Švýcarský milník Césara Ritze

Král hoteliérů a hoteliér králů, to je navždy César Ritz. V rodném Švýcarsku po něm mnoho stop nezbylo. Vlastně jen v Lucernu, kde kdysi šéfoval hotelu National. Tady se naplno rozjela snová kariéra muže, jehož jméno se v angličtině stalo základem výrazu „ritzy“, překládaného jako hogofogo či nóbl.

FOTO: HOTEL NATIONAL LUZERN

FOTO: LUZERN TOURISM

Když poslal walliský sedlák z Niederwaldu svého třináctého potomka vyučit se číšníkem do hotelu v Brigu, tamější hoteliér mu prý přímo na place v jeho 17 letech před rozpačitými hosty prorokoval: „Kluku, z tebe nikdy nic nebude!“ Psal se rok 1867, učeň se jmenoval César Ritz.

Už 11 let poté je Ritz jmenován generálním ředitelem luxusního hotelu National v Lucernu. Jak se mohlo něco takového přihodit? Ritz nic nevzdal, vydal se do světa na zkušenou, vystřídal spoustu hotelů a pozic. A měl štěstí – potkal pravé osoby v pravou chvíli.

Na jedné štaci ve Francii poznal klíčového životního souputníka, špičkového šéfkuchaře Augusta Escoffiera, s jehož pomocí později dobyl hotelový svět. A na švýcarské hoře Rigi si Ritzův talent zapamatoval Max Pfyffer, zakladatel lucernského Nationalu.

Podle populární pohádky v hotelu na Rigi selhalo topení zrovna v momentě, kdy měly dorazit desítky hostů k obědu. Všichni lamentovali, jen důvtipný Ritz nechal vyklopit ozdobné palmy z měděných květináčů a nařídil v nich zatopit. Pak ještě poručil nahřát cihly a roznést je hostům k nohám.

Když se Pfyffer později dostal s Nationalem do potíží, dosadil místo sebe do vedení podniku tehdy 28letého Ritze a ten z hotelu na břehu jezera udělal během 10 let královský palác. Dobová honorace si nemohla vynachválit jeho přístup k hostům. Ritz právě v Lucernu dovedl k dokonalosti své hoteliérské krédo, že musí vidět vše, aniž by se potřeboval dívat, slyšet vše, aniž by musel poslouchat, a být nanejvýš zdvořilý, aniž by se choval servilně.

Lucernský National se stal odrazovým můstkem k pozdější snové světové kariéře, k obdivovaným hotelům nesoucím jeho jméno v Paříži, v Londýně i jinde a také k pokloně anglického krále Eduarda VII.: „Kamkoli Ritz půjde, já ho budu následovat.“

Na sklonku 19. století Ritz bez ustání poletoval Evropou, ani nevybaloval kufr. To vše v době, kdy o nějakém komerčním létání nemohla být vůbec řeč. Namáhavé a zdlouhavé cestování křížem krážem kontinentem se brzy neblaze projevilo na Ritzově zdravotním stavu. Zkraje 20. století se zhroutil, hotelový byznys převzala jeho manželka. Už nikdy se zcela neuzdravil.

Životní kruh světoběžníka Césara Ritze, narozeného 23. února 1850 ve walliském Niederwaldu, se uzavřel jen pár kilometrů od lucernského Nationalu. Král hoteliérů a hoteliér králů zemřel v Küssnachtu u Lucernského jezera 26. října 1918. Pohřben byl na pařížském hřbitově Père-Lachaise, roku 1961

Tipy v okolí Lví památník (www.luzern.com): Tklivá socha zasvěcená „věrnosti a statečnosti Švýcarů“ připomíná oběti stovek švýcarských žoldáků za francouzské revoluce při obraně Ludvíka XVI. Kamenného lva probodnutého kopím nazval Mark Twain nejsmutnější sochou světa.

(www.verkehrshaus.ch): Nejnavštěvovanější muzeum Švýcarska se nalézá asi 15 minut chůze podél jezera od hotelu směrem z města; mají tam vedle obligátních historických sbírek spousty interaktivních exponátů, půl dne času je absolutní minimum.

Dreilindenpark (www.hslu.ch): Největší lucernský park leží zcela stranou turistického zájmu, přitom jde o výjimečně kouzelné místo – z návrší nad jezerem lze dohlédnout až do Alp a často k tomu zahrají i studenti klasické hudby z konzervatoře uprostřed parku.

(www.rosengart.ch): V noblesní budově bývalé banky nedaleko nádraží v Lucernu si můžete prohlédnout obrazy světových impresionistů a modernistů, mezi nimiž vévodí Picasso, Cézanne, Chagall, Monet či Klee, celkem tu vystavují díla 25 umělců. Hradby (www.luzern.com): Málo se o tom ví, ale i světoznámý lucernský dřevěný most Kappelbrücke býval součástí lucernských hradeb, z kamenného opevnění dodnes stojí část nad historickým centrem, kde se lze volně projít podél cimbuří a vystoupit na čtyři věže.

Kdepak, řeč není o velkém jezeře v centru města, obejít rozlehlé a členité pobřeží Lucernského jezera (Vierwaldstättersee) by mohlo trvat klidně týden. Zato komorní Rotsee ve vilové čtvrti města pod nemocnicí obejdete dokola za méně než dvě hodiny. Turisté s fotoaparáty ho neznají, na ty tu nenarazíte, zato ho důvěrně znají elitní světoví veslaři: pravidelně a rádi tady závodí – každý rok se tu koná nejprestižnější regata Světového poháru a už čtyřikrát tu pořádali světový šampionát. Obliba jezera mezi sportovci je daná jednak kouzelnou lokalitou s dokonalou diváckou kulisou, ale hlavně parádními přírodními podmínkami – tahle dráha je považována za nejférovější na světě. Rotsee je dlouhé jen něco málo přes dva kilometry a široké jen něco přes 200 metrů čili akorát na osm veslařských drah. Na okružní cestě panuje čilý běžecký, cyklistický, pejskařský i vycházkový ruch, lemují ji lavičky, dětská hřiště, železnice, vzrostlé stromy i pastviny, nechybí ani plovárna. Ideální tip na letní den v Lucernu.

byly ostatky převezeny do Švýcarska a spočinul v rodném Niederwaldu.

V lucernském Nationalu dnes připomínají nejslavnějšího ředitele hotelu dvě prémiová Ritzova apartmá s pohádkovým výhledem na Lucernské jezero i Alpy. Hosty uvnitř potěší špičkový zvukový systém či dalekohled, ale i půvabné doteky historie: náramně vzdušný 3,5 metru vysoký kazetový strop nebo křišťálový lustr z 19. století.

Hmatatelné památky na Ritze tam neexistují, hotel se od jeho časů mnohokrát upravoval a rozšiřoval. V 70. letech 20. století hrozilo zboření, mělo ho nahradit obchodní centrum, ale roku 1976 krachující podnik koupil otec nynějšího majitele Umberto Erculiani. Coby vášnivý veslař koukal na budovu během tréninků z Lucernského jezera a rozhodl se zachránit ji. „Otec značnou část toho obrovského domu prozíravě předělal na apartmány a na kanceláře, takže v těžkých časech naštěstí nejsme závislí jen na hotelovém provozu, kterému dnes slouží čtyřicet pokojů,“ pochvaluje si šéf Nationalu, architekt Raimondo Erculiani.

Na břehu Lucernského jezera se dá i v 21. století nocovat v kulisách nejslavnějších časů, jaké zde kdysi za Ritzovy éry zažili rakouská císařovna Sissi či indičtí mahárádžové, později třeba papež Pius XII., Walt Disney nebo „Mr. Bean“ Rowan Atkinson. Současný status podniku podtrhuje „císařská“ servírovaná snídaně (zásadně žádný bufet, zato se podává až do 14 hodin) či jediný krytý bazén na lucernské hotelové scéně.

FOTO: HOTEL NATIONAL LUZERN

Fascinují vás švýcarské hotely? Nenechte si ujít originální publikaci, která se jako první na českém trhu věnuje světově obdivovanému fenoménu – švýcarskému hoteliérství. Síly při psaní spojili dva nadšení „švýcarologové“: Petr Čermák, dlouholetý průvodce a autor série švýcarských bedekrů, s Alenou Koukalovou, dlouholetou ředitelkou pražské kanceláře Schweiz Tourismu a též průvodkyní.

Proč právě Švýcaři vypilovali hotelový byznys na absolutní špičku? Jaké stopy zanechal v rodné zemi legendární César Ritz, jehož jméno nesou nejslavnější světové hotely? Které hotely musíte ve Švýcarsku rozhodně zažít a proč to zdaleka nejsou jen přepychové pětihvězdičkové paláce?

„V zemi stále silně převažují tradiční rodinné podniky nad uniformními řetězci, švýcarský hoteliér je pořád na place, nehledě na počet hvězdiček,“ říká Petr Čermák. „Ale nejedná se o bedekr, neděláme si nároky na nějakou katalogovou úplnost, to reálně ani nejde. Píšeme o hotelích se silnými příběhy, s výjimečným servisem, se speciálním nápa-

Objednávejte na MojeSvycarsko.com

dem, na zajímavých místech, s nevšedními lidmi,“ dodává Alena Koukalová.

Knížka přináší 33 příběhů, k nim navíc 33 ubytovacích rarit a také 33 tipů na výlety. Samozřejmostí je spousta fotografií a desítky krátkých tipů z atrakcí v okolí hotelů.