Studenta – 63 – Říjen 2018

SM000183

63. ČÍSLO / ŘÍJEN 2018 KDO TO SPÍSKAL? Šéfredaktorka: Veronika Vimmerová Web editorka: Radka Baťová Design: Alena Palečková Copywriter: Markéta Paráčková Foto: Jindra Kodíček, Nikol Mudrová, Unsplash Korektorka: Tereza Ladová

REDAKČNÍ ČETA Studium, vzdělávání: Jana Langová, Lenka Rzepková Cestování, lifestyle: Tereza Kovandová, Stanislava Wolfová, Aneta Haushalterová

Kariéra, osobní rozvoj: Andrea Soukupová Věda, technika: Petr Cieslar Politika, veřejné dění: Nicole Gawlasová, Jiří Komárek, Nikol Mudrová, Hana Grohová E-mail vždy ve formě JMENO.PRIJMENI@STUDENTA.CZ

OFFICE (DÍKY!) Ředitelka speciálních projektů: Michaela Marková Kapitán projektu: Tomáš Hybeš Projekt manager: Irena Rákosová Account manager: Stanislav Růžička Byznys: Jonáš Havlíček, Ondřej Reif Distribuce: Jan Schönfeld

CHCETE NÁS POCHVÁLIT? DÁT NÁM TIP? NAPSAT PŘIPOMÍNKU? Ozvěte se na REDAKCE@STUDENTA.CZ 24/7 jedeme on-line na: WWW.STUDENTA.CZ Nezapomeňte nás sledovat na:

STUDENTACZ

Vydavatel: Economia, a. s.

Pernerova 673/47, 186 00 Praha 8 IČO: 28191226 Tisk: Europrint, a. s.

Adresa redakce: Pernerova 673/47, 186 00 Praha 8 ev. č. MK ČR E 16630

→

Kultura, společnost: Pavla Gabrhelíková, Magdalena Hlízová, Mojmír Sedláček, Kristýna Šestáková

EDITORIAL Když jsem začala plánovat říjnové číslo časopisu, vůbec mě nenapadlo, kolik se v něm potká technologických vymožeností. Virtuální realita, technické obory na vysokých školách, vesmírná architektura. Je fascinující sledovat, co všechno dneska dokážeme sestrojit a kam jsme se za docela krátkou dobu na téhle cestě dostali. A rozhodně fandím všem vizionářům, kteří mají kuráž vymýšlet a konstruovat věci, o kterých jsme si před dvaceti lety mysleli, že můžou existovat jenom ve Star Treku.

Na druhou stranu mě tahle záplava technologií trochu děsí. Nevěřím, že nás čeká vzpoura umělé inteligence a že lidstvo za pár dekád převálcují roboti. Nebojím se změn. Občas mám ale pocit, že se mezi těmi všemi čipy a grafickými kartami tak trochu zapomíná na lidi.

Pracovní trh brečí po nových inženýrech, velké technologické firmy pracují s většími rozpočty než některé státy. Ale co ti, kteří na matiku prostě nemají buňky? Necítí se studenti humanitních oborů při čtení všech těch průlomových zpráv tak trochu přesunutí do druhé linie?

Všichni máme tendenci vnímat věci maličko krátkozrace – chci to, co je moderní, chci toho hodně, chci tuhle vládu, protože mi dá jízdenky na metro zadarmo. Často nekoukáme na věci z širší perspektivy, je to prostě moc daleko na to, abychom se tím teď zabývali. A fušovat do technologií je dneska možná trochu víc cool než studovat historii. Ale co když nás jednou prostě všechny nenahradí stroje? A my zase další ráno sníme svoji ovesnou kaši a vyrazíme osmičkou do práce?

Pokud máte občas pocit méněcennosti z toho, že vaše chápání počítačů končí u aktualizací softwaru Macu a sbírka úloh z matiky vám rozhodně neříká pane, neberte si to tolik k tělu.

Doba, kdy se všichni proměníme v kyborgy, je zatím v nedohlednu, a tak, přestože občas utíkáme do virtuální reality, zůstáváme pořád prachobyčejnými lidmi se všemi klasickými atributy. Čteme knížky, občas jsme zralí na psychologa, zkoumáme dějiny. A proto jsme pořád připravení na hrdiny, kteří na střední sbírali pětky z kvantové fyziky.

Užijte si říjnovou Studentu, třeba na přednášce sociologie.

Partner Studenty

VERONIKA VIMMEROVÁ

šéfredaktorka

© Economia, a. s. 2018 Obchodní sdělení jsou označena.

Říjen 2018 STUDENTA 3

OBSAH

→ CO NAJDETE V ŘÍJNOVÉ STUDENTĚ? zdroj: kingdomecomerpg.com

ROZHOVOR Asi.jatka: Při státních svátcích se cítím být víc Češkou

→ str. 58

ROLLER DERBY Vyrazili jsme na utkání u nás zatím neobjeveného sportu

TÉMA Nové o­bory na vysokých školách FAMU v příštím roce otevírá Herní design

→ str. 70

→ str. 14

zdroj: Kino Aero, Ivo Škrabal

PREMIÉRA DOKUMENTU KING SKATE „Svoboda je základ všeho,“ říká režisér Šimon Šafránek

→ str. 68

4 STUDENTA Říjen 2018

AGROLIFE Jak se mění zemědělství v době technologické revoluce?

→ str. 27

VR PO ČESKU NeosVR vyvíjí kousek za Prahou světový engine pro virtuální realitu. Jejich cílem je dostat VR do běžné výuky na českých školách.

→ str. 54

HN054713

→

Řidičák na zkoušku.

Nutnost, nebo zbytečnost?

NÁZORY Zlevněné jízdné, nebo nedopečený chléb?

A nevyjde to nastejno?

Z

ačátkem září přirovnal v Devadesátce na ČT24 prezident Svazu cestujících ve veřejné dopravě Miroslav Vyka nově zavedené slevy na studentské jízdné k „nedopečenému chlebu ve slevě“. Já nemůžu jinak než souhlasit. Představte si pekaře, co investuje peníze do nové pece a v ní pak peče nejlepší, nejkřupavější chléb. Pokud jste z Prahy, můžete si představit třeba ten z Esky. Jenže místo toho se pekař na modernizaci vybavení vykašle a nekvalitní, nedopečený chleba prostě jen začne prodávat se slevou sedmdesáti procent. Na jaký z bochníků máte větší chuť?

Situace už snad lépe vyjádřit ani nejde. Jasně že my, jako studenti, v hodně případech prvovoliči, můžeme vypadat, že na něco tak populistického slyšíme. Že se nám líbí, když pár desítek (dobrá, měsíčně i stovek) korun ušetříme a můžeme je utratit za nějaká ta kafíčka, v horším případě propitou noc zakončenou na nejbližším kebabu. Jenže my trávíme v autobusech a vlacích značnou dobu. Mnohem radši bychom byli, kdybychom měli po cestě přístup na Wi-Fi, v létě nepohrdneme ani fungující klimatizací, a co se týče mě osobně, nějaké dodatečné služby, jako třeba káva nebo denní tisk, cestu rozhodně jen zpříjemní. Na to vše by šest miliard ročně, kterými stát dopravcům slevy kompenzuje, určitě stačilo.

Opět vyjdu ze slov pana Vyky – komu se zdá šest mi­ liard málo a má pocit, že tahle částka stejně nic nezmění, můžeme se rovnou bavit o osmnácti miliardách. Ty už by dopravu nějak zásadně zkvalitnit mohly, ne? Šlo by za ně přidat další spoje, zmodernizovat nádraží nebo lépe přizpůsobit města jízdě na kolech. A zhruba taková suma by státu na tyto investice zůstala místo tří let zlevněného jízdného.

Podle vlády má toto opatření zlepšit dostupnost veřejné dopravy těm skupinám, ve kterých se vyskytuje větší podíl lidí s nízkými příjmy (tedy ne jenom nám, ale i seniorům). Ale upřímně, většina z nás musí do školy dojíždět tak či tak. Asi neznám Ostraváka, co do Prahy do školy dochází pěšky. Úbytek osobních aut na silnicích proto rozhodně značný nebude a současné vládní strany si tak jen zvednou preference do blížících se voleb.

Gratuluji vládě k dalším zbytečně vyhozeným penězům.

Nikol Mudrová

→

6 STUDENTA Říjen 2018

S

ituace na českých silnicích se sice dlouhodobě zlepšuje, stále je však co zdokonalovat. A proto stát opět přichází s návrhem řidičských průkazů na zkoušku po dobu dvou let. Začínající řidiči totiž způsobí každou čtvrtou nehodu. Přiměje je ale dvouletý zkušební řidičák k opatrnější jízdě? Nebo se jedná spíše o kontraproduktivní opatření? Řízení auta lze obecně považovat za nebezpečnou činnost. I profesionální řidič se snadno dostane do nesnází. A co teprve potom my, mladí a bez zkušeností.

Dle studií jsme nezralí, příliš sebejistí, a navíc se dopouštíme prohřešku jménem mobilní telefon v ruce. Právě nevěnování plné pozornosti řízení je nejčastější příčinou nehod. A pak samozřejmě ten alkohol.

Z těchto důvodů chce stát řidičáky na zkoušku, s nimiž by byl spojen i nižší bodový systém. Pro odebrání průkazu by tak stačilo nasbírat pouhou polovinu bodů v období dvou let. A není zkušební lhůta tak trochu nesmyslná? Za dva roky najezdí každý jiný počet kilometrů, tudíž šance na chyby jsou značně odlišné.

V nejhorším případě může dokonce dojít k tomu, že čerstvý řidič počká, až lhůta uplyne, a teprve tehdy vyrazí na silnice. Jenže jeho řidičské schopnosti budou po dlouhé pauze znatelně horší.

Nabízí se tedy otázka, jestli je represivní opatření správným řešením. Ve Velké Británii se zkušební průkazy sice osvědčily, ale odborníci označují za vzor spíše rakouský model. Ten je naopak založený na absolvování vzdělávacích kurzů i po získání řidičského průkazu. Rakouští začátečníci se tak nemusejí bát o řidičský průkaz, ale naučí se lépe zvládat obtížné situace a získají užitečné informace.

Což může být ku prospěchu všech.

To, že mladí nezkušení řidiči ztělesňují zvýšenou hrozbu, nelze zpochybnit.

Proč se ovšem nepokusit řešit celou problematiku komplexně? Snahu o bezpečnost na silnicích lze označit za absurdní, pokud nedojde k posílení policejních hlídek, kterých v současnosti spíše ubývá. Jedině tehdy řidiči přizpůsobí svou jízdu – všichni řidiči. Zaměřit se pouze na začínající řidiče je značně nespravedlivé, především když nejsou jedinými viníky nehod. Jenže představitelé státu se evidentně, tak jako v dalších záležitostech, rozhodli jít cestou „Každé řešení je lepší než žádné“. Abychom viděli, že opravdu jen nekecají, ale i makají.

Nicole Gawlasová

→

M

ají školy jen učit, nebo by měly i vychovávat? Do určité míry obojí, ale v posledních letech to vypadá, že se stát čím dál víc zaměřuje na to druhé. Školy už musejí myslet prakticky na všechno. A rodinám tím berou možnost své děti vychovávat.

Zákony, které byly schváleny v posledních letech, jako například „pamlsková vyhláška“ nebo povinný poslední rok v mateřské školce, jsou typickým příkladem toho, jak stát mluví rodinám do výchovy. Právo a odpovědnost za výchovu dětí by mělo zůstat rodinám a škola by se měla soustředit především na vzdělávání.

Tím, že na sebe škola musí přebírat nové a nové povinnosti, sice poskytuje rodičům komfort, protože ti vědí, že na všechno nemusejí dohlížet, zároveň to ale může vést k tomu, že rodiny v oblasti výchovy poleví celkově. Vědí, že je tady někdo jiný, kdo se o jejich děti postará.

Díky hodinám tělocviku má dítě dost pohybu. Po pamlskové vyhlášce už rodiče nemusejí mít strach, že by ve škole jedlo nezdravě. Možná časem přijde zákon, který určí, kolik toho musí každé dítě vypít. Pitný režim tak bude taky zajištěn.

Ale většinou to funguje jen do té doby, než nastanou první problémy. Když pak rodiče zjistí, že jejich dítě dobře neprospívá nebo má jiný problém, na koho se obrátí? Na školu přece, vždyť ta se o jeho výchovu měla postarat. A očividně selhala.

Když rodinám vezmeme jejich základní funkci, nebudou pak zbytečné?

Nepovede to k rozkladu celé společnosti? Ne nadarmo se říká, že rodina

NÁZORY

Školy by měly přestat přebírat úlohu rodiny.

Pro dobro všech

je základ státu. Přitom trend by měl být zcela opačný. Stát by měl rodiče motivovat, aby se o to, jak se jejich dítěti daří ve škole, zajímali co nejvíc.

A hlavně průběžně. Školy jsou na to připraveny, učitelé budou rádi.

Navíc státu se ne vždy daří odhadnout, jak moc je potřeba některé oblasti regulovat. Například pamlsková vyhláška musela být téměř okamžitě novelizována. Na dětech se tak dělají pokusy, které ne vždy dopadnou dobře. A jsou v konečném důsledku zátěží pro děti, rodiny i školy.

Adam Blišťan

→

„Pamlsková vyhláška“ upravuje, jaké potraviny se smějí prodávat dětem na základních školách. Její původní verze, která vešla v platnost 1. 1. 2017, byla tak přísná, že některé školní bufety musely zavřít, protože neměly co prodávat. Od začátku nového školního roku začíná platit mírnější verze, která na pulty bufetů vrátí obložené bagety nebo ochucené vody. Ale dost možná už je pozdě a některé bufety znovu neotevřou. Nemá je totiž kdo provozovat.

Říjen 2018 STUDENTA 7

ANKETA

PO JAKÝCH NOVÝCH NEBO NETRADIČNÍCH OBORECH JE V ČESKU AKTUÁLNĚ NEJVĚTŠÍ POPTÁVKA? Velký zájem jsme zaznamenali o obory Umělá inteligence a Aplikovaná tělesná výchova a sport osob se specifickými potřebami. Studenti jsou také otevření společnému studiu na naší a partnerské zahraniční univerzitě, proto nabízíme i Joint Degree studijní programy. Velmi oblíbený je European Politics and Society: Vaclav Havel Joint Master Programme.

Poptávka roste po strategických oborech, které jsou důležité pro národní hospodářství.

Mezi nejžádanější obory na Agronomické fakultě MENDELU patří Zootechnika a Fytotechnika. Pro studenty mohou být zajímavé i obory, které nabízejí možnost vycestovat. Mezi takové patří Hospodaření s přírodními zdroji tropických a subtropických oblastí.

MUDr. Milena Králíčková, Ph.D., → prof. prorektorka pro studijní záležitosti

Filip Vrána, → Mgr. manažer pro vnější vztahy

Univerzity Karlovy

INZERCE

8 STUDENTA Říjen 2018 SM000099

Mendelovy univerzity v Brně

Většina našich studentů stále preferuje tradiční technické obory. Důvodem je vysoký zájem zaměstnavatelů o absolventy tradičních disciplín.

Zajímavým oborem, který nabízíme, je Bioinformatika a biocomputing, který spojuje technické a přírodovědecké zaměření.

RNDr. Miroslav Doupovec, CSc., dr. h. c., → prof. prorektor pro studium a záležitosti studentů VUT v Brně

Zaznamenali jsme vysoký zájem o aplikovanou informatiku a robotiku, proto programy s tímto zaměřením budeme dále inovovat. Do budoucna připravujeme zajímavý program Arts Management, který bude připravovat odborníky pro trh práce s uměním.

Jan Kalenda, Ph.D., → Mgr. prorektor pro pedagogickou činnost Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně

KONTRAREVOLUCE

→ ZA OKNEM TECHNOLOGICKÝ PŘEVRAT A TEBE VZALI NA HUMANITNÍ OBOR? NEBREČ.

V

době zvyšujícího se podílu studentů ve STEM oborech (Science, Technology, Engineering and Mathematics) cítím potřebu vystoupit na podporu klasického humanitního vzdělání, jehož nositelem jsou u nás filozofické fakulty. Chci provolat slávu každému kulturnímu antropologovi, který do toho jde i s vidinou budoucích nuzných večerů ve sklepní kóji s lahví Braníku, každému z vás, co jste se rozhodli vykopnout vší silou políčko excelové tabulky, do které se vás snaží nacpat.

A nejde zdaleka jenom o odvahu, ale o několik podstatných osobnostních atributů, které vaši spolužáci připravovaní na konkrétní povolání na konci studia pravděpodobně mít nebudou.

Vaše vzdělání bude univerzální. Povahou výuky budete donuceni denně diskutovat se svými názorovými protivníky. Budete hledat kompromis a konsenzus, lépe se tak připravíte na rozmanité životní situace. S šibalským úsměvem vzpomínám na vzrušené debaty o dějinné úloze profesora ekonomie v proklatě úzkých kalhotách. Vaše debaty budou mnohem vzrušenější než ty mediků nacpaných lexaurinem tajně proneseným z praxe a techniků, kteří debatují pomocí teamspeaku u World of Warcraft.

Naučíte se myslet. Každá odpověď před vás postaví další podněty ke zkoumání. Zjistíte, že vaše vzdělávání je celoživotní proces. Najdete zvláštní zálibu v osvětlování zdánlivě složitých procesů jednoduchým mozkům a vaše schopnost říct nemístnou, avšak fakticky správnou poznámku v nevhodnou dobu se zvýší na maximum.

Budete otevření, kreativní, hladoví po dobrodružství a ambiciózní (tedy splněný sen průměrné náborářky.) Anglickým názvem pro humanitní obory je také liberal arts. Liberální jest synonymem pro otevřenost

a svobodu. Získáte schopnost a chuť narušovat zaběhnuté stereotypy a autority. Budete odolnější vůči všepřítomnému populistickému étosu, a kdo ví, možná vaše věčné zpochybňování jednou zachrání demokracii.

Budete schopní adaptace na změny. Několikrát za život změníte pracovní pozici, pravděpodobně jednou budete zastávat pozici, která dnes vůbec neexistuje.

Vaše vzdělání nebude pouhou soustavou schopností, ale celoživotní cestou za poznáním, co to znamená být člověkem. Vše lidské vám bude blízké. A až nás pomalu začnou v práci i vztazích nahrazovat roboti a váš kamarád bude v intimní chvíli sexy robotce na baru recitovat vaše verše plné lidských non-artificial pocitů, zalije vás blažený pocit, že to všechno i přes tu sžíravou nejistotu stálo zato.

Radek Kögler

→

SERIÓZNĚJI SE NA STRANU „NEPRAKTICKÉHO“ LIBERÁLNÍHO VZDĚLÁNÍ POSTAVIL AMERICKÝ POLITOLOG A KOMENTÁTOR WASHINGTON POST A TELEVIZE CNN FAREED ZAKARIA. VE SVÉ KNIZE ESEJŮ S NÁZVEM OBRANA LIBERÁLNÍHO VZDĚLÁNÍ (ACADEMIA 2017) UMNĚ KOMBINUJE SVŮJ OSOBNÍ PŘÍBĚH INDICKÉHO IMIGRANTA A ABSOLVENTA UNIVERZITY YALE S DATY A HISTORIÍ SOCIÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ Říjen 2018 STUDENTA 9

→ ŠPICBERKY:

KRÁLOVSTVÍ LEDNÍCH MEDVĚDŮ A POLÁRNÍKŮ

ožná si, stejně jako já, představujete, že se do této vzdálené lokality dá dostat letadlem tak jednou týdně. Jaké pro mě bylo překvapení, když jsem zjistila, že sem přistává jedno letadlo za druhým. I přesto ale nemějte dojem, že se jedná o destinaci vhodnou pro lowcost cestovatele.

To vůbec. Na výlet na Svalbard (Špicberky) si do prasátka budete pravděpodobně šetřit hodně dlouho.

78° 13‘

Město Longyearbyen, kam jsme přiletěli, je největším městem na Špicberkách. Trvale tu žije přes dva tisíce obyvatel. Najdete tu nejsevernější banku, nemocnici, mateřskou školu, kostel, knihovnu nebo třeba bar s trefným názvem Svalbar.

My jsme se ale vydali na základnu (vědecká stanice Julius Payer), která je součástí české arktické vědecké infrastruktury Stanice Josefa Svobody. Tam jsme se moc neohřáli a vyrazili jsme ještě dál, a to lodí na terénní stanici Nostoc v zátoce Petunia. Ta se skládá ze čtyř dřevěných domků – dva slouží k ubytování, jeden jako laboratoř a jeden jako kuchyň. Mezi nimi je umístěn stan, kde jsme se všichni setkávali.

ANI SE NARODIT, ANI ZEMŘÍT

Zajímavostí je, že na Svalbardu se nesmí nikdo narodit ani zemřít (což ale dá docela práci). Nesmí se tady totiž pohřbívat. To proto, aby se zabránilo šíření nemocí, a taky kvůli procesům, které probíhají v půdě – neustálému zamrzání a rozmrzání. Dochází tady totiž k přesouvání materiálu na povrch, a díky zmrzlé půdě nedojde ani k rozkladu. Tudíž ve chvíli, kdy by tady byl někdo pohřben, by v zemi moc dlouho nezůstal, a na Svalbardu by tak vznikaly hřbitovy jako z hororu. U rodiček je zase přesun nutný z toho důvodu, 10 STUDENTA Říjen 2018

že by novorozenci zůstali bez státního příslušenství. Špicberky jsou sice pod správou Norska, ale nejde o území žádného státu. Místní ženy se tak musejí před porodem dopravit na pevninu.

BEZE ZBRANĚ ANI NA ZÁCHOD

Největším nebezpečím, kromě vlastní blbosti a neopatrnosti, jsou tady lední medvědi. Těch tu totiž není pomálu. V rámci vlastní bezpečnosti je tak potřeba s sebou vždy nosit zbraň. Nikdy totiž nevíte, kde na medvěda narazíte. Já jich potkala jen během týdne pět.

Na zádech tak máte kromě vybavení do terénu taky half-loaded zbraň a signálku, kterou se v případě nebezpečí pokusíte medvěda nejprve zastrašit.

ZA LOVECKOU TROFEJ DO VĚZENÍ

Střílet ale můžete jen opravdu v případě ohrožení života. Jak už jsem říkala, nejprve musíte na medvěda vystřelit signální zbraní. Pokud ale tohle nezabere a medvěd je od vás na cca třicet metrů, pak už je potřeba střílet pro záchranu života. Pokud byste tohle nedodrželi a střelili ho neoprávněně, také byste si mohli posedět pěkných pár let v norském vězení.

POLÁRNÍ NOC, MÁ ZVLÁŠTNÍ MOC

Pokud jako každý správný Čech znáte Cimrmany a jejich Dobytí severního pólu, tak si určitě vybavíte známou Píseň proti trudomyslnosti. My jsme se ale polární noci nedočkali, zrovna byl totiž polární den, který trvá na Špicberkách 128 dní. Bylo tedy pořád světlo. Sice jsme zažili první den v roce, kdy slunce opravdu na dvacet minut zašlo, ale vlastně to ani nebylo pořádně poznat.

Spát se tak dá jen s maskou na očích a i tak toho člověk moc nenaspí. Kupodivu se na mně každodenní tříhodinový spánek nijak nepodepsal. Návrat pak byl ale horší.

Autorka: Stanislava Wolfová

M

Polární ekologie. Kdekdo by si řekl, že se něco takového u nás přece nemůže studovat. Na Jihočeské univerzitě tomu tak ale není. Centrum polární ekologie (CPE) vysílá každoročně vědce i studenty za polární kruh. Letos jsem byla jedním z vybraných studentů i já, a tak jsem se v srpnu vydala na Špicberky, ostrovy v Severním ledovém oceánu, kde slunce nezapadá a vládnou tam lední medvědi.

SM000176

OBJEDNÁVEJTE JEDNODUŠE PŘES SMS | SPECIÁL VÁM DORUČÍME ZDARMA AŽ DO SCHRÁNKY Zprávu ve tvaru: CSR JMENO PRIJMENI ULICE C.P. OBEC PSC zašlete na číslo 902 11 Objednací SMS jsou zpoplatněny podle běžného tarifu vašeho mobilního operátora.

Cena SMS služby včetně doručení výtisku do vaší schránky na libovolnou adresu v ČR je 99 Kč vč. DPH. Službu technicky zajišťuje ATS Praha. Infolinka 296 363 199 v pracovní dny 8.00–17.00, www.platmobilem.cz.

NEWS

→ CO SE DĚJE? 12,5 miliardy korun schválila vláda na investice do vysokého školství, modernizovat se budou i koleje a menzy V rámci investičního programu MŠMT schválila vláda pro vysoké školy celkem 12,5 miliardy korun. „V projektech se chceme zaměřit zejména na rekonstrukce a obnovu stávajících ploch pro výuku, úspory energií, rozvoj a zavádění systémů informačních a komunikačních technologií,“ řekla Studentě náměstkyně pro řízení ekonomické sekce na MŠMT Zuzana Matušková. „Jsem rád, že program zároveň otevírá cestu k tolik potřebnému zlepšení stavu studentských kolejí a menz,“ vyjádřil se ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga v tiskové zprávě MŠMT. Právě na koleje a menzy je v programu vyčleněno 2,5 miliardy. O ty se bude soutěžit v postupně vyhlašovaných výzvách, první z nich můžeme očekávat ještě koncem letošního roku. „Chceme, aby zázemí pro ubytování studentů, doktorandů, případně zahraničních odborníků odpovídalo běžnému evropskému standardu,“ řekla Matušková.

O koleje zájem roste, kapacity nestačí Díky rostoucím nájmům bytů v posledních letech opět roste zájem o ubytování na vysokoškolských kolejích. Na UK se průměrná roční obsazenost zvýšila mezi lety 2014 a 2017 o skoro 20 % a před začátkem letošního akademického roku jsou kapacity v Praze téměř zaplněné, napsal Pražský deník.

Nové koleje se ale zřejmě stavět nebudou, uvedla Matušková z MŠMT: „Investice půjdou zejména do modernizace, zasíťování, tepelného standardu, tedy i provozních úspor.“ Na základě informací od zástupců jednotlivých pražských škol by na rekonstrukci bylo jen v hlavním městě potřeba 3,5 miliardy korun, což je o miliardu a půl méně, než vláda vyhrazuje pro koleje a menzy po celé republice.

Během studia pracujeme víc než naši rodiče. Počet nabídek brigád vzrostl Při studiu pracujeme mnohem častěji, než pracovala generace našich rodičů, vyplynulo z letního průzkumu Equa bank. Čtvrtina studujících pracuje po celý rok, téměř pětina pouze o letních prázdninách.

Dnes má brigádu devět z deseti studentů, tehdy to bylo jen sedm z deseti. Liší se i typ prací, které vyhledáváme. Zatímco naši rodiče se věnovali nejčastěji manuální práci (71 %), my volíme především práci v obchodě a prodeji (32 %), v admini­ strativě (12 %), ve vzdělání (12 %) nebo v gastronomii (12 %).

Pouze přes léto pracují hlavně středoškoláci. Také i kvůli jejich návratu do školních lavic teď poptávka po brigádnících opět vzrostla. „Nejsou lidi,“ potvrdil serveru iDNES.cz Romain A. Voronov z Agency InClean, která zprostředkovává úklid domácností, hlídání dětí i zvířat či péči o seniory.

Lékařské fakulty přijmou o 15 % studentů více Kvůli dlouhodobému a stále se prohlubujícímu nedostatku lékařů vyčlenila vláda téměř sedm miliard na navýšení kapacit lékařských fakult. „Protože stávající počty absolventů českých lékařských fakult nebudou schopny krýt po roce 2019 až 2020 odchody lékařů do důchodu, reálně tak hrozí omezení dostupnosti péče,“ vysvětlil v tiskové zprávě MŠMT Plaga. Podle něj mají přibýt absolventi studijního programu Všeobecné lékařství, plánuje se i zvyšování mezd a počtu vyučujících.

Zdroj: equabank.cz 12 STUDENTA Říjen 2018

Zastavil se propad v počtu středoškoláků.

Vysokoškoláků je oproti roku 2008 téměř dvojnásobně více, stále jsme ale pod průměrem EU

Zdroj: kurzy.cz

Ačkoliv Česká republika patří ke státům s poměrně vysokým podílem středoškoláků, vysokoškolsky vzdělaných lidí máme méně, než je průměr Evropské unie. V loňském roce jich ale oproti situaci před deseti lety přibylo téměř 8 %. „Celkem bylo loni v tuzemsku 1 636 400 vysokoškoláků,“ sdělil serveru Novinky.cz Tomáš Chrámecký z Českého statistického úřadu.

Unijní průměr je ještě o 6,4 % více. „Nejvzdělanější obyvatelstvo žije v Praze.

Vysokoškolským diplomem disponuje víc než 38 % obyvatel metropole. Naopak nejméně formálně vzdělané obyvatele mají kraje Karlovarský a Ústecký,“ řekla Gabriela Strašilová z oboru statistiky trhu práce ČSÚ na základě výsledků Výběrového šetření pracovních sil.

Od září jezdíme za čtvrtinu

Některé školy zkoušejí pilotní materiály pro rozvoj informatického myšlení

Od 1. září jezdíme vlaky i autobusy se státem nařízenou slevou 75 %. Kromě městské hromadné dopravy (kterou některá města zlevnila na vlastní náklady) se levněji přepravíme ve všech ostatních spojích, a to po celý rok, nejen o prázdninách.

My vysokoškoláci, tedy studenti od 18 do 26 let se však musíme prokázat nejen občanským průkazem, ale i platným průkazem s názvem školy (například ISIC). Snížení ceny se pak vztahuje jen na druhou vozovou třídu a vnitrostátní dopravu – tedy pokud vlak nebo autobus směřuje do zahraničí, sleva platí jen do poslední stanice před hranicí. To samé se týká i meziměstských spojů, levnější tarif dopravci účtují až od/do první zastávky na území města.

Už od mateřských, základních a středních škol plánuje MŠMT rozvíjet informatické myšlení dětí a žáků. Do června 2020 budou na sedmdesáti vybraných školách pilotovat nové učební materiály. „V podstatě zavádíme do škol nový předmět,“ řekla týdeníku Respekt garantka předmětu Informatika a informační a komunikační technologie v Národním ústavu pro vzdělání Daniela Růžičková. Výuka „uživatelských dovedností“ by se postupně měla přesunout do jiných předmětů, třeba v češtině se už nebude psát jen rukou a v matematice bude více prostoru pro práci s programem Excel.

V samotné informatice přibude čas pro rozvoj takzvaného „informatického myšlení“ neboli programování a logického uvažování se základy robotiky a komunikace se stroji.

→ GDPR v praxi, jména žáků nebudou ani ve výsledkových listinách soutěží

N

ová pravidla EU – Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) – začala platit 25. května. Od té doby si školy musejí dávat více pozor na osobní data, která spravují. U vysokých škol se jedná zejména o jméno, příjmení, adresu trvalého bydliště, rodné číslo, státní příslušnost, titul, rok maturitní zkoušky, střední školu, studijní program, formu studia, zda je dotyčný ubytován na koleji a jestli má nárok na sociální stipendium… Škola tyto údaje nesmí zprostředkovat třetím osobám, kromě institutů, jako jsou například PČR, OSSZ, soudy apod.

V praxi ministerstvo doporučuje univerzitám zavést pravidlo „pseudonymizace“, kdy data o studentech a zaměstnancích budou vést třeba pod kódem.

Tento systém se hodí třeba i pro výsledkové listiny soutěží či přijímacích řízení.

Podle nových pravidel škola musí sehnat i souhlas s fotografováním lidí na různých akcích. „Kde je to vhodné, využijeme takzvaný konkludentní souhlas s probíhajícím fotografováním, to bude doplněno o informační cedule s upozorněním, že se na akci fotí, kde budou fotografie použity a jakým způsobem je možné souhlas odvolat,“ řekla vedoucí oboru vnějších vztahů UK Kamila Kolářová magazínu Universitas. Říjen 2018 STUDENTA 13

→ TÉMA

HERNÍ DESIGN NA FAMU

CHCEME LIDI, KTEŘÍ PŘEKYPUJÍ NÁPADY. PROGRAMOVAT JE NAUČÍME Filmová akademie múzických umění v Praze má v plánu v roce 2019 otevřít nový magisterský obor Herní design. S herním vývojářem, designérem a budoucím lektorem Michalem Berlingerem jsme se sešli v Coffee and the Riot, abychom zjistili, co od takového oboru můžeme očekávat a jestli vůbec máme šanci, když naše znalosti končí u základů HTML.

Autorka: Tereza Kovandová, foto: kingdomecomerpg.com

Začínal jste jako filmový produkční, kde se vzaly ty hry?

Studoval jsem filmovou produkci, nejdřív bakaláře, potom i magistra. Filmu jsem se ale moc nevěnoval, chtěl jsem dělat právě hry. Vždycky jsem si myslel, že bych je mohl designovat a produkovat, ale pokaždé jsem se zasekl na tom, že jsem nebyl programátor.

S nimi je těžké se dohodnout, takže jsem se nakonec naučil programovat sám. Od té doby programuju čím dál víc a občas do toho dělám i ten design.

Společně s Helenou Bendovou, která je vedoucí projektu, otevíráte obor Herní design na Filmové akademii múzických umění (FAMU). Podle anotace na stránkách akademie by měl být především o kreativitě a nápaditosti. Samotné programování podle všeho není potřeba. Jaké jsou předpoklady pro přijetí?

Jedná o magisterský obor, takže člověk musí mít vystudovaného bakaláře. Může vychodit FAMU, něco výtvarného, ale klidně i humanitní obor. Na zaměření nám nesejde. Chceme lidi, kteří budou překypovat nápady a zároveň budou schopni si svůj nápad ověřit a realizovat. Dneska mají nápadů všichni plné kapsy, ale jde hlavně o tu exekuci.

A co se programování týče?

Umět programovat není podmínkou, ale na druhou stranu programování bude jeden z předmětů. Nepůjde se nijak do hloubky, ale na studium oboru jsou jenom dva roky, takže to bude nahuštěné. Je důležité, aby na to měl uchazeč kapacitu, a hlavně byl ochotný se to naučit.

Jak budou vypadat přijímací zkoušky? A kolik budete brát studentů?

Do ročníku chceme vzít okolo sedmi lidí. V prvním kole budeme chtít po uchazečích portfolio – ať už

výtvarné, nebo technologické. V druhém kole pak bude zájemce čekat pohovor a během přijímacího řízení samozřejmě také další úkoly. Všechny detaily procesu ale budeme teprve stavět. Čeho se studenti dočkají od vás? Budete mít svoje přednášky?

Budu vést dva dvousemestrální předměty. Jedno budou dílny, na kterých se setkáme se všemi studenty, budeme se bavit o nějakém herním tématu a zadáme si úkol. Například jak upravit hru, udělat jednoduchý prototyp. Na to budou mít studenti určitý čas a pak si společně jejich práci zhodnotíme. Nebo se budeme učit například play testovat.

Co to je?

To je hrozně důležitá část herního vývoje. Něco vymyslíte, žijete v představě, že to bude skvělé. Dokud to ale nevyzkoušíte na lidech, nikdy nevíte, jestli to doopravdy funguje. U play testování taky musíte správně odhadnout reakci. Když někdo hraje hru a nelíbí se mu, musíte přijít na to, proč se mu nelíbí. Nutně to neznamená, že je hra špatná, třeba jen vývojář zapomněl na nějaký důležitý detail. Na to se bude především zaměřovat Jaroslav Meloun v navazujících dílnách.

A ten druhý předmět?

To bude právě Herní middleware, kde budeme dávat studentům základ herního enginu. Budeme učit jediný herní software – Unity. Každý student by měl být schopný se naučit novou technologii.

Budou mít studenti možnost se během školy realizovat i v praxi?

Podílím se na organizaci stáží u herních firem. Už teď jsme s některými z nich domluveni na společné praxi.

FAMU má v plánu nastavit výuku oboru komplexně a pragmaticky – absolventi by měli být schopní vnímat herní svět nejen technologicky, ale třeba i z pohledu sociologie.

Po úspěšném zvládnutí všech předmětů by studenti měli být připraveni na pozice herního designéra, level designéra, herního scenáristy, herního producenta a kreativního manažera v herním studiu. Říjen 2018 STUDENTA 15

ABYCHOM SE BAVILI REALISTICKY – TY HERNÍ HITY V ČESKU NEVZNIKAJÍ ÚPLNĚ KAŽDOU CHVÍLI 16 STUDENTA Říjen 2018

Naši studenti k nim budou moc přijít na nějakou formu stáže, což by mohlo být velmi zajímavé. Sám jsem měl právě díky organizaci stáží možnost několik herních studií objet a byl jsem překvapený, kolik skrytých talentů a nových procesů jsem viděl.

Studenti také budou mít možnost si vyzkoušet, jaké to je, pracovat s „opravdovými“ programátory v rámci spolupráce s Matematicko-fyzikální fakultou Univerzity Karlovy (Matfyz).

Na Matfyzu už několik let funguje kurz Vývoj počítačových her – výuka tvorby her na FAMU tedy není v Čechách až takovou novinkou. V dohledné době u nás bohužel není možné vytvořit celou fakultu, zaměřenou jenom na vývoj počítačových her. Propojují se proto lidé nejen z Matfyzu, ale i z Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, Akademie výtvarných umění nebo Animace a herní grafiky v Plzni. To dělá zajímavý mix a my na FAMU se do toho budeme chtít určitě taky zapojit.

Česká republika je, co se týče počítačových a mobilních her, poměrně úspěšná. Myslíte si, že vaši absolventi budou schopní pokračovat v této tradici?

Otázkou je, jestli to je tradice. Občas řešíme s kolegy, jestli se jedná o tradici, nebo spíš o souhru povedených náhod. Abychom se ale bavili realisticky – ty herní hity tady nevznikají úplně každou chvíli. Tenhle rok byl velký úspěch se hrou Kingdom Come, to se opravdu vydařilo. Hra má výborné prodeje, zároveň je v ní kus české historie. My na FAMU doufáme, že se nám podaří vytvořit skupinu lidí, která se bude vzájemně motivovat a společně se bude posouvat dál.

Na závěr, jaká je vaše nejoblíbenější hra?

To je těžké. Mám takové návaly, kdy hraju pořád něco, pak zase nějakou dobu nic. Teď mě nadchlo Into the Breach, které vyšlo na Nintendo Switch.

Vlastně jsou to takové hodně komplikované šachy s obřími roboty.

→ OSOBNÍ TRENÉR NEBO EMBRYOLOG

VYSOKÉ ŠKOLY JDOU S DOBOU A NABÍZEJÍ NOVÉ STUDIJNÍ PROGRAMY Studovat, co vás baví, už nemusí být jenom nesplnitelný sen.

Univerzity začínají naslouchat přání uchazečů a chystají řadu nových studijních oborů. Mezi první vlaštovky určitě patří obor Herní design pod hlavičkou FAMU, ale české vysoké školy toho v příštích třech letech mají v plánu mnohem víc.

Na jaké novinky se můžete těšit?

Autorka: Jana Langová

NOVÝ VÁVRA I ODBORNÍK NA REPRODUKCI

Ačkoliv je Česká republika překvapivě dobrým podhoubím pro různé počítačové hry (mezi nejslavnější české zástupce patří samozřejmě Kingdom Come, Mafia nebo nová VR pecka Beat Saber), samostatný obor pro herní odvětví dlouho chyběl. Nadšenci do vytváření her tak buď sbírali zkušenosti v příbuzných oborech, anebo se vydali na zkušenou do světa, kde se Herní design vyučuje už nějaký ten pátek. Naštěstí je teď všem starostem konec a Herní design pomalu spatřuje světlo světa.

Novinky ve studijních programech chystají i další univerzity. Na Masarykově univerzitě se brzy budete moci přihlásit například na obor Embryolog ve zdravotnictví, který reflektuje vzrůstající problém s neplodností, nebo Geoenvironmentální rizika a sanace, který se bude zaměřovat na opatření po těžbě či znečištění životního prostředí. V plánu jsou navíc další čtyři, mezi nimi i lákavý program Kondiční a osobní trenér.

Zrození nového oboru hlásí i Česká zemědělská univerzita, která chystá bakalářský program Geografické informační systémy a dálkový průzkum Země v životním prostředí, spojující počítačové modely a životní prostředí. Rozšíření arzenálu plánuje také Univerzita Pardubice, která připravuje nový bakalářský obor se specializací na leteckou dopravu.

VLÁDCE LÉKAŘSKÝCH SOFTWARŮ NA ČVUT

Bavila vás na střední škole biologie a chemie, ale nechcete se upsat medicíně ani vědě? Tak to by vás mohl zaujmout nový obor Lékařská elektronika a bioinformatika na FEL ČVUT. V plánu je vychovat odborníky na návrh a vývoj medicínských přístrojů i programů. Možnost podívat se pod ruku chirurgům a jiným lékařům, čarovat s roboty a softwarem, a ještě k tomu pomáhat lidem? To berem!

V závodě univerzit nezahálí ani plzeňská Západočeská univerzita, která míří především na čerstvé bakaláře. Lidé s pedagogickým zaměřením a zájmem o zdravý životní styl se můžou rozvíjet na oboru Pedagogika pohybové prevence, bakaláři z Územního plánování zase slaví akreditaci navazujícího magisterského programu.

NEJOBLÍBENĚJŠÍ OBORY MEZI STUDENTY ZŮSTÁVAJÍ STEJNÉ

I přes všechny možné inovace a množství nových oborů jsou uchazeči věrni tradičním studijním programům. Na žebříčku popularity se stabilně drží Všeobecné lékařství, Právo a Ekonomie. Počet uchazečů každoročně dosahuje čtyř cifer, čtyři z pěti lékařských fakult Univerzity Karlovy loni zaznamenaly 8868 zájemců!

Na druhou stranu, vysoký počet uchazečů se u těchto oborů kompenzuje relativně vysokým číslem přijatých, takže se vůbec nenechte stresovat a běžte za tím, kam vás srdce táhne. Ať už je to právničina, nebo vývoj her.

PŘEHLED PLÁNOVANÝCH NOVÝCH OBORŮ • Herní design (FAMU) • Klinická farmacie (MUNI) • Tlumočnictví českého znakového jazyka (MUNI) • Embryolog ve zdravotnictví (MUNI) • Geoenvironmentální rizika a sanace (MUNI) • Biotechnologie (MUNI) • Kondiční a osobní trenér (MUNI) • Geografické informační systémy a dálkový průzkum Země v životním prostředí (ČZU) • Územní plánování (ZČU) • Pedagogika pohybové prevence (ZČU) • Správa a rozvoj nemovitostí (ZČU) • Lékařská elektronika a bioinformatika (ČVUT) Říjen 2018 STUDENTA 17

ODPAL SVOU KARIÉRU JEDINÝM MAILEM. POŠLI CV NA RECRUITMENT@TUV-SUD.CZ NEBO SE PODÍVEJ NA WWW.TUV-SUD.CZ/KARIERA

SM000173-1

→ STATUS ZAMĚSTNANCE? DÍKY, NECHCI! PO ŠKOLE SE STÁLE VÍC VIDÍME VE VLASTNÍCH PROJEKTECH Až čtyřicet procent vysokoškoláků upřednostňuje po studiu vlastní podnikání, vyplývá z průzkumu Hospodářské komory. A není divu. Na internetu neustále čteme příběhy mladých, které jejich vlastní byznys vynesl až ke hvězdám. Realita ale nemusí být vždy tak růžová.

A právě proto vzniká stále více projektů, jejichž cílem je podporovat mladé podnikavce. Ti jsou totiž pro rozvoj naší země velmi důležití.

Autorka: Nicole Gawlasová

P

atříte mezi ty, kteří sní, že jednoho dne povedou velkou úspěšnou firmu, jejíž jméno bude každý znát? Nejste sami. Z průzkumu organizace Podnikni To!, která se ptala skoro pěti set z vás, totiž vyplývá, že mezi studenty vysokých škol se nachází až 70 % těch, kteří by se jednoho dne rádi zaměstnávali sami. Největší zájem máme o technologické obory.

Nejen peníze jsou lákadlem. Výzkum Hospodářské komory dokazuje, že příjem jako výhodu podnikání vidí studenti až na čtvrtém místě. Co je důležitější?

Generace mileniálů potřebuje volnost a svobodu, kterou v zaměstnání nenajde. „Za největší výhodu podnikání považuji to, že jsem pánem svého času a života.

Dělám to, co mě baví, kdy a jak chci. Nikdo mi neříká, co mám nebo nemám dělat,“ potvrzuje výsledky průzkumů Vašek, student VŠE. V podnikání rovněž vidíme možnost seberealizace a kreativity, ale především chceme pracovat na svých snech.

Jenže ne každý sen se stane realitou. Většina start-upů se nedožije ani svých prvních narozenin. „Na podnikání je vždy nejtěžší začátek,“ říká Jiří Rostecký z Mladého Podnikatele. Skočit do rozjetého byznysu a sledovat rostoucí zisky bychom zvládli všichni.

Jenže začít od ničeho, bez zkušeností a bez peněz už taková sranda není. Co označuje Jirka za úplně první krok, který by měl budoucí podnikatel udělat? „Měl by se především obklopit zkušenými lidmi.“ Mít poblíž

odborníky, na které se můžete obrátit a konzultovat s nimi své plány, je podle něj k nezaplacení. Mluvit o svých nápadech považuje za velmi důležité i Jakub Tížek z Podnikni To!.

To, že podnikání není nic jednoduchého, si studenti moc dobře uvědomují. Vědí, že i ti nejlepší zažili mnoho pádů a neúspěchů. A právě riziko neúspěchu označují za největší překážku v rozhodnutí začít s podnikáním.

Jako další překážky uvádějí nedostatek finančních prostředků či přílišnou administrativní zátěž. Oprávněně.

Dle studie Doing Business 2018 zabere jenom vyřizování daní v Česku 248 hodin ročně. Například v Lucembursku je číslo téměř o dvě stě hodin nižší.

Právě mladí si ale zaslouží v tomhle odvětví zvláštní pozornost. Ptáte se proč? Máme pro podnikání skvělé předpoklady! Když se pro něco rozhodneme, jdeme do toho naplno. Nemáme co ztratit, jsme bez závazků.

Chceme dosáhnout vysoko a rádi bychom inspirovali druhé. Už vidíme své fotky pod titulkem „Úspěšní pod třicet“. Také jsme otevření novým nápadům a inovacím, třeba i ze zahraničí, a tak můžeme rozvíjet regiony, ve kterých žijeme.

Na naši generaci podnikavců začínají reagovat jak soukromé projekty podporující mladé v začátcích, tak třeba i Hospodářská komora. Ta aktuálně rozjíždí mezinárodní projekt zaměřený na podporů start-upů. Takže pokud i vy patříte mezi ty, kteří mají nápady, ale nevědí, jak je realizovat, možná už brzy dostanete odpověď.

RIZIKO NEÚSPĚCHU OZNAČUJÍ STUDENTI ZA NEJVĚTŠÍ PŘEKÁŽKU V ROZHODNUTÍ ZAČÍT S PODNIKÁNÍM Říjen 2018 STUDENTA 19

→ PLNÁ HLAVA NÁPADŮ, ALE PRÁZDNÉ KAPSY?

JE SPOUSTA MOŽNOSTÍ, JAK ZAFINANCOVAT PODNIKATELSKÝ ZÁMĚR

SPLŇTE SI SEN POMOCÍ CROWDFUNDINGU

Crowdfunding je způsob získávání finančních prostředků pomocí sbírky, občas se mu říká i davové financování. K tomu, abyste se do crowdfundingu zapojili, stačí natočit video o svém projektu, nahrát ho na web (např. Hithit, Kickstarter) a napsat si o částku, kterou k podnikání potřebujete. Nebojte se do videa zapojit emoce, vtipkovat a ukázat to nejlepší, co ve vás je. Přispěvatelé se po zhlédnutí videa rozhodnou, jestli je nápad zaujal natolik, aby ho podpořili.

Jedním z českých crowdfundingových serverů je Hithit. Ten propojuje kreativní nápady s lidmi, kteří je chtějí podpořit. Na Hithitu máte 45 dní na to, abyste získali cílovou částku. Pokud to nestihnete, všechny 20 STUDENTA Říjen 2018

vybrané peníze se vrátí zpět podporovatelům. Když hranici překročíte, můžete oslavovat! Jak na úspěšnou kampaň poradila Jana Hanfová z Hithit.cz: „Obecně je klíčová příprava, mít vše promyšlené, spočítané a naplánované. Na Hithitu hlavně ukažte, co děláte! Dobré obrázky řeknou víc než text. Hezky se to povedlo třeba Amálii a Davidovi, kteří na svůj projekt Nemléko vybrali bezmála půl milionu.“

OSLOVTE INOVAČNÍ CENTRA

Pokud mimo kapitál uvítáte i cenné rady odborníků, jsou pro vás inovační centra jasnou volbou. Pomáhají rozjet projekty, získat dotace, nabízejí poradenství, školení a kanceláře za zvýhodněné ceny. Setkáte se tam s experty i dalšími začínajícími podnikateli, se

Autorka: Andrea Soukupová

Máte úžasný nápad a v ruce vypracovaný byznys plán? Zjistili jste, že jediné, co vám k realizaci schází, jsou peníze? Naštěstí existuje mnoho způsobů, jak si je obstarat. Neházejte své sny za hlavu a přečtěte si, jak i s minimálním kapitálem vybudovat úspěšnou firmu.

kterými můžete sdílet zkušenosti a navazovat partnerství. Pražské inovační centrum InnoCrystal nabízí k pronájmu dokonce laboratorní prostory. Inovační centra najdete snad v každém kraji.

Speciální program pro studenty nabízí Jihomoravské inovační centrum. „Pokud se studenti rozhodnou jít do podnikání naplno, je pro ně určen podpůrný program JIC ENTER, kde s nimi dlouhodobě pracují naši konzultanti a pomáhají se založením firmy a jejím rozvojem. Řeší se i témata, jako jsou financování a investice, protože JIC je schopen propojit studenty s investory a podpořit získání dotací. Dále probíráme růst týmu, strategii, expanze na trhy,“ prozradil Vojtěch Krmíček, který se zabývá rozvojem podnikavosti. JIC pomohl vytvořit nejen ze studentského projektu Ximilar úspěšnou firmu. V jejich prostředí vyrůstaly i další velké firmy jako Kiwi.com a GINA Software.

POSVIŤTE SI NA DOTACE

Skvělou možností, jak získat potřebné finance, jsou dotace. Můžete o ně požádat jako fyzická osoba i jako malý podnik. Dotace jsou často poskytovány na výzkum a vývoj, technologie, energetiku a zemědělství. Zkrátka na projekty, které jsou přínosné pro společnost.

Dotace pokryjí klasické náklady jako nákup strojů, softwaru a celkového vybavení. Využít je však můžete i k úhradě nájmů, mezd pracovníků a financování účasti na zahraničních veletrzích. Jedním z dotačních programů, který podporuje podnikání malých firem a rozvoj výzkumu a vývoje, je OPPIK. Další dotace a granty nabízejí jednotlivé kraje. Prioritní jsou pro ně především projekty podporující regionální rozvoj.

Například Jihočeský kraj vyhlásil dotační program zvýhodněných regionálních úvěrů pro malé podnikatele, o který si můžete zažádat do dubna 2019.

NEBOJTE SE SOUTĚŽÍ

Jednou z cest, jak se dostat k penězům pro podnikání, jsou soutěže. Chopte se příležitosti a přihlaste se všude, kam můžete. V podnikatelských soutěžích totiž nejsou poražení, pouze vítězové. Jednou z výzev, které byste měli zkusit, je Nastartujte se, kterou organizuje Komerční banka. Pokud vyhrajete, čeká na vás bezmála půl milionu. Konkrétně 300 000 Kč na rozjezd podnikání a skoro 200 000 Kč ve formě právního poradenství, inzerce v magazínech a dalších službách.

V předchozích letech se v soutěži umístil inovativní projekt DataFromSky, který mapuje dopravní provoz a pomocí umělé inteligence chce jednou detekovat nehody dříve, než se stanou.

Další atraktivní soutěž se jmenuje T-Mobile Rozjezdy. Jedná se o dlouhodobý projekt, který

podporuje začínající podnikatele. V každém kraji mohou vyhrát tři záměry, které získají finanční odměnu. Porota pak rozhoduje o celostátním vítězi.

Letos se na první příčce umístil Pavel Buben, který si odnesl ceny v hodnotě 566 332 Kč. Pokud nechcete čekat na další ročník, zkuste štěstí v menších krajských soutěžích. Počítejte sice s výhrou v řádu desetitisíců, ale také s obrovskou šancí na zviditelnění, vylepšení záměru i získání cenných kontaktů.

ZAČNĚTE RŮST V INKUBÁTORU

Od podnikatelských inkubátorů sice peníze nezískáte, ale zato díky nim hodně ušetříte. Tři roky nebudete muset řešit kancelářské prostory ani kupovat drahé technologie. Inkubátor vám je poskytne za zlomkovou cenu. Když k tomu připočítáte pravidelný přísun novinek v oboru a kontakty na experty a investory, není co řešit.

Než se do něj dostanete, připravte se na delší přijímací řízení. Na první schůzce představíte konzultantovi sebe i podnikatelský záměr. Pokud ho zaujmete, budete projekt obhajovat před odbornou komisí, kterou tvoří podnikatelé i členové inkubátoru.

OBECNĚ JE KLÍČOVÁ PŘÍPRAVA, MÍT VŠE PROMYŠLENÉ, SPOČÍTANÉ A NAPLÁNOVANÉ POKRAČUJTE AKCELERAČNÍM PROGRAMEM

Získáním financí na rozjezd to nekončí! Do hry přicházejí i akcelerační programy, jež pomáhají po znalostní i finanční stránce. Určeny jsou pro start-upy. Nejčastěji jde o několikaměsíční soubor intenzivních přednášek a workshopů. Jednoho z podobných programů se zúčastnil spoluzakladatel Legito. „Přijetí do Google Exportního akcelerátoru nám umožnilo setkat se s odborníky na on-line marketing, kteří nám prozradili nejnovější trendy v získávání zákazníků on-line cestou. Díky tomu bylo pronikání na zahraniční trhy jednodušší. Dnes už nás znají v osmnácti různých zemích,“ popisuje své zkušenosti Ondřej Materna.

Teď už znáte několik možností, jak se vypořádat s financováním projektu i jak ušetřit během prvních let.

Tak neotálejte a představte svůj plán světu!

PODNIKAT JDE I BĚHEM STUDIA Dnes už nemusíte mít statisíce v kapse, abyste rozjeli vlastní projekt. Stačí k tomu dobrý nápad a byznys plán, který má hlavu a patu. Peníze si můžete lehce sehnat díky crowdfundingu, podnikatelským soutěžím nebo dotacím.

S rozjezdem vám pomůžou inovační centra a pořádný balík ušetříte, pokud se dostanete do inkubátoru. Ten vám poskytne kanceláře a profesionální vybavení po dobu tří let. Říjen 2018 STUDENTA 21

→ KOMUNÁLNÍ VOLBY

IDEÁLNÍ PŘÍLEŽITOST PRO MLADÉ, JAK ZMĚNIT SVĚT (NEBO ALESPOŇ MĚSTO)

S

Přestože je volební účast v komunálních volbách poměrně nízká, těší se starostové vysoké oblíbenosti u svého okolí. Z průzkumu CVVM z počátku letošního roku vyplývá, že starostům a obecním zastupitelstvům důvěřuje přes 60 % dotázaných, zatímco Poslanecké sněmovně méně než 30 % respondentů.

22 STUDENTA Říjen 2018

tačí se podívat na pár čísel. Před osmi lety přišlo k volebním urnám pouze 47,3 % voličů, v roce 2014 to bylo ještě méně, hlasovalo jen 44,5 %. A nedá se očekávat, že by letošní volby měly být výrazně jiné. Lidé mají očividně pocit, že komunální politika není důležitá nebo zajímavá.

To se neprojevuje jen na volební účasti, ale i na věkovém složení kandidátů do obecních zastupitelstev. „Komunál“ netáhne, průměrný kandidát stárne, mladších ročníků na kandidátkách ubývá. Zatímco v roce 2010 byl průměrný věk 45,2 let, o čtyři roky později to bylo už 45,9 a v roce 2018 je to dokonce 47 let.

Tento neradostný trend potvrzuje ještě jedna statistika, a sice zastoupení kandidátů od 18 do 24 let, kterých ubývá s každými volbami. V roce 2010 tvořila tato skupina 4,5 % ze všech, 2014 už to bylo jen 4,2 % a v letošních volbách pak 3,4 %. Naopak největší skupinu tvoří lidé nad šedesát let.

Je to škoda, protože komunální volby jsou spolu s krajskými jediné, do kterých lze kandidovat už od osmnácti let. Pokud byste se chtěli stát poslancem, musíte počkat až do jedenadvaceti. Kdybyste se poohlíželi po Senátu, tak si ještě na nějakou dobu musíte nechat zajít chuť. Senát není pro mladý a minimální věk je (stejně jako u prezidenta) čtyřicet let.

Z výše zmíněných čísel vyplývá, že mladí lidé o politiku, alespoň na té komunální úrovni, nemají zájem. Těch faktorů může být hned několik. Možná je to frustrace z politiky na nejvyšší úrovni. Nedostatek času po přechodu na vysokou školu. Může za tím být i dojem, že se na komunální úrovni stejně nic zásadního neřeší.

Důvodem může být i to, že někteří prostě nevědí, jak

na to, popřípadě kde začít. Politické prostředí je v porovnání například s tím byznysovým pořád na okraji zájmu. Článků „Jak založit start-up“ a příběhů úspěšných podnikatelů najdete v časopisech a na internetu stovky, možná tisíce.

V politice podobné příklady chybějí. Dominik Feri sice ukázal, že i tohle řemeslo může být cool, ale je na to sám. Zatím. Je možné, že právě v těchto volbách objevíme další politickou superstar, vždyť i Feri začínal jako komunální politik.

Při hledání mladých kandidátů jsem ale narazil na zásadní problém. Když jsem se chtěl zeptat na jejich motivaci, bylo velmi obtížné získat na ně kontakt nebo je vůbec najít. Například naprosté minimum kandidátů má na profilové fotce na Facebooku rámeček, který by napověděl, že ve volbách za určitou stranu kandidují.

Může to být i tím, že mladí lidé často slouží jako „výplň“, aby kandidátka byla věkově různorodá, a tím pádem atraktivnější. Opravdovou ambici dostat se do zastupitelstva ale nemají. Pak se tím logicky nebudou chlubit na Facebooku ani nikde jinde.

Důvody, proč mladí lidé kandidují do zastupitelstva, se hodně různí. Někteří se chtějí soustředit na konkrétní věci, kterým dobře rozumějí, jako je sport nebo volnočasové aktivity, jiní by zase rádi ovlivnili chod města jako celku, zbavili ho korupce a nastavili nějakou vizi. Často se objevují i „zelená“ témata a důraz na životní prostředí.

To je dobrá zpráva, protože my (čti: mladší ročníky) tady budeme žít ještě hodně dlouho a i na obecní úrovni se tahle zásadní témata dají řešit. Nenechejte se odradit pocitem, že komunální volby nejsou důležité.

Autor: Adam Blišťan

Na začátku října nás čekají další volby, ve kterých si vybereme nové vedení měst. Po čtyřech letech tak dostaneme opět možnost ukázat, jak jsme spokojeni se současnými starosty a primátory. Má to jeden háček, zdaleka ne každý o to má zájem.

VOLBY

→ ANKETA ZEPTALI JSME SE MLADÝCH KANDIDÁTŮ NA JEJICH ZÁMĚRY V KOMUNÁLNÍ POLITICE 1. Proč jste se rozhodl/a kandidovat v komunálních volbách?

2. Na co byste se chtěl/a v případě vašeho zvolení zaměřit?

→

Tadeáš Bača, 18 let, Mohelnice Změna je možná!, lídr kandidátky na plný úvazek

1. Od malička vnímám problémy ve svém okolí, sociální nespravedlnost, likvidaci životního prostředí, růst korupce a klientelismu, a protože nepatřím k lidem, kteří problémy přehlížejí, snažím se je řešit, a tím se podílet na tvorbě lepšího světa. Svobodná, solidární a udržitelná společnost, to je můj sen a já si své sny plním.

→

Lucie Weberová, 20 let, Kout na Šumavě ČSSD, studentka VŠ

1. Chci kandidovat, protože si myslím, že je potřeba zastupitelstvo omladit. Ráda bych nabídla voličům alternativu, aby nemuseli opět volit ty stejné kandidáty. Změna je prospěšná.

2. Budu hájit zájmy našich hasičů, kterých jsem už čtrnáct let členem. A určitě chci obec oživit, abychom tu měli více kulturních akcí. Ráda bych do toho zapojila už existující zájmové spolky, které by mohly více spolupracovat.

Jan Novotný, 23 let, Praha 3 Koalice pro Prahu 3 (ODS, Svobodní, KDU-ČSL), odborný referent

1. O politiku se zajímám od svých patnácti let. Bylo tedy logické, že jsem později vstoupil do politické strany. Vždy mi byly blízké konzervativní pravicové hodnoty, a tak padla volba na ODS. Tato strana je v dnešním spektru jediné autenticky pravicové uskupení.

2. V zastupitelstvu se chci věnovat problematice životního prostředí a zeleně.

→

→

František Bureš, 23 let, Kladno ANO 2011, student VŠ / OSVČ

2. Chtěl bych se zaměřit na sport, konkrétně na systém přidělování dotací sportovním klubům, kde v dnešní době cítím rostoucí klientelismus. Druhým bodem mého zájmu jsou investice do sportu, myslím si, že Kladno by si zasloužilo novou multifunkční halu nebo například baseballový stadion.

→

Petr Vidlák, 20 let, Ústí nad Labem – Neštěmice Koalice TOP 09, KDU-ČSL a STAN, student VŠ

1. Ústí nad Labem je město bez vize. Každé vedení se staralo o „své“ čtyři roky vlády a co bude potom, je už nezajímalo. Město potřebuje dlouhodobou vizi, aby vědělo, kam směřovat. K této vizi je potřeba hodně energie, a dle mého názoru i mladých lidí, kteří by do toho s chutí šli.

→

Vít Krágl, 18 let, Česká Lípa Česká pirátská strana, student SŠ

1. Důvodem mé kandidatury bylo hlavně znepokojení nad situací v našem městě. Na ulicích nepořádek, nevelké zázemí pro děti a zanedbání stavu školek, kde se jedná přímo o ohrožení dětí. Nepočítám, že by mě lidé zvolili, ale chci získat co nejvíce zkušeností, abych se později mohl na území politiky prosadit. Říjen 2018 STUDENTA 23

→ VYSOKOŠKOLÁK VS. PRACOVNÍ TRH

DNEŠNÍ KONKURENCE JE NEJVĚTŠÍ, CO KDY BYLA Co chybí našemu vysokému školství? Měly by se školy a zaměstnavatelé víc propojovat, nebo máme raději zachovat akademickou sféru nezávislou? A co s extrémně drahými byty, na které nemůžeme dosáhnout, ani když si po škole začneme docela slušně vydělávat? O tom všem jsme si povídali s předsedou TOP 09 Jiřím Pospíšilem. Jako někdejší děkan Právnické fakulty ZČU má k nám studentům totiž docela blízko, a pokud by jeho strana v říjnových komunálních volbách uspěla, pokusí se rozjet změny, které by dost dobře mohly vést ke kvalitnějšímu vysokému školství a příjemnějšímu studentskému životu (hlavně, ale nejen) v Praze.

ADVERTORIAL

Největší kritikou současného vysokého školství je příliš mnoho vysokoškoláků a ryze teoretická výuka, která nereflektuje moderní trendy. Dá se s něčím tak zažitým vůbec bojovat?

Jiří Pospíšil: Prosím, nenechávejme politiky bojovat s čímkoli. Politici v poslední době pořád s něčím nebo proti něčemu bojují a před volbami mám 24 STUDENTA Říjen 2018

vždycky pocit, že jsme národ soustavně bojujících. Řešit se tato problematika ale samozřejmě musí. Je třeba přenastavit kritéria zejména pro nově vznikající vysoké školy, kritéria pro přijetí studentů ke studiu a tvrdě stát za kvalitou. Pokud to dokážeme, dostaneme počet studentů poměrně rychle na odpovídající úroveň.

Počet studentů je jedna věc. Co ale s tou nemoderní výukou?

To bude trochu složitější. Celkově podle mého názoru naše školství se značným zpožděním reaguje na dynamický vývoj světa, ať už vezmeme obchod, politiku, nebo technologie. Je potřeba nějaká konkrétní vize vzdělanosti, nějaký kvalifikovaný výhled, jaké obory vzdělání je třeba podpořit, co je potřeba dobudovat, abychom mohli pomýšlet na výchovu skutečně špičkových lidí svých oborů a podobně. Špičkoví profesionálové musejí mít i praktické znalosti, praxi ale pořád ještě mnoho škol nepodporuje. Úplně obecně – Jen málokterá škola dokáže mladého člověka bez praktických zkušeností připravit na pracovní trh. Stačí se podívat na poptávku pracovních sil, kde vedle vzdělání je minimálně uvedeno, že praxe je vítána. Tady určitě jsou rezervy, jednoznačně proto podporuji užší spolupráci škol a zaměstnavatelů.

Pokud si student s čerstvě nabytou teoretickou zkušeností ze skript může zároveň ověřit platnost některých věcí přímo v praxi, blížíme se k ideálu.

Když to tedy shrneme, jak by podle vás měla moderní výuka vypadat?

Moderní způsob výuky je do určité míry stále založen na jednoduché a přitom platné myšlence J. A. Komenského, kterou shrnul do proslulého sloganu „Škola hrou“. Je to stále o propojení „suchého“ teoretického učiva s praxí. S něčím, na co si člověk může sáhnout, a přitom znalosti vstřebávat tak nějak přirozeně. Dnes tyto možnosti výuky dramaticky rozšířily technologie, internet či virtuální realita. Nepracuje se s tím samozřejmě kvůli nákladům – takže třeba mnohde chybí vysokorychlostní internet, vybavení odborných laboratoří zaostává za možnostmi 21. století atd. –, ale také kvůli určitým stereotypům ve výuce. Školství na tom také personálně není úplně dobře, to je známá věc.

Všechno tu ale není jen špatně, na tom se asi shodneme.

To samozřejmě. Stále platí, že tradiční vysoké školy a osvědčené fakulty vychovávají skvělé absolventy, kteří nemají problém uchytit se později kdekoli na světě ve svých oborech. Určitě se nedá plošně říci, že by české vysoké školství nemělo odpovídající kvalitu.

Trochu se společensky devalvovalo z výše uvedených důvodů, ale vysoká kvalita na mnoha školách prokazatelně je. Podle mého názoru nám jen chybí něco, čemu bych asi říkal studentská kultura.

Studentská kultura?

Ano, studentská kultura, tedy určité sepětí mladých lidí se svou školou nebo obecně se statusem vysokoškoláka. Určitě na to měl neblahý vliv tlak na kvantitu vysokoškolsky vzdělaných lidí. Lépe řečeno lidí s vysokoškolským titulem. Toto celospolečenské pnutí mělo za následek obrovský nárůst všemožných vysokých škol a nadělalo to více škody než užitku.

Dá se vznik takové studentské kultury nějak podpořit?

Věřím, že dá. Třeba skrze výstavbu kampusů. To jsou místa, kde si mladý člověk formuje názory, vzdělává se, ale může tam i bydlet, žít, nakupovat, a přitom nejde o žádné akvárium, ze kterého není vidět na okolní svět. Je to prostředí, které prokazatelně podporuje studium, soustředění na vědeckou práci.

Myslíte, že se do toho studentům bude chtít?

Všude v médiích o sobě přece čteme, že jsme líní a rozmlsaní.

Já se se studenty poměrně často setkávám a na základě vlastních zkušeností mohu odpovědně prohlásit, že dnešní generace vysokoškoláků není o nic horší než generace předchozí. Vyrůstá pochopitelně v jiném světě, který se dynamicky mění, ale to, co popisujete, je spíše klasický generační problém. K obhajobě studentů bych ještě přidal, že je dnes konkurenční prostředí s ohledem na otevřenost Evropy a světa snad nejtěžší, jaké kdy bylo.

Tlak je velký, peněz málo a vyhlídky rozpačité.

Nemáme ani na byt s tím, jak hodně rostou ceny a málo platy. Jde s tím něco udělat? Řekněme si na rovinu – Kdy byla doba, že mladí lidé, potažmo studenti, měli na byt? Takovou dobu neznám nikde na světě, pokud nebudeme brát v úvahu anomálii v podobě reálného socialismu, kdy stát byty rozdával. Ale ani v takových dobách rozhodně nebydlel každý a mladé rodiny velmi často sdílely byty s rodiči nebo je od nich přebírali a rodiče se stěhovali mimo Prahu. Ale je naprostá pravda, že disproporce mezi příjmy mladých lidí a rodin a cenami bytů se prudce zvětšuje.

Je třeba udělat dvě politické věci: Odblokovat schvalovací procesy na novou výstavbu bytů a uvolnit určité veřejné prostředky na podporu lidí s nízkými příjmy, aby byli schopni dosáhnout na hypotéky.

Pokud od voličů dostaneme možnost s tím něco udělat, máme to jako Spojené síly pro Prahu celkem dobře zpracované.

JUDr. JIŘÍ POSPÍŠIL Jiří Pospíšil za sebou má bohatou právnickou, politickou i akademickou kariéru.

Působil jako zastupitel Plzeňského kraje, jako děkan Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, jako poslanec i jako ministr spravedlnosti.

V současné době působí v Evropském parlamentu a v rámci uskupení Spojené síly pro Prahu kandiduje na post primátora Hlavního města Prahy.

Víc si o něm, o uskupení i o jejich plánech můžete přečíst na webu

→ spojenapraha.cz Říjen 2018 STUDENTA 25 SM000181

STUDENTA.CZ

→ NEJLEPŠÍ ČTENÍ Z NAŠEHO WEBU eSport – budoucnost sportování a půl miliardy k tomu

Hraní počítačových her už dávno není nějaký švihlý koníček, na který se kouká skrze prsty. Naopak, eSporty jsou regulérním zaměstnáním. Ač se to starší generaci zdá bizarní, opravdu v dnešní době existuje někdo, kdo bere peníze za hraní her. Kupříkladu letošní ročník The International, což je turnaj ve hře DOTA 2, přinesl ceny v rekordní hodnotě půl miliardy! Vysněná práce? Pro spoustu rekreačních hráčů určitě.

Boom eSportu jde ale mnohem dál. V poslední době se uvažuje o jeho zahrnutí do olympijských sportů. Zatím je ale debata v plenkách a bude muset překonat spoustu předsudků. Největší otázkou zůstává ta nejjednodušší – je to vůbec sport? Odpověď můžeme najít v Asii, která je jako vždy několik kroků před zbytkem světa. eSport je tam nesmírně populární, a tak není divu, že na Asijských hrách v roce 2022 už si profesionální hráči zahrají o medaile.

Závislost na cukru.

Jak z toho ven?

Není žádnou novinkou, že všeobecně konzumujeme víc cukru, než je potřeba. Díky fyziologickým pochodům v našem těle se točíme v bludném kruhu sladké závislosti a koledujeme si o trvalý zápis do našeho zdraví.

Zní to děsivě? Nebojte, můžete s tím něco dělat a my vám povíme, jak na to.

Udělejte si doma očistnou kúru a zbavte se všech sladkostí. Znáte to – sejde z očí, sejde z mysli, i z chuťových pohárků. Vyměňte sladké nápoje za vodu a neslazené čaje a snažte se hýbat každý den. Do školy nebo práce choďte hezky po svých, výtah vyměňte za schody.

Nastartujte svůj den jinak než sladkou buchtou nebo müsli tyčinkou, dopřejte tělu kvalitní a sytou snídani (takže se zkuste poohlédnout po bílkovinách). A závěrem rada nad zlato – nešiďte svoje tělo a mozek a začněte pořádné spát. Víme, že Facebook i party lákají, ale spánek kafe fakt nenahradí.

26 STUDENTA Říjen 2018

#fotoprůvodce: Poznej Baťovský Zlín s USE-IT mapou Na webu nám startuje nová série článků, která vás provede studentskými městy pomocí USE-IT mapy. Nový díl na vás bude čekat každý týden. Projekt USE-IT jsou šikovné mapy měst, které nabízejí alternativu k přelidněným turistickým trasám a přemrštěným cenám. Jako první jsme prozkoumali Zlín, město Tomáše Bati.

Kam přesně vyrazit? Prohlédnout si můžete univerzitu, hotel Moskva, chráněné čtvrti s typickými baťovskými domky a netradiční galerii Photogether, která je v bývalém protiatomovém krytu.

Vaší pozornosti by neměl uniknout ani bývalý továrenský areál Svit, který se kouzelně proměnil na živé místo plné obchodů, kaváren a restaurací. Pokud se rádi kocháte výhledem jako na dlani, vyjeďte do posledního patra tzv. Jednadvacítky, zlínského mrakodrapu.

Skončíme v sendviči: Mileniálové jako budoucí sendvičová generace Máte rádi sendviče? Tak věřte tomu, že z tohohle mít radost nebudete. Sendvičová generace je terminus technikus označující lidi středního věku, kteří se k vlastním dětem starají ještě o své rodiče a uzavírají se v sendviči povinností. Původně se jednalo jen o problém v USA, už dávno ale překonal hranice dalších států. Důvody tohohle fenoménu jsou mnohem složitější, než se na první pohled zdá.

Prodlužuje se průměrná délka dožití, zvyšuje se průměrný věk prvorodiček a zároveň se rodí málo dětí. V České republice se aktuálně dožíváme skoro osmdesáti let a do rodičovské role vstupujeme až po třicítce. Všechno jsou trendy naší doby, které se stále prohlubují. Ideálním řešením by byl zásah do sociální politiky státu, podpora rodiny a nabídka zkrácených pracovních úvazků. Jde ale o běh na dlouhou trať. Možná nám nezbyde nic jiného než se v důchodu nechat opečovávat roboty.

Budoucnost je teď!

Budoucnost je teď!

ZEMĚDĚLSTVÍ

už dávno není jen o vidlích

→ CHYTRÉ FARMY A CHYTRÁ POLE

HIGH-TECH ZEMĚDĚLSTVÍ PŘICHÁZÍ Nad lesem poletují drony, pole obdělávají samořídicí traktory, senzory v půdě dokážou rozpoznat, kdy a co je potřeba zalévat. Farmář, farmářka i farmářské děti sedí v teple rodinného krbu a celý chod hospodářství pozorují on-line na smartphonu. Nepíše se budoucnost, píše se rok 2018.

Málokdo si spojuje tu nejprogresivnější a nejmodernější technologii s něčím tak nesexy, jako je zemědělství. Hlína, špína, zvěřinec, kuřinec a taky neustálý kolotoč povinností ohledně farmaření (támhle podojit krávu, tohle zasít, hele, žně). Kykyryký! Technologie, robotizace i automatizace ale z agrárnictví začínají dělat ideální práci pro generaci digital natives, ajťáky, kreativce i high-tech nadšence (plus mladé rodiny welcome). Zároveň se v agrosvětě začíná objevovat velké 28 STUDENTA Říjen 2018

neorané businessové pole jak pro zajeté firmy, tak pro rodící se start-upy. Věřte, nebo ne, ale zemědělství 4.0 je tady.

DRONY (I) MÍSTO VČEL

Drony lze v zemědělství využít hned několika způsoby. Tihle šikovní létající pomocníci někdy až překvapují svým širokým spektrem možného využití.

Kromě představitelného hlídání vlků, lišek i kun a monitoringu podivných osob mohou rovněž snímkovat

Autor: Petr Cieslar

ZEMĚDĚLSKÁ SCI-FI TECHNOLOGIE

SPECIÁL | AGROLIFE

AGROBOTS (AGRÁRNÍ ROBOTI)

Čapek by se možná zbláznil štěstím, že jím vymyšlené slovo konečně dostává reálný obraz. Roboti v zemědělství sice (zatím) nevypadají moc jako lidé, ale o to více práce zastanou. (Lidé i jejich kopie jsou přece jen leniví, že jo). Roboti tak v současnosti dokážou sami zasít, postarat se o zalévání, nebo dokonce i sami sklidí sklizeň, uspořádají ji do bedýnek a nakonec odešlou ladně a skladně na export. Zemědělci se pak jen postarají o účty za elektřinu a sem tam provedou optimalizaci a opravu robopracovníků.

NĚKTERÉ START-UPY JDOU DOKONCE TAK DALEKO, ŽE V SOUČASNOSTI ZAČÍNAJÍ PRACOVAT S MYŠLENKOU DRONŮ–SAZEČŮ

a analyzovat krajinu. Některé start-upy jdou dokonce tak daleko, že v současnosti začínají pracovat s myšlenkou dronů-sazečů. Představte si armádu dvou set bezpilotních kvadrokoptér, jak s robotickou přesností sázejí třeba les. Umíte si představit tu úsporu času a lidské energie? Po hlazení dronu vám navíc nezůstanou na šatech chlupy a srst (čili jsou vhodné i pro alergiky).

Tím to ale s drony nekončí. S různými technologickými přídavky lze z dronu udělat poměrně jednoduše i létající minilaboratoř. Pokud létajícího kamaráda vylepšíte například o tepelné senzory, snadno odhalíte, která část pole, sadu nebo zahrádky potřebuje zalévat více a která méně.

Nehledě na skenování rostlin pomocí infračerveného světla, které může zavčas odhalit nemoci plodin a rostlin i potenciální škůdce.

Roboti jsou ale skvělými spolupracovníky i v sektoru práce se živočišnou výrobou. Typickým příkladem jsou robotičtí dojiči a dojičky (tzv. robotizované dojné stanice). Nejen že dojí a dojí a šetří čas farmářům, ale jsou i skvělým pomocníkem v případě nedostatku zaměstnanců. Doplňkem k takovéto robotické stanici jsou v současné době e-obojky schopné měřit a vyhodnocovat procesy v těle krávy natolik přesně, že vypočítají čas, kdy kráva potřebuje podojit. Na telefon pak jen přijde textovka (selfie to bohužel ještě neumí) se jménem krávy, farmář ji odvede k robostroji a může jít drbat za uchem jinou. Objem vydojeného mléka může průběžně kontrolovat on-line.

KOUZLA SAMOŘÍDICÍCH TRAKTORŮ

O semi-autonomních i kompletně autonomních vozidlech slyšíme z Facebooku i „skutečných“ zpráv téměř neustále. Valí se to všemi směry. Představa autodopravy bez přítomnosti řidičů je fascinující (i když lehce děsivá). Pokud ale vezmeme v potaz samořídicí traktory, nic moc děsivého na tom není. V poli jen stěží způsobí nějakou vážnou dopravní nehodu a vypadají celkem přátelsky. Navíc poskytují farmářům obrovské množství výhod. Jezdí kdykoli, kdy je potřeba sklízet.

Nepotřebují odpočinek (jen občas nabít), nemají pracovní dobu a dají se ovládat i kontrolovat skrze aplikaci. Ta pak zase sama spočítá, co už traktor všechno

Můžou si (i mladí) zemědělci tyhle high-tech vychytávky dovolit? Pokud zrovna nedisponují vlastními financemi nebo prostě nevyšla úroda, je tady možnost využít Program rozvoje venkova Evropské unie. Moderní high-tech v zemědělství je investicí nejen do budoucnosti jídla, ale svým způsobem i do boje se suchem (například monitoring vláhy půdy).

Evropská unie chce dotacemi přilákat do agrosektoru mladou krev, a odstranit tak předsudky se zemědělstvím spojené (agro už fakt není jen hnůj). Pokud tedy uvažujete o zemědělce nebo založení chytré farmy, koukněte na stránky Státního zemědělského a intervenčního fondu. Najdete zde vše – harmonogram různých dotačních výzev, příručky, jak vyplnit žádost, i to, jak o dotace zažádat. Říjen 2018 STUDENTA 29

Evropští farmáři stárnou. Z dostupných dat z roku 2016 je procento farmářů pod čtyřicet let pouhých 10,9 % (v ČR jen 10,2 %). Mladí lidé se tedy do zemědělství zrovna nehrnou a hrozí nedostatečná generační obměna.

Jak to změnit?

Evropská unie se v rámci Společné zemědělské politiky snaží o zavedení inovací v zemědělství, a tím o zvýšení zájmu o agrárnictví u mladých lidí. Inu, kdo by si nechtěl dát na Instagram droní fotku své farmy nebo selfie se samořídicím traktorem?! #tochceš 30 STUDENTA Říjen 2018

udělal, kolik toho najezdil, jak moc sklidil, a na závěr se rovnou zeptá, jak bylo dnes v práci.

VIRTUÁLNÍ (I JINÉ) REALITY

Příchod dalších realit (smíšených, virtuálních i rozšířených) do reality zemědělské s sebou přináší tuny vychytávek. Úplně základní agro-vychytávkou VR (kterou si lze vyzkoušet už dnes) jsou 360stupňové prohlídky malých farem. Pokud disponujete VR brýlemi, tak jen mrknete, jak to na takové farmě vypadá. Jestli tam mají dostatečné množství zvířat, zeleně a ubytovacích kapacit s Wi-Fi (případně dostatek homemade produktů). A voilà – už vyrážíte. #agroturistika Klíčovější funkcí VR a podstatným ulehčením pro farmáře bude využití technologie v oblasti veteriny. Zatímco dnes veterináři může trvat XXL hodin, než přijede poskytnout první pomoc zvířatům, s VR headsetem a kamerou se farmář bude moci propojit s veterinářem prakticky kdekoli a kdykoli. Veterinář pak reálně uvidí, co se s vaším zvířetem děje, navrhne postup a bude vás instruovat vhodnými kroky k okamžité pomoci.

JAK TO UŘÍDIT? NECHTE TO NA IoT.

Fenomén IoT (z anglického Internet of Things) je síť propojující věci každodenní potřeby mezi sebou do jednoho chytrého celku – třeba do podoby chytré domácnosti. Clever domácnost dneska umí monitorovat vyprané prádlo v pračce (pošle notifikaci), nedostatek mléka v lednici (pošle notifikaci), vytopení souseda (notifikaci pošle asi i soused).

IoT v kontextu zemědělství má ale mnohem rafinovanější a prospěšnější využití.

Chytrá farma totiž dokáže propojit všechny výše zmíněné technologie, a nabídnout tak farmářům i zemědělcům rozhodující data umožňující analýzu situace, jako je sucho, dlouhodobá vlhkost půdy, (ne)dostatečné množství světla nebo požár v lese i na poli. To všechno hned a teď, v podstatě živě. Příchod chytrých farem a chytrých polí tak možná znamená největší revoluci v zemědělství od dob té neolitické (v neolitické lidstvo přešlo od lovců a sběračů k usedlému zemědělství, v té chytré už možná lidstvo ani nebude potřeba).

→ UŽ TO PŘECE ZAČALO O ZEMĚDĚLSTVÍ 4.0 S PETREM ZLOTÝM, SOLUTION ARCHITEKTEM PLATFORMY CLEVERFARM

Autor: Petr Cieslar, foto: CleverFarm, Unsplash

Projekt CleverFarm přináší nejnovější technologie do českého zemědělství. Díky CleverFarm mohou zemědělci v Česku doslova zapomenout na papír i byrokracii a plně se oddat digitalizované platformě hlídající všemožné směrnice i požadavky, stav půdy a třeba i množství použitých přípravků na ochranu rostlin. To vše on-line – kdykoli a kdekoli. O vývoji platformy i o budoucnosti zemědělství se rozpovídal Petr Zlotý, vývojář půdních senzorů a solution architect projektu.

Začneme zostra. Je zemědělství sexy?

Ano, zemědělství je poslední léta rozhodně sexy, což se nedalo říct ještě deset let nazpět. Počátkem 90. let chtěli všichni studovat ekonomii nebo práva, ale na hnojárnu, to ses snad zbláznil. Proto dneska existuje obrovská generační díra mezi agronomy. Máme agronomy v mladém věku do zhruba 33 let a pak takzvanou starou gardu 55+.

Najít čtyřicátníka agronoma je složitá úloha.

A přidá mu na image příchod zemědělství 4.0?

Ano. Mladý člověk má dnes rád technologie, chytré

věci, informace, spousty informací. Žijeme zkrátka v informační době. Všechny tyto věci jsou součástí „zemědělství 4.0“ a to samozřejmě celkově zvedá atraktivitu oboru.

Co vás lákalo na designu a vývoji aplikace pro agro svět?

Zakládající členové CleverMapsu, z něhož vzešel CleverFarm, si jednoho dne řekli – máme tady vývojáře, zemědělství je technologicky poddimenzované a zajímavé odvětví, máme v týmu odborníky na toto odvětví – tak jsme se do toho pustili. Cesta byla samozřejmě

Říjen 2018 STUDENTA 31

velmi složitá a několikrát jsme si pořádně natloukli, ale poslední dobou se zdá, že jsme nakročili na tu správnou cestu.

Petr Zlotý vystudoval obchodní akademii a poté geografické informační systémy.

V projektu CleverFarm zastává pozici solution architect. V jeho případě to znamená, že svými nápady neustále posouvá aplikaci dopředu, přičemž na jeho bedra spadá i vývoj nových senzorů. Od jejich odzkoušení až po následné nasazení do komerčního provozu.

32 STUDENTA Říjen 2018

Bylo těžké přetavit představu „agro sci-fi“ aplikace na reálnou digitální aplikaci? Přece jen by jeden řekl, že propojovat tyhle obory je nesmírně těžké…

Ano, bylo to velmi obtížné. Jak už jsem řekl, zemědělství je hodně široké odvětví, kde je navíc potřeba mít dlouholetou praxi a každá zkušenost se počítá na roky, a ne na dny. Tak to prostě v zemědělství je. Několikrát se nám stalo, že náš způsob řešení nějaké úlohy nám přišel pro zákazníka jako ten nejlepší možný, ale opak byl pravdou. Je potřeba se z každé takové chyby maximálně poučit a neztrácet naději, že se to povede. A já myslím, že se nám to daří.

Na druhou stranu jsme se snažili využít všech inovací v zemědělství a přinést pro zemědělce opravdový užitek a zároveň přispívat k udržitelnému rozvoji, takže to „agro sci-fi“ vzešlo tak nějak samo, ale pouze z reálných požadavků.

Aplikaci jste spustili na začátku ledna tohoto roku.

Kolik zemědělců na ní fičí? Jsou jen z Česka, nebo i z celého světa?

Aplikaci jsme od samého začátku stavěli jako

mezinárodní. Věděli jsme, že nechceme zůstat jen v našem rybníku. Po vstupu na český trh, kde v současnosti máme několik desítek aktivních zákazníků (věříme, že se brzy překlopíme do stovek), jsme se začali připravovat pro vstup na vytipované zahraniční trhy. Každý trh má nějaká specifika a aplikaci je pro něj vždy potřeba připravit. Nejvíce se samozřejmě nabízí Slovensko, které k nám má jazykově a svými specifiky zemědělství nejblíže. Nyní nám aplikace běží na několika slovenských farmách. Chtěli bychom to zkusit taky v Srbsku – tam v současnosti nefunguje jediný poskytovatel sítě IoT, takže jsme se (se společností SolidusTech) rozhodli vybudovat síť vlastní.

Vaše aplikace používá IoT (tedy Internet věcí). Ten dokáže propojit mnoho různých zařízení do „jedné“ aplikace, která umí vše monitorovat a v některých případech i všechna zařízení ovládat. Jak IoT funguje u vás?

S technologií IoT u nás pracujeme prostřednictvím senzorů, které posílají naměřená data do aplikace kaž­ dých třicet minut. Zaměřili jsme se na klíčové hodnoty, jako jsou teplota, vzdušná vlhkost nebo srážkové úhrny. Záleží na tom, jaký typ senzoru se rozhodne agronom využít. V našem portfoliu nabízíme například meteostanice nebo senzory do porostu, které sledují

Jsou čeští zemědělci otevření takovým technologiím v zemědělství, nebo jsou spíše konzervativní?

Zemědělství je snad nejkonzervativnější ze všech oborů na trhu. Pokud ho zklamete, často vám nedá druhou příležitost. Doposud nabízené technologie na trhu jsou většinou velmi náročné a finančně nákladné.

My se do zemědělství snažíme přinést technologie, které nejsou cenově tak náročné, aby si je mohl dovolit i ten nejmenší zemědělec, a zároveň zemědělci přinesly co největší přidanou hodnotu. A to je myslím jeden z důvodů, proč se nám daří onu bariéru překonávat a uspět i u starší generace agronomů.

O jaké technologické novince si myslíte, že změní zemědělství? Drony, samořiditelné traktory, příchod IoT? Všechno dohromady?

Nemyslím si, že to bude jedna věc. Bude to kombinace zmíněných technologií. Bude důležité získané informace využívat a vzájemně kombinovat.

A kdy to bude?

Už to přece začalo.

Myslíte, že nastane doba, kdy zemědělství ve smyslu práce na poli a v kravínech nebude potřebovat lidské pracovníky?

Autonomní stroje a roboti v kravínech zřejmě nahradí některé práce, které dělají lidé. Na druhou stranu, lidský prvek je v zemědělství nenahraditelný. Pracuje se zde s něčím živým, co se v čase mění velmi rychle, takže lidský faktor bude vždy potřeba. Změní se jen typ práce, kterou bude člověk dělat.

Co považujete za největší problém současného zemědělství?

Těch velkých problémů je asi několik. Nejvíce poslední

dobou samozřejmě rezonuje klima. S tím souvisejí další věci, od skladby krajiny, kde je obrovský počet velkých půdních bloků, až po kultury, které jsou na nich pěstovány, což vede k dalším věcem, jako je například eroze nebo schopnost krajiny zadržet vodu. Zemědělství dle mého názoru čeká v nejbližší době spousta výzev, ke kterým se bude muset postavit čelem.

Lze tam zařadit i (ne)problém s dotacemi? Ať už z Ministerstva zemědělství, nebo z EU? Podle mého je každá dotace „zlem“, ale hospodaření většiny subjektů se bez nich neobejde. Jsem přesvědčen, že by se dotace měly více využít pro zlepšení hospodaření v krajině a více agro-environmentálních opatření.

Třeba na boj se suchem?

Ano, tohle je zrovna krásný příklad. Kdyby dotace více podpořily vznik různých krajinných prvků, které krajinu více rozčlení, byla by půda schopna zadržet více vody a nebyla by tak náchylná k erozi.

SPECIÁL | AGROLIFE

jeho mikroklimatické podmínky. Naměřené hodnoty lze využít například při aplikaci prostředků na ochranu rostlin – při určitých teplotách nebo vlhkostech je účinnost přípravků vyšší a nedochází ke zbytečně velkému odparu z listů.

Neskončili jsme však jen u samotného měření hodnot. Nyní pracujeme na matematických modelech, kde naměřené hodnoty využíváme k predikci výskytu chorob a škůdců v jednotlivých plodinách. Predikce je o to přesnější, že naměřené hodnoty pocházejí přímo z vašeho pole. Nově jsme taky vyvinuli senzor měřící teplotu a půdní vlhkost. Kromě monitoringu půdní vlhkosti je senzor vhodný pro management závlahy a zavlažovacích systémů.

Využili jsme tak novou technologii k tomu, že agronom ví, co se na poli nebo ve skladu děje, aniž by tam musel nevyhnutelně jezdit. Vše se za pár vteřin dozví ze svého mobilu nebo počítače. Včas se může rozhodnout o ochranných postupech nebo plánovat denní aktivity.

→ KDE SELHÁVÁ PŘÍSTUP, NEPOMŮŽOU ANI DRONY

P

etr Sýs, který má statek na povel, zaměstnává v současnosti sedm lidí a hospodaří na tisíci hektarech půdy (pro představu, hektar má podobnou rozlohu jako dvě fotbalová hřiště). Část půdy přímo vlastní, část si pronajímá. Pole ani hospodářství mu ale nespadly jen tak do klína. Ještě před revolucí stála místo stavení jen ruina.

Tu objevil Petrův otec Antonín, který ji odkoupil a začal neúnavně budovat. Nejednou se dostal do křížku s tehdejšími „jézéďáky“ a místními obyvateli. Všechna dřina se mu ale vyplatila. On i jeho syn se kromě polí 34 STUDENTA Říjen 2018

teď mohou pyšnit jednou z nejvyspělejších mlátiček a největším secím strojem v republice i dvěma moderními halami, kam se ukládá technika a úroda.

Právě kvůli technickým vymoženostem jsem se do Novotinek vydala. A zjistila jsem, že není technologie jako technologie.

UŽITEČNÁ ZELEŇ

Pan Sýs junior byl od začátku dobře naladěný. Když jsem se ho neustále vyptávala, zda mi ukáže ty svoje „hi-tech stroje“, jen se smál a slíbil mi, že uvidím něco

Autorka: Kristýna Šestáková

Když jsem kývla na nabídku udělat reportáž ze statku Novotinky, říkala jsem si, že to rozhodně zvládnu. Jako holka, která má strýčka zemědělce a párkrát se coby malá nachomýtla k různým pracím od vybírání brambor po sázení třešňového sadu, se přece vyznám. Opak byl pravdou. Zjistila jsem, že o řemesle jako takovém nevím zhola nic. A že ani ty nejmodernější technologie nevynahradí léta zkušeností a know-how. Ale to už trochu předbíhám.

SPECIÁL | AGROLIFE

lepšího. Po pár minutách mě vzal na menší pole, které má za humny. Dost mě to překvapilo, protože jsem na něm našla jen trochu zeleně. Jasně, už je po žních a po sklizni, ale nemá být náhodou pole prázdné? Proč mi tady ukazují plevel? Hned jsem tuhle trochu divnou otázku vytasila na pana Sýse a dostalo se mi překvapivé odpovědi. „Tomu, co tu vidíte, se říká zelené hnojení.

Je snad ještě důležitější než všechny technologie. Tady byla pšenice a po ní se zasela zeleň. Pšenice je sklizená a až odrostou i tyhle rostliny, všechno se zaorá nebo zahákuje a jede se dál.“ Na takové zelené hnojení se prý nejlíp hodí bobovité rostliny, v Novotinkách převládá svazenka a hořčice. A k čemu jsou dobré? Především kypří půdu a zajišťují, aby byla připravená na další kolo plodin. Tyhle rostliny na sebe například dokážou navázat dusík, který potom po odumření vypustí do půdy, kde zůstane a následně vyživuje plodinu.

Další chytrou metodu, jak pomocí zeleně vylepšit půdu, jsem měla možnost vidět na řepkovém poli, kam jsme se následně přesunuli. Pro nás obyčejné smrtelníky je řepka ne moc oblíbená kytka, na niž nadáváme, hlavně když kvete (protože jakmile odkvete a žlutá barva zmizí z našeho zorného pole, už je nám to zase jedno), a která svým smradem zamořuje daleké okolí.

To ale neplatí v Novotinkách, kde se nejede na kvantitu, ale na kvalitu. Tady se žluťásek seje ve větších rozestupech, než je obvyklé, díky čemuž může rostlina zapustit hluboko kořeny a dosáhnout snáze k vodě a živinám. V meziprostorech jsou vysázené takzvané meziplodiny a zase jde o naše staré známé bobovité.

Takhle oseté pole protkané silnými kořeny skvěle drží půdu pohromadě a zabraňuje erozi, tedy tomu, že by větší déšť spláchl všechno dolů na silnici.

zapršelo, bude z pole jedna velká břečka, která steče do škarpy. To se prý stává, když je pole, ale chybí snaha o šetrné hospodaření. Bylo znát, že u Sýsů takový přístup nevidí rádi. Po generace se u nich totiž dědí láska k přírodě. Petr se snaží vysazovat stále nové ovocné stromy a obnovovat potřebné remízky.

Dává si záležet také na tom, aby se u něj měla dobře i zvířata – prasata si žijí na vysoké podestýlce a krávy mají hned několik pastvin, které postupně obcházejí.

KDE NA TO BRÁT? ČÁSTEČNĚ POMÁHÁ UNIE

Přestože to v Novotinkách vypadá, že tam nikdo hlady netrpí, nemohla jsem se nezeptat, kde berou Sýsovi peníze na provoz. Určitou částku prý zemědělcům přispívá Evropská unie. Jde o takzvanou nenárokovou dotaci, která se udílí na základě celkové výměry obhospodařované půdy. Což je fér, ale stejně jako u všeho tady platí princip něco za něco. Radost z dotací prý mizí s každou hodinou, kterou musí strávit nesmyslným papírováním, za něž by se nemuseli stydět ani v Absurdistánu.

Další část výdajů pokryje prodej zemědělské techniky a vypěstovaných plodin. Sečteno a podtrženo, když vám nejde jen o zisk a vlastní prospěch a umíte se pořádně postarat o krajinu kolem sebe, vždycky vám to stonásobně vrátí. Dá vám mnohem víc, než kdybyste na ni kašlali a spoléhali na to, že všechnu práci za vás odmaká nejmodernější secí troj, mlátička a kanystr hnojiva.

KDYŽ JE POLE, ALE CHYBÍ SNAHA

Zpátky jsme to vzali kolem pole, které nepatří panu Sýsovi ani jinému soukromníkovi. Ani jsme nemuseli vylézt z auta, ty obří praskliny v zemi byly vidět na několik stovek metrů daleko. Kdyby navíc jen trochu

Opatření spolufinancované Evropskou komisí

POZŮSTATEK DOBY Věděli jste, že zemědělská družstva stále převládají nad hospodářstvími, která patří soukromníkům?

Momentálně je stav v ČR 70 ku 30 procentům ve prospěch družstev.

Tento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie. Za obsah publikací (sdělení ) odpovídá výlučně autor. Publikace (sdělení ) nereprezentují názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jejich obsahem.

Příloha vyšla v rámci projektu Proměny českého zemědělství, který společně realizují vydavatelství Economia a EURACTIV.cz s podporou Evropské komise.

Říjen 2018 STUDENTA 35

→ KDYŽ DO TOHO AJŤÁCI POŘÁDNĚ ŠLÁPNOU… O tom, že dobrá fyzička úzce souvisí s psychickou pohodou a spokojeností nejen v práci, vědí ve společnosti Eurosoftware své. Zdraví svých zaměstnanců totiž svěřili do rukou bývalé vrcholové cyklistky Kataríny Hranaiové. Ta nezahálela, pořádně do toho šlápla a s patnácti kolegy dokonce letos vyrazila na jeden z nejnáročnějších tuzemských cyklistických závodů. A jak si cyklo-ajťáci vedli?

Kataríno, ve firmě se staráš o tzv. Body & Mind Balance centrum. Řekneš nám, o co jde a co všechno tam řešíš?

Poslání centra je ukryto hned v jeho názvu: má pomoci zaměstnancům vyvážit sedavé zaměstnání aktivitami posilujícími tělo i ducha. Mým hlavním úkolem tak v podstatě je zvednout ajťáky ze židle, a to co nejvíc z nich. K těmto účelům máme přímo v budově sídla dva squashové kurty a dvě tělocvičny. Kolegům, kteří mají zájem zlepšit svůj životní styl, pak poskytuji i individuální konzultace. K tomu ještě organizuji různé celofiremní sportovní akce. V zimě to bylo lyžování, v létě plážový volejbal atd.

ADVERTORIAL

Proč by se podle tebe (nejen) ajťáci měli víc hýbat?

Protože, ač se to třeba na první pohled nezdá, sedavá zaměstnání jsou pro tělo hodně náročná. Já sama jsem toho názoru, že cvičení může nahradit mnoho léků, ale žádný lék na světě nenahradí cvičení. Pohybem se 36 STUDENTA Říjen 2018

v těle rozproudí krev a s ní kyslík, dochází ke stimulaci celého pohybového aparátu od kostí a kloubů přes šlachy a svaly až po nervový systém. Tělo tak dostává informaci, že ho jeho uživatel potřebuje ve funkčním stavu. Při pravidelném opakování neboli tréninku na to reaguje zefektivněním srdeční činnosti, navýšením vitální kapacity plic, změnou metabolismu. To vše vede k odolnějšímu imunitnímu systému, nárůstu celkové energie, lepšímu soustředění. Což se samozřejmě kladně odráží i na psychice a kreativitě, a tedy lepším pracovnímu výkonu. :) Zmínila jsi squash. Co nabízíte kromě něj?

Squash je u nás hodně oblíbený. Kromě klasické dvojhry se hráči scházejí u firemních turnajů, kde poměřují své síly, a začátečníci mají možnost si osvojit základy techniky hry při kurzech s trenérem. Do tělocvičen si pak zájemci mohou zajít na pravidelná skupinová

cvičení strečinku (protahovacího cvičení), které vedu já osobně. Zkusit si mohou také jógu nebo TRX, což je dynamické posilovací cvičení využívající závěsný systém. Kromě toho nabízíme cvičení zaměřené na zdravá záda, které vede zkušený fyzioterapeut, což ocení snad každý, kdo hodiny pracuje u počítače.

AJŤÁCI JAK Z KAMENE

Nesportujete ale jenom doma v Plzni. Se skupinou kolegů jste letos vyrazili na docela drsný cyklozávod.

Je to tak, jmenuje se Stoneman Miriquidi a je to závod na horských kolech. Trasa je dlouhá 162 kilometrů a vede přes devět nejvyšších vrcholů Krušných hor. My v bronzové variantě jsme trasu jeli tři dny.

Kolik vás jelo?

Jelo nás šestnáct a naše skupina byla pestrá po všech stránkách: věkově, genderově, výkonnostně i firemně (lidé napříč firmou z různých oddělení).

Koho to vůbec napadlo, vyrazit, tebe?

Vypadá to tak, ale ve skutečnosti přišel s nápadem jet závod jeden z kolegů. Já jsem pak jeho nápad zpracovala do podoby návrhu na sportovní akci, kterou by mohla firma podpořit, a pomohla jsem s propagací

v rámci firmy. Nakonec se ukázalo, že o účast je velký zájem, a tak jsem začala pořádat pravidelná odpolední svezení, při nichž jsme měli možnost se poznat a zároveň se na třídenní krušnohorské dobrodružství připravit.

Nebylo to ale jenom o kole, že?

Rozhodně ne, bylo to o nás a o tom, jak si to užíváme každý zvlášť i všichni dohromady. Někdo jel pomaleji a svědomitěji, jiný vždy prosvištěl kolem, jedni se při výšlapech sami sebe ptali, proč to dělají, zatímco druzí už se těšili, jak si nahoře dají pivo.

Večer se grilovalo a povídalo, byl to opravdu skvělý zážitek, a to po všech stránkách.

Mluvíš o tom jako o pohodové dovče, 162 kilometrů po horách ale není úplně easy. Jak to celé kolegové zvládli?

Akce byla samozřejmě náročná a taky hodně adrenalinová. Řada z nás si sáhla na rezervy a okusila momenty překonání se – ať už v rámci obtížnějších technických úseků trati, anebo v rámci fyzických sil. S radostí ale můžu říct, že závod dokončilo patnáct účastníků z celkových šestnácti, a kdybych to celé měla shrnout dvěma slovy z pohledu účastnice i koordinátorky, byl to: nezapomenutelný zážitek.

EUROSOFTWARE Společnost Eurosoftware patří už více než dvacet let k těm nejrespektovanějším firmám v oboru. Vyvíjí a dodává softwarová řešení největším mezinárodním obchodním řetězcům po celém světě (Lidl, Hornbach, Jysk, Tchibo atd.) a nebojí se kreativně využívat těch nejmodernějších technologií – v současné době například usilovně pracují na vizualizaci kompletně celých obchodů prostřednictvím virtuální reality. Pokud vás láká IT práce s globálním přesahem, podívejte na careers.gksoftware.com nebo na profil Eurosoftware na Proudly.cz.

STONEMAN OČIMA ÚČASTNÍKŮ TAŤÁNA KŘÍŽOVÁ Assistant

Jak dlouho jste před akcí trénovala?

Byla to moje první cyklistická zkušenost a pořádně trénovat jsem začala až dva měsíce před závodem. Asi nejvíc mě připravily čtvrteční vyjížďky s Katarínou, snažila jsem se ale najít čas na kolo i o víkendech a každé úterý po práci jsme vyrážely s kamarádkami.

Co pro vás byl nejsilnější okamžik závodu?

Vzpomínám si na druhý den závodu. Byl to poslední kopec tohoto dne – Blatenský vrch – a byl táhlý a náročný.

Posledních pár desítek metrů jsem musela sesednout z kola, protože už jsem na to technicky neměla, ale před vrcholem jsem si přece na kolo ještě sedla a vyjela ho.

Na vrcholu mi běžela naproti moje kolegyně, která nám dělala velkou podporu, a objala mě – nedokázala jsem se ubránit dojetí.

TOMÁŠ KALINA

Product Development Director Co se vám honilo hlavou, když jste dorazil do cíle?

Asi jsem hledal nejbližší stánek s pivem. :) Ne, vážně, byl jsem rád, že jsem v cíli a těšil se, že zavřu kolo do garáže a další měsíc nevyjedu. Což jsem porušil hned po dvou dnech, kdy jsem jel na kole do práce.

Plánujete jet znovu, nebo stačilo?

Bral jsem to jako příjemně strávený čas s kolegy z firmy, které jsem měl možnost poznat jinak než v pracovním prostředí, byť ty výšlapy byly docela dřina, a docela jsem litoval, že jsem nebyl lépe připraven. A jestli někdy něco pojedu znovu? Těžko říct, chtěl bych jet v příštím roce Tour de France, ale zatím jsem nedostal nabídku od žádného profi-týmu, tak mě čeká pravděpodobně zase jen ten Stoneman. :)

Říjen 2018 STUDENTA 37 SM000175

→ JAK NA NOVÝ SEMESTR S KLIDEM V PENĚŽENCE Nový školní rok, nová šance poučit se z minulých chyb a začít znova a lépe. Ať už vás v následujících dvou semestrech čeká cokoli, připraveným štěstí přeje, tak myslete na věci trochu s předstihem. Pokukujete po brigádě? Máte novou lásku? Chystáte se vycestovat na Erasmus? Všechno tohle vyžaduje aspoň špetku plánování a začít můžete hned. Nevíte, jak na to? Nevadí, poradíme.

V

šechno něco stojí, to už dnes nepřekvapí asi nikoho. Být finančně responsible ale nezní úplně sexy. A to je škoda, protože to vlastně ani není tak těžké. Začít musíte od základů, a pokud je dobře postavíte, budovat se na nich už pak dá cokoli.

PRO STUDENTY ZADARMO ADVERTORIAL

O jakých základech mluvíme? No, třeba o pořádném běžném účtu. Schválně – víte, kolik za ten svůj platíte?

Pokud je studentský a vaše odpověď je jiná než nic, je načase se poohlédnout po změně. Když ji stihnete do konce října, doporučujeme účet G2 od Komerční banky, protože vám banka jako sign-up bonus dá 350 korun 38 STUDENTA Říjen 2018

a k tomu, máte-li průkaz ISIC, ještě dalších 350 – což mimochodem vydá na fajn večer ve dvou v kině na pořádném 3D trháku, a ještě včetně občerstvení. Kdo z vás to má, co?

A ani ten účet samotný není k zahození – jeho vedení je totiž úplně zdarma, zdarma máte i všechny výběry z bankomatů KB a jeden výběr v cizině každý měsíc. A pokud se někdy dostanete na nulu, nevadí, až do pěti tisíc korun totiž můžete požádat o možnost čerpat debet bez úroků. To znamená, že když poplatíte všechny nájmy, elektřiny a internety a spadnete do minusu, nemusí vás to zase tolik trápit. Když všechno včas vrátíte, nebudou vám účtovat ani korunu navíc.

A to se rozhodně vyplatí, protože nikdy nevíte.

BUĎTE ON-LINE, ALE SAFE

Další položkou na seznamu toho, jak být finančně v pohodě, je mít přístup k penězům kdykoli a odkudkoli. Zní to jako poměrně běžná věc, ale když se na to při zjišťování toho, co váš účet všechno umí, nezaměříte, můžete být nepříjemně překvapení. Třeba zrovna na tom eurovíkendu v zahraničí, který bez přístupu k penězům docela zabolí.

Komerčka naštěstí nabízí super přehledný a nově ještě hezčí internet banking, ke kterému se můžete přihlásit kdykoli a odkudkoli nejen z počítače a z mobilu, ale také z Apple Watch i z jiných smart hodinek s Androidem. O svém účtu tak máte přehled 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. A nemusíte se bát ani hackerů a jiných nebezpečenství, internetové bankovnictví od Komerčky totiž chrání speciální bezpečnostní systém Trusteer od IBM, i v neustálém pohybu tak můžete být super safe. Hacker nehacker.

KDYŽ SE VÁM ZACHCE VEN…

Když už zmiňujeme ty dovolenky v zahraničí – co když se vám některá země zalíbí natolik, že tam budete chtít odcestovat alespoň na semestr? Co pak s penězi? Život v zahraničí přece není kdovíjak levný, a když zrovna na účtu není nic moc, může vás to jednoduše

odradit. Zkušenost za humny je přitom k nezaplacení a bude vás mrzet, když nevyjedete. Jak nad tím vyzrát?

Zkuste si ke svému G2 účtu přihodit balíček Erasmus.

Balíček nabízí Komerčka ve dvou verzích – jedna je zdarma a za druhou platíte 29 korun měsíčně. „V obou balíčcích je obsaženo vedení účtu v českých korunách a v eurech, bezkontaktní platební karta s designem vlastního výběru, výběry z bankomatů KB v Česku a jeden měsíčně v zahraničí zdarma a jedna příchozí zahraniční SEPA platba zdarma, třeba když vám přijde stipendium,“ vysvětluje Pavel Zúbek z Komerční banky. „Premium balíček k tomu navíc obsahuje i odchozí SEPA platbu do zahraničí, a pak buď pojištění platební karty Merlin, anebo kreditní kartu, která se hodí třeba, když si chcete půjčit auto.“ A když kreditní kartou zaplatíte víc než 1500 korun měsíčně, je i Premium balíček zdarma, což je docela fajn. Dejte jen pozor – platí jen rok, pak se za všechno začnou účtovat standardní poplatky, tak balíček nezapomeňte zrušit, až se vrátíte.

V Komerčce se klidně zeptejte i na další možnosti, jak ušetřit, jsou na své mladé klienty hodně orientovaní a je dost dobře možné, že vám nabídnou super řešení, jak nejen ušetřit, ale i řádně naspořit tak, abyste byli finančně co nejvíc v klidu. Stačí jen zaskočit na pobočku – mají je snad na každém rohu.

KOMERČKA PRO STUDENTY Účet G2 pro studenty středních a vysokých škol – bezplatné vedení, bezplatné výběry z bankomatu KB, nadupané nové internetové bankovnictví, vlastní design karty a možnost zažádat o přečerpání účtu do 5000 Kč bez úroků a poplatků. + K tomu bonus 350 Kč při předložení platného průkazu ISIC vydaného v ČR a dalších 350 Kč při založení účtu do konce října 2018 Balíček Erasmus ušitý na míru zahraničním studijním pobytům – účet v korunách i eurech, výběry z českých bankomatů KB a jeden zahraniční výběr zdarma, jedna bezplatná přijatá zahraniční SEPA platba (a v Premium verzi i jedna odchozí a pojištění karty nebo kreditka k tomu – pokud kreditkou zaplatíte 1500 korun měsíčně, máte to zadarmo, jinak stojí Premium účet 29 korun měsíčně). Říjen 2018 STUDENTA 39 SM000184

→ JAK NA POHOVOR V MEZINÁRODNÍ SPOLEČNOSTI

PŘIJĎTE VČAS, DÍVEJTE SE DO OČÍ A PTEJTE SE Připraveným štěstí přeje, to je nám všem jasné. Jak se ale připravit na pracovní pohovor tak dokonale, abychom s přehledem zazářili a personalistu řádně oslnili? Pokud hledáte jediný nejlepší zaručený recept, zklameme vás, protože ten neexistuje. Existuje ale několik naprosto basic pravidel, na kterých můžete stavět. A to platí pro pohovory jak u malých lokálních firem, tak u mezinárodních gigantů s celosvětovým působením.

K

ADVERTORIAL

aždá společnost je jiná, každá má jinou vizi, dress code, strukturu, představu o svých zaměstnancích i svém poslání a každý HR manažer také hledá vhodné kandidáty trochu jinak než jeho kolega jinde. Dokonalý zaručený návod na to, jak zaskórovat všude, prostě neexistuje.

40 STUDENTA Říjen 2018

Existují ale dobré rady do začátku, které se třeba mohou zdát na první pohled banální, ale znamenají opravdu hodně.

Na to, co by mladým kandidátům doporučili profíci z vlastní zkušenosti, jsme se zeptali v AB InBev, největší pivovarnické společnosti na světě, která má svoji pobočku i v Praze.

1. INFORMUJTE SE

Hlásíte se do konkrétní společnosti na určitou pozici, na pohovoru byste se proto neměli ukázat s nulovou znalostí obojího. Recruiter i manažer, který u pohovorů také bývá, budou chtít vědět, proč zrovna oni, co se vám na firmě líbí a jak si představujete své působení v ní. Projet si jejich web, zkusit si na netu vyhledat, jak to u nich vypadá a co se aktuálně děje, je proto naprostý základ přípravy na pohovor. Když se tedy vydáte třeba na pohovor do logistiky v AB InBev a rozpovídáte se o tom, že společnost používá pro transport produktů v USA Semi trucky od Tesly, plusové body se vám jen pohrnou.

2. PŘIJĎTE VČAS

Budete se divit, kolik lidí má za to, že přijít o pět minut později je přece v pohodě. Není. Přijít dřív naopak dokazuje, že jste zodpovědní a respektujete pravidla. Poskytne vám to také dostatek času na to, se vydýchnout a srovnat si v hlavě, co chcete říct, ještě než do místnosti s recruiterem vůbec vstoupíte. Při samotném pohovoru tak budete méně nervózní.

3. MYSLETE NA VZHLED

Zní to jak ze školky, přijít učesaný a upravený, ale má to svůj důvod. Personalisté vás nikdy dřív neviděli a první dojem je pro váš další úspěch strašně důležitý.

To, že byste se měli obléknout do čistého oblečení, je asi jasné všem, dobré je ale také zjistit, jaký dress code v dané společnosti mají a respektovat ho.

4. NEPŘEHÁNĚT UPŘÍMNOST

To neznamená lhát. Lhát se nemá (a to nejen na pohovorech), každá lež vás totiž dřív nebo později dostihne. Nepřehánět to s upřímností znamená poznat, co je vhodné a co ne. Samozřejmě můžete říct, že jste odešli z předchozí práce, protože jste chtěli být víc involved v chodu firmy, ale váš nadřízený byl jiného názoru. Už si ale nechte pro sebe, že to byl nekompetentní blbec, co si nedokázal ani zavázat tkaničky u bot. Na člověka, co může dost dobře být vaším příštím nadřízeným, to totiž moc dobrý dojem neudělá.

5. PTEJTE SE

„Chcete se na něco zeptat vy nás?“ Tahle otázka padne na konci každého pohovoru a „nic mě nenapadá“ není úplně nejvhodnější odpověď. Pokud víte, že vás na místě ve stresu asi nic moc nenapadne, připravte si pár otázek předem. Ptejte se třeba na to, jak je sám personalista ve společnosti spokojen, jak dlouho tam působí, na jakých projektech byste se podíleli, kdybyste uspěli, nebo co firma chystá v nejbližší době za novinky. Zkrátka dokažte, že vás společnost i lidé v ní opravdu zajímají, poslední dojem je totiž stejně důležitý jako ten první.

10 TIPŮ OD FINANČNÍHO MANAŽERA 1. Vyšperkujte svůj životopis. I když nemáte žádné pracovní zkušenosti, určitě zmiňte stáže, relevantní brigády, certifikáty nebo ocenění.

2. Věnujte čas přípravě motivačního dopisu. Většina uchazečů to podcení nebo úplně vypustí, s perfektním motivačním dopisem tak budete rozhodně vyčnívat z davu.

3. Nastudujte co nejvíce informací o firmě. Ať znáte její mise, historii, kulturu, zjistěte si více informací o náborářích. To všechno se vám bude na pohovoru hodit.

4. Natrénujte si odpovědi na běžné pohovorové otázky. Kde se vidíte za pět let? Proč vy?

Jaké jsou vaše silné a slabé stránky? Jaké jsou vaše platové podmínky? A podobně.

5. Přijďte o deset minut dříve. Nikdy nevíte, co vás po cestě na pohovor potká, mějte proto raději časovou rezervu.

6. Buďte sami sebou. Nesnažte se přetvařovat. Pokud vás firma nebude chtít takové, jací jste, není ani pro vás tou pravou.

7. Energie, zápal, pozitivita. Firmy nabírají mladé, aby osvěžili atmosféru v týmu, tak ukažte, že to zvládnete.

8. Udržujte oční kontakt. Dělá to zázraky a dokážete tím, že máte kuráž a nemáte co skrývat.

9. Uvádějte konkrétní příklady. Můžou být klidně ze školy nebo z osobního života. A cení se, protože vám dodají na autenticitě.

10. Připravte si vlastní dotazy. Chytrými a trefnými dotazy k tématu prokážete skutečný zájem o pozici i o firmu.

5 TIPŮ OD RECRUITERA

AB INBEV

1. Potřesením rukou ukážete sebedůvěru, takže mějte pevný stisk a dívejte se do očí.

2. Pokud znáte jméno personalisty/manažera, zkuste si ho najít na LinkedInu a zjistit o něm více. Víc zjistěte i o společnosti, jejích produktech, historii a hodnotách.

3. Vysvětlete, proč vás zajímá pozice, na kterou se hlásíte, a proč na ni zrovna vy máte.

4. Odpovídejte k věci a dávejte dobré příklady z vlastních zkušeností (použijte tzv. STAR metodu – jaká to byla situace, jaký úkol, jaká byla vaše akce a jaké to přineslo výsledky).

5. Ptejte se. Začněte s otázkami souvisejícími s pozicí, abyste ukázali motivaci a zájem, neptejte se jako první na plat, bonusy a dovolenou, to nevyznívá dobře.

AB InBev je největší pivovarnická společnost na světě.

Produkuje víc než pět set značek piv a mnoho z nich určitě znáte – Stella Artois, Corona, Leffe, Becks atd. Co ale možná nevíte, je, že jedna z jejich hlavních poboček sídlí v Praze a zabývá se hlavně logistikou, financemi a sdílenými HR službami. Jeden vedle druhého tu sedí lidé ze 46 zemí světa a 38 národností a každou chvíli spolu zajdou na jedno probrat nejen to, co se zrovna děje v práci.

Takže pokud máte i vy k pivu blízko, mrkněte, jaké pozice momentálně obsazují, na ab-inbev.com/ careers nebo na jejich profilu na kariérním portálu Proudly.

5 TIPŮ OD LOGISTICKÉHO MANAŽERA 1. Připravte si představení sebe sama, čím začnete, co zmíníte a proč mluvíte právě o tomhle.

2. Nezapomeňte na oční kontakt, divili byste se, jak pozitivně působí.

3. Nesnažte se ukázat své slabé stránky jako silné (např. perfekcionismus) a buďte upřímní ohledně svého prostoru pro rozvoj.

4. Ukažte energii a drive a použijte pravidlo 70–30. Kandidát by měl mluvit 70 % času, recruiter 30 %.

5. Uvádějte specifické a relevantní zkušenosti, příliš nezobecňujte.

Říjen 2018 STUDENTA 41 SM000096

→ HLEDÁ SE NEJLEPŠÍ DIPLOMKA

MÁTE JI DOMA?

Myslíte, že máte doma skvělou diplomku? Co takhle ji nenechat ležet v šuplíku, ale zkusit za ni vyhrát nějakou tu korunu? Pokud nevíte, jak na to, máme pro vás tip – i letos se totiž bude udělovat Cena Wernera von Siemense, která u nás patří mezi ty nejprestižnější a taky mezi nejštědřejší. Za pořádně nabušenou technickou nebo přírodovědnou diplomku (nebo disertačku) tady můžete vyhrát až 50 000 Kč. Jak na to?

ADVERTORIAL

SOUTĚŽNÍ KATEGORIE Nejlepší diplomová práce – Nejlepší disertační práce – Nejvýznamnější výsledek základního výzkumu – Nejlepší pedagogický pracovník – Ocenění za překonání překážek při studiu – Ocenění za vynikající kvalitu ženské vědecké práce – Nejlepší absolventská práce zabývající se tématy konceptu Průmysl 4.0 + Doporučení vítěze do všech kategorií. Přihlašovat své práce můžete až do 25. listopadu na

→ cenasiemens.cz

N

apište skvělou práci, to je krok číslo jedna.

Pokud má technické nebo přírodovědné zaměření, přihlaste ji na cenasiemens.cz a držte si palce. Nezávislá komise složená z odborníků Akademie věd a rektorů a prorektorů předních českých univerzit ji pak přečte a prozkoumá, a pokud oslníte, výhra je vaše.

Za posledních dvacet let, kdy se cena uděluje, už český Siemens takhle obdaroval 344 talentovaných studentů, pedagogů a jiných vědeckých osobností a rozdělil mezi ně přes deset milionů korun. Každá práce je posuzovaná podle své kvality, aktuálnosti a přínosu oboru, splňovat musí také určitá specifika platná pro jednotlivé kategorie. Těmi nejpopulárnějšími jsou Nejlepší diplomová práce a Nejlepší disertační práce, kde jste v tom spolu se svým vedoucím – jestliže totiž vyhraje vaše práce, bude za pomoc vám oceněný i on.

CENOU PROTI GENDEROVÝM STEREOTYPŮM

Kromě hlavních kategorií se cena uděluje i za brilantní ženskou vědeckou práci, čímž se pokouší bojovat se zavedenými genderovými stereotypy ve vědě, kde stále ještě dominují muži. Oceňuje také studenty, kteří dosáhli mimořádných studijních nebo výzkumných výsledků navzdory svému zdravotnímu postižení.

Jednotlivci či týmy, kterým jsou připsány zásadní úspěchy v oblasti výzkumu, můžou dosáhnout na ocenění za Nejvýznamnější výsledek základního výzkumu.

A učitelé, kteří se dlouhodobě zasazují o rozvoj českého školství, můžou zase zaskórovat v kategorii Nejlepší pedagogický pracovník.

Tím to ale nekončí – pokud má vaše vlastní diplomka do té perfektní daleko, ale znáte někoho, kdo by mohl uspět, do soutěže ho můžete nominovat. Jestli se ukáže, že jste měli pravdu, a váš známý nebo kamarád uspěje, i vy si přilepšíte o deset tisíc korun, což za dobrý tip určitě není k zahození.

NOVINKA: PRŮMYSL 4.0

Protože Cena Wernera von Siemense jde s dobou, bude letos poprvé oceňovat i novou kategorii, a sice práce, které se zabývají tématy spjatými s tzv. čtvrtou průmyslovou revolucí neboli Průmyslem 4.0. Patří sem různé kyberneticko-fyzické systémy, systémové integrace, datová úložiště, analýzy velkých dat, průmyslová komunikace a komunikační infrastruktury, aditivní výroby, rozšířené virtuální reality, autonomní roboti, kybernetika, umělá inteligence a mnoho dalšího. Vyhrát tak můžete vlastně dvakrát, v hlavní kategorii i v této bonusové.

A bude se o co ucházet, Siemens totiž nově finanční ohodnocení v obou hlavních kategoriích navýšil z 200 na 400 tisíc korun a zjednodušil i nominace do speciálních kategorií. Zveřejněni nakonec navíc nebudou jen vítězové, ale také všichni ti, kteří postoupili do užšího výběru. I jejich práce jsou totiž výjimečné a zaslouží si publicitu.

Tak na co ještě čekáte? Honem na cenasiemens.cz!

42 STUDENTA Říjen 2018 SM000169/2

Speciál

TECHNOLOGY PARTNEŘI SPECIÁLU

SPECIÁL | TECHNOLOGY

→ MŮŽOU SE MÉNĚ PRÁT, MÉNĚ ŽEHLIT, ŠETŘÍ ENERGII A STAČÍ JEN PÁR KOUSKŮ Česká designérka Lada Vyvialová Tomečková v roce 2014 založila svou vlastní značku LADA. Navrhuje minimalistické ženské oděvy, klobouky, obuv i koženou galanterii pro „ženy, které znají svou hodnotu, vědí, co chtějí a do čeho investují“.

Módu spojuje nejen s udržitelným rozvojem, ale i s nanotechnologiemi českého patentu NanoAg. Právě o nich mi řekla něco více.

Autorka: Nikol Mudrová

Co jste objevila dříve – nanotechnologii, nebo módu?

Módu jsem studovala už na střední škole, pak na vysoké, takže určitě tu. Vždycky mě bavily materiály a technologie, takže tím, že jsem se snažila hledat lepší a lepší, jsem se dostala až k nanotechnologiím.

Proč vůbec tohle spojení?

U módy je materiál zásadní. Materiál a silueta, ty tvoří základní tvar oděvu. Při hledání dokonalého materiálu se člověk dopracuje přes bavlnu, hedvábí, vlnu nebo kůži až k ekologičtějším řešením. Textilní průmysl totiž vždycky úplně to nejekologičtější nenabízí. Začala jsem se o materiály zajímat hlouběji a došla jsem k závěru, že vlastně ani bio materiály nejsou ideálním řešením.

To, co je bio, nemusí být vždycky opravdu ekologické.

Hledala jsem dál, až jsem došla ke kombinaci přírodních materiálů, jako je bavlna s nanotechnologiemi.

Ty mi připadají ideální – jsou vyráběné v Evropě, ekologická stopa je minimální a spojují klasiky i to úplně nejnovější. Zároveň představují ekologickou variantu i pro nositele.

Takové prádlo se může méně prát, méně žehlit, šetří energii a stačí pár kousků, protože ta jedna věc je tak skvělá, že ji zákazníci nosí pořád.

Vybíráte materiál i na základě vzhledu? Jaké pro vás jsou ty klíčové vlastnosti?

Věci musí samozřejmě vypadat hezky. Pokud to nevypadá pěkně, tak to není správný design. My se k tomu snažíme přidat ještě něco navíc.

PŘI CENĚ TRIČKA 300 KČ BY KAŽDÝ ČLÁNEK PRODUKCE MUSEL STÁT TŘICET HALÉŘŮ. TO NENÍ REÁLNÉ, COŽ ZNAMENÁ, ŽE JE TAM NĚKDE PROBLÉM Říjen 2018 STUDENTA 45

ČÍM SE ODĚVY Z NANOVLÁKEN S TECHNOLOGIÍ NANOAG VYZNAČUJÍ?

Jsou antibakteriální, antiseptické • Nanočástice stříbra se ukotvují pevně do vlákna, takže praním nemizejí a ponechávají si své vlastnosti – Jsou funkční díky většímu povrchu vlákna.

Dochází jak k termo efektu, tak k UV filtru • Nečistoty nepronikají do materiálu. Díky jeho odporu vody stačí oblečení namočit a špína se „odkutálí“ s kapkami vody pryč.

Nemusí se tedy prát.

46 STUDENTA Říjen 2018

Narazila jste i na jinou technologii, ke které byste se v budoucnu chtěla dostat?

Podle mě nanotechnologie nemají konkurenci. Jde spíš o to, že materiál jako takový může mít různé vazby, různé gramáže, barvy… to ano, tam se dá vylepšovat. Není to ale tak, že existuje spousta výrobců a vybíráte si, jestli tohle, nebo tamto. Tohle je jeden z mála materiálů na světě, který dokáže integrovat nanotechnologie přímo do hmoty vlákna, což znamená, že se neuvolňují do spodních vod, do přírody a působí po celou dobu používání. Já beru za obrovský úspěch, že jsem se vůbec dopracovala sem.

Pokud se tedy budete posouvat dál, bude to v rámci nanomateriálů?

Určitě, je to jedna z cest. Pravdou je, že spousta přírodních materiálů má také skvělé vlastnosti. Já se vždycky snažím o ideální harmonickou vyváženost mezi tím, co je přírodní i na omak – protože to nám je bytostně příjemné –, tím, co je ekologické, a tím, co je naprosto funkční.

Vím, že si zakládáte na ruční výrobě a takzvané slow fashion. Má tato technologie budoucnost i v sériové výrobě?

Rozhodně. Sériová výroba neznamená, že nemůže být ekologická nebo slow fashion. To, co je neekologické, je to, co se vyrábí na něčí úkor. Pokud jsou ty věci extrémně levné, tak to znamená, že někde nějaký článek není správně zaplacený.

Když víme, že na výrobu jednoho bavlněného trička potřebujeme 2700 litrů vody, tak hlava normálnímu člověku nemůže brát, proč to tričko potom stojí 250 nebo 500 korun. 2700 litrů samotné vody, bez jakéhokoli dalšího zpracování, stojí daleko více. Dál tam máme sběr bavlny, úpravu materiálu, barvení, zušlechťování, tkaní nebo pletení, design, šití, distribuci, prodej a dopravu. V této fázi by každý jeden článek musel být realizovaný za 0,3 koruny při ceně trička 300 korun. Nedovedu si představit, že někdo za tři desetiny koruny uplete materiál pro tričko. To není reálné, což znamená, že je tam někde problém.

Pokud by byl proces správně zaplacený, stále se může vyrábět několik tisíc kusů, třeba i tady v Česku. Nicméně to nikdy nebude moct stát tak málo, protože nikdo v Česku za takové peníze nepracuje. Tím pádem logicky tričko naskočí na 1000, 1500 korun. Sériová výroba není špatná, špatná je výroba anonymní, do které nevidíme, je bez kontroly a ve které se porušuje spousta pravidel.

SPECIÁL | TECHNOLOGY

→ NÁRODNÍ DIVADLO. CHYTŘEJŠÍ, NEŽ SI MYSLÍTE HISTORICKÉ BUDOVY ZVLÁDAJÍ TECHNOLOGICKÝ POKROK S GRÁCIÍ Že se dnes už celkem běžně staví chytré domy, jejichž technologické zázemí nám ulehčuje život v rozsahu, o kterém se nám ještě před pár lety ani nesnilo, je vcelku stará zpráva. Kombinace slov „chytré + historické + budovy“ ale pořád ještě napadne jen málokoho z nás. Nějakou dobu už přitom takové domy existují a jejich hrdým příkladem je – překvapení! – Národní divadlo v Praze. Přestože na pohled vypadá víceméně stejně jako v roce 1883, kdy po rekonstrukci znovu otevřelo své brány, pod střechou má celou řadu těch nejmodernějších vychytávek.

Z

apomeňte na úsporné žárovky jako vrchol technologické inovace v historických objektech, dělat se toho dá daleko víc. Národní divadlo má například na střeše fotovoltaickou elektrárnu a v podzemí tepelné čerpadlo, které umí topit, chladit i obojí zároveň – a to přímo vodou z vedle tekoucí řeky. Osluněné fasády budovy tak v podstatě zahřívají ty ve stínu, ty ve stínu zase chladí ty na slunci.

Teplo sálající ze zahřátého oleje hydrauliky jeviště zahřívá vodu, takže si nemusíte na toaletách mýt ruce ledovou. To, že jdete za kulturou, vás dokonce hřeje nejen na srdci – teplo i chlad z hlediště se totiž zpětně využívá k ohřevu či chlazení vzduchu v něm.

Samostatný speciálně vyvinutý software pak tohle všechno hlídá, monitoruje využití jevišť, místností i venkovní počasí, a podle toho reguluje teplotu i ventilaci, jak je kde potřeba.

ÚSPORY, KAM SE PODÍVÁŠ

DŮM POZNÁ, KOLIK MÁ DIVÁKŮ

Nejde ale zdaleka jen o úspory, zájmem inovací je i maximální pohodlí návštěvníků budov. V Rudolfinu je například zaveden unikátní způsob ventilace, který rozezná, kolik posluchačů dorazilo na koncert, a podle toho pak chladí, hřeje i okysličuje vzduch v sále. „V koncertním prostoru musíme dodržovat nejen určité rozpětí teploty, ale také množství čerstvého vzduchu, což bylo dříve poměrně složité. V této chvíli jsme ale schopni kompletně řídit ventilaci na základě koncentrací CO2 ,“ říká Ondřej Matyáš, šéf financí České filharmonie, které je Rudolfinum domovem.

I budova stará více než 130 let tak dnes může být stejně chytrá jako ta nejmodernější novostavba.

ČEZ ESCO Zaujaly vás chytré staré budovy? Tak to pro vás máme dobrou zprávu, v ČEZ ESCO totiž zrovna hledají nové kolegy, kteří by se na podobných projektech chtěli podílet.

A vzhledem k tomu, že takhle dynamická a neskutečně zajímavá oblast je v současnosti maximálně na vzestupu, možností, co dělat, je celá řada.

Tak co, jdete do toho?

Mrkněte na

→ cezesco.cz Říjen 2018 STUDENTA 47

SM000147/4

ADVERTORIÁL

Díky těmto opatřením Národní divadlo šetří ročně přes devět milionů korun na elektřině, plynu i vodě. „Abyste si lépe představili, jak výrazná je to úspora – za deset let se v Národním divadle ušetřilo 105 olympijských bazénů vody, pětiletá spotřeba plynu budovy před zahájením projektu a roční spotřeba elektřiny městečka s dvanácti tisíci obyvateli. Úspora emisí CO2 se rovná

objemu, který by vypustilo běžné auto za jízdu dlouhou 211 milionů kilometrů,“ vysvětluje Kamil Čermák, generální ředitel společnosti ČEZ ESCO, která má celý tento technologický facelift na svědomí. To už jsou docela solidní čísla, co?

Třeba historická budova Rudolfina, která příklad Národního divadla hrdě následovala, díky energetickým úsporám z dílny ČEZ ESCO šetří ročně až 40 % svých dosavadních nákladů na energie a vodu, což taky není vůbec k zahození. A do projektu modernizace se nezapojily zdaleka samy, připojilo se už třeba i Stavovské divadlo, Státní opera a další historické budovy.

→

Virtuální realitu pro Škodovku připravili designéři Tomáš Chludil a Darek Zahálka

ŠKODOVKA NA VELETRHU INNOTRANS 2018:

PROTOŽE SE MÁME ČÍM CHLUBIT!

Jestli vás zajímá kolejová doprava a nebyli jste koncem září v Berlíně, jako byste neexistovali. V 41 halách a rozsáhlém outdoor prostoru tam totiž probíhal jeden z nejprestižnějších mezinárodních technologických veletrhů – InnoTrans. Mezi téměř třemi tisíci vystavovateli ze šedesáti zemí světa Česko reprezentovala plzeňská Škoda Transportation, která s sebou přivezla spoustu novinek a zajímavostí. Třeba tramvaj budoucnosti, kterou si u jejího stánku mohli návštěvníci prohlédnout pomocí virtuální reality.

P

řes čtyřicet výstavních hal a venku 3500 metrů kolejí s exempláři toho nejzajímavějšího, co může moderní kolejová doprava nabídnout. A mezi tím vším třeba škodovácká tramvaj ForCity Classic vyrobená pro saský Chemnitz a jednotka NIM Express pro DB Regio Bayern, která bude brzy nasazena do provozu na trati Norimberk-Ingolstadt-Mnichov. Zkrátka všechno, co řádný vlakový fanoušek od pořádně nadupaného veletrhu očekává!

48 STUDENTA Říjen 2018

VIRTUÁLNÍ TRAMVAJ

Škodovka ale nezůstala jen u reálných vozů, na stánku se prezentovala i prostřednictvím propracovaných modelů, velkoformátových fotografií a videí a taky pomocí virtuální reality. Díky programu, který vznikal ve spolupráci se studenty průmyslového designu z Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, si návštěvníci z řad odborné i laické veřejnosti mohli do sebemenšího detailu prohlédnout koncept tramvaje

SPECIÁL | TECHNOLOGY

Jednotka NIM Express pro Deutsche Bahn

Model tramvaje ForCity Classic pro turecké město Eskişehir

TRAMVAJE BUDOUCNOSTI

Tramvaj ForCity Classic pro německý Chemnitz

budoucnosti, na kterém Škodovka momentálně pracuje a který je mimochodem boží, takže jestli vás zajímá, jaké vozy uvidíte ve městech vlastně už za pár let, zjistěte si o něm víc. Stojí to za to!

Kromě vize budoucnosti jste si na veletrhu pomocí virtuální reality mohli prohlédnout také reálný podvozek tramvaje 15T, kterou dobře známe (nejen) z pražských ulic a která má unikátní převodovkový systém, s nímž jako první přišla právě plzeňská Škodovka.

RADOST I BYZNYS

Říjen 2018 STUDENTA 49 SM000186

ADVERTORIÁL

Veletrh samozřejmě nesloužil jen pro potěchu laického oka, na vozidla se přišla podívat i celá řada zástupců státních i soukromých firem, železničních nebo městských dopravců a také odborníků. A to pro Škodu Transportation znamenalo další úspěch, přímo na

veletrhu InnoTrans totiž podepsala kontrakt na výrobu a dodávku čtyřiceti nízkopodlažních velkokapacitních ForCity Smart tramvají. Možná byste čekali, že i ony poputují do Německa, zásilka ale poputuje do Ostravy. „Po úspěších na německém, finském nebo tureckém trhu je pro naši firmu dobrá zpráva, že nejmodernější škodovácké tramvaje budou sloužit cestujícím na domácí půdě – v moravskoslezské metropoli Ostravě,“ řekl k tomu předseda představenstva a generální ředitel Škoda Transportation Petr Brzezina. „Tyto tramvaje vycházejí z osvědčené typové rodiny tramvají ForCity Smart, které už jezdí v Helsinkách. Vozy stejného typu budeme dodávat také do tří německých měst: Mannheim, Ludwigshafen a Darmstadt nebo do finského města Tampere. Do Ostravy tedy zamíří osvědčený a technicky propracovaný produkt.“

Pokud jste fanoušky kolejových vozidel a chcete se podílet na tom, jak budou za pár let vypadat, není nic jednoduššího než se přidat do týmu produktového manažera Jirky Vokouna, který ve Škodě Transportation na projektech futuristických tramvají už pár let pracuje. Hledají opravdové nadšence a zlaté české hlavičky, takže jestli máte pocit, že je to job přesně pro vás, mrkněte na skoda.cz/ kariera a naskočte do tramvaje budoucnosti.

SPECIÁL | TECHNOLOGY

→ KDYŽ SI NA WALL STREET NEVĚDÍ RADY

K

ADVERTORIAL

KARIÉRA V EY Lidé z Financial Services Advisory týmu k sobě zrovna hledají nové parťáky a nebojte, nedívají se jen po ekonomech, naopak! Zajímají je i programátoři a softwaroví guru, matematici a statistici, právníci, manažeři, mezinárodní obchodníci nebo fyzici.

Prostě se musíte chtít věnovat tomu, co dělají, a prokázat, že na to máte. Odměnou vám bude nejen vděčnost vlků z Wall Street, ale taky super tým a našlápnutá kariéra. Pro víc info klikněte na

→ cestasey.cz

Přijdou do EY. Vážně. Svět se vyvíjí raketovým tempem a ani v oblasti financí a bankovnictví, která patří k základním pilířům naší společnosti, tomu není jinak. A nemyslíme tím jen internet banking v mobilu nebo spekulace o tom, co s kryptoměnami.

Banky čelí dnes a denně obrovským výzvám nejen ze strany klientů a bez moderních technologií by to zkrátka nezvládaly. Naštěstí v tom ale nejsou samy a pomoct jim můžete třeba i vy.

dyž světovým bankám něco schází, pomůžou jim v EY. Kromě toho, že se tahle prestižní společnost finančním institucím stará o daně, audit nebo právní služby, pomáhá jim taky modernizovat různé technologické procesy (a nejen je). V EY to má na starosti divize Financial Services Advisory (FSA).

ZLEPŠIT, ZEFEKTIVNIT A UŠETŘIT (NEJEN) PRÁCI

Představte si, že jste banka (nebo pojišťovna nebo investiční fond). Vaši klienti mají nějaké požadavky, vaši investoři mají další požadavky, stát a regulátoři po vás pořád něco chtějí, hýbe s vámi globální ekonomický vývoj a ještě tisíc jiných věcí. I když jste velká instituce, nemusíte si s tím kolikrát vědět rady a pomoc někoho externího (a expertního) by se vám dost hodila. Co s tím? Zavoláte kluky (hlavně) a holky (těch je tam trochu méně) z FSA a ti se vám na to podívají. Zjistí, jak na tom jste, změří vaši úspěšnost a pak vám na základě toho poradí, jak na provozní problémy, jak ušetřit, jak zmodernizovat nebo třeba jak vytunit vaši strategii do dokonalosti. Všechno vyvinou, otestují a nastaví tak, že se nemusíte absolutně o nic starat. A ještě k tomu je to dost baví. „Už na první pohled je práce velmi pestrá. Řešíme všechna možná rizika, která klientovi hrozí – mimo jiné riziko tržní, úvěrové a operační, ale pomáháme i v otázkách kybernetické bezpečnosti. Další skupinu tvoří projekty týkající se optimalizace obchodních strategií a procesů. Všechno je založeno na reálných aplikacích poznatků ze školy. Práce u nás vás proto může zavést takřka kamkoliv, nikdy to ale nebude nuda,“ říká Svatava Zítková z FSA. Z kanceláře v centru Prahy se tu navíc vymýšlí,

navrhuje a tvoří pro skoro celý evropský trh, pro USA, Blízký východ i kus Asie. A pokud si pořád nedokážete úplně představit, jak projekty FSA reálně vypadají, dáme vám pár příkladů:

PENÍZE ŠUPITO PRESTO ANEB IMPRESTO SYSTÉM

Spolu s velkou bankou dali v EY dohromady systém, který klientům jednoduše půjčí přes mobil nebo web, aniž by museli na pobočce trpět papírováním. Žádost o půjčku, ověření identity a příjmů, podpis smlouvy a převod peněz je tak záležitostí pár kliků.

ZATRACENĚ SOFISTIKOVANÁ KALKULAČKA LIC & EPIC

Aby banky zůstaly zdravé a mohly dobře fungovat, nesmějí půjčovat rizikovým lidem a subjektům hodně peněz. Navíc musejí splňovat spoustu regulatorních požadavků, jak takové rizikové klienty identifikovat.

Systém LIC & EPIC – neboli jak mu jeden z jeho duchovních otců Josef Chludil říká: zatraceně sofistikovaná kalkulačka – dokáže rizikové úvěry bez problémů a v souladu s regulatorními pravidly poznat, a bance tak ušetřit spoustu starostí.

BIČ NA NEZAPLACENÉ FAKTURY CASHBOT

Každý podnikatel ví, jaký problém můžou vytvořit neproplacené faktury. Potřebujete rozvíjet byznys, ale nemáte dostatek likvidních peněz, protože vám klienti ještě nezaplatili. Díky systému CASHBOT, který v EY vymysleli a naprogramovali, si teď můžete jednoduše půjčit peníze, které vám visí na fakturách. Stačí jen zadat údaje z faktur a čerpat. Jakmile klient fakturu zaplatí, převedete peníze bance a jede se dál.

Je to takhle jasnější? Super! Tak pokud vás v FSA zaujali, víte, kde hledat víc -> cestasey.cz

50 STUDENTA Říjen 2018 SM000188

Thermo Fisher Scientific – přístroje pro budoucí objevy Společnost Thermo Fisher Scientific (dříve FEI) je celosvětovým

lídrem v oblasti vybavení pro vědecké laboratoře. Vyvíjí a vyrábí

Uplatnění u nás najdou:

laboratorní sklo, analytické přístroje, výkonné mikrotomografy i elektronové mikroskopy.

•

VÝVOJOVÍ PRACOVNÍCI Z OBLASTI SW, FYZIKY, ELEKTRONIKY A KONSTRUKCÍ

•

VÝROBNÍ INŽENÝŘI A INŽENÝŘI TECHNICKÉ PODPORY

•

MECHANICI A TECHNICI VÝROBY

•

ODBORNÍCI V LOGISTICE, NÁKUPU, IT, HR A FINANCÍCH

A právě na špičkové přístroje se specializuje brněnská pobočka. Před 25 lety šlo o start-up, dnes zde najdete víc než 900 odborníků na mechaniku, elektroniku, optiku, software a další obory.

Místní výroba je největší na světě, přístroje dodává do 50 zemí.

Mezi zákazníky společnosti patří výrobci čipů, elektroniky i nových technologických materiálů, stejně jako vědci zkoumající např. virus HIV nebo ZIKA. Z Brna odchází ročně asi 600 přístrojů v celkové hodnotě 8,5 mld. Kč – společnost je již několik let největším exportérem Jihomoravského kraje.

Zároveň patří mezi nejlepší zaměstnavatele regionu, kde v letošním roce získala v soutěži Zaměstnavatel roku 1. místo.

Jdete do toho? www.thermofisher.jobs.cz SM000174

→

MB10, Mars Base 10 analogová základna v Antarktidě návrh modulu Ondřej Doule, návrh simulace v Antarktidě Tomáš Rousek

KDYŽ SE VESMÍR SNOUBÍ SE ZEMÍ ROZHOVOR S TOMÁŠEM ROUSKEM, POZEMSKÝM I VESMÍRNÝM ARCHITEKTEM

52 STUDENTA Říjen 2018

Jste (nejen) vesmírný architekt. Jak se člověk k takové pozici dostane?

Dostal jsem se k tomu přes navrhování architektonických vizí na Fakultě Architektury ČVUT. S kamarády jsme udělali sérii výstav Futura Pragensis, která putovala po světě, a jednou z prezentovaných vizí byl koncept nové Prahy na Marsu. Na tom jsem se rozhodl pracovat i do budoucna.

právo, úvod do aerospace engineeringu apod. Naučí vás taky disaster management, telemedicínu – zrovna bylo zemětřesení na Haiti a pomáhali jsme zpracovávat aktuální satelitní snímky. Je to super z hlediska cestování, během roku jsem obletěl planetu a připadal si jako v Hollywoodském filmu. Bydleli jsme dokonce u NASA JPL kousek od Hollywoodu v Pasadeně, kde se odehrává náš oblíbený seriál Big Bang Theory.

Studoval jste Mezinárodní kosmickou univerzitu ve Štrasburku. Jaké předměty se na této škole vyučují?

Je to celkem rozmanité, takový upgrade vašeho dosavadního vzdělání o vesmírné projekty a aplikace. Třeba o management vesmírných projektů, ekonomiku,

Myslíte, že má vaše profese budoucnost? A které profese (třeba neexistující) budou v budoucnu potřeba?

Až bude v okolním vesmíru po naší galaxii žít více lidí než na planetě Zemi, tak potom může být více vesmírných architektů než pozemských. Budoucí profese

Autor: Petr Cieslar

Kdekdo sní o tom, být vesmírným kovbojem. Tomáš Rousek se stal rovnou vesmírným architektem. Mimo vesmír má ale bohaté zkušenosti i s architekturou na Zemi a zajímá se taky o budoucnost dopravy – ať už jde o českou infrastrukturu, přepravu lidí pomocí dronů, nebo Loop a Hyperloop dopravu mezi Prahou, Brnem a Berlínem. Všechny tyhle věci s Tomášem můžete probrat osobně 31. října na naší Studenta Automotive Party v budově CIIRCu na ČVUT v Praze. Všichni studenti mají na konferenci vstup zdarma.

mohou být podobné těm současným, jenom se bude jednat například o farmaření na jiných planetách, které se bude zabývat více robotikou než manuální prací.

Máte za sebou celou řadu vesmírných i pozemských projektů. Které byste ze svého portfolia vyzdvihl?

Založili jsme v Londýně firmu XTEND DESIGN a děláme architekturu, design a grafiku v ČR i ve světě. Pracoval jsem v AECOM na architektuře pro Olympijské hry v Riu, mistrovství FIFA v Kataru a Formuli 1 v Abú Dhabí, na futuristických interiérech pro dvě královské rodiny. S naší firmou jsme dělali na interiérech pro Škoda Karoq, Skanska, Shell, Vodafone… Dokonce se ozvali i lidé z MARSu, že chtějí redesign centrály pro střední Evropu na Budějovické.

Největší věc, co jsme zatím postavili s firmou AECOM, je sto metrů vysoká stavba v Doha v Kataru.

O výzkumu vesmíru lze často slyšet, že je to v podstatě jen mrhání penězi, které bychom měli raději investovat do boje proti globálnímu oteplování.

To je samozřejmě velice krátkozraký přístup. Je jasné, že je potřeba řadu těchto výzev řešit paralelně a stále jít dopředu. Řekl bych, že oběma iniciativám je potřeba se věnovat, spíše bych se soustředil na úspory v jiných lidských aktivitách. Například za výdaje na zbrojení za pár dekád bychom byli schopni postavit nová města v půlce sluneční soustavy. Řada technologií, které se vyvíjejí pro průzkum vesmíru, může mít úspěšné aplikace i na naší planetě a pomáhat tady ke zlepšení ekosystému. Například firma Bloom Energy začala výzkumem palivových článků pro moduly na Marsu v NASA Ames a nyní dodává efektivní elektrické generátory i pro velké budovy jako například centrála společnosti Apple.

Jste velkým kritikem neefektivity lidského jednání.

Produkujeme mnoho odpadu, nežijeme ve sdílené ekonomice… Najde společnost někdy cestu, jak z toho ven? Máte nějaký návod?

Nemůžu říct, že bych měl nějaký obecný návod, ale rád se zabývám dílčími aspekty a technologiemi, které mohou pomoci zlepšit metabolismus měst a fungování staveb. Uzavřít koloběh… Konkrétně nyní řešíme například chytré bydlení v Praze nebo architekturu z recyklovaných plastů s německou společností Kavitat. Plast se dá recyklovat z komunálního odpadu, ale i z odpadu z oceánu. S firmou Sharry děláme na systémech pro přátelské administrativní budovy se sdílenou ekonomikou, chytrými recepcemi apod. Dělali jsme hodně projektů zelené infrastruktury v Londýně, například s Transport For London pro metra, fasády budov, chytré ulice…

Pomohla by v tomto ohledu lidem zkušenost s vesmírným životem, kde bude stav surovin velice omezený?

Extrémní podmínky na jiných planetách jsou velmi

Koncept měsíční základny Global Moon Village pro konferenci Spojených národů Tomáš Rousek, Katarina Eriksson, Vittorio Rossetti

Ing. arch. TOMÁŠ ROUSEK, M.Sc., AIAA SATC *1982

3D tištěný modul HORIZON na Marsu Tomáš Rousek, Donald C. Barker, Michael Fox, Sandra Haeuplik-Meusburger

dobrou motivací pro vývoj technologií, například na recyklaci vzduchu, vody a materiálů.

O dobývání vesmíru a kosmických eskapádách vzniklo mnoho seriálů a filmů. Který z nich je podle vás nejreálnější? Star Trek, Firefly, The Expanse?

Podle mě Stopařův průvodce po galaxii. :) Je reálné, že do roku 2030 budeme mít kolonii na Marsu, případně na Měsíci?

NASA plánuje misi na Mars s lidskou posádkou až později ve třicátých letech, ale velice fandím Elonovi, aby se jim tam podařilo doletět i dříve. Bavili jsme se s ním, že bych jim rád pomohl navrhnout budoucí město na Marsu, až rozběhají jejich rakety…

A co vy? Jel byste?

Na rok na Mars ani moc ne, raději jen na měsíční dovolenou na Měsíc jako vesmírný turista.

Space architekt a designér působící v Londýně, Praze a Lausanne navrhuje nejen architekturu vesmírných modulů NASA. Je zakladatel společností XTEND DESIGN LONDON and A-ETC PRAGUE. Tomáš spolupracoval také na architektuře pro Olympijské hry v Riu, mistrovství FIFA v Kataru a Formuli 1 v Abú Dhabí a dvě královské rodiny. Inspirují ho globální výzvy jako rozšíření biosféry po naší galaxii nebo řešení klimatických změn a zlepšování fungování měst. Zajímá vás víc?

Pak koukněte na

→ www.tomasrousek.com. Říjen 2018 STUDENTA 53

→ VIRTUÁLNÍ REALITA JE NÁVRATEM K PŘIROZENOSTI Postavit si vlastní svět? Zasadit strom? Nebo cestovat krevním řečištěm? V NeosVR jde všechno.

Postačí k tomu prakticky jen mobil a VR headset. O výrobě nových světů a výuce ve 21. století jsme si povídali s Karlem Hulcem a doc. Petrem Klánem.

54 STUDENTA Říjen 2018

engine, který nezestárne a bude kompatibilní se všemi možnými VR sety.

Engine. Co to vlastně je?

Engine je software, který umožňuje rychlejší vytváření počítačových her. V našem případě umožňuje rychlejší výrobu celých světů ve virtuálním prostředí a tím i výrobu nekončícího množství sociálních zážitků.

V našem enginu totiž můžete dělat úplně všechno, co je představitelné.

Autor: Petr Cieslar

Vývoj nových světů zabere kupu času. Jaké byly počátky Neosu?

Začalo to rokem 2014, kdy jsme se rozhodli začít vytvářet vzdělávací obsah pro virtuální realitu. Náš projekt začal zajímat školy i investory z celého světa, hlavně ale ze Skandinávie a USA. Při té příležitosti jsme zjistili, že tvorba edukativního programu pro VR je poměrně náročná a že se tvoří v herních enginech naprosto nevyhovujících pro vzdělávání. Tak jsme si řekli, že uděláme nový

Vývoj takového projektu zcela jistě stojí hromadu peněz. Kdo vás financuje?

Jsme financování z fondu Rothenberg Ventures sídlícího v USA. Rothenberg Ventures je jeden ze dvou největších investičních fondů do VR. A přesně takového partnera chcete mít za svými zády. Díky Rothenberg Ventures jsme se mohli zúčastnit programu River v Silicon Valley, kde jsme čerpali inspiraci v Microsoftu, Applu i Amazonu.

Jak se o vás tenhle technologický fond dozvěděl?

Hlásili jste se do nějaké soutěže?

Ne, vůbec. Napsal o nás web Road to VR a v titulku se psalo, že VR vzdělávání je tady a že začíná v České republice. Spousta investorů se pak ptala – Proč jako v České republice, proč ne v USA?! Jednoho večera nám kolem půlnoci zavolali – hele, přijeďte, máme pro vás 100 000 dolarů, když nám pak dáte z toho vašeho enginu 10 procent. Tak jsme přijali. Program River nám pak nahodil sebevědomí i chuť do práce. Zjistili jsme, že jsme v tom, co děláme, dost dobří. Navíc jsme se dostali do kontaktu s ostatními VR start-upy. Žádný ze start-upů ale neměl na tvorbu nového enginu ani pomyšlení i přesto, že ho všichni potřebují. Takže nás tak k vývoji začali dokopávat i ostatní.

Doc. Klán: Kdyby nebylo tady kluků, tak by měla virtuální realita na světě velké problémy. Oni jsou vlastně první, kdo vůbec něco takového pro VR vytváří.

Jak to, že to nikdo jiný nedělá?

Problém je v tom, že je fakt hodně těžké takový univerzální engine udělat. Architektonicky musíte jít do obrovské hloubky. Naštěstí máme v týmu Tomáše Mariančíka. On je génius, který za celou architekturou stojí. V sedmnácti letech dokonce navrhl takzvané podivné procesory, které fungují lépe než ty současné.

Jenže změna procesorů by znamenala změnu na všech zařízeních na světě. A to je nereálné.

Nyní ale máte v plánu Neos dostat do škol. Jak to s VR výukou vypadá?

Doc. Klán: V příštím semestru budeme začínat na Fakultě informačních technologií ČVUT, která považuje

SPECIÁL | TECHNOLOGY

Takže jestli to chápu dobře, snažíte se o vytvoření světa, který byl představen v blockbusteru Ready Player One (respektive v knize)? Po nasazení headsetu se můžu objevit v dinosauřím parku, kde pořádám narozeninovou party se skutečnými lidmi a zároveň třeba s Darthem Vaderem?

Přesně tak.

Doc. Klán: Knihu Ready Player One jsem rozdával už v roce 2014, když jsme v Opavě poprvé novinářům projekt představovali. Aby si dokázali představit, co vlastně děláme.

VR za svou vlajkovou loď. Momentálně objednáváme brýle a připravujeme výuku jak pro bakalářský, tak pro magisterský stupeň. Prozatím v ní budeme dělat jen vektorové a skalární součiny, základní geometrické objekty a modely. V dohledné době se ale dostaneme i k vizualizaci databází atd. Prozatím je cílem, aby studenti začali VR brát jako úplně normální technologii. Aby vešli do virtuální reality a uměli vytvořit 3D objekt úplně stejně, jako když otevřou počítač s Wordem a píšou.

Ale kromě vysokých škol plánujete oslovovat i střední školy…

Ano, vše odstartovalo 21. září tohohle roku. Právě nám běží pilotní výuka s VR na Mendelově gymnáziu v Opavě. Je zde velice vstřícné vedení a žáci jsou zde na pilotní projekty spojené s inovacemi ve školství zvyklí.

Doc. Klán: V Opavě jsme byli poprvé s VR v roce 2014. Za tu dobu ale nastal úžasný skok. Předtím jsme táhli mnoho kabelů, několik počítačů a teď jsme si tam nakráčeli jen s hromadou brýlí.

Jaké předměty máte v současnosti pro studenty připraveny?

Momentálně máme připravenou hlavně biologii lidského těla. Můžete se podívat do vnitřku ledviny, srdce nebo detailně rozebrat model kostry. Dále zde máme připravené modely strojů – motory, turbíny atd.

Chystáme se ale postupně doplnit úplně všechno.

Vypadá to, že studenti přijmou podobné změny ve výuce s nadšením. Ale co učitelé? Myslíte si, že jsou na nástup moderních technologií ve školství připraveni?

Pro střední školy se výuku snažíme dělat dost jednoduchou tak, aby to průměrně technicky zdatný profesor zvládl. Bereme v potaz, že spousta učitelů i žáků se třeba neumí pohybovat ve VR. Pro ně máme na začátek vlastně jen 3D modely. Třeba již zmiňovaný model srdce. Učitel v tomto případě jen ukazuje a vysvětluje, nechává žáky objevovat srdce skrz naskrz, ukazuje cévy atd. Zároveň následuje po každém modelu takzvané kvízovaní, tedy test. Učitel ihned vidí, jak si žáci vedou, a to bez nutnosti cokoli opravovat.

A kdy se na Neos mohou těšit i ostatní školy?

Za nějaké dva měsíce po pilotu budeme nabízet virtuál­ní realitu všem školám a aplikace NeosVR bude volně dostupná v obchodech s aplikacemi.

Neohrozí příchod virtuální reality učitelské povolání?

Bude učitel ještě vůbec potřeba?

Naopak! Virtuální realita dodá i méně inspirativnímu učiteli nástroj, jak žáky a studenty nadchnout. Navíc si myslím, že nahradit učitele je nejvyšší meta umělé inteligence. Učitel se musí kromě předávání znalostí

KAREL HULEC

je programátor virtuální reality.

Se svým kolegou Tomášem Mariančíkem již několik let vyvíjejí virtuální platformu NeosVR, ve které můžete dělat naprosto cokoli. Ale naprosto. Říjen 2018 STUDENTA 55

umět vcítit do potřeb žáků, komunikovat s nimi. Daleko dříve budou nahrazeni třeba chirurgové. Za pár let budete nervózní, když do vás bude řezat člověk (který se možná špatně vyspal), a ne precizně operující stroj.

V čem je tedy největší výhoda VR? Virtuální světy mají obrovský rozsah. Vše, co si představíte, lze namodelovat. Dále vám umožňují se podívat na svět jak subatomárně, tak z vesmíru. Další věcí je pak sociálnost.

Doc. PETR KLÁN vyučuje na ČVUT. Je vizionářem a propagátorem využívání technologií ve vzdělávání.

S NeosVR spolupracuje již řadu let a je garantem využívání virtuální reality ve výuce.

56 STUDENTA Říjen 2018

Jak to myslíte? Sociálnost ve VR? Zatímco počítačům musíte jít tak nějak naproti vy, v našem VR světě je to naopak. Děláte to, co děláte reálně, hýbete se reálně, pracujete jako ve skutečnosti.

VR nás vlastně vrací do fyzického světa k něčemu, co je pro nás přirozenější než práce na počítači. A hlavně nás vrátí i k tomu, že jsme spolu. Já to vidím sám na sobě. Když jsem dělal za monitorem, hodiny a hodiny času, tak to bylo takové opuštěné. Když jsem ve VR, tak se pořád něco děje, můžu přepínat mezi světy, chvíli pracuju, chvíli koukám na dinosaury a u toho si třeba povídáme s kolegy. Dokonce jsme zrušili i kanceláře, protože jsme zjistili, že je nepotřebujeme.

Doc. Klán: Já vidím ve virtuální realitě i budoucnost práce. Lidé v ní budou normálně pracovat. Já už jsem si to dokonce vyzkoušel a myslím, že jsem byl první.

Potřeboval jsem udělat přednášku ve VR tak, aby to vypadalo, že je tam obrovské množství studentů.

Takže jsem v té virtuální realitě chodil a přinášel jedno avatara za druhým jako kulisák a stavěl jsem dav.

Co znamená VR pro budoucnost lidského druhu?

Virtuální realita je návratem k přirozenosti. Nejen co se týká třeba života na sociálních sítích, ale hlavně ve výuce. Dříve jsme se učili tak, že jsme přišli do lesa a někdo starší nám ukázal, co a jak. To je ve virtuální realitě možné v jakémkoli prostředí. V jednu chvíli se učíte a stavíte jaderný reaktor, v druhé chvíli se procházíte se spolužáky v době hlubokého pravěku a fotíte předchůdce člověka. Příchod VR do vzdělávání i do společnosti mám za pozitivní věc. Lidé se začnou více zajímat o duchovní věci, začnou opouštět ty materiální. Těch totiž bude ve virtuálním světě dostatek.

Doc. Klán: A taky tam udržíte i lépe stopu člověka, pokud člověk umře, prakticky umře všechno s ním, ale ve virtuální realitě přežije, dokud přežije vir­ tuální realita.

→ CHCETE NÁSKOK PŘED OSTATNÍMI?

BUDUJTE SOFT-SKILLS

Zorientovat se v kariérním světě je někdy pořádný oříšek. Přijít na to, co chceme dělat.

Zjistit, jestli na to máme. Odhalit, kudy se vydat.

A taky koho se zeptat, když si nevíme rady.

Dobrou zprávou je, že při vysokých školách existují instituce, které vám rády pomohou a dobře poradí – tzv. kariérní centra. Zatímco v zahraničí jsou prvním místem, kam si jdete pro radu, v Česku jich využíváme pořád ještě relativně minimálně. Přitom mají co nabídnout.

V

šichni chodíme do školy, navštěvujeme stejné předměty a zjišťujeme při nich ty samé informace. Když pak stojíme na pomyslné startovní čáře, máme v podstatě všichni stejné šance, že? No, nemáme. O našem úspěchu na pracovním trhu už totiž nerozhodují jen znalosti. Momentálně o něm rozhodují hlavně tzv. soft-skills, které jsou středobodem práce v jakémkoli kolektivu.

The Economist Corporate Network se v rámci jedné své studie ptala vybraných majitelů a generálních ředitelů nejen globálních společností na to, co je pro jejich byznys aktuálně nejdůležitější, a podle 72 % z nich jsou to právě soft-skills jejich zaměstnanců, které jsou pro ně dokonce výrazně důležitější než klasické znalosti (tedy tzv. hard-skills). Každý druhý má totiž dnes diplom a naučit se pracovat v určitém programu nebo schématu dokážeme snad úplně všichni.

Právě v soft-skills tak leží budoucnost – podle odhadů některých odborníků mají být do roku 2030 čistě jen na nich postaveny až dvě třetiny existujících pracovních pozic.

NA KAFE ZA LEPŠÍ KARIÉROU

OSOBNOSTNÍ

TESTOVÁNÍ

PERSONÁLNÍ PORADNA

INSPIRACE

KAFE S KOUČEM

KNIHOVNA

KARIÉRNÍ PORADNA

SEMINÁŘE MENTORING

WWW.KARIERNICENTRUM.CZ obecných motivačních frází, ale prostřednictvím úzce zaměřených praktických seminářů a workshopů a face to face konzultací. „Se svým koučem můžete třeba jen tak zajít na kafe a probrat, co vás trápí nebo zajímá, naprosto neformálně,“ říká Iva Peláková z KáCéčka.

Kromě kafování centrum nabízí i klasickou kariérní poradnu (setkání s poradcem, který s vámi probere, na co se hodíte, kam směřovat a co zlepšit), personální poradnu (kdy se potkáte přímo s HRistou z velké firmy a můžete se ho zeptat na všechno, co vás zajímá) nebo mentoringový program, v rámci nějž svého mentora navštěvujete přímo ve firmě za jejího běžného provozu a zjišťujete, jak to celé funguje. Studenti ČVUT si mohou v místní knihovně také vybrat některou z mnoha knih o osobním rozvoji, nebo třeba sledovat on-line inspiraci na webu centra či na jeho Facebooku.

Díky odborníkům z KáCéčka tak jednoduše zjistíte, co je pro vás důležité a co v životě opravdu chcete, co vás motivuje, jak se sebou efektivně pracovat tak, abyste dosáhli cílů, které jste si stanovili, a jak konstantně zlepšovat nejen vaše pracovní, ale i ty mezilidské vztahy. Velká většina místních programů a akcí je navíc úplně zadarmo, a co si z nich odnesete, je k nezaplacení. Doporučujeme proto mrknout na kariernicentrum.cz a začít budovat svůj náskok už při studiu. Kdo totiž zaspí, ten zalituje – to vám garantujeme.

KARIÉRNÍ CENTRUM ČVUT KáCéčko sídlí v CIIRC budově pražského ČVUT. Odborníci z něj místním studentům radí nejen s kariérním plánováním (kam se po škole vydat, aby je to bavilo), ale pomáhají také s osobnostním testováním.

Nejžhavější soft-skills: • Efektivní komunikace a naslouchání • Kreativita a adaptabilita • Problem-solving a přijímání kritiky • Time-management a Stress-management

→ kariernicentrum.cz Říjen 2018 STUDENTA 57

SM000194

ADVERTORIAL

Problém se soft-skills je to, že je leckdo (zejména studenti technických oborů) podceňuje. A taky se hůře učí, což nás přivádí zpátky ke kariérním centrům.

Třeba takové KáCéčko, tedy Kariérní centrum ČVUT, totiž právě na rozvoji soft-skills u svých studentů usilovně pracuje, a to ne skrze davové přednášky plné

NÍ IÉR UM R KA NTR CE UT ČV

→ ASI.JATKA

PŘI STÁTNÍCH SVÁTCÍCH SE CÍTÍM BÝT VÍC ČEŠKOU Patří k takzvaným banánovým dětem. V Česku žije od svých čtyř let a hovoří lépe česky než vietnamsky. Do Thu Trang píše svůj osobní blog Asi.jatka, kde porovnává generační i kulturní rozdíly mezi Čechy a Vietnamci a snaží se nám přiblížit jejich život. Užívá si svobody, kterou tady má, a v době českých státních svátků se už cítí být víc Češkou než Vietnamkou. S Trang o Banán festu, vietnamské komunitě i o blogování.

Autorka: Stanislava Wolfová, foto: Jindra Kodíček

Na svém blogu Asi.Jatka píšeš hlavně krátké postřehy a články. Myslíš si, že těm dlouhým už na webu odzvonilo?

Začínala jsem psát takovým způsobem, kdy jsem strávila několik hodin na jednom rádoby sofistikovaném článku, kde jsem si vypsala srdíčko. Takový deníček mladé vysokoškolačky. Nakonec se mi ale hodně osvědčilo psát mikro příběhy, protože to lidi baví. V poslední době to ale střídám, když je nějaké zajímavé téma. Třeba teď se chystá článek o rozdílu v placení mezi Čechy, Vietnamci a jinými kulturami, ten bude delší. Nemyslím si, že těm dlouhým článkům odzvonilo, spíš odzvonilo dlouhým článkům, které nemají mezititulky nebo obrázky.

V dnešní době si spousta lidí raději rozklikne nějaký zpravodajský web, než aby šli do stánku a utráceli za noviny. Jsi toho názoru, že třeba blog nebo on-line médium má větší dosah než noviny?

To je hrozně těžká otázka. Já mám třeba dosah podle mě „tak akorát“ ve vztahu k tomu, o jakém tématu píšu.

Lidé, kteří se chtějí dozvědět něco o Vietnamcích nebo se pobavit, vědí, kam jít. Pokud si po nějaké době vybuduješ osobní brand, je distribuce obsahu jednodušší. Já jsem si to publikum budovala nějakých deset let a myslím si, že mám stálé čtenáře, kteří kliknou vždycky. A čas od času se tam objeví někdo nový. Ale záleží na tématu, noviny nebo časopisy mnohdy dávají kvalitnější obsah do svých tištěných verzí než do on-linu. Často mluvíš v médiích. Je to, jako kdybys mluvila za celou vietnamskou komunitu. Cítíš tuhle zodpovědnost vůči celku?

To je pro mě docela dost bolavé téma. Já se v každém rozhovoru snažím zdůraznit, že to je osobní blog a jakkoli to může znít jako oficiální vyjádření, tak není.

Mluvím o tom, jak to vidím a vnímám jako člověk, který je součástí komunity, ale stojí někde na okraji

a pozoruje ji z dálky. Ale bohužel to takovým způsobem média formulují. Mluvit za celou vietnamskou komunitu nejde. Snažili se o to přede mnou už nějací lidé, ale je dobře, že to nevyšlo. Já to určitě dělat nechci a snažím se, aby moje psaní osobním blogem zůstalo, i když tam vyjadřuju názory docela obecného charakteru.

Generalizování je pro mě způsob pochopení celku, nicméně očekávám, že si čtenáři dostatečně uvědomují – a to bez připomínání –, že to samozřejmě neplatí na všechny.

Porovnáváš generační i kulturní rozdíly mezi Vietnamci a Čechy. Jaký je podle tebe ten největší propastný rozdíl mezi generací tvojí a tvých rodičů?

Asi v tom, jak využíváme osobní čas, a taky to, že pro nás není práce na prvním místě. Peníze ano, ale podle mě už nejsme ochotní trávit tolik času ve večerkách jako naši rodiče. Peníze si začínáme nějakým způsobem užívat a snažíme se to naučit i je. Moje maminka, která tady žije pětadvacet let, v posledních třech letech procestovala několik evropských zemí a z toho mám obrovskou radost. Naši jsou zajištění, a tak začala cestovat a poznávat. Taky jsem se nedávno bavila s taťkou a ten mi řekl, že vztahy dnešních Vietnamců už nejsou tak pevné. Narazíte na páry, které se chtějí rozvést. Naši rodiče se vždycky snažili vztah udržet kvůli rodině.

Co jazyková bariéra?

Ta je tady taky. Naši rodiče se nikdy nenaučí česky. Byli tu zprostředkovatelé, kteří jim zajistili papíry, teď to děláme my. Naši rodiče sem přijeli s jediným úmyslem: vydělat peníze a zajistit tím rodinu a vzdělání dětem.

Bohužel si myslí, že když máš diplom, tak máš vyhráno, že budeš vydělávat hned po škole čtyřicet padesát tisíc měsíčně, což je úplně mimo realitu. Člověk s vysokoškolským diplomem může vydělávat klidně míň než třeba „večerkář“. Na druhou stranu, když chcete jít

PŘIJDE MI, ŽE SE NAŠE KULTURA ZAČALA OTEVÍRAT A ČEŠI SE O NI ZAČALI VÍCE ZAJÍMAT SKRZ JÍDLO Říjen 2018 STUDENTA 59

kultura začala otevírat a Češi se o ni začali více zajímat skrz jídlo. Vietnam je fantastická gastrodestinace, co město, to typické jídlo. Chápu, že to jde ruku v ruce, jídlo a zájem. Čekám, že brzo vznikne nějaký asijsko-český fusion – třeba svíčková s rýžovými nudlemi.

Ve vaší kultuře je vzdělání velice cenná hodnota.

Jak je to v porovnání s Vietnamci, kteří žijí tady v Čechách, a těmi, co zůstali ve své vlasti?

Dost z nás tady vnímá to uvolněnější prostředí. Ve Vietnamu bych byla hodně drcená, je tam obrovská konkurence. Přijdeš ze školy a hned jdeš na doučování, protože druhý den se bere nová látka. A i když stíháš, musíš chodit na doučko. Při mých návštěvách Vietnamu jsem si z rozhovorů stále uvědomovala, jak se stále klade důraz na profesní stránku, vzdělání a takový ten klasický model – dokončíš školu, oženíš/ vdáš se, tečka. Tady se to rozmělňuje jednak tím prostředím, jednak tím, že na nás rodiče nemají tolik času, tlak z jejich strany podle mě dost mizí. Studujeme na české škole, a díky tomu máme úplně jiné zájmy.

během školy na brigádu, protože praxe je tady při škole důležitá, rodiče řeknou: „Budeš se učit, a jestli chceš jít pracovat, tak budeš pracovat s námi ve večerce“. Ale tenhle mindset už se pomaličku mění, třeba v supermarketech už potkávám vietnamské brigádníky. To je přirozený proces integrace, a nejen v Čechách. Zároveň tady není tak velký tlak společnosti. V Asii se všechno, co děláš, musí řešit v nějakém společenském kontextu – jaký to bude mít vliv na rodinu, na budoucnost.

ČAS OD ČASU MI NĚKDO NAPÍŠE, ABYCH VYSVĚTLILA, JAK JE TO S TĚMI VIETNAMSKÝMI JMÉNY 60 STUDENTA Říjen 2018

Účastnila ses teď Banán festu, festivalu Vietnamců druhé generace. Jak takový festival probíhá?

Byl to festival druhé generace Vietnamců, takže jste většinou slyšeli češtinu, ale spousta lidí mluvila plynule i vietnamsky. Bylo nás tam nějakých tři sta a celé to bylo postavené na tom, dozvědět se zábavnou formou něco o vietnamské kultuře. Záměrem bylo ukázat, že ta druhá, mladá generace nejsou jenom stánkaři, ale že vzniká vlna lidí, kteří jsou třeba umělci. A také propojit mladé Vietnamce s Čechy. Vtipná byla výstava fotografií a profilů lidí, kteří nedělají tu „tradiční práci“, takže tam byla třeba daňová účetní, blogerka, filmař, herečka. Na těchhle akcích taky zjistíte, jak moc jsme komunitně založení.

Přišlo hodně lidí? Čekala jsem, že přijde víc lidí ze strany Čechů. Většinou když se koná takováhle akce zaměřená na Vietnam, tak lidi slyší na jídlo, ale Banán fest nebyl o jídle. Závitky tam sice byly, ale podružně. Přijde mi, že se naše

Máš pocit, že bys měla na blogu reagovat ve chvíli, kdy se tuzemská sociální a zpravodajská média zaplní zprávami o nějakém problému, který se dotýká Vietnamců (tygři v Bašti, únos vietnamského podnikatele)?

Ne, ale někdy se to tak očekává, třeba v kauze Berouskových tygrů, kdy mi lidi vyloženě psali, abych na to nějak reagovala. Téma je fascinovalo a děsilo zároveň. Nemyslím si ale, že bych to měla za povinnost, protože jsem Vietnamka a píšu o Vietnamcích. Když budu chtít, ráda o věci napíšu, což se v tomhle případě taky stalo. Je v tom totiž zajímavý kulturní přesah – přestože je moderní medicína dost daleko, Vietnamci mají stále tendenci tíhnout k té tradiční čínské. Tak jsem v krátkém článku nastínila kontext a sama jsem si tímhle způsobem vysvětlila, proč se tohle děje.

Stává se ti často, že by za tebou přišel někdo s prosbou, ať o něčem napíšeš? Čas od času mi někdo napíše, abych vysvětlila, jak je to s těmi vietnamskými jmény, to je takový evergreen.

Taky mi lidi píší, abych vysvětlila určité situace, kterým neporozuměli – co Vietnamci a svatby, jak se chovat.

Nebo mi píší o radu. Kdysi mi psal starší pán, profesor z VŠCHT, který se hrozně toužil seznámit s rodinou u nich ve večerce, chtěl vědět, jak se k nim dostat.

Nebo mi píší pánové, jak sbalit Vietnamku – úplně stejně jako každou jinou ženu. Jen se pak musí připravit na to, že to nebudou mít jednoduché s jejími rodiči.

Na tohle ale odepisuju individuálně.

V tvém komentáři ohledně gayů ve vietnamské rodině mluvíš o tom, že je to pro ni ostuda a „trest za minulý život“, nemluví se o tom. Snažíš se tím upozornit na

problémy ve vaší společnosti, které by se měly řešit, protože vnímání není nastaveno úplně správně, nebo je to spíš kvůli kulturnímu porozumění?

Kousek od obojího. Hlavně aby se vědělo, že my jsme lidé se stejnými problémy. Taky řešíme sexuální orien­t aci, rodinné i psychické problémy, což je mezi Vietnamci taky tabu. Aby všichni, co něco takového řeší, věděli, že v tom nejsou sami. Ačkoli se tady pořád bavíme o Vietnamcích v kontextu podnikání, večerek, kuchyně a druhé generace, tak jsme taky jenom lidi.

V době internetu je kvůli sociálním sítím strašně jednoduché napsat komentář nebo někoho urazit.

Jak často se setkáváš s urážlivými reakcemi nebo rasistickými poznámkami?

Chvíli jsem přemýšlela, jestli pod články nechat otevřené komentáře, ale vykašlala jsem se na to, protože lidi, kteří mi opravdu budou chtít napsat, mi nakonec napíšou.

Což se děje. Ale s hejterskými komentáři mám úplně minimální zkušenost. Čas od času se objeví poznámka, že se snažím Vietnamce ukazovat jenom pozitivně, ale zároveň je tady nějaká minulost, která se váže k vietnamskému podnikání, a to už nikdy nepůjde pryč. Lidi rádi upozorní na to, že jsme neplatili daně. Co se mého blogování nebo Facebooku týče, tak jsem byla velice mile překvapená minimem nenávistných komentářů.

Zúčastnila ses koncertu 68, který uspořádal Český rozhlas k příležitosti padesáti let od okupace. Píšeš, že jsi Češka z vlastní vůle. Cítíš se tedy být více Češkou?

Záleží na momentech. Ve dny, jako jsou české státní svátky, se cítím být o trošku víc Češkou. Hodně mě ovlivnil studentský život a to, co jsem studovala.

Probírali jsme docela hodně novodobé dějiny. Z historického a společenského hlediska mám k českým dějinám mnohem blíž. Narodila jsem se v roce 1989 a ve čtyřech letech jsem se přestěhovala sem. Celé svoje dospívání jsem prožívala v oblasti, kde se volili komunisti. Rudej okres. A pak jsem přišla do Prahy, kde žijí městští liberálové. Naopak z hlediska rodiny mám hodně pevný vietnamský základ a rodina pro mě vždycky bude na prvním místě. Až budu mít starší rodiče, tak se o ně budu muset postarat. Tyhle vietnamské prvky jsou ve mně zakořeněné.

nedodržuješ klasický zažitý model?

Jojo. Ještě dlooouho budu. Naštěstí už jsem v takovém věku, kdy mi říkají: „Třicet?! No to už je pozdě, to už se na to vykašli, to už tě nikdo nebude chtít, všichni dobří už jsou vybraní.“ Předtím to zase pořád bylo: „Nejvyšší čas se vdát, nejvyšší čas mít děti!“ Proč ses vlastně rozhodla začít blogovat?

Mám hodně ráda češtinu a před těmi deseti lety nabíhala taková vlna vietnamských blogerů. V té době se objevovaly obrovský kauzy s marihuanovými pěstírnami a my jsme byli docela negativně znázorňováni v médiích. Kamarádi se mě taky pořád na něco ptali – proč s nimi nejdu ven a co děláme na těch vietnamských svatbách. Začala jsem psát a nějakým způsobem se to chytlo, tak jsem si říkala, že by bylo fajn, aby to pokračovalo. A vlastně to pokračuje doteď. Cílem blogu bylo primárně pobavit, povrtat se ve stereotypech a čas od času nevědomým lidem umožnit lehký pohled do vietnamské komunity. To zbylé seznamování je na nich.

Byla jsi nominována na Blog roku 2015 Magnesie Litery, taky jsi získala Novinářskou křepelku. Kam míří tvé kroky teď?

Já vůbec nechci mířit k výšinám. To, že jsem získala nominaci na Magnesii Literu, mi udělalo obrovskou radost. A to byl svým způsobem ten nejvyšší cíl, kam jsem směřovala. Nechci extrémy a nepotřebuju výš.

Ráda bych si v životě udržela rovnováhu.

Je něco, na co sis u Čechů ani po tolika letech žití tady nezvykla?

Koprovka. Všechno je v cajku, jenom ta koprovka…

Ne, já si tady v Praze žiju velmi dobře, lidi jsou tu na cizince zvyklí. Kdybych žila na maloměstě, tak by to bylo něco jiného.

U vás je běžné, že by se dívka podle měřítek vietnamské kultury měla vdát a mít děti co nejdřív.

Jsi kvůli tomu doma terčem nějakých poznámek, že Říjen 2018 STUDENTA 61

→ FILIP HAUSKNECHT

Věděli jste, že v České republice žije asi 200 000 lidí bez domova? Často si vzhledem k podmínkám, ve kterých se nacházejí, nemohou dovolit ani stálé zaměstnání. Je pro ně tedy téměř nemožné se ze své situace dostat.

Většina zaměstnavatelů se na ně dívá skrze prsty a odmítá jim pozici ve svém podniku nabídnout. To samé platí i o osobách, jejichž trestní rejstřík tak úplně prázdnotou nezeje.

S

ympaťák Filip Hausknecht (spolu s dalšími čtyřmi zakladateli) již přes půl roku provozuje podnik, který je pro takové lidi jednou z možností, jak se z onoho bludného kruhu dostat. „Chceme tak pomoci nejen konkrétním lidem, které u nás v podniku zaměstnáme, ale také akcentovat témata sociálního vyloučení a podílet se na realizaci systémových změn, které by těmto lidem pomohly normálně fungovat,“ vysvětluje Filip Hausknecht.

Střecha je sociální a veganské bistro, které je na pražském Žižkově provozované stejnojmenným sociálním družstvem na pomoc sociálně slabým a znevýhodněným. O jeho chodu rozhoduje celý kolektiv, 62 STUDENTA Říjen 2018

který se na provozu podílí, což tvoří celkově velice přátelskou, až rodinnou atmosféru. V podniku pracují lidé se zkušeností s bezdomovectvím a osoby po výkonu trestu, kteří tak ve Střeše najdou nejen práci, ale ještě mnohem víc. „Kromě toho, že je obtížné sehnat si práci přes předsudky a podmínky zaměstnavatelů, je také nesmírně obtížné pracovat, když člověk nemá svůj domov, kam by se mohl po práci vrátit a v bezpečí si odpočinout,“ dodává Filip Hausknecht.

Bistro se zaměřuje na veganskou stravu, protože ji považuje za trvale udržitelnou a ekologickou.

Podporuje rovněž lokální dodavatele, a to jak na

Autorka: Aneta Haushalterová, foto: FB Bistro Střecha

VE SVÉM BISTRU POMÁHÁ BEZDOMOVCŮM NAJÍT STŘECHU NAD HLAVOU

baru, tak v kuchyni. Součástí nabídky jsou také limonády a cidery z jablářství F. H. Prager. Kávu si nechává dodávat od družstevního sociálního podniku – fair bio pražírny. „Jsme členy a členkami různých politických uskupení – ať už politických stran, nebo jiných kolektivů, které se věnují sociálním a dalším tématům. Inspirací nám byla jídelna Kuchařek bez domova na Smíchově nebo Tři Ocásci v Brně. Na vzniku Střechy má podíl také Autonomní sociální centrum Klinika, kde jsme se poprvé scházeli a vymýšleli celý koncept,“ doplňuje Filip Hausknecht.

JAK TO CELÉ VZNIKLO?

Všech pět nadšenců, kteří se na vzniku Střechy podíleli, se již nějakou dobu předtím účastnilo různých dobrovolnických aktivit. Často se potkávali, přemýšleli nad tím, jak pomáhat dlouhodobě a zároveň se tím i živit. Nakonec se dali dohromady, zanechali předchozích zaměstnání a pustili se do práce na plný úvazek.

Každý z nich byl zaměřený na trochu jiný obor, takže jeden druhého v lecčem skvěle doplnil.

Sehnat dostatek financí a prostředků na uskutečnění trvalo téměř jeden a půl roku. Část peněz získal tým z výtěžků crowdfundingové kampaně na Hithitu, část uhradil ze svého. 12. února letošního roku se díky tomu poprvé otevřely dveře nového bistra v Milíčově ulici na pražském Žižkově, kde ho najdeme doteď. „Začínali jsme s pěti zaměstnanci, dnes už jich máme sedm a chystáme se dále rozrůstat. Nedávno jsme rozjeli novou službu. Chtěli bychom si pořídit i auto a začít fungovat jako cateringová společnost, která by dovážela veganská jídla za přijatelné ceny,“ prozradil Filip Hausknecht.

VEGAN

Česká republika je jedna ze zemí s nejvíce veganskými podniky v Evropě. Zejména Praha se řadí na třetí příčku, co se množství týče. Logicky tu tedy najdeme i velký počet zájemců o tuto stravu.

A právě veganská strava je součástí projektu už od jeho začátku. Ačkoli většina zakladatelů se vegansky nestravuje, považuje to za ekologicky šetrné, nejen ke zvířatům, ale celkově k planetě. „Jedná se o trvale udržitelný přístup k životnímu prostředí,“ komentuje Hausknecht.

Bistro nabízí spoustu specialit. Vymyká se také tím, že na rozdíl od většiny podobných restaurací se jedná ve většině případů o českou klasiku ve veganské verzi.

V jídelním lístku najdeme například smažák, výpečky, svíčkovou a další.

HLAVNÍ MYŠLENKA

Cílem bylo založit bistro, které by podporovalo a zaměstnávalo nejen lidi, kteří zůstali na ulici (podobně jako třeba „konkurenční“ Kuchařky bez domova), ale také jedince po výkonu trestu. Na takto znevýhodněné

skupiny lidí se žádná organizace ani sociální družstvo doposud nezaměřily. „Naprostá většina zaměstnavatelů kouká na takové lidi skrz prsty a odmítá jim poskytnout pracovní místo. Tak je ale jen dostávají do bludného kruhu. Vzrůstá tím navíc šance na recidivu a jejich návrat do kriminálu,“ říká Filip Hausknecht.

Díky pojetí projektu jako družstva mají zaměstnanci mnohem větší motivaci k práci. Nechodí si do podniku pouze odmakat své hodiny, aby si vydělali na jídlo. Vidí za tím něco víc a to je super. Nejde tedy jen o „obyčejnou“ charitativní pomocnou ruku, jako tomu je u většiny ostatních institucí s podobným zaměřením.

CHCEME POMOCI NEJEN KONKRÉTNÍM LIDEM, KTERÉ U NÁS V PODNIKU ZAMĚSTNÁME, ALE TAKÉ AKCENTOVAT TÉMATA SOCIÁLNÍHO VYLOUČENÍ A PODÍLET SE NA REALIZACI SYSTÉMOVÝCH ZMĚN, KTERÉ

BY TĚMTO LIDEM POMOHLY NORMÁLNĚ FUNGOVAT „Cílem je od začátku to, aby se zde dobře cítili nejen zákazníci, ale také zaměstnanci. Těm nechceme dávat pouze práci, ale umožnit jim v rámci družstva také růst.

Tím, že se jedná o družstvo sociální, jsme si tu všichni rovni, a rozhodujeme proto o všem společně. Základem je pro nás demokracie a rovnoprávnost. Hlas všech členů družstva má stejnou váhu a stát se jím má možnost naprosto každý, kdo u nás pracuje alespoň rok.

Družstevníkům bychom chtěli také pomoci se založením odborů v podniku, abychom podpořili kulturu organizování se na pracovišti. Zaměstnanci jsou ale samozřejmě zváni na všechny schůze družstva a mají stejné mzdy jako my,“ pokračuje Hausknecht. „Považujeme družstevní typ vlastnictví za spravedlivý. Každý má rovný hlas, za družstvo mohou jednat vždy nejméně dva členové,“ vysvětluje Hausknecht. „Jenže v České republice funguje spousta družstev s neformální hierarchií připomínající korporát. Chceme proto spojovat družstva, která ideály družstevnictví dodržují. Nechceme to dělat jen pro svůj podnik, ale ukázat i lidem zvenčí, že to funguje,“ dodává.

V České republice funguje spousta družstev s neformální hierarchií připomínající korporát. Chceme proto spojovat družstva, která ideály družstevnictví dodržují. Nechceme to dělat jen pro svůj podnik, ale ukázat i lidem zvenčí, že to funguje. Říjen 2018 STUDENTA 63

→ CHCETE MÍT V ROCE 2030 PRÁCI?

DRŽTE KROK S TECHNOLOGIEMI

BERETE NÁS?

Experti odhadují, že až 65 % mladých, kteří ukončili základní školu od roku 1999, bude pracovat na pozici, kterou dneska ještě vůbec neznáme. Z výzkumu společností Dell a IFTF taky vyplývá, že do roku 2030 si zaměstnavatelé a potenciální zaměstnanci prohodí místa. Zatímco v dnešní době se musí HR oddělení probírat desítkami životopisů, v budoucnu bude talent v oboru vybírat z několika zaměstnavatelů.

Firmy se budou shánět hlavně po těch, kteří se dobře vyznají v oblasti technologií. Pokud se tedy pokládáte spíš za „netechnický” typ, asi by stálo za to, oprášit sbírku úloh z fyziky.

64 STUDENTA Říjen 2018

Odhady předpovídají, že díky integraci VR a AR technologií by se měl snížit dopad společenských stereotypů na pohovorech. Což zní skvěle! Odborníci budou moct předvést své schopnosti, aniž by někdo hodnotil jejich vzhled, pohlaví nebo věk – pohovory budou probíhat ve virtuální realitě, kde se lidé prostě „schovají” za svého avatara. Bude to skoro jako jít hrát hru, ve které jdete do práce! Výsledky průzkumu taky slibují, že se zvýší zastoupení žen v technologických oborech (nyní v USA zastupují jen 26 % trhu).

ADAPTUJ SE, NEBO ZEMŘI!

Vypadá to, že freelancerům nebude stát v cestě

Autorka: Pavla Gabrhelíková

Jaká budou povolání budoucnosti? Přesnou odpověď na tuhle otázku zatím nikdo nezná. Podle průzkumu Dell Technologies a Institute Of The Future je to ale v pořádku – neznáme prý zatím 85 % pracovních pozic, které do dvanácti let vzniknou. Jakým směrem se ale bude jejich vývoj ubírat a co je dobré vědět pro to, abyste se udrželi na pracovním trhu v sedle, o tom vás můžeme informovat už teď. Buďte ve střehu, rok 2030 se totiž kvapem blíží.

k vysněné práci jazyk ani místo bydliště. Společnosti se s nimi budou moci díky sofistikovaným komunikačním prostředkům spojit napříč časovými pásmy. Ze statistik Amerického statistického úřadu taky vyplývá, že současní studující budou mít v 38 letech něco kolem 8 až 10 prací zároveň. Připojí se tak ke klanu freelancerů, kteří by měli už v roce 2020 tvořit 50 % pracovní síly amerického trhu. Vypadá to, že práci na plný úvazek v budoucnosti odzvonilo.

V učení se budeme muset co nejdříve adaptovat na používání VR a AR technologií, a to nejenom ve školách.

Za jejich asistence se v některých oborech lépe připravíme na mimořádné události, ale pomáhat nám budou i při rekvalifikaci. Zaměstnanec si jen nasadí VR brýle, z nichž bude v reálném čase dostávat pokyny k práci.

Virtuální a rozšířená realita se dnes už běžně používá třeba v developmentu, designu, prodeji i při terapiích – program simuluje pro pacienta nepříjemnou situaci a odborník mu pomáhá ji zvládnout. Nejinak je tomu i s umělou inteligencí, která se, mimo jiné, hojně uplatňuje ve zdravotnictví.

POČÍTAČ NÁS VYLÉČÍ DŘÍV, NEŽ ONEMOCNÍME

„Byl jsem oponentem v oboru kybernetiky u práce Mgr. Jiřího Becy, MBA, ohodnocené cenou Olgy Havlové.

Navrhuje využít superpočítač, který neustále přijímá data z výzkumu lékařských center po celém světě. Díky tomu bude mít schopnost predikovat, jak dopadnou interakce léků v lidském těle a v budoucnu by měl být schopen přeskočit některé fáze zkoušení léků. Tímto způsobem by odpadly pokusy na zvířatech či lidech, bez kterých se dnešní výzkum ještě neobejde,” vysvětluje MUDr. Michal Konštacký, PhD, MBA, český lékař žijící v Curychu.

Schopnosti takového superpočítače se budou celou dobu nevyhnutelně zlepšovat, až předčí současně používané metody. „Zaniknou tím nejspíš některé profese spojené s velmi nákladným lékařským výzkumem a jeho monitorováním. Dále bude možné individualizovat léčbu.

Každý člověk reaguje na určitý typ léků trochu jinak a v budoucnu budeme umět na základě genetických a dalších informací přesně stanovit diagnostický algoritmus a určit, jakou léčbu pacient potřebuje. Tím se hodně omezí význam řady nechirurgických odvětví.” dodává Michal Konštacký.

Některé nemoci, jako třeba Hunterův syndrom, je možné poznat podle tzv. patognomického vzhledu pacienta. Doktor Konštacký vysvětluje, že už teď existují programy zvané web crawlers, které jsou schopné stanovit diagnózu i podle fotek, například na Facebooku nebo jiných webech. Běžný lékař by musel statisticky žít čtyři tisíce let, aby potkal jednoho pacienta s Hunterovým syndromem. Pravděpodobně by tedy nemoc v praxi jen velmi těžko poznal. Počítač s tím ale velký problém nemá a mít nebude.

Tenhle pokrok ale zároveň otevírá řadu etických problémů a otázek – co se stane, když informaci o vašem zdravotním stavu z internetu zjistí vaše

pojišťovna dřív než doktor? V některých zemích nejspíš můžete mít problém se zdravotní pojistkou.

Lékařské umění, ars medici, bude možná do budoucna spočívat pouze v rozhodování, na kolik dáte na doporučení počítačů, a na kolik budete důvěřovat svým znalostem a intuici. Při vysoké úspěšnosti počítače budete muset mít sakra dobrý důvod ho neposlechnout.

TŘIKRÁT DENNĚ MÍSTO JÍDLA

„Všeobecně ubude míst ve strojové výrobě. Vzhledem k automatizaci potravinářství a stále větším potřebám vydělat co nejvíce peněz za co nejméně muziky je to nevyhnutelné.

Taky si ale myslím, že bude třeba více angažovat potravinářské mikrobiology, abychom vyhověli aktuálním potřebám spotřebitelů,” popisuje svůj pohled na věc Ing. Erika Čechová, doktorandka a nutriční specialistka.

Nabízí se tedy i představa, že v budoucnu sníme pilulku, která bude chutnat jako jakékoliv jídlo a zároveň bude nutričně vyvážená. „Tahle možnost tu určitě je, lidé totiž neustále pospíchají a chtějí všechno hned. Otázkou ale je, jak se na tuto změnu lidé adaptují – rituály ohledně stravování jsou v nás totiž vybudované už od pradávna,” doplňuje Čechová.

NABÍZÍ SE PŘEDSTAVA, ŽE V BUDOUCNU SNÍME PILULKU, KTERÁ BUDE CHUTNAT JAKO JAKÉKOLIV JÍDLO A ZÁROVEŇ BUDE NUTRIČNĚ VYVÁŽENÁ

TRENDY V OBLÉKÁNÍ VS. TECHNOLOGIE

Je možné, že za několik let budou muset návrháři přemýšlet více o funkčnosti než o stylu? Zatím je to vždycky víc jedno na úkor druhého – buď kus oblečení skvěle vypadá, ale zase moc nefunguje, nebo funguje perfektně, ale na Fashion Weeku byste s ním moc neokouzlili. Spojení hezkého s užitečným ale vypadá jako jediná možná cesta. „Cítím, že móda se vyvíjí i směrem nejrůznějších niche skupin a mikrotrendů. Ti, kdo se o módu zajímají a mají chuť za ni utrácet, tu stále jsou. Otázka je, zda to bude stačit,” vysvětluje k propojení módy s technologiemi Jana Patočková, absolventka módní teorie na univerzitě La Sapienza v Římě. „Předpokládám taky, že masová móda a výroba konfekčního oblečení se robotizují, pracovat za dělníky a dělnice budou krásné nové stroje.” „Trendy jsou cyklické, co se mění, jsou technologie, takže je určitě dobré v nich mít přehled. Na druhou stranu, to, co je pro mě hlavním rysem módního návrháře, je svobodná kreativita, osobitost, imaginace a schopnost to předat svému publiku/zákazníkům. Zní to jako klišé, ale když děláš, co tě baví, a pořád se zlepšuješ, tak to lidi ocení.

Pakliže tohle nemáš, tak neuspěješ dneska ani za sto let,” doplňuje Jana Patočková.

Kvůli kontinuitě, strategické výhodě a dalším důvodům bude na světě i nadále spousta míst, která se bez člověka zaměstnaného na plný úvazek neobejdou.

Ale je tu i možnost, že pokud si nevyberete obor, ve kterém máte chuť a předpoklady se zlepšovat, vytlačí vás z pracovního trhu automatizovaná výroba nebo umělá inteligence.

Odhady předpovídají, že díky integraci VR a AR technologií by se měl snížit dopad společenských stereotypů na pohovorech. Odborníci budou moct předvést své schopnosti, aniž by někdo hodnotil jejich vzhled, pohlaví nebo věk. Říjen 2018 STUDENTA 65

GULÁŠ SE ŠESTI

→ GULÁŠ SE ŠESTI:

ČESKO POHLEDEM HOLANĎANKY Guláš se šesti aneb pár krátkých otázek na cizince žijící v Čechách. Proč se rozhodli tady žít? Co tady milují, nebo naopak nesnášejí? Jak (ne)slaví české svátky? A co si myslí o tom guláši se šesti a vlastně celé naší kuchyni?

ŽÁDNÁ KACHNA NENÍ NA ZÁCHODĚ

TANJA Tentokrát jsme se potkali s Holanďankou Tanjou, v Čechách žije, s krátkými přestávkami, již patnáct let, vyučuje angličtinu, zabývá se koučingem a mindfulness.

Vyšla jí knížka Magický přepínač jazyků, která byla dokonce přeložena do češtiny. Jaké ale byly začátky téhle české Holanďanky, nebo snad holandské Češky? A je něco, co ji u nás dokáže pořád překvapit?

66 STUDENTA Říjen 2018

Přijela jsi do Česka rozhodnutá, že tu budeš žít?

Vůbec jsem nepřijela rozhodnutá tady žít.

V Holandsku, po čtyřletém bakalářském studiu angličtiny, jsem dostala nabídku výměnného pobytu, vlastně takový projekt. Takže jsem s pár taškami a kufrem odcestovala do Jablonce učit. Seznámila jsem se tam se svým budoucím manželem. A za čas bylo potřeba řešit, kde budeme žít. Postupně jsme vyzkoušeli obě země, ale se zjištěním, že pro mě bude jednodušší se naučit pořádně česky než pro něj holandsky a že české pivo je daleko lepší než to holandské, jsme se zabydleli tady.

Takže ses zvládla naučit češtinu! Spousta cizinců tvrdí, že to je dost těžký jazyk.

Pro mě je čeština taky fakt těžký jazyk. Třeba moje první věta zněla asi takhle: Žádná kachna není na záchodě. To jsme seděli v hospodě, kde jsem se mimochodem naučila česky nejvíc, protože tam vůbec nikdo neuměl anglicky. Já znala jen pár vašich slov, co jsem pochytila asi tak za měsíc. Pak jsem je dávala dohromady tak dlouho, až mi vznikla tahle věta. Teď už umím mluvit česky trošku líp. Alespoň myslím. Jenže se taky musím naučit psát, což je pro mě docela trápení. Myslím, že máte nejspíš nejtěžší pády na celém světě! Jo a taky pak to vaše „se“ a „si”, to je něco!

Překvapilo tě u nás ještě něco jiného kromě zvratných sloves? Třeba nějaké jídlo? Nebo zvyk?

Nebylo to ani tak jídlo, ale dostala jsem tureckou kávu. Vůbec jsem netušila, že něco takového existuje.

Myslela jsem si, že si ze mě dělají srandu nebo že mě chtějí vyhnat z restaurace. Bylo to, jako by mi do kávy vysypali celý filtr, což mě hodně překvapilo.

A taky vaše svátky, hlavně Vánoce. Třeba u nás se nerozdávají dárky na Štědrý den, ale už na Mikuláše.

Vánoce jsou spíš takové duchovnější. My jsme doma v rozdávání dárků udělali kompromis – slavíme je po holandsku, ale taky česky.

Když už jsi zmínila ty české Vánoce, jak jsi na tom s českou štědrovečerní večeří? A co česká kuchyně obecně? Český bramborový salát mi ani po patnácti letech nechutná, ale kapr tak špatný není. Líbí se mi ale způsob vašich Vánoc se všemi tradicemi. U nás je to spíš jenom o jídle. Všichni se sejdou a přinesou různé saláty, omáčky, ryby nebo sýry. Každý přijde se svou vlastní pánvičkou a opéká si, na co má zrovna chuť.

Protože jsou v Holandsku dárky dřív, na Vánoce už se pak jenom jí.

Celkově ale českou kuchyni miluju, třeba po bramboračce nebo bábovce bych se mohla utlouct. Dokonce jsem se naučila většinu receptů i vařit. Vaše kuchyně je ale oproti té holandské daleko těžší – jak na přípravu, tak na trávení. Je v ní spousta masa a málo zeleniny, v té naší je to naopak.

Pokud ses naučila už i vařit české recepty, tak už tu nejspíš zůstaneš, nebo ne?

No to neslibuju, ale asi jo. Máte tady krásnou přírodu, dobré pivo a je tu míň lidí než v Holandsku. Mám Česko moc ráda.

kultovní MUZIKÁL

HUDBA/TEXTY/LIBRETO

ONDŘEJ G.

BRZOBOHATÝ V HLAVNÍ ROLI

VOJTĚCH

DYK

Dále hrají

SM000177

K. Daňhelová, A. Fialová, I. Chýlková, J. Kretschmerová, J. Dulava, A. Háma, M. Holý, L. Janota, F. Rajmont, D. Ratajský, J. Sklenář, P. Vaněk A DALŠÍ.

Hlavní mediální partner

Partneři Hudebního divadla Karlín

→ I přes klipovitost a snahu pobavit předkládá King Skate prostřednictvím první generace československých skejťáků poměrně hluboký vhled do tehdejší praxe. Počátky v 70. letech plynuly, jak popisuje i Šimon Šafránek, z určité mladistvé rebelie vůči establishmentu. Parta nadšenců si podle vzoru zahraničních časopisů na koleni vyrobila provizorní skejty a začala drandit po sídlištích.

Když se podařilo najít třeba nepoužívaný bazén s pozvolným vstupem, bylo o zábavu postaráno.

Pokud se o téma chcete zajímat víc, rozsáhlé paměti knihy Prkýnka na maso jsme uřízli vás spolehlivě zabaví.

68 STUDENTA Říjen 2018

SVOBODA JE ZÁKLAD VŠEHO, ŘÍKÁ REŽISÉR FILMU KING SKATE Do kin vstoupil dokument o tom, jak za hluboké normalizace parta mladých nadšenců zahajovala skateboardovou tradici v tehdejším Československu. Možná jste ani nevěděli, že se tehdy něco takového dělo, ale tahle kapitola rozhodně stojí za pozornost. Zpovídali jsme režiséra a scenáristu Šimona Šafránka, který nad tímhle projektem strávil pár let života.

Co pro vás znamená svoboda, která je ústředním tématem filmu?

Svoboda je základ všeho. Alespoň pro mě. Protože když nedělám něco svobodně, velmi často mě to nebaví. A když mě to nebaví, tak mě to brzo začne štvát. Pokud je to jenom trochu možné, snažím se dělat věci, které mě baví, i když je to pak všechno třeba složitější.

Vedle toho pro nás byla ohromně důležitá muzika, protože vás navede do konkrétního pocitu mnohem rychleji než samotný obraz. Myslím si, že se pak nemusí pořád mluvit a stačí se koukat na klipovou montáž doplněnou přiléhavou peckou. V tomhle ohledu jsme vycházeli především z toho, co skejťáci sami poslouchali. Ale díky tomu, že byl každý jiný, šlo o pestrou paletu interpretů.

Ve filmu se prolínají klipové koláže s výpověďmi pamětníků. Na které složce se vám pracovalo lépe?

Mně se pracovalo na obojím stejně dobře. Fascinovalo mě potkávat ty staré pardály a poslouchat jejich příběhy. Ovšem v samotném filmu jsme nechtěli mít příliš mluvících hlav, takže pokud respondenti nejsou v nějaké akci, ukazujeme je především tehdy, když dávají najevo emoce.

Vlastní skejtovou minulost nemáte, tak proč padla volba zrovna na toto téma? V čem je jedinečné?

Inspirovala mě knížka Martiny Overstreet a Michala Nanoru Prkýnka na maso jsme uřízli, kde jsem poprvé četl ty příběhy a viděl fotografie, které si sami skejťáci tehdy pořizovali. Pro mě skejt symbolizoval pohyb, stejně jako film, emoce v pohybu, v tekoucím čase. To byl prvotní impulz. Měli jsme štěstí, že skejťáci měli

Autor: Mojmír Sedláček, foto: Kino Aero, Jakub Červenka, Ivo Škrabal

HISTORIE

spoustu hodin neviděných, archivních materiálů, že se při tom závodění a mejdanování prostě natáčeli. A pak mě zaujal ten jedinečný, obrazově zachytitelný rozdíl mezi skejtem a prostředím: skejt byl nový, dobrodružný, barevný. Doba byla šedivá, strnulá. Na druhou stranu si myslím, že doba je šedivá a těsná každému dospívajícímu, ať tehdy, nebo dneska.

jezdit s rodičema a chalupu a dívat se tam s nima na televizi. Chceš bejt se svojí partou, milovat se, poslouchat muziku, mít to pivo a něco dělat. To už pak záleží na každém, co ho ovlivní, co si vybere. Skejt je hodně o překonávání sebe sama, o hecování, ale taky o bolesti. Někdo to dělá rád, jiný na to kouká a obdivuje, ale tu partu tvoří všichni dohromady.

Co vás při poslouchání příhod z normalizační doby nejvíce překvapilo? Ať už na tehdejších mladých, či co se týče světa skateboardingu?

Mě překvapovalo, že hodně pořádali závody. Mně skejt připadá spíš jako nezávodní zábava. Ale pak mi došlo, že pro ně závody byly záminkou k setkávání. Konaly se vždycky někde jinde, takže se na víkend vyjelo do Varů, do Plzně, do Brna nebo do Poličky. Jezdily se závody a večer byl mejdan. Muselo to být krásné, ono je to vidět z těch archivů, ta mladická radost, bezstarostnost. Tuhle náladu jsme se pak pokusili zachovat co nejpřesněji a udělat ten film tak, abyste mohli s tou partou strávit večer.

Z hrdinů filmu je cítit obrovský entuziasmus, zápal pro věc. Byl způsobený jen mladistvým odporem vůči establishmentu?

Vzdor je jedna věc. Ať už proti rodičům, nebo starší generaci obecně, anebo proti systému. Myslím, že komunismus v době dospívání řešili především ti, které utlačoval. Těm ostatním mohlo spíš vadit, že neseženou originální skejty, ale musejí si je vyrábět na koleni, protože tu nic nebylo. A že nemůžou jet do zahraničí, potkat skejťáky zvenčí, učit se od nich triky a podobně.

Druhou věcí je nadšení pro ten samotný skejt, pro tu partu, která se kolem něj motala.

Pro mladou generaci 70. a 80. let byl skejt únikem z reality, specifickým ostrůvkem svobody. Myslíte, že současní mladí mají nějaký ekvivalent?

Myslím, že každý si něco takového hledá. Dnešek je ohromně pestrý, všeho je spousta, takže pak ty komunity mohou působit roztříštěně. Navíc je vnímáme bez odstupu.

Co byste na základě provedeného generačního vhledu doporučil současným mladým? Ať už filmařům, či studentům obecně.

Aby byli sami sebou, aby našli vlastní hlas a nechali se jím vést. No a samozřejmě taky to, aby si nenechali od nikoho slepě radit.

INZERCE

Je něco takového dnes vůbec potřeba?

Věřím, že ano. Protože v šestnácti prostě nechceš www.pracevtdk.cz

1.

2.

3.

Vyrábíme špičkové komponenty, které jsou v elektronice všude kolem Vás.

Získej praxi od nejlepších již při studiu

Napiš s námi závěrečnou práci a odměníme Tě až 30.000,- Kč Jsi absolvent? Uděláme z Tebe profíka!

Říjen 2018 STUDENTA 69 SM000180-3

→ SEXY RAGBY NA KOLEČKÁCH, NEBO NEDOCENĚNÝ STRATEGICKÝ SPORT? Drsné anglické přezdívky, sexy zadečky, ostré lokty a brusle. To je roller derby. Alespoň pro většinu lidí. Vnímají tento krásný a složitý sport provozovaný převážně něžným pohlavím jen jako řežbu na čtyřech kolečkách. Jde v něm ale o mnohem víc. Roller derby je především o perfektní technice, strategii a holkách, které se nevzdávají.

S

tojím na tréninku týmu Hard Breaking Dolls.

Koukám, jak si holky nasazují chrániče a nálepkami polepené helmy. Už teď z nich začíná jít strach. Na zahřátí nejdřív jezdí dokola po tělocvičně. Nevidím při tom ale žádné rozdováděné pošťuchování a vykecávání, co je nového. Holky soustředěně koukají do země, jako by přemýšlely nad každým pohybem.

70 STUDENTA Říjen 2018

Čekám, kdy proti sobě začnou tvrdě najíždět a trénovat srážení soupeřky k zemi. To jsem ale evidentně na špatné adrese. Po energickém proslovu trenérky Lidie holky trénují blokování soupeřky.

Technika musí být naprosto přesná. Jak to tak sleduji, dochází mi, že hra má nejspíš pěkně zamotaná pravidla. Takže o co v ní vlastně jde?

Autorka: Pavla Gabrhelíková, foto: Nikol Mudrová

ROLLER DERBY:

VŠECHNO ZÁVISÍ NA JAMMERCE

Pravidla jsou dost složitá. Abyste věděli, co se na oválné dráze neboli tracku vlastně děje, musíte být neustále ve střehu, a to ať už jste na tribuně, nebo na hřišti. Na oválné trati proti sobě hrají dvě pětičlenná družstva.

Každé se skládá ze čtyř blockerek a jedné jammerky, kterou poznáte podle toho, že má na helmě hvězdu.

Jedině ona může svému týmu vyhrát vítězné body.

KAŽDÝ SI MYSLÍ, ŽE NATÁHNEME PUNČOCHY, MINIKRAŤÁSKY, NAMALUJEME SI RUDÉ RTY A ZAČNEME DO SEBE NARÁŽET Úkolem jammerek je totiž dostat se na stranu soupeřek. Blockerky pak plní úlohu obrany i útoku zároveň – snaží se zabránit jammerce protihráček, aby projela, zároveň se ale snaží „vyčistit“ cestu své sběračce bodů. Do toho je tu ještě spousta dalších omezujících pravidel, jejichž porušení se trestá třicetivteřinovým posedem na lavici.

VÍCE NEŽ NATŘÁSÁNÍ NA BRUSLÍCH

„Každý si myslí, že natáhneme punčochy, minikraťásky, namalujeme si rudé rty a začneme do sebe narážet. Jen tak. Bezhlavě. A upřímně? Ani já jsem netušila, do čeho přesně jdu, když jsem před rokem přišla na první trénink.

Ale byla to láska na první obutí bruslí. Je to sport, který je fyzicky náročný, má přísná pravidla, propracovanou strategii, a hlavně úžasnou auru. Roller derby se stalo mým životním stylem a holky, se kterými hraju, mou rodinou,“

svěřuje se Anežka Michlová alias Calamity Agnes z Hard Breaking Dolls.

Co českým týmům roller derby zatím chybí, je odpovídající podpora fanoušků i sponzorů. „V Americe lidi na zápasy chodí. Tady je to mladý sport. Nemáme momentálně ani pořádnou halu, tracky si lepíme lepenkou. Českým fanouškům navíc chybí v roller derby míč a hra je složitá na pochopení. A lidi nechtějí koukat na něco, čemu nerozumějí. Dobrovolně tak na sebe bereme roli průkopnic,“ doplňuje Agnes.

V gymnastice je rozhodující ohebnost a svižnost.

Ve fotbalu rychlé nohy a skvělá muška. Co rozhoduje Říjen 2018 STUDENTA 71

• V roce 2004 vznikla Světová asociace ženského roller derby WFTDA. • Do Česka přišlo roller derby z Ameriky v roce 2012 a tehdy vznikl tým Prague City Roller Derby.

• Od září 2014 existuje tým, který nás nechal nahlédnout do zákulisí, tedy Hard Breaking Dolls.

• Mistrovství světa, kde holky zápasily o titul, se koná od roku 2011, další bylo před čtyřmi lety a poslední tento rok.

72 STUDENTA Říjen 2018

o přijetí do týmu roller derby? Vůbec nic. Přijmou vás bez ohledu na váhu, výšku, a dokonce i věk. Mezi holkama najdete studentky medicíny, skladnice, kancelářské krysy, několikanásobné matky či lesbičky. „Pro mě derby znamená spojení výrazných lidských individualit v jeden velký, silný celek. Jak budete dobré, záleží hlavně na vás, vašich ambicích a úsilí, které do trénování vložíte,“ vysvětluje Lidia alias Princess Chaos, jedna z trenérek Hard Breaking Dolls. „Díky tomu, že se jedná především o velmi strategický sport, každá postava, každá osobnost i každý styl bruslení najdou na tracku své místo. I v lidské rovině se derby vymyká přátelskou a nekonfliktní atmosférou, a to jak uvnitř jednotlivých lig, tak i mezi nimi.“

KDE SE SPORT NA KOLEČKÁCH VZAL?

Roller derby začalo jako exhibice. Profesionální ligu mělo už v 80. letech 19. století a šlo o dost drsný sport. V 30. letech 20. století ale prošlo velkými změnami, konkrétně v přijetí bodového systému a definování kontaktu. Na začátku druhé poloviny 20. let se z roller derby stala větší show. Nyní jde o regulérní sportovní disciplínu, která má i své mistrovství.

Nové týmy stále vznikají, takže pokud vás tento živý a zajímavý sport oslovil, vyhledejte brněnský, ostravský nebo jeden ze dvou pražských týmů a přihlaste se.

Vaším nejvyšším cílem se může stát členství v mezinárodním týmu a reprezentace Česka na mezinárodních soutěžích.

→ NA ŠPIČKU V OBORU JEN ŠKOLA NESTAČÍ

Je fajn, že se dobře učíte a zkoušky zvládáte na jedničku. Diplom se vždycky hodí a nějaká ta praxe při studiu taky neškodí. Ti největší profíci v oboru ale dělají ještě jednu věc, která vás možná zatím nenapadla – sdružují se v prestižních profesních organizacích a nechávají se od nich certifikovat.

Z

FLEXIBILNÍ STUDIUM JE KLÍČ

Pokud si při čtení těchhle řádků říkáte, že něco tak prestižního bude zatraceně těžké, trochu vás uklidníme.

Ne že bychom tvrdili, že to je jednoduché – protože nic kvalitního není –, ale dobrou zprávou je, že si zvládnutí certifikací můžete uspořádat tak, jak vám to vyhovuje, nemusíte tedy nic hrotit na poslední chvíli nebo se rmoutit, že vám do toho zrovna vlezla škola nebo praxe.

ACCA taky není jen o certifikacích. Je to asociace lidí se zápalem pro stejnou věc jako vy, kteří se nemohou dočkat, až se začnete scházet a vyměňovat si své znalosti a zkušenosti. „Moc ráda se účastním setkání, která ACCA pro své členy pořádá, témata jsou vždy aktuální a diskuse s ostatními členy zajímavé,“ říká třeba Alice Machová z EY. A Jana Šorfová z ČSOB dodává: „Mezi všemi těmi zajímavými lidmi z různých oborů činnosti, se kterými mám možnost se pravidelně setkávat, mám díky ACCA dnes už i spoustu výborných kamarádů.“ Takže když si to shrneme, ACCA = opravdové porozumění financím, náskok před ostatními, výrazné zvýšení vaší hodnoty na trhu práce, urychlení kariérního růstu, mezinárodní uznatelnost všech certifikací, dokonalé znalosti aktuálních trendů, nekonečná zásobárna inspirace, a ještě k tomu noví kamarádi. To jde, ne? Mrkněte na kariera-finance.cz a přečtěte si víc.

Můžete si tam dokonce i nezávazně zkusit test podobný těm „ostrým“, a na vlastní kůži tak zjistit, jestli je to váš šálek čaje (nebo plechovka energeťáku). Tak honem loadujte.

ACCA Asociace certifikovaných účetních (ACCA) je profesní organizace s celosvětovou působností, která sdružuje, vzdělává a certifikuje ty největší odborníky z oblasti financí a účetnictví. Aktuálně má dvě stě tisíc certifikovaných členů ve 181 zemích světa a zařadit se mezi ně můžete i vy – a radíme vám, ať jdete do toho klidně už za studia.

Pokud totiž chcete být špičkou ve svém oboru, bez prestižní profesní kvalifikace, jako je tahle, se jen těžko obejdete.

→ kariera-finance.cz Říjen 2018 STUDENTA 73

SM000187

ADVERTORIAL

ískávají tak obrovský náskok před ostatními a možnost otevřít i ty kariérní dveře, které by jinak zůstaly zavřené.

Pokud se věnujete financím, zapište si zkratku ACCA (Asociace certifikovaných účetních).

Certifikovat se u nich navíc můžete nechat už za studia. „Stejně jako o Big 4, ani o ACCA jsem toho na vysoké škole příliš nevěděl,“ přiznává Tomáš Veselý, dnes už její nadšený a aktivní člen, který pracuje v KPMG USA. Cestu k zahraničnímu působení mu výrazně ulehčila právě certifikace ACCA – je totiž mezinárodně uznávaná a říká všem, kdo v oboru něco znamenají, že jste na jejich levelu, nebo se k němu alespoň závratnou rychlostí blížíte. „Můžu říct, že dnes je pro mě tato kvalifikace, co se týče profesní kariéry, několikanásobně cennější než mé univerzitní vzdělání,“ říká Tomáš. Proč? „Poskytuje výbornou kombinaci znalostí z financí a byznysu. Pomůže vám pochopit moderní celosvětové trendy v těchto odvětvích a propůjčí ty správné úhly pohledu,“ shrnuje další certifikovaný, Roman Pavloušek ze společnosti Atlas Copco Services.

Kromě praktických znalostí a mezioborových souvislostí se navíc ACCA zabývá i takovými oblastmi, jako je třeba etika v byznysu nebo jeho environmentální dopady, certifikace tedy znamená, že jste profík připravený takřka na všechno, co na vás může pracovní trh vychrlit.

KULTURNÍ TIPY

→ KAM VYRAZIT V ŘÍJNU?

Týden ve znamení AeroPressu

V říjnu se z kavárenského povalečství stává kulturní záležitost.

Na první den v měsíci totiž připadá mezinárodní kávový den, který je od 1. do 7. října následován celým Týdnem kávy. Akce je původem z Brna, ale přijít se poučit, co všechno předchází, než se ten skvělý, hořko-kyselý nápoj dostane na váš stůl, se můžete přijít i v Olomouci nebo Kopřivnici. Pro opravdové nadšence jsou připraveny baristické workshopy nebo trhy s degustací. Seznam kaváren a program najdete na tydenkavy.cz.

Za ilustrací na festival LUSTR

Zajímalo vás někdy, jak na svět přicházejí ilustrace, které vykukují z knih? Chtěli byste je vidět všechny pohromadě i s jejich autory, kteří jinak po celý rok v ústraní kreslí? Anebo si rovnou vyzkoušet práci ilustrátora? Tak určitě dorazte na festival LUSTR, který se už skoro tradičně koná od 4. do 10. října, i letos v prostorách FF UK. Pod taktovkou ho letos má kreslíř Michal Bačák a jako téma zvolil městskou zeď.

Festivalové šlágry ve vašem kině Snili jste někdy o tom, zažít festival v Cannes, Berlíně nebo třeba v Benátkách? Byla zatím vaše peněženka proti? Festival Be2Can přichází se skvělým řešením, jak zhlédnout filmy, o kterých se mluví, a nezkrachovat přitom. Od 3. do 9. října budou kina napříč celou naší republikou promítat snímky jako Poslední večery na Zemi, Soumrak nebo Touch me not. Ale nebojte, tvůrci festivalu mají s diváky větší záměry než jen promítání filmů. Akce nabízí mnoho možností k diskusím a k výměnám názorů. Promítací program pro všechny filmové nadšence je na www.be2can.eu.

74 STUDENTA Říjen 2018

Cirk La Putyka představuje inscenaci ADHD Divadlo Jatka78 není asi potřeba příliš představovat.

Mimo jiné je to domovská scéna 11:55 [zapětdvanáct], 420PEOPLE a Cirku La Putyka. Právě Cirk v říjnu připravil premiéru své nové hry ADHD. Jak název napovídá, hra se věnuje psychické poruše soustředění. Dívá se však na ni hlavně pozitivně. „Sám jsem byl jako dítě diagnostikován ADHD a jeden z mých synů je ADHD také,“ uvedl pro Jatka78 režisér inscenace Rostislav Novák. „Když ho vidím, jak dospívá, jak bojuje sám se sebou, se svým okolím, jak jeho tělo a hlava někdy reagují samy od sebe a on to nedokáže ovládat nebo pochopit, řekl jsem si, že pro něj udělám projekt. Chci, aby věděl, že ADHD není onemocnění, jak mnozí tvrdí, ale přednost.“

STUDENTA Automotive Party

31. 10.

2018

BUDOVA CIIRC, PRAHA-DEJVICE

NADUPANÁ AKCE PRO TY, KTERÉ LÁKÁ SVĚT AUTOMOBILOVÉHO PRŮMYSLU • ZAJÍMÁ TĚ, JAK BUDE VYPADAT AUTOMOBILOVÝ PRŮMYSL ZA PĚT NEBO DESET LET? • JAKOU KARIÉRU BUDE AUTOMOTIVE NABÍZET? • LEŽÍ BUDOUCNOST AUTOMOTIVE OPRAVDU V AUTONOMII?

PŘIJĎ NA STUDENTA AUTOMOTIVE PARTY 2018

čekuj víc na www.studenta-party.cz

SM000192

Dentons. Transforming the practice of law around the world.

Dentons. The world’ s largest global elite law firm.*

dentons.com Š 2017 Dentons. Dentons is a global legal practice providing client services worldwide through its member firms and ailiates. Please see dentons.com for Legal Notices *Acritas Global Elite Law Firm Brand Index 2013-2017 SM000189