Studenta – 65 – Prosinec 2018

VÁNOCE S DÁVKOU UHLÍKU PLEŠOUNI ELIŠKY PODZIMKOVÉ ROK DOBROVOLNÍKEM NA ZAHRANIČNÍ MISI 65. ČÍSLO | PROSINEC 2018 | ZDARMA | WWW.STUDENTA.CZ

kb.cz/g2 800 42 63 52

SM000219

#naSorbonne #jakovBrne #P ar

is

UŽÍVEJTE SI NA ERASMU JAKO DOMA BONUS 350 KČ ZA PRŮKAZ ISIC

BALÍČEK ERASMUS

K VEDENÍ STUDENTSKÉHO ÚČTU G2 Každý měsíc výběr hotovosti v zahraničí ZDARMA Jedna příchozí SEPA úhrada měsíčně ZDARMA Vedení účtu v eurech i korunách

65. ČÍSLO / PROSINEC 2018

KDO TO SPÍSKAL? Šéfredaktorka: Veronika Vimmerová Web editorka: Radka Baťová Design: Alena Palečková Copywriter: Markéta Paráčková Foto: Štěpán Svoboda, Veronika Vimmerová, Unsplash Korektorka: Tereza Ladová

REDAKČNÍ ČETA Studium, vzdělávání: Jana Langová Cestování, lifestyle: Tereza Kovandová, Stanislava Wolfová, Aneta Haushalterová

Kariéra, osobní rozvoj: Andrea Soukupová, Lenka Rzepková Věda, technika: Petr Cieslar, Matěj Višňa Politika, veřejné dění: Nicole Gawlasová, Jiří Komárek, Nikol Mudrová, Hana Grohová, Adam Blišťan E-mail vždy ve formě JMENO.PRIJMENI@STUDENTA.CZ

OFFICE (DÍKY!) Kapitán projektu: Tomáš Hybeš Projekt manager: Irena Rákosová Account manager: Stanislav Růžička Byznys: Jonáš Havlíček, Ondřej Reif, Vít Diviš Distribuce: Jan Schönfeld

CHCETE NÁS POCHVÁLIT? DÁT NÁM TIP? NAPSAT PŘIPOMÍNKU? Ozvěte se na: REDAKCE@STUDENTA.CZ 24/7 jedeme on-line na: WWW.STUDENTA.CZ Nezapomeňte nás sledovat na:

STUDENTACZ

Vydavatel: Economia, a. s.

Pernerova 673/47, 186 00 Praha 8 IČO: 28191226

→

Kultura, společnost: Pavla Gabrhelíková, Magdalena Hlízová, Mojmír Sedláček, Kristýna Šestáková

EDITORIAL Když jsem pro tohle číslo magazínu dělala rozhovor s Eliškou Podzimkovou, dostaly jsme se k zajímavému tématu. Nazvala jsem ho pracovně ekonacismus. Před pár dny mi ten samý problém připomněla na svém Instagramu Cukrfree. Eliška skončila na pranýři za to, že kvůli podpoře připravovaného seriálu Plešouni vyrobila pro kavárnu edici ilustrovaných kelímků.

Cukrfree zase dostala pár digitálních facek za titulní fotku časopisu, na které pije drink plastovým brčkem. Vypadá to, že se nám na internetu roztrhl pytel s ochránci přírody.

Jsem upřímně ráda, že se lidstvo konečně začíná probírat z agonie, při které bez výčitek drancovalo přírodu a ničilo oceány. Mám radost (a jsem přesvědčená, že dvě výše zmíněné dámy by souhlasily), že se kolem nás objevují iniciativy, tlačící na změnu zákonů, zákaz, nebo alespoň omezení jednorázových plastů. A rozhodně není na škodu, že je teď moderní s sebou nosit vlastní lahev na vodu a kafe si vařit do starého dobrého hrnku. Jenže stačí to?

Opravdu zachráníme planetu brčkem z makarónu?

Dokud se nezmění přístup úplně ke všemu, co každý den děláme, troufnu si tvrdit, že ne. Až se naučíme udělat si čas na jídlo doma nebo v restauraci, až domů přestaneme nosit nákup z většiny obalený v plastových fóliích, až nebudeme používat masově prodávanou kosmetiku nebo až si začneme kupovat oblečení, které nám vydrží déle než jednu sezonu, pak teprve si můžeme dovolit vyčítat někomu brčko na fotce. Ruku na srdce, jak to vypadá ve vaší ledničce?

Je dobré neplýtvat plasty, ale ekonacismus postavený na krátkodobých trendech nás nespasí. Nehledě na to, že nic není černobílé – zrecyklovaná plastová lahev od kečupu má na životní prostředí menší dopad než skleněná, kterou taky vytřídíme. Aby náš plastový odboj dával smysl, měl by být daleko vytrvalejší. Můžeme podporovat zavedení vratných plastových lahví nebo chtít po vládách zlepšení recyklačních opatření ve všech vyspělých státech.

Jako tyhle státy bychom taky měli investovat do infrastruktury a vzdělání v zemích třetího světa, které si o popelnicích na tříděný odpad můžou nechat jen zdát.

Užijte si prosincovou Studentu, neplýtvejte a recyklujte.

Tisk: Europrint, a. s.

Adresa redakce: Pernerova 673/47, 186 00 Praha 8 ev. č. MK ČR E 16630

Partner Studenty

VERONIKA VIMMEROVÁ

šéfredaktorka

© Economia, a. s. 2018 Obchodní sdělení jsou označena.

Prosinec 2018 STUDENTA 3

OBSAH

→ CO NAJDETE V PROSINCOVÉ STUDENTĚ?

ROZHOVOR Eliška Podzimková o Plešounech, životě v New Yorku a zákoně o manželství

→ str. 34

TÉMA

Vánoce za sebou každoročně nechávají pořádnou uhlíkovou stopu. Jenže je milujeme a je těžké si to přiznat. → str. 14–18

UDRŽITELNÉ ZEMĚDĚLSTVÍ Realita a budoucnost přístupu, bez kterého se daleko nedostaneme

→ str. 19–28

4 STUDENTA Prosinec 2018

NA ROK DOBROVOLNÍKEM Vyrazit na cesty můžete i v rámci mezinárodních dobrovolnických programů

→ str. 29

FAKE NEWS: VÁLKA ČESKÝCH ELFŮ Naše internetové vody brázdí noví ochránci

→ str. 29

ODPOSLOUCHÁVÁ NÁS FACEBOOK? Opravdu nás sledují elektronická zařízení? A je možné schovat se před cílenou reklamou na internetu? Zjišťovali jsme, zač je toho loket.

→ str. 43

ODPAL SVOU KARIÉRU JEDINÝM MAILEM. POŠLI CV NA RECRUITMENT@TUV-SUD.CZ NEBO SE PODÍVEJ NA WWW.TUV-SUD.CZ/KARIERA

SM000173-3

→ NÁZORY

Doba perfektní

Navýšení počtu mediků naše zdravotnictví nezachrání Vláda letos v září schválila postupné navyšování kapacity studentů lékařských fakult o patnáct procent, čímž chce stabilizovat personální krizi ve zdravotnictví. V roce 2020 totiž bude lékařů odcházejících do důchodu více než absolventů. V návaznosti na to se minulý měsíc sešli představitelé lékařských fakult a sepsali prohlášení, kde si nový vládní program chválí. Jenže je to opravdu tak dobrý nápad?

Jako studentka 4. ročníku Všeobecného lékařství mám na celý problém jiný pohled než vláda a děkani. Mám osobní zkušenost.

Vláda v rámci plánu počítá s investicí do platového ohodnocení lékařských pedagogů, o které je nouze. S touto částí se nedá než souhlasit. Jejich nedostatek totiž my studenti pociťujeme na vlastní kůži – krátí se nám hodiny a učitelé na nás někdy nemají čas, protože musejí mít ještě plný úvazek v nemocnici. Zvýšení platu jim uvolní ruce a zároveň přiláká nové pedagogy. Výhra pro všechny strany.

Co mi dělá vrásky, je část plánu, která mluví o navyšování počtu studentů. Kapacity fakult a nemocnic totiž nejsou nafukovací.

Vzpomínám si na svoji první přednášku vůbec, kde nás bylo tolik, že půlka lidí stála namačkaná na schodech a u tabule. Zkuste si v tom vydýchaném prostředí dělat poznámky nebo dávat pozor. A výuka v nemocnicích, to je kapitola sama o sobě – už teď je nás ve skupinkách na oddělení hodně, překážíme sestrám i ostatním doktorům, nevejdeme se všichni na sál, nevyzkoušíme si všichni praktické úkony. A pokud se bude počet lékařů-učitelů zvedat přímo úměrně s počtem nových mediků, nic se nezmění.

Co s tím? Jednoduché řešení krize ve zdravotnictví neexistuje. Celý problém totiž sahá mnohem hlouběji a nezmizí tím, že do oběhu napumpujeme o patnáct procent lidí víc. Takhle jen hasíme keř, zatímco nám za zády hoří stodola. Místo šplouchání hrnku vody se soustřeďme na zlepšení životní úrovně jak pedagogů, tak mladých lékařů. Dejme jim slušný nástupní plat (bez šesti služeb měsíčně). Poskytněme jim dostatek volného času na odpočinek a rodinu.

Zlepšeme systém specializační výuky a stáží. A výsledky se dostaví.

Jana Langová

→

6 STUDENTA Prosinec 2018

Je prokázáno, že lidstvo se dnes má nejlépe, jak se kdy mělo. Věda a vývoj jdou dopředu obrovskou rychlostí. Technologie jsou schopné věcí, o kterých se lidem ještě nedávno ani nesnilo. Na všechno máme aplikace, vše nám usnadňují přístroje a vymoženosti dnešní doby. Dříve si každý obdělával jen své vlastní políčko a okolní svět byl pro něj velkou neznámou, něčím mimo jeho realitu. Dnes jsou pro nás země napříč kontinenty mnohem blíže. Lidí přibývá, ale svět jako by se zmenšoval. Amerika, Afrika, Austrálie, před lety byly něčím cizím. Dnes jsme schopni se spojit s kýmkoli na druhé straně zeměkoule během zlomku vteřiny.

Jsme neustále připojení k síti, kdo není, jako by vůbec nebyl. „Ty nemáš Facebook?“ slýchávala jsem často dřív, když jsem na žádné sociální síti profil skutečně neměla. I když mi to připadalo směšné, nakonec jsem si ho přece jen vytvořila. Proč? Připadala jsem si tak nějak izolovaně. Ať se mi to zdá sebevíc smutné, Facebook a on-line spojení celkově lidi sbližuje. Je součástí doby a ze spousty věcí jsme vyřazení, když profil nemáme. Kdo není on-line, jako by neexistoval.

Mobily se pro nás staly většími kamarády a nahradily ty skutečné, z masa a kostí. Často se mi zdá, že lidé ztratili přirozenou schopnost komunikace. S trochou nadsázky spolu za chvíli nebudeme mluvit vůbec. Ztratíme osobní kontakt a budeme si jen psát přes ony úžasné kusy elektroniky.

Když jedu každé ráno metrem do školy, většina lidí kouká do mobilů. Ve škole se rozhlížím po ostatních a devět z deseti studentů je ve třídě jen fyzicky, v ruce mají telefony a pozorností jsou na druhé straně sítě. O polední pauze v restauraci pozoruji pár, který sedí u vedlejšího stolu. Oba evidentně více zajímá, kdo je on-line, než kdo sedí naproti nim u stolu. Umíme ještě vůbec žít v realitě skutečné, mimo tu virtuální? Vědecké pokroky a masové rozšíření informačních i jiných technologií je sice super, zároveň ale ne tak docela.

Celkově jde doba kupředu nějak překotně. Planeta je přelidněná. Paradoxně je to, že si žijeme v blahobytu, najednou vlastně na škodu. Vypadá to, že nestíháme ani my, ani příroda. Ta nám dává znatelně najevo, že už je toho na ni nějak moc. Pokud se něco rychle nezmění, je hodně pravděpodobné, že to planeta už dále neunese.

Dnes a denně slyšíme o přírodních katastrofách, hurikánech, zemětřeseních a vlnách tsunami. Globální oteplování je aktuálním tématem už několik let. Sníh už naše děti možná budou znát jen z fotek.

Stejně tak jako příroda jsme ale méně spokojení a vyrovnaní i my.

Od dob, kdy nebyli lidé informovaní téměř o ničem, jsme se přesunuli do naprostého opaku. Informací máme až nad hlavu, neustále někam spěcháme, mozek pracuje na sto deset procent ve dne v noci.

Společností jsou na každého z nás kladeny nároky, které není zdaleka reálné naplnit. Snažíme se být ve všem perfektní. Perfektně vypadat, perfektně pracovat, perfektně žít. Ve výsledku jsme nešťastní, že svého cíle nejsme schopni dosáhnout. Jak bychom také mohli? Blázince jsou plné mladých a zdánlivě úspěšných lidí.

Devadesát procent sebevrahů je mladších třiceti let. Skoro to vypadá, jako by nová generace už neuměla být šťastná. Hrozí, že ta příští propadne chorobnému neštěstí úplně?

Aneta Haushalterová

→

NÁZORY Jair Bolsonaro, zdroj: Reuters

V nevědomosti je síla Je to starý známý postup. Všechny totalitní režimy se při nástupu k moci ze všeho nejdříve zbavily inteligence. Ať už to byl Stalin v SSSR, třicátá léta v Německu, nebo komunisté po roce 1948 u nás. Tyto režimy i všechny ostatní totalitní a autoritářské systémy se zbavovaly elit a univerzit, jelikož vzdělání nikdy nebylo jejich přítelem. Aneb jak praví jedno z hesel totalitního režimu v Orwellově knize 1984: „Nevědomost je síla“.

Bohužel zde však nemluvíme o praktikách minulosti, nýbrž stále přetrvávajícím trendu, který se vyskytuje i v civilizovaných zemích v menší, či větší míře. Nejnovějším příkladem je nově zvolený brazilský prezident Bolsonaro. Jair Bolsonaro je ultrakonzervativní pravicový politik, kterému se přezdívá „brazilský Trump“, nicméně americký prezident má k tomuto politikovi hodně daleko. Proslavil se svými výroky proti homosexuálům, ženám nebo názorem, že policista, který nikoho nezastřelil, není žádný policista. Jeho zvolení ve druhém kole voleb však nebylo až takovým překvapením. Jeho protikandidátem byl zase levicový extrém Fernando Haddad, jehož strana je navíc (na rozdíl od Bolsonara) namočená do několika korupčních kauz. Brazílie se tak ocitla mezi dvěma extrémy a vzhledem ke stavu země se není čemu divit, že vyhrál právě Bolsonaro.

Vlastní názory z něj ještě diktátora nedělají, problém ale nastal již několik dní po jeho zvolení. Brazilská policie obsadila přes dvacet univerzit v zemi a zabavila jim učební materiály. Zvláště pak ty, které se týkaly antifašismu a aktivismu. Na jedné univerzitě policie odstranila banner

s antifašistickým symbolem. Další univerzitě bylo nařízeno zrušit akci s názvem Otevřená třída o fašismu (Open Class About Fascism) a studentští organizátoři byli vyslýcháni policií. Bolsonarova stranická kolegyně na svých sociálních sítích zveřejnila výzvu pro studenty, aby dokumentovali učitele, kteří by byli pobouření Bolsonarovým vítězstvím ve volbách. Všechny tyto kroky se na první pohled sice mohou zdát marginální, nicméně takto se utahuje smyčka vzdělání a nabuzuje se atmosféra strachu, která do demokratických zemí rozhodně nepatří.

Pro druhý příklad nemusíme jít vůbec daleko. Orbánovo Maďarsko nedávno oznámilo, že ruší gender studies. Stávající studenti tohoto oboru budou moci dostudovat, ale noví zájemci už mají smůlu.

Orbánovo přetváření Maďarska k obrazu svému a zasahování do školství není žádnou novinkou. Středoevropská univerzita (CEU) se byla nucena kvůli vládnímu tlaku odstěhovat s platností k 1. prosinci z Maďarska do Vídně. Tuto univerzitu založil finančník George Soros, kterého Orbán (a nejen on) viní za téměř vše, co se mu nezamlouvá.

Paradoxem je, že právě Soros financoval Orbánova studia.

V Česku k politickým útokům na univerzity naštěstí nedochází, takže není třeba podobnými scénáři strašit, nicméně je důležité mít se na pozoru. Případ Maďarska ukazuje, že i v zemi evropské osmadvacítky může vzniknout něco jako téměř autoritářský režim. A inteligence, především ta nově vznikající, bývá vždycky jedním z prvních terčů.

Demokraté mají univerzity podporovat, ne je omezovat a ovlivňovat.

Jiří Komárek

→

Prosinec 2018 STUDENTA 7

ANKETA

Koupili jste někdy vánoční dárek, který přispěl na dobrou věc?

Uvažujete tento rok o podobném překvapení?

Mám ráda dárky, které udělají radost a zároveň přispějí na dobrou věc. Líbí se mi možnost zakoupení krmiva pro útulková zvířata. Taky raději nakupuju v menších obchodech místních podnikatelů, kterým výdělek pomůže, než ve velkém obchodním řetězci.

Blinková, → Šárka obor Speciální chovy, Česká zemědělská univerzita v Praze

Myslím, že dárků, které pomohly jiným, jsem mnoho nedaroval. Kupuji ale přírodní kosmetiku a podporuji místní farmáře. O dárcích na letošní Vánoce jsem ještě nepřemýšlel, avšak rád daruji něco, co alespoň trošku někomu pomůže.

Mohler, → Jakub obor Biologie-Geografie, Univerzita Palackého v Olomouci

INZERCE

SM000101

Naposledy jsem adoptovala zvíře v zoo a obdarovaní měli obrovskou radost. Určitě to nebyl poslední dárek tohoto typu. Ráda také kupuju výrobky od lokálních výrobců na trzích. Celkově se snažím vybírat takové dárky, které nebudou jen ležet na poličce.

Rušarová, → Eva obor Architektura a urbanismus, VUT v Brně

Občas kupuju dárky, z kterých se odvádí část peněz na dobročinné účely. Minulý rok jsem tak přispěl dětskému domovu. Letos jsem ještě nenarazil na žádný projekt, který by takovým způsobem pomáhal.

Budu rád, když opět potkám něco podobného.

Soukup, → Radim obor Inteligentní systémy s roboty, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně

KONTRAREVOLUCE

ALL I WANT FOR CHRISTMAS IS PRACHY Vánoce jsou tady a s nimi zápach triumfu konzumerismu

H

ysterický křik, pot, bezradnost ve tvářích a nahromaděná energie, která chce akutně ven. Od půlky listopadu kýčovitá červená výzdoba. Vlezlé dětské reklamy s popěvkem, který chytne a nepustí. Strach, hnus a shon. Do toho všeho nekonečné opakování hitu Last Christmas a vzpomínka na Mariah Carey před fackou od plastické chirurgie. Objemy půjček narůstají; copak by si o nás řekli, kdybychom nepřinesli dárek alespoň za desítku?

Tu televizi vem minimálně se stodvacetipalcovou úhlopříčkou. Mámo, nasedej do esúvéčka, pojedeme do ócéčka, snad nám to všechno nevykoupili. Vánoce jsou tady a s nimi zápach triumfu konzumerismu.

Každý další rok, kdy musím být svědkem tohoto zmaru, mi připadá naléhavější věta Marka Fishera, britského kulturního teoretika, který svou knihu Capitalist Realism: Is there no alternative? zahajuje větou: „Je jednodušší si představit konec světa než konec kapitalismu.“. Neexistuje snad výmluvněji zachycená esence ducha doby kapitalistického realismu, jehož výlučnou dějinnou úlohu si po roce 89 dovolí zpochybňovat pouhých pár levičáckých bláznů a nově jeden marginální dredatý anarchokapitalista.

Absence kritiky však nemění nic na reálné povaze současného kapitalismu. Bohatí bohatnou a stále užší skupina kumuluje do svých rukou obrovskou moc, kterou přímo i nepřímo působí na vrcholné představitele politiky. Sílu, která by kapitál měla vyvažovat, si podmaňuje. Tvůj spolužák si možná místo holek v bikinách lepí na zeď Jeffa Bezose, jehož Amazon Web services kontroluje přes třicet procent světových

cloudových služeb, a tvoří tak jeden z odporných bits & bytes monopolů. Podobným týpkem je třeba i dobrácký Bill Gates, jehož Windows sice každý nesnáší, ale velkou záhadou se objevuje v 84 procentech světových počítačů. Vždycky se ptám, kdo je vlastně fanoušek těchto podniků. Kritika bez alternativy je však hodna pivního lamentování. Řeknu vám radši tajemství.

Existuje třetí cesta – distributismus – která vychází z křesťanského učení papeže Lva XIII. a následně ji zformovali G. K. Chesterton a Hilaire Belloc.

Věří v etiku a morální zásady, které klade před čistý materiální zisk. Věří v solidaritu a spolupráci při překonávání problému. Je založen na společné lokální identitě, rodinné i geografické. Věří ve společnou motivaci a iniciativu zdola. Vždyť tohle je duch pravých Vánoc!

Zjednodušeně jde o formu družstevnictví.

Zdárnými příklady, že družstevnictví může fungovat i ve velkém, je baskické družstvo Mandragon Cooperative, které zaměstnává ve vysoce specializovaných technických odvětvích přes sedmdesát tisíc pracovníků, z nichž mají všichni podíly na vlastnictví a volí vedení z vlastních řad. Běžně se však jedná o malé rodinné firmy, hospodářství nebo lokální živnostníky.

Naše generace je těžko zařaditelná na pravolevé ose, které odpovídá klasické dělení Kapitalismus (vpravo) – Socialismus (vlevo). Svědčí o tom i velká podpora Pirátské strany. Jsme všeobecně více konsensuální a spíše než čisté hromadění majetku prahneme po smyslu a naplnění. Internet nám dal komunikační nástroj, na jehož základě se dokážeme rychle a efektivně spojit s lidmi se stejným cílem.

Společný dobrovolný zájem tak postupně může sloužit jako jednotící prvek a tolik kýžený zdroj odhodlání pro překonání systémových problémů, jako je znečištění životního prostředí, nestabilita systému, chudoba a dluhy. Co třeba začít těmito Vánoci a koupit čistě lokální dárky? Třeba takové, pro něž byste si byli schopni dojet od svého bytu na bicyklu.

→ Radek Kögler

Obsáhlejší analýze distributismu se věnuje YouTube kanál Ownership Economy.

Filozofii „podáváme lokální suroviny z ušlapatelné vzdálenosti“ zase zastává Táborský restaurant a penzion THIR.

Prosinec 2018 STUDENTA 9

→ MISE BANÁT

ZA ČECHY DO RUMUNSKA Koláče, domácí sýry, fíková marmeláda, pivo, hory, krávy a kozy. To jsou věci, které se mi při vzpomínce na cestu do Banátu vybaví jako první. Jde o oblast Rumunska, kde rumunštinu uslyšíte jen zřídka, na konci 19. století se tady totiž usadili Češi. Jako na dovolené si tu tak moc připadat nebudete, jako o sto let zpátky už ale ano.

NÁROČNÉ POCHODY S PLNÝMI ŽALUDKY

Pokud se ptáte, jak v téhle zemi nikoho najdete hotel nebo hostel na spaní, odpověď zní „nenajdete“. Pokud se v oblasti chystáte zůstat přes noc, vyberete si rodinu a u té přespíte. Kvůli zvyšujícímu se turismu na tenhle způsob přivýdělku přistoupila většina vesničanů. Ubytování si tak můžete domluvit prakticky u kohokoli doma. Ti podnikavější si dokonce odkoupili domy od rodin, které se odsud odstěhovaly, a ubytovávají ve velkém. Zaplatit si můžete i polopenzi, kdy na vás ráno a večer bude čekat hostina hodná královské rodiny – vývar, maso, kterým místní rádi hostí, a samozřejmě koláče, rohlíčky a další dezerty, u kterých se mi i při vzpomínce sbíhají sliny.

10 STUDENTA Prosinec 2018

Místní jídlo je výborné a domácí na vás rozhodně šetřit nebudou. I když vycházet na pochod do další vesnice po chlebu s fíkovou, šípkovou a (zdůrazňuji a, a ne nebo) ostružinovou marmeládou, domácími vajíčky, klobáskou, šunkou, kravským, ovčím i kozím sýrem, není úplně jednoduché. Celá oblast Banátu se totiž nachází v rumunských Karpatech, vesnice jsou od sebe vzdálené okolo dvaceti kilometrů, a cesta do té další vám tak zabere v podstatě celý den. Po cestě na vás ale budou čekat, obzvlášť při výstupu do Rovenska, nejvýše položené vesnice, nádherné výhledy, hory a krásná příroda.

BACHA NA ALKOHOL

Místní vám také rádi povyprávějí, jak to mají se školou, s dostupností do větších měst, se zubaři nebo s doktory. Zdejší chudý a náročný život je fascinující pořád, i když už to zdaleka není taková divočina jako kdysi.

Když třeba dřív ve vesnici chyběl veterinář, prostě se zaškolil někdo z obyvatel.

Drsný kraj s sebou samozřejmě nese i nějaký ten alkohol – abyste měli obraz místní kultury kompletní, průzkum pálenek určitě nevynechejte. Jen pozor na to, že domácí 50% višňovka je dost zrádná, i když vám na začátku přijde jako sladké pití pro holky. Pár panáků o objemu jedné deci za čtyři lei (což je asi dvaadvacet korun), a nevíte, čí jste. A věřte, že na druhý den se do těch kopců úplně snadno nešlape. Když už si myslíte, že máte vyhráno, nejspíš vás po cestě zastaví místní s nabídkou prodeje domácí vínovice, a jste opět v pasti.

A o zábavu na další večer máte opět postaráno.

NÁVRAT DOMŮ

Pokud se o historii Čechů v lokalitě chcete dozvědět víc, můžete vyrazit i do Českého domu v Gerníku, který slouží jako muzeum. Ten se snaží zajímavé osudy uchránit i pro budoucí generace, protože české vesnice v Rumunsku pomalu zanikají. Mladí se stěhují zpět do Čech nebo odcházejí za vzděláním do celého Rumunska. Do chudé oblasti, kde obživě stále dominuje zemědělství, se pak vracejí zřídkakdy.

Text a foto: Stanislava Wolfová

M

ožná by vás zajímalo, jak se vůbec Češi do této oblasti dostali.

Ke konci 19. století je přilákala zajímavá nabídka – za to, že vymýtí přidělené pozemky a začnou na nich hospodařit, budou osvobozeni od daní a částečně i od vojenské služby.

To rozhodně nebyly zlé vyhlídky, a tak se, jako noví obyvatelé, do této oblasti vydali. Život mezi horami ale nebyl jednoduchý. Měli zde problémy s vodou a kvůli členitému terénu trvala vesničanům cesta na pole i několik hodin. Dodnes to tady vypadá, jako byste se vrátili o pár desítek let zpět.

Kromě pomoci několika traktorů se vše dělá ručně a úplně běžně na silnici potkáte dědečka se dvěma kravami nebo stádem koz.

STUDENTA.CZ

→ NEJLEPŠÍ ČTENÍ Z NAŠEHO WEBU

Pokorní šikulkové, nebo namyšlení puberťáci? I středoškoláci mají svůj TED Talks Jste na střední škole a potřebujete trochu motivace do studia?

Vyrazte na příští konferenci FreeSpirit, kterou pořádají lidé za portálem ProStředoškoláky. Uvidíte tam řadu inspirativních mladých lidí, kteří už mají něco za sebou a předávají svoje úspěchy i neúspěchy dál. Na pódiu se tak vedle sebe objeví například vědci, muzikanti i podnikatelé.

Nejenže nasajete novou dávku nadšení, ale také získáte informace o různých oborech a možnostech středoškolského studia. Navíc tu funguje skvělý networking a vy získáte cenné kontakty. Jenom pozor – může se stát, že v první chvíli budete spíš naštvaní. A to proto, že vám o všech těch skvělých možnostech, co se na střední nabízejí, nikdo neřekl.

Jak se neutopit v záplavě informací? Žijeme v informační době, a tak se na nás každý den z obrazovek valí kvanta zpráv. To není úplně dobře. Rozhodně je důležité orientovat se ve světovém dění, ale je potřeba si pamatovat, že pro zachování duševní pohody není možné se každý den dusit hromadou negativních novinek. Nehledě na to, že všechno prostě stihnout nejde. Krásně to popisuje termín „racionální ignorace“, který nám říká, že nejoptimálnější cestou není znát všechno, ale vybrat si informace, které jsou nám k užitku.

Ale jak na tenhle kompromis? Prvním krokem je výběr zdroje.

Rozhodně tu neplatí přímá úměra: čím víc zdrojů, tím líp. Vyberte si zhruba dva zdroje podle svého gusta a doplňte je takovým, který prezentuje názor na opačném spektru, ať se neuzavřete do informační bubliny. Druhým krokem je výběr té „vaší“ rubriky.

Takové, které rozumíte, která vás baví a není to pruda. Proč číst o financích, když se zajímáte o sport? Nepotřebujete vstřebávat všechno. A finální rada: odpočívejte. I od informací. Čeho je moc, toho je prostě příliš.

Vesmírné cestování. Co je na startu rakety tak drahé?

Lidstvo sní o dovolených ve vesmíru desítky let, ale navzdory všem snahám je to zatím stále drahá sranda pro pár vyvolených. A taky samozřejmě pořádná věda.

K tomu, aby se raketa dostala na oběžnou dráhu Země, potřebuje mít raketový typ motoru (zatím je to jediný typ, který je toho schopný) a palivo. To je pomocí okysličovadla spalováno a horké zplodiny vylétají ze stroje velkou rychlostí na jednu stranu a tím ho tlačí na stranu druhou. Zákon akce a reakce v praxi. Díky tomu dosáhne tzv. kruhové rychlosti a vystřelí z povrchu zemského.

Celý problém s financováním letů do vesmíru se točí hlavně kolem zmíněného paliva. Aby raketa mohla odletět s nákladem, potřebuje hodně paliva, a aby všechno to palivo byla schopna nést, tak potřebuje ještě víc paliva. A pořád dokola. V závěru až devadesát procent hmotnosti rakety zabírá palivo. A to je pořádně drahé. Dokud tedy někdo nevynalezne nový typ motoru nebo superlevné palivo, můžeme si o snídani na Měsíci nechat zdát.

Agresivní gameři. Vědci zjišťovali, zda počítačové hry mohou za násilí Otázka spojitosti násilí v počítačových hrách s agresivitou v reálném světě rozděluje společnost už nějaký ten pátek. Rozlousknout tenhle spor se pokusili vědci z Darthmouth College pomocí rozsáhlé metaanalýzy, studie, která srovnává výsledky předchozích výzkumů.

Vědci se zaměřili na zkoumání tzv. bazální úrovně agresivity, faktoru, který říká, jak vysoké násilnické sklony měli vybraní jedinci před začátkem výzkumu. V potaz brali také atributy jednotlivých her (odměny za násilnické chování, míra soucitu s obětmi a podobně). A výsledek? Možná vás to překvapí, ale souvislost tady opravdu je. Sice nejde o to, že by nějaká původně hodná bytost šla kvůli násilné hře zmlátit sousedy, ale násilné videohry mohou prohloubit vrozené sklony. Teď už jen zbývá zaměřit se na problematické jedince a zhoršení předcházet.

Prosinec 2018 STUDENTA 11

NEWS

→ CO SE DĚJE? USA: V Kongresu je historicky nejvíce žen, mezi nimi i muslimky a původní obyvatelky Ameriky Kromě nového rozložení sil v politice Spojených států a rekordní účasti (přibližně 114 milionů hlasovacích lístků) přinesly tamní kongresové volby ze začátku listopadu hned několik překvapení. Zvoleno bylo nejvíce žen v historii USA, mezi nimi i muslimky a zástupkyně původních obyvatel.

Doposud ve Sněmovně reprezentantů nesedělo více než 84 žen, podle Washington Post jich tentokrát zasedne nejspíš 100. Nejmladší z nich je devětadvacetiletá demokratka Alexandra Ocasiová-Cortezová z New Yorku, která v roce 2016 pomáhala s kampaní neúspěšného kandidáta na prezidenta Bernieho Sanderse. Nejstarší senátorku zvolili v Kalifornii, stala se jí pětaosmdesátiletá Dianne Feinsteinová (taktéž demokratka).

Vůbec poprvé uspěly i původní obyvatelky Severní Ameriky – demokratky Sharice Davidsová (Kansas) a Deb Haalandová (Nové Mexiko) – a muslimky – Rashida Tlaibová (Michigan), Illhan Omarová (Minnesota).

Svou první černošskou kongresmanku má Massachusetts. „Je těžké uvěřit, že za dvě stě třicet let historie našeho státu jsme tu nikdy neměli člověka jiné barvy pleti,“ řekla zvolená Ayanna Pressleyová. Obyvatelé Texasu, kde žije čtyřicet procent Hispánců, si zase zvolili první latinskoamerické zástupkyně Veronicu Escobarovou a Sylvii Garciovou.

V Senátu si většinu udrželi republikáni.

Sněmovnu reprezentantů naopak povede Demokratická strana, což prezidentovi Donaldu Trumpovi může ztížit vládnutí ve zbytku jeho volebního období (končí 2020). Ten výsledky i přesto považuje za „fantastický úspěch“.

12 STUDENTA Prosinec 2018

Stáže v Evropském parlamentu budou nově placené Stážisté v kancelářích europoslanců musejí nově dostávat plat, rozhodlo předsednictvo Evropského parlamentu. Začnou pro ně platit stejná pravidla jako pro stážisty interní parlamentní administrativy, ti v posledních letech dostávali zhruba 1250 eur měsíčně, zajištěné měli i zdravotní pojištění.

Za zlepšení podmínek se postavili jak samotní stážisté, tak i někteří europoslanci. „Někteří kolegové stážisty využívali jen na vaření kafe, proto jim ani nepřišlo divné studentům téměř nic neplatit, a ještě si mysleli, jakou neprokazují službu,“ okomentoval v tiskové zprávě český europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL, EEP), který podepsal manifest za fér stáže. Sám mladé lidi zapojuje i do legislativních procesů, správy sítí či organizace akcí.

Na stáž se může přihlásit každý nad osmnáct let s vysokoškolským diplomem buď na stránkách europarl.europa.eu, nebo přímo u jednotlivých členů parlamentu.

Návrat juniorských olympioniků Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga přijal na ministerstvu 1. listopadu medailisty z Letních olympijských her mládeže, které se konaly v Buenos Aires. Letos česká výprava přivezla celkem třináct cenných kovů, což je o pět více než posledně.

Z České republiky se do argentinské metropole kvalifikovalo 52 mladých sportovců, soutěžili v 18 disciplínách. Nejúspěšnější reprezentantka, plavkyně Barbora Seemanová získala dvě zlata a bronz. „Dlouhodobě se českým sportovcům nedařilo předvést nejlepší výkon či zvítězit na nejvýznamnějších sportovních akcích. Toto je již nová generace sportovců s řadou úspěchů na juniorských světových soutěžích, která své výsledky obhájila na olympiádě,“ řekl náměstek pro řízení sekce sportu a mládeže Karel Kovář. „Musíme vytvořit takové podmínky, aby podobných úspěchů dosáhli i v seniorských výběrech,“ dodal.

Věnce v koši a protesty. I tak vypadal letošní 17. listopad Den boje za svobodu a demokracii, zároveň i Mezinárodní den studentstva se nesl nejen v duchu vzpomínek na oběti 17. listopadu 1939 a 1989. Po celé republice se také protestovalo, zejména proti premiérovi Andreji Babišovi (ANO). V odpadcích skončily i věnce Babiše, Tomia Okamury (SPD) a prezidenta Miloše Zemana.

V centru oslav, na pražské Národní třídě, probíhal celodenní program Korza Národní. Vystupovaly kapely, známé osobnosti četly z děl Václava Havla, hrálo se divadlo… Od brzkých ranních hodin politici pokládali květiny k pamětní desce.

Největší demonstrace vznikla z průvodu Za slušné Česko, který začínal na Hradčanském a končil na Staroměstském náměstí v Praze. Účastníci provolávali „Demisi, Babiši!“, reagovali na nově zjištěné okolnosti dotační kauzy Čapího hnízda a možný únos premiérova syna. Organizátoři z Milionu chvilek odhadují, že se pod Orlojem sešlo až dvacet pět tisíc lidí.

Česká republika je jednou z nejlákavějších zemí pro americké studenty

V minulém akademickém roce do České republiky přijelo necelých pět tisíc amerických studentů, uvádí tisková zpráva Open Doors 2018. Celkem jde o jejich třináctou nejoblíbenější destinaci, sedmou v Evropě. „V posledních letech se daří zvyšovat počty amerických studentů, kteří přijíždějí na české univerzity,“ napsala ve zprávě Hana Ripková, ředitelka Fulbrightovy komise, mezivládní organizace pro vzdělávací výměny mezi ČR a USA. „Převážná část mladých Američanů u nás zůstává jeden semestr a během této doby se seznámí nejen s městem, ve kterém studují, ale vyjíždějí po celé České republice i do sousedních zemí,“ dodala.

Ve střední Evropě je Česko kromě Německa nejoblíbenější, američtí studenti sem jezdí častěji než do Skandinávie nebo Nizozemí. Nejnavštěvovanějšími evropskými státy jsou pak Velká Británie, Itálie, Španělsko, Německo a Irsko.

O změně školy nebo povolání uvažuje třicet procent začínajících učitelů Třicet procent mladých učitelů zvažuje odchod ze školství, za přirozené je přitom považováno, když jich odejde jen asi pět procent.

Stěžují si nejen na platové ohodnocení nebo nízkou prestiž povolání, ale také na chybějící systém podpory v začátcích a dalšího vzdělávání, vyplynulo z výzkumu odborníků Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity (MUNI) v Brně.

Zjištění jsou podle autorky šetření Světlany Hanušové alarmující i proto, že do škol navíc nastupuje jen přibližně polovina absolventů pedagogických fakult. Ti, co učit začnou, jsou zpočátku sice motivovaní, ale nadšení v praxi často ztrácejí, doplnila v tiskové zprávě.

Jen asi desetina respondentů souhlasí s tím, že na školách funguje podpora při jejich přechodu do praxe. „Odměňování učitelů a také podpora těch začínajících byly součástí nedávno diskutovaného kariérního řádu, který ale nakonec poslaneckou sněmovnou neprošel. Znamená to, že v pedagogické profesi chybí perspektiva kariéry a spolu s ní i plán podpory,“ řekl v tiskové zprávě Tomáš Janík, proděkan Pedagogické fakulty MUNI pro výzkum a akademické záležitosti.

Plaga: Nemyslím si, že cut-off score zlepší kvalitu středních škol Po schůzce ministra školství Roberta Plagy (ANO) se zástupci krajů ze začátku listopadu nechalo MŠMT prověřit data státních maturit za poslední dva roky. Analýza ukázala, že na gymnázia by zavedení minimální bodové hranice pro přijetí, tzv. cut-off score, nemělo vliv.

Znát by to bylo na středních odborných školách a oborech nástavbového studia, neuspělo by zhruba sedmdesát procent uchazečů. „Obáváme se, že pevná bodová laťka pro přijetí na střední školy by mohla způsobit, že se některé obory vůbec neotevřou. Může to zhoršit situaci u oborů, o jejichž absolventy mají zaměstnavatelé zájem a do kterých nyní horko těžko sháníme žáky,“ řekl po jednání tripartity prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák ČTK. S nápadem na zavedení cut-off score přišli hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák (ANO) a jeho náměstek Stanislav Folwarczny (ODS). Chtějí omezit počet studentů, kteří nezvládnou maturitní zkoušku (těch za sedm let přibylo nějakých sedm procent) a zvýšit počet učňů, ti na trhu práce dlouhodobě chybějí. To podporuje i premiér Andrej Babiš (ANO).

Dlouhodobě proti je ale Plaga. „Přijímací testy z matematiky a českého jazyka se podstaty neúspěšnosti maturantů u závěrečných zkoušek vůbec netýkají,“ řekl ministr. Další odpůrci namítají, že už tak má Česko málo vysokoškolsky vzdělaných lidí. Podle inspekce má navíc na neúspěch u maturit velký vliv i špatná úroveň škol a učitelů. Sociolog Daniel Prokop na Twitteru poznamenal, že Cermat číslo neúspěšných maturantů upřesnil – po všech pokusech maturitu nezvládnou jen čtyři procenta.

Prosinec 2018 STUDENTA 13

→ UHLÍKOVÁ STOPA VÁNOC

JAK OSLAVIT SVÁTKY V SOULADU S PLANETOU Vánoce. Období roku, při kterém se každému vybaví koledy, dárky, večery s rodinou nebo stromeček. Pro mnohé z nás ten nejkrásnější čas v roce. Jenže kvůli naší narůstající potřebě dát rodičům super dárek objednaný z druhé strany planety, bráškovi další lego do sbírky nebo nutkání koupit si krásnou jedličku s novými ozdobami, které nám ladí ke gauči v obýváku, mají vánoční svátky obrovský dopad na životní prostředí.

14 STUDENTA Prosinec 2018

DVOUFÁZOVÝ STROMEČEK

Bez stromku nejsou Vánoce, to ví přece každý. A pořádná jedle nebo smrk proto nesmí ve slavnostním obýváku chybět. Míst, kde se dají stromky koupit, je každý rok hromada, takže vyrazíme vybrat ten nejhezčí z nich. A za pár týdnů ho zase vyhodíme. Každý rok tak jen v České republice skončí u kontejneru kolem milionu stromků. Pokud byste si však kvůli ekologii chtěli raději pořídit umělý, životnímu prostředí prospějete ještě míň – umělý strom má sice trochu delší průměrnou životnost, zároveň ale třikrát větší dopad na změnu klimatu a vyčerpání zdrojů. Nehledě na

Text: Stanislava Wolfová

T

éměř každá lidská aktivita uvolňuje (přímo nebo nepřímo) skleníkové plyny. Množství těchto plynů je označováno jako uhlíková stopa. A právě na to, jak velkou stopu za sebou nechávají Vánoce, se v poslední době zaměřuje nejedna studie. Pokud si podle nich sečteme jídlo, cestování, vánoční světýlka a dárky během vánočního období, vyjde nám ohromné číslo – 650 kg emisí CO2 na osobu. Pro představu – s osobním autem průměrné spotřeby byste pro takovou nálož museli ujet přes 2500 kilometrů.

jeho původ a podmínky v továrně, odkud k vám dorazil.

Výbornou alternativou je projekt, který již druhým rokem organizují Lesy hl. m. Prahy. Po loňském úspěchu prvního ročníku projektu Vánoční jedlička s budoucností zahajují v Praze opět prodej speciálních vánočních stromků v květináčích. Máte tak možnost si domů pořídit vánoční jedli, která sice možná nesplňuje všechny náročné parametry dokonalého stromu, ale po Vánocích ji nečeká smutný osud u kontejneru.

Lesníci letos připravili čtyři stovky jedliček, které bude možné na jaře vysadit buď na zahradu, anebo přímo do lesa mezi ostatní stromy. A kromě samotného stromku obdržíte i podrobný návod, jak se o jedličku během Vánoc starat. „Protože se nejedná o standardní vánoční jehličnany pěstované právě a pouze pro vánoční období, nýbrž o stromky běžně pěstované pro výsadby v krajině, měly by posléze úspěšně zvládnout i přesun do země na zahradě nebo v lese,“ říká Petra Fišerová, tisková mluvčí Lesů hl. m. Prahy.

Pokud ale přece jen stojíte o klasický stromeček, nejen Lesy hl. m. Prahy, ale i Lesy ČR nabízejí klasické řezané vánoční stromky, které lesníci vytipovali při nezbytných výchovných probírkách v lesních porostech a které by tak v lese stejně nezůstaly.

HODNĚ JÍDLA

DÁRKY Z ČÍNY (NE)CHCEME

Zatímco někteří z nás si nedovedou představit, že by měli o Vánocích vyměnit nádherné domácí prostředí za dovolenou, jiní stres z dárků, kapra na stole a ozdobený stromek oželí rádi. Co si ale budeme vykládat, právě emise z motorů letadel značně přispívají ke globálním změnám klimatu. Na jeden transatlantický let se spotřebuje šedesát tisíc litrů paliva, což je objem, který by průměrnému automobilistovi vydržel padesát let.

Podle cestovních kanceláří zájem o zájezdy během vánočních svátků roste každým rokem. „Češi, kteří na Vánoce (včetně Štědrého dne) cestují pryč z ČR, se dělí na dvě skupiny. Ta větší jede za teplem a mořem a upřednostňuje nižší cenu a kratší vzdálenost. Druhá jezdí na hory,“ vysvětluje tisková mluvčí společnosti Invia Andrea Řezníčková. Což potvrzuje i tiskový mluvčí cestovní kanceláře Fischer Jan Bezděk. Podle něj vyrážejí přes Vánoce do dáli tisíce klientů. „V posledních letech bývá zvykem, že máme víc klientů v teple u moře než na horách.

Je to dáno i tím, že kapacita horských středisek je omezenější, protože tam chce trávit svátky i domácí klientela.

Mezi nejpopulárnější destinace patří země Perského zálivu jako Spojené arabské emiráty, Omán nebo zcela nově také Katar,“ říká Jan Bezděk.

Přestože je cestování skvělé a otevírá obzory, vzhledem k uhlíkové stopě za dopravními letadly je někdy fajn se zastavit a popřemýšlet, jestli je cesta nutná. Nejedeme náhodou už po páté do stejné destinace jenom proto, že letecká společnost zase prodává letenky za stovku? Je nutné letět, když se do cílové destinace dostaneme pohodlně i vlakem? A nebylo by pro jednou lepší strávit svátky se svou rodinou?

TÉMA

Cestu internetových nákupů si v dnešní době vybíráme raději než fronty v obchoďácích a nebojíme se ani nákupů z ciziny, především z Číny. Jak vyplývá z dat cashbackového portálu Plná peněženka, utratí podle jejich odhadu letos Češi za čínské zboží okolo 380 milionů korun.

Přestože si na zboží z Číny počkáme i několik týdnů, od nakupování nás to rozhodně neodrazuje. K oblibě asijských internetových obchodů přispívá hlavně čínská dotační politika, díky které můžeme mít poštovné zdarma, a samozřejmě bezkonkurenčně nízké ceny. Zatímco v roce 2015 pořídila dárky na některém ze zahraničních e-shopů zhruba čtvrtina nakupujících přes portál Plná peněženka, v letošním roce se už jejich podíl dostal k polovině. On-line nákupy nám šetří stres a zajišťují pohodlí. Ale za jakou cenu?

Přitom možností, jak obdarovat své blízké a zároveň nekupovat zbytečnosti, je celá řada. Dárky od neziskovek nebo darovací certifikáty se krásně hodí třeba pro takzvané svíčkaře – tedy lidi, kterým něco dovézt musíte, ale nemáte tušení co. Zkuste letos místo obalů na telefon z AliExpressu podpořit některý z dobročinných projektů, jako je Skutečný dárek, Ponožky od babičky nebo třeba Ježíškova vnoučata. Koupí dárku přes tyto organizace pomáháte svými penězi potřebným, což vás na srdci zahřeje rozhodně víc než zásilka z Číny. A platí to i obráceně – když si z Vánoc dovezete něco, co se vám nehodí nebo nelíbí, pošlete to dál. Spousta charit, dětských domovů nebo domovů pro seniory dárky přivítá s otevřenou náručí.

Další položkou, která k Vánocům neodmyslitelně patří, je jídlo. Nejen že se ho přes Vánoce hodně sní, ale bohužel se ho také dost vyhodí. Málokdy odhadnete, kolik toho všechny ty návštěvy, co vás před Vánoci čekají, snědí. Neváhejte tak věci, které nespotřebujete, věnovat sousedům nebo potravinovým bankám. Ty už se o ně postarají.

Vždy v listopadu je zároveň možné přispět do Národní potravinové sbírky. Pokud jste to letos nestihli, nezoufejte, pomocnou ruku můžete podat zase za rok. Hlavním posláním sbírky je pomoci těm, kteří to potřebují – trpí nedostatkem jídla nebo jim chybí základní drogerie. Pokud máte pocit, že hlad je problémem jiných zemí, nenechte se mýlit. Podle kvalifikovaných odhadů žije u nás na hranici chudoby nebo sociálního vyloučení téměř 1,5 milionu lidí. Díky štědrosti lidí při sbírce, ale i díky zásobám potravinových bank (v letošním roce začal platit zákon, podle kterého musejí obchody s výměrou nad čtyři sta metrů čtverečních nabídnout bankám nezávadné jídlo, které chtějí vyřadit z prodeje) tak mají bohatší Vánoce osamělí senioři, postižení i ti, kteří tráví svátky na ulici.

PŘES VÁNOCE NA DOVČU

KAŽDÝ ROK SKONČÍ V ČESKÉ REPUBLICE U KONTEJNERU ASI MILION STROMKŮ Prosinec 2018 STUDENTA 15

16 STUDENTA Prosinec 2018

TÉMA

→ BROŇA HILLIOVÁ O PROJEKTU PONOŽKY OD BABIČKY

NAŠE PONOŽKY HŘEJÍ HNED DVAKRÁT

Pokud stále nevíte, co pořídit svým nejbližším k Vánocům, a rádi byste přispěli i něčemu dobrému, jednou z možností je projekt Ponožky od babičky. Více jak dvě stě babiček z celé České republiky plete originální ponožky, každá má svůj vlastní styl a každý pár je unikátní.

Na vašem projektu spolupracuje přes dvě stě pletařek. To je docela hodně. Dostane se opravdu na všechny?

Zatím bohužel ne, na čekací listině máme další stovku zájemkyň o pletení. Nemůžeme je ale přijmout, protože bychom vyrobili více ponožek, než kolik zvládneme prodat. Pokud se nám ale podaří prodat ponožek více, můžeme do projektu zapojit více babiček. Platí tu přímá úměra – čím více prodaných párů, tím více spokojených seniorů.

Text: Stanislava Wolfová, foto: Igor Zacharov, Jan Bartoš

Sehnat materiál pro takové množství ponožek není asi úplně jednoduché. Jak ponožky vznikají?

Sbíráme nepotřebnou vlnu, kterou rozesíláme našim pletařkám. Ty pocházejí z celé republiky. Ze zaslané příze upletou podle svého vkusu a umu ponožky. Pletou je ve čtyřech velikostech – S, M, L a XL. Ponožky pak zabalíme do papírové etikety, na kterou vepíšeme jméno jejich autorky.

Zákazník si podle jména pletařky na etiketě může najít i její příběh na vašem webu. Je nějaký, který utkvěl vám osobně v paměti?

Jsem v projektu od začátku a s mnohými pletařkami se znám osobně, s některými jsme si opravdu blízké. Na začátku jsem dokonce měla ambici natočit o každé pletařce video, bohužel se to ukázalo organizačně i ekonomicky nemožné. Ale příběhů je hodně.

Třeba paní Novotná z Červené Vody, která s námi začínala plést v 93 letech a je upoutaná na vozík.

Nebo paní Skoupá z Bílovic u Brna, která žije na hranici bídy a stará se o nemocného manžela. Dagmar Melicharová zase přišla o manžela a ponožky jí vyplnily čas, který by prosmutnila. Scházíme se na našich workshopech v Praze. S pražskými pletařkami se vidíme poměrně často.

Design ponožek vymýšlíte společně s pletařkami.

Ponožky s tučňákem nebo pruhované. Který vzor máte nejraději?

Osobně mám nejraději melounovky, mají také největší úspěch u zákazníků. Proto bychom rádi ovocnou řadu rozšířili o ananas a kiwi. Základem projektu jsou ale ponožky pletené z darované příze. Tuto řadu nazýváme Klasik a nejvíce odpovídá tomu, jak si všichni představujeme ponožky od své vlastní babičky, která se dovede přizpůsobit materiálu a dokáže využít všechny zbytky. Každý takto upletený pár je tedy originál.

Moment recyklace je pro nás velmi důležitý.

Obměňujete nějak vaše kolekce?

Ano, chtěli bychom mít nové kolekce pro každý rok. Častěji to nejde, chvíli totiž trvá, než se ponožky napletou.

Co když za vámi přijde babička, která se chce také zapojit, ale neumí plést?

Ještě se nestalo, že by chtěl někdo plést ponožky, ale neuměl to. Babičky jsou v tomhle od života proškolené. Na workshopech si ale dámy samozřejmě vyměňují různé finesy, jak plést například patu nebo špičku.

Rozjet sociální podnik většinou není úplně jednoduché. Jak to probíhalo u vás?

Projekt Ponožky od babičky vznikal postupně. Jako nezisková organizace jsme hledali produkt, který by vyrobili naši klienti a jehož prodejem bychom pomohli financovat naše centrum pro seniory. Začali jsme šít tašky, háčkovat a plést různé peněženky, pouzdra na brýle apod. Největší zájem ale vzbudily ponožky.

Ponožky jsou tedy jen jedním z projektů. Co všechno v Elpidě pro seniory děláte?

Elpida (řecky naděje) se věnuje seniorům už šestnáct let. Provozujeme telefonní krizovou Linku seniorů 800 200 007, na její bezplatné číslo ročně zavolá přes třicet tisíc seniorů nebo lidí, kteří o seniory pečují.

Obracejí se na ni v případě ztráty životního partnera, osamělosti, narušených vztahů s dětmi, dlouhodobými problémy apod. Zároveň s tím vydáváme Prosinec 2018 STUDENTA 17

seniory. Část samozřejmě tvoří nezbytné náklady distribuce a prodeje. Některé pletařky napletou za rok stovky párů, některé jen desítky. Nijak na ně netlačíme, opravdu může každá plést podle svého času a schopností.

Máte v týmu i muže, nebo se pletení věnují pouze ženy?

Zatím muže pletaře nemáme. Mladí muži se ale chtějí naučit plést a velmi často se objevují na našich workshopech. Takže pro ty, kteří by měli zájem – nejbližší akci pro veřejnost pořádáme 7. prosince v pražském Studiu Hrdinů a tentokrát je věnovaná lidem v nouzi. Letos jsme totiž spojili síly s Armádou spásy a vymysleli společný projekt Ponožky bez domova, v rámci kterého si lidé mohou ponožky objednat a věnovat je lidem v nouzi.

časopis VITAL, ve kterém dáváme prostor inspirativním seniorům a na jehož stránkách rádi bouráme předsudky o stáří. A v neposlední řadě pořádáme také spoustu mezigeneračních akcí, kterými v duchu motta OLD’s COOL měníme pohled na stáří.

Nezvažovali jste dnes rozšíření sortimentu i na jiné pletené věci než jen ponožky?

Zatím ne. Snažíme se ale projekt neustále rozvíjet, vytváříme speciální ponožkové kolekce, spolupracujeme s designéry a pořádáme mezigenerační workshopy pletení. Na našem novém e-shopu www.ponozkyodbabicky.cz si také kromě ponožek můžete koupit zmíněný časopis VITAL nebo koupit babičce poukaz do kurzu v našem centru pro seniory na Pankráci nebo v Holešovicích. Také si můžete koupit Dobrý pocit, tedy přispět darem na naše projekty.

18 STUDENTA Prosinec 2018

Z prodeje ponožek získáváte peníze na vaše centrum.

Máte na projekt i nějakou dotační pomoc?

Projekt ponožky od babičky není státem dotovaný.

Jde tedy o sociální podnik, který by měl být z podstaty soběstačný, a navíc schopný generovat peníze na další obecně prospěšné aktivity. V našem případě prodejem ponožek finančně podporujeme fungování našeho centra pro seniory.

Vaše značka funguje už od roku 2014, proč jste se rozhodli jít touhle cestou a podpořit zrovna seniory? Životní úroveň českých seniorů je v rámci EU velmi dobrá, patříme k zemím nejméně ohroženým chudobou.

Jak se kdo cítí, je ale velmi individuální. Je jasné, že jinak se žije člověku zdravému a člověku nemocnému, jinak člověku s rodinným zázemím a jinak lidem osamělým.

Chtěli jsme také podpořit samotné pletařky, a to nejen finančně, ale i pocitem, že jsou součástí něčeho většího, ale také získat další finanční prostředky pro naši proseniorskou organizaci Elpida.

V normálním obchodě ale vaše výrobky asi neseženu.

Kde všude se dají ponožky koupit?

Jsou typickým vánočním dárkem. Prodáváme je tedy naživo na vánočních trzích, jako je Lemarket, Dyzajnmarket nebo na Farmářských trzích na Náplavce. Nově jsou k dostání i v síti prodejen Baťa po celém Česku. Ponožky si ale kupují také firmy jako dárky pro své zaměstnance a partnery. Jedna třetina prodeje jde přes e-shop, ve kterém vidíme velký potenciál.

Každý senior tedy vyžaduje něco jiného. Máte pocit, že jim v Česku chybí nějaké zázemí?

Je prokázané, že pokud má starší člověk možnost trávit čas aktivně, a je celkem jedno jak, prodlužuje se doba, po kterou zůstane soběstačný, nejméně o pět let. Je tedy potřeba vytvářet příležitosti a místa přátelská seniorům – kavárny, komunitní centra, komunitní bydlení – tak, aby se cítili začlenění do běžného denního života, udržovali přirozený společenský kontakt. Jsem si jistá, že tento přístup je prospěšný pro celou společnost napříč generacemi.

Všechny pletařky pletou pro dobrou věc. Jak jsou ale odměňovány?

Odměna pro pletařky je stálá. Část výtěžku jde tedy pletařkám, část na podporu našeho centra pro

Myslíte si, že jsou dnes lidé ochotni utratit peníze za dobrou věc, že na něco takového slyší?

Zdá se, že ano, zvlášť když jsou tou dobrou věcí naše skvělé ponožky, které hřejí hned dvakrát.

Speciál

REALITA A VYHLÍDKY udržitelného zemědělství

→ UDRŽITELNÉ VS. PRŮMYSLOVÉ ZEMĚDĚLSTVÍ

JSME OCHOTNI VYMĚNIT PENÍZE ZA MRTVOU PŮDU?

K

apitalismus na nás ale dopadl jako rána lopatou a většina z nás neřeší, jak se potraviny dostaly na pulty obchodních řetězců. Hlavní je, že to stojí co nejméně a vypadá to jak z obálky časopisu o zdravé výživě. Jak vysoká je ale daň za super cenu a dokonalost?

PRŮMYSLOVÉ ZEMĚDĚLSTVÍ: PRO PENÍZE COKOLIV Stávající české zemědělství je z více než devadesáti procent průmyslové. To znamená, že je zaměřené 20 STUDENTA Prosinec 2018

především na zvyšování produkce potravin a s tím spojenými vyššími výdělky. Přirozené cykly půdy nahrazují pesticidy a hnojiva. Průmysloví zemědělci cpou do zvířat krmné směsi plné hormonů, antibiotik a často i steroidů. Ty navíc ve velkochovech často žijí v nevyhovujících podmínkách.

Průmyslové zemědělství zkrátka drancuje přírodu na všech frontách, čímž půda ztrácí na úrodnosti, není schopna zadržet vodu a vymírají její původní obyvatelé. „Ptákům, včelám, motýlům a dalším užitečným

Text: Pavla Gabrhelíková

Udržitelné zemědělství, stejně jako udržitelný rozvoj, má za cíl udržet krok se společností a hospodářstvím a zároveň co nejméně drancovat životní prostředí. Udržitelně bychom se tak měli chovat ke všemu, co tady máme v plánu nechat dalším generacím, a to v co nejautentičtější podobě.

SPECIÁL | AGROLIFE

zvířatům škodí toto zemědělství dvěma cestami.

Samozřejmě přímo – pesticidy často hubí hlavně užitečný hmyz. Ale škodí také nepřímo,“ vysvětluje Vojta Kotecký z Glopolisu, nezávislého analytického centra zaměřeného na globální výzvy a reakce na ně v rámci ČR i EU. „Například vysoké dávky dusíku z nadužívaných hnojiv vyhovují kopřivám a podobným rostlinám, takže na okrajích polí mizí mateřídoušky, chrpy, hvozdíky, zvonky a další květiny. Kde nejsou květiny, není nektar; kde není nektar, bude méně hmyzu; a kde je méně hmyzu, tam se méně opyluje a uživí se méně užitečných ptáků.“ Nicméně lidé jsou spokojení, protože obchody jsou plné perfektního ovoce a zeleniny (ta vizuálně nevyhovující se vyhazuje, i když jí absolutně nic není). To, co se neprodá, se opět vyhodí. Velkofirmy na ekologické zemědělství nehrají. Důležitý je výdělek a společnost spokojená se zbytečně velkým výběrem potravin. „Řeknou vám, že udržitelné zemědělství není tak výnosné. A mají pravdu! V České republice máme obrovskou nadvýrobu a nadspotřebu. Celkově jednu třetinu potravin vyhodíme. V obchodě dají nějaký produkt do akce, ty ho koupíš hodně a později vyhazuješ. Velká část se vyhodí, než se vůbec dostane do obchodu. Stačí, aby byla paprika křivá. Kdybychom si to uvědomili, společnosti by musely jít dolů s nadvýrobou i dávkami chemie. Tak velké výnosy totiž nepotřebují. Jen tím ničí budoucnost,“ hodnotí situaci Nikola Hurychová z Platformy pro udržitelný rozvoj.

Nicole Vacinová, která i s rodinou pečuje o farmu a ovocný sad, je s prioritami dnešní doby taky nespokojená: „Problematika lokálních živnostníků je skryta v dnešní uspěchané době. Zisk nepřichází okamžitě, ale

až po nějakém čase, na což většina nechce čekat. A taky všudypřítomná pohodlnost – lidé si radši koupí meruňky v supermarketu vedle rajčat a hrušek, než aby strávili čas na samosběru nebo návštěvou víc jak jednoho maloobchodníka. Nesčetněkrát jsem si tento rok sama vyslechla větu: ‚To si to můžu o deset korun dráž koupit v Lidlu a nemusím vyjet z města‘.“

UDRŽITELNÉ ROVNÁ SE EKOLOGICKÉ

Pokud se máme bavit o zemědělství, které tady nechá našim dětem z planety víc než suchou pláň, jde o ekologické zemědělství. To hospodaří tak, aby narušovalo přirozené systémy přírody co nejméně, a minimalizuje škody páchané na životním prostředí. Pěstuje bez pesticidů a chemických hnojiv. Půdu před nemocemi a škůdci chrání přirozenými metodami. A taková půda je pak sama o sobě mnohem odolnější. „Máme poměrně hodně půdy v ekologickém zemědělství a rychle jí přibývá. Během první půle letošního roku skoro každý všední den průměrně jedna česká farma přešla na ekologické zemědělství. Většinu ale tvoří louky a pastviny, takže máme málo ekologického zemědělství tam, kde bychom ho potřebovali nejvíce – na orné půdě,“ popisuje situaci u nás Kotecký. „Česko je ve spotřebě pesticidů a syntetických hnojiv o něco lepší než některé jiné evropské státy. Naopak k nejhorším patříme ve velkoplošné struktuře zemědělství.

Máme velké farmy, velké lány a velkou techniku. Chybí nám sedlácká péče o půdu, jakou vidíme třeba v Rakousku.

V množství ornice, kterou ročně odnese voda z průměrného hektaru pole, jsme třetí nejhorší stát v EU.“

V ČESKÉ REPUBLICE MÁME OBROVSKOU NADVÝROBU A NADSPOTŘEBU, TŘETINU POTRAVIN VYHODÍME Prosinec 2018 STUDENTA 21

KDE JE V ČESKU ZAKOPANÝ PES?

JAKÉ VÝHODY MÁ EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ PRO SAMOTNÉ ZEMĚDĚLCE? VŮBEC ŽÁDNÉ 22 STUDENTA Prosinec 2018

„Jaké výhody má ekologické zemědělství pro samotné zemědělce? Vůbec žádné,“ povzdechnul si Bohumil Frouz, majitel Ekofarmy Frouz v Mělníku. „Na ekologické zemědělství je lehce zvýšená dotace.

Největším problémem je ale legislativa, administrativní zátěž i házení klacků pod nohy od všech ostatních.

Průmyslovému zemědělství jsme trnem v oku.“ „Také postoj lidí k zemědělcům se dost zhoršil, mně osobně přijde, že lidi si pod slovem zemědělec představí jen zablácenou partu se slovníkem dlaždičů v holínkách.

Osobně nevidím takový problém v pěstování, ale v prodeji, rok od roku je to horší, lidé si opravdu neumějí představit ani výrobní cenu kila produktu,“ nechala se slyšet Nicole.

Hurychová zase vidí problém v tom, že už na zemědělských školách se studenti učí, že hospodařit bez chemie je naprosto nemožné. „Na univerzitách se učí, že bez chemie nejsou výnosy a hnůj je málo. Na budoucnost se tam moc nemyslí,“ doplňuje. „Největším problémem tady je, že ze zemědělství vymizelo to hlavní. Při registraci na zemědělce se registrujete jako soukromě hospodařící rolník. Ale to hospodaření se z toho vytratilo. Je to jenom byznys,“ doplňuje Frouz. „Ale nevedeme mezi sebou válku. Většinou normálně pokecáme, přičemž mi průmysloví hospodáři řeknou, že je to, co dělám, hezké.“ Názor Koteckého se s názory farmářů shoduje: „Český venkov je nejvíce zaměřený na velkoplošné

zemědělství, které se příliš nestará, jestli bude půda úrodná ještě za dvacet let. Česko má zdaleka největší průměrnou velikost farmy ze všech států Evropské unie.

Vodní erozí je u nás ohroženo 47 procent zemědělské půdy. A ornice zadržuje asi o 40 procent méně vody, než by mohla a měla, takže naše pole jsou náchylnější na sucho.“

PEKLO JMÉNEM SUCHO

Největší oporou udržitelného zemědělství je Asociace soukromého zemědělství České republiky, která v létě prováděla monitoring dopadů sucha. To samé udělalo i ministerstvo zemědělství. I když došli k hodně podobným závěrům, jejich názor na řešení situace velkého sucha se dost liší. Ministerstvo například navrhlo postavit vodovodní infrastrukturu, pomocí které budou obce zavlažovat plochy. Jenže to je dost krátkozraké řešení a neřeší příčinu.

ASZ ČR má za cíl ale spíš podpořit rozčleňování krajiny, k čemuž by posloužilo jiné nastavení dotací.

V tiskové zprávě ASZ ČR se nechává slyšet její předseda Josef Stehlík: „Zásadním řešením je rychlá změna podmínek výplaty přímých plateb, legislativní a finanční podpora obnovy zaniklých mokřadů, tůní a malých rybníků na zemědělské i lesní půdě.“ Udržitelné zemědělství má v tomto ohledu jasno a našlo řešení, jak půdě navrátit její kyprost a schopnost udržet vodu. „Pro správnou funkci (zadržování vody – předcházení sucha) a plodnost půdy, je potřeba v ní

MALÝ ÚSPĚCH PRO UDRŽITELNOST, VELKÝ PRO ČESKO

Velkým problémem je v Česku i tzv. monokultura, což znamená pěstování jediné zemědělské plodiny na velkých, nerozčleněných plochách pole. Tento problém jste určitě zaznamenali i v médiích a na sociálních sítích, kde se toto léto hovořilo o lánech žlutých polí řepky víc než kdy jindy.

S tím souvisí i problém ztráty vody. Velké lány jedné plodiny totiž nejsou schopné zadržet tolik vody, protože pole není rozdělené a voda se nemá o co zastavit.

Přitom by se podle ASZ ČR mohlo do zemědělské půdy vsáknout o více než tři miliardy kubíků vody více.

Velkým úspěchem ASZ ČR je tento rok schválený návrh, který všem zemědělcům zakazuje pěstovat jeden druh plodiny na více než třiceti hektarech. Pro představu: Průměrná plocha půdy na jednu farmu je sto třicet hektarů, jsou tu ale i podniky, které obhospodařují mnoho set a tisíc hektarů najednou, přičemž si na nich doteď mohli pěstovat, co chtěli, bez ohledu na problematiku monokultury.

VÍCE ÚRODY, VÍCE HNOJE, VÍCE VODY?

Agrární komora a průmysloví velkochovatelé mají na problém se suchem i další, podle nich nejefektivnější, řešení. Prohlašují, že netřeba půdu velebit, stačí jen používat více statkových hnojiv. A k tomu je třeba ještě zvýšit počet hospodářských zvířat. Jenže je to skutečně rozumné? Hnojiva určitě půdě prospívají, o tom žádná. Ale sama o sobě nestačí.

ASZ ČR má za to, že je to pro velké průmyslové zemědělské podniky jen způsob, jak dostat od Evropské unie více dotací. Navíc veřejnosti, která do problematiky tolik nevidí, stačí vysvětlení, že to je to pravé řešení pro vodní erozi. Zní totiž hezky logicky – více zvířat, více hnoje, více masa, více pohnojené půdy. Jenže zvětšení chovů povede k nutnosti pěstovat více krmných směsí na úkor pestrosti a půda opět nevsákne tolik vody.

Vnímáte, jak se zásady udržitelnosti točí v kruhu?

Rozmanitost plodin přitom může podle výzkumu Akademie věd ČR Czech Globe snížit rizika eroze i o deset až patnáct procent. Celkově je chov velkých hospodářských pro životní prostředí, tedy i pro udržitelné zemědělství horší než znečištění, které planetě způsobují například auta. Zvířata navíc vypijí hodně vody a jejich následné zpracování na maso je průmyslově náročné. „Biozemědělství se viditelně lépe stará o půdu – například v ornici našli pětkrát více užitečných žížal než na sousední parcele, kde pokračovalo intenzivní průmyslové zemědělství.

SPECIÁL | AGROLIFE

udržet život, obzvlášť žížaly, které svými koprolity s potřebnými enzymy půdu ozdravují a provrtáváním ji dělají lépe nasákavou. Stejně jako se ví, že se dá hnojit kompostem a že nejpřirozenější je pěstovat v režimu lesních zahrad a jedlých lesů,“ vysvětluje Nikola.

Má také v ornici mnohem více humusu, který je důležitý pro zadržování vody,“ říká k problematice Kotecký.

Začarovaný kruh je pak i v kvalitě (nebo spíš nekvalitě) plodin vyhnaných chemikáliemi. Zemědělci, kteří krmí zvířata plodinami plnými pesticidů (aby rychle vyrostla a nasytila co nejvíce zvířat) a udržují je ve špatných podmínkách (protože je jich moc a na blaho jedince není čas hledět), logicky neprodukují kvalitní živočišné potraviny. Vydat se tím správným směrem je o dost pomalejší. Ekofarma nemůže mít takovou produkci. Čímž se opět vracíme k problému nadprodukce a nadspotřeby.

CO TEDY S TÍM?

„Potřebujeme postupně pozměnit pravidla podpor pro zemědělce tak, aby po nich vyžadovala lepší péči o půdu, čistou vodu a zdravý, pestrý život v krajině. Ale můžeme pomoci také my všichni, hlavně nakupováním biopotravin z ekologického zemědělství,“ doporučuje Kotecký. „Během pěti let špatného zacházení s půdou se toho asi mnoho nezmění. Ale postupně bude více a více vysychat krajina, odtékat ornice a ubývat užitečných životů, jako jsou ptáci, včely nebo důležité půdní organismy.“ Není nutné, abyste se šli přivazovat ke krávě do velkochovu nebo protestovat na pole s řepkou. Zkuste ale při běžných nákupech podporovat lokální farmáře a kupovat pokroucenou a voňavou zeleninu od opravdových hospodářů. Zkuste ve svém jídelníčku omezit maso, a pokud už ho kupujete, nepodporujte velkochovy s masem napíchaným všemožnými chemikáliemi.

Protože pokud chcete děti, bylo by fajn, aby tady pro ně alespoň kousek přírody ještě zůstal.

Evropská unie po zemědělcích dodržování základních principů udržitelného hospodaření sama vyžaduje, podmiňuje jím přidělování dotací.

Na hospodáře zapsané v dotačním programu chodí kontroly a při nesplnění podmínek přicházejí o peníze.

Otázkou však zůstává, zda by podmínky kontrol neměly být přísnější.

Prosinec 2018 STUDENTA 23

→ GENETICKY MODIFIKOVANÍ LOSOSI, KOZY I ČERVI

24 STUDENTA Prosinec 2018

Genetické modifikace plodin i živočichů mohou v budoucnu výrazně pomoci při zajištění potravinové bezpečnosti jak v Evropě, tak po celém světě. I přesto se k nim evropská legislativa i část veřejnosti staví konzervativně, až skepticky.

S profesorem Jaroslavem Petrem jsme probrali možnosti využití genetických úprav, etickou stránku modifikací živočichů i Evropskou unii…

Produkty z geneticky modifikovaných rostlin již měl leckdo možnost v Česku ochutnat.

Dočkáme se brzy na českém trhu i pochoutek z živočišných „mutantů“?

Určitě ne. Jejich uvedení na trh podléhá schválení na úrovni Evropské unie. Ta si geneticky modifikované živočichy a jejich produkty na trh s potravinami

nepustí. Ani ve světě zatím není mnoho geneticky modifikovaných živočichů, kteří by mohli legálně skončit na talíři. V USA a Kanadě je to například geneticky modifikovaný losos AquAdvantage. Ale mimo Evropskou unii se situace rychle mění. V USA je připraveno hned několik linií hospodářských zvířat s dědičnou informací upravenou nejmodernějšími technikami genového

Text: Petr Cieslar

JE OBTÍŽNÉ SI PŘEDSTAVIT, JAKÝM ZPŮSOBEM

BY GENETICKY MODIFIKOVANÝ KUR CHOVANÝ V DRŮBEŽÁRNĚ MOHL NARUŠIT OKOLNÍ EKOSYSTÉM

O ŽIVOČIŠÍCH, GENETICKÝCH NŮŽKÁCH A SVĚTOVÉ VÝROBĚ

Říkáte, že v USA je připraveno hned několik linií zvířat. Co je tedy vlastně kromě legislativy zapotřebí k tomu, abychom dokázali geneticky upravit živočicha?

Hlavní je vědět, jakou vlastnost chceme živočichovi dodat a jak je tato vlastnost zapsána do dědičné informace. Například víme, že poškození genu pro myostatin posílí růst svalů a na živočichovi tak naroste více masa. Taková zvířata vznikla i přirozenou cestou, náhodným poškozením DNA. Příkladem je plemeno belgického modrého skotu. Pokud chceme docílit stejného efektu u prasete, je třeba najít vhodnou strategii a techniku, abychom v organismu prasete poškodili gen pro myostatin podobným způsobem, jako k tomu přirozeně došlo u belgického modrého skotu. V Číně už taková prasata s mohutnými šunkami mají. Obecně platí, že v řadě případů genoví inženýři jen napodobují to, co předtím provedla příroda.

A jaké živočichy už umějí genoví inženýři modifikovat?

To by byl velmi dlouhý výčet počínaje červy, muškami octomilkami nebo komáry přes kapry, pstruhy a lososy až po kura domácího, prase, skot, ovci, kozu.

Geneticky modifikovat umíme i kočky a psy. Kočkám tak vědci zajistili například odolnost k smrtícímu viru vyvolávajícímu chorobu podobnou lidskému AIDS. Vědcům v Kanadě se povedlo vložit gen pro tvorbu pavoučího vlákna a spojit ho s kozí mléčnou bílkovinou. Po sražení vydojeného mléka v něm najdeme pavoučí vlákna. Jaké další „chiméry“ můžeme v budoucnu očekávat?

Takového živočicha bychom neměli označovat jako chiméru. Chiméry jsou živočichové, jejichž tělo je složeno z buněk dvou nebo i více jedinců, přičemž tito jedinci nemusejí být příslušníky stejného druhu. Toho lze dosáhnout i bez zásahu do dědičné informace prostě tím, že se „slepí“ dohromady několik embryí. Lze tak získat třeba chiméru, která má části těla z kozy a jiné části těla z ovce.

Jak lze tedy označit takového živočicha?

Kozu, která dojí pavoučí bílkovinu v mléce, označujeme jako transgenního živočicha. Má jen a jen kozí buňky pocházející z jednoho jedince, ale v každé té buňce nese kromě svých 23 000 genů i jeden cizí pavoučí gen. Ten se probouzí k činnosti jen v mléčné žláze kozy. Díky tomu pak koza dojí v mléce rozpuštěnou pavučinu, která se dá využít například pro výrobu

SPECIÁL | AGROLIFE

inženýrství, jejichž produkty by mohly proniknout na trh s potravinami v relativně krátké době.

vynikajících chirurgických nití. Živočichům produkujícím cenné látky říkáme živé bioreaktory. Nejčastěji pro nás vyrábějí lidské bílkoviny využitelné k léčbě závažných onemocnění. Ovce tak například vyrábějí bílkovinu, kterou potřebují k léčbě lidé s hemofilií. Kozy produkují bílkovinu potřebnou pro pacienty trpící zvýšenou srážlivostí krve a ohrožené trombózou.

Pokud budeme vytvářet živé bioreaktory, lze jejich existenci zdůvodnit eticky?

Produkce léčebných bílkovin živými bioreaktory by asi neměla představovat zásadní etický problém. Zvíře produkcí cizí bílkoviny většinou nijak netrpí. A získaná bílkovina ulevuje od utrpení lidem. To je z etického hlediska jistě pozitivní fakt. Lék získaný z živých bioreaktorů je také mnohem levnější, než kdybychom stejnou bílkovinu získávali izolací z lidské krve. Je proto dostupnější. To bych vnímal z etického hlediska také jako plus. Samozřejmě pokud někdo má s takto produkovanými léky etický problém, může je odmítnout a neužívat je. To je podobné, jako když někteří lidé z náboženských důvodů odmítají transfuzi krve. Čeští vědci, například experimentální botanik Jaroslav Doležel, často argumentují tím, že při genetické modifikaci dochází pouze k urychlení přirozeného vývoje. Nenaruší ale takovýto genetický skok přirozený ekosystém, ve kterém žijí i ostatní nemodifikovaní živočichové a rostliny?

Pan profesor Doležel má pravdu. Současné zemědělské plodiny mají velmi razantně pozměněnou dědičnou informaci. Třeba pšenice je hybrid tří planě rostoucích travin, který by se v přírodě bez přičinění člověka určitě neudržel. Kukuřice je potomek plané traviny teosinty, v které by kukuřici skutečně nikdo nehledal. Rozdíl je, jako když vedle sebe postavíte závodní Ferrari a žebřiňák. To platí i pro domestikované živočichy. Kdo nevěří, ať se koukne na pokojového pudla a uvědomí si, že je to člověkem pozměněný vlk.

Je velmi obtížné si představit, jakým způsobem by třeba geneticky modifikovaný kur chovaný v drůbežárně mohl narušit okolní ekosystém. Jiná situace by samozřejmě nastala, kdyby ze sádek utekl do potoka geneticky modifikovaný pstruh. Ale i tady lze provést modifikaci tak, aby se geneticky modifikovaný pstruh nemohl v přírodě rozmnožovat.

Pravidla hry o povolení GMO svým příchodem změnil i tzv. CRISPR – pro zjednodušení genetické nůžky.

Jakým způsobem lze tento genový editor využít v živočišné výrobě?

CRISPR přinesl revoluci, jaká má obdobu snad jen v objevu dvojité šroubovice DNA. Dovoluje provádět zcela přesné změny dědičné informace, vystřihovat

Profesor Jaroslav Petr se ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi věnuje reprodukční biologii a genetice. Přednáší na několika univerzitách a je neúnavným popularizátorem vědy. Na svém kontě má i pořádnou porci knih zaměřenou na různá témata od nemoci šílených krav přes využití GMO v zemědělství až po klonování.

Prosinec 2018 STUDENTA 25

Velkým problémem pro aplikování vědeckých poznatků z genetiky do praxe je Evropská unie, respektive Společná zemědělská politika zemí EU, která má k pěstování GMO plodin poněkud konzervativní názor a de facto pěstování GMO plodin ve větší míře zakazuje. Myslíte, že je to moudré?

Zatím si to může Evropa dovolit, a tak může předstírat, že to moudré je. Ale podmínky se rychle mění.

Vezměme si například letošní suchý rok a propad v úrodě. Co když to bude v příštích letech pravidlo? Asi bychom měli být připraveni na to, že stávající systém hospodaření nebude pro měnící se klimatické podmínky dost dobrý. A měli bychom uvažovat o tom, jak se s touhle výzvou popasujeme. Svět k tomu využije genetické modifikace včetně techniky CRISPR. Evropa dělá zatím všechno pro to, aby si tohle řešení hrozících problémů přinejmenším zkomplikovala. Genetické modifikace nejsou všelék na všechny problémy. Ale mohou při jejich řešení významně pomoci.

vybrané geny, nahrazovat je jejich jinými variantami, ale i přepisovat jednotlivá písmena genetického kódu.

Lidská DNA se skládá z 3,2 miliard písmen genetického kódu a CRISPR dovolí opravit „překlep“ jediného přesně vybraného písmene. Kromě jiného umí CRISPR napodobit naprosto věrně změny, které dělá v dědičné informaci nejrůznějších organismů příroda. Pomocí CRISPR lze zasahovat do dědičné informace mikrobů, rostlin i živočichů včetně člověka. U lidí se dá CRISPR použít třeba k léčbě dědičných chorob nebo nádorových onemocnění.

ASI BYCHOM MĚLI BÝT PŘIPRAVENI NA TO, ŽE STÁVAJÍCÍ SYSTÉM HOSPODAŘENÍ NEBUDE PRO MĚNÍCÍ SE KLIMATICKÉ PODMÍNKY DOST DOBRÝ 26 STUDENTA Prosinec 2018

Nedávno publikovaná studie vědců z Karlovy univerzity dává do souvislosti masový úbytek druhů ptáků s obří produkcí zemědělských podniků. Bylo by možné za pomoci genetické modifikace tyto druhy ptáků v české krajině „udělat odolnějšími“?

To by byla podle mého názoru naprostá zrůdnost. Přece nebudeme „šít“ ptáky a další živočichy na míru krajině, kterou jsme změnili nešetrným hospodařením! Naopak, musíme hospodařit v krajině tak, aby to živočichové přežili. Není to vždycky jednoduché a často nezbývá než se snažit o ten nejméně bolestivý kompromis. Jíst se musí a potraviny prostě někde produkovat musíme.

Genetické modifikace mohou k řešení tohoto dilematu přispět třeba tím, že s jejich pomocí získáme výkonnější odrůdy plodin a výkonnější plemena zvířat, která nebudou mít takové nároky na půdu. Pak bude možné část zemědělské půdy vrátit přírodě a v takové krajině najde nejen ptactvo, ale i další fauna a flóra příhodnější podmínky, než jaké jim nabízíme dnes.

Problémem českého zemědělství je do budoucna i udržení vody v krajině. Dokážeme modifikovat hospodářská zvířata tak, aby potřebovala méně vody?

Třeba předělat prase na něco jako velblouda? I to by byl podle mého názoru zvrácený přístup. Ale genetickými modifikacemi můžeme získat plodiny, které budou dávat i v sušším klimatu bez intenzivních závlah vyšší výnosy a těmito plodinami pak zvířata krmit.

Tím se spotřeba vody pro živočišnou výrobu výrazně omezí. Na získání kila hovězího padne 15 500 litrů vody, ale to není zdaleka jen voda, kterou skot vypije.

Mnohem víc jí spotřebují pícniny, kterými se skot živí.

Zároveň bychom se měli zamyslet nad tím, jestli je třeba i nadále konzumovat tolik potravin živočišného původu. Jíme jich příliš a škodí nám to na zdraví. Pokud by lidé jedli potravin živočišného původu tolik, aby to odpovídalo zásadám zdravé výživy, spotřeba vody v zemědělství by poklesla o celou třetinu.

Dá se o geneticky upravených hospodářských zvířatech uvažovat jako o budoucnosti živočišné zemědělské produkce?

Nevěřím na jednoduché recepty řešení složitých problémů. A budoucnost obživy lidstva je hodně složitý problém. Geneticky modifikované organismy obecně mohou k řešení tohoto problému přispět, ale nemohou ho samy o sobě vyřešit. Bude nutné změnit nejen systémy hospodaření, vlastnosti plodin a zvířat, ale i chování spotřebitelů. Čeká nás velmi složitý úkol. Já jsem přesvědčený, že bez geneticky modifikovaných organismů bude jeho řešení komplikovanější, než když v odůvodněných případech a v rozumné míře sáhneme po genetických modifikacích.

→ JÍDLO 2050

NEPTEJ SE, CO MŮŽEŠ UDĚLAT PRO VLAST, PTEJ SE, CO SI DÁŠ ZA PÁR LET K OBĚDU Lidstvo expanduje. V roce 2050 bude Zemi obývat více než devět miliard lidí. Kromě nutnosti zvýšení produkce jídla bude lidské plémě stále častěji pociťovat důsledky klimatické změny. A to i v české krajině.

Co bude za pár let k obědu? Změní se jídelníček? A co na to věda a EU?

Text: Petr Cieslar, foto: Reuters

M

asitá naděje pro etické vegetariány a obrovský investiční potenciál – to je takzvané buněčné zemědělství, které dnes dokáže produkovat nejen maso, ale i mléko a vejce. První umělý hambáč byl světu představen už v roce 2013 a následně se kolem masa z laboratoří roztočil start-upový boom začínající v Silicon Valley a končící nizozemskou firmou Mosa Meat. Ta by měla jít s laboratorním masem na trh už v roce 2021!. Takže jak se takový šťavnatý laboratorní steak dělá? Vědci, alias zemědělci zítřka, nejprve odeberou vzorek svalu zvířete a nashromáždí dostatečný počet kmenových buněk. Buňky pak nechají rozmnožovat, až z nich vznikne poměrně uvěřitelná flákota v Petriho misce.

Prozatím největší problém s uvedením masa z laborky na trh je jeho cena. První hambáč z laboratorní produkce totiž stál i s celým výzkumným vývojem více než sedm milionů korun. Za čtyři roky se ale díky zefektivnění výroby podařilo cenu srazit na pouhých 250 korun, ale i to je zatím pro klasického českého spotřebitele poměrně hodně. Laboratorní maso ale může kromě vyřešení etického problému s „vražděním“ hospodářských zvířat a nedůstojnými podmínkami chovu výrazně přispět i ke snížení produkce CO2 – živočišné zemědělství dnes totiž produkuje asi 14,5 procenta množství oxidu uhličitého v atmosféře.

HMYZ ALIAS MINIHOSPODÁŘSKÁ ZVÍŘATA… Podle Organizace pro výživu a zemědělství OSN

PRVNÍ UMĚLÝ HAMBÁČ BYL PŘEDSTAVEN V ROCE 2013 Prosinec 2018 STUDENTA 27

SPECIÁL | AGROLIFE

existuje až 1900 druhů jedlého hmyzu, tedy mini zvířat vhodných pro konzumaci. Zatímco v Evropě a západní civilizaci je pojídání hmyzu poněkud nekulturním, až odporným projevem, v jiných částech zeměkoule tomu tak není. Například v Africe, Asii i na Novém Zélandu má entomofagie (tak se pojídání hmyzu odborně říká) tisíciletou tradici. Nejoblíbenějšími pochoutkami jsou v globální statistice nejrůznější brouci, housenky, blanokřídlí nebo kobylky a cvrčci.

Cvrčci spotřebují šestkrát méně krmiva než krávy a dvakrát méně než prasata O hmyzu se ale reálně uvažuje už i na úrovni Evropské unie, která k 1. lednu 2018 vydala nový seznam autorizovaných potravin v EU a hmyz společně s dalšími inovativními potravinami povolila (yes!). Hmyzí strava totiž může hrát zásadní roli v zachování potravinové bezpečnosti nejen Evropy, ale i celého světa. Třeba takoví cvrčci spotřebují šestkrát méně krmiva než krávy, čtyřikrát méně než ovce a dvakrát méně než prasata, přičemž v lidské stravě se podobná porce smažených cvrčků odrazí stejným množství bílkovin jako u kvalitního argentinského steaku. Mimo tuhle super výživovou schopnost za sebou cvrčci, potažmo hmyz obecně, nechávají i mnohem menší ekologickou stopu – vypouštějí méně CO2, méně čpavku a dají se chovat v podstatě kdekoli. Takže je libo grilovaného cvrčka nebo pečenou housenku z lokálního chovu?

ŘASY, ŘASY A ZASE ŘASY!

I přesto, že jezení řas evokuje rybník zanesený sinicemi, dá se o řasách říci, že jsou nepostradatelnou složkou lidského jídelníčku. Obsahují totiž bohatý koktejl proteinů, aminokyselin, sacharidů, ale i mastných kyselin a vitaminů nutných ke splnění definice kvalitní potraviny. Řasy najdeme v ozdravných brčálových smoothies, v jídelních doplňcích s řasou Chlorella nebo v obyčejném suši.

Mimo jiné je „zelené řasové zlato“ slibnou zemědělskou plodinou zítřka hlavně proto, že se dá pěstovat skoro kdekoli – oceán, libovolná vodní nádrž a při vhodné technologické aplikaci klidně i poušť. Mimo primární funkci zajištění pozemského jídla mají tyhle mega super rostliny i milion dalších využití - mohou sloužit jako biofiltry pro odstraňování znečišťujících látek z odpadních vod nebo jako indikátory kvality vody.

NONSTOP ČERSTVOST Z VERTIKÁLNÍCH FAREM V roce 2050 bude až 70 % lidstva žít ve městech.

28 STUDENTA Prosinec 2018

Kromě výškových staveb pro zajištění lidských pelíšků se začínají stavět tzv. vertikální farmy – ve zkratce paneláky s nonstop produkcí zeleniny i ovoce. Právě díky rozmístění farem směrem nahoru a jejich umístění do vnitřku budov, dokážou zemědělci doslova poručit slunečnímu svitu, větru i dešti. Jak? Regulují svítivost umělého světla, za pomoci senzorů kontrolují všechno od vlhkosti půdy až k optimální teplotě vzduchu, a navíc nepoužívají žádné pesticidy. Nemusejí, protože díky laboratorním podmínkám zde panuje čistota, pesticidy nemají co hubit, a produkty jsou tak 100% bio. Paradox, co?

Na rozdíl od tradičních outdoorových farem navíc dokážou být vertikální farmy produktivní celý rok a nejsou závislé na ročním období ani počasí. Podstatnou slabinou vertikálu tudíž zůstává „jen“ závislost na elektrické energii, kterou lze ale dnes už jednoduše produkovat alternativními energetickými zdroji.

PRAXE? STRATEGIE FOOD 2030

Ačkoli můžeme být k Evropské unii skeptičtí v různých zemědělských rovinách (například kvůli konzervativnímu přístupu vůči GMO plodinám), pro zachování dostatku potravin se Evropská komise i Evropský parlament snaží hojně těžit z poznatků vědy a klást důraz na zemědělskou udržitelnost i zavádění technických inovací v rámci strategie FOOD 2030.

Strategie identifikuje čtyři hlavní priority: 1. zajištění výživy Evropanů, tedy dostupnost kvalitních potravin, snížení výskytu chorob souvisejících s výživou a podporu inteligentních a environmentálně udržitelných potravinářských systémů, 2. boj se změnou klimatu, což obnáší budování inteligentní potravinové sítě, zachování přírodních zdrojů i biologické rozmanitosti ekosystémů, 3. cirkularitu a recyklovatelnost, pod čímž si můžete představit snížení environmentálních stop v zemědělství i potravinářském průmyslu a minimalizaci plýtvání jídlem a 4. podporu inovací, což je třeba posílení hi-tech zemědělství a investic v regionálních lokalitách od měst po venkov.

Takže, do jakých inovací se pustíme nejprve? Vertikální farmy? Hmyzí ranče, nebo nádrže s řasami?

Opatření spolufinancované Evropskou unií Tento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie. Za obsah publikací (sdělení ) odpovídá výlučně autor.

Publikace (sdělení ) nereprezentují názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jejich obsahem. Příloha vyšla v rámci projektu Proměny českého zemědělství, který společně realizují vydavatelství Economia a EURACTIV.cz s podporou Evropské komise.

→ VÁLKA ČESKÝCH ELFŮ

NAŠE INTERNETOVÉ VODY BRÁZDÍ NOVÍ OCHRÁNCI

Text: Nikol Mudrová, foto: Twitter Občanská výchova

Sedím v plné kavárně v centru Prahy a přemýšlím, jak poznám člověka, na kterého zrovna čekám. Měl by to být muž, v e-mailech se podepisuje OV. Naneštěstí byl jediný volný stůl v postranní místnosti, takže co chvíli nakukuji přes roh, jestli někdo nepřichází. Už po několikáté se otevřou dveře a dovnitř vejde muž. Začne se rozhlížet kolem. To bude asi on. A byl. Jeden ze skupiny českých elfů, kteří se snaží bojovat proti internetovým trollům šířícím dezinformace. Znát ho můžete z twitterového účtu Občanská výchova.

Z termínu „čeští elfové“, který nedávno tolik rezonoval českými médii, není na první pohled příliš znát, co se pod ním skrývá. Kdo vlastně jste?

Dobrovolné sdružení lidí, kteří jsou v dnešní době čím dál více nespokojeni s tím, co se tu děje. Konkrétně si uvědomujeme spoustu zahraničních aktivit a dezinformací.

Jelikož se více pohybujeme třeba v IT světě, zjistili jsme, že podobně uvažujících lidí, jako jsme my, je spousta.

Dávají se pak dohromady například po sociálních sítích.

Slyšela jsem o několika podobných iniciativách v zahraničí. Inspirovali jste se někde?

V Pobaltí jsou v této aktivitě už o několik let napřed.

V Litvě vznikli elfové už dávno. My se něco podobného snažíme udělat i u nás, což relativně dobře funguje.

Jak jste se k něčemu takovému dostal konkrétně vy? Přece jen, člověk si neřekne ze dne na den „co kdybych se stal elfem a začal bojovat proti dezinformacím“. Nebo to tak bylo?

Sám od sebe jsem si začal uvědomovat, že žijeme v jiné době, kdy je informace velmi mocná zbraň.

Informace jsem začal analyzovat, nasávat, zjišťoval jsem si souvislosti, čímž jsem se samozřejmě dostal k dezinformacím. Pak to šlo dál i díky setkání s lidmi, kteří uvažují stejně.

Prosinec 2018 STUDENTA 29

a úplně nejlepší je, když má člověk dovolenou. Čas je komodita, kterou si nekoupíte. Potom člověk samozřejmě pomocí mobilního telefonu zvládne něco málo udělat i během obědové pauzy, práce nebo třeba na cestách.

S čím se nejčastěji potýkáte?

Lidé jsou manipulovatelní. Netvrdím, že stokrát opakovaná lež je pravda, to ne. Pravda je jen jedna a ta je neprůstřelná. Ale když budete lidem podsouvat určité zprávy, jste schopna ovlivňovat veřejné mínění falešnou informací. To bych nazval informační válkou 1.0 – rozšíříte lež. Dneska se už ví, že pravda je jen jedna a rozšiřováním lži stejně začnou vyplouvat na povrch nesrovnalosti. Probíhá nějaká řekněme verze 2.0, já tomu říkám rozmlžování pravdy.

Ty jste si vyhledal a cíleně je kontaktoval?

Ne ne, to byla náhoda. Setkali jsme se na přednáškách o těchto tématech. Ti lidé tam byli, a když jsme se začali bavit, přišli jsme na to, že si máme co říct a vidíme to stejně. Dále mi otevřela oči i spousta mezinárodních kontaktů.

Takže kooperujete i s jinými organizacemi?

Nelze to definovat jako spolupráci, ale funguje výměna zkušeností. My se nevidíme a neznáme. V momentě, kdy se ale něco děje, jsou mě schopni navést správným směrem.

NEJDE O TO, ABY LIDÉ UVĚŘILI NĚČÍ VERZI, ALE O TO, ABY NEVĚŘILI NIČEMU. TAK SE NARUŠUJE DŮVĚRA VE STÁT A STÁTNÍ INSTITUCE 30 STUDENTA Prosinec 2018

V České republice fungují třeba Kremlin Watch nebo Zpravodajská služba České republiky BIS. S nimi své aktivity nekoordinujete?

Já aktivity těchto zpravodajských služeb přesně neznám, každopádně elfové s žádnou takovou složkou nespolupracují. Častá otázka dnešní doby jsou peníze. Kdo vás financuje, když s nikým nespolupracujete?

Nikdo, to je na tom asi to nejkouzelnější. Nemáme žádný zisk. Zatím nejsme ve fázi, kdy bychom potřebovali peníze. Děláme to na bázi dobrovolnosti ve svém volném čase.

Předpokládám, že kromě vyvracení dezinformací máte i jinou práci, nemýlím se?

Ano, mám.

Takže přijdete domů z práce a věnujete se tomuto projektu?

Samotná ta činnost je opravdu po příchodu z práce

Kdy konkrétně rozmlžování pravdy ovlivnilo veřejné mínění?

Vezměte si případ Novičok. Britové si stále stojí na jedné verzi, maximálně k tomu přidají další důkazy.

Potom máte x ruských verzí, které zakrývají tu pravou.

No, a běžný člověk, který chce analyzovat informace z běžných nebo dezinformačních webů, se v tom nevyzná a přestane věřit všemu. A to je ten cílový stav. Ono nejde o to, abychom věřili jejich verzi, ale o to, abychom nevěřili ničemu. Tím narušujete důvěru ve stát, státní instituce, lidé začnou věřit v konspirační teorie… Řekněme, že se snažíte odkrývat zmiňované alternativní „pravdy“, jestli to chápu dobře. Jak to děláte?

Ten boj je velice komplexní. Někdo dělá třeba pozitivní propagandu. Zjistilo se, že o EU a NATO se i v mainstreamových médiích informuje většinou negativně.

Nikdy jsme neviděli, že by se explicitně řeklo, že nám EU zaplatí část D1. Věci, co máme zadarmo, člověk bere tak nějak automaticky.

Jsme aktivní i na sociálních sítích, někteří masochisti dokonce přímo v diskuzích, a jsme schopni přímo identifikovat trolly. Když pak někoho odhalíme, zjišťujeme, kdo to je. Zajímavé to začíná být, když zjistíme, že má vazby na politiky. Jinak jsou ale diskuze velice složité, na to člověk chodící do práce nemá čas. Snažíme se spíše odhalit dezinformaci a reagovat.

Já třeba nebyl zrovna velký fanoušek historie, ale znalost té novodobé je důležitá. Pak mi také otevřel obzory Twitter. Vytvořil jsem si tam kanály, kde sosám informace. Najdu tam to, co v médiích teprve začíná rezonovat. Dobře tam funguje předávání zkušeností. Já přece nemusím všemu rozumět, ale jsou experti, kteří se určitým tématům věnují. Navíc na Twitteru není tolik trollů.

Když nějaké odhalíte, předáváte to médiím?

Ano. My to nemáme šanci rozšířit, kdežto média toho schopná jsou.

Koho konkrétně na Twitteru doporučujete sledovat?

Já bych nechtěl, aby to vyznělo, že někdo říká pravdu stoprocentně a na ty ostatní se nedívejte. Když vám řeknu, sledujte tenhle profil, tak okamžitě někdo přijde s tím, že ten člověk sice jde proti Rusku, ale už neřekne nic třeba o Evropské unii. To si člověk musí zanalyzovat, zas je to o tom předávání zkušeností.

Přemýšleli jste, že byste se s některými spojili a vytvořili kupříkladu speciální rubriku, co by uváděla mylné informace na pravou míru?

To je v dnešní době velice složité. Ustavičně se vedou útoky na média, ať už jsou to ta veřejnoprávní, Bakalova nebo třeba Babišova. Některá navíc slouží politickým zájmům (zejména manipulativní média) a jejich vlastníci pochopitelně nebudou chtít, aby čtenáři byli vzdělanější, to by se mohlo obrátit proti nim.

Když bych se sama chtěla na internetu bránit, co udělat?

Stačí vám dvě věci – mediální gramotnost a vzdělání.

Co považujete za největší hrozbu?

Rozdělování společnosti. Každý člověk má své místo. Ta takzvaná pražská kavárna se neobejde bez zemědělců na vesnici, ale ti bez pražské kavárny také ne. Všichni se můžeme navzájem obohatit a měli bychom si vzájemně poradit. Společnost rozdělená je slabší a to náš potenciální nepřítel dobře ví. Dohromady jsme silnější. Platí to na vnitrostátní, ale i celoevropské úrovni.

INZERCE SM000223

STUDUJ STÁŽUJ VYJEĎ.CZ

Hlásila jsem se na roli do animáku Animátorka Bára Anna Stejskalová zažila na Erasmu+ v Irsku pár trapasů, ale taky získala zkušenosti, které jí už nikdo nevezme.

www.vyjed.cz

→ HOTEL? MAMAHOTEL!

KDY MLADÍ ČEŠI OPOUŠTĚJÍ SVÁ RODNÁ HNÍZDA

S

nad každý, kdo už někdy bydlel nebo natrvalo bydlí sám bez rodičů, potvrdí, že tento krok je změna, která otočí život o 180 stupňů. Na jedné straně získá člověk nikým neomezenou svobodu, na druhé je však tato svoboda vyvažována novými povinnostmi. Z pohodlí domova se o sebe najednou musíte dennodenně starat od A do Z, nikdo za vás nic neudělá a kromě toho se musíte naučit sami hospodařit.

Své o tom ví i jednadvacetiletý Dominik, který studuje Politologii a mezinárodní vztahy na Karlově univerzitě. Dominik bydlí v Praze v bytě 3+1 se svojí přítelkyní a dvěma kamarády. Na živobytí si snaží vydělat sám, ale pomáhá mu i rodina. „Bez přispívání rodiny by to bylo

32 STUDENTA Prosinec 2018

mnohem těžší. Pravděpodobně bych musel buď přestat jíst, nebo přestat spát a místo spánku chodit do práce. Nájmy v Praze jsou podraz na studenty,“ dodává. Na odstěhování se z domu si pochvaluje hlavně soukromí od rodičů a možnost zařídit si bydlení podle sebe.

Ne všichni studenti ale mají na práci, která by je dostatečně zabezpečila, při studiu prostor. Typickým příkladem jsou třeba medici, jejichž studium je bezpochyby časově náročnější než velká spousta full-time prací.

Faktorů, které ovlivňují, kdy odejde dítě od rodičů, je opravdu hodně, což potvrzuje i socioložka Jana Klímová Chaloupková ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR. „Sociologové odchod od rodičů chápou

Text: Jiří Komárek

Všude dobře, doma u maminky nejlíp. Odstěhování od rodičů do vlastního bydlení je jedna ze zlomových událostí v životě každého člověka. Podle nedávného průzkumu Eurostatu je průměrný věk, kdy Češi odcházejí z domova 26,4 let. Dřív se osamostatňují dívky než chlapci. Proč? A jaké společenské faktory vůbec ovlivňují, kdy opustíme naše rodné hnízdo?

jako součást širšího procesu přechodu do dospělosti. Jde o sérii dílčích přechodů, jejichž společným jmenovatelem je posun od ekonomické závislosti na rodičích k ekonomické nezávislosti a posun od orientační rodiny k založení vlastní rodiny (resp. vlastní domácnosti). Součástí takového přechodu je i ukončení studia, vstup do prvního zaměstnání, začátek prvního partnerského soužití či založení rodiny. Odchod od rodičů ale můžou ovlivňovat i další faktory, jako je ekonomická situace rodičů, rodinné vztahy, počet sourozenců nebo třeba rozvod rodičů,“ vysvětluje socioložka.

JINAK NA SEVERU, JINAK NA JIHU

Průměrný odchod z domu se v Evropské unii pohybuje na hranici 26 let, Česká republika je tedy lehce nad průměrem. Když však průměr rozdělíme podle pohlaví, objevíme velké rozdíly. Zatímco čeští chlapci zůstávají doma déle, v průměru do 27,7 let, dívky se většinou osamostatňují něco málo po dovršení pětadvacátého roku svého života. Podle Chaloupkové je důvod jasný – odchod od rodičů je velmi často spojen s počátkem partnerského soužití. „Věkový rozdíl partnerů je přitom v průměru několik let – ženy jsou v průměru o několik let mladší než jejich partneři, proto je věk mladých žen při odstěhování od rodičů o několik let nižší,“ popisuje socioložka.

Průměrný věk odchodu se liší vzestupně od severu k jihu. Nejdříve opouštějí své rodiče lidé v severských státech. Například ve Švédsku je to pouhých 21 let. Na druhém konci tohoto žebříčku figurují Malťané, kteří zůstávají doma až do svých dvaatřiceti. Socioložka Hana Hašková ve své knize Vlastní cestou tento rozdíl definuje doslova jako důsledek strukturálních, institucionálních i kulturních podmínek. Srozumitelně řečeno – tyto státy se nacházejí ve zcela jiné ekonomické i kulturní situaci.

Mladí mají lepší podporu v severských státech, v jižních zemích je zase z kulturního hlediska poměrně obvyklé, že spolu v jednom domě žijí celé rodiny.

To potvrzuje i socioložka Chaloupková. „Skandinávský model se vyznačuje dřívějším odchodem od rodičů, odkladem založení rodiny do vyššího věku a častou kombinací studia a zaměstnání. Běžná je fáze samostatného bydlení či spolubydlení. Dobré podmínky k rychlému opuštění rodinného hnízda umožňuje přímá a univerzální finanční podpora sociálního státu, třeba stipendia pro studenty,“ upřesňuje.

Pro jihoevropské země je podle ní delší soužití s rodiči typické. Odstěhování tady brání obtíže s dosažením stabilního zaměstnání, vysoká nezaměstnanost nebo nedostatek nájemního bydlení. Soužití s rodiči je navíc chápáno jako forma podpory dětí, která jim umožňuje spořit na pořízení vlastního bydlení. Odchod od rodičů je proto v těchto zemích často spojen až se sňatkem a založením vlastní rodiny.

NE VŽDY SE TO POVEDE

I tento trend se vyvíjí a s postupem času mění. Před rokem 1989 bylo typické, že odstěhování se z domu

bylo spojeno až s počátkem partnerského soužití a vstupem do manželství, po roce 1989 se podle Chaloupkové rozložení jednotlivých životních startů – profesního a rodinného – v životní dráze mladých lidí oddaluje. Zvyšuje se věk při založení první partnerské domácnosti, věk při narození prvního dítěte, prodlužuje se délka studia i období mezi koncem školy a počátkem partnerského soužití. Dříve nezvyklým trendem je odstěhování se od rodičů do samostatného bydlení bez partnera (partnerky), tzv. singles.

Hašková v knize Vlastní cestou potvrzuje, že mladí lidé v současné době odcházejí z domova později než generace jejich rodičů. Častější je také trend, kdy se jedinec po nějaké době samostatného života ve vlastní domácnosti opět vrací k bydlení se svými rodiči.

Podle Chaloupkové za to můžou ekonomické důvody, případně rozpad manželství. Tato situace tak může typicky nastat v případě, že člověk ztratí zaměstnání a v důsledku toho si nemůže dovolit své vlastní bydlení, případně se z žen po rozvodu stávají matky samoživitelky a v těchto těžkých situacích je návrat k rodině jednou ze strategií, jak se dočasně s ekonomickým nedostatkem vyrovnat.

Pro některé je ale mamahotel natolik pohodlný, že ho nechtějí opustit za žádnou cenu. Pak může docházet k bizarním případům. V Česku byl třeba nedávno odsouzen na pět měsíců vězení čtyřiapadesátiletý muž, který nerespektoval vykázání z domu svých rodičů. I přesto, že měl dům opustit na příkaz policie a tento zákaz potvrdil i soud, neustále kontaktoval a obtěžoval svoje rodiče. Z toho plyne ponaučení, že přílišné mamánkovství se prostě nevyplácí.

PRŮMĚRNÝ VĚK ODCHODU OD RODIČŮ SE V EVROPSKÝCH STÁTECH LIŠÍ VZESTUPNĚ OD SEVERU K JIHU Prosinec 2018 STUDENTA 33

ROZHOVOR

→ ELIŠKA PODZIMKOVÁ

PLEŠOUNI JSOU VYSNĚNÝ PROJEKT Přestože za námi na rozhovor doráží nemocná, nepřechází Elišku pozitivní nálada. S holicím strojkem v kapse rovnou přidává svou trošku do mlýna a při focení navrhuje, že by si pro fotku k Plešounům oholila kus hlavy nebo iluzi alespoň dokreslila. Nápad sice nakonec při diskuzi nad hotovými fotkami házíme do koše, zapálení pro nadcházející projekt se tady ale rozhodně upřít nedá.

Text: Veronika Vimmerová, foto: Štěpán Svoboda

Intenzivně teď pracuješ na Plešounech. Seriál by měl pohádkovou formou přiblížit dětem na onkologii průběh léčby, která je čeká. Co tě dovedlo zrovna k tomuhle formátu?

Plán pomoct malým onkologickým pacientům je ve mně už dlouhou dobu, zatím jsem ale pořád hledala směr, kterým to poslat, aby to opravdu k něčemu bylo. Chtěla jsem trochu vystoupit z běžného procesu neziskovek, které pomáhají všechny podobným způsobem, a vytvořit něco trvalejšího. Seriál má potenciál fungovat nejen dlouhodobě – respektive dokud někdo nevymyslí úplně nový postup léčby –, ale zároveň celosvětově. Dost mi určitě pomohla i osobní zkušenost.

To, že jsem si nemoc sama zažila, mi teď umožňuje porozumět tomu, co ve své hlavě řeší i ostatní děti.

A nakonec vlastně i rodiče. Celý ten projekt je proto velká srdcovka.

Předpokládám, že největší problém je ve strachu z neznámého. Rakovina je velký strašák, o kterém se dočteš všechno možné.

Je to tak. Každý díl Plešounů proto vysvětlí jeden konkrétní problém, se kterým se můžou malí pa­ cienti setkat. Třeba proč jim vypadají vlasy po první chemoterapii a že to nakonec není žádná velká hrůza. Nebo co dělá magnetická rezonance a že vyšetření vůbec nebolí, přestože přístroj působí dost hrozivě a vydává nepříjemný hluk. Celé to bude postavené formou návštěv, v každé epizodě pojedeme za někým, kdo představí konkrétní tematiku – jednou za doktorem, který objasní, co je to vlastně nádor, podruhé domů za samotným pacientem, kde zjistíme, jak to vnímá jeho rodina a třeba i on samotný. Zatím mám témata pro osm dílů, ale uvidíme, jestli mě netrkne ještě něco dalšího.

Aby měl seriál nějakou váhu, bude se muset opírat o relevantní fakta. Pomáhají ti s obsahem sami doktoři?

V první fázi, která se děje teď, mi pomáhá kamarádka z onkologické laboratoře. Řeší scénáře a hlídá, aby byly z hlediska medicíny správně. Až budou všechny díly napsané, zkontrolují obsah nezávisle ještě tři nebo čtyři doktoři, kteří nám okomentují případné nesrovnalosti. I tak ale čekám, že se na seriál objeví negativní reakce dalších lékařů – různí lidé mají často různé postupy, které zastávají. I proto se musíme snažit být co nejméně konkrétní a brát ta témata trochu zeširoka.

Rakoviny je hodně druhů, nemoci jsou dost specifické a to poslední, co bychom chtěli, je mystifikovat děti nebo rodiče a vyvracet jim to, co říká jejich doktor.

Celé to zní jako něco, co nám v českém zdravotnictví zoufale chybí. Pomůže vám s projektem finančně stát?

Zkoušela jsem ministerstvo zdravotnictví. Čekala jsem, až vypíše granty na následující rok, ale celé to ztroskotalo na byrokracii. Problém je v tom, že nemám neziskovku a Plešouni jsou napsaní jen na mě jako na fyzickou osobu. Organizaci bohužel založit nestíhám, ale myslím, že to jde zvládnout i bez toho. Ví o nás i ministerstvo školství, ale tam je situace dost podobná.

Nicméně projekt se jim líbil, a pokud bude dobrý i výsledek, mohli by prý dát seriál do škol jako učební pomůcku. Se soukromými subjekty je zase těžké vyjednávat, aniž bychom jim mohli seriál ukázat. Každý chce vidět výsledek, my přitom potřebujeme zaplatit produkci.

Je nějaká možnost, jak vám s náklady na natáčení pomoct?

Máme jich několik. V pražském Hamleys je možné koupit moje printy, zároveň máme otevřený transparentní účet, kam nám můžou lidé nebo firmy přispět.

Pro své ilustrace potřebuje nějaký základ, kreslit po bílém papíře ji prý moc nebaví. Při svém pobytu v New Yorku dokreslovala fotky z ulic města, nápaditá technika ji proslavila a už s ní i zůstala. Na triku má sérii ilustrací Dokreslené Česko a spoustu dalších projektů pro české i zahraniční klienty.

Aktuálně rozjíždí přípravu seriálu Plešouni, který jednou bude pomáhat onkologicky nemocným dětem. Pomoct můžete i vy, mrkněte na web plesouni.com Prosinec 2018 STUDENTA 35

V listopadu třeba probíhala akce s pojízdnými coffee trucky Kofi Kofi, kde si lidi mohli koupit kávu do speciálních plešounských kelímků. A na budoucí půlrok toho plánujeme víc. V březnu během natáčení se nám budou určitě hodit i dobrovolníci, takže kdyby se chtěl někdo přidat, ať určitě napíše.

Sama sis zkušenost s rakovinou zažila, a to zrovna v šestnácti, v době, kdy většina dětí prožívá nejbouřlivější období v životě. Necítíš se být někdy ochuzená o pubertu, kterou jsi strávila léčením?

Paradoxně myslím, že mi to daleko víc dalo, než vzalo. Negativní věci jsem postupem času vytěsnila z hlavy a víc si vzpomínám na to pozitivní. Když se ti v životě stane takhle zásadní věc, začneš všechno vnímat trochu jinak. Když jsi nemocná, musíš se nějak zabavit, takže začneš dělat věci. Do budoucna si uvědomíš, že máš na všechno jen omezený čas.

Neuvěřitelně mě to sblížilo s rodinou i s kamarády, kteří mi od té doby zůstali až dodnes. Myslím, že ty 36 STUDENTA Prosinec 2018

intenzivní vztahy byly nakonec i jeden z důvodů, proč jsem se vrátila zpět z New Yorku.

V New Yorku jsi žila a pracovala rok a půl, dostat tam job je sen mnoha lidí. Nechala ses ale slyšet, že v Praze jsi šťastnější, protože tady můžeš být na volné noze. V Americe by to nešlo?

Uvažovala jsem nad tím, že půjdu na volnou nohu i tam, ale vůbec si nedokážu představit, jaké by to bylo. Do New Yorku se sjíždějí špičky svých oborů z celého světa, je tam obrovská konkurence. Nějakým způsobem by to šlo určitě nastartovat i tam, ale abych byla upřímná, nechtělo se mi ztratit několik let budováním kariéry v tak velkém městě. Svou roli v tom ale jednoznačně hrál i ten stesk po domově – kdybych tam byla spokojená, asi by mi to tolik nevadilo.

Podnikat v Americe ale není jen tak. Určitě k tomu potřebuješ speciální vízum.

Já jsem měla umělecké vízum, které je jedno

z nejsvobodnějších v Americe. Na tohle vízum do země jezdí sportovci na závody, modelky nebo třeba fotografové a do určité míry si pod ním jeho držitel může dělat, co chce. O povolení si můžeš zažádat i v Česku, nepotřebuješ k tomu žádnou americkou protistranu. Musíš se ale připravit na docela vysoké náklady na právníka.

Jak to funguje?

V Americe tomu říkají petice. Je to soubor dokumentů, který může mít až čtyři sta stran. V nich je napsáno úplně všechno nejen o tobě, ale i o tvé rodině.

Takže je jasné, že aby se všechny ty dokumenty vyplnily správně, opravdu potřebuješ pomoc právníka. Nejabsurdnější ale je, že úřady, kterým všechno odevzdáš, vůbec nezajímá, jaké patláš obrázky. Jde jim hlavně o reference a to, kdy kdo o tobě napsal jaký článek. V jakémkoli jazyce, kdekoli na světě.

Samozřejmě čím jich máš víc, tím lépe. Když jsem dávala žádost dohromady, strávila jsem měsíc a půl jenom tím, že jsem o sobě hledala nejrůznější zmínky na internetu. Ale dá se to zvládnout a za odměnu je pak možné strávit tři roky poměrně svobodného života v USA.

všechno. Nehledě na to, že v takovém svazku neexistuje většina klasických manželských práv.

Máš za sebou spoustu velkých a skvělých projektů.

Napadá tě ale nějaký, který jsi vyloženě pohnojila?

Vyloženě průser mě žádný nenapadá, docela těžce ale snáším tlak té aktuálně moderní hyperkorektnosti a ochranářství, které se řeší na internetu. Bojím se, že jednou udělám projekt, vůbec mě nenapadne v něm hledat nějaký přešlap a on se tam nakonec objeví. Částečně se mi to teď stalo s těmi dobročinnými kelímky na kávu, u kterých mi lidi vyčetli, že nejsou ekologické. Je to sice takový argument neargument, protože kelímky by se stejně vyrobily a prodaly, na druhou stranu mi takových zpráv přišlo docela hodně.

Je mi z toho smutno, ale zároveň ty lidi chápu a říkám si, že mají vlastně pravdu.

I když jsi podle všeho ráda zpátky v Česku, je něco, co ti v Praze chybí a co tu nejspíš nikdy nebude?

Nechci znít jako úplný sluníčkář, ale určitě mi tu chybí multikulturnost. V New Yorku se potkává celý svět a ta energie mě na něm strašně baví – jdeš po ulici, popojdeš dva bloky a jsi v Itálii, popojdeš ještě kousek a jsi v Maroku. Druhá věc jsou pak inovace a možnosti ve veřejném prostoru.

Ve sněmovně teď leží na stole zákon o manželství.

Fandíte mu?

Fandíme! Dokonce jsme se s přítelkyní vyrazily podívat i na poslední jednání do Sněmovny. Byla jsem tam poprvé a musím říct, že jsem si odnesla neuvěřitelný zážitek – lidi se navzájem okřikovali a skákali si do řeči.

Málokdo měl zároveň aspoň trochu věcné argumenty.

Bylo vidět, že zákon budí v lidech emoce, bohužel nejen pozitivní. Během prvních pěti minut se přihlásilo pěta­ dvacet poslanců, kteří se k tomu chtěli vyjádřit. V tu chvíli bylo jasné, že k žádnému hlasování nedojde.

Myslíš, že se zákon v Česku schválí? A pokud by se tak stalo, šly byste do toho?

Jsem hrozně ráda, že k tomuhle jednání vůbec došlo a pevně věřím, že se zákon schválí. Mně osobně jde hlavně o nějaký sociální přístup celé naší republiky.

Kdyby to prošlo, utvrdilo by mě to v tom, že ještě pořád nejsme tak mimo, jak to poslední dobou vypadá z médií.

S Julií jsme zasnoubené, ale registrovat se nechceme.

Ten proces mi přijde dehonestující. Můžeš přijít na úřad pomalu v teplákách, podepíšeš jedno lejstro a to je Prosinec 2018 STUDENTA 37

→ DOBRÉ VYHLÍDKY?

ČÍM SE MILENIÁLŮM DAŘÍ SNIŽOVAT POČTY SVĚTOVÝCH ROZVODŮ

Č

asy se mění. To, co bylo za dob našich prarodičů, ale dokonce i rodičů, nemyslitelné, je dnes běžným jevem. Platí to v oblasti technologií, cestování, ale třeba i v proměně pracovního prostředí. A co teprve ty všemi milované a zároveň nenáviděné vztahy. Právě vztahy tvořily v historii jednou z kapitol, které se společenské konvence týkaly nejvíce. Při zhlédnutí filmu Jana Eyrová si asi všichni klepeme na čelo. Jenže kdyby minulé generace vstaly z mrtvých, klepaly by si na čelo rovněž. Vývoj doby jednoduše neovlivníme.

Fakt, který ovšem zůstane beze změny minimálně do té doby, než se z nás stanou naprogramovaní roboti, je ten, že vztahy jsou nesmírně důležitá součást lidského života. Nemůžeme být šťastní, pokud

38 STUDENTA Prosinec 2018

jsme čtyřiadvacet hodin denně sami. A co víc, vztahy považujeme za jakousi jistotu. Každý z nás potřebuje někoho, komu se může vybrečet na rameni. Důležitost vztahů potvrzuje i koučka a mentorka Nikola Šmorancová Šraibová. „Mladí lidé musejí především vidět, že v ně někdo věří, a cítit emocionální podporu.“ Mnoho z nich má dojem, že tuto podporu může nalézt právě v konzervativním institutu, jímž je manželství.

Přestože část párů plánuje žít takzvaně na hromádce, dle průzkumu centra Pew Research jde o menšinu, a to o jednu čtvrtinu mileniálů. Pětasedmdesát procent se chystá jednoho dne říct manželství „ano“.

Jedná se o slušné skóre při zvážení faktu, že současná společnost lpí na konzervativních hodnotách stále méně a méně.

Text: Nicole Gawlasová

Před několika málo měsíci přišlo Světové ekonomické fórum s informací, že naše generace snižuje míru rozvodů.

Průzkum se sice zabýval jen americkými vrstevníky, avšak při důkladnějším prozkoumání Českého statistického úřadu zjistíme, že výsledky lze se stejnou úspěšností aplikovat i na mladé lidi u nás. Co ale stojí za pozitivními čísly? Opravdu z nás vyrostli neuvěřitelně věrní jedinci, nebo bychom měli hledat důvody jinde?

ČÍM POZDĚJI, TÍM LÍP

Pojďme se ale podívat na oblast, v níž se přístup mileniálů liší. Jsme inovativní generace, což se odráží i ve skutečnosti, že jsme nastolili trend pozdějších sňatků.

Předešlé generace měly v našem věku už dávno snubní prstýnky a vedly rodinné životy. Že vás taková představa děsí? Nejste sami. Jak zjistila americká studie The Knot 2017 Real Wedding Study, tamější aspiranti na manželství odkládají samotnou svatbu až na věk okolo třiceti let – nevěstám je v průměru 29,2 a ženichům 30,9 let. A v kolika letech se do chomoutu ženou Češi? Loni, tedy v roce 2017, byla dle ČSÚ čísla vypovídající o průměrném věku následující: ženy 29,8 a muži 32,2 let. Pro srovnání uveďme, že v roce 1960 se hodnoty pohybovaly řádově o desítku níže.

V čem spočívá odkládání sňatků, zřejmě tušíme.

Naši prarodiče neměli takové možnosti, jaké máme dnes my. Málokdo studoval vysoké školy, které otevírají dveře k pohádkovým kariérám. Málokdo cestoval a nebyl téměř doma. Ale především, málokdo měl tak finančně náročný život, jako máme teď my. Jak dokazuje další výzkum od Pew Research, tuto pravdu si moc dobře uvědomujeme. Téměř 30 % z našich vrstevníků se nežene do vážnějších vztahů, protože se necítí být finančně připraveno. I proto zůstáváme bydlet u rodičů co nejdéle, a neprávem tak býváme označováni za pohodlné generace využívající mamahotelů.

Na druhou stranu, buďme čestní a přiznejme si, že i ne/zralost hraje roli. Téměř 26 % mileniálů si přijde příliš mladých na zakládání hnízda. Jednoduše řečeno, nechceme se okrást o bezstarostné mládí, díky němuž si můžeme „sobecky“ užívat života.

Právě na to, jaká je reálná představa sňatku před pětadvacátým rokem života, jsme se zeptali vysokoškoláků. K jakému závěru jsme došli? Majoritní část se shodla na odpovědi, že vize brzkého uzavření manželství reálná je, ale pro ně osobně nikoli. Výsledek dokazuje, že proti vážným vztahům v útlém věku nic nemáme, ale jejich součástí být rozhodně nechceme.

Mezi specifické faktory, které ovlivňují naši generaci při navazování vztahů, patří i neustále rostoucí vybíravost. Na své okolí jsme příliš nároční a v záležitosti výběru partnera to platí dvojnásob. Je ale, čemu se divit, když se dennodenně topíme v záplavách dokonalých fotek na Instagramu? Než se nám někdo v reálném světě vůbec zalíbí, trvá to určitou dobu. A pokud už nějaký vztah navážeme, nevadí nám ukončit jej hned, jakmile ten druhý přestane splňovat naše představy.

dvacetiletý Mirek. Abychom ale setrvali u negativních zpráv co nejkratší dobu, zdůrazněme, že výše uvedené číslo je nejnižší za posledních patnáct let. A právě tyto kladné výsledky máme na svědomí my, mladí.

Možná si říkáte, jak svobodní lidé mohou ovlivňovat míru rozvodů? Jenže často se vysvětlení skrývá tam, kde bychom jej hledali nejméně. Philip Cohen, americký profesor sociologie, vysvětluje, že mileniálové se rozhodli změnit přístup k manželství a dělat věci odlišně než předešlé generace. Že bychom si naše předchůdce vzali za vzor, jenž není hodný následování?

Baby boomeři, tedy lidé narození po druhé světové, vstupovali do manželství velmi brzy. Všichni automaticky směřovali k založení rodiny hned po dosažení nutného minimálního vzdělání. Nemůžeme popřít, že výrazným faktorem, který determinuje náš postoj ke vztahům, jsou nynější studijní a pracovní příležitosti.

Ale co když nás opravdu ovlivnily i nefungující vztahy minulých generací? Co když jsou pro nás rozvedená manželství našich prarodičů odstrašujícím příkladem? Možná se opravdu bojíme jen opakování jejich chyb. Proto se chceme nejprve zaměřit na sebe. Pracovat na své kariéře, ale i na seberozvoji, plnit si své sny a teprve pak začít uvažovat o závazcích. Sečteno podtrženo, snižující se míra rozvodů je důvodem k oslavě. I když pozitivních výsledků je dosaženo tak trochu oklikou.

INZERCE

www.pracevtdk.cz

1.

2.

3.

OBAVY PO RODIČÍCH

Stejně tak obvyklé je ale i rozvazování manželských smluv. Konkrétně v České republice se předloni rozpadlo pětačtyřicet procent svazků. Nad číslem se pozastavují i mladí, kterých se daná problematika zatím osobně netýká. „Ačkoli rozvod považuji v dnešní době za běžnou věc, toto číslo je opravdu alarmující,“ potvrzuje

SM000180-1

Vyrábíme špičkové komponenty, které jsou v elektronice všude kolem Vás.

Získej praxi od nejlepších již při studiu

Napiš s námi závěrečnou práci a odměníme Tě až 30.000,- Kč Jsi absolvent? Uděláme z Tebe profíka!

→ SUPERMAN NENÍ O MOC LEPŠÍ NEŽ BARBIE

MUŽSKÉ A ŽENSKÉ PROBLÉMY SE OD SEBE ZASE TOLIK NELIŠÍ

K

dyž se mluví o poruchách příjmu potravy, většinou si každý vybaví vyhublou puberťačku, podle nutriční terapeutky Šárky Jakešové z psychologického centra Anděl se ale není co divit. „Nejviditelnější z poruch je mentální anorexie. Ta se týká častěji žen než mužů. Asi z toho důvodu ve společnosti panuje názor, že poruchy příjmu potravy jsou výhradně ženská záležitost. Mužské a ženské tělo však funguje velmi podobně.“ Asi právě proto žije tolik lidí v domněnce, že mužů se týkají tyto poruchy jen okrajově, nebo dokonce vůbec.

40 STUDENTA Prosinec 2018

Není to však jediný důvod. Další nabízí Klára Gelnarová, která léta pracovala s lidmi nemocnými některou z poruch a nyní vede své vlastní terapeutické centrum. „Muži se často za své potíže s potravou nebo vzhledem stydí a s nikým o nich nemluví. Mezi ženami je naopak populární se bavit o zdravém životním stylu, o hubnutí nebo třeba o tom, co která vaří. Pokud navíc žena začne trpět některou z poruch příjmu potravy, dřív nebo později se svěří kamarádkám.“ A to podle Gelnarové muži neumějí. Typická chlapská debata se netočí okolo jídla a diet, protože diety jsou přece pro ženské. „Muž, který začne trpět například anorexií, má pocit,

Text: Magdalena Hlízová

Na sociálních sítích se to poslední dobou jenom hemží obrázky žen, které jsou pyšné na svoje strie, celulitidu a vůbec na celé to svoje nedokonale dokonalé tělo. Proč ale nejsou muži, kteří nosí svoje chlupaté nohy s hrdostí?

Jaký je rozdíl mezi vnímáním sebelásky mezi ženami a muži? A můžou muži trpět poruchami příjmu potravy?

že tím ztrácí svoje mužství. Nesvěřuje se svému kamarádovi. Jakákoli debata na toto téma je pro něj tabu,“ dodává psychoterapeutka. „Když si muži uvědomí, že je potřeba s nemocí něco dělat, většinou se snaží problém řešit svépomocí. Hledají na internetu, píší anonymně do různých poraden. Termín na terapii si ve srovnání s ženami domlouvají daleko méně. Raději hledají informace, které jim můžou pomoci, a u toho zůstávají v bezpečí anonymity. V rámci své praxe se sice setkávám s muži, kteří se s poruchami příjmu potravy potýkají, oproti ženám jich je ale minimum,“ vysvětluje Klára Gelnarová. Myslí si taky, že u mužů nejsou největším problémem změny, které jejich nemoc s tělem dělá, daleko horší je prý přijmout fakt, že nějaká nemoc vůbec existuje.

PŘEHNANÁ FORMA SEBELÁSKY

Poruchy příjmu potravy ale nejsou jen o nekontrolovatelném hubnutí. Existuje i nemoc zvaná bigorexie, která nutí lidi do zbláznění budovat svalovou hmotu. Ta už je, na rozdíl od anorexie, častěji mužskou nemocí. „Vezměte si třeba takového kulturistu, ten trpí opravdu přehnanou formou sebelásky. Většinou se jeho závislost na cvičení a látkách podporujících růst svalové hmoty projevuje dost podobně jako závislost na drogách.

Když takový člověk například vynechá cvičení, je opravdu hodně podrážděný, nervózní a má výčitky svědomí.

Bigorektici většinou nekomunikují ani se svými rodinami, protože rodinná oslava, dovolená nebo jiné akce jim neumožňují držet přesný cvičební plán,“ objasňuje Klára Gelnarová.

Ač se to může zdát s podivem, lidé trpící bigorexií často nejsou žádní svalovci. Jejich stravu totiž z velké části netvoří nic jiného než chemické koktejly na bázi bílkovin, aminokyselin nebo anabolických steroidů.

Tím trpí nejen jejich tělo, které si tvoří velké tukové zásoby, ale hlavně oni sami. Fakt, že místo nabírání svalů tloustnou, v nich vyvolává deprese a to vede k dalšímu cvičení a nejedení. Nejen bigorexie, ale všechny poruchy příjmu potravy jsou zamotaný kolotoč, ze kterého se hodně špatně dostává.

ČÍM LEHČÍ, TÍM RYCHLEJŠÍ

Když se vrátíme k poruchám všeobecně, dá se říct, že mnohem častěji postihují muže s homosexuální orientací – a to hlavně proto, že homosexuálové jsou velmi citliví na tlak okolí. V hlavách mnohých z nich je navíc neustále zapnutý majáček „normálnosti“, který se za každou cenu snaží přibližovat ke společenským vzorům a usiluje o to, aby je okolí vnímalo pozitivně.

Další ohroženou skupinou jsou možná trochu překvapivě sportovci. Ale tentokrát se nebavíme o namakaných chlapech z posilovny, jako spíš o vrcholových závodnících. Většina jich často drží různé diety, které jim před závody pomáhají k lepším výkonům nebo

k požadované váze. Když pak zjistí, že s méně kily se skáče nebo třeba plave daleko rychleji, diety se můžou stát normálním stavem. A od diet už je to k anorexii docela kousek. „Když muži začínají řešit svou váhu, není dieta to první, po čem sahají. Muži milují jídlo, dokonce existují situace, kdy oslavují své pivní pupky nebo břicha z dobrého jídla.

Raději proto na sebe začnou být tvrdí a cvičit,“ osvětluje Klára Gelnarová mužský přístup k redukci hmotnosti. Spousta lidí si myslí, že když bude tři čtvrtiny roku kašlat na správnou výživu, pár měsíců diety to změní.

V tom by se ženy od mužů měly učit. A nejen v tom.

Spousta žen má pocit, že muži svůj vzhled neřeší, a podle Šárky Jakešové je na tom něco pravdy. „Muži často kila navíc neřeší. Obvykle je napadne, že by s tím měli začít něco dělat, až když se u nich objeví zdravotní potíže,“ vysvětluje terapeutka.

SMÍŘIT SE SE SVÝM TĚLEM

Největším problémem lidí trpících poruchami příjmu potravy je neschopnost smířit se se svým tělem.

Trochu paradoxně pak může jejich přemýšlení napravit právě těžká nemoc. Lidé, kteří prošli třeba anorexií, mají podle Kláry Gelnarové zvláštní druh sebelásky. „Je to přirozený vývoj událostí. Honba za dokonalostí ženy i muže vysiluje, unavuje, východiskem je rozvolnit, přijmout se, mít rád své tělo, ať je jakékoli.“ A má pravdu, skoro všechny ženy, které mají na Instagramu záplavu fotek svých nedokonale dokonalých těl, dříve trpěly například anorexií. Otázkou je, jestli jejich fotky znamenají, že opravdu přijaly samy sebe.

U mužů nejsou podobné příklady ani zdaleka tak časté. Možná je to tím, že opravdu neradi mluví o svých problémech nebo to nemají zapotřebí.

A hlavně – muži sebelásku vnímají úplně jinak než ženy. U jemnějšího pohlaví často dominuje vzhled.

U mužů je to však jinak. „Zdrojem sebehodnoty je pro ně to, jak se jim daří zajistit jejich rodinu. Muži se oceňují a mají rádi na základě zdolaných met a výzev,“ popisuje Klára Gelnarová.

Obě terapeutky se shodují na tom, že nejzásadnější spouštěč všech problémů tkví ve výchově, a to u obou pohlaví. Dívky jsou podle nich vedeny k tomu, aby byly krásné a chytré, chlapci naopak musejí být silní. Právě v dětství začínají všechny psychické nemoci zapouštět kořeny. Proto chlapci, kteří se musejí před společností překonávat, často trpí bigorexií. Mají pocit, že když budou mít svaly, všechno zvládnou. U dívek to ale u vzhledu funguje podobně – krásná, chytrá a hubená holka je přece vždycky úspěšná. A svůj díl viny na tom jistě mají i klasičtí dětští hrdinové. Malé holčičky vyrůstají vedle panenky Barbie, která je nezdravě hubená a s opravdovou ženou nemá mnoho společného. Malí kluci zase berou jako své vzory akční superhrdiny, vojáky a další namakané týpky.

PŘEVLÁDÁ NÁZOR, ŽE PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY JSOU VÝHRADNĚ ŽENSKÁ ZÁLEŽITOST Prosinec 2018 STUDENTA 41

„zaplatit“. V tu chvíli vám systém ukáže dlouhý nos v podobě hlášky „vaše karta není akceptována“.

Všem těmto e-shopovým manýrům se souhrnně říká geoblocking. Proces, kdy vám někdo odmítne přijmout kartu na základě místa vydání nebo nedovolí zaslat balík do země, ve které žijete, je už ale v EU minulostí. Legislativa všechny formy geoblockingu od 3. prosince zakazuje.

ŠPATNÉ DÁRKY, ŽÁDNÉ DÁRKY

ON-LINE JEŽÍŠKA UŽ GEOBLOCKING NEZASTAVÍ

Přestože nejlepší dárky jsou ty lokální, předvánočním nákupům na internetu se nejspíš vyhne málokdo z nás.

Podle průzkumů koupíme v Česku přibližně třetinu vánočních dárků přes internet, u mileniálů roste číslo dokonce na dvě třetiny. I když si to často ani neuvědomujeme, nakupování v e-shopech má svá rizika. Před některými už nás ale dokážou ochránit nařízení Evropské unie.

M

ADVERTORIAL

ožná jste to už sami zažili nebo o tom alespoň slyšeli – mluvíme o situaci, kdy chcete koupit třeba lístky na koncert v Berlíně, ale mezinárodní e-shop vás automaticky vrací na vaši národní verzi webu, kde jsou vstupenky výrazně dražší. Odborně se tomu říká geoblocking. Před třemi lety nediskriminovalo svou klientelu na bázi zeměpisné polohy nebo země původu jen alarmujících 37 procent evropských e-shopů.

Systém vás tak znevýhodňoval jen proto, že IP adresa vašeho počítače se nacházela třeba v Brně.

Podobný princip fungoval i v případě českých platebních karet a i ten možná znáte – po zdlouhavém hledání dárku, porovnávání cen a kvality, zvažování, jestli je to to pravé, kliknete zpocení a vyčerpaní na

BEZPEČNOST PŘEDEVŠÍM

Bezpečnost na internetu je pro evropské instituce prio­ rita už delší dobu a postupně ji vštěpují i jednotlivým obchodníkům a uživatelům. Čas od času se ale může i těm nejobezřetnějším z nás stát, že vynalézaví internetoví zlodějíčci získají data o naší kartě, často skrz e-shop s nezabezpečeným platebním portálem. Jen Česká obchodní inspekce jich odhalila za poslední rok 131.

Nezabezpečený portál ještě ale automaticky neznamená vybrakovaný účet. Od minulých Vánoc díky evropské legislativě nezaplatíte kartou na internetu bez toho, abyste použili další bezpečnostní prvek: druhé heslo, dvoufázové telefonické ověření nebo třeba otisk prstu, nakupujete-li přes smartphone. Při úniku karetních dat je tento prvek pro váš účet a vaše peníze nepostradatelný – podle studie kyberbezpečnostní společnosti Symantec zabrání až 80 % potenciálních krádeží.

NEVYŽÁDANÁ POŠTA JE MINULOSTÍ

Byly doby, kdy se váš e-mail po nákupu v e-shopu začal hemžit spamy a marketingovými nabídkami.

I tohle je už díky legislativě EU minulost. Díky GDPR máte jistotu, že s vašimi osobními údaji nebude nikdo nakládat jinak, než si sami přejete. Bez souhlasu proto například vaše údaje nikdo nesmí přeprodat dalším obchodníkům.

Text: Magdalena Frouzová

→ VÁNOCE PŘES INTERNET, ALE V KLIDU

Naše národní kontrolní úřady boj proti „on-line šmejdům“ znají už dlouho. Nyní ale může Česká obchodní inspekce zasáhnout i proti e-shopu ve Francii, který si od českého zákazníka nechal zaplatit a pak poslal záměrně závadné nebo nekvalitní zboží. To se hodí speciálně před Vánocemi, kdy se některé zboží – typicky elektronika – v Česku vyprodá již na konci listopadu a jediná alternativa bývá v zahraničí.

Podobná situace nastává, pokud vám zboží z e-shopu nedorazí vůbec. Jestliže obchod sídlí v zemi Evropské unie, můžete na provozovatele podat stížnost přes Českou obchodní inspekci. Ta sice kontroluje e-shopy pomocí tzv. mystery shoppingu už delší dobu, od loňska však není vázána národními hranicemi, takže může operovat po celé Evropě. V případě odhalení podvodu může omezit k danému e-shopu přístup, udělit vysoké pokuty, nebo dokonce zablokovat či smazat celou doménu.

42 STUDENTA Prosinec 2018 SM000212

Tip Buďte zdravě obezřetní a používejte selský rozum. Evropská unie toho dělá v oblasti tzv. e-commerce a bezpečnosti na internetu poměrně hodně. Přesto je potřeba se chovat zodpovědně. Při objednávání se podívejte na popis zboží i recenze, a pokud žádné nemá, produkt nekupujte. Když volíte typ doručení, myslete na to, že před Vánoci stejným způsobem nakupuje několik desítek milionů lidí po celé Evropě – zásilky se tak oproti itineráři uvedenému v e-shopu pravidelně opožďují. Při platbě zkontrolujte, zda je připojení zabezpečené – když není, svítí u adresy červený vykřičník. Pokud jste u plateb ještě nenajeli na systém dvoufázového ověření, zajděte si do banky. Kartu s funkcí 3D Secure, která ověření při platbě na internetu vyžaduje, už dnes banky vydávají automaticky. A když dárek přijde, dejte si nějaký čas na jeho zabalení, ať neskončíte jako osm procent českých mužů, kteří to každý rok nestihnou.

→ ODPOSLOUCHÁVÁ NÁS FACEBOOK?

KAM SE SCHOVAT VE SVĚTĚ INTERNETU Facebook je dobrým přítelem většiny z nás. Trávíme s ním hodiny času, lajkujeme, píšeme zprávy, sdílíme a komentujeme. Skoro si nepamatujeme, co všechno jsme dnes ohodnotili palcem nahoru nebo srdíčkem. Ale ruku na srdce, snad každý zažil situaci, kdy se z nejlepšího kámoše stal úhlavní nepřítel. Pokud nás to čeká i v případě Facebooku, můžeme si jen pogratulovat. Nikdy jsme si nehýčkali zrádce více než teď.

S Text: Andrea Soukupová, Aneta Haushalterová

tím, že se naše historie prohlížení, komentáře a nahrané fotky ukládají, tak nějak počítáme.

Jenže využívání předních kamer a odposlouchávání je už trošku moc, ne? Nejsme přece žádní zločinci ani drogoví dealeři, které by měl někdo dostihnout. Takové technologie by nás možná nadchly, pokud by je využíval Semir Gerkhan z Kobry 11. V osobním životě bychom si je asi rádi nechali ujít. Jenže máme vůbec na výběr?

VÁŽNĚ NÁS SLEDUJE?

Pamatujete si na Anthonyho z Nizozemska? Ten si nechal ukrást mobil, aby mohl potají sledovat zloděje i to, jaký perfektní výlet po Evropě svému iPhonu zařídil.

Je obdivuhodné, že existují technologie, které pomáhají dopadnout zločince, jenže každá mince má svůj rub a líc.

V dobrých rukou pomáhá, v jiných se může stát nebezpečnou. Pokud se bojíte, že vás někdo sleduje přední kamerou, jako to dělal Anthony, jednoduše ji přelepte.

Jenže co s odposloucháváním? Můžete se třeba stavět na hlavu, i tak nezjistíte, jestli váš technologický miláček náhodou nehltá každé vaše slovo.

Na myšlenku odposlouchávání Facebookem upozornila profesorka Burnsová, která se zabývá mediální komunikací na University of South Florida. Otestovala to na jednoduchém příkladu. Mluvila o svém přání vyrazit na dovolenou na safari. Sama tuto destinaci záměrně nevyhledávala a na internetu nezanechávala žádnou psanou stopu. Krátce poté se jí začaly objevovat reklamy na články, které se týkaly této exotické dovolené. Následovali ji další uživatelé, kteří se připojili do experimentu – tvrdili, že výsledky byly totožné.

Vyzkoušejte to i vy. Zapněte si Wi-Fi a polemizujte o tom, jaké by to bylo jezdit v novém autě, koupit si dům nebo požádat o ruku (imaginární) polovičku.

Třeba se následující den objeví tipy na nový bejvák nebo prstýnky s diamantem.

MARK ODPOSLOUCHÁVÁNÍ ODMÍTÁ

Zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg odposlouchávání razantně odmítá. Na jeho stranu se staví také Kamil Malinka, který se ve svých publikacích zabývá sociálními sítěmi a ochranou osobních údajů: „Na odborné úrovni jsem nezaznamenal cokoli průkazného. Na osobní

ZAPNĚTE SI WI-FI A POLEMIZUJTE O TOM, JAKÉ

BY TO BYLO JEZDIT V NOVÉM AUTĚ NEBO SI KOUPIT DŮM Prosinec 2018 STUDENTA 43

úrovni si myslím, že Facebook odposlouchávání ani nepotřebuje.“ Navíc dodává, že díky nařízení GDPR je možné uložit tak vysoké sankce, které by v případě zneužívání osobních údajů pocítily i mezinárodní korporace.

Odposlouchávání zpochybňuje také Radek Holý z Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost – NÚKIB: „Facebook má tolik uživatelů, že náklady na vyhodnocování jejich odposlechu by pravděpodobně vysoce překročily zisk z analýz běžných rozhovorů. Je pravda, že Facebook má cílené reklamy, ale ty se získávají jiným způsobem.“ Je tak možné, že lidé, kteří se zapojili do testování odposlechu, si k experimentu zkrátka vybrali věc, která je opravdu zajímá, a v minulosti si ji už prohlíželi. Právě zhlédnutí internetových stránek se lehce vyhodnocuje společnostem, které pak na vás cílí reklamu.

DĚSIVÉ PATENTY

I přes tvrzení odborníků však zahájení odposlechu přes smartphone není až takový problém. Právě Facebook si totiž nechal patentovat způsob, jak mikrofon vzdáleně zapnout. Aktivace má být jednoduchá – pomocí neslyšitelného zvukového signálu, zakomponovaného do televizních reklam a dalších zvukových 44 STUDENTA Prosinec 2018

stop. Vše je detailně popsáno v patentní přihlášce US 20180167677. Podle Zuckerberga ale můžeme být klidní. Sociální síť neplánuje vynález vyzkoušet v praxi.

Pouze si nepřála, aby s takovým nápadem přišla dřív konkurence, která by ho mohla zneužívat.

Největším přínosem této technologie by měla být lepší analýza a následné statistické zpracování „konzumace“ reklam. Chytrý mobil by poslouchal, jestli při přestávkách ve filmech přepínáte kanály, zeslabujete zvuk nebo je zkrátka přečkáte.

Jenže Facebook „boduje“ dál. Právě 15. listopadu byl uveřejněný nový patent, který by se jistě hodil i FBI. Jedná se o on-line systém, který umí rozeznávat osoby na fotografiích ve vaší blízkosti. Dokonce by měl identifikovat i jednotlivce, kteří nemají profil na sociální síti.

Pokud se vyfotíte s babičkou, vyškolený model vyvodí ze svých dostupných informací příbuzenský vztah.

Domněnku si uloží, aby si mohl dál vytvářet kvalitnější obrázek o domácnosti a shromažďovat více demografických dat. Taky se těšíte, že Facebook bude vědět dříve než vy, že máte nový vztah? Nebo že ho už nemáte?

VÍC ÚDAJŮ, VYŠŠÍ ZISKY

Pořád si lámete hlavu nad tím, k čemu vaše oblíbená

sociální síť potřebuje vědět, o čem mluvíme a co máme rádi? Je to především kvůli reklamám a spokojenosti inzerentů. Pravdou je, že FB už dávno ví, kterou značku milujete, s kým kamarádíte i jakého politika nesnášíte – a to jen kvůli vaší aktivitě. Tyto a další informace využívá pro lepší cílení reklam. Díky tomu vidíte relevantnější nabídky a tipy na produkty, které vás zajímají.

A tím pádem taky více kupujete. Obchodníci jásají nad zisky a s radostí platí za další reklamy.

Sami se můžete podívat na to, co si o vás Facebook myslí a proč vás určité společnosti pořád pronásledují. Specifikaci své osoby naleznete na www.facebook. com/ads/preferences. Dozvíte se, jaké obchody máte údajně rádi, které technologie vás fascinují, co jíte a pijete, jaké máte koníčky, životní styl i na jaké reklamy jste už reagovali. Pokud se vám některý z přiřazených „zájmů“ nebude líbit, můžete ho jednoduše odstranit.

Tím byste měli omezit reklamy daného typu.

DVAKRÁT MĚŘ, JEDNOU ŘEŽ

Sociální sítě ale nejsou jediní špioni v okolí. Možná daleko horší jsou nenápadné aplikace, které si instalujete. Facebook, Twitter i Instagram jsou pod velkým dozorem, to se však nedá říct o neznámých aplikacích z pochybných zdrojů. V dnešní uspěchané době si přejeme mít všechno hned, a pokud se nám něco líbí, okamžitě jednáme. Během sekundy si stáhneme novou hru a ani se nezajímáme, k čemu jsme při instalaci udělili souhlas. To je velká chyba. Než cokoli nainstalujete do svého mobilu, pečlivě si přečtěte, jaká oprávnění po vás aplikace vyžaduje. Pokud žádá něco, co ke své funkci očividně nepotřebuje, raději ji nepoužívejte.

Mohli byste za její užití zaplatit více, než získáte.

Jednou z možností, jak chránit své soukromí, je zkontrolovat aplikace, které používáte, ať už na Facebooku, nebo mimo něj. Podívejte se na přidělené přístupy a programy s podivnými požadavky raději odinstalujte.

Pokud chcete mít jistotu, že vaše hovory budou v přítomnosti telefonu vždy soukromé, poohlédněte se po aplikacích, které umějí jeho mikrofon blokovat. Záleží samozřejmě na vás, jestli jim budete důvěřovat.

V době chytrých technologií je celkově nejlepší ochranou střídmost ve sdílení informací. Na to upozorňuje i Kamil Malinka: „Sociální sítě mohou být dobrý sluha, ale zlý pán. Hlavním rozdílem oproti běžnému životu je jejich dosah. U piva vše sdělíte bandě čtyř kamarádů a zvědavé slečně od vedlejšího stolu, na sociální síti ty počty mohou být diametrálně odlišné.“ Žijeme v on-line světě, který čítá řadu rizik. Od zneužití osobních údajů, kyberšikany až po ovlivnění profesního i osobního života nevhodným chováním.

Na druhou stranu určitá míra otevřenosti nemusí škodit, je to však velmi individuální. „Úplně uzavřené profily vzbuzují zvědavost a lákají k prozkoumání více než ty, které zveřejňují, dejme tomu, prosby o adopce zvířat,“ uvedl Radek Holý. Neuškodí vám, pokud se podělíte

o to, kde vám chutnal oběd. Spíše si dávejte pozor na citlivé údaje, které by mohly být zdrojem vydírání.

UTAJENÉ TĚHOTENSTVÍ

Jestli se dá před marketingem firem úplně schovat, testovala socioložka Janet. Už dlouho ji rozčilovalo, že se stále více omezuje její soukromí. Provedla proto experiment, jehož výsledky otiskli v deníku The Times. Rozhodla se, že své těhotenství utají před internetem a jeho analýzami chování uživatelů.

Podle zprávy Financial Times je identifikace budoucí maminky stejně cenná jako zjištění věku, pohlaví a bydliště dvou set osob. I proto existují dokonce systémy, které umějí odhadnout trimestr, ve kterém se žena nachází. Období těhotenství je pro ženu v jistém smyslu stěžejní – životní změna vytváří nové nákupní vzorce, kterými se bude pravděpodobně řídit mnoho dalších let.

Janet se nechtěla stát terčem marketingových pobídek, a tak při nákupech používala pouze anonymní prohlížeč. Na svůj experiment upozornila i všechny známé – když jí strýc na Facebook napsal blahopřání k těhotenství, zareagovala nekompromisně: vymazala nejen celé vlákno, ale okamžitě ho i vyhodila z přátel.

Dokonce ani „soukromé“ zprávy na sociálních sítích nepovažovala za úplně soukromé. Věděla, že už při zřizování účtu dala souhlas se zpracováním dat a osobních údajů.

V úvahu nepřipadaly ani platby kartou. Po několika nákupech, při kterých uplatňovala svou anonymní taktiku, se však objevilo varování, že její chování bylo vyhodnoceno jako podezřelé a obchod je povinen tuto informaci hlásit příslušným orgánům.

Experiment se tedy sice povedl ve smyslu, že Janet až do porodu své těhotenství skutečně utajila, ale nakonec na ni bylo uvaleno podezření z nezákonných aktivit. Což dokazuje, že vyhnout se sledování přes internet není rozhodně nic jednoduchého.

PRODUKTEM JSME MY

Z ekonomického hlediska je jasné, že Facebook si nějakým způsobem vydělávat musí – založení profilu i jeho využívání je prozatím zcela zdarma.

Získáváte tedy jedinečnou příležitost se družit, na oplátku ale odevzdáváte informace, které jsou využívány právě k dosažení zisků. Uživatelé by si měli uvědomit, že jsou zbožím, které sociální sítě dál prodávají společnostem. Nabízí se otázka, zda budou mladší generace tušit, co znamená skutečné soukromí. Možná jednou dospějeme do bodu, kdy budeme závidět našim babičkám, že stávaly frontu na banány a obchodníci neměli ponětí, kdo jsou, jaký mají příjem nebo záliby. A třeba se nám zasteskne i po době, kdy jsme neměli telefon a své zážitky prožívali naplno, nikoli zprostředkovaně díky technologickým vymoženostem.

NEŽ COKOLI NAINSTALUJETE DO SVÉHO MOBILU, PEČLIVĚ SI PŘEČTĚTE, JAKÁ OPRÁVNĚNÍ PO VÁS APLIKACE VYŽADUJE Prosinec 2018 STUDENTA 45

→ ZA STUDIEM DO BRITÁNIE

PROČ ANO/NE (ZAŠKRTNI) 1. DREAM JOB ZAJIŠTĚN

Můžu si to dovolit? No jasně!

2. PLACENÁ PRAXE JE JASNÁ VĚC

STUDENTSKÁ PŮJČKA:

Absolventi zahraničních univerzit mají až o polovinu větší šanci najít si práci nejen skvělou, ale i v oboru. A taky rychle – až 95 % těch, co studovali v Británii, si svůj dream job nachází už do půl roku po škole.

V Británii se nestuduje jako u nás ze starověkých encyklopedií plných teorie.

Součástí většiny oborů je i praxe, a to většinou placená, s diplomem si tak odnesete i použitelné praktické znalosti a dovednosti z mezinárodního pracovního prostředí.

3. ANGLIČTINA JAKO OD MAMINKY

Umíte-li dobře anglicky, otevírá se vám celý svět plný globálních byznys partnerů, kamarádů odkudkoli a života bez hranic států nebo kontinentů. A to by bylo, abyste se anglicky nenaučili, když ji budete dennodenně používat ve škole i mimo ni.

4. ZÁPLAVA ŠŤAVNATÝCH OBORŮ

Business Management, Právo nebo Computer Science můžete studovat i v Praze nebo v Brně.

Ale takové obory jako Event Management, Fashion Marketing nebo Games Design & Development u nás nenajdete. Británie nabízí přes 40 tisíc studijních oborů, takže je opravdu z čeho vybírat.

ADVERTORIAL

5. S TITULEM DO CELÉHO SVĚTA

Ne všude na světě znají a uznávají české univerzity, ty britské mají oproti tomu ale hodně prestižní renomé. A to vám může jednoduše pomoct otevřít leckteré dveře, které by jinak zůstaly zavřené.

46 STUDENTA Prosinec 2018

Pokud počítáte každou korunu a už pomalu otáčíte stranu s tím, že si studium v zahraničí stejně nemůžete dovolit, máme dobrou zprávu – studenti z EU mohou svoje studium financovat pomocí studentských půjček od britské vlády, čehož využívá i většina místních. Na jídlo nebo na nájem si pak jednoduše vyděláte nějakým zajímavým part-timem a máte vystaráno.

1.

2.

Nic nesplácíte dřív než následující rok po ukončení studia.

Splácíte pouze v případě, že váš příjem přesahuje 62 tisíc korun měsíčně (v UK) – a pokud kdykoli klesne, zastaví se i splácení.

3. Výše splátek závisí na vašem příjmu – ročně tak splácíte 9 procent (bakalář) nebo 6 procent (magistr) z rozdílu, který vyděláte nad roční hranici 25 tisíc liber.

4. Pokud se přesunete zpátky do Česka, stanovuje se výše splátek podle úrovně příjmu u nás, což je minimálně 37 tisíc korun měsíčně*.

5. Po třiceti letech je jakýkoli nesplacený zůstatek anulován. *Při kurzu 30 korun za libru.

→

Irena Šmitáková BA (Hons) Visual Effects and Motion Graphics

Nápad odjet studovat do UK jsem dostala na jedné noční směně v hotelu, kde jsem v tu dobu pracovala. Pamatuji si to ráno, kdy jsem pak vkročila do kanceláře Unilink a kde na mě udělali neuvěřitelný dojem. Všechno se pak odehrálo tak rychle, že jediné, co jsem stíhala, bylo sbalit kufry, rozloučit se s rodinou a přáteli a nastoupit do letadla. Studium v UK mi nabídlo neuvěřitelné možnosti. Už ve druhém ročníku jsem měla možnost pracovat ve studiu Animortal jako Junior Compositor a to mě hodně nakoplo. Nebudu lhát, nebyla to žádná pohádka, ale veškerá práce, úsilí, čas, peníze a disciplína se nakonec vyplatily.

Studium v UK mě tak dostalo mimo jiné až do Moving Picture Company, která pracovala třeba na Harrym Potterovi, Hře o trůny nebo na Jamesi Bondovi. Já sama se teď podílím na Lvím králi, kterého uvidíte příští rok v kinech!

→

→

Sabina Zikmundová BA (Hons) Business, Human Resources Management & Public Relations

Toužila jsem po mnohem větších výzvách, než mi ČR mohla nabídnout. I teď se proto v UK snažím z nepřeberného množství příležitostí, které mi moje univerzita a život tady nabízejí, vytěžit maximum. Strávila jsem semestr v Belgii a taky skrze školu úspěšně zakotvila na roční pracovní stáži v britské pobočce Airbusu. Nebylo to vždy jednoduché, to určitě neříkám – samotné zabydlování v UK, odlišná kultura včetně mentality, která se promítá i v přijímacích řízeních na jednotlivé stáže a tak dále. Zvlášť když my Češi jsme odmalička vychováváni k větší disciplíně a řekla bych až strachu z autorit. Působení v UK mě tak naučilo hlavně většímu sebevědomí a cílevědomosti, rozšířilo mi obzory a zbořilo mnohé předsudky. Dnes už se nebojím ucházet se o pozice ve velkých firmách ani zápasit ve velké konkurenci uchazečů a taky opravdu věřím, že nic není nemožné.

Áron Fojtů BA (Hons) Business Management

Sbalit se a odjet na studia do Anglie bylo odvážné rozhodnutí, ale zároveň taky jedno z těch nejlepších, co jsem kdy udělal.

Odcestoval jsem za svobodnějším vzdělávacím systémem, kde se můžu zaměřit na to, co mě opravdu zajímá, a zároveň mám přístup k velkým příležitostem. Podařilo se mi získat i stipendium ve výši 9 tisíc liber, což mi značně pomohlo s životními náklady. Studium mi dalo mezinárodní zkušenosti, přátele mezi lidmi z celého světa a sebedůvěru k cestování.

Bydlím v krásném městě, hraju za univerzitní tým Ultimate Frisbee, což je sport, o kterém jsem dřív skoro nevěděl, a chystám se na roční placenou praxi v oboru a příležitost odcestovat na půlroční výměnný pobyt do Mexika. Studium v Česku by pro mě prostě nebylo a říkám si, jak velký rozdíl je mezi čtyřmi hodinami vlakem do Prahy, nebo dvěma letadlem do Anglie.

→

Ondřej Sehnoutka BA (Hons) Business Management

Místní univerzita nabízela přesně to, co jsem očekával – mezinárodní prostředí, nepřeberné množství výjezdů do zahraničí a výborné vazby na zaměstnavatele a průmysl. Studoval jsem obor Business Management s možností roční praxe, kterou jsem absolvoval po dokončení druhého roku studia ve společnosti TATA Technologies.

Díky téhle praxi a díky podpoře, kterou jsem od univerzity získal, se mi následně povedlo získat práci v oboru v britské automobilce Aston Martin, kde si teď v rámci tříletého tréninkového programu zkouším práci v odděleních jako finance, kvalita výroby nebo strategie.

CHCETE SE DOZVĚDĚT VÍC? KONTAKTUJTE UNILINK Unilink je Poradenské centrum pro vysokoškolské studium ve Velké Británii. Všichni, kdo v něm působí, v Británii sami studovali, takže vám můžou cokoli prozradit a v čemkoli pomoct. Jejich komplexní poradenství je navíc zdarma.

Poradí vám například: vybrat vhodnou univerzitu a obor – splnit podmínky k přijetí – projít přijímacím procesem – vyřešit financování a zažádat o dostupná stipendia – zařídit ubytování – kde v okolí najít brigádu – s výběrem letenek i transferem z letiště na univerzitu – vyřídit status studenta v ČR – zařídit vše potřebné před odjezdem aj.

Pro víc info mrkněte na unilink.cz, napište na hello@unilink.cz nebo si konzultaci domluvte přes tel. 734 693 278.

Prosinec 2018 STUDENTA 47 SM000222

→ MINIMUM PŘEKÁŽEK A OTEVŘENÉ DVEŘE

LIDÉ JSOU SI NEJROVNĚJŠÍ, KDYŽ MAJÍ STEJNÉ PŘÍLEŽITOSTI Na pracovním trhu najdeme i v 21. století pořád ještě celou řadu nespravedlností. Muži se stydí jít na rodičovskou, ve vedení podniků není dostatek žen, nikdo zvlášť nestojí o lidi po padesátce a studenty pořád ještě leckde vnímají jako levnou pracovní sílu. Vítr se ale naštěstí obrací, a to i díky velkým nadnárodním hráčům, kteří se rozhodli předsudkům postavit čelem a ve svých řadách je úplně vymýtit. Jedním z nich je i pivovarnický gigant AB InBev.

D

ADVERTORIAL

iverzita otevírá příležitosti pro lepší spolupráci, kreativitu a angažovanost, měla by se proto udržovat a podporovat,“ řekl nám Daniil Homenko, People Continuity Lead z pražské kanceláře společnosti, se kterým jsme si o tématu diverzity a inkluze v zaměstnání povídali. „Každý jsme jiný a právě tato naše odlišnost od ostatních se může stát naším ‚X-faktorem‘.“

48 STUDENTA Prosinec 2018

V kontextu AB InBev se ale diverzita vztahuje spíš k nápadům a myšlenkám než k pohlaví nebo barvě kůže. Víc lidí totiž zákonitě víc vymyslí a čím různější tito lidé jsou, tím zajímavější můžou být i jejich nápady. „Skutečně věříme, že diverzita myšlenek a nápadů může přinést úžasné výsledky. Není pro nás důležité, odkud pocházíte, kolik je vám let a zda jste žena či muž.

Nejdůležitější je nakonec to, že jdeme za společným cílem.“

S KVÓTAMI, NEBO BEZ?

Každá snaha se cení, ale každé řešení nemusí nutně být tím nejlepším. To by se dalo říct i o tom, když společnosti nastaví interní kvóty, které mají nezaujatost a rovné šance pro každého zaručovat procentně.

Uměle nastavená kritéria, která nerespektují realitu, totiž můžou nadělat víc škody než užitku. I když záměr byl původně bohulibý. „Kvótám nevěříme,“ souhlasil i Daniil. „AB InBev je meritokracie, tedy společnost, ve které jsou lidé úspěšní díky svým schopnostem, ne díky svému sociálnímu nebo genderovému postavení.“ Jen ve své kanceláři v Praze má společnost přes šest set zaměstnanců čtyřiceti národností ve věkovém rozmezí 19–50+ let, a ve vedoucích pozicích má dokonce víc žen než mužů. Sice těsně, ale přece. „Je to tak, mezi našimi jedenácti seniorními lídry máme v Praze momentálně šest žen. Není to ale zdaleka ojedinělý případ. Téměř na všech profesních úrovních máme po celé Evropě vyváženost 50/50 a není toho dosahováno žádnými kvótami nebo jinými způsoby. Zkrátka jen vytváříme stejné podmínky pro rozvoj všech zaměstnanců.“ A ženám se očividně rozvíjí celkem dobře, když se jim dá šance.

A CO STUDENTI?

Bez závratných zkušeností, na samém začátku kariéry a často ještě jednou nohou ve škole se studenti nabízejí jako poměrně jednoduchá oběť různého neférového jednání, nejčastěji ve vztahu k tomu, kolik si za svou práci zaslouží dostat peněz. Nebo na jakou příležitost by měli a neměli mít možnost dosáhnout.

Stáže a programy pro studenty tak pořád ještě leckde obsahují taky kopírování dokumentů, docházení šéfovi pro oběd a podobné perličky, které vás zahořet láskou k práci úplně nenechají. „O tomhle přístupu některých zaměstnavatelů samozřejmě víme,“ potvrdil nám i Daniil. „U nás ale díky implementaci umělé inteligence, strojového učení a robotiky nic podobného není třeba. Technologie nám umožňuje zbavit se podřadných nebo méně důležitých úkolů a zvýšit na jejich úkor množství těch hodnotu přidávajících, tedy těch, které pro nás mají smysl. A právě studenti jsou často ti, kteří svými nápady tuto změnu řídí. Proto u nás mají dveře vždycky otevřené. Hledáme prostě lidi, kteří budou jednou lepší, než jsme my.“ I z tohoto důvodu AB InBev studentům nabízí celou řadu part-time i full-time pozic a taky stáže v logistice, financích i třeba v HR službách. A vždy při tom záleží hlavně na vašich schopnostech a znalostech a na tom, jak byste se chtěli rozvíjet. „Naší tým lídři jsou velmi otevřeni diskuzím a návrhům ze strany studentů, snažíme se taky samozřejmě co nejvíc přizpůsobit jejich rozvrhům, pokud u nás chtějí začít už při škole.

Můžeme se domluvit třeba jen na některých dnech či

půldnech ráno nebo odpoledne. A náplň práce může být taky rozmanitá – můžete pracovat s našimi klíčovými zákazníky po celém světě nebo například na pozici, kde jako úplně první ze společnosti víte, co za pivo se bude vařit příští týden v Belgii.“

Diverzita otevírá příležitosti pro lepší spolupráci, kreativitu a angažovanost ANGLIČTINA UŽ NENÍ ENOUGH

Je asi jasné, že v multinárodní společnosti nebude oficiálním jazykem čeština, bez angličtiny tam tak úplně díru do světa neuděláte. Hodně se ale cení i druhý jazyk, který většina z nás – ruku na srdce – ve stínu angličtiny tak trochu zanedbává. A možná je zrovna teď, dokud jste ještě na škole, právě načase na něm trochu zapracovat. Zkrátka kujte mozek, dokud je mladý! V budoucnu se vám to může hodit. „Čeští studenti mají super myšlení a jsou hodně proaktivní, což je skvělé. Měli by se ale více soustředit na cizí jazyky, to je pravda,“ souhlasil Daniil. „Angličtina je totiž dnes už více než ‚must have‘ a znalost dalšího jazyka tak má pro studenta velkou hodnotu. Přináší mu to mnohem víc možností na pracovním trhu a to je vždy dobře.“ Pokračovat v učení jazyka samozřejmě můžete i v práci. „Máme katalog on-line i klasických tréninků, kterých se může zúčastnit každý. Jazykové kurzy mezi ně samozřejmě patří také. A člověk se nemusí nechat limitovat jen nabídkou svého oddělení – naši zaměstnanci mají možnost se vzdělávat napříč celou společností a konzultovat to pak se svým manažerem, mentorem či kariérním koučem. Je tak možné vybrat si z různých aktivit a rolí v rámci různých oddělení a naučit se toho co nejvíc,“ vysvětlil Daniil.

Všichni noví zaměstnanci musejí v AB InBev projít úvodním onboardingem a každému nováčkovi je taky přidělen tzv. ‚buddy, který mu pomáhá, odpovídá na jeho dotazy a učí ho, jak to ve společnosti chodí.

Nemusíte se tak bát, že byste si s něčím nevěděli rady a neměli se na koho obrátit.

No a jako již tradičně – pokud se zalíbíte (a oni se zalíbí vám), můžete ve firmě zůstat. :) A stává se to poměrně často, což je super. „Téměř všichni studenti, kteří u nás pracují na part-time, se po dokončení studia stávají našimi zaměstnanci,“ potvrdil nám i Daniil.

Jestli jsou vám proto v AB InBev sympatičtí, klikejte na eu.abinbevcareers.com a podívejte se, jaké zajímavé věci vás v téhle mnohonárodnostní pivní meritokracii čekají.

AB INBEV AB InBev je největší pivovarnický koncern na světě. Na globálním trhu se podílí téměř z třiceti procent a do jeho portfolia patří více než pět set značek, mezi nimi například Stella Artois, Budweiser, Beck’s, Corona nebo Leffe.

Společnost zároveň patří mezi hlasité podporovatele rovných příležitostí, pracuje na kompletním přechodu na energii z obnovitelných zdrojů a skrze své CSR aktivity se snaží mimo jiné například snížit škodlivé užívání alkoholu.

V Praze má AB InBev jednu ze svých hlavních kanceláří. Přes šest set zaměstnanců čtyřiceti národností se tu stará o pivovary a zákazníky z celé Evropy a – co je nejdůležitější – momentálně hledají nové kolegy!

Pro víc info mrkněte na: eu.abinbevcareers.com Prosinec 2018 STUDENTA 49 SM000098

→ ŠETŘÍTE? ZAČNĚTE!

CESTA KOLEM SVĚTA ZA TŘI STOVKY MĚSÍČNĚ Kdo šetří, má za tři. No anebo prostě má na to, co chce, což je dneska taky docela luxus. Klíč je přitom docela jednoduchý – šetřit se musí chytře. V matraci se vám peníze nerozmnoží a na běžném účtu taky ne, když je ale správně zainvestujete, můžou se k vám koruny koulet, ani nebudete vědět jak. Nemluvíme teď nutně o Wall Street nebo o zlatě, ale o běžně dostupných možnostech, jak svoje úspory trochu přifouknout. Bez problémů a bez starostí.

D

ADVERTORIAL

evět z deseti Čechů prý spoří, často k tomu ale používají jen běžné účty. Ty jsou přitom určeny primárně k tomu, aby vám na ně peníze od rodičů nebo z brigády přišly a zase z nich odešly, když platíte nájem nebo si kupujete nové boty – to znamená, že nic nevynášejí. Naopak vám z nich inflace každoročně peníze vycucává, takže využívat běžné účty ke spoření se nakonec nemusí vůbec vyplatit.

INVESTICE NEJSOU VĚDA

Pokud máte na účtu každý měsíc volné alespoň tři 50 STUDENTA Prosinec 2018

stovky, můžete je zkusit pravidelně investovat do podílových fondů. Ty mají tři velké výhody – profesio­ nální správu (fondy za vás spravují investiční odborníci), omezení rizika (správce fondu investuje do řady cenných papírů zároveň, takže vaše vklady nebudou nijak výrazně postiženy tím, jestli jedna služba nebo komodita půjde zrovna nahoru nebo dolů) a vysokou likviditu (svoji investici můžete rychle přeměnit zpátky na peníze).

Protože za vás ve fondech peníze pracují, mohou vám přinést více než jakýkoli běžný nebo spořicí účet.

Nevyplatí se ale investovat jen krátkou dobu, lepších

výsledků dosáhnete při delším investičním plánu. Pro představu doporučujeme kalkulačku na investujtepravidelne.cz – ta vám ukáže, jak se vaše investice může v čase vyvíjet podle toho, jak dlouho a kolik peněz si chcete odkládat stranou.

Pokud si nejste jistí, jak se do investování pustit, a říkáte si, že něco takového se vám nikdy nepodaří nastartovat, nemusíte si dělat starosti. V Komerčce za vás všechno na místě nastaví, stačí jen zaskočit do pobočky.

Investiční účet samotný lze ovládat jak v internetovém bankovnictví, tak i prostřednictvím mobilního telefonu. Nikam proto už pak nemusíte chodit, vše vyřídíte pohodlně z domova. Pokud tak třeba budete chtít něco ze svých investic utratit, prostě jen zadáte požadavek na odkup peněz a do týdne je máte na účtu.

Takže cesto kolem světa, here we come!

do penzijka přispívat i zaměstnavatel. Když budete chtít posílat víc nebo méně, můžete svoje nastavení kdykoli změnit on-line, a pokud budete mistr spořitel a našetříte si dostatek, můžete jít do důchodu až o pět let dřív, což ve finále taky nemusí být k zahození – ačkoli se to teď možná nezdá.

Jděte na to chytře a i za malé peníze si budete moct dovolit velké věci, stačí jen neotálet a pustit se do toho. Protože každý měsíc, kdy si šetříte, se počítá.

Šetřete s Komerčkou

STARÉ DOBRÉ STAVEBKO

Ceny nemovitostí jsou v poslední době dost šílené, na tom se asi shodneme všichni. A podmínky pro hypotéky se nedávno zpřísnily tak, že dnes „hypošku“ v podstatě nedostanete, pokud nemáte naspořeno alespoň 20 % z výsledné ceny nemovitosti. To není málo a představa o budoucím pořízení bytu nebo domu snů je tak stále v nedohlednu. Pořád jsou tu ale možnosti, jak se k tomu „dream housu“ dostat – mezi takové stálice na našem finančním trhu patří stavební spoření.

Spořit si skrze ně můžete pravidelně i nepravidelně jakoukoli částku, peníze se vám úročí a ročně k tomu můžete získat státní podporu až dva tisíce korun podle toho, jaký obnos si odkládáte. Až budete mít naspořenou dostatečnou částku, můžete díky „stavebku“ využít výhodnější úvěry na bydlení s lepším úrokem – což nám věřte, že se bude hodit –, anebo pokud si mezitím tu koupi bytu nebo domu rozmyslíte, můžete naspořené peníze použít i na cokoli jiného.

BRZY NA PENZIJKO? ALE VŮBEC NE!

Myslet už teď na stáří se vám může zdát totálně mimo, ale i tady platí „čím dřív, tím líp“. Čím dřív totiž šetřit začnete, tím menší částky můžete ze začátku vkládat, aby se vám na konci přece jen podařilo dosáhnout dostatku prostředků na klidné stáří. Je totiž samozřejmě obrovský rozdíl v tom, jestli spoříte dvacet nebo čtyřicet let – i když se vám taková doba dneska asi zdá jako sci-fi. Zatímco teď nějaká stovka navíc příliš nebolí, s rodinou, hypotékou, leasingem na auto a stářím na krku už můžete počítat každou korunu a litovat, že jste bývali nezačali dřív.

Dobrou možností pro začátek je penzijní spoření. Když do něj měsíčně pošlete aspoň tři stovky, dosáhnete na státní příspěvek. A pokud jste zaměstnaní, může vám

Nový PS4, cesta kolem světa nebo třeba vysněný byt můžou být blíž, než si myslíte.

Stačí jen začít spořit včas.

Pravidelné investice • od 300 Kč měsíčně • výrazně vyšší zhodnocení než na spořicím účtu • peníze do týdne na účtu Stavební spoření • jakákoli částka pravidelně i nepravidelně • vyšší zhodnocení než na spořicím účtu • státní podpora až 2000 Kč ročně Penzijní připojištění • nárok na státní příspěvek už od vkladu 300 Kč měsíčně • změna příspěvku kdykoli podle aktuálních možností • přispívat vám může i zaměstnavatel • ukončení už po 24 měsících (od naspořené částky se však odečte státní příspěvek a zdaní se příspěvky zaměstnavatele) • při dostatečné částce možnost odchodu do důchodu o pět let dřív Víc informací najdete na kb.cz

NA BĚŽNÝCH ÚČTECH TOHO NIKDY MOC NENASPOŘÍTE Prosinec 2018 STUDENTA 51 SM000219

→ JAK SI NA POHOVORU ŘÍCT O OPTIMÁLNÍ MZDU?

BUĎTE PŘIPRAVENI NA VYJEDNÁVÁNÍ Chystáte se na pohovor? Řekněte si o odpovídající mzdu a přesvědčte personalisty, že za to stojíte. Je to jako když hrajete poker – tomu druhému nevidíte do karet a často vyhraje ten, kdo umí lépe blufovat. Jenže pokud chcete dobře hrát, potřebujete znát výherní kombinace. Tady je máte!

CHYSTÁTE SE NA POHOVOR?

Pokud nemáte žádnou pracovní zkušenost, vzpomeňte si na školní projekty, účasti v soutěžích a certifikáty, které jste získali. Ať už jste ve volném čase sestrojili vlastního robota, píšete si blog, nebo jste uspořádali úspěšnou akci – i tyhle zkušenosti se počítají.

MRKNĚTE NA POROVNÁVAČ

Rádi byste věděli, jakou mzdu žádat? Podívejte se na srovnávače dle profesí, které monitorují průměrnou měsíční mzdu. Jedním z nich je portál platy.cz. Pokud chcete zohlednit i délku praxe, vyzkoušejte Platometr portálu mujplat.cz.

52 STUDENTA Prosinec 2018

Pokud si nevíte rady, kolik byste za práci měli žádat, podívejte se na internetu na porovnávač platů podle pozic (např. www.platy.cz). Berte v potaz i svoje zkušenosti, schopnosti i místo bydliště. Přece jen v Praze je situace růžovější než v jiných městech. Nikdy nežádejte o přemrštěnou částku, zvláště pokud nemáte žádné zkušenosti, a vyvarujte se také směšně nízké mzdě. Působilo by to tak, že si ani vy sami nevěříte, že za to stojíte.

RADY OD PERSONALISTEK

Kdo jiný by měl poradit, jak určit výši mzdy, než specialisté z oblasti HR? Co je v tomto směru důležité, uvedla Anna Pavlisová ze společnosti HARTMANN – RICO, a. s. „V první řadě je potřeba brát v potaz pracovní náplň a zodpovědnost dané pracovní pozice, které jsou

důležitější než samotný její název. Je důležité posoudit úroveň svých kompetencí, které jsou pro danou pozici důležité, a relevantní praxi, například stáže.“ Další tipy poskytla Kristýna Šiková z Kiwi.com „Určitě záleží, zda se student hlásí na brigádu, nebo na práci na hlavní pracovní poměr. Roli hraje i odpovědnost a náročnost, kterou pozice obnáší. Představu týkající se finančního ohodnocení si člověk může udělat na portálech inzerujících práci, kde firmy platové rozmezí uvádějí. Od věci určitě není ani využít své sítě kontaktů, poptat se přátel a známých nebo spolužáků, kteří už zkušenost mají.“

CENOVÁLKY V PRAXI

Málokterý personalista vám odsouhlasí odměnu, kterou si navrhnete. Moderní je teď přistupovat k vyjednávání formou win-win, takže váš šéf (jdoucí s dobou) si bude chtít taky uzurpovat svou část výhry – a to tím, že vámi navrženou částku o něco sníží. Proto si nejprve představte ideální a motivující mzdu, která by vám vyhovovala, a přičtěte k ní něco navíc. Nikdy nežádejte o optimální částku, a už vůbec ne minimální!

NA BENEFITECH ZÁLEŽÍ

Pokud vám společnost nabídne nízkou mzdu, zeptejte se na benefity. Třeba vás zaskočí, co všechno můžou nabídnout. Stravenky, proplacené obědy, MultiSport kartička nebo produktové slevy patří mezi výhody, které vám sníží náklady. Dalšími příjemnými benefity jsou kariérní růst, vzdělávací kurzy, možnost home office i pet friendly pracoviště. Netrvejte za každou cenu na mzdě, kterou jste si vysnili, a buďte otevření vyjednávání. Na jeho konci můžete být příjemně překvapeni.

Text: Andrea Soukupová

Ř

ekněte si o odpovídající mzdu a přesvědčte personalisty, že za to stojíte. Pamatujte, že nejdůležitější je prodat sám sebe. Udělejte si osobní audit a sepište si všechny dobré vlastnosti i úspěchy, které se vztahují k profesi, o kterou se ucházíte. Pomohli jste v předchozí firmě zvýšit zisky o 10 %, přispěli k uzavření výhodného kontraktu, dosáhli vysoké čtenosti článků nebo vymysleli virální video? Naservírujte jim data, která budou hovořit jasně – že jste dobrá partie.

University of Cambridge

Columbia University

University of Oxford

Yale University

VZDĚLÁNÍ JE NEJLEPŠÍ INVESTICE

Chceš studovat v zahraničí?

S programem SCHOLARSHIP můžeš.

Potřebuješ se zorientovat v nabídce zahraničních univerzit?

Nevíš si rady s výběrem studijního oboru?

Zajímají tě bližší informace o programu Scholarship?

Již jedenáctým rokem pomáháme stovkám studentů k dosažení jejich snů.

Pomůžeme i tobě! Naše poradenské služby jsou navíc zcela zdarma. Žádosti o stipendium přijímáme od 15. ledna 2019.

Více informací na www.bakalafoundation.org SM000230

→ SMART CITIES SOUČASNOSTI

KUDY VEDE CESTA DO CHYTRÉHO MĚSTA

Icebreaker. Způsobí chytrá města nástup hlouposti?

Nemyslím si. V průběhu vývoje všech civilizací se neustále objevovaly nové a nové technologie usnadňující lidem každodenní život i práci. Díky pokroku tak například nemusíme všichni vědět, jak orat pole. Máme na to dělbu práce a taky stroje. Logickým vyústěním pokroku je, že stroje a potažmo i města začínají přebírat jednoduché rutinní myšlení za nás.

Trochu děsivá představa, ne? Nechat města, potažmo stroje, myslet za nás…

Ani ne. Pro mě je to částečně přirozené. Je to vývoj 54 STUDENTA Prosinec 2018

lidské činnosti. O tom, co se na základě myšlení strojů stane, totiž rozhoduje člověk. Pokud tedy chceme naplno využít možnosti chytrých měst, musíme s nimi pracovat kreativně. A kreativní přemýšlení nevede ke stagnaci lidské inteligence, ale naopak k rozvoji vynalézavosti.

Chytrá města ale nejsou úplnou novinkou na trhu. Kde se vlastně vzala? A co určuje míru jejich chytrosti?

Pokud bychom porovnali průměrné město v roce 2000 a v roce 2018, došli bychom k závěru, že v roce

Text a foto: Petr Cieslar

S Michaelem Sikorou, energetickým konzultantem, sedíme na pankrácké pláni obklopeni ikonickými prosklenými budovami. Dáváme si pivko, stmívá se, energeticky nešetrné žárovky veřejného osvětlení se zapínají a cesta k chytrým městům v Česku je daleká. I tak se o ní vášnivě spekuluje a první kroky se začínají realizovat.

2000 byla městská infrastruktura pouze „digitální“ (a v porovnání se současností samozřejmě v technologických plenkách). Všechna odvětví infrastruktury – energetika, doprava, ekologie, zdravotnictví... – se řešila zvlášť a data se posléze složitě dávala dohromady, pokud vůbec. Z digitálních měst se následně zrodila koncepce měst chytrých s hlavním cílem „automatického“ propojení různých odvětví s poměrně silným důrazem na ekologii a trvalou udržitelnost.

Snad všechny vědecké obory mají dnes jako mantru udržitelný rozvoj a ekologii. Jak je to s realizací?

Najdeme už nějaké příklady existujících chytrých měst?

Ano, ale je to diskutabilní. Každé město se totiž snaží být chytré v něčem jiném, respektive v tom, co nejvíce trápí jeho obyvatele. Já osobně považuji za nadprůměrně chytré město Amsterdam. Má nastavenou jasnou koncepci chytrosti – každoročně pro své obyvatele pořádá Smart City Challenge, skvěle zachází se zelení a snaží se ze všech sil podpořit obyvatele k využívání hromadné dopravy, případně elektromobilů, elektrokol nebo jen kol. Na jeho ulicích můžete najít chytré pouliční osvětlení, které reaguje na vytíženost ulic chodci a na základě těchto informací reguluje osvětlení a tím snižuje jeho energetickou náročnost.

Paradox chytrých měst – jejich cílem je ekologická udržitelnost, na druhou stranu vytvářejí závislost na technologiích a dostatku energie

v Milton Keynes chytré elektroměry, takže spotřebitel má o spotřebě přehled v reálném čase, a nemusí tak čekat na pravidelné složenkové infarkty. Shromažďují se také data ze satelitních snímků nebo specializovaných aplikací, kde mohou obyvatelé sepisovat své nápady a stížnosti.

Fajn, fajn, to bychom měli chytrá města v Evropě. Jak jsme na tom v českých luzích a hájích? Najdeme tady chytrá města?

V Česku je to obdobně – různá města se zaměřují na různé aspekty. Ostrava se snaží logicky vylepšit dopravu, aby dokázala snížit množství škodlivin ve vzduchu. Momentálně jsou v Ostravě chytré tabule, chytré zastávky poskytující Wi-Fi i elektronické platební systémy v autobusech a tramvajích. Primárním cílem je jednak snížit náročnost MHD, ale také zatraktivnit MHD pro obyvatele tak, aby ji využívali prioritně oproti vlastním autům. Pardubice si zase, ve spolupráci s organizací SMART CITY POINT, daly za cíl do roku 2020 vybudovat chytré město, které chce optimalizovat dopady na životní prostředí, šetřit zdroje a zjednodušit život svým obyvatelům. Chtějí se zaměřit na propojení různých aspektů infrastruktury, ať už půjde o energetiku, dopravu, energetickou efektivnost budov, nebo zavádění chytrých služeb, jako jsou platební karty v MHD, inteligentní zastávky a různé informační systémy.

A nejchytřejší město na světě je?

Nejchytřejší město na světě? To nevím. (smích) Ale za prototyp chytrého města bych označil městečko nedaleko Londýna – Milton Keynes. Několikrát jsem ho již viděl v různých prezentacích o chytrých městech jako vzor. Tady to totiž vzali úplně od píky a město je doslova stavěno tak, aby se chovalo chytře a sbíralo data z jednotlivých oblastí městského života.

Takže u nás zatím spíše takové odvary. Nicméně pro představu – jsme v roce 2030, jak by mohla v ideálním případě vypadat chytrá Praha?

Prahu do roku 2030 čeká nárůst chytrého bydlení – do jisté míry energeticky samostatného, zatepleného, postaveného z nových materiálů, a navíc schopného distribuce tepla třeba z jižní strany domu na tu severní. Dále by se v roce 2030 mohla Praha konečně zbavit neuvěřitelně váznoucí a energeticky náročné dopravy – spousta paliva k ničemu, spousta zplodin ve vzduchu a v hromadě aut jenom jeden řidič. Chytrá Praha by měla do roku 2030 vybudovat záchytná parkoviště a obyvatele vozit kvalitní veřejnou dopravou. V neposlední řadě bude v chytré Praze roku 2030 potřeba i existence „chytrých“ Pražanů.

Jak ve městě data sbírají, že jsou nejchytřejší?

Základním kamenem je centralizovaný „data hub“, tedy místo, kde se všechna data z nejrůznějších zdrojů sbíhají a následně analyzují a vyhodnocují. Zdroji jsou například nové lampy. S pomocí senzorů umístěných ve veřejném osvětlení nejenže sbírají data o ovzduší a dopravě, ale zároveň používají lampy jako zdroj energie pro nabíjení elektrovozů nebo i samotných mobilních telefonů. Chytrost pak dokresluje i britský smysl pro detail v ekologicky úspornějším výběru LED žárovek. A to zdaleka není všechno. Budovy i byty mají

Takže se obyvatelé budou učit, co se všemi těmi technologiemi dělat. Jak vývoj měst ovlivní vzdělání?

Pro mě i následující generaci je a bude vzdělání úplně to nejdůležitější. Klíčem veškeré vzdělávací snahy by mělo být využívání moderních technologií a práce s informacemi. Ve školách by kromě tradičních předmětů, jako je matematika a český jazyk, měly dostat prostor předměty jako mediální a finanční gramotnost či programování. Rozhodně by ale školství nemělo zapomínat i na praktické dovednosti a učit žáky, studenty i dospělé, jak se chovat a co dělat, když daná

MICHAEL SIKORA Absolvent Mezinárodních vztahů a energetické bezpečnosti v Brně a aktuálně energetický konzultant v Praze.

Věnuje se projektům zavádění chytrých sítí v ČR, rozvoje nových technologií a podpory alternativních paliv, převážně elektromobility a vodíku. Zajímají ho chytrá města a celkově, kam lidská společnost v následujících letech směřuje.

Prosinec 2018 STUDENTA 55

technologie selže. Je to totiž takový paradox chytrých měst – na jednu stranu jsou tvořena technologiemi a jejich cílem je ekologická udržitelnost, na druhou stranu ale vytvářejí jistou závislost lidí na technolo­ giích a dostatku energie.

O to, aby technologie neselhaly a energie proudila, by se měli primárně starat politici. Je „chytrá“ politika součástí vybavení chytrých měst?

Stoprocentně! Představ si, že jdeš po ulici a vidíš rozbitý chodník. Nebo ti v některé části města chybí dětské hřiště. Lokalitu vyfotíš, pošleš přes aplikaci a necháš zařadit do schvalovacího procesu městské rady. Ale „chytrá“ politika obsahuje třeba i elektronické volby.

Jedna věc je, že nemusíš být doma, když se konají, eliminuje se tím ale i poměrně znatelná ekologická a finanční stopa za volebními lístky. V tomto ohledu jsou chytrá města založena na silné komunitě a snaze občanů participovat na věcech veřejných.

Když jsme už u politiky, co takové sledování obyvatel? Nebudou chytrá města sloužit i k rozpínání Velkého bratra?

56 STUDENTA Prosinec 2018

Třeba v Číně se tohle zcela jistě stalo. Lidé se snaží vyhrát si lepší sociální kredit a zalíbit se algoritmům.

Ale tohle asi není úplně cesta, kterou bychom se chtěli v Evropě, potažmo v západním světě, vydat. Z mého pohledu bychom se neměli bát a hanit technologie, měli bychom se zaměřit na společnost a na neschopnost moderní technologie používat a nedovolit politikům, aby k rozpínání Velkého bratra došlo.

Doba chytrých měst se pomalu, ale jistě přibližuje.

I v Česku. Jak se jako student můžu o rozvoj chytrých měst zasadit? Fotit nevhodné žárovky? Posílat maily správní radě kolejí nebo obecnímu zastupitelstvu?

Zcela jistě je možnost angažovat se v různých technooptimistických spolcích, případně je založit. Na místě je i psaní diplomových prací na možnosti zavedení principů chytrého města v jednotlivých částech českých končin. Navíc předpokládám, že pokud už takovou diplomku někdo napíše a pokud bude dobrá, neskončí jen v archivu. Spousta společností se již dnes na chytrá města zaměřuje a nabízí i možnosti vedení těchto prací s případnou následnou možností zaměstnání.

Speciál

AUTOMOTIVE PARTNEŘI SPECIÁLU

→ STUDENTA AUTOMOTIVE PARTY

MODERNÍ DOPRAVA MÁ SÍLU ZMĚNIT CELOU SPOLEČNOST

N

a konci října pořádala Studenta konferenci Automotive Party, která se na moderní dopravu dívala víc než pozitivně. Řečníci z řad velkých firem i nezávislé kapacity v oboru se při prezentacích shodli, že možnosti, které nám doteď nabízely sci-fi filmy, už vlastně až takové sci-fi nejsou.

Tomáš Rousek, Matěj Bartecký i Jan Sobotka, naši tři hlavní řečníci, mají v automotive obrovské zkušenosti, takže nám nezbylo než jejich přednášky s radostí kvitovat. A že je budoucnost dopravy zajímavá nejen pro nás, dokázal i plný sál pražského CIIRCu na ČVUT.

Technologicky jsme na tom ale dnes o dost lépe a auta by se mohla z fleku začít vyrábět i na levelu tři. Ten počítá s daleko větší automatizací na širokých, relativně rovných a dobře značených cestách. Řidič v takových úsecích nemusí mít ruce na volantu ani koukat na silnici. Mimochodem, s technologií už v roce 2017 pracoval koncept Škody Auto VISION E. Jak je vidět, vývoj tedy brzdí hlavně legislativa – na nový druh dopravy nejsou zatím připravené zákony. A přiznejme si, že často ani silnice.

AUTONOMIE LEVEL PĚT

Tomáš Rousek se ve své přednášce dostal ke konceptu 3D dopravy, která variabilně přemýšlí nad stavbou silnic, železnic, ale třeba i parků. Dnes jsme spíš zvyklí počítat s prostorem v poměru 1:1 – jedna parcela rovná se jedna silnice, jedno parkoviště nebo jeden obchodní dům. Co kdybychom ale byli trochu kreativnější a s prostorem pracovali vertikálně? Silnice bychom mohli schovat pod zem nebo je naopak na pilířích zvednout nahoru. V dalších patrech by pak mohly stát obchody, byty nebo parky.

Kdy vyrazíme na výlet autem bez řidiče? A jak jsou na tom dnešní auta v porovnání s budoucností? Pro autonomii dopravy existuje oficiální stupnice – má pět levelů a v současnosti jsme na dvojce. Dnešní auta dokážou sama zaparkovat, mají zabudovaný tempomat, umějí si udržovat odstup od okolních vozidel a třeba i lehce zatáčet. U levelu dva ale platí pravidlo, že řidič musí být připravený kdykoli převzít řízení. Takže noviny si zatím po cestě nepřečteme.

58 STUDENTA Prosinec 2018

3D DOPRAVA

Text: Veronika Vimmerová, foto: Zdeněk Pecák

Hyperloop, inteligentní auta nebo 3D infrastruktura, všechny tyhle koncepty moderní dopravy už dávno nejsou jen vizí na papíře. Naopak. Vývojová centra dopravních firem a architektonické kanceláře už několik let pracují na tom, abychom si v blízké budoucnosti mohli vozit zadky daleko pohodlněji, než jsme si dřív vůbec dokázali představit. Technologie už máme, při zemi tak návrhy drží hlavně politika a (ne)schopnost rozhodovat o věcech v delším časovém horizontu.

V BERLÍNĚ ZA PĚT MINUT

Řeč během konference samozřejmě došla i na Hyperloop, technologickou bombu Elona Muska, která slibuje přepravu lidí po zeměkouli výrazně svižněji, než to dnes zvládnou dopravní letadla. Navíc bez bolavé uhlíkové stopy. Pro představu – z New Yorku do LA byste se mohli dostat za třicet minut, z Prahy do Berlína zhruba za pět. Po cestě vám tak ani nestihne spadnout pěna na kapučínu.

Ani tady už se nebavíme o vizích bláznivého nadšence, ale o technologii, se kterou se reálně počítá. „V první fázi se technologie využije pro cargo, první

SPECIÁL | AUTOMOTIVE

„Infrastruktura se dnes plánuje na modelu z 20. století, který je zastaralý. Silnice vytváří bariéry v krajině, velké mimoúrovňové křižovatky zabíjejí města na okrajích.

Nehledě na to, že celý tenhle systém způsobuje obrovské znečištění. Spousta věcí by se měla začít dělat daleko pokrokověji,“ vysvětluje Tomáš Rousek.

O poznání dál jsou na tom města v Asii a na Středním východě, která už tyhle koncepty proměňují v realitu. Je ale nutné říct, že tady pomáhá pokroku hlavně princip výstavby měst na zelené louce. V evropských podmínkách musíme myslet na to, jak navázat nové projekty na ty současné.

takové instalace Hyperloopu by měly být v Dubaji a taky u Nového Dillí v Indii. Tenhle postup by měl provoz otestovat, aby nic nebránilo celosvětovému rozšíření a přepravě lidí,“ popisuje Tomáš Rousek.

Představa fungujícího Hyperloopu není jen technologicky zajímavá, výrazné zkrácení vzdáleností bude mít velký vliv na myšlení lidí. „Lidi můžou bydlet v jednom evropském městě, pracovat v jiném, do třetího jezdit třeba na lekce kytary. Všeobecně bychom si k sobě mohli začít být zase o něco blíž,“ doplňuje Tomáš.

Výstavba by mohla vyřešit i zvyšující se ceny nájmů ve velkých městech – i s jobem v centru Prahy budete moct klidně bydlet v přírodě na vesnici.

CO Z TOHO?

Nové koncepty dopravy směřují k tomu, aby udělaly náš život zase o něco příjemnějším. Tentokrát ale myslí i na životní prostředí a zdraví lidí ve městech.

Nad fosilními palivy jako zdrojem energie v budoucnosti už uvažuje jen málokdo, stavba dálnic na polích mezi vesnicemi je pro designéry dávno přežitý postup. „Je velký rozdíl, pokud mám za domem ucpanou silnici a v práci vystresované kolegy, kteří po ní každé ráno jezdí, nebo když jezdíme všichni vysmátí na kole a silnice je schovaná pod zemí,“ uzavírá Tomáš Rousek.

VÝRAZNÉ ZKRÁCENÍ VZDÁLENOSTÍ BUDE MÍT VELKÝ VLIV NA MYŠLENÍ LIDÍ INZERCE

SM000225

→ PALIČATÁ AUTA

TECHNOLOGIE, KTERÉ MYSLÍ ZA NÁS, MAJÍ OBČAS SVOU HLAVU Než auto vyjede na silnici, od kol až po kapotu nadupané těmi nejnovějšími systémy, musí je někdo vymyslet, navrhnout a otestovat. A ač se to nezdá, testování v terénu může být někdy docela adrenalin – ať už vám auto nečekaně chcípne na Václaváku mezi turisty, nebo třeba zpanikaří a zavolá na vás policii, jako testovací inženýr prostě o zábavu nouzi mít nebudete.

Ž

ADVERTORIAL

e auto odemknete bez klíčku nebo že za vás prakticky samo zaparkuje, to už dnes nikoho neoslní, ještě nedávno to přitom byla obrovská pecka. Automobilový průmysl ale jede bomby a každý den se dozvídáme, co nového nám zítra zpříjemní cestu, zjednoduší řízení, a hlavně – co zvýší naše bezpečí za volantem. A daří se. Podle Eurostatu letos zemřelo na evropských silnicích nejméně lidí od roku 1990, na čemž mají chytré systémy v autech bezesporu obrovský podíl.

Jedním z nejaktivnějších vývojářů těchto systémů u nás je společnost Valeo, která už dnes vyhlíží zcela autonomní provoz a vymýšlí, navrhuje a testuje, co

60 STUDENTA Prosinec 2018

může, abychom byli maximálně připravení, až se po silnicích rozjedou auta bez řidičů. A právě práce testovacích inženýrů může být někdy docela divoká. Nutno podotknout, že testovací inženýr totiž není to samé jako testovací řidič. Inženýr kromě vyvezení svého objektu na projížďku taky sbírá data o tom, jak se autu na cestě dařilo, ta analyzuje a na jejich základě tvoří další testovací scénáře a strategie.

TURISTICKÉ LÁKADLO ZEBŘÍHO KALIBRU

Michal Synek, který ve Valeu pracuje jako System Test Engineer, má z terénu nejednu úsměvnou historku. „To bylo jednou takhle,“ vylíčil nám jedno ze svých

MRTVÝ ÚHEL I PŘÍPRAVA NA SRÁŽKU

Jestli si nedokážete úplně dobře představit, k čemu jsou v autě radary, které Michal testuje, vězte, že tahle technologie je strašlivě důležitá. Monitoruje za vás okolí auta a varuje, kdykoli se blíží problém, který vy jako řidič můžete lehce přehlédnout.

Kontroluje tak třeba to, jestli nemáte v mrtvém úhlu překážku, kterou nevidíte, jestli se do pruhu, kam se chystáte odbočit, náhodou neblíží rychle jedoucí auto, které vás může ohrozit, a když chcete vystoupit ze zaparkovaného auta, pozorně sleduje, jestli je to bezpečné. Filmových scén, kde hrdina otevře dveře do silnice, aby mu je okolo svištící auto utrhlo, už jsme si užili dost, a jak to tak vypadá, do budoucna si budeme muset najít novou zábavu.

A ve vývoji jsou i další radarové vychytávky. Třeba systémy, které detekují zezadu se blížící auto. Pokud hrozí, že do vás narazí, pomocí brzdových světel mu dají signál, ať zpomalí. A to není všechno – pokud je srážka pravděpodobná, auto se automaticky přizpůsobí na hrozící náraz – přitáhne bezpečnostní pásy a v momentu nárazu brzdí, aby vás ta šlupka neodhodila daleko. A to není zdaleka všechno, na čem se ve Valeu pracuje.

ČERVENÉ TLAČÍTKO NEMAČKEJTE

„Testování je o tom, že se zkouší a objevuje. A někdy se tak stane, že se objevuje i to, co by se radši snad ani nemělo,“ směje se Tomáš Honzík, Test Leader, který momentálně testuje kamerové systémy užívané pro parkování mezi čáry nebo pro nahrazování bočních zpětných zrcátek. „Byli jsme jednou takhle u zákazníka testovat jeho auta a na klíčcích od jednoho z nich bylo červené tlačítko,“ vzpomíná Tomáš. „S kolegou jsme si říkali: Jé, co to je za tlačítko? A on na mě, ať ho zkusím. Jsme testeři, tak

SPECIÁL | AUTOMOTIVE

nedávných dobrodružství. „Dostali jsme od zákazníka rané prototypové auto, které sice už bylo schválené k testování na veřejných komunikacích, stále ale trpělo určitými dětskými nemocemi – počínaje ‚kouzelnou formulí‘ k nastartování, občasným ‚zmizením‘ možnosti zařadit určitý rychlostní stupeň a podobně. Ale bylo v zebřím (tedy ve speciálním polepu prototypových aut, který má za úkol zamezit rozpoznání značky a hran auta) a s tím se prostě vyjet musí! No, a co se nestalo… Přímo pod koněm na Václaváku jsem přibrzdil, abych pustil turisty na přechodu, z převodovky se ozvaly prapodivné zvuky a motor se přestal točit.“ Z Michala, trpělivě přemlouvajícího auto k nastartování, se tak na chvíli stal žhavý turistický hit a někde v Japonsku na rodinné stěně vzpomínek teď pravděpodobně visí jeho fotka s hlavou pod kapotou zebřího auta. Všechno ale dobře dopadlo, formulka zabrala a Michal vyrazil pryč i s cennými daty o tom, jak si při cestě vedly „jeho“ radary.

proč to nezkusit, že? Zmáčkli jsme ho a v tu chvíli začalo jedno z aut blikat, houkat, pískat, pípat a dělat snad úplně všechny možné vizuální a zvukové signály, aby na sebe přivolalo pozornost. A nešlo to zastavit!“ Kolegové i zákazníkovi zaměstnanci se klukům nejdřív trochu vysmáli, že jsou amatéři a systém neumějí vypnout. Když to ale jeden po druhém zkoušeli taky, nepodařilo se to nikomu. „Jeden ze zaměstnanců nakonec auto vzal, vyvezl ho za město, vytáhl baterii a čekal, než umře.

Bohužel, tahle akce je automaticky propojena se zavoláním policie, takže poučení: Červená tlačítka nemačkejte!“ Ta elektronická zrcátka, která Tomáš – když tedy zrovna nemačká špatná tlačítka :) – i jeho kolegové testují, jsou další zajímavou vymožeností budoucích automobilů. V podstatě jde o dvě kamery umístěné namísto bočních zpětných zrcátek, které snímají, co se děje za vaším autem, a promítají vám to na dva displeje na palubní desce. Dohlédnou tak logicky dál a vidí lépe než vy, když sem tam mrknete do klasických zpětných zrcátek. A díky tomu, že z auta trčí podstatně méně, snižují i aerodynamický odpor vozu a tím šetří palivo. Jednou do nich prý dokonce bude zabudovaná i rozšířená realita (augmented reality), díky které uvidíte objekty rozlišené různými barvami a snadněji si jich tak všimnete.

DVOJKA Z PĚTI

I když se zdá, že automatizace aut postoupila poměrně daleko, nacházíme se zatím stále ještě jen výjimečně na třetí příčce pomyslné stupnice, se kterou přišla SAE International (Society of Automotive Engineers), sdružující profesionály z leteckého, automobilového a dopravního průmyslu. Ta definuje celkem pět stupňů autonomní jízdy. Nejrozšířenější stupeň, tedy dvojka, znamená částečnou automatizaci, v automotive firmách se už dnes ale běžně testují technologie ze třetího levelu, což je automatizace podmíněná. To znamená, že v určitých případech může auto převzít kontrolu za řidiče – třeba když jedete po rovném a širokém úseku dálnice, může za vás řídit autopilot.

Ve Valeu k tomu přispívají třeba laserovým senzorem, který se jmenuje ScaLa a najdete ho už i v novém Audi A8 vepředu pod espézetkou. ScaLa skenuje objekty před sebou promítaným infračerveným světlem v úhlu 145 stupňů a podle toho, odkud a jak se světlo odrazí a vrátí nazpět, detekuje objekty, kterým se má auto vyhnout. Dosah senzoru je až 150 metrů a sám o sobě je i dost chytrý. Pokud se při jízdě zašpiní, drobný ostřikovač ho okamžitě očistí. A když je třeba zašpiněn jen trochu, dokáže si v něm zabudovaný algoritmus místo, kde je špína, vyříznout a nebrat ho za relevantní.

Nutno podotknout, že se pořád bavíme „jen“ o autonomii trojce – jak budou auta vypadat při pětce, si tak zatím můžeme představovat jen podle oblíbených sci-fi.

Jen kluci a holky z Valea to už možná vědí z práce.

CHYTRÉ TECHNOLOGIE OD VALEO Společnost Valeo patří na našem automotive trhu mezi ty nejaktivnější vývojáře. Navrhují, testují a ladí nespočet systémů a softwarů pro chytrou mobilitu, kterými zásobují automobilky po celém světě. Hodně se přitom orientují na autonomní řízení a snižování emisí CO₂. Protože navrhují systémy budoucnosti, hodně taky investují do studentů, kteří mají futuristických nápadů plnou hlavu. Pokud se tedy i vy chcete podílet na tom, jak budou auta vypadat za pár desítek let, začněte třeba tady: valeo.cz/cs/studenti.

Prosinec 2018 STUDENTA 61 SM000109/2

→ TRAINEE PROGRAM NA MÍRU

ZN. SKARTOVÁNÍ NEČEKEJTE Sestavit si trainee program na míru není úplně obvyklé, a proto tleskáme společnostem, jako je HELLA, které se rozhodly přizpůsobit se studentům, a ne naopak. Možnost zvolit si mezi dvěma měsíci na zkoušku, půl rokem na otrkání, anebo rovnou celým rokem, ať pořádně poznáte všechno, co se tu děje, je skvělá příležitost nejen pro ty, co mají věci naplánované a vědí, kam směřují, ale i pro ty, kteří kolikrát předem ani netuší, jestli stihnou vlak domů, natož aby věděli, jestli příští semestr neodfrčí na Erasmus.

U

ADVERTORIAL

dělej si to po svém, takové je motto Trainee programu společnosti HELLA, který vychází vstříc preferencím snad každého studenta.

Pokud totiž nevíte jistě, jestli vás to bude v dané firmě bavit, často můžete váhat s přihláškou na roční praxi, dva měsíce ale zvládne každý, i když si se společností nesedne. No, a pokud si sedne, může si krátký trainee program dle libosti prodloužit, což je taky super. Dvojice, které jsme se za vás ptali na podrobnosti – Petr Melka a Jan Mach – si rovnou řekla, že to vezme spíš slow, a zvolila roční variantu.

62 STUDENTA Prosinec 2018

ZAPOMEŇTE NA SKARTOVAČKU

„Hrozně mě proto potěšilo, že tu nejsme jen nějakými brigádníky na skartování papírů, ale že nás opravdu považují za členy týmů, zapojí nás do specifických problémů a naslouchají našim řešením. Navíc v přívětivém kolektivu, kde ve finále není nic problém, který by se nedal lidsky vyřešit, což je taky super,“ říká Petr, který má za sebou teprve první tři měsíce svého ročního programu. „Já to měl při rozhodování jednoduché,“ přiznává Jan, který má program už nějakou dobu úspěšně za sebou a momentálně ve společnosti pracuje jako

ŘÍZNĚTE SI DO SVĚTLOMETU

„V – teď už můžu říct našem (smích) – trainee programu si student vyzkouší hlavně to, jak funguje globální společnost se všemi svými plusy a minusy, jaká je ve firmě kultura, jak jsou organizovány jednotlivé týmy, jak jsou nastaveny procesy atd., vyzkouší si taky vlastně přijímací proces nanečisto. A prakticky všechno, co jsem jako trainee dělal, byly reálné projekty, ne žádná obecná teorie,“ vysvětluje Jan a Petr přikyvuje: „Každá čerstvá krev tu prochází krátkým ‚adapťákem‘ na dílně, aby si osahala HELLA světlomety a vyzkoušela si jejich montáž a demontáž na vlastní kůži. Tomu jsem se nevyhnul ani já, a nevyhne se tomu ani žádný nově přijatý inženýr. Z reál­ ných projektů jsem se pak podílel třeba na plánování rozvržení nové budovy společnosti, pomáhal jsem s optimalizací kusovníků pro nové světlomety. No, a kdo by si nechtěl říznout do světlometu z Audi A6 ve full led jen kvůli testování, že?“

HELLA Trainee program Placená praxe v oboru, který vás zajímá, v rozsahu, který si zvolíte – to je Trainee program ve společnosti HELLA, rodinném podniku, který už 110 let vyvíjí a vyrábí osvětlovací techniku a elektroniku pro prestižní světové automobilky.

SPECIÁL | AUTOMOTIVE

Manufacturing Engineer for Tools and Components. „Pocházím z regionu, kde HELLA působí, tedy z Mohelnicka, celý život jsem proto o společnosti věděl a věděl jsem, že je špičkou ve svém oboru. Směřoval jsem tam jako středoškolák na brigádu, pak mě lákala možnost psát ve firmě diplomovou práci, no a roční trainee program pro mě byl takovým nějakým logickým vyústěním.“ „Jelikož jsem z Olomouce, Mohelnici mám taky za rohem, což je fajn. Hlavní pro mě ale je, že se ve firmě potkává česká vynalézavost a německá preciznost spolu s nejnovějšími technologiemi v oblasti automotive, a u toho je radost být,“ dodává Petr. „Taky jsem nechtěl jen nějakou brigádu, kde bych bouchal rukama u linky a nic z toho neměl, ale praxi, která by mi do budoucna něco dala.“

Jste rychlíci?

Zkuste dvou až čtyřměsíční program na léto, podle kterého rychle a jednoduše zjistíte, jestli je pro vás HELLA to pravé automobilové.

Máte to tak nějak napůl?

Půlrok je ideální volba nikam nespěchat, ale ani tak nic neošidit – a začíná se v únoru.

PRAXE I ŠKOLA DOHROMADY? BEZ PROBLÉMU.

Dva měsíce praxe zvládnete během prázdnin, s tím si moc hlavu lámat nemusíte. Rok už ale vyžaduje větší plánování, a pokud jste třeba ještě žádnou pořádnou stáž nebo brigádu neabsolvovali, můžete mít obavy z toho, jak to celé zvládnete zkombinovat se školou.

Oba pánové vám vzkazují: hlavně žádný stres! „Většina škol má jen čtyřdenní rozvrh,“ říká Petr, který studuje na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. „A HELLA počítá s tím, že budete docházet zhruba jednou za týden, a v případě jakýchkoli problémů nebo změn není vůbec problém domluvit se s vedoucím nebo mentorem.“ „U mě to bylo stejné,“ souhlasí Jan, který taky studoval na UTB. „Měl jsem volné pátky, takže jsem chodil v tyhle dny. Když se mi zadařilo, chodil jsem i více dnů v týdnu – třeba před začátkem semestru nebo ve zkouškovém. Vedoucí moc dobře vědí, že vaší prioritou je dokončit školu, a nebudou vám rozhodně stát v cestě, naopak, rádi pomůžou.“

Radši to berete pomalu?

Za rok od září do června si stihnete vyzkoušet všechno, co vás zajímá, poznat místní procesy i kolegy a třeba si i říct, že byste do toho chtěli praštit na full-time.

Hlásit se můžete celoročně na hella.jobs.cz nebo můžete napsat přímo na HR oddělení přes mail recruitment.cz@hella.com Prosinec 2018 STUDENTA 63 SM000205

→ ZÍSKAT TITUL Z PRAXE

KDYŽ SKLOUBÍTE TO NEJLEPŠÍ Z OBOU SVĚTŮ Sáhnout si na technologie, na které byste si jinak nesáhli. Podílet se na něčem, co může být už zanedlouho uvedeno do běžného života. A ještě za to být placeni. I tak může vypadat vaše doktorské studium, když se rozhodnete spojit síly s partnerem mimo akademickou sféru – třeba jako Vojtěch Kučera a Jan Pavlík, kteří na svých doktorátech momentálně spolupracují se společností ŠKODA AUTO.

ADVERTORIAL

VOJTA Od chvíle, kdy Vojtěch Kučera dostal jako malý kluk pod stromeček laboratoř mladého chemika, věděl, kam v životě směřovat. Na pražské VŠCHT tak momentálně ve spolupráci se Škodovkou pracuje na svém doktorátu o kovových povlacích bezpečnostních dílů karoserií.

64 STUDENTA Prosinec 2018

Honza řeší ozubená kola v převodovce, ale ty, Vojto, jsi chemik. Jak to jde dohromady s auty?

Vojta: Mnoho laiků asi překvapí, že chemie je vlastně poměrně obecný pojem a zahrnuje řadu vědních disciplín. K výrobě automobilů se využívá převážně ocel, která je tvořena hlavně dvěma chemickými prvky – železem a uhlíkem, a zpracováním oceli dochází k různým změnám materiálu, jak z hlediska vlastností, tak i složení – a řízení těchto změn je právě moje doména. Chemie ale nachází u aut uplatnění i jinde, třeba ve sféře materiálové (mimo kovy například skla, plastové díly, textil a kůže, pneumatiky), u membránových procesů (baterie), ve veškerých povrchových úpravách (spojování materiálu, lakování a protikorozní ochrana) a momentálně výrazně i v problematice emisí.

No vida, to je dobré vědět. A teď mi povězte, proč jste se na své disertačce rozhodli spolupracovat s nějakou firmou?

Honza: Popravdě hlavní motivací, proč jsem chtěl

skloubit doktorát s firmou, byly finance. Když jsem doktorské studium v roce 2016 začínal, stipendium bylo šest tisíc korun, což na normální způsob života zdaleka nestačí. Ano, chápu, že je to pořád studium, ale velkou část tohoto studia trávíte výzkumnou prací.

Má-li ta být odvedena kvalitně, tak přece musí být adekvátně zaplacena. Takže pokud jsem chtěl pokračovat ve studiu, které mě bavilo, byla spolupráce s firmou jediná možnost. Kdyby se mi ta možnost nenaskytla, šel bych hned po magistru do práce.

Je podobných možností v Česku dostatek?

Vojta: Není. Nebylo jednoduché najít firmy, které se zabývají výzkumem na takové úrovni, která je pro disertační práci třeba. ŠKODA AUTO je jednou z mála, která nabízí pro studenty a absolventy velmi dobré možnosti. Jedním z nich je právě i PhD program. Mají plně vybavené laboratoře a přístroje, kterými škola nedisponuje, můžu tak svou práci rozdělit rovnoměrně mezi školu a Škodovku a mít to nejlepší z obou světů, praktického i akademického.

Jaké jsou podle vás výhody a nevýhody tohohle modelu spolupráce?

Honza: Výhodné je to tehdy, když firma poskytne kvalitní zázemí pro výzkum, které univerzita nemůže nabídnout. Jedná se zejména o zkušební zařízení a díly ke zkouškám. K nezaplacení je poznání reálného světa vývoje a sundání si pomyslných růžových brýlí, které občas kolegové v akademickém bádání nosí. Spolupráce ale samozřejmě obnáší i dílčí nevýhody, jde například o publikační činnost, která je k úspěšnému absolvování studia nutná. S firmou mám totiž podepsanou dohodu o mlčenlivosti, takže sepsat kvalitní článek z mých výstupů je dost složité. V této oblasti mají výhodu kolegové, kteří zůstali čistě u akademického bádání a můžou publikovat bez jakýchkoli omezení.

SPECIÁL | AUTOMOTIVE

I za cenu dlouhého dojíždění. Honzo, ty pendluješ mezi Mladou Boleslaví a Ostravou, což je docela štreka. Neštve tě to někdy?

Honza: Jsou dny, kdy mě to vůbec nebaví, ale také mám dny, kdy je ta cesta až moc krátká, využívám ji totiž k práci, čtení nebo sledování seriálů, prostě na takové aktivity, které jsem běžně dělával ve svém volném čase, takže v tom komplikaci nevidím. Při rozhodování jsem dojíždění moc neřešil a teď zpětně si říkám, že by byla obrovská škoda, kdybych nenastoupil jen kvůli obavám z cestování.

Vojta: To sice ano, ale zase jim může chybět ta aplikace do praxe, která je třeba pro mě hodně důležitá.

V mé vědecké práci se řeší aktuální problém a její výsledky mohou najít uplatnění nebo přímou aplikaci v dohledné době, což se o čistě akademických tématech mnohdy říct nedá.

Před navázáním spolupráce jste museli projít přijímacím řízením, je to tak?

Honza: Ano, přijímací řízení bylo na dva dny. První den se uskutečnilo jednání na oddělení, na které jsem chtěl nastoupit. Řešilo se téma disertační práce, moje motivace a část pohovoru byla v anglickém jazyce. Druhý den jsem absolvoval Assessment centrum. Nebylo to úplně jednoduché, ale nikdy předtím jsem takové řízení nezažil, tak to pro mě byla skvělá zkušenost.

Jak vypadá váš výzkum?

Vojta: Stejně jako každý jiný i můj výzkum vyžaduje hodiny a hodiny strávené u literární rešerše a odborných publikací, bez toho by to ani nešlo. Pak samozřejmě mnoho času v laboratoři při plnění experimentální části práce, což je v mém případě studium materiálů a povlakových vrstev, které vyžadují prací s elektronovým mikroskopem a řadu dalších analytických metod.

Prostě napůl škola, napůl Škoda.

HONZA Almou mater Jana Pavlíka je Technická univerzita Ostrava a ve Škodovce na svém doktorátu pracuje v oddělení technického vývoje převodovky.

Hodně se tak mezi Ostravou a Mladou Boleslaví nacestuje, ale hlavu si z toho nedělá.

Víc o doktorandském programu ve Škodovce najdete na skoda-kariera.cz/phd.

SM000228

INZERCE

SM000228

→ ŽÁDNÉ NEHODY, ŽÁDNÁ ZRANĚNÍ

BUDOUCNOST MÁ VIZI NULA Nula zranění, nula úmrtí, nula nehod, taková je Vision Zero, na které už dnes pracuje společnost Continental. Představuje implementaci chytrých bezpečnostních systémů, které budou zabraňovat, nebo rovnou předcházet jakýmkoli nebezpečným situacím na silnicích. Za několik desítek let – když se všechny systémy podaří vyvinout, zavést i zákonně posvětit – tak na silnicích možná lidé konečně přestanou umírat. O tom, proč tahle představa není ani zdaleka fikcí, jsme se bavili s Matějem Barteckým, šéfem týmu vývojářů společnosti Continental v závodě ve Frenštátu pod Radhoštěm.

V automobilovém průmyslu se pořád něco děje. Jaké největší změny společnost podle vás čekají?

Je pravda, že nejen náš, ale i světový automobilový průmysl se mění tak rapidně, že si člověk občas netroufá ani spekulovat, co dalšího přinese. Řekl bych nicméně, že jedněmi z těch nejzajímavějších výzev budoucnosti budou elektrifikace, konektivita a automatizace řízení. Nové technologie pro všechny tři oblasti už dokonce dnes existují a neustále se vylepšují, jde tak spíš o to, kdy se dostanou do praxe.

Troufáte si odhadnout, kdy by se to mohlo stát?

To netroufám. Stále nám totiž v tomto ohledu chybí legislativa a infrastruktura, což je hodně viditelné třeba 66 STUDENTA Prosinec 2018

na dobíjecích stanicích pro elektromobily. Automobilky a vývojáři jsou tak momentálně o několik kroků před ostatními. I samotné elektromobily jsou bohužel v současné době dost drahé, pro běžného koncového uživatele proto zatím zůstávají těžko dostupné.

O elektrifikaci a automatizaci slýcháme ze všech stran. Čeká nás ale i něco, o čem se třeba tolik nemluví?

Automobilový průmysl obecně prochází velmi zásadními změnami, které mnohdy nejsou diktovány zákazníkem, nýbrž regulačními orgány. Což je podle mě důvod toho, proč není zdaleka tak diskutována například konektivita automobilů, kterou se my v Continentalu hodně zabýváme.

SPECIÁL | AUTOMOTIVE

Auta budou čím dál víc o softwaru spíš než o hardwaru, jak jste na to jako společnost připraveni?

Největší výzvou je vždy včas a agilně reagovat na trh, což jako firma děláme, myslím si, poměrně dobře.

I proto máme zastoupení v Silicon Valley, kde se všeobecně sdružují ty nejlepší mozky a ty největší inovace současnosti. Dochází u nás také k akvizicím menších technologických firem, které následně přispívají k lepším a modernějším řešením – takhle se k nám přidaly například Argus Cyber Security a Elektrobit, což jsou společnosti, které vyvíjejí řešení pro zvýšení kyberbezpečnosti, třeba antivirové programy. Ty budou brzy potřeba nejen v počítačích nebo v mobilech, ale také v autech. Jestliže bude váš vůz fungovat na softwaru, musíte ho chránit, aby se vám do něj někdo nenaboural.

Jaká služba nebo technologie podle vás nejvýrazněji změní podobu našeho stylu života?

Bude jich určitě celá řada. Já osobně si myslím, že velkou roli bude hrát carsharing společně s interkonektivitou aut mezi sebou. Vždyť většina aut má využití jen okolo dvaceti procent a zbytek své životnosti jsou někde zaparkované, carsharing má potenciál toto velmi výrazně změnit.

Co je pro vás momentálně tou největší výzvou?

Jelikož Continental vyvíjí celý systém od brzdového pedálu až po pneumatiky, nastavili jsme si velmi ambiciózní cíl, kterým je koncept Vision Zero – zero fatalities, zero injuries, zero accidents. Jako jeden z příkladů realizace této vize můžu uvést třeba ContiSeal™, což je technologie, která výrazně redukuje následky proražení pneumatiky. Při průrazu velikosti až do pěti milimetrů automaticky dochází k utěsnění otvoru bez výrazného snížení tlaku v pneumatice. Plynulá jízda je tak zaručena, stejně jako je výrazně zvýšena bezpečnost na silnici.

Když opustíme Continental jako mezinárodní společnost a budeme se soustředit na vaše aktivity v Česku – co se aktuálně řeší ve vašem R&D centru?

U nás ve Frenštátě pod Radhoštěm momentálně pracujeme na zdokonalení pneumatického sedačkového systému a také na jeho rozšíření pro další automobily.

Tento systém v autě výrazně přispívá k bezpečnosti, kdy například při průjezdu vozidla zatáčkou aktivně přidržuje řidiče v sedačce. Na druhé straně tu inženýři pracují třeba i na automobilových klíčích pro TOP automobilky světa.

Máme jako Češi v koncernu dobrou pověst? Český vývojový tým má velmi dobrou pověst, čemuž napovídá i každoroční navyšování počtu jeho členů ve všech závodech Continental. V současnosti u nás

čítají R&D týmy dohromady více než pět set specialistů a školit se k nám jezdí experti z celého světa. Právě ta spolupráce na mezinárodní úrovni může být občas velkou výzvou, a to nejen kvůli jazyku, ale také kvůli odlišnosti kultur, ale dle mého názoru to Češi zvládají perfektně.

Pracujete i se studenty a absolventy?

Samozřejmě. O naše vývojáře se velmi staráme a máme mnoho programů pro rozvoj talentovaných lidí. Jen tým, který vedu já, má například věkový průměr pod 29 let. Je to velmi ambiciózní tým, co už hodně dokázal, a na který jsem velmi hrdý.

Když si představíte automobilovou dopravu třeba za dvacet let, co vidíte?

Doufám, že všichni uvidíme hlavně tu už zmíněnou Vision Zero, tedy nulovou nehodovost, protože naše bezpečnost a bezpečnost našich blízkých je přece to nejdůležitější.

CONTINENTAL Společnost Continental vyvíjí pro automobilový průmysl pokrokové technologie a služby založené na udržitelném rozvoji a vzájemném datovém propojení. Soustředí se hlavně na bezpečnost, úsporný provoz a inteligentní řešení různých situací a problémů, které řidiče trápí.

Kromě toho vyrábí automobilovou elektroniku, řídicí jednotky motorů a převodovek a spoustu dalších nepostradatelných komponentů. V 61 zemích zaměstnává více než 244 tisíc lidí a jen u nás má osm výrobních závodů – zejména na východě Čech, na Moravě a ve Slezsku – a výzkumné a vývojové centrum v Ostravě.

Pokud vás firma zaujala, podívejte se, jak u nich můžete začít, třeba tady: continental.jobs.cz.

MATĚJ BARTECKÝ V rámci české působnosti společnosti Continental zastává pozici Group Leader R&D, což znamená, že vede místní výzkumný a vývojový tým. Ten má, pro zajímavost, věkový průměr pod 29 let, je tedy plný mladých talentů. Ke studentům a čerstvým absolventům má pan Bartecký obecně blízko, a proto jsme ho mimochodem v říjnu pozvali i na naši Studenta Automotive Party, kde jste ho mohli slyšet povídat o technologických vychytávkách, na kterých se u nás zrovna pracuje.

Prosinec 2018 STUDENTA 67 SM000231

→ REVOLUCE V AUTOMOTIVE?

HLAVNÍ JE PODPOROVAT DOBRÉ NÁPADY

Elektrické a elektronické systémy v automobilech hrají stále důležitější roli. Starají se o naše pohodlí a bezpečnost, jízdu autem si bez nich dnes už dokážeme představit jen stěží. Aby však vznikaly nové věci, musejí jít firmy nápadům naproti – inovace vnímat jako jednu ze svých základních hodnot a v zaměstnancích podporovat zvídavost a kreativitu. V Digiteq Automotive na to jdou od lesa. Vědí, že jako studenti máme elánu na rozdávání a i přes chybějící zkušenosti sypeme nápady z rukávu. I proto se rozhodli dát příležitost právě nám.

B

ADVERTORIAL

ýt absolventem v technologické firmě nemusí být vždycky jen otrava a koukání pod ruce ostatním. Honza Jílek nastoupil hned po škole, a to rovnou na pozici Tester softwaru pro adaptivní tempomat. Už po půl roce se jeho pracovní náplň rozšířila – dneska se věnuje i vývoji softwaru do řídicích jednotek.

Společnost Digiteq Automotive je dceřinou společností firem Škoda Auto, a. s., a Carmeq GmbH, díky čemuž je 100% členem koncernu Volkswagen. Už od roku 2001 podporuje své zákazníky celým vývojovým cyklem elektronických systémů – od návrhu přes vývoj a testování až po integraci a sériové nasazení.

Jaké pozice právě teď nabízejí? Mrkněte na www.digiteqautomotive. jobs.cz

Honzo, jak probíhalo výběrové řízení?

Bylo těžké se dostat?

Původně jsem se hlásil na pozici C++ developera pro projekty zabývající se zpracováním obrazu, na tu jsem ale měl ještě málo zkušeností. Ale domů mě neposlali. Místo toho mi nabídli pozici testera, právě s možností posunu na developera. Výběrové řízení bylo sice několikakolové, proběhlo však velmi rychle. Všichni, se kterými jsem se v rámci něj setkal, mi lidsky hodně sedli a při všech schůzkách panovala velmi přátelská, příjemná atmosféra.

Proč se stal právě Digiteq Automotive tvým prvním zaměstnavatelem?

Věděl jsem, že chci pracovat v automobilovém průmyslu a značka Volkswagen mi vždycky byla velmi blízká – v té době jsem měl už druhé auto této značky.

Hodně mě zaujaly projekty, které se ve firmě řeší a sympatičtí mi byli i lidé, se kterými bych spolupracoval. Vážně super bylo, že se firma snažila mi najít zajímavou práci s možností postupného rozšiřování úkolů a přibírání kompetencí.

Co se ti tady zatím nejvíc povedlo?

Myslím, že kariérní posun. Už po čtvrt roce mi tady

jako nováčkovi umožnili aktivně se podílet na novém inovačním projektu, respektive dostal jsem možnost stát se součástí týmu pro inovace.

Bezesporu pracuješ na spoustě inovativních projektů. Z čeho máš největší radost?

Vážně mě baví, že můžu potkat na silnici výsledky projektů, na kterých jsem se podílel. Spolupracoval jsem například na adaptivním tempomatu pro nový Volkswagen T-Cross, jehož specialitou je aktivní rozeznávání chodců – to znamená, že si umí pohlídat lidi, kteří náhle vkročí do vozovky.

A co budoucnost? Jaké máš plány?

Chtěl bych si zažít všechna stádia projektu – od chvíle, kdy je projekt zadán, až do té doby, kdy je jako zrealizovaný předán zákazníkovi. V Digiteq Automotive je mnoho možností, kam se posouvat. Nejen nahoru, směrem k manažerským pozicím, ale i ve smyslu rozšiřování své pracovní náplně a kompetencí.

Firmy se dnes snaží zaměstnancům nabízet špičkové pracovní prostředí. Jak to vypadá u vás?

Máme skvělý kolektiv, a tím pádem i příjemnou atmosféru. Pracují tu mladí lidé v průměru kolem třiceti let a mnoho mých kolegů se stalo dobrými kamarády. Často spolu podnikáme různé aktivity po práci – laser game, motokáry, jump park, naposledy jsme jeli na víkend na vodu. A co se budov týče, pracujeme v hezkých, prostorných kancelářích a s nejnovějšími technologiemi. Takže stěžovat si určitě není na co.

68 STUDENTA Prosinec 2018 SM000226

SM000179

A N

s y a č dárk Generální partner muzikálu Čas růží

Partner muzikálu Čas růží

Hlavní mediální partner

Partneři Hudebního divadla Karlín

→ VÁNOCE JAKO Z HOLLYWOODSKÉHO FILMU

KDYŽ CHCETE, ABY VÁM VÁNOČNÍ STROMEK ROZSVÍTIL BILL NIGHY

Prostě mu zavoláte. Nebo lépe řečeno využijete toho, že můžete, a poprosíte kolegy v zahraničí, aby populárního hollywoodského herce pozvali do Prahy. A on přijede. Protože vaše značka na světovém poli něco znamená, i když ji v Česku málokdo zná. Bára Sádlová letos s kamarádem Igorem Lorencem nastoupila do European Graduate Programme společnosti Unibail-Rodamco-Westfield a právě hvězda Lásky nebeské na Chodově byla jedním z prvních úkolů, které tu dostala.

ADVERTORIAL

Bill Nighy rozsvěcí stromek v českém obchodním domě, čteme ve zprávách a říkáme si: Cože?

Bára: To byla pecka akce! Vyzdobili jsme letos Centrum Chodov ve stylu Lásky nebeské, protože je to oblíbený vánoční film spousty lidí, a říkali jsme si, že by bylo super, kdyby nám ho přijel rozsvítit filmový Billy Mack, tedy britský herec Bill Nighy. No, a on přijel.

To zní, jako že jste zvedli telefon s „Hi Bill“ a všechno vyřízeno.

Bára: Tak to samozřejmě nebylo. Byla to produkčně obrovsky náročná akce a ten jeden den se připravoval měsíce.

70 STUDENTA Prosinec 2018

Dělala se na tom jen z hlediska marketingu spousta věcí – reklamní kampaň, videa, tiskovka, organizace charitativního promítání a mnoho dalšího – a my to z Prahy koordinovaly jen dvě – naše marketingová manažerka a já.

Hrozně moc mi to ale profesně dalo. Během těch dvou měsíců, co jsem se na tom podílela, jsem se naučila tolik věcí, ke kterým bych se v jiných firmách nikdy nedostala.

Vidět profesionály pracovat, vidět, jak do sebe všechny jednotlivé díly zapadají, to byla obrovská zkušenost.

Není to na úvod pro nováčka docela sousto? Vždyť ve firmě působíte vlastně jen chvilku.

Igor: Ten program, ve kterém jsme, není ve stylu „najmeme si absolventa, co nám bude kopírovat dokumenty, a po roce uvidíme, co dál“, nejde ani o klasický trainee program, ale o permanent placement. To znamená, že jsme vlastně rovnou nastoupili do „ostré“ pozice, ve které se budeme rozvíjet i po konci programu. Od prvního dne nám tu dali jasně najevo, že jsme asset a pro firmu máme jistou přidanou hodnotu.

Za dobu programu si těch pozic ale přece jen vyzkoušíte víc.

Igor: Ano, tři různé pozice ve třech různých odděleních.

Já to beru tak, že se člověk daleko lépe připraví na to, co chce dělat, když pochopí, co se děje i na jiných odděleních mimo něj. A taky jsme pořád ještě absolventi, takže i když si zrovna myslíme, že nás něco baví, možná díky rotacím odhalíme, že by nás něco jiného bavilo ještě víc. I když za mě je to v Operating management zatím 100% match. Čím se Operating management zabývá?

Igor: Operating management má ve své kompetenci vypracování strategie a exekuci krátkodobých i dlouhodobých plánů každého centra. Jsme zodpovědní za to, aby byla naše centra profitabilní a aby měla přidanou hodnotu pro zákazníka i firmu jako takovou.

Dáváme taky dohromady finanční plány, analyzujeme výkonnost a hledáme další potenciál růstu. Je to výborná kombinace všeho od kreativy až po exekutivu a pro mě možnost, jak kombinovat analytickou i interpersonální část práce, protože jsou po mně vyžadovány jak analytické, tak i komunikační dovednosti.

Báro, ty v marketingu řešíš co dalšího?

Bára: Já dělám v marketingu pro Centrum Chodov, takže řešíme, jakou image centrum má, jak být pro zákazníky atraktivní, aby přišli a aby si to tu co nejvíc užili. Nákupní centra podle nás nemají být jen místa, kam přijdete, nakoupíte a zase odejdete. Měla by to být místa, kde se lidé potkávají a rádi tráví čas. Na podpoře téhle myšlenky pracuji s naší marketingovou manažerkou, zároveň mám ale i svoje menší projekty. Navázali jsme například spolupráci s jazykovou školou, která v centru pořádá zdarma lekce angličtiny, mým úkolem bylo zajistit, aby o nich lidi věděli a využili je. Při devadesátém výročí Mickey Mouse jsme během listopadu pořádali Hon za pokladem myšáka Mickeyho, to byl taky můj projekt. Je toho hodně, člověk se vážně nenudí.

Igor: Tak to můžu podepsat. Někdy je tu potřeba pracovat ve vysokém tempu, což není pro každého. Jsme ale velmi organizovaní a každý přesně ví, co se od něho očekává, tak se to dá zvládnout.

Protože se toho musí hodně udělat a je vás na to jen pár?

Igor: Musíme pracovat efektivně, což dává smysl.

Vezměte si, že firma provozuje v Česku a na Slovensku čtyři obrovská obchodní centra a dělá to dohromady jen pár desítek lidí.

Bára: Je to korporát, ale taky start-up, malá velká firma. Já jsem dřív vždycky pracovala v korporátech a byla zvyklá na to, že je spousta věcí řízená ze zahraničí, což je tady do určité míry taky, ale je tu i neuvěřitelný prostor pro lokalizaci podle českého zákazníka.

Hrozně se mi líbí, že spoustu projektů a eventů sdílíme, můžeme si půjčovat nápady a zázemí a prostředky firmy jsou taky super – máte finance na to, realizovat v podstatě cokoli, co vás napadne. Samozřejmě pokud to dává smysl a je to něčím přínosné. Máte ale taky hodně zodpovědnosti.

A co kolegové, jak si rozumíte?

Bára: Nejsme jedni z mnoha nabraných, letos jsme v programu jen dva, tak nás všichni znají a my zase známe je. A máme super vztahy, potkáváme se i mimo kancelář, jezdíme na zahraniční semináře. I vysocí manažeři si na nás udělají čas, když máme dotaz nebo si nevíme rady. Je to hodně přátelská atmosféra.

Igor: Je prostě vidět, že si tu lidi opravdu pečlivě vybírají tak, aby si vzájemně sedli a byli stejně naladění.

Možná nás teď čtou studenti, které program zaujal.

Co byste jim vzkázali?

Igor: Ať se nebojí a pošlou přihlášku. URW graduate programme je sice žádaný a dostat se sem je náročné, na všechno se však dá připravit. A kdyby měli ohledně programu otázky, klidně se nám můžou ozvat.

Bára: Ani já jsem neměla druhý jazyk na úrovni B2, jak se požadovalo, ale řekla jsem si, že sem prostě chci, tak jsem oprášila španělštinu, udělala si kurz analytiky, protože se vyžadovaly i analytické schopnosti, a vidíte, jak to dopadlo. Jestli vás tohle odvětví zajímá a chcete něco dokázat, nebojte se a pojďte do toho.

UNIBAIL-RODAMCO-WESTFIELD Investor, developer, provozovatel a taky taková malá velká společnost, o které se u nás moc neví. Její centrála sídlí v Paříži a stojí za nespočtem obchodních domů a komerčních nemovitostí v Evropě a ve Spojených státech. U nás v Česku provozuje Centrum Chodov, Centrum Černý Most a Metropoli Zličín, na Slovensku obchodní centrum Aupark v Bratislavě.

Dostat se mezi ně není vůbec jednoduché, ale pokud se vám to podaří, garantujeme obrovsky zajímavou kariéru s mezinárodním přesahem a možnost vymyslet a uskutečnit projekty, o kterých se vám ani nesnilo.

Přečtěte si víc na urw.com/en/careers Prosinec 2018 STUDENTA 71 SM000189

→ NA ROK DOBROVOLNÍKEM

PRO ZAHRANIČNÍ ZKUŠENOSTI NEMUSÍTE JEN NA UNIVERZITU

S

koro každého někdy lákalo vyzkoušet si život v cizí zemi. Nabrat pracovní zkušenosti v zahraničí, vypilovat jazyk a poznat podobně naladěné lidi se do života hodí. Abyste si to však mohli dovolit, potřebujete finanční základ, který se na běžném studentskému účtu většinou nenachází.

Možností, jak se do světa přece jen podívat, a u toho ještě pomoct potřebným, tak můžou být právě dobrovolnické projekty. V nabídce najdete výjezdy zaměřené na sport, rozvoj venkova, Evropskou unii, náboženství nebo třeba humanitární pomoc.

JAK ZAČÍT

Jedním z programů, kterých se můžete zúčastnit, je již zmíněná Evropská dobrovolná služba (EVS). Na tu 72 STUDENTA Prosinec 2018

se můžou přihlásit mladí lidé od 18 do 30 let. Studijní průkaz není potřeba – program je omezený jen věkem, což je fajn, protože zahraniční zkušenosti se dnes do životopisu hodí úplně každému. „Chtěla jsem nabrat další zkušenosti, titul sám o sobě už dneska nemá takovou váhu,“ popisuje své důvody Kristína Martišková, dobrovolnice, která vyjela s organizací Mladiinfo ČR na EVS do Černé Hory.

Mladiinfo ČR, organizace, kterou si ke své cestě vybrala, provozuje největší infoportál svého druhu pro mladé v České republice. Sdružuje všechno důležité o stážích, možnostech studia v zahraničí či dobrovolnictví. Funguje téměř výhradně na dobrovolné bázi a patří zároveň mezi vysílající i hostitelskou organizaci EVS. Není však jediná, mezi další vysílající organizace

Text: Stanislava Wolfová, fotky jsou ilustrační

Studijní výjezdy v rámci Erasmu zná každý. Už ale možná netušíte, že vyjet v rámci tohoto programu nemusíte jen na zahraniční univerzitu nebo pracovní stáž. Vyrazit můžete i v rámci Evropské dobrovolné služby nebo krátkodobé výměny mládeže. A na rozdíl od semestrálního studia nemusíte být ani studentem vysoké školy.

patří v Česku například YMCA, Evropské centrum mládeže Břeclav nebo třeba INEX. I tady vám můžou s výběrem projektu a destinace pomoci.

Všechny organizace nabízejí na svých webech spoustu programů a příležitostí, na vás je tedy to nejdůležitější – vybrat si, kam vyrazíte. „Volit je možné z aktuální nabídky organizací, které přímo shánějí dobrovolníky na konkrétní termín a činnost, nebo z on-line databáze hostitelských organizací EVS. Další kroky už nepodnikáte sami, ale pomocí vysílající organizace,“ dodává Štěpánka Pecháčková, členka PR týmu a bývalá předsedkyně Mladiinfo ČR. Projekty jsou časově rozmanité, vybrat si můžete z dvouměsíčních, ale i celoročních výjezdů. V oblibě jsou hlavně ty dlouhodobé, kterých je v nabídce zároveň i nejvíc. Vyrazit na delší dobu doporučuje i Štěpánka Pecháčková – nejlépe v rámci takzvaného Gap Year (pozn. red.: rok volna). Další možností je zařídit si ve škole individuální plán.

ODMĚNA

Kromě dobrého pocitu a zahraničních zkušeností dostanete za své dobrovolnické zahraniční působení i nějaký ten peníz, který vám pomůže pokrýt alespoň základní náklady. Výše odměny se ale výrazně liší podle destinace, do které cestujete. „Každá organizace, která hostí ‚évéesáka‘ dostává od Evropské unie sumu peněz na pokrytí nákladů spojených s jeho činností v organizaci. Z nich je organizace povinna platit bydlení, jazykové kurzy, dávat dobrovolníkovi peníze na jídlo a kapesné,“ vysvětluje Štěpánka Pecháčková.

Nečekejte však, že si z peněz našetříte na cestu kolem světa, s odměnami to nijak slavné není. „Velkou výhodou bylo zajištěné ubytování, pojištění a základní náklady. Je ale pravda, že z kapesného se žilo hodně těžko.

Na EVS ale člověk nejezdí kvůli penězům, je to skvělá příležitost, jak žít v zahraničí a rozvíjet se, osobně a z části i profesně,“ dodává absolventka programu Kristína Martišková.

JEDNOU ZA ŽIVOT Dobrovolníkem se může stát každý.

Je ale potřeba zapojit sebereflexi a vybrat si obor a místo, které vám i při dlouhodobém pobytu sednou

MÁM VYBRÁNO, CO DÁL?

Abyste se mohli o místo v programu ucházet, je potřeba dodat anglicky psaný životopis a motivační dopis.

V něm vysvětlíte, proč byste měli vybranou dobrovolnou službu dělat zrovna vy a čím můžete organizaci přispět. Na motivačním dopise si dejte obzvlášť záležet, pro vaše vybrání má tu nejvyšší hodnotu. „Pokud o vás cílová destinace projeví zájem, nic nebrání tomu, abyste s pomocí své vysílající organizace napsali projekt, s pomocí kterého zažádáte o grant na svůj výjezd – ty schvaluje Česká národní agentura pro mládež –, a pokud vše proběhne úspěšně, můžete vyrazit už za tři měsíce od uzávěrky, k níž jste projekt podali,“ vysvětluje Štěpánka Pecháčková.

Podmínek není málo a bez předchozích znalostí můžou na začátku působit docela složitě. Nic ale není tak, jak to na první pohled vypadá. Vysílající organizace se o vás postará jak před odjezdem, tak i po vycestování do destinace. Lidé, kteří v ní působí, mají s vysíláním dobrovolníků i se psaním projektů zkušenosti a neváhají se o ně podělit. Domluvení podmínek spolupráce, uzavření pojištění a další nezbytnosti tak nikdy nebudete muset řešit sami, stejně jako případné nečekané události.

Na dlouhodobou EVS můžete vyjet jen jednou za život, dobře si proto rozmyslete typ činnosti, kterému se při svém pobytu chcete věnovat. Mezi projekty, na nichž můžete v zahraničí pomáhat, převládají sociální, kulturní, lidsko-právní a environmentální témata. Zaměřit se však můžete i na humanitární pomoc nebo náboženství. Rozvážně vybírejte i hostitelskou organizaci – strávíte v ní dlouhou dobu, a je proto důležité, aby vám celé prostředí perfektně sedlo.

Můžete pracovat na farmě nebo pomáhat v neziskovém centru. Směr, který si stanovíte, je jen a jen na vás. „Pracovala jsem pro místní organizaci Mladiinfo v Podgorici, hlavním městě Černé Hory. Hledala jsem dobrovolnické příležitosti pro mladé lidi a přidávala je na web nebo sociální sítě,“ popisuje své působení Kristína Martišková. Kromě toho spolupracovala s ostatními členy organizace na dalších zajímavých projektech, třeba na psaní grantových žádostí.

MÁM NA TO?

Myslíte si, že nejste tím nejlepším kandidátem?

Nenechte se odradit. Každý člověk může dobrovolničit, ale jako u všeho je důležité zapojit sebereflexi.

Přemýšlejte nad tím, proč chcete do EVS jít a co od ní očekáváte. Na základě svých představ si vyberte projekt, který k vám nejlépe sedí.

Přestože se u některých výjezdů očekávají určité zkušenosti, nikdo nepředpokládá, že budete v dané oblasti profesionálem. Organizace plánují délku projektu tak, aby vás stihly pořádně zaučit a zajistit vaše plnohodnotné zapojení. Ale pozor, EVS není řešením pro lidi, kteří se z náhlého popudu rozhodli co nejrychleji zmizet někam hodně daleko. K jednotlivým projektům je potřeba přistupovat zodpovědně, s motivací a na svou cestu se připravit.

CELÝ ROK? TO NEMŮŽU! Pokud nechcete nebo nemůžete věnovat rok svého života dobrovolničení, je tu i další možnost – výměny mládeže. Krátkodobé projekty, které se konají po celé Evropě i v dalších státech, které jsou součástí programu. Podívat se tak můžete například do Arménie, Turecka nebo Gruzie. Výměny mládeže většinou trvají jen jeden nebo dva týdny a sejde se na nich parta až šedesáti lidí z různých zemí.

Prosinec 2018 STUDENTA 73

→ ZSOFIA PITCZ Z ČLOVĚKA V TÍSNI

DOBROVOLNICTVÍ VNÍMÁM JAKO SOUČÁST SVÉHO ŽIVOTA

Proč se mladá dívka jako ty rozhodla odjet na rok na misi do Myanmaru?

Jednalo se o projekt Evropské unie EU Aid Volunteers, zaměřený na mezinárodní rozvoj a humanitární pomoc, tedy přesně obor, který jsem studovala na vysoké škole. Řekla bych, že to byl vlastně přirozený krok v mé kariéře. Přišlo mi velmi důležité získat nějaké zkušenosti z terénu a vidět na vlastní oči, co studuji. Myanmar jsem si vybrala právě kvůli jeho složité humanitární situaci.

Bylo to tam nebezpečné?

Na to není jednoduché odpovědět, protože ta země je 74 STUDENTA Prosinec 2018

veliká a různorodá. Jsou v ní oblasti, které jsou poměrně bezpečné, a tam jsem se zdržovala i já. Existují však i oblasti, které jsou stále uzavřeny, humanitární organizace tam nemají přístup a v těchto oblastech stále dochází k některým konfliktům. Nebezpečné jsou ale hlavně pro lidi, kteří v nich žijí.

Přece jen jde o velké a ne jednoduché rozhodnutí.

Z čeho jsi měla před odletem největší obavy?

Připravovala ses nějak – co všechno jsi musela udělat, abys na misi vůbec mohla odletět? Musela jsi třeba absolvovat nějaké školení, kurz nebo zkoušku?

Nejdříve jsem se na to snažila připravit po psychické

Text: Lenka Rzepková, foto: Marek Štys, Petr Štefan

V pětadvaceti se Zsofia rozhodla vyrazit s Člověkem v tísni na roční misi do Myanmaru, který se i přes reformy vedoucí k demokratizaci země nadále potýká s ozbrojenými konflikty. Ze své pozice pomáhala místním s rozvojem organizací zaměřených na sociální soudržnost, kterou je v zemi nutné intenzivně podporovat.

Jak sama říká, dobrovolnictví je velkou příležitostí, je ale potřeba si ho dobře rozmyslet.

stránce. Vyjet na rok je velká zodpovědnost. Člověk musí nahlédnout do své mysli a odhadnout, jestli mu nebude vadit být někdy bez elektřiny, bez vody a jiných základních potřeb, na které jsme v Evropě běžně zvyklí. Pak jsem řešila praktické věci jako léky, očkování apod. Zúčastnila jsem se i různých školení zaměřených právě na toto specifické humanitární a rozvojové prostředí. Není to jen skvělá příležitost k tomu vyrůst, ale člověk potřebuje i nějaké znalosti a dovednosti, které na oplátku může nabídnout on.

Měla jsi nějakou zkušenost s dobrovolnictvím již z minulých let?

Ano, měla. Začala jsem, když mi bylo asi šestnáct let. Přímo ve své rodné zemi, v Maďarsku. Pracovala jsem pro nadaci, která pomáhá dětem s rakovinou.

Dobrovolnictví vnímám jako součást svého života.

Zpět k Myanmaru. Mohla bys nám krátce popsat, s čím se tato země potýká?

V Myanmaru žije etnická menšina Rohingů, která je už po desetiletí znevýhodněna. Ještě před vypuknutím ozbrojených střetů v srpnu 2017 žili za opravdu těžkých podmínek. Protože v Myanmaru nemají občanství, jejich základní lidská práva jsou dlouhodobě porušována. Lidé měli problém najít si práci, získat potřebné vzdělání. Tato situace vyústila v ozbrojený konflikt, který donutil více než statisíce z nich uprchnout z Myanmaru do sousedního Bangladéše.

V uprchlických táborech nyní žije v Bangladéši zhruba 900 000 Rohingů, ale mnoho z nich stále ještě zůstává v Myanmaru, kde žijí vysídlení v táborech.

Jak těmto lidem pomáhá Člověk v tísni?

Snažíme se pomáhat vysídleným lidem nejen v Myanmaru, ale také v Bangladéši, a to zejména v oblasti živobytí, výživy, vody a hygieny. Poskytujeme jim základní humanitární pomoc, rozdávali jsme jídlo a hygienické potřeby. Pomáhali jsme také s obnovou škol.

Zároveň se je snažíme chránit před všemi druhy rizik, která mohou přicházet v tak obtížné životní situa­ ci. Kromě toho Člověk v tísni spolupracuje s místními komunitami, a to nejen s Rohingy, ale i s dalšími etnickými skupinami v zemi. Naše práce se tady zaměřuje především na sociální soudržnost, která je v oblasti extrémně důležitá.

Jaká byla tvoje role dobrovolníka? Jak vypadal tvůj běžný den?

Já byla součástí právě toho projektu zaměřeného na sociální soudržnost, kde jsme pomáhali s rozvojem místních občanských sdružení a organizací. Setkávala jsem se s jejich zástupci a pomáhala jim, s čím bylo potřeba, například s přípravou různých školení a workshopů. Bylo to ohromně zajímavé, protože jsem

musela hodně cestovat. A když jsem necestovala, tak jsem pracovala klasicky v kanceláři u počítače.

Měla jsi při tom všem taky nějaké volno? Jak jsi trávila svůj volný čas mimo práci?

Musím říct, že toho volného času tolik nebylo, ale byla to moje volba, protože jsem chtěla pracovat. Když vidíš pozitivní dopad toho, co děláš, je velice jednoduché věnovat tomu i svůj volný čas. Ale samozřejmě jsem měla i nějaké volné dny, kdy jsem cestovala a navštívila více turistická místa. Zúčastnila jsem se ale třeba i výšlapu v oblasti Inle Lake, kde jsem byla sedm dní mimo město. Spali jsme na zemi v domech u místních lidí, nebyl tam pořádný záchod ani tekoucí voda, sprchuješ se pouze kbelíkem studené vody. Tohle byla skvělá zkušenost a budu na to vzpomínat celý život.

Co bylo pro tebe úplně nejtěžší? Řešila jsi někdy jazykovou bariéru?

Ano, jazyk byl trochu problém. Představovala jsem si, že budu s lidmi v místních komunitách moci mluvit napřímo. Ale neuvědomila jsem si, že většinou pochopitelně neuměli anglicky. Často jsem u sebe musela mít někoho, kdo nám překládal, což nebylo vždycky úplně příjemné.

Speciálně když jsem se chtěla zeptat na nějakou citlivou otázku, a musela jsem to řešit ještě přes třetí osobu.

Většina školení a kurzů, které jsem na místě měla, byla v barmštině, ale místní se mi snažili co nejvíce pomoct.

Co bys doporučila lidem, kteří by chtěli vyjet na misi, ať už jako dobrovolníci v rámci iniciativy EU Aid volunteers, nebo zaměstnanci humanitární organizace? Co potřebují?

Naučit se co nejvíce jazyků. Nikdo nepředpokládá, že budeš umět perfektně barmsky, když pojedeš do Myanmaru, ale určitě je fajn umět aspoň základy. Měla bys být hodně flexibilní a otevřená, protože budeš řešit problémy různého charakteru. Taky je důležité znát své limity a hranice. Musíš se připravit na to, že jdeš do úplně nové a odlišné zkušenosti, a pokud to cítíš jako příležitost a šanci, pak je to právě pro tebe. Je to velmi naplňující činnost. I v Evropě můžeš jako dobrovolník hodně pomoct, ale tohle je dobrá kombinace cestování, poznávání nových kultur a pomáhání.

Po návratu do ČR jsi začala pracovat pro Člověka v tísni na plný úvazek a vedeš nyní mise právě v Myanmaru a Bangladéši, což je ohromný úspěch.

Přemýšlela jsi, že budeš pracovat pro Člověka v tísni už před cestou, nebo to přišlo až poté?

Už během prvního měsíce na misi jsem měla v hlavě, že by bylo skvělé spolupracovat s touhle organizací i nadále. Takže když přišla nabídka, cítila jsem, že je to ono. Měla jsem štěstí. Byla jsem ve správný čas na správném místě.

Iniciativa EU Aid Volunteers nabízí příležitost zájemcům o dobrovolnictví na zahraničních humanitárních a rozvojových misích nevládních organizací.

EU Aid dobrovolníci mají možnost přímo se zapojit do programů v zemích postižených konfliktem nebo přírodní katastrofou a poznat, jak funguje humanitární a rozvojová pomoc ve světě. Člověk v tísni v prosinci otevírá nové pozice, a dá tak příležitost mladým lidem nad osmnáct let vyrazit například do Angoly, Kambodže, Myanmaru, Gruzie nebo Mongolska. Více na www.clovekvtisni.cz.

Prosinec 2018 STUDENTA 75

→ FAMFRPÁL

SPORT PRO OPRAVDOVÉ MUDLOVSKÉ DRSŇÁKY

M

apa s místem tréninku pražského týmu Prague Pegasus ukazovala, že mám jít na Letnou. Říkala jsem si, že je to asi jen místo srazu a pak se všichni odebereme někam do tělocvičny. Ale ne. Na louce kousek od tramvaje hlouček mladých lidí odkládal bundy a rozmisťoval kulaté obruče. „My vlastně nic víc než trávu a volné prostranství nepotřebujeme,“ vysvětluje mi student právničiny Honza Trnovský, když dorazím na místo. „Branky si postavíme sami, není třeba žádné zázemí ani umělý povrch.“ Kolem sebe vidím různé typy mladých vysokoškoláků, najde se tu ale i pár středoškolských studentů. „Ve většině týmů, a poté proti sobě na hřišti, se sejdou lidé, kteří dříve hráli závodně ragby, s těmi, kteří do dvaadvaceti

76 STUDENTA Prosinec 2018

let jen seděli na pohovce. Všichni se musejí naučit základní dovednosti, každý si časem najde pozici a herní styl, který mu vyhovuje a může v něm být jedinečný,“ popisuje trenér Prague Pegasus Michael Škácha.

ŽÁDNÁ KOŠŤATA ANI HÁBITY

Na louce vidím ležet i pytel s umělohmotnými tyčemi. „Tento sport vznikl v roce 2005 v Americe. Parta nadšenců do Harryho Pottera si řekla, že by pravidla šla vlastně převést i do reálného světa. V té době byla hra o dost podobnější famfrpálu z Harryho Pottera. Hráči měli mezi nohama opravdová košťata a na sobě dlouhé pláště. Sport se ale neustále vyvíjí a před několika lety se to v pravidlech pravého mudlovského famfrpálu zakázalo.“

Text: Pavla Gabrhelíková, foto: Tomáš Krabač

Taky jste si při sledování Harryho Pottera povzdechli nad tím, že si nikdy nezahrajete famfrpál? Krásná a svižná hra, ve které jde mimo jiné o chytnutí neposedné zlatonky, některým fanouškům příběhu o Harrym Potterovi nedala spát. A tak se rozhodli udělat z famfrpálu oficiální sport.

„Dneska už se mohou používat jenom asi metr dlouhé plastové tyče, aby nedocházelo ke zraněním. Týmy nehrají v pláštích, to spíš jen na turnajích pro legraci nebo na Larpech,“ vysvětluje Honza. Pak mě pobídne, abych se k nim přidala. Beru si tyč a dávám si ji mezi nohy, stejně jako ostatní, a chystám se jít trénovat přihrávky. Za chvíli si všimnu, že jsme se na Letné stali středem pozornosti všudypřítomných pejskařů a běžců. „Každý trénink si nás někdo fotí, ptá se, co to děláme, nebo křičí: ‚Jé, to je famfrpál!‘ Někdy se u nás někdo zastaví s tím, že vůbec nevěděl, že se tady něco takového hraje, a ptá se, jestli se může přidat,“ komentuje zájem okolí Honza. Když se o tyč pak v dlouhé chvíli začnu opírat jako o hůl, okřikne mě: „Koště musíš mít neustále mezi nohama! Jinak spadneš!“

DRSŇÁCI, CO SE NEZDAJÍ

Oficiálně je famfrpál kontaktní týmový sport. Je to něco mezi ragby a vybíjenou. Na oválném hřišti je za každý tým sedm hráčů: dva odrážeči, tři střelci, brankář a chytač. Odrážeči hrají se třemi potlouky (snaží se sejmout chytače) a střelci mají jeden balon, který se snaží prohodit obručemi přes brankáře. Po 17. minutě vstupuje do hry zlatonka a chytači.

Stejně jako si museli mudlovští hráči odpustit létání na košťatech, museli oželet i pravou zlatonku.

Nahradil ji člověk ve žlutém oblečení s tenisákem v ponožce zaháknuté zezadu za kalhoty. Chytači mají za úkol tenisák zlatonce vyfouknout. A zlatonka bývá pěkně zákeřná – někdy hráčům krade třeba i košťata. „Většinou se k tobě chová tak, jak ty k ní,“ ujišťuje mě vysoký černovlasý chlapec. „Chovej se slušně, a koště ti nezmizí.“ Pokud máte za to, že famfrpál hrají jenom vysokoškolské fajnovky, tak jste na omylu. I když je sport kontaktní, hráči nemají žádné chrániče. Jen ty na zuby.

Bez nich je nepustí na hřiště. „Střety nejsou tak časté, ale v pravidlech je dovolené do někoho naběhnout celým tělem. Když hráč spadne špatně, vykloubí si rameno,“ prozrazuje Honza. „Občas se hráči srazí hlavami a rozseknou si je, občas se objeví nějaký vyvrtnutý kotník, prostě asi tak jako ve všech sportech,“ doplňuje. Ptám se na úrazy i Sylvie, zástupkyně něžnějšího pohlaví: „U nás tak kontaktně nehrajeme, ale je dobré se to naučit. Spíš si myslím, že se člověk musí naučit dobře padat; umět u toho dobře sbalit hlavu a tak. Mnohem častější jsou ale zranění zaviněná tím, že zakopneš o vlastní nohu.“

CO BYSTE O FAMFRPÁLU MĚLI VĚDĚT: Jde o plně kontaktní, genderově vyvážený sport, přičemž oficiální mudlovský famfrpál vznikl v Americe.

V ČR se hraje od roku 2015 a v současnosti u nás existuje pět týmů.

Mistrovství světa se koná každé dva roky.

Prosinec 2018 STUDENTA 77

ZLATÉ PRAVIDLO: DON’T BE A DICK

Největší respekt patří podle mě právě holkám, které se do tohoto sportu pustí. „Podle pravidel musí být famfrpál genderově namíchaný, takže musejí hrát kluci i holky.

Genderové pravidlo stanovuje, že ani jedno pohlaví nesmí být na hřišti zastoupeno více než čtyřikrát, to znamená, že v jednu chvíli mohou být na hřišti maximálně čtyři holky a čtyři kluci. Ve většině týmů je víc kluků, tady v Praze máme víc holek,“ vysvětluje mi Honza.

Podle něj mají kluci ve famfrpálu výhodu v tom, že jsou vyšší a silnější. Ale podle Sylvie jsou naopak trochu zvýhodněné holky. „Podle mě kluci po holkách zas tak často nejdou. A taky myslím, že se na sebe snažíme dávat navzájem pozor. Navíc pravidla kontaktu jsou stanovená velmi chytře, takže se například nesmí jít po krku, kontaktovat hráče můžete jenom zepředu a pouze jednou rukou a tak.“ „Na hřišti jsou i rozhodčí, kteří vše kontrolují. Hlavní pravidlo této hry je ale klasické – Don’t be a dick. Takže velký kluk prostě nesejme malou holku,“ uklidňuje mě Sylvie.

Především ale famfrpál genderovou rovností sděluje to, že chce brát všechny tak, jak jsou, bez ohledu na to, ke kterému pohlaví se řadí.

78 STUDENTA Prosinec 2018

ČESKÉ TÝMY? ŽÁDNÁ OŘEZÁVÁTKA!

Úplně první tým vznikl v Olomouci v roce 2015. Další dva v Praze a Brně na sebe nenechaly dlouho čekat. Tyto tři týmy jsou tedy nejstarší, nejnovější dva se objevily nedávno v Českých Budějovicích a Plzni. Pokud máte ale zájem založit tým u sebe ve městě, není problém. Stačí na webu kontaktovat Českou asociaci famfrpálu. „Jsou i mezinárodní turnaje. Každé dva roky se pořádá světové mistrovství, kterého jsme se minulý rok zúčastnili úplně poprvé. Bylo to ve Florencii v Itálii.

Na místo dorazilo 29 týmů z celého světa a všichni očekávali, že se umístíme někde na konci. Nám se ale podařilo pár zápasů vyhrát a umístili jsme se na 15. a 16. místě. Byl to obrovský úspěch, který nikdo nečekal,“ říká mi s úsměvem Honza.

Prague Pegasus jsou rádi za každého nováčka a všechny jejich tréninky jsou veřejné. Pokud vás sport inspirovaný snad nejslavnějšími čarodějnickými knihami a filmy taky nadchnul, určitě se za nimi běžte podívat. A nejenom za nimi. Každý tým vás jistě přijme s otevřenou náručí. Najdete tak skvělou partu na sport i pokec o Harrym Potterovi.

GULÁŠ SE ŠESTI

→ GULÁŠ SE ŠESTI ČESKO POHLEDEM INDA Guláš se šesti aneb pár krátkých otázek na cizince žijící v Čechách. Proč se rozhodli tady žít? Co tady milují, nebo naopak nesnášejí? Jak (ne)slaví české svátky? A co si myslí o tom guláši se šesti a vlastně celé naší kuchyni?

ANBU MAHESH

NA ZEMI BUDU ŽÍT I S MIMOZEMŠŤANY

T

ento měsíc se vydáme za vůní kari až do Krušných hor. Tam v malé vesničce Jelení, se čtyřmi stálými obyvateli, žije Anbu Mahesh se svojí rodinou. Svépomocí opravují bývalou pekárnu a vlévají do opuštěného místa znovu život.

Na zahradě mají jurtu, kolem které se pasou alpaky, slepice a brzy k nim přibydou i koně. Jaká byla cesta k téhle malé oáze?

Indie je druhá nejlidnatější země na světě.

Naproti tomu tady v Jelení žiješ akorát ty se svojí rodinou a kolem nikde nikdo. To musel být obrat o 180 stupňů, když jste se sem přestěhovali?

My jsme ze začátku žili v Praze, kde některé turistické uličky počtem lidí Indii dost připomínají. Mě i mou ženu to ale celý život táhlo spíš do přírody, hodně jsme jezdili na výlety po různých koutech Čech. Jednou jsme byli ubytovaní v nedaleké vesničce a do Jelení jeli na výlet. Byla to láska na první pohled. Vždycky jsem chtěl pracovat a bydlet na jednom místě, ať už by to mělo být ubytování jako tady, nebo třeba ekofarma. Přijde mi zbytečné dojíždět každé ráno do práce.

Text: Magdalena Hlízová

Nestýská se ti po něčem?

Většině Indů, kteří žijí v cizině, se stýská po našem jídle. Mně ne, protože moje žena umí vařit skvěle.

Ale Indie mi moc nechybí. Rodinu mám tady, jen tu nemáme oceán a ryby.

Když mluvíš o jídle, vaříte doma spíš českou kuchyni, nebo tu indickou?

Je to devadesát procent Indie a zbytek Česko. Místní kuchyni vaříme spíš proto, že k nám jezdí pomáhat dobrovolníci z celého světa, kteří chtějí poznat české jídlo. Já bych bez toho našeho nepřežil. Ale vaši

kuchyni mám taky rád, třeba bramboráky! Jen v Indii se nejí tolik masa, na to nejsem moc zvyklý.

Jak na tebe reagovali lidé, když jsi sem přijel?

Než jsme poprvé odletěli do Čech, žena mě varovala.

Nebyla si jistá, jak mě místní přijmou. Ze začátku sice byli trošku nedůvěřiví, přece jenom nevypadám úplně tradičně, ale pak si zvykli. Říká se, že na vesnicích to lidi prožívají víc, ale není to vůbec pravda, tady v Jelení mě přijali úplně v pohodě. Co je ale pravda, sousedů tady moc nemáme. Vzpomínám si na příhodu, když jsme tady byli první zimu. Venku napadla spousta sněhu a pluh tu moc nejezdil. Někdo na nás zazvonil, a když jsem se vyšel podívat ven, abych zjistil, co se děje, dotyčný, který ve sněhu zapadl s autem, na mě zůstal v šoku koukat. Nakonec všechno dobře dopadlo a společnými silami jsme auto dostali ven.

Rozumějí tvoje dcery indicky? Jak spolu mluvíte doma?

Doma mluvíme hlavně anglicky, protože tomu rozumíme všichni. Snažím se, aby děti alespoň trošku uměly můj rodný jazyk, ale teď je pro ně důležitější naučit se dobře česky. Když jsme byli naposledy v Indii, starší dcera mi pak řekla, že skoro všemu rozuměla, ale nevěděla, jak odpovědět.

Vidíš nějaký velký rozdíl mezi námi Čechy a Indy?

V Indii jsou lidé šťastnější, neřeší tolik věcí. Nemají peníze, ale berou život, jaký je, mají dobrou náladu, smějí se a žijí více v přítomnosti. Tady v Česku lidé chtějí mít všechno perfektní a berou život moc vážně.

Ale jinak mi to přijde stejné. Ať jsi křesťan, Arab, nebo Hinduista, pořád jsi doma na Zemi. Takže i kdyby tady s námi žili mimozemšťané, budu s nimi šťastný, jako jsem teď v Česku. Většina lidí si to neuvědomuje, ale když nejsou šťastní, promrhají celý život.

Anbu se svou ženou Alicí provozují na Jelení ubytování. Bydlet můžete v jurtě nebo ve staré pekárně, kde se pomaličku rýsují pokojíky. A když už tu budete, můžete vyrazit na vycházku třeba s alpakami. Signál tu ale nehledejte, do civilizace je to pěkně daleko.

Prosinec 2018 STUDENTA 79

→ LUKÁŠ MATĚJČEK Z BAGIND

ŽE CHCI ŽÍT JINAK, MI DOŠLO UŽ VE TŘEŤÁKU

D

o země kari, Gangy a nekonečných davů přijel v roce 2015. Po cestě potkával spoustu malých živnostníků, od kterých si bral vizitky. „Už tenkrát jsem věděl, že chci podnikat, a ve všech těch věcech jsem viděl potenciál,“ líčí. Nejvíce ho ale zasáhl zážitek z pouštního městečka, proslulého výrobou kožených věcí. Vešel do jednoho z tamních obchůdků prodávajících kožené batohy a jeden si vybral. Prodavač Denis mu řekl, že tenhle batoh neprodá, protože je jen na ukázku. Místo toho mu prý do večera ušije stejný. „Tak jsem si sedl k Denisovi na zem a s otevřenou pusou ho pozoroval, jak šije. Batoh nebyl na indické poměry úplně levný, ale řekl jsem si, že i když nebudu tři dny jíst, batoh si domů odvézt musím.“ Od toho momentu uplynuly dva roky, batoh s Lukášem procestoval pěkný kus republiky a sklidil nemalý úspěch

80 STUDENTA Prosinec 2018

u jeho přátel. „Po dvou letech jsem na dně skříně vylovil Denisovu vizitku a za poslední peníze na cesty jsem objednal od každého modelu jeden kus – batohy se prodaly okamžitě.“

RODINNÁ FIRMA

Bagind batohy z Indie pouze nedováží, takže slogan, že batohům Indové dali život a Češi vdechli duši, není u Bagindu jen reklama. Batohy ušité v Indii navrhuje sám Lukáš. Inspiraci sbírá na každém kroku. Ať už to jsou pražští hipsteři, cizinci, nebo lidé s láskou ke starým věcem. „Chodím po ulici, brouzdám po netu a vždycky, když mě něco zaujme, snažím se to vymyslet tak, aby se to hodilo do našeho konceptu,“ doplňuje autor cestu ke zrodu módního batohu. Návrhem to ale teprve začíná, skica putuje za Denisem do Indie a on

Text: Magdalena Hlízová, foto: Lukáš Matějček, Bagind

Měl se stát policistou, studoval na Bezpečnostní a právní akademii, ale nějak se to zvrtlo. V jednadvaceti založil úspěšnou firmu Bagind, dovážející do Čech indické batohy vlastní výroby. Za sebou má několik cest stopem napříč celou Evropou a východní Asií. A i tam, kde by jiní s brekem odešli, pokračoval dál. Na jedné ze svých cest navštívil i Indii, díky které pak začal podnikat. Být policistou by ho stejně nebavilo, protože čtyřicet let v jedné práci, s pěti týdny dovolené ročně vážně není pro každého. Rozhodně ne pro Lukáše.

mu pak s další várkou pošle do Čech prototyp. „Doma máme takových nedodělaných věcí spoustu – jejich čas teprve přijde.“ Máme se podle Lukáše ještě na co těšit.

Každé město v Indii se zabývá výrobou jiných produktů. V Kašmíru se překvapivě vyrábí kašmír, Agra je městem bot a pouštní městečko Jaisalmer žije ze zpracování kůže. V Jaisalmeru Lukáš potkal Denise, který vede rodinou dílnu na výrobu kožených produktů. To podle jeho slov znamená, že zaměstnává všechny tetičky a strýčky. Dílna má dlouhou tradici. „Výroba je stejná jako v roce 1955, kdy s ní začal Denisův dědeček, který šil dokonce i pro indickou královskou rodinu.“ říká Lukáš. Zároveň dodává, že na rozdíl od velkých korporací, vyrábějících své produkty v Indii, dodržuje rodinná firma pracovní dobu a nezaměstnává děti.

Lukáš se byl na výrobu podívat jen jednou, od té doby komunikují s Denisem přes WhatsApp nebo pomocí mailu. „Do Indie bych se chtěl během nadcházejících měsíců znovu podívat. Chtěl bych nafotit výrobu batohů, protože se vždycky najdou nějací hateři, kteří tvrdí, že Denis děti zaměstnává a že výroba je neetická.“ Odporuje jim prý jednou, podruhé a potřetí na to už nemá sílu. „Jsou to lidi, kteří mají svoji pravdu, a ta jim taky zůstane.“

LIDI JSOU ZÁKLAD

Na projektu Lukáš nepracuje sám, pomáhají mu další dva kolegové – Vašek Staněk, který vlastní firmu Vasky a ze začátku byl pro Bagind investorem a Jirka Henčl, který tu začínal jako brigádník, a teď má ve firmě vlastní podíl. Podle Lukášových slov funguje tohle trio skvěle, „Jsme takové sehrané perpetuum mobile. Když je jednomu špatně, ostatní ho podpoří. Nikdy se nestává, že bychom byli na dně všichni tři najednou, ale taky nikdy nejsme všichni na vrcholu. Nebýt všech lidí kolem, už dávno bych to zabalil. Spolupracujeme ještě se šikovnou markeťačkou, zaměstnáváme prodavače v naší pražské prodejně a málem bych zapomněl na logistiku, které se v nejbližších dnech ujme můj dlouholetý kamarád v Ostravě.“ I když se Bagindu daří dobře, Lukáš ho zatím nebere jako full-time job. Vždy má k projektu nějakou bokovku – půl roku pracoval v televizi Barrandov, následně odešel do rádia Český rozhlas Vltava. Tam byl do konce letošního října. „I když jsem v obou pracích skončil, neberu to tak, že bych zklamal. Přestalo mě to bavit a šel jsem dál,“ popisuje. Momentálně si přivydělává jako poslíček s pizzou a nemůže si stěžovat. „Dá se u toho skvěle pracovat. Předám čerstvou pizzu, obvolám zmeškané hovory nebo rychle odpovím na příchozí maily a jedu za dalším hladovcem.“ Kdyby jen zákazníci věděli, že jim Lukáš odpovídá s pizzařskou čepicí na hlavě.

Každý někde začíná a Lukáš si vybral svůj osud už ve školní lavici Bezpečnostní a právní akademie. „Že chci svůj život prožít podle sebe, mi došlo asi ve třeťáku na střední. Do té doby jsem nikdy nepřemýšlel nad

možností, že by se ze mě nestal policista,“ vysvětluje Lukáš a dodává, že mu život naruby obrátilo cestování. „Jednou do třídy přišel spolužák s tím, že pojede na trip stopem. Tenkrát jsem měl za to, že když stopujete, jde o to, dostat se rychle z bodu A do bodu B. To, že by se dalo stopovat přes půlku Evropy, mi přišlo šílený,“ vypráví Lukáš.

Se spolužákem ale i tak naplánovali cestu do Íránu. „Nejdřív jsme chtěli do Turecka. Jenže pak jsme si řekli, proč nezkusit zajet do některé ‚psycho-země‘, kde se podle naší sociální bubliny válčí a moc lidí tam na výlet nejezdí.“ Ačkoli musel nakonec odjet sám, na konci cesty pochopil, že chce od života víc než stálou práci.

SAMÉ ÚSPĚCHY

Snílek z ostravského paneláku není jenom podnikatel a cestovatel. V roce 2014 dostal na cestovatelském festivalu Rajbas čestné uznání za svůj dokument z cesty po Íránu. Ve stejném roce taky vyhrál druhé místo v soutěži Blog Talent za svůj cestovatelský deník a odjel jako dobrovolník humanitárního projektu Mária & Mária na Zakarpatskou Ukrajinu. O rok později se stal na půl roku Asiatem a tři měsíce z toho učil na nepálském venkově. Projel jihovýchodní Asii stopem.

Dneska vede vlastní firmu a chystá se na další cestu.

Tentokrát přes východní Evropu do Pákistánu a možná konečně i do Indie.

Přestože bere Lukáš cestování pořád za skvělou životní možnost, už pro něj nemá takové kouzlo, jako když se v osmnácti vydával sám stopem po světě, aniž by si o dané zemi předem cokoli zjišťoval. „Teď už to není ono. Ne že by mě přestalo cestování bavit, ale už vím spoustu věcí, co jsem v osmnácti nevěděl,“ vysvětluje.

Ale všechno se vším souvisí. Díky cestování vytvořil Bagind a je prý sám zvědavý, co vytvoří díky němu. Ve skříni má prý ještě pár vizitek od malých obchodníků z Indie, tak se nechme překvapit.

Když si koupíte Lukášův batoh, nejenom že tím podpoříte Denise v Indii a Lukáše v Čechách, ale také přispějete nadaci MOST ProTibet.

Tato organizace roku 2004 podporuje vzdělání a zlepšování životních podmínek tibetských dětí žijících v Indii. Pomoc tedy míří i k dětem do Himálaje.

Prosinec 2018 STUDENTA 81

→

KULTURNÍ TIPY

Typografie v ConTextu

KAM VYRAZIT V PROSINCI December Design Days V designovém duchu se letos nese prosinec v Brně – hned první prosincový den tam totiž na náměstí Svobody odstartovaly December Design Days. Ve dvou skleněných modulech v centru města se představí spousta nezávislých umělců a sehnat půjde opravdu všechno – od módy a kosmetiky až třeba po drobný nábytek. Jestli tedy letos chcete překvapit pod stromečkem své blízké něčím opravdu originálním, možnost nakoupit perfektní dárky tady máte až do 17. prosince.

Zajímá vás typografie a chtěli byste se o ní dozvědět víc? Nebo dokonce nemáte ponětí, co typografie je? Studenti Arts ma­ nagementu Vysoké školy ekonomické v Praze zjistili, že pojem typografie nezná každý druhý člověk v našem věku, a rozhodli se s tím něco dělat. Na 8. prosince si v prostorách centra CAMP přichystali akci s názvem ConText: Typo!, ze které bude jistě každý milovník (i neználek) typografie odcházet nadšený.

Studenti si pro vás připravili spoustu workshopů a přednášek – Filip Blažek povídá o tom, co nám dal nebo vzal příchod doby digitální, a Petra Dočekalová zase o písmomalířství. A pokud vás to začne bavit, můžete se zastavit i v kreativním koutku.

Znáte svoje největší přání?

Po čem v životě nejvíc toužíme? Víme to vůbec? A když to najdeme, jsme šťastní? Jana Burkiewiczová se svým tanečním souborem burki&com nastudovala netradiční pohybové a vi­ zuální představení, ve kterém je právě hledání štěstí ústředním tématem. Jestli ho představitelé najdou, vám prozradit nemůžeme. Na koho se na scéně těšit, bychom ale říct mohli. Pokud máte rádi rap, určitě znáte formaci Mutanti hledaj východisko.

A právě Jirka Konvalinka a Honza Vejražka taneční soubor doplňují nejen hudbou, ale i tancem. Nutno říct, že velmi dobře.

Představení má právě teď na programu pražská La Fabrika.

Zdroj: Kapitán Demo

Mladí v Trapu. V Ostravě Jiří Burian aka Kapitán Demo vydal novou desku a naše lačnící mozky dostaly novou dávku sarkasmu a lásky. O tom, že jsme ji potřebovali, svědčí fakt, že pražský křest alba i další koncert v Brně už jsou beznadějně vyprodané. Česko-italský ropný magnát a několikanásobný mistr světa v psaní refrénu ale dorazí potěšit své fanoušky i do Ostravy a 8. prosince zahraje v prostoru Cooltour. V době uzávěrky tohoto časopisu ještě nějaké lístky zbývaly, ale kdo ví, jak dlouho vydrží.

82 STUDENTA Prosinec 2018

JOIN US! HLEDÁTE SUPER BRIGÁDU PŘI ŠKOLE? TRAINEE & GRADUATE PROGRAMY? VÍCE NA WWW.KARIERAVNESTLE.CZ

Trainee #RISE

Co kdybys už při škole získal/a velký náskok před spolužáky? Praxe v programu stáží #riseandshine ti otevře dveře do světa byznysu.

Pochopíš, jak funguje velká firma, povedeš vlastní projekt a budeš se učit od zkušených manažerů. Navíc nahlédneš pod pokličku ikonickým značkám, jako jsou Orion, Kit Kat, Lion nebo Nespresso. Žádné vaření kafe nebo kopírování, jednoduše plnohodnotná práce, která tě posune o krok dopředu.

Graduate #SHINE

Perfektní rozhled v byznysu během dvou let. Zní to lákavě? Tohle ti u nás umožníme. A ještě přidáme osobní a manažerský rozvoj a plán tréninků na celé dva roky. Poznej komplexně celé odvětví a nastartuj svou mezinárodní kariéru.

SM000232

Youniversity.cz Bezplatné online kurzy dovedností pro byznys Naučíme vás dovednostem, bez kterých se ve světě byznysu neobejdete. Absolvujte všech 10 výukových modulů a získejte certifikát od KPMG, který vaše CV posune o level výš.

Proč studovat Youniversity: – Osvojíte si dovednosti žádané na trhu práce – Připravíte se na kariéru (nejen) v byznysu – Získáte certifikát od KPMG – Studujete bezplatně a dle vlastního rozvrhu – Budete o krok napřed Co se na Youniversity naučíte: – Vyjednávat a efektivně komunikovat – Pracovat se zpětnou vazbou – Organizovat si čas – Navazovat obchodní vztahy – Trénovat kreativní myšlení – A další.

Začněte studovat třeba hned na svém telefonu. www.youniversity.cz SM000233