Úvaha nad otázkou digitální Žijeme v době digitální, to je bez pochyby. Stále rychlejší vývoj v této oblasti neustále roztahuje hranice lidských obzorů, jejichž hloubku si dokázal představit snad jenom Jules Verne a jemu podobní vizionáři. Pochyby ale vyvstávají v otázce, kterou řešili již naši předci v dobách podobně netušeného pokroku, což dokládá třeba dílo Karla Čapka. Bude tento vývoj jen ku prospěchu? S každým rozvojem totiž vznikají tajné cestičky pro tiché záškodníky, kteří dovedou zneužít jakoukoliv příležitost k vlastnímu zisku. Kolik takových skrytých chodeb existuje? To si náš omezený mozek asi nedovede ani představit, skromným odhadem lze snad tvrdit, že i vietnamští partyzáni ze seskupení Vietkong mohli by jen závidět takovému množství tajných uliček a podzemních chodeb.
6
To ale ponechme lidem k tomu určeným, aby za nás tuhle digitální bitvu rozhodli ve prospěch pokroku, který bude lidem jenom k užitku. Cílem článku je totiž zaměřit se na nebezpečí, o kterém se naštěstí v poslední době mluví i píše víc a víc. Jsou to sociální sítě. Už samotné slovní spojení může probouzet jakousi tíseň. Do sítě nechce přeci nikdo být chycen (pokud si tedy nepředstavujete pohodlí houpací sítě na slunné zahradě poblíž bazénu). Nekonečná síť vstoupila do našich životů asi na přelomu tisíciletí a neustále se rozrůstá. Jsme v ní chyceni všichni a budiž vyzdvihnut ten, kdo spárům neviditelných lan uniká. Hlavní důvod rozšiřování snad je ukryt ve slovíčku přístup. Přístup do virtuálního světa je dnes již tak jednoduchý, že k němu stačí opravdu jen pár šáhnutí do kapsy nebo několik málo kliknutí na počítačové myši. Čas strávený na svítících obrazovkách tak rapidně roste a denní průměr dosahuje stále vyšších čísel. Nelze se tomu divit, vždyť virtuální svět nám přináší tolik zábavy a informací. Otázkou je, jestli jsme vůbec
