Studenta – 69 – Říjen 2019

ODIVI VE VÁLCE PROTI POVRCHNÍMU FASHION SVĚ TU BUDOUCNOST NA VLNĚ 5G SÍTĚ | KDE SE VZAL A GRE TA THUNBERG 69. číslo | Říjen 2019 | Zdarma | www.studenta.cz

SM000333

ZÍSKEJTE BONUS A VYRAZTE OBJEVOVAT

700 Kč

Bonus až získáte při založení vedení studentského účtu G2 od 1. 9. do 31. 10. 2019. Kupte si třeba jízdenku do Berlína a poznejte nové lidi.

Nikdy nevíte, kdo ovlivní vaši budoucnost.

#NETWORKUJ

kb.cz/g2

69. ČÍSLO / ŘÍJEN 2019 KDO TO SPÍSKAL? Šéfredaktorka: Veronika Vimmerová Web editorka: Pavla Gabrhelíková Design: Alena Palečková, Adam Roller Copywriterka: Markéta Paráčková Foto: Štěpán Svoboda, Lukáš Bíba, Lukáš Oujeský, Veronika Vimmerová, Unsplash Korektorka: Tereza Ladová

REDAKČNÍ ČETA Studium, vzdělávání: Jana Langová Cestování, lifestyle: Tereza Kovandová, Stanislava Wolfová

Kariéra, osobní rozvoj: Andrea Soukupová Věda, technika: Petr Cieslar, Matěj Višňa Politika, veřejné dění: Jiří Komárek, Nikol Mudrová, Hana Grohová E-mail vždy ve formě JMENO.PRIJMENI@STUDENTA.CZ

OFFICE (DÍKY!) Kapitán projektu: Tomáš Hybeš Projekt manager: Irena Rákosová Account Manager: Miroslav Ševčík Distribuce: Jan Schönfeld

CHCETE NÁS POCHVÁLIT? DÁT NÁM TIP? NAPSAT PŘIPOMÍNKU? Ozvěte se na: REDAKCE@STUDENTA.CZ 24/7 jedeme on-line na: WWW.STUDENTA.CZ Nezapomeňte nás sledovat na:

STUDENTACZ

Vydavatel: Economia, a. s.

Pernerova 673/47, 186 00 Praha 8 IČO: 28191226 Tisk: Europrint, a. s.

Adresa redakce: Pernerova 673/47, 186 00 Praha 8 ev. č. MK ČR E 16630 © Economia, a. s. 2019 Obchodní sdělení jsou označena.

→

Kultura, společnost: Magdalena Hlízová, Mojmír Sedláček, Dominik Čech, Jan Faltus

EDITORIAL Tolik povyku pro jednu malou holku Mentálně nemocné švédské dítě, holka, která by se měla léčit, fanatička, rozdělující společnost. Greta Thunberg si toho od vystoupení na klimatickém summitu OSN poslechla na své konto docela hodně a přiznejme si, ne všechno byla chvála. Tahle malá holka rozdělila celý svět a rýpla do míst, kde to spoustu lidí bolí nejvíc – do jejich vlastní pohodičky.

Můžeme debatovat o tom, jestli je její vidění světa černobílé nebo jestli je příliš emotivní.

Můžeme klidně přihodit ještě cokoli dalšího, co nás zrovna napadne, jen ať ostatním dokážeme, že taky umíme mít vlastní názor a žádná Greta z televize si na nás jen tak nepřijde.

Můžeme o tom nad pivem klábosit hodiny, abychom si nakonec doma ve své vlastní posteli tajně přiznali, že ať už je její vystupování jakékoli, ve své podstatě má ta holka pravdu.

Jenom tak nějak ještě nejsme ready ji slyšet. Znamená to totiž opustit vyjeté koleje a začít dělat věci jinak, než jak jsme byli doteď zvyklí. Člověk je z nějakého důvodu ke změnám všeobecně dost opatrný. Jsme schopní strávit roky v práci, kterou nenávidíme, dokážeme žít v jedné domácnosti s někým, koho už dávno nemilujeme. Je to tak pohodlnější – sice na houby, ale ta jistota, ta je osvobozující. Ke klimatické krizi se dá přistoupit různě a tahle jednoduchá lidská vlastnost se do aktuální debaty ukázkově propisuje. Část populace má stažené půlky z představy nového světa bez uhlí, plastových brček a nezřízeného blahobytu. Málokdo ji chápe jako dobrou příležitost k vymýšlení nových technologií, investování a nakonec třeba i k vydělání slušného balíku peněz v tom novém, lepším světě. (Tentokrát prosím bez „promyšlených“ investic do solárních panelů.) Něco mi ale říká, že dokud se budeme hádat a ukazovat u toho prstem na šestnáctiletou holku, moc nového nejspíš nevymyslíme.

O tom, kde se vzala Greta Thunberg, si přečtěte v aktuálním čísle Studenty. A máme tam i nějaká neeko témata, slibuju!

VERONIKA VIMMEROVÁ

šéfredaktorka

Říjen 2019 STUDENTA 3

OBSAH

→ CO NAJDETE V ŘÍJNOVÉ STUDENTĚ?

ROZHOVOR S Ivou Burkertovou o válce její oděvní značky ODIVI proti povrchnímu fashion světu

→ str. 28

PO STOPÁCH SAMETOVÉ REVOLUCE

TÉMA

Zavolali jsme jednomu z nejlepších českých fotografů a vzali ho na jeho vlastní výstavu

BUDOUCNOST MÁ ČÍSLO 5G

Přechod na 5G síť přinese technologickou revoluci i nová rizika.

Jsme na to připravení?

KDE SE VZALA GRETA THUNBERG?

Příběh bojovnice s klimatickou krizí, kterou lidi nenávidí, nebo milují

→ str. 25

4 STUDENTA Říjen 2019

→ str. 64

→ str. 14

NOVÝ VĚK VIRTUÁLNÍ REALITY

VR headsety jako kladivo na úzkosti i jako pomoc pro seniory

→ str. 52

ZLOČIN A TREST VE SVĚTĚ SUPERHRDINŮ

Obstáli by komiksoví hrdinové v reálném světě?

Oblíbené filmy jsme rozebrali s teoretikem práva

→ str. 56

SM000342

→

Změna systému nebo klimatu?

Socialistická agitace za klima

NÁZORY Jsme od sebe pár let a už se nechápeme. Jaký pak bude střet s generací Alfa?

Když jsem si našla o pět let mladšího přítele, ani ve snu mě nenapadlo, že budu muset řešit, že jsme se minuli o celou generaci. Jenže po pár rande a setkání s jeho vrstevníky mi došlo, že těch pár let, co nás od sebe dělí, rozevřelo kulturní i společenskou propast a my si občas musíme složitě vysvětlovat, jak to každá strana (AKA naše generace) vlastně vidí.

Jsem ročník 1991. Jako dítě jsem se dívala na to, jak mí pracovití rodiče se středoškolským vzděláním vstávají ve sněhu i dešti v 4.30 do fabriky a řekla si: „Tak tohle teda ne“. „Hlavně se dobře uč!“ nabádal mě táta a já pochopila, že vzdělání a snaha „být lepší než ostatní“ je cesta k lepšímu životu. Školní prostředí mě naučilo soutěžit i kolektivně podvádět, a když jsem po vysoké úspěšně skočila do náruče kapitalismu, hrdost těžce vydobytého ve mně zůstala. Jenže pro o pár let mladší kolegy to nic neznamená!

I když mezi našimi rodiči není zas tak velký věkový rozdíl, naše uvažování se liší diametrálně. Přemýšlivá generace narozená kolem roku 1996 vidí sílu jinde než v hrdosti a tvrdé práci. Tihle lidé si chtějí hlavně užívat, objevovat, studovat a pomáhat. A to, že při škole nemají tři práce, aby si mohli koupit nový telefon, je vůbec netankuje. Dokud mají status studenta a jezdí k mámě na víkendy, mají se skvěle a nebudou váhat mi vysvětlovat, jak je nespravedlivé, že bezdomovci žijí na ulici a stát se o nás, v případě, že přijdeme o nohy, kvalitně nepostará. Kroutím pak hlavou a opakuji si slova Winstona Churchilla: „Kdo není ve dvaceti levičák, nemá srdce, kdo je levičák ve čtyřiceti, nemá rozum.“ Když se pak s přítelem hádám o tom, do jaké míry je on populistický levičák a do jaké já liberální kapitalistický eugenik, jsem ráda, že to probíhá alespoň face to face a u piva. Generace Z už se totiž ani moc neobtěžuje chodit na srazy ven. Venku je jenom špinavá realita, kdežto ve smartphonu mají na pár ťuknutí k dispozici celý svět.

A ještě k tomu perfektní. Navíc mám jistotu, že moji nástupci budou dbát na to, abych i bez práce, s cukrovkou a bez střechy nad hlavou dostala od státu co nejvíce peněz.

Další generace má mít název Alfa, jenže co teprve přijde s ní?! Její zástupci nejspíš už z dělohy vylezou s GoPro kamerou a smart hodinkami s navigací. Nebude pro ně populární „felit“ venku, skákat na koncertech, zkoušet drogy nebo pít alkohol. Trendy se mění rychleji než kulisy kung-fu filmu a my, mileniálové i generace Z, se nakonec stejně budeme muset spojit v jedno hnutí s názvem Real Talk nebo #chodimeven, abychom tomu mohli společně čelit a postěžovat si na všechny ty Alfa samce a samičky, kteří nás budou cupovat v diskusích a komentářích, zatímco jejich skutečnou občankovou identitu vezme ďas a my se tak už nikdy nedozvíme, jestli hejtujeme šéfova syna, nebo toho sousedovic hajzlíka, co nám pomáhal nastavit tiskárnu.

Pavla Gabrhelíková

→

6 STUDENTA Říjen 2019

Na konci minulého měsíce se uskutečnila další ze série demonstrací za klima, organizovaná spolkem Fridays for Future. Nejen mladí lidé vyšli ve více jak 150 zemích po celém světě do ulic vyjádřit svůj názor. Je důležité o klimatické krizi mluvit a taky ji řešit. Když se však na demonstrace v Česku podíváme podrobněji, najdeme na nich účastníky, kteří se snaží toto téma spíš zneužít jako svoji politickou agitaci. A to není správně.

Mezi nejrůznějšími transparenty, vyzývajícími k zachránění planety, byly totiž k vidění i ty, které hlásaly svrhnutí kapitalismu. „Kapitalismus ničí klima, pryč s ním,“ stálo na jedné z cedulí. Hesla hlásala krajně levicová organizace Socialistická solidarita, která na svůj Facebook dala několik fotek z demonstrace s popisem: „Jsme na klima stávce, protože chceme změnu systému, a ne změnu klimatu!“ Nemusíme hádat, jakým systémem by chtěli kapitalismus nahradit – jako krajně levicová strana prosazují její stoupenci socialismus. Přestože toto uskupení na svém webu odmítá bývalý režim v ČSR, na svých akcích používá jeho hesla, na letenskou demonstraci přineslo transparent vyzývající k vyvlastnění majetku Babiše a dalších milionářů, po připomínkách Pražského jara sdílelo na svůj Facebook přednášku Petra Kužela se slovy: „Nedávné připomínky Pražského jara 1968 v drtivé většině zakrývaly to nejdůležitější: obnovu řad pracujících, skutečné moci, která mohla nastolit socialismus, a ne jen jeho tehdy panující karikaturu.“ Jejich oficiálnímu distancu tak může jen těžko někdo věřit.

Socialistické systémy po celém světě nikdy nedosáhly kýženého výsledku, většinou se zbortily nebo se svým ideálům vzdálily natolik, až se z nich staly autoritářské nebo totalitní režimy.

Socialismus ve Venezuele přinesl krizi nebývalých rozměrů, obří inflaci a nedostatek komodit k pokrytí základních lidských potřeb.

Socialistické reformy Mao Ce-tunga v Číně stály životy milionů lidí, a přestože se současný čínský režim na diktátora často odvolává a vzhlíží k němu, těžko bychom mohli tamější systém nazvat socialismem. Oficiálně se Socialistická Solidarita od režimu v Číně distancuje, nicméně je to jeden z mnoha dobrých historických příkladů, na kterých můžeme ukázat nemožnost reálně aplikovat socialismus – je to pouhá utopie.

Když se vrátíme zpátky ke klimatickým změnám, nejsou to rozhodně socialistické státy, které se na ochraně Země podílejí nejvíc.

Jedním z hlavních tahounů je kapitalistické Německo, konkrétně koalice CDU/CSU a SPD, které má v plánu do roku 2023 uvolnit čtyřicet miliard eur (přibližně bilion českých korun) do boje proti klimatickým změnám. Klimatickou krizi se nejrůznějšími opatřeními snaží řešit i další kapitalistické státy Evropské unie a klimatická témata se pravidelně dostávají do popředí voleb.

Ochrana klimatu by neměla být otázkou levicovou nebo pravicovou, ochrana přírody je v zájmu všech lidí. Zatím nemáme žádnou planetu B, kam bychom jednoho dne mohli sbalit kufry. Proto je dobře, že se o tématu diskutuje. Jak se však ukazuje, toto téma se bohužel zneužívá i k politickým cílům z obou stran.

Jiří Komárek

→

NÁZORY Zdroj: Reuters

Duchovno v materiálním světě První dva týdny v září jsem strávil poutí z Porta do Santiaga de Compostely. Asi nejznámější evropská duchovní pouť se může jít odkudkoli (dokonce i v Čechách najdete šipky směřující ke Španělsku), ale portugalská cesta je jedna z těch nejtradičnějších. Všude najdete dostatek ukazatelů a obchůdky i hostely už zdálky každého poutníka vítají. Vítají ho ale hlavně proto, aby se z něj pokusily vymámit nějaká ta eura. Jistě, to vše s pověstnou jižanskou pohostinností a bodrostí, avšak přesto se v průběhu cesty do hlavy vkrádá otázka, nakolik je dnes možné zažít skutečně duchovní pouť? Křesťanské ideály jsou totiž jedna věc, ovšem hypotéky s nimi nepoplatíte, že.

Původně jsem šel na slavné Camino s ideály, že se budu živit jen střídmě a spát v ubytovnách pro poutníky, které často vyžadují jen dobrovolný příspěvek. Postupem času se však z tradiční křesťanské poutě stala tak oblíbená pěší túra, že množství moderních poutníků dalece přesahuje ubytovací možnosti základních nocleháren a střechu nad hlavou je často nutné hledat jinde – třeba v některém z mnoha komerčních hostelů, jež se sice honosí svatojakubskou mušlí, jasně rozpoznatelným symbolem této pouti, avšak do původních poutnických

ideálů mají hodně daleko. A pokud máte v pražském centru pocit, že je člověk zahlcen obchůdky se suvenýry, křišťálem a kšiltovkami, vyznávajícími tuzemské metropoli lásku, v samotném Santiagu byste se zbláznili; v širším centru města neujdete dvacet metrů, aniž byste narazili na obchod s poutnickými suvenýry všech druhů.

Kde začínají a končí hranice komerce, ožehavá otázka, kterou si naše společnost bude muset ještě párkrát položit. Známy jsou případy komerčního znesvěcení posvátných či historicky důležitých míst – nákupní centra v okolí bývalých koncentračních táborů jsou toho smutnými zástupci. Ale je ještě v současné materialistické době možné vychutnat si záchvěvy skutečně nezkaleného duchovna? Inu, jak jsem si na Caminu uvědomil, zase jednou musí každý začít sám u sebe. Rozhodně nejde počítat s tím, že pouť, oficiálně známá jako křesťanská či duchovní, to všechno udělá za vás. Člověk si ve světě statků musí nakoupit jídlo, sehnat ubytování a až potom může řešit skutečnou spiritualitu.

Dlouho jsem se s tímto modelem sžíval, ale nakonec se nejspíš jedná o jedinou alternativu – starý známý kompromis…

Mojmír Sedláček

→

Říjen 2019 STUDENTA 7

EKVÁDORSKÉ PODIVNOSTI NA TALÍŘI Moje první ekvádorské jídlo nebylo nic podezřelého. Teplé empanadas de pollo k snídani – národní poklad ve formě taštiček plněných kuřecí směsí s vejcem a zeleninou – byly výborným startem. Jenže první dojem někdy klame, a mně tak celý měsíc nad většinou jídel zůstával rozum stát. Ekvádorci se toho v kuchyni prostě nebojí.

Z

atímco mexické restaurace v Česku rostou jako houby po dešti, jihoamerická kuchyně je jedna velká neznámá. Do Ekvádoru jsem tak jela plná nejistoty a očekávání, vybavená jen několika informacemi z internetu. Věděla jsem, že pro můj vybíravý jazýček jsou bezpečným jídlem empanadas, že se můžu těšit na pstruha na sto způsobů, že při vaření často používají zelený banán (platano verde) a nepřipravenou mě nezastihlo ani to, že jedí morčata.

Google mi už ale neprozradil, že mým největším nepřítelem bude něco úplně jiného.

TŘIKRÁT DENNĚ REJŽE

Stačily mi dva dny, abych pochopila, že tím opravdovým národním pokladem a nepostradatelnou součástí jídelníčku, je obyčejná bílá rýže. Ta totiž podle Ekvádorců pasuje ke všemu – ke snídani, k obědu i k večeři, k masovému plátku, ke smaženému řízku, k jídlu z Mekáče i ke grilovanému steaku. Moji tamní přátelé si ji dokonce naložili i k českým bramborákům, které jsem pro ně připravila. Velká část domorodců kolem mě ji jedla třikrát denně, sedm dní v týdnu a vůbec nechápala, na co si stěžuju.

Rýže pro ně totiž není příloha, ale jakási nutná součást každého pokrmu. Většina jídel tak měla vlastně dvě přílohy, k rýži ještě třeba hranolky nebo čočku.

Nutno říct, že podobná byla situace i s masem – i to jsme měli na talíři dvakrát až třikrát denně. Když chcete v restauraci jídlo bez masa, nejspíš vám přinesou kuřecí. Kuře přece není maso a to samé by se dalo říct o rybách. Pro vegetariány docela bojové podmínky.

Superdivným kombinacím se tady zkrátka meze nekladou, a tak nebyly výjimkou situace, kdy se mi na jednom talíři sešla rýže se špagetami, rýže s majolkou nebo třeba řízek s čočkou (a rýží). Oblíbeným fastfoodem je tu salchipapa, což jsou hranolky s párkem. A pokud ještě nemáte dost, k pití si můžete dát pivo se solí a citronem.

8 STUDENTA Říjen 2019

DRÁPKY, PAŘÁTKY A MRAVENCI

Ke konci pobytu jsem se odhodlala vyzkoušet cuy – pečené morče, které kdybych neochutnala, bylo by to prý zhruba stejné, jako kdybych v Ekvádoru vůbec nebyla. Objednávám a za chvíli mám na talíři mini stehýnko i s drápky. K němu samozřejmě rýži. Opatrně jsem se do morčete pustila – nebylo špatné, ale že bych z něho omdlela, to se říct taky nedá. Na druhou stranu bylo pořád lepší než ceviche – studená polévka s mořskými plody v kyselém láku. Nevím, jestli jsem měla jen smůlu na špatnou restauraci, každopádně z téhle „dobroty“ se mi ježí chlupy ještě dneska.

Ekvádorci jsou úsporní a při přípravě jídla zpracovávají všechno, z každé třetí slepičí polévky (caldo de gallina) na mě proto koukala noha i s pařátky. Po čase jsem si zvykla. Díky podobným zkušenostem mě tak nakonec z míry nevyvedli ani termiti, které nám živé k snědku nabídli v Amazonii, nebo chicha, alkoholický nápoj, kterého docílíte tak, že nejdřív rozžvýkáte kukuřici nebo maniok, ty pak plivnete zpátky do misky a necháte několik dní kvasit. Vskutku obohacený přípitek, který nesmíte odmítnout.

CO POTĚŠÍ VYBÍRAVCE

Abych jenom nehanila, i ekvádorská kuchyně má své světlé stránky. Zamilovala jsem si už zmiňované empanadas a podobně většinu pečiva, o místních voňavých pekárnách se mi zdá ještě teď. Všem masožroutům můžu doporučit hornado, pečené vepřové z rožně, které se jenom rozpadá, a trucha, což je pstruh. Pozornost si zaslouží taky patacones, slané smažené placky ze zeleného banánu, nebo ají, místní pálivá omáčka.

A když nad tím přemýšlím, měl nakonec něco do sebe i ten řízek s rýží a čočkou.

Text: Jana Langová, foto: Unsplash

DOBRODOŠLI

→ JE LIBO MORČÁTKO, BANÁN NA SLANO NEBO ŘÍZEK S ČOČKOU?

Říjen 2019 STUDENTA 9

Cestovatelských blogů je spousta, ale jenom tenhle vám ukáže věci, o kterých jste pravděpodobně vůbec nečekali, že vás můžou zajímat. Jmenuju se Dominik a tohle je první díl pravidelného blogu ze života Čecha v Japonsku, který vám ukáže, jak pravděpodobně nežít v zemi, kam se chcete všichni jednou podívat. V prvním díle vám chci říct něco o sobě.

B

yl jsem jedno z dětí, které mělo to štěstí, že mohlo s rodiči jezdit každý rok na dovolenou.

Občas dokonce i na dvě za rok. Byl jsem taky jedno z dětí, které mělo tu smůlu, že když otec umřel, strávilo celou pubertu, kdy většina spolužáků jezdila na školní výlety do zahraničí, v náhradních třídách. Bylo nás tam hned několik, což vytvářelo pocit určité sounáležitosti, ale stejně jsem pak záviděl, když mi kamarádi na cigáru před školou vyprávěli, jaký to bylo v Berlíně nebo Pobaltí. Tyto okolnosti ve mně vytvořily pocit, že jsem sice někde byl, ale že jsem máloco viděl a prožil.

Pamatuju si, jak tohle léto vyšel na Radiu Wave tip Adama Gebriana, ve kterém všem radil, aby na měsíc odcestovali do zahraničí. Nikoli na dovolenou nebo kvůli práci, ale vlastně jen tak, aby mohli „sledovat veřejný prostor a přirozený chod města“. Tato zkušenost pak prý jedinci pomůže s odstupem vyhodnotit rozdíly a odlišnosti kultur a v konečném důsledku nás to pak asi udělá lepšími občany, méně náchylnými ke xenofobii, šovinismu a rasismu. Dodnes se cítím trochu trapně, že jsem podobný žvást napsal taky do svého motivačního dopisu, když jsem žádal o univerzitní stipendium.

Cestování je výsada. Nehledě na to, jak moc vás budou lidé přesvědčovat, jak levně a jednoduše se dá dneska putovat. Levné a jednoduché to není.

Cestování je výsadou pro ty, kteří k němu mají prostředky a těmi nejzásadnějšími pravděpodobně nejsou peníze nebo vědomosti, ale čas. A ten, kromě studentů, nikdo nemá. Já sice během studií čas měl, ale neměl jsem peníze. FOMO (strach z toho, že si ostatní užívají něčeho, co vy ne) na mě jednu chvíli působilo tak silně, že jsem na to prostě rezignoval.

První vzedmutí, nebo vlastně spíš podlehnutí tomu pocitu jsem absolvoval ve druháku, kdy jsem měl možnost vyjet do zahraničí v rámci Erasmu. Vybíral jsem mezi Düsseldorfem a Bukureští a o tom, jak jsem byl hloupý, svědčí už jenom to, že jsem se tehdy rozhodl pro Německo, protože jsem si myslel, že to bude zábavnější, a protože jsem v té době začal poslouchat německý rap.

10 STUDENTA Říjen 2019

Stipendium mi sotva zaplatilo ubytování, a jelikož jsem neměl nic našetřeno, žil jsem zhruba za padesát eur na týden v jednom z nejdražších německých měst.

Celý tenhle půlroční výlet zasponzorovala moje máma, která si na to dokonce vzala půjčku. Takhle hloupý to celý bylo. Nejhorší je, že mám na hrozné časy vždycky nejlepší vzpomínky. Nějakým způsobem takhle prostě moje myšlení a vnímání minulých událostí funguje, takže na to dodnes vzpomínám hrozně pozitivně.

Objektivně jsem si ale kromě trochu zlepšené němčiny, několika zářezů a polského kámoše nepřivezl skoro nic pozitivního.

Později jsem ještě párkrát někam vycestoval (nikdy ne svým přičiněním a skoro nikdy za svoje peníze), a tak jsem cítil, že mám tak nějak obecně splněno.

Mohl jsem pak vždycky zůstat jenom u slov a plánů, které nakonec zhatí nedostatek peněz a vlastní lenost.

Postupně jsem v tom dokonce naučil spatřovat pozitivní věc. Necestování.

Filozof Miroslav Petříček se v rozhovoru pro Reportér z ledna 2015 svěřuje s tím, že považuje cestování za otravné a zážitkovou turistiku za děs. Tvrdí, že když se už člověk někam chystá, měl by předem vědět, kam jede, znát perfektně jazyk a být připravený na to, že se setká s jinou kulturou, s čímž je dnešní forma cestování de facto v rozporu. Také naznačil myšlenku, kterou jsem už jednou četl v knize Smysl lidské existence od filozofa Milana Machovce.

Machovec se ptá, jestli je rozdíl mezi tím, co člověk zažije v Číně a co by mohl zažít třeba ve vedlejší vesnici od jeho rodiště. Ano, v Číně člověk vidí odlišnou architekturu, odlišnou gastronomii a setká se s odlišným způsobem uvažování, avšak co reálně se tam může dozvědět o sobě, co by se nemohl dozvědět i v těch Kostomlatech? Nejsem si dnes úplně jistý, ale myslím si, že to bylo nějak takhle.

Upřímně řečeno, když jsem podával svoji přihlášku na meziroční výjezd do Japonska, vůbec jsem nepřemýšlel nad tím, proč to dělám. Pamatuji si, že o možnosti vyrazit mluvili kdysi mí kolegové z ročníku, a pak jsem se jednou jedné z nich zeptal, kdy je deadline,

Text: Dominik Čech, foto: Unsplash

NUDA V JAPONSKU

→ DOMO NENÍ DOMA

a ona řekla, že v pátek. Byla středa. V nějakém záchvatu strachu z toho, že mi zase něco uniká, jsem vyřídil všechno potřebné a na poslední chvíli (protože jinak jsem se věci furt nenaučil řešit) přihlášku odevzdal.

Nepřemýšlel jsem nad akademickým přínosem, nad poznáním nové kultury, nad tím, že na rok odjedu do zcela odlišného prostředí a zanechám tady celý svůj život. Představa, že se něco takového doopravdy stane, byla úplně surreálná, a ještě surreálnější bylo, když mě nakonec vybrali. Dodnes nevím, proč jsem dostal přednost před tolika studenty z japonských studií. Možná to bylo mým charismatem, možná proto, že jsem při pohovoru mluvil hlavně o akademickém přínosu (který jsem začal spatřovat) namísto o anime, což asi svědčí o mé bezskrupulóznosti, když dokážu veřejně zavrhnout věc, kterou mám tak rád.

Po určitém úsilí s vyplňováním formulářů, dokazování toho, že na pobyt skutečně mám, a několika kouzelných konverzacích s japonskými kancelářemi, které posílají ty nejkrásnější a nejzdvořilejší maily, co jsem kdy dostal, se věc úspěšně uzavřela. Na začátku léta jsem věděl, že na konci září odjedu.

Okolí přijalo zprávu všelijak. Moje rodina se k němu postavila s očekávanou, a vlastně pochopitelnou hysterií, nepochopením a odmítnutím.

Spousta mých kamarádů mi gratulovala, ale myslím si, že čekali, že z toho na poslední chvíli kvůli něčemu sejde, jako je to u mě zvykem, když mám s někým někam jet, anebo třeba jenom někam přijít. Někteří neutrální to vnímali s nadšením, které je mi až cizí. Až si říkám, kam se poděla ta moje posedlost Japonskem, kterou jsem v sobě celé dospívání nosil.

Japonsko, nebo spíš moje vize a představa o něm (což jsou dvě velmi různé věci u spousty zemí) bylo něco, do čeho jsem se nejenom často uchyloval před strastmi reálného světa, ale později také společná záliba mě a mých kamarádů, se kterými jsem vyrůstal. Jeden z nich už není mezi živými a teď trochu přemýšlím nad tím, co by na to řekl on. Asi nic. Jednou jsem někde omámený řekl, že tam jedu proto, abych s touhle dětskou nostalgií nadobro skoncoval, a tím tak vlastně asi trochu dospěl.

Dodnes se mi to docela líbí. Je to lepší než „proč ne“.

Nejhorší na tom celém je, když vás nejvíc podporuje člověk, kterého váš odjezd zabolí dost možná nejvíc. Někdo, koho jste si mysleli, že potkáte až někdy daleko v budoucnu. Při psaní textu mi zbývá týden do odletu, všechno jsem tak vyřídil a teď se tak trochu ptám, jestli jsem na to vlastně připravený, jak říká filozof Petříček. Nejlepší na tom je, že jsem.

Nevědomě jsem se na to připravoval celý život.

Pořád nevím, jestli tam jedu něco najít, jestli to má nějaký vyšší smysl, anebo chci prostě vypadnout.

S jednou věcí tam ale jedu určitě – rok je krátký. Říjen 2019 STUDENTA 11

BREAKING NEWS

→ CO SE DĚJE?

Studenti opět stávkovali za klima

FAMU

Český film získal po třiceti letech studentského Oscara Český animovaný film Dcera získal studentského Oscara. Režisérka a studentka pražské FAMU Daria Kashcheeva uspěla s filmem o dívce, která se uzavřela do svého vnitřního světa plného touhy po otcově lásce, v konkurenci 1615 filmů. „Jsem nesmírně šťastná, že můžu zastupovat naši školu před americkou akademií v tak prestižní soutěži, jako je studentský Oscar,“ uvedla autorka ruské národnosti. Na FAMU studuje obor animované tvorby v programu Filmového, televizního a fotografického umění a nových médií. „Prestižní ocenění pro film Dcera je velký úspěch pro českou kinematografii a povzbuzením pro další mladé filmaře. Nemělo by zapadnout, že do semifinále se dostal i další český film Pouštět draka,“ uvedla ředitelka českého Státního fondu kinematografie Helena Bezděk Fraňková o historicky třetím českém úspěchu v této soutěži. Poprvé se to povedlo v roce 1989 Janu Svěrákovi se snímkem Ropáci. V roce 2017 pak bodovala i Marie Dvořáková s filmem Kdo je kdo v mykologii, nicméně ta byla jakožto absolventka americké školy zařazena do domácí kategorie.

Plaga opět odložil povinnou maturitu z matematiky Ministr školství Robert Plaga (ANO) odložil povinnou maturitu z matematiky, podle vyjádření Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) by k jejímu zavedení mohlo dojít až za osm či deset let. Plaga chce nejprve změnit systémově celou výuku předmětu, poukázal také na nedostatek pedagogů matematiky a fyziky. „Studie České školní inspekce říkají, že rámcové vzdělávací plány – tedy to, co je nadefinováno, že má být odučeno – jsou přehlceny a nestíhá se procvičovat a fixovat poznatky,“ vysvětlil v České televizi.

Předsedkyně Asociace ředitelů gymnázií ČR Renata Schejbalová nicméně upozornila na podklady Cermatu, podle kterých neúspěšnost u maturity z matematiky meziročně klesla – zatímco na jaře 2018 test nezvládlo 22,3 procent žáků, letos to bylo 15,5 procenta.

Gymnazisti a studenti lyceí měli skládat závěrečnou zkoušku z matematiky už příští rok, ten následující pak i ostatní odborné školy kromě uměleckých, sociálních a zdravotních.

12 STUDENTA Říjen 2019

V pátek 20. září studenti opět demonstrovali za lepší ochranu klimatu. Podle Twitteru Grety Thunberg, která hnutí Fridays for Future iniciovala, jich do ulic vyšlo víc než čtyři miliony ve 163 zemích. Společně chtějí přimět státníky k přijetí razantnějších opatření s cílem zabránit celosvětové ekologické katastrofě. Sama Thunberg se připojila k protestu přímo před budovou OSN v New Yorku, kde se o týden později konal klimatický summit. „Ať jsem navštívila kteroukoli část světa, slyšela jsem stejné prázdné sliby, stejné lži a byla jsem svědkem stejné nečinnosti,“ prohlásila šestnáctiletá Švédka.

Studenti i dospělí se sešli i na pražském Staroměstském náměstí a po projevech prošli v průvodu městem. Podle mluvčího české odnože Fridays for Future Petra Doubravského protesty posunuly v Česku debatu o snižování emisí dobrým směrem. „Kupříkladu vznikla uhelná komise, která by měla naplánovat útlum těžby a spalování uhlí,“ uvedl pro Aktuálně.cz.

David Stejskal

Australské univerzity proti Číně Australská vláda chce zabránit vlivu „cizích států“ na tamní univerzity založením speciálního týmu pracovníků tajných služeb, úředníků ministerstva školství a zástupců univerzit.

Australané tuto iniciativu většinově považují za krok proti Číně, odkud pochází každý desátý student australských univerzit. Existuje totiž podezření, že má komunistická strana vliv na spolky čínských studentů.

V červnu byl navíc odhalen útok čínských hackerů na Australskou národní univerzitu, při kterém byla odcizena data dvou set tisíc studentů. „Podle nejnovějších informací Australského kybernetického bezpečnostního centra čelí australské univerzity zvyšujícímu se počtu útoků,“ řekl ministr školství Austrálie Dan Tehan.

Experti nově založeného týmu mají prozkoumat některá mezinárodní partnerství, napravit díry v kyberbezpečnosti, navrhnout další postup při ochraně svobod v kampusech a tím situaci uklidnit.

Digitalizace ve školách pokulhává, varuje NKÚ.

Ministerstvo zprávu odmítá

Mladí Češi jsou nespokojení, zároveň ale odhodlaní něco změnit

Ministerstvo školství (MŠMT) ani po pěti letech od schválení strategie digitálního vzdělávání nestanovilo a do škol nezavedlo, co by měli žáci umět v oblasti informačních a komunikačních technologií (ICT) a jaké kompetence by měli mít učitelé. Vyplývá to ze závěrů Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), který prověřil opatření a projekty, které měly rozvíjet digitalizaci na základních a středních školách mezi lety 2011 až 2018.

NKÚ upozornil mimo jiné na to, že digitální učební materiály školy využívají jen minimálně, přestože jich musely vytvořit více jak 1,8 milionu. Zároveň je rozvoj digitalizace závislý na příjmech z evropských fondů, které podle kontrolorů nepředstavují dlouhodobě stabilní zdroj financování (v prověřovaných letech čerpaly školy z fondů EU přes 22 miliard korun).

Ministerstvo se závěry nesouhlasí a považuje je za zavádějící.

Závěr zprávy je podle ministerstva z velké části založen na tematické zprávě České školní inspekce z roku 2017. „Ta je však dnes již poměrně zastaralá a nereflektuje aktuální vývoj v této oblasti,“ sdělila pro ČT mluvčí rezortu Aneta Lednová.

Pouhá desetina mladých Čechů mezi 18 až 30 lety je spokojena se současnou českou politikou (většinově se jedná o voliče ANO) a až 81 procent považuje za důležité zúčastnit se každých voleb. I to ukazuje průzkum „Generace svobody“, který přináší nový pohled na občany narozené po listopadu 1989. Mladí až v 70 procentech upřednostňují setrvání v Evropské unii (zde jde hlavně o voliče TOP 09, KDU-ČSL a Pirátů) a velkým tématem se pro ně stala také ekologie. V 65 procentech věří, že změnou vlastního chování mohou přispět ke zlepšení životního prostředí.

55 procent nicméně uznává, že je pro ně vlastní bydlení nedostupné a 86 procent mladých by se v případě problému nemělo na koho obrátit. „Důležité je, že v jejich nespokojenosti není rezignace. To lze usuzovat právě z víry v důležitost voleb i toho, že většina mladých lidí nemá pocit, že pokud začnou se změnami u sebe a budou se tím snažit ovlivňovat věci i globálního charakteru, tak to bude marná snaha,“ říká Jarmila Pilecká ze společnosti Median.

Sociologický průzkum je první z mnoha studentských aktivit pořádaných k letošnímu výročí 30 let svobody. Iniciativa Svobodný listopad plánuje různé konference, debaty, velký koncert Předvečer sametu nebo už tradiční pietu na Albertově.

inzerce

SM000332

opera UVÁDÍME VE staVoVskéM DIVaDLE

Ščedrin

LOLiTA

uvádíme: 11., 19. & 25. říjnA, 10. & 14. LisTOpAdu 2019

→ BUDOUCNOST MÁ ČÍSLO 5G

Slovo internet bylo prozatím synonymem spíš pro aktivity typu Netflix and chill, cestování prstem po Google mapě, anebo, pro ty majetnější, pak třeba pro zběsilé užívání si pozdního kapitalismu v podobě nezřízeného nakupování. Teď se na obzoru rýsuje revoluce – výkonnější 5G síť by měla přinést podstatné změny v digitalizaci celé společnosti a s tím i prudký technologický rozvoj. Přestože jsou vyhlídky víc než lákavé, je na místě se ptát, jestli jsme v Česku na takový odvaz připravení.

Z

měna ve vnímání sítí a nových technologií je uvnitř společnosti patrná na každém kroku.

Ještě pár let zpátky jsme internetu věnovali v otázce bezpečnosti jen malou pozornost, dneska se ochrana sítí s přehledem dostává na titulní strany médií (a nemyslíme jen webové geek stránky).

Pravdou je, že povědomí lidí o technologiích a otázkách ohledně bezpečnosti podporují především kauzy

14 STUDENTA Říjen 2019

jako Cambridge Analytica, ovlivňování voleb ruskými trollími farmami nebo aktuální debata o spolehlivosti čínské firmy Huaweii. Data jsou nové peníze a už teď (v době ušmudlané 4G) se o nich mluví jako o nejdůležitější komoditě rozvíjející se společnosti – uživatelé internetu vygenerují každý den 5 miliard GB dat, ze kterých už se dá vytěžit slušná porce informací. A to jsme teprve na začátku.

Text: Veronika Vimmerová, foto: Reuters

ZVLÁDNE SE ČESKO BRÁNIT KYBERÚTOKŮM?

KUPUJTE ŽETONY, BUDE TO JÍZDA

Důvod, proč budí spuštění 5G sítě takový rozruch, je docela prostý. S novou generací internetové sítě nejde zdaleka jen o to, že budete moct zavolat babičce z Chorvatska přes FaceTime bez sekání. Nemluvíme jen o přechodu na svižnější internet, ale o úplně nové technologické realitě. Nová síť sice bude podstatně rychlejší, co je ale důležitější – bude mít výrazně nižší odezvu.

Do hry tak vstupují technologie, které zatím kvůli dlouhým reakčním časům nemohly být brány v potaz, třeba autonomní řízení nebo operace na dálku. „Prostřednictvím 5G sítí a budoucí komunikační technologie se významně posílí a změní doprava, energetika, zemědělství, výroba, zdravotnictví nebo třeba obrana.

Očekává se, že vysokorychlostní technologie umožní skutečný digitální rozvoj, s čímž je spojená automatizace každodenních činností a využití internetu věcí v plném rozsahu,“ nastiňuje hudbu blízké budoucnosti Jaroslav Šmíd, náměstek ředitele Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB).

Síť páté generace zároveň mnohonásobně posílí možnosti využití rozšířené a virtuální reality v nejrůznějších odvětvích. Zpracování dat nebude probíhat přímo v zařízení, ale v síti jako takové, technologii tak bude moct využívat každý s jakýmkoli telefonem podporujícím 5G. (O tom, že virtuální realita už dnes pomáhá třeba s léčbou psychických potíží, se dočtete víc na straně 52). Dalším očekávaným směrem je evoluce v komunikaci lidí a zkracování vzdáleností, ať už mezi rodinnými příslušníky, nebo třeba pracovníky jedné firmy v officech na různých místech planety.

Jak by to mohlo v budoucnosti běžně vypadat, zažili návštěvníci letošního Karlovarského filmového festivalu – Vodafone tu v průběhu akce spustil první funkční 5G síť v Česku, díky které se na pódiu během holografického telefonátu objevil technologický šéf firmy Milan Zika, tou dobou sedící na židli v pražských Stodůlkách.

Na opravdové Star Wars si ale budeme muset ještě pár let počkat. Jak padlo i ve Varech, holografické hovory jsou na přenosovou rychlost internetu obrovsky náročné a bylo by naivní si myslet, že se podobné možnosti objeví současně se spuštěním 5G sítě. Bez obav se ale dá říct, že máme slušně nakročeno.

RIZIKA ZÁŘNÉ BUDOUCNOSTI

Spuštění plnohodnotné 5G sítě se dá v Česku očekávat do roku 2024. A s ním stoupne i objem informací, přenášených přes internet mezi jednotlivými zařízeními.

Podle Jana Vokurky, zakladatele společnosti ADSL, která klientům poskytuje komunikační služby, se právě s tím pojí větší bezpečnostní rizika: „Jakékoli narušení může mít neskutečné dopady. Na 5G budou závislé třeba zdravotnické služby, takže případný výpadek může přímo ohrozit i lidské životy. Zajištění bezpečnosti je tedy klíčové.“ Dalo by se oponovat, že každý pokrok a každá technologie s sebou nesou nové hrozby. V případě

budoucnosti napojené na internet je však riziko zneužití dat, nebo rovnou technologie jako takové, přece jen o něco jednodušší. Postavit plot s ostnatým drátem kolem informací nebo serverů je zkrátka dost abstraktní řešení. Útočníci, kteří se k nim navíc snaží dostat, jsou v anonymním časoprostoru internetu jen těžko vystopovatelní. S tím souhlasí i Jaroslav Šmíd z NÚKIBu: „Technologický vývoj s sebou přináší významná rizika pro důležité veřejné zájmy a má dopady na národní bezpečnost. Můžou to být například pokusy o kontrolu nebo rušení našich komunikačních kanálů a přenášených informací. V digitalizovaných společnostech to může mít vážné následky.“ NÚKIB si rizika uvědomuje a v otázce technologické bezpečnosti se snaží nezaspat. V květnu tak například v Praze hostil Mezinárodní konferenci o bezpečnosti sítí 5. generace, výstupem z ní je dokument Pražské návrhy, který se věnuje právě významu bezpečnosti v digitálním světě. I dokument se zmiňuje o „škodlivých aktérech, kteří dnes působí v kybernetickém prostoru, mimo jiné se záměrem paralyzovat fungování států nebo podniků“.

Nejde o modelový příklad, útoky na celá města už dnes nejsou něčím nepředstavitelným. Letos v květnu se do vážných problémů dostalo americké město Baltimore, kde hackeři zašifrovali zastaralé počítačové systémy a za vrácení věcí do původního stavu požadovali výkupné v přepočtu necelé dva miliony korun (nebo 13 bitcoinů, chcete-li). Přestože si město s pomocí odborníků dokázalo některé správní systémy rozšifrovat (zdaleka ne všechny), mnoho funkcí zůstalo na dlouhé týdny mimo provoz. Ve městě tak nebylo možné získat stavební povolení, prodávat a přepisovat nemovitosti nebo třeba platit pokuty. Město odhaduje,

S příchodem 5G se můžeme těšit na úplně novou technologickou realitu. S ní se pojí větší množství připojených zařízení i více bezpečnostních rizik

Říjen 2019 STUDENTA 15

TÉMA Sítě páté generace zvládnou i autonomní řízení. Na fotce testování autonomního doručovacího vozítka v Číně

16 STUDENTA Říjen 2019

že ho celá eskapáda nakonec vyjde na něco málo přes 18 milionů dolarů – část pokryjí náklady za rozšifrování kódů, druhou pak ztráty na daních, ušlé poplatky a neproplacené pokuty. Nic velkého. Úniky informací nejsou neobvyklé ani v našich luzích a hájích, pro příklady nemusíme chodit daleko. Na konci července letošního roku napadla podle potvrzených informací servery ministerstva zahraničních věcí cizí státní moc, stopy vedou do Ruska. Protože se nejedná o první útok na data české diplomacie, objevují se otázky, jestli se jako země dokážeme případným incidentům bránit a jak vůbec zvládneme chystaný přechod na mnohem výkonnější 5G sítě. „Česko má obrovský technologický dluh. V minulosti se upsalo k různým nevýhodným zakázkám na předražené IT systémy, zároveň je složité vyměnit dodavatele kvůli existujícím smlouvám. Každá aktualizace a změna současných postupů je proto velmi nákladná,“ popisuje v podcastu Vinohradská 12 situaci datový novinář Českého rozhlasu Jan Cibulka.

Po reakcích, jakou byla ta od vicepremiéra a šéfa ministerstva vnitra Jana Hamáčka, podle kterého vyjde finančně lépe zahladit následky kybernetického útoku než budovat zabezpečení systémů jeho resortu (svůj postoj Hamáček později zmírnil s tím, že je potřeba si vybrat, co vnitro zabezpečí a co ne), nebo po zjištěních, že ochranu ministerstva zahraničních věcí zajišťuje jediný pracovník bez veřejné profesní minulosti, případně, že NÚKIB, který je za kybernetickou ochranu naší země zodpovědný, přijme rozhodnutím vlády o čtyřicet nových zaměstnanců méně, kvůli čemuž bude mít problém zajistit své zákonem uložené úkoly, bychom u příležitosti zavedení 5G sítě v Česku mohli (s trochou nadsázky a černého humoru) očekávat spíš další ruské tanky.

Ať jsme fér, problémy se netýkají jen Česka, což dokazuje popsaný případ z Baltimoru a mnoho dalších, které za poslední půlrok proběhly médii. Podle náměstka ředitele NÚKIB Jaroslava Šmída je to u nás tak padesát na padesát: „Na něco připravení jsme, ale zdaleka ne na všechno. Na druhou stranu bezpečnost obecně není nějaký konečný stav, ale kontinuální proces. A i v oblasti bezpečnosti musí být v rozumné míře používáno pravidlo ‚poměr cena výkon‘, samozřejmě v jiném smyslu a poměru než třeba u obchodních transakcí.“

CO SI SÁM NEUDĚLÁŠ…

Přestože se s příchodem 5G sítí pro běžné používání internetu podle odborníků zase tolik nezmění (kromě lepšího downloadu, holografických telefonátů, virtuální reality, nových aplikací a dalších věcí, které si zatím ještě nedokážeme ani představit), není problematika budoucí kybernetické bezpečnosti příběh ‘O nás bez nás‘. Jako studenti škol nebo zaměstnanci firem a institucí neseme za bezpečí jejich databází, e-mailů nebo vnitřních sítí sami svůj kus zodpovědnosti.

Většina kybernetických útoků je totiž vedená proti nejslabšímu článku v řetězci – a tím jsou lidé samotní. „Existuje typ útoků, které dokážou zneužít lidský faktor a obalamutit člověka. To znamená, že i pokud se hackeři někam nenabourají nebo to vzhledem k použité ochraně zařízení nedokážou, můžou zkusit falešným e-mailem nebo zprávou zahrát na city kolegovi a vytáhnout z něj třeba důležité heslo nebo dokumenty,“ vysvětluje realitu Jan Cibulka ve Vinohradské 12. Je tedy na každém z nás, abychom své chování na síti nepodceňovali.

Odborníci se nicméně shodují, že díky větší komunikaci bezpečnostních hrozeb skrz masová média se základní přehled mezi lidi dostává, a my si tak rizika internetové společnosti začínáme uvědomovat. A laxně k informovanosti nepřistupuje ani NÚKIB. „Náš úřad připravil v oblasti vzdělávání několik projektů pro úředníky a žáky základních škol nebo informační dokumenty pro rodiče, širší veřejnost a seniory,“ vyjmenovává náměstek NÚKIB Jaroslav Šmíd s tím, že potřebné informace je možné najít na internetových stránkách úřadu. Sám dodává, že přestože je přístup k zodpovědnosti individuální a my můžeme mít někdy dojem, že se naše okolí nesnaží dostatečně, neměli bychom rezignovat a upustit od maximální snahy držet bezpečnost na adekvátní úrovni a na budoucí hrozby se raději připravovat v předstihu.

Pro život v 5G síti tak pro obyčejného smrtelníka platí podobná pravidla jako v současné 4G – i když se před námi za pár let otevře úplně nový svět, plný zatím netušených technologických možností, nejlíp uděláme, pokud budeme obezřetní, do různých služeb budeme používat různá hesla, nebudeme veřejně sdílet soukromé informace, a když bůh dá, tak třeba i číst všeobecné obchodní podmínky.

TÉMA

→ ZLOČINY, ZA KTERÉ NENÍ NIKDO ZODPOVĚDNÝ

DOKUD BUDE INTERNET ANONYMNÍ, KYBERÚTOČNÍKY V NĚM NECHYTÍME

Kybernetické hrozby jsou v našich médiích aktuálně často skloňované spojení. Útočí se na internetové bankovnictví nebo úřady ministerstev a blížící se spuštění 5G sítě na území Česka klid a mír rozhodně nepřinese. Jaká reálná rizika se nás týkají a co můžeme pro bezpečnost nás samotných i naší země udělat my, obyčejní smrtelníci? Reálie oboru, o kterém se hodně mluví, ale málokdo mu rozumí, jsme probrali se členem výzkumného projektu Stratosphere na ČVUT Ondřejem Lukášem.

Text: Veronika Vimmerová, foto: Lukáš Oujeský

O kyberbezpečnosti teď v Česku píšou všechna média, často v souvislosti s tím, že se k ochraně státu česká vláda nestaví tak zodpovědně, jak by měla. Jsme v Evropě extrémem, jak se může z médií často zdát, nebo jsou na tom podobně i okolní země?

Na konci září jsem sledoval seminář v parlamentu, na kterém vystupoval ředitel Bezpečnostní informační služby (BIS) Michal Koudelka a ten vládu naopak chválil za to, že varování jeho úřadu bere vážně. Nejsme extrémem ani ve světě, ani v Evropě, problém s častějšími útoky je všude. Naopak mi přijde, že se u nás o kyberbezpečnosti mluví často víc než jinde, což ale beru za dobrý signál – informace se dostávají do médií, a lidé se tak o nich mají možnost dozvědět a uvědomit si, že riziko je reálné a že se týká i jich samotných.

Podle Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) stojí za několika útoky z posledních měsíců cizí země, konkrétně Čína a Rusko. Máme tedy počítat s tím, že se takové informace budou v médiích objevovat stále častěji?

Kybernetické útoky nejspíš budou častější, a to hlavně proto, že se velmi špatně dokazují a postihují. U incidentu může být podezření, že je financuje cizí vláda nebo stát, ale málokdy k tomu existuje reálný důkaz.

Dá se zjistit, že útok pocházel ze zařízení v nějakém státě, zbytek se často dovozuje od cíle a motivu útoku.

Dá se tedy říct, že nějaký konkrétní útok by byl ze své podstaty výhodný pro určitý stát. Tím, že se jedná o útoky, za které nikdo nenese následky, to je – a troufám si říct, že i bude – velmi atraktivní způsob.

Mohli bychom mít v budoucnu technologie na to, dohledat na internetu konkrétní osobu a tím se bránit?

Bez toho, aniž bychom opustili koncept anonymity internetu, to bude náročné. Nemyslím si ale, že je to Říjen 2019 STUDENTA 17

TÉMA

správná cesta, já osobně bych to nejspíš nechtěl. Řešení je v tomhle případě opravdu spíš obrana – ve formě informovanosti obyvatel a vývoje lepších softwarů.

Informovanost obyvatel je důležitý bod. Lidé mají někdy pocit, že se jich kyberbezpečnost netýká, že jim útočníci nemají co ukrást. Na co bychom si měli dávat pozor?

Běžní lidé často žijí s pocitem, že nejsou důležití, to ale není pravda. Cílem se může stát každý, kdo je jakýmkoli způsobem aktivní na internetu. Typicky jsou to útoky na internetové bankovnictví a phishingové útoky, kdy se útočníci snaží získat přístupové údaje k nejrůznějším službám. Cílem ale můžou být i fotky z dovolené, uložené na disku v počítači nebo na cloudu.

ONDŘEJ LUKÁŠ Ondřej Lukáš je studentem Otevřené informatiky na ČVUT a zároveň výzkumným pracovníkem v Centru umělé inteligence, kde se zabývá využitím strojového učení v detekci malware.

V současnosti spolupracuje na projektu kolektivní ochrany síťových routerů se společností CZ.NIC. A jako řečníka ho potkáte na naší říjnové konferenci Studenta Cyber Party.

18 STUDENTA Říjen 2019

Co můžu udělat pro to, abych se nestala terčem takového útoku?

Rozhodně měj aktualizované všechny aplikace, které na svých zařízeních používáš. Jejich vývojáři a distributoři často vydávají bezpečnostní aktualizace, které reagují na reálně zjištěné hrozby. Když si aktualizace nenainstaluješ a někdo se do tvé služby dostane, je to víc tvůj problém než problém výrobců – ti už nemohli udělat víc.

Dalším pravidlem je nereagovat na podivné phishingové maily a přílohy. Ty se většinou tváří, jako by je posílal někdo, koho znáš, když se ale podíváš pozorně, zjistíš, že adresa je lehce pozměněná. Nedávno mi přišel e-mail, který vypadal jako ze školního systému (ČVUT, pozn. red.) a chtěl po mě obnovit heslo. Takový e-mail tě přesměruje na stránky, které se snaží důvěrně kopírovat ty opravdové (což je podle zdrojového kódu dost jednoduché), ale když do nich zadáš heslo, odešlou ho útočníkům.

Zároveň je důležité používat do různých služeb různá hesla. Pokud je heslo jednoduché, je možné ho prolomit napřímo (na internetu kolují seznamy nejčastěji používaných hesel), nebo ho může uživatel prozradit sám třeba právě skrz phishingový útok. Vzhledem k tomu, že máme služby často svázané s jediným e-mailem, je jednoduché vyzkoušet, kam všude se dá heslo použít.

Nejsou v tom případě kybernetické útoky obecně spíš problémem jednotlivce a selháním lidského faktoru?

Ve většině případů to tak vážně je. Samozřejmě existují i útoky na infrastrukturu nebo na celé programy a chyby v jejich kódech, ale ta největší část je opravdu cílená na slabá lidská místa, která se snaží prolomit spíš lstí než nějakým promakaným programem.

V rámci kyberbezpečnosti proto hraje informovanost obyvatel extrémně důležitou roli.

Když pominu informovanost, existuje tedy část sofistikovanějších útoků, proti kterým se můžeme bránit jen vývojem softwarů. K tomu už se ale hodí

nějaké znalosti. Jak jsme na tom se vzděláním? Máme dost studentů na to, abychom pokryli reálné potřeby?

Možností, kde studovat, je hodně. Nabídka se rozšiřuje, čímž reaguje právě na ty potřeby reálného světa. Myslím, že studentů dost není, ale to, že do technologických oborů nenastupuje dost lidí, je dlouhodobý trend. I když počet studentů jako takový se podle mě každý rok zvyšuje. Jenom ČVUT nabízí obor Kybernetická bezpečnost na Fakultě elektrotechnické, na Fakultě informačních technologií jsou taky fajn předměty. Primárně je to teď asi nejvíc na budoucích zaměstnavatelích, aby mladé lidi motivovali jít studovat obor se zajímavými vyhlídkami.

Sám na ČVUT studuješ a zároveň jsi součástí mezinárodního výzkumného týmu Stratosphere, kde v oblasti kyberbezpečnosti pracuješ na projektu LUDUS. Čemu se věnuje?

Zjednodušeně jde o nástroj, který se spustí v routeru konkrétního uživatele, čímž přispěje k ochraně dalších služeb a zařízení na internetu. LUDUS pracuje s tzv. honeypoty, což jsou pasti, které se otevřou ve volných portech routeru a pro útočníky vytvoří věrnou iluzi služby (databáze, webová stránka, ...), kterou chtějí atakovat. Nástroj se dá využít jak v routerech, kde nějaká služba běží, tak v takových, kde žádná spuštěná není, jde tedy zároveň o takovou kolektivní sdílenou bezpečnost – i routery, které samy nejsou v přímém ohrožení, pomáhají těm ostatním. Čím víc podobných pastí bude spuštěných a rozmístěných podle naší strategie, tím úměrně se snižuje pravděpodobnost útoku na opravdovou službu. Útočníci se zkrátka většinou netrefí.

Takže uživatelem může být kdokoliv? Třeba já na svém domácím routeru, přes který si pouštím mail, Instagram a Netflix?

Klidně i ty. Nástroj je snadno použitelný, protože kromě stažení aplikace a vlastního routeru s konkrétním operačním systémem nebude ke zlepšení ochrany potřeba nic dalšího. Čím víc lidí se zároveň zapojí, tím víc dat o nejrůznějších útocích získáme. Můžeme tak třeba poznat velký útok na konkrétní služby nebo nějaký globální incident.

Chcete se o Ondřejově projektu dozvědět víc? Doražte 17. října na naši kyberbernetickou konferenci Studenta Cyber Party. Kromě projektu LUDUS budeme mluvit třeba tom, jak se v dnešní internetové době chrání stát.

Jaké jsou reálné problémy Česka a čím se jim můžeme bránit, vysvětlí odborníci z Bezpečnostní informační služby. A to zdaleka není všechno. Koukněte na FB event nebo na www.studenta-party.cz.

<Nauč se ochránit svět před kyberútoky/> Chceš vědět, jak ochránit stát nebo firmu před kybernetickými hrozbami? Zajímá tě, jak těžký je začátek kariéry v cybersecurity? Nebo máš v hlavě nápad, který by neměl uniknout předním českým odborníkům?

Hlavní partneři

Partner

SM000337

STUDENTA.CZ

→ NEJLEPŠÍ ČTENÍ Z NAŠEHO WEBU Vrtačku, foťák ani projektor nekupujte! Raději využijte sdílenou ekonomiku Slyšeli už jste někdy o sdílené ekonomice v jiném kontextu než je Airbnb, bikesharing nebo Uber? Pokud ne, je na čase to napravit. Skrze různé platformy totiž lidé nabízejí svůj majetek k vypůjčení, pronájmu a výměnám. Majitelům neleží nevyužité věci na půdě a vy si zase nemusíte kupovat další zbytečnou věc, kterou použijete jednou za uherský rok.

V Česku můžete využít služeb platformy Půjčím.to nebo Library of Things. Zatímco ta první funguje na principu inzertního portálu, který pomáhá zprostředkovat výpůjčky, ta druhá má vlastní sbírku věcí, kterou půjčuje. Tímhle způsobem se pak dají pohodlně půjčit třeba sezonní věci, jako je lyžařské vybavení nebo autoledničky, celoročně oblíbenou stálicí jsou projektory nebo vrtačky.

Zní to zajímavě? Bohužel má u nás sdílená ekonomika ještě hodně co dohánět. Podle průzkumu agentury Nielsen Admosphere zná pojem „sdílená ekonomika“ jen 13 % populace, vůbec o něm neslyšelo 42 % lidí.

Páteční bizár: GoPro pro penis.

Podívejte se na svět z jiného úhlu!

Vypadá to, že svět už roupama neví coby. Po skladných GoPro kamerách s úžasným obrazem a všestranných dronech totiž na trh přichází The Cock Camera neboli GoPro pro penis. Protože kdo by nechtěl mít domácí hrátky hezky širokoúhlé a v HD kvalitě, že?

The Cock Camera se dá použít na jakýkoliv penis, včetně těch umělých, a pochlubit se může pěknou technickou výbavou.

Nechybí noční vidění a milostné záběry si můžete rovnou přehrát a uložit do mobilního zařízení. Netradiční režisérská pomůcka drží na pohodlném nasazovací kroužku, nahrává samozřejmě v HD kvalitě a má i Wi-Fi. Jak se píše na webu společnosti: „Skutečně posouvá vaše sexy domácí videa na další úroveň.“ Vánoce už se pokradmu blíží, takže pokud si zase lámete hlavu s dárky, tady máte inspiraci.

Čtyři věci, které považujete za ekologické, ale ony planetu naopak ničí Přestože ekologický styl života nabírá na popularitě, některá řešení a lifehacky nejsou tak zelené, jak se tváří. Krásným příkladem toho jsou biologicky rozložitelné produkty, jako třeba plenky nebo ubrousky.

Některé z nich se pyšní tím, že jsou splachovatelné, ale podle týmu kanadských vědců tomu tak není. Ten zkoumal 23 produktů s tímto označením a zjistil, že se žádný z nich v kanalizaci nerozložil. Naopak jejich hromadění vede k ucpání trubek a vynaložení peněz na jejich následné čištění.

Mezi další falešně eko věci patří plechovky, které jsou sice recyklovatelné, ale problémem je jejich výroba. Při ní vznikne až trojnásobně víc odpadu než hliníku, navíc se při ní tvoří takzvaný červený kal, který je vysoce toxický. Slavně nedopadla ani modla eko-hnutí, bavlněné tašky. Podle vědecké studie byste látkovku museli nosit 11,5 roku, aby se oproti plastovým taškám vyplatila. Na vině je zase především velký odpad při její výrobě.

20 STUDENTA Říjen 2019

Tři rozhovory s holkami, co samy cestovaly po Africe a Jižní Americe. Je čeho se bát?

Co vás napadne, když se řekne „Cesta do Afriky nebo do Jižní Ameriky“? Většinu lidí nebezpečí a risk. Což je zároveň hlavním důvodem, proč do těchto končin moc Čechů nevyráží. Jenže ono to s tím rizikem není zase tak horké – o čemž by mohla vyprávět Alena Machálková, která oba světadíly projela stopem. „Lidé jsou strašně milí, nápomocní, hlavně pokud jste sami. Mají pocit, že vás musejí ochraňovat a ubezpečit se, že jste v pořádku.

Neustále mě někdo zval domů a na jídlo. Lidé jsou takoví lidštější než tady v Evropě,“ shrnula svoje pocity a zážitky z Afriky.

Pokud už jste spíš rozhodnutí vyrazit, má pro vás Lucie Dlauha, která byla v Africe několikrát, tipy na minimalizování rizik: „Důležitý je respekt ke kultuře a náboženství a chovat se a oblékat podobně jako místní. Zároveň nedávat na odiv drahé šperky, vybavení nebo štosy bankovek. A necestovat za tmy, především kvůli velké nehodovosti a chybějícímu veřejnému osvětlení.“Tak co, uděláme příště rozhovor o dobrodružných cestách s vámi?

Příliš mnoho satelitů.

Konec noční oblohy tak, jak ji známe

Jak mluví a co nejčastěji říkají lidé s depresí?

Počet satelitů ve vesmíru stále stoupá a do hry se začínají přidávat soukromé společnosti, například Starlink Elona Muska. Možná máte pocit, že nejde o nic zásadního, prostoru je přece dost.

Astronomy ale zácpa na obloze začíná znervózňovat. Je to stejné jako na křižovatce: když nejsou nastavena pravidla ani semafory, dochází ke kolizím. I ve vesmíru.

Jedna taková srážka se málem stala 2. září, zabránilo se jí jenom provedeným úhybným manévrem. „Mezinárodní společenství není připravené na takový provoz na oběžné dráze, respektive na to, že satelit pošle do vesmíru téměř kdokoli. Tento případ možné srážky ukázal, jak výrazně chybí mezinárodní orgán řídící provoz na oběžné dráze,“ upozorňuje Pavel Suchan z Astronomického ústavu AV ČR. A problémem nejsou jenom srážky, ale také obsazování frekvencí, které ohrožuje výzkum vesmíru i procesů a jevů na Zemi – bordel to může dělat například v kvalitě předpovídání počasí.

Využívání oběžné dráhy zkrátka potřebuje nová přísná pravidla.

Napadlo vás někdy, jak můžete poznat, jestli se váš kamarád netrápí s depresí? Studie publikovaná v Clinical Psychological Science by vám mohla napovědět. Pomocí počítačové textové analýzy dokázali vědci zjistit určité jazykové rysy, které se objevují u lidí trpících touto nemocí.

Asi nikoho nepřekvapí, že lidé s depresí se často vyjadřují o věcech negativně. Používají slova vyjadřující samotu nebo smutek, mívají černobílý pohled na svět a v mluvě se objevují absolutní slova a fráze jako „nikdy“ nebo „nemá řešení“.

Mnohem častěji mluví v první osobě a používají zájmeno já, což souvisí s tím, že jsou více zaměření na sebe než na ostatní. Jejich svět se smrskává na utrpení jedné osoby, hůře se jim vciťuje do druhých. Lidé s depresí se často zachytávají do kolečka stejných témat, o kterých stále mluví a těžko se nechávají strhnout k jiným námětům.

Samozřejmě že se deprese nedá diagnostikovat na základě toho, jak se jedinec vyjadřuje. Pár pravidel vám ale může pomoci rozpoznat, že s vaším blízkým není úplně všechno v pořádku, že ho něco trápí a stálo by za to mu vyjádřit podporu a zajímat se o jeho duševní zdraví.

Vracíme studentům projeté jízdné le.cz

studentská sleva

Lea

700 Info 220 311

75 %

25 %

back cash u °j v t a n nás u t e ˇ úc

Í Í Í ÍÍ Í ÍÍÍ Í

inzerce

SM000286-3

KONTEXT

→ GÓLY, OFSAJDY A VYRAŽENÉ ZUBY PROFESIONÁLNĚ

UNIVERZITNÍ LIGA LEDNÍHO HOKEJE JE REVOLUCÍ VE STUDENTSKÉM SPORTU Hokej má v Česku své neodmyslitelné místo. Ať už se podíváme do historie, nebo současnosti, je to populární sport a zároveň jedna z mála věcí, která alespoň na chvíli, (vždy v květnu při mistrovství světa) dokáže spojit celý národ. Vznik Univerzitní ligy ledního hokeje, kde od 22. září osm týmů soupeří o trofej Jana Palacha, proto není až takovým překvapením, jako spíš logickým vyústěním současného stavu. Liga ale nepřináší jen hokejovou podívanou, je zároveň příležitostí pro všechny studenty napříč obory.

22 STUDENTA Říjen 2019

P

íše se 19. srpen 2019 a v Plzni se právě schyluje k momentu, který posune univerzitní sport v Česku na úplně jinou úroveň. Vedle sebe sedí hokejová legenda a generální manažer extraligového týmu HC Škoda Plzeň Martin Straka a spoluzakladatel univerzitního týmu Akademici Plzeň, jeden ze zakladatelů Univerzitní ligy ledního hokeje (ULLH) Vilém Franěk. Před zástupci obou týmů leží memorandum o jejich vzájemné spolupráci. A nejen pro univerzitní hokej, ale pro vysokoškolský sport obecně to znamená velký posun vpřed. Jedná se totiž o první oficiální dlouhodobou spolupráci mezi profesionálním a univerzitním hokejovým týmem v Česku. „My jsme měli obecně se Škodovkou skvělý vztah.

Spousta kluků, kteří u nás hrají, prošla plzeňským mládežnickým systémem a vždy jsme se s nimi snažili spojovat,“ vysvětluje Vilém Franěk a dodává, že zatímco HC Škoda Plzeň má devadesátiletou historii, Akademici fungují teprve pět let. „Plácali jsme si to v pár klucích a věci jsme si nosili sušit na kolej. Že jsou ochotni se s takovým týmem spojit, je od Škodovky vstřícný krok.“ Memorandum obsahuje několik bodů. Jedná se hlavně o oficiální podporu, marketingovou a personální spolupráci. Podle Viléma Fraňka se jedná především o výkop dlouhodobého partnerství: „Ten nejdůležitější bod je vzkaz ostatním týmům. Tady Plzeň uzavřela se svým univerzitním týmem partnerství, zkuste se podívat, jestli taky nemáte univerzitní klub a zkuste ho taky kontaktovat.“ A kluby na tento vzkaz slyšely. Do startu ligy se uzavřely i další podobné spolupráce, například mezi univerzitními a profesionálními týmy v Olomouci nebo Ostravě. „Ta cesta je logická. Český hokej je v situaci, v jaké je, a univerzitní hokej může nabídnout dobrou alternativu,“ dodává Franěk.

text: Jiří Komárek, foto: Tomáš Liška, Jiří Šimeček

Z EVROPSKÉHO PROJEKTU DO ČESKA

Vraťme se ale na začátek. Univerzitní hokej u nás není novinkou tohoto roku, existoval už několik předešlých sezon. Kromě menších pohárů mezi univerzitami fungovala (a stále ještě funguje) Evropská univerzitní hokejová liga. EUHL se hraje od sezony 2013/14 s týmy z Česka a Slovenska a postupně se v ní prostřídaly i týmy z Rakouska, Polska či Maďarska. Evidentně však nesplňuje očekávání českých týmů i hráčů. „Čekali jsme, že se liga za těch pět šest let posune jinam, než se posunula. Řekli jsme si, že máme vyšší cíle, že bychom to chtěli dělat na trochu jiné úrovni a v tom se bohužel naše spolupráce s EUHL neprotíná. Pokud chceme úroveň univerzitního hokeje zvednout, budeme si to muset udělat sami,“ uvádí Vilém Franěk jeden z důvodů, které vedly k založení české ligy.

Výhod ryze českého projektu je hned několik. Od praktických, jako je cestování, až po větší atraktivitu pro diváky. „Projekt evropské ligy je obrovský a náročný na vyjednání věcí. Když vidím, jak strašně složité je něco

vyjednat jen na českém území, neumím si představit jednání na evropské půdě,“ uzavírá Franěk.

Podle Aleše Příhody, prezidenta klubu Engineers Prague, má nová česká liga velký potenciál, který v rámci evropské soutěže nemohl jeho klub naplno využít: „Chceme hráčům našeho klubu poskytnout co možná nejlepší zázemí, podmínky, a hlavně kvalitní a stabilní ligu, navazující na český vzdělávací systém.“

VZOR JE JASNÝ – ZÁMOŘÍ

Celý projekt je teprve na začátku, jeho autoři však přemýšlejí dlouhodobě. „Šance je obrovská, možností pro zlepšení je také spousta. Jestli uspějeme, uvidíme v horizontu dvaceti let. Hodně záleží na tom, jestli bude státní podpora a jestli bude mít projekt přesnou návaznost na školu,“ říká Franěk. Výhledově nezavrhuje ani rozšíření ligy o další týmy: „Příští rok se chce přihlásit Ústí, víme o Zlínu. V budoucnu možná Hradec nebo Liberec, takže by to bylo maximálně dvanáct týmů. Aby byly týmy do ligy přijaty, musejí mít nějakou úroveň. Nejen tu herní, ale zároveň i tu organizační.“ Vzor Čechů je zámoří. Univerzitní ligy v Americe a Kanadě fungují na vrcholové úrovni a pomáhají hráčům skloubit vysokoškolské vzdělání a sportovní kariéru. Podle předsedy České asociace univerzitního hokeje Tomáše Hlaváče je to hlavní cíl i v české univerzitní lize.

Podle Viléma Fraňka je to hudba deseti patnácti let, ale přesně tak by chtěl ligu směřovat: „Ten koloběh by měl být takový: kluk se v sedmnácti letech rozhodne, že by chtěl studovat, a ta úroveň bude natolik dobrá, že bude moct vystudovat, hrát univerzitní ligu a zároveň pak zpátky naskočit do profesionálního hokeje.“

POKUD CHCEME ÚROVEŇ UNIVERZITNÍHO HOKEJE ZVEDNOUT, BUDEME SI TO MUSET UDĚLAT SAMI Říjen 2019 STUDENTA 23

Každý tým za sebou potřebuje třicet šikovných lidí.

Liga není příležitostí jen pro hokejisty

V základní části Univerzitní ligy ledního hokeje se spolu týmy setkají ve třech kolech (celkem 84 zápasů).

Po konci základní části bude následovat play-off, které bude hrát všech osm týmů.

V prvním vyřazovacím kole si první tři týmy své soupeře vyberou, na čtvrtého protivník zbude. Do letošního ročníku nastoupily týmy: Akademici Plzeň, Black Dogs České Budějovice, BO Ostrava, Cavaliers Brno, Engineers Prague, HC Univerzita Palackého v Olomouci, UK Hockey Prague a HC Masaryk University.

24 STUDENTA Říjen 2019

Zámořské ligy jsou také divácky atraktivní. I v tom mohou být inspirací. Vyšší zájem ze strany fanoušků byl další z věcí, která pomohla ke vzniku nové soutěže. „Je to asi jeden z důvodů, proč hrajeme českou ligu.

Je atraktivnější, když hrají Prahy proti sobě nebo Plzeň– Praha. Náš skromný cíl je být druhou nejnavštěvovanější hokejovou soutěží po extralize,“ říká Franěk a rozesměje se. Tomáš Hlaváč k tomu dodává: „Naší ambicí je stát se třetí nejsilnější soutěží v České Republice a silným marketingovým hráčem na akademické půdě.“ „Na co spoléháme, je, že studenti budou chtít vyjádřit sounáležitost s univerzitou a budou chtít ukázat, že jejich univerzita je lepší než ta druhá. K tomu je potřeba, aby se univerzitní hokej dostal k mnohem více lidem, než tomu bylo doteď. Cesta je dobrá, všechno je jen o tom to ustát a nastavit laťku tak, abychom všechno zvládli,“ vypráví zástupce Akademiků Franěk.

Zápasy univerzitních týmů bude kromě stadionů možné sledovat na Tipsportu, který se stal generálním partnerem ligy, logicky bude tedy možné i sázet.

V jednání je také odvysílání několika zápasů na ČT Sport. Nemalý mediální zájem liga vzbudila už teď, když to spojíme se spolupracemi univerzitních a profesionálních týmů, podporou univerzit a Českého svazu ledního hokeje, vytyčené cíle se začínají jevit jako dosažitelné.

PŘÍLEŽITOST PRO KAŽDÉHO

Nejatraktivnější je však na celém projektu jeho mimohokejový a mimosportovní přesah a fakt, že realizovat se v něm může každý. Samotná hra, výsledky zápasů, vítězové i poražení, to je až konečný výsledek procesu, do kterého se zapojuje velká spousta lidí napříč obory.

Celý projekt má obrovský potenciál, který si člověk možná na první dobrou ani neuvědomí.

Vilém Franěk to vidí jako obrovskou přidanou hodnotu: „Všichni vidí těch dvacet hokejistů, kteří tam hrají, ale každý klub má přesah ještě dalších třicet lidí, kteří jsou za ním. Celou dobu tvrdíme, že celá liga by měla být takové pískoviště pro šikovné lidi, kteří by se chtěli dostat k něčemu, k čemu se jinde nedostanou. Mohou si na to sáhnout, vyzkoušet si, jak se to dělá, a pak ty zkušenosti využít v reálném životě.“ Každý tým potřebuje markeťáky, fotografy, videomakery, designéry, žurnalisty, projektové manažery a spoustu dalších lidí. „Každý aktivní člověk, který by si chtěl něco vyzkoušet a má ve svém městě zrovna univerzitní tým, by se v něm měl zapojit. Kromě toho, že si to vyzkouší, je to taky hromada srandy. S hokejisty je docela sranda,“ dodává Franěk.

Svůj podpis můžou na hokejové lize nechat i studenti uměleckých škol – vítěz play-off si domů odnese trofej Jana Palacha, která ale ještě nemá finální podobu. Zpracovat by ji měli právě studenti uměleckých oborů.

Nutno podotknout, že název trofeje vyvolal ve společnosti bouřlivou diskusi. Některým se líbí, jiní naopak říkají, že Palach neměl s hokejem nic společného, a proto by se trofej měla jmenovat jinak. Podle Fraňka byl ve finále Komenský a Palach, ale nakonec se přiklonili právě k Palachovi: „Je to studentská liga, reálně to dělají studenti studentům. Není to o tom, že by to organizoval někdo ze shora a studenty jen používal. Proto jsme si říkali, že bychom měli vybrat nějakého studenta a hodnotami nám byl nejblíže Palach. Samozřejmě jsme věděli, že to vzbudí ohlasy. Na druhou stranu máme i hromadu pozitivních reakcí.“ A pro uklidnění všech pochybovačů – název schválil i sám bratr Jana Palacha.

Založení Univerzitní ligy ledního hokeje by nemělo utéci žádnému studentovi. Jedná se o převratnou událost pro celý univerzitní sport, příležitost pro velkou spoustu studentů a v neposlední řadě zdroj nekonečné zábavy při vzájemném soupeření škol. Nabízí se také otázka, jestli by mohla vzniknout univerzitní liga i v jiném sportu. Tomáš Hlaváč v tom má jasno: „Hokej je národní sport a svojí rychlostí je velmi atraktivní. Pakliže neuspěje hokej, neuspěje už žádný sport. Naopak pokud se to hokeji povede, věřím, že další sporty mohou následovat. Osobně vidím potenciál ve florbalu a fotbalu.“

→

Při svém pobytu v USA se Greta Thunberg přidala k newyorské stávce za klima

KDE SE VZALA GRETA THUNBERG

HOLKA, KTERÁ ŠEST LET STUDOVALA FAKTA O KLIMATICKÝCH ZMĚNÁCH Greta Thunberg promluvila 23. září na klimatickém summitu v newyorském sídle OSN, kam se čtrnáct dní plavila přes Atlantský oceán v jachtě poháněné solární energií. „Vašimi prázdnými slovy jste mi ukradli mé sny a mé dětství,“ zkritizovala po několikáté státníky za nečinnost a vyzvala je, aby okamžitě jednali. Kdo ale je tato mladá environmentální aktivistka a kde se zrodila její potřeba bojovat za ochranu životního prostředí?

D

nes šestnáctiletá Greta se narodila do poměrně zaopatřené rodiny, je dcerou operní pěvkyně Maleny Emman a herce Svanteho Thunberga, což zdánlivě vytváří podmínky pro bezproblémové dětství. Jedním z jejích snů bylo například stát se astronautkou. Přesto o ní rodiče říkají, že byla vždy odlišná od ostatních dětí. Když v osmi letech ve škole poprvé zaslechla o globálním oteplování, nedokázala se smířit s faktem, že tomu dospělí pouze přihlížejí. V jedenácti pak propadla do těžkých depresí, a jak se přiznala loni v prosinci na TEDx, přestala téměř jíst a mluvit.

PROSPĚŠNÉ PROBLÉMY

Před čtyřmi lety Gretě doktoři diagnostikovali lehkou poruchu autistického spektra zvanou Aspergerův syndrom. Problém pojmenoval ve čtyřicátých letech minulého století dětský lékař Hans Asperger a popsal ho mimo jiné jako potíž se sociální interakcí a nonverbální komunikací. Tony Attwood, světová autorita v léčbě Aspergerova syndromu, diagnózu popisuje tak, že pacienti se obvykle vyznačují přímostí, upřímností, odhodláním a silným smyslem pro sociální spravedlnost.

Sama Greta Thunberg svou vášeň pro ochranu klimatu částečně připisuje svému vidění světa v přísných, Říjen 2019 STUDENTA 25

Po vzoru Grety Thunberg se ke stávkám Fridays for Future přidávají po celém světě miliony lidí

černobílých podmínkách. Nemoc často oponenti využívají v argumentech proti ní, na což na Twitteru reagovala tweetem: „Když hateři útočí na vzhled a odlišnosti, znamená to, že nemají žádné další argumenty.

A v tu chvíli víš, že vyhráváš! #aspiepower.“ Trpí také ADHD a prý se, nejspíš díky kombinaci těchto nemocí, dovede spoustu hodin soustředit na jednu věc.

Téměř šest let vydržela vyhledávat informace o tématu klimatických změn, v průběhu tohoto času přestala jíst maso, kupovat nepotřebné věci a od roku 2015 nelétá ani letadlem. Ke snížení uhlíkové stopy přiměla také celou rodinu – přešli na veganskou stravu, nelétají letadlem (kvůli čemuž její matka dokonce omezila i mezinárodní kariéru operní pěvkyně), po Stockholmu jezdí na kolech, pořídili elektrické auto, které využívají jen v opravdu nutných případech, instalovali solární panely a začali pěstovat vlastní zeleninu na pozemku za městem. Greta vzdala i svůj sen stát se astronautkou, protože, jak poukazuje, tento průmysl zatím produkuje hodně emisí.

Na základě mnohaleté rešerše tématu má přehled mimo jiné o tom, kolik emisí ročně vyprodukuje Švédsko. V rozhovoru pro The New Yorker Greta upozornila, že ačkoli by měly bohaté státy snižovat emise o 15 % za rok, ve Švédsku – které je považováno za vzor v zelené politice – jen za první kvartál 2019 vzrostly o 3,6 %. Na tomto základě napsala článek „Švédsko není příkladem,“ kde podotýká, že i přes nejlepší plány její země nekouká dál než za rok 2050.

26 STUDENTA Říjen 2019

„Uvědomila jsem si, že nikdo nedělá nic, aby tomu předešel, takže jsem musela něco udělat já,“ vysvětluje mladá aktivistka, proč začala loni v srpnu před švédskými parlamentními volbami denně sedávat před tamním parlamentem a upozorňovat na nutnost konečně začít naslouchat vědcům v otázkách klimatu. K činu ji inspirovala Rosa Parks, nejznámější aktivistka za práva černochů v USA, která byla roku 1955 zatčena poté, co v autobusu odmítla uvolnit místo bělochovi a rozpoutala tím obrovské protesty i vznik hnutí. „Zjistila jsem, že byla introvertka, já jsem taky introvertka,“ řekla Thunberg pro magazín Rolling Stone. Nápad této formy aktivismu jí vnukli také studenti z amerického Portlandu, kteří po loňské únorové střelbě vyšli do ulic a iniciovali celostátní protest za změnu zákonů o zbraních v USA. Sama prý preferuje akci před konverzací, a tak i po volbách 9. září pokračovala ve stávce každý pátek místo školy.

Zprvu se Gretě nepodařilo k účasti přesvědčit ani členy ekologického spolku, jehož byla součástí. Snažila se alespoň aktivně vystupovat na sociálních sítích, posléze o ní začala psát média, čemuž zřejmě pomohli její veřejně známí rodiče nebo to, že jí pomáhal Ingmar Rentzhog, expert na PR a zakladatel start-upu, získávajícího prostředky pro investice do boje proti klimatickým změnám We Don’t Have Time. Postupně se přidávali i další studenti a Greta tak inicio­vala Skolstrejk för klimatet (Školní stávku za klima). První celosvětová školní stávka (#FridaysforFuture) proběhla 15. března a odhadem se jí zúčastnilo více než 1,4 milionu studentů středních škol ve zhruba 300 městech 112 zemí.

Politikům Greta Thunberg vytýká především to, že pro ochranu klimatu dělají příliš málo, a tudíž se chovají nezodpovědně zejména vůči mladým lidem. Říká, že budoucnost se netýká jen jí, ale i jejích dětí a vnoučat. Po státnících požaduje dodržování závazků Pařížské dohody (která má omezit emise skleníkových plynů), aby se planeta neoteplila o víc než 1,5 stupně oproti předindustriální době. „Klimatická krize už byla vyřešena. Máme všechna fakta i řešení. Všichni se musíme jen probudit a začít konat,“ řekla Greta loni na TEDx talk.

Vyzývala třeba k hojnějšímu využívání obnovitelných zdrojů energie, jako jsou solární fotovoltaika, větrné a vodní elektrárny, místo uhlí, ropy a plynových elektráren, které současně produkují kolem čtvrtiny světových emisí. Thunberg apeluje také na jednotlivce, měli by podle ní změnit životní styl – omezit dopravu auty a letadly, omezit spotřebu masa a snížit produkci odpadu. Přes léto zase zdůrazňovala, že vlna veder, kterých jsme ve střední Evropě svědky, není normální.

Na uplynulé šestidenní návštěvě hlavního města USA Washingtonu chtěla například přimět prezidenta USA Donalda Trumpa, aby před klimatickým summitem OSN změnil svůj pohled na ochranu klimatu. Trump totiž

Text: Nikol Mudrová, foto: Reuters

ŠKOLA? DÍKY, RADĚJI STÁVKU

POJĎME TO ŘEŠIT

„Greta je potížistka, neposlouchá dospělé. Ale my se řítíme v plné rychlosti do katastrofy a v takové situaci je jediná rozumná věc být nerozumný,“ sdělil Guardianu Gretin učitel Benjamin Wagner, který se sám k protestům přidal. Ačkoli dívka vyvolává hlasité kontroverze, diskusi ohledně ochrany životního prostředí se jí bezpochyby otevřít podařilo. I výzkumnice politiky v oblasti klimatu ze Stockholmské Univerzity Karin Bäckstrand v The New Yorkeru připouští, že před Gretou nebyla ekologie ve švédské společnosti běžným tématem, dnes o ní lidé diskutují na denní bázi. „Moje role je být jedna z mnoha a mnoha aktivistů, kteří bojují za reagování na klimatické změny. Nevidím se jako lídr, ikona nebo tvář hnutí,“ svěřila se Greta britskému Guardianu, přestože ji spousta lidí za jakousi vůdkyni, nebo minimálně za generační mluvčí považuje. Na šíření osvěty o klimatu si vzala ve škole roční prázdniny. Už má za sebou proslov na klimatické konferenci OSN v Katovicích, Světovém ekonomickém fóru v Davosu, konferenci Evropského hospodářského a sociálního výboru, nejčerstvěji teď i na zmiňovaném klimatickém summitu v newyorském sídle OSN. V projevech kritizovala politiky za nedostatečnou reakci na klimatické změny.

Trojice norských poslanců ze Socialistické levicové strany nominovala Gretu na Nobelovu cenu míru. „Masivní hnutí, které Greta spustila, je velmi důležitým příspěvkem ke světovému míru,“ vysvětlil jeden z poslanců Freddy Andre Övsteg. Cenu už mimochodem získal její předek Svante Arrhenius za chemii, když v roce 1896 jako první vypočítal skleníkový efekt oxidu uhličitého.

HYSTERKA S PSYCHICKÝMI PORUCHAMI

Dívka se však nesetkává jen s pozitivními ohlasy, naráží i na kritiky – v Česku mezi ty nejhlasitější patří prezident Miloš Zeman a poslanec Václav Klaus mladší (Trikolóra). První z nich ji označil za hysterku burcující děti jako dřív ti, co verbovali dětské křižáky, a druhý za puberťačku „s nějakými diagnostikovanými psychickými poruchami,“ která nemá co mluvit do toho, jak vypadá evropská politika. Jan Zahradník (ODS) zase celé ekologické hnutí nazval loni v červenci na serveru Neviditelný pes jako „klimatický džihád“ s modlou v podobě uhlíkové neutrality. Je jí také často vytýkán alarmismus a to, že lidem říká, co mají dělat. Tomu

však oponuje vysvětlením, že jen opakuje to, na co už přišli vědci. „Greta je ztělesněním obav. Přináší zprávu, která je příliš ohrožující a bourá naši současnou představu světa. A nejde jen o představu dneška. Vysnili jsme si, jak budeme žít za pár let, že si našetříme na dovolenou, budeme mít příjemný důchod a podobně, a ona naše očekávání narušuje,“ řekl v podcastu Studia N sociální psycholog a ekopsycholog Jan Krajhanzl. „Jsou tady lidé, kteří klimatickou krizi popírají, protože je pro ně ohrožující.

Druhá dimenze se týká toho, že to konfrontuje jejich světonázor. Když jste přesvědčeni, že volný trh a neoliberální doktrína je to nejlepší na této planetě, tak je potom těžké poslouchat o klimatické změně, která je jasným důkazem limitu tohoto systému,“ doplnil pak pro Radio Wave.

KONTEXT

patří mezi několik málo vůdců, kteří otevřeně zpochybňují klimatickou krizi a od Pařížské dohody odstoupil. „Měla jsem pocit, že nic nemá smysl a že není důvod chodit do školy, když nás nečeká žádná budoucnost. Zařekla jsem se, že udělám cokoli, abych to změnila,“ odráží Greta argumenty odpůrců, že by v takovém věku měla raději sedět ve školní lavici. „Nemůžu volit, takže tohle je jedna z cest, jak můj hlas může být slyšet,“ dodává.

Greta Thunberg promluvila v USA o klimatických problémech na mnoha setkáních, tím hlavním byl summit OSN

Co bychom měli změnit podle klimatické zprávy OSN z 8. srpna?

• Mnohasetstránková zpráva o změně klimatu, půdy a krajiny dosud nejpodrobněji mapuje souvislosti mezi suchozemským prostředím kolem nás, měnícím se podnebím a zemědělstvím. Vychází ze sedmi tisíc vědeckých publikací a navrhuje změny, které by zabránily dalšímu oteplování planety.

• Upozorňuje, že vypalováním lesů, vysoušením rašelinišť, degradací půdy, zbytečnou orbou, ztrátou humusu v půdě a dalšími zásahy produkuje člověk až čtvrtinu všech emisí skleníkových plynů, což je stejné množství jako připadá na sektor výroby elektřiny a tepla.

• Doporučuje chránit lesy, omezit konzumaci hovězího a vepřového masa, chránit rašeliniště a mokřady, pěstovat zejména místní zemědělské plodiny, rozvíjet agrolesnictví, které prolíná zemědělství s lesy a podobně. Říjen 2019 STUDENTA 27

ROZHOVOR

→ ODIVI VE VÁLCE PROTI POVRCHNOSTI FASHION PRŮMYSLU

POKUD SE UDRŽITELNOST STANE TRENDEM, MÁ MÓDA JEŠTĚ ŠANCI Před pár lety dostala na fashion průmysl vztek a se světem módy málem skoncovala. Letos se Iva Burkertová rozhodla vrátit a se svou značkou ODIVI zatočit s negativní realitou odívání (nejen) v Česku. Na zářijovém Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku poslala na molo nahé modelky a modely, šokovala odborníky a rozdělila společnost. Otevřeně se staví proti povrchnosti lokální módní scény a hledá možnosti, jak změnit lidské přemýšlení o oblečení.

28 STUDENTA Říjen 2019

Říjen 2019 STUDENTA 29

IVA BURKERTOVÁ

Iva aktuálně patří k nejvlivnějším českým návrhářkám, a to navzdory tomu, že módní svět před pár lety málem pověsila na hřebík (nebo na ramínko?). Se značkou ODIVI se udržitelnosti věnuje už delší dobu, využívá lokální materiály a hraje si s upcyklací. Po delší odmlce se rozhodla posadit na zadek pražský Fashion Week a na molo poslat nahé modely.

Přehlídkou odstartovala dlouhodobý projekt, se kterým by chtěla napravit pochroumaný svět módy.

30 STUDENTA Říjen 2019

Od tvé kontroverzní přehlídky na pražském Fashion Weeku uběhlo několik týdnů. Jak teď, s odstupem, hodnotíš to, co jste s ODIVI předvedli? Pochopila veřejnost váš vzkaz?

Rozdělila bych ty reakce do čtyř skupin. První část jsou takoví ti klasičtí hejtři, nad které se snažím povznést, protože jsou to z velké části lidi, kteří nikdy nepůjdou do hloubky a nebudou chtít chápat souvislosti. Další skupinu tvoří ti, kteří už se podobným tématům věnují a kteří mě až překvapili svou podporou. Pak je tu část publika, kterou to evidentně inspirovalo k tomu, zkusit něco změnit, a teď po nás vyžaduje řešení (na což se chystáme). Poslední skupinou jsou lidi z fashion světa, od kterých zatím dostávám dost rozporuplné reakce.

Ukázalo se, že ne každý to pochopil. Říkáš, že bys sis chtěla dát od fashion průmyslu odstup. Znamená to, že si od tebe zákazníci do budoucna už žádné oblečení nekoupí?

Dvě sezony zpátky jsem cítila dost silný environmentální žal a móda mi fakt přestala dávat smysl.

Nemyslela jsem si, že mám nějakou moc průmysl ovlivnit nebo změnit. Začaly mě bavit jiné projekty, třeba architektura nebo design off-grid domů. Dřív, než jsem se ale z fashion světa úplně dostala, mi najednou svitla naděje – pokud by se udržitelnost stala módním trendem, měl by tenhle obor ještě šanci.

Evidentně nejsem jediná, kdo tomu věří, protože se mi povedlo dát dohromady tým hrozně zajímavých lidí, kteří se rozhodli do toho jít se mnou.

Spolupráci s týmem zmiňuješ často. Kdo ti pomáhá?

Kolem ODIVI funguje velká skupina lidí, kteří neustále tvoří a podporují to, kam se zrovna vydáme. Bez nich by nic z toho nebylo. Na tenhle projekt přibyli ještě

Předpokládám, že Lukáš Loskot (ředitel českého Fashion Weeku, pozn. red.) o vašem plánu věděl. Jak reagoval na nápad, který jde proti akci, pod kterou je on sám podepsaný?

Vysvětlovala jsem mu, že hledáme nové způsoby prezentace, protože ta stávající forma nám už nevyhovuje, a že bychom chtěli platformu Fashion Weeku dlouhodobě využít jinak. V Česku event stejně funguje spíš jako místo, kam se jdou známé osobnosti vynést v novém outfitu a ukázat se před fotografy. Prodej nových kolekcí nebo oslovování buyerů tady nemá tradici. Lukáš Loskot si to uvědomuje a naši myšlenku podpořil.

Záměrem ale nebylo znehodnotit platformu jako takovou, je jen potřeba ji postavit na jiných základech.

Máš v plánu se na té přestavbě sama podílet?

Chtěla bych. Mluvila jsem se spoustou kolegů a snažila se zjistit, co jim na stávající formě vyhovuje a co ne.

Společně hledáme cestu, jak to uchopit do budoucnosti. Možností je vybudovat alternativní platformu, která by nefungovala jako klasický catwalk, ale místo pro vzdělávání a diskuse. Taková akce by pak mohla prezentovat ty zodpovědnější projekty s celým jejich příběhem.

Nabízí se i změna, kterou může Fashion Week udělat klidně hned – přestat diktovat sezony. Protože pokud se bavíme o světové přemíře oblečení, je sezonalita neudržitelným trendem. Fashion Week by se mohl označovat třeba jen číslem a stejně by to bylo s kolekcemi návrhářů. Nebylo by žádoucí tvořit každý půlrok nové produkty, protože za tím stejně stojí jen

Text: Veronika Vimmerová, foto: Štěpán Svoboda

ROZHOVOR

Jak pomoct světu přeplněnému oblečením?

konkrétní mentoři – kluci ze značky Naut, Jakub Jahn, Pavlína Louženská z HolekzMarketingu a Daniel Klíma, který má projekt Lab24 a zároveň se stará o sociální sítě Queensu. Nezdá se to, ale rozebíráním pohledů na dnešní módu jsme před Fashion Weekem strávili obrovskou spoustu času. Vzešly z toho dvě myšlenky, které jsme na přehlídce prezentovali dohromady, i když se ukázalo, že to bylo pro lidi asi složitější na pochopení. Jednou je Kolekce 0+, tedy stoprocentně udržitelná kolekce, která ze své podstaty nemůže existovat. Druhou pak kolektivní slepota – ta seděla na platformu Fashion Weeku, kde téměř každý vnímá jen vizuálno, ale už vůbec příběhy za jednotlivými brandy.

Dá se ale použít i na vnímání trendů nebo celkově fast fashion, o které každý ví, že je špinavá, ale málokdo s tím reálně něco dělá.

To, na co jsem narážela, se hned večer potvrdilo.

Cenila jsem si lidí, kteří se předtím, než začali přehlídku jakkoli hodnotit, přišli zeptat, jak jsme to celé mysleli. Těch ale bylo hrozně málo. Většina si to rozebrala po svém, aniž by se nějak pídila po hlubším smyslu.

Současná móda je hrozně povrchní, chybí mi v ní jakýkoliv dialog.

marketing a snaha vytáhnout ze zákazníků peníze.

Nemělo by to být tak, že každé jaro a podzim podle trendů nutně vyměníš šatník. Naopak, když si chceš něco koupit, měla bys k tomu mít dobrý důvod a ta věc by ti měla vydržet ideálně celý život.

MÓDA JE DROGA

Že je český Fashion Week povrchní, to si myslí spousta lidí. Není ale nakonec povrchní móda jako taková? Máme tendenci hodnotit lidi, o kterých nic nevíme, jenom podle toho, jak vypadají.

Sama ve své podstatě povrchní není, povrchní je její aktuální stav. Fashion Week ani móda jako taková nejsou tím problémem, spíš jde o to, jaké tohle odvětví nabralo obrátky. Pro mě je móda propojení umění a funkce a zároveň taky způsob vyjádření. Móda jako taková mi určitě dává smysl, jen ne v tomhle systému. Žijeme v době pozdního kapitalismu, globalizace, pod vlivem internetu. Každý den se objevují nové produkty a nové názory na to, jak se chovat. Je ještě vůbec možné říct, co je horší a co lepší?

Je to těžké a sami jsme v tom dost ztracení. Je lepší koupit si svetr ze super bio merino ovce, která žije celý život spokojeně v horách na Novém Zélandu, i když ten svetr musí prodejce poslat letadlem nebo lodí přes celou planetu? Nebo bychom si měli raději koupit českou mikinu z Jitexu, i když je vyrobená z plastu?

Dokážu si ale představit, že stejně tak, jako jsou dnes na oblečení povinné cedulky s materiálovým složením, by jednou součástí oděvu mohl být přehled kroků, kterými je možné v oblasti módy pomáhat planetě. Na konkrétním produktu by pak bylo uvedené, které kroky zrovna on splňuje – tenhle svetr je lokální výroby, je upcyklovaný, dá se vrátit do přírody… Nikdy by ses samozřejmě nedostala na kompletně udržitelný produkt, určitě by to ale udělalo trh s módou přehlednější.

Z módy se stala droga. Obchody jsou na každém kroku, fast fashion oblečení stojí bizarně málo.

Nakupujeme často i to, co nepotřebujeme, třeba jenom proto, že máme špatnou náladu. Celý módní průmysl ukázkově útočí na lidskou vlastnost chtít všechno hned. Spousta lidí ví, že fast fashion je špinavá, ale stejně se nedokáže ovládnout. Je fakt možné vymazat z módního průmyslu ten lidský faktor a začít chápat oblečení kompletně jinak? Četla jsem hodně článků, ve kterých k tomu byli skeptičtí. Jedna věc jsou totiž iniciativy, které se snaží dělat věci líp a módu redefinovat, proti nim ale stojí velké řetězce a obrovské peníze utracené za marketing, který lidem podsouvá, že nakupovat je správné.

Podle mě by nás vážně mohlo zachránit jen to, že se udržitelnost stane trendem. Kvůli tomu by pak musely otočit i velké brandy.

To už se z části děje, velké značky mají udržitelné kolekce, H&M oznámilo, že do roku 2020 bude pracovat jenom s biobavlnou… … což je vlastně dost málo proti tomu, jaký objem oblečení každý rok vytvoří. Myslím, že toho tyhle velké značky začnou v dohledné době spíš zneužívat a profitovat z neznalosti lidí a ze lží spojených s jejich rádoby ekologií. Říjen 2019 STUDENTA 31

pořád maličký. Ten zákazník, který si chce něco koupit, aby zaplácnul smutek, k nim nemá přístup nebo je to pro něj složitá cesta – myslí si, že je to drahé, nebo mu vadí, že musí čekat, než oblečení poštou dorazí. To jsou předsudky, které bych chtěla začít bourat. Často se naráží i na to, že spousta lidí žije na hranici chudoby a na oblečení nemá peníze. Přitom je to přesně naopak – v době, kdy je oblečení na světě tolik, se jde kvalitně obléct téměř zadarmo. Second handy jsou dneska tak přeplněné, že v nich najdeš úplně všechno a paradoxně máš i daleko lepší výběr. Ve všech velkých řetězcích najdeš v jedné sezoně úplně to stejné.

OUTDOOROVÉ ČESKO

Značce ODIVI se věnuješ deset let. Jak se za tu dobu změnil přístup Češek a Čechů k módě?

Přestože globálně vnímám spíš negativní posun, lokálně jsme na tom podle mě trochu lépe. Mluvím ale samozřejmě jen o jedné malé společenské bublině, ve které se pohybuju. Co se přímo ODIVI týče, vidím spoustu zákazníků, kteří přešli k našim hodnotám a myšlenkám, prahnou po módních alternativách a začínají si být ochotní za kvalitní věci připlatit. Věřím proto, že pokud budeme lidem ukazovat lepší cestu, nebudou mít problém se po ní vydat.

Mluvíš o určité, dost vyhraněné, skupině lidí, která v naší zemi (zatím) rozhodně není v přesile. Když to vezmu z většího nadhledu, je český vkus pojem přesahující hranice – ponožky v sandálech, igelitka jako doplněk. Spousta lidí neřeší, co si vezme ráno na sebe.

Pro Čechy je zásadní funkce, jsme outdoorový národ.

Celkově to není špatně, bohužel se často funkce nepotkává s vizuální stránkou. U mě to byl častý problém.

Ráda sportuju, ne vždycky jsem ale byla schopná najít oblečení, které by se mi líbilo. Právě proto jsem se spojení funkce a designu věnovala v minulých kolekcích – když jsem nesehnala, co jsem potřebovala, musela jsem si to vyrobit.

Takže jsme odsouzeni k záhubě pod tunami našeho vlastního nepotřebného oblečení?

Neviděla bych to tak černě, ale máme před sebou dlouhou cestu. Měřítkem bude právě ten odliv od fast fashion a přístup k novým řešením. Například v USA v posledních letech roste obliba vintage věcí a sekáčů.

Najednou to lidi neberou jako dřív, když chodit oblečený ze sekáče znamenalo, že nemají peníze. Mít dneska věci ze sekáče znamená, že si umíš vybrat něco mimo tabulky, že se umíš obléct podle vlastního stylu. Vintage projektů přibývá, jejich zásahy jsou ale 32 STUDENTA Říjen 2019

Tím mě vracíš zpět k té udržitelnosti a lokálnosti – v Česku máme spoustu tradičních značek, často i dost kvalitních. Většina z nich má ale mizerný marketing a dost špatný design. Nestálo by za to s nimi udělat nějaké kolaborace a zkusit jim pomoct?

To si podle mě uvědomují skoro všichni designéři, jenže zajeté firmy často nechápou moderní fashion svět a návrháři je tak můžou jen velmi těžko přesvědčit, aby vystoupili ze svých zajetých kolejí. Před několika lety existoval projekt Local Icons, který přesně tohle dělal, ale jak je na tom dneska, to upřímně nevím.

Sama se s těmi značkami snažím spolupracovat, teď zrovna právě s Jitexem. Sama ale vidím, že je to běh na dlouhou trať a rozhodně ne jednorázový projekt.

Speciál

BUDOUCNOST DOPRAVY

PARTNEŘI SPECIÁLU

Říjen 2019 STUDENTA 33

BUDOUCNOST DOPRAVY

→ ELEKTRICKÁ REVOLUCE JE TADY

KAŽDÉ ČTVRTÉ AUTO BUDE DO ZÁSUVKY „Za šest let bude každé čtvrté auto s logem ŠKODA elektrické nebo hybridní,“ uvedl v září na frankfurtském autosalonu šéf ŠKODA AUTO Bernhard Maier. Ke konci spalovacích motorů (nejen) v Česku ale vede ještě dlouhá cesta. Elektromobilita je totiž sice zatraceně moderní, ale zdaleka ne bez much. A ví to i sama Škodovka, která do dostupnějších elektrických aut, čím dál lepších baterií a stále rychlejších nabíjecích stanic hodně investuje.

ADVERTORIAL

ŠKODA ELEKTRICKÁ Elektromobilita je pro naši nejznámější automobilku ŠKODA AUTO obrovskou výzvou. Firma se s ní potýká s velkou vervou a nasazením. Kromě toho, že vyvíjí nové typy elektromobilů, začala vyrábět i vysokonapěťové trakční baterie pro koncerny Volkswagen, Audi a SEAT a věnuje se taky výstavbě celé sítě dobíjecích stanic. Budoucnost Škodovky tak bude bezesporu elektrická, taky ale může být vaše – chytré hlavy se tu totiž nikdy neztratí. Pro víc informací mrkněte na skoda-kariera.cz.

34 STUDENTA Říjen 2019

M

á to logiku. Už v roce 2015 se zástupci zemí na Klimatické konferenci v Paříži dohodli, že ignorace globálního oteplování už bylo dost. Už by se pro to, aby se naše planeta neusmažila ve vlastní šťávě, mělo začít něco dělat. K postupnému snižování emisí se tehdy zavázali i ti největší znečišťovatelé – Čína, Indie a Spojené státy americké. Donald Trump sice dva roky poté oznámil, že Amerika už je GREAT dost, a žádnou dohodu tudíž nepotřebuje, Evropská unie – a s ní i Česko – se ale závazku drží. Jedním z dílčích výsledků těchhle snah je právě elektromobilní boom, který všichni začínáme zažívat na vlastní kůži.

ELEKTRICKÁ BUDOUCNOST

Krmit klasické spalovací motory je nejen neekologické,

ale taky neudržitelné. Světové zásoby ropy nejsou nekonečné a jednoho dne se může stát, že trubky prostě vyschnou a nastane celoplanetární ekonomický a dopravní kolaps. Právě tomu může elektromobilita do určité míry pomoct. „Často říkám, že rozšiřování elektromobilů představuje pro celý automobilový průmysl jakýsi tektonický zlom,“ komentuje Marián Nič, projektový manažer pro eMobilitu ze ŠKODA AUTO DigiLab. A nemýlí se. Přejít během pár let na kompletně odlišný pohon, než na jaký jsou automobilky zvyklé, je skutečně zemětřesení a mnohé z nich se změny obávaly. Pak se do toho pustily naplno a alespoň jeden elektromobil mají dnes v portfoliu všechny. „Budoucnost značky ŠKODA bude jednoznačně elektrická,“ upozorňuje šéf ŠKODY AUTO Bernhard Maier

s tím, že do příštího roku bude mít automobilka v různých segmentech deset elektromobilů. Do šesti let by pak měla být elektrická dokonce každá čtvrtá Škodovka, což je pro životní prostředí bezesporu dobrá zpráva.

VADY NA KRÁSE

Elektromobilita tak, jak momentálně leží a běží, má ale také své problémy a ty nejsou zrovna malé. Auta se nabíjejí žalostně pomalu a nabíjecí stanice rozhodně nejsou na každém rohu, kde bychom je ideálně potřebovali. „Většina dnes veřejně přístupných nabíječek se dá rozdělit do dvou hlavních kategorií podle rychlosti dobíjení – šťávu můžete svému autu dodat pomalejším střídavým proudem (AC), což zpravidla zabere několik hodin, a pak rychlejším stejnosměrným proudem (DC). Ten u výkonnější 50kW nabíječky baterii dobije v řádu desítek minut,“ vysvětluje Marián Nič s tím, že i to je ale pořád docela pomalý způsob. „Cílem samozřejmě je, aby se baterie dobily s podobnou rychlostí, jako když tankujete benzin do běžného auta, což i se zaplacením zabere obvykle nějakých čtyři až pět minut.“ Na tom už firma pracuje. Ve svých českých závodech momentálně provozuje a testuje na tři sta nabíjecích stanic, které plánuje rozmístit nejen v areálech závodů, ale i na parkovištích pro zaměstnance. Do konce roku jich prý zprovozní téměř pět set a do roku 2025 jich pak v areálech a jejich bezprostředním okolí chystá kolem sedmi tisíc. Kromě toho se od září věnuje také výrobě vysokonapěťových trakčních baterií pro plug-in hybridy.

NABÍJET DOMA, NABÍJET V OBCHODĚ

„V zahraničí vidíme, že jednou z cest je budování takzvaných nabíjecích hubů. Tedy více rychlonabíjecích stanic na jednom místě, které nabídnou vyhovující počet nabíjecích míst s optimálním výkonem,“ popisuje Nič. „Další možností pak může být například vyšší počet méně výkonných nabíjecích míst, kde si budete moci nechat auto nabíjet delší dobu, například v nočních hodinách.“ Některé energetické společnosti už dnes nabízejí dobíjení u „chytrých lamp“ veřejného osvětlení. Zvyk na pumpu a zpět je ale železná košile. Elektromobily prostě musíme přijmout, stejně jako jsme si třeba zvykli na život s chytrými mobily. „Když se zastavím na nákup v obchodním centru, kde je dostupná nabíječka, nechám elektroauto alespoň chvíli nabíjet, abych si zvýšil aktuální dojezdovou vzdálenost,“ popisuje svůj styl Nič. „Pak přijedu domů, zapojím auto do domácí nabíječky v garáži a nechám ho nabíjet přes noc.“ Nad autem zkrátka budeme muset začít přemýšlet jako nad telefonem, který máme v kapse – ten taky celý den nabíjíme, kde můžeme.

SDÍLENÁ BUDOUCNOST

Elektromobily jsou v současné době dražší než auta se spalovacím motorem, což jim pro běžného low-cost řidiče ubírá na kráse. Společnost se snaží nevýhodu vysoké pořizovací ceny kompenzovat různými výhodami – za elektroauta například neplatíte silniční daň, v Praze s nimi můžete parkovat zadarmo na modrých zónách, a podnikatelům na jejich nákup vláda dokonce uděluje dotace. Pokud přesto na vlastní nedosáhnete, buďte v pohodě. S rozvojem elektromobility se totiž rozjíždí ještě jeden velký trend. Sharing.

Už teď si v některých městech můžete běžně půjčit kolo, elektrokolo, elektrokoloběžku nebo třeba malý elektromobil. ŠKODA AUTO k tomu navíc v Praze od září rozjela vlastní skútr-sharingovou platformu BeRider. Stejně jako kolo nebo koloběžku si teď můžete díky appce v mobilu půjčit skútr i s helmou a vyrazit, kam potřebujete. A kdybyste pochybovali – ano, skútr je elektrický, přepravou na něm tak šetříte životní prostředí. „Služby sdílené bezemisní mobility považujeme za velmi pozitivní příspěvek pro naše město,“ řekl ke spuštění služby pražský primátor Zdeněk Hřib, který je známý svou snahou snížit automobilovou dopravu ve městě.

Jak se skútry osvědčí v konkurenci všech pražských kol a koloběžek, ukáže čas. Vyzkoušet je můžete i vy, stačí kouknout na be-rider.cz pro víc informací a pak už jen stáhnout appku a směle vyrazit do víru velkoměsta. Říjen 2019 STUDENTA 35 SM000248

BUDOUCNOST DOPRAVY

→

ADVERTORIAL

ŘEDITELSTVÍ SILNIC A DÁLNIC ČR ŘSD se stará o to, aby se nám po republice dobře cestovalo. Kromě výstavby, rekonstrukce a údržby silnic a dálnic ale taky usilovně pracuje na jejich digitalizaci a konkurenceschopnosti v moderním digitálním věku. A k tomu potřebuje nejenom technické služby a betonáře, ale taky ajťáky, projektové manažery a inženýry.

Proto pokud vás práce v tomhle oboru zajímá, na rsd.cz o ní zjistíte víc.

36 STUDENTA Říjen 2019

CO PŘINESOU DÁLNICE BUDOUCNOSTI?

LÉTÁNÍ ZÁTÍM NEČEKEJTE

„Silnice? Tam, kam jedeme, nepotřebujeme silnice,“ řekl dr. Brown v dnes už kultovním Návratu do budoucnosti a vydal se do dalekého roku 2015, kdy auta místo po dálnicích létala vzduchem. V praxi se nám to zatím nepodařilo – i čtyři roky poté jsme při zemi a ani v nejbližší době se to určitě nezmění. Byla by ale chyba myslet si, že se v dopravě modernizují jen auta, digitalizují se i silnice. Jak konkrétně, o tom jsme se bavili s Josefem Šejnohou, vedoucím odboru investiční přípravy staveb z Ředitelství silnic a dálnic České republiky (ŘSD).

I silnice se digitalizují – jak to probíhá?

Pozvolna. Já rád říkám, že to není revoluce, ale evoluce. Stavebnictví, a zejména to silniční, je totiž aktuálně jedno z nejméně digitalizovaných odvětví průmyslu a v moderní digitální konkurenci zkrátka nemůže dostatečně uspět, pokud se informačnímu věku dostatečně nepřizpůsobí. To momentálně probíhá například skrze zavádění metody BIM (Building Information Modeling).

Můžete metodu jednoduše vysvětlit pro ty, kteří o ní slyší poprvé?

BIM je hlavně o datech a propojování či zefektivňování technologií, a to i těch, které už používáme, protože samozřejmě nežijeme v době kamenné nebo pouze papírové. Hlavním problémem stávajících softwarů a technologií je jejich solitérnost, tedy že spolu ne vždy komunikují. A přitom právě komunikace by dokázala

celý proces velmi usnadnit a netýká se to jen přípravy nebo výstavby dopravních staveb, ale úplně stejně i jejich správy.

Jde tedy o nějakou formu automatizace?

Automatizace a konektivity, ano. Automatizace je trendem napříč odvětvími. Dřív se chodilo do banky a museli jste si to tam fyzicky vystát, abyste si mohli založit účet. Dnes si ho vytvoříte na pár kliknutí on-line, webová kamera vás vyfotí, automatický proces na pozadí pak v bance ověří, že jste to skutečně vy, a je hotovo. Toto přesouvání některých procesů z lidí na systémy pak logicky všechno urychluje.

Dokáže to tedy ve vašem případě nějak výrazněji urychlit třeba stavbu dálnic?

V těch procesech, kde je digitalizace aplikovatelná, to stavbu rozhodně urychlí. Existují ale samozřejmě i externí faktory, které digitální metody zřejmě úplně nevyřeší – to je třeba zdlouhavý a mnohdy komplikovaný výkup pozemků nebo různé fyzikální procesy. Stavební stroje budou pracovat stále obdobnou rychlostí, beton bude dál tuhnout stejně rychle. Tyto věci moc změnit nejde, ale po procesní stránce BIM přináší určitá zefektivnění a zrychlení práce.

V jaké jste s metodou BIM momentálně fázi?

S implementací jsme začali před dvěma lety na pilotních projektech. Jeden už proběhl a několik dalších právě připravujeme. To je pro nás taková škola hrou, abychom si metodu BIM vyzkoušeli na reálných projektech a stavbách a zjistili, kde a jestli vůbec se osvědčila, nebo ne. Samozřejmě předpokládáme přínosy metody BIM v rámci celého životního cyklu stavby.

Ve Finsku podobná koncepce funguje od roku 2001, v Norsku od roku 2007. Vy to řešíte teprve dva roky.

Nezaspali jsme v tom jako Česko trochu?

To určitě ne. Digitalizace dopravního stavebnictví zapadá do představy o Stavebnictví 4.0, která je podporována Evropskou unií a postupně se zavádí ve všech členských státech. Některé státy jsou v tomto směru samozřejmě vyspělejší než my, což je způsobené například příznivějším historickým a společenským vývojem, takže mohly začít dříve. Jiné začínají později. Je to přirozený vývoj, o zaspání bych tak určitě nemluvil.

Jak budou podle vás vypadat dálnice za dvacet třicet let?

Budou vypadat tak, jak bude vypadat samotná doprava, protože dopravní stavby se vždy přizpůsobují potřebám dopravy, a ne naopak. Debatuje se samozřejmě také o budoucnosti využívání alternativních paliv, konkrétní podobě vozového parku v příštích dekádách, autonomitě vozidel a o různých nových požadavcích či chování řidičů. To všechno bude hrát roli. Každá stavba musí primárně sloužit a to se bude týkat i dálnic budoucnosti. Létat v autech, jako ve sci-fi filmech, ale do třiceti let zřejmě nebudeme. To se domnívám, že se za tak krátkou dobu vymyslet a uskutečnit nestihne. Ale možná se mýlím…

KDYŽ MLUVÍ AUTO S AUTEM (A TAKY S DÁLNICÍ)

Auta dneška toho spolu zatím na dálnici moc nenamluví, za pár let by ale mohlo být všechno jinak.

Výsledkem by mělo být méně kolon, méně nehod a všech dalších nešvarů, které nás na silnicích dnes často trápí. Systém, který by měl ulehčit motoristický život nám všem, testuje ŘSD už dnes – říká se mu kooperativní telematický, zkráceně C-ITS a už od příštího roku by mohl řidičům automaticky hlásit nehody, kolony, omezení rychlostí nebo třeba pohyb vozidel údržby. „Na dálnicích se v poměrně krátkých vzdálenostech vybudují určité detekční body, do kterých se umístí vysílač a přijímač informací. Většina nových aut pak bude mít zabudovanou C-ITS jednotku, která bude mít také svůj vlastní vysílač a přijímač. Všichni tak mezi sebou budou moct komunikovat v reálném čase,“ vysvětluje fungování technologie Roman Voříšek, vedoucí oddělení inteligentních dopravních systémů.

Každé auto bude pozorovat samo sebe, a jakmile se stane něco nestandardního – třeba když řidič prudce zabrzdí – odešle tu informaci ostatním okolo. Když se podobná informace objeví u více aut, systém se na ni zaměří, prověří ji a vyhodnotí například to, že se před auty stala nehoda. Informaci zároveň odešle infrastruktuře, varování se tak může pro blížící se řidiče objevit přímo v jejich autě i několik desítek kilometrů v předstihu. „Pokud se nehoda stane v místě, kde zrovna nemáme detekční bod, přišli bychom na ni se zpožděním. Museli bychom počkat, než nám někdo zavolá nebo než si na kamerách všimneme, že se začala tvořit kolona. To ale může trvat i několik minut,“ popisuje Roman Voříšek. „S využitím C-ITS nehodu zaznamenají nejbližší vybavená auta a informaci o ní ihned odešlou dále po dálnici, i do našich systémů.“

V AUTECH UŽ NAPŘESROK ŘSD systém momentálně testuje na dvou devadesátikilometrových úsecích na D5 a D11 a taky na třiceti kilometrech u Brna. To stejné se děje i různě jinde po Evropě v rámci projektu C-Roads, který má velkou podporu Evropské unie. „C-ITS komunikace aut s infrastrukturou je nezbytným prvním krokem pro následnou autonomii automobilové dopravy,“ vysvětluje Voříšek, „testování má teď hlavně vydefinovat technické a legislativní standardy, které se stanou závaznými pro provozovatele dálnic, výrobce aut i telekomunikační operátory. Výrobci aut by měli začít instalovat C-ITS jednotky do aut už od příštího roku. Určitě to proto není až tak vzdálená hudba daleké budoucnosti.“ Říjen 2019 STUDENTA 37 SM000328

BUDOUCNOST DOPRAVY

→ SPOLUJEZDEC HOLOGRAM A PRŮHLEDNÁ AUTA

PROTOŽE AUTONOMNÍ ŘÍZENÍ UŽ NIKOHO NEPŘEKVAPÍ To, že budou auta za pár let řídit za nás, je dnes už jasná věc. Jenže ve vývoji je spousta dalších vymožeností, o kterých jste s největší pravděpodobností ještě nikdy neslyšeli, a přesto s nimi můžeme na silnicích už brzy počítat. Úplně lehce se tak může stát, že s vámi na cestu vyrazí člověk vzdálený tou dobou stovky kilometrů nebo že se vaše auto samo vydá zaparkovat do garáží, zatímco vy budete moct vyrazit třeba na kafe. Sci-fi?

Ale ne, jenom technologie. A co víc – vymýšlejí a testují se v Česku, kde je má na triku technologická firma Valeo.

ADVERTORIAL

VĚDĚLI JSTE, ŽE… … moderní auta jsou chytřejší než letadla?

Výpočetní náročnost autonomního auta je 40–60 milionů řádků kódu, letadlo s autopilotem pracuje jen s 6–8 miliony. … autonomní auta sníží počet nehod na silnicích?

V USA totiž zjistili, že 94 % dopravních nehod je způsobeno lidskou chybou, kterou i částečná autonomie dost výrazně zredukuje. … Valeo vyrobí v příštích pěti letech jednu miliardu ultrazvukových, radarových a laserových senzorů? To je stejné množství, jaké společnost vyrobila dohromady za posledních osmadvacet let.

KDYŽ VÁM TELEFONOVÁNÍ NESTAČÍ…

AUTO SE POSTARÁ

KLÍČKY ESEMESKOU

KAMERY, KAM SE PODÍVÁŠ

… přenesete si člověka na druhém konci linky rovnou na zadní sedadlo. Teleport sice ještě nevymysleli, s rozšířenou realitou a holografickými hovory už si ale vědci pohrávají. Prostě brnknete kamarádovi, on doma nasadí VR brýle a rázem jede s vámi. Vy ho slyšíte a vidíte ve zpětném zrcátku, jako kdyby za vámi reálně seděl. A on zase doma vidí vás i to, kudy jedete.

To dává budoucímu cestování úplně nový rozměr.

Neoblíbená věta „Přijď si pro klíče“ nejspíš brzy vymře. Žádné totiž za chvíli potřebovat nebudete.

Majitel auta nebo další člen rodiny vám je totiž bude moct jednoduše poslat do appky v mobilu. Ta vám s tím rovnou ukáže, kde auto parkuje, a jakmile se k němu přiblížíte, automaticky ho odemkne. Pak už jen dojedete, kam potřebujete, auto mobilem zase zamknete a jdete si po svém.

AUTONOMNÍ PARKING

Parkování je noční můra spousty řidičů. Už teď ho ulehčují automatické systémy detekce překážek a parkovací asistenti, brzy ale možná prostě jen přijedete před parkovací dům, ťuknete do mobilu, auto se propojí s chytrými systémy domu a odjede se zaparkovat samo. Když budete potřebovat odjet, jednoduše v mobilu systém upozorníte, že chcete auto přistavit, ono se zase vyparkuje a potkáte se před domem.

Jakmile nastoupíte, spočítá si, kolik lidí je v autě, a samo rozpozná i řidiče. Podle toho pak nastaví vaši oblíbenou polohu sedadla a volantu, teplotu, rádiovou stanici a zeptá se vás, jestli chcete jet tam, kam v tuhle hodinu obvykle jezdíte. Zaznamená taky, že vezete děti, takže vypne airbag před autosedačkou anebo třeba nastaví klimatizaci, aby nefoukala přímo na ně. A když si v autě náhodou něco zapomenete, esemeskou vám to mile připomene.

Mrtvý úhel je problém i v běžně jedoucím autě. Když ale zapřáhnete ještě přívěs, řízení to hodně komplikuje.

Naštěstí ale bude brzy možné nainstalovat na konec přívěsu chytrou kameru, která vám ve zpětném zrcátku v reálném čase promítne, co se za vámi děje. Mrtvý úhel tak maximálně zredukuje a vám se bude řídit daleko pohodlněji.

AUTONOMIE ZA 3, 2, 1…

Prototypová autonomní auta už dnes najíždějí po celém světě statisíce kilometrů a zkoušejí tisíce testovacích scénářů. Samotné Valeo, které je tvůrcem i všech předchozích prototypů, každoročně pořádá „Hands-off Tour“ po všech kontinentech, kdy jejich autonomní auta projíždějí dálnice, města i vesnice a reagují na všechno, co se v běžném provozu může vyskytnout. Čím víc dat nasbírají, na tím víc situací budou připravené. A tím dřív se k nim dostaneme i my – běžní řidiči, natěšení na budoucnost bez řízení.

38 STUDENTA Říjen 2019 SM000325

www.generacez.cz

Jak přemýšlí mladí Češi o svém životě, rodině, práci i budoucnosti?

Kdo je ve skutečnosti generace, která nese označení Z?

Čtěte ve speciálu Zatracená generace Z Najdete jej na webu Aktuálně.cz nebo na

www.generacez.cz

Říjen 2019 STUDENTA 39SM000335

→ ZAHRANIČNÍ ŠKOLY NEJSOU PRO ŠPRTY

NA OXFORD A HARVARD BEROU I OBYČEJNÉ SMRTELNÍKY

Sama jsi nějakou dobu studovala v zahraničí.

Předpokládám, že právě tahle zkušenost tě motivovala k založení projektu STARTED. Na střední jsem nebyla žádný premiant, takže mi i učitelé říkali, že se na vysokou školu možná dostanu, ale nemám očekávat žádné extra výsledky. Proto mě ani nenapadlo hlásit se na bakaláře do zahraničí, přestože jsem to vždycky trochu chtěla. Začala jsem studovat v Česku a zjistila, že když člověk dělá to, co ho baví, může v tom být opravdu dobrý – a nakonec jsem vystudovala s červeným diplomem. Napadlo mě, že zahraničí nejspíš nemusí být tak nedosažitelné, takže jsem se na magistra přihlásila do Anglie, kam mě vzali.

Když jsem potom porovnávala kvalitu školství u nás a v Anglii, bylo mi líto, že je spousta studentů 40 STUDENTA Říjen 2019

namísto podpory potlačovaná. Neustále se opakuje, že studium v zahraničí je jen pro extrémně dobré či bohaté studenty, což není pravda; studenti jsou tam úplně stejní jako u nás, pouze je jejich prostředí vedlo lépe. Spousta učitelů u nás nechce studentům pomáhat a to byl pro mě ten hlavní impuls. Chci chodit mezi studenty a říkat jim, že když se budou rok snažit, můžou se do zahraničí dostat úplně bez problémů.

Souvisí to s celou českou mentalitou? Bojíme se, co si o nás kdo pomyslí?

Myslím, že je to hlavně generační problém. Studenti sami o sobě takhle nepřemýšlejí, ale je to do nich vtloukáno učiteli. Jako by si do nich často promítali svoje neúspěchy. Určitě ne všichni, ale spousta učitelů

Text: Mojmír Sedláček, foto: Jan Mudra

Láká tě studium v zahraničí, ale myslíš si, že na něj nemáš? Omyl! Se zakladatelkou projektu STARTED Lucií Pelčíkovou jsme si povídali o tom, jak její asistence pomáhá studentům dostat se na prestižní vysoké školy v Anglii a USA. Překvapivě není tak těžké přijímacím řízením projít úspěšně, a to i pokud zrovna nejsi třídní premiant.

pracovitý a věnuje budování portfolia nějaký čas, má šanci na přijetí v dobré anglické škole kolem devadesáti procent.

Je takové pomáhání studentům vlastně etické?

Nestává se, že se někdo dostane na školu, na kterou by sám nestačil?

Nad tím přemýšlíme taky. Vedou se o tom debaty i na vzdělávacích konferencích, kam jezdíme. Podle mě záleží na tom, jak je daná služba postavená.

My nejsme schopní dostat na špičkovou univerzitu člověka, který na to nemá; což znamená, že není dost pracovitý nebo se moc nevzdělává. Za nikoho nepíšeme materiály. Pokud k nám ale přijde nadaný student, který jen neví, jak přesně pracovat, doporučíme mu různé aktivity. Zúčastnit se jich pak už ale musí on sám. Většině studentů stačí ukázat směr, trochu je „nakopnout“ a oni si pak strašně moc najdou sami. Beru to tak, že spolupráce s námi je součástí procesu zjišťování informací – člověk musí vědět, kde se zeptat. Kdo se rozhodne si všechno zařídit sám, nebude možná pracovat tak efektivně jako s námi. Svou roli v přijímacím procesu hrají i známky, s čímž také nic neuděláme. V USA sledují známky až čtyři roky nazpět, takže tam se bez dobrého prospěchu na špičkovou školu nedostanete. V Anglii je obvykle zajímá jen maturita.

Jsou mimo naši republiku podobné organizace standardní?

V zahraničí jsou i agentury, které všechny mate­ riály píšou za studenty. Na to bych ale nikdy nepřistoupila. Už jen z toho důvodu, že když se někdo dostane na školu, kam nepatří, stejně ho do roka vyhodí. Obtížnost je podobná jako u kvalitních škol u nás. Univerzity obecně nemají problém s organizacemi, které studentům jen pomáhají, ale nedělají práci za ně. V Česku je navíc specifická situace, protože studenti tu nemají podporu – téměř každá střední škola v Anglii dělá to, co u nás musíme dělat my. Nemám proto pocit, že bychom naše studenty posouvali dál, spíše jim umožňujeme stejné šance jako v jiných zemích. Na spoustě státních středních škol v Praze i jinde po republice nemají o možnostech studia v zahraničí vůbec ponětí, což je smutné sledovat. I proto děláme workshopy na středních školách.

Nesetkali jste se s reklamacemi? Že by si někdo zaplatil vaši službu, pak se na školu nedostal (nebo ho vyhodili) a on z toho vinil vás?

V průběhu celého procesu se snažíme se studenty komunikovat. Když vidíme, že někdo nestíhá plnit plán s aktivitami či přípravami, dáváme včas vědět, že to bude brzy problém. Zatím nám toto varování dopředu vychází, ale časem se tomu určitě nevyhneme, to k tomu patří. Doteď jsme ale měli štěstí na pracovité a odhodlané studenty, kteří jsou ochotní pro úspěch leccos obětovat.

STUDY OR DIE

nechce, aby je studenti přerostli. A to je dost smutné.

Přála bych si, aby studenti věděli, že ty možnosti mají.

Zaměřujete se na britské a americké školy.

Proč zrovna ty?

Celé to začalo Anglií. V přijímacích procesech jsou velké podobnosti, a pokud člověk dodrží určitý standardizovaný postup, má velkou šanci se na libovolnou školu dostat. Začali jsme ho replikovat a zjistili, že postup funguje. Pak se nás spousta lidí ptala i na Spojené státy. Tam máme hodně známých, se kterými jsme začali spolupracovat. Ale to nám zatím stačí; než budeme přidávat další státy, chceme vychytat přihlášky do USA. Prostě se zdokonalovat v tom, co už máme.

Jedním z našich záměrů je zároveň umožnit lidem studium na těch nejlepších univerzitách – a ty jsou většinou v Anglii a Spojených státech.

Jak jste se vyrovnali s popraskem okolo brexitu? Řešíme to každý den. Už první rok po odhlasování odchodu Británie z EU nastal velký propad v množství přihlášek na tamější univerzity, takže kdo se přihlásil, měl mnohem větší šanci. Teď se to zase vyrovnává, protože se studenti tím zmatkem už nechtějí nechat odradit. Univerzity navíc dávají záruky pro studenty, kteří zahajují letos nebo příští rok – k nim bude přistupováno stejně jako k těm domácím. Minimálně pro studenty nastupující v roce 2020 tak budou podmínky stejné, nikdo ale neví, co bude potom. Myslím, že britské školy o studenty z EU velmi stojí a budou se proto snažit, aby dopady brexitu byly co nejmenší.

Naráží zájemce o studium v zahraničí na problémy s českou byrokracií?

Naštěstí je to jednoduché. Celý přijímací proces probíhá jen mezi studentem a univerzitou, navíc v rámci EU není složité uznávání známek z maturity – školy v Anglii si s tím umějí poradit. Ve Spojených státech je to trochu složitější, ale také to jde. Jediné střety s byrokracií bývají kolem toho, aby zůstal člověk v Česku evidovaný jako student kvůli placení pojištění.

Jaká je šance, že se český student dostane na zahraniční školu?

Celkový poměr přihlášených a přijatých (včetně domácích studentů) je na top britských školách kolem deseti až třiceti procent. Studentů z Evropské unie je tam přitom kolem sedmi procent. První věc, kterou po zájemci chceme, je napsání životopisu. Často za námi přijdou studenti, kteří jsou aktivní v různých spolcích nebo třeba už i někde pracovali. Pak je to hlavně o správném napsání motivačního dopisu, což může být problém, ale pokud se trefíte do toho, co daná univerzita hledá, je škola často ochotna přimhouřit oko nad formou. Většinu studentů ale bohužel nikdy nenapadlo věnovat se nějakým mimoškolním aktivitám, nikdo je k tomu nevedl. V takových případech je důležitý čas – kdo se do toho opře, dokáže za několik měsíců (ideálně přes léto) absolvovat spoustu stáží a on-line kurzů a zvýšit svoje šance na přijetí. Kdo je

O STARTED Za projektem STARTED stojí Lucie Pelčíková a Jan Philipp. Společně pomáhají studentům především na středních školách s orientací v přihláškách na zahraniční vysoké školy. „Oba jsme studovali magisterské studium v Londýně. Po návratu do Čech se nás lidé ptali na rady, jak se dá dostat na zahraniční školu. Pomáhali jsme kamarádům a u toho zjistili, že tu není moc organizací, které by dělaly něco podobného pro studenty. Řekli jsme si proto, že se tomu zkusíme věnovat naplno,“ popisuje Lucie vznik projektu STARTED. Ten se aktuálně zaměřuje na přijímačky vysokých škol ve Velké Británii a USA. Říjen 2019 STUDENTA 41

Spolupracujete tedy jak se středními, tak vysokými školami?

Ano. Trochu mě překvapilo, že leckteré vysoké školy nemají majetnickou mentalitu, aby se snažily své studenty udržet – naopak motivované studenty často podporují. Se středními školami je to různé. Bylo pro mě docela zklamání zjistit, že na spoustě míst učitelé vůbec nevědí, jak to s přijímacími zkouškami do zahraničí funguje. Takoví se navíc často bojí cestování a nemají zájem si rozšiřovat obzory. Nejotevřenější jsou školy, které s tím mají zkušenosti – takže takové, odkud už studenti vycestovali. Zatím jsme takhle spolupracovali jen se školami v Praze, ale od tohoto školního roku chceme vyrazit i do regionů. Kupodivu k nám ale chodí hodně mimopražských studentů, do minulého roku to byla většina. V Praze je asi snazší narazit na nějakého známého, který vám pomůže přímo.

42 STUDENTA Říjen 2019

Jak workshopy na středních školách probíhají?

Chodíme hodně už do třeťáků. Je škoda ztratit léto před maturitním ročníkem, tehdy se toho dá ještě hodně udělat. Přímo v maturitním ročníku už je to totiž větší fuška. Když za námi někdo přijde v prosinci, moc času už není – ve Velké Británii se přihlášky podávají do 15. ledna, Oxford a Cambridge mají uzávěrku dokonce už v říjnu. Spolupráci na poslední chvíli nemám ráda, je lepší si všechno v klidu připravit. Dokonce učitelům někdy říkám, ať nám přivedou i druháky, i s nimi už se dá hodně pracovat. Vždycky se snažíme zdůraznit, že na studium v zahraničí má mnohem více studentů, než si všichni myslí. Leckdo se nechá snadno zastrašit, ale každý, kdo studoval v zahraničí, potvrdí, že tamější studenti nejsou o nic chytřejší či nadanější. Možná hraje roli i naše nižší sebevědomí, ale řekla bych, že čeští studenti mají především málo informací a vůbec netuší, co přesně studium mimo rodnou zemi obnáší.

Když se zeptám hloupě – vážně se může normální český student dostat na Oxford nebo Cambridge?

Vždycky mi to znělo jako nedostižná meta.

Hodně záleží na tom, kdy člověk začne na svém portfoliu pracovat a také jestli má jasné zaměření. Když za mnou přijde student z třeťáku, že ho hrozně baví biologie, hodně toho přečetl, absolvoval pár stáží a chce dělat výzkumy, tak opravdu má velkou šanci. Jeden nebo dva roky před přihláškou na Oxbridge je potřeba se začít snažit – tím nemyslím účast na konferenci v Brně, ale například asistování profesorovi na konferenci v Londýně; mezinárodní zkušenosti jsou velkou výhodou. A samozřejmě čím specifičtější dané aktivity jsou, tím se zvyšuje i šance. Doporučujeme obepsat všechny možnosti, i ty nepravděpodobné – vždycky něco vyjde. A pak se na sebe jednotlivé zkušenosti už jenom nabalují. Každopádně Oxford a Cambridge jsou skutečně v dosahu běžného, jen trochu aktivnějšího gymnazisty.

Vysokoškoláků tedy máte podle všeho menšinu. Čím to je?

Myslím, že jsme k nim ještě úplně nenašli cestu. Zatím jsme se soustředili hlavně na střední školy, protože vysokoškoláci si dokážou spoustu informací najít sami – zvlášť ti, kteří mají zkušenosti s Erasmem. Na rozdíl od středoškoláků také mají lepší představu o tom, co a jak by chtěli studovat. Věk není problém, jen je potřeba vědět, jaká je motivace ke studiu – třeba proč se najednou chcete zaměřit na jiný obor, než jaký už máte vystudovaný. Často za námi chodí lidé s otázkou, jestli se dá do zahraničí uznávat bakalář – dá a je to úplně bez problémů, sama jsem to tak udělala. Takže přestup není složitý a někde je navíc magisterské studium jen na rok, takže je to i o poznání levnější. Někdo to tak dělá i cíleně – bakaláře vystuduje tady a na kratší dobu, když už ví, co chce, jde studovat magistra do zahraničí. Takže se nebojte!

STUDY OR DIE

→ KARIÉRNÍ CENTRA POMÁHAJÍ STUDENTŮM I PŘES VLASTNÍ PROBLÉMY

PROČ NEMÁTE TUŠENÍ, ŽE VÁM VE ŠKOLE DOBŘE PORADÍ Zvolit správné povolání nebo si vybrat vysněného zaměstnavatele. To je jen zlomek z mnoha situací, se kterými studentům vysokých škol pomáhají kariérní centra. Jejich služeb ale využívá jen minimum z nich. Přitom právě tato centra mají přehled o současné situaci na trhu práce, znají nejčastější požadavky zaměstnavatelů, dokážou kvalitně připravit na pohovor, nebo dokonce otestovat vaše předpoklady pomocí profesně-psychologických testů, které jinde stojí několik tisíc korun. To vše navíc nabízejí úplně zdarma. Takže kde je problém?

S

nad každá univerzita má vlastní „kariérko“, které řeší všechny mezistupně od výběru správné profese, vyjednání optimální mzdy až po nástup do vysněné společnosti. Pořádá taky workshopy s lidmi z praxe, rozvojové kurzy i výběrová řízení nanečisto, po kterých vám předá zpětnou vazbu. Jenže v Česku jsou tato centra relativně mladá – mezi jedno z nejstarších patří kariérní centrum na Vysoké škole ekonomické v Praze, které se stalo samostatným pracovištěm před dvaceti lety. Ročně zajišťuje tři sta konzultací v českém i anglickém jazyce.

SKANDINÁVSKÉ ZEMĚ JDOU ZASE PŘÍKLADEM

„V západních a severských evropských zemích mají kariérní centra dlouholetou tradici a jsou součástí vzdělávacího systému, zatímco u nás je situace zcela odlišná. Jsme na začátku a s tím vše souvisí,“ vyjádřila se k mládí kariérek Petra Pavlíčková z Kariérního centra Univerzity Hradec Králové, které funguje teprve čtvrtým rokem. Ačkoli tato pracoviště nabízejí velice podobné služby jako ve světě, rozdíl je především ve vnímání potřeby řízení profesního směru a nezakotvení kariérního poradenství ve vzdělávacím systému. „Inspirací pro nás mohou být skandinávské země, kde je kariérové poradenství ve vzdělávacím systému ukotveno a systematicky se se studenty pracuje. Což samozřejmě souvisí s reformou vzdělávacího systému,“ upozorňuje Pavlíčková. U nás je využívání těchto služeb dobrovolné, ve Finsku ale narazíte na povinný školní předmět Kariérové vzdělávání a poradenství už na základní a střední škole.

NÍZKÁ NÁVŠTĚVNOST, VELKÁ DŮVĚRA

Podle průzkumu Special Eurobarometer 417 využilo kariérní služby jen 15 % Čechů starších patnácti let. Říjen 2019 STUDENTA 43

VYBRANÁ KARIÉRNÍ CENTRA V ČESKÉ REPUBLICE CAREER CENTER ČZU

osobní konzultace, úprava CV, příprava na pohovor, pomoc s výběrem zaměstnavatele, skupinové konzultace, rozvojové workshopy, veletrh pracovních příležitostí, programy ve spolupráci se společnostmi, kariérní akcelerátor HackYourCareer

→ cc.czu.cz/cs KARIÉRNÍ CENTRUM ČVUT

personální poradna, konzultace CV, motivačního dopisu, LinkedInu či přípravy na pohovor, osobnostní testování, semináře, mentoring, kariérní poradna, kafe s koučem, videointerview, kurzy podnikání Podnikni to!, knihovna osobního rozvoje

→ www.kariernicentrum.cz KARIÉRNÍ CENTRUM MU

kariérní konzultace, konzultace životopisů a motivačních dopisů, assessment centra, profesně-psychologická diagnostika, rozvojové kurzy, workshopy, eventy se zaměstnavateli, nabídky práce v kariérním portálu JobCheckIN, veletrh státní správy a neziskových organizací MUNIjobNEST, Veletrh práce JobChallenge

→ www.kariera.muni.cz

KARIÉRNÍ CENTRUM UNIVERZITY PARDUBICE KARIÉRNÍ CENTRUM UP

KARIÉRNÍ CENTRUM VUT

individuální poradenství, příprava na výběrové řízení, nácvik sebeprezentace, koučování, workshopy, přednášky s odborníky z praxe, zprostředkování kontaktu se zaměstnavateli, pracovní veletrh Job Start, sdílení nabídek práce

→ kariera.uhk.cz

poradenství, tréninky, kurzy, workshopy, assessment centra nanečisto

→ www.upce.cz/zazemi/karierni-centrum.html

individuální i skupinové poradenství, workshopy, kurzy, kariérní dny, veletrh pracovních příležitostí

→ www.kariernicentrum.upol.cz

přednášky a workshopy, stínové workshopy a mentoring program, podpora podnikavosti, konzultace životopisů, zprostředkování poradenské činnosti, nabídky práce, brigád a stáží

→ www.kariera.vut.cz

„Nám od roku 2016 návštěvnost mírně stoupá. Jsou akce, na kterých máme dokonce skokový nárůst návštěvnosti,“ komentuje situaci Kariérního centra ČVUT jeho manažerka Iva Peláková. Největší zájem v Evropě registruje Dánsko, kde má více než polovina obyvatel zkušenosti s kariérními službami. Což se samozřejmě dá očekávat, protože kariérní poradenství má v už zmíněných severských zemích bohatou historii.

Výzkum se zaměřoval i na typy lidí, kteří využívají tuto formu profesní pomoci. Nejvíce ji poptávali manažeři.

Což potvrzuje, že profesní poradenství dobrovolně vyhledávají spíše cílevědomé osoby, které si chtějí připravit vlastní kariérní plán nebo se poradit ohledně výběru správného zaměstnavatele. Další skupinou však byli nezaměstnaní a třetí příčku obsadili studenti.

Pokud bychom se zaměřili na všechny evropské studenty, má s těmito službami zkušenosti více než třetina. Podobný průzkum se prováděl i v Americe. Podle třetího ročníku Gallup-Purdue Indexu využila kariérní služby polovina amerických absolventů, a to už v průběhu svého studia. Ačkoli se jedná o mnohem vyšší číslo než v Evropě, jen 16 % z dotázaných tvrdí, že tato návštěva byla velice užitečná. My sice navštěvujeme centra méně často, ale zato jsou tři čtvrtiny Čechů přesvědčeny o jejich užitečnosti při hledání práce.

44 STUDENTA Říjen 2019

KARIÉRKA & PROBLÉMY

Spousta práce a málo zaměstnanců, to jsou charakteristické znaky pro většinu českých center. Když si představíte, že během roku zvládnou zorganizovat několik workshopů se zaměstnavateli, vzdělávacích kurzů, pracovní veletrhy, a do toho ještě nabízejí profesní poradenství, řekli byste si, že v jejich týmech je alespoň jeden člověk na eventy, obchoďák, marketér, ideálně tři kariérní poradci a vedoucí centra – to je sedm zaměstnanců. Jenže tak to většinou není.

Kariérní centrum v Olomouci má jen tři pracovníky, v Hradci Králové a ČVUT je vyčleněný jeden celý a jeden poloviční úvazek. Pro porovnání mají známá centra v University of Helsinki jedenáct zaměstnanců, na Yalu dokonce osmnáct. Od počtu pracovníků se samozřejmě odvíjejí i prostory. Zatímco v zahraničí mají svůj dům, na ČVUT disponují jednou kanceláří, kterou ještě sdílejí s jiným univerzitním oddělením.

Malý počet pracovníků tak pravděpodobně ovlivňuje i nedostatečnou propagaci, se kterou se některá centra rovněž potýkají. „Viditelnost je bohužel naše slabá stránka. Univerzita nám sice umožňuje rozeslat na začátku semestru informační e-mail o našich akcích, ale o další propagaci se staráme sami, často nad rámec našich úvazků,“ objasnila

Text: Andrea Soukupová

KARIÉRNÍ CENTRUM UHK

KVALITNÍ A POTŘEBNÉ SLUŽBY

Na internetu najdeme plno návodů, jak vystupovat na pohovoru. Naštěstí si ale uvědomujeme, že jedna obecná rada nemusí být tou pravou. Přece jen životopis, který posíláme na kreativní pozici, by měl vypadat jinak než ten, který míří do advokátní kanceláře nebo veřejné správy. Právě od toho jsou tu individuální konzultace, které jsou přesně na míru našim potřebám. Především o ně a o kontroly životopisů má zájem většina studentů, která navštěvuje Kariérní centrum UP. Pracoviště si zjišťují, jaké potřeby a přání mají studenti, a poté je zařadí do nabídky. Třeba Kariérní poradenské centrum Matematicko-fyzikální fakulty UK zaregistrovalo slabiny studentů v komunikaci, organizaci času a motivaci. Jakmile vytipují potřebná témata, zařadí je do nabídky. Podporu dívek, které chtějí pracovat s technologiemi, zajišťuje Kariérní centrum

KARIÉRNÍ PORADENSKÉ CENTRUM MFF UK

PORADENSKÉ A KARIÉRNÍ CENTRUM VŠPJ

STUDY OR DIE

kariérní poradkyně Zdenka Vykoukalová z Mendelovy univerzity v Brně, která je jedinou pracovnicí specializovanou na kariérní poradenství. Naopak Kariérní centrum Masarykovy univerzity má vlastní tým, který se zaměřuje na marketing a přistupuje k propagaci systematicky. „Budujeme si vlastní databázi studentů a absolventů, kteří se zajímají o naše služby. Díky tomu se nám daří lépe cílit naše komunikační aktivity a naplňovat kapacity akcí,“ vysvětluje manažerka marketingu Jitka Štenclová, která zároveň dodává, že spolupracují s fakultami a využívají i off-line propagaci.

Univerzity Pardubice prostřednictvím letní IT školy.

Umožňují tak něžnému pohlaví proniknout do světa, který byl ještě před pár lety doménou mužů. „V minulém roce byl největší zájem o kurz podnikání a seminář Poznej svoji cenu na pracovním trhu. O osobnostní testování je dokonce větší zájem, než na jaký máme kapacitu,“ komentuje trendy Iva Peláková z Kariérního centra ČVUT. Zároveň dodává, že většina studentů, která přijde na jednu akci, vyzkouší i další.

SEZNÁMÍ VÁS SE ZAMĚSTNAVATELI

Díky úzkému kontaktu se zaměstnavateli mají tato pracoviště přehled o trhu práce a vývoji nástupních mezd. Získat zpětnou vazbu od specialistů i kontakty můžete třeba díky kariérnímu akcelerátoru #HackYourCareer, který pořádá Career center ČZU – jeden den je vyhrazený k přípravě na toto setkání, další den pak jdete do akce.

A pokud pořád nevíte, kudy kam, zkuste si zaměstnavatele obhlédnout třeba na veletrzích. V listopadu se koná Veletrh pracovních příležitostí JobChallenge, který spolupořádají kariérka a centra celoživotního vzdělávání MENDELU, MU a VUT v Brně. Je to možnost, jak se setkat s více než sto dvaceti zaměstnavateli a navštívit poradenský hub nebo talk shows s vystavovateli na jednom místě.

Takových akcí je mnohem víc, stačí se jen podívat na web kariérního centra vaší školy. Tak to zkuste taky – je jedno, jestli jste v prváku, nebo budete brzy státnicovat.

Na to být lepší než ostatní není nikdy pozdě.

mentoring, konzultační služby k CV, motivačním dopisům, hledání zaměstnavatelů, oslovování zaměstnavatelů, exkurze, tematické soutěže, veletrhy, workshopy, semináře, kurzy zaměřené na rozvoj soft-skills dovedností, ankety směřované k uplatnění absolventů

→ www.mff.cuni.cz/cs/ofskp/kariera

individuální kariérní poradenství, profesně-psychologická diagnostika, konzultace životopisů a motivačních dopisů, příprava a nácvik pohovoru, nácvik prezentačních dovedností, pracovně-právní a sociálně-právní poradenství, semináře, workshopy a kurzy osobního rozvoje, nabídky praxe a práce, Veletrh pracovních příležitostí JOBStart

→ www.vspj.cz/student/poradenske-a-karierni-centrum-vspj PORADENSKÉ A PROFESNÍ CENTRUM MENDELU

kariérové poradenství, koučování, konzultace CV a motivačního dopisu, trénink pracovního pohovoru, sestavení profesně-osobnostního profilu, psychologické poradenství a psychoterapie, EEG biofeedback, rozvojové kurzy, assessment centra „nanečisto“, Kariérní den MENDELU, Veletrh práce JobChallenge

ROZVOJOVÉ A PORADENSKÉ CENTRUM VŠE

individuální kariérové poradenství v ČJ i AJ, profesně-psychologická diagnostika, assessment centrum a psychologická diagnostika výběrového řízení, Veletrh pracovních příležitostí Šance, třídenní terénní workshopy mimo prostory VŠE, jednodenní interní workshopy v prostorách VŠE

→ icv.mendelu.cz/poradenske-a-profesni-centrum → rpc.vse.cz

Říjen 2019 STUDENTA 45

RYCHLOPRŮVODCE VÝŠKOU NEJEN PRO ZAČÁTEČNÍKY

Cestu na studijní známe i poslepu. Jenže o dalších odděleních, která jsou připravená podat pomocnou ruku, většina z nás nemá ani tušení. Když se konečně na výšce zorientujeme a získáme přehled o všech jejích výhodách, stojíme s diplomem v ruce a děláme americký úsměv na fotografa při promocích. Nechte si už od prváku poradit se studijní strategií, získáním vysněné práce, případně využijte služby kouče nebo se svěřte psychologovi se vším, co vás trápí. Stáhněte si do počítače software za desetitisíce, požádejte o stipendia a čerpejte informace z prestižních vědeckých databází. Zkrátka využijte potenciál výšky naplno!

PRÁVNÍK, PSYCHOLOG A DALŠÍ

V prváku a ve zkouškovém období vás může přepadnout panika a stres. Ulevit si od případných depresí můžete u psychologa, kterého máte zdarma k dispozici na většině univerzit. V případě, že se vám nedaří zvyknout si na vysokoškolský drive, máte rodinné problémy nebo potřebujete skloubit školu a práci, poohlédněte se po poradenském centru – třeba centrum Alfons na VUT v Brně pomáhá s trénováním mozkových činností, zlepšováním pozornosti a boji proti poruchám spánku pomocí super vychytávky v podobě přístroje EEG Biofeedback.

Hodila by se vám rada od právníka? Svěřte se do rukou toho univerzitního. Můžete si s ním domluvit osobní schůzku, poslat e-mail nebo v případně choulostivějších témat komunikovat anonymně. Takové služby nabízí například ČVUT v Praze a Ostravská univerzita. Užitečné služby hledejte i v kariérních centrech, která pomůžou s určením správného kariérního směru, přípravou na pohovory a vypilováním sebeprezentace. Víte už teď, že chcete podnikat? Se založením start-upu a proražením s inovativními nápady pomáhá studentům Vysoké školy ekonomické v Praze xPORT Business Accelerator VŠE.

SOFTWAROVÉ LICENCE ZDARMA

Neumíte si představit život bez Wordu nebo PowerPointu? Většina univerzit nabízí po celou dobu studia balíček Microsoft Office pro soukromé využití zdarma. Kromě toho si můžete nainstalovat i řadu odborných programů, které se samozřejmě liší podle studovaného oboru. Ke stažení byste měli mít takový software, který potřebujete k vypracování projektů nebo závěrečné práce.

46 STUDENTA Říjen 2019

Vedle instalování do vlastního počítače najdete spoustu dalších programů v počítačových učebnách a studovnách. Naučte se s nimi pracovat, protože se to bude hodit nejen ve škole, ale taky v práci nebo případně jako další položka v životopisu. „VUT nabízí svým studentům například úložiště zdarma i po ukončení studia, aplikace Autodesku, brainstormingový software, nástroje pro řízení projektů a další,“ komentuje nabídku VUT v Brně tisková mluvčí Radana Koudelová. Užitečné programy Statistica, Matlab a IBM SPSS Statistics zase poskytuje Masarykova univerzita. Vyhraďte si čas a zjistěte, jaký software si můžete stáhnout i vy.

Na většině univerzit dostanete po dobu studia balíček Microsoft Office zdarma STIPENDIA NEJSOU JEN PRO PREMIANTY

Každá koruna dobrá! Skvělou zprávou je, že během studia můžete dosáhnout na řadu stipendií. Třeba ubytovací stipendium je určené studentům, kteří mají trvalé bydliště v jiném okrese, než probíhá výuka. Pokud studujete prezenčně, přilepšíte si o čtyři sta až tři tisíce korun měsíčně. Finanční injekci získáte zpětně za odstudované měsíce, obvykle dvakrát ročně v lednu a červenci.

Pokud se vaše rodina nachází v tíživé sociální situaci, zažádejte si o sociální stipendium. To vám přiklepnou, pokud příjem vaší rodiny nebude vyšší než součin částky životního minima a koeficientu 1,5. Dalším oblíbeným přilepšením je stipendium prospěchové, které se liší u každé fakulty. Částka je více než motivační

Text: Andrea Soukupová

STUDY OR DIE

→ VYUŽIJTE ŠKOLNÍ BENEFITY NA MAXIMUM

– a to deset až dvacet tisíc korun. Setkáte se i s podporou mobility, doktorským, mimořádným, uměleckým a tvůrčím stipendiem.

PŘÍSTUP K NEJLEPŠÍM INFORMACÍM Z CELÉHO SVĚTA

Vědění celého světa máte téměř na dosah ruky.

Alma mater vám zpřístupňuje databáze jako Web of Science, Scopus, EBSCO a další. V nich najdete miliony vědeckých článků a tisíce časopisů z nejrůznějších oblastí. „Studenti a akademici nehradí žádné speciální poplatky, ale univerzita vynakládá na nákupy těchto vědeckých informací vysoké finanční částky,“ uvádí Petr Podzimek z Odboru vnějších vztahů Univerzity Karlovy, která ve spolupráci s Ústřední knihovnou UK zpřístupňuje celkem sto dvacet komerčních elektronických informačních zdrojů.

Studentům žurnalistiky a marketingu se určitě hodí přístup do databáze Anopress, která monitoruje český denní tisk a média. Z této mediální databáze a taktéž zahraniční PressReader mohou čerpat studenti Západočeské univerzity. Informace o firmách a jejich podrobné analýzy si lehce ověří všichni na ČVUT v Praze díky HelgiLibrary. Je libo znalosti z Oxfordu?

Přístup k prestižním vědeckým výzkumům? Zapátrejte na webu vaší školy a nechte se překvapit.

STUDENTSKÉ SLEVY

Cenové zvýhodnění pro studenty nabízí mnoho obchodníků. Ušetřit se dá téměř na každém kroku.

Jízdenkou do levnějšího světa je mezinárodní ISIC karta. S ní si v McDonald’s objednáte Velké McMenu za 99 Kč nebo si aktivujete studentský tarif za 499 Kč od Vodafonu. Milovníci Forbes si předplatí tento časopis s 15% slevou a VOGUE s 48% slevou. Radost můžete udělat i svým chytrým zařízením a za poloviční cenu jim obstarat bezpečnostní software ESET, který je ochrání od internetových neřádů. Pokud chcete obdarovat ještě někoho dalšího, zavítejte do dárkové prodejny ALBI, která slibuje 10% slevu. Zelená studentská kartička určitě okoření váš společenský život, protože zvýhodňuje vstupy na některé festivaly, do kin, divadel, muzeí, hradů a zámků. A to nejen českých, ale i zahraničních! Nakonec nesmíme zapomenout i na medializovanou 75% slevu na dopravu.

NEJEN VÝHODY, ALE I POVINNOSTI

Pokud nemáte trvalé bydliště v České republice, buďte na pozoru. Možná nevíte o poplatku za komunální odpad, který v některých městech musejí platit „cizinci“. Třeba v Brně vám svoz odpadu začnou účtovat při pobytu delším než tři měsíce. Letos v létě tu třeba čekalo nemilé překvapení na zahraniční studenty, kterým magistrát vyměřil poplatky až za tři nezaplacené roky. Podobně to funguje i v Ostravě – platit musíte v případě, když tady bydlíte déle než devadesát

dnů. V Praze si s tím ale nelámejte hlavu. Poplatníkem je majitel nemovitosti, který částku odvádí za vás.

Výčet univerzitní nabídky není zdaleka celý. S Erasmem+ se můžete vydat na prestižní školy a poznávat svět. Čerpat zkušenosti a realizovat se jde ve vysokoškolských spolcích, studentských komorách nebo senátu. Pomocnou ruku studentům se specifickými studijními potřebami nabízejí specializovaná střediska.

A když jste nemocní, nemusíte jezdit za svým obvodním lékařem. Stačí navštívit toho univerzitního.

Školy nabízejí moře služeb, za které si běžně platíte.

Právníci, psychologové, kariérní poradci, koučové i doktoři jsou vám po ruce a úplně bezplatně. Říjen 2019 STUDENTA 47

→ MANAGEMENT CONSULTING

DESETIBOJ V BYZNYSU Zvládat na profesionální úrovni jeden sport je pro většinu profesionálů docela dřina.

Pak tu ale máte i desetibojaře, kteří excelují hned v celé škále disciplín a kolikrát na nás tím, jak to všechno s přehledem dávají, dělají dojem, že nemůže být nic jednoduššího.

Jenomže to je asi tak to poslední, co to je – jednoduché. To samé platí i pro consulting.

P

ADVERTORIAL

JAK ZAČÍT V CONSUTLINGU Pokud si chcete práci konzultanta vyzkoušet na vlastní kůži a rovnou tím i pomoct dobré věci, nesmí vám uniknout každoroční Accenture Pro Bono consulting program, ve kterém skupina studentů pod vedením zkušeného konzultanta navrhuje a řeší různé projekty pro neziskové organizace.

Ten letošní už je sice za námi, ale napřesrok do toho můžete jít znovu.

Zároveň máte možnost v Accenture pracovat při škole v rámci consulting internship programu.

Stačí sledovat accenture.cz/careers.

48 STUDENTA Říjen 2019

od pojmem consulting si lidé často představují různé věci a různé činnosti. Někdo radí lidem se správou jejich financí, konzultanta si ale můžete najmout i pro poradenství při šlechtění fazolí. S management consultingem, o kterém se budeme bavit v následujícím textu, ale tyhle úkoly nemají mnoho společného. Takže co je podstatou? „Není to vždy lehké vysvětlit,“ přiznává Honza Zvěřina ze společnosti Accenture, který se právě management consultingu věnuje. „Jako konzultant například jdete ke klientovi a snažíte se mu pomoct zrychlit nebo zefektivnit proces, se kterým on sám nemá interně tolik zkušeností.

Nejdřív zjišťujete, jak to celé funguje, mluvíte s lidmi, kteří se problematikou denně zabývají, a zkoumáte, jaký je aktuální stav. Informace, které zjistíte, pak přetvoříte do rozumného výstupu a pokusíte se navrhnout řešení. To pak prezentujete velmi zjednodušeně jako – milý kliente, stav procesu, který vás trápí, je ABC, protože vám drhne DE, dělat s tím můžete FGH, stát vás to bude IJK a mimochodem si musíte dát pozor ještě na L a M.“

92 ZE 100

Oborů, kterým se konzultant může věnovat, je nespočet, a to zejména pokud pracuje ve velké poradenské společnosti, jako je Accenture. Mezi její klienty patří například v USA celých 92 společností z žebříčku Fortune 100, který – pokud ho neznáte – každý rok řadí ty nejúspěšnější firmy podle jejich aktuálního obratu, ziskovosti a dalších ukazatelů.

Spolupráce s klienty, což bývají velké mezinárodní firmy, zpravidla začíná od menších projektů, na kterých si nejprve obě strany vyzkoušejí, jestli jim to celé dává smysl, a teprve potom se přechází do projektů větších a komplexnějších. U jednoho klienta často běží několik projektů zároveň, na kterých pracuje třeba až stovka specialistů a konzultantů z různých oborů včetně IT. „Důležitá je samozřejmě koordinace všech týmů, aby si tam, kde je to možné, vzájemně pomáhaly a postupovaly co nejefektivněji. Co se konzultantů týče, čím je člověk zkušenější, tím složitější dostává projekty a náročnější pozice na nich. Nejde to všechno hned a najednou, to by se z toho nejspíš dřív zhroutil. Začít tak může třeba už na škole jako

part-time podpora některého z našich manažerů a postupně dostává zajímavější, zodpovědnější a náročnější práci,“ popisuje Gabriela Čechová, která stejně jako Honza v management consultingu začala právě už při škole.

BANKY, DOLY I CHYTRÁ AUTA

Gabriela je v divizi Products, což znamená, že se stará o klienty, kteří vyrábějí především fyzické produkty, a momentálně jim pomáhá řešit hlavně digitální záležitosti. Honza je ve finančních službách, takže mezi jeho klienty patří zejména banky a pojišťovny. „Při jednom z projektů jsem ale strávil dva měsíce v povrchovém dole na vápenec. Pomáhal jsem nastavit nákupní procesy, zatímco nedaleko každou chvíli vybuchoval dynamit.

To byl hodně netradiční zážitek,“ směje se Honza.

Právě na tohle angažmá v dole prý vzpomíná jako na svou nejzajímavější pracovní zkušenost, ani další projekty ale nejsou nuda. „Jedna banka nás kdysi oslovila s tím, že by potřebovala zrychlit proces udělování hypoték, který trval příliš dlouho a nebylo zcela jasné proč.

Nejdřív jsme vyrazili na mystery shopping a zjišťovali, jak ten proces probíhá z pohledu klienta. V jednu chvíli jsem měl rozjednaných asi patnáct hypoték a stále mi někdo volal s lepší nabídkou,“ směje se Honza. „První problém jsme našli okamžitě – zhruba půlka poboček nám dávala jiné formuláře než ta druhá.“ „Pak jsme se vydali přímo do společnosti a tam detailně zjišťovali, jak celý proces probíhá, a měřili, jak dlouho trvají jednotlivé kroky. Zjistili jsme, že problém je i v oceňování nemovitostí, protože zrovna vrcholil hypoteční boom a znalců bylo velmi málo. Přitom ale už tehdy existovaly start-upy, které vám běžný byt v Praze ocení během pár vteřin na základě adresy, výměry, patra a dvou fotek. Navrhli jsme to využít a světe div se: systém se používá dodnes.“

VŠECHNY FIRMY JSOU DNES TECHNOLOGICKÉ

Není to tedy o tom, že by konzultant za firmou přišel a řekl, ať svůj červený produkt dělají v zelené, protože ta momentálně víc frčí, naopak se tu pracuje na hlubokých analýzách oboru, firmy i trhu a výsledkem mohou být hodně zajímavé věci, a to zejména proto, že technologie už dávno nehrají prim jen u IT firem.

„Hodně se teď pohybuji u automotive klientů, kde se aktuálně řeší dvě velmi zajímavé oblasti – různé možnosti využití dat, která auta už dnes zaznamenávají, a internet věcí (IoT). Na základě toho, jaký jste řidič, vám pak v (ne tak vzdálené) budoucnosti budou moci pojišťovny vypočítat levnější nebo dražší pojištění, auto na základě čidel a senzorů, které má v sobě zabudované, přesně zjistí rozsah a cenu škody, když nabouráte, nebo se o vteřinu dříve dozvíte, že před vámi prudce zabrzdila jiná auta. Díky technologiím bude taky možné do auta posílat pokyny – zahřej mi sedačku a pusť rádio, než nasednu – a auto vás zase upozorní třeba na to, že ho někdo krade,“ vyjmenovává Gabriela vychytávky moderního automobilismu. „Jsou to zajímavé koncepty, na kterých můžeme jako konzultanti pracovat, a dokonce je pro naše klienty i kompletně vymýšlet a realizovat, což je pro mě osobně asi ta nejzajímavější součást práce,“ podotýká.

VÝZVA ZA VÝZVOU

První tři čtyři týdny na každém projektu jsou prý nejzajímavější. Člověk totiž musí ve velmi krátkém čase nasosat veškeré informace, které potřebuje k tomu, aby mohl začít pracovat. Každá firma je jiná, má jiné procesy, jiné problémy a jiná očekávání. A jakmile jeden projekt skončí, začíná jiný, v jiné firmě a zase s jinými záludnostmi. Konzultant se tak de facto nikdy

nenudí. „Vlastně čelíme nějaké výzvě, tu pokoříme a přejdeme k výzvě další,“ shrnuje to Gabriela. „A to nás i dost zoceluje. Na začátku projektu máte kolikrát pocit, že je to nad vaše síly, ale pak se do toho vrhnete a nakonec to vždycky nějak jde,“ doplňuje Honza. „Je to jako ve sportu. Když děláte deset sportů naráz, zlepšíte se v každém z nich a tady je to to samé, jen mentálně. Takže když dělám projekt, dělám vlastně taky takový desetiboj a na konci z toho vyjdu o něco chytřejší a zdatnější ve všech jeho aspektech, umím lépe plánovat, přistupovat k problému strukturovaně a efektivněji ho vyřešit.“ Na začátku přitom nepotřebujete o moc víc než selský rozum a dobré komunikační dovednosti, protože konzultant není jenom mistrný plánovač a generátor skvělých nápadů, ale také vyjednavač, který musí potlačit své ego na úkor úspěchu celého týmu. Takoví nejsme všichni a je to v pořádku, kariéra v consultingu totiž není pro každého a poznáte to už při výběrovém řízení, které se leckomu může zdát poměrně náročné.

Honza by ho ale prý stejně doporučil všem: „Strávíte den řešením logických her a týmových zadání a poznáte nejen zajímavé lidi, ale především sami sebe. Na konci dne získáte detailní profil toho, jaké jsou vaše silné a slabé stránky a jak vás ostatní lidé vnímají. To je podle mě do začátku jakékoli kariéry hodně dobrá věc. Ať už se rozhodnete pro consulting, nebo pro úplně jiný obor.“

HONZA & GABRIELA Gabriela Čechová vystudovala ekonomickou analýzu na VŠE s orientací na ekonomii energetiky během studia v Norsku.

Zrovna moc ji nezajímaly daně ani audit, zato ale ráda řešila problémy a zdolávala nesnáze.

A Jan Zvěřina se zase po studiu ekonomie v Německu vrhl na práva, ale zjistil, že svět consultingu je přece jen akčnější než život v advokacii.

Oba se proto nakonec potkali v consultingu ve společnosti Accenture a svého rozhodnutí prý v žádném případě nelitují. Říjen 2019 STUDENTA 49 SM000329

TECHNOLOGIE

→ JAK BY VYPADALA PLANETA 2.0?

ZKUSTE TO VYMYSLET ZA 24 HODIN!

P

ADVERTORIAL

ČEZ INOVAČNÍ MARATON Pátý ročník akce proběhne letos 7.–8. listopadu a stejně jako v minulých letech je otevřen pro 30 studentů a studentek jakýchkoliv oborů, kteří se pokusí ze sebe za 24 hodin dostat inovační maximum. Letos poprvé má navíc vítězný tým nárok na výhru 50 000 Kč. Vyzkoušet si práci v časovém presu můžete i vy, přihlášky jsou otevřené. Tak mrkněte na kdejinde.cz a zkuste štěstí.

Být vzhůru 24 hodin je už docela maraton. Místo trénovaných nohou a dobré fyzičky ale budeš potřebovat hlavně hlavu plnou nápadů a chuť dotáhnout je do konce – alespoň tedy do formy prototypu. Říkáš si, že 24 hodin na vymyšlení konceptu složité inovace není zrovna hodně? Přesvědčíme tě, že opak je pravdou. Letos na téma „Jak by vypadala planeta 2.0“, a dokonce s prize money 50 000 Kč pro vítězný tým!

ojízdná dobíjecí stanice pro elektrokola, chytré hodnocení kvality života ve městech nebo sdílené solární elektrárny. Všechny tyhle nápady vzešly z předchozích dvou kol Inovačního maratonu, soutěže, kterou Skupina ČEZ letos pořádá už popáté, a to pro všechny studenty a čerstvé absolventy bez rozdílu školy, studovaného ročníku nebo oboru. Co se tu počítá, je zájem o inovace, a hlavně chuť vymyslet a navrhnout zlepšovák, který by lidem mohl usnadnit život. Důležitou podmínkou je fakt, že vynález musí být opravdu sestrojitelný a ekonomicky udržitelný. Na začátku dostáváte obecné téma a žádné další meze už se vaší fantazii nekladou. Letošní zadání se bude točit okolo „postapokalyptické“ myšlenky Planety 2.0.

KUPTE SI KUS ELEKTRÁRNY

CHYTRÁ DOBA, CHYTRÁ ŘEŠENÍ

NÁPADY, ÚNAVA A ZASE NÁPADY

Předloňské téma akcentovalo rozvoj smart cities a studenti k němu vymysleli celou řadu inovací – například autonomní taxislužbu bez řidiče, inteligentní vyhledávač volných parkovacích míst anebo tzv.

Smart Rating, tedy chytré hodnocení kvality života v konkrétních městech a obcích na základě kvality jejich ovzduší, hustoty dopravy, hluku nebo počtu parkovacích míst.

Tématem loňského kola byla digitalizace, ke které účastníci zpracovali třeba koncept pojízdné dobíjecí stanice pro elektrokola a elektrokoloběžky, která by zároveň mohla sloužit jako první pomoc pro elektromobilisty, kterým nečekaně došla šťáva. Padl i nápad na inteligentní autonomní vozítko, které by vozilo seniory k lékaři, dálkový systém, který by kontroloval, zda jste při odchodu z domu vypnuli plyn či vodu a dalším z vynálezů byl i digitální hlídač kvality vzduchu v budovách.

Loňským vítězem se ale nakonec staly sdílené solární elektrárny, ve kterých porota viděla největší potenciál. „Ve tři hodiny ráno jsme zjistili, že nápad, který jsme celý den rozpracovávali, je k ničemu. Ve čtyři nás pak napadla myšlenka sdílených solárů, takže jsme měli na přípravu prezentace jen čtyři hodiny,“ vzpomíná Matěj z vítězného týmu.

Spolu s týmovými kolegy Josefem a Jiřím ve svém řešení mysleli hlavně na mladé lidi s ekologickým cítěním, kteří si nemohou dovolit kupovat fotovoltaiku, ale přesto by se rádi podíleli na rozvoji zelené energetiky – prostě by tak zainvestovali do výstavby elektrárny a podle jejich investice by jim připadl podíl na její výrobě, kterou by monitorovala speciální mobilní aplikace.

Maraton netrvá 24 hodin jen proto, že to hezky zní. „Celý čtyřiadvacetihodinový program je rozdělen do několika částí, které jsou naplněny logicky poskládanými činnostmi respektujícími inovační proces a využívajícími aktuální stav účastníků – úroveň energie, únavu, aktivitu mozku v různých fázích dne atd.,“ vysvětluje Tomáš Šedivý z ČEZ. I únava totiž paradoxně dokáže nastartovat nové kolo brainstormingu, a vést tak k ještě lepším nápadům.

Akce ale není jen o tom, co si vymyslíte, protkaná je také různými společnými částmi, při kterých se všech třicet účastníků naráz učí inovační techniky nebo si užívá překvapení – minule třeba jízdu elektromobilem Tesla nebo vyzkoušení speciálních brýlí pro rozšířenou realitu. Pokud navíc uděláte dojem, můžete se společností spolupracovat i dál, ať už na stáži, anebo rovnou v rámci nějaké formy pracovního poměru – a to třeba zrovna u zrodu reálného projektu, který vzejde z vašeho nápadu.

50 STUDENTA Říjen 2019 SM000300

Nejlepší rok v dějinách Speciál k 30. výročí sametové revoluce

Jak se formovalo studentské hnutí v roce 1989 Respekt Speciál: 1989 - Nejlepší rok v dějinách

Příběhy, události, dobové texty, rozhovor s T. G. Ashem o nejoslnivější ze všech revolucí a mnoho dalšího.

Celkem 130 stran o nejlepším roce v dějinách PRÁVĚ V PRODEJI SM000341

→ LÉČBA ÚZKOSTÍ VIRTUÁLNÍ REALITOU

Virtuální realita se vkrádá do našich domovů, telefonů i škol. Poslední dobou na ni ale narazíme už i v oblasti zdravotnictví, psychologie a udržování zdravého životního stylu. Nasadit si brýle, projít se po Marsu, zabíjet vetřelce i Avatary nebo se jen tak porozhlédnout po Bali. To všechno půjde pohodlně z vlastního obýváku, postele, domova důchodců i posilovny.

S VR DO PLAVEK

Touha po krásném a svalnatém těle trápila část populace asi v každém lidském pokolení. Dnes se navíc nemalá procenta aktuálních generací potýkají s civilizačními chorobami, spojenými s nedostatkem pohybu.

Epidemie obezity se šíří na pozadí neaktivních životů bez motivace ke cvičení a pohybu a taky masového rozšíření sedavých zaměstnání. U dětí a náctiletých je pak na vině i nekonečné paření her. Proti trendu 52 STUDENTA Říjen 2019

nepohybu vyráží do boje virtuální realita s jasnou misí přenést cvičení i zdravější životní styl do 21. století.

Jedni z pionýrů zavádění virtuální reality do oblasti fitness, rehabilitace a motivace ke cvičení jsou zakladatelé firmy Icaros. Společnost vyrábí fakt vychytané balanční přístroje, které umějí propojit virtuální rea­ litu s cvičením tak, že umožňuje uživatelům v obýváku i v posilovně létat nebo se potápět. VR brýle na hlavě umožňují zlepšovat kondici obecně, případně se

Text: Petr Cieslar, foto: Reuters, archiv Icaros

VR HEADSETY HLEDAJÍ NOVÁ POLE PŮSOBNOSTI

i zaměřit na různé svalové skupiny odděleně. „Nejen že je Icaros vhodný, ale jedná se dokonce o přístroj, který byl původně používán k rehabilitačnímu cvičení. Jde tedy spíše o posilovací cvičení s virtuální realitou realizovanou například brýlemi Gear VR. Určitě zákazníkům doporučujeme sportovní oblečení i pevnou obuv, protože při cvičení na Icarovi se stoprocentně zapotí,“ popisuje Alena Škopová z VR Dimension v Praze, kde přístrojem Icaros disponují.

Virtuální realita se podle ní určitě stane nedílnou součástí posilování i cvičení. Technologie se totiž neustále vylepšuje a díky poklesu pořizovacích cen se pomalu stává finančně dostupnou i širší veřejnosti. „Upřímně, kdo by si nechtěl zpestřit mnohdy úmorné cvičení, když se mu nabízí tahle úžasná a inovativní možnost,“ vyzdvihuje cvičení ve VR Alena Škopová.

KLADIVO NA ÚZKOSTI

Virtuální realita si své místo vydobyla i v psychologii a neurovědách. Konkrétně v léčbě úzkostných poruch, do kterých se řadí fobie, tedy nepřiměřené strachy (klasicky třeba ty z výšky, z létání, z řízení automobilů, ale i z uzavřených prostor). Zkoumá se i využití k léčbě mnoha dalších duševních potíží, jako je posttraumatická stresová porucha, různé druhy poruch příjmu potravy, a dokonce i sexuální dysfunkce.

Mezi jedny z hlavních výhod virtuální reality patří možnost nasimulovat téměř jakékoli prostředí a tohle prostředí v závislosti na reakcích pacienta kontrolovat.

Změny prostředí jde využít i ve formě biofeedbacku (biologické zpětné vazby v reálném čase) – ten zahrnuje měření krevního tlaku, tepu, teploty nebo pocení.

To vše se děje téměř ihned, a proto může terapeut klientovi naměřená data interpretovat, a vytvořit tak terapii na míru s cílem postupného zlepšení. „Simulovat je možné i jevy, kterým by bylo klienta náročné exponovat v reálném životě. Například při strachu z létání může být sezení ve VR provedeno určitě častěji než skutečný let letadlem,“ komentuje využití VR v psychologické léčbě psychiatrička Elis Bartečků z Lékařské fakulty MUNI a Fakultní nemocnice Brno.

Při podobných terapiích je zároveň pozitivní to, že se dějí v podmínkách, kde je možné měřit a zaznamenávat chování klienta nebo různé fyziologické proměnné. „Údaje mohou sloužit pro porovnání účinnosti samotné intervence nebo pro klienta jako motivace. Zajímavá je také kombinace biofeedbacku a virtuální reality,” shrnuje další výhody Elis Bartečků, která se právě na propojení virtuální reality a již zmíněné zpětné vazby těla se svým týmem momentálně soustřeďuje.

Podle psychiatričky by při finanční dostupnosti VR a dostatečné automatizaci jednou mohli virtuální rea­ litu k léčbě využívat sami pacienti i v domácím prostředí. Jak ale dodává, technologie VR sice může mít v budoucnosti určité místo v léčbě úzkostných poruch, nicméně zcela nahradit psychoterapii a farmakoterapii se jí zřejmě nepovede. S největší pravděpodobností tak bude sloužit jen jako pomocná metoda.

NAHRADIT PSYCHOTERAPII A FARMAKOTERAPII SE VIRTUÁLNÍ REALITĚ ZŘEJMĚ NEPOVEDE Říjen 2019 STUDENTA 53

TECHNOLOGIE

Pohyb ve 21. století nabírá nový rozměr.

Nemusíte cvičit v obyčejné realitě, ale v té virtuální

TECHNOLOGIE

TAHLE REALITA JE PRO STARÝ

SENIOŘI BUDOU VE VIRTUÁLNÍM MĚSTĚ NAVAZOVAT KONTAKTY, JEZDIT DOPRAVNÍMI PROSTŘEDKY A CHODIT DO MĚSTSKÉ ZOOLOGICKÉ ZAHRADY 54 STUDENTA Říjen 2019

Teď tu máme modelovou situaci – jste staří, trpíte artritidou nebo mírnou kognitivní poruchou, stěží se hýbete, ale stejně se toužíte projít po nějakých těch horách, případně zalítat si v oblacích jako pták nebo si prostě jen chcete postavit vlajku na Měsíci, jako to za vašeho mládí udělal Armstrong. Je jasné, že fyzicky to nezvládnete, ale ve virtuální realitě je možné všechno.

Protože máte to štěstí a stárnete v 21. století, nabízí se vám pořádný trénink kognitivních schopností skrze virtuální hry, simulující realistické prostředí i klasické všední situace. I když vám tak možnosti v opravdovém světě kvůli tělesnému zdraví pokulhávají, ve virtuálnu si můžete efektivně udržovat své návyky a provádět činnosti, na které jste byli zvyklí v běžném životě. Takovéhle virtuální hry se dají preventivně použít u zdravě stárnoucích osob, ale uplatnění najdou i jako terapeutická stimulace u lidí s mírnou kognitivní poruchou.

Ve vývoji virtuálních her „pro starý“ jsou vědci i vývojáři z Česka skutečnými průkopníky.

Například výzkumníci z Národního ústavu duševního zdraví v Praze vytvářejí společně s vývojáři z firmy 3dsense pro aktivnější život seniorů rovnou celé virtuální tréninkové město. „To se skládá z několika čtvrtí, mezi kterými se trénovaná osoba pohybuje, v klíčových budovách se pak odehrávají jednotlivé tréninkové úkoly.

Zároveň v mapě najdete i lokace zábavné nebo odpočinkové. Úlohy trénují kromě paměti prostorovou orientaci,

vědomé rozhodování, plánování či pozornost,“ popsala virtuální platformu hlavní řešitelka projektu Iveta Fajnerová z NÚDZ. Senioři budou ve virtuálním městě navazovat kontakty, jezdit dopravními prostředky a chodit do městské zoologické zahrady. Za zvládnutí různých tréninkových úkolů je pak čeká odměna v podobě žetonů, které mohou proměnit například za nové oblečení pro svou virtuální postavu, za doplňky do virtuálního domova anebo vstupenky do lokací určených k zábavě a odpočinku. „Nejen v České republice, ale ani ve světě zatím nebyl dostupný podobný komplexní tréninkový systém pro seniory a osoby s mírným deficitem rozpoznávacích funkcí, který by aktivně zapojoval mozek i tělo pohybem a řešením situací a úkolů ve virtuálním prostředí. S ohledem na stárnutí české populace začínají být nástroje pro zvýšení aktivity a kvality života seniorů nezbytné,“ komentuje projekt Petr Konvalinka, předseda Technologické agentury ČR, která toto převratné pojetí práce se seniory podpořila částkou téměř 7,5 milionu korun.

Dokončení projektu se plánuje už v roce 2020. „V letošním roce zvládneme připravit detailní design čtvrtí virtuálního města. Zároveň budeme vyvíjet další doplňkové úkoly a propojovat tréninkové hry do společného řídicího systému. Proběhne také testování prototypů jednotlivých tréninkových her u zdravých seniorů,“ informuje o stavu vývoje aplikace Jan Hrdlička z vývojářské firmy 3dsense.

u webu zam těv iř vš

u on ef

Pro ná

Společný projekt serveru Aktuálně.cz, Hospodářských novin a Nadace České spořitelny zaměřený na vzdělávání.

tento kód fot oa na e t

em vašeho te rát l pa

ChytréČesko.org

SM000344

Úspěšnost společnosti určuje její nejslabší článek

56 STUDENTA Říjen 2019

OBSTÁLI BY NAŠI OBLÍBENCI V PRÁVNÍM STÁTU? Superhrdiny i superhrdinky milujeme. Dokážeme jim leccos odpustit, obdivujeme je pro jejich svaly, intelekt, smysl pro humor, ale především právě kvůli dovednostem, na které naše povadlé tělo rozhodně nikdy nedosáhne. Občas k nim dokonce vzhlížíme jako k morálním kompasům. Jak ale tyhle dokonalé nadlidi vnímá právo? A co by pro moderní právní stát znamenala existence superhrdin(k)y? S teoretikem práva Petrem Aghou jsme o problémech spravedlnosti v realitě superhrdinů hodili řeč.

Text: Petr Cieslar, foto: Veronika Vimmerová, reprodukce – TM & DC Comics 2008 Warner Bros. Entertainment Inc.

Mají se superhrdinové a právo rádi? Přece jen se občas superhrdinům něco nepovede, občas musejí jít za hranu zákona…

Vztah superhrdiny k právu a zákonům představuje určitý paradox. Superhrdina sice (většinou) usiluje o zachování spravedlnosti, ale přítomnost superhrdiny nebo superhrdinky ve společnosti a potencialita jejich schopností už sama o sobě postačuje k postupnému rozpouštění myšlenky právního státu.

Postupnému rozpouštění myšlenky právního státu?

Nejsou to právě superhrdinové, kdo právní stát (potažmo spravedlnost) brání?

Idea právního státu stojí na předpokladu, že se společnost řídí zákony, které jsou pro všechny bez výjimky závazné, a o vině a trestu rozhoduje v soudním řízení soud. Jenže superhrdinové zastávají takovou koncepci spravedlnosti, která se, na rozdíl od procesní spravedlnosti, vzešlé z moderních koncepcí práva a právního státu, neomezuje procesními pravidly řádného procesu. Superhrdinové se tak vlastně neustále pohybují za hranicí zákona.

Byl by nějaký konkrétní příklad, kdy je superhrdina neustále za hranou?

Například ve filmu Batman: The Dark Knight Returns Batman říká: „Vždycky jsme byli zločinci. Musíme být zločinci“. Zdůrazňuje tím skutečnost, že aby superhrdina mohl skutečně chránit společnost, její hodnoty a zákony, musí brát spravedlnost do vlastních rukou a porušovat zákon. Jedině tak ho může zachovat efektivní a nedotčený, protože aparáty státu, které zákony přijímají a implementují, to nedokážou dělat efektivně.

Batman se tedy musí stát zločincem.

Nejsou ale superhrdinové svým způsobem k takovému jednání nuceni? Pokud policie, právo i vyšetřovatelé jsou na superpadouchy (i obecně na padouchy) krátcí a mantinely „klasického“ zákona nestačí.

Z hlediska principů právního státu je nutné hodnotit aktivity superhrdinů jako zjevně protiprávní, a to i přesto, že jednání našich superhrdinů je motivováno neschopností orgánů státu ochraňovat spravedlnost zakotvenou v zákonech. Ve výsledku je tak z pohledu právního státu těžké rozlišovat mezi superhrdinou a superpadouchem, oba se totiž pohybují za hranicí zákona. Jejich jednání většinou odlišuje jen motivace jejich skutků.

Třeba v případě boje Batmana s Jokerem jde spíš o jejich PR a příběh než o spravedlnost? Ona Jokerova apokalyptická vize chaosu taky není k zahození.

Boj mezi dobrem a zlem je zřejmě hlavní důvod, proč je možné považovat kroky a činy superhrdinů za stále legitimní, když už ne za legální. Tohle měřítko ale není zdaleka tak černobílé, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Superhrdina je sice obhájcem právního státu, avšak za užití prostředků, které mohou být samy o sobě označeny jako protiprávní. Hlavním problémem pro moderní společnost je ale to, že pokud jednotlivec bere spravedlnost do vlastních rukou, není možné zaručit, že to je právě ta spravedlnost, na které se jako společnost chceme shodnout. A kdo tedy bude strážit strážce?

Ne každý, kdo je považován za hrdinu, je nutně heroická postava

Tenká hranice mezi superhrdinou a paduchem. Batman a Joker si nemají co vyčítat

Dalo by se oponovat, že superhrdinové jsou superhrdiny i proto, že by přece neudělali nic nečestného. Nic nespravedlivého. Nic za hranicí únosné morálky společnosti.

Přitažlivost superhrdinských mýtů může fungovat právě v představě o výkonu dokonalé pomsty a neomezené moci. Možnost takové zákazy překročit je ale vyhrazena jenom superhrdinům, kteří se, na rozdíl od vojáka, policisty nebo vládního agenta, téměř výhradně pohybují mimo omezení zákona.

Není v tom případě superhrdinství jen v našich hlavách?

Je to tak. Jak superhrdina, tak superzločinec při dosahování svých cílů jednají vždycky mimo zákon, otázka (ne)přijatelnosti jejich jednání je tak otázkou Říjen 2019 STUDENTA 57

KULTURA

→ ZLOČIN A TREST VE SVĚTĚ SUPERHRDINŮ

KULTURA

Dá se říct, že Batman: The Dark Knight je vlastně detailní sondou do paradoxu superhrdinů před zákonem?

The Dark Knight tahle témata velmi dobře ilustruje – ukazuje neoddělitelný vztah mezi hrdinstvím a zločinem a dost dobře taky to, že ne každý, kdo je považován za hrdinu, je nutně heroická postava a že existuje velmi tenká hranice mezi superhrdinou a superpadouchem. Batman v něm od začátku prohlašuje, že chce odejít do ústraní. Chce, aby ho nahradil někdo, kdo bude konat hrdinské činy i bez masky. Harvey Dent se mu jeví jako člověk, který takovým hrdinou bez masky může být. Ale film ukazuje, že hrdina bez masky existovat nemůže, masku potřebuje i padouch. Film The Dark Knight dochází k závěru, že existence hrdiny je podmíněna existencí masky. Tou maskou ale není superhrdinský kostým, je jím hlavně maska padoucha – bez přítomnosti padouchů nemá hrdina ve společnosti místo.

Superhrdina se oblečením kostýmu staví mimo náš svět a zákon. Maska ho osvobozuje od reality

PETR AGHA Mgr. Petr Agha, Ph.D., LL.M., se ve své výzkumné činnosti zabývá problematikou lidských práv, politickou teorií a sociologií práva.

Pracuje v Ústavu státu a práva AV ČR a působí i jako odborný asistent katedry politologie a sociologie Právnické fakulty UK. 58 STUDENTA Říjen 2019

naší ideologie – to je to měřítko, pomocí kterého nakonec určujeme, kdo je hrdina a kdo padouch. Dělicí čára mezi oběma je spíš otázkou naší perspektivy než nějakého univerzálního měřítka. Orientační bod naší morální perspektivy určuje soulad jednání superhrdiny s naší představou o tom, co je a co není spravedlivé.

Proto může hrdina – za potlesku našeho libida, které oslavuje překročení společenských tabu – jednat.

Zůstaňme tedy u Batmana. Miliardář Bruce Wayne, po nocích převlečený do netopýřího obleku, umně bojuje proti zločinu ve městě Gotham. Na opačné straně „spravedlnosti“ stojí Joker. Oba jsou de facto superhrdinové, ale Batman je pro většinu společnosti za klaďase. Jenže to dělení se odehrává jen v našich hlavách.

Joker a Batman, obě postavy důsledně sledují svůj vlastní etický imperativ – pro Batmana je to boj se zločinem, pro Jokera zase vytváření chaosu, a to i přesto, že je jejich poslání neustále ohrožuje na životě. Na několika místech filmu Batman: The Dark Knight Joker dokonce vítá svou vlastní smrt jako součást svojí snahy o rozpoutání chaosu. Batman se zase vystavuje fyzické bolesti i ohrožení života, a to i přesto, že si je dobře vědom toho, že za svoje činy nezíská od společnosti, kterou chrání, žádné uznání. Naopak, společnost ho odsoudí. Musí chránit svou pravou identitu, a dokonce musí, v souladu s imperativem, který určuje jeho etickou mapu, přijmout roli zločince se všemi jejími důsledky, pokud je to jediný způsob, jak zachovat řád a spravedlnost.

Padla zmínka o masce, o které se dá přemýšlet jako o nějakém univerzálním znaku superhrdinství.

Problém masky a identity se hojně řeší i ve filmu Captain America: Civil War z marvelovského komiksového universa. Mluví se tu o tom, jestli by superhrdinové měli odhalit svou identitu nebo ne. Co maska způsobuje?

Začneme s uniformou. Uniforma nejenže dokáže dočasně upozadit naši osobní identitu, ona ji dokonce velmi efektivně popírá. A to až do té míry, že jejím prostřednictvím získáváme identitu jinou a stáváme se vlastně jiným člověkem. Uniforma, kterou policisté nebo vojáci obléknou, je umožňuje jejich okolí identifikovat jako funkci (systému), nikoli jako lidské bytosti.

Anonymizace člověka a jeho redukce na výkon nějaké funkce ale funguje obousměrně – proměňuje nejen to, jak jednotlivce vnímá jeho okolí, ovlivňuje i to, jak sám sebe vnímá ten, který uniformu obléká.

Takže uniforma funguje podobně jako maska superhrdiny?

Podobně to platí i pro superhrdinské masky a kostýmy. Stejně jako uniforma policistů, i jejich maska tvoří dělení mezi světy – mezi světem práva a tím druhým, kde právo neplatí. Zároveň ale funguje přesně naopak, protože zatímco například policejní uniforma podřazuje jejího nositele pod existující uspořádání, superhrdina oblečením kostýmu tenhle řád opouští a ocitá se mimo náš svět a mimo zákon. Nasazení masky superhrdiny od pravidel společnosti osvobozuje. Tvář je vlastně takové rozhraní mezi člověkem a společností, tvář totiž zakládá etický závazek. Nasazení masky znamená nejenom přijetí nové identity, znamená taky možnost popřít právě ty etické závazky, které s sebou odhalená tvář nese.

SM000327

Hlavní mediální partner

Partneři Hudebního divadla Karlín

KULTURA

→ SEDM STOVEK DO KAPSY A JEDEŠ

VELKÉ ZÁŽITKY ZA LOW-COST BUDGET Každý, kdo někdy studoval a zároveň se u toho snažil mít i nějaký osobní život, ví, že když se chce, dá se toho zvládnout docela dost i s málem. I v módu #studentlife ale platí, že každá koruna navíc se hodí. A co teprve přilepšit si najednou o sedm stovek?! Tyhle peníze dostanete až do konce října od Komerčky, stačí si u ní založit a aktivně využívat studentský účet G2. Pak už je potřeba jen sbalit lepeňák do batohu a vyrazit vstříc novým zážitkům.

A

bychom vám to ulehčili, vytipovali jsme pár destinací, kde můžete svých nově nabytých 700 Kč roztočit – i za sedm stovek se totiž dá zažít spousta zajímavých věcí a při troše networkovacích dovedností zároveň poznat i dost nových lidí. A to nejen doma v Česku, ale i na nejrůznějších místech po Evropě. Zapomeňte ale na jízdenku do Budapešti a talíř guláše k tomu, zkusili jsme se podívat na trochu netradičnější záležitosti, které jen tak někdo v bucket listu nemá.

PO STOPÁCH PODSVĚTÍ

Co se dělo a děje v podsvětí hlavního města a jaké je to žít v jeho ulicích, můžete objevit pod vedením těch nejpověřenějších – bezdomovců, bývalých závisláků a v současné době hlavně dost neotřelých průvodců pod značkou projektu Pragulic. Noční Prahou vás tak může provádět třeba vyhlášený Karim. Protože je cena tour 450 Kč za osobu, můžete ho po skončení procházky ještě pozvat na jedno a dozvědět se o jeho nestandardním životě víc.

DYCKY MOST!

Stejně jako Luděk s bandou se i vy můžete vydat do vyhlášené mostecké Severky nasát atmosféru svého oblíbeného seriálu – z Prahy se vlakem jako student dostanete do Mostu za padesátikorunu, z Brna za stovku. Další stovku pak dáte za meníčko k obědu, takže můžete pozvat i pár kamarádů a o zábavu máte postaráno. Jo, a socializace s místními je tady podmínkou, protože přece dycky Most! Česká televize, Michaela Buchtová

Pragulic.cz

„NEJ“ DOBRODRŮŽO

ADVERTORIAL

Pokud jste fandové do zeměpisu, doporučujeme zmapovat republiku od západu k východu. Doslova. Cesta z Krásné na Chebsku, která je nejzápadnějším bodem republiky, až do Bukovce u polských hranic, tedy do nejvýchodnějšího bodu, vás vyjde skoro přesně na sedm stovek. A do stejné částky se vejdete, i když budete mít chuť to vzít z nejvyššího bodu Česka (Sněžka) do toho nejnižšího (Macocha – mimochodem ve své kategorii nejhlubší propast ve střední Evropě). Češi na túrách jsou navíc vyhlášení svou přátelskostí, takže i kdybyste vyrazili sólo, možná z toho nějaký ten řízek stejně kápne.

60 STUDENTA Říjen 2019

ARS ELECTRONICA

Nemusíte ale zůstávat jen doma za humny, za sedm stovek můžete v pohodě vyrazit i do zahraničí, a to nejen díky low-cost letům. Třeba cesta do Lince a zpátky vás s Flixbusem vyjde na pětistovku. A když už tam budete, doporučujeme zajít do muzea moderních technologií Ars Electronica a podívat se, jak přemýšlí umělá inteligence, jak se programuje robot, nebo si vyzkoušet upravit vlastní DNA pomocí genetických nůžek a na závěr se ještě posadit a chvíli pozorovat Zemi z oběžné dráhy. V rámci studentského vstupného se vejdete do dvou stovek. Značka ideál.

Erasmus. Při něm se vám bude hodně hodit zejména vedení účtu v eurech, které se dá ke G2 taky lehce zařídit. Každý měsíc navíc můžete vybírat hotovost z jakéhokoli švédského (nebo jiného) bankomatu zdarma a to je určitě fajn.

Ars Electronika, vog.photo

I K MOŘI TO JDE

Za sedm stovek si ale můžete bez problému zaplavat i v moři. Busem se za tu cenu v pohodě dostanete do Benátek nebo třeba na sever Chorvatska. A pokud je pro vás moře na jihu moc teplé, za půlku to máte třeba do Gdaňsku nebo Gdyně v Polsku a kromě toho vás busy za pár stovek dopraví třeba i na Rujánu v Německu. Pokud si k vedení svého účtu G2 navíc sjednáte poskytnutí debetní Zlaté karty, máte k ní v ceně i cestovní pojištění, což se hodí nejen na pláži.

NETRADIČNÍ UBYTKO

Ve slovinské Lublani můžete za necelých sedm stovek nocovat v bývalé vězeňské cele – místní Hostel Celica je postavený v budově z roku 1882, která pro tyhle účely sloužila nejprve rakousko-uherské armádě a potom i jugoslávské státní správě. Sto let sem zavírali vězně, teď se sem můžete nechat na noc zavřít i vy. Celá budova je samozřejmě maximálně modernizovaná a skvěle zařízená, ale mříže místo dveří v některých pokojích zůstaly. Ve Stockholmu zase můžete přespat v ustájeném Boeingu 747. Cena za noc je tu sice trochu vyšší, ale sedm stovek vám bez problémů pořídí letenku.

A když už mluvíme o ceně letenek, zmíněnými sedmi stovkami můžete klidně nastartartovat i svůj

jumbostay.com

NEJHEZČÍ OBDOBÍ ROKU

Na závěr tu máme jeden tip pro milovníky Vánoc a vánočních trhů. Svařák a jmelí sice pořídíte i v Praze, vašich sedm stovek vás ale dokáže vypravit objevovat i celou řadu těch nejkrásnějších vánočních trhů Evropy – Vídeň, Drážďany, Norimberk, dokonce i Kodaň. Jen o chlup dražší je pak Brusel nebo Amsterdam, což vás ale zase tolik trápit nemusí, protože s G2 si můžete požádat o povolený debet až 5000 Kč bez úroků nebo poplatků. Nasát sváteční atmosféru tak můžete, kdekoli vám to sedne nejvíc. A účet vám bude hlídat záda, i kdyby třeba nakonec všechno nevyšlo podle vašich představ.

Studentský účet G2 G2 od Komerční banky je jeden z nejvýhodnějších studentských účtů na českém trhu. Jeho zařízení i vedení je zdarma a banka vám za to, že jste do toho s nimi šli, dokonce vyplatí 350 Kč bonus na úvod. Ale pozor, akce platí jen do konce října!

Pokud se navíc prokážete platným ISICem vydaným v ČR, dostanete k tomu ještě dalších 350 Kč, to už ale klidně kdykoli během roku. Za stovku na měsíc si pak k účtu můžete vyřídit poskytnutí debetní Zlaté karty, v jejíž ceně máte cestovní pojištění, asistenční služby pro motoristy a taky výběry hotovosti z bankomatů po celém světě zdarma. Takže na nic nečekejte a #NETWORKUJte! Říjen 2019 STUDENTA 61 SM000340

KULTURA

→ KAM VYRAZIT? Signal Festival @ Praha Je to sice klasika, ale stejně to chceme vidět pokaždé znova. Už posedmé se budou po mnoha pražských památkách prohánět přísně organizované proudy světla v rámci festivalu Signal.

Celkem dvacítka instalací zahrnuje i oblíbený 3D videomapping a část programu můžete vidět i zdarma. Tvůrci se stále snaží koncept někam posouvat, takže jsme docela zvědavi, co si připraví letos; zatím se mluví o originálních festivalových trasách či třeba simulaci počasí uvnitř kostela. Každopádně však čtveřice večerů mezi 10. a 13. říjnem opět prozáří Prahu jako málokteré jiné akce napříč rokem.

MFDF Ji.hlava @ Jihlava Už po třiadvacáté se fanoušci dokumentů sjedou na Vysočinu, aby v tamějších kulturácích rozebírali umění, politiku, lidská práva a vůbec všechno, kolem čeho se letošní dokumentární tvorba míhala. Jihlavský festival je známý tím, že své snímky uvede množství tvůrců, a tak jestli chcete mít náskok v tématech, o kterých se mluví, nebojte se do životem pulzujícího festivalového dění vyrazit mezi 24. a 29. říjnem. Letošní ročník láká na premiéru Komunismu od slavného dokumentárního nezmara Karla Vachka i téma snad nejaktuálnější – ekologii. Chybět nebude ani pětice hlavních soutěžních sekcí a masterclass s tvůrci. Tenhle filmový festival není jen pro cinefily, nýbrž pro všechny, kteří se zajímají o svět kolem sebe.

62 STUDENTA Říjen 2019

FB Lucie Kutrové

151 dní Pacifickou hřebenovkou @ Praha, Ostrava Blogerka Lucie Kutrová je známější pod přezdívkou Holka s bucket listem a zrovna teď objíždí republiku s nevšedním programem – vypráví o svých cestovatelských zážitcích z jedné z nejslavnějších a zároveň nejděsivějších pěších cest na světě. Pacific Crest Trail se táhne od Mexika až po Kanadu a dívka s krosnou tak během zhruba pěti měsíců ušla více než čtyři tisíce kilometrů napříč Spojenými státy. Protože slavná hřebenovka vede z velké části složitým pouštním terénem, nebude během přednášky nouze o vyhrocené momenty. Nezdolnou hrdinku uvidíte a uslyšíte 11. října v pražské Městské knihovně nebo o den později v ostravském Centru PANT.

29. Festival spisovatelů @ Praha

Polovinu října načne masivní akce pro všechny milovníky psaného slova. Od 16. do 20. října můžete na mnoha pražských lokacích navštívit mezinárodní festival spisovatelů, který stojí za pozornost, i pokud vaším oborem není bohemistika. Hlavní program je umístěný do budovy Senátu, kde se můžete těšit na množství autorských čtení tuzemských i zahraničních literátů, nebudou chybět ani diskuse či promítání filmů, které jsou s literaturou úzce spojeny. Pod heslem „Krása spasí svět“ uvidíme třeba Michaela Cunninghama (a slavný film Hodiny, natočený podle jeho knihy), Patrizii Cavalli či Arnona Grunberga.

Existenciální večer s Jiřím Charvátem @ Divadlo na cucky, Olomouc Pokud ve středu 16. října večer nebudete v Brně, ale v Olomouci, můžete si dopřát sice méně melodický, ale existenciálně snad ještě zásadnější zážitek. Guru pesimistického stand-upu Jiří Charvát bude mít nachystanou hodinku zábavy, která občas zabrnká na hodně intimní strunu. Víc než na nihilistickou beznaděj však bude ostřílený speaker spoléhat na sílu improvizačních her, které si s ním dostavivší se nebohé duše vyzkoušejí také. Díky improvizaci se budete moci uvolnit a zjistit, že sice nevíte, co se životem, ale není to tak hrozné, poněvadž ostatní jsou na tom úplně stejně.

Stand-up Factory Mall.TV

Fest akce @ Kino Aero, Praha Pilotní ročník přehlídky akčních filmů v žižkovském kině Aero chce připomenout nejen ikonické tituly americké, evropské i asijské kinematografie, ale také vyzdvihnout autorský vklad a řemeslnou bravuru jednotlivých klíčových osobností před kamerou i za ní.

Diváci se v po všech stránkách vyváženém programu mohou těšit na klasiky z éry VHS, ikonické milníky žánru, a dokonce i českou novinku. Konkrétně to dramaturgové vezmou od Jeana-Paula Belmonda a Jackieho Chana přes Michelle Yeoh a Cynthii Rothrock až po Antonia Banderase a Jiřího Mádla, přičemž samozřejmě nemůžou chybět roznožky Jeana Clauda Van Damma a dojde i na pompézní styl Michaela Baye. Třídenní akční nálož bude hořet od 16. do 18. října. Kompletní program najdete na www.kinoaero.cz.

Medicine Boy + Kittchen + Billow @ Kabinet MÚZ, Brno Snově-apokalyptický večer si na 16. října naplánovali v brněnském Kabinetu MÚZ. Hlavní hvězdou večera bude Medicine Boy, jihoafrické duo, zařazované do obskurně znějícího žánru dream noise. Víc vám ale řekne kolonka psychedelický pop, kam se díky poetickému ženskému vokálu, drsným kytarám i melancholické atmosféře bezesporu řadí taky. Také tuzemští předskokani ale budí respekt – akustičtí folkaři Billow stojí za vyzkoušení a apokalyptický elektro-písničkář Kittchen, jakožto jedna z nejvýraznějších postav naší současné hudební scény, ani nepotřebuje představovat. Tentokrát ho doprovodí i Aid Kid, s nímž poslední dobou koncertuje, a tak o hutnost kytar i nebezpečí synťáků nebude nouze. Tenhle večer se z brněnské paměti jen tak nevymaže.

Recitál 8 hlav šílenství @ Brno, Ostrava Svébytná audiovizuální umělkyně Vladivojna La Chia se vedle mnoha dalších projektů podílela i na hudbě k předloňskému filmu 8 hlav šílenství.

V ní se probrala tvorbou ruské básnířky Anny Barkovové a její nejsilnější kusy se jí podařilo nenapodobitelně zhudebnit. A zjevně jí tohle téma jen tak nepustilo, protože s režisérkou původního filmu Martou Novákovou připravila hudebně-dramatický recitál, ve kterém dojde jak na písně, tak i na dramatizaci momentů z filmu. Místo Anety Langerové, která si roli střihla ve filmovém zpracování, se tentokrát představí Gabriela Míčová.

Mystický zážitek si dopřejete 17. října v brněnském Klubu Leitnerova, 19. října v ostravském PLATO a později i v dalších listopadových termínech. Unikátní záležitost! Říjen 2019 STUDENTA 63

→ FOTKY, KTERÉ ZAŽILY REVOLUCI

„Když na výstavu, tak jedině s autorem,“ nastavili jsme s redakčním kolegou a fotografem Honzou laťku docela vysoko a na telefonu vytočili číslo jednoho z nejznámějších českých fotografů – Jaroslava Kučery. Náš záměr klapnul překvapivě snadno a autor mnoha ikonických fotografií z období sametové revoluce nám slíbil osobní prohlídku na právě probíhající výstavě s popisným názvem 1989: Pád železné opony. „Potkáme se ve dvě u Letohrádku královny Anny,“ potvrzuje termín setkání fotograf.

V

ětšina podstatných milníků v našich kalendářích se dotýká let končících číslicí 8, jedno důležité výročí nás ale čeká i letos – v listopadu oslavíme třicet let od sametové revoluce. Výstava, na kterou se chystáme, vykresluje prostřednictvím dobových fotografií její silné momenty, nereflektuje ale jen lokální události. Rok 1989 totiž nesymbolizuje jen převrat v Československu, připomíná zároveň konec komunistického režimu ve všech

64 STUDENTA Říjen 2019

zemích bývalého východního bloku – dost možná jedno z nejšťastnějších období naší společné novodobé historie.

DÍTĚ JAKO SYMBOL

Je mračné odpoledne pozdního léta, když vcházíme na zahradu impozantní budovy na okraji pražských Chotkových sadů. Venku výstavu uvádějí zahraniční fotky, zachycující momenty z revolucí v ostatních

Text: Jiří Komárek, Honza Faltus, foto: Honza Faltus

ČTYŘICET LET ÚTLAKU A NAJEDNOU KONEC!

zemích. Snad se k nim po cestě zpět ještě pořádně dostaneme, teď se totiž musíme pohnout dál. Před vstupem do letohrádku na nás už čeká usměvavý Jaroslav Kučera.

Po vzájemném přivítání nás bere do hlavního výstavního sálu na slíbenou komentovanou prohlídku.

Na nic nečeká a rovnou začíná u prvního snímku – je na něm zachycena holčička v podzimním oblečení, která zapaluje svíčku na soše svatého Václava: „Tuhle fotku si v roce 1990 vybral z několika set snímků na titulní stranu časopis Life. Myslím, že pro Ameriku tato fotka nejlépe vyjadřovala sametovost naší revoluce – malé dítě zapalující svíčku na posvátném pomníku. Nikdy jsem ji nepovažoval za svoji zásadní fotku, ale teď možná chápu její nadčasovost,“ říká Kučera a dodává, že malý honorář za fotky od časopisu Life nedostali pouze ti, kteří se se svými snímky do časopisu dostali, ale všichni, kteří se tehdy výběru jenom zúčastnili.

Jako správný fotograf nosil Jaroslav Kučera svoji analogovou Leicu pořád u sebe. Díky tomu mohl bezprostředně zachycovat události probíhající okolo. Měl ji i 17. listopadu na Národní třídě. „Stál jsem se svou přítelkyní (dnes manželkou) Markétou na schodech kostela sv. Voršily, když okolo procházel průvod studentů,“ popisuje jednu ze situací. „Jeden nadšený kamarád na mě křičel nějaké, téměř komunistické, zvolání z prvomájových průvodů, Kdo nejde s námi, jde proti nám, nebo něco podobného,“ popisuje Kučera. „Vím, že dav lidu je pro převrat důležitý, ale nejsem stádní typ, a navíc jsem si, po zkušenosti ze srpna 1969, dovedl představit, co bude následovat. Tehdy mě při fotografování protestů při 1. výročí okupace zatkli. Zažil jsem doslova masakr, kdy jsem musel spolu s ostatními vězni probíhat uličkami policajtů, kteří nás řezali obušky hlava nehlava. A u výslechů to bylo ještě horší. Tři týdny, které jsem strávil ve vazbě na Pankráci, následovalo dalších dvacet let nesvobody,“ dodává fotograf.

BOD ZLOMU

Dostáváme se ke Kučerově asi nejznámější fotce (i ona to dotáhla až do časopisu Life), která zachycuje konferenci Občanského fóra a bezprostřední okamžik poté, co hudební publicista Jiří Černý oznámil, že se členové ÚV KSČ vzdali svých funkcí. Usmívající se Dubček ve vřelém Havlově objetí dostatečně vypovídá o radostné atmosféře toho okamžiku. Kučera ho popisuje jako bod zlomu. „Přede mnou byl nabitý sál plný novinářů z celého světa. Při focení jsem se musel postavit na opěradla, abych vůbec něco viděl. Vyfotil jsem několik fotek a pár z nich bylo nakonec ostrých. Všichni tam křičeli radostí, lidi vyhazovali čepice, klobouky. To si nedovedete představit, čtyřicet let jsme žili v bolševismu a najednou tady byla šance, že to totálně projedou. To bylo nádherný,” říká nadšeně fotograf.

Další významný moment nás čeká v zadní části výstavy – hlavní postavy revoluce mluví z legendárního balkonu v budově Melantrichu (dneska je v ní Marks & Spencer) k davu demonstrantů na Václavském náměstí. „Když šli Havel a Dubček mluvit, balkon už byl úplně plný novinářů a já už jsem se na něj nedostal. Vylezl jsem proto do patra nad nimi a fotil odtamtud,“ popisuje Kučera a dodává: „Nejsem typický reportér, ale nakonec jsou moje nejznámější fotky reportážní, což mě docela štve. Asi to ale bude tím, že jsem byl ve správnou chvíli na správném místě.“ Říjen 2019 STUDENTA 65

REVOLUCE NA TRAKTORU

V sále nechybějí ani fotky z demonstrace na Letné 25. listopadu 1989. Ve spojitosti s Letnou si vybavujeme demonstraci poměrně mladší, organizovanou spolkem Milion chvilek pro demokracii ze začátku léta letošního roku, kterou jsme, na rozdíl od demonstrace na fotkách, mohli zažít na vlastní kůži. Nicméně jen při pohledu na dobové obrázky je jasné, že tyhle dvě akce se příliš srovnávat nemohou ani počtem lidí, ani všeobecnou náladou.

Nejzajímavějším snímkem z toho dne je bezesporu ten od Jaroslava Kučery. Skupina mladých mužů na střeše tribuny sparťanského stadionu drží obrovský transparent: „Vylezl jsem tam snad jako jediný. Byl jsem zmrzlý a pod námi mluvili tihle,“ říká Kučera a ukazuje na další fotky jiných autorů, na kterých Havel a Zeman hovoří z tribuny k lidem pod nimi. „Pak jsem slezl po konstrukci dolů a fotil další fotky, zatímco jsem se držel sloupu. Teď už bych se bál.“ Své čestné místo si na výstavě našly i legendární Havlovy krátké kalhoty, které se pro Čechy staly symbolem. „Jeho kalhoty jsou historická záležitost. Bylo to prý ale jinak, což mi potvrdil soudce Pavel Kučera, který tenkrát na Hradě dělal zástupce kancléře Karla Schwarzenberga. Krejčí je ušil výborně, ale protože byl Václav Havel v pase širší, chtěl si ty kalhoty vykasat, aby mu držely na břiše. Kdyby si vzal místo opasku kšandy, tak si je mohl spustit dolů a nepadaly by mu, ale on si je vytáhl nahoru, takže to vypadalo, že jsou mu krátké. Myslím ale, že mu to bylo fuk,” vypráví Kučera.

66 STUDENTA Říjen 2019

Nejzajímavější jsou ale pro nás s Honzou fotky z regionů. Dění v Praze je poměrně známé a často už nepřekvapí, jenže revoluce se neodehrávala jen v hlavním městě. Právě proto dostali na výstavě prostor i mimopražští autoři, díky jejichž příspěvkům můžeme zažít revoluční atmosféru regionálních měst nebo malých vesnic a porovnat je se situací v centru Prahy.

Jako příklad nám Kučera ukazuje práce moravského fotografa Jindřicha Štreita: „Jindra ze Sovince fotil ‚revoluci‘ převážně ve vesnici Rýžoviště, kde to probuzení chvilku trvalo, než se lidi a vlastně i místní komunisti připojili k celonárodní stávce 27. listopadu.“ Zároveň se zamýšlí nad tím, jak těžké je v tak složité době z vlastního pohledu hodnotit ostatní: „Jak praví klasik: každý strůjcem svého osudu jest.

A když mladý, nadšený svazák vstoupil v padesátých letech do komunistické strany, musel schvalovat všechno, co strana řekla. Což byly třeba souhlasné petice ‚pracujících‘ pro tresty nepřátel režimu a nakonec i pro popravy. Zmanipulovaní petenti v pozdějších letech zestárli a někteří z nich si snad i uvědomili, čeho byli součástí, a začali proti režimu bojovat, aby mohl nakonec přijít listopad 1989,“ vyzdvihuje Kučera nelehkou realitu nelehké doby.

Spousta fotografií z regionů vypráví své malé příběhy – fotka Dany Kyndrové ukazuje dav lidí proudících na demonstraci, přičemž v popředí jde na druhou stranu starší paní s nákupními taškami.

Revoluce je jí evidentně zcela ukradená. „Je to fotka s přesahem, se dvěma příběhy, není prvoplánová.

Takové fotografie mám nejradši,“ popisuje Kučera.

POCIT A PONAUČENÍ

Když se dostáváme k plánování a tvorbě výstavy jako celku, zjišťujeme, že pro tvůrce byly samotné fotografie důležitější než jakékoli souzení doby: „Objevili jsme mnoho špičkových fotek, které nikdo nezná, ale představili jsme i velmi známé a slavné fotografie. Všichni autoři prožívali onu dobu podobně nadšeně a jejich svědectví jsme nakonec představili na téměř pěti stech fotografií a k výstavě vydali i obsáhlou knihu. Texty jsou dobové, hodnocení situací a atmosféry z dnešního pohledu jsme se chtěli vyhnout,“ popisuje Kučera tendence při plánování konceptu akce.

A co by si z výstavy měly podle jejího kurátora odnést budoucí generace? „Nejdůležitější je, abyste si studiem historie odnesli ponaučení a neopakovali chyby svých předků jen proto, že vám nějaký „krysař“ bude opakovat stokrát stejnou lež, tak jako to uměli komunisti. Ale vy si nějak poradíte, cestička byla listopadem umetena, tak vzhůru do neznáma.“ zakončuje Kučera a nám nezbývá než věřit, že je to pravda.

SM000343

SM000244