KULTURA
SWISSmag
Text a foto: Petr Socha
Šéfa mám tam nahoře Martin Michovský – umělecký řezbář
S
Martinem jsme Martin Michovský je zástupce mladší generace emigrantů, vaný akt. To se psal si povídali v jeho rok 1975. Usadil se kteří přesídlili do Švýcarska v sedmdesátých letech. dnešním bydlišti v Basileji u kamarádů, nedaleko Prahy. Lesní kteří emigrovali před Celý život ho živily jeho vlastní ruce a umělecké nadání. chata je zvenku ním. „Bylo to krásné Do estetických tvarů převedl tuny dřeva, ale i kamene. i zevnitř vyzdobena léto, které jsme strávili vyřezávanými reliéfy, hlavně na BachgraA na Švýcary nedá dopustit. soškami a všemožbenu (basilejském nými dalšími výtvory koupališti, pozn. red.).“ proloženými symboly Bylo ovšem potřeba Švýcarska – vlajka se zařadit do systému. s helvétským křížem nejen že vlaje venku Výlet do Wallisu na stožáru, ale je Asi za měsíc si našel v nějaké formě přípráci v nočním baru, tomna snad v každé než potkal známou místnosti. Řezba z uměleckých kruhů, a Švýcarsko jsou která ho spojila zjevně hlavní pilíře s restaurátorskou Martinova života. firmou z Vispu ve O emigraci přeWallisu, jež opravomýšlel od dětství: vala oltáře. „Tam jsem „Moje teta utekla zavolal a odjel ve v roce 1948 do chvíli, kdy mi zbývalo Itálie a první moje posledních asi 10 návštěva Západu franků. Vzali mě, bydbyla u ní. Byli jsme lel jsem přímo nad měsíc v Římě, dva dílnou. Wallis je nádměsíce na Ischii, naši herný, hlavu jsem měl loď na moři doprozakloněnou, všude vázeli mečouni… samá čtyřtisícovka, To jedenáctiletého to víno, ta Rhôna… kluka poznamená,“ I práce byla zajímavá, vzpomíná. dnes bych tam asi už Doma se nejdřív zůstal. Ale já jsem byl vyučil, posléze se trochu zlobítko, tak dostal na UMPRUM mě šéf po nějakém na Žižkov: „Měl jsem průšvihu poslal do „Kdo má blízko k řemeslu, tak má právo kecat do života. Zkušenosti samy nepřijdou, mohu si něco ohromné štěstí, byla Raronu do tesařství, vyčíst, ale aby byly podloženy konkrétními zážitky, že jsem něco zažil, něco viděl, něco udělal, to zprostředkuje jen řemeslo.“ to zlatá éra té školy, kde jsem vyřezával vedl nás Otto Sukup, Kristáčky. Tam jsem V pondělí maturita, ve čtvrtek strašně dobrý sochař, velkolepý znalec lidí, já třeba vyřezával velkého ukradeného Krista tam byl starší a měl jsem proto určité výhody emigrace podle jediné fotografie, co zůstala.“ Jenže a k učitelům bližší vztah. ‚Nečum na zem, Emigroval ihned po ukončení studií ve třiazpátky do Basileje ho lákala parta. „Tehdy koukej od prvního patra nahoru,‘ učili nás tam dvaceti letech: „Já jsem v pondělí maturoval jsem měl ještě představu, že parta pro čloa je to fakt: Praha je krásná zejména nahoře. a na čtvrtek měl letenku do Curychu.“ Díky věka něco znamená. A měl jsem tam rugby.“ známostem vzešlých z lidí okolo juniorské Mým spolužákem byl dnes slavný František V Basileji ale práce se dřevem nebyla, až přiSkála, spolu jsme utíkali a dělali melouchy ze reprezentace v rugby, jejímž byl členem, šel další známý s nabídkou: „Hele, Michováku, dřeva, které jsem měl doma v Říčanech. Těmi věděl, na koho se obrátit, aby ho do Curychu tak sekej šutr!“ Proč ne. Martin nastoupil do pustili. Byl to dlouho, roky a měsíce plánojsem si taky postupně vydělal na letenku…“ firmy, která mu konečně zajistila udržitelné
30
