Skrz naskrz 11/2021

Téma: Modernita

1

Skrz naskrz

(studentský multioborový časopis) Ročník VI., 2021, číslo 12. Šéfredaktorka: Kateřina Žáková Zástupce šéfredaktorky: Natálie Medová Redaktoři: Antonín Svoboda, Tereza Kluchová, Jakub Vít, Dana Brandejská, Jan Bolehovský, Nikola Smutná, Nikola Poláková Grafická úprava: Natálie Medová Vydávají studenti Univerzity Hradec Králové s podporou UHK. Chcete se taky podílet na tvorbě časopisu?

Napište na tento email: katerina.zakova@uhk.cz

2

O

bsah

5 Úvodník (Kateřina Žáková) 6 Úvaha nad otázkou digitální (Antonín Svoboda) 8 Hradecká Bílá věž (Tereza Kluchová) 10 Vize budoucnosti očima kinematografie (Jakub Vít) 21 Anti_Modernita (Dana Brandejská) 24 Historii bychom si měli připomínat aneb Franti-

šek Palacký a jeho role v roce 1848 (Jan Bolehovský) 28 Několik otázek moderní doby (Kateřina Žáková) 31 Nina Špitálková – Svědectví o životě v KLDR

(2020) (Nikola Smutná) 34 Tipy na knížky #1 (Nikola Poláková) 37 Práce nejen s knižními adaptacemi aneb hodina

literatury nemusí být nuda (Dana Brandejská) 40 4× chutě Asie (Nikola Poláková) 44 Básně 45 Politologický klub

3

4

Ú

vodník

Vážení čtenáři, vychází první číslo našeho časopisu v tomto akademickém roce, který snad bude přívětivější než rok minulý. Tématem tohoto čísla je „Modernita“.

Téma časopisu nikdy není dáno dogmaticky, redaktoři ho mohou uchopit velmi volně, mohou také přijít s úplně jiným námětem, což se dělo i v přechozích číslech.

Přesto mám však dojem, že tentokrát se nám podařilo od tématu utéci ještě o něco více než obvykle. Hned musím dodat, že to nepovažuji za chybu, protože výsledkem je pestrost. Příčinou byla nejspíš menší tvůrčí krize, kterou si naše redakce pod tlakem dnešní složité doby prošla, proč to nepřiznat, ani to nepovažuji za chybu, spíš za důkaz, že nejsme stroje. Věříme, že s novým akademickým rokem přivane i onen dlouho očekávaný svěží vítr v podobě nových námětů, kolegů a energie.

I v tomto čísle samozřejmě najdete články k tématu, texty, které se různým způsobem vztahují k modernímu, současnému, novodobému, pokrokovému... Ale najdete také texty se zcela odlišnými náměty. Najdete ohlédnutí do historie, recenze na knížky a již tradiční recepty a poezii.

Doufáme, že si uděláte chvilku čas a začtete se do našeho společného výtvoru, který Vám snad poskytne rozptýlení i podněty k zamyšlení.

Za redaktory Kateřina Žáková

5

Úvaha nad otázkou digitální Žijeme v době digitální, to je bez pochyby.

Stále rychlejší vývoj v této oblasti neustále roztahuje hranice lidských obzorů, jejichž hloubku si dokázal představit snad jenom Jules Verne a jemu podobní vizionáři. Pochyby ale vyvstávají v otázce, kterou řešili již naši předci v dobách podobně netušeného pokroku, což dokládá třeba dílo Karla Čapka. Bude tento vývoj jen ku prospěchu? S každým rozvojem totiž vznikají tajné cestičky pro tiché záškodníky, kteří dovedou zneužít jakoukoliv příležitost k vlastnímu zisku. Kolik takových skrytých chodeb existuje? To si náš omezený mozek asi nedovede ani představit, skromným odhadem lze snad tvrdit, že i vietnamští partyzáni ze seskupení Vietkong mohli by jen závidět takovému množství tajných uliček a podzemních chodeb.

6

To ale ponechme lidem k tomu určeným, aby za nás tuhle digitální bitvu rozhodli ve prospěch pokroku, který bude lidem jenom k užitku. Cílem článku je totiž zaměřit se na nebezpečí, o kterém se naštěstí v poslední době mluví i píše víc a víc.

Jsou to sociální sítě. Už samotné slovní spojení může probouzet jakousi tíseň.

Do sítě nechce přeci nikdo být chycen (pokud si tedy nepředstavujete pohodlí houpací sítě na slunné zahradě poblíž bazénu). Nekonečná síť vstoupila do našich životů asi na přelomu tisíciletí a neustále se rozrůstá. Jsme v ní chyceni všichni a budiž vyzdvihnut ten, kdo spárům neviditelných lan uniká. Hlavní důvod rozšiřování snad je ukryt ve slovíčku přístup.

Přístup do virtuálního světa je dnes již tak jednoduchý, že k němu stačí opravdu jen pár šáhnutí do kapsy nebo několik málo kliknutí na počítačové myši. Čas strávený na svítících obrazovkách tak rapidně roste a denní průměr dosahuje stále vyšších čísel. Nelze se tomu divit, vždyť virtuální svět nám přináší tolik zábavy a informací. Otázkou je, jestli jsme vůbec

schopni takové dávky unést. Pokud odpověď zní ano, tak jenom za předpokladu, že s mobilem v ruce usínáme a zase se s ním probouzíme. Tichá zpověď polštářů a peřin budiž tomu koneckonců důkazem. A kde že je to nebezpečí? Je skryto pod každým otiskem našich prstů. Vyzdvihnout a polemizovat o všech problémech by vydalo na několik řad Národní knihovny. Proto jenom stručně: Přístup k osobním údajům, přístup k bankovnictví, přístup k fotografiím, cíleně směřované reklamy, fake news a mnoho dalšího. K tomu všemu na nás neustále dohlíží oko velké sestry – webkamery. Kdo všechno k ní má přístup?

A jak je možné, že se po rozhovoru o elektrokolech v blízkosti notebooku náš facebook hemží reklamami právě na elektrokola? Nebo proč se lidem s určitým názorem třeba na politiku objevují příspěvky pouze podobných názorů a nevidí protiargumenty názorů jiných? Nebo kdo se doopravdy skrývá za profilem, který mě právě začal sledovat?

„Žijeme v nejbezpečnější době, ale nebezpečí je možná blíž než kdy jindy,…“

Záleží na každém z nás a musíme se naučit orientovat se, dokázat propojit digitální světy s realitou. Vždyť to není jenom o úskalí a nebezpečí, přináší to mnoho užitku. Jen je potřeba s tím umět pracovat. Nutné je taky, abychom to učili naše následovníky a potomky. Zdá se totiž, že pro některé rodiče jsou tablety a mobily těmi nejlepšími chůvami. Je to přeci tak jednoduché jim tyto přístroje vložit do ruky a tím je jednoduše zabavit. Jsou doma v bezpečí a nic jim nehrozí. Už se nám nevracejí domů s odřenými koleny, se špinavým oblečením od bahna a zelené trávy. Už jsou pryč děsivé představy, kam se jim děti zatoulaly, když nedorazily včas domů. Sedí pěkně v křesle, oči jim září a přitom nezlobí. Ale skutečný svět je venku a je možná bezpečnější než ten svět za obrazovkou, která jako by čerpala energii přímo z žil našeho zápěstí. Žijeme v nejbezpečnější době, ale nebezpečí je možná blíž než kdy jindy, jen je jiné a skrývá se pod tajemným slůvkem přístup. Přístup k sítím totiž brání skutečné aktivitě. Pocit, že se svět točí najednou rychleji a děje se toho kolem nás mnohem víc je totiž jenom chiméra. Ve skutečné realitě totiž většinou stojíme na místě. Nebo spíš sedíte, když dočítáte tento článek?

Antonín Svoboda

7

Hradecká Bílá věž Hradec Králové je opěvován jako architektonické, svého času královské, sídlo východních Čech, které leží na soutoku dvou řek. Ve městě je mnoho skvostů z různých architektonických směrů a také proto je nazýváno „salonem republiky“. Ráda bych Vás pozvala na online setkání s jednou z ikon města. Jednou z nejvýznamnějších pamětihodností je dozajista Bílá věž na Velkém náměstí, která stojí na svém místě už od roku 1589. Tato renesanční věž se tyčí do výšky 72 metrů a byla vybudována jako strážní a požární věž.

A proč je vlastně Bílá věž bílá? Je to dáno hořickým pískovcem, ze kterého je postavena a podle kterého získala jméno.

Věž byla postavená za 15 let a peníze se vybraly milodarem měšťanů. Ve věži hořelo následkem úderu blesku na počátku 17. století, který zapálil dřevěnou stolici zvonu, ale požár se naštěstí podařilo včas uhasit. Následky jsou však patrné dodnes.

Bílou věž nelze přehlédnout, jelikož je vidět z několika světových stran už při příjezdu do Hradce. Na věž je možné se podívat nejen při běžném vstupu během otevíracích hodin ve dne, ale organizují se i noční prohlídky, ranní prohlídky s čekáním na svítání a zvonění zvonem Augustinem, který je v České republice druhý nejtěžší a největší zvon. Zvonu je už přes 500 let. Nejprve měl být umístěn do věže Chrámu svatého Ducha sousedící s Bílou věží, avšak zjistilo se, že by věž chrámu zvon neunesla, a tak byl roku 1581 dán na místo, na kterém se nachází dodnes – do Bílé věže.

8

Na hradecké věži je ještě jedna zvláštnost, která jistě zmátla a zmátne ještě plno turistů. Ručičky na ciferníku jsou obráceně – malá je místo velké a velká místo malé. Pokud Vám to zní nepochopitelně, vězte, že je tak z jednoho prostého důvodu. V dobách, kdy se lidé živili zemědělstvím na polích okolo Hradce, který byl v té době značně méně populačně osídlen a nemovitostmi méně zastavěn, potřebovali lidé vidět i z polí kolik je hodin. Pokud by ručičky zůstaly tak, jako je tomu na běžných hodinách, lidé by se podle takových hodin nemohli orientovat v čase, protože by ze vzdálených polí malou ručičku prostě neviděli. Z toho důvodu jsou ručičky obráceně.

Bílá věž je ukázkou toho, že modernizaci lze zvládnout s grácií a zachováním atmosféry památky. Hradcem jsem už provedla celou svou rodinu a už jsem byla na ochozu této věže několikrát, ale za ten výhled to pokaždé stálo. Z věže lze vidět při dobré viditelnosti Krkonoše i Orlické hory.

Modernizace věže proběhla v letech 2014 a 2015. Do pater přibyly audiovizuální tabule a do spodního poschodí skleněný model věže. Ten byl vyroben ručně, jen ze skla, které je různě broušené či leštěné a celý model váží 1 000 kg. Během rekonstrukce byl též nalezen vzkaz z dob minulých ukrytý ve zlaté kouli na špici věže a po jeho přečtení byl k němu přidán nový vzkaz pro další generace. Ve věži se též nachází původní hodinový stroj. Prohlídka věže není časově náročná a je ideální výplní času jak pro děti, tak pro dospělé. Prohlídka věže dokonce zaujala mého šestnáctiletého bratra, který tráví většinu času hraním počítačových her. Stalo se tak díky citlivé modernizaci, která z obyčejné vyhlídkové věže udělala moderní místo, které návštěvníka zároveň poučí, pobaví, odreaguje, ale hlavně ho potěší krásným výhledem na krajské město.

A jak se k Bílé věži dostat? Z hlavního nádraží to není daleko. Pěšky trvá cesta kolem 15 až 20 minut. Autem je nejlepší zaparkovat u zimního stadionu nebo rovnou na Velkém náměstí. Pokud by někdo preferoval městskou dopravu, lze se svézt na zastávku Adalbertinum (nejbližší zastávka) či Zimní stadion. Z vlastní zkušenosti však mohu doporučit pěší procházku z nádraží po Gočárově třídě, kdy nejprve narazíte na moderní, ale esteticky dobře zrekonstruovaný kruhový objezd a nákupní centrum Aupark, poté na vily navržené známými architekty Kotěrou a Gočárem a také na secesně zdobené budovy Univerzity Hradec Králové Pedagogickou a Filozofickou fakultu (nyní v rekonstrukci) a budovy na nábřeží.

Tereza Kluchová 9

Vize budoucnosti

očima kinematografie Budoucnost je pro lidstvo často velmi diskutované a vcelku i oblíbené téma. Často o ní spekulujeme, myslíme na ni, a v neposlední řadě si ji i sami vykreslujeme – představujeme si, jak bude vypadat a co nového nám přinese…. Fantazii se meze nekladou. Jedním ze způsobů, jak se na možné alternativy budoucnosti podívat, je film. Pro scénáristy a režiséry je „budoucnost“ velmi populární námět – otevírá mnoho různých možností, jak téma uchopit a prezentovat – ať už ho pojmou jako poselství či pouze jako akční zábavu.

10

Tento článek můžete tedy pojmout jako téma na zamyšlení či pouze jako doporučení zajímavých filmů.

Mým původním záměrem bylo rozdělit filmy, týkající se budoucnosti lidstva, na dvě základní skupiny – skupinu, ve které je naše budoucnost vykreslena pozitivně či minimálně neutrálně, a druhou skupinu, jejíž vize budoucnosti je skeptičtější.

První problém však nastává hned vzápětí – když jsem se pokusil najít film pojednávající o naší budoucnosti v pozitivním světle – žádný takový filmový počin jsem nenašel. Když se nad tím zamyslíme, dává to smysl – filmař diváka zaujme a udrží jeho pozornost spíše katastrofální vizí budoucnosti.

– Nakonec kdo by vydržel sledovat 2 hodiny trvající pozitivní film, ve kterém se vyřešily veškeré globální problémy, mimozemšťané se nám vyhnuli obloukem a přírodní katastrofy jakoby nikdy neexistovaly… no – nevím…

- Asi proto je hlavním tématem těchto filmů většinou nějaká přírodní katastrofa nebo hrozba z vesmíru. Oblíbeným námětem bývá také člověk jako největší hrozba pro lidstvo. Pojďme se tedy na jednotlivé kategorie negativních vizí budoucnosti podívat a zařadit do nich několik příslušných filmů . Jen podotýkám, že výběr filmů je čistě subjektivní, vybraný mnou a mými nejbližšími a uvádím snímky, které dle mého názoru, stojí za shlédnutí. – Proto u jednotlivých filmů uvádím hodnocení z portálu ČSFD a rok jeho premiéry.

Je libo přírodní katastrofu? Častým schématem negativní vize blízké budoucnosti je u filmu „přírodní katastrofa“.

Ať už je způsobená zemětřesením, vlnou tsunami, záplavami, asteroidy či výbuchem sopky. Vědci zjistí, že situace je daleko vážnější, než se původně zdálo, a že je třeba evakuovat ohrožené obyvatelstvo do bezpečí, na což již nezbývá dost času… Nezbývá než vymyslet náhradní plán na záchranu lidstva nebo alespoň jeho zbytku – neboť obětí je mnoho.

K nejznámějším filmům této kategorie patří jistě film 2012 (z roku 2009). Přesně tento rok byl v minulosti často různými konspirátory skloňován jako „náš poslední“ – přičemž všechny odkazy mířily na starou, Mayskou civilizaci a jejich kalendář, který končí právě rokem 2012 (21. prosincem). Není tedy divu, že toto téma zaujalo 11

režiséra Rolanda Emmericha, který natočil vizuálně velkolepý film o naprostém zničení našeho světa – konkrétně o jeho zaplavení, přičemž jde o biblickou vizi potopy světa a záchrany lidstva na velkých lodích – archách. ČSFD hodnotí snímek 61%. Ve filmu byl do hlavní role obsazen John Cusack.

Mezi typově podobné filmy patří jistě i snímek San Andreas (57 %, z roku 2015), Geostorm: Globální nebezpečí (53%, z roku 2017), Den poté (66%, z roku 2004) či další ikonický snímek této kategorie (s Brusem Willisem v hlavní roli) - Armageddon (75 %, z roku 1998) – tento film spíše ale patří do „podkategorie“ filmů v nichž zkázu světa způsobí srážka Země s vesmírným tělesem (dále sem patří třeba Drtivý dopad (64 %, z roku 1998)).

Tato kategorie filmů nám díky počítačové technice nabízí velkolepý vizuální zážitek.

12

(Armageddon)

Trocha toho experimentování ještě nikoho nezabila V těchto filmech můžeme najít zábavu, ale i varování. Často je to myšlenka zahrávání si s přirozeným stavem, který chceme měnit a hrát si na bohy - a nakonec za ni zaplatíme cenu nejvyšší.

Další směřování naší budoucnosti (dle některých filmařů) ovlivní virus (celkem aktuální téma, nemyslíte?).

V tomto případě je schéma jasné: vědci v laboratoři se snaží najít lék na jednu konkrétní nemoc, případně vyvíjejí biologickou zbraň (přičemž jedno nevylučuje druhé). Zpravidla se experiment zvrhne a výsledkem je ničivý virus, který člověka v případě kontaminace usmrtí, popřípadě ho nějakým způsobem změní. Oblíbeným výsledkem napadení tímto virem bývají zombie.

Jako zástupce této skupiny jsem zvolil film Světová válka Z (75 %, z roku 2013) s Bradem Pittem v hlavní roli. Svět je v tomto případě zasažen nebezpečným virem, který se u nakažených projevuje zvýšenou dávkou agresivity proti zbylým, nenakaženým. Hlavní hrdina v podání B. Pitta je pověřen vyhledáním a eliminací zdroje nákazy – je to totiž jediný způsob, jak vrátit svět do normálních kolejí.

Film se má (navíc) dočkat i svého pokračování.

(Světová válka Z) 13

Dále by se daly jmenovat filmy Já, legenda (78 %, z roku 2007), 12 opic (87 %, z roku 1995).

Za zmínku stojí i Planeta opic (85 %, z roku 1968) a její remake z roku 2001 sice starší snímky, zato ale výborně hodnocené a dnes jsou již „klasikou“.

Problémy zametené pod kobercem Nezapomínejme na lidský faktor – my jako lidé jsme sami sobě nebezpeční – a nemusíme k tomu nutně mít k dispozici viry. Další v pořadí je kategorie filmů, ve kterých se lidstvo ocitá na pokraji vyhynutí díky bezohlednému ničení přírodního prostředí, drancování přírodních zdrojů a ignoraci varovných signálů, pod heslem „po nás potopa“. A „potopa“ na sebe nenechá dlouho čekat. Výsledkem bývají ekologické katastrofy, zahlcení odpadem, naprosté vyčerpání již zmíněných přírodních zdrojů nebo přelidnění. V těchto filmech se děj odehrává na již zničené planetě, která se stává pro lidstvo neobyvatelnou a přes veškeré pokusy o zvrácení tohoto stavu, je nakonec třeba hledat domov pro lidstvo jinde.

14

(12 opic)

Nekorunovaným králem této kategorie je bezesporu film Interstellar (84 %, z roku 2014) v režii Christophera Nolana, s hvězdným obsazením (Matthew McConaughey, Anne Hathaway či Matt Damon). Děj filmu se odehrává v blízké budoucnosti, kdy v atmosféře roste koncentrace dusíku. Zemi sužují prachové bouře, které způsobují zdravotní potíže lidí a ničí úrodu. Země již není schopna poskytnout útočiště lidstvu, které se dusí všudypřítomným prachem - a má hlad. Skupinka výzkumníků je tedy vyslána najít nový domov daleko, v jiné galaxii.

Tématem přelidnění se zabývá také film 7 životů (72 %. 2017).

(Interstellar) Za zmínku tu stojí jistě i film Po zániku Země (52 %, z roku 2013) a pokud máte rádi pohádky, vřele vám doporučuji pixarovskou klasiku – WALL-E (85 %, z roku 2008). Pohádka, která vykresluje svět umírající pod hromadami odpadků. Na Zemi zůstaly pouze poslední zbytky robotů, kteří přebírají a pracovávají odpadky - zatímco lidé si hoví a tloustnou ve vesmíru - a čekají, až bude Země uklizená a oni se zase budou moct vrátit…

(WALL_E) 15

Další podkategorií jsou filmy s postapokalyptickou vizí budoucnosti. Svět, jak jej známe, již neexistuje a lidé, kteří zůstali naživu se snaží v přežít v nových, často velice krutých podmínkách. Sem patří filmy Šílený Max, Smrtelné stroje či film Cesta (na motivy knihy Cormaca McCartyho). Klasikou této skupiny filmů je Vodní svět který určitě stojí za shlédnutí. Nabídne nám zajímavý pohled do budoucnosti po potopě světa, ve které je nejvzácnějším platidlem hlína, a zbytky lidí, kteří přežívají na porůznu sestavených plavidlech, se snaží najít poslední zbytky pevniny. Pokud tedy ještě vůbec existuje…

Technologie je velice obsáhlým tématem, do kterého bych nerad příliš zabřednul. Řekněme ale, že pokrok zastavit nelze - a s tím tedy souvisí také rozvoj a vznik nových technologií, které by nám měly usnadnit každodenní život.

Co by se tedy mohlo pokazit, že?

Dokud jsme pány situace, nic se nemůže zvrtnout… Tedy alespoň takhle ten film vždycky začíná…

A hned potom se to zvrtne.

V technologii je budoucnost, ať se nám to líbí nebo ne

Tento typ filmů slouží jak k zábavě tak i trochu k zamyšlení. Na filmovém plátně se můžeme přesvědčit, jak taková touha po pokroku může skončit.

V této kategorii je filmů opravdu nepřeberné množství. Pokud bychom měli vybrat ty nejvíce ikonické, rozhodně musíme jmenovat film Terminátor (87 %, z roku 1984), který se dočkal dalších a dalších více, či méně úspěšných pokračování. Mezi filmy, v nichž se technika vymkne kontrole a pokusí se vyhladit lidstvo, je tento film naprostou klasikou. - Kdo by ne-

16

znal Arnolda Schwarzeneggera v roli stroje z budoucnosti, kterého vyslal do minulosti inteligentní počítačový systém Skynet, aby zabil Sarah Connorovou. Sarah se totiž již brzy narodí syn, který se v dospělosti stane vůdcem odboje ve válce proti strojům (ovládaným Skynetem). V sázce není nic menšího, než osud lidstva.

(Terminátor)

(Matrix)

Další klasikou je film Lilly a Lany Wachowski: Matrix (90 %, z roku 1999) – film, který je po právu řazen mezi ty úplně nejlepší. Příběh Nea (Keanu Reaves) alias Thomase Andersona o tom, že svět, jak ho známe, je pouze iluzí – ve které je domnělá současnost minulostí a budoucnost současností. Svět s nádherným, počítačovým vizuálem a originálním příběhem. – Rozhodně strojí za shlédnutí.

Do této kategorie můžeme zařadit ještě další filmy: Já, robot (82 %, r. 2004), Blade Runner (77 %, r. 1982).

Dalšími filmy, ve kterých vyspělá technika ovlivňuje životy lidí – ovšem ne tak fatálním způsobem jsou novější snímky, oba z roku 2018 a oba s 81 % - Ready Player One a Upgrade.

17

Přijdou vám výše zmíněné filmy jako příliš velké sci-fi? – Ne tolik reálné, ale spíše k pobavení a akční podívané? Potom mi dovolte poukázat na film Circle: Uzavřený kruh (57 %, z roku 2017). Velice blízká budoucnost, kdy technologie nemusí mít nutně podobu robota, aby nám dokázala sebrat kus nás samotných – naše soukromí. Technologie, kterou dnes a denně používáme, a která je už nyní sama o sobě nebezpečná.

Tak jsme tedy ve vesmíru sami?

Jistě si dovedete představit, jak lákavé je pro filmaře akčních filmů, poslat na plátno mimozemšťany. Někdy v budoucnosti nám, již nyní velmi vyspělá technologie, umožní navštívit dosud neobjevené planety nebo kolonizovat vesmír. Mnohdy se ale dočkáme nemilého překvapení, protože mimozemšťané, prozatím jen ti filmoví, moc přátelští nejsou a dávají to, většinou již od prvního kontaktu, dost najevo. Tyto filmy jsou spíše výbornou akční podívanou, plnou skvělých vizuálních efektů – což však neznamená, že v nich divák nenajde určité poselství.

Mezi legendu v této kategorii patří v první řadě Vetřelec (90 %, z roku 1979) v režii Ridleyho Scotta. Film byl tak úspěšný, že ho následovalo hned několik dalších pokračování. Když obchodní loď Nostromo zachytí signál ze vzdálené pusté planety, vydá se směrem, odkud signál vychází.

Na místě najdou havarovanou loď plnou líhní a vajec. Zápletka začíná v momentě, kdy se jedno z vajec vylíhne… spustí se řetěz událostí, v jejichž průběhu je posádka postupně nemilosrdně zmasakrována a jako poslední přeživší se vetřelci postaví, pro sérii ikonická, Ellen Ripleyová (Sigourney Weaver).

18

Na tomto místě si neodpustím názor, že film Vetřelec - natočený před již 24 lety!! – nás svým námětem, dějem a vizuálními efekty ohromuje i dnes, v době neuvěřitelných počítačových efektů – a patří k naprosté špičce.

Filmů o návštěvách cizích planet a setkáních s mimozemskými civilizacemi najdeme spoustu – s nejrůznějšími podobami mimozemšťanů – ať už na organické bázi: Mars útočí (62 %, z roku 1996), Tiché místo (72 %, z roku 2018), Den nezávislosti (74 %, z roku 1996) , Válka světů (72 %, z roku 2005) či na bázi kovové, jako třeba film Transformers (77 %, z roku 2007).

Zvlášť bych chtěl zmínit jeden film s mimozemšťany, který má mnohem širší - sociální přesah: řeč je o filmu District 9 (82 %, z roku 2009).

Na první pohled se sice může tvářit jako mnoho jiných filmů – na planetě zemi přistála mimozemská loď, došlo k prvnímu kontaktu… Návštěvníci jsou ale v tomto případě uprchlíci ze své planety, kteří u nás hledají útočiště, snad i nový domov. Vláda je však shromáždí do táborů v Jihoafrické republice (Okrsek 9), kde jsou separováni od lidí a žijí zde ve velice nuzných podmínkách. Zdá se, že lidem jde pouze o zbraně, které s sebou mimozemšťané přivezli, a které lze ovládat pouze s jejich mimozemským genomem DNA. Z mimozemského uprchlického tábora se tak stává „zásobárna“ pokusných objektů, které vláda využívá ve snaze ovládnout vyspělou válečnou techniku. Při jednom z mnoha přesunů mimozemšťanů se jeden z agentů, dohlížejících na akci, Wikus van der Merwe (Sharlto Copley) nakazí látkou, která postupně změní jeho DNA na mimozemskou – a rázem se z něj stane nejhledanější muž na světě který je klíčem ke všemu. Film mimo jiné nabízí dva odlišné pohledy na stejnou situaci – a to ve chvíli, kdy se agent Wikus přemění v mimozemšťana a pozná na vlastní kůži jejich utrpení, strach a boj o přežití. Filmu navíc dodává na výjimečnosti způsob zpracování – je natočen formou dokumentu. Vřele doporučuji.

19

A blížíme se do finiše. – Na téma budoucnosti lidstva bylo natočeno mnoho filmů – více či méně úspěšných – a není možné na těchto pár stránkách zmínit všechny. – Tak snad jen ještě pár posledních, které stojí za zmínku Specifickým filmem o budoucnosti je Sexmise (78 %, z roku 1983), polský film o budoucnosti plné žen – na první pohled se tedy rozhodně nejedná o žádný černý scénář…

A potom jsou to seriály – pokud bych některé mohl vyzdvihnout, byl by to určitě Westworld či Black Mirror. Oba jsou zaměřeny na možné vize budoucnosti, oba výborně hodnocené. Jedna epizoda z právě zmíněného seriálu Black Mirror se věnuje např. kreditovému systému, který je často spojován s komunistickou Čínou.

Pokud bychom to mohli nějak shrnout – budoucnost vidí kinematografie většinou velmi skepticky, negativně. Neberme to ale tak, že filmaři jsou vesměs skeptičtí cynici – spíše jen dobře vědí, čím diváka více zaujmou. Často mu ale také předloží i něco k zamyšlení.

Filmy o budoucnosti nám nabízejí vzrušení, zábavu, často i velkolepou podívanou. Najdeme v nich ale také varování, spoustu podnětů k zamyšlení, odkazy na některé problémy současnosti nebo skrytá poselství.

Záleží jen na Vás, co si v tom daném filmu najdete.

Jakub Vít

20

Anti_Modernita Obvykle má substantivum svůj protiklad. Někdy bývá známější, jindy je protiklad ukrytý před očima nevidomých. Ano, nevidomých k obsahu. A tak má tento článek za cíl přiblížit opak.

Opak celého tématu, jímž se toto číslo Skrz naskrz zabývá.

Modernita je synonymum k modernímu, novověkému. A tak i antimodernitu, tedy antonymum, musíme hledat ve stejném časovém období kontextu, proti kterému se vyhrazuje. Pokud je cokoli mimo modernost, musí se daná věc zakládat na čemkoli starém, původním, tradičním… Antimodernitu můžeme chápat jako návrat k původním hodnotám.

V případě že bychom hledali instituci či společenství, se kterým se toto slovo nejčastěji vázalo, našli bychom nejsilnější pojítko s katolickou církví (a v souvislosti s ní i ke katolickému proudu literatury).

Nemůžeme však tvrdit, že antimodernita je pojem, který je již archaismem. V současné době bychom mohli pociťovat tzv. antimodernizaci, tedy znovunastolení tradic, např. v postsovětských zemích, kde tradice již zcela vymizely pod vlivem (dřívějších) centralizačních snah „Velkého bratra“. To znamená i mimo náboženská uskupení.

21

V rámci katolické církve se však nacházíme před určitým fenoménem, tedy jistým velice specifickým obdobím, které církev poznamenalo. Stupňující se období antimodernity bylo patrné přibližně od konce 18. století, tzn. Velké francouzské revoluce – počátku modernity, po polovinu 20. století (do 2. vatikánského koncilu). Nejintenzivněji se projevilo po 1. vatikánském koncilu, kdy se církev propadla do silné antimodernistické krize. Dané období se dá z našeho současného pohledu zhodnotit jako časový úsek plný obav, aby církev neztratila ještě více, než musela vydat. Období uzavírání se do sebe, ohraničení svých práv a pořádků, také vnitřní útlak a vzájemné spory. Šlo však i o přirozené vyrovnání se s novou dobou a skutečností. „Zabrždění“, konzervatismus. Byl to pozůstatek tridentského koncilu (1545-1563), jenž reagoval na stav, kdy se ze západního křesťanství odštěpila protestantská část. Protestanti šli cestou modernity křesťanského osvícenství, což pro ně samotné přinášelo obrovskou prosperitu a úspěch v 19. století. Naproti tomu právě katolická část se začala uzavírat do sebe na svou obranu před vnějším světem. I přesto byla stále katolická církev vidět, měla silný (papežský) Antimodernita je i návrat k dobrému obhlas. Možná katolická dobí katol. církve, k baroku, méně častěji až církev promlouvala skoro ke středověku. Přicházela tím do prudkého stejně silně jako moderkonfliktu se slovem „věda“. Věda byla jedno nita sama. z ústředních, progresivně se rozvíjejících, témat, které osvícenství nabízelo. Vědu však nemůžeme postavit do protikladu ani ke slovu „antimodernita“, ani ke slovu „víra“.

Věda jde vedle víry souběžně.

Katol. církev se nacházela ve fázi, kdy bylo akutní reagovat na narůstající nacionalismus, dělnická hnutí či industrializaci.

Měla nižší třídě pomoci vše překonat, to se však nepovedlo právě z obavy před další ztrátou. Nedocházelo tak z vyšších míst církve k propojení s mladými dělníky. Dělníci to velice výrazně pociťovali. Byl to jeden z podnětů pro myšlenky: „Bůh je mrtev.“ apod. Když církev nedokázala pomoci nejchudším a nejprogresivnějším, lidé se začali vzdalovat. To se silně odrazilo v narůstajícím počtu ateistů v populaci.

22

Antimodernitu můžeme hledat, jak už bylo zmíněno výše, i v literatuře. Například v tzv. katolické literatuře bychom typické zástupce našli mezi regionalisty a ruralisty odmítající avantgardu. Ikonicky známým českým zástupcem na pomezí ruralismu a katolicismu je bezesporu František Křelina.

Proti antimodernitě také vystupovalo literární uskupení Vyrovnání se s (anti)moder„katolická moderna“. nitou přišlo až s 2. vatikánským koncilem. V té době byla však celá tato řešená problematika u svého konce. Byla postupně překonána a přešla v postmodernu.

Zhodnoťme tedy závěrem, co bylo obsahem příspěvku.

Pokud bychom chtěli nastínit protiklad modernitě, získáme ho v předponě anti-, tedy v antimodernitě, což se dá vyložit jako „tradice“. Pro církevní dějiny byla antimodernita nejcitelnější mezi 19. a 20. stoletím, kdy na přelomu 50. a 60. let 20. století přecházela k postmodernismu. Antimodernita měla svůj odraz a odkaz i v literatuře, a to např. v dílech Františka Křeliny.

Dana Brandejská

23

Historii bychom si aneb Palacměli připo- František ký a jeho role mínat v roce 1848 Při zamyšlení nad osobou Františka Palackého a jeho rolí v roce 1848 je nutné již v úvodu zdůraznit, že rok 1848 byl pro Františka Palackého rokem zlomovým. Právě roku 1848 tento významný historik, profesor a zemský historiograf aktivně vstoupil na pole tehdejšího politického dění rakouského císařství. Na zprávy o vypuknutí revoluce ve Francii a Německu na počátku roku 1848 reagoval František Palacký spíše skepticky. Velmi rezervovaný postoj Palacký zaujal i v březnu 1848 Palacký zastával názor, že české národní hnutí by se vůči radikálnímu mělo nadále držet legálních prostředků, a proto na Svatováclavskému počátku dubna 1848 přijal nabídku hraběte Rudolvýboru, jenž se fa Stadiona, který jej jmenoval do „poradní mimoustavil v Praze a řádné guberniální komise.“ Tato komise sestávala v jehož čele stanuli z dvaceti čtyř členů, jejím předsedou byl zvolen Anpředevším předstatonín Strobach a představovala protiváhu revolučvitelé liberálního ního Svatováclavského výboru. Dne 10. dubna 1848 pražského měšťanvšak byla prozatímní guberniální komise sloučena stva. se Svatováclavským výborem a došlo ke vzniku tzv.

Národního výboru, jehož členem se stal i Palacký.

24

Ještě před samotným uvedením prvního novodobého, ryze českého politického programu se František Palacký velmi jasně a ostře vyjádřil k pozvání na účasti české politické reprezentace na sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem. Tento sněm se pokoušel o sjednocení německy mluvících oblastí v jeden celek, do této sjednocovací koncepce však byla spolu s Rakouskem zahrnuta i oblast Čech a Moravy, a právě od této plánované skutečnosti se Palacký distancoval v otevřeném dopise, který poslal 11. dubna 1848 na sněm do Frankfurtu nad Mohanem a v kterém pozvání na všeněmecký sněm odmítnul.

V tomto otevřeném dopise se František Palacký představil jako umírněný liberál se svobodomyslnými názory, neboť právě zde poprvé představil koncepci tzv. austroslavismu, v níž demonstroval

myšlenku zachování habsburské monarchie, avšak jako národnostně spravedlivého federativního státu v čele s císařem a ústavní vládou. Je nutno dodat, že k této myšlence měl Palacký velmi vážné a historicky podložené důvody.

Tím prvním důvodem byla bezpochyby obava z germanizace Čechů, tím druhým byl strach z rozbití habsburské říše, což by představovalo nebezpečí další rozpínavosti Němců ve střední Evropě. Pro Palackého bylo zkrátka rakouské císařství garantem pro národy ve střední Evropě, „civilizační přehradou“ mezi rozpínavým Německem a ruským samoděržavím. „Psaním do Frankfurtu“ se poprvé v moderních dějinách představil český měšťanský intelektuál jako rakouský státník a evropský politik.

25

Krátce před svatodušními svátky v prvním červnovém týdnu roku 1848 se v Praze konal Slovanský sjezd, kterého se zúčastnili představitelé slovanských národů rakouského císařství i hosté z jiných slovanských zemí, např. Srbové a Rusové. Předsedou tohoto sjezdu byl zvolen právě František Palacký, jenž představil ostatním delegátům návrh vytvoření spolku slovanských národů habsburské monarchie. Výsledek jednání Slovanského sjezdu reprezentovaly především dva dokumenty: tzv. list císaři a Manifest Slovanského sjezdu k národům europejským. Na sepsání obou dokumentů se Palacký významně podílel. Slovanský sjezd měl být také protiváhou všeněmeckému sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem a těsně před jeho koncem, 12. června 1848, vypuklo pražské lidové povstání, jehož podnětem byl bezohledný zákrok císařského vojska v čele s generálem Windischgrätzem v Celetné ulici proti účastníkům manifestační mše na Koňském trhu (dnešním Václavském náměstí). RevoluPo volbách do rakouského Říšského sněmu ce v Praze byla brutálně na přelomu června a července 1848 zaujal potlačena 17. června František Palacký vůdčí úlohu mezi českými 1848, účastníci povstání a moravskými poslanci. Poslanci sněmu měli hromadně zatčeni, český za cíl připravit konstituci podle francouzskéNárodní výbor rozpušho a amerického vzoru. V říjnu 1848 bylo těn a nastalo intenzivní zasedání Říšského sněmu z důvodu revolučpronásledování revoluních nepokojů přeloženo z Vídně do arcibiscionářů rakouskou polikupského zámku v Kroměříži. Sněm zahájil cií a armádou, česká pojednání 22. listopadu 1848. Palacký byl spolitická reprezentace byla lu s Kajetánem Mayerem, Františkem Smoldočasně utlumena. kou, Josephem Goldmarkem a Ferdinandem Gobbim zvolen do pětičlenného podvýboru, jehož úkolem bylo vytvoření návrhu na konkrétní organizaci zákonodárné a výkonné moci, vytvoření návrhu všeobecných občanských práv bylo úkolem tříčlenného podvýboru, v jehož čele stanul František Ladislav Rieger.

26

Podle původních plánů měl každý z pěti členů onoho podvýboru vypracovat vlastní předlohu, ale především z důvodu pasivity většiny členů se dostal do popředí ústavní návrh právě Františka Palackého. Palacký se představil jako „absolutní federalista,“ neboť vystoupil s naprosto radikálním programem důsledné etnické federalizace: navrhl rozdělení celé monarchie, t. včetně nezastoupených zemí (Uhry a italské državy), na osm celků, a to země německorakouské, země české (české části Čech, Moravy, Slezska a Horní Uhry/Slovensko v rámci Uher jako celku), země polské, země ilyrské, země italské, země jihoslovanské, země maďarské a země rumunské. Tento Palackého návrh hájil řečnicky František Ladislav Rieger, ale většina členů výboru jej označila za iluzorní Dříve než mohla být nová konstituce a fantastický a jako takový schválena a přijata, byl Říšský sněm v Kroho odmítla. Takováto reakce měříži rozpuštěn. Stalo se tak pod vlivem se Františka Palackého velnových politických okolností 7. března mi dotkla, tudíž se poté stá1849. Nový rakouský císař František Josef hl z debaty a 3. února 1849 I., horlivý konzervativec, jenž se přikláněl formálně z ústavního výboru k neoabsolutistickým tendencím, se ihned vystoupil. na počátku své vlády projevil jako panovník, který nebude akceptovat rozhodnutí „kroměřížského sněmu,“ konstituce, jež byla vytvořena Říšským sněmem v Kroměříži, tudíž nikdy nevešla v platnost.

Rok 1848 byl pro Františka Palackého skutečně rokem zlomovým. Významný historik, profesor a zemský historiograf vystoupil poprvé v moderních dějinách coby český měšťanský intelektuál, jako rakouský státník a evropský politik, jenž se dokázal velmi ostře vymezit vůči germanizačním tendencím všeněmeckého sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem, dále představil svůj vlastní politický program a především se dostal do čela politické reprezentace novodobého českého národa, která udávala ráz a směr českému politickému dění během dalších dekád druhé poloviny 19. století.

Jan Bolehovský

27

Několik otázek moderní doby

Pod slovem moderní si každý představí něco jiného. Také záleží na tom, v jakém kontextu výraz použijeme. Např. označení moderní dějiny se používá pro dějiny 20. století, někdy dokonce již pro konec století 19. V oblasti odívání by bylo užití výrazu moderní zcela odlišné, třeba ve spojitosti s módou 50. let bychom ho dnes určitě nepoužili. Stejně tak třeba v oblasti hudby se náhled na to, co je moderní rychle proměňuje, dnešní středoškoláci nepovažují za moderní ani hudbu, která vznikla před pěti lety, na- Loni v srpnu jsem byla jako vedoucí na tanečním tož hity, které jsou táboře mezi holčičkami ve věku asi od 6 do 14 let výtvorem minulého a při pohádkovém kvízu jsem zjistila, že už jsem asi celkem stará, ale rozhodně ne moderní, protože století. mnohé pohádky, které jsou pro holky moderní, už ani neznám. Pamatuji si, že za mého dětství (a to není tak dávno, jsem ročník 1998) byly opravdové pecky animáky typu Shrek nebo Doba ledová (tehdy jedny z prvních svého druhu). Ne že by dnešní děti tyhle pohádky neznaly, ale rozhodně pro ně nejsou moderní, protože se od té doby s animáky tohoto typu roztrhnul pytel. Neustále se rodí nové a nové trendy, a teď nemluvím jen o oblasti filmu nebo módy, ale o všech oblastech lidského počínání.

28

To je možná problém dnešní doby, všechno jde strašně rychle dopředu a co bylo včera moderní může být dnes zastaralé. Nevím, jestli je to dobře, někdy si tímto překotným vývojem připadám úplně zahlcená, nemám povahu na sledování nejnovějších trendů. Taky si často kladu otázku, kde až se ten vývoj zastaví… Nikdy? Až budou všechno dělat roboti? Nebo krachem naší civilizace? Napadají mě slova, kterými začíná píseň od interpretů Zagera a Evanse:

„In the year 2525 If man is still alive If woman can survive They may find…“ Kdo ví? Kdo ví, co čeká nás, kdo ví, co čeká další generace? Možná je lepší, že nevidíme do budoucnosti.

Nechci znít jako pesimista předpovídající nějakou katastrofu a neblahý konec Existují výjimky, ale obecně v dnešní době méně lidí žije lidstva, ale je možné, v nedostatku, pokud se bavíme o naší evropské civilizaci. aby tato překotná moNemusíme řešit, co budeme jíst, nebo kde na noc složíme derní doba letěla svoji hlavu, mnoho práce za nás udělají, nebo nám ji výrazně stále rostoucí rychlostí zjednoduší technologie. Nechci tvrdit, že to je špatně. Oce- donekonečna? ňuji, že nemusím zakoušet hlad, můžu si dát večer teplou sprchu a že ulice, kterými chodí nemají odér jako ve středověku. Přesto se mi neustále honí hlavou řada otázek, kvůli kterým by mě možná řada moderních lidí označila za zbytečného šťourala, zpátečníka, nebo ďáblova advokáta.

29

Nechci tvrdit, že to je špatně. Oceňuji, že nemusím zakoušet hlad, můžu si dát večer teplou sprchu a že ulice, kterými chodím, nemají odér jako ve středověku. Přesto se mi neustále honí hlavou řada otázek, kvůli kterým by mě možná řada moderních lidí označila za zbytečného šťourala, zpátečníka, nebo ďáblova advokáta.

Není nám náš dostatek někdy málo, netoužíme po nadbytku?

Opravdu potřebujeme vše, co máme? Nechceme něco jen proto, že je to považováno za moderní? Neobětujeme čas, který nám ušetří technologie, tomu, abychom si na ně vydělali? Nejsme na technologiích až příliš závislí? Nezapomínáme na přírodu? Nezapomínáme na tradice a hodnoty? Neženeme se bezhlavě za přeludem moderní doby? Nezatracujeme kvůli novému vše staré, i to, co bylo lepší? Nežijeme v moderních kulisách jako loutky, které zapomněly na reálný život?

Netvrdím, že bychom se měli vrátit do jeskynní nebo být všichni rolníky, ale myslím, že je mnoho lidí, kteří už pomalu ani nevědí, jak vypadá kráva, že jablka rostou na stromě, nebo že lesy potřebují vodu. Samozřejmě přeháním, ale to, že je náš život v mnoha ohledech velmi snadný, nás postupně vzdaluje od reálného světa. Někdy je ale potřeba vyběhnout ven, odřít si kolena, přinést si domů nějaké to klíště, jít na borůvky (do lesa, ne do supermarketu), zajímat se o léčivé účinky bylinek… Prostě vnímat svět kolem nás, roční období, přírodu, koloběh života, a ne se jen slepě hnát dopředu za výsledky, za kariérou a za štěstím, které neustálým spěchem stejně nezískáme.

Kateřina Žáková

30

– Svědectví o životě v KLDR (2020) Nina Špitálníková

Snažím si představit svět, ve kterém si můj soused bedlivě zapisuje mé denní aktivity.

Místo na zemi, kde je pojem individualismus pouze heslo bez barvy a vůně a další slova jako touhy, sny a cíle jsou naprosto bezpředmětné.

Někdy to jsou komické představy, třeba jak se svými přáteli sháníme papír na černém trhu, nebo představa mé kamarádky bez milovaných „to do listů“, které přece nepotřebuje, když jí vše ráda a ochotně připomene strana.

Ještě tragikomičtější je příběh o čiré radosti dítěte z úlovku veverky. Chlapec se však nemůže úlovkem nikdy nikomu pochlubit, neboť by odepřel své rodině první maso toho roku. Anebo můžeme hovořit o zemi, kde seženete snadněji piko než šálek kávy.

Koreanistka Nina Špitálníková navštívila Severní Koreu dvakrát.

Své zkušenosti s režimem Kim Čong – ila a Kim Čong-una shrnula již dříve v knize Mezi dvěma Kimy (2017). Autorka ve své nové knize zprostředkovává sedm svědectví odlišných lidí s natolik rozdílným životem v Severní Koreji, jaký si ani dokážeme představit. Červenou nití příběhů jsou zdrcující útěky Severokorejců, kteří ze své (mnohdy milované) země utekli. Někteří utíkali s kapslí kyanidu, poslední nadějí na svobodu. Autorka citlivě dává prostor těmto nepřenositelným zkušenostem, třebaže cítíme, jak náročné je pro ni vyvarovat se roli soudce. Vzpomínky o cíleném šikanování lidí a perzekuci dětí se poslouchají těžce…A co když proti vám sedí člověk, který se na utužování režimu aktivně podílel?

31

Kniha nám dá zcela jedinečně nahlédnout i do severokorejského podsvětí nebo studentského života. Text je výborně koncipován jako mozaika jednotlivých příběhů, které se skládají v ucelený obraz velké části severokorejské společnosti.

Při čtení knihy o KLDR jsem paradoxně nejvíce přemýšlela o nás, našich životech, našich příbězích. O životě mých předků v různých režimech, které se v minulém století přehnaly Evropou. Ačkoliv jsem nikdy nenazouvala gumáky ani neběhala v plynových maskách, neházela gumovými granáty ani neskládala vojenský slib, umím si představit tu nostalgii na rtech. Jsme však nuceni naše zkušenosti z Československa komparovat a srovnání je velmi kruté. Ve všech variacích na zdánlivě podobné zkušenosti ze socialismu korejský lid nelidsky prohrává. Autorka sama poukazuje na severokorejské reálie a dějiny Československa. Jestliže se kriticky podíváme do historie naší země, jsme nuceni přestat hodnotit často zpustlou severokorejskou morálku a rozhodnutí narátorů pro osobní štěstí. Osobní štěstí, jež mohlo zavinit smrt rodinných příslušníků…Jen pomyšlení na popravu dítěte je šílené, natož zmíněná slova vyslovit.

Na popravu svých spolužáků se chodí ostatní děti dívat v době školní docházky. Když je potřeba utužit režim, tak se zkrátka utužuje… Je nutno mít neustále na paměti, že za megalomanskými výhružkami válkou a schůzkami nejvyšších státníků jsou miliony trpících. Útěk z vlasti je navíc jen Pro autorku začátek trnité cesty, s kterou se uprchlíci musí vyrovnávat. je zpracovávání příběhů procesem, učí se pohlížet na malé dějiny, na malé i velké lidi. Setkává se s muži i ženami, kteří vědomě činili chybná rozhodnutí. Mnohdy museli, jindy se jen neuměli rozhodnout správně…Tento nepříjemný dotek násilného autokratického režimu může fungovat jako memento naší svobody, které je třeba neustále chránit.

32

No a nejkrásnější zážitek v Koreji?

Hvězdy…Ne však ty rudé. Hodiny byste kvůli nim v severokorejské absolutní tmě vydrželi sedět a nekonečně hledět na nebe…

Nikola Smutná

„Hodně lidí si myslí, že si lze zvyknout, ale nelze. Na hlad si člověk nezvykne nikdy. “ „Posláním učitelů v Korejské lidově demokratické republice je směrovat studenty k tomu, aby se stali správnými revolucionáři a sloužili pro dobro Korejské strany práce a vůdce. Tuto práci nemůže dělat někdo, kdo není prověřený, loajální...“ „Propaganda nás všechny držela v šachu.“ „Kim Il-song byl jeden, Ježíš Kristus je také jen jeden. Mají toho ale hodně společného. Oba dávají naději v těžkých časech.“

33

Tipy na knížky #1 Pár tipů na knížky, aneb jak si zpříjemnit tuto karanténu a rozšířit obzory.

Mnoho z nás je teď v zimních měsících ve velikém stresu, ať už z množství učiva, psaní závěrečných prací nebo prostě ze šílené situace tam venku, která je vystřižená jak z dystopického sci-fi.

Pokud vás již omrzelo špehování sousedů z okna nebo se dokola

koukat na staré díly Gilmorových děvčat, nezoufejte! Tento článek je přesně pro vás. Přináším vám 3× knižní tip na knížky, které jsem měla to štěstí nedávno číst a které podle mě stojí za zmínku našim drahým čtenářům. Tak tedy panstvo, držte si klobouky, začínáme!

100 ČESKÝCH KNIH, KTERÉ SI MUSÍTE PŘEČÍST Autor: Milan Valden Jako první jsem si zvolila tuto skvělou knížku o knížkách, která byla vydána k oslavě 100 založení Československa. Autor vás zde provází sty lety úžasné české literatury od roku 1918 do roku 2018. Každému roku věnoval celou dvojstranu.

Na levé straně může člověk najít informace k jiným českým spisovatelům a událostem literárního světa (narození autorů, ocenění apod.) a dále další velice zajímavé knihy daného roku. Na pravé straně poté věnuje celou stranu knize, která toho roku poprvé vyšla (ať už časopisecky nebo normálně). Je zde zmíněn autor díla, něco z jeho života a okolnosti tvorby a pak i krátké psaní o samotné knize a fotka některého z vydání. Kniha sama má velice atraktivní vzhled a předmluvu k ní napsal Pavel Kohout. Dle mého názoru je to perlička nejen pro zapálené češtináře ale i např. budoucí maturanty. Rozhodně doporučuji do ní alespoň nahlédnout pro jiné knižní tipy.

34

Jane Austenová: Chawtonské dopisy Sestavila: Kathryn Sutherlandová Jako další knižní tip jsem si samozřejmě nemohla odpustit knížku, kterou ocení všechny milovnice Austenové (moji maličkosti nevyjímaje). Jedná se o dvanáct dopisů psané Jane Austenovou pro její drahou sestru Cassandru a jeden dopis psaný samotnou Cassandrou po smrti Jane Austenové. Člověk má možnost nejen nahlédnout do života J. A. a jejího stylu dopisování s blízkými, ale také se dovídáme mnoho zajímavých informací o důležitosti a smyslu tehdejší soukromé korespondence a také o rodinných poměrech Austenovic.

Snídaně šampionů Autor: Kurt Vonnegut, Jr. Pokud jste se dosud neseznámili s tímto vskutku geniálním a nadčasovým kouskem, dovolte mi, abych se toho představení zmocnila. Snídaně šampionů, kromě faktu, že jde o ochrannou známku společnosti General Mills, Inc., pro obilné produkty je také skvělým románem amerického autora, který není českým čtenářům zcela neznámý (Mechanické piano, Jatka č.5). Jak sám autor píše v úvodu píše, nadělil si tuto knihu sám sobě k padesátinám a podle toho to taky vypadá. Kurt Vonnegut si nebere servítky a nebojí se dělat si legraci z pokrytectví americké společnosti a poukazuje na spoustu ironických pravd v našem životě. Pokud hledáte odlehčenou ironickou četbu, tohle je kniha přesně pro vás. Musím uznat, že už dlouho mě takhle kniha nepobavila a rozhodně se k ní budu v příštích letech vracet. Kniha je také doplněna o autentické autorovy ilustrace včetně ilustrace řitě.

35

Ukázka z knihy: „…Otcové zakladatelé byli aristokrati a chtěli se blýsknout svým zbytečným vzděláním, jež spočívalo ve studiu hokuspokusů z dávných časů. Byli to taky mizerní poetové.

Některé z těchto nesmyslů však byly škodlivé, neboť zakrývaly velké zločiny. Tak například učitelé dětí ve Spojených státech amerických psali znova a znova na tabule následující datum a vyžadovali na dětech, aby si je s pýchou a radostí vštěpovaly do hlavy:

1492 Učitelé dětem říkali, že v tomto roce byl jejich světadíl objeven lidskými bytostmi. -ve skutečnosti už v roce 1492 žily v tomto světadílu miliony lidských bytostí plným a tvořivým životem. Byl to prostě rok, kdy je začali šidit, okrádat a zabíjet mořští piráti. A tohle je další ukázka škodlivého nesmyslu, kterému se děti učily: že mořští piráti vytvořili nakonec formu vlády, která se stala paprskem svobody pro lidské bytosti všude jinde. A děti si mohly prohlížet obrázky a sochy tohoto imaginárního paprsku. Bylo to něco jako kornout zmrzliny (…). …Ve skutečnosti ti mořští piráti, kteří měli největší zásluhu na vytvoření nové vlády, vlastnili lidské otroky. Používali lidských bytostí jako strojů, a ještě dlouho poté, co bylo otroctví odstraněno, neboť bylo zdrojem strašných rozpaků, považovali oni a jejich potomci prosté lidské bytosti za stroje.

Mořští piráti byli bílí. Lidé, kteří žili na kontinentě, když piráti přistáli, měli barvu mědi. Když bylo na světadíl zavedeno otroctví, otroci byli černí.

Barva znamenala všechno.“ (Vonnegut, Jr., 1998, s. 18-19) Nikola Poláková

36

Práce nejen s knižními adaptacemi

aneb hodina literatury nemusí být nuda

Jakožto studentka českého jazyka a literatury často narážím při studiu literatury na dva jednoduché problémy: tloušťka knih a „nečitelnost“ významných českých i světových děl, co se významu týče. A jako správný student pedagogiky hledám alternativy, kterými bych se o díle mohla dozvědět víc, pochopila jeho podstatu a později mohlasvých znalostí Jako první knihu bych ráda představila Tajné žia zkušeností využít voty slavných spisovatelů od Roberta Schnakenpři výuce. berga. Kniha je zaměřena převážně na anglicky píšící autory. Najdou se však i výjimky v podobě F. Kafky, H. de Balzaca či L. N. Tolstého. Každý spisovatel má svou „identifikační kartu“. Po ní následuje jednodušší popis života spisovatele a perličky z jeho života. Celá kniha vypadá jako bulvární plátek, co se vzhledu týče. V hodinách se velmi pěkně dá použít nejen na doplnění pikantností ze života spisovatelů, ale i např. jako návod, jak vytvořit „identifikační karty“ i jiným autorům než takto zpracovaným.

37

A jak má taková „identifikační karta“ vypadat?

Nesmí chybět: - jméno - obrázek - data narození a (smrti) - národnost - astrologické znamení :) - hlavní díla (3 + data vydání) - současníci a soupeři spisovatele - literární styl (ve smyslu působení na čtenáře) - tzv. moudrý výrok Druhou velmi zajímavě zpracovanou publikací je komiksová adaptace stejnojmenného Kafkova románu Zámek od D. Z. Mairowitze. Celá kniha je v černobílém provedení, kdy na čtenáře doslova dýchne ponurost a absurdnost celého příběhu.

Komiks má pouze 144 stran, čtenář však musí být velmi vnímavý a citlivý na detaily. Dá se pracovat např. s šestistránkovou ukázkou pro pochopení ladění Kafkova psaní.

38

K Biblickým příběhům od Ivana Olbrachta mají žáci obvykle nechuť již od 7. třídy, kdy je mají poprvé číst. Předložené černobílé zpracování a velký rozměr knihy ani mě samotnou vůbec nezaujaly. Až na vysoké škole jsem se poprvé setkala s Biblickými příběhy pro nevěřící děti od Martina Vopěnky.

Malý rozměr i tloušťka knihy společně s většími písmeny a mnoha kresbami (hlavně menšího) čtenáře zaujmou tzv. na první dobrou. Kniha je psána způsobem konfrontace: původní (zkrácené) a pouze základní příběhy z Písma sv. jsou vystaveny historii námi bližší (někdy je dokonce přímá konfrontace s dobou „předkovidovou“). Nebála bych se doporučit tuto knihu i maturantům. S příběhy se dá i dále pracovat – např. komparací se skutečným písmem a dotvářením příběhu.

Pro netradiční práci s pohádkami lze použít knihu od bestsellerové spisovatelky Elleny Ferrante Pláž v noci.

Pohádka je samozřejmě umělá, na příběhu se dá velmi dobře ukázat, že ačkoli jsou v současnosti pohádky pro děti, není to úplně dogma ani dnes.

Pohádka je ostrá, děsivá a ač končí dobře, rozhodně obsahuje výrazy, pro které byste pohádku malým dětem nečetli. V příběhu i tak lze najít množství tradičních archetypů jako např. archetyp smyslu, stínu či typický archetyp pro pohádky: arch. hrdiny. Hrdinou je v pohádce ztracená panenka, která pociťuje opuštěnost a zatracenost. Mohu prozradit, že pohádka končí dobře. :) A na závěr ještě jeden komiks. Do českého jazyka byla v roce 2009 přeložena kniha s nevšedním názvem 90 klasických knih pro lidi v kalupu. V knize se najdou skutečné klasiky: Alenka v říši divů, Jméno růže či Zločin a trest.

Každý komiks má v sobě nese nejen informaci o obsahu knihy, ale čtenáře dokáže také pobavit nebo díky komiksu čtenář získá nevšední informa-

39

ce s knihou spojené. Výhodou je, že je komiks ke knize vždy jen na jednu stránku – tedy 4 políčka. Čtenáře to nezatíží a neunaví. Jako doplněk k povinné četbě absolutně geniální!

Samozřejmě podobných knih je přehršel, toto je pouze kratičký nápadník, který může zaujmout nejen učitele či studenty literatury. Rozhodně všechny knihy stojí za to přečíst. Nudit se nebudete v žádném případě.

Dana Brandejská

4× Chutě Asie V tomto čísle jsem si pro vás připravila čtyři hřejivé recepty nejen pro dlouhé zimní večery.

Čočková polévka s kokosovým mlékem Ingredience: cca hrnek tmavozelené čočky kokosové mléko (1 plechovka) cibule 2 stroužky česneku půl litru zeleninového vývaru skořice mletý kmín garam masala koření (nebo kombinace pepře, koriandru, muškátového ořechu, citronové kůry, ale není nutná) špetka chilli sůl, pepř olej

40

Postup: Dáme v hrnci smažit nakrájenou cibuli s česnekem a přidáme koření. Po zesklovatění cibule přidáme propranou čočku a přilejeme půl litru zeleninového vývaru nebo vody a přivedeme k varu. Zhruba po 15 minutách přidáme kokosové mléko a vaříme tak dlouho, dokud polévka nebude mít trochu hutnější konzistenci. Doporučuji podávat s arabským chlebem nebo indickými plackami.

Hummus Tento skvělý recept mám od dobré kamarádky, která si ho přivezla z Egypta.

Osobně už si asi nikdy v obchodě hummus nekoupím a budu si ho dělat jen doma podle tohoto receptu.

Ingredience: ¾ hrnku cizrny nebo plechovku cizrny v nálevu 5 lžic tahini pasty 3 lžíce šťávy z citronu nebo limetky 1 lžíce octa 1 lžička kmínu (pro lepší aroma můžete použít římský) trochu vody z vaření cizrny soda sůl, pepř Postup: Přes noc dáme namočit se sodou cizrnu. Druhý den ji scedíme a vaříme ji ve vodě cca 60–90 minut do změknutí. Pokud máte cizrnu v plechovce, tak samozřejmě máte práci ulehčenou. Zde jen scedíte cizrnu a propláchnete a necháte si jen trochu nálevu z plechovky.

Když je cizrna hotová, uděláme si tahini mix. Smícháme ocet, tahini, citron, koření a vodu z vaření nebo případně pár lžic nálevu. Umícháme z toho řídkou pastu. Přidáme ji k cizrně a pečlivě rozmixujeme. Pak už jen dochucujeme podle potřeby.

41

Soja korma Pokud máte rádi jídla s koriandrem, toto je recept přesně pro vás!

Ingredience: hrst čerstvého koriandru sójové nudličky nebo kostky kokosové mléko cibule 2 stroužky česneku 1 rajče garam masala špetka chilli skořice hřebíček kmín hrst kešu šťáva z půlky limetky hrnek vody sůl, pepř. olej Postup: Nudličky nasypeme do horké osolené vody a přivedeme k varu. Vaříme zhruba 10 min. Poté scedíme a vymačkáme přebytečnou vodu.

Poté si uděláme korma mix. Smícháme plechovku kokosového mléka, kešu, garam masaly, skořice, soli a pepře, limetky a koriandru. Vše pečlivě rozmixujeme do konzistence pasty.

Poté v hrnci osmahneme na oleji kmín a hřebíček a přidáme nakrájenou cibuli s česnekem.

Přidáme nakrájené rajče a mícháme do změknutí. Dále přidáme sójové nudličky a mícháme 5 min. Poté přidáme korma pastu, promícháme a přidáme půl hrnku vody a necháme 5 až deset minut povařit do zhoustnutí. Opět doporučuji podávat s plackami.

42

Inari sushi V Japonsku je tento pokrm považován za skromné jídlo, avšak potěší každého, kdo má rád umami chuť a také sushi.

Ingredience: inari taštičky (možné v ČR sehnat v plechovce v nálevu od značky Orchids) hrnek jasmínové nebo sushi rýže černý sezam Postup: Rýži uvaříme podle návodu. Poté opatrně otevřeme taštičku, abychom ji mohly rýží naplnit. Můžeme plnit po okraj nebo jen zhruba do půlky a okraje schovat dovnitř. Vrchní část, kde kouká rýže posypeme sezamovými semínky. Osobně doporučuji je jíst, dokud je inari sushi teplé a pokud chcete, tak i lehce namáčet do sójové omáčky. Avšak inari taštičky jsou již namočené v sladké sójové omáčce, takže mají samy o sobě výraznou chuť.

Nikola Poláková

43

Básně Balada o moderním šmírákovi

Fotogenická

Na lavičce blízko křoví nenápadný pohled lehčí než pár kliků opřených o kolena k upnutým legínám vzrušený na co myslí, kdo ví

V krajině stínů daleko od sociálních peřejí nad hrobem poštovní známky upřímnou soustrast si přejí pohledy a prázdné stránky oči plné splínu

Na hřebíku dálkohled teď stačí jen pár kliků do soukromí za oponou k maskám krásy, které kryjí krásu co si vysnil bez vzrušení sotva lape po dechu I šmírák potřebuje vzduch

Nápis HLEDAJÍ SE ukřižovaný trochu vedle s popisem oněch vrahů žádá zbylé listy uvadlé braňte se, jste na tahu HLEDAJÍ SE Fotografie malé krádeže smrti sdílené s nášivkou ZAMOTÁNI V BEZDRÁTOVÉ SÍTI na kabátě pod přezdívkou dokonalosti_málo_je

Antonín Svoboda 44

Politologický klub Politika je tématem, ke kterému se nakonec dostane téměř každý rozhovor. Ať už mluvíte s kamarády, se spolupracovníky, s ostatními studenty z naší univerzity nebo s rodinou. Ne nutně se vždy jedná o diskuzi zábavnou či záživnou pro každého. To, že politická témata mohou být i zábava, vám ukážeme v Politologickém klubu UHK! Politickou vědu, jako každou jinou, bereme samo sebou Členové politologického klubu jsou studenti převážně! Ale zárovážně bakalářského, ale i magisterského či doktoveň věříme, že cesta randského studia politologie. U jednoho, v souk různým aktuálčasné době, pomyslného stolu se tak sejdou lidé ním problematikám jinak staří, z různých částí republiky, kteří mají může být i zábavná jednu pořádnou “úchylku” a to šťourat se v politia přesto obohacující. ce prakticky do nekonečna. Postupně samozřejmě zjistíme, že nás nespojuje jen politologie, ale také mnoho dalšího a v tu chvíli se začínají dít věci!

V minulosti jste se mohli přijít podívat na přednášky Politologického klubu s těmi nejrůznějšími a nejzajímavějšími hosty. Od politiků, přes opravdové experty z různých oborů. Studenti základních, středních škol a gymnázií si u nás mohli vyzkoušet, jak probíhá jednání poslanecké sněmovny a třeba i odhlasovat verzi zákona, která se líbí zrovna jim. Jedním ze základních pilířů Politologického klubu je spolupráce, a proto jste nás mohli zaznamenat na různorodých akcích společně s jinými univerzitními spolky. A rozhodně jste nás nemohli minout na Dni otevřených dveřích UHK, kde z nás dozajista vyzařovala až neskutečně přátelská a uvolněná nálada.

45

Současná situace přirozeně ovlivnila i chod našeho klubu a byli jsme nuceni přesunout veškerou naši aktivitu do kyberprostoru.

V současné době jsme byli nuceni veškerou naši aktivitu přesunout do kyberprostoru.

A dovolíme si troufale říct, že to nedopadlo vůbec špatně! Začali jsem pomalu a z nové-mladé krve jsme sestavili Akční instagramový team, který tvoří obsah jak informační, tak edukativní a především zábavný. Jestli vám není cizí trocha té politické satiry omrkněte náš instagram a výběr příběhů s názvem Polifake. Věříme, že způsob našeho kreativního vyjádření vás zaujme. Poté jsme se pustili do dalšího delikátního úkolu, který měl co do činění se sebevzděláváním, a to opět zábavnou formou a dokonce byly na programu i hodnotné ceny. Naše každotýdenní Kahoot kvízy měly velký úspěch nejen mezi našimi studenty z různých fakult, ale dostaly se i ke kolegům z jiných univerzit! Přes technické komplikace se nám nakonec povedlo uspořádat i online debatu na téma Demokracie a práva žen v Afghánistánu, které se účastnila novinářka Fatima Rahimi a ředitel organizace Člověk v tísni Šimon Pánek. Tato diskuze nám mimo zajímavých postřehů nabídla i několik komických momentů a my vám můžeme jen vřele doporučit se na její záznam podívat na našem klubovém facebooku.

46

To vše jsme zvládli v minulém semestru.

A co bude dál? Mohli bychom říct, že co se bude dít je ve hvězdách, ale my už teď zuřivě myslíme, tvoříme, diskutujeme, hledáme a hlavně studujeme protože máme velké plány a nic menšího než dokonalost nás neuspokojí. Tedy, zábavná dokonalost. A možná nějaká ta diskuze nad pivem v hospodě by taky neuškodila.

Zdroje Vize budoucnosti očima kinematografie: film 2012, dostupné z: https://tv-program.aktuality.sk/fotogaleria/ film/2012/4/ film Armageddon, dostupné z: https://www.csfd.cz/film/542-armageddon/ galerie/?type=1 film Světová válka Z, dostupné z: https://www.martinus.cz/?uItem=158232 film WALL-E, dostupné z: https://theartofvibing.com/2020/12/03/why-wall-e-perfectly-demonstrates-the-beauty-of-life/ film Interstellar, dostupné z: https://www.timeout.com/movies/interstellar film Vetřelec, dostupné z: https://www.fandimefilmu.cz/clanek/24427-vetrelec-ridley-scott-pracuje-na-dalsim-filmu film 12 opic, dostupné z: https://www.skylink.cz/tv-magazin/clanek/filmy-a-serialy/12-opic film District 9, dostupné z: https://www.kinobox.cz/clanek/12711-neill-blomkamp-pripravuje-pokracovani-districtu-9 film Terminátor, dostupné z: https://www.kinobox.cz/clanek/15963-terminator-6-arnold-prozradil-rozpocet-a-promluvil-o-zapojeni-jamese-camerona film Matrix, dostupné z: https://filipgrzincic.com/matrix-bullet-dodge/ Antimoderna, dostupné z: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Second_Vatican_Council_by_Lothar_Wolleh_008.jpg Historii bychom si měli připomínat aneb František Palacký a jeho role v roce 1848: URBAN, Otto. Česká společnost 1848–1918. Praha: Svoboda, 1982.

VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla. Jak se žilo za časů Františka Josefa I. Praha: Svoboda, 1996.

ZNOJ, Milan a HAVRÁNEK, Jan. Český liberalismus – texty a osobnosti.

Praha: Torst, 1995.

Nina Špitálková - Svědectví o životě v KLDR (2020), dostupné z: https://www. alza.cz/media//svedectvi-o-zivote-v-kldr-d6254939.htm?kampan=adwme_eo-a-knihy_pla_all_obecna-css_knihy_c__FKP0346013_9062855&gclid=Cj0KCQiA1pyCBhCtARIsAHaY_5cZHAEw5jUGWbLMObegfC4_2i-VZBskw72mpHUsuT-7RlSCmC6rO_QaAmNoEALw_wcB

47

48