Studenta – 67 – Duben 2019

O MARKE TINGU VIBRÁTORŮ S ANNOU MAREŠOVOU | OBJEV Y Z ČESK ÝCH UNIVERZIT APLIK ACE FOODGROOT CHCE HACKNOUT TRH S POTRAVINAMI 67. číslo | Duben 2019 | Zdarma | www.studenta.cz

Plaťte rychle a bezpečně s Apple Pay a Komerčkou!

Můžete přitom využívat všechny výhody své karty a získáte pohodlný způsob placení svým telefonem v obchodech, v aplikacích i na internetu.

SM000287

67. ČÍSLO / DUBEN 2019 KDO TO SPÍSKAL? Šéfredaktorka: Veronika Vimmerová Web editorka: Radka Baťová Design: Alena Palečková, Adam Roller Copywriterka: Markéta Paráčková Foto: Štepán Svoboda, Tereza Kopelentová, Veronika Vimmerová, Unsplash, Pexels, Burst Korektorka: Tereza Ladová

REDAKČNÍ ČETA Studium, vzdělávání: Jana Langová Cestování, lifestyle: Tereza Kovandová, Stanislava Wolfová

Kariéra, osobní rozvoj: Andrea Soukupová Věda, technika: Petr Cieslar, Matěj Višňa Politika, veřejné dění: Nicole Gawlasová, Jiří Komárek, Nikol Mudrová, Hana Grohová E-mail vždy ve formě JMENO.PRIJMENI@STUDENTA.CZ

OFFICE (DÍKY!) Kapitán projektu: Tomáš Hybeš Projekt manager: Irena Rákosová Account Manager: Miroslav Ševčík Byznys: Jonáš Havlíček, Ondřej Reif, Vít Diviš Distribuce: Jan Schönfeld

CHCETE NÁS POCHVÁLIT? DÁT NÁM TIP? NAPSAT PŘIPOMÍNKU? Ozvěte se na: REDAKCE@STUDENTA.CZ 24/7 jedeme on-line na: WWW.STUDENTA.CZ Nezapomeňte nás sledovat na:

STUDENTACZ

Vydavatel: Economia, a. s.

Pernerova 673/47, 186 00 Praha 8 IČO: 28191226 Tisk: Europrint, a. s.

Adresa redakce: Pernerova 673/47, 186 00 Praha 8 ev. č. MK ČR E 16630

→

Kultura, společnost: Pavla Gabrhelíková, Magdalena Hlízová, Mojmír Sedláček, Kristýna Šestáková, Kristýna Dolejšová, Kateřina Horáková

EDITORIAL Nic (si) nedlužit V aktuálním čísle Studenty se věnujeme hned třem různým tématům spojeným s penězi – zajímali jsme se o vzdálenou budoucnost v podobě šetření na důchod, zjišťovali jsme, jak je to s fenoménem prostituce, která je mezi studenty vysokých škol stále poměrně populárním druhem přivýdělku, a dostali jsme se i k cestám, po kterých je možné dorazit do dluhové pasti. Ačkoli jsou články psané nezávisle na sobě a stavět z nich speciální sekci nebylo záměrem, všechny tři spolu v jistých směrech souvisejí.

Především téma zadluženosti a exekucí mladých lidí teď rezonuje i českou společností. Minulý týden se po zveřejnění situace dětských dlužníků (čísla rostou) v pořadu 168 hodin i po následném podání návrhu na změnu občanského zákoníku poslanci rozvířila debata o tom, v jakém století v naší zemi v některých ohledech žijeme. Zmiňovaná změna navrhuje, aby dluhy dětí do patnácti let automaticky přecházely na jejich zákonné zástupce, případně na stát, pokud děti uvedenou osobu nemají. Aktuálně se tak, přestože je to jen těžko uvěřitelné, neděje.

V Česku je podle dat z letošního roku zadlužených přes šest tisíc dětí a mladistvých, což v praxi znamená až šest tisíc životů, které skončily dříve, než začaly. Pokud se tyhle děti jednoho dne vydají do pracovního procesu, velmi rychle zjistí, že jejich výplata končí na účtech věřitelů a v odměnách exekutorů. Vzhledem k tomu, že k podobným problémům jsou náchylnější lidé z chudší části společnosti, nemají se často v rozjezdu o koho opřít, a jejich život tak může nabrat velmi nečekaný směr. Smutná realita banalit, ze kterých tyto dluhy z velké části vznikají – nezaplacené pokuty v městské dopravě, poplatky za popelnice, nevrácené knihy v knihovně.

V našem článku přinášíme příběhy, které ukazují, že zadlužit se nakonec dá i daleko sofistikovanějším způsobem, třeba při studiu vysoké školy. Špatně přečtené podmínky studia na soukromých školách nebo neukončení studia na té státní můžou způsobit úplně stejný problém jako jízda načerno na základní škole.

Ponaučení? Mějte oči otevřené a dávejte pozor, k čemu se upisujete. V Česku visí exekuce téměř na milionu lidí, ať se neocitnete mezi nimi.

PARTNER STUDENTY

VERONIKA VIMMEROVÁ

šéfredaktorka

© Economia, a. s. 2019 Obchodní sdělení jsou označena.

Duben 2019 STUDENTA 3

OBSAH

→ CO NAJDETE V DUBNOVÉ STUDENTĚ?

ROZHOVOR S Annou Marešovou o marketingu vibrátorů

→ str. 52

HACKNOUT TRH S POTRAVINAMI

Aplikace Foodgroot přináší revoluci v našem jídelníčku. Petr Václavek, CEO platformy, vyrazil do boje s nezdravým jídlem

TÉMA

OBJEVY Z ČESKÝCH UNIVERZIT

→ str. 56

Výzkumného ducha v sobě nezapřeme. I dnes na vysokých školách vymýšlíme věci s celosvětovým přesahem

→ str. 14

CO VYTĚŽIT Z EVROPSKÉ UNIE

Stáže, pracovní nabídky nebo on-line kurzy, EU toho má pro studenty v rukávu hodně. Erasmus zná asi každý, ale co dál?

→ str. 22

4 STUDENTA Duben 2019

SCI-FI JMÉNEM DŮCHOD

Za co budeme žít na stará kolena, je to poslední, co nás na vysoké škole zajímá. Přirozeně. Podle ekonomů bychom měli být chytřejší

→ str. 27

ADAPTUJ SE S GRÁCIÍ

Příchod do nové práce přestává znamenat několik týdnů v asociálním pekle. Firmy na to jdou od lesa a vymýšlejí programy, které nováčky vtáhnou do děje

→ str. 62

Nový speciál právě v prodeji.

130 stran jen za 99 Kč.

OBJEDNÁVEJTE JEDNODUŠE PŘES SMS | SPECIÁL VÁM DORUČÍME ZDARMA AŽ DO SCHRÁNKY Zprávu ve tvaru: EU JMENO PRIJMENI ULICE C.P. OBEC PSC zašlete na číslo 902 11.

Objednací SMS jsou zpoplatněny podle běžného tarifu vašeho mobilního operátora. Cena SMS služby včetně doručení výtisku do vaší schránky na libovolnou adresu v ČR je 99 Kč vč. DPH. Službu technicky zajišťuje ATS Praha. Infolinka 296 363 199 v pracovní dny 8.00–17.00, www.platmobilem.cz. Objednání pomocí SMS je možné do 31. 5. 2019.

SM000307

→

Velkorysé oslavy v Čechách

NÁZORY

Na chvíli si odpočinout V poslední době si stále víc a víc všímám, jak často se pokoušíme o nemožné. Klasicky můj případ – těžká škola (čti medicína), spojená s brigádou a občasnými pokusy o společenský život se nedá příliš stíhat.

Deadliny se rychle vrší jeden na druhý a pomalu v nich ztrácím přehled.

Nakonec jsem z toho jenom utahaný a frustrovaný. Jako všichni pak utíkám ke zbytečné prokrastinaci, kdy jenom bezduše sedím před notebookem nebo projíždím telefon.

A pak slyším názory typu: „Dej si pauzu, uděláš víc.“ Hned si říkám: „To zase vymyslel nějaký pisálek, který zrovna neměl co na práci,“ a ignoruju to.

Na přestávku totiž není čas – tlačený všemožnými průběžnými testy (ten nejmenší je ze sta stran knihy), které musím zvládnout pro zápočet, trávím víceméně každý den nad učením.

Vrtalo mi hlavou, jak by mi mohla taková pauza pomoci, když nestíhám?

Znělo mi to jako naprostý paradox, ale jak se říká, tonoucí se stébla chytá.

Nedalo mi to, a tak jsem jeden večer strávil googlováním.

Jak by měla taková pauza vypadat? To byla první otázka, kterou jsem si položil. „Dělejte chvíli něco naprosto odlišného,“ zněla odpověď. Když člověk dělá fyzicky náročnou činnost, v celku automaticky má potřebu se na chvíli zastavit, vydechnout a nabrat trochu síly, než bude pokračovat.

Krásný příklad můžeme vidět u sportovců, kteří mezi těžkými tréninky nezapomínají na nezbytnou relaxaci.

„Time you enjoy wasting, was not wasted.“ Podobně by to mělo být i s jakoukoli psychicky náročnou činností, ať už je to učení, nebo práce. Po určité době je i hlava unavená a nic nejde ani zdaleka tolik od ruky, jak bychom potřebovali. Pak je dobré vstát na chvíli od počítače, trochu se projít a snažit se na nic nemyslet. Tím jsem zjistil pro mě první důležitou věc – dávat si mezi učením pauzu na psaní článků není ten nejlepší nápad.

Důležité je nezaměňovat pauzu s prokrastinací a neospravedlňovat se tak. Prokrastinace zahrnuje všechny zbytečné činnosti, kterým se věnujeme schválně, abychom se nemohli pustit do řešení toho problému, který nás nejvíc trápí a kterého se nejvíc bojíme. Naopak správná přestávka by nám měla pomoct se vzpamatovat, abychom ten kritický úkol nakonec zvládli mnohem jednodušeji, rychleji a líp.

Nejde však jenom o kratičké pauzy na rychlé odreagování, někdy bychom měli vypnout i na delší dobu. Na chvíli shodit všechny ty nesmysly, které po nás okolní svět neustále chce. Zajít si zaběhat, na kolo s kámoši, na pivo, do kavárny, do divadla, pustit si film nebo si konečně přečíst knihu, která už měsíc leží na stole. Odpočineme si tak a nabereme síly.

Matěj Višňa

→

6 STUDENTA Duben 2019

V médiích často slýchám nebo čtu, že Češi jsou štědrý národ.

Hlavně o Vánocích, kdy jsou podle statistik ochotni věnovat na dobročinné účely průměrně až osm stovek. Svátky klidu a míru hýbou i se mnou, ne že ne. Dokonce se v období těsně před Vánoci musím dost držet, aby celá moje výplata neskončila u Armády spásy, opuštěných dětí nebo zvířátek v útulku.

Průzkumům v médiích to v mých očích sem tam zkazí moment, když se ocitnu ve špatnou dobu na špatném místě – třeba dopoledne v supermarketu –, a vidím důchodce mydlící se hlava nehlava kvůli poslednímu balíku o korunu zlevněného cukru. V takových chvílích mě napadá, že to s tou velkorysostí zase tak horké nebude. Pocit ale naštěstí nikdy nevydrží dlouho.

Poslední dobou se na mém facebookovém feedu začaly čím dál častěji objevovat velkorysé oslavy. Spousta mých kamarádů si pár dní před narozeninami pověsila na zeď prosbu, že ode mě ani nikoho dalšího tentokrát nechtějí dárky ani pařbu v hospodě, ale raději příspěvek na nějaký smysluplný projekt. Trochu jsem si zagooglila a dozvěděla se, že to není jen nahodilý trend. Člověk si v rámci platformy Slavíme velkoryse, která funguje pod Člověkem v tísni, může vybrat jemu sympatický projekt a potom poprosit kamarády, aby na jeho podporu pustili nějakou tu korunu.

A nemusí to být jen u příležitosti oslavy narozenin – docela frčí i svatby nebo oslavy dlouholetého přátelství.

Ke svému překvapení jsem se taky dočetla, že velkorysé oslavy fungují už od roku 2015 a za celou dobu se k nim připojilo něco přes tři stovky lidí. Což není málo, ale ani moc.

Projekt totiž nemá skoro žádnou publicitu. Větší pozornost k němu přitáhl asi po roce fungování Leoš Mareš, který v rámci oslav svých čtyřicátin vybral víc než milion (Kde by české firmy a další organizace bez něj a Jardy Jágra byly?), jenže od té doby ticho po pěšině.

Vypadá to, že alespoň mezi mými známými teď projekt zažívá soukromou renesanci, na velkorysé narozeniny jsem se proto zeptala kamarádky, která už má netradiční formu oslavy za sebou. Její reakce mě mile překvapila. „Víš, nejsem moc velkým zastáncem narozenin v klasickém stylu a tohle mi přišlo smysluplné. Šla jsem do toho se záměrem vybrat cílovou částku deset tisíc korun s tím, že co lidi dají, dají a já pak doplatím zbytek, abych na tom měla taky nějaký podíl. Dost mě to překvapilo, protože se našla spousta lidí, která přispěla. A některé další to zase inspirovalo k vlastní sbírce.“ Abych pravdu řekla, mě tím inspirovala taky. Narozeniny mám sice až v zimě, ale třeba se do té doby naskytne jiná příležitost. Osobně si na velkolepé oslavy moc nepotrpím, ta velkorysá by ale mohla být fajn. Zatím v tom vidím jen samé výhody – zlepším si karmu, ušetřím za oslavu a moje játra mi taky poděkují. A třeba se chytnou zase další, společně přepíšeme loňské statistiky a v zimě nás kromě svetru od babičky bude hřát i dobrý pocit. A co vy? Oželíte pro jednou dárky a troufnete si na štědrou oslavu?

Kristýna Šestáková

→

NÁZORY

21 bodů pro 21. století Probudila se konečně mladá občanská společnost?

Není to tak dávno, co mi jedna učitelka druhého stupně základní školy vysvětlovala, proč je zbytečné s jejími žáky diskutovat nad médii či politikou. „Jsou ještě moc malí a zajímá je něco úplně jiného,“ argumentovala.

Ani jejich o trochu starší kolegové na tom nejsou lépe – 57 procent lidí ve věku mezi 15 až 29 lety se o politiku vůbec nezajímá, vyplývá z nejnovějšího výzkumu OECD z roku 2016. Čím to, že naše generace stále méně debatuje o veřejném dění? Zejména když se budoucnost, o níž se rozhoduje, týká nás? Nemluvě přímo o zapojení do procesu tvorby nových zákonů. Vždyť průměrný věk českých poslanců je dnes 47 a půl let.

Tyto otázky si pokládali i členové Klubu mladých politologů. „Vracely se nám hlavně odpovědi, že mladí se často nedokážou s politiky personálně ani tematicky ztotožnit,“ vysvětlovala spoluzakladatelka spolku Jana Soukupová ve čtvrtek 28. března na tiskové konferenci v Poslanecké sněmovně jejich zkušenost z debat se středoškoláky a vysokoškoláky. Hned poté představila projekt Youth, Speak Up!, kterým na zjištění reagují.

Oslovili dvacítku mladých a úspěšných Čechů, aby nastínili, co by se dalo v rámci jejich oborů zlepšit. Společně pak vytvořili program „21 bodů pro 21. století“, pod který se podepsaly mládežnické organizace z ANO, ČSSD, KDU-ČSL, ODS, Pirátů, STAN a TOP 09. Momentálně už pracují na digitalizaci, zlepšení podpory vědy, životního prostředí a duševního zdraví. „Dalším krokem je vznik čtyř pracovních skupin na výše zmíněná témata zde v Poslanecké sněmovně. Do skupin se zapojí poslanci, mládežnické organizace i odborná veřejnost. Cílem projektu Youth, Speak Up! je tyto body naplnit a dokázat, že politika se dá dělat i jinak – ve spolupráci s mladými lidmi, kteří by měli ovlivňovat podobu světa, ve kterém budou právě oni žít,“ dodává Soukupová.

Dalo by se namítnout, že podobné snahy už tu byly. Nicméně tentokrát se programově shodli zástupci napříč celým politickým spektrem (vyjma sněmovních stran KSČM a SPD), podporu jim přislíbili i jejich starší kolegové a v procesu naplňování vytyčených cílů už teď

Jan Hrabovský, Marie Salomonová, Jana Soukupová, Hana Fořtová, Ondřej Krátký a Tereza Dvořáková, zástupci programu 21 bodů pro 21. století. (Foto: Jakub Plíhal, Aktuálně.cz)

poměrně pokročili. Podle Soukupové mají první pracovní skupiny zasedat v průběhu příštích čtrnácti dnů a v návrhu na omezení plastů jsou hodně blízko ke konkrétnímu návrhu. „Připravili jsme podklady k právní úpravě, která by obchodům s potravinami zadala povinnost informovat své zákazníky o škodlivosti plastů. Díky takové právní úpravě budou moci supermarkety, ale i další obchody s potravinami informovat svoje zákazníky, vzdělávat je a vkládat tak zodpovědnost do jejich rukou. A to se zásahem, kterého nedosáhne žádná informační kampaň,“ zmínila zakladatelka společnosti Frusack Hana Fořtová.

K bodu o duševním zdraví nutno podotknout, že na národní úrovni už Akční plán péče o duševní zdraví vzniká. Marie Salomonová ze sdružení Nevypusť duši k tomu doplnila: „Rádi bychom podpořili vznik nových služeb pro děti a dospívající s duševními obtížemi a zároveň také preventivní programy ve školách, které se týkají obecně duševního zdraví, emoční vyspělosti a toho, jak řešíme stres a problémy, které se později mohou projevit hůře, než to zprvu vypadá.“ V oblasti vědy pak chtějí vznik lepšího systému na podporu mladých vědců, kteří ještě sami nemají možnost dosáhnout na grantové agentury. „Souběžně s tímto záměrem bychom také chtěli rozšířit systém podpory excelentních studentů, kteří se již během vysoké školy systematicky věnují výzkumu v různých oblastech, umožnit jim financovat jejich další vzdělávání a kariérní růst,“ zmínil Jan Hrabovský, vědec a spoluzakladatel spolku Alumni scientiae bohemicae.

Už dlouho nebyla vhodnější doba pro hájení našich zájmů. Navýší-li se doposud tristně chabá volební účast mileniálů, právě toto příště pravděpodobně zamíchá mandáty nejvíce. Proto každý chytrý politik udělá první a poslední pro to, aby si nás získal na svou stranu. Stačí jen vznést požadavky. Navíc, jak řekl na zmíněné tiskové konferenci František Kopřiva z Pirátů: „Vždycky, když iniciativa vychází zespoda, z občanské veřejnosti, je to o to cennější, není to zatížené politickými předsudky.“ Nikol Mudrová

→

Duben 2019 STUDENTA 7

→ AI A JÁ:

WHAT KIND OF DYSTOPIAN HELLHOLE IS THIS?

R

áno mě budí jasné modré světlo, má energie života. Je doprovázena zvuky džungle. Dochovaný záznam divoké přírody, která musela ustoupit lidskému konání, se stal mou každodenní ranní kulisou. Můj osobní smart náramek se pevně utáhne kolem mé obézní ruky. Pokývnu do kamery a soustava algoritmů vyhodnotí mou aktuální potřebu stravy. Na displeji vyskočí nápis „Dobré ráno“ a šedivě zbarvený prášek se automaticky smíchá s vodou do připravené misky. O snídani je postaráno. Jak pohodlné.

Jsem mladý muž žijící v jedné z moderních megapolí ve správě Firmy. Veškerá populace se dnes sdružuje v městech táhnoucích se desítky kilometrů za obzor. Výškové limity staveb byly dávno zrušeny, dohlédnout přes dusivou deku smogu na vrcholky mrakodrapů je skoro nemožné. Orná půda v okolí megaměst je nenávratně zničena. Ve všem tom snažení o maximalizaci výnosů jsme ji vytěžili.

Zemědělství v Evropě bylo stejně neefektivní a nekonkurenceschopné, přesunulo se proto do oblastí s lepším klimatem.

Těsně za městem vyrostly obrovské haly pro vertikální zemědělství. Hydroponické systémy pod LED osvětlením v nich bez špetky hlíny produkují plodiny, které by při dovozu z tropů podlehly zkáze.

Každá plodina dostává přesně takové množství živin, které potřebuje. Senzory snímají, algoritmy vyhodnocují, roboti konají – sázejí, sklízejí a distribuují. To vše bez jediného zásahu člověka. Ve vedlejší hale roste v Petriho miskách maso bez krutosti. Pro všechny je všeho dost. Tedy pro všechny, kdo se přizpůsobili novým pravidlům Firmy.

A ti, co ne? Nevím, do hlubiny nepřizpůsobivých jsem se naštěstí zatím nepodíval. Ostatně o to ani nestojím. …

Ve dvacátých letech došlo k tzv. závodům ve strojovém učení. Prudký rozvoj umělé inteligence, který lidstvo pod heslem „nechme práci strojům“, později modifikovaném na „nechme myšlení strojům“, přijalo jako všespásné řešení problémů, na které jejich mozky přestaly stačit, vedl k rozkolu, jak k AI přistupovat. Střetl se zde čínský státní přístup bezskrupulózního sběru dat svých občanů pod vedením nejvyšších představitelů strany, s euro-americkým, méně agresivním, který data sbíral pomocí soukromých technologických firem na „dobrovolné bázi“ – uploady fotek, záznamy kreditních karet, polohové záznamy z mobilních telefonů a další kvanta dat. Euroatlantická civilizace, zvyklá na vládu práva se v první fázi snažila udržet alespoň nějaké soukromí a proti postupu se bouřila. Čína na nic takového nehleděla a brzy získala drtivou převahu v technologické vyspělosti.

Západní model začínal být stále méně konkurenceschopný. Umělá inteligence bez velkých vzorků dat je jako auto bez paliva – nikam nedojede. V tom si šéfové technologických gigantů uvědomili příhodnost všeobecných společenských nálad pro radikální řešení.

Takové řešení, se kterým bude sama společnost nadšeně souhlasit.

8 STUDENTA Duben 2019

Suverénní CEO’s naskočili na vlnu nepolitické politiky charakterizované osobou úspěšného manažera proměněného v politika. Politika jako byznys – efektivní a schopná přinášet okamžitá řešení.

S heslem nekonečné efektivity a nezkorumpovatelnosti nového sytému, postaveného na moderní technologii, rozjeli noví politici masivní kampaně. Politická reklama řízená algoritmy pomohla postupně k vítězství ve volbách. S každou další volbou stoupala popularita a vliv. Příznivci strany / Firmy ochotně za malé výhody poskytovali veškeré osobní informace. Většina postupně nasdílela takové množství dat, že si ani neuvědomila plíživou ztrátu soukromí a svobody.

Pohodlí, které nová doba přinesla, bylo pro většinu důležitější než rozvrat dosavadní formy vlády. Pohodlí nade vše.

Odpůrci byli tiše perzekvováni a odsunuti na okraj. Jejich hlas přestal být slyšet, přestali být vidět. Postupně upadli za zeď zapomnění.

Nastala éra demokracie soukromých společností. Sociální bubliny byly zhmotněny i ve fyzickém světě. Různé části města byly určeny různým vrstvám, vše pod taktovkou automatického rozpoznávání obličejů a všudypřítomného kamerového systému. Inteligentní kamery po vyhodnocení vhodnosti občana otevíraly a zavíraly brány do různých koutů megapole. ...

Chystám se dnes po dlouhé době vyrazit na nákup potravin.

Martyrium, které by vyřešil pohled do kamery a následná donáška dronem až před práh mého domu, jak to ostatně dělá většina občanů, podstupuji proto, že jsem starosvětský a občas rád vystoupím ze své komfortní zóny. Vycházím na ulici. Navážu oční kontakt s první kamerou a vyslovuji přání navštívit svou oblíbenou samoobsluhu. Po ověření přístupu do této části města mi Firma zajistí samořiditelný vůz.

Nasedám a jsem bezpečně dopraven až k megamarketu. Kontrola tváře kamerou a vstupuji dovnitř. Po vstupu začínají robotické paže chystat můj nákup dle aktuálních fyzických potřeb, které neustále snímá a odesílá můj smart náramek. Kmitající paže mi v harmonické souhře podají dvě tašky se vším, co momentálně potřebuji k životu.

Data za domácnost dodaly senzory z mých chytrých spotřebičů.

Vycházím spokojeně na ulici. Firma se o nás stará ukázkově.

Znečištění v megapoli dnes kleslo pod život ohrožující hodnoty, vydávám se proto domů pěšky. Nejrychlejší trasu k domovu mi promítají holografické symboly na povrchu chodníku. Na těch několika málo kilometrech nepotkám žádné chodce. Míjím jen spořádané zástupy samořiditelných vozů, plynoucích městem jako klidná řeka. Na chvíli se zamyslím a přestávám sledovat cestu.

Přijdu k velké zdi. Pravděpodobně je to ta zeď, která odděluje nás lidi od nepřizpůsobivých. Zamyslím se nad těmi chudáky. „Svoboda se tak přeceňuje“, bleskne mi hlavou. Mrknu na kameru. Váš vůz je přistaven. Jak pohodlné.

Text: Radek Kögler, ilustrace: Adam Roller

→

Více dystopických vizí budoucnosti poskytne román francouzského spisovatele Michela Houellebecqa Možnost ostrova popisující, kam až může zajít touha po nesmrtelnosti, nebo drsný cyberpunkový komiks Warrena Ellise Transmetropolitan.

Duben 2019 STUDENTA 9

KONTRAREVOLUCE

Pozn.: Headline článku jsme si vypůjčili z názvu alba skupiny The Underground Youth.

Jako soundtrack ke čtení Kontrarevoluce, případně k dalšímu pobývání v budoucím postapokalyptickém světě, nahrávku silně doporučujeme.

ANKETA

Na jakém objevu se v poslední době podílela vaše univerzita? Čím je prospěšný pro společnost?

Na začátku roku jsme získali evropský patent na přístroj, který efektivně generuje ultrafialové záření. Bude používán zejména v oblasti sterilizace prostředí, například v nemocnicích. Zatímco za použití běžného zdroje UV záření je ke sterilizaci prostředí potřeba několik desítek minut, námi vyvinuté zařízení ji dokáže provést v řádu sekund, jedná se tedy o průlomovou záležitost. Zařízení může najít využití i v dalších oblastech, například v procesu vytvrzování polymerů – náš přístroj zvládne takový proces za desetinu času, který potřebují běžné zdroje záření.

Jeho výhodou navíc je, že zdroj UV záření je konstantní, zatímco v běžně dostupných zdrojích intenzita záření časem slábne.

Zařízení vzniklo spoluprací týmu vědců z Centra polymerních systémů Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a Institutu Jožefa Stefana ve slovinské Lublani a pro jeho vývoj byla důležitá vynikající infrastruktura, kterou Centrum polymerních materiálů disponuje. V letošním roce otevíráme na naší univerzitě nový bakalářský obor zaměřený na biomateriály, přičemž jeho úspěšní absolventi se v budoucnu budou moci podílet na podobných projektech. Na zařízení už totiž probíhá navazující aplikační výzkum.

→

doc. Ing. Marián Lehocký, Ph.D., Centrum polymerních systémů, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně.

Na Fakultě elektrotechniky a komunikačních technologií VUT se zabýváme výzkumem moderních elektrochemických zdrojů proudu, tedy Li-ion akumulátorů a nových, z nich vycházejících systémů, jako jsou akumulátory Li-S nebo Na-ion. Věnujeme se také recyklaci materiálů z dnes používaných Li-ion zdrojů. Na jednu z nových technologií Li-S baterií byl ve spolupráci se soukromou firmou podán evropský patent, týkající se úpravy složení a struktury elektrod. Hlavní výhodou Li-S akumulátorů oproti dnes používaným Li-ion verzím je přibližně třikrát vyšší kapacita, která ale velice rychle klesá. Právě tento pokles se povedlo pomocí naší úpravy omezit a přiblížit stabilitu tohoto typu baterie blíže ke stabilitě kapacity dnes používaných Li-ion verzí. Tento typ by v budoucnu, pakliže by se povedlo dosáhnout komerční výroby, mohl například zásadně prodloužit dojezd elektromobilů, popřípadě umožnit elektrifikaci části lodní dopravy.

Tomáš Kazda, Ph.D., → Ing. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií, Vysoké učení technické v Brně

10 STUDENTA Duben 2019

Nedávno se nám podařilo datovat nejstarší dřevěnou archeologickou konstrukci v Evropě – jde o studnu, která je stará přes sedm tisíc let a zachovala se díky vysoké hladině spodní vody. Studnu z dob prvních zemědělců vykopali loni archeologové u Ostrova na Chrudimsku v Pardubickém kraji, přičemž všechny její konstrukční prvky byly dubové. Ještě před několika měsíci se kolegové domnívali, že tento typ konstrukce byl známý až z doby bronzové, nebo spíše až z doby římské říše či středověku, tedy minimálně o tři tisíce let později. Tento omyl se nám ale podařilo s pomocí dendrochronologie vyvrátit. Z výsledků naší práce vyplývá, že stromy použité na stavbu konstrukce studny byly pokáceny mezi roky 5256–5255 před naším letopočtem.

Zajímavá je skutečnost, že rohové sloupy jsou vyrobeny z již dříve pokácených kmenů. Je zároveň obdivuhodné, že první zemědělci, kteří měli k dispozici pouze nástroje vyrobené z kamene, kostí, rohoviny nebo dřeva, dokázali naprosto precizně opracovat povrch pokácených kmenů. Datováním archeologických vykopávek se zabývám přes dvacet let a musím říci, že výzkumy stále přinášejí nová a nová překvapení. Studna stará přes sedm tisíc let je toho příkladem.

Ing. Michal Rybníček, Ph.D., → doc. Ústav nauky o dřevě LDF, Mendelova univerzita v Brně

Univerzita Karlova zaznamenala na konci roku 2018 velký úspěch, když se skrze její dceřinou společnost Charles University Innovations Prague s.r.o. podařilo úspěšně prodat vynález americké společnosti Svenox Pharmaceuticals LLC. Objev se týká nového typu látek, které by mohly být využitelné v léčbě tuberkulózy, a pochází z kolektivu profesora Alexandra Hrabálka z Farmaceutické fakulty v Hradci Králové. Společnost Svenox Pharmaceuticals LLC se v rámci koupě vynálezu zavázala k zajištění potřebného, finančně i časově náročného vývoje finálního léčiva a v případě pozitivních výsledků k jeho následnému využití. Případná dostupnost vyvinutého léku by měla být nejenom v USA, ale také v řadě států Evropské unie, Indii nebo Jihoafrické republice. Ve spolupráci s Centrem pro přenos poznatků a technologií Univerzity Karlovy a Farmaceutickou fakultou Univerzity Karlovy se nám velmi efektivně podařilo dosáhnout kýženého výsledku, ze kterého máme radost. Věříme, že látky nakonec povedou ke vzniku dostupného a účinného léku s pozitivním globálním dopadem.

Otomar Sláma, MPA, → Mgr. ředitel, Charles University Innovations Prague s.r.o

Seriál o lidech, jako jste vy.

Nové díly najdete na studenta.cz SM000303

NEWS

→ CO SE DĚJE?

Zaměření až po prvním ročníku studia? Mikuláš Bek navrhuje změnu vysokoškolského zákona V prvním ročníku opustí bakalářské studium až pětatřicet procent studentů, uvedl rektor Masarykovy univerzity (MU) a senátor za STAN Mikuláš Bek na tiskové konferenci. Navrhuje změnit vysokoškolský zákon a chce, aby si studenti volili zaměření až po ukončení prvního ročníku. „Za první republiky se studenti na filozofickou fakultu nepřijímali na obor, ale na fakultu. Student se v průběhu studia rozhodl, že pokud bude chtít ukončit studium například státní pedagogickou zkouškou se specializací přírodopis-zeměpis, tak si podle toho zvolí některé přednášky a semináře,“ vysvětlil Bek. Takový systém navíc funguje i na většině západních univerzit. „Špičkové univerzity dobře vědí, že je lepší studenty nechat vyzkoušet si, co jim jde víc. Mají pak první rok započtený a neztrácejí ho. V prvním ročníku učí nejlepší profesoři, nobelisté, kteří umějí nadchnout,“ dodal rektor.

Podle Beka by se touto úpravou snížil počet „odpadlíků“. Nejvíce studentů po prvním ročníku bakalářského programu odchází z Technické univerzity v Ostravě (přesně polovina), z Českého vysokého učení technického (44 procent), Vysokého učení technického a z Masarykovy univerzity (v obou případech 39 procent).

S novelou by podle rektora MU mělo přijít ministerstvo školství, nikoli třeba skupina poslanců či senátorů.

12 STUDENTA Duben 2019

Pětina učitelů zahajuje praxi bez uvádějícího kolegy Zkušenější učitelé pomáhají svým začínajícím kolegům se zapojením do praxe přibližně v osmdesáti procentech případů. Zbylá pětina nových pedagogů si musí poradit sama, vyplynulo z šetření projektu SYPO. Pomoc v počátku kariéry má přitom vliv na chuť setrvat v povolání. „Pokud existuje funkční proces uvádění začínajícího učitele, pak o případném odchodu z konkrétní školy nebo ze školství přemýšlí přibližně dvanáct procent nových učitelů. Pokud škola funkční systém uvádění nemá, pak o tomtéž uvažuje více než 24 procent začínajících učitelů,“ uvádí v tiskové zprávě Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) manažerka klíčové aktivity Evaluace projektu SYPO Kateřina Trnková.

Mladí kantoři nejčastěji potřebují pomoc v kázeňských problémech, což uvedla více jak polovina z nich. Dále jim dělá problém vedení školní dokumentace, hodnocení žáků či práce se žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.

Marián Kočner obviněn.

Důvod vraždy – novinářská činnost Podnikatele a „mafiána“ Mariána Kočnera obvinili na Slovensku z objednání vraždy investigativního novináře Jána Kuciaka. Posun ve vyšetřování sdělil prokurátor ve čtvrtek 14. března na tiskové konferenci.

První důkaz proti Kočnerovi přinesl zřizovatel vraždy, podnikatel Zoltán Andruskó. Rozhodl se totiž s policisty spolupracovat a za objednavatele smrti Kuciaka označil právě Kočnera. Prokurátoři mají nezpochybnitelných důkazů údajně víc.

Obvinění Kočner převzal ve vazební věznici, kde přebývá od loňského června kvůli podvodu s falešnými směnkami.

K vraždě došlo minulý únor v domě Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové – její přítomnost vrah a bývalý policista Tomáš Szabó nepředpokládal, stala se neočekávanou obětí. Kromě Szabóa a Andruskóa se na zabití podíleli ještě Miroslav Marček, který svého bratrance Szabóa z místa činu odvezl, a Alena Szuzsová, která údajně akci připravovala.

MŠMT rozdělí čtvrt miliardy na inovace ve výuce

Dycky Země. Studenti zorganizovali největší klimatickou stávku Největší klimatickou stávku v Česku zorganizovali v pátek 15. března středoškoláci. Protestovali na několika místech v republice, nejvíce mladých – přes dva tisíce – se sešlo na pražském Malostranském náměstí. Po politicích požadovali tvrdší opatření proti klimatické změně. „Náš požadavek je, aby ČR do roku 2030 zavřela všechny uhelné elektrárny a nahradila je obnovitelnými zdroji. A také využila většího potenciálu biozemědělství. Dobré by bylo, aby stát udělal také osvětu ohledně konzumace živočišných potravin, protože to není moc přínosné pro životní prostředí,“ řekl v rozhovoru pro Studentu jeden z organizátorů stávky, Vincent Klusák.

Na svých webových stránkách česká odnož celosvětového snažení Fridays for Future (Pátky pro budoucnost) napsali prohlášení, pod které se podepsalo v prvních několika týdnech přes čtyři tisíce lidí. Studenty podpořila také více než stovka tuzemských vědců. „Je skvělé, že se mladí lidé aktivně zajímají o budoucnost naší planety,“ řekl pro ČT24 ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO). Uvedl také, že Česko bude schopno snížit emise skleníkových plynů minimálně o pětačtyřicet procent do roku 2030, za dalších dvacet let by se pak měly snížit o osmdesát procent.

Vznikne speciální úřad pro sport Poslanecká sněmovna schválila 13. března vznik Národní agentury pro sport. V oblasti sportu má mít výsadní postavení, budou se přes ni rozdělovat třeba peníze. „Hlavním úkolem agentury bude vytvoření nového systému státní podpory sportu, který ve spolupráci s krajskými a obecními samosprávami zajistí systematickou, cílenou a účelně vedenou pomoc a podporu sportu na všech úrovních,“ řekl pro Aktuálně.cz poslanec za ANO a bývalý hokejový brankář Milan Hnilička (ANO).

Právě on pravděpodobně stane v čele agentury.

Některé opoziční strany ale namítají, že nebyly přijaty návrhy, které by financování sportu zprůhlednily. „Pokud se z agentury stane jen divize ministerstva školství a o penězích budou zase neprůhledně rozhodovat bafuňáři, nemá nový zákon smysl,“ komentoval rozhodnutí pro Aktuálně.cz předseda Starostů Petr Gazdík.

Prostřednictvím Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání chce Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy rozdělit mezi přihlášené subjekty až 250 milionů korun.

Výzva cílí na projekty zavádějící inovativní aktivity do výuky, ale i na projekty orientované na pedagogický výzkum.

O dotaci z Evropského sociálního fondu můžou v této výzvě žádat především veřejné vysoké školy a veřejné výzkumné organizace, jejichž projekty jsou zaměřené na pilotní zavádění nových výukových metod, na používání zahraničních postupů a na celkové zlepšování pedagogických přístupů ve výuce. Podporovány budou i stáže zahraničních odborníků v České republice, které by měly pomoct právě sdílení úspěšných nápadů v praxi. „Inovace v pedagogice jsou nedílnou podmínkou pro to, aby se systémově mohla změnit edukační realita v České republice. Budou mít přímý dopad jak na učitele, tak na žáky a celý vzdělávací proces. Slibujeme si od nich identifikaci zajímavých, a především přínosných proměn vzdělávání,“ uvedl Václav Velčovský, náměstek pro řízení Sekce EU a ESIF.

Absolventům ČVUT předal diplom robot Studentům Fakulty informačních technologií Českého vysokého učení technického (FIT ČVUT) předal 22. března na promocích v Betlémské kapli diplom robot Pepper. Sami si ho pro tuto událost od října loňského roku programovali. „Naprogramování trvalo přibližně týden čistého času. Cílem bylo nastavit robota tak, aby požadovaný úkon udělal co nejrychleji, jelikož počítáme se zhruba sedmdesáti absolventy,“ napsal Martin Rameš, jeden ze studentů, v tiskové zprávě FIT ČVUT. Podle něj řešili mnoho problémů, například zhoršené světelné podmínky v prostorách kaple. „Na začátku se otočí na předávajícího, který mu vloží do rukou diplom. Potom čeká a dívá se do rukou, jestli v nich pořád diplom má. Když z nich student diplom vyndá, robot nastaví paži na potřesení,“ dodal Rameš.

Duben 2019 STUDENTA 13

→ OBJEVY Z ČESKÝCH UNIVERZIT

POŘÁD MÁME SVĚTU CO NABÍDNOUT Kontaktní čočky, patentky nebo Semtex. O českých vynálezech, které změnily svět, se učíme už na základní škole. Jak si ale v oblasti objevů a inovací vedeme dnes, v době, kdy technologický pokrok nabírá na obrátkách? I přes klesající čísla přihlášených patentů se držíme statečně. Pořád vzniká spousta dobrých nápadů a velká část z nich i v hlavách studentů vysokých škol. Zaznamenali jste třeba, že díky českým vědcům budou možná lidem dorůstat nové končetiny nebo že jsme vymysleli krém pro africké albíny?

14 STUDENTA Duben 2019

národních patentů než v současnosti, a to úctyhodných 3972. I přesto ale máme stále na kontě spoustu zajímavých objevů, které by nám měly zlepšit a zjednodušit život.

OD ELEKTŘINY K OPALOVACÍMU KRÉMU

Aplikaci, která ušetří náklady na elektřinu, má na triku Valeria Maksimovičová, studentka Vysokého učení technického (VUT) v Brně. Appka vám jednoduše pohlídá spotřebu elektřiny a následně poradí, jak ušetřit.

Její uživatelé pak mezi sebou budou moci soutěžit, kdo z nich je v tom lepší. Celá tahle hra na úspory bude zároveň dostupná zdarma, a to patrně už za rok. Hlavním podnětem pro vznik aplikace bylo nařízení Evropské unie, podle kterého musí od roku 2020 přejít všechny

Text: Stanislava Wolfová

L

idé po celém světě se vás často ptají, kde vlastně Česká republika leží – jestli je to u moře, jestli patří k Rusku nebo na kterém světadíle se vůbec nachází. Zároveň však denně využívají mnoho českých zlepšováků, které se staly součástí jejich každodenního života. Kostky cukru, lodní šrouby nebo již zmíněné kontaktní čočky. Českým vynálezem je ale i záchytná stanice. Ta vůbec první byla otevřena v roce 1951 v Praze a jejím zakladatelem byl český lékař a odpůrce alkoholu Jaroslav Skála. Záchytky se poté natolik osvědčily, že se postupně zřídily po celém světě.

Dnes ale podle statistik Česká republika v počtu přihlášených patentů dost zaostává. Například v roce 1930 přihlásili vynálezci osminásobně více

TROCHA MEDICÍNY

Se stářím nebo nemocí přichází řada nejrůznějších problémů. Častým z nich jsou bolavé klouby, ve kterých jednoho dne vypovědí službu chrupavky. V takovém případě je pak nutné vyměnit celý kloub za nový, což je dnes už sice možný, avšak pacienta poměrně zatěžující zákrok.

Aby podobným operacím mohli čeští vědci do budoucna předejít, vyvíjejí spolu s japonskými kolegy materiál, který by mohl lidskou chrupavku nahradit. „Počet umělých kloubů neustále narůstá, protože se lidé dožívají vyššího věku a jsou aktivnější. Vývoj jde sice neustále dopředu, problémem, který přetrvává, je ale omezená životnost náhrad. Aby nebylo nutné vyměňovat celý kloub, snaží se japonští kolegové vyvinout materiál, který by se choval podobně jako chrupavka,“ vysvětlil webu idnes.cz člen týmu David Nečas z Ústavu konstruování VUT v Brně. Že na VUT badatele končetiny zajímají, dokazuje i vědecko-výzkumné centrum CEITEC, kde se zase společně se švédskými kolegy snaží přijít na kloub tomu, jak je možné, že mlokům po ztrátě končetiny naroste nová, a zda by bylo možné aplikovat tenhle proces i na lidské tkáně. Vědci obrazově napodobují, jak k tomuto mechanismu vůbec dochází, zároveň se jim podařilo zmapovat rozmístění buněk při vývoji končetin mloka. Nyní jsou díky tomu schopní ve 3D sledovat, co se mezi buňkami mločí tkáně vlastně děje. Třeba se tak jednou v běžném životě dočkáme scény jako z Deadpoola.

NEPLÝTVAT JÍDLEM

Jedním z celospolečensky často diskutovaných témat, kterým se zabývá nejeden bloger a instagramer, je plýtvání potravinami. Problém ani zdaleka nezůstává jen na sociálních sítích, a stává se tak dnes i předmětem vědeckého bádání. Do takového se pustili například chemici z VUT – těm se podařilo vyvinout chytrý obal na potraviny, který změnou barvy upozorní na to, že se jídlo nejspíše skladovalo na nevhodném místě, a může být proto závadné.

Pokud by vás zajímalo, jak obal funguje, budeme muset sáhnout do fyziky. Technologie totiž využívá principu dozimetru, což je přístroj na měření záření.

Pokud tak má být potravina skladována třeba ve tmě, senzor si vše pohlídá a špatné zacházení bez okolků prozradí.

Dalším vysokoškolským fíglem na skladování potravin je sáček Zembag a jak už název napovídá, obal slouží na ty naše zemáky. Brambory by v jídelníčku neměly chybět, protože v nich najdeme velké množství vlákniny, draslíku, hořčíku a železa. Pokud ale vyklíčí, obsahují toxický solanin a znehodnotí se i jejich chuť. Jenže co si budeme povídat, dojít do stavu naklíčených brambor ve spíži není nijak složité a děje se to téměř neustále. Průměrně tak na osobu spotřebujeme sedmdesát kilogramů brambor ročně – šedesát z nich sníme a dalších deset vyhodíme. Jen pro Českou republiku to znamená 100 000 tun vyhozených brambor ročně. Pytel s jutou a vnitřní tmavou vrstvou s kapsičkou na kmín, který brání bramborovému klíčení, z České zemědělské univerzity v Praze, by tak mohl špatné statistiky napravit. Brambory díky němu zůstanou v dobrém stavu až tři měsíce.

TÉMA

domácnosti na takzvané chytré měřiče s možností sdílení dat. S aplikací by mohl být takový přechod jednodušší. Že má nápad budoucnost, dokazuje i fakt, že s ním Valerie vyhrála prestižní mezinárodní soutěž The Energy Transition Business Camp.

V Brně se to ale dobrými studenty a nápady jen hemží, a tak nezůstaneme jen u jednoho případu. Na opalovacím krému pro africké albíny tu pracuje Andrea Hároniková z Fakulty chemické VUT. Albíni to v Africe nemají jednoduché – kvůli nedostatku pigmentu jim hrozí velké riziko vzniku rakoviny kůže a zároveň jsou pro svou výjimečnou barvu často diskriminováni. Proti nenávisti okolí krém bohužel nepomůže, proti rakovině však ochránit zvládne. Klasické opalovací krémy jsou v Africe poměrně luxusní zboží, které si lidé z chudých poměrů nemůžou dovolit – jedna lahvička vyjde v přepočtu na téměř sedm set korun.

Andrea se proto snažila vytvořit produkt, který bude možné bez problémů vyrobit z lokálních surovin, bez chemického vzdělání a složité techniky. A uspěla.

Její krém, jehož základní ingredienci tvoří levné a dostupné bambucké máslo, bude možné pořídit za 45 korun. K úspěšnému dotažení nápadu tak už zbývá jen začít krém vyrábět tam, kde ho potřebují; rozjezd výroby je v Africe plánovaný na červen.

Andrea Hároniková a Vojtěch Kundrát rozjíždějí na VUT výrobu opalovacího přípravku pro africké albíny

Duben 2019 STUDENTA 15

→ ROBOTI V ČESKÝCH MÉDIÍCH

PROJEKT VYSOKÝCH ŠKOL A ČTK SPOJUJE ŽURNALISTIKU S UMĚLOU INTELIGENCÍ

S

polečný počin výše zmiňovaných organizací má dost komplikovaný název Proměna etických aspektů s nástupem žurnalistiky umělé inteligence. Jedná se o vůbec první spolupráci technických a humanitních vysokých škol a veřejnoprávních médií.

Hlavním cílem je propojit efektivně žurnalistiku s umělou inteligencí (UI). Neznamená to ale, že by experti z ČVUT vyvíjeli od rána do večera 16 STUDENTA Duben 2019

v laboratořích „robonovináře“, kteří se jednoho krásného dne vzbouří a svrhnou všechny živé žurnalisty. Jde o to, navrhnout a následně uvést do provozu systém, jenž by s pomocí UI dokázal vytvářet, analyzovat a ověřit zprávy. To zní samo o sobě docela jednoduše. Jak to ale funguje v praxi?

OD ALGORITMU K TEXTU

Proces propojování UI s novinařinou má několik fází.

Text: Kristýna Šestáková

Dnešní době se přezdívá plastová nebo postfaktická. Stejně dobře by na ni ale seděl přívlastek robotická. Fakt, že umělá inteligence nahradí do několika let řadu profesí, je častým námětem vášnivých debat. Mimo jiné se jedná o tom, jak může automatizace ovlivnit současnou žurnalistiku. Odpověď přináší tříletý projekt Českého vysokého učení technického (FEL ČVUT), Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK), Západočeské univerzity (FAV ZU) a České tiskové kanceláře (ČTK).

OTESTOVAT A VYLADIT

Než se systém dočká ostrého provozu, bude nutné vše pořádně otestovat v praxi. Během první fáze i po jejím dokončení budou proto probíhat terénní výzkumy v redakcích všech institucí, které jsou v projektu zapojené jako garanti, což je hlavně zmiňovaná ČTK, dále pak redakce zpravodajství ČT a Syndikát novinářů. Testovat se bude především rychlost vzniku zpravodajských sdělení, přesnost a proces ověřování

TÉMA

Nejdřív vznikne funkční vzorek algoritmu, na základě něhož bude možné generovat jednoduché české texty a dávat je na základě témat a dílčích faktů přímo do souvislosti se staršími články. „V současné chvíli analyzujeme databázi zpráv ČTK od roku 2000 a jejich kontextu,“ popisuje Luboš Král, který je jedním z pracovníků Centra umělé inteligence při FEL ČVUT a dodává, že aktuálně se zprávami ČTK, jichž se za necelých dvacet let nastřádalo kolem milionu, musí probrat jen se dvěma kolegy. V budoucnu ale plánují zapojit ještě několik studentů, kteří pak budou z poznatků těžit při psaní svých diplomek.

Výsledná data, která získají procházením databáze ČTK, pak poslouží jako podklad pro vytvoření algoritmu. Hotový vzorek bude „tréninkovým materiálem“ pro neuronové sítě. Ty díky metodě strojového učení pochytí všechny poznatky, které jsou důležité při generování automatického textu. Král doplňuje, že celá příprava na proces učení musí být bezchybná a dokonale promyšlená. „V téhle fázi je naprosto klíčové předzpracování dat, kde používáme statistické metody, a dále volba vhodných metod trénování vlastních sítí a dalších možností zpracování přirozeného jazyka NLP.“ (NLP je zkratka pro Natural Language Processing a jde o propojení lingvistiky a IT, kdy stroj zpracovává přirozený jazyk a využívá ho k analýze a generování textu nebo mluveného slova, pozn. red.)

Počítá se s tím, že zpočátku vzniknou pravopisně bezchybné a srozumitelné, ale stylisticky neohrabané texty. Čtenář tedy pozná, že má před sebou článek od robota. Postupně by se ale díky neustálému vylepšování systému měla vypilovat i formální stránka textů a ve finále by měl být strojový text nerozeznatelný od článku psaného novinářem. Což je dost velká výzva, vzhledem k tomu, že čeština je plná výjimek, anomálií a unikátních slovních obratů.

V první fázi budou novou metodou tvořeny především souhrny zpráv daného dne. Možnost vygenerovat si automaticky výtah toho nejpodstatnějšího redaktorům výrazně usnadní práci. Konkrétně v ČTK, která v projektu hraje roli hlavního garanta a testovatele, se totiž souhrny vydávají zpravidla pětkrát denně a při jejich tvorbě nestačí jen zmáčknout Ctrl+C a Ctrl+V. Vždycky je potřeba vychytat některé nedostatky, aktualizovat informace, které neplatí, nebo přidat nové souvislosti.

textů, a to jak podle současných redakčních postupů na straně jedné, tak s pomocí prvků UI na té druhé.

Problémy, které se během testování objeví – ať už půjde o potíže technické, či etické –, budou sloužit pracovníkům z ČVUT jako důležitá zpětná vazba, která jim pomůže ve druhé fázi vývoje.

V rámci ní má vzniknout další vzorek algoritmu.

Kromě pokročilého „robogenerátoru“ by měl začít fungovat i nástroj na kontrolu jednotlivých tvrzení, která budou vyhodnocována na základě již dostupných textů nebo statistických údajů. To by mohlo pro žurnalistiku i pro veřejnost znamenat skutečnou revoluci. Představte si, že sledujete prezidentskou debatu, kde má její moderátor možnost průběžně potvrzovat jednotlivá tvrzení všech kandidátů. Nebo líp – že bude přímo na obrazovce u každého kandidáta vyskakovat informace, jestli mluví pravdu nebo jde jen o předvolební manipulativní tah.

Nově vyvinuté nástroje navíc poběží v rámci již hotových a skvěle zabezpečených interních redakčních systémů, ven už půjdou jen hotové texty. Není tedy nutné vymýšlet dodatečnou ochranu ani se bát, že by redakční systém někdo hacknul a začal do něj sypat nežádoucí zprávy.

Duben 2019 STUDENTA 17

TÉMA

kontrolovat, a to tak dlouho, dokud v dané redakci nevychytají chyby a nezískají stoprocentní jistotu, že systém zvládne fungovat sám bez dalších editací a kontrol.

Kromě dopadů na novináře v praxi bude nutné vyřešit i náležitou přípravu budoucích žurnalistů, legislativní změny, které budou s nástupem UI do žurnalistiky velmi potřebné, nebo se zamyslet nad reakcemi čtenářů na automaticky generované texty a případně se na ně připravit.

ČESKÁ PREMIÉRA?

Je důležité zmínit, že možnost číst automaticky vygenerované texty není úplnou novinkou a Češi ji přece jen už několikrát měli. Nikoho moc nepřekvapí, že automat využila jako první ČTK, a to například během voleb v říjnu 2018 – tehdy pomáhal editorům a redaktorům s přepisem dat z Českého statistického úřadu.

Celkem se stal program spoluautorem více než dvou stovek automatických textů. Šlo především o headliny a krátké zprávy přinášející průběžné výsledky v různých okrscích. ČTK se kvůli zrychlení zpravodajského servisu snaží o automatizaci některých procesů již dlouhodobě.

Právě skutečnost, že ČTK není v oboru automatizace žurnalistiky nováčkem, se stala hnacím motorem pro vývojáře z ČVUT, jejichž původním plánem bylo zůstat u vývoje obdobného systému, který již ČTK využila. Tak se z celkem skromného cíle vyvinul ambiciózní projekt, který by mohl v budoucnu pořádně rozvířit stojaté vody české žurnalistiky.

A NOVINÁŘI NEBUDOU MÍT CO…

Výstupy projektu ovlivní nejvíc ze všeho pochopitelně novináře a jejich pracovní náplň. Otázka je, jestli jim plánované změny uleví, nebo jim připraví neklidné spaní, protože se budou bát o svoje pracovní místo.

I v tomhle bodě mají všichni zúčastnění jasno. ČVUT i FSV UK fungují ve vzájemné symbióze, připravují pro sebe workshopy, kde si vyměňují informace a názory na to, jak by spojení žurnalistiky a UI mělo v praxi ideál­ně fungovat.

Debat se účastní také pedagog FSV a přední český novinář Václav Moravec, jenž je připraven využít obou svých společenských rolí a stát se jednou z klíčových osob třetí fáze projektu, která se soustředí právě na etickou stránku věci.

Je tedy jasné, že novinářům nikdo brát práci nechce.

Jde hlavně o to, ušetřit čas a zařídit, aby jim odpadla činnost, která pro ně nemá žádnou přidanou hodnotu a místo které by se mohli věnovat zajímavějším věcem. Nejdřív si ale přece jen budou muset projít lehce otravnou testovací fází, kdy se po nich naopak bude chtít, aby systému věnovali čas navíc.

Automaticky vygenerované texty totiž bude nutné 18 STUDENTA Duben 2019

VYUŽITÍ UI V ZAHRANIČÍ

Zlepšováky založené na využití UI úspěšně používají při své práci redaktoři v zahraničí. Za všechny zmiňme jen pár případů. Deník The New York Times pracuje od roku 2015 se systémem Editor, který umožňuje novinářům označovat titulky, fráze i další části právě vytvářených článků a přiřazovat jim zvláštní tagy.

Ty si Editor zapamatuje a roztřídí podle relevantních kategorií. Při psaní dalšího článku si novinář za použití správných tagů dokáže rychle vytahat informace, které třeba použije k dovysvětlení kontextu nebo ověření některých faktů.

Práci novinářů z agentury Reuters zase usnadňuje nástroj Reuters News Tracer, který se denně probírá všemi příspěvky na Twitteru a filtruje z nich aktuality, které by mohly být důležité. To umožňuje agentuře informovat o veškerém zásadním dění mezi prvními.

V praxi se nástroj osvědčil už mnohokrát, mimo jiné při zemětřesení v Ekvádoru nebo bombových útocích v Bruselu.

UI pak nachází skvělé uplatnění dokonce i na sociál­ ních sítích. Facebook díky ní dokáže na základě určitých frází detekovat rychle a účinně fake news a snaží se bránit jejich šíření.

SM000302

20 STUDENTA Duben 2019

NA ERASMUS DO BRITÁNIE BYCH DNES NEJEL V květnu se konají evropské volby a z Evropské unie pravděpodobně vystoupí Velká Británie. S bývalým tajemníkem pro evropské záležitosti Tomášem Prouzou jsem mluvila o tom, jaké dopady na nás brexit může mít a proč bychom měli jít k volbám do Evropského parlamentu.

Blíží se evropské volby. Jak byste mladému studentovi vysvětlil, že volit do Evropského parlamentu je důležité? Úplně jednoduše. Ať se podívá, co se dnes děje ve Velké Británii. Mladí lidé totiž nešli volit v referendu o vystoupení Velké Británie z Evropské unie. Mysleli si, že stačí informace sdílet na Instagramu nebo na Facebooku, a k volbám přišlo jen 36 procent voličů do 24 let. O jejich osudu tím pádem rozhodli lidé, kteří vlastně už žádnou budoucnost nemají.

Mohlo by to u nás dopadnout podobně, kdybychom se rozhodovali, jestli z Evropské unie vystoupit?

Kdybychom se rozhodli referendum zorganizovat letos, tak si myslím, že by nás ještě pořád zachránil pohled na Velkou Británii. Lidé vidí, jaký chaos způsobuje brexit, to je krátkodobě odstrašující případ. Ten ale nevydrží moc dlouho.

Co by způsobil reálný odchod z EU? Není lepší způsob než citovat Václava Klause mladšího. Ten říkal: „Vystupme z Evropské unie za cenu toho, že o třetinu zchudneme!“ Takže ať si každý představí, že by vydělával o třetinu méně, a má jasno, jak by to vypadalo.

Text: Hana Grohová, foto: Jan Mudra

VOLBY V RUKOU STUDENTŮ

Jaký je podle vás největší benefit Evropské unie pro studenty?

Mají šanci na slušnou budoucnost. Budou žít v zemi, která patří na Západ, má bezpečnostní garance.

V zemi, kde funguje ekonomika, protože nemá žádné bariéry. Mají také šanci prožít život v míru. To se u nás špatně vysvětluje, protože my jsme nikdy pořádně nezažili válku. Vloni na podzim jsem byl s gymnazisty na výletě ve Francii. Ukázali jsme jim řady hrobů vojáků v Normandii a oni potom byli celý večer zamlklí.

Uvědomili si totiž, jak vypadá válka.

Vypadá to, že v květnových volbách uspějí populistické a krajně pravicové strany. V Itálii, Francii nebo Maďarsku podle průzkumů dokonce vedou. Co je podle vás hlavním důvodem jejich vzestupu?

Neexistuje proti nim funkční protiváha. V každé zemi

najdete lokální Marine Le Pen, ale dokud proti ní máte místního Macrona, tak je to v pořádku. V Maďarsku a dalších zemích někoho, jako je Emmanuel Macron, nemají. V České republice máme historicky nejefektivnějšího politika Václava Klause staršího. Ten se každé ráno rozhodoval, jestli bude kritizovat Evropskou unii nebo globální oteplování, ale nestál proti němu nikdo, kdo by mu stejně efektivně oponoval.

Podle průzkumů je ve volbách do Evropského parlamentu nejméně voličů z věkové skupiny mezi 18 a 24 lety. Myslíte si, že kdyby se mladí lidé více zajímali o politiku a volili, mohli by zvrátit úspěch populistů?

Záleží na tom, kdo z této skupiny k volbám přijde.

Pokud to budou vysokoškoláci a gymnazisti, mají možnost výsledek změnit. Když by masivně volili studenti učňovských oborů, pravděpodobně to nebude mít velký vliv. Projekt Jeden svět na školách ukazuje, že voličské chování na gymnáziích a učňovských oborech se výrazně liší.

Způsobuje podle vás tento rozdíl nedostatečné vzdělávání o Evropské unii?

Ano. Jezdím často na debaty a pořád mě překvapuje, že lidé nevědí, jak Evropská unie funguje, a přesto mají tendenci opakovat jednoduché názory. Mám pocit, že selhává spíše byznys než školství jako takové. Pokud by zaměstnavatelé svým zaměstnancům více zdůrazňovali, že práci mají třeba jen díky tomu, že máme jednotný evropský trh, lidé by lépe rozuměli důvodům našeho členství v Unii.

REFORMOVAT UNII?

S tím souvisí i fakt, že se o Evropské unii objevuje spousta mýtů a dezinformací, které mohou ovlivňovat třeba už zmíněné evropské volby. Na stránkách Unie jsou tyto mýty vyvrácené, ale málokdo se k těmto informacím dostane. Existuje způsob, jak by Unie mohla s dezinformacemi efektivněji bojovat? Šéfové zastoupení Evropské komise ve členských zemích by měli mít odvahu jít do konfliktu. Když se podívám na mnoho z nich, tak jsou téměř neviditelní.

Tomáš Prouza je český ekonom. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou a britskou Open University. Ekonomii a diplomacii se věnoval jako náměstek ministra financí, několik let pracoval pro Světovou banku ve Washingtonu a působil také jako tajemník pro evropské záležitosti. Dnes řídí Svaz obchodu a cestovního ruchu. Mimo jiné ho zajímá otázka zavedení eura.

Duben 2019 STUDENTA 21

EVROPSKÉ VOLBY

→ TOMÁŠ PROUZA O BREXITU I UNII PŘED VOLBAMI

Nikdo netuší, kdo to je, zástupce nechodí do veřejných debat ani za premiérem a ministry. Podle mého názoru by měl být šéf zastoupení Evropské komise schopný jít do debaty s Václavem Klausem mladším a neprohrát.

V souvislosti s Evropskou unií mluví spousta lidí o tom, že by potřebovala reformovat. Emmanuel Macron teď uveřejnil své nápady na evropskou renesanci. Jaký máte na jeho vizi názor?

Je dobře, že jednotlivé státy sdělují své požadavky na podobu Evropské unie, díky tomu se vede zajímavá diskuze. Premiéři a prezidenti k tomu často používají zasedání Evropského parlamentu, kde mohou mluvit nejen ke svým voličům, ale také ukázat ostatním zemím, jak si představují budoucnost Evropy. Minulý týden byl v Evropském parlamentu například slovenský pre­ miér Peter Pellegrini. Když tuto nabídku dostal Andrej Babiš, tak ji odmítl. S argumentem, že aktuální poslanci v Evropském parlamentu po volbách stejně už nebudou. Ale Parlament je platforma, kterou všichni pečlivě sledují. Kdyby český premiér vystoupil, každý by věděl, jakým směrem chce Česká republika směřovat.

Co si myslíte o konkrétních Macronových nápadech na reformaci Evropy?

Myslím si, že je potřeba začít se reálně bavit o spoustě věcí, které navrhuje. Například o tom, nakolik se Evropská unie dokáže postarat sama o sebe v případě obrany. Pořád si říkáme, že to vyřeší NATO, ale

v Severoatlantické alianci se rozhoduje jednomyslně.

A když se podívám na Trumpa ve Washingtonu a čím dál tím pochybnější chování tureckého prezidenta Erdoğana, vidím dva problematické členy, kteří by mohli zablokovat pro Evropu důležité věci. Myslím si, že je dobře, že Macron otevírá i způsob rozhodování v Evropské unii. Systém veta měl smysl, když rozhodovalo původních šest zemí, ale v 27 je ten model už nefunkční a jen nás brzdí.

(NE)STUDUJTE V BRITÁNII

Británie se chystá odejít z EU. Jak to změní možnost vyjet do Británie na studijní pobyt či stáž?

Záleží na tom, jestli vznikne nějaká dohoda – v tom případě by Erasmus pokračoval beze změny. Pokud bude brexit bez dohody, Britové ze systému vypadnou.

Myslím si, že budou chtít Erasmus obnovit, protože britské školy vydělávají hodně peněz právě na studentech ze zahraničí. Přesto ale nastane určité přechodné období, kdy bude potřeba vyjednat novou spolupráci.

Kdybych se dnes rozhodoval, kam jet na Erasmus, asi bych si vybral spíše jinou zemi než Velkou Británii.

Co by bylo potřeba, pokud by chtěl člověk jít studovat přímo na britskou školu?

Musí mít na studium peníze. Myslím si, že Britové nebudou mít problém s vydáváním studentských víz. Ale pravděpodobně by evropským studentům neposkytli půjčky.

→ EVROPSKÁ UNIE MÁ NĚCO PRO KAŽDÉHO

STUDUJEME, STÁŽUJEME, CESTUJEME

V

Evropské unii funguje tzv. systém čtyř svobod: svoboda pohybu osob, zboží, kapitálu a pracovní síly. To znamená, že v rámci Schengenského prostoru můžeme volně cestovat. A nejenom my – třeba objednat si výrobky z jakékoli evropské země nikdy nebylo jednodušší.

Nemusíme totiž platit clo, a někdy dokonce ani poštovné. Především ale máme možnost vyjet do zahraničí poměrně jednoduše studovat nebo pracovat.

ON-LINE STUDIUM A PODPORA VÝZKUMU Erasmus zná každý, začněme tedy něčím 22 STUDENTA Duben 2019

zajímavějším. Pokud vám na výšce něco chybí, chcete si prohloubit znalosti nebo se třeba dozvědět víc o nějakém dalším oboru, ale rádi byste zároveň zůstali v české kotlině, můžete si doplňovat znalosti prostřednictvím on-line programů. Platforma OpenupEd nabízí otevřené webové kurzy spousty evropských vysokých škol v různých jazycích. A není jediná. Až vám na ní kurzy dojdou, můžete vyzkoušet německou Iversity nebo britskou FutureLearn.

Pokud vás baví výzkum a místo on-line prostředí raději pracujete ve vlastní realitě, podívejte se po programech pro mladé vědce. Pokud je váš nápad nebo

Text: Hana Grohová

Každý občan Evropské unie má právo bydlet, studovat a pracovat na území kteréhokoli členského státu. Vysokoškolákům nabízí EU nespočetné množství programů, které ničí každodenní nudnou rutinu.

Můžeme se dostat do zahraničí, získat zajímavé stáže nebo dálkově studovat.

EVROPSKÉ VOLBY

projekt zajímavý, máte velkou šanci, že na ně získáte od EU peníze. Současný program Horizont 2020 pracuje s rozpočtem téměř 75 miliard eur a prostřednictvím Evropské rady pro výzkum umožňuje získat finanční prostředky jak na individuální projekty základního výzkumu, tak na projekty mezinárodní spolupráce, týkající se společenských problémů v oblasti zdraví, klimatu nebo energie.

Dobrou zprávu má Unie i pro programátorky. Ženy jsou v digitálním odvětví dlouhodobě v menšině, čísla navíc podle průzkumů klesají. Aby se necítily znevýhodněně, podporuje Evropská komise strategii, která se snaží narušovat pracovní stereotypy a podporovat digitální dovednosti a další vzdělávání. K tomu má pomoct třeba iniciativa WeHub, která propojuje ženy podnikající v digitálním sektoru.

CESTA DO ZAHRANIČÍ

Zmíněný Erasmus toho studentům nabízí opravdu hodně, ať se bavíme o studiu, pracovních stážích, nebo stipendijním příspěvku. Většina českých vysokých škol má pro program svého koordinátora, určitě proto doporučujeme za ním vyrazit a zjistit si, co všechno můžete z lákavé cesty vytěžit.

Všeobecně platí, že v zahraničí můžete strávit tři měsíce až jeden rok, na hostitelské škole neplatíte registrační poplatek ani školné a od Evropské unie získáte grant, díky kterému nebude studium v zahraničí taková pálka.

PRVNÍ KROK DO PRÁCE

Vyrazit na stáž mimo naši rodnou vlast nakonec taky není tak komplikované, jak si možná myslíte.

V Evropské unii funguje řada programů a platforem, které pomáhají získat ty nejlepší pracovní zkušenosti a bojují proti špatně placeným jobům. Snaží se tak studentům zajistit férové pracovní podmínky.

Tak funguje program ErasmusInternship, který je podobný klasickému Erasmu. Rozdíl je v tom, že student nevyjede do zahraničí studovat, ale pracovat. Evropská unie mu pomůže s výběrem zaměstnavatele a stáž financuje. Existuje také organizace Drop‘pin@EURES, která prostřednictvím školení, odborného vzdělávání a stáží pomáhá mladým Evropanům se vstupem na trh práce.

Po škole taky můžete vyrazit na stáž třeba do Evropského parlamentu. Tzv. Schumanovo stipendium nabízí pětiměsíční stáže, během kterých poznáte, jak instituce funguje, čím se zabývá, a aktivně se zapojíte do mnoha zajímavých procesů. Pro získání stipendia je potřeba splnit několik kritérií, především prokázat jazykové znalosti a doložit získaný vysokoškolský diplom. Odměnou vám bude netradiční pracovní i osobní zkušenost, která v CV rozhodně nezapadne.

CO Z TOHO?

Stále váháte, jestli vycestovat do zahraničí za stu­ diem? Čtyřicet procent absolventů programu Erasmus se po skončení studia alespoň jednou přestěhovalo do jiné země. Pokud hledají zaměstnání, mají dvakrát větší šanci, že se jim to do roka od absolvování vysoké školy podaří. Podle studie mají také třikrát větší pravděpodobnost dlouhodobého vztahu s osobou z jiné země. A to je pouze část důvodů, proč je studium v zahraničí velkou výhodou. Získáte také mnoho zážitků, zkušeností i nových přátel.

Pokud vnímáte možnosti EU jako přínos, určitě nezapomeňte 24. a 25. května dorazit k volbám do Evropského parlamentu. Nic ze zmíněného totiž není samozřejmost. Evropský parlament letos pro podporu voličů spustil iniciativu „This time I‘m voting“, ke které se přidalo už víc než 210 tisíc lidí. Platforma propojuje veřejné, nevládní i akademické instituce s aktivními jednotlivci a prostřednictvím nejrůznějších eventů pomáhá šířit povědomí o nadcházejících volbách do Evropského parlamentu. Info najdete na webu tentokratbuduvolit.eu.

Duben 2019 STUDENTA 23

→ KDYŽ KAPESNÉ NESTAČÍ

BRIGÁDA, O KTERÉ SE NEMLUVÍ To, že je prostituce označována za „staré řemeslo“, nás s největší pravděpodobností nepřekvapí. Že si ale zmíněné povolání získá přízeň u mladých lidí, je už k zamyšlení. Nešvar jménem studentská prostituce se totiž rozmáhá v nezanedbatelné míře jak ve světě, tak u nás. Jenže co za ním stojí? Jsme jen zhýčkaná generace, která už z nudy neví, co by? Nebo nám dnešní uspěchaná doba nedovoluje užívat si jednoduché studentské životy?

A

čkoli žijeme v zemi, ve které si můžeme dopřávat luxusu jménem bezplatné vzdělávání, zadarmo tak úplně není. Nejen že obětujeme teoretické výdělky, které bychom mohli získat, pokud bychom se zapojili do pracovního procesu ihned po střední, ale hlavně musíme počítat s nepřímými náklady studování. A ty, především ve velkých městech, tak úplně zanedbatelné nebývají.

Ať už si chceme zajistit důstojné bydlení, abychom se nemuseli rozčilovat s hlukem a nepořádkem na koleji, nebo nás láká kulturní život, musíme mít určité zdroje financování. A protože z kapesného tohle všechno utáhneme jen stěží, volí většina z nás možnost mít při škole zaměstnání. Někdo preferuje brigádu s možností získávání zkušeností, jiný se ohlíží čistě po penězích, i kdyby měl třeba celé dny prodávat oblečení. Kromě klasických přivýdělků ale existuje i alternativní cesta, na jejímž konci čeká finanční odměna. A co si budeme povídat, částka bývá většinou výrazně lákavější než u běžného povolání.

Správně. Řeč je o prostituci. Že se jedná o relativně jednoduchý způsob výdělku, si uvědomuje čím dál tím více lidí. Dle údajů Spolku pro ochranu žen nabízí pouze v Praze sexuální služby pětadvacet tisíc žen. Číslo se zdá být ještě více šokující, pokud ho srovnáme se staršími daty – ta říkají, že před pěti lety se počet prostitutek odhadoval na třináct tisíc nejen v Praze, ale v celé republice. Přesná čísla studentů se z velkého koláče oddělují těžko, co je k volbě takového přivýdělku vede, však Spolek zmapované má. „U žen, které studují vysokou školu, vidíme dva důvody, proč se věnují prostituci. Buď pocházejí z chudších rodin a chtějí zaplatit náklady na studium, nebo je sex prostě baví a vnímají to jako snadnou brigádu. Největší problém je pak ale v tom, že některé z těchto žen studium nedokončí. A i ty, které dostudují, si často spočítají, že prostitucí vydělají více než profesí, kterou vystudovaly,“ vysvětluje ředitel Spolku Libor Balga.

24 STUDENTA Duben 2019

Text: Nicole Gawlasová

PŘIHOŘÍVÁ? HOŘÍ!

Opusťme však na chvilku Českou republiku a vydejme se do světa. Za zmínku stojí nedávné průzkumy uskutečněné ve Velké Británii. Studie s názvem The Student Sex Work Project deklaruje, že jeden z dvaceti studentů se během svých studií rozhodl uchýlit k sexuálnímu průmyslu jako finanční pomoci. Pět procent není sice příliš (ale ani úplně málo), ale vzhledem k tomu, že se jedná o údaje, ke kterým se značná část studentů nepřizná, může být procento odpovídající realitě mnohem vyšší. Je jisté, že většina z dotázaných drží své povolání v tajnosti a argumentují tím, že neshledávají na své situaci nic k chlubení. A co víc, moc dobře vědí, že by se dočkali odsouzení jak ze strany přátel, tak zejména rodiny. Nebo si snad dovedete představit, že vaši rodiče by byli z takové novinky nadšení?

CALVIN KLEIN, LOUIS VUITTON A TI OSTATNÍ

Výsledky průzkumů se shodují, že nejčastější motivací mladých je získání peněžních prostředků pro zabezpečení běžných životních nákladů. Studium v Česku sice k nejdražším nepatří, pokud ale máte vše okolo něj zaplatit, aniž by vám rodiče jakkoli pomohli (protože i tací existují), dilematu s financemi se nevyhnete.

Takoví studenti by si jednoduše zasloužili označení „v hmotné nouzi“. Nejsou ale jediní, kdo o poměrně snadné peníze z prodeje vlastního těla usilují. Na druhém břehu tak stojí ti, kteří od života požadují více, než by potřebovali.

Luxusní bydlení, auta, dovolené, mobily nebo oblečení. Chcete snad ještě něco doplnit? Žijeme v konzumní společnosti, kdy méně rozhodně neznamená více.

V době, kdy se kamarádi a partneři často nevybírají na základě osobních charakteristik a vlastností, ale v éře, kdy se alfou a omegou všeho bytí staly právě peníze. Jen málo jedinců se nenechá do tohoto konzumního kolotoče zapojit. A upřímně se ani není čemu divit. Na Instagramu dáváme „follow“ blogerkám, jejichž životy nepostrádají punc luxusu. V reálném životě potkáváme spoustu spolužáků z lepších rodin, kteří se své společenské postavení nebojí dát najevo. A co potom ti, kteří takové štěstí neměli? Těm často zbývá už jen poslední řešení – sex za peníze.

Situaci potvrzuje i Šárka, spoluzakladatelka platformy Hledamsponzora.cz. „Sice bych neřekla, že peníze jsou vždy tím hlavním motivem, ale určitě hrají důležitou roli při rozhodování, zda se na náš portál registrovat.

Možná je to dnešní internetovou dobou, kdy na sociálních sítích má „každá“ značkovou kabelku, drahý telefon a sdílí fotografie z luxusních dovolených. Slečny to potom považují za určitý standard a říkají si, proč by právě ony takhle také nemohly žít. Proto si hledají svého sponzora, který by jim tenhle „pohádkový“ život dopřál. Komu by se nelíbilo zažít let soukromým letadlem, plavbu na luxusní jachtě, několikrát ročně exotické dovolené či nákupy v Pařížské,“ vysvětluje Šárka.

Právě web Hledamsponzora.cz bychom neměli zapomenout zmínit. Ačkoli nemá s klasickou prostitucí

NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH MÁ „KAŽDÁ“ ZNAČKOVOU KABELKU A SDÍLÍ FOTOGRAFIE Z LUXUSNÍCH DOVOLENÝCH. OSTATNÍ TO POTOM POVAŽUJÍ ZA URČITÝ STANDARD Duben 2019 STUDENTA 25

ČASTO SE JEDNÁ O SEBEVĚDOMÉ A VZDĚLANÉ SLEČNY, JEJICHŽ CÍLEM JE JEN JEDNODUŠE ZÍSKAT PENÍZE NA FINANCOVÁNÍ STUDIA

nic společného, označení „alternativa“ by si klidně zasloužil. Je to totiž místo, kde se nabídka v podobě „sugar babies“ střetává s poptávkou od „sugar daddies“ – tedy od dobře finančně situovaných mužů. Ti hledají slečny, které by s nimi trávily volné chvíle jakýmkoli způsobem, ale určitě ne pouze povídáním. Že jste ještě o něčem takovém neslyšeli? Tak vítejte v jednadvacátém století. V době, kdy díky moderním technologiím shánění sponzora nemůže být snadnější. A evidentně ani oblíbenější. Jak nám potvrdili zakladatelé: „Zájem je velký. Registrují se především slečny, které nechtějí mít klasické brigády, kde by jinak trávily spoustu času za málo peněz. Mají tak i více času na školní povinnosti.“ Aby ale uvedené informace nebyly příliš zavádějící, dodejme, že mimo peněz často „sugar babies“ hledají také společnost a určitou formu přijetí, kterou se jim nepovedlo najít například u svých vrstevníků.

PENÍZE BY VÁS NEPŘESVĚDČILY

Ale zpět ke staré známé prostituci. Ačkoli by si mnoho z nezasvěcených mohlo myslet, že studentská prostituce je spíše sci-fi a s realitou nemá mnoho společného, není tomu tak. Jedná se

o reálnou situaci, kterou však podle našeho miniprůzkumu na Instagramu Studenty pokládá za holý nesmysl 68 procent z vás. Jenomže jak z výše uvedeného vyplývá, české vysokoškolačky, a to i ty studijně nadané, si tento druh brigády oblíbily. Jak potvrzuje Barbora Pšenicová z organizace Rozkoš bez rizika, která pomáhá prostitutkám nejen v právní oblasti, často se jedná o slečny, které jsou sebevědomé, vzdělané, jazykovými znalostmi velmi slušně vybavené, ale jejich cílem je jednoduše získat peníze na financování studia. Dokonce ani nevýhody v podobě nemocí, ztráty vlastní hodnoty či sebeúcty je neodradí. Právě tyto zápory jste nejčastěji uváděli v naší instagramové anketě, se kterou jsme se na vás obrátili. Z vašich odpovědí jsme se dozvěděli, že morálka, čest, ale i zdraví pro mnoho z vás stále ještě neztrácí na důležitosti.

Konkrétně 91 procent dotázaných by ani ta největší výhoda – peníze – nepřesvědčila, aby o sklouznutí k prostituci vůbec uvažovali. Že si výsledky žádají oslavu? Nezpochybnitelně. Otázkou ale je, jak neměnné by odpovědi zůstaly, pokud by se někteří z dotázaných ocitli ve složitější finanční situaci.

inzerce

ÚSPĚŠNÁ KARIÉRA ZAČÍNÁ SPRÁVNÝM ROZHODNUTÍM

SM000285

w w w.KDEJINDE.cz

26 STUDENTA Duben 2019

Kde jinde to dokážete

→ BUDEME MÍT NA DŮCHOD?

TÉMA BUDOUCNOSTI, KTERÉ BYCHOM MĚLI ŘEŠIT UŽ DNES Důchody jsou ve společnosti často skloňované téma, pro mladé lidi však velice nezáživné – důchodový věk je pro nás daleká a těžko představitelná budoucnost. Svět se pořád zrychluje a je těžké mít představu, jak bude vypadat za tři roky, natožpak za padesát. Většina z nás se o tohle téma příliš nezajímá, podle veškerých předpovědí bychom ale měli. Stát zvyšuje důchody současným lidem v penzi, což je bezesporu chvályhodný krok, ale nabízí se otázka: Co budoucí generace?

N

ení žádným tajemstvím, že česká společnost stárne. Podle sociologa Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity Petra Soukupa je možné očekávat, že jakmile generace Husákových dětí (typicky rodiče dnešních mileniálů) nastoupí do důchodu, budou na jednoho důchodce vydělávat dva až tři pracující. Nepříliš pozitivní scénáře předpovídá i Český statistický úřad – jeho statistiky předpovídají, že se bude podíl lidí v důchodu na počet obyvatel v aktivním věku pomalu zvyšovat. Z dnešních 39 procent na 42 procent v roce 2030. Podle prognóz by pak u nás v roce 2059 mohlo žít až 3,2 milionu důchodců z celkového počtu 9,5 milionu obyvatel.

Bude v takovém momentě udržitelný stávající penzijní systém? Podle ekonoma Ondřeje Schneidera z Institutu ekonomických studií by se stát enormně zadlužil, pokud by ho chtěl dlouhodobě udržovat: „Pokud bychom drželi výšku důchodu zhruba na dnešní úrovni, což je čtyřicet procent průměrné mzdy, a neměli ani odvody, které na důchody odvádějí zaměstnanci, pak by samotný důchodový systém byl od roku 2022 ve schodku. V roce 2045 by již tento schodek dosahoval pěti procent HDP.” Podobný názor má i hlavní ekonom Czech Fund Lukáš Kovanda: „Udržitelný je, jestliže lidé, kteří mají ještě několik desetiletí do penze, se smíří s tím, že ta penze bude o suchém chlebu a o vodě. Pokud ale chceme důstojnější stáří, pak systém udržitelný není, protože zkrátka nebude na penze.”

Text: Jiří Komárek

DO DŮCHODU V PĚTAŠEDESÁTI NEPŮJDEME

Systém se tedy musí upravovat, což se podle Schneidera děje od roku 1996 nepřetržitě: „Je možné snižovat výši důchodů, zvyšovat věk odchodu do důchodu nebo zvyšovat odvody.“ Kombinace těchto opatření by mohla pomoci udržet systém ve stávajícím chodu.

Kovanda dodává, že tzv. malodůchodovou reformu Duben 2019 STUDENTA 27

zásluhovost je podobně důležité téma jako mezigenerační solidarita a jen dokazuje, že je potřeba provést důchodovou reformu, která by se všem těmto tématům věnovala a snažila se je řešit. K tomu ale není politická vůle a všichni se toho bojí,“ vysvětluje Lukáš Kovanda.

REFORMA V NEDOHLEDNU

MLADÍ SICE NAD DŮCHODEM PŘEMÝŠLEJÍ, ALE VĚTŠINOU NESPOŘÍ.

A POKUD ANO, TAK ZPRAVIDLA MÁLO

28 STUDENTA Duben 2019

předložila vláda Petra Nečase: „Reforma nastavila mechanismus postupného navyšování odchodu do důchodu.

Minulá Sobotkova vláda tohle navyšování zastropovala, ale nepředložila nic nového. Takže jsme v situaci, kdy se pohnulo něco, co vytáhlo systém z úplně alarmujícího stavu, ale stále bychom potřebovali reformu.“ Zvednutí důchodového věku očekává i sociolog Soukup: „Důchodový věk se nejspíše zvedne, ale i tak dojde k poklesu důchodů ve vztahu k platu. Je možné čekat zvýšení věkové hranice až na cca sedmdesát let. Zároveň ale očekáváme mírné zvýšení střední délky života.“ Stávající systém má několik problémů. Jedním z nich je tzv. mezigenerační solidarita, což by se dalo vysvětlit jako (ne)výhodnost důchodového systému pro jednotlivé generace. Zatímco dnešní generace důchodců dostává ze systému víc, než do něj vložila, nastupující generaci dnešních dvaceti až třicetiletých čeká opak.

Podle studie think-tanku IDEA se dá očekávat, že průměrný muž narozený po roce 2008 odvede do systému trojnásobek toho, co mu bude vyplaceno na důchodech. Žena dvojnásobek. „Problém je i v tom, jakým způsobem jsou nastaveny náhradové poměry (rozdíl mezi průměrnou mzdou a průměrným důchodem). Vlastně se zdá, že důchody jsou stále méně spravedlivé a člověk podle úrovně své výplaty nemůže počítat s odpovídající úrovní penze. Ta

Současná vláda sice důchody zvyšuje, na mladou generaci ale nemyslí. „Politik myslí nejvíce na nejbližší dva až čtyři roky. To, co bude za osm, nebo dokonce za třicet let absolutně neřeší. Je na nás ekonomech, abychom jim to připomínali. Ani stávající důchodci na tom nemají žádný zájem. Je to záležitost mladé generace, která se opravdu bude potýkat s demografickým stárnutím a s jeho velmi neblahými dopady na veřejné finance,“ dodává Kovanda.

Podle Schneidera je slovní spojení důchodová reforma už dávno zprofanované a i laická veřejnost ztratila zájem: „Chápu postoj ministryně Maláčové, která o reformě mluvit nechce. Co ale chápu méně, je totální podceňování nejen dlouhodobých, ale i střednědobých problémů, které důchodový systém přinese. Zvyšovat důchody více, než ukládá zákon, slibovat vyšší důchody ženám nebo zaměstnancům v zatím nedefinovaných rizikových povoláních, to vše vede jen k tlaku na vyšší výdaje. Vláda se zatím chovala, jako by peníze rostly na stromech.“ Dodává, že reformu od současné vlády ani její důchodové komise neočekává.

Možností, jak by měla důchodová reforma vypadat, je mnoho, většina odborníků se ale shoduje na tom, že by měla motivovat občany, aby si více spořili na důchod. Lidé by měli méně spoléhat na stát a připravovat se samostatně – stát totiž bude muset platit třeba policii, armádu nebo zdravotnictví i v roce 2050. Ondřej Schneider v porovnání s tím hodnotí důchody jako „jednoduchý problém“: „Každý ví, že pokud nezemře předčasně, do důchodu půjde. Máme více než čtyřicet let na to se připravit. Chápu, že je těžké na tak dlouho plánovat a začít si šetřit třeba od pětadvaceti let. Je to ale nezbytné a v řadě zemí to tak funguje.“ Lukáš Kovanda dodává, že lidé utrácejí za zboží, které nepotřebují: „Jestliže se budeme v budoucnu potýkat s vyšším dluhem, bereme bohatství našim dětem, vnukům

z budoucnosti a spotřebováváme ho teď. Je potřeba, aby si lidé více spořili už nyní,“ dodává.

KDO ŠETŘÍ, MÁ ZA TŘI

Důchodový věk je daleká budoucnost a většina mladých se na něj nijak nepřipravuje, jak potvrzuje Petr Soukup: „Mladí sice nad důchodem přemýšlejí, ale většinou nespoří. Pokud ano, tak zpravidla málo. Alespoň takové informace podávají stávající studie.“ Možností, jak si spořit na důchod, je několik. Petr Soukup hovoří o tom, že ideální je kombinace více zdrojů. „Optimálním zajištěním je vlastní bydlení, které buď sníží v důchodu náklady na bydlení, nebo je možné jej prodat, případně ‚probydlet‘. Dále je určitě vhodná nějaká investice (další nemovitost, penzijní připojištění apod.), která může přinést finanční prostředky za dlouhou dobu.“ Pro řadu lidí je vlastní bydlení nemyslitelné, podle Kovandy však mladí lidé nemusejí hned kupovat nemovitost: „Nemusejí investovat přímo do nemovitosti, ale můžou ze začátku odkládat peníze do nemovitostního fondu. To jsou poměrně konzervativní investice a investice zhodnocující. Samozřejmě jsou tu rizika. Vláda může zdanit nemovitosti, zatím jsou zdaněné velmi málo,“ říká a dodává, že další možností jsou třeba akciové trhy. „Ty dlouhodobě také rostou, ale jsou tam obrovské výkyvy. Není to pro někoho, kdo nemá pevné nervy a nechce si kazit život tím, že se bude neustále strachovat, jak se vyvíjí jeho akciové portfolio. Chápu, že spousta lidí nemá ani ten komfort takto uvažovat, a právě proto tu musí být reforma, která i lidem, kteří budou během celého svého života vydělávat málo, zajistí důstojné stáří.“

a Finsko, nicméně obě tyto země projekt ukončily předčasně a skončil neúspěchem.

Jak by mohlo dopadnout zavedení základního příjmu v České republice, popisuje ve svém článku ekonom David Marek: „Pokud bychom nahradili všechny sociální příspěvky a dávky, přičetli celkovou hodnotu uplatněné slevy na dani a to celé vydělili počtem obyvatel České republiky, dostali bychom se k částce 79 554 korun. Měsíčně by tedy na jednoho člověka připadalo 6630 korun.“ Podle Petra Soukupa by takový model ovlivnil naši společnost výrazně: „Najednou zde může být poměrně mnoho osob s volným časem, ale relativně malým příjmem. Ostatně tento malý příjem bude platit i v důchodovém věku. Bude zde tedy ‚armáda‘ chudších, která ale zároveň bude mít jistý příjem.“ Ekonom Kovanda hodnotí základní nepodmíněný příjem jako zajímavou ideu, pro Českou republiku však ne moc pravděpodobnou: „Pro Česko, které je zatím chudší zemí než třeba Finsko, to nevidím jako možnost.

Mohou si to dovolit země typu Kataru nebo Kuvajtu, které mají obrovské nerostné bohatství. To jsou země, kde jakási obdoba základního nepodmíněného příjmu existuje. Ale my v České republice, pokud nebudeme umět zužitkovávat třeba lithium nebo uran, si to nemůžeme dovolit.“

KAŽDÝ VÍ, ŽE POKUD NEZEMŘE PŘEDČASNĚ, DO DŮCHODU PŮJDE. MÁME VÍC NEŽ ČTYŘICET LET NA TO SE PŘIPRAVIT

NEPODMÍNĚNÝ PŘÍJEM SPÍŠ JAKO UTOPIE

V moderní společnosti se ve vztahu k důchodům řeší i otázka základního nepodmíněného příjmu – jde o sociální dávku, stejně velkou pro každého občana bez ohledu na výši majetku a příjmu. Nabízí se tedy otázka, jestli by v budoucnu nemohl takový zdroj financí nahradit důchodový systém.

V moderních dějinách se provedlo již několik experimentů. Například v roce 2008 až 2009 v Namibii, v roce 2011 v Indii. Nejnovější experimenty na menším počtu obyvatel zkoušela i Kanada Duben 2019 STUDENTA 29

30 STUDENTA Duben 2019

SERIÁL: DEZINFORMACE

→ BOJ PROTI FAKE NEWS V PRAXI

KVALITNÍ LEGISLATIVU MÁME, MUSÍME JI VYMÁHAT Právní zástupkyně Eva Ondřejová má mnohaleté zkušenosti v oblasti ochrany osobnosti a v mediálním právu. I na nich nám popsala, jaké máme jako občané možnosti bránit se vůči nepravdám, zejména těm šířeným v on-line prostoru. Je na technologický pokrok české právo připraveno, a co je jeho největší slabina? „Kdo úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti,“ stojí v trestním zákoníku v odstavci o šíření poplašné zprávy. Stačí tento odstavec jako prevence proti nepravdivým zprávám, jak je známe dnes (tedy šířené v on-line prostoru na sociálních sítích, dezinformačních serverech, hromadných e-mailech…)?

Tato skutková podstata dopadá například na nepravdivá hlášení bombových útoků na školách, na zprávy o šíření infekčních chorob a podobně. Pokud tedy máme informaci, že se šíří virus HIV a přenáší ho určitá etnická skupina, pak ano – je to poplašná zpráva, není pravdivá a vzbuzuje obavy o život. Nejsou to ale klasické fake news, o kterých se teď velmi často mluví.

Text: Nikol Mudrová, foto: Tereza Kopelentová

S tímto typem fake news český právní systém také dokáže pracovat?

Myslím, že náš právní systém je založený na tom, že nemusíme mít kazuistický paragraf na všechno, abychom pokryli trestnou činnost. Ochranu máme, je jen otázka, jak ji využít.

možností. Můžu užít žalobu na ochranu osobnosti nebo podat trestní oznámení pro pomluvu, zásah do cizích práv, pro stalking… Tady se tedy jednoznačně bránit můžu.

A obecně čtení nepravdy?

Nemůžu se bránit třeba zprávě, že tání ledovců je normální a klimatické změny s tím nic společného nemají.

Koho bych zažalovala a jak bych to dokázala? Soud nebude prokazovat věci, na které má tisíc lidí různý názor. Tyto dezinformace není lehké zastavit.

Takže neexistuje nic, co můžu udělat, když například politik popírá klimatické změny, které jsou vědecky prokázané? Takový člověk má přece ve společnosti velký vliv.

Nic. Existuje svoboda projevu a každý má právo na projevení svého názoru. Je jen otázka, z jaké pozice a v jaké formě to sdělujete – jestli jako názor, nebo jako fakt. Otázkou je, jestli by měl vlivný člověk nést větší zodpovědnost za to, co pronáší. Právě na to se hodí třeba zmiňované hromadné žaloby – pak už záleží na soudech, jak se k tomu postaví.

Jak se příjemce může ochránit, pokud uvidí nějakou prokazatelně nepravdivou zprávu?

Jak by se ochránil od čtení nepravd, nebo čtení nepravd o sobě?

Ve Francii poslanci v listopadu schválili dva zákony, díky kterým se mohou nově kandidáti či politické strany bránit u soudu proti šíření falešných informací ve zrychleném řízení. Pokud jsou informace šířeny úmyslně, masivně a mají potenciál ovlivnit výsledek voleb, soudce může poskytovateli obsahu zakázat přístup k prokázaným falešným zprávám. Mělo by smysl zavést toto i v České republice?

Ne. Jestliže se nějaká strana cítí dotčena kampaní jiné strany, máme zákony, které to řeší. Vezměte si poslední prezidentskou kampaň nebo tu do poslanecké sněmovny.

Všichni měli možnost bránit se útokům na ně samotné.

Obojí, tak to pojďme rozdělit. Co dělat, abychom si o sobě nemuseli číst nepravdy?

Když o sobě čtu něco, co není pravdivé, mám spoustu

To ano. Jde mi ale především o rychlost – když se pravda prokáže až po konci voleb, kdy už jsou karty rozdané, je přece pozdě.

Takže s tím, jak se vyvíjejí technologické možnosti, drží krok i naše judikatura? Dokáže se ve své současné podobě adaptovat na novou dobu?

Určitě ano. Vždy je to otázka výkladu. Pomohly by také civilní hromadné žaloby, které nemáme, ty by třeba vyřešily procesní aspekt.

Právnička Eva Ondřejová patří mezi přední odborníky v oblasti ochrany osobnosti, mediálního a rodinného práva. Studovala na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, na londýnské univerzitě Queen Mary a University of London. V roce 2013 získala ocenění Talent roku v právnické soutěži Právník roku.

Během své praxe zastupovala největší české vydavatelské domy a také britské The Times, The Express a Channel 5. V současnosti mimo jiné spolupracuje s Právnickou fakultou UK, vyučuje Autorské a mediální právo na Vysoké škole finanční a správní, publikuje v odborných právních časopisech a na svých blozích.

Duben 2019 STUDENTA 31

provozovatelé měli jasná a vymahatelná pravidla. Což je pojištěné skrz ochranu osobnosti. Teď jen musíme začít Facebook žalovat.

Takže by se podle vás mělo specifikovat to, co se mazat má a co ne?

Přesně tak. Někomu se třeba nemusí líbit, co říká Václav Klaus mladší, ale proč by mu někdo měl mazat příspěvek, když v něm není nic protiprávního?

POMALÝ SYSTÉM

Máme institut předběžného opatření, zde je povinnost rozhodnout do sedmi dnů. Nicméně o tom, jestli je něco pravda nebo ne, by měl rozhodovat soud, zrychlená řízení mohou být lehce zneužitelná. Co když někdo podá deset takových žalob ve zrychleném řízení? To by mohlo zvýhodnit velké strany oproti malým.

ŽALOVAT FACEBOOK

Jak hodnotíte návrh zákona skupiny několika poslanců napříč celým politickým spektrem v čele s Václavem Klausem mladším, podle kterého by mohl být potrestaný provozovatel a správce sociálních sítí za neoprávněné mazání příspěvků?

To vnímám kladně.

VLASTNÍCI SOCIÁLNÍCH SÍTÍ NEKONAJÍ, KDYŽ MAJÍ KONAT, A ZÁROVEŇ KONAJÍ, KDYŽ NEMAJÍ 32 STUDENTA Duben 2019

Myslíte, že žaloba na firmu, jakou je kupříkladu Facebook, je vymahatelná?

Ono to přece nefunguje z obou stran. Některé věci třeba zase nemažou. Třeba teď se už půl roku nemůžu domoct vymazání jedné stránky, která má za cíl dehonestovat a profesně zničit člověka a je na ní jedna vulgarita za druhou. Facebook stále tvrdí, že dokud nemá rozhodnutí soudu, nemůže nic udělat.

Podle mého názoru vlastníci sociálních sítí nekonají, když mají konat, a zároveň konají, když nemají. Kde je ta hranice? To musí rozhodovat soud. Nicméně na to nepotřebujeme nový zákon.

Ale uvedený návrh zákona chce mazání zakázat.

Jde ale o to, že evidentně mažou něco, co lidé nahlásí jako závadný kontext, který ale závadný být nemusí.

Já pak mám tu zkušenost obrácenou, kdy dehonestace zůstávají. Sociální média mají v tuto chvíli velkou sílu a malou odpovědnost. Určitě je dobré, aby

Řekněme tedy, že teď vidíme v on-line diskuzi komentář, který je v rozporu se zákonem, je výhružný nebo nabádá k trestnému činu. Co můžeme jako občané dělat? Zavolat na policii?

Policie se tím zabývat nebude, to vám řeknu prakticky.

Samozřejmě, pokud jde o podněcování k vraždě nebo ke znásilnění, pak ano, to začnou něco dělat. Ale pomluvy, stalking a vulgarity? Ty pro ně nejsou vůbec nic.

Místo aby zjišťovali třeba IP adresy, trvá jim to rok, než se vůbec obrátí na Facebook s dotazem, kdo je administrátorem stránky. Je to velký kolos, ale nemyslím si, že to vyřešíme zákony. Ty už máme.

Je tedy potřeba zrychlit systém?

Přesně tak. Měl by tu rychle fungovat soud a policie by měla být vhodněji obeznámena, pořád totiž mají vidění jen v kategoriích krádež, loupež, přepadení, podvod… ale vůbec se nezabývají trestnými činy, které se dějí v on-line světě. Kdyby se lidé chovali tak, jako deklarují na internetu, určitě by byli zadrženi a skončili ve vazbě.

Nepotřebujeme-li nové zákony, kdo je tím, který má v pravomoci, laicky řečeno, popohnat policii?

Celý systém. Problém vězí jak v pomalém soudnictví, tak v byrokracii policie. U nás trvají trestní řízení dlouho. Soudy konají za rok za dva.

Nejsem ale vůbec skeptická. Určitě máme kvalitní legislativu, jenom je potřeba ji vymáhat a upozorňovat, že v on-line světě se dějí stejné zločiny jako v tom reálném. Nemůžeme však přijmout zákon, který by byl arbitrem toho, co je a není korektní.

Nepomohla by tu kupříkladu větší spolupráce s ostatními členy Evropské unie? Narážím na to, zda má smysl před rokem ustanovená expertní komise pro řešení fake news.

Evropská unie je složena ze států, které mají dlouhou historii a každý je úplně jiný. Nedokážu si představit, že by mělo docházet ke kontrole nadstátní.

Mělo by se jednat o kontrolu vnitrostátní, která rozumí svým občanům a celé zemi. Na druhou stranu, určitou „nadstátní kontrolou“ je zmiňovaný Evropský soud pro lidská práva a ten ve vztahu ke svobodě projevu, práv na informace… poměrně jednoznačně judikaturu sjednocuje.

→ MISSION: SVÁZAT DIPLOMKU

CÍLOVÁ ROVINKA JAKO Z AKČNÍHO FILMU Při dokončování bakalářky nebo diplomky jde často o minuty. Vedoucí se s poznámkami ozval pozdě a nutí vás kus práce přepsat, výsledky pokusu z vaší praktické části měly zpoždění, anebo jste to prostě dřív nestihli. Nikoho nekritizujeme, známe to sami. Problém je v tom, že ani dopsáním posledního řádku nemusí stres nutně končit. Čeká vás totiž ještě tisk a vazba a ty vám někdy můžou i těsně před cílovou páskou pěkně zavařit.

K

de je nejbližší copycentrum? Tisknou tam i vážou? Mají vůbec otevřeno a stihnou to do mého deadlinu? To všechno se vám rozvíří hlavou, sotva si mozek jen trochu ulevil od bibliografie. Pomyslný knot dynamitu začíná hořet a vy vybíháte z domu na nebezpečný závod s časem.

SUPERRYCHLE, A HLAVNĚ ON-LINE

Pokud nejste zrovna atletické typy jako Tom Cruise, anebo se prostě jen nechcete zbytečně stresovat, zkuste místo rekordu v běhu mezi copycentry otevřít stránku SuperVazby.cz a celý tisk vyřídit několika kliky pěkně z tepla domova, a ještě k tomu superrychle.

Na webu najdete třeba možnost zpracovat desky předem, takže zatímco v diplomce zběsile ťukáte poslední odstavce, čeká už na vás připravená vazba.

Díky tomu vám pak dokážou zbytek práce vytisknout a svázat na počkání, což se hodí zejména těm největším opozdilcům.

Objednávat ale samozřejmě můžete i desky, tisk a vazbu dohromady, a práci vám dokonce i rádi zkontrolují, a to jak jazykově, tak po stránce formátování.

Pokud si proto nevíte rady s velkými písmeny, tabulátory nebo stránkováním, netrapte se zbytečně a pověřte odborníky. I tady hraje čas důležitou roli, takže pokud spěcháte, můžete mít všechno zkontrolováno už do tří dnů.

Největším přínosem on-line zadání tisku a zaslání práce je fakt, že nemusíte nikam chodit, což – a to si přiznejme – máme na moderních technologiích nejradši.

Chodit si ale v případě zpracování přes SuperVazby.cz

LEVNĚJI I ZADARMO

Pokud se vám za bakalářku nechce platit, můžete navést babičku, ať vám letos místo ponožek dá k narozeninám dárkovou poukázku na tisk a vazbu, kterou může na stránce jednoduše pořídit dokonce i s věnováním. A máte vystaráno.

Levněji taky můžete všechno vytisknout a svázat, pokud jste si tu už nechávali vyrobit seminárky nebo skripta v měkkých vazbách. Za každou z nich totiž dostáváte dvě procenta slevu a ty se sčítají. Takže kdo v průběhu studia pilně tiskne seminárky, může mít závěrečnou práci třeba o deset procent levnější.

Přilepšit si můžete i skrze doporučení. Za každého člověka, kterému SuperVazby.cz doporučíte a který si skrze ně nechá svou práci vytisknout, totiž dostáváte stokorunu. Počet není omezený, takže čím více lidem službu doporučíte, tím víc si vyděláte. Na jejich Facebooku taky můžete dvakrát měsíčně o poukazy soutěžit, tisk diplomky tak nakonec vůbec nemusí být drahá – a ani stresující – záležitost. Stačí na to jen jít chytře.

SUPERVAZBY.CZ Jak na tisk a vazbu bakalářky nebo diplomky snadno a rychle – to shrnuje podstatu webu SuperVazby.cz, kde si můžete všechno hezky a jednoduše objednat on-line, aniž byste museli vytáhnout paty z domu.

Práce jsou schopní zkontrolovat a vytisknout i superrychle, takže desky do pár hodin a zázraky na počkání. Jo, a k tomu stovka za každého kamaráda, kterému je doporučíte, což taky není k zahození. Mrkejte a objednávejte, datum odevzdání se blíží!

Duben 2019 STUDENTA 33

SM000264

ADVERTORIAL

DOMŮ NEBO VYZVEDNOUT

nemusíte ani pro hotovou práci, jednoduše vám ji pošlou domů kurýrem. Pokud se ale přece jen chcete projít, můžete si ji vyzvednout na kterémkoli z pěti set výdejních míst po celé republice. Jednoduše si tak zvolíte to nejbližší k vám a máte to za pár (kroků).

Zapomeňte taky na desky ve stylu parte, kterých mají všude plno. SuperVazby.cz nabízejí celou škálu zajímavých barev jak pro obal, tak i pro písmo, práci si proto můžete vytunit podle svého – věříme, že některé komise budou za narušení černo-modro-vínového stereotypu hodně vděčné, a vaše veledílo dostane příležitost v záplavě prací celého ročníku vyniknout.

→ SVĚT NOVÝCH BUDOV A INSOLVENCÍ

PROČ SE V ČESKU NESTAVÍ A PROČ SE NE KAŽDÁ KRACHUJÍCÍ FIRMA POTOPÍ

Tahle kariéra není pro lenochy. Ale to by vás v souvislosti s právem asi ani nenapadlo. Případy jsou náročné, některé z nich se docela táhnou a o tom, že byste každý den o půl šesté odpoledne už házeli nohy nahoru, můžete občas jen snít. Na to, co je u této práce drží a motivuje – jsme se zeptali Jana Králíčka a Bohuslava Hrdého z globální advokátní kanceláře Dentons.

Pánové, můžete nám trochu přiblížit, co konkrétně řešíte?

Bohouš: Zaměřuji se na právo nemovitostí a development, takže klientům pomáháme s nákupem a prodejem nemovitostí a se všemi operacemi s tím spojenými, dále s výstavbou a povolovacím řízením, správou budov, nájemními smlouvami, smlouvami o údržbě objektů atd.

Honza: Jsem členem týmu, který pracovně nazýváme insolvence a restrukturalizace, což je obor, který kombinuje právní znalosti a znalosti ekonomické, a je díky tomu poměrně dost unikátní. Do insolvence se podnik dostane většinou kvůli vysokým dluhům nebo nezvládnutím podnikatelského plánu. Pokud je to možné, pomáháme takovým společnostem vypořádat se se situací co nejrychleji a nejefektivněji, v jiných případech ale pracujeme naopak na straně věřitelů.

Klienty vaší kanceláře jsou tedy spíše velké společnosti, je to tak?

Honza: Ano, reorganizační řešení se už jen svou podstatou týká velkých hospodářských celků a podniků s větším počtem zaměstnanců.

Bohouš: U nás jsou to zpravidla velcí developeři a investiční fondy, tedy společnosti, které se zajímají o bezpečné uložení peněz do nemovitostí a jejich následné zhodnocení. Na konci minulého roku jsem se s kolegy například účastnil největší hotelové transakce ve střední Evropě. To je takový rekord, který Česká republika momentálně drží.

ADVERTORIAL

Výstavba zní docela pozitivně, něco se tvoří a vzniká.

Insolvence už tak veselé nejsou.

Honza: Nemusejí být nutně vždycky jen negativní, je to vždy o dosažení kompromisu. Jsou tam i momenty, na které je člověk hrdý, což jsou zejména případy, kdy se povede udržet zaměstnanost a zachránit podnik, který by jinak skončil v konkurzu. Jeden z našich úspěšných případů se týkal velké společnosti z oblasti automotive, která měla řádově tisíc zaměstnanců a která se 34 STUDENTA Duben 2019

i díky našemu právnímu poradenství z problémů dostala, aniž by musela výrazně propouštět. Dnes je to opět fungující podnik.

Co byste řekli, že je na vaší práci nejsložitější?

Bohouš: Určitě nejen z médií slyšíte, jaký problém je v Česku vůbec začít stavět…

Slyšíme, ale proč to tak je?

Bohouš: Český stavební zákon není úplně nejlépe napsaný a dává řadě subjektů možnost zasahovat do stavebního řízení. To samo o sobě nemusí být špatná věc, protože zase nemůžeme developerům dát příliš velký manévrovací prostor, aby vyloučili například ekologické organizace nebo místní spolky. Ale české stavební úřady momentálně nemají dostatečné personální kapacity ani zákonné prostředky k tomu, aby se s těmi připomínkami kvalitně vypořádávaly a bránily obstrukcím. Takže se tu otevírá obrovský prostor pro víceméně kohokoli k tomu, aby do řízení mohl zasahovat a vše zdržovat.

Jak dlouho to v praxi trvá?

Bohouš: Máte územní řízení, to trvá rok, pak přijde jeden jediný člověk, který proti tomu něco má a podá žalobu, kterou vám to celé protáhne klidně o další dva roky. Potom přijde stavební řízení a to máte to samé, takže se ve finále můžeme dostat na průměrnou dobu kolem pěti let. Ty komplikace navíc mnohdy nejsou vedeny konstruktivní kritikou, ale zlým úmyslem.

To zní jako docela sisyfovská práce, co vás na ní baví?

Honza: Myslím si, že můžete mít radost pokaždé, když úspěšně uzavřete případ. Pozitivní je, když místo toho, aby úřad práce v kraji, kde je už tak těžké najít práci, řešil hromadné propouštění, ozdravený podnik jede dál a člověk se na tom mohl alespoň částečně podílet.

Bohouš: Asi by znělo divně, že mě na tom baví ten stres, že? (smích) Tak tomu říkejme akčnost, drive. Ale třeba i tu složitost případů si užívám. A pak přesně,

jak říkal Honza – člověk vidí hmatatelné výsledky své práce. Někde stojí dům, někde někdo bydlí.

Dá se říct, že právo není pro všechny. Když se ale zeptám opačně – pro koho je?

Bohouš: Když budu mluvit v kontextu Dentons, tak kariéra tady je pro lidi, kteří jsou schopni obětovat práci víc než osm hodin denně – protože si přiznejme, že nekončíme každý den v půl šesté – a na druhé straně jsou schopni vidět benefity, co se za tím skrývají, tedy že ano, sice obětují více svého volného času a snažení a budou třeba i ve větším stresu, ale za to získají neocenitelné know-how a dobře se zapíšou na právním trhu, což je strašně důležité.

Honza: Myslím si, že to musejí být hlavně lidé pracovití.

Musejí mít ambici jít o něco dál než průměr, snažit se, ale také vědět, že bude jejich vyšší pracovní nasazení vykompenzováno jak finančním ohodnocením, tak získáním zkušeností z těch nejzajímavějších transakcí v zemi a od těch největších klientů. Mezinárodní kontext naší práce se taky nedá nezmínit – kde jsme všude byli, co jsme zažili i díky podpoře naší kanceláře. Člověk to kolikrát ocení, až když o tom začne aktivně přemýšlet třeba při přípravě na tenhle rozhovor. (smích) Třeba jste hráli fotbal v Číně.

Honza: Ano, loni jsme se zúčastnili firemního celoevropského turnaje a podařilo se nám skončit na druhém místě hned po berlínské pobočce, kterou podezříváme,

že si půjčili část týmu z Bundesligy, jak byli dobří.

Bohouš: Z vítězných týmů jsme pak sestavili jeden, který letěl do Číny utkat se s místními, kteří byli mimochodem perfektně připravení. A z nějakého nám neznámého důvodu jsme tam pak byli my dva vyhlášení jako nejlepší hráči. (smích) Sportovní duch je tedy důležitý, dobrá. Co jiného ještě musí student umět nebo znát, aby zazářil v kanceláři, jako je Dentons?

Bohouš: Samozřejmě tu nepracují jen sportovci, ale je fajn, když se člověk jde občas proběhnout a firma ho v tom podporuje, kompenzuje to ten sedavý styl práce. Studentům bych ale určitě doporučil sbírat pracovní zkušenosti už při škole. Nedovedu si představit, že bych vyšel z fakulty a skočil do koncipientury, aniž bych v kanceláři někdy dřív byl. To by byl neskutečný šok. Když začnou někdy v půlce třeťáku jako právní asistenti a zapojí se do života kanceláře, postupně si zvykají na kvalitu a tempo práce, a když skončí školu, mohou plynule pokračovat jako koncipienti.

Honza: Taky bych se doporučil profilovat, najít si už při škole obor, který je zajímá, a snažit se o něm i v praxi zjistit co nejvíc. Nejlepší je tedy být aktivní již při studiu, i když je nám jasné, že studenti potřebují čas na přípravu na zkoušky a na zábavu, s čímž počítáme. Máme tu skvělou partu mladých lidí a ti zkušenější nováčkům vždy rádi poradí. Všichni si vzájemně pomáháme. To mě tu vlastně drží asi nejvíc – ten kolektiv.

HONZA & BOHOUŠ Jan Králíček i Bohuslav Hrdý vystudovali Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, Honza má také zkušenosti ze zahraničních studií. Oba začali pracovat už při škole a teď působí jako koncipienti v pražské kanceláři největší globální právní firmy Dentons.

Honza v insolvenčním týmu řeší insolvence a restrukturalizace významných společností, které se dostaly na tenký led, a Bohouš pracuje v týmu, který pomáhá s největšími realitními a stavebními zakázkami v zemi. K tomu oba září ve fotbale, a to i na mezinárodní úrovni.

Pokud chcete ke klukům do týmu i vy, mrkněte na dentons.com.

Duben 2019 STUDENTA 35 SM000191

→ JE ČEŠTINA OUT?

STUDOVAT V ANGLIČTINĚ SE VYPLATÍ Svět se globalizuje a kdo neumí anglicky, jako by nebyl.

Nedostatečná znalost cizích jazyků je navíc něco, co zaměstnavatelé absolventům vyčítají i v Česku. Náskok obrovských rozměrů přitom můžete získat už při škole.

Zapomeňte na kurzy nebo on-line lekce, v angličtině můžete studovat rovnou celý bakalářský nebo magisterský obor.

A že je z čeho vybírat! Na to, jaké navazující magisterské programy v angličtině nabízí třeba Vysoká škola ekonomická v Praze (VŠE), jsme se zeptali jejího prorektora pro mezinárodní vztahy prof. Ing. Jiřího Hnilici, Ph.D.

ADVERTORIAL

CO MŮŽETE NA VŠE STUDOVAT V ANGLIČTINĚ • Economics and Public Policy (EPP) • Economics of Globalisation and European Integration (EGEI) • International Business – Central European Business Realities (IB) • International and Diplomatic Studies (IDS) • International Management CEMS MIM (CEMS) • Information Systems Management (ISM) • Master in Finance and Accounting (MIFA) • Master in Management (MIMG) • Master in Official Statistics (MOS) • Quantitative Economic Analysis (QEA) Více informací najdete na vse.cz.

Pane profesore, proč jste se rozhodli nabízet magisterské programy v angličtině?

Naším cílem bylo rozšířit nabídku studia na VŠE i pro ty zájemce, kteří nehovoří česky nebo jejich úroveň češtiny není tak vysoká, aby zvládli vysokoškolské studium. Pro Čechy v těchto programech je pak nepochybně zajímavá možnost využívat denně angličtinu na akademické úrovni a potkávat se na hodinách se studenty z jiných zemí a s jinou – nejen studijní – zkušeností.

Statistics). Absolventům je pak udělován stejný titul jako v českých programech s výjimkou joint-degree, kde studenti současně získávají i titul M.A. z partnerské školy. Je tomu tak například u programu Economics of Globalisation and European Integration.

Studuje v těchto programech tedy více Čechů, nebo cizinců? Češi jsou stále tou nejpočetnější národnostní skupinou, vzhledem k rostoucímu zájmu zahraničních studentů jejich podíl ale postupně klesá. Dnes je jich zhruba šestina, což dokládá skutečně mezinárodní rozměr našich programů – momentálně je v nich národnostně zastoupeno celkem 66 zemí.

Liší se přijímací řízení na tyto programy nějak od těch klasických v češtině?

Ano. Přijímací řízení je v tomto případě uzpůsobeno skutečnosti, že pro mnoho uchazečů by nebylo snadné se ke zkoušce fyzicky dostavit – ať už kvůli vízové povinnosti, či vysokým nákladům. Z tohoto důvodu většinou přistupujeme k nějaké formě zkoušky na dálku. Studenti k on-line přihlášce dokládají motivační dopis, CV a jazykový certifikát, dále také píší esej na téma související se zvoleným studijním programem a s vybranými kandidáty děláme ještě on-line pohovory. Podíl přihlášených a přijatých je kolem 2,5 : 1.

Jsou cizojazyčné programy srovnatelné s těmi českými?

Procházejí stejným procesem akreditace jako ty české, proto musejí splňovat podobné standardy, nicméně nějaké rozdíly v nich samozřejmě najdeme.

Některé programy nabízejí výuku ve formě modulů (např. International Management CEMS MIM), u jiných je v rámci tzv. double degree možné strávit celý rok studia v zahraničí (např. International Business – Central European Business Realities) a jinde najdeme třeba povinnou pracovní stáž (Master in Official

Jaké programy jsou nejpopulárnější?

Největší zájem je tradičně o programy zaměřené na business a management – zejména program International Management CEMS MIM, který je součástí mezinárodní sítě, má každý rok velký počet uchazečů. Náš úplně první cizojazyčný program, International Business – Central European Business Realities, se také těší trvalému zájmu. Každý z programů má trošku jiné národnostní složení, i na tom je tedy hezky vidět, že popularita oborů se úzce váže i na aktuální potřeby pracovního trhu.

36 STUDENTA Duben 2019 SM000306

→ NENÍ TAK TĚŽKÉ MÍT DLUHY

I MALÁ NEPOZORNOST MŮŽE ZNAMENAT DESÍTKY TISÍC KORUN Chudý student hluboko do kapsy má. Sousloví rámující kolorit téměř každého vysokoškolského života. Zaplatit tarif, nájem, internet, noční život, stravu, dopravu a třeba nový počítač, a ještě se vejít do útlého studentského rozpočtu, není většinou vůbec snadné. Občas pomůžou rodiče, občas brigáda nebo stipendium. I přesto mohou na vysokoškoláky čekat překvapující výdaje, které je přivedou na okraj dluhové pasti.

NEMYSLÍŠ, ZAPLATÍŠ

Někdy jen stačí neprozkoumat do detailu smlouvu a je zaděláno na dluhy. To se stalo i Veronice, která si před nástupem na soukromou vysokou školu pečlivě nepřečetla podepisovanou dohodu. Když otěhotněla a chtěla své studium přerušit, čekalo ji překvapení. „Řekli mi, že musím jen za přerušení studia zaplatit sto tisíc korun. Snažila jsem se jim svou situaci vysvětlit, jenže oni ve smlouvě pamatovali i na takové případy. A já jsem najednou stála před rozhodnutím, zda si dítě nechat a mít najednou vysoký dluh, nebo jít na potrat,“ vzpomínala na těžkou volbu. „Studenti uzavírají vztah s vysokou školou už jako plnoletí, bez zákonných zástupců, a tak mnohdy podcení situaci tvrdého ekonomického vztahu, neboť škola jakéhokoli druhu je jimi vnímána jako zázemí a ochránce, nikoli jako partner,“ komentuje dluhy vysokoškolských studentů David Bascheri z Nadačního fondu proti dluhové pasti.

Text: Petr Cieslar

STUDUJEŠ DLOUHO, TAKY ZAPLATÍŠ

Jakýkoli studijní program má určenou standardní dobu studia, během které by měl student daný program vystudovat. Standardní délka studia u bakalářských programů je tři roky, u programů magisterských pět let a u programů navazujících magisterských je doba studia dva roky (pozor, existují i výjimky, u kterých je standardní doba studia úplně jinak). Pokud student z nějakého důvodu tuto dobu studia přesáhne (například kvůli výjezdu na Erasmus), má nárok si ke standardní době připočítat jeden rok studia zdarma (netýká se samozřejmě soukromých vysokých škol, kde se platí školné).

Po uplynutí standardní délky studia obohacené o jeden rok čekají na dlouhodobé studenty poplatky. Na Univerzitě Karlově se za každých započatých šest měsíců od ukončení standardní studijní délky Duben 2019 STUDENTA 37

ponětí, že jsem stále aktivním studentem. Rozjel jsem se přes celou republiku situaci řešit.“ Dluh na poplatcích za studium mezitím narostl do výše 80 000 Kč. Tomáš nyní sice sepisuje odvolání proti polovině dluhu, ale jeho šance jsou spíše mizivé. Druhou část mu kvůli překročeným lhůtám na odvolání už nikdo nepromine.

Rada? Snažte se vždy vše řešit ihned a nezapomeňte podat včasné odvolání proti poplatku. Existuje šance, že vám bude částka alespoň snížena.

POZOR NA POJISTNÉ

plus jeden rok prohnete o částku mezi 16 000 Kč až 43 000 Kč v závislosti na ekonomické náročnosti studijního programu. Na Univerzitě Palackého v Olomouci si za půl roku „nadstandardního“ studia připlatíte u všech oborů stejně – 20 000 Kč. Na Masarykově univerzitě v Brně pak platíte v závislosti na době prodloužení. Pokud je to jen o šest měsíců, tak platíte 18 000 Kč. Pokud vám ale dostudování na Masárně zabere delší dobu, můžete se dostat až k částce 30 000 Kč.

REPUBLIKA V EXEKUCI Dle serveru mapaexekuci.cz bylo v roce 2017 v alespoň jedné exekuci 836 000 občanů ČR (z toho 116 000 osob do věku 30 let). Téměř 70 procent dlužníků má více než jednu exekuci, přičemž jejich celkový počet se u nás v roce 2017 zastavil na neuvěřitelném čísle 4,67 milionů.

38 STUDENTA Duben 2019

ZE STUDENTSKÉHO ŽIVOTA

Poplatky za delší studium ale mohou být v některých případech naúčtovány i kvůli tomu, že jste na studijním oddělení vaší almy mater neohlásili ukončení studia. S touto skutečností se potýká Tomáš, momentální klient Nadačního fondu proti dluhové pasti, který přestal kvůli rodinné tragédii docházet do školy, přestěhoval se a začal pracovat. Ukončení studia na své státní vysoké škole neohlásil a zůstal u ní vedený jako aktivní student. „Neměl jsem splněné studijní povinnosti, tudíž jsem očekával, že mě vyhodí,“ říká.

Kontrolou jeho studijních výsledků se nikdo nějaký čas nezabýval, a tak ve zmíněné evidenci zůstal. Na někdejší adresu mu začaly chodit obálky s výzvou k uhrazení poplatku za studium. Tomáš ale o situaci netušil až do jednoho osudného lednového telefonátu, v němž se ho zástupce studijního oddělení zeptal, zda chce dál studovat. „Byl jsem v šoku, neměl jsem ani

Dluhová past může čekat na studenty i v podobě neplacení pojistného. Tahle situace může nastat po ukončení vysoké školy či v rámci přechodu mezi jednotlivými i navazujícími studijními programy. Školy sice obecně ohlašují zdravotním pojišťovnám i úřadům jak ukončení, tak zahájení studia, není to však jejich povinností a ne všechny to dělají. Povinnost oznámení o začátku a ukončení studia leží totiž výhradně na bedrech pojištěnce. „Studenti by se proto měli přesvědčit, zda škola pojišťovně jejich nástup ke studiu skutečně oznámila. V opačném případě se mohou nevědomky zařadit mezi neplatiče.“ upozorňuje se v tiskovém prohlášení VZP, kde dále stojí, že nesplnění oznamovací povinnosti může vést k pokutě až do výše 10 000 Kč i k případným exekucím.

ZÁLEŽÍ I NA DRUHU PRACOVNÍ SMLOUVY

Pokud se po ukončení studia ihned vrhnete do práce (v horizontu jednoho měsíce), „zdravko“ za vás bude hradit zaměstnavatel při hlavním i zkráceném úvazku.

U zkráceného úvazku ale mějte na paměti, že rozhoduje výše měsíční odměny. Pokud je odměna rovna minimální mzdě (v současnosti 13 350 Kč), bude vaše zdravotní pojištění plně pokryto. Pokud je ale vaše odměna menší, budete muset doplácet.

Když se po škole rozhodnete nepracovat či si jen přivydělávat na dohodu o provedení práce, stává se z vás tzv. osoba bez zdanitelných příjmů a musíte odvádět 1803 Kč měsíčně (údaj platný pro rok 2019).

Osobou bez zdanitelných příjmů se ale stáváte i jako student studující na škole, která nebyla Ministerstvem školství označena jako soustavná příprava na budoucí povolání (třeba některé jazykovky), případně jako student starší 26 let (neplatí pro doktorandy). Osobou bez zdanitelných příjmů je i pojištěnec, který má příjmy nepodléhající dani z příjmů, tedy podepsanou dohodu o provedení práce do 10 000 Kč měsíčně, či podepsanou dohodu o pracovní činnosti, která v kalendářním měsíci nedosáhne výše 3000 Kč. V případě podnikání platíte měsíčně jako OSVČ za zdravotní pojištění minimálně 2208 Kč měsíčně (i tohle je údaj platný k roku 2019).

JÍZDA NAČERNO I TARIFY

Dle průzkumu společnosti Broker Consulting z roku 2018 jezdí v Česku bez označené jízdenky více než třetina (konkrétně 35,4 procent) mladých od 15 do 25 let.

Jízda načerno se ale může stát nechtěným zatížením skromného studentského rozpočtu, když se z pokuty za pár stovek po nějakém čase stane několikatisícová finanční zátěž. „S každou upomínkou a úkonem spojeným s vymáháním dluhu narůstá dlužná částka několikanásobně. A při opomíjení končí až exekučním příkazem. Což pro osmnácti či dvacetileté lidi, často studující či bydlící u rodičů, může být bezvýchodná situace,“ komentuje výzkum Michal Cibulka, metodik finančního plánování Broker Consulting.

Podobný problém představují i mobilní tarify. Podle statistik společnosti M.B.A. Finance z roku 2018 je průměrná nezaplacená částka u pětadvacetiletýc dlužníků za tarif 1632 Kč, u mladších ročníků je částka v mnoha případech ještě větší. Důvod? Lidé si sice pořídí levný tarif, ale nakonec provolají a prodatují mnohem více, než kolik dokážou ze svého rozpočtu uhradit.

CO DĚLAT, KDYŽ PŘIJDE PŘEKVAPUJÍCÍ OBÁLKA?

David Bascheri z Nadačního fondu proti dluhové pasti radí situaci konzultovat s někým, kdo problému rozumí: „Samozřejmě záleží, co je obsahem obálky.

Kontaktovat fond může každý, rádi poradíme v jakémkoli případě hrozícího dluhu nebo při již vzniklé exekuci.

Obecně je určitě potřeba jednat a nenechávat výzvy bez odezvy. Někteří věřitelé však bohužel nutí dlužníky do notářských zápisů s přímou vykonatelností apod. Doporučuji se proto alespoň poradit, než něco podepíšu.“ Příchod exekuční pohledávky poté Bascheri komentuje takto: „Pokud přijde exekuce, je obvykle stanoveno třicet dní na uhrazení pohledávky se sníženou odměnou exekutora (padesát procent). Exekuci rozhodně předchází exekuční titul (rozsudek apod.), čili překvapení to nebývá. Rozhodně je ale třeba konat minimálně poradou, jinak to může vyjít o dost dráž. Dají se sjednat splátky, případně namítat neoprávněnost nákladů exekuce a občas i neoprávněnost samotné pohledávky. V obecném měřítku se na to dost špatně odpovídá. Co ale platí vždycky, je opravdu konat.

Když to necháte plavat, situaci tím jen zhoršíte.“ Duben 2019 STUDENTA 39

STUDENTA.CZ

Česko znečištěno světlem.

Tmu jako v pytli už večer nepotkáte

→ NEJLEPŠÍ ČTENÍ Z NAŠEHO WEBU

Studentův průvodce lepším spánkem Spánek bývá u velké části studentů nedostatkovým zbožím. Jasně, víme, že bychom měli spát 7-8 hodin denně, ale realita bývá většinou jinde. Noční život, kombinace studia s prací, nové díly Game of Thrones a nekončící řada seminárek nás zaměstnávají od rána do noci a na kvalitní noční spánek nemáme čas.

A když už máme, tak se hlásí o slovo problémy s usínáním. Jenže zatímco teď nás to tolik netrápí a maximálně se po probdělé noci nemůžeme soustředit, do budoucna si zaděláváme na zdravotní problémy. Věděli jste, že nedostatek spánku je jedním z rizikových faktorů pro infarkt a mrtvici?

S organizací času vám nepomůžeme, ale pokud vás trápí problémy se spánkem, zkuste do svého života zařadit pravidla spánkové hygieny. Naučte se mít postel vyhrazenou jenom pro spaní, večer si ložnici pořádně vyvětrejte (ideál­ní teplota je 18 °C) a zatáhněte žaluzie. Zkuste se vyhnout i dalším světlům a obrazovky elektrických přístrojů odkládejte nejméně třicet minut před ulehnutím. Jejich modré světlo totiž stimuluje náš mozek. I když si nemůžete dovolit plných osm hodin spánku, naučte se chodit spát a vstávat každý den ve stejnou dobu. Pravidelnost je to, co vaše tělo nejvíc ocení.

40 STUDENTA Duben 2019

Zatímco vnitřní hodiny našich předků se při usínání mohly spolehnout na poctivou tmu, v dnešní době to máme o dost složitější. Pořádnou tmu totiž u nás už skoro nenajdete, což se ukazuje jako problém.

Naše vnímání střídání dne a noci je navázáno na důležitý hormon šišinky, melatonin.

Jeho hladina stoupá s ubývajícím světlem a spouští v nás nutkání ke spánku. Kromě toho je hormon silným antioxidantem, který v našem těle vychytává toxické volné radikály a zároveň zvyšuje hladiny dalších antioxidantů. Působí tak preventivně proti vzniku rakoviny, zpomaluje proces stárnutí a pomáhá tělu v boji proti Alzheimerově či Parkinsonově chorobě.

Všechny tyhle důležité funkce nejedou na sto procent, pokud svému tělu nedopřejeme pořádnou tmu. Nebo spíš minimum světla. Produkce melatoninu je totiž pevně svázána se světlem modré barvy, které se objevuje přirozeně při svítání, takže dává tělu pokyn k probuzení. Kromě světelného znečistění venku nám tedy neprospívají ani svítící obrazovky monitorů a mobilů.

Samota jako známka inteligence Světlo světa spatřila nová psychologická studie, která se snaží změnit zajeté názory.

Všeobecně by se dalo říct, že čím více sociálních kontaktů má jedinec se svými blízkými přáteli, tím je šťastnější, existuje však skupina, která se tomu vymyká. Během svého výzkumu o štěstí, který zahrnoval patnáct tisíc respondentů, vědci zjistili, že inteligentní jedince činí časté kontakty s přáteli méně šťastnými. Svět totiž vnímají efektivněji, jsou přizpůsobiví a přemýšlejí jiným způsobem. Kvůli tomu mají problém najít někoho, kdo jejich pohled na svět sdílí, a tak preferují samotu.

Dalším zajímavým výsledkem studie je jev, který dostal název Teorie štěstí savany.

Poukazuje na to, že čím větší je hustota osídlení, tím méně jsou lidé šťastní. Předpokládá se, že jev má kořeny v samotných počátcích lidstva, kdy naši předci žili ve skupinách o velikosti asi 150 lidí. Přebytek obyvatel v moderních městech proto komplikuje vzájemnou interakci, na kterou v takovém měřítku nejsme vývojově zvyklí.

Triky našich smartphonů Ono nutkání vzít každou chvíli do ruky telefon a zkontrolovat, jestli nám něco neuteklo, není jenom naší chybou. Mnoho funkcí smartphonů je designovaných týmy profesionálních psychologů, kteří vědí, jak nás u obrazovky udržet. A to hned čtyřmi triky.

Věděli jste, že náš mozek reaguje na různé barvy specifickými emocemi? Toho samozřejmě všechny aplikace využívají. Například zelená barva zosobňuje přírodu, klid a stabilitu, modrá zase poctivost, zodpovědnost a bezpečnost. A ne nadarmo nám všechna upozornění svítí červeně, tahle barva totiž automaticky poutá naši pozornost. Samotná upozornění jsou dalším psychologickým trikem – každé zabzučení nás nutí sáhnout po telefonu a zkontrolovat ho, i když se jedná jen o upozornění z Candy Crush. Svoje opodstatnění má i nekonečná timeline Facebooku. Nikdy nekončící řetězec článků a fotek, který se sám aktualizuje, obchází naše přirozené zábrany a my scrollujeme a scrollujeme.

Podobným způsobem funguje také aktualizování aplikací potažením dolů. Pocity, které u toho člověk zažívá, jsou podobné jako při hraní automatů, nikdy nevíme, co se tam objeví: může to být vtipný gif, zajímavý článek nebo taky něco naprosto nudného.

Průvodce světem konspirací.

Mimozemský život, Ilumináti i chemtrails Konspiračním teoriím se nevyhne žádné větší téma.

Oblíbenou konspirací v Česku jsou třeba chemtrails (chemikálie, které přeprogramovávají lidstvo a shazuje je na nás vláda pomocí letadel) nebo Ilumináti, kteří se snaží nastolit nový světový řád. A zatímco nám většina teorií může přijít bizarní a k smíchu, pořád se najdou lidé, kteří jim věří, a to dost. Jak je to možné?

Podle psychologie a neurověd jednoduše – konspirace lidem poskytuje vysvětlení pro nepochopitelná příkoří, jako třeba všudypřítomné „zlo“, nepředvídatelné události a lidská neštěstí. Představuje pro ně stabilitu.

Jako konspiracemi nejohroženější mozky se obvykle v odborné literatuře uvádějí lidé s nedostatečným kritickým myšlením v kombinaci s nízkým vzděláním, ale ve své podstatě může konspiracím podlehnout kdokoli.

Pokud člověk skutečně konspirační teorii uvěří, začne ji společně s ostatními konspirátory po nějaké době zarputile obhajovat. Tím nastává tzv. fenomén kolektivního narcismu, tedy pocit jakési nadřazenosti, která se projevuje vírou ve vyvolení dané skupiny a v pochopení pravdy o tom, jak svět funguje. A problém je na světě.

Anketa o Erasmu: Co bychom během studia v zahraničí udělali jinak?

Plánujete vyjet na Erasmus? Tak to by vás mohly zajímat zkušenosti bývalých účastníků. Zeptali jsme se jich, co by udělali jinak, kdyby teď znovu vyjeli do zahraničí a jejich odpovědi nepřekvapily.

Tak předně by méně řešili peníze a více cestovali a poznávali svoji hostitelskou zemi. S tím by spojili i větší míru socializace, hlavně s místními.

Networking je důležitou součástí Erasmu, vyplatí se proto nesedět na pokoji a vyrazit třeba na festival nebo se přes facebookovou skupinu domluvit s náhodnými studenty na výletě. Když už jsme nakousli otázku financí, další zmiňovanou věcí bylo dostatečné šetření před výjezdem, aby se pak to cestování mělo z čeho zaplatit. Poslední položku na seznamu pak tvořilo samotné studium – bývalí účastníci by si teď lépe vybírali předměty, zajímali se více o jejich obsah a sestavili by si lepší studijní plán. Podle jejich slov by taky komunikovali přímo s hostitelskou univerzitou, aby se jim zase po příjezdu nestalo, že jim nedovolí zapsat si některé povinné předměty.

Dvacet let v NATO. Stálo to za to?

Psal se 12. březen 1999, kdy Česká republika vstoupila do Severoatlantické aliance. Od té doby uplynulo už dvacet let a bezpečnost je stále velkým tématem.

Možná větším než kdy jindy. Nebezpečí totiž neubývá, a hlavně se proměňují v návaznosti na změny celé společnosti. Ať už jde o mezinárodní terorismus, migraci, ztrátu citlivých údajů, nebo mocenské bojůvky.

Formy ochrany, kterou nyní státy potřebují, jsou tedy mnohem diverzifikovanější.

Pokud bychom se totiž chtěli ochránit sami, stálo by nás to o dost víc finančních prostředků. Nehledě na to, že by se nám to vzhledem k velikosti naší armády jen těžko povedlo. Kromě sdílené ochrany je výhodou NATO ještě jeden aspekt, v Česku velmi kritizovaný, a to zahraniční mise. V čem vlastně spočívá jejich přínos? „Protože jsme byli členy Severoatlantické aliance, měli jsme možnost otevřené spolupráce s našimi partnery a měli jsme možnost účastnit se různých zahraničních operací od Balkánu po Asii, armáda velice rychle vyspěla. Vojáci získali sebedůvěru, stali se profesionály.

Kdybychom tyto možnosti neměli, stoprocentně by to trvalo déle,“ uvedl v Interview ČT náčelník generálního štábu Armády ČR Aleš Opata.

Okurky v plastovém obalu nejsou tak velký ekologický průšvih Odpor k plastům hýbe světem a různé obaly na ovozel nejsou výjimkou.

Zatímco plastové sáčky nahradily pytlíčky ze záclon a textilu, u některých věcí se v obchodě polysyntetickým materiálům nevyhneme. Symbolem této marnosti se stala okurka hadovka, která se bez folie téměř nedá sehnat.

Jenže je to opravdu takový prohřešek proti přírodě?

Důvodem, proč má každá okurka svůj plastový kabátek, je samozřejmě trvanlivost. Podle všeho „nahatá“ okurka vydrží poživatelná čtyři až pět dní, její obalená kamarádka víc jak trojnásobek – v průměru čtrnáct dní. Ale z ekologického hlediska nejde jenom o výdrž. Pokud to vezmeme v širším kontextu, tak delší trvanlivost rovná se méně vyhozených okurek a taky menší spotřeba. Menší spotřeba zas znamená, že se vypěstuje méně okurek, takže nemusíme používat tolik chemikálií a vyhřívat skleníky. Také to znamená, že se zmenšuje dovoz hadovek, tím pádem se snižuje uhlíková stopa.

Jak to všechno spolu hezky souvisí, že? Zase to jen potvrzuje, že věci zkrátka nejsou jenom černé nebo bílé.

Duben 2019 STUDENTA 41

→ LETNÍ PRÁZDNINY PRO DOBRODRUHY

SLUNCE, PIVO A JADERNÁ ELEKTRÁRNA

Léto se nebezpečně blíží (díky bohu!). Pokud přemýšlíte, co s ním, a neradi byste ho jen tak proflákali na pláži, vězte, že existuje celá řada možností, jak z těch dvou extra horkých měsíců vytřískat maximum. Díky prázdninovým kurzům se můžete zlepšit v jazyce nebo v jiných znalostech a dovednostech, vyrazit na stáž do kanceláře, anebo pokud jste extra dobrodruh, můžete místo plavek obléknout kombinézu a prolézt si skrz naskrz jadernou elektrárnu.

ADVERTORIAL

LETNÍ UNIVERZITA SKUPINY ČEZ Pokud studujete ve 2.–4. ročníku technické vysoké školy, je dvoutýdenní Letní univerzita přesně pro vás. Poznáte vnitřnosti jaderné elektrárny, celou řadu odborníků z oboru a vyzkoušíte si věci, o kterých by se vám dřív ani nesnilo. A chybět nebude ani pivo. Vyberte si, která elektrárna je vašemu srdci bližší nebo jaký termín vám lépe vyhovuje – v Temelíně se bude stážovat na konci července a v Dukovanech koncem srpna a začátkem září. Registrujte se na kdejinde.cz v sekci Studenti a absolventi.

Uzávěrka přihlášek je 4. května.

V

Česku máme dvě – Dukovany a Temelín – a na zoubek každé z nich se v rámci Letní univerzity, kterou pořádá Skupina ČEZ, letos podívá zhruba třicet vyvolených. „Natěsnat do dvou týdnů co nejvíc jádra, strojařiny, elektra a dalších zajímavých disciplín a přitom si užít prázdninových radovánek, to je slušně nabitý program,“ podotýká organizátor Letní univerzity Pavel Šimák. „Obvykle se začíná v osm ráno a končí se kolem sedmé večer, takže nic pro lenochy. Stojí to ale za to. Studenti se podívají do běžně nepřístupných částí elektrárny, potkají se s desítkami odborníků a obvykle se za nimi na neformální diskuzi o energetice zastaví i předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová, takže nuda je rozhodně nečeká.“ I když jsou studenti v programu z různých technických škol a odlišného zaměření, organizátoři jim rádi vycházejí vstříc, mají-li nějaké dotazy nebo přání v rámci svých oborů. „V minulých ročnících se tak budoucí strojaři setkali s experty na defektoskopii, mladí chemici se detailně zabývali radiochemickými a radiometrickými laboratořemi, fyzici se dozvěděli víc o práci jaderných fyziků atd.,“ doplňuje Pavel.

PO PRÁCI LEGRACI

Letní univerzita ale není jen o dřině. „Studenti mají prázdniny, takže samozřejmě myslíme i na aktivní odpočinek,“ souhlasí Pavel. „V Dukovanech je bereme na prohlídku dalešické vodní elektrárny, na projížďku lodí po přehradě nebo na procházku po historické Třebíči.

Oblíbená je i návštěva rozvodny Slavětice a známého pivovaru v Dalešicích, kde se točily Postřižiny. V Temelíně je pak odpolední program často spojen s cyklovýlety, v rámci

nichž studenti navštíví vodní dílo Kořensko, elektrárnu a přehradu Hněvkovice, retenční nádrž Býšov, rozvodnu Kočín a také pivovar Protivín.“ Vypadá to tedy, že ani o sluníčko a jedno pořádně vychlazené při svém prázdninovém vzdělávání nepřijdete. A s vědomím, kolik toho děláte pro svoji budoucnost, bude chutnat extra dobře. Budoucí „jaderníci“ jsou navíc podle Pavla velcí srdcaři, a jakmile je elektrárna jednou okouzlí, už se jí nepustí. Zhruba polovina absolventů Letní univerzity tak prý nakonec oblékne dres Skupiny ČEZ.

DÁMY MEZI NÁMI

Jestli máte pocit, že práce v jaderné elektrárně je spíš chlapská záležitost, hluboce se mýlíte. Na letní univerzitu se hlásí stále více dívek – což je dobře! Předloni tvořily zhruba pětinu účastníků, v loňských turnusech už třetinu a v Temelíně se minulý rok dokonce jedna ze slečen stala Královnou Letní univerzity, což je titul pro nejúspěšnějšího studenta programu. „K technice mě přivedl taťka, který je hrázným na přehradě Hněvkovice. Letní univerzita mi umožnila podívat se dovnitř Temelína a zjistit, jestli by tu pro mě bylo budoucí uplatnění. Navíc jsem měla možnost poznat řadu nových lidí z různých oborů a pochytit nové znalosti a zkušenosti, které se budou v budoucnu hodit,“ říká o programu jeho absolventka Petra Zídková z VŠCHT a vás všechny navádí k tomu, abyste ho taky vyzkoušeli. Takové zkušenosti totiž nikde jinde nezískáte a vzdát se kvůli nim dvou týdnů prázdnin je tak naprosto minimální cena za maximální užitek. A na to, abyste si to spočítali, nemusíte být nakonec ani matematik.

42 STUDENTA Duben 2019 SM000298

SM000295

→ ČLOVĚK VERSUS DATA

ČEKÁ NÁS PERSONALIZOVANÉ VŠECHNO, NEBO DATOVÝ MINIMALISMUS? Všechno vás špehuje. Vaše účty na sociálních sítích, váš vyhledávač, on-line zprávy, které si sem tam přečtete, muzika, co posloucháte, a třeba i dovážka vaší oblíbené pizzy. Každou vteřinu v každé minutě každého dne po celý rok se o vás ve virtuálním prostoru internetu shromažďují gigabajty dat. Aktivně se jich však využívá jen zlomek, je s nimi totiž dost složité pracovat. Na apokalyptické scénáře tak můžeme s klidným srdcem zapomenout. Alespoň tedy zatím.

N

ADVERTORIAL

ACCENTURE V rámci technologického consultingu a tzv.

Business Intelligence pro velké firmy patří společnost Accenture k nejzajímavějším jménům na trhu.

Kariéra se tu dá nejen výborně odstartovat, pokud ještě nemáte předchozí zkušenosti, ale i vyprofilovat, pokud už specializaci máte.

Podílíte se tu totiž na rozmanitých projektech nejrůznějších odvětví i firem a nikdy nevíte, co vás může chytnout příště. Podívejte se na accenture.cz/careers a dejte o sobě vědět.

44 STUDENTA Duben 2019

ikoho z nás asi nepřekvapí, že on-line obchod, kde si objednáme nové kecky nebo iPhone, zná naše jméno, e-mail a adresu.

Sami tam údaje ťukáme, protože potřebujeme balíček někam doručit. Kromě toho ale obchod často sbírá i celou řadu dalších dat, která produkujeme, aniž bychom si to nějak zvlášť uvědomili. „Jsou to nejčastěji tzv. transakční data,“ vysvětluje Jaromír Šída, datový specialista ze společnosti Accenture. „Ta monitorují aktivitu uživatele na stránce, tedy nejen to, že stáhl tenhle dokument a podíval se na tenhle obrázek, ale i že tady klikl na tenhle odkaz, tady scrolloval až sem a pak se zastavil, podíval se na video až do 0:20 a pak odešel.“

KAŽDÁ VTEŘINA KAŽDÉHO DNE

To znamená, že je o každém z nás každou vteřinou každé hodiny každého dne v roce shromažďováno neskutečné množství dat, která jsou pak ukládána do různých datových skladů a mohou být kdykoli použita k jakýmkoliv účelům. Jestli vám ale v hlavě naskakují apokalyptické odkazy na Velkého bratra a jiné sci-fi příběhy, můžete být, alespoň prozatím, klidní.

Podle IDC (International Data Corporation) společnosti při běžných obchodních činnostech shromažďují, zpracovávají a ukládají až devadesát procent nestrukturovaných dat, která zpravidla nevyužívají pro žádné zásadní účely. Takovým datům se říká „dark data“ a může se v nich skrývat třeba celá řada obchodních příležitostí, pracovat s nimi je ale dost složité. „Dnes můžete z jednoho webu zjistit o každém uživateli spoustu věcí – z jakého přístroje se přihlašuje, z jakého místa na Zemi, každý klik a každý scroll. A těch webů je strašně moc. V praxi ale většinu z nich zajímá třeba jenom návštěvnost nebo kolik lidí reagovalo na jakou marketingovou kampaň nebo jaké cílové skupině se líbí který produkt,“ vysvětluje Mirek. „Sbírá se tak sice strašně moc dat,

ale využívá se jich jen zlomek. Každý závěr, který se z nich vyvodí, se navíc vyvozuje dost těžce.“

ANONYMNÍ ŠPEHOVÁNÍ

To, že Pepa Novák žije na Praze 6 s maminkou, pracuje v místní cukrárně, hraje tenis, sbírá autíčka a pije Braník, někde ve virtuálním prostoru samozřejmě visí – autíčka si kupuje on-line, potraviny objednává až do domu, je trvalým bydlištěm registrován například na živnostenském úřadě atd. Složka „Pepa Novák“ jakožto kompletní „našpehovaná“ persona se ale nikde v datovém skladě nevede, protože to není dost dobře ani možné. „I když se tím hodně straší, poskládat tu konkrétní personu je strašně těžké,“ podotýká Marie Michalová, která stejně jako Mirek pracuje v Accenture jako datová specialistka. „Jednou jste v anonymním režimu, jednou na telefonu, pak u kolegyně, přihlásíte se z jiné země, vyplníte jiný e-mail atd. Vyvodit z různých systémů a řady různých dat, že jde o jednu osobu, je proto prakticky nemožné.

A je to problém nejen na webu, ale třeba i pro banky nebo pojišťovny – instituce, u kterých byste si mysleli, že o vás musejí vědět všechno. Mají totiž údaje na různých systémech, v různých databázích a podobách a najít v nich jednoho konkrétního člověka není vůbec jednoduché.“

DATOVÍ PROFÍCI

Maruška i Mirek dobře vědí, o čem mluví, protože zpracování dat pro velké společnosti je jejich denním chlebem. Pracují v tzv. Business Intelligence. „Řekněme třeba, že klienta zajímá, jak se jeho nová kolekce oblečení prodává v různých regionech Blízkého východu a jak se liší marže jednotlivých produktů po odečtení všech varia­ bilních nákladů,“ uvádí Mirek příklad toho, čím se například můžou zabývat. „Náš úkol tedy je zorientovat se ve všech dostupných datech, která jsou pro naše zadání relevantní, pochopit jejich vzájemný vztah a vymyslet, jak

je nejlépe využít ke klientovu cíli. To je ta nejkreativnější část naší práce – zamyslet se, jak bude vypadat řešení, zjistit, jestli mi chybějí nějaká relevantní data, a pokud ano, jak se dají získat, atd. Pak už jen předám hotový návrh kolegům do vývoje a sleduji, jak to vzniká, než to jde za klientem, to je podle mě ta nejzajímavější část práce.“ „Ta nejvíc cool část práce,“ opravuje ho Maruška. „Hodně času ale strávíte u Excelu analyzováním dat, zjišťováním souvislostí atd. a to už je míň cool, ale je to taky důležitá součást té práce, řekla bych skoro nejdůležitější.

Nemyslím si proto, že je tahle kariéra vhodná pro netrpělivé lidi, co mají každý třetí den bombastický nápad, ale nevydrží ho dotáhnout do konce, protože vytrvalost a pečlivost je tu nutná. Stejně tak proaktivita.“

OBČAS JSTE ZA HLUPÁKA, ALE TO JE NORMÁLNÍ

Ne tolik nutné je naopak vzdělání v IT – Maruška studovala matematické modelování ve fyzice a Mirek matematiku a finance. „Na většinu dat, se kterými pracujeme, se dá aplikovat selský rozum,“ souhlasí Mirek. „Všechno, co vám znalostně chybí, se pak dá naučit. Třeba i na internetu. Nevím, jestli jste někdy viděli programátora při práci, ale ten taky nehledá informace ve skriptech. Googluje, hledá odpovědi na fórech, v tutoriálech atd. a to je naprosto v pořádku.“ „Každý projekt, který tu rozjíždíte, je navíc jiný a ke každému tedy vlastně pokaždé přistupujete jako začátečník, i když jste třeba podle pozice senior. Jste zase na začátku, musíte tomu nejdřív porozumět a pak se posunout dál.

Není to určitě práce pro lidi, kterým vadí být občas za hlupáka,“ směje se Maruška. „To, že se projekty mění, vás ale taky drží na špičce oboru. Když pracujete deset let v jedné firmě, může vám uniknout, co se kolem děje. Tady jste neustále v obraze.“ To, co dělají Maruška s Mirkem, kombinuje technickou práci i byznysovou stránku věci, věnovat se v oboru práce s daty ale můžete i čistě technickému sběru nebo třeba vyloženě byznysové interpretaci – najít se tu zkrátka mohou i na první pohled různě zaměření lidé.

PERSONALIZOVANÉ VŠECHNO VS. MINIMALISMUS

Pepa Novák tedy zatím může být v klidu, že se na něj nikde nevede žádná kompromitující složka. Jestli ale

může být v klidu dlouho, je otázkou. Maruška ani Mirek v apokalyptické scénáře nevěří, každý z nich si ale myslí, že se trend ve sběru a využívání dat bude do budoucna vyvíjet trochu jinak. „Podle mě bude obsah internetu čím dál víc personalizovaný,“ říká Maruška. „Už teď to vidíte třeba na Spotify, které vás poznává, čím víc ho posloucháte. Za nějaký čas ví, jaké žánry preferujete, a tuší, i kolik let vám asi je, a poskytuje vám stále užší možnosti poslechu než na začátku, což je otázka, jestli je obecně správné. Selektuje nicméně obsah na základě toho, co si myslí, že se vám bude spíš líbit, a to samé dělají cílené reklamy, a podle mě bude tohle i nadále pokračovat a zpřesňovat.“ „Já si myslím, že ten trend půjde spíš opačně. Začíná se mluvit o digitálním minimalismu, což je teorie, která si všímá, že se přístup společnosti ke sdílení dat mění,“ podotýká Mirek. „Jak to dřív nijak zvlášť neřešili, dnes už jsou lidi unaveni tím, kolik se toho o nich sbírá, jak každá stránka vyžaduje cookies, jak všechno musíte prolinkovat s Facebookem, jinak vás to nepustí. A některé společnosti na to už dnes začínají reagovat a zamýšlejí se, jaká data opravdu potřebují sbírat a kolik jich mají úplně zbytečně navíc, a začínají řešit, jak udělat celý ten proces sběru dat pro uživatele příjemnějším. Firem jako Google nebo Facebook, které jsou na obchodování s daty založeny, se to samozřejmě netýká, ale zejména ty progresivnější menší firmy by se touhle cestou mohly brzy vydat.“

MARUŠKA & MIREK Marie Michalová a Jaromír Šída jsou datoví specialisté ze společnosti Accenture. Maruška vystudovala Matfyz a Mirek má diplom z University of Glasgow.

Ačkoli nejdřív chtěli být manažeři s kafíčkem v ruce, oba se nakonec našli v technologickém poradenství v oblasti Business Intelligence a datové analytiky.

Duben 2019 STUDENTA 45 SM000304

→ BIO NEBIO

EKOLOGICKÉ PŘEŠLAPY JEDNADVACÁTÉHO STOLETÍ

FILOZOFIE BATIKOVANÝCH TRIČEK

Před padesáti lety si tohoto faktu všimli i první podivíni s kytkami ve vlasech. Od té doby už sice uplynula pěkná řádka let, ale k nelibosti globálních konglomerací podivíni bohudík doposud nevymřeli. S érou batikovaných triček přišla na řadu i myšlenka o původu jídla na talíři. Tehdy ale bio znamenalo vypěstované na zahrádce, hned vedle rostlinek na dobrou náladu. Dneska už se tímhle způsobem organická zelenina nepěstuje, tedy alespoň ne ta, která míří na pulty supermarketů.

46 STUDENTA Duben 2019

Jenže právě mezi biopotravinami v supermarketech je zakopaný pes.

Nabízí se otázka, co to vlastně biopotraviny jsou.

Aby bylo jasno, vysvětlíme si to na příkladu. Slepice, které mají smůlu a nevylíhnou se v udržitelném chovu nebo u babičky na dvorku, neprodukují bio vajíčka. Pro chudinku slepičku to má praktický dopad ten, že její životní prostor není mnohdy větší než pár desítek centimetrů, v životě nezahlédne slunce a čerstvá tráva je pro ni nedosažitelný luxus. Naopak šťastné slepičky si

Text: Magdalena Hlízová

Spousta lidí vám dnes bude tvrdit, že pěstování a farmaření je věcí minulosti. A třeba se i sami přikláníte k názoru, že směr dnešní společnosti udává spíš věda, kultura nebo technika. Nenechte se ale zmást, i takové „obyčejné“ farmaření je pořád vyšší dívčí. Vždyť podle National Geographic zabírá až deset procent naší planety plocha pro pěstování potravin a zhruba dvakrát tak velký je prostor pro chov dobytka. V takových číslech už je docela logické, že tenhle obrovský kolos, který sype po celý rok na pulty supermarketů voňavé jahody, ovlivňuje i klima naší planety.

běhají na dvorku, celý den na ně svítí sluníčko, a mají dokonce dovoleno i sem tam sezobnout nějakou tu žížalu. A tak nějak je to i s rozdílem mezi takzvaným konvenčním pěstováním a tím organickým.

ve fázi souboje dvou znesvářených protistran a pěstování nebo používání GMO do výrobků je pořád kontroverzním tématem.

NENÍ VŠECHNO BIO, CO SE TŘPYTÍ

Každý už zahlédl postapokalyptické záběry z deštných pralesů. Těžké stroje, dým, palmy a malé umírající opičky. Rve to srdce, jen si na to vzpomenete. Ale upřímně, dokážete si představit život, ve kterém byste si nedali čokoládu, sušenku, na rohlík si nenamazali Nutellu, hlavu neumyli šamponem nebo nevyprali prádlo? Dost těžko, že. Na světě je sice spousta organizací lobujících proti palmovému zabijákovi, doplněná o početnou armádu podporovatelů na sociálních sítích, vědci jim to ale nedělají úplně jednoduché. Na téma škodlivosti palmového tuku vyšla začátkem letošního roku studie s prostým názvem Palm oil study.

Ta přišla s nevšedním názorem – můžeme být rádi, když naši planetu drancuje „jen“ palmový olej.

Kdybychom na všech plantážích, kde nyní pěstujeme palmy, zasadili jinou olej produkující rostlinu, nezískali bychom ani zlomkový výtěžek oleje. Prakticky je tak palmový olej to nejmenší zlo, které nás mohlo potkat.

Kdybychom se ho pokusili nahradit čímkoli jiným, museli bychom na současnou spotřebu osadit daleko větší plochy. To by znamenalo další kácení pralesů, další malé orangutany bez maminek a další obrovskou produkci oxidu uhličitého. Jeden krok, tedy přestat kupovat palmový olej a nakupovat ekologický, celý problém nevyřeší, nebude-li to v širším kontextu. „Nad palmovým olejem nikdy nemůžeme vyhrát, dokud lidstvo

Teď to pojďme vzít z jiného konce a popřít vše, co jste si zatím mysleli. V roce 2012 vydala Standfordova univerzita rozsáhlou studii, ve které porovnávala jak nutriční, tak ekologické aspekty bio potravy s „normálním“ jídlem a bohužel moc rozdílů nenašla. Proč tomu tak je, vysvětluje profesor České zemědělské univerzity Petr Novák: „Pro zákazníka mezi bio a konvenčním jídlem moc rozdílů není, alespoň z krátkodobého hlediska.

Z toho dlouhodobého by se už potraviny teoreticky lišit měly, nyní je ale problém to přesně posoudit. Udržitelné zemědělství se týká jen několika posledních let.“ Podobná studie s názvem Assessing the efficiency of changes in land use for mitigating climate chase (Posouzení účinnosti změn ve využívání půdy pro zmírnění změn klimatu) zase vyšla minulý rok před Vánocemi. Mimo jiné posuzuje rozdíly v pěstování jednotlivých produktů. Uvádí, že některé luštěniny nebo obiloviny (například hrášek) mají jako produkt organického pěstování na naši planetu daleko větší dopad, než když jsou pěstovány mainstreamově.

Studie posuzuje hlavně vznik CO2, který je způsobený tím, že ekologičtí zemědělci nepoužívají chemické produkty na hubení škůdců nebo plísní. To však způsobuje vyšší úmrtnost rostlin, takže aby farmáři uspokojili poptávku, musejí toho vypěstovat daleko více. Tím pádem potřebují o dost větší pole, což znamená další odlesňování. Studie zároveň uvádí výzkum, podle kterého může organické pěstování například ve Švédsku ovlivňovat podnebí na druhé straně planety.

(NE)NAHRADITELNÝ PALMOVÝ TUK

ZACHRÁNÍ NÁS GÉEMÓČKA?

Spousta lidí z vědeckých kruhů dnes tvrdí, že spásu bychom našli v géemóčkách, tedy geneticky modifikovaných potravinách. Jen si to vezměte – kukuřice, která se dá pěstovat na poušti, rajčata, co vydrží v poživatelném stavu až čtyřicet pět dní, banány s přidaným vitaminem A, díky kterým ho do sebe dostávají lidé z rozvojových zemí, kteří ho mají nedostatek. To zní jako věci, které dávají smysl. Na druhé straně tu však máme papáju s příchutí jahod, banány o velikosti palce, okurkové melouny, modré jahody nebo černá rajčata.

Přestože růžový ananas svět nezmění, některé nápady nejsou od věci. Otázkou zůstává, do jaké míry si člověk může hrát na boha? Možná jsou tyhle potraviny něco jako záchrana světa, díky které přežijeme tuhle neklidnou dobu, ale třeba taky ne. Mnoho vědců tvrdí, že některé modifikované rostliny mohou obsahovat zvýšené množství reziduí pesticidů a dalších látek, případně způsobovat alergie. Zatím jsme stále Duben 2019 STUDENTA 47

AVOKÁDA – NEČEKANÝ ZLODUCH FAIRTRADOVÉ DOBY

PROBLÉMEM NENÍ JEN PALMOVÝ TUK, ALE PĚSTOVÁNÍ OBECNĚ

Dalším příkladem, kdy se to lidem nepovedlo, jsou avokáda. Není to tak dlouho, co tyhle zelené příšerky skoro nikdo neznal. Ale ať zvedne ruku ten, kdo si je čas od času nekoupí, jen aby si mohl dát na Instagram fotku, jak zdravě jí. Poptávka po zdravém životním stylu způsobila boom a obchodní giganti začali s masivní produkcí.

Pěstování avokád tak jednak negativně ovlivňuje mexické a kalifornské podnebí, zároveň je však výdělek z prodeje tak velký, že se do pěstování pustily i drogové kartely.

Alena Malíková, provozovatelka ekologického bezobalového obchůdku v Příboře, se proto do svého krámku snaží dostat oblíbenou plodinu sofistikovanějším způsobem. „Snažíme se uspokojit i zákazníky, kteří mají zájem o exotické ovoce, moc se nám ale nechce podporovat celou tu masivní produkci potravin. Proto jsme se domluvili se známými, kteří každý rok jezdí na půl roku

za teplem. Na starých, opuštěných statcích nebo plantážích, o které se nikdo nestará, trhají plody a posílají je sem, aby si je zákazníci v sezoně mohli koupit. Není to nejekologičtější cesta, ale určitě je alespoň trochu lepší než ta konzumní,“ vysvětluje. Radí taky, že když máte chuť na banány, je lepší v supermarketu sáhnout po těch s nálepkou bio. Máte tak jistotu, že když nic jiného, alespoň chráníte půdu.

JAK Z TOHO VEN?

Těžko říct, jestli někdy budeme mít všelék na tyhle ekologické katastrofy, znovu se totiž ukazuje, že problém je jen a pouze v lidech. Třeba se jednou vzbudíme, procitneme a všechno nám to dojde. Zatím je ale jisté jen to, že mainstreamová zemědělská cesta ani pěšinka udržitelného zemědělství není tak docela bez chyby. Ale co není, může být a i tady záleží jen na nás.

Jsme budoucí generace a je jen naše volba, kterou cestou se vydáme – jestli trošku křivolakou, kde má každý kousek jídla svůj příběh a každá slepička své jméno, nebo tou ušlapanou, kde je všechno jenom o číslech. Nikdo kromě svědomí nás do ničeho nenutí, což možná může být ten hlavní problém. Každopádně nám držím palce.

inzerce

Vracíme ti projeté jízdné

zdenky Objednej si jí cky a cestuj prakti zadarmo!

le.cz

SM000286

Lea

u° j cashback na tv úcˇet u nás

25 % studentská sleva

700 Info 220 311

75 %

Í Í Í ÍÍ Í ÍÍÍ Í

neztratí potřebu do všeho cpát tuky. Obecně není vůbec problém v produktu jako takovém, ale v produkci celkové, tedy v pěstování,“ objasňuje Petr Novák hlavní úskalí našeho dnešního jídelníčku. Podobným problémem by se tak mohl stát klidně i olej olivový, pokud by byl po celém světě pěstován stejně masivně.

→ ZEMĚDĚLSTVÍ BUDOUCNOSTI NENÍ OD HLÍNY

ČEKEJTE KRÁVY S FITNESS NÁRAMKY A ROBOTÍ FARMÁŘE O tom, že zemědělství už dnes není jen o nekonečném lopotění v hlíně a stovkách nachozených kilometrů, jste si ve Studentě mohli v rámci našeho agro seriálu přečíst už několikrát. Farmáři mají k dispozici stále lepší technologie, které jim pomáhají zjednodušit zavedené postupy, případně hospodařit ekologičtěji. Na otázky z praxe jsme se spolu s vámi ptali odborníků při panelové debatě na půdě České zemědělské univerzity (ČZU) v Praze.

D

o panelu v polovině března usedla čtveřice povolaných odborníků, kteří díky svému rozdílnému zaměření dokázali pokrýt velkou škálu otázek a názorů. Pozvání přijala Jitka Kumhálová z Centra precizního zemědělství ČZU, prezident Společnosti mladých agrárníků David Brož, manažer projektu Zemědělství žije! při Zemědělském svazu Vladimír Pícha a Alexandr Vasilenko, zástupce Centra inovací a technologií ČZU. Spolu s hosty jsme se zabývali aktuální technologickou vybaveností českého zemědělství i budoucností, která na studenty čeká po ukončení vysoké školy.

Text: Veronika Vimmerová, foto: Jan Mudra

Í Í Í

FITNESS KRÁVY

Hned na začátek je potřeba zmínit, že živočišná produkce je na tom v modernizaci ve srovnání s rostlinnou podstatně lépe, což je dáno především vyššími výnosy celého odvětví. V českých kravínech dnes díky tomu běžně potkáte krávy s fitness náramky, které hlídají jejich zdravotní stav. „Na základě počtu kroků, které kráva denně udělá, je možné sledovat, jestli není nemocná nebo třeba v říji. Všechna data o stádu jsou farmářům dostupná v reálném čase,“ vysvětlil Alexandr Vasilenko.

Se zkušenostmi ze zahraničí téma doplnil také David Brož. „Tato technologie je vcelku běžná věc v rámci všech evropských států. Na našem výjezdu do Belgie jsme se například setkali s tím, že obojky sledují i dojení každé z krav. Ty, které dojily hodně, měly přístup do speciální sekce kravína, kde mohly sníst až pět kilo krmiva denně navíc.“ Je tak vidět, že moderní technologie neslouží jen lidem a že příchod zemědělství 4.0 nejspíš oceňují i samotné dojnice.

SCI-FI NA POLI

Možností, jak využít inovace v zemědělství, je spousta a nutno říct, že jejich použití není ani zdaleka takové sci-fi jako kdysi. I když na den, kdy si sedneme s kávou na zápraží a budeme pozorovat, jak nám traktor sám spořádaně jezdí po poli, si ještě chvíli počkáme. „Některé farmy byly automatizovány třeba i deset let nazpět, už Duben 2019 STUDENTA 49

Pokud o budoucnosti v zemědělství přemýšlíte, mohla by se vám hodit pomoc Společnosti mladých agrárníků. Organizace sdružuje mladé lidi se zájmem o obor a snaží se je vzdělávat, aby byli pořád o krok napřed. Dělá spoustu vzdělávacích seminářů a umí taky zařídit pracovní stáž do zahraničí – po dobu tří měsíců s nimi můžete vyrazit nejen po Evropě, ale třeba i do Ameriky.

50 STUDENTA Duben 2019

tehdy se říkalo, že řidič je v traktoru jen proto, aby ho dovezl na pole a potom zase zpět. Na poli už jsou stroje schopné pracovat samostatně – umějí řídit dávkování hnojiva nebo třeba zavlažování,“ popsal Alexandr Vasilenko.

Zároveň přidal reálný příklad z farmy nedaleko Kladna, kterou přirovnal ke světu Star Wars – po stájích tam jezdí roboti, kteří se starají o krmení nebo uklízení. „Díky tomu, že je v objektu zabudovaný i automatizovaný systém na sběr dešťové vody nebo inteligentní systém závlah, se farmě daří daleko ekologičtěji hospodařit,“ objasnil Alexandr Vasilenko. Jak ale dodal, modernizaci v zemědělství tlačí dopředu spíše nedostatek pracovníků než touha po ekologii. „Mladí lidé do zemědělství nechtějí, zvlášť teď, když je na trhu přebytek pracovních míst. Automatizace zemědělství přináší úsporu především v počtu pracovníků, kteří jsou na danou farmu potřeba.“ Do budoucna tak nejspíš bude možné zastat práci několika desítek lidí jen s několika málo zaměstnanci.

POHLED Z NEBE

Zajímavou pomocnou ruku by zemědělcům mohlo podat i precizní zemědělství nebo využití dat z evropských družic Galileo. Prostřednictvím programu Copernicus jsou totiž všechna data volně dostupná široké veřejnosti. „V rámci zemědělského pozemku je pak možné vytvářet nejrůznější modely, díky kterým jde vypočítat například odhad výnosového potenciálu. Modely sledují mnoho parametrů – typ půdy, digitální model terénu nebo třeba historii pěstování na dané ploše. Mimo jiné se do modelu dají vložit i družicové snímky, které dotvoří informační celek,“ popsala Jitka Kumhálová. Upozornila však, že je vždy potřeba sledovat velké množství parametrů, aby bylo možné dostat relevantní informace

a na jejich základě dělat smysluplná rozhodnutí.

A právě ve velkém množství dat, které je nutné do těchto modelů dodat, je zakopaný pes – běžný zemědělec není sám schopný podobné výpočty obsáhnout a program nebo instituce, která by data přetvářela do využitelného souboru informací, v Česku zatím neexistuje. „V současnosti není nic takového nejen u nás, ale příliš ani ve světě. Fungují jednotlivé projekty, kdy firmy spolupracují s univerzitami, všechny jsou ale založené na komerční bázi – velké firmy poskytují své servery k uložení dat a jsou zároveň schopné výnosové mapy pro zemědělce vytvořit. Na státní úrovni to ale zatím příliš nefunguje,“ vysvětlil situaci Vladimír Pícha.

Dostupnost výnosových map by však do budoucna mohla být pro zemědělce opravdu výraznou pomocí.

V ideálním případě by díky datům mohli porovnávat výnosy na jednotlivých částech pole a zjišťovat, proč byly na konkrétních úsecích rozdílně vysoké. Do dalších let by pak podle čísel mohli přizpůsobit setí nebo třeba zavlažování různých částí hospodářství. To by šetřilo spoustu času a celkových nákladů na pěstování, zároveň by systém mohl přinést lepší výdělek. Digitalizace zemědělství bude mít v konečném důsledku velký vliv i na ekologii – nebude zkrátka nutné hnojit, zalévat nebo postřikovat pole, která to tolik nepotřebují.

NĚCO TO STOJÍ

Asi nejpalčivější otázkou, která se dotýká každého potenciálního (i stávajícího) farmáře, je však možnost zavedení zmíněných technologií do běžného provozu.

Problém vzniká na dvou frontách. Starším zemědělcům se do inovací příliš nechce, protože nemají k technologiím takovou důvěru a mladí lidé, kteří naopak technologiím rozumějí, se do oboru příliš nehrnou. Druhým problémem jsou klasicky peníze, protože implementace do produkce stojí statisíce (někdy i miliony) korun.

Aby farmy modernizovaly, se tak snaží systémem dotací zabezpečit především Evropská unie. Ta nabízí podporu pro mladé začínající farmáře, ale i pro ty, kteří už na svém hospodaří. Pomoc zajišťuje prostřednictvím Programu rozvoje venkova České republiky, který v letech 2014–2020 investuje skrze granty do odvětví 3,5 miliardy eur.

Opatření spolufinancované Evropskou unií Tento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie. Za obsah publikací (sdělení ) odpovídá výlučně autor.

Publikace (sdělení ) nereprezentují názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jejich obsahem. Příloha vyšla v rámci projektu Proměny českého zemědělství, který společně realizují vydavatelství Economia a EURACTIV.cz s podporou Evropské komise.

www.nejsisam.cz

Nestyď se za slzy Martin, 47

Osm z deseti lidí, kteří v České republice spáchají sebevraždu, jsou muži.

Cílem novinářského projektu Nejsi sám je analyzovat sérii řešení, která mohou přispět ke snížení sebevražd mužů v Česku.

SM000301

52 STUDENTA Duben 2019

ROZHOVOR

→ „DOKTORKA DESIGNU“ ANNA MAREŠOVÁ

MARKETING EROTICKÝM POMŮCKÁM SE DĚLÁ DOST BLBĚ Se svými produkty se sice Anna v rámci sponzorované reklamy nachází za hranou, cestu k nim si ale lidé našli i bez bannerů. Pod značkou Whoop.de.doo vyrábí česká designérka kolekci minimalistických erotických pomůcek, které si s čistým svědomím můžete vystavit v obýváku na poličce. A když na to přijde, zvládne kromě vibrátorů vyseknout i tramvaj.

Svou prací sis získala nálepku designérky vibrátorů, tvoje portfolio je ale daleko širší. Neštve tě ta cedulka někdy?

Vzhledem k tomu, že se designem erotických pomůcek dlouhodobě zabývám, mi to nijak nepřekáží.

Někdy je spíš náročné, že se mě právě na tohle lidi často ptají. Na Whoop.de.doo chci pracovat i do budoucna, takže mám tuhle nálepku zaslouženě.

Někdy jsem ale ráda, když si můžu od tématu odpočinout a věnovat se na chvíli něčemu jinému, třeba tramvaji. (Tramvaj T3 Coupé designovala Anna jako zakázku pro Dopravní podnik hl. m. Prahy. Dnes ji můžete potkat v ulicích města nebo si ji pronajmout na soukromou akci. Pozn. red.)

Text: Veronika Vimmerová, foto: Štěpán Svoboda

Říkáš, že se chceš značce věnovat dlouhodobě. Je možné v rámci segmentu vytvořit ještě něco nového?

Plánujeme přidat nový produkt – menstruační kalíšky.

Není to sice erotická pomůcka, ale pořád zůstáváme u ženy, což je pro mě hlavní téma brandu. Nechci přicházet na trh s netradičními a za každou cenu extravagantními sexuálními hračkami, ženská intimita mě zajímá v širším měřítku.

Jak se dá redesignovat tak jednoduchá věc, jako je menstruační kalíšek?

Když to vezme člověk z gruntu, záleží na hodně parametrech: na materiálu, ze kterého je produkt vyrobený, na jeho tvrdosti, na přesném ergonomickém tvaru.

Ty změny se dají dělat v technologickém řešení, v materiálech, v samotném procesu výroby, ale i v estetice.

Design vnímám jako spojení funkčnosti a estetického pojetí, obojí musí být v souladu.

Při přípravě na rozhovor jsem našla spoustu článků psaných v maďarštině a polštině, před pár dny ses

vrátila z pracovní cesty do Ameriky. Jak na produkty reagují lidi v cizině?

Ty reakce jsou dost podobné jako v Česku, ale některé momenty mě pořád rozesmějí. V USA jsem měla schůzku v kavárně, kde jsem paní ukazovala naše produkty a nechala jsem je ležet celou dobu na stole.

Kolem chodil číšník, který se pořád rozpačitě koukal a usmíval, až to nakonec nevydržel a přišel se zeptat, co to tam máme za hezké krabičky a co v nich je. Když jsem mu vysvětlovala, že jsou to intimní pomůcky pro ženy, vypadal překvapeně, trochu se culil, ale nakonec si odnesl vizitku s tím, že by se mu produkty jednou mohly hodit.

Věřím tomu, že lidi budou z tvých vibrátorů pořád trochu překvapení. Když se podíváš do portfolia konkurence, najdeš tam spoustu nevkusných barevných výrobků.

Za poslední roky se trend docela proměnil – takový ten starý známý naturální vzhled sice ještě pořád koupíš, ale v kurzu už úplně není. Teď je všechno barevné a vzájemně si podobné. V mainstreamu se tenhle segment stále pohybuje na jakési vlně lascivna, ale design se do detailů moc neřeší. Produkty jsou navíc v drtivé většině vyrobené z plastů v asijských továrnách, což jim na kvalitě určitě nepřidá. Takže i když se trend esteticky trochu proměnil, působí erotický průmysl stále trochu nevkusně.

S INVESTORY BYCH SI NESEDLA

Začínala jsi úplně od nuly. Mluvila jsi tehdy o tom, že jsi dostala nabídky na investice, které zahrnovaly podmínku výroby v Číně, na což jsi nebyla ochotná přistoupit. Dnes se všechny výrobky Whoop.de.doo vyrábějí kompletně v Česku a vypadá to, že všechno dobře dopadlo. Byly ale časy, kdy jsi chtěla s celým

Anna Marešová je česká produktová designérka a zakladatelka značky Whoop.de.doo. Přestože se díky realizaci své diplomové práce – sady ženských erotických pomůcek – zapsala jako „designérka vibrátorů“, na triku toho má daleko víc. Třeba netradiční tramvaj T3 Coupé, za kterou se svými kolegy nedávno získala cenu Red Dot Award. Věnuje se tématu udržitelnosti, které se prolíná celou její tvorbou.

Duben 2019 STUDENTA 53

pánem, si můžu dovolit dělat věci tak, jak potřebuji.

Pravdou taky je, že pokud rozjedeš něco úplně od nuly, přemýšlíš daleko víc nad tím, do čeho investovat a do čeho ne. Když si musíš na všechno vydělat sama, chováš se úplně jinak, než když ti někdo hned ze startu naservíruje spoustu peněz. Víc přemýšlíš a vážíš každý krok.

PRODUKTY BEZ REKLAMY

Designové erotické pomůcky jsou mediálně vstřícné téma, lidi o něm rádi čtou a zajímá je. Jak se dělá marketing pro takový produkt? Existují nějaké mantinely nebo zákazy?

Vzhledem k tomu, že jsme erotické zboží, tedy zakázaný obsah, máme ty možnosti on-line marketingu hodně omezené. Zákazů je kolem těchhle produktů docela dost, takže i když naše výrobky vypadají tak, jak vypadají, máme prostě smůlu. Což je samozřejmě trochu problém, protože kdybychom mohli výrobky propagovat jako každá jiná firma, určitě by se povědomí o značce šířilo rychleji.

projektem seknout. Je opravdu tak náročné rozjet u nás lokální výrobu produktu?

Dostat se od prvního nápadu až do jeho realizace není úplně snadné, ten proces trvá třeba i několik let.

Nejdřív musíš najít správné lidi a firmy, pak produkty vyvinout, vyrobit prototypy, až pak všechno uvést do sériové výroby. Těch článků v řetězci je hrozně moc a s většinou z nich dopředu ani nepočítáš. Jsme zvyklí, že se na nás valí kvanta produktů, takže to vypadá, že „něco vyrobit“ je snadné. Osmdesát procent produkce ale není evropských a vozí se z Asie. Když chceš vyrobit úplně nový produkt lokálně, a ještě v malém množství, je to celkem náročné. Rozdíl mezi námi a Východem je v tom, že zatímco my máme často firmy spojené s historií, tradicí a letitým know-how, v Číně jsou schopni během pár měsíců přeměnit fabriku na boty ve výrobnu kytar a pokračovat dál. Vyrobit se tam dá úplně všechno, ale pokud tam firma nemá svoji vlastní fabriku a dozor, kvality prostě nedosáhne.

Nesnažila ses, s ohledem na složitý začátek podnikání a malý kapitál, najít nějakého investora, který by ti rozjezd zafinancoval, ale zároveň by byl v pohodě s českou výrobou?

Nejdřív ano, ale po několika schůzkách jsem zjistila, že mám na výrobu produktů mojí značky jiný názor než lidé, kteří do ní chtěli investovat. Člověk, který peníze dává, je chce taky rychle zpátky, což by pro mě bylo stresující. Věděla jsem, že by tím utrpěl vývoj a následně taky kvalita. Nechtěla jsem pracovat pod tlakem, že už musím něco dokončit a rychle se pustit do další fáze. Díky tomu, že jsem ve firmě sama svým 54 STUDENTA Duben 2019

Jaká jsou ta omezení? Co všechno člověk musí nebo nesmí?

Na webu máme vstupní bránu, kde je nutné odkliknout věk 18 let. V rámci našeho webu by tam být nemusela, ale už bychom pak nemohli spustit žádnou reklamu například na Google Adwords. Zákazy mi někdy přijdou až srandovní – na blog jsme dávali článek o tom, jak posilovat pánevní dno, ale placenou propagací neprošel, protože blog je navázaný na web, kde se slovům jako sexualita nebo erotika nevyhneme.

Na Facebooku jedeme víceméně organicky, pak se v malé míře dělá i podpora PPCčková, ale jen textová.

Nemůžeme spustit například bannery nebo jiné obrázky, to nám nikdy neprojde.

Chápu, že jsou věci, které by se na sociálních sítích ukazovat neměly, ale erotické pomůcky mi do kategorie „největší peklo“ nesedí. Nepřipadá ti zákaz až příliš striktní?

Trochu ano. Navíc máme ještě ten handicap, že Whoop.de.doo je z velké části o designu a z podstaty věci proto nechceme inzerovat například na pornostránkách, kde najdete bannery na všechno možné.

Myslím, že jsme produkt, který by si podporu zasloužil, ale spadáme do určité kategorie, která je v „no go“ zóně. Donekonečna proto vymýšlíme, co s tím, jak to udělat, aby se nám aspoň sem tam podařily nějaké informace protlačit. Když se to povede, máme z toho vážně radost.

DIPLOM NA DESIGN

Z vysoké školy sis odnesla titul PhD. Je na takový obor, jako je produktový design, tolik školy potřeba?

Občas si dělám srandu, že jsem doktorka designu.

Pravdou ale je, že jsem měla štěstí na fajn spolužáky, kteří se mnou zůstali i po škole, a jsou to teď mí kolegové ze studia. Když jsem končila magistra a měla jsem ze školy odejít, napadlo mě, že by bylo fajn ještě chvíli pokračovat. Na škole je skvělé, že tě donutí k aktivitě – při doktorandském studiu jsem se zabývala udržitelným designem a vytvářela kolekci světel Luxury Oddments. Protože nade mnou visely deadliny, všechno jsem dokončila, což by se v případě, kdy bych tvořila jen tak pro radost, asi nikdy nestalo. Ale samozřejmě tam byly i momenty, kdy si člověk říkal: „Proboha, proč si dobrovolně zadělávám na takový problém?!“ V té době už jsi ale měla rozjeté studio, nebyl to trochu úlet? Přece jen většině lidí by stačila jen jedna z těchhle dvou aktivit.

Bohužel to mám tak, že když mi přijde do života něco jiného, než na čem zrovna pracuju, nabije mě to energií, protože je to nové a zábavné. Samozřejmě to ale za nějakou dobu zase přejde. Ke konci už to tak zábavné nebylo, navíc se mi pořád zkracoval čas, ve kterém jsem musela dopsat disertačku, až se nakonec srazil na dva měsíce. Sedla jsem si a začala přemýšlet, čím začít, načež jsem začala hledat na Googlu pod heslem „jak napsat disertační práci“.

Z článků jsem se dozvěděla, že ideální je psaní věnovat šest hodin denně, každý den po celé tři roky studia… Což jsem neměla. (smích) Takže jsem si prostě vzala na dva měsíce „dovolenou“ ze studia a začala psát. A dopadlo to dobře. Část studia jsi strávila v Británii, kde se z tříměsíčního Erasmu nakonec vyklubaly dva roky a dokončení bakaláře. V českém školství studenty často trápí nedostatek praxe, ty máš s čím srovnávat. Bylo to v UK s praktickým studiem lepší?

Pro mě bylo skvělé zkombinovat českou a britskou školu (Anna dokončila bakaláře zároveň v Česku i v Británii. Pozn. red.). V oboru, jako je design, je standardně praxe asi trochu víc než třeba na filozofické fakultě, ale i tak byly v Česku tyhle zkušenosti mizivé. Místní umělecké školy jsou většinou dost izolované od venkovní reality, takže když člověk vyjde ven, je sice umělec, ale neví, co se sebou.

Britská škola byla proti tomu velký dril – bakalář trvá tři roky, a protože škola nepřijímá na základě talentových zkoušek, lidé do ní přicházejí jako nepopsaný papír. Aby se během studia zvládli všechno naučit, studium je hodně intenzivní. Na druhou stranu se tam příliš neučí takový ten všeobecný rozhled: dějiny, kresba… To v rámci našeho programu v osnovách vůbec nebylo a v Británii mi to dost chybělo. Proto mi studium ve dvou zemích dávalo vážně smysl – dostala jsem od obojího něco.

Duben 2019 STUDENTA 55

→ MOBILNÍ APLIKACE, KTERÁ PŘEPÍŠE DĚJINY NAKUPOVÁNÍ

JAK HACKNOUT POTRAVINOVÝ PRŮMYSL

Máte v plánu se svým týmem hacknout trh s potravinami. Proč?

Celý projekt Foodgroot je o narušení momentálního stavu kolem potravinového průmyslu. V současnosti se dá trh s potravinami srovnat s tabákovým průmyslem v 70. letech, kdy jste mohl mít reklamu na cigarety třeba i v televizi. Reklama sice nemohla o cigaretách vysloveně lhát, ale mohla říkat dobře řečenou pravdu.

Například jedna z reklam tvrdila, že když kouříte, zůstanete štíhlý. Ale už neříkala, že kouření obecně je jeden velký zdravotní problém.

56 STUDENTA Duben 2019

O jídle se dnes také říká jen „dobře řečená pravda“?

Podle kategorizace NOVA existují čtyři kategorie potravin. Nejhorší z nich jsou tzv. vysoce zpracované potraviny, které v některých zemích tvoří až padesát procent lidského příjmu. Jsou to obvykle potraviny, jež procházejí výraznou změnou z původního stavu, výrazně se do nich přidává sůl, cukr, tuk, přísady, konzervační látky nebo umělá barviva a zesilovače senzoriky (chuť a vůně). Existují stovky studií z celého světa, které jasně prokazují, že tyto potraviny ohrožují lidský organismus na dost podobné úrovni jako cigarety.

Text: Petr Cieslar, foto: archiv Foodgroot

Kvalita jídla, transparentnost výroby, udržitelnost výrobků a efekt na zdraví. Základní pilíře jídla budoucnosti se spolu snoubí v právě přicházející tuzemské aplikaci Foodgroot. S Petrem Václavkem, CEO firmy, jsem hodil řeč o datech z talířů, jídle „na míru“ i kvalitě potravin.

Jenže zatímco cigarety jsou vysoce regulované a tlačené do ústraní, v případě vysoce zpracovaných potravin žádná regulace neexistuje. Naopak jsou takové potraviny často podporovány reklamou.

Bavíme se jen o Česku?

Existuje například velký rozdíl mezi ČR a Velkou Británií.

Britové mají vlastní nutriční model, na kterém pracovali snad dvacet let. Ten se mimo jiné používá pro regulování dětských reklam tak, aby se na obrazovky nedostávaly ty nejhorší odpady, které na trhu jsou.

Vyplývá mi z toho, že ve velké míře nejde o kvalitu jídla, ale spíše o marketingovou prezentaci potraviny.

Mezi většinou spotřebitelů a výrobců dneska stojí jediný zdroj informací a to je marketing. Pokud chcete, samozřejmě se můžete dál vzdělávat, nastudovat si informace z jiných zdrojů, ale na etiketě bohužel najdete jen zlomek informací, které při koupi potraviny hrají roli. Spotřebitelé jsou tak pořád rukojmími celého potravinového průmyslu. Nedostanou se jednoduchým způsobem k informacím, které by stačily pro plně kvalifikované rozhodnutí.

Které informace podle vás na etiketě chybějí?

Základní informace jsou původ potraviny, její efekt na zdraví a podmínky udržitelnosti potraviny z hlediska výroby. Vy sice vidíte na etiketě určitý typ dat, ale nevidíte například výrobu, kterou potravina prošla, naše aplikace proto bude zohledňovat i data o dané výrobě potraviny. V plánu máme na těchto třech pilířích postavit dalších sedmdesát parametrů, které budou určovat konečné skóre potraviny.

Skóre potraviny? Čili jakési ČSFD pro jídlo?

Skóre se odvíjí na základě sběru obrovského množství dat, nikoli nějakých dojmů a filozofií, a nejen na základě recenzí spotřebitelů. Takže ne úplně jako ČSFD. Neříkáme o nějaké potravině, že je dobrá nebo špatná. Máme jen data, která parametrizujeme, analyzujeme a následně je dáváme do kontextu s nejnovějšími vědeckými poznatky, které jsou dneska už v mnoha případech neprůstřelné. Díky tomu jsme pak schopni za pomoci algoritmu přiřadit dané potravině generické skóre.

Mluvíte teď o obecném generickém skóre. Na stránkách Foodgrootu se ale píše, že aplikace bude umět nákupy jídla i personalizovat. Znamená to, že mi nabídne potraviny, které jsou nejvhodnější právě pro můj zdravotní stav?

Kromě kladení důrazu na zdraví a udržitelnost je budoucnost jídla právě ve zmíněné personalizaci. I když budete jíst nejlepší výrobky na trhu, neznamená to, že jsou pro vás vhodné. Každý člověk má totiž svá specifika a svůj unikátní genom. Podle svých specifik by si

pak v ideálním případě měl spotřebitel z dnešní obrovské nabídky v supermarketech vybírat a zohledňovat, co přesně je nejlepší pro něho, a ne to, co je nejlepší obecně. Když si my dva v naší aplikaci na konci dne naskenujeme stejnou potravinu v personalizačním módu, tak výsledné skóre u dané potraviny bude jiné.

Mezi většinou spotřebitelů a výrobců dnes stojí jediný zdroj informací – marketing Podle toho, jak popisujete aplikaci i její funkce, je jasné, že Foodgroot bude sbírat obrovské množství senzitivních dat. Aplikace je doslova zaměřena na data o tom, co máme na talíři a v personalizačním módu i na anamnézu spotřebitele. Jak hodláte s nasbíranými daty o uživatelích pracovat?

Jakmile appku začnete používat, začne sbírat data. Ale nikoli za účelem prodeje dat třetím stranám, takové jednání by bylo z hlediska budoucího vývoje soukromí uživatelů úzkoprsé. Data budeme používat pro vytvoření osobní identity spotřebitele složené z pohybových dat, anamnestického dotazníku a dalších testů. Výsledky testů pak budou sloužit k vytvoření uživatelského profilu s předvýběrem vhodných potravin. Rozhodnutí o nákupu už ale bude jen na uživateli. Klíčová je i transparentnost. Programovací rozhraní aplikace bude ihned se spuštěním otevřeno světu přes API, k dispozici bude velkým tržním řetězcům i menším obchodníkům. Takže stejně tak jako si dneska v supermarketu načtete čárový kód a přístroj vám vyplivne cenu, za pár let vám za přispění naší aplikace ukáže i kvalitativní skóre potraviny.

Bavíme se o supermarketech. Myslíte, že přijmou vaši aplikaci „za svou“? V jednom z FB příspěvků jste totiž o telefonátu s nadnárodní potravinářskou skupinou napsal: „Devadesátkový mindset a přesvědčení, že k výběru potravin bude lidem i nadále stačit chuťová preference a naleštěný marketing mě upřímně šokovaly. Nutno ovšem říct, že když jsem jim popsal to, co všechno má Foodgroot v plánu, tak to byl nakonec šok oboustranný.“ V prvé řadě nejsme žádní aktivisté bojující proti supermarketům ani potravinovému průmyslu. My jen zpracováváme obrovské množství dat a dáváme je do kontextu se současnými vědeckými poznatky. Na jedné straně totiž mezi lidmi existuje obrovská poptávka po informacích o potravinách, na straně druhé je zde stále snaha třeba o tajení způsobu výroby, kdy u housky nedohledáte, odkud pochází mouka a z jakého těsta se vyrábí. Vše, co máte, je marketingová propagace typu „z darů naší země“.

Petr Václavek chce se svou aplikací Foodgroot zalepit díru na trhu s potravinami.

Až do teď u nás nebylo možné běžně zjistit podrobné informace o jídle, a spotřebitel tak byl odkázán jen na marketingové kampaně produktů. Foodgroot místo toho slibuje co nejpodrobnější popis včetně využití výrobních technologií, doby převozu nebo třeba přítomnosti geneticky modifikovaných surovin.

Beta verze aplikace byla spuštěna na konci ledna letošního roku.

Duben 2019 STUDENTA 57

Kampaň aplikace upozorňuje na problémy s kvalitou naší stravy poměrně naléhavým způsobem

Takže potravinový průmysl čeká datová a informační revoluce ve prospěch spotřebitele?

V po staletí zajetém potravinovém byznysu už konečně musí nastat zlom. Absolvoval jsem řady meetingů s nadnárodními firmami. Z padesáti procent jsou firmy fascinovány. Vědí, že změna přichází, a vědí, že když to nebude Foodgroot, tak to bude někdo jiný. Zároveň jedním dechem dodávají, že se bojí, protože nevědí, zda v transparentnosti dat obstojí. Náš systém má navíc jednoznačnou výhodu v tom, že je odolný proti manipulacím. Stojí na datech a algoritmech, které měří všem firmám úplně stejně. Kdyby to tak nebylo, tvořili bychom jen další marketingový bullshit.

OBCHODY VĚDÍ, ŽE ZMĚNA PŘICHÁZÍ A ŽE KDYŽ TO NEBUDE FOODGROOT, PŘIJDE S NÍ NĚKDO JINÝ 58 STUDENTA Duben 2019

Kromě zpřístupňování informací spotřebitelům, ale de facto vytváříte databanku jídelníčků celých národů i spoustu lékařských dat ke studiu, výzkumu a interpretaci.

Máte pravdu. Díky obrovskému množství nashromážděných dat o chování nakupujících, o spotřebě jednotlivých potravin v různých regionech, ale i o reálných dopadech potravin na zdraví, dokážeme vyvodit účinek daných potravin na člověka a poznat chuťové preference lidí v určitém čase na určitém místě.

Zároveň budeme schopni změřit index národního trhu

v Německu a porovnat ho s trhem v ČR. Třeba nakonec zjistíme, že Němci opravdu jedí o dvacet procent kvalitnější potraviny než Češi.

Myslíte, že lidé budou vaši aplikaci používat?

V Evropské unii nakupuje tři až deset procent obyvatel potraviny on-line, v Asii je to až třicet procent.

Dostupné analýzy ukazují, že on-line nakupování potravin bude v následujících pěti letech na dvojnásobných hodnotách oproti dnešku. Mladší spotřebitelé si začínají zvykat na on-line samoobsluhu z pohodlí domova a naše aplikace jim navíc nabídne nový personalizovaný druh nakupování rozšířený o kvalifikované doporučení potravin.

Kde vidíte Foodgroot za pět let?

Doufám, že se staneme součástí ekosystému Amazon, který už disponuje několika futuristickými obchody, kam jen přijdete, vyberete zboží a prostě odejdete. My bychom chtěli Foodgroot implementovat do bezobslužných obchodů tak, aby když obchod bez prodavačů navštívíte a sáhnete po něčem, co není kvalitní nebo se nehodí k vašim zdravotním podmínkám, aplikace řekla: „Hele, jen 23 procent match, tak to teda ne, zkus třeba tamto.“

SM000289

→ OD BANKOVEK K APPLE PAY

PŘÍŠTĚ UŽ MOŽNÁ BUDEME PLATIT VLASTNÍ KŮŽÍ Hotovost má svoje nejlepší roky za sebou a s technologickými vychytávkami doby drží krok jen těžko. Trend elektronického placení dnes naopak přináší možnosti, o kterých se nám ještě nedávno ani nesnilo – běžně platíme mobilem, hodinkami i náramky a úspěch to má obrovský. Třeba služba Apple Pay, která v Česku odstartovala koncem února, měla jen za první týden víc uživatelů než její androidová konkurence za patnáct měsíců.

O

ADVERTORIAL

peníze jde vždycky až na prvním místě, to samozřejmě platí stále, způsob, jak s nimi nakládáme, se ale mění s tím, jak se mění společnost. Před padesáti lety by si jen málokdo řekl, že by se mu hodil telefon do kapsy, a dnes prakticky neexistuje člověk, který by mobil neměl.

Nikoho taky ze začátku nenapadlo, že by mohl telefon sloužit i k něčemu jinému než k volání, a dnes tu máme moderní smartphony, které stále více z nás používá prakticky k čemukoli jinému než k hovorům. Podobnou proměnou prochází i svět financí.

PLATEBNÍ KARTY POD KŮŽÍ

Všechno začalo v podstatě už kolem první světové 60 STUDENTA Duben 2019

války, kdy měna přestala být kryta zlatem – a jakmile v čemkoli prolomíte zajetý standard, otevírá se prostor pro inovace. Hned v padesátých letech se tak objevily první platební karty a jakkoli zvláštně to do té doby mohlo znít, čím dál víc lidí začalo platit kusem plastu. Někdy kolem roku 2007 (u nás o pět let později) se pak začaly objevovat první bezkontaktní karty a hned deset let nato jsme se právě my Češi stali v tomhle trendu suverénním lídrem. Podle průzkumu společnosti VISA z konce roku 2017 je Česko zemí s druhým největším podílem bezkontaktních plateb na světě (před námi je už jen Austrálie), konkrétně službu použijeme k 91 procentům transakcí. A nemusíme platit jen bezkontaktními kartami nebo mobilem,

rohlíky a vlašák si dnes z obchodu můžeme odnést třeba i po platbě hodinkami, náramky, prstýnky a blýská se i na „dobu čipovou“, kdy jen přiložíte ruku a částku odešlete čipem zavedeným pod kůží.

Několik očipovaných lidí, tedy takzvaných trans-humanistů, už můžete potkat i v našich ulicích (jen si jich pravděpodobně nevšimnete). Hlásí se ke komunitě vyznávající bio-hacking, tedy „nahackování“ lidského těla za pomoci technologických vychytávek. Lidstvo se podle nich odjakživa pokoušelo zjednodušit si život a soudobá technologie v tom vždy hrála klíčovou roli, zastávají proto názor, že různé čipy a implantáty jsou jen dalším evolučním krokem v našem vývoji. „Čipy, které si lze dnes aplikovat do kůže, fungují jako klasické NFC, tedy to, co známe z kreditních karet nebo jiných identifikátorů. Člověk si dovnitř nahraje potřebné informace a pak je využívá dle libosti – k odemykání dveří, počítače, telefonu nebo jako identifikační kartu, popř. e-vizitku,“ vysvětluje Jana Kadlecová, doktorandka kulturní antropologie na Univerzitě Palackého, která se o bio-hacking aktivně zajímá. Platit se těmito čipy zatím nedá, respektive nedá se jimi zaplatit korunami nebo eury, zvládnou ale transakce v bitcoinech.

FANOUŠCI APPLE ZATŘÁSLI TRHEM

Pojďme ovšem zpátky do každodenní reality k bezkontaktnímu placení. A taky k Apple Pay. Tahle novinka, která u nás byla oficiálně spuštěna na konci února, způsobila na místním trhu zemětřesení. „Z průzkumu, který pro nás před uvedením služby realizovala agentura IPSOS, vyplynulo, že ve věkové kategorii 18 až 26 let si Apple Pay chtělo pořídit 53 procent mladých lidí.

Téměř čtyřicet procent přihlášení do Mobilní banky KB je přitom s telefonem značky Apple. O tuto technologickou novinku jsme proto očekávali velký zájem,“ říká Monika Truchliková z Komerční banky, která službu umožnila jako jedna z prvních bank v republice.

A průzkum se nemýlil – za první týden začalo Apple Pay v Komerčce využívat přes 34 tisíc klientů. Konkurenční androidová aplikace Google Pay jich u stejné banky za celý rok fungování získala jen asi 21 tisíc. A celorepubliková čísla jsou ještě drtivější – Apple Pay začalo jen v prvním týdnu po uvedení využívat zhruba 150 tisíc lidí, což je dvojnásobek dnešních uživatelů Google Pay. Zlatý bludišťák pro Apple!

UNIKÁTNOST APPLE PAY

Způsobeno je to hned několika věcmi – fanoušci značky tvoří poměrně jednotnou skupinu lidí, kteří jsou si podobní svým chováním a obrovskou důvěrou v bezpečnost produktů Apple. Zároveň jsou svému brandu do krve věrní. A ať už firmě fandíte, nebo ne, musíte uznat, že Apple ví, jak své produkty propagovat. Rozhodně ale nejde jen o image nebo marketing, Apple Pay je hlavně promyšlená služba, kterou je naprosto jednoduché využívat.

Aplikace Wallet a NFC čip, dvě věci, které k bezkontaktnímu placení potřebujete, jsou od roku 2014 dostupné v každém zařízení, takže si kvůli němu nemusíte pořizovat nic nového. Stačí jen nechat appku vyfotit svou platební kartu, ověřit ji správným CVV kódem, a můžete začít. Žádné zakládání účtu, ověřování e-mailu, osmatřicet různě velkých písmen v hesle, tohle všechno u Apple Pay odpadá.

Ověřování probíhá přes Touch ID nebo Face ID, takže v praxi jen podržíte telefon u bezkontaktního terminálu s prstem na home buttonu nebo se na něj před placením podíváte. Hotovo. Služba je navíc v některých ohledech bezpečnější než karta samotná, protože při placení používá specifické číslo zařízení a jedinečný kód transakce, přičemž každá platba, třeba i jednokorunová, je ověřená. Číslo vaší karty ani další informace z ní se na serverech Apple neukládají a nevidí je ani obchodníci, od kterých nakupujete.

PENÍZE PŘES SMAJLÍKY

Ne každá karta Apple Pay umí, protože služba není ani zdaleka podporována všemi bankami. Mezi těmi prvními, kdo ji v Česku svým klientům umožnil, byla již zmíněná Komerční banka. U té jste mimochodem mohli kontrolovat svůj účet na hodinkách Apple Watch už před tímhle obřím Apple Pay boomem, což do té doby nikdo jiný u nás neumožňoval. A od teď se dá hodinkami i platit. „Ve své Wallet můžete mít nahraných až osm karet, a to jak debetních, tak kreditních, a platit můžete přiložením zařízení k jakémukoli běžnému bezkontaktnímu terminálu, které u nás už dnes má většina obchodníků,“ vysvětluje Monika Truchliková z Komerční banky. „Prostřednictvím služby můžete samozřejmě platit i on-line, stačí zvolit možnost platby: Apple Pay a je zaplaceno. Nemusíte tak vyplňovat žádná jména, čísla karet ani jiné platební detaily. Platba přes Apple Pay je tak znatelně rychlejší, o dost jednodušší a výrazně bezpečnější.“ Protože je služba nová, má ještě své drobné rezervy, i na těch se ale pracuje. „Zatím skrze ni nelze příliš pružně vybírat z bankomatů, jde to pouze s kartami Mastercard a jen na bezkontaktních bankomatech. S kompletním zprovozněním počítáme v červnu 2019,“ podotýká Monika.

Bezhotovostní a bezkontaktní platby jsou zkrátka trendem budoucnosti. A čím jednodušší a praktičtější budou, tím lépe pro všechny. V USA můžete už dnes díky Apple Pay poslat známým peníze třeba prostřednictvím emoji ve zprávě. A jakkoli nám to tady v Evropě může zatím připadat jako sci-fi, taková je budoucnost platebních operací – pro uživatele co nejjednodušší a od banky co nejbezpečnější. A to je výzva i pro nás všechny. Apple Pay je totiž jen první krok.

MOŽNÁ SE DOČKÁME DOBY, KDY JEN PŘILOŽÍME RUKU A ČÁSTKU ODEŠLEME ČIPEM ZAVEDENÝM POD KŮŽÍ Duben 2019 STUDENTA 61 SM000305

→ DO NOVÉ FIRMY BEZ NERVŮ

ADAPTAČNÍ PROCES VÁS NENECHÁ SEDĚT V KOUTĚ Vyhráli jste jackpot v podobě výběrového řízení? To je skvělý začátek. Cílová rovinka kariérního snažení se posunula zase o notný kus dál. Teď je důležité se rychle zaškolit, zapadnout do týmu a rozjet pracovní efektivitu na plné otáčky. K tomu by vám měl pomoci adaptační proces neboli onboarding, který už ve spoustě firem dávno není jen o předání hesla k e-mailové schránce. Když budete mít na zaměstnavatele štěstí, může být váš pracovní start o dost zajímavější.

62 STUDENTA Duben 2019

CO JE TO TEN ADAPTAČNÍ PLÁN?

Odchody nováčků samozřejmě nejsou po chuti zaměstnavatelů, protože zvyšují náklady na nábor. A tak přišli s vylepšením – adaptační proces má snižovat pocit bezradnosti a současně zvyšovat výkonnost a loajalitu.

Je to plán, který udává, kdy vás na novém místě začnou školit, kdy začnete probírat složitější úkoly a zároveň určuje, kdo bude po celou dobu vaším průvodcem.

Zahrnuje ale i činnosti před samotným nástupem, například uklizený stůl nebo založený služební e-mail.

Onboarding si chválí nejen zaměstnanci, ale i personalisté: „Díky kvalitní adaptaci jsou naši noví kolegové velmi dobře připraveni na svou práci a jsou pro nás brzy skutečným přínosem. Standardizovaná adaptace v pobočkové síti

Text: Andrea Soukupová

K

valitní adaptační proces je základním stavebním kamenem vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Může se zdát jako samozřejmost, že vám první den v nové práci vysvětlí, co máte dělat, a představí vám kolegy.

Některé firmy vás ale můžou nemile překvapit. Hned po příchodu zjistíte, že nemáte zapojený počítač a ve vašem novém stole jsou nevyklizené věci po bývalém pracovníkovi. Když si všechno oběháte a vyřídíte, přijde zprďák, že jste ještě nepodepsali papír k BOZP – jenže jak jste o tom měli vědět, když vám nikdo nic neřekl? Není ani divu, že podle informací Forbes odchází během prvních šesti týdnů až dvacet procent nováčků.

navíc umožňuje udržet stejně kvalitní úroveň obsluhy klientů ve všech pobočkách,“ tvrdí Dana Šefernová, garantka adaptačního procesu v oddělení lidských zdrojů v České spořitelně. Plán adaptace se odlišuje v závislosti na pracovním místě, senioritě i firmě, do které nastupujete.

Někde trvá pár týdnů, jinde třeba rok.

RÁNO SNÍDANĚ, VEČER PARTY

Aby byl nástup do firmy jednodušší, pořádají někteří zaměstnavatelé seznamovací snídaně. Ty jsou neformální a fungují jako „oťukávačka“ s nejbližšími kolegy z týmu. Možná vás poprosí o krátké představení, prozrazení koníčků nebo pocitů z vysoké školy (i oni si rádi zavzpomínají na staré časy). Neberte to jako nutné zlo a přistupte k celé věci z jiného úhlu pohledu. Čím více jim o sobě řeknete, tím více témat k pozdější diskuzi nadhodíte. Pozdější small talky v kuchyňce pak budou o něco příjemnější a přirozenější. Kromě snídaní se organizují i welcome party, které nejsou tak komorní a účastní se jich širší okruh spolupracovníků. A jasně, organizují je jenom pro vás, tak si je pořádně užijte!

TAHÁK NA PAPÍŘE, TAHÁK Z KOLEGY

Je jasné, že během prvního týdne získáte tunu nových informací. I sebevětší šprti si nebudou schopní všechno zapamatovat. Proto ke slovnímu výkladu většinou dostanete tahák. Ten mívá podobu dokumentu nebo videí, ve kterých naleznete odpovědi na nejčastější dotazy, způsoby řešení problémů i kontakty na pracovníky, kteří vám s konkrétními otázkami pomůžou. Příručka vám zůstane napořád, a tak není problém se do ní kdykoli znova podívat. Poslouží vám jako takové SOS tlačítko.

Některé společnosti se s papírem nespokojí, a tak můžete čekat ještě o něco větší luxus – k ruce budete mít vlastního buddyho. Tím může být kolega, který pracuje na stejné pozici, ale ve firmě působí delší dobu.

Většinou bude sedět hned vedle, aby byl při ruce, když se setkáte s něčím novým. Díky němu nebudete mít pocit, že svými neustálými dotazy někoho otravujete.

Buddy má totiž čas vyhrazený jen pro vás. Obvykle přidělí jednoho na celou dobu zaškolování, každopádně existují i výjimky, které potvrzuje Jaroslav Bělehrad, HR Director Y Soft: „Náš buddy systém je poměrně specifický v tom, že nováček nemá na celou dobu adaptace jen jednoho buddyho, ale průběžně se mu střídají dle aktuální situace. Je to proto, že zaměstnanci na Customer Service Support jsou hodně vytížení, ale onboarding pro nováčka je zároveň nastavený poměrně intenzivně.“

VÍCE PRAXE, MÉNĚ TEORIE

Výhodou vstupu na trh práce je minimum teorie.

Jasně, dostanete ty nejnutnější základy, ale co nejdříve přičichnete k opravdové práci. Mnohdy se využívá model 70 : 20 : 10. Deset procent času strávíte u teoretického školení, dvacet procent pozorováním

zkušenějšího kolegy a zbylých sedmdesát věnujete samostatné práci pod dohledem školitele.

Do škatulky teorie by se dalo zařadit třeba oblíbené „kolečko“ po firmě. V rámci něho obejdete manažery jednotlivých pracovišť, seznámíte se s nimi a dozvíte se, co je hlavním úkolem jejich týmů. Při obíhačce vedoucích je dobré dávat pozor na to, co říkají. Snaží se upozorňovat na úkoly, na kterých jednotlivá oddělení spolupracují a vysvětlují, jak probíhá kooperace, předávání informací i kdo má za co zodpovědnost.

GAMING NA PRACOVIŠTI

Moderní personalisté nejsou žádná béčka a tykají si i s gamifikací. V rámci firmy pracují na vývoji počítačových her, díky kterým nově příchozí lépe pochopí fungování společnosti. Vzpomínáte si na Zoo Tycoon, kde jste se učili, jak udržet zvířata co nejdéle na živu a přitom být ziskoví? Když budete mít štěstí, něco podobného si zahrajete i první týden na nové pozici.

Hry můžou být strategické, ve kterých budete řešit případové studie a získávat body, nebo edukační. Ty pomáhají třeba s vysvětlením, jak se vyrábějí konkrétní produkty firmy a jaká oddělení při tom spolupracují.

Když budete technologický proces výroby jen tak od boku vysvětlovat někomu na administrativní pozici, pravděpodobně si ho bude jen velmi těžko představovat. S dobře navrženou hrou půjde výrobní proces do hlavy bezbolestně.

Velké firmy se zároveň potýkají s problémem, kdy mají tolik zaměstnanců, že je nemožné v prvních týdnech poznat každého. I to se dá vyřešit hrou. U některých zaměstnavatelů tak potkáte aplikaci, kam nahrajete svou fotku, jméno a pár vět o sobě, a následně se dostanete do databáze kolegů. V aplikaci se vám budou zobrazovat jednotlivé obličeje a vy budete tipovat, jak se jmenují. Je to nejen naučné, ale i zábavné. Někdy zjistíte, že ten, kdo se zdál jako stoprocentní Jarda, se jmenuje Cecil. Pokud máte výborného pamatováka, bude to pro vás výhoda.

V kuchyňce nebo na firemním večírku pak můžete bodovat, že jste ve firmě pouze měsíc a znáte více lidí než dlouholetí zaměstnanci.

ZPĚTNÁ VAZBA

Po nějaké době, kdy si ve firmě zvyknete a začnete samostatně pracovat, může přijít pozvánka na schůzku s vedoucím. Probírá se na ní vaše spokojenost, dosažené výkony a hodnocení školicího plánu. Nebojte se podělit o tipy, jak adaptaci vylepšit – upřímná zpětná vazba je to nejlepší, co se od vás může nadřízený dozvědět. Rozhodně existují dobré, ale i méně propracované programy, všechny by vám však měly zajistit lepší pocit z nástupu a určitou dávku jistoty hned od prvního dne na pozici. Neostýchejte se proto říct svůj názor, protože pravdivým hodnocením pomůžete dalším kolegům, kteří do společnosti nastoupí po vás.

Kvalitní onboarding přináší výhody nejen nováčkům, ale také zaměstnavatelům.

Potvrzuje to Olga Přibylová, která byla u zavádění nového adaptačního plánu pro Electrolux: „Kolegové, kteří nastoupili před zavedením onboarding plánu, byli ještě nějakou dobu po prvním měsíci relativně nesamostatní.

Ti noví fungují po měsíci téměř na sto procent samostatně.“ Duben 2019 STUDENTA 63

→ KDYŽ DÁMA NAVRHUJE VLAKY

VŽDY O KROK PŘED SPREJERY I POČASÍM Sprejeři jsou frajeři. Ale větší frajeři jsou ti, co vědí, jak na ně, protože si přiznejme, že ne všechna graffiti jsou Banksy a ne na všechna se chceme dívat, kdykoli kolem nás projede vlak. O to, aby vlaky nejen vypadaly k světu, ale taky aby odolaly dešti, větru i slunci, se v ostravské pobočce Škody Transportation stará jedna mladá a talentovaná dáma – Kamila Svobodová –, se kterou jsme nakoukli do zákulisí designu a výroby vlaků, kam se jen tak někdo nepodívá.

ADVERTORIAL

Že Pepa miluje Evu, je asi to poslední, co ráda vidíš, když kolem projede vlak, na kterém jsi pracovala, viď?

Tak nějak. (smích) Vlaky jsou bohužel častými oběťmi vandalismu, protože není těžké se k nim dostat, když přes noc stojí na nádraží a čekají na ranní směnu.

Vysoká odolnost jejich povrchu proti graffiti je proto v poslední době stále populárnějším požadavkem našich klientů.

64 STUDENTA Duben 2019

Jak se to řeší, odolnost proti graffiti?

Povrch vlaku je specificky ošetřen tak, aby se barva použitá při graffiti nedostávala hluboko do povrchu, a dá se tak potom jednoduše očistit speciálním anti-graffiti přípravkem.

Na co dalšího se musí při navrhování povrchu vlaku myslet?

Zejména se myslí na jejich odolnost proti korozním

vlivům provozního prostředí. To znamená, že se musejí navrhnout podle příslušného klimatu panujícího v dané lokalitě. A potom je nutné vzít v potaz také všechny potřebné normy, požadavky a úpravy stanovené buď klientem samotným, nebo příslušnou legislativou. Kvalita provedení povrchové úpravy má totiž vliv nejen na vzhled vlaku jako takového, ale i na jeho životnost, spolehlivost a bezpečnost.

Co jsou například takové požadavky klienta nebo legislativy?

Klient má nějaké nároky na barvy, na počet sedadel atd. A legislativa například nařizuje, že všechny použité materiály s hořlavou hmotou nad deset gramů musejí být podrobeny požární zkoušce, aby se vidělo, jak reagují na oheň v případě vznícení.

zkonzultovat použité materiály a teprve potom můžu navrhnout vhodnou povrchovou úpravu.

U nás ve výrobě pak probíhá samotné lakování hliníkové skříně vozu, takže je v první řadě potřeba vytvořit výkresovou dokumentaci lakování, kde je nutno označit typ barvy, výšku barevných pruhů a dalších prvků. Ty výkresy poté převezme technologický úsek a navrhne postup lakování tak, aby konečný výsledek vypadal dle přání zákazníka.

A ty to koordinuješ, aby všechno dopadlo podle návrhu, jasné. Pracuješ radši s klienty, nebo s kolegy?

Baví mě práce s oběma stranami. Víc si ale užívám práci se zákazníkem, protože tak můžu získat pohled i z reálného provozu vozidel.

A tyhle zkoušky provádíte u vás ve Škodovce?

Většina materiálů, které používáme, už je vyzkoušená.

Pokud je ale nutné použít například novou povrchovou úpravu, která ještě není požadovaným institutem schválena, musíme vyhotovit vzorky a poslat je do akreditované laboratoře, kde nám potřebné zkoušky udělají.

Kolik dalších dam kromě tebe tuhle práci dělá?

U nás v Ostravě jsem na této pozici jediná. Mohu spolupracovat s technology a s lidmi, kteří tuto práci vykonávají v Plzni, ale z hlediska žen jsem spíš výjimka.

Ve strojírenství se nás obecně nevyskytuje mnoho, ale já jsem za to upřímně ráda, protože se mi s muži pracuje lépe.

Když navrhuješ design nějakého vlaku, máš v tom volnou ruku, nebo postupuješ podle nějakých předem stanovených vzorů?

Každý dopravce má většinou nějaký jednotný barevný design vozů, který musíme dodržet. Finální barvy jsou tak dané vždycky. Někteří jsou velice striktní a mají přesně stanovený i typ povrchové úpravy, vzhled, stupeň lesku nebo třeba to, zda má být povrch hladký či strukturovaný, takže tam postupujeme víceméně podle stanovených pravidel. Jiní dopravci nám ale dávají trochu volnější ruce a umožňují nám zvolit jak typ povrchové úpravy, tak i vzhled daných komponentů.

A co bys řekla, že tě na tvé práci nejvíc baví?

Nejvíc si cením asi toho, že každý projekt je jiný a něčím specifický, díky čemuž člověk jen tak nepropadne stereotypu. Kolejová vozidla jsou obecně složená z mnoha konstrukčních celků, které vyžadují různou povrchovou úpravu, a tedy i specifický přístup k jednotlivým komponentům, což je vždycky zajímavé. Obor se také neustále vyvíjí a člověk s ním musí udržet krok, proto se neustále vzdělávám a zajímám o nové materiály a možnosti. To, že máme v Ostravě vlastní lakovnu, mi to hodně ulehčuje. To jsou asi, když to shrnu, ty hlavní důvody, proč mě moje práce baví a naplňuje.

Řešíš nějak, aby venkovní design ladil i s tím vnitřním, nebo se soustředíš jen na exteriér?

I interiér vozidla je důležitý a musí se v něm nějak projevit barevný koncept dopravce. Obecně jsou ale vyšší nároky kladeny na vnější vzhled vlaků, a to především z důvodu klimatických podmínek. Povrchová úprava musí mít dobré mechanické vlastnosti, být odolná vůči povětrnostním vlivům a UV záření a také dobře odolná proti chemickým činidlům.

MADE IN CZECHOSLOVAKIA

Takže jak pracuješ – klient za tebou přijde, řekne svoje požadavky, ty uděláš návrh a pak co?

Než návrh udělám, konzultuji klientovy požadavky s kolegy, kteří budou dané řešení aplikovat do praxe.

Každý projektant má na starosti určitý konstrukční celek. To znamená, že s každým z nich musím

Škoda Transportation je nejvýznamnějším výrobcem kolejových vozidel u nás. Ačkoli jde o moderní firmu, její vznik se datuje už do předminulého století. Pokud vás průmyslová minulost naší země zajímá, doporučujeme zajímavou výstavu „Made in Czechoslovakia aneb průmysl, který dobyl svět“, kterou můžete až do září navštívit v nově rekonstruovaném Národním muzeu. Na 130 exponátech představuje technický a průmyslový vývoj československého státu po celou dobu jeho existence a potvrzuje, že „zlaté české ručičky“ nejsou jenom pojem.

KAMILA SVOBODOVÁ Kamila vystudovala chemii a technologii materiálů na Univerzitě Pardubice. Už při studiu se věnovala organickým povlakům a nátěrovým hmotám, takže pokračovat pak do Škody Transportation pro ni byla víceméně jasná volba.

Teď Kamila na denní bázi řeší, aby vlaky, které vyjíždějí z výrobních hal společnosti, splňovaly veškeré klientské, subdodavatelské a legislativní požadavky na bezpečnost i spolehlivost a k tomu ještě hezky vypadaly. Na své pozici je v Ostravě jediná.

Duben 2019 STUDENTA 65 SM000279

→ PILOTEM OD ČTRNÁCTI

ŘIDIČÁK NA LETADLO JSEM MĚL DŘÍV NEŽ NA AUTO

Kdy propukla tvá láska k letadlům?

Když jsem byl malý, létali jsme s rodiči, asi jako každý, na dovolené k moři. Většina mých vrstevníků se těšila na pobyt, ale já hlavně na cestu na letiště, samotný let a poté na cestu zpátky. Památky a koupání v moři mě příliš nezajímaly. Naši se mě nakonec přestali ptát, kam bych rád letěl a na jak dlouho. Zjistili, že to nemá význam. Pravdou je, že když mi bylo sedm, tedy těsně před útokem na dvojčata v New Yorku, bylo letectví relativně jiné a existovala šance podívat se během letu do kokpitu. Člověk tak nahlédl do kanceláře pilotů a nasál pravou nefalšovanou atmosféru létání.

A právě tehdy to ve mně nějak zakořenilo.

66 STUDENTA Duben 2019

Vystudoval jsi Střední odbornou školu civilního letectví v Praze-Ruzyni. Proč zrovna tahle volba?

V deváté třídě jsme si jeli s mojí třídou na úřad práce vybrat budoucí povolání. Měli tam šanony s různými profesemi a povídáním, jakou cestou se k nim vydat. Reagoval jsem tehdy na to, po čem byl na trhu hlad, takže jsem tam jel s vizí dělat IT. Díval jsem se na elektrotechnické školy, ale zároveň jsem si všiml složky profesionálního pilota. K tomuto povolání ale neměli skoro žádné informace, řekli mi, že o tom nic nevědí, a ať si vyberu něco, co nebude takový nesmysl. Tak jsem přemluvil rodiče, ať nažhaví internet – v době, kdy se připojení vytáčelo přes kabel a minuta stála asi deset korun – a našel si, co mě o téhle profesi zajímalo.

Text: Stanislava Wolfová, foto: Veronika Vimmerová

Ve čtrnácti letech poprvé usedl do kokpitu a vzlétl s letadlem. A zatímco ostatní řešili, jakým směrem se v životě vydat, Radek Fatka měl brzy jasno – chtěl se stát dopravním pilotem. O tři roky později si udělal licenci soukromého pilota, krátce po oslavě dospělosti se už létáním živil. Jeho mládí mu ale práci příliš neusnadňuje, protože i teď, v pětadvaceti letech, musí občas pasažérům vysvětlovat, že letadlo, do kterého nastupují, bude pilotovat opravdu on.

Létat jsi začal už ve velice útlém věku.

Jak ses k tomu dostal?

Když jsem složil přijímačky a bylo jasné, že na tuhle střední školu opravdu půjdu, říkal jsem si, že by bylo fajn si zjistit o letectví něco víc. Přece jen by se mi to na střední mohlo hodit. Přijel jsem tak na letiště ve Staňkově, kde jsem bydlel, a zeptal jsem se, jestli bych se mohl do místního provozu aktivně zapojit. Neměl jsem tušení, co tam v svých čtrnácti letech můžu dělat.

Oni mi ale k mému překvapení řekli, že jestli chci, můžu začít létat na větroních. To pro mě byl trochu šok a pro mé rodiče ještě větší. V takovém věku obvykle děti řeší jiné starosti a chodit létat prostě není úplně běžné. Nakonec jsme to ale konzultovali, za nějaký týden jsem dostal potvrzení od rodičů, a zahájil jsem tak plachtařský výcvik.

Takže jsi měl od patnácti let licenci na letadlo?

Výcvik trval bezmála rok a při jeho dokončení mi bylo čerstvě patnáct, což byl i minimální věk pro získání licence.

Během následujícího roku a půl, kdy jsem trávil volný čas na letišti, jsem si našel cestu, jak se stát dopravním pilotem. V sedmnácti letech jsem získal licenci soukromého pilota (licence opravňující držitele létat s motorovými letouny pro soukromé účely, pozn. redakce) a následovaly další výcviky, jako například lety v noci či s vícemotorovými letouny. Jako když si uděláte základní řidičák skupiny B a pak jej rozšiřujete na kamion a podobně. Řidičák na motorové letadlo jsi měl tedy dřív než na auto?

Přesně tak. Když si člověk dělá řidičák na auto, ptají se tě, jestli už nějaký nemáš, třeba na motorku. Řekl jsem, že mám „jenom“ řidičák na letadlo. Instruktor se smál, jak je ta naše legislativa zvláštní, když můžeš v sedmnácti řídit motorové letadlo, ale auto ještě ne.

Vypadá to, že už tehdy jsi měl nakročeno k profesionálnímu létání. Co tě ještě čekalo?

Dodělal jsem si kvalifikaci obchodního pilota (licence opravňující držitele létat s motorovými letouny za úplatu, pozn. redakce) a začal jsem se tím od nějakých devatenácti let živit. Ruku v ruce s tím šla škola. Potom jsem ale začal řešit, co dál – chtěl jsem si dodělat zbylé licence modulovou formou (člověk si je dělá sám ve volném čase, pozn. redakce) a věděl jsem, že budu potřebovat dostatek

času, abych to zvládl. Jen teorie dopravního pilota má šestnáct tisíc otázek v angličtině a skládá se ze čtrnácti předmětů, jako je například letecká meteorologie, navigace, předpis atd. Všech čtrnáct zkoušek musí člověk složit za dvanáct měsíců a v případě neúspěchu je možné opakovat zase až za rok.

VIZE

Na střední jsi ale ještě neměl téměř žádné zkušenosti.

Dostal ses do reálného kontaktu s letadly?

Ta škola má obrovský potenciál právě v tom, že veškeré praxe, které jsme měli, probíhaly přímo v prostorách letiště Ruzyně. Dostali jsme se tak k činnostem, jako jsou údržby na letadlech, která chodila normálně do provozu. Pro nás to bylo samozřejmě něco neskutečného, jelikož jsme na stroji ráno pracovali a odpoledne s ním letěli cestující někam na dovolenou.

Problémem asi ale nebude jen čas. Jaká je finanční stránka takové přípravy?

Aby se člověk stal dopravním pilotem, je potřeba investovat zhruba milion a půl korun. Jen samotné peníze ale nestačí, je také nutné nalétat určitý počet hodin a složit mnoho zkoušek.

Dalo se něco takového zvládnout zároveň s vysokou školou?

Původně jsem chtěl jít studovat obor Profesionální pilot na ČVUT. Bylo mi ale jasné, že tahle škola by pro mě byla full time záležitost a moje opravdové létání by se tím posunulo v řádu několika let. Takže jsem zvolil studium na VŠO a obor Letový provoz. Líbil se mi koncept studia, a hlavně to, že jsme měli školu jen 2–3 dny v týdnu, a já tak mohl ve volném čase dodělat zbylé výcviky.

Zmínil jsi, že v letovém provozu jsi začal pracovat v devatenácti letech. Jaké to bylo?

Přes týden jsem létal jako korporátní pilot v Příbrami na malém motorovém letadle, k tomu jsem chodil do školy a dodělával zbylé výcviky. Krásně se mi spojil studijní život s tím pracovním a pro mě to byla obrovská výhoda. S ukončením bakalářského studia jsem zkusil poslat svůj životopis do výběrového řízení na pozici druhého pilota malého soukromého tryskáče. Zde jsem začal létat takové to první větší létání na dvoumotorovém proudovém letadle ve vícečlenné posádce.

I přesto jsi ale ještě pokračoval na magistra. Myslíš si, že je k tomuhle povolání vysoká škola potřeba?

V zásadě není. V letectví se posuzuje kvalita člověka zejména podle nalétaných hodin a kvalifikací. Když to ale řeknu hloupě, tak neumím nic jiného než řídit letadlo. Jsem limitovaný zdravotní způsobilostí, kterou musím každý rok obnovovat, a kdyby se mi cokoli stalo, povolání pilota pro mě může ze dne na den skončit. A najednou jsem na trhu práce naprosto nezajímavý člověk. Na VŠO jsem měl zároveň ekonomiku, management a takové ty základní věci, které by člověk mohl využít i v jiných firmách.

Má pilotní licence neomezenou platnost?

Ne, každý rok děláme přezkoušení a každá konkrétní kvalifikace má platnost 1–2 roky. Jednou ročně tedy musím jít na přezkoušení a předvést, že s tím daným strojem umím letět. U současného zaměstnavatele jsem si navíc musel udělat také oficiální typový výcvik na dané letadlo, a ten se prodlužuje jednou za půl roku.

VE ČTRNÁCTI LETECH DĚTI OBVYKLE ŘEŠÍ JINÉ STAROSTI Duben 2019 STUDENTA 67

s daným letadlem můžu letět a jestli jim ukážu svoje licence. Ale někdy se tomu ani nedivím – v práci nosíme uniformy a musíme udržovat určitý dresscode, ke kterému patří třeba i holení. Takže když se k tomu všemu ještě oholím, vypadám na osmnáct. Jednou jsem vedl k letadlu paní, která se mě ptala „Kde jsou piloti?“. Když jsem jí řekl, že to jsem já a kolega, myslela si, že si z ní dělám srandu. Tak jsem jí vysvětlil, ať se nebojí, že jsme do toho oba šlápli v útlejším věku, a pak už byla v klidu.

Mnoho lidí má z létání strach. Myslíš si, že je do jisté míry oprávněný, nebo se není čeho bát?

Prostředí našeho letadla se moc neliší od pohovky, kterou má každý z nás doma. Sedíte tam, dostanete jídlo a koukáte na televizi. Lidé mají obvykle strach z neznáma. Nevědí, co se děje vepředu, jak letadlo funguje, proč letí, a bojí se například turbulence. Jednou za čas sice nějaké letadlo spadne, ale pořád je to jedna z nejbezpečnějších přeprav osob, která existuje.

Mimo to pracuji také jako letecký instruktor a i tuhle kvalifikaci si musím udržovat. Je to neustálý boj a je nutné si všechno důkladně hlídat.

Jako pilot máš zodpovědnost za životy pasažérů, jak s tím dokážeš psychicky naložit?

V našich letadlech cestuje nanejvýš sedm cestujících, není to velkodoprava. Ono je ale celkem jedno, jestli máte na palubě jednoho člověka nebo dvě stě.

V letadle je s vámi cizí osoba, která si koupila letenku a důvěřuje vám. V určitých nestandardních situacích je ovšem nutné se od cestujících do jisté míry oprostit, aby mohl člověk pracovat co nejkvalitněji a nebyl u toho zbytečně ve stresu.

Měl jsi někdy v oblacích strach o život?

Lhal bych, kdybych řekl, že se mi to nikdy nestalo.

Ale na druhou stranu je to i velmi důležité, jelikož si tím člověk vybuduje respekt k létání. Vytváří to z tebe tu správnou osobnost, získáš pud sebezáchovy a zdravé uvažování. Vnímáš, co je bezpečné a co už je za hranou. Letadla nejsou nerozbitná. Je to jenom technika, která může kdykoli vypovědět službu. Mimo jiné nás čekají různé výzvy, jako je třeba letiště na Gibraltaru. Přistávací dráhu tam ve stejné úrovni křižuje silnice, takže pokud zrovna nepřistává letadlo, jezdí přes ni auta. To letiště spolu s mnohdy náročnými meteorologickými podmínkami řadí mezi jedno z deseti nejnebezpečnějších na světě.

Asi jsi toho zažil už spoustu. Nesetkáváš se někdy, vzhledem k tvému věku, s nedůvěrou pasažérů?

Občas ano. Několikrát se mě klienti ptali, jestli 68 STUDENTA Duben 2019

Máš nějaký let, na který nikdy nezapomeneš?

Jeden z takových letů mám, konkrétně z Pardubic do Osla. Byl to jeden z mých prvních komerčních letů po letech učení se, starostí a nervů. Až tehdy mi vlastně došlo, že všechno to úsilí mělo smysl, člověk se může svým hobby živit, a ještě se podívá s relativně malým letadlem takhle daleko. No uznej sama – ráno snídáš v Praze a za pár hodin obědváš lososa v Oslu.

A jaký byl tvůj nejdelší let?

Aktuálně asi z Kypru do Amsterdamu, 4 hodiny, 55 minut a zhruba 3000 km. I když létám s menším letadlem, lze s ním v rámci mezipřistání doletět například na Island nebo do Dubaje. Líbí se mi, že oproti běžným aerolinkám, kdy se přistane a během hodiny už piloti zase točí stroj zpátky, míváme obvykle více času. Někdy se stane, že máme třeba i den nebo dva volno, takže se podíváme po destinaci a odpočineme si.

Když cestuješ letadlem na dovolenou, dokážeš se uvolnit, nebo jsi myšlenkami stále v kokpitu?

Dokážu se nad to povznést a prostě jen relaxuji. Pokud by ale nastala situace jako ve filmech, kdy oba piloti najednou nemůžou letět, letuška nakonec přistane s Boeingem 747, a všichni jí v závěru poděkují, jak hezky přistála, asi bych tam taky dokázal něco vymyslet. Základy řízení letadla jsou přece jen stejné.

Měl bys na závěr nějakou radu pro případné zájemce, kteří by se chtěli vydat podobnou cestou?

Pokud by měl kdokoli ze čtenářů podobný sen, jako jsem měl já, rozhodně by neměl slevit ze svých nároků a měl by za ním bezhlavě jít. Protože ten pocit, kdy člověk dosáhne pomyslného cíle a pozoruje západ slunce z výšky třinácti kilometrů nad mořem, je prostě k nezaplacení.

Scholarship

_

Sníš o zahraniční univerzitě a hledáš finanční podporu?

Jo u r n e y : m s Jo u r n a l i p Boot ca m

Přihlas se do 15. 4. 2019.

_

se učit ch Chceš ěšný od úsp ů ř noviná světa? o h é l z ce 9. . 5. se do 5 s la ih ř P

b u H t n St u de

_ i pirac s n i áš ch Hled rkshope o na w příručky nebo diu u ke st aničí? r v zah

201

Ka p l i c k y Int e rnshi p _

Toužíš po stá ži ve slav ném archite ktonic kém studiu v Lond ýně?

Přih las se d o

30. 6.

2019.

Pora d e n s t ví _

Zvaž u stud ješ iu v zah m r a po aničí třeb uj pora dit? eš

Ozvi se ná m.

ás. tiv n Navš

Podporujeme mladé talenty SM000292

www.bakalafoundation.org

KULTURNÍ TIPY

→ KAM VYRAZIT?

PechaKucha Night @ Ostrava, Kulturní dům Michálkovice

Formát zůstává stejný, projekty se mění – dvacet minut na to, aby zástupci jednotlivých projektů předvedli, co umějí, a pro svou věc nadchli i publikum. Už 34. vydání populární akce PechaKucha je v Ostravě naplánované na sobotu 20. dubna a v programu eventu visí zase zajímavá jména. Víc se tak dozvíte třeba o projektu Iglou CZ, který vyrábí přenosné přístřešky pro lidi bez domova, a svůj prostor dostane i Václav Merta z Vysoké školy báňské. A protože nejdřív jsou vědomosti a pak i zábava, je po skončení programu připravená taky afterparty.

Výstava PIXAR – 30. let animace @ Praha, Výstaviště I v dubnu můžete vyrazit na výstavu legendárního filmového studia PIXAR, které se zabývá počítačovou animací. Z jeho produkce pocházejí všechny vaše milované pohádky, ať už si ujíždíte na Toy Story, Příšerkách, s. r. o., nebo třeba na rodině Úžasňáků. Výstava vám ukáže originální skici a postupy, které stojí za vznikem fenoménu, a odvypráví vývoj tvorby populárních postav. Během návštěvy se nezapomeňte zastavit i v kinosále Artspace, kde se pod jednou střechou potkají nejznámější postavy, které pod ikonickou „stolní lampou“ vznikly.

Khoiba + Čáry života @ Brno, Kabinet MÚZ Kdo je Khoiba? Kapela, která hrála na české klubové scéně důležitou roli v prvních letech nového milénia. A přesně ta se vrací s novou eponymní deskou v čele s Emou Brabcovou a Filipem Míškem. Jejich vesmír, kterému vévodí éterický vokál, se otevře 24. dubna v brněnském Kabinetu, na pozadí jemné elektroniky, melancholie a alternativně popové produkce. Ještě předtím si poslechnete Jana Baroše, který vás projektem Čáry života možná přesvědčí, ať si prohlédnete i ty svoje. Český zpěvák a songwriter vydal svoji debutovou desku s názvem Stínítko, tak mrkněte na jeho YouTube pro malou ochutnávku.

70 STUDENTA Duben 2019

Majáles Univerzity Tomáše Bati @ Zlín, Lyžařský svah Letošní Majáles Zlínské univerzity vypukne v úterý 7. května. Což se hodí, protože následující den připadá na státní svátek Dne vítězství, takže s kocovinou po dlouhé noci si nemusíte dělat starosti. Práce nebo škola vás nemůže zastavit před ničím, co se bude dít na známém Lyžařském svahu. Jestli nevíte, jak se na něj dostat, buďte v klidu – Majálesový průvod vás dovede přímo na místo dění, kde najdete třeba Kapitána Dema, Lvcase Doupa, slovenské duo Malalata nebo UDG. Nadšení budete vy i vaše peněženka, protože akce je zdarma.

Zbývá tak jen pořádně si rozmyslet, koho zvolíte za krále a královnu Majálesu nebo komu připadne váš hlas v soutěži kapel.

AFO54 @ Olomouc, Umělecké centrum Univerzity Palackého Filmy, přednášky, workshopy, hudba, hosté, fanoušci, a hlavně věda. Další ročník festivalu populárně vědeckých filmů startuje v Olomouci 23. dubna a přinese šest dní plných nových informací, eventů a taky té nejlepší atmosféry v moravském vesmíru.

Letošní programové sekce mají zase něco do sebe, promítat se budou filmy s tématy: mýtus, propaganda, měsíc, původ umění, zapomenuté dějiny a bojovnice. Akreditace jsou už otevřené, tak si nezapomeňte vyřídit tu svou. Možností je hned několik – vyrazit můžete klasicky zadarmo a doufat, jak to s kapacitou v sále dopadne, nebo si zaplatit multi pass a do sálů se dostat přednostně.

Christian Löffler @ Brno, Vibe club Producent a tak trochu mág Christian Löffler vydal 5. dubna nové album Graal (Prologue) a v rámci evropské tour zavítá se svým livesetem i do brněnského Vibe. Pokud máte rádi am­ bientní elektronické tóny a divoké mejdany vám neříkají pane, měli byste stát 26. dubna na značce. Těšit se můžete nejen na hlavní stage, kde kromě Christiana zahraje taky zlínský Omek nebo Fatty M, ale i na lounge stage, která podle názvu slibuje ještě větší lážo plážo. Ale pozor, Christianovy koncerty se vyprodávají rychle, s nákupem lístku proto příliš neotálejte.

Trabantem tam a zase zpátky @ kina po celé ČR

SOUND > Deep & tech house OPEN AIR @ Praha, Vítkov

Velká cesta kolem světa končí. Poslední výprava uzavírá cesty žlutých trabantů napříč kontinenty ve velkém stylu. V týmu tentokrát není žádná žena a putování smečky mužů v čele s cestovatelem Danem Přibáněm často nabírá divoké obrátky. Žlutý cirkus jede z Indie až domů, překonává Himaláje i diktatury, láme výškové rekordy, a někdy dokonce prchá před policií. Přestože jde mnohokrát do tuhého, mezinárodní česko-slovensko-polská posádka bojuje se všemi nástrahami s černým humorem, sebeironií a občas na hraně politické korektnosti. Film Trabantem tam a zase zpátky opět dokazuje, že není třeba drahých terénních vozů, aby člověk projel celý svět a zažil jeden z nejdojemnějších návratů. Na distribuční premiéru posledního dílu cestovatelské série můžete zajít od 11. dubna do kin po celém Česku

Procházeli jste se někdy po Vítkovském vrchu a říkali si, že by bylo příjemné si na něm při takovém výhledu zajít na fajn party? Jestli ano, vaše myšlenky byly vyslyšeny! Party se chystá na 8. května a stage bude umístěna tak, abyste si s drinkem v ruce a za zvuku elektronické hudby mohli užít západ slunce nad Prahou. Kromě toho se můžete těšit na zahraniční headlinery, VIP zónu, která vás pustí za DJ’s, a trochu historie se sochou Jana Žižky. Protože se jedná o venkovní akci v doslechu bytových prostor, konec se plánuje k desáté hodině, na něj ale samozřejmě navazuje afterparty v holešovickém klubu Mecca.

Duben 2019 STUDENTA 71

→ ARCHITEKTI BEZ HRANIC

NEVIDÍME PROBLÉMY, ALE PŘÍLEŽITOSTI

Spousta z nás si řekne, že něco nejde, a jde od toho. Skupina mladých lidí, která si říká Architekti bez hranic, se však s problémy ve veřejném prostoru smířit nechce a snaží se je změnit pro nás všechny. Co je k tomu vede? A je občanský aktivismus dostupný nám všem?

KAROLÍNA KRIPNEROVÁ Studovala na Fakultě architektury ČVUT, kde pokračuje v doktorském studiu. V zahraničí sbírala zkušenosti na německé RWTH Aachen University a také na rakouské FH Kärnten.

Pracuje v architektonické branži, věnuje se spojení témat bezdomovectví a architektura. Je spoluzakladatelkou Architektů bez hranic.

72 STUDENTA Duben 2019

Jaká je současná situace ve veřejném prostoru?

Vojtěch: V poslední době vznikl manuál tvorby veřejných prostranství a také Kancelář veřejného prostoru v rámci Institutu plánování a rozvoje města. To je velmi vítaná pomoc ke zkvalitnění veřejného prostoru.

Nicméně stále je příliš preferovaná individuální automobilová doprava, chtělo by to větší vyváženost ve prospěch cyklistů, chodců a městské hromadné dopravy. Pak by se ve městě žilo lépe. V našich projektech vnímáme veřejný prostor jako místo setkávání, které by mělo sloužit pro všechny, a nikdo by z něj neměl být vyloučen.

Karolína: V tom manuálu je definované třeba to, jak mají vypadat lampy nebo profil ulice. Dalo se tím na vědomí, že o veřejný prostor je třeba pečovat. Ze socialismu si totiž pořád neseme, že o veřejný prostor se nemusíme starat. Dnes se ta péče naštěstí trochu vrací a víc sílí individuální zapojení lidí; co si uděláme kolem nás, v tom budeme žít. Nemůžeme nechávat na úřadech, aby nám zajistily lepší ulici.

Markéta: Architektura prezentuje naši kulturu a společnost.

Karolína: Ano, hodnoty společnosti pro další generaci.

Je to běh na dlouhou trať, ale když vidíme, co se stavělo v minulých stoletích, odráží to stav společnosti.

Dnešním stylem a kvalitou staveb tak dáváme vzkaz budoucím generacím. Řekl bych, že se veřejnost do podobných aktivit zapojuje čím dál více.

Karolína: Zatím to jsou hlavně individuální snahy, určitě se nejedná o mainstream. Zdaleka ne všichni si jsou vědomi toho, že každý může přiložit ruku k dílu.

Stále převládá přístup, že to necháváme na druhých.

Počet lidí a organizací, kteří se snaží něco dělat, ale roste.

Markéta: Zejména mladých lidí s ambicemi fyzicky měnit naše prostředí je podle mého názoru v současné době dost. Vzhledem ke svému věku a pozici nemají takové možnosti tahat za ty správné nitky, nicméně snahy jsou velké. Je to jen otázka času.

Vojtěch: Pozitivním příkladem je festival Zažít město jinak. Lidé v nějaké lokalitě se rozhodnou jednorázově obohatit své okolí. To je skvělý projekt, který se každoročně opakuje a ukazuje, že se dá město užívat i jinak, než jsou lidé zvyklí.

Karolína: Ještě bych zmínila komercionalizaci veřejného prostoru a vliv turismu, což jsou faktory, s nimiž nikdo z nás moc nezmůže. Ty se musejí změnit prostřednictvím politiků. Na menší projekty ale místní určitě stačí.

Spousta lidí má určitě nápady, ale neví, co přesně dělat. Jak by měl uvědomělý aktivista postupovat?

Karolína: V tom máme výhodu profese, jelikož architekti vždy musejí s úřady komunikovat. V případě orientačního systému na Vltavské jsme ale prostě šli na Městský úřad pro Prahu 7 a poradili jsme se, jestli takový projekt můžeme udělat. Dostali jsme od nich posvěcení, tak jsme pak hledali cesty, jak to konkrétně realizovat.

Vojtěch: Předcházely tomu naše aktivity v rámci projektu Zažít město jinak, takže nás na radnici už trochu znali. Kdybychom přišli jen tak z ulice, možná by se to nepodařilo. Nejdříve jsme ale měli nápad. Ten jsme pak přihlásili do grantové výzvy Nadace Proměny, zaměřené na proměny veřejných prostor. Díky tomu jsme získali především know-how a následně jsme s městskou částí spolupracovali dál.

Karolína: Když jsme se při realizaci ocitli v úzkých (a že takových momentů bylo!), měli jsme kam jít; v tomto ohledu nám městský úřad velmi pomohl. Důležitá je hlavně vytrvalost a schopnost říct si o radu – občas si člověk totiž uvědomí, že na něco nemá.

Text: Mojmír Sedláček, foto: Tereza Kopelentová

Co pro vás znamená architektura?

Karolína: Je to vše, co nás obklopuje a zároveň ovlivňuje. Na to se často zapomíná.

Markéta: Souhlasím s Karolínou, měl by se klást mnohem větší důraz na to, jak nás prostředí ovlivňuje. Vliv architektury na chování člověka je podle mě nezanedbatelný.

Vojtěch: V rámci aktivit Architektů bez hranic se snažíme klást důraz na propojování sociálních témat a architektury. Kromě samotného projektování se zaměřujeme také na osvětovou činnost, pořádáme přednášky a diskuze. Nečekáme jen na zakázky, ale vytváříme vlastní projekty.

Markéta: Ještě jsme neřekli, že pro začátek si člověk musí zjistit, komu daný pozemek patří a kdo ho spravuje. Přes katastr dohledáte vlastníka, následně pak správce a můžete to s nimi začít řešit.

Orientační systém na Vltavské jste otevírali zhruba před rokem a půl. Co se od té doby změnilo?

Karolína: Doufáme, že se hlavně zlepšila orientace lidí v těch místech! Zjišťovali jsme zpětnou vazbu a lidé jsou rádi, že se o to místo někdo stará. Byl to totiž opravdu podivný labyrint.

Vojtěch: Pro nás to neskončilo, pokračujeme v aktivitách. Organizujeme tam sousedské slavnosti Zažít město jinak a oživujeme podchody například vystavením obrazů. Měla by se tam také zvýšit intenzita

osvětlení tak, jak to funguje jinde. Přes den se tam totiž vůbec nesvítí a je to černá díra, do které se lidé bojí chodit.

A proč jste se tak upnuli zrovna k Vltavské?

Karolína: To je vlastně náhoda. Začali jsme se totiž scházet v budově ORCO u Hlávkova mostu, tak ta Vltavská byla na očích. Zónu podchodů jsme navíc všichni vnímali jako velmi problematické místo, tak jsme si řekli, že když sedíme tak blízko, můžeme začít třeba tam.

Markéta: Ze začátku jsme tam vnímali možnost spolupráce s obyvateli podmostí. Domnívali jsme se, že by pro ně i pro nás mohlo být zajímavé, kdyby se do projektu mohli zapojit. Ve výsledku to ale úplně nevyšlo.

VOJTĚCH SIGMUND Studoval na Fakultě architektury ČVUT, kde také pokračuje v doktorském studiu.

Jeho tématem je sociální bydlení, participace a stavba svépomocí.

Zkušenosti má i ze studií ve francouzském Grenoblu. Pracuje v projekční firmě v Praze, je též spoluzakladatelem Architektů bez hranic.

Duben 2019 STUDENTA 73

Karolína: Právě tam jsme si uvědomili, že nestačíme na všechno. Něco umí sociální pracovník a něco jiného architekt, je dobré si být vědom určitých limitů.

Vojtěch: Měli jsme asi přehnaná očekávání ohledně toho, jak se tito lidé zapojí do procesu. Oni spíše řeší každodenní problémy, které si neumíme úplně představit. Ve výsledku funguje akce Zažít město jinak v podchodech hlavně jako platforma pro setkávání s lidmi bez domova. Je zde možné si normálně popovídat a hledat vzájemné pochopení.

Komunikaci s lidmi bez domova tedy vnímáte jako problematickou?

Vojtěch: Když jsme začali s projekty pro lidi bez domova, měli jsme v hlavě koncepty dlouhodobé pomoci, tam jsme naráželi na nepochopení.

Bezdomovectví má ale mnoho úrovní, řada lidí se vrací do společnosti, tam je spolupráce jednodušší.

Karolína: Nespolupracujeme ale jen se samotnými lidmi bez domova, nýbrž i s organizacemi, které jim pomáhají.

Ty s nimi už umějí pracovat, což je pro nás skvělé.

MARKÉTA JESTŘÁBOVÁ Studovala na Fakultě architektury ČVUT a na Faculdade de Arquitectura da Universidade do Porto v Portugalsku. Pracuje jako architektka, zaměřuje se zejména na rekonstrukce, projektování menších staveb a interiérů. Zabývala se architekturou se zaměřením na stavby pro sociální služby, problematikou sociálního začlenění a ekologickými tématy.

74 STUDENTA Duben 2019

Na jaké nadcházející projekty byste chtěli upozornit?

Karolína: Nejvíce se teď věnujeme edukativní činnosti, loni jsme začali s přednáškovým cyklem Hranice architektury. Vždy pozveme dva hosty, jednoho architekta či urbanistu, druhého odborníka z jiné profese. Cílem je zapojit do diskuze i veřejnost, letos chystáme čtyři přednášky, první je v dubnu na téma „otevřená věznice“.

Vojtěch: Dokončujeme publikaci s názvem Bezdomovectví a veřejný prostor. Jednak ji koordinujeme, jednak patříme mezi čtveřici spoluautorů. A rádi bychom také realizovali veřejné sprchy s názvem Sprchomat.

Karolína: Sprchomat máme připravený, čekáme jen na mecenáše. V Praze máme dvě stě lidí na jednu veřejnou sprchu, což není dobré číslo. Na bezdomovcích lidem vadí nejvíce zápach, možností umytí je ale poměrně málo. Což platí i pro cyklisty či další zástupce většinové společnosti, takže toto vybavení veřejného prostoru by co nejdříve určitě mělo vzniknout.

Obdobný je i projekt Veřejné šatní skříně.

Vojtěch: Ano, to je další propojení sociálních a ekologických témat. Plýtvání oblečením je globální problém a textilní průmysl je druhým největším znečišťovatelem naší planety. Provoz některých skříní organizujeme, sdílíme své zkušenosti a snažíme se podněcovat další k jejich budování.

Omezujete se jen na oblast Prahy?

Karolína: Budeme rádi, když nás kontaktuje kdokoli se zájmem o veřejná témata. Pište nám ideálně na Facebook, nové členy uvítáme – a to nejen z oboru architektury, ale i jiných profesí. Naše aktivity jsou spojeny s Prahou, protože tu většina z nás bydlí a pracuje, ale výhledově budeme rádi za rozšíření po celé republice.

Systém značení provádí chodce po jinak nepřehledném bludišti

Do svého projektu úpravy podchodů v Praze na Vltavské se Architekti snažili zapojit taky místní obyvatele

Vojtěch: Jmenujeme se Architekti bez hranic, takže expanze minimálně za hranice Prahy by byla vítaná!

Párkrát se to už povedlo, organizovali jsme workshop v Ostravě, přednášeli v Jeseníku nebo Brně, teď nás čeká Plzeň.

Všímáte si, že by se mentalita studentů architektury měnila? Nebo že dochází k dlouhodobé proměně školy?

Karolína: Ještě od toho nemám dostatečný odstup, ale řekla bych, že škola je trochu rigidní a svěží přístup tam schází. Za mě tam trochu chybí důraz na společenskou zodpovědnost profese. Většina z nás má také zahraniční zkušenost, což nám hodně otevřelo oči.

Vojtěch: S tím souhlasím. Studium v rámci Erasmu mi změnilo život a nasměrovalo mě k sociálním tématům.

V Čechách jsem k tomu nijak vedený nebyl. V poslední době mě ještě zaujal projekt s názvem Útulny. Studenti realizovali výstavbu menších domečků, které byly následně přesunuty do Krkonoš a budou sloužit pro turisty. Nešlo přitom jen o návrhy, ale i realizaci – částečně jsem to zažil ve Francii, kde jsme v obří hale mohli experimentovat s materiálem. To je pro studenty užitečný směr, ale takových projektů není mnoho.

Bc

Ing

IT Ekonomie Management Big Data Aplikovaná ekonomie SW inženýrství

Den otevřených dveří 13.6.

Vystudujete vysokou školu, budete hledat první zaměstnání a jako jedna z otázek při přijímacím pohovoru určitě zazní „A co Vaše praxe?“.

Na Unicorn College pečlivě dbáme nejen na to, aby všechny vyučované předměty byly úzce provázané s praxí, ale také, aby vaše CV nemuselo být na konci studia prázdné.

Možností je mnoho a je jen na vás, kterou si vyberete. Jestli dáte přednost některému ze stávajících projektů Unicornu, práci pro prestižní CERN nebo půjdete spolu s námi hledat úplně nová řešení pro chytrou farmu či +4U Home.

Podporujeme studenty s aktivním přístupem, kteří chtějí vidět dál a poznat víc. Proto neustále hledáme cesty, jak jim nabídnout něco navíc.

Již tradičně pořádáme víkendovou akademii WeCanCode i atraktivní „souboj programátorů“ Miráž Cup. Letos poprvé v rámci studentského projektu Experience days úspěšně proběhly Microsoft Day, Alza day a Azure Day. Své znalosti mohou studenti rozvíjet i s využitím moderních technologií jako je rozšířená či virtuální realita nebo 3D tisk. Chcete vědět víc, sledujte nás na sociálních sítích!

SM000293

SM000242