Švýcarsko 15x jinak a vždycky udržitelně

Text: Roman Zvarič Nedotčená příroda dokáže každého chytit za srdce. Zelené Švýcarsko se svou záplavou čtyřtisícovek, horských jezer, divokých soutěsek a hlubokých lesů je symbolem dnes již tak vzácné krajiny v původní podobě. V kombinaci s pověstnou sítí železnice, vodních cest a perfektních cyklostezek země helvétského kříže představuje ideální destinaci pro každého, kdo zvažuje udržitelnou dovolenou. jinak Švýcarsko 15x a vždycky udržitelně

Žijeme v éře, kdy udržitelnost přestává být jen líbivým sloganem a mění se v nezbytný přístup, který i největší skeptici začínají brát vážně. Koronavirová pandemie ještě zvýšila touhu po autenticitě, blízkosti přírody a zároveň ohleduplné spotřebě a životním stylu. Žádná jiná destinace na světě nesplňuje tuto poptávku tak dokonale jako dechberoucí krajinou obdařené Švýcarsko, kde se vždy kladl mimořádný důraz na vyváženost mezi požadavky návštěvníků a potřebami místních obyvatel společně s nutností ochrany životního prostředí.

Ať už jde o převládající využívání vodní energie, vysoké ekologické povědomí Švýcarů – někdy záměrné, jindy podvědomé, nebo brzké zavedení komplexní veřejné dopravy, udržitelnost má již hodně dlouho zcela zásadní vliv na podobu země.

Nejudržitelnější destinace světa

Federální rada se zavázala zajistit do roku 2050 klimatickou neutralitu Švýcarska, přičemž součástí přijatých opatření je maximální podpora udržitelnosti v cestovním ruchu. Switzerland Tourism proto přichází s novou strategií Swisstainable – spojením výrazů „Swiss” a „sustainable” naznačuje, že se jedná o specificky švýcarský přístup, která podporuje udržitelné regiony, aktivity a především udržitelné formy cestování. Swisstainable je prvním krokem k ambicióznímu a dlouhodobému cíli, kterým je dostat Švýcarsko na pozici nejudržitelnější destinace světa.

Nevelký stát je pionýrem veřejné dopravy, ve které má obrovský náskok, a právě ta je dnes základním pilířem strategie Swisstainable. První vnitrostátní železniční trať (vedla z Curychu do Badenu) byla zprovozněna již v roce 1847. Na tuto linku pak navázaly další a další tratě, které postupně protkaly každý kout země od Ženevy na západě až po Sv. Mořic a Davos na východě včetně dosud jen velmi obtížně přístupných majestátních pohoří, kam následně mohli zamířit turisté. Ve Švýcarsku byla vybudována také první lanovka a první tunel napříč úpatím pohoří v Evropě a na zdejších jezerech začaly pendlovat jedny z prvních parníků.

FOTO: SWITZERLAND TOURISM / NICOLA FUERER

Rhétská dráha

Rhétská dráha v kantonu Graubünden představuje mistrovské dílo pionýrských stavitelů železničních tratí, kteří zde vybudovali složité točité tunely a roztodivné viadukty. Třešinek na dortu této ikonické trati, jenž patří na Seznam světového dědictví UNESCO, je celá řada: proslulý 65 m vysoký viadukt Landwasser, kruhový viadukt u Brusia, průsmyk Bernina nebo malebné údolí Albula. Pokud se některým z vlaků Rhétské dráhy svezete, pak si kromě dechberoucích výhledů a zážitku na celý život odnesete ještě dobrý pocit: veškerá energie potřebná na provoz všech spojů totiž pochází – již od roku 2013 – výhradně z vodních zdrojů. Spotřeba energie nejen ve vlacích a vagonech, ale také na železničních stanicích je navíc neustále průběžně optimalizována.

FOTO: RHÄTISCHE BAHN AG

Denně vyráží na koleje 9 000 vlaků

Švýcarská železniční síť je v současnosti dlouhá zhruba 3 000 kilometrů a na koleje každý den vyráží stěží představitelných 9 000 vlaků. Ve městech jezdí tramvaje a elektrické autobusy, jezera brázdí parníky a celé horské resorty – například ikonický Zermatt – jsou vyhrazeny jako zóny bez aut. Země helvétského kříže je v oblasti udržitelnosti již nyní skutečnou velmocí. Netýká se to jen cestování, ale také ochrany krajiny. Nejstarší a nejdivočejší přírodní park v Evropě doplňuje řada dalších chráněných oblastí. Celkem osmnáct přírodních parků pokrývá jednu osminu Švýcarska a téměř třetina území zůstává zalesněná. Pověstná je také obdivuhodná čistota – měst, ovzduší i vody. Sanatoria vysoko v horách, kde základ léčby představuje pobyt na slunci a čerstvém vzduchu, začala vznikat již v průběhu 19. století. Z celkových zhruba 1 500 jezer má celá řada pitnou vodu. V řekách v centrech světoznámých metropolí se během letních měsíců každý může bez obav vykoupat a číšníci obsluhující na zahrádkách restaurací s karafou na vodu pro hosty často zajdou k blízké kašně.

S udržitelností souvisejí také některé atributy každodenního života. Švýcaři jsou v čele celosvětového žebříčku v konzumaci organických potravin na hlavu. Bezkonkurenční je i recyklace – téměř 90 % plastových lahví najde nová využití.

Pokud je vám sympatická myšlenka na objevování Švýcarska udržitelným způsobem, připravili jsme tipy na patnáct atraktivních míst, výletů a aktivit, při kterých nezanecháte vůbec žádnou nebo jen minimální uhlíkovou stopu.

FOTO: DESTINATION DAVOS KLOSTERS / ANDREA BADRUTT

Cyklostezka z Klosters do Sargans

Nepříliš obtížná cyklostezka č. 21 projíždí malebným údolím Prättigau, které z obou stran obklopují mohutné skalní štíty. Trasa vede převážně z mírného kopce a podél vody – zpočátku kolem řeky Landquart a pak podél Rýna. Na trati o délce 48 kilometrů vyšlápnete 220 výškových metrů a odměnou vám bude příjemných 900 vertikálních metrů klesání. Cyklostezka začíná v jižní části Klosters, odkud se spouští směrem na severozápad. Hned za Klosters si všimněte si elegantního mostu, který se zde ve výšce zhruba 70 metrů vznáší nad údolím, dost možná vám bude připomínat gigantického betonového orla. Cyklostezka vede zpočátku po pravém, později po levém břehu Landquartu až do stejnojmenné obce na přítoku do Rýna. V těchto místech se stáčí na sever a otevřenou krajinou pokračuje dále podél Rýna až do cíle v městečku Sargans, které je významným dopravním uzlem.

FOTO: DESTINATION DAVOS KLOSTERS / ANDREA BADRUTT Pěší stezka kolem jezera Davosersee

Stezka kolem malebného jezera Davosersee láká na nenáročnou bezbariérovou procházku s množstvím příjemných míst na piknik. Pětikilometrový okruh ideální pro rodiny s kočárkem nebo menšími caparty zabere asi hodinu a čtvrt. Štěrková stezka obkrouží celé jezero, přičemž po cestě budete mít neustále na očích nejen blankytně modrou hladinu, ale také okolní pohoří. Trasa začíná u jižního cípu Davosersee a vede převážně v bezprostřední blízkosti břehu, který lemuje množství rozmanitých květin a keřů. Stezka občas zamíří na okraj lesa a pak se přes otevřenou krajinu vrací zpět k vodě, do níž na několika místech vedou dřevěná mola. V lese žijí celá hejna veverek, které si na turisty tak zvykly, že se k lidem bez obav přibližují na vzdálenost asi půl metru. Obzvlášť působivý je pohled na jezero a údolí za ním ze severní strany vodní plochy, a to hlavně v letních měsících, kdy Davosersee s oblibou vyhledávají windsurfaři. K zastávce na rychlé občerstvení nebo vydatný oběd či večeři se nabízí kavárna Seecafé v hotelu Seebüel.

Trail running v Davosu

Trail running je nejnovějším sportovním trendem amatérských běžců a milovníků hor v dobré fyzické kondici. Stále více běžců opouští tradiční běžecké trasy ve městech či údolích a míří do horského terénu, mimo frekventované turistické stezky. Běh uprostřed divoké krajiny daleko od civilizace má v sobě zvláštní náboj a svahy oblasti Davos Klosters pro tuto zábavu nabízejí ideální podmínky s prakticky nekonečným množstvím variant. Můžete vyrazit na poklidnou „začátečnickou“ trasu přes lehce zvlněné louky a pastviny i technicky extrémně obtížný trail až k nejvyšším horským štítům. Zkuste třeba panoramatickou stezku na Parsenn, která vede po svazích a hřebenech v nadmořské výšce kolem 2 300 metrů. Ať zvolíte jakoukoli trať, ke každé patří bonus v podobě překrásných výhledů na okolní pohoří, nemluvě o benefitech, které přináší trénink ve vysokohorském klimatu. Jediné, co na trail running potřebujete, jsou dobré běžecké boty, lehká větrovka, láhev s vodou a možná malý batůžek se svačinou.

Alpenbikepark Chur

Nad starobylým Churem se tyčí horský vrchol Brambrüesch (2 174 m), z jehož svahů stékají tratě zdejšího vyhlášeného Alpenbikeparku. Ten v roce 2009 hostil Mistrovství Švýcarska v jízdě na horských kolech a od té doby se několikrát rozšířil a modernizoval. Mezi startem a cílem v údolí je rozdíl rovných 1 000 výškových metrů, které můžete překonat po pěti rozmanitých trasách všech obtížností: 701 Brambi Flow (modrá), 702 Alpenride (červená), 703 Rock'n'Roll (černá), 707 Chur Flow (modrá) a 708 Vertigo (černá). Na náročnějších tratích čeká spousta technických záludností, skokánky, klopené zatáčky a drsné pasáže po kořenech stromů. Z odpočívadel se otevírají překrásné výhledy na údolí Rýnu. Bikepark je v provozu zhruba od dubna či května až do začátku prosince a spodní stanice lanovky, která na Brambrüesch lifruje pěší i cyklisty s koly, stojí jen pár kroků od historického centra města.

Údolí Val Müstair

Odlehlý kraj v jihovýchodním cípu Graubündenu, kde se oficiálně hovoří třemi jazyky, si žije svým vlastním tempem. V údolí je rozeseto jen několik malebných tradičních vesniček, jejichž obyvatelé jsou náležitě hrdí na nedotčenou krajinu, která se prostírá všude kolem, a také na specifickou kulturu a dávné tradice tohoto regionu. Drtivá většina místních farmářů produkuje organické potraviny a řemeslníci pracují s přírodními materiály z nejbližšího okolí. Část sluncem zalitého údolí Val Müstair byla v roce 2011 prohlášena národním parkem Biosfera Val Müstair, který společně se Švýcarským národním parkem tvoří vysokohorskou biosférickou rezervaci UNESCO. Pocit zvláštního klidu a míru dotváří působivý benediktýnský klášter sv. Johanna, jenž od roku 1983 figuruje na Seznamu světového dědictví UNESCO. Historie impozantní stavby se píše již déle než 1 200 let a část bytelných zdí pokrývá největší raně středověký cyklus nástěnných maleb. Malby i krásné vnitřní prostory skvěle zachovaného komplexu můžete obdivovat při komentované prohlídce, která dá nahlédnout také do každodenního života v klášteře dodnes obývaném benediktýnským řádem.

FOTO: RHÄTISCHE BAHN AG Naučná stezka Ecopower Trail u jezera Lago Bianco

Naučná stezka Ecopower Trail zve na fascinující objevitelskou cestu ke zdroji energie, kterou využívají vlaky Rhétské dráhy. Necelých 9 kilometrů dlouhá trasa začíná u autobusové zastávky v Ospizio Bernina, odkud se vine překrásnou horskou krajinou v nadmořské výšce přes 2 000 metrů v blízkosti jezera Lago Bianco. Na stezce vedoucí k půvabné ledovcové zahradě nad vesničkou Cavaglia je připraven tucet informačních tabulí s obsáhlými texty, 3D grafikou, zábavnými kvízy i digitální animací dostupnou přes QR kódy. Dozvíte se vše o zdrojích a produkci ekologické energie v tomto regionu, geologii údolí Valposchiavo i historii postupné elektrifikace Rhétské dráhy. Závěrečná část stezky, která vede převážně z kopce (90 metrů stoupání vs. 656 metrů klesání), míří soutěskou Palü do cíle na nádraží v Cavaglii. Celé dobrodružství zabere asi 2 hodiny a 20 minut.

FOTO: SWITZERLAND TOURISM / JAN GEERK

Via ferrata Mürren – Gimmelwald

Via ferrata vedoucí nad údolím Lauterbrunnen z Mürrenu do Gimmelwaldu má obtížnost K3, která ve známějším systému značení odpovídá hodnotě C. Pokud se ji rozhodnete prozkoumat, pak by mělo být samozřejmostí nejen vybavení – sedák, jistící set a helma, ale také odpovídající zkušenosti. Trasa začíná v Mürrenu v nadmořské výšce 1 670 metrů, kam se dá dostat lanovkou ze Stechelbergu nebo Lauterbrunnenu. Přístup k via ferratě označuje cedule pod budovou místní pošty (lezeckou výstroj pronajímá nedaleká půjčovna sportovních potřeb). Trasa dlouhá 2,2 kilometru s převýšením 300 metrů se táhne po téměř kolmé skalní stěně, kde na nejprudších úsecích ocelová lana a stupačky doplňují ještě pomocné žebříky. Nejzajímavější pasáží je přechod přes hlubokou rokli, který se dá absolvovat po visutém mostě anebo prolétnout na zipline – druhá varianta je však povolena pouze pod dohledem horského průvodce. Ve finále je třeba ještě přejít přes několik horských luk do Gimmelwaldu, kde je stanice lanovky Schilthornbahn. Celé dobrodružství zabere asi tři hodiny. Via ferrata je přístupná pouze v období od poloviny června do konce října.

Vodopád Staubbach

Třetí nejvyšší vodopád ve Švýcarsku se řítí z hrany skalního masivu nad obcí Lauterbrunnen v Bernské vysočině. Během 297 metrů dlouhého volného pádu část vody rozpráší vítr a promění ji v jemný mlžný opar, od kterého je odvozen název vodopádu („Staub“ znamená prach). Staubbach býval v minulosti oblíbeným poutním místem romantických umělců, kteří při jeho sledování hledali inspiraci. Vodopád navštívili mimo jiné lord Byron nebo Johann Wolfgang Goethe, který údajně přímo na místě začal psát svou báseň Zpěv duchů nad vodami (1779). Dnes můžete masu vody obdivovat z uměle vytvořené skalní galerie. V letních měsících bývá vodopád večer nasvícen, přičemž nejatraktivnější je po vydatných deštích a na jaře, kdy taje sníh. Staubbach, jemuž byla ve 30. letech věnována série švýcarských poštovních známek, je jedním z celkem dvaasedmdesáti vodopádů v údolí Lauterbrunnen.

FOTO: SWITZERLAND TOURISM / CHRISTOF SONDEREGGER

Nocleh ve stanech zavěšených mezi stromy na Pilatusu

Nejen romantické duše mohou prožít výjimečnou noc na dračí hoře Pilatus. Na Fräkmünteggu u horní stanice lanovky Panorama Gondolas jsou připraveny speciální stany natažené na vodorovných lanech připevněných ke kmenům stromů ve výšce jen několik desítek centimetrů nad zemí. Stany pro dvě nebo tři osoby se jemně pohupují ve větru a působí, jako by se i se svými obyvateli vznášely v mracích. Usínání na čerstvém horském vzduchu, kde se nebe poseté hvězdami zdá být na dosah ruky, v divočině, a přesto jen pár kroků od výdobytků civilizace, nemá chybu. Bonusem k vydatné barbecue večeři je fantastický výhled na západ slunce a Vierwaldstättersee (Lucernské jezero) v údolí, na které se pomalu snáší tma. Kromě večeře patří k noclehu ve stanu také opulentní snídaně v restauraci Fräkmüntegg, vstup do zdejšího lanového parku (největší svého druhu ve středním Švýcarsku) a jízda lanovkou z Kriensu a zpět. Stany jsou k dispozici v období od června do srpna a pro skupiny od deseti osob také v září.

Zlatý okruh z Lucernu na Pilatus Kulm

Na průzkum tajemné dračí hory se nabízí několik přepravních variant, přičemž tou nejatraktivnější je tzv. zlatý okruh kombinující pět různých dopravních prostředků. Prvním z nich je parník, který se plaví z Lucernu po jezeře Vierwaldstättersee do obce Alpnachstad. Tam následuje přestup na nejstrmější zubačku světa – sklon tratě místy dosahuje až 48 % –, jež pomalu šplhá po jihozápadním svahu až na Pilatus Kulm. Z vrcholu (2 132 m n. m.) se otevírají dechberoucí panoramatické výhledy na jezero, okolní krajinu a desítky alpských vrcholků. Na plošině kousek pod vrcholem stojí hotel Pilatus-Kulm s honosným jídelním sálem Queen Victoria Hall, jehož název připomíná, že cestu do těchto míst v září 1868 podnikla britská panovnice (ovšem podstatně méně pohodlně – vezla se na hřbetě osla). Třetím dopravním prostředkem je ultramoderní celoprosklená lanovka Dragon Ride, která sjíždí na Fräkmüntegg (1 469 metrů) s restaurací, bobovou dráhou a lanovým centrem. Další lanovka Panorama Gondolas míří z těchto míst na předměstí Lucernu, odkud zpět do centra města jezdí autobusy a trolejbusy. Zlatý okruh lze absolvovat v období od května do října a samozřejmě v obou směrech.

FOTO:PILATUS-BAHNEN AG

Túry s průvodci po Aletschském ledovci

Ohromující, 20 kilometrů dlouhý Aletschský ledovec tvoří 10 miliard tun ledu. Nahlédnout do tohoto fascinujícího světa věčného ledu můžete z bezprostřední blízkosti a zároveň bezpečně – připoutáni ke zkušenému horskému průvodci. Túra po povrchu největšího ledovce v Alpách, při které se podíváte až do jeho útrob, je nezapomenutelným zážitkem. Na výběr jsou dvě varianty – dvouhodinová a dvoudenní. Ta první nazvaná Glacier Tour UNESCO je krátký okruh z Riederalpu. Druhá trasa vede z Jungfraujochu přes chatu Konkordia, kde je zajištěn nocleh, a dále k jezeru Märjelensee. Túry na ledovec Aletsch jsou povoleny pouze v rámci organizovaných výprav s certifikovanými průvodci. V období od června do října se konají denně.

FOTO: SWITZERLAND TOURISM / OLIVIER WALTHER

Série běžeckých závodů Swiss Alps 100

O víkendu 12.–14. srpna 2022 je na programu další ročník série vytrvalostních běžeckých závodů Swiss Alps 100 ve Fieschi. Organizátoři připravili čtyři scénické, avšak zároveň extrémně náročné trasy. Ta nejkratší měří 10,3 kilometru, míří z Fiesche na vrchol Eggishorn a závodníci překonají stoupání závratných 1 860 výškových metrů (časový limit: 4 hodiny). Padesátikilometrová trať se stoupáním 2 940 metrů vede kolem malebných horských vesniček a ledovce Aletsch (časový limit: 15 hodin). Stokilometrová trasa (stoupání 6 210 metrů) se vine přes vrchol Breithorn a dále podél Aletsch Areny a ledovce do údolí Binn a Goms (časový limit: 27 hodin). A při nejdrsnějším stošedesátikilometrovém ultramaratonu (stoupání 9 850 metrů) budou závodníky povzbuzovat diváci podél tratě na místech jako je Goms, Binn, Aletsch Arena, Riederalp, Bettmeralp, Fiesch-Fiescheralp a ještě ve vzdáleném Rosswaldu a Belalpu (časový limit: 49 hodin). Na všech trasách je každých zhruba 7–10 kilometrů připravena asistenční stanice. Novinkou letošního ročníku je dětský závod o délce jednoho kilometru ve Fieschi pro borce ve věku od tří do deseti let.

Stezka kolem pěti jezer v Zermattu

Nenáročná a mimořádně rozmanitá stezka kolem pěti jezer vede překrásnou vysokohorskou krajinou východně od Zermattu. Devítikilometrová trasa začíná u horní stanice lanovky Blauherd v nadmořské výšce 2 500 metrů a obchází postupně jezera Stellisee, Grindjisee, Grünsee, Moosjisee a Leisee. Každé z nich má zvláštní tvar, atmosféru i odstín vody. Leisee je ideální na koupání a zábavu pro děti. Grünsee obklopuje holá krajina, kde se nízké kamenné borovice téměř plazí po kamenech a písku. A na březích Grindjisee zase rostou vzácné chráněné květiny. Prakticky na celé trase se otevírají fantastické výhledy na okolní horské štíty včetně Matterhornu, který se odráží na hladině tří z pětice jezer. A na mnoha místech se dá odbočit ke klidné vyhlídce s posezením. Túra s nejvyšším bodem ve výšce 2 583 metrů zabere asi dvě a půl hodiny.

Cyklostezka z údolí Rhôny podél řeky Vispy do Zermattu

Poměrně náročná cyklostezka vhodná pro dobře trénované sportovce míří z nádraží ve Vispu na dně údolí Rhôny v nadmořské výšce 649 metrů až do Zermattu (1 605 m n. m.). Trasa o délce 38 kilometrů se vine převážně podél řeky Vispy, kolem historických budov a malebných vesniček, přes vinice, lesy a zvlněné pastviny. V úvodním úseku do Staldenu alias „Brückendorfu“ cesta vede pod devíti mosty a dále pokračuje po staré kantonální silnici částečně vytesané do skály tak, že připomíná polootevřený tunel. Následuje úsek do St. Niklaus po staré stezce pro muly vybudované v polovině 19. století (je na seznamu Historických švýcarských dopravních cest – IVS) a pak vesnice Randa, kde jsou stále patrné stopy velkého sesuvu půdy v roce 1991. V těchto místech je poprvé vidět ledovec Bis a vrchol Klein Matterhorn. U jezera Schalisee (1 428 m n. m.) se nabízí ideální místo na osvěžení a krátký odpočinek před závěrečným stoupáním po singletrailu. Na malé planině kousek před cílem, která je nejvyšším bodem celé trasy (1 620 m n. m.), na cyklisty konečně čeká hlavní odměna za vynaložené úsilí: nádherný výhled na Matterhorn.

Sdílejte své zážitky ze Švýcarska a akcí Switzerland Tourism na Instagramu s hashtagem #MojeSvycarsko – vybrané fotografie naleznete otištěné i v dalších vydáních magazínu SWISSmag. #MojeSvycarsko

Stellisee

Lauterbrunnen

Mättenberg

Lac de Mauvoisin cestujzababku Gelmersee