduchá záležitost, všech činností, které se na tom celém podílejí, je totiž v režimu odstávky více než deset tisíc – ano, čtete správně!

VŽDY VE STŘEHU

Protože je na provozu jaderného reaktoru ze všeho nejdůležitější bezpečnost, podrobují se jeho „řidiči“ pravidelně výcviku na simulátoru, kde si trénují po­ stupy pro řešení těch nejsložitějších situací. „Člověk se nesmí nechat ukolébat dlouhým obdobím relativního klidu, protože kdykoli může nastat situace, která vyžaduje stoprocentní soustředěnost a nasazení,“ říká Martin Beneš, který na pozici operátora sekun­ dárního okruhu nastoupil v roce 2015. „Důležité je si neustále uvědomovat, jak obrovské množství energie usměrňujete a čeho je ta energie schopná.“

JADERNÁ AUTOŠKOLA

Jaderným řidičem se nemůže stát jen tak někdo a to je dobře. Všichni kandidáti na tyto pozice procházejí důkladnými psychologickými, zdravotními i bezpeč­ nostními prověrkami a každé dva roky jsou testováni znovu, jestli se náhodou něco nezměnilo. Protože asi nikdo z nás nechce na téhle pozici vidět někoho, kdo by ji nezvládl.

Skupina ČEZ si toho je vědoma a vhodné uchazeče proto hledá už na vysokých školách. Co a jak zvládnou, testuje nejprve na Letních univerzitách, což jsou dvou­ týdenní programy, při kterých vybraní studenti nahléd­ nou do elektráren a zjistí, zač je toho loket – a taky si ověří, jestli by je práce bavila a jestli na ni mají.

Když se v rámci Letní univerzity vzájemné představy a možnosti potkají, dostanou od společnosti nabídku na stipendium. To znamená, že budou každý měsíc až do konce studia pobírat hodně zajímavý finanční příspěvek a po státnicích pak mají práci zaručenou. Protože kdo z nás může říct, že má „řidičák“ na jadernou elektrárnu.

Takže jestli vás láká sice docela náročná, ale taky ne­ skutečně zajímavá práce s celou řadou výhod a benefi­ tů, kterou vám bude zaručeně spousta lidí závidět, jděte do operátora jaderného reaktoru.

Obdiv, čest a sláva zaručeny. Dobře, no, tak bez legra­ ce – stojí to za to. Fakt.

54 STUDENTA Březen 2019 SM000272

→ PRÁCE V IT NEMUSÍ BÝT BĚHEM PŘES PŘEKÁŽKY (ALE MŮŽE!) Sedavé zaměstnání je zhoubou lidstva a málokde se sedí tak často a tak dlouho jako v IT. Ajťáci přitom vůbec nejsou lenoši a zarytí odpůrci zdravého životního stylu, jak je vykreslují některé oblíbené sitkomy – vezměte si třeba Petra Hrabáka, který se nedávno kvalifikoval na mistrovství světa v tzv. obstacle race, tedy extrémním běhu přes překážky.

U

ž od dětství jsem rád sportoval a soutěžil s ostatními, neměl jsem ale žádný konkrétní cíl. Až před dvěma lety se mě kolega zeptal, jestli bych mu nepomohl s běžeckou přípravou na Predator Race tady v Plzni, a koncept extrémních překážkových závodů mě okamžitě hrozně chytil,“ vzpo­ míná Petr na své závodní začátky i na to, jak mu jeho zaměstnavatel pomohl nejen s jeho IT kariérou, ale i s tou sportovní. „Troufám si říct, že bych byl úspěšný i bez pomoci, ale díky možnostem, které mi tu nabízejí, je pro mě snazší vykonávat svou manažerskou práci a k tomu se intenzivně věnovat sportovním aktivitám, a to i v pracovní době, což nám všem firma umožňuje.“

BODY & MIND BALANCE

FYZIOTERAPIE I MISTR KUNG-FU

Sama Katarína, která se o centrum stará, o své práci mluví jako o dream jobu, ve kterém se maximálně našla, a zvedat ajťáky ze židle jí prý dělá velkou radost.

Zejména když vidí, jak jsou úspěšní. „Petrův úspěch při světové kvalifikaci je hlavně zásluha jeho odhodlaného přístupu,“ říká. „Pomohla jsem mu ale přece jen trochu ve chvíli, kdy se dostal do smutku, že nemůže kvůli zranění plně trénovat. Sdílela jsem s ním vlastní zkušenost a navedla ho, aby čas, než se plně zhojí, věnoval něčemu výjimečnému. Jeho zpětná vazba, že si vzal mou radu k srdci a strávil čas s přítelkyní, mi udělala radost.“ Podle jejích slov oslovila nabídka centra už více než sedmdesát procent zaměstnanců společnosti. „Velká většina těch ostatních je pohybově aktivní v rámci jiné než firemní komunity nebo jsou vedle zaměstnání činní jinak než pohybově, například umělecky nebo řemeslně, takže je ta statistika skutečně velmi dobrá,“ vysvětluje Katarína.

Centrum navíc nenabízí jen sportovní aktivity, jako je squash, TRX, jóga, kurzy tance, lezení nebo čchi­ -kung, ale také vzdělávací lekce jako Zdravá záda nebo první pomoc. Kromě toho sem zaměstnanci mohou zajít na masáž nebo fyzioterapii nebo poznat zajímavé hosty (poslední byl třeba čínský mistr kung-fu). „V mých očích je dobrým sportovcem každý, kdo si udělá pro pohyb čas, a to v jakékoli formě, protože to v kontextu dnešní doby a životního stylu není vůbec jednoduché,“ podotýká Katarína. Proto pokud vás baví IT, ale nechcete trávit život na židli, je pro vás společnost Eurosoftware jako dělaná. O její výborné reputaci na trhu ani nemluvě.

EUROSOFTWARE Společnost Eurosoftware vyvíjí a dodává softwarová řešení těm největším mezinárodním obchodním řetězcům po celém světě (např. Lidl, Hornbach, Jysk, Tchibo atd.) a rozhodně se nebojí ani kreativně využívat ty nejmodernější dostupné technologie – za všechny momentálně třeba virtuální realitu.

Podívejte se na careers. gk-software.com nebo na profil Eurosoftware na Proudly.cz a zjistěte, jestli mají sportem nabitou pozici třeba i pro vás.

Březen 2019 STUDENTA 55

SM000250

ADVERTORIAL

Petr má štěstí, protože pracuje v plzeňské společnosti Eurosoftware, která bere pohyb a zdraví svých za­ městnanců hodně vážně. „Zhruba před rokem a půl jsme dostali nabídku na pronájem prostor bývalého sportovního centra v budově, ve které naše společnost sídlí, a protože to výborně zapadalo do našeho konceptu podpory work-life balance našich zaměstnanců, přivedli jsme k životu naše Body & Mind Balance centrum a dali ho na starost bývalé vrcholové cyklistce Kataríně Hranaiové,“ vysvětluje zakladatel a jednatel společnosti Stephan Kronmüller. „Za velmi krátkou dobu se nám podařilo vytvořit velmi atraktivní program, který je hojně využíván a díky němuž se potkávají i zaměstnanci, kteří by se ve firmě jinak často nesetkávali. Kromě zdravotně prospěšného efektu to tak přispívá i k větší socializaci všech kolegů.“ To potvrzuje i Petr: „Při přípravě na závody jsem se na běžecký trénink vydával převážně ráno po příchodu do práce a postupně se ke mně začali přidávat i další kolegové. Časem jsme tak vytvořili skupinu nadšenců, se kterými se nejen skvěle pracuje, ale i závodí. Katarína se

pak zasloužila o to, že firma zařadila náš tým extrémních překážkových běžců ke skupině aktivit, které dlouhodobě finančně podporuje.“

→ MÍT ZADNÍ VRÁTKA JE ZÁKLAD

KDYŽ VÁM ZATOPÍ STRÝČEK PŘÍHODA

Spodní prádlo, ponožky a kartáček na zuby si na cesty zabalí snad každý z nás. Víme, že je budeme potřebovat, a tak je do kufru hodíme tak trochu automaticky.

Připravit se na situace, se kterými nepočítáme, už je o dost těžší. Co když nám uletí letadlo nebo budeme z jiného důvodu potřebovat zůstat v destinaci o několik dní déle, ale náš bankovní účet hlásí vyluxováno? To jsou situace, které rozladí jakkoli zkušeného cestovatele. Řešení je přitom jednodušší, než byste možná čekali.

A

ť už jedete na týden do Itálie, nebo třeba na rok na Nový Zéland, nikdy nevíte, co se může stát, a s pár desítkami tisíc v záloze pro strýčka Příhodu se vám může o dost klid­ něji spát. Kde je vzít, i když si váš účet nemůže dovolit vydat už ani korunu navíc, přitom není žádný hlavolam. Řešení se jmenuje kreditka a na leckteré cestě (a nejen na ní) vám může dobře pomoct nebo i zachránit krk.

DEPOZIT, KTERÝ SE HODÍ

ADVERTORIAL

KREDITNÍ KARTA VIVA Hodně zajímavá kreditka pro studenty je třeba VIVA od Komerční banky. Její zřízení je zdarma, a máte-li u Komerčky studentský účet, stojí její vedení jen pět korun měsíčně. V ceně navíc dostanete pojištění proti neschopnosti splácet i cestovní pojištění až na šedesát dní. A pokud by vás víc lákaly nákupy, můžete mrknout i na jejich A Kartu nebo Lady Kartu, u kterých najdete zajímavý slevový program Sphere.

Víc info o nich na kb.cz.

Kreditka se od vaší klasické (debetní) karty k účtu liší hlavně tím, že skrze ni čerpáte úvěr od banky, který jí následně splácíte. To znamená, že ji můžete použít na neočekávané výdaje, i když váš účet zrovna zeje prázdnotou.

Hodit se bude třeba i tehdy, když si v zahraničí na­ plánujete půjčení auta – většina center při výpůjčce požaduje vratný depozit, jehož ekvivalent v místní měně se obvykle rovná desítkám tisíc českých korun.

Když nebudete mít z čeho brát, nikam nejedete, jedno­ duchá rovnice. Když navíc depozit zaplatíte kreditkou, něco se pokazí a firma se k vám z jakéhokoli důvodu zachová nečestně (třeba si strhne peníze, které jí ne­ patří), můžete nechat problém na bance, která se se službou po zásluze vypořádá.

Aby se vám však operace s kreditní kartou vyplati­ ly, je třeba dodržovat pár jednoduchých pravidel, díky kterým vám na účtu nebudou naskakovat zbyteč­ né poplatky. Mějte na paměti, že kreditka je dělaná hlavně na placení u obchodníků, ať už je to vaše ob­ líbená restaurace, nebo internetový obchod. Pokud je to možné, nepoužívejte ji pro převodové platby

(takovou může být třeba nájem). Pro ty si nechávejte peníze na běžném účtu, případně používejte hotovost.

MNOHO POVYKU PRO NIC

Spousta lidí tvrdí, že zadlužovat se nevyplatí, a ve vět­ šině případů je to naprostá pravda. Kreditka se však dá zkrotit poměrně jednoduše a při správném zachá­ zení se vás nemusejí týkat ani úroky. Půjčenou částku stačí splatit v rámci bezúročného období (trvá několik týdnů) a jste z obliga.

Výborná je kreditka na platby v obchodech nebo on­ -line, pozor ale dejte na bankomaty – výběry se s ní moc nevyplatí, volte pro ně proto radši klasickou de­ betní kartu. A pokud už vybírat musíte, držte se ban­ komatů renomovaných bank.

V zahraničí taky vždycky plaťte v místní měně, ať vám banka zbytečně nestrhává poplatky dvakrát, a raději si pořiďte kreditky různých asociací – jsou totiž místa, kde neberou VISA a jinde zase MasterCard, tak ať se neocitnete v cizí zemi bez peněz.

Nezapomeňte ani na cestovní pojištění – k někte­ rým kreditkám ho dostanete automaticky, takže si ho nebudete muset zařizovat separátně. Přiznejme si, že tohle je fajn bonus zejména pro ty z nás, kteří věčně nestíhají, a to, že nemají pojištění, si většinou uvědomí při nástupu do letadla na zpáteční cestě. Komu se to nikdy nestalo, ať se přihlásí.

Hlavně však nevěřte na pověry – kreditka je fajn vynález, který vám pomůže nejenom na cestách, ale i kdekoli jinde v běžném životě. Investice do ní vás může stát opravdu málo a neskutečně ji oceníte, třeba když vám někdy začne téct do bot.

56 STUDENTA Březen 2019 SM000270

VIGGO MORTENSEN

MAHERSHALA ALI

SM000276

3 OSCARY® NEJLEPŠÍ FILM NEJLEPŠÍ HEREC VE VEDLEJŠÍ ROLI NEJLEPŠÍ PŮVODNÍ SCÉNÁŘ

© A.M.P.A.S.®

„Film, který vám vykouzlí úsměv na tváři.”

AP NEWS

ZELENÁ KNIHA I N S P I R OVÁ N O S K U T E Č N Ý M P Ř ÁT E L S T V Í M

V KINECH OD 7. BŘEZNA HLAVNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER

MEDIÁLNÍ PATNEŘI

→ STUDIUM DESIGNU V SINGAPURU

Grafik a designér Jiří Kubík se rozhodl do studia vysoké školy vrhnout po hlavě a vyměnil několik let strávených na české univerzitě za dvanáct měsíců intenzivního studia singapurské FZD School of Design. Složil přijímací řízení, dal vale kapele, rodině i přátelům a vydal se na rok do Asie. V Singapuru na něj čekal trvalý spánkový deficit, hromada úkolů a studium na jedné z nejlepších škol designu světa. Po návratu domů se díky tomu věnuje svému splněnému snu – vizuální a designové spolupráci s firmami jako McLaren nebo Maserati.

Co tě vedlo k tomu, odjet studovat do Singapuru?

Studovat design a vizuální tvorbu mě lákalo dlouhou dobu. Od rozhodnutí zapsat se na nějakou konkrét­ ní školu v Česku a strávit několik let studiem mě ale odrazovala jakási přílišná volnost a abstraktnost zdejších studijních programů. FZD School of Design v Singapuru nabízí ryze praktické vzdělávání zamě­ řené na rychlost, kvalitu, a především uplatnění stu­ dentů v reálném světě herního, filmového a obecně zábavního průmyslu. Hned během úvodní hodiny si 58 STUDENTA Březen 2019

člověk vyslechne: „Nejsme umělecká škola, jsme simulátor pracovního prostředí a trénujeme profesionály.“ A to mi dává smysl. Intenzivně se věnovat zdokonalování svých dovedností. Ideálně pod tlakem, protože jen tak dokážeš pracovat opravdu na maximum. Školné je zde dost drahé a Singapur obecně nepatří k nejlevnějším destinacím. Jak jsi to vyřešil s financemi?

Finančně to vychází zhruba stejně jako studovat sedm let v Čechách, jen to prostě všechno utratíš za rok.

Text: Stanislava Wolfová, foto: archiv Jiřího Kubíka

SPÁNEK JEN ČTYŘI HODINY DENNĚ

Vysoká cena života na mě ale působila jako skvělá motivace – rozpočítal jsem si roční náklady na stu­ dium, bydlení, jídlo atd. na jednotlivé dny a potom i na hodiny. Vědomí toho, že každých šedesát minut tvojí existence stojí přibližně 115 korun nehledě na to, jestli pracuješ, spíš, anebo třeba zrovna projíždíš Facebook s prstem v nose, tě donutí rozmyslet si, jestli budeš spát šest hodin nebo se kousneš a dáš to dneska jen se třemi. A taky jakou činností se rozhodneš dané pro­ středky spotřebovat.

Zažil jsi tedy v Singapuru „klasická“ česká studentská léta – zajít večer do baru na pivko?

Jak asi tušíš, na nic takového tam není prostor.

Docházka ve škole je dost přísně kontrolovaná a v pří­ padě absence přicházejí tvrdé postihy s pohrůžkou vyloučení ze školy. Někteří párkrát neodolali vábení nočního a sociálního života a vydali se vstříc svým pudům, což se pak ale dost markantně projevilo na vý­ sledcích a hodnocení. Je to asi na uvážení každého, jestli to za to stojí, nebo ne. Jako prevence proti alkoholickým dýchánkům ale také dobře fungují místní ceny alkoholu.

S pivem za 200 Kč člověk přece jen moc parády neudělá.

Tomu teda říkám drezura!

Zní to nejspíš dost masochisticky a upjatě, je ale třeba si uvědomit, že škola trvá jen jeden rok, což opravdu není tak dlouho. Zkus si vzpomenout, co jsi dělala loni touhle dobou. Jsem přesvědčený, že ti to zpětně přijde, jako kdyby to bylo včera. Podle mě stojí za to, vzdát se na tu chvíli všeho rozptýlení a soustředit se na práci.

Na pivka v baru a ranní vyspávání bude ještě dost času po zbytek života (aspoň teda doufám!).

Jak vůbec vznikla vysoká škola, která trvá jen jeden rok?

Zakladatel školy Feng Zhu dříve učil na světově

proslulé Art Center College of Design v americké Pasadeně, kde vedl tříletý studijní program zaměřený na Entertainment Design. Nebyl ale spokojený s tím, jak byla výuka z jeho pohledu příliš uvolněná, a tak se rozhodl, že vezme stávající program, nacpe ho do jed­ noho roku a přidá ještě něco navrch. Nebo to tak ales­ poň tvrdí legendy. (smích) Když máte vše nahuštěné do jednoho roku, jak vypadá organizace výuky?

První semestr je zaměřen čistě na techniku kresby a vizuální komunikace. Trénují se takové dovednosti jako například skicování a prostorová vizualizace ob­ jektů na papíře, perspektiva anebo studie materiálů a jejich vizuální podoba při různých světelných pod­ mínkách. Druhý semestr je naopak pouze o concept designu a řešení úloh, které Feng sám dostal zadané během své profesionální praxe v herním a filmovém průmyslu. Typické jsou úkoly jako „Po výbuchu jaderné elektrárny je oblast zamořená radioaktivitou, navrhněte design vozidla, které se v oblasti může pohybovat“. Třetí semestr si potom dává za cíl jediné – použít všechny nabyté zkušenosti a přetavit je do formy prezentova­ telného portfolia, které studentovi zajistí zaměstnání, ideálně ihned po ukončení školy.

Jaká je tedy reálná šance získat po ukončení studia práci v oboru?

FZD se na svých webových stránkách chlubí devade­ sátiprocentní úspěšností svých absolventů při hledání zaměstnání. Doplňují také, že studium na této škole je tak náročné, že se pak pracovní praxe v opravdovém světě zdá jako „piece of cake“. Tak uvidíme.

U nás můžeš mít během semestru školu klidně jen dva dny v týdnu. Jak jsi to měl ty?

Cena života v Singapuru funguje jako účinná prevence proti prokrastinaci – s pivem za 200 Kč toho člověk do hospody moc nenachodí

Březen 2019 STUDENTA 59

Ukázky z Jirkova portfolia.

Roční dril přinesl svoje ovoce.

60 STUDENTA Březen 2019

Vyučovacích hodin je během týdne poskrovnu. Školní den ale začíná vždycky v 10.00 a student musí být pří­ tomen každý všední den od rána do 18.00 nehledě na rozvrh, což je kontrolováno podpisem v tabulce při pří­ chodu a při odchodu. Zde ale přichází podle mého hlavní přednost FZD; výuka je zde koncipována ryze prakticky, a tak je většina času strávena kresbou, 3D modelová­ ním nebo jinou činností, která generuje nějaký uchopi­ telný výstup. Nepíšou se žádná pojednání a teoretické studie, studenti jsou hodnocení na základě množství a kvality kreseb a konceptů, které vyprodukují.

To asi podněcuje soutěživost – kdo toho vytvoří nejvíc a nejlíp, že?

Prostředí na škole je dost kompetitivní – všichni sem samozřejmě přicházejí s tím, že chtějí být nejlepší.

Takže když pak vidíš, jak spolužák v jednom předmětu odevzdává šest stránek nahuštěných precizně pro­ vedenými skicami, nedá ti to a příští týden jich prostě musíš odevzdat osm. Žádné testy na vás tedy nečekaly?

Ale jo. Během roku se objevuje několik přepadových mid-term testů, které probíhají tak, že se najednou otevřou dveře, do třídy přijde učitel a zadá navrch všech probíhajících zadaných prací ještě další, která musí být odevzdána v ten stejný den. Na konci se­ mestrů se ještě pracuje na tzv. term finals – závěreč­ ných úkolech semestru, které mají větší rozsah než ostatní zadání, je na ně o něco víc času a mají v hodno­ cení větší váhu. Ty se potom s velkou slávou prezentují za přítomnosti celé školy a jsou předmětem zapále­ ných debat ještě v dalších týdnech.

Myslíš si, že se to opravdu dá všechno naučit jen za jeden rok?

Určitě neodcházím ze školy s tím, že bych měl už

navždy vystaráno a všechno uměl, to v žádném přípa­ dě. Naopak je toho ještě tolik, co se potřebuju, a pře­ devším chci naučit, že by to tempem FZD vystačilo na další tři lidské životy. Ale reinkarnaci stranou. Mám každopádně za to, že učení a sebezdokonalování je úkol minimálně na celý jeden život, obzvlášť v tako­ vém oboru, jako je design.

Hádám tedy, že spánkový deficit jsi měl asi hodně často?

Zkoušel jsem si ze zvědavosti měsíc přesně měřit, jak dlouho spím, a vyšlo mi průměrně 3,7 hodin denně.

Spánkový deficit se tu tedy v podstatě rovná stan­ dardnímu stavu, na který se ale dá časem trochu zvyknout. Některým klukům se tu podařilo vynalézt docela originální a občas až úsměvné metody, kterými se snažili prodlužovat výkonnost. Spolužáka jsem tak například našel, jak pracuje u stolu vestoje v překli­ matizované místnosti, jiný zase odjížděl posledním vlakem metra na konečnou stanici, kde byl pak nucen zůstat až do ranních hodin, než mu jel další spoj zase zpátky do města.

Máš za sebou rok malování, kreslení a designu. Co nejdůležitějšího ti ale tahle škola přinesla?

To nejhodnotnější, co si ze školy odnáším, jsou roz­ hodně přátelství vybudovaná během studia. Intenzivní a naprosto unikátní kreativní prostředí, které škola ve­ leúspěšně vytváří, je něco, co jsem nikdy předtím neza­ žil. Ono totiž být v jedné místnosti s dalšími třiceti lidmi, kteří třeba jen při cestě na oběd obíhají zaparkovaná auta a nechávají se unášet tvarem prolisů na kapotě – to prostě není společnost, na kterou narazíš denně.

Další důležitou věcí je určitě disciplína a efektivita práce, kterou si člověk během roku na FZD chtě nechtě musí vybudovat, pokud se chce dostat až na konec.

→ PROGRAMOVACÍ MÁGOVÉ Z ČVUT

SARKASMUS CHATBOTI ZATÍM NEPOZNAJÍ

Text: Petr Cieslar, foto: Tereza Kopelentová

Alquist – konverzační umělá inteligence (lidově chatbot) narozená skrze programovací umění skupiny studentů z ČVUT. Alquist se již podruhé za sebou umístil na druhém místě v prestižní světové soutěži Alexa Prize (něco jako Miss World mezi chatboty) a má za sebou i desetitisíce kvalitních konverzací s reálnými uživateli. O využití chatbotů i jejich vzniku jsme hodili řeč s Alquistovými tvůrci.

Zeptám se úplně laicky. Co je to chatbot?

Ondra: Já nevím. (smích) Ale udává se, že je to počítačový pro­ gram, který je určen k vedení dialogu s reálným uživatelem.

Petr M.: Ale taky můžou chatboti komunikovat mezi sebou, jenže to se zatím moc nedělá.

Jakub: Záleží na tom, o jakém chatbotovi se bavíte. Jedni, tzv. goal oriented chatboti, mají za cíl vám prodat třeba letenku, jízdenku a jídlo. A pak jsou tzv. social chatboti, kteří mají za úkol se s vámi kvalitně o čemkoli bavit.

A ve kterém odvětví se chatboti používají nejvíce?

V marketingu, na sociálních sítích, nebo někde úplně jinde?

Jakub: Na Facebooku třeba. Ale jde jen o chatboty textové. Dále mají různé firmy chatboty na automa­ tické psaní zpráv o sportu, jednoduchou zákaznickou

podporu a jednoduchý prodej. Náš chatbot se ale ovládá přímo hlasem a využívá se v hlasových asis­ tentech, jako je Amazon Echo nebo Google Home.

Honza: Nejlépe se totiž chatboti používají tam, kde můžete předmět konverzace ohraničit a specifikovat.

Třeba v call centru je poměrně jednoduché imple­ mentovat chatbota. Na základě chování a dat o práci člověka, který zde pracoval „manuálně“, dokáže práci chatbot efektivně automatizovat.

Petr L.: Chatbot ale může fungovat skvěle i v kombina­ ci s člověkem. Nemusí člověka nahradit úplně. Příklad: Musíte si v call centru nastudovat velký manuál, ve kterém máte pokyny, co vůbec volajícím říkat. Když vám někdo zavolá s otázkou, tak se místo šprtání manuálu jednoduše zeptáte chatbota. Chatbot navrhne odpově­ di a pracovník jen zkontroluje, jestli je dobře gramatika

Programátoři hledají nadšené studenty IT i humanitních oborů!

Pokud se zajímáte o svět umělé inteligence a hledáte možnost, jak se dále rozvíjet, ozvěte se klukům a chatbotu Alquistovi! Uvítají studenty technických i humanitních oborů a dají vám příležitost spolupracovat na pestrých projektech pro největší mezinárodní značky. Více na webu alquistai.com/careers.

Březen 2019 STUDENTA 61

nebo jestli odpověď skutečně dává smysl.

Petr M.: Chatboti prostě napovídají, co má člověk v call centru odpovědět, a díky tomu se zautomatizuje osm­ desát procent nejčastějších dotazů. Call centrum na tom ušetří peníze a nepotřebuje tolik lidí.

Dobře, takhle to funguje dnes. A co za pět let? Máme očekávat nové chatbotí technologie?

Jakub: Myslím, že budou super chytří chatboti, co zvládnou de facto všechno. Zařídí vám rezervaci v re­ stauraci, a ještě k tomu přihodí konverzaci na téma kvality jídla. Z chatbotů se prostě stanou přátelé.

Váš tým na tom chatboto-lidském přátelství usilovně pracuje. Minulý rok jste obhájili druhé místo v globální soutěži The Alexa Prize, kterou vyhlašuje mega obchodní supergigant Amazon. Mimo jiné i za účelem zlepšení své virtuální asistentky Alexy. Jaký byl pocit porazit skoro všechny ostatní programovací mágy světa?

Honza: Radost, protože do soutěže se na začátku hlásí přes dvě stě týmů z celého světa. Následně Amazon vybere jen osm, kterým umožní díky financím dále na vývoji pracovat. Umístit se na druhém místě ve světo­ vém měřítku je hodně velký úspěch.

Tým studentů z ČVUT a Karlovy Univerzity (Jan Pichl, Martin Matulík, Jakub Konrád, Petr Marek, Petr Lorenc, Van Duy Ta, Ondřej Hrách a Radka Fléglová) pod vedením Jana Šedivého vytváří konverzační umělou inteligenci s názvem Alquist pro chytré asistenty Amazon Echo. Vývoj probíhá v inkubátoru e-Club pod hlavičkou CIIRC ČVUT. Čerstvě obhájili druhé místo v mezinárodní soutěži The Alexa Prize pořádané americkým gigantem Amazon, kde předčili ty nejlepší univerzity světa, a odvezli si cenu 100 000 dolarů.

Nyní se připravují na další ročník soutěže a hledají nové možnosti pro využití vytvořené hlasové technologie.

62 STUDENTA Březen 2019

To bez debat úspěch je. A co nějaký rival? Něco jako Nebelvír vs. Zmijozel?

Jakub: Jak loni, tak letos se v poslední trojici umístily dva týmy. My a skotská Univerzita Heriot-Watt. V obou případech soutěž skončila stejně. My dvakrát druzí a oni dvakrát třetí. Spíše než rivala teď máme kamaráda.

Zpátky k Alquistovi. Účelem programátorského klání bylo vyvinout chatbota, který si dokáže „přirozeně“ povídat více než dvacet minut. To je taková průměrná délka rozhovoru u jednoho piva. Vydržím si s chatbotem na pivku takhle dlouho povídat?

Petr M.: My jsme letos zvládli osm minut. To je o pět minut více než v minulém roce. Může se to sice zdát jako krátká doba, ale na chatbota je to fakt dobrý. Navíc jde o průměr z několika uskutečněných konverzací mezi sku­ tečnými lidmi a naším chatbotem, přičemž některé kon­ verzace s reálným uživatelem se vůbec nepovedly a byly zhruba tříminutové. Některé ale zase byly o poznání delší.

Ondra: Dokonce jsme experimentálně zkoušeli, jak to funguje u lidí, když se z ničeho nic musejí bavit s cizím člověkem. A i mezi lidmi je těžké poznat, jestli je kon­ verzace baví nebo nebaví.

Petr L.: My totiž o uživateli, se kterým chatbot komuni­ kuje, víme v podstatě jen jeho Amazon ID a nic víc. Vše, co potřebujeme vědět, tak z něho postupně musíme dostat – jméno, jak se má, co má rád – a pak už podle těchto informací nechat chatbota vést konverzaci.

Chápu to dobře tak, že čím déle bych chatbota používal, tím delší dobu bychom si měli co říct?

Jakub: Přesně tak. To máte, jako když jdete někam s kamarády. Bavíte se o společných věcech i zálibách.

O podobnou konverzaci se snaží i social chatbot. Máte rádi filmy? Chatbot se bude bavit o filmech. Jste fa­ noušek Slavie? Tak bude téma Slavie. Ale svou roli hraje i skutečnost, že lidé zatím nejsou zvyklí mluvit na stroj. Člověk, který nikdy v životě nemluvil se strojem, z toho nebude mít dobrý zážitek, zatímco když s chat­ botem mluvíte po páté, po šesté…

Což mi připomíná, že po internetech kolují videa malých dětí ovládajících domácího virtuálního asistenta, třeba Amazon Echo. Dětem to asi nepřijde tak „podivné“, bavit se s chatbotem, co?

Martin: Hodně uživatelů našeho chatbota jsou podle záznamu děti a ty si s Alquistem dokážou povídat opravdu dlouho. Navíc je povídání i dost baví. Čím to, že zrovna váš chatbot je natolik unikátní, že s ním uživatele baví konverzovat? Jde jen o nějaký dojem z Alquista, nebo jde o jeho „myšlení“?

Honza: Jde o několik věcí. Jednoduše se Alquist musí tvářit jako kamarád a být zábavný. Kdybychom do konverzace nedali nějaké ty vtípky a zajímavosti, tak by uživatele pokec nebavil. Dále musíme hrát na city a uživatele nenutit bavit se striktně jen o jedné věci.

Vtípky?

Petr M.: Náš Alquist využívá dva typy dat. Jedna jsou dialogové scénáře vypadající jako rozvětvený di­ vadelní scénář. Uživatel řekne tohle a Alquist na to odpoví tamto. A pak je druhý typ dat. To jsou obvykle informace z internetu. My třeba používáme fun fakta z Redditu nebo novinky z The Washington Post a ty přes odkaz vkládáme do scénáře.

A když se ve scénáři konverzace objeví pocity? Poradí si s nimi Alquist?

Petr M.: My dokážeme z věty zjistit tzv. sentiment, který nám uživatel řekne a poskytne. Když bude někdo nadávat na film ve smyslu, že je to nejhorší film na světě, tak nám to řekne: Jo, hele, tohle je ne­ gativní věta.

Ondra: Ale pak je problém, když to uživatel myslí iro­ nicky a význam věty se úplně překlopí. Tuhle situaci v současné době nelze poznat.

Nejdůležitější otázka závěrem – kde si mohou čtenáři vyzkoušet pokec s Alquistem?

Jakub: Na jakémkoli zařízení, na kterém si můžete povídat s Alexou. Když řeknete v aplikaci: Alexa, let‘s chat, tak s vámi začne komunikovat jeden ze tří finálových chatbotů, třeba právě Alquist z ČVUT. Rovněž si lze stáhnout i simulátory Alexy pro chytré telefony, stačí jen aplikaci nainstalovat a říct: Alexa, let‘s chat.

SM000273

→ FINANČNÍ KRIZE NENÍ NEPŘÍTEL

Ačkoli prožíváme období relativního klidu a prosperity, připadáme si, že ekonomové spustili trailer k nové Hře o trůny. Neblíží se však zima filmová, ale finanční. Jestli se jí máme doopravdy obávat, nebo svou pozornost směřovat k jinému problému, jsme se zeptali ekonoma Petra Rozmahela z Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně, jehož specializací je analýza hospodářských cyklů. Své odborné názory prezentuje i v rámci Horizontu 2020, největšího výzkumného programu Evropské unie.

V jaké fázi hospodářského cyklu se nacházíme a jak se to promítá do našich životů? Česká republika se nachází spíše v období expanze, to znamená, že naše ekonomika prosperuje. Všichni lidé, kteří chtějí pracovat, už pracují. Pokud se na to podíváme z pohledu firem, tak ty bohužel řeší nedo­ statek pracovníků. Proto zvyšují platy, aby přilákaly zaměstnance z jiných domácích firem či ze zahraničí.

Ať už je vábí z východu, či západu, vždycky musejí 64 STUDENTA Březen 2019

nabídnout tak vysokou mzdu, která je přesvědčí ke změně pobytu.

Je to jedenáct let od velké finanční krize a mnoho ekonomů varuje, že brzy přijde další. Kdy ji můžeme očekávat?

Je přirozené, že po době růstu přijde ochlazení. Vývoj ekonomiky se opakuje v cyklech. Ale jestli se z toho vyklube hluboká krize, jako se to stalo po roce 2008,

Text: Andrea Soukupová, foto: Eva Rušarová

PROBLÉMY NÁS ČEKAJÍ JINDE

to nikdo nedokáže předvídat. Jistě budeme svědky poklesu tempa růstu ekonomiky, to však očekáváme.

Každopádně bych hned fázi recese nenazýval krizí.

Tou je až pokles domácího produktu několik čtvrtletí či let po sobě doprovázený růstem nezaměstnanosti.

Nikdo dopředu neví, kdy k ochlazení ekonomiky dojde ani jak dlouhé bude. Samozřejmě má na prohloubení vliv mnoho faktorů. Třeba jestli spoříte, nebo hodně utrácíte. Já bych rozhodně doporučoval spořit v dob­ rých časech a ve špatných čerpat úspory. Správně by se tak měly chovat i vlády, ale bohužel tomu tak není.

Krize negativně ovlivňuje mnoho odvětví. Která bývají nejvíce dotčená?

Historie a zkušenosti říkají, že mezi nejvíce zasažená odvětví patří stavebnictví a strojírenství. Především stavebnictví je závislé na státních zakázkách. Jakmile vláda začne šetřit, nebude tolik zakázek, a tudíž ani práce. Zaměstnanci budou nuceni jít na dovolenou a pak se stanou nezaměstnanými. Samozřejmě fi­ nanční krize po roce 2008 se dotkla téměř všech odvětví až na světlé výjimky, například v high-tech oborech.

Pomiňme teď konkrétní obory. Jaký druh zaměstnanců bude krizí nejvíce ohrožen?

Nejdříve se společnosti rozloučí s agenturními pra­ covníky, a to jak s těmi domácími, tak zahraničními.

V tomto případě nehraje roli, jak vysokou máte kva­ lifikaci, jde spíše o pracovně právní vztah. Smlouva na neurčito je přece jen jistější než pracovní dohoda.

První fázi propouštění nepocítí kmenoví pracovníci se smlouvou ani esa v oboru, která zaměstnavateli při­ nášejí vysokou přidanou hodnotu.

Naštěstí se teď nacházíme na druhé straně mince a prožíváme období s velmi nízkou mírou nezaměstnanosti.

Ano, tu má dnes Česko dokonce nejnižší v Evropě.

Každopádně jednou se tato situace překlopí. Já osobně bych se ale nebál ekonomických cyklů, tedy střídání období expanze a recese. Být studentem vysoké školy, tak bych se obával spíše strukturálních změn. Dochází totiž k polarizaci trhu práce, která je ovlivněná roboti­ zací a automatizací. V Americe i anglosaských zemích je tento jev více pozorovatelný, u nás prozatím méně.

Co je to polarizace trhu práce? A proč bychom se jí měli bát více než finanční krize?

Jde o to, že robotizace a automatizace nahrazují určité profese. Především ty s rutinními činnostmi, a to jak manuálními, tak myšlenkovými. Najednou nepotře­ bujeme některé úředníky, protože místo nich máme roboty. Do jisté míry mohou být nahrazeni i učitelé.

Pokud si pracovníky rozdělíme na vysoce, středně

a nízko kvalifikované, tak roboti začali nahrazovat ty středně kvalifikované. Díky tomu dochází k polarizaci.

Roste poptávka po vysoce vzdělaných, kvalifikovaných lidech a stejně tak i po nízce kvalifikovaných. Naopak středně kvalifikovaní lidé už nemají tak široký výběr volných pozic. Tyto změny by měli studenti určitě zo­ hledňovat při výběru školy a budoucího povolání. Říkáte, že v budoucnu bude zájem především o vysoce a nízce kvalifikované. Koho si pod těmito kategoriemi máme představit? Člověk s označením high-skill není pouze vysokoško­ lák s jedním vystudovaným oborem. Je to člověk, který má mnohem větší záběr a přesah i do oborů dalších.

Nestačí, že jste vystudovaný ekonom, měli byste mít třeba přehled o IT nebo mluvit několika jazyky. Ideální je vystudovat dvouobor. Mezi low-skill řadíme dělníky, řemeslníky, uklízečky a podobně. Roboti měli původ­ ně nahradit pracovníky podle míry kvalifikace. Tedy nejdříve ty s nejnižší kvalifikací a schopnostmi. To se ale neděje. Když to zjednoduším, tak třeba instalatér vydrží na trhu práce déle než úředník, který pracuje ve veřejné správě a jehož činnosti se stanou časem rutin­ ními. I když musí využívat logické myšlení, tak stejně ho časem nahradí určitý systém či algoritmus.

Pokud patřím mezi většinu, která si zvolila jednooborové studium, tak co mohu udělat pro to, abych se stala high-skill pracovníkem?

Doporučuji nejen studovat, ale také rozvíjet své uni­ kátní schopnosti. Každý z nás má nějaký talent a byla by škoda ho nevyužít. Nehnal bych se do první práce už ve čtvrťáku na vysoké škole, spíše bych nasával vě­ domosti, protože v pětadvaceti letech se učíte relativ­ ně rychle. Místo jedné stáže v zahraničí bych jel raději

ROSTE POPTÁVKA PO VYSOCE VZDĚLANÝCH LIDECH A STEJNĚ TAK I PO TĚCH NÍZCE KVALIFIKOVANÝCH. STŘED NAHRAZUJÍ ROBOTI Březen 2019 STUDENTA 65

Mnoho studentů uvažuje o vlastním podnikání. Je pro jeho rozjetí vhodná doba?

Pokud máte skvělý nápad a našli jste mezeru na trhu, jděte do toho. Neberte ohled na fázi hospodářského cyklu. O něm to totiž není. Nejdůležitější je ta myšlenka, vaše energie, dovednosti, ale i tým, který do toho půjde s vámi. Pravidlem úspěšného podnikání je najít výklenek na trhu a zároveň si ověřit, že zde bude někdo, kdo koupí váš produkt nebo službu. Bylo by mylné se domnívat, že je lepší čekat kvůli recesi. Důkazem toho mohou být firmy jako Microsoft a IBM, které vznikly v období krize a nyní jsou velmi úspěšné. Navíc to, že ekonomika ex­ panduje, neznamená zajištěné tržby pro nově vzniklou firmu.

na dvě nebo tři do různých zemí, naučil bych se další jazyk. Podle mého názoru je to rozhodně přínosnější než pracovat při škole.

POKUD CHCETE PODNIKAT, MÁTE SKVĚLÝ NÁPAD A NAŠLI JSTE MEZERU NA TRHU, NA FÁZI HOSPODÁŘSKÉHO CYKLU NEBERTE OHLED 66 STUDENTA Březen 2019

Často se setkáváme s opačným názorem, který nám doporučuje, abychom si při škole našli první odbornou praxi.

Pokud máte podporující rodiče, kteří vám přispívají, pak bych si práci hledal až po studiu. Samozřejmě ne­ počítám občasné brigády, které zpříjemňují student­ ský život. Pokud se ale bavíme o částečném úvazku, tak většinou studenti získají pracovní místo s rutin­ ními úkoly, které jim do budoucna tolik nepřinesou.

Korporáty, které zaměstnají studenty, nehledají větši­ nou talenty, ale levnou pracovní sílu. Důležité je si uvě­ domit, že věk odchodu do důchodu se zvyšuje. Stejně budete padesát let pracovat tak jako tak. Jestli začnete o dva roky dříve, nehraje roli. Co však je důležité, že v produktivním věku využíváte svůj potenciál. Co se v tomto věku naučíte, z toho budete žít celý život.

Na získání dobré práce mají vliv i zahraniční stáže a studijní programy. Je moudré je v období recese omezovat?

Až vám bude čtyřicet let a budete využívat síť kontak­ tů, kterou jste získali během studijního pobytu v Anglii včetně jazykové dovednosti, nadhledu a sebevědomí, budete si pamatovat, že to bylo v období recese nebo krize? Sice se pobyt může zdát drahý a znamenat, že se uskromníte v jiných věcech, nicméně jde o investici do budoucna, která vám přinese více, než do ní vložíte.

Určitě bych jel na zahraniční stáž, a pokud bych se chtěl omezit, tak spíše ve výběru země, do které se vydám.

Místo dražší Anglie bych zvolil levnější variantu.

Ačkoli jste ohledně případné krize spíše optimistický, určitě existuje situace, které se obáváte. Jaká to je?

Mám obavy ohledně ekonomického vývoje Velké Británie. Existuje množství ekonomických argumentů, které říkají, že v počátku tohoto roku pocítí své ekono­ mické limity. Pokud by vystoupila z Evropské unie, zna­ menalo by to, že přijde o výhody, jako je celní unie, volný pohyb osob a kapitálu, ale i obchodní ochrana proti třetím zemím a zbytku světa. Najednou nebude pod křídly Evropské unie, dokonce jí bude sama konkurovat.

Investoři a zahraniční firmy budou samozřejmě neklidní ohledně dalšího vývoje, což by Velká Británie mohla vy­ řešit například snížením daní. To by investory při vidině vyššího zisku přesvědčilo zůstat a možná i přilákalo další. Nízké daně však znamenají nižší příjem do stát­ ního rozpočtu, ale zároveň představují daňovou konku­ renci vůči ostatním evropským zemím. Nedokážu říci, jak se situace bude vyvíjet a jestli se rozšíří i do dalších zemí. Každopádně se obávám, že dojde k ekonomické­ mu ochlazení ve Velké Británii.

Nemůžu si odpustit otázku týkající se hypotéky.

Mnoho ekonomů varuje, že pro ni není vhodný čas, jiní ji zase vřele doporučují. Jaký máte názor vy? Úrokové sazby jsou stále velmi nízké a i přes zpřísnění podmínek je stále jednoduché na hypotéku dosáhnout.

Otázka není, jestli si ji vzít, když potřebuji bydlet, ale jak vysokou jsem schopen unést. Určitě bych se neroz­ hodoval podle toho, kolik vydělávám dneska, ale jaký mám potenciál vydělávat do budoucna a jaké očekávám výdaje. Hypotéka znamená především velké omeze­ ní. Když ji nemáte, můžete cestovat, stěhovat se do jiných měst, ale také měnit zaměstnání. Pokud nemáte rodinu, tak bych s hypotékou počkal, ačkoli je stále ještě levná. Raději bych nasával znalosti a vyrazil na zahra­ niční stáž. A pokud už jste ve fázi, kdy se chcete usadit a máte stabilní příjem, pečlivě zvažte její výši. Budete si chtít koupit auto, jet na hory, mít děti a to všechno byste měli brát v úvahu. Hlavně nezapomínejte na fi­ nanční polštář. Každý měsíc byste po zaplacení hypoté­ ky a běžných nákladů měli něco uspořit.

→ DĚDIČNOST, NEBO PROSTŘEDÍ

CO PŘEDURČUJE NÁŠ ÚSPĚCH VE ŠKOLE Věčná otázka se nedávno opět vynořila: Začínáme všichni na stejné startovací čáře?

A pokud ne, je možné s tím něco dělat?

Text: Mojmír Sedláček

P

řed několika měsíci vydala OECD (meziná­ rodní Organizace pro hospodářskou spolu­ práci a rozvoj) zprávu o stavu vzdělání napříč svými šestatřiceti členskými státy. Mimo jiné jsme se dozvěděli i to, kolika procentům dospě­ lých se podaří dosáhnout na vysokoškolský titul, aniž by jejich rodiče měli alespoň středoškolské vzdělání.

Jednoduše řečeno, jestli se k diplomu dostanou i lidé, v jejichž rodinách nehraje vzdělání prim. Česká repub­ lika se v této statistice umístila prachbídně, pouze 3,6 procent lidí s rodiči bez střední školy dokáže do­ končit vysokoškolské studium. V jiných zeměpisných šířkách jsou čísla diametrálně odlišná – například ve Finsku či na Novém Zélandu je úspěšnost těchto lidí daleko přes 30 procent. Naši němečtí a rakouští sou­ sedé si stojí několikanásobně lépe s 15, respektive 10 procenty, průměr OECD se pak zastavil na 21 pro­ centech – zkrátka mnohem lépe nežli u nás.

Jako nejvýraznější ukazatel úspěšnosti se ukázal fe­ nomén, u nás známý už pod trochu zneváženým a me­ diálně propraným termínem inkluze. V tuto chvíli tím však máme na mysli začlenění sociálně znevýhodně­ ných dětí do běžných tříd, což se řadě zemí (Švýcarsko, Finsko) daří a nese to své ovoce – děti z chudších poměrů dosahují lepších výsledků nejen během základ­ ní povinné docházky, ale i později na úrovni vysokých škol. Snaha o vymazání počátečních sociálních rozdílů se tedy vyplácí a vede k rovnostářské společnosti, která je do značné míry demokratickým ideálem.

Vedle sociologických dat ale vzpomeňme i na příbuz­ ný obor, totiž psychologii. Průzkumem se nám totiž při­ pomíná odvěká otázka, která nedala odborníkům rané psychologické vědy spát – hraje ve vývoji člověka větší roli vliv okolního prostředí, nebo poděděný genetický základ? O tento tradiční filozofický spor se přely první psychologické směry přelomu 19. a 20. století a nutno dodat, že ani jedna strana nedokázala mít jasně navrch.

Pokud se totiž neomezíme na dohady a dojmy, ale sáh­ neme k vědeckým metodám, bude velmi obtížné od sebe odlišit všechny proměnné a jednoznačně oddělit vliv genetického základu od společenského působení.

Slavný spor známý pod názvem „nature versus nur­ ture“ tudíž žije dál a oba jeho póly si stále zachovávají

dostatek příznivců, přestože se moderní přístup pomalu smiřuje s tím, že pravda zase jednou bude kdesi upro­ střed. Mohou nám data o vzdělanosti v rozlousknutí téhle hádanky nějak pomoci?

PROBLÉM VZDĚLANOSTI?

Zmíněná čísla mohou vypadat děsivě, vždyť pouhá tři procenta studijně úspěšných dětí ze sociálně slabých poměrů opravdu optimismus nevzbuzují. Zároveň si však musíme uvědomit, že mezi rodiči do zhruba pa­ desáti let se pohybují pouze jednotky procent těch, kteří nedosáhli ani na středoškolské vzdělání. V tomto ohledu jsme na tom i ve srovnání se západní Evropou velmi dobře, což je způsobeno také odlišným pří­ stupem ke vzdělání v minulých dekádách. Možnost studovat vysokou školu se u nás rozšiřuje teprve od poloviny 90. let, zatímco se studiem středoškolským takový problém nebyl; absolventů střední úrovně vzdělání proto máme relativně hodně, zatímco deficit v počtu vysokoškoláků oproti státům s poklidnější po­ litickou historií stále trochu doháníme. Takže všichni hurá na univerzity? Ne tak docela…

VYSOKÁ ŠKOLA PRO KAŽDÉHO

Pokud chceme žehrat na přílišnou snahu o tlačení stu­ dentů do vysokých škol, přestože na ni třeba nepatří, otevře nám oči další statistika. Evropský statistický úřad Eurostat totiž na podzim zveřejnil data o vzděla­ nosti v Evropské unii a naše země se umístila na nepříliš lichotivém 23. místě (z 28 zemí). Aktuálně totiž máme necelých 24 procent obyvatelstva s vysokoškolským vzděláním, čímž nezanedbatelně zaostáváme za unij­ ním průměrem ve výši 31 procent. Na špičce jsou mi­ mochodem Irové s téměř neuvěřitelnými 45 procenty, na chvostu tabulky (tedy za námi) se nacházejí kupří­ kladu Italové, Rumuni, Chorvati či Slováci. Dlouhodobě se tato čísla samozřejmě zvyšují napříč celým konti­ nentem. Můžeme se samozřejmě bavit, jestli je vážně nutné, aby polovina populace měla akademické frčky, ovšem bez ohledu na kariérní uplatnění přináší vysoká škola cenné schopnosti v podobě nutnosti uspořádání si vlastního života a získání kritického přístupu k infor­ macím; ale to by bylo na jiné povídání.

JEN 3,6 PROCENT LIDÍ S RODIČI BEZ STŘEDNÍ ŠKOLY DOKÁŽE V ČESKU DOKONČIT VYSOKOŠKOLSKÉ STUDIUM Březen 2019 STUDENTA 67

O specifikách vzdělávání dětí a mladistvých ze sociálně znevýhodněných rodin jsme se bavili s docentem Jaroslavem Koťou, sociálním psychologem a vysokoškolským pedagogem, a také doktorkou Lenkou Krejčovou, odbornicí na vzdělávání a pedagogickou psychologii.

Doc. PhDr. JAROSLAV KOŤA vystudoval filozofii a psychologii, habilitaci splnil v dalším oboru, pedagogice. Právě na Katedře pedagogiky FF UK i dlouhodobě působí. I proto mezi jeho profesní zájmy patří interdisciplinární propojování oborů nebo role učitele ve společnosti.

68 STUDENTA Březen 2019

Když se člověk narodí do sociálně znevýhodněné rodiny, jaká je šance se z této škatulky vymanit?

JK: Šance má každý, ale záleží na souhře více faktorů.

Motivace v rodinném prostředí hraje první významnou roli. Důležitá je podpora alespoň jednoho staršího člena rodiny (matka, babička, strýc apod.). Je to cesta tzv. selfmademanů, která je těžší, ale není nepřekonatelná, či lépe: nezvladatelná. Sám jsem několik takových do­ spívajících učil na vysoké škole.

LK: Bohužel sociálně znevýhodněná rodina je pro dítě z hlediska školní úspěšnosti určitě rizikovým faktorem.

Jaké reformní kroky by mohly napravení situace pomoci?

JK: Aktivní účast tzv. školních poradců. Na škole jsou pracovníci pověření sociálními problémy a jsou školeni

v pedagogicko-psychologických poradnách. Nesmírně však záleží na tom, zda přistoupí k náplni svého poslání aktivně – a začnou se starat o sociálně problémovou mládež. Moje zkušenost je taková, že tak jeden porad­ ce/poradkyně z cca deseti je aktivnější a vyjednává se sociálním odborem speciální podporu pro děti a dospí­ vající ze sociálně zanedbaného prostředí. Co ale udělá ředitel/ka? Co udělá školský odbor a politici v lokalitě pro tuto mládež?

LK: Různé organizace, například Člověk v tísni, rea­ lizují různé projekty a mají snahu děti ze znevýhodně­ ného prostředí podpořit už před startem školy. Osobně vnímám jako komplikaci hlavně to, když dítě přijde do školy a nemá dostatečnou zkušenost s knihami, psa­ cími potřebami nebo není zvyklé s rodiči chodit na vý­ stavy nebo na výlety. Pak už totiž ve škole nemá tolik

šanci to dohnat. Škola jede pořád dál a tlak na výkon je už od začátku nástupu do školy velký. V životě je občas užitečné se zastavit a posílit to, v čem cítíme deficit; to se ve školách neděje. Kvůli těmto problémům pak dítě stále výrazněji selhává.

Motivace v rodinném prostředí hraje ve vzdělávání určitě významnou roli

Je předškolní věk pro vývoj až tak klíčový? Neměla by škola být i k tomu, aby dětem poskytla to, co rodiče nedokážou?

LK: Moje zkušenost třeba u středoškoláků je taková, že dobře fungující škola jim dokázala dát dobré emoci­ onální a sociální zázemí. Když se studenti cítí ve škole dobře, dokážou problémy v rodině vydržet. Díky vybu­ dování pozice a jistot pak mohou ve správné škole fun­ govat i děti, které mají jinde potíže. V tomhle tedy škola rodinu suplovat může.

Ale co se týče třeba bohatosti slovní zásoby, existují výzkumy poukazující na hrozivě se rozevírající nůžky už v prvních letech školní docházky. V jedné studii byly děti už ve čtvrté třídě extrémně pozadu ve školních znalos­ tech a dovednostech, pokud měly doma nepodnětné prostředí a do školy přicházely nevybavené adekvátní­ mi řečovými dovednostmi.

Co vnímáte v českém školství jako problém?

LK: Školy velmi tlačí na výkon a na žáky se hrne ob­ rovské množství požadavků. To by si zasloužilo velkou reformu. Vždyť je to dlouhodobě neudržitelné – všech­ ny vědní obory se vyvíjejí a to, co se učili rodiče sou­ časných dětí ve vyšších ročnících, se dnes učí mnohem dříve, jelikož je těch poznatků minimálně o dekádu více.

Tlak na takový výkon pak znemožňuje krátkodobé zastavení a zaměření se na eliminaci určitého problému.

Pokud by se takto dohnal třeba deficit ve čtení, vedlo by to k širšímu obohacení napříč všemi předměty. To zatím školy stále nechápou. A když děti tyto přemrště­ né nároky nezvládají, jsou otrávené a ztrácejí motivaci – ostatně stejně jako dospělí. U sociálně znevýhodně­ ných rodin to platí dvojnásob, jelikož tam leckdy k učení není ani podpora.

Hrají v tomto tématu roli státní maturity? Jakou?

JK: Každý jedinec musí projít řadou zkoušek. Jestli je jednou z nich státní maturita, k níž lze mít mnohé vý­ hrady, je víceméně irelevantní. Důležitá je mobilizace

volních vlastností a intelektových předpokladů, aby studující prošel úspěšně překážkami, které jej škola, či dokonce stát nutí překonávat.

LK: Čekala jsem, že problém bude spíše u studentů soukromých středních škol, kde se někdy kupčí se vzdě­ láním. Mám ale pocit, že se nic dramatického nezmě­ nilo. Můj osobní odhad je, že většina dětí ze sociálně znevýhodněných rodin k maturitnímu středoškolskému vzdělání ani nedojde, takže reforma kolem státních ma­ turit se jich obvykle ani nedotkne.

Mají smysl přípravné kurzy či doučování? Nebo jejich cena ještě více rozevírá sociální nůžky?

JK: Samozřejmě, že mají. Ale nemá příliš velký smysl doučovat demotivované. Je vhodné v tomto případě získat a motivovat nejen dítě, ale i některého z rodičů, který je pro dítě či dospívajícího důležitý.

LK: Řada rodin ze sociálně znevýhodněného pro­ středí takových možností především ani nevyužije.

Obzvláště pokud je třeba platit něco navíc. Tyto děti jsou odtrženější od všeho, co má formu doplňku či něčeho nepovinného.

Jedinou výjimkou jsou aktivity, jež spadají do rámce školy a není třeba kvůli nim někam speciálně dojíždět či je platit. Hlavně je ale důležité ukázat, k čemu jsou tyto aktivity dobré – že nemusejí souviset s jedničkami ve škole, ale spíše s tím, jak co nejlépe strávit odpoledne.

Mně se líbí například projekt Čtenářské kluby, které často pořádají sami učitelé z dané školy; tam se děti snadno něčeho doberou. Dobře koncipované a vysvět­ lené projekty v rámci školy, které třeba časově navazují na konec výuky, mohou být úspěšné.

Mění se postupem času přístup ke vzdělání ze strany rodičů? Všímáte si nějakých trendů?

JK: Mění se přístup celé generace. Co bylo desetiletí po druhé světové válce považováno za výsadu malé skupiny, se stalo ke konci dvacátého století téměř sa­ mozřejmostí – v celé řadě rodin její členové považují za samozřejmé, že se dospívající bude ucházet o možnost dalšího vzdělávání. Vzhledem k rozšiřujícímu se počtu míst má také velkou šanci, že se mu tento požadavek podaří naplnit.

LK: Systematická práce s jakýmkoli dítětem vede k jeho dalšímu rozvoji. To se i mnohokrát výzkumně potvrdilo. Prosté odkázání na to, že někomu „nebylo dáno“, je liché. Každý máme své limity, ale netroufala bych si říci, kde přesně jsou. Genetický základ, porod i nemoci mohou být komplikace na cestě ke zdravému vývoji, ale když je dostatek času a energie na intervenci, téměř každý se dokážeme dostat dál. Proto je i investi­ ce do vzdělání ekonomická záležitost, přestože se jedná o práci v dlouhodobém horizontu. Se samotnou dědič­ ností bych se prostě nespokojila.

PhDr. LENKA MORÁVKOVÁ KREJČOVÁ, Ph.D. působí na Katedře psychologie FF UK, specializuje se na školní a pedagogickou psychologii. Je též ředitelkou DYS-centra Praha,z.ú.,zaměřujícího se na podporu dětí s poruchami učení, a spoluzakladatelkou ZŠ Poznávání, s.r.o.

Březen 2019 STUDENTA 69

→ ZNÁSILŇOVÁNÍ NEBOHÉ PŘÍRODY, NEBO ZPŮSOB, JAK ZACHRÁNIT PLANETU? Co se týče sexuality, už dávno jsme se jako lidstvo dostali za hranice biologie – vzrušují nás auta, zvířata, lesklé materiály nebo provazy. Jsme totiž formováni tím, co nás obklopuje. Kdyby šlo o jen biologický proces, rozmnožíme se a jdeme ven za potravou, jenže my sexualitu posouváme dál a dál.

Těžko říct, kam až můžeme dojít.

70 STUDENTA Březen 2019

Text: Pavla Gabrhelíková

EKOLOGIE JAKO SEXUÁLNÍ ORIENTACE

A

ť už na to měla vliv diktatura, konzervatis­ mus, nebo cenzura, byla dřív jakákoli odchylka od stavu „muž a žena spolu mají v posteli sex“ prostě tabu. Jenže 21. století s sebou přineslo posun v myšlení i sebepojetí a ani my se navzdory často xenofobní společnosti nijak zvlášť netajíme tím, že jsme si to na výšce rozdali s někým stejného pohlaví, že jsme prožili období častého střídání sexuálních partnerů nebo že si ujíždíme na nějakém fetiši.

Co si budeme povídat, jsme prostě tak nějak smíře­ ní s tím, že se určité sexuální menšiny potkávají kvůli tomu, aby se jejich příznivci při sexu věšeli za provazy, nebo třeba proto, že je vzrušuje hra na pána a psa.

A věšet je kvůli tomu rozhodně nebudeme. S ros­ toucím zájmem o životní prostředí a zdravý životní styl k nám v posledních letech ze Západu přichází další, zatím příliš neobjevená úchylka. Její jméno je ekosexualita.

Jako ekosexuál musíte patřit k aktivistům a zachraňovat hory, vodu i lesy svou nehynoucí láskou OPTIMISTICKÉ ZAČÁTKY KOMUNITY

Největší šrumec okolo lidí souložících s přírodou byl v roce 2012, kdy se začala ekosexualita řešit i u nás.

Proto najdete i několik českých článků o lidech, kteří se válejí v bahně a říkají tomu láska. Po celém světě se prý ke hnutí hlásí statisíce lidí.

Snad úplně nejvíc udělala pro začátky ekosexua­ lity dvojice souputnic Elizabeth Stephens a Annie Sprinkle. Tyto dvě parťačky a umělkyně vydaly manifest ekosexuálů a usilovaly o to, aby se ekose­ xualita oficiálně přidala do komunity lesbiček, gayů a tak dále s názvem LGBTQI. V manifestu je mimo jiné taky zavedeno to, že jako ekosexuál musíte patřit k aktivistům a zachraňovat hory, vodu i lesy svou nehynoucí láskou. I když to možná někomu zní jako výplod chorobné mysli dvou osamělých žen­ ských, ani jedna z nich není žádná nevzdělaná za­ hradnice – obě mají před jménem titul PhD. Jelikož jde o mladý sexuální směr, přesunul se z článků a internetových stránek s ezo designem především tam, kde je mladých nejvíc – na YouTube.

Nenarazíte tu ale na tolik videí a v takové kvalitě, kolik byste očekávali. Ekosexuálové totiž nejspíš na­ razili na to, že se jejich sexuální touha po Zemi řadí v hlavách společnosti někam mezi vyznání čtyřicát­ níků, jejichž úchylkou je se ve volném čase převlékat za My Little Pony a sypat na sebe třpytky. A tak se drží zpátky.

OSLAVA VŠEHO PŘÍRODNĚ ŠPINAVÉHO

I když většině z nás písek, bahno nebo špína v rozkroku vadí, ekosexuálové se s tím nemažou.

Přesněji řečeno – napatlají si „přírodu“ v jakémkoli skupenství kamkoli. Ale nejde zdaleka jen o lidi, kteří si jakýmkoli možným i nemožným způsobem patlají hlínu na genitálie.

Ekosexualita je totiž odstupňovaná různě, a proto by se v ní nejspíš nakonec našel každý, kdo by opravdu dobře hledal. Patří k nim všichni, kdo po­ užívají recyklovatelné sexuální pomůcky, ale i ti, které rajcuje čichání a žužlání čerstvých malin, nebo takoví, co se šourají genitáliemi o kámen ve vodě.

Tak například hnutí s výstižným názvem Fuck for Forest naprosto nepokrytě nazývá svůj druh ak­ tivismu ekofilií. A jdou na to i velmi marketingově.

Proslavili se veřejným pohlavním stykem se stromy.

Jejich porno si můžete stáhnout za poplatek z webu, výtěžek pak jde na různé ekologické účely. Podle slov samotných členů skupiny je eko porno pro kaž­ dého, komu nevadí láska, příroda a ironie. Hnutí se však nyní bohužel potýká s úpadkem – je prý těžké najít herce, kteří by chtěli účinkovat v pornu, kde jsou jejich sexuálními parťáky stromy.

Březen 2019 STUDENTA 71

složit slib věčné lásky před samotným bohem a nako­ nec dostanete prstýnek.

Po dobu čtení tohoto článku vám už jistě blesklo hlavou: Je tohle vůbec normální? Nepotýkají se tihle lidé s nějakou fatální duševní poruchou? „Každý si hledá zalíbení v tom svém. Každý vnímá lásku v něčem jiném.

Ekosexuálové jsou přesvědčení o tom, že jejich láskou je právě ona příroda. A je zbytečné to zvenčí soudit. Tak jako mnoho z nás kroutí hlavou nad jejich pocity, mohou zase oni kroutit hlavou nad tím, proč to nemáme taky tak,“ vy­ světluje Lucie Mucalová – koučka a lektorka v oblasti mezilidských vztahů.

Zároveň ale potvrzuje, že každý extrém je špatný. „Z našich životů se hodně vytrácí zdravý selský rozum, věříme tomu, co na nás valí média, a méně tomu, co vychází z nás. Proto pozor na extrémy. Ať máte lásku k čemukoli, nezapomínejte se pohybovat i v běžné střední životní rovině. Jakmile začnete druhé přesvědčovat, že jedině vaše láska je ta správná, že ti ostatní jsou špatní nebo divní, pak je to past. Extrém je v tom, že vyzdvihujete to své a zapomněli jste respektovat odlišné nastavení ostatních,“ doplňuje.

Koitus s planetou změnu klimatu nejspíš nevyřeší MILOVÁNÍ, NEBO ZNÁSILNĚNÍ?

MILENKA PŘÍRODA

Ekosexuálové tvrdí, že příroda není žádná matka, ale naopak milenka, a podle toho je potřeba k ní přistupo­ vat – nesmíte ji považovat za samozřejmost a brát ji jako někoho, kdo vás prostě musí mít rád, protože jste vyskočili z jeho podstaty. Naopak byste si ji měli před­ cházet a zasloužit si její obdiv.

A abyste si nemysleli – milenka příroda není jen tak nějaká flundra. Než vás ekosexuálové nechají se s ní pomilovat a ochutnávat její dary velice sexuálním způsobem, musíte vztah s ní vnímat jako velmi vážný závazek. Takže předtím, než na to skočíte, vás zkuše­ nější ekosexuálové s přírodou (nebo s její částí, napří­ klad s mořem) oddají. A věřte nebo ne, takový obřad má vše, co si pod tím dovedete představit – musíte 72 STUDENTA Březen 2019

Ekosexuálové jsou přesvědčení, že sexem s planetou ji především zachraňují – že tak boří hranici, která mezi námi a přírodou za ta léta drancování vznikla. „Ekosexuálové jsou podle všeho fetišisti, kterým je příjemné spojení s přírodou u sexu, na tom nevidím nic špatného. A možná tím i mohou pomoci upozornit na problémy, které přírodě způsobujeme. Samotný koitus s planetou ale změnu klimatu nevyřeší,“ zamýšlí se nad problemati­ kou Nikol Hurychová z Platformy pro udržitelný rozvoj a etiku.

Každý aktivista totiž podle ní považuje svůj druh ak­ tivismu za ten správný a říká si: „Kdybychom to takhle dělali všichni…“ U ekosexuálů je to možná jen trochu extrémnější. Nejde nicméně popřít fakt, že kdybychom měli s planetou sex místo toho, abychom ji drancovali, možná by se nám tu dýchalo trochu volněji.

Pokud bychom se rozhodli brát ekosexualitu sku­ tečně vážně, nabízí se ještě jeden morální rozměr.

Jak představitelé tohoto sexuálního hnutí vědí, že se s nimi chce příroda milovat taky? Žádný písemný ani verbální souhlas k ničemu takovému nedala. Není tedy sex s přírodou nakonec spíš její znásilňování?

Nutno navíc podotknout, že lidé, kteří jsou v tomto ohledu sexuálně aktivní, většinou nahé vidět oprav­ du nechcete.

→ ODPADLÍCI VE SVĚTĚ BYZNYSU

PRODUKTY A SLUŽBY ODSOUZENÉ K ZÁNIKU

Text: Pavla Gabrhelíková

Magazín Art Technica vydává na začátku každého roku obsáhlý seznam společností, které jsou podle jeho prognóz odsouzeny k bolestivé smrti. Nejčastějšími příčinami úmrtí bývají pitomé nápady a nepromyšlené marketingové tahy. Rozhodli jsme se žebříčkem inspirovat a podělit se s vámi o služby, na které byste si už neměli příliš zvykat.

C

o máme takovou „smrtí“ společnosti na mysli? Není nutné, aby podnik totálně zkra­ choval a zmizel z trhu ze dne na den. Taková rychlovka je navíc dnes už téměř nemožná.

Za smrt považujeme spíš to, když firmu spolkne jiná společnost nebo když se její záběr změní tak, že bude mít s původním podnikatelským záměrem společného asi tolik jako parní lokomotiva s bicyklem. Budou nás zajímat projekty, které mají ekonomické nebo kulturní problémy, a staly se tak snadným cílem pro silnějšího

žraloka, případně je dělí už jen malý krůček od vyhlá­ šení bankrotu.

Pokud se chce brand zapsat do klubu horkých kandi­ dátů na smrt, měl by splňovat tyhle podmínky: • •

Čelit dlouhodobé ztrátě ve svém oboru.

Mít ve vedení společnosti někoho, kdo způsobuje problémy, a narušuje tak obchodní model, produktovou strategii nebo schopnost značky obstát v konkurenci.

V KLUBU MRTVÝCH SPOLEČNOSTÍ KONČÍ HLAVNĚ TY S PITOMÝMI NÁPADY A NEZVLÁDNUTÝM MANAGEMENTEM Březen 2019 STUDENTA 73

dat s Cambridge Analytica. Po něm se Kongres USA a dalších sedm zemí proměnily v obrovský kamion a Zuckerberg v bezbranného jelena, co mu stojí v cestě.

Pak už se skandály týkající se nedostatečného za­ bezpečení citlivých údajů sypaly na Facebook jako lavina a z většiny se dají považovat za důsledky špat­ ných kroků manažerského vedení. Facebook má před sebou sice finančně úspěšné období, otázkou však je, jestli ho o peníze zbytečně nepřipraví neustálé soudy a pokuty. Nebylo by pak lepší změnit vedení a celý zisk vložit do inovací?

JAK SNAPCHAT O VELKÉ NÁPADY PŘIŠEL

V našem výčtu nenajdete společnosti, které navzdory očekávání vstaly z mrtvých, ale ani ty, jejichž existen­ ce už dlouhou dobu visí na vlásku, a jsou tedy tako­ vým ekvivalentem přežívání organismu na přístrojích v nemocnici.

Do této kategorie patří třeba Uber – změny ve vedení i neustálé šťourání taxikářů a legislativy taxislužbě dvakrát neprospěly. Kolem Uberu se navíc vyrojily kon­ kurenční společnosti, které nápad na levnou přepravu převzaly. A do škatulky můžeme přihodit taky Twitter – když už konečně přestal být ztrátový (alespoň na papíře), začal sklízet negativní kritiku ze strany tisku.

Jeho jméno pošpinily důkazy o tom, že se stal pro politi­ ky oblíbenou platformou manipulace a šíření fake news.

Na JIPce je taky společnost HTC. Kdysi měla na trhu s telefony slušný podíl (kolem devíti procent), teď je to podle Financial Times ani ne procento. Ani akvizice jejím dlouholetým partnerem Googlem není podle analytiků nejlepší nápad. HTC totiž nemá takové know-how jako konkurence se sedmimílovým náskokem. Takže i když bude makat na tom nejlepším telefonu, své soky nej­ spíš nikdy nedožene.

MARK ZUCKERBERG JAKO RAKOVINA FACEBOOKU? Je jasné, že Facebook je až příliš velká a výdělečná platforma na to, aby byl odsouzen k zániku. Na sezna­ mu smrti je ale kvůli vedení.

Sociální síť se za posledních šest let ve jménu bles­ kovějšího růstu několikrát nezdráhala překročit limity ustanovení FTC (Federal Trade Commision) v oblasti ochrany osobních údajů. Vrcholem byl skandál sdílení 74 STUDENTA Březen 2019

Snapchatu zvonil umíráček, už když mu Instagram ukradl Stories. Mladší generace ho sice pořád použí­ vala víc než kteroukoli jinou platformu, banda sedm­ náctek ale bohužel nezachrání fakt, že společnost je v prodeji reklamy ztrátová a přišla už o polovinu své původní hodnoty.

Snap udělal pro svou popularitu hodně, to se musí nechat. Jeho nápady ale bohužel skončily v rukou někoho jiného, kdo je vylepšil a uspěl s nimi víc než pů­ vodní společnost. Za rok 2017 byl Snapchat ve ztrátě 3,45 miliardy a o další miliardu přišel v prvních třech kvartálech roku 2018. Když přijdete o víc než 300 mi­ lionů dolarů a přitom se jedná o nejúspěšnější kvartál v historii vaší firmy, není to dobré znamení.

Panuje všeobecný názor, že Snapchat by se měl snažit o větší transparentnost svého účetnictví, pro­ tože teď nikdo pořádně ani neví, kolik uživatelů ho opravdu používá. Nicméně i tak se chystá investovat do třetí generace speciálních brýlí. Jestli to vyřeší špatnou finanční situaci, nemáme ponětí.

ESSENTIAL NEZACHRÁNÍ ANI OTEC CELÉHO ANDROIDU

Pokud bychom si měli vsadit na to, že nějaká společ­ nost vezme za své, bude to na společnost Essential, založenou v roce 2015 otcem Androidu Andym Rubinem. Než firma vypustila na trh svůj jediný pro­ dukt – chytrý telefon –, byla oceněná na neuvěřitelné 1,2 miliardy dolarů. Ale jen patnáct měsíců od oficiál­ ního vzniku šla její hodnota rapidně dolů.

Když už smartphone vyrazil do prodeje, objevily se dva háčky. Jednak se zařízení na trh dostalo ve stejné době jako nový iPhone nebo Galaxy Note 8. A firmě nepřispěla ani skutečnost, že z ní ještě před uvede­ ním „zázračného produktu“ začali odcházet klíčoví zaměstnanci. Že by vycítili topící se loď? Těžko říct. Dlouho očeká­ vaný telefon s operačním systémem Android byl však jedno malé velké zklamání. Essential telefony vypro­ dala a oznámila, že další se nechystají. Sotva si všichni oddychli, potvrdily se na začátku tohoto roku největší obavy – Rubin se pouští do dalšího modelu.

OATH: FRANKENSTEIN POD SPOLEČNOSTÍ VERIZON MEDIA

Yahoo mělo namále už v letech 2016 a 2017. V červnu roku 2017 ho koupila společnost Verizon media. Firma spojila Yahoo s AOL a dalšími více než padesáti znač­ kami a novou skupinu pojmenovala Oath. S platfor­ mou měla velké plány – chtěla z ní vytvořit komunitu podílející se na budoucnosti médií, a mít tak pod sebou světově úspěšný obsah a produkty. Jak správně tušíte, něco se nepovedlo.

Navzdory přítomnosti dvou webových gigantů byl Oath od Verizonu velký propadák. Verizon v prosinci 2018 ohlásil, že si účtuje 4,6 miliardy dolarů za nefi­ nanční újmu kvůli Oath, což snížilo hodnotu Oath prak­ ticky na nulu.

Oath měl za cíl konkurovat v prodeji reklamy gigan­ tům, jako je Google nebo Facebook. To se ale ukázalo jako předem prohraný boj. Zároveň nestihl dohnat náskok jemu podobných společností ve streamování videí, a tak se raději klidí do ústraní. Na konci ledna se také objevila zpráva, že společnost Verizon plánuje pro­ pustit sedm procent všech svých zaměstnanců.

Smrtí dnes většinou nemyslíme vymazání z mapy světa – společnost spíše koupí jiný gigant nebo sama výrazně změní svůj původní byznys plán GOOP: NEPATŘÍ SEM, ALE PŘECE

Projekt herečky Gwyneth Paltrow s názvem Goop zatím na seznamu podnikatelských mrtvol není, za nás ho ale dáváme na wishlist. Ne, že bychom hereč­ ce nepřáli úspěch, jde spíš o to, že wellness produkty a „zdravotní pomůcky“, které pod jménem značky pro­ dává, mohou lidem více škodit než pomáhat.

Nechceme se k celé věci stavět negativně, příliš ale nevěříme, že vaginální vajíčko významně vylepšuje zdraví nebo že kávový shot do zadku (čtěte klystýr) spolehlivě detoxikuje váš organismus. Navíc měl taky Goop podle Ars Technica průšvih týkající se včelí tera­ pie, jež podle doktorů zabila naprosto zdravou pětapa­ desátiletou ženu.

Avšak sekta kolem Gwyneth produkty nakupuje, in­ ternetový magazín čte a obchod díky tomu prosperuje.

Dokonce natolik, že Goop před několika týdny oznámil spolupráci s Netflixem – v plánu mají natočit seriál o svých produktech a jejich blahodárných účincích na naše zdraví. To jsme tedy zvědaví.

TOPÍCÍ SE ZOOT

Ani v Česku nechybí společnost, která se zvlád­ la zadlužit světovým způsobem. Podle ČTK dluží známý obchod věřitelům přes 470 milionů korun.

Prozákaznický přístup Zootu byl evidentně tak ino­ vátorský a revoluční, až to dostalo celý business s oblékáním do průšvihu, ze kterého se jen tak nevy(s)vlékne.

Dá se proto předpokládat, že si při plánované obnově společnosti sestěhuje management Zootu kancly ten­ tokrát tak, aby bylo finanční a marketingové oddělení hned vedle sebe. A v prvním ze jmenovaných zaměstná jen ty, kteří opravdu umějí počítat. Od věci by možná nebylo ani přibrat odborníka na počasí – podle oficiál­ ních zpráv totiž za velkým výpadkem tržeb stojí loňský rychlý nástup letního počasí, a tedy fakt, že lidé nevy­ razili pro jarní kabáty.

Březen 2019 STUDENTA 75

→ TRENÉRSTVÍ NEBO PRŮMYSLOVÝ DESIGN

OSTRAVSKÁ UNIVERZITA CHYSTÁ VELKÉ NOVINKY Jít si zaběhat skrz vědecko-výzkumné laboratoře s výhledem na celé město a přitom sledovat světelnou vizualizaci právě probíhajícího koncertu? Realita, Ostrava, 2021. Univerzita díky penězům z evropských fondů buduje na Černé louce u řeky Ostravice supermoderní areál.

ADVERTORIAL

S BUDOVY BY MĚLY ŽÍT RUŠNÝM ŽIVOTEM – ŠKOLA JE PLÁNUJE OTEVŘÍT NEJEN STUDENTŮM, ALE I VEŘEJNOSTI

port a umění. Dvě oblasti, ve kterých se v Ostravě budou dít velké věci. Ostravská uni­ verzita totiž získala více než miliardu korun na stavbu moderního kampusu, který ve dvou oddělených budovách zajistí nejen bezkonkurenční zázemí pro studium lidského pohybu a zdraví v propo­ jení s technologiemi, ale poskytne i nové prostory pro studenty vizuálního umění a hudby. V rámci kampusu plánuje škola spustit i úplně nové obory, po kterých je už teď poptávka na trhu práce – například Trenérství a sportovní výkonnost, Behaviorální zdraví s využitím technologií nebo Průmyslový design.

Veškeré zázemí ale nebude určeno jen studentům.

Záměr školy je jednoznačně ten, aby budovy žily ve­ řejným životem – na profesionální běžecký ovál, který povede vědecko-výzkumnou laboratoří, si bude moci jít zaběhat úplně kdokoli. Nebudou chybět ani aerobní, gymnastické i fitness sály, hala pro míčové sporty, lezec­ ká a boulderová stěna či venkovní work-outové zóny. „Sportoviště v první budově budou napojena na nejmodernější IT techniku, díky čemuž získáme velmi cenná data, která nám pomohou posunout výzkum v oblasti lidského pohybu a zdraví či zvyšování sportovní výkonnosti o kus dopředu v mezinárodním měřítku,“ vysvětluje ve­ doucí Katedry studií lidského pohybu Daniel Jandačka

a dodává, že nové příležitosti přinesou také špičkové spánkové, biomechanické a fyziologické laboratoře, la­ boratoře s magnetickou rezonancí a sonografem nebo laboratoř pro analýzu funkčního stavu organismu.

Druhá budova představí ráj pro studenty i milovní­ ky umění – pro ty se připravují zbrusu nové hudební nástroje a nejmodernější technika, a to včetně zvu­ kové režie a postprodukce nebo nejkvalitnější sál pro komorní hudbu v Česku, jehož hudební produkce bude po dobu koncertu vizualizována světelnými prvky na fasádě budovy. K tomu všemu v prostoru otevřou i MusicLab a DesignLab, Centrum digitálních tech­ nologií a designu a desítky dalších specializovaných laboratoří. „Vzniká zde profesionální platforma, která umožní studentům pracovat na profesionální úrovni a veřejnost toho bude součástí,“ shrnuje unikátnost celého projektu děkan Fakulty umění Ostravské univerzity František Kowolowski. Finance získala Ostravská univerzita z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání v rámci vládní strategie RESTART, která má pomoci strukturálně postiženým regionům (kromě Moravskoslezského také Ústecký a Karlovarský kraj) iniciovat a realizovat proměnu. Dokončení projektu se plánuje na rok 2021.

76 STUDENTA Březen 2019 SM000271

→ TRAINEE PROGRAM NA MÍRU

OD VŠEHO TROCHU ROZHODNĚ NENÍ MÁLO To nejtěžší na konci školy často bývá rozhodnout se kam dál. Pokud váš obor není extrémně specializovaný, možností máte docela dost. A protože většinou nedokážete přesně říct, co je která nabídka zač a jestli je pro vás zrovna ona to pravé, běžně se stává, že se hledáte déle, než byste chtěli. Neklesejte ale na duchu – existuje mnohem rychlejší cesta.

P

ředstavte si, že přijdete do firmy a oni vás nechají vybrat si hned několik pozic, které si budete mít šanci vyzkoušet. K tomu dostane­ te k ruce mentora, všechno, co k jednotlivým profesím potřebujete, vás naučí a taky vám zadají reálné projekty, abyste si zkusili, zač je toho loket, opravdu se vším všudy. No, a na konci si prostě vyberete tu pozici, která vás nejvíc bavila. To není sci-fi, i když se to tak na první pohled může zdát, ale absolventský program spo­ lečnosti E.ON.

JEDNOU TU A JINDY TÁMHLE

Absolventský program má za sebou i Václav Petrášek, který se ve společnosti E.ON propraco­ val od bakalářské a diplomové práce až k vedoucí pozici. „Moje kroky vedly do E.ONu především proto, že jsem studoval obor elektroenergetika a bydlel v jižních Čechách, takže jsem byl vlastně hned u zdroje,“ vzpo­ míná. „Svého rozhodnutí vytrvat v jedné společnosti dnes už skoro devět let ale určitě nelituji, protože se tu o své zaměstnance opravdu umějí postarat.“ Na rozdíl od Petry prošel Vašek jen třemi stá­ žemi, jedna z nich ale byla zahraniční. „Nejdřív jsem pracoval na útvaru Centrální rozvoj, kde jsem se podílel na vývoji nového systému pro řešení žádostí o připojení našich zákazníků. Pak jsem se přesunul do Mnichova do dceřiné společnosti E.ONu, která se zabývala vývojem chytrých elektroměrů, což byla výborná příležitost nejen pro zdokonalení se v cizím jazyce. A svou poslední stáž jsem absolvoval ve společnosti E.ON Energie, která se zabývá obchodní činností, takže jsem jako technik měl poprvé možnost nahlédnout i do obchodního světa.“ Kariérní kroky mohou být nevyzpytatelné, je proto fajn mít možnost zjistit, co a kde by vás opravdu nejvíc bavilo, hned na začátku cesty.

Protože kdo z nás má čas ztrácet čas, že.

E.ON GRADUATE PROGRAM Dvouletý rozvojový program společnosti E.ON vám umožní vystřídat 3–5 různých stáží, díky kterým se budete moct lépe rozhodnout, jakým směrem se chcete v kariéře vydat. K ruce vám bude mentor, ve vašem rozvoji pomůže i řada školení a různých aktivit a na konci bude čekat stálá pozice, která vám bude dělat radost.

Víc informací najdete na eon.cz/kariera/studentia-absolventi, tak směle do toho!

Březen 2019 STUDENTA 77

SM000235

ADVERTORIAL

Svoje by o programu mohla vyprávět třeba Petra Špačková, která ho zrovna dokončuje: „Začínala jsem v Českých Budějovicích v týmu elektromobility, kde jsem měla na starosti jejich marketingové aktivity, a to jak dovnitř, tak ven. Odtud jsem přejela do Brna, kde jsem pomáhala kolegům s přípravou a organizací školení a interních akcí. Potom jsem pokračovala pro změnu do Prahy, kde jsem dostala příležitost být součástí projektového týmu, který řešil připravovanou fúzi s innogy. A momentálně jsem na oddělení B2B Sales.“ I když se Petra prý už našla v týmu interní komunikace, na doporučení své mentorky si přece jen ještě jako po­ slední vyzkoušela typicky obchodní pozici, aby vymáčkla z programu maximum toho, co nabízí, a mohla se opravdu správně rozhodnout, co dál.

OD TECHNIKY K OBCHODU

→ ÚSPĚCH JE DOBROVOLNÝ

PŘÍLEŽITOST ZA PAČESY ALE CHYTIT MUSÍTE Příležitost učit se, rozvíjet se a dosáhnout velkých věcí nepřichází každý den. Když se ale objeví, musíte se jí chopit a vytěžit z ní maximum. Třeba jako Vojtech Deme, který tu svou našel hned po škole, když uspěl ve výběrovém řízení do Trainee programu společnosti Coca-Cola HBC, a teď má na pozici Trade Marketing Managera na starosti celé Slovensko. „Věřím, že úspěch je dobrovolný – když člověk chce a udělá všechno, co je v jeho silách, může dosáhnout čehokoli,“ říká.

O příležitost k takovému úspěchu se ale člověk občas musí poprat. Sám jsi toho zářným příkladem.

Ano, společnost od trainees očekává, že budou umět přebrat zodpovědnost a nastoupit do řídících pozic mnohem rychleji než ostatní zaměstnanci, a proto si je potřebují důkladně otestovat. Ačkoli byl celý proces náročný, byl také velmi zajímavý.

ADVERTORIAL

COCA-COLA HBC MANAGEMENT CHALLENGE

Otrkat se s Coca-Colou nemusíte jen skrze Trainee program, zajímavou možností je třeba jejich manažerská soutěž, se kterou letos pomáhal i Vojta. Mezi finálovou pětici studentských týmů se tentokrát probojovali zástupci VUT, VŠE, VŠKK, UPCE a ČVUT a síly změřili nejen při porovnávání svých připravených studií, ale i při dalších úkolech, které otestovaly jejich pohotovost a prezentační dovednosti. V napjatém finále nakonec titul vybojoval tým KKreativci z Vysoké školy kreativní komunikace.

Z čeho se skládal?

V mém případě byl sestavený ze čtyř kol. Nejdřív jsem absolvoval dva telefonické pohovory, zaměřené na an­ gličtinu a osobnostní předpoklady, pak assessment centrum a poslední kolo bylo zaměřeno na vůdčí a řídicí schopnosti.

Víš, proč vybrali zrovna tebe?

Vím. Po výběrovém řízení totiž dostanete důkladnou zpětnou vazbu. U mě to byly hlavně akčnost, selský rozum, ambice a optimismus ve všech situacích.

Takže školní úspěchy nebo předchozí pracovní zkušenosti roli nehrají?

Uchazeč musí chtít, mít tah na branku a být ambi­ ciózní, ale nesmí zapomenout ani na pokoru. A taky musí mít touhu stále se učit nové věci. Určitě je velkou výhodou, pokud člověk už během studia dělá různé aktivity – od brigády až třeba po založení start-upu. Červený diplom ani praxi ale nutně mít nemusí.

Jak vypadal program samotný?

Jeho velkou výhodou je, že si v rámci něj trainees vy­ zkoušejí hned několik pozic, a proto nemusejí být při nástupu nutně vyhranění určitým směrem. Například

já jsem srdcem salesák a nikdy bych byl neřekl, že budu jednou dělat marketing. Po zkušenosti s prací obchodního zástupce v Trnavě jsem se ale přesunul na marketingové oddělení do Prahy a tam jsem se našel.

Sáhnul sis při trainee programu i na nějaké reálné projekty, nebo ses jen učil?

Dostal jsem na starost re-launch ochucených mine­ rálních vod Bonaqua a také uvedení nového produk­ tu Kinley, takže jsem si bohatě sáhl i na reálné věci.

Hodně jsem se naučil o brand managementu, o spo­ třebitelích, o trhu a o uvádění nových produktů na trh. Nabral jsem taky hodně business insightů. Kromě toho, že mě tu vlastně naučili skoro všechno, co teď vím, mě posunuli i jako osobnost. Dali mi příležitost pracovat se skvělými značkami, zkušenými, různoro­ dými a přátelskými lidmi a příležitost rozvíjet se, učit se a dosáhnout velkých věcí. Co s tím vším udělám, už bylo samozřejmě jen na mně. Jak říkám – úspěch je dobrovolný a závisí na každém z nás. Říkáš to i studentům, když jim v rámci vaší manažerské soutěže přednášíš?

Jasně, ale nejen to. V rámci letošního kola Coca-Cola HBC Management Challenge jsem byl jedním z před­ nášejících na Mendelově univerzitě a studentům jsem vyprávěl mimo jiné i o tom, jak jsme uváděli na trh značky jako FUZETEA nebo Smartwater. Přivezli jsme s sebou taky případovou studii, se kterou se všichni skvěle poprali. Posláním soutěže je hlavně propojování akademické a byznysové půdy, takže taková přednáš­ ka je skvělou příležitostí studentům ukázat, že si i oni mohou za pár let sáhnout na manažerskou pozici.

78 STUDENTA Březen 2019 SM000252

SM000252

KULTURNÍ TIPY

→ KAM VYRAZIT?

Sensey AP tour @ Kabinet MÚZ

Liquicity Expo Prague @ Výstaviště Praha Holešovice Drum’n’bassová akce Liquicity se už poněkolikáté vrací do České republiky. Na pražské Výstaviště si 16. března můžete přijít skočit třeba na Matrixe & Futurebounda nebo Koven (všichni působí pod labelem UKF). Předchozí ročníky akce se pokaždé vyprodaly už v předprodeji, doporučujeme proto lístky pořídit co nejdřív, ať se dovnitř vůbec dostanete. Podle organizátorů prý bude zážitek z mejdanu na parketu o dost lepší než venku za plotem.

Pražský rapper Sensey vydal EP Die Young & Beautiful a vyráží s ním po republice na pár zastávek. V Brně se 16. března potká na stagi v Kabinetu Múz s pražskými Churaque Clique a karlovarským Skinny Barberem.

Flames of Ostrava @ Hala Tatran Pokud studujete v Ostravě a baví vás elektronická taneční hudba, neměli byste minout festival Flames of Ostrava. V Hale Tatran se můžete se těšit nejen na české DJs Matamara nebo Richarda Reynoldse, ale i na zahraničního headlinera Curbiho.

Do diářů si zapište datum 22. března.

Psychologie sériových vrahů @ Premiere Cinemas Olomouc Zajímalo vás někdy, jak se pozná sériový vrah? Co se takovému člověku honí hlavou nebo jak žije? Spoustu informací o psychologii sériových vrahů zjistíte 6. března na přednášce Andreje Drbohlava v olomouckém multiplexu Premiere. Doktor Andrej Drbohlav píše knižní bestsellery o temnotě lidské duše, o které současně přednáší. Dlouhodobě se věnuje analýze profilu mnohonásob­ ných vrahů a dalším extrémním formám behaviorální patologie a psychopatologie. Již druhý termín populární přednáškové tour je vhodný nejen pro studenty a odborníky z oboru, ale i pro širokou veřejnost, kterou zajímají stinné stránky lidské psychiky.

80 STUDENTA Březen 2019

Žižkovská noc 2019 @ Praha

4200 km sama pěšky z Mexika do Kanady @ DEPO2015

Jedna vstupenka, tři noci a přes pět set vystupujících interpretů.

To je Žižkovská noc a její devátý ročník. Desítky scén rozmístěných především do žižkovských klubů a barů, do kterých můžete vyrazit nejen na koncerty, ale taky na divadlo, loutky, stand-up comedy anebo taneční vystoupení. Tenhle pražský festival vás dostane svou kouzelnou komorností a nezaměnitelnou atmosférou žižkov­ ských zákoutí, zároveň je však jeho program natolik obsáhlý, aby si z něj vybral úplně každý. Na celý program se mrkněte na oficiál­ ních stránkách festivalu, my jen prozradíme, že ať už posloucháte rap, nebo třeba metal, budete spokojení. První festivalový večer začíná 21. března, končí se o tři dny později.

Na Pacifickou hřebenovku se ročně vydá několik tisíc lidí, dokončí ji jen asi desetina z nich. Jak to dopadne, když se na tuhle neuvěřitelně těžkou pěší trasu vydá jedna samot­ ná holka z Vysočiny? To se dozvíte 19. března v plzeňském DEPU2015 na přednášce Moniky Benešové, která se na cestě Amerikou postavila nemoci, omrzlinám, ale i medvědům a pumám. Celé povídání má kromě cestovatelského rozměru i zajímavý lidský příběh – před svou cestou byla Monika pa­ cientkou v nemocnici s vážnými fyzickými i psychickými pro­ blémy. Rozhodla se však se svou diagnózou bojovat, změnila svůj život a splnila si velký sen.

August Skäm – The Evolution Of The Classical Meme @ Galerie DOX Švédský držitel prestižní ceny Astrid Lindgrenové (získal ji v roce 2017) míří do Prahy s výstavou chronologicky koncipovaných tematických celků. Ty umožní návštěvníkovi sledovat vývojovou cestu „meme“, které ovládají nejen internety, ale i naše životy. Na výstavu vyrazte do DOXu, čekat na vás bude od 4. do 17. března

Focení mořských panen @ Lázně Zlín

Taky jste vždycky toužili stát se mořskou pannou? Že ne?

To nevadí. Ve Zlíně si můžete váš (ne)sen splnit a nechat se zvěčnit s rybím ocasem. V místních lázních pořádají tenhle bizarní event 30. března a podle organizátorů s sebou nepo­ třebujete nic víc než dobrou náladu a ochotu udělat ze sebe na pár minut blázna. Příslušenství mořské panny vám na místě ochotně půjčí, zapózovat už budete muset sami. K čemu je to dobré zatím nevíme, ale fotky vám rozhodně zůstanou navždy.

Dokážeme si je představit natisknuté na polštářku, hrnečku nebo rozřezané na puzzle. Fantazii se meze nekladou.

Březen 2019 STUDENTA 81

GULÁŠ SE ŠESTI

→ GULÁŠ SE ŠESTI ČESKO POHLEDEM RUSKY Guláš se šesti aneb pár krátkých otázek na cizince žijící v Čechách. Proč se rozhodli tady žít? Co tady milují, nebo naopak nesnášejí? Jak (ne)slaví české svátky? A co si myslí o tom guláši se šesti a vlastně celé naší kuchyni?

ARINA ALEXEJEVA

A

rina Alexejeva k nám do Čech poprvé přijela už před třemi lety. Tak moc se jí tady zalíbilo, že se sem vrátila a dneska studuje v Českých Budějovicích historii umění. Podle svých slov by neměnila. Ale cesta za studiem ze skoro tři a půl tisíce kilometrů vzdáleného Čeljabinsku nebyla vždycky růžová. No posuďte sami.

Tak jako se Arina připravovala na cestu do Čech, se teď její bratr chystá odjet do Číny. Proč to taky nezkusit – nemusíte se do země hned stěhovat, stačí jeden semestr, jedna stáž a může to s vaším životem pěkně zamíchat. A kdo ví, třeba za pár let bude podobný článek v jiné zemi, třeba úplně na druhé straně zeměkoule, o vás.

Nebo by měl být už teď? Jestli si myslíte, že ano, nebojte se nám ozvat.

82 STUDENTA Březen 2019

Mohla sis vybrat jakoukoli zemi na světě a odjela jsi studovat do Čech. Proč ses tak rozhodla?

To je trošku záhada i pro mě. Řekla bych, že díky takové zvláštní hříčce osudu. Jednou mi na interne­ tu vyskočila reklama na jazykové kurzy v Čechách.

Tehdy mi ještě přišlo, že jsou si čeština a ruština hodně podobné. Toho léta jsem poprvé přijela do Čech a přišla o iluze. Ale do zdejší krajiny jsem se zamilova­ la. Myslím, že spousta z vás si ani neuvědomuje, jak je tahle země krásná. Když jsem se vrátila zpátky do Ruska, chyběla mi česká města a jejich přátelská at­ mosféra. Náhodou jsem zjistila, že jeden můj známý studuje v Čechách na univerzitě. Ta myšlenka se mi moc líbila. A tak jsem tady. Stálo mě to tři roky úmor­ ného učení češtiny a nervy při vyřizování papírů. Občas jsem měla strach, že se pod nimi utopím.

Je něco, čeho bys na rozhodnutí začít tady studovat litovala?

Litovala, to určitě ne. Když jsem ale nastoupila v Čechách na univerzitu, vzdala jsem se domova, v osmnácti jsem odjela skoro na druhou půlku ze­ měkoule. Dneska se s rodinou vídám dvakrát do roka. Dojít domů pěšky by mi trvalo měsíc, ale leta­ dlem jsem tam naštěstí relativně za chvilku, za osm hodin. Chybí mi ale i ruská jídla, většinu z nich si sice umím uvařit sama, ale jak se říká, není to jako od ma­ minky. A občas se mi stýská jenom po tom pocitu, že jsem doma v bezpečí. Taky tu nemáte pořádné

zimy – zatímco vy se tady klepete při minus deseti, v Čeljabinsku je třeba minus třicet.

Vídáš se tady s někým, kdo ti domov alespoň připomíná? Myslím, že tady je docela silná ruská komunita, nebo se pletu?

To je pravda, ale já se s mnoha Rusy nevídám. Mám v Praze jednu kamarádku, seznámila jsem se s ní, když jsem byla v Čechách poprvé. Ona je jediný člověk, se kterým se tady bavím rusky. Na univerzitě mám spíš české kamarády, kteří jsou lepší než kdejaký jazykový kurz. Díky nim mluvím česky někdy i dvacet čtyři hodin denně…

Co tě tady u nás nejvíc překvapilo? Je mezi námi a Rusy nějaký velký rozdíl?

Mezi Čechy a Rusy zase tak moc rozdílů není. Občas se setkávám s předsudky ohledně Ruska a alkoholu.

Většina lidí si ze mě dělá srandu, že u nás se jenom pije vodka, tančí kozáček a hraje na balalajku. No myslím, že zrovna v tomhle byste se nad sebou měli zamyslet.

U nás se pije ve velkým vodka, u vás zase pivo. Jednou se mi dokonce stalo, že bylo v hospodě levnější než kola nebo džus. Dalším z úsměvných rozdílů je cena vašich vajíček – mezi Rusy, kteří tady žijí, se říká, že by za tu cenu měla být alespoň ze zlata. No a úplně největší rozdíl jsem pocítila hned, když jsem přiletěla.

Trefila jsem se na státní svátek a skoro všude bylo za­ vřeno. Docela mě to vyvedlo z míry, protože svůj první den v Čechách jsem strávila o hladu.

Jsou Čechy tvoje konečná zastávka, nebo máš v plánu se vydat ještě dál?

Kdysi jsem potkala jednoho člověka, který každé dva roky žil v jiné zemi. To mi přijde jako dobrý plán. Chtěla bych ještě pár let cestovat a dokončit magistra. Ale pak se sem vrátím. Nikdy jsem nepřemýšlela, že bych si měla vybrat jinou zemi. Myslím, že Čechy pro mě budou vždycky konečná stanice.

Text: Magdalena Hlízová

ZLATÁ VAJÍČKA A PIVO ZA HUBIČKU

SM000258

JOIN US! HLEDÁTE SUPER BRIGÁDU PŘI ŠKOLE? TRAINEE & GRADUATE PROGRAMY? VÍCE NA WWW.KARIERAVNESTLE.CZ

Trainee #RISE

Co kdybys už při škole získal/a velký náskok před spolužáky? Praxe v programu stáží #riseandshine ti otevře dveře do světa byznysu.

Pochopíš, jak funguje velká firma, povedeš vlastní projekt a budeš se učit od zkušených manažerů.

Navíc nahlédneš pod pokličku ikonickým značkám, jako jsou Orion, Kit Kat, Lion nebo Nespresso. Žádné vaření kafe nebo kopírování, jednoduše plnohodnotná práce, která tě posune o krok dopředu.

Graduate #SHINE

Perfektní rozhled v byznysu během dvou let. Zní to lákavě? Tohle ti u nás umožníme.

A ještě přidáme osobní a manažerský rozvoj a plán tréninků na celé dva roky. Poznej komplexně celé odvětví a nastartuj svou mezinárodní kariéru.

SM000241