Skrz naskrz 14/2022

SKRZ NA SKRZ Tradice a proměny

Skrz naskrz

(studentský multioborový časopis) Ročník VIII., 2022, číslo 14.

Redaktoři:

Grafická úprava:

Nikolas Fröde

Vydávají studenti Univerzity Hradec Králové s podporou UHK. Chcete se taky podílet na tvorbě časopisu?

Úvodník

Milí čtenáři, právě držíte v ruce první číslo Skrz naskrz v tom to akademickém roce. Téma tohoto čísla zní: Tradice a proměny. Výrazy tradice a proměny jsou v určitém kontextu an tonymy, ale není tomu tak vždy. Tato dvě slova se mohou také různě proplétat, můžeme hovořit třeba o proměnách tradic, případně i o tradičních proměnách. Snad poodhalíte různé odstíny význa mů dvou titulních slov během četby našich článků. Připravili jsme pro vás pestrý výběr, články o proměnách míst, literatury, žen v menstruačním cyklu, odívání, rusko-ukrajinských vztahů, ale také o slovanských tradi cích, či tradicích v různých evropských zemích. A jak jinak než v souladu s tradicemi časopisu jsme zařadili rovněž recepty a studentskou poezii. Snad vám naše řádky promění některý den k lepší mu, což by naplnilo naše tradiční snahy. Přejeme příjemné počtení.

Za redaktory Kateřina Žáková

Text: Dana Brandejská

Proměna místa

Procházíme často okolo jednoho místa a ani si nevšimneme, kolik detailů se zde nachází. Kolik krás ných maličkostí se ukrývá vedle nás každý den. A také máme svá oblí bená místa, a to i ve městech, která z duše nenávidíme. Každý máme svůj kousek míru, kousek pohody a kli du. A někdy to může být místo, které jsme předtím léta zcela ignorovali a viděli pouze periferním viděním.

Takto jsem 15 let procházela okolo sochy Panny Marie. Rokoková so cha, která byla v r. 1939 opravena, pozoruje silnici. Každý den už přes 250 let. Zda byla vytvořena v r. 1773 či 1779 nelze přesně určit. V odbor ných publikacích se uvádí rok dří vější, naproti tomu na soše se uvádí r. 1779. Tak či onak zde byla umístě na za dob vlastnictví panství kníže tem Františkem Josefem z Lichten-

štejna (tedy mezi lety 1772-1780). Zub času na ní nechal své stopy. Kouká, i když oči jsou pouze naznačené. Oproti tomu nos a ústa jsou velmi detailně vypracovaná. Má sepjaté ruce vzhůru, přes ramena přehozený plášť. Zády je orientovaná k východu, takže jí mechem obrůstá její levé rameno. Pod pláštěm s kapucí na hlavě má na sobě jednoduché šaty, které se jemně vlní okolo její pravé de centně nakročené nohy a lehce krabatí také u bosých chodidel. Socha je umís těna na čtyřbokém podstavci s nikou. Do výklenku jsou dávány květiny neznámými tajemnými dárci. Občas se objeví svíčka. Vede k ní 5 schodů, šestý schod je pohřben v betonu po stavbě chodníku. Celý kopeček je obložen opracovanými kvádrovými kameny a na kopečku rostou dva kaštany v žalostném stavu přežívání.

Už za prvního vojenské ho mapování je zde vyznačena jako křížek u cesty. Nejspíše byla socha přikreslena při rektifikaci (pozn.: do kreslení) mezi lety 1780-1783, neboť kříž na tomto místě nikdy prokaza telně nestál a umístění jako takové by přibližně sedělo. Další mapování je již přesnější, kdy dokonce v císař ských povinných otiscích stabilního katastru je uvedeno „Heil. Maria“, tedy svatá Marie, kdy je již beze spo ru, o jakou sochu či kříž se jedná.

Místo se proměnilo nejen v čase a ve svém okolí. Změnilo se zásadně pro mě. Už to není jen ně jaká zbytečnost, která stojí u krajni ce. Není již ani místem podzimních dobrodružství při hledání kaštanů. Ani her na schovávanou mezi stromy.

Natož běhání ve sněhu v zimě. Místo se stalo ostrovem tichého rozmýš lení, dvěma vteřinami pozorování sochy, ale také jejích proměn v čase. V zimě přes svůj plášť obdr ží kabátek z bílých chladivých vloček, přes léto je zahalena do zelenavého mechu. A i tak se dál dívá na silnici, která už není ani nezpevněnou bah nitou cestou, ani není vydlážděna z velkých kočičích hlav. Stala se děra vým vyasfaltovaným tankodromem s ukrytým kostkovým základem pod nánosem moderních technologií.

Text: Eliška Bezpalcová

Art: Tereza Sauerová

Proměny ženy v průběhu menstruačního cyklu

Aneb pohledem Mirandy

Gray a její knihy Cyklická žena

Téměř všem je známa přítomnost menstruace u žen, mnoho lidí, a to včetně žen si však neuvědomuje, do jaké míry jsou ovlivňovány celým menstruačním cyklem a jak nega tivní vliv mohou mít na sebe i na své okolí, pokud si neuvědomují, co se děje s jejich tělem v jednotli vých fázích menstruačního cyklu. Stejně jako se mění roční období, mění se i žena během svého cyklu.

V každé fázi se jí daří lépe něco jiné ho. S vědomím těchto jevů má žena potenciál naučit se lépe pracovat s jednotlivými fázemi, což může při nést vnitřní klid nejen ženám, ale i lidem, kteří žijí v jejím blízkém okolí. Jestliže se žena naučí pra covat s fázemi svého cyklu a vní mat je, může také lépe plánovat čas s blízkými, čas sama pro sebe nebo čas pro své studijní a pracovní

potřeby a mimo jiné zmírnit bolestivou menstruaci a projevy premenstruač ního cyklu (dále jen PMS). Tento článek zdaleka není určen jen ženám, znalost fungování menstruačního cyklu může pomoci i mužům k poklidnějšímu soužití s ženami, lepšímu porozumění a pochopení s minimální ztrátou energie.

Fáze menstruačního cyklu –teorie fyziologická a teorie cyklické ženy

Podle teorie cyklické ženy, od Mirandy Gray, si každá fyzicky dospělá žena prochází během jednoho měsíce 4 různými fázemi. Většinou každá fáze trvá právě jeden týden, ale existují odchylky založené na individualitě každé ženy. Jednotlivé fáze se nazý vají: reflektivní, dynamická, expre sivní a kreativní. Během měsíce se u žen mění schopnosti, vůle, celková nálada, výdrž, energie, soustředěnost, libido a další. Právě tyto proměny ženy mají za následek, že jsou ve svých jednáních pokaždé jiné, mění se a pro muže, kteří tyto měsíční cykly neznají, můžou ženy působit záhadně a nevypočitatelně, možná také proto se traduje, že muži nerozumí ženám. Jednou z výhod, když muž ví, v jaké fázi cyklu se žena momentálně nachází, je, že získává větší pocho pení a ví, že spoustu věcí si v urči tých fázích nemusí brát tolik osobně.

Fáze menstruační (deskvamační), REFLEKTIVNÍ (archetyp Vědma – zima) 1.–6. DEN CYKLU

Pokud nedojde k oplodnění vajíčka, dochází k odloučení a odstranění zničené děložní sliznice, což se projevuje krvácením. Z fyziologic kého hlediska mohou ženy trpět bolestmi v podbřišku, bolestmi hlavy, napětím, úzkostí, nevolností atd. Menstruační cyklus začíná menstruací, podle Gray pasivní reflektivní fází. V té jsou ženy typicky velmi uzavřené, fyzicky vyčerpané se zvýšenou potřebou odpočívat a nabírat síly pro další nastávající měsíc. Lze to přirovnat ke stavu hibernace. Ženy v této fázi často mají pocit, že je všechno stojí více námahy: myšlení, soustředění, pohyb, komunikace s lidmi, nadšení, akčnost a chybí jim motivace. V této fázi je dobré pro okolí i pro ženy se více stáhnout a více času strávit o samotě a odpočívat. Toto období přímo ponouká ženu, aby více nahlížela do svého nitra a reflektovala uplynulé události v hlubší rovině. Dost často je také více citlivá a intuitivnější. Je to ideální období pro reflexi toho uplynulého: „... obrátit se do svého nitra, přemýšlet nad událostmi, pocity a myšlenkami minu lého měsíce, přehodnotit své současné projekty a cíle a rozhodnout se, co je potřeba změnit.“ (Gray, 2012, s. 83).

Fáze proliferační (folikulární, regenerační), DYNAMICKÁ (archetyp Panna – jaro)

7.–14. den cyklu

Dle fyziologie dochází k regeneraci, dalšímu růstu a nabývání děložní sliz nice. Tato fáze je ovlivňována tím, co se děje ve vaječnících, a to produkcí hor monu estrogenu v Graafově folikulu.

„Dynamická fáze je naším nejpro duktivnějším časem pro jakouko liv činnost.“ (Gray, 2012, s. 93).

Jak název značí, ženy v této fázi jsou dynamické, energické, ak tivní, dělají více věcí, dokážou dělat více aktivit, které také zvládají rych leji, snadněji a bez přílišných emocí.

„Zlepšují se naše mentální schopnosti a umožňují nám mno hem rychleji plnit úkoly, které nám během menstruace nešly. Naše roz hodnutí jsou založená na objektivitě a logice. Abychom uspokojily svou potřebu jednat, mít výsledky, uplat ňovat svůj vliv a kontrolu a dosaho vat svého, můžeme pociťovat velikou touhu měnit svět.“ (Gray, 2012, s. 42)

V této fázi ženy myslí pře vážně racionálně a jsou optimistické, raději se realizují venku, ve společ nosti, ve světě. Tato fáze je dobrým obdobím pro dlouhodobé plánování nebo pro začátek nových projektů. Dynamická, předovulační fáze od povídá časově druhé fázi folikulární fáze, kdy se pomocí hormonů rozrůstá děložní sliznice, která utváří prostředí pro početí čili vznik nového života .

Fáze ovulační, sekreční (luteální), EXPRESIVNÍ (archetyp Matka –léto) 15.–21. den cyklu V této fázi díky estrogenům z Graa fova folikulu a progesteronům ze žlu tého tělíska je děložní sliznice bohatě vyživena a prokrvena. V této fázi se také přibližně 13. až 15. den uvolňu je vajíčko z vaječníků do vejcovodů. Pokud v této fázi dojde k oplodnění

pak se zastavuje menstruační cyklus. Pokud k oplodnění ne dojde, přichází poslední fáze. Třetí fázi Gray nazývá expre sivní, ovulační. Přináší ženám pocity radosti, štěstí, kreativity, sebevyjád ření, sebedůvěry, lásky, potřeby péče a pomoci druhým. V tomto období jsou pro ženu na prvním místě blízcí lidé a domov. Může mít i větší potře bu pomáhat ostatním lidem ve spo lečnosti, je více empatická, sebejistá, plná energie a pohody. Vztahová ro vina je pro ženu nyní nejpodstatnější.

„V této fázi se zaměřuje me zvýšenou měrou na pocity, ale na rozdíl od pocitů v kreativní fázi, které zrcadlí spíše naše vnitřní roz položení, jsou pocity v ovulační fázi přirozeně pozitivní a související s našimi vztahy, propojují nás se svě tem kolem nás a umožňují nám jej aktivně vytvářet.“ (Gray, 2012, s. 109) Toto období je ideální pro otěhotnění a jak i některé studie potvr zují ženy jsou v této fázi pro muže přitaž livější a muži na to podvědomě reagují.

Fáze premenstruační (ischemická, 28. den), KREATIVNÍ (archetyp Čarodějnice – podzim) 22.–28. den cyklu Poslední fází je fáze ischemická. Do chází k zániku žlutého tělíska, které se postupně mění na bílé tělísko – corpus albicans. Klesá produkce pohlavních hormonů a současně se z neurohy pofýzy uvolňuje oxytocin, to vyvolává zúžení a zaškrcení cév děložní slizni ce, kontrakci svaloviny cév a zastavuje přívod krve k buňkám děložní sliznice.

Kvůli tomu tyto části sliznice odumí rají. Následně probíhá rozšíření cév a dochází k odplavení zbytku sliz nice krví, odlučování odumřelých buňek a nastává fáze menstruační. V kreativní, premenstruační fázi ženy opouští síly a optimistický pohled na svět. Žena se cítí zrani telná, zahlcená, osamocená a bez energie, fyzicky velmi unavená. Gray uvádí, že v této době klesá celková výdrž stejně jako du ševní schopnosti, a naopak vzrůstá fyzické napětí, frustrace a agresivita a spolu s ní se objevuje přecitlivělost, výkyvy nálady, silné emoce a hlubo ké vnitřní pocity se derou na povrch. Tuto fázi většina žen zná jako období, kdy trpívají na pre menstruační syndrom (PMS). Klesá funkce pohlavních hormonů a v těle ženy dochází k výrazným změnám.

Závěrem

Je důležité, aby žena vnímala svoji cyk ličnost jako celek. „Naše síla a moc ne spočívá v jedné fázi, nýbrž ve střídání všech našich fází, kdy jedna podporuje druhou a všechny společně utvářejí ženu, jíž jsme.“ (Gray, 2012, s. 119)

Je také třeba pamatovat, že každá žena má trochu jiný men struační cyklus a fáze cykličnosti by chom tedy měli vnímat individuálně.

Tip pro ženy:

Pro větší přesnost a vypozorování vašich fází si zkuste založit diář, kde můžete každý den zapisovat všechny své postřehy, pocity, nálady, touhy. Po zorujte samy sebe a sledujte veškeré

změny, které se během cyklu odehráva jí. Lépe si tak uvědomíte své cykly a mů žete se s nimi naučit vhodněji pracovat a naučit se přijímat svou proměnlivost.

Tip pro muže: To samé můžete udělat vy-muži, sle dujte svou blízkou ženu a vnímejte její proměny během menstruačního cyklu, můžete si také zapisovat, jak na vás v určitých fázích působí. Po skonče ní celého cyklu si o vašich zápiscích můžete promluvit. Žena vždycky ocení muže, kteří se dokážou bavit o menstruačním cyklu a vnímají to jako přirozenou součást života. Přese všechno to může prohloubit váš vztah a dozvíte se o sobě zase o kousek víc.

Jak fáze menstruačního cyklu vnímají naše studentky?

•Slyšeli jste o fázích menstruačního cyklu podle knihy Cyklická žena od Mirandy Grey?

•Uvědomujete si, že často jak se cítí te, do jisté míry může to, v jaké men struační fázi se právě nacházíte? A tudíž si také nemůžete dávat za vinu, když zrovna nemáte dostatek ener gie, nemůžete se pořádně soustředit nebo na vás třeba padá depresiv ní nálada a chcete být spíše samy?

•Když už víte, že menstruační cyklus může mít na ženy takový vliv, vní máte v tom jistou výhodu, kterou ve svém životě můžete zužitkovat?

Anežka, 22 let

„Ano znám tyto fáze a uvědomuji si, jaký na mě mají vliv. Snažím se s tím pracovat, uvědomovat si jednot livé fáze a podle nich uzpůsobovat činnosti, které vykonávám. Někdy ovšem nemohu ovlivnit např. v jaké fázi budu při nějaké zkoušce nebo dů ležitém úkolu, či studijním zatížení.“

Eliška, 20 let

„Ano, tuto knihu jsem četla, znám tyto fáze. Jaký na mě mají vliv si uvědomuji velmi často, zejména v období kreativní fáze, kdy jsem opravdu více kreativní, zároveň více podrážděná a výbušná. Ve fázi menstruační bývám velice unave ná, neschopna soustředění. Hůře se mi přemýšlí. Když si tyto zákonitosti uvě domuji, dává mi to pocit jistoty. Vím, že v dynamické fázi toho hodně stihnu, jsem pracovitá. Ve fázi ovulační vše funguje podle mých představ. Fáze kre ativní mě velmi rozvíjí v manuálních činnostech, kdy jsem hodně napojena na svoji představivost. A při poslední menstruační fázi nabírám energii na další úžasný měsíc přede mnou… Dě kuji, že vím, že moje depresivní stavy trvají vždy jenom chvíli během men struace. Kromě mě si toho všímá i můj partner. Díky tomu i on ví, že z oso by, které všechno vadí, bude za týden zase žena, která má ráda sama sebe.“

Markéta, 25 let „O těchto fázích jsem neslyšela, ale rozhodně si uvědomuji vliv, který menstruační cyklus na ženy má. Dle fází cyklu si lze mnohé napláno vat – složité psychické i fyzické zále žitosti (např. velký úklid), v jistých

případech to může posloužit jako dob rá výmluva partnerovi/partnerce apod.“

Anonym, 23 let

„Ano četla jsem knihu a sna žím se dle svého cyklu více řídit. Myslím, že je to výhoda i nevýhoda zá roveň. V dnešní době ještě stále nikdo nic takového neřeší a musím tedy po dávat stejné výsledky kdykoliv v měsíci. Zároveň ale s cyklem pracuji v osobním životě, kde je to mnohem jednodušší.“

Text: Markéta Pirklová

Art: Eva Zouharová

Tradice kolem nás

Svět je plný tradic a zvyků. Každá země má své tradice a obyčeje. Když se dnes podíváme kolem sebe, vidíme mnoho národností a etnik. Dnes není těžké dát se do řeči s Angličanem, Francouzem, Němcem nebo Ukrajincem na ulici, či v jiné situaci, co nám život nachystá.

Mě v životě potkalo několik příhod, kdy jsem měla možnost poznat lidi z jiných zemí a poznat tak jejich kultu ru a tradice. Začalo to již na základní škole, kde jsme jako rodina, ubyto vali Italku na dobu jednoho měsíce. Věřte mi, nebylo to taková bouřlivá Itálie, jak se povídá. Veselo ale bylo. V dobrém slova smyslu. Na střední škole jsem měla tu skvělou možnost vycestovat do samého středu Německa,

do Berlína, kde jsem byla ubytována u rodiny ještě s jednou mou spolužačkou. Bylo zrovna období Vánoc a bylo krásné pozorovat, jak se i malými de taily liší prožívání Vánočních svátků v Německu. Vysoká škola mi umož nila poznat lidi z cizích zemí zas trochu jinak. Ať už při studiu nebo na mimoškolních akcích. Při studiu na vysoké škole jsem také poznala svou nynější kamarádku z Ukrajiny.

I od ní se člověk mnohé dozvěděl. Ně kdy bylo zábavné, že jsme si navzájem vysvětlovaly, jak to chodí v České re publice, nebo co je zvykem na Ukrajině. Přenesu se do světa mé rodiny a mého blízkého okruhu lidí, kde je to národnostně pestré. Právě lidé s odliš nou kulturou nám ukazují, jak je ten svět barevný a různorodý. Jak to chodí v rodině, kde je Ital s kořeny z Kosova, Čech, který se stal Němcem, prarodiče se Slovenskými kořeny na jedné straně a prarodiče s Ukrajinskými kořeny na straně druhé. Řeknu Vám, je to zábava. Ovšem i ke kompromisům musí do cházet, co se právě tradic a zvyků týče. V následujících řádcích, bych ráda popsala zvyky a tradice Itá lie a Německa, které mi jsou nejblíže.

Kultura a zvyky v Itálii

Historie Itálie sahá velmi hluboko a je neskutečně bohatá. Po osídlování Etrusky a Řeky a po vzniku jednotli vých městských států přišla proslulá římská říše, která definovala Itálii po mnoha staletí. K jejímu rozpadu do šlo roku 476 n. l., kdy padla Itálie pod barbarskou nadvládu. Roku 756 vznikl první Papežský stát. Přišlo období re nesance a zdobného baroka, Itálie jako jednotný stát se začala formovat ale až pod vlivem samotného Napoleona. I proto jsou dodnes silně znát hranice mezi jednotlivými regiony, a kultura a zvyky v Itálii se místo od místa liší. Každý region má svou tra dici, kuchyni, na kterou jsou místní obyvatelé náležitě pyšní a neodmy slitelně také dialekt a gestikulaci.

Itálie je silně nábožensky za ložená. Za římské katolíky se považuje 81 % obyvatelstva, další 2 % vyznávají jinou křesťanskou víru a pouhých 12 % obyvatelstva je zce la bez vyznání. Velký vliv má pochopi telně Vatikán a osobnost papeže. Pro nás nese italská zbožnost význam v podobě překrásných katedrál, bazilik a kostelů. Italové mají některé svát ky totožné s námi, jen je slaví třeba jinak. Stejné svátky mají například:

1. ledna – Nový rok – Capodanno Velikonoční pondělí – Pasquetta 1. května – svátek práce – Festa del Lavoro 26. prosince – svátek sv. Štěpána –Santo Stefano

Naopak svátky, které jsou významné pro Itálii jsou: 25. dubna – Den osvobození – Festa della Liberazione 2. června – založení Italské republiky – Festa della Repubblica 15. srpna – Den nanebevzetí Panny Marie – Ferragosto 1. listopadu – Svátek všech svatých –Ognissanti 8. prosince – Den neposkvrněného početí Panny Marie – Immacolata Concezione 25. prosince – Den narození Páně –Natale Den narození Páně – Natale

Ze všech vánočních svátků je nejslav nostnější právě 25. prosinec. Rodina se shromáždí u večeře, hoduje se až do noci. Tradiční pokrmy se opět různí

region od regionu. Dárky přináší Ba bbo Natale, nápadně podobný Santa Clausovi, a rozbalují se právě tento den.

Itálie byla kolébkou západní civilizace a celou Evropu ovlivnila ná božensky, kulturně i umělecky. Přede vším jména malířského a sochařského světa stejně jako jména architektury dodnes rezonují snad každým z nás. Leonardo da Vinci, Michelangelo Buonarroti, Sandro Botticelli, Raffael Santi, Tizian, Donatello, Bramante…

Kdo ví, jak by umění tehdy i dnes vypadalo nebýt těchto mistrů. Zajímavá je také lingvistika, italština je jazyk románského původu, prvním literárním dílem psaném italsky je Danteho Božská komedie. Regiony dodnes mluví svými dialekty, hovoří se ale i odlišnými románskými jazy ky – furlánsky, sicilsky a rétorománsky.

Italové jsou typickými jiža ny – jsou spontánní, hlasití, velmi živě gestikulující, trochu líní a milující po sezení s přáteli. U takových posezení ni kdy nechybí dobré jídlo, víno a zábava.

Nevím, jestli jste někdy měli tu možnost pobýt trochu času s Italem, či Italkou, ale musím přiznat, že heslo dolce vita ihned pochopíte a chytne vás za srdce.

Jedním ze zvyků je, že Italové se se svou rodinou a blízkými přáteli zdraví polibky na obě tváře, podobně jako je tomu ve Španělsku a Francii. Líbá se nejprve na levou tvář, poté na pravou. Líbají se ženy i muži a muž se ženou navzájem. V pracovním prostře dí se zdraví a loučí potřesením ruky.

Italové se vyjadřují velmi expresivně a emotivně. Nenechte se zmást občas až křičením a známky agrese, často se jed ná jen o obyčejnou přátelskou diskuzi, do které jsou diskutující více zapáleni. Gestikulování a doteky jsou časté. Špa nělé jsou také velmi otevření a upřímní. I cizí člověk vám „vylije své srdce“ na potkání a podobné bude očekávat od vás. Nelekejte se příliš osobních otázek, v Itálii nejsou neslušné. Běžné je také komplimentování, pochválení vzhledu je de facto součástí každého pozdravu. Co jsem z italských zvyků převzala je asi větší gestikulace při mluvení, a hlavně při vysvětlování a vyprávění. Je to vážně nakažlivé a vel mi snadno si to člověk vezme za své. Co si dál člověk velmi oblíbí je vřelé přivítání a zájem o to, jak se člověk zrovna má, jak se cítí. Někdo si řekne, že je to jen fráze na zahájení konver zace. Ano my Češi asi takoví jsme, že odpověď druhé strany nás velmi neza sáhne, ale Italové si to vezmou k srdci a zajímá je, jak se opravdu cítíte a čím si třeba zrovna procházíte. To jsem si z italské kultury určitě vzala do své ho života dál. Přeji i Vám Dolce vitta.

Kultura a zvyky v Německu Dál bych Vám trochu jinak chtěla po psat zvyky v Německu. Postavím to čistě na své zkušenosti z Berlína, kde jsem strávila Vánoční svátky. Přede vším jsem tam jela za studiem němčiny, ale naučila jsem se i něco jiného. Chtě la bych vám přiblížit Vánoční tradice, zvyky a náladu, které jsem prožila. Já jsem si toto kouzlo Vánoc vychutnávala na maleb ných vánočních trzích v Berlíně.

Smyslem všeho je dolce vita aneb sladký život.

Horký punč, jablko v karamelu nebo klobása nesměli chybět. Řeknu vám, z toho karamelu mě pěkně bole ly zuby, sladší věc jsem asi nejedla.

Během adventních dní jsme si také rozšířily obzory a poznaly tra dice a stará řemesla. Naše rodina, ve které jsme byly ubytovány, si potrpěla na keramiku s vánočními motivy. Bylo hezké dostávat každé ráno čaj, nebo kávu, v keramickém hrnečku se San tou Clausem. Na trzích jsme také často narazily na ručně vyráběné Betlémy.

Svatý Mikuláš, německy Ni kolaus, s sebou na rozdíl od toho české ho nevodí čerta, ale děsivého Pacholka Ruprechta, který mává řetězy a metlami. Spolu s Mikulášem tvoří vyváženou dvojici dobra a zla. V jednotlivých regi onech se Ruprechtova podoba mění, a tak se můžeme setkat i s poločlověkem a polokozlem Krampusem. Ti pak od měňují hodné děti tím, že jejich doko nale vyčištěnou botu naplní pamlsky. Brouka do hlavy německým dětem může zasadit roznašeč dárků na Štědrý den. Respektive jeho identita. V Německu se totiž potkáte s Christkind (čili Ježíškem) a Weihnachtsmannem. Zatímco Ježíšek roznáší dárky v již ním a západním Německu (ale také v Rakousku, Švýcarsku, Chorvatsku, jižní Brazílii a mnoha jiných zemích a oblastech), Weihnachtsmann se stará o zbytek. Tento Vánoční muž je směsicí původního Mikuláše, ame rické tradice Santy Clause a evrop ské folklorní postavy Otce Vánoc.

V rodině, kde jsme byly, měli ohromný strom zdobený ručně vyrábě nými ozdobami. Ať ze slámy, lýka, kera miky, barevného papíru nebo stužkami.

Bylo nám řečeno, že každou ozdobu si vyráběli sami, nebo jej vyráběly děti a při zdobení stromečku si ji s nadše ním pověsily. Co mě dál moc zaujalo, bylo, že naše dočasná maminka, psala všem lidem v ulici vánoční přání, po hlednice. Říkala, že pošle až přes sto pohlednic. Netiskla je. Psala je ručně a kolikrát psala a podepisovala u sní daně. Vysvětlovala nám, že je to zvyk, který se jí moc líbí a dělá ho ráda, i když to zabere moc času. Ale je to jakýsi malý dárek, který ukazuje, že na své blízké, přátelé, sousedy myslíte. I tato tradice mě velmi chytla za srdce. Je to milé a ukazuje, že je člo věk vděčný za lidi, které má kolem sebe. Poznávat nové lidi a nové ná rodnosti nám umožňuje otevřít se světu, ale také sobě samému, dává nám to možnost se dál vzdělávat, navázat nová přátelství a třeba právě si vzít nějaké ty tradice a zvyky z cizích zemí za své.

Text: Antonín Svoboda

Malšovický stadion

Když se nyní rozhlédnete po Hrad ci Králové, na první pohled si jistě všimnete, že je něco v okolí jinak. Bílá věž společně s katedrálou sv. Ducha stále vládnou obzoru, daleko v poza dí při slunečném počasí mává na nás Sněžka, ale v centru dění jako by něco scházelo. Po chvilce přemýšlení jistě každému člověku znalému Salónu republiky dojde ona nepřehlédnu telná změna. Kam se poděla lízátka?!

Pro čtenáře mlsouny mám dobrou zprávu, cukrová lízátka jsou stále na svých nevyčerpatelných místech hned u pokladny, kde si mnoho z nás při čekání ve frontě nakonec jedno nebo dvě přihodí na pokladní pás. Pro čtenáře fanoušky královéhradec ké kopané mám zprávu snad ještě sladší. Je pravda, že lízátka (myšleno tedy osvětlení typické pro malšovic ký stadion) byla opravdu položena a

nejsou teď proto dominantou měs ta. Tato situace ale má jednoduché vysvětlení. Po dlouhém čekání totiž dochází k přestavbě celého stadionu. Všesportovní stadion, který většina lidí z republiky zná právě jako „Stadion pod lízátky“, byl vybudován v 60. letech minulého století. Fotbaloví Votroci v něm našli nové útočiště hned po jeho otevření, svou pozici hlavní plochy si ale musel ještě několik let budovat. Samotní hráči a hlavně fa noušci totiž stále srdcem zůstávali na hřišti U Nemocnice (za univerzitní budovou A u lávky přes Orlici). Zde bylo totiž jejich tradiční sídlo, kde bu dovali už před první světovou válkou svůj svatostánek a kde se jim podaři lo vyhrát jediný titul v historii klubu. Během slavnostního otevře ní 11. května 1966 se odehrálo první utkání na novém stadionu v Malšovi cích. Votroci odehráli přátelský zápas s brazilským týmem Vasco de Gama. Vý sledná prohra 2:3 nebyla tak podstatná jako obecné názory hráčů i fanoušků na nový fotbalový domov. Hráč Edmund Schmidt srovnává: „U Nemocnice jsme byli v kontaktu s diváky, pro ně i pro nás to mělo větší náboj. Na Všesportovním stadionu když na vás někdo zařval, buď jste ho neslyšel, nebo jste nerozuměl, co křičí,“ a zároveň vzpomíná: „U Nemoc nice jsem se bál i toho chlapa s deštní kem, co tam chodil. Když Pinďa Zikán přestal běhat, hned ho hnal.“ I proto celých dvacet let nebylo ničím zvlášt ním, že hradečtí fotbalisté hrávali své domácí zápasy střídavě na hřištích U Nemocnice a v Malšovicích. Většinou to bylo tak, že důležité zápasy se hrály

na hřišti u Orlice. Snad to bylo kvůli úctě k tradici, nostalgii nebo prostě proto, že se tam všichni cítili lépe. Nic méně v roce 1986 se vedení Spartaku Hradec Králové rozhodlo definitivně přestěhovat na malšovický stadion. Votroci v Malšovicích prožili několik vrcholů i pádů. Zahráli si zde evropskou soutěž (jako vítězové Poháru ČMFS v roce 1995) a odehráli bezpočet prvoligových i druholigových utkání. Neoblíbený kolosální stadion se během této doby nikterak neudržoval a postu pem času se stále více mluvilo o potřebě jeho rekonstrukce nebo o nahrazení moderní arénou. Pro každého fanouška je toto jistě velmi bolestivé téma. Celá diskuse se totiž táhla přes dvě desetiletí, během kterých vzniklo několik návr hů, proběhlo několik rekonstrukcí, ale konkrétní výsledek stále nepřicházel. Až nyní se zdá, že můžeme vidět světlo na konci tunelu. Rok 2021 byl pro FC Hradec Králové zřejmě ro kem klíčovým. Zastupitelstvo města Hradce Králové totiž schválilo návrh výstavby nové arény, úspěšně proběhlo výběrové řízení na stavbu a na pod zim se začalo opravdu bourat. Prvním úkonem demolice bylo právě položení lízátek, která budou repasována a vrá cena zpět na svá místa a stanou se tak součástí nové multifunkční arény. Ak tuálně jsou demoliční práce dokončeny a začaly se vrtat první pilíře nových základů. Celá proměna by měla být do končena v květnu roku 2023. Všichni doufáme, že se podaří celý projekt do končit a město i klub tím získá důstoj né zázemí nejen pro sportovní akce.

Malšovický

Zdroj: fchk.cz

Aktuální

Zdroj: Hradecký deník

stadion před rekonstrukcí

situace po demoličních pracích

Vizualizace projektu nové arény Zdroj: sport.aktualne.cz

Text: Eliška Melicharová

Slovanské jaro

Svátky a tradice zděděné po našich předcích.

I přestože jen málokdo z nás stále ještě vyznává slovanské božstvo, svátky s nimi spojené stále slavíme. Mnoho těch to oslav bylo upraveno, aby se mohly slavit i po rozšíření křesťanské víry. Na příklad Velikonoce, Vánoce a Dušičky VYNÁŠENÍ SMRTI A VÍTÁNÍ JARA

Slaví se na Smrtnou neděli. Tento svátek se na našem úze mí slaví dodnes, i když přetrvává hlavně na vesnicích. Celý svátek je

zasvěcen sestrám Moraně a Vesně. Vesna jakožto ztělesnění života a jara je v tento den oslavována, zatímco její ses tra Morana, která představuje zimu a smrt, je hanobena a pomyslně zabíjena. Tradicí je vytvořit slamě nou postavu Morany, která je ná sledně nesena v průvodu za dopro vodu písní a posměšků. Nakonec je tato slaměná figurína hozena do řeky, či upálena. Na našem území

je nejčastější způsob právě topení.

Velikonoce

Slaví se první úplněk jara. Tento svátek rozhodně nezačal až s příchodem vyznavačů Krista na naše území, naopak se jednalo o jeden z nejvýznamnějších slovan ských svátků. Na rozdíl od dnešní podoby Velikonoc se i dívky a ženy polévaly, aby byly zdravé a krásné.

Co se týkalo pomlázky, tak i Slované ji pletli z vrbového proutí, je diný rozdíl byl však ten, že se s ním mrskali všichni, a to bez výjimky – ženy, děti, muži i starší. Výprask vrbovým proutím měl přinést zdraví vitalitu.

Barvení vajec bylo také součástí původního svátku. Dříve se barvila pouze plná a natvrdo uva řená vajíčka, vyfouknutá přišla až později. Vajíčka se barvila na červe no (proto se svátkům jara říkalo čer vené svátky), neboť červená barva symbolizovala krásu a vajíčko život.

Dziady-Radunica

Slaví se v úterý po první velikonoč ní neděli. Jedná se o svátek k uctění mrtvých. Uklízí se hroby, ženy u nich odříkávají žalozpěvy, zatímco muži koulejí po hrobech svěcená vejce. Ná sledně kněz odslouží obřad za zemřelé. Nakonec se rozprostře ubrus a jídlo se rozdělí mezi živé a mrtvé předky.

Noc májového ohně

Slaví se 1. května. Jednalo o svátek spo jený s očistou a změnou. V tuto noc byly vyvolány přírodní živly, aby defi nitivně očistily zemi od zimy (přichází první teplé dny, všechno začíná kvést).

Jakmile vyšla první hvězdy, zapá lily se ohně, lidé kolem nich tanco vali, zpívali a veselili se ze života.

Vesna Morana

Text: Jakub Vít

Proměna rusko-ukrajinských vztahů

Intenzivní pozornost mnoha z nás si opět vyžádala eskalující situace na východě evropského kontinentu, kde se přiostřuje politická situace. Ta nedává spát jak místním, tak západním velmocem a mezinárodním organizacím. Ne že by v letech minulých byla situace o tolik klidnější, jak se ostatně z níže sepsaných řádků dozvíte. V nich se pokusím na problematiku vztahů Ruska a Ukrajiny blíže podívat – kde mají tyto spory kořeny, o co se vůbec v rámci konfliktu jedná a je z této krize vůbec nějaké východisko?

Cesta k samostatnosti

Je poměrně složité psát o procesu, který vedl k ukrajinské samostatnos ti – hlavně kvůli hrůzám, které si mu selo obyvatelstvo do té doby vytrpět. Od roku 1922 je Ukrajinská SSR oficiální součástí Sovětského svazu jakožto řadová republika. Ta přišla o svou západní část v rámci rusko-pol ské války (únor 1919 – březen 1921). Návrat ztracených území se však koná v září 1939, kdy Sovětský svaz anektuje na základě paktu Molotov-Ribbentrop (s nacistickým Německem) východní část Polska včetně západních území Ukrajiny. V rámci let válečných bude ještě k Ukrajinské SSR přičleněna i Severní Bukovina a Besarábie (bez se verní části) na základě ultimát před ložených Rumunsku. Po válce je dále republika rozšířena o Zakarpatskou Rus (na úkor Československa).

Poslední rozšíření území datujeme k roku 1954, kdy byl administrativně přičleněn k Ukrajině Krym (což je z hlediska budoucích událostí důležité!).

20. léta se v ukrajinské sovět ské republice nesla ve znamení posíle ného nacionalismu („ukrajinizace“), a to především v rámci kultury – školství, umění, jazyk („národní obsah sovět skou formou“). Přístup Sovětského svazu se ale v rámci 30. let změní – v rámci čistek budou likvidování prá vě umělci, politici, intelektuálové. Území navíc těžce zasáhne projekt masové industrializace a kolektiviza ce. Právě kolektivizační proces bude jednou z hlavních příčin rozsáhlé ho hladomoru na Ukrajině (během nějž mělo zemřít až 3 mil. obyvatel).

A to teprve začínáme. Po vypuknutí II. světové války je území USSR do byto Německem. To jej rozdělí ve dví – západní část svěří pod správu Generálního gouvernementu, část vý chodní Říšskému komisariátu Ukra jina. Tím Adolf Hitler eliminoval snahy jak východních partyzánů, tak západních ukrajinských nacionalistů (ti věřili, že spoluprací s okupanty si pomohou k samostatnému státu). Po dobně jako na dalších, okupovaných územích, i zde aplikuje nacistická správa tvrdý režim – např. likvidace místních menšin (včetně té židovské). Rudá armáda osvobozuje území na přelomu let 1943/4, přičemž sovětská vláda plynule navazuje tam, kde přestala. Další ukrajinský hla domor (1946-7) – ten naštěstí nedo sáhl hrůz toho předešlého. V rámci západu země pokračuje kolektiviza ce (1948-50), která vzbuzuje velkou nevoli (rozsáhlé, partyzánské oddíly Ukrajinské povstalecké armády). Ke zmírnění napětí přispěla iniciativa 1. tajemníka ÚV KSSS Nikity Chruščo va; 19. února 1954: došlo k připojení Krymu k Ukrajinské SSR (stalo se tomu tak k příležitosti 300. výročí od tzv. Perejaslavské rady), hlavně díky ekonomické blízkosti těchto území.

Další vstřícné kroky sovět ské vlády ale nečekejme – 50. léta se nesou ve znamení rozsáhlé rusifikace území (a to až do období uvolnění v 60. letech). I nadále pokračuje silná industrializace na východě země (jako př. uvedu stavbu kaskády přehrad na Dněpru), v 70. letech navíc dojde k uzavření ukrajinských vysokých škol.

A určitě musíme zmínit i 26. duben 1986, kdy došlo k havárii v Černobylské jaderné elektrárně – vysoce zamořené území ukrajinsko-běloruské muselo být vysídleno, vláda navíc ohledně si tuace dlouho mlžila (čímž vystavila lid východního bloku velkému nebezpečí).

Nezávislost východní či západní? Sovětský kolos se už na přelomu 80. – 90. let začíná drolit – a to hlavně co se jeho nárazníkových států týče (vy hlášení Třetí maďarské republiky, Sa metová revoluce). Právě v roce 1989 se konají první nezávislé volby do Nejvyššího sovětu USSR (předsedou zvolen L. Kravčuk). Ten vydává nejprve v červenci 1990 Deklaraci o suvere nitě USSR, následně (jako reakci na moskevský puč) ten stejný orgán vy hlašuje 24. srpna 1991 samostatný stát. 1. prosince téhož roku je prohlášení potvrzeno ve svobodném referendu (90,3 % pro samostatnost), do čela státu zvolen v řádných pre zidentských volbách L. Kravčuk. A jeho prvním velkým, diplomatickým krokem bude 8. prosinec 1991. Tehdy podepisuje (společně se zástupci Bě loruské SSR a Ruské SFSR) tzv. Bělo věžské dohody – oficiální zánik SSSR. Tohle je ale pro Ukrajinu pouze začátek – a to ne zrovna růžový. Celá 90. léta se ponesou ve znamení ekonomických problémů, což souvisí s přechodem od plánovaného hos podářství k tržní ekonomice (chaos kolem kontroly hospodářských sub jektů, bezzubost politiků v otázkách politických a ekonomických refo rem…). Ekonomiku se Ukrajině podaří

spasit až s nástupem nového tisíciletí Prezidentské volby v roce 1994 vyhraje bývalý předseda vlády Leonid Kučma, který ve funkci vystří dá L. Kravčuka. Právě Kučma se netají svoji proruskou politickou orientací, na což ho často upozorňuje opoziční tisk (proti němuž místy volí až autoritativ ní postupy). Jako příklad uvedu aféru kolem gruzínského novináře Georgi je Gongadzeho a jeho zmizení v roce 2000. V rámci vyšetřování je údajně nalezena kazeta se zvukovou stopou Kučmova hlasu, kde má podávat ne přímý podnět k vraždě opozičního novináře (dodnes není prokázáno). Gongadze je o rok později nalezen mrtev. K této eskapádě přidejme i růst korupce mezi politiky a zvýšenou kri minalitu. Abychom ale pouze nekřivdi li – je schválena nová ústava (28. červen 1996), která dělá z Ukrajiny republiku polo-prezidentského systému. Kučmo vi se povede zahájit privatizaci, stabi lizovat ekonomickou situaci (včetně měnové reformy 1996). Funkci těsně obhájil v roce 1999 (tehdy porazil ve volbách komunistu Petra Symonenka). Korupce, aféra kolem zmize lého novináře, podezření z potlačování svobody tisku – to vše má prezident Kučma na triku. Vláda prozápadního premiéra Viktora Juščenka projevuje značnou nespokojenost, proto vyvine ukrajinský prezident značné úsilí, aby vládní kabinet rozpustil (proti vládě se zformuje silná opozice komunistů a těžařské lobby). Novým premiérem se stane Viktor Janukovyč. Juščenko však s politikou nekončí – naopak. V roce 2002 se stane předsedou

Leonid Kravčuk

Leonid Kučma

středo-pravicové koalice Naše Ukra jina, se kterou vyhrává v březnu 2002 volby (nemá však podporu do vlád ní koalice, proto zůstane v opozici).

O kandidaturu na preziden ta se tentokrát utkali dva Viktorové –Juščenko (za opoziční blok) a bývalý premiér Janukovyč. Tato volba měla (více než kdy jindy) určit budoucí směřování Ukrajiny – V. Janukovyč prosazoval proruskou orientaci (díky čemuž měl podporu V. Putina), naproti tomu V. Juščenko prozápadní orientace a odpoutání se od vlivu Ruska. Druhé kolo prezidentské volby však prováze lo nemálo kontroverzí – ztráta voleb ní urny v jednom okrese, jinde zase zastřelení policisty. Navzdory všem průzkumům favorizujícím Juščenka jsou oficiální výsledky překvapením - 46,61 % pro Juščenka, vítězí však Ja nukovyč (49,46%). Opozice okamžitě podává protest a obviňuje tým kolem Janukovyče z podvodu (což podporu je mezinárodní pozorovatelská mise). Názory se různily – Putin gratuloval vítězi voleb, západní státy (USA, Ka nada + EU) volbu neuznaly. Stejně tak lid – mnoho zastánců prozápadního kandidáta vyrazilo do ulic (především Lvov, Kyjev => západ země). Juščenka podpořila i J. Tymošenková (o které bude ještě řeč). Dnes tyto protesty na zýváme tzv. Oranžovou revolucí. Do řešení této eskapády se pustil Nejvyšší správní soud – ten vynesl rozsudek 3. prosince: uznal přítomnost více volebních podvodů a nařídil opako vání II. kola voleb 26. prosince 2004. To ovládl V. Juščenko (za dohledu přísnější zahraniční komise) s 52%.

Zklamání v západu a otevřená cesta ke krizi

Symbolický odkaz oranžové revolu ce v podobě prezidentského období prozápadního Viktora Juščenka byl pro mnoho obyvatel Ukrajiny zkla máním. Na domácí scéně se mu ab solutně vymykal boj s korupcí, byl však úspěšnější na té evropské (např. zrušení vízové povinnosti pro ob čany států EU), což bylo ale málo. Ukrajinskou politiku si je třeba představit jako „souboj oligar chických klanů o moc“. Lze to ukázat na případu J. Tymošenkové, tzv. „ply nové princezny“. Ta de facto pomocí firmy Sjednocené energetické systé my Ukrajiny ovládla obchod s ruským plynem + je dosavadní vícepremiér kou (spolu s Juščenkem byli tvářemi oranžové revoluce). Právě tuto ženu si zvolil Juščenko jako premiérku nové vlády – toto „oranžové spojenectví“ ovšem dlouho nevydrželo. To donu tilo Juščenka ke spolupráci se Stra nou regionů (v čele s Janukovyčem).

To se promítnulo na prezidentské volbě v roce 2010, kdy se nedostal Juščen ko ani do II. kola. Zde se proti sobě postavily Viktor Janukovyč a Julija Tymošenková (oba prorusky orien tovaní), v němž Janukovyč zvítězil. I tyto volby doprovázelo obvinění ví tězné strany z podvodů – než se k zá ležitosti však dostal Nejvyšší správní soud, stáhla Tymošenková svou žalobu. Právě prezidentské období Viktora Janukovyče je tím, kdy se do stáváme ke klíčovým událostem pro pochopení počátků krize. Prioritou jeho programu bylo sblížení Ruska a Ukrajiny (jsou zde i prohlášení o spo lupráci s EU). Je tu však silná prorus ká orientace – např. odmítnul vstup Ukrajiny do NATO. I přes to vedla jeho první, zahraniční cesta do Bruselu (bře zen 2010). Dříve připravená, asociační smlouva (politické přidružení – ob chod, energetika, doprava, vzdělání,…) mezi EU a Ukrajinou připravená na podpis (mělo se tak stát na podzim 2013 na summitu ve Vilniusu) byla však ze strany Janukovyče odmítnu ta. Motivem pro odmítnutí mohla být i nabídnutá finanční pomoc Ruska (kterou Ukrajina zoufale potřebovala). Odmítnutí této smlouvy velmi pobouřilo část obyvatel Ukraji ny – především západní a střední ob lasti. Obyvatelé zde jsou obecně pro evropské směřování a toto pro ně byl naopak krok od něj. Proto se začína jí právě tito obyvatelé bouřit – série protestů (nazývanou dnes „Euroma jdan“ => evropská náměstí) propuká právě na západě země. Požadavky jsou jasné – chtějí, aby prezident odstoupil.

Masové protesty jsou mnohdy bru tálně potlačovány, hlavně ty největší v Kyjevě. Navíc je jim odpovědí i tzv. „Antimajdan“, kdy se většina etnických Rusů na východě země přihlásí k pod poře kroků prezidenta Janukovyče. Situace nepříjemně eskaluje – brutální zásahy policie proti ukra jinským nacionalistům vyústí až ve střelbu neznámých odstřelovačů do davu (až 100 mrtvých). Janukovyč situaci viditelně nezvládá – prchá ze země (čímž se de facto vzdává úřadu prezidenta – ne zcela ústavní cestou). Vytvořena je nová, prozápadní vláda Arsenije Jaceňuka, proklamován pro zatímní prezident Oleksandr Turčynov.

Krymská krize Největší manifestací nespokojenosti datujeme na zimu 2013, kdy se schází početný, protestující dav (zdroje se růz ní – mezi 200 – 800 tis. lidmi). Naproti tomu jde zde dav na podporu proruské vlády a prezidenta Janukovyče – ten je ale podstatně menší (asi 10 tis. lidí). Chaos v zemi, střety demonstrujících s policií,… Do toho všeho dochází k zasedání nového parlamentu (téměř bez vlivu proruských poslanců) – ten ruší jazykové zákony z roku 2012. Co to ale v praxi znamená: oficiální po volení mnoha úředních jazyků (včet ně ukrajinštiny) ve správních celcích, kde jsou mateřskou řečí alespoň 1/10 obyvatelstva). Ruština je zakázána jako úřední řeč na minimálně polo viční části Ukrajiny (včetně Krymu). Do toho se zapojí proruská média, která rozpoutala obrovskou medi ální kampaň proti prozatímní vládě

Ukrajiny. Informace pobouří ruské obyvatelstvo na Ukrajině, na Krymu (kde tvoří početnou část) ale i v Rusku –a právě sousední Rusko svolává poradu. Konkrétně ji svolává prezident Vladimir Putin – ten se po dohodě se svými veliteli rozhodne pro vojenskou intervenci na Ukrajině, více specificky na poloostrově Krym (do této doby autonomní republika Krym – součást Ukrajiny). Právě na něm měli proruští ozbrojenci provést tajné obsazení míst ního parlamentu, letišť, přístavů a dal ších, klíčových budov dne 26. 2. 2014. Následující dny se poloostrov plní ar mádou v neoznačených uniformách. Otázka, zda byli ozbrojenci oficiálním vyslanci Ruska (což Rusko popírá – stej ně jako celkové nasazení armády v této krizi), se vysvětlí až později (ano, byli). Následně už šlo vše ráz na ráz – míst ní parlament si pod tlakem Ruska schválil nezávislost na Ukrajině a připojení k Ruské federaci (dodnes není referendum řadou zemí uznáno).

Rusko tedy obratem začleňuje Krym do svého území. Následují silné, meziná rodní protesty => hlavním argumen tem je porušení tzv. Budapešťského memoranda (Rusko zaručuje Ukra jině veškeré bezpečnostní záruky vý měnou za vzdání se jaderných zbraní). Dodnes je otázka anexe Krymu velmi složitým a třaskavým tématem – a argumenty jsou různé. Někteří zastávají názor, že bylo Rusko k zásahu donuceno (kvůli financování protestů ze strany vlád USA a EU) –např. Václav Klaus, dále ochrana rus ké menšiny na Krymu (V. Putin). Jiní akci plně odsuzují na základě neob jektivního a vynuceného referenda či již zmíněného porušení Budapešťské ho memoranda (EU, západní státy).

Válka na východní Ukrajině Další částí Ukrajiny, která se stane předmětem konfliktů, je jihový chodní část země (Doněcké, Char kovské, Oděské a Luhanské oblasti).

Zde je totiž široce zastoupená ruská menšina. Právě ta velice odsuzuje Eu romajdan, plně podporuje Janukovy če a s postupujícími událostmi (ane xe Krymu, masáž proruských médií) se v tomto názoru pouze utvrzuje. Právě v těchto oblastech za čínají malé, radikální skupiny násilím napadat místní úřady, vládní budovy (s podporou ruské federace a jejich vojáků). Situace eskaluje 7. dubna, kdy dojde k pokusu o obsazení char kovské a doněcké radnice a policejní stanice. V Charkově nejsou ozbrojenci úspěšní, v Doněcku ano – a právě zde vyhlašují Doněckou lidovou republiku (samozvaný stát), o den později nastává podobná situace v Luhanské oblasti (vyhlášení Luhanské parlamentní re publiky). Nepokoje a ozbrojené útoky stále trvají – ukrajinská vláda v čele s Turčynovem podává separatistům ul timátum: buď složí zbraně a opustí jimi obsazené úřady, nebo zasáhne armáda.

Ultimátum vypršelo bez reakce, tudíž právě k datům 13. a 14. dubna začínají první vetší potyčky – pořádkové jednot ky proti separatistům u města Slavjansk (Doněcká oblast) a obležení města Kra matorsk ukrajinskou armádou. Sepa ratisté se každopádně svou protistátní činností drží území Donbas (průmy slový region na východě Ukrajiny).

Pochybné lamentování Ruska nad účastí v této krizi (kdy ono samo svou účast popírá) vede samozřejmě hned k několika sankcím ze stra ny západu (USA, Kanada, Austrálie, celá EU). Otázkou je, nakolik jsou sankce proti Rusku účinnou zbraní. Přelomem je jistě 24. květen 2014, kdy zástupci Luhanské lidové republiky a Doněcké lidové republi ky podepsali dohodu o spojenectví a vytvořili nový, státní útvar Nové Rusko (mezinárodně neuznané). O den později proběhly na Ukra jině předčasné prezidentské volby

(v důsledku konání Euromajda nu), už v prvním kole v nich zvítě zil Petro Porošenko (získal nad 50% hlasů) – toho oficiálně podpořilo i hnutí Euromajdan, on sám totiž pomáhal se sesazením Janukovyče. Konflikt mezi separatisty a ukrajinskou armádou oficiálně trvá na území Donbasu dodnes (čili téměř 8 let) a stále není jasné, zda se povede nalézt finální konsenzus mezi oběma stranami. První velký pokus o příměří (nemluvíme teď o míru) byl fiaskem – 5. září 2014 tzv. protokol z Minsku, kdy bylo vytvořeno nárazníkové pás mo (o šířce asi 30 km) mezi oběma stranami. Dohoda však nebyla na frontě dodržena (zkolabovala v lednu 2015). Reakcí je však Druhá minská dohoda, která oživuje účinnost doho dy předešlé. Ve zkratce – klid zbraní, stažení těžké vojenské techniky na dohodnuté vzdálenosti (tři vytyče ná pásma). Na dodržování příměří bude dohlížet OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě). Dále má dojít k obnovení kontroly ukrajinské vlády nad státními hra nicemi v oblasti konfliktu, přičemž následovat bude jak ústavní refor ma, tak celková decentralizace (=> v rámci schválení trvalých předpisů o zvláštním postavení okresů Doněck a Luhansk v rámci Ukrajiny). Okrsky mají mít vlastní místní samosprávu. Samotný prezident Porošenko ale po litický dialog odmítá – označuje se paratisty na jihovýchodě za „bandity“. Situace zde má ale ke „kli du“ daleko. Např. v roce 2019 do šlo k ostřelování pozic ukrajinské

armády ze strany separatistů (incident si vyžádal oběti). Reakcí bylo nasazení tureckých bezpilotních letounů nad Donbasem. Mezinárodní reakce se (jako vždy) různily, Rusko však doteď svůj podíl na tomto konfliktu odmítá.

Nové desetiletí, nový prezident, nové problémy

Prezidentské volby v roce 2019 vy hrál Volodymyr Zelenskyj (který ve druhém kole porazil P. Porošenka). Právě Zelenskyj je v porovnání s jeho předchůdci skutečně „z jiného těsta“. Před svou politickou kariérou se plně věnoval kulturní branži – ať už bude me mluvit o jeho humoristickém im provizačním vystupováním (sólo / s vlastní skupinou Kvartal 95), či jeho televizní kariéře (pořad „Tanec s hvěz dami“, filmy „Láska ve velkém městě“, „Služební román – náš čas“ ). Skutečně úsměvně ale dnes působí fakt, že v roce 2015 hrál v komediálním seriálu „Slu žebník lidu“ středoškolského učitele dějin, který se dílem náhody stane pre zidentem země. Voliče si získá svou řečí o zkorumpovanosti místních politiků. Když totiž Zelenskyj oznámí kandida turu na prezidenta, spolu-založí poli tickou stranu (za kterou bude na pre zidenta kandidovat) „Služebník lidu“.

On sám podporoval hnutí Eu romajdan, finančně podporoval ukra jinskou armádu v Donbasu, na druhou stranu však kritizoval novou ukrajin skou vládu za vydání zákazu ruským umělcům vystupovat na ukrajinském území. Svou kampaň postavil na anti korupčním směřování. Jeho zvolení se však také neobešlo bez kontroverzí

datum své inaugurace chtěl posunout na 19. květen (namísto 28. května), díky tomu stihnul přesvědčit premi éra Hrojsmana k podání demise – což odůvodnil Zelenskyj tím, že chce mít ve vládě většinu, aby byl schopen fun govat. Vše korunoval výrokem smě rem k Rusům – těm nabízel státní ob čanství (reakce na Putinovu nabídku Ukrajincům – dostanou ruské občan ství výměnou za slib věrnosti Rusku).

Právě V. Putin se nijak netají myšlen kou, že vstup Ukrajiny do NATO by bylo „překročení posledních červe ných čar“. Napadání suverenity Ukra jiny se ale v Rusku neštítí – šéf ruské bezpečnostní rady Dmitrij Medve děv jí označil za „vazalský stát“. Pro ukrajinský vstup do Severoatlntické aliance bohužel nehovoří situace na domácí scéně – okupace Donbasu jas ně značí fakt, že Ukrajina nekontro luje své domácí hranice; její vstup do NATO je za daných podmínek složitý. Důležitým faktorem, který je zde potřeba zmínit, je fakt, že např. pro EU je Ukrajina důležitým obchod ním partnerem, co se např. dodávek plynu týče. To by však mohl změnit plynovod Nord Stream 2, který by do Německa (a pak následně dále do Evropy) dodával plyn z Ruska. Kyjev by tedy přišel o tranzitní poplatky, navíc by mohl ztratit i zájem západu.

Politicky se Zelenskyj orien tuje viditelně na západ, je pro členství Ukrajiny v EU i NATO, dodává však, že o takovýchto krocích by měli roz hodnout lidé – v referendech. Snaží se o trvalý mír v rámci donbaského konfliktu (intenzivně jedná s Rus kem), cílem je však dostat Donbas opět do Ukrajiny. Co však vidí skep tičtěji je otázka Krymu – ten prý ne bude možné vrátit pod správu Ukra jiny (alespoň ne za vlády V. Putina).

Rok 2021 je z našeho pohledu dalším zlomem. V dubnu byl Zelenskyj jednat v Paříži (o možném připojení Ukrajiny do NATO). U hranic Ruska a Ukrajiny se začínají hromadit rus ké vojenské síly – přičemž Kreml de klaroval, že se nejedná o hrozbu pro Ukrajinu. Ohnisko konfliktu je ale jasné – Donbas (Rusko a Ukrajina se dlouhodobě navzájem obviňují z po rušování dohod a eskalace místních poměrů). Během léta se situace ale spoň trochu uklidnila, ale pouze na chvíli. Od podzimu 2021 se opět na hranicích Ruska a Ukrajiny hromadí čím dal větší počty ruských vojáků a těžké techniky. Následně v televizním projevu prezident prohlásil, že má

informace o plánovaním ruském převratu na Ukrajině (ten se měl ode hrát v noci z 1. – 2. prosince). Aby toho nebylo málo, 14. ledna 2022 zasáhl Ukrajinu rozsáhlý kyberne tický útok, který shodil stránky mi nisterstva obrany a dalších úřadů. Podezření padlo na ruské hackery. Klidu nám nedodá ani posled ní zpráva o vojenských cvičení: V září provedené cvičení Západ 2021 (které trvalo týden) bylo rozsáhlé vojenské cvičení ruských a běloruských vojá ků. Konalo se celkem na 13 střelnicích, účastnilo se nad 200 tis. mužů. Navíc Lukašenko a Putin deklarovali, že v únoru se dočkáme dalšího. Na dru hou stranu je zde podpora Ukrajiny ze strany západních zemí (posílají např. vybavení a zbraně  Velká Británie, dále speciální jednotky  Kanada). Za zmínku určitě stojí i stanovisko naší nové vlády: ministryně obrany Jana Černochová (ODS) deklarovala, že Česká republika je připravena poskyt nout Ukrajině materiál či zbraně (v koordinaci s visegrádskou čtyřkou). Je ovšem otázka, nakolik je moudré jednat zrovna s Maďarskem o Ukrajině. Situace se naštěstí zatím vyři zuje na diplomatické úrovni. Jednání Ruska, Spojených států, organizace NATO a dalších, evropských zemí je na denním pořádku, ovšem většinou končí patovou situací. Mnoho expertů se shoduje na tom, že si Rusko buduje těmito silovými nátlaky lepší pozici pro budoucí vyjednávaní se západem a zá pad neumí odpovědět jinak než diplo maticky. Zároveň ovšem dodávají, že Rusku nejde ani tak o to „se dohodnout“

se západem, jako spíše o to legitimi zovat své agresivní, politické kroky a použití vojenské síly prostřednictvím troufalých ultimát. A že jsou to ulti máta hodně troufalá: jedním z hlav ních je zamítnutí Ukrajiny v rámci NATO (a zamezení dalšího růstu NATO), zamezení vojenských cvi čení ve východní Evropě, kavkazské oblasti či ve střední Asii. Dále např. stažení vojsk NATO z Pobaltí. Západ tyto požadavky odmítnul. Momentál ně tedy kolem 100 tis. ruských vojáků zůstává poblíž státních hranic. A čeká. Pokud by skutečně mohlo dojít k útoku, byl by to útok devas tující. Rusko k němu může využít hned tři směry expanze: z ruského i z běloruského území, navíc může vést výpad i z anektovaného Krymu.

Eskalace

Diplomatická jednání však vedla do slepé uličky. Rusko se odmítá vzdát svého vlivu na Ukrajině a už vůbec nechce mít za hranicemi stát, který je součástí Severoatlantické aliance. Na stranu druhou je tu „západ“ (včet ně mezinárodních organizací – EU, NATO), který své zájmy na východě ospravedlňuje a trvá na tom, že Ukra jina si svou politickou cestu může zvolit sama. Navíc rezolutně odmítá požadavky stanovené Ruskou federací. Někteří ve vzduchu cítili konflikt, jiní doufali v to, že se světoví lídři dohodnou. Např. prezident Čes ké republiky Miloš Zeman se nechal slyšet, že „Rusům by válka přinesla více škody než užitku“, informace o ruské agresi označil za „další blamáž

amerických tajných služeb“. Vyloučil tak možný útok Ruska na Ukrajinu. Ani pohyb jednotek u rusko -ukrajinských hranic neustál. Ba na opak, v lednu 2022 byl zaznamenán přesun ruských armádních sil na území Běloruska, který byl ruskou stranou odůvodňován společným vojenským cvičením. Západ (v čele s USA) ale vyjádřil hluboké znepokojení, že se tento přesun ruských vojsk týká mož né přípravy invaze (vzhledem k tomu, že hlavní město Ukrajiny, Kyjev, je tak blízko ukrajinsko-běloruské hrani ci). Ještě v lednu navíc Rusko přidalo na jednací stůl ke svým podmínkám požadavky další: aby se jednotky Se veroatlantické aliance stáhly z Bulhar ska a Rumunska; navíc musí NATO poskytnout právně-závazné záruky, že nebude své řady rozšiřovat o další čle ny, navíc musí navrátit hranice svého působení do těch z roku 1997 – což by znamenalo vyloučení všech „posovět ských“ států střední a východní Evropy (včetně České a Slovenské republiky). Reakcí západu bylo posílení námořních a vzdušných sil NATO ve východní Evropě. Spojené státy navíc nařizují rodinám diplomatů, aby se z Ukrajiny stáhly. A to zdaleka nekon číme – evropské státy vyzívají občany, aby se při svých cestách vyhnuli Ukra jině. Státy navíc své občany na Ukra jině vyzívají, aby zvážili cestu domů. Aerolinky ruší letecká spojení s Ukra jinou. Situace každým dnem eskaluje. Zlomovým byla druhá po lovina února 2022. 16. února 2022 pronesl prezident Ruské federace Vla dimír Putin projev ke svému národu.

Mimo to, že nazval Ukrajinu „loutko vou kolonií“ učinil i jeden zcela zásad ní krok: dekretem uznal nezávislost separatistických republik na Ukraji ně – Luhanské a Doněcké republiky. Zároveň s tímto prohlášením vyslal na tato území vojenské síly „zjednat mír“. Mnoho expertů označuje tento krok V. Putina jako „připravení si půdy pro invazi“. A svět reaguje – státy svolávají své bezpečností rady, odsuzují kroky Ruska, na nějž uvalují další sankce (důsledkem čehož např. stoupají ceny ropy), světoví leadeři odsuzují kroky prezidenta Putina proti územní celis tvosti suverénního státu, přičemž se odkazují na Budapešťské memoran dum, které Rusko (opět) porušuje.

22. února 2022 žádá Ukraji na, Spojené státy, Spojené království, Irsko, Mexiko (a další) o mimořádné svolání Rady bezpečnosti OSN jako reakci na eskalaci událostí. Ve stejný den nařizuje ukrajinský prezident Ze lenskyj částečnou mobilizaci, čímž po volává do služby vojenské zálohy země.

24. února 2022

Přesně to je den, kdy ozbrojené síly Ruské federace zaútočily na Ukrajinu směrem od ruských a běloruských hra nic. Prezident Putin na jednu stranu odmítá slova, že jde o „totální inva zi“, hned druhým dechem ale vyzývá všechny Ukrajince, aby složili zbraně a stáhli se. Prezident Zelenskyj rea guje vyhlášením výjimečného stavu a úplné mobilizace, kdy je mužům ve věku mezi 18 a 60 lety zakázáno opustit zemi (z důvodu možného povolání do armády). Sami si teď uvědomte, zda by se vás podobný rozkaz také týkal.

Konflikt začal ruským ostřelováním ukrajinských měst Charkov, Dně pr a Kyjev, vojenským postupem z Ruska a Běloruska, vyloděními rus kých vojáků v přístavních městech Mariupol a Oděsa. Cílem jsou pře devším vojenské objekty (např. leti ště) a dobytí hlavního města, Kyjeva. Mezi mrtvými jsou i první civilisté. Prezident Zelenskyj na Ukra jině zůstal – a to i přes útok ze strany Ruska. To označil za samozřejmost, jinak by si připadal jako „vlastizrád ce“ – a to je Zelenskyj, jenom připo mínám, bývalý komik. Nabízí se proto porovnání s jeho protějškem na opačné straně barikády, který si kolem sebe svůj „kult osobnosti“ delší dobu buduje.

A jak reaguje západ? Sankce, sankce a zase sankce jakožto nejúčinnější zbraň proti Rusku, kterou můžeme v této době využít. Co dodává nejed nomu z nás naději je fakt, že se západ dokázal semknout a jakž takž postu povat jednotně, co se opatření proti Rusku týče. Např. naše vláda pošle Ukrajině zbraně i munici, nemluvě o další finanční a materiální pomo ci. Premiér Fiala dokonce navštívil na Ukrajině prezidenta Zelenskeho. My jen doufáme, že válka brzy skončí – upřímně doufám, že v době, kdy toto čtete, je už po všem. Mezi Ruskem a Ukrajinou již nějaký dialog proběhnul, tak doufáme, že se Evropa již brzy vrátí do mírového stavu.

Text: Kateřina Žáková

Roztrhané džíny se na ples nehodí

Určitě všichni cítíme jistou polaritu vý razů tradice a proměna. Na této polaritě lze jistě vystavět úvahy, které by byly (využiji-li anglicismus) pořádně „deep“, následující řádky se však týkají zdánlivě povrchní roviny, tradic a proměn v odí vání. Záměrně užívám slovo zdánlivě. Domnívám se, že za proměnami právě této sféry lze často pozorovat i další proměny ve společnosti. Ještě raději předem upozorňuji, že čeká-li někdo odborný výklad o vývoji módy v prů běhu dějin, bude rozhodně zklamán.

Teď už však k obhajobě mé teze o tom, že kategorie vizáže a odí vání není jen povrchní. Možná je na místě uvést tradiční moudro, že šaty dělají člověka, protože na něm oprav du něco je. Oděvy mohou odrážet naše společenské postavení, osob nost, zájmy, mohou na nás i cizím lidem prozradit, kam se chystáme…

Tak tomu bylo vždy a je tomu tak i nyní, ale když si představíme oděvy ve stře dověku, barokní době nebo i v 19. stole tí a porovnáme je s dnešními, dojdeme k závěru, že došlo během let ke značné mu uvolnění dress codu, k liberalizaci – tento poznatek se však už najednou netýká jen odívání. Celá společnost se liberalizovala, některé rozdíly se čás tečně setřely (např. rozdíly ve spole čenském postavení), na druhou stranu došlo k výraznému rozrůznění. Chce me vyjádřit svoji osobnost oblékáním a vizáží, chceme být originální. S origi nalitou to samozřejmě můžeme někdy přehnat, ale hrozí nám spíš pohoršené šuškání, než obvinění z čarodějnictví (i když u některých outfitů, kdo ví). Jsou určité příležitosti, při kte rých i dnes dodržujeme pravidla oblé kání poněkud přísněji, např. svatby, pro moce, plesy, oficiální pracovní jednání.

Ale i předchozí výčet vlastně musím ihned částečně popřít. Na svatbě se vět šinou dodržuje tradiční oblékání (ob leky, kravaty, bílé šaty nevěsty). Ženy určitě ocení, když mohou jednou za život vypadat jako Popelka na plese, ale na druhou stranu nám nikdo nebrání, abychom měli svatbu v roztrhaných džínách, mikině s potiskem a obřad proběhl třeba v horkovzdušném balo nu. S tím bychom ve středověku asi ne pochodili (když pomineme, že neznali džíny a horkovzdušné balony). U pra covního jednání pak zase záleží na obo ru, oděvy na setkání vysokých státních představitelů se budou lišit od oděvů na srazu youtuberů. U některých profesí se zkrátka řeší vzhled víc než u jiných, některé tradice se proměňují pomaleji. Vodopád ne úplně sourodých úvah bych chtěla zakončit ještě jednou. Nakonec musím přeci jen zpochybnit tezi, že šaty dělají člověka – správné šaty

nám sice mohou v očích ostatních dosti pomoc, ale nejsou vším. Je potřeba k nim přidat i vychování a zdravý rozum. Občas by možná nebylo špatné, kdyby se od vzhledu trochu odhlédlo. Třeba u státních předsta vitelů bych alespoň já osobně lépe „skousla“, kdyby chodili v kraťasech a metalovém tričku, ale uměli se chovat a vyjadřovat. Stejně tak bych radši, aby moje děti učil učitel, který má dredy, tetování a elán, než paní před důcho dem v usedlém kostýmu, jejíž jedinou metodou výuky je výklad. Ale je mi jasné, že to takhle nevidí všichni a na prosto to chápu. Sama v tomto směru nemám úplně jasno. Spíš se kloním k názoru „pro mě za mě, ať si každý nosí, co chce“ a liberalizaci v odívání (i jiných oblastech) vítám, ale jindy si zase uvědomím, že na ples nebo do divadla se roztrhané džíny opravdu nehodí a že o některé tradice (opět nejen v oblékání) by byla škoda přijít.

Text: Markéta Kvapilová

Podivné kosmetické praktiky v historii

V každém období historie je určitý pre ferovaný ideál krásy, kdy se ženy snaži ly zapadnout do stanovených měřítek, která určovala potenciál krásy. Ideál krásy pak lze vnímat jako prvek přiro zeného vývoje společnosti. V minulosti lze pozorovat větší diferenciaci oněch měřítek, důvodem byla vyšší míra konzervovanosti skupin proti vnějším vlivům. V důsledku globalizace, přede vším v současné době, je ideál krásy ur čován prioritně americkou, anglickou či čínskou kulturou. Ona měřítka se tak lišila nejen dle období, ale také dle lokality, např. kosmetické praktiky na území Asie jsou všeobecně považovány

za nejradikálnější a mnohdy způso bovaly zdravotní komplikace až smrt. Dříve, především v období středověku, bylo po ženách požado váno, aby měly bezchybnou pleť, to zahrnuje absenci akné, které bylo projevem hříšných aktivit a myšle nek, pih či jakýchkoliv znamének, ta byla považována za znamení spojení s ďáblem. Prevencí proti výskytu těch to nedokonalostí bylo potírání pleti močí dětí mužského pohlaví či močí zvířecí. V rámci bezchybné pleti bylo ve středověku časté zakrývání jizev na příklad po neštovicích lidským tukem, ten byl k sehnání především u kata.

Vedle toho byla po ženách taktéž po žadována velmi světlá pleť, tmavší pleť byla totiž známkou příslušenství k nižší společenské vrstvě, která byla často vystavena slunečnímu záření z práce na polích apod. Aby ženy této pleti dosáhly, máčely ji do krve a orgá nů různých zvířat, nejvíce osvědčená byla krev prasečí či koňská. Časté také bylo využívání pijavic, neboli metody pouštění žilou, kdy tak ženy docílily celkově bledého vzhledu z důvodu chu dokrevnosti. Především v 18. století je časté vyobrazení žen s velice světlou až bílou pletí a růžovími lícními kostmi. V obou případech se jednalo o apli kovanou speciální směs, kdy hlavní složkou byl arsen, ocet či rtuť. Použí vání těchto složek v kosmetice bylo v historii velice běžné, často však měly za následek zdravotní komplikace, v podobě paralýzy či psychózy, a smrt. Nebezpečné byly i pleťové pudry, kdy se používal olověný prášek, který je ne jen toxický, ale taktéž zhoršoval kvalitu pleti, což vedlo k dalším procedurám. Rozšiřování zornic pomocí aplikace atropinu do očí, pak často vedlo k oslepnutí. Tato procedura byla využívána k dosáhnutí efektu „panen kovských očí“. Tuto techniku použí valy ženy již v antickém Řecku a Římě. Další praktikou bylo vlastnic tví vysokého čela, mnohdy sahalo až do půlky vršku hlavy. Ženy se tak snažily dosáhnout vzhledu novorozence, což mělo vést k navození dojmu nevinnosti. Čelo, prodlužovaly například vytrhá váním vlasů, jejich nadměrným sta hováním, což vedlo k vypadávání na požadované části hlavy, či drhnutím ob lasti směsí z vaječných skořápek a vody.

To souvisí s další praktikou, jíž bylo zbavování se tělesného ochlupení. Toho bylo docíleno nanesení směsi vajíček, sulfidu arseničného a dalších ingrediencí na požadované místo po dobu přesně osmi minut. Pokud se však směs nechala působit déle, docházelo spolu s odstraněním chloupků k od stranění vrchní vrstvy kůže. Naopak vlastnictví dlouhých a hustých řas bylo velice populární, docházelo tak napří klad k dlouhodobému přikládání lis tu ořešáku vlašského namočeného do vody na oční víčka. Především ve Fran cii pak byla častá implantace lidských chlupů do víček pomocí všívání jehlou.

Za jednu z nejhorších praktik je pak považováno svazování nohou ne boli lotosové nohy. Tato praktika byla používána zejména v Číně, a to od 10. do počátku 20. století. V tomto případě byl omezován růst chodidel nohy pev nými bandážemi, a to zejména dívkám ve věku 2-15 let. Docházelo k lámání nártu, kdy se prsty postupně dostávaly do opozice k chodidlu nohy, a tíha těla byla přenesena na paty. Chůze tak byla velice komplikovaná. Pokud i přesto bylo chodidlo příliš velké, docházelo k dalšímu stlačování nártu a lámání prstů. Dívkám s většími prsty pak byly mezi ně záměrně vkládány střepy, aby se uměle vyvolala infekce. Nohy pak byly namáčeny do speciálních odvarů, díky nimž odpadávalo odumřelé maso. Do nohou se často dostávala infekce, a to především z ran způsobených neh ty. Z důvodu nadměrně utažených bandáží také docházelo ke špatnému průtoku krve a odumírání chodidel. Tato praktika pravděpodobně pochá zí ze snahy mužů své ženy co nejvíce omezit a přispět tak k jejich poslušnosti.

Text: Dana Brandejská

Proměna současné české literatury

Tento článek měl původně pojednávat o něčem zcela jiném. Měl čtenáři poskyt nout informaci, že v současně vydávané beletrii chybí prvek sociálních románů z vyčleněných končin naší republiky. Tato problematika je zajímavá či pro svoji tajemnost přitažlivá, ale též neře šená. Minimum beletrie popisuje mís ta, kterým se běžný smrtelník vyhýbá obloukem pro strach o své holé zdraví. Kam se nám taková literatura vytratila?t

Avšak po napsání krátkého příspěvku a hlavně přečtení knihy od Michae ly Hoškové Matěj maluje mapy bylo zcela jasno, jakým směrem se celý obsah článku bude orientovat, kam bude směřovat, jak se promění. Tra dice a proměny literatury, pohledu na svět. A nemusí se zcela vždy jednat o beletrii a ani vysloveně odbornou knihu, aby nám poukázala na problé my, které jsou běžným očím skryty.

O tom, že současná česky vydáva ná beletrie se změnila v neskutečné množství historických románů, nemá pochyb většina těch, kteří si prolistují ediční plány nakladatelství na letoš ní rok. Stále se řeší problém odsunu německého obyvatelstva v r. 1945. Na tuto, dalo by se říci, historickou kau zu nejvíc upozornila kniha Vyhnání Gerty Schnirch od Kateřiny Tučkové či Jakuba Katalpa s knihou Němci. Ještě předtím tu však bylo neskutečné množství podobně vyznívajících knih. Ať už Radka Denemarková s Penězi pro Hitlera, nebo dokonce Adelheid od Vladimíra Körnera. Toto téma se vrací v průběhu let jako bumerang. Zda je to dobře či špatně, to se neodvažuji hodnotit. Rozhodně je však jasné, že se společnost nechce uchylovat do pří tomnosti a řešit každodenní starosti. Vrací se k nacionálním tématům, ale současně s tím i tématům zamlčeným. Pokud tedy vynecháme majo ritní tíhnutí k historickým románům, dost se omezí spektrum vydávané beletrie. V posledních letech se čím dál více mluví i o určitých tématech, které bychom před deseti či patnácti lety hledali spíše v dívčích časopisech či Young Adult literatuře. Je jisté, že čtenáři YA pomalu dospěli do produk tivního věku a s nimi zestárly jejich sta rosti i jejich trápení, se kterými se dále potýkají. A tak hledají opět odpovědi mezi řádky v knihách. Na scéně se ob jevují mladí a progresivní spisovatelé, kteří psaním beletrie pomáhají i sobě řešit a ventilovat své problémy a pocity.

První kniha, kterou bych chtěla detailněji rozebrat a nará ží na tabuizované téma, má název

Poupátka. Kniha mladé spisovatelky Hany Lehečkové popisuje a ukazuje tradiční téma vztahů ve škole i v rodině, které však nemusí být vůbec tradiční ani běžné, jak se na první pohled může zdát. Pokažených vztahů je v knize do slova požehnaně. Klíčovým tématem zůstává vztah lektor-svěřenec, kdy lektor zneužije svého postavení vůči svým svěřenkyním. Hlavní hrdinka se navíc vyrovnává s dalšími problémy, a to například v rodině či s vrstevníky. Kniha je plná signálů, jak i jako učite lé můžeme rozpoznat, že žák ve třídě je zneužíván či manipulován. S ukáz kami z knihy by se dalo velice dobře pracovat na hodinách literatury či jako pomůcka pro třídnické hodiny v rámci prevence. Podobných českých knih je na trhu opravdu málo. Vloni vydalo nakladatelství Host román, který na téma velmi volně navazuje. Kniha nese jméno Vrány a napsala ji Petra Dvořá ková. Opět se jedná o knihu, která do slova naráz řeší více problémů, které má člověk věkově mezi dítětem a začínající pubertou. Zde se dokonce řeší proble matika týrání dětí. Maličko jiný pohled na danou problematiku opět může po moci nastolit zajímavé otázky během hodin literatury. Je skvělé, že se o po dobných tématech píše, neboť nám při dávají možnost o problémech i mluvit. Další změna myšlení ve spo lečnosti proběhla za poslední roky ve vnímání inkluze. Toto téma absolut ně vystihuje maminka autisty Matě je Michaela Hošková s knihou Matěj maluje mapy. Kniha přivede čtenáře jak k slzám, tak i k úsměvu na tváři. Vřele doporučuji každému, kdo má ve svém okolí (jinak vnímavé) děti.

Ideální kniha pro každého pedagoga, který chce změnit úhel pohledu a chce do své výuky přinést novou metodu, kterou by mohl zaujmout i žáky jinak v hodinách „ztracené“. Nápad s mal bou české historie jako mapy metra mě jakožto studentku historie abso lutně uchvátil. Přece dějepis ve škole nemusí být jen systematickou vědou ve smyslu: „Napište, kdy se stala bitva u Sadové,“ či „Vyjmenujte, jak po sobě šli českoslovenští prezidenti.“ V knize je také zajímavě nastíněné, jak reagovat na autistické chování žáka ve třídě. Jak málo stačí k naprostému chaosu a kolik trpělivosti člověk musí v sobě ukrývat, pokud se o takové dítě chce starat a po moci mu v každodenních činnostech.

Další opravdu zlomovou kni hou ve vnímání přítomné reality je kni ha od Sáry Báchorové An(n)a. Kniha více YA laděná v sobě ukrývá popis, jak může probíhat porucha příjmu potravy. V knize se jednalo o kombinaci ano rexie s bulimií. Popisované projevy byly takřka jako z učebnice. Pro pedagoga nedocenitelný přísun informací – pro jevy, důvody, následky, stavy, nástrahy. Zároveň zabalené do mluvy teenagerů. A základní ponaučení, které z knihy vyplývá: Poruchám přijmu potravy není nikdy konec a bez odborného zá sahu může vše dopadnout velmi špatně. Na jaký jev jsem zmíněnými knihami chtěla poukázat? Že se součas ná česká literatura posunula opravdu zajímavým směrem. Mnohem více se otevírá věcem, které pro nás byly dříve „nepopsatelné“, protože pro svět jednoduše neexistovaly. Byly ukryté za zdmi různých ústavů či se o nich prostě mlčelo. Byly, jen nebyly vidět.

A tak o nich nebylo ani slyšet. Dnes se cel kově otevírá svět a dozvídáme se nejen o existenci různých problémů či nemo cí, ale učíme se s nimi pracovat (za cho du) a zvládat tak stavy svoje i druhých.

Poslední rok nám přinesl např. knihu o týrání a zneužívání dětí, či se nám předloni otevřely dveře k na hlédnutí do světa autistů. Snad nám letošní rok nepřinese jen obrovské množství (tradiční, léty ověřené) dru hoválečné beletrie, ale otevře nám i jiné dveře, dveře světů, které neznáme, jsou nám zatajené, ale v běžném světě se s nimi můžeme setkat velmi často.

Text: AF+A

Sbohem, První kroky na Éčku

První kroky na Éčku byly založeny jako tzv. „rychlokvaška”. Na budovu E se tenkrát měla stěhovat Filozofická fakulta UHK a tento profil měl studenty psychicky připravit na skvosty této budovy. Instagramový profil, který fungoval během letních prázdnin 2020, se skrze bizarní útvary, survival tipy a jedinečnou atmosféru zapsal do univerzitní kultury.

Profil vznikl skutečně jako rychlokvaš ka. Založili jsme ho ve dvou lidech dne 29. srpna 2020, tedy pár týdnů před začátkem nového semestru. Jelikož se na budovu E měla stěhovat celá filo zofická fakulta, tak jsme zrealizovali naše plány o založení profilu, kam se měly přidávat survivor tipy, bizarnos ti, ale i také ukázky toho, jakou at mosféru Éčko má. Protože na jakých jiných univerzitách chodí studenti na

budovu přes benzínku a svačí v bufetu vodohospodářské firmy odnaproti?

Během necelého týdne, kdy jsme přidali 11 příspěvků, se z té naší bývalé policejní věznice stala ikona. Postupem času naše příspěvky a in stastories začali sledovat pracovníci z marketingového oddělení UHK nebo filozofické fakulty a poté se přidali i oficiálních profily z univerzity. Začaly nás dokonce sledovat další studentské

instagramové stránky UHK, které na skočily na vlnu „pojďme si z toho udělat prdel.“ Za pár chvil jsme měli přes 400 sledujících. Takový úspěch jsme neče kali. „Na univerzitní bizár docela dobrý.”

Musíme však říct, že materiálů jsme moc neměli. Všechno, co jsme měli, jsme měli jen díky tomu, že se jeden z nás nudil a fotil si Éčko jako budoucí vzpomínku na vysokoškolská studia. Jak už bylo zmíněno, založili jsme účet během letních prázdnin a na Éčko jsme se pro další matérie ne mohli dostat. Takže to byla z naší strany slušná improvizace. Alespoň jsme si osvěžili práci v programu Malování. Se začátkem semestru začali noví studenti objevovat naší budo vu. Jak se všichni báli toho, co je na Éčku ještě čeká, tak si raději ze všeho dělali srandu a sdíleli to na Instagra mu. A tak přišel šok v podobě nové ho vizuálu Éčka. No zrovna radost jsme neměli. Z místa probouzejícího hloubné až filozofické nálady se sta lo místo funkčních počítačů, nových lavic a zrekonstruovaných kabinetů. Od té doby postování na “Prvních kro cích na Éčku” už nemělo moc smysl. Ona rekonstrukce či revi talizace Éčka nás žrala. Pak přišlo období koronavirové krize a distanč ní výuka byla plná dalších bizarně vtipných momentů, až jsme si zača li hrát s myšlenkou, předělat „První kroky na Éčku” na stránku s hlodama z distanční výuky. Zároveň jsme ale chtěli zachovat původní odkaz profi lu. Naštěstí jsme to nakonec neudělali.

Nutno říci, že naše pů vodní Éčko, kde bylo milion bi zarností a málo lidu, jsme měli

skutečně a vřele rádi. Neironicky. Re vitalizace vnitřních prostorů byla mož ná přínosná, ale kvůli ní už bohužel tato budova nemá své bývalé kouzlo. Snad i kvůli našemu pravidelnému docházení na E nás již jednoduše jeho prostory nebaví – kouzlo vyprchalo.

Na dožití jsme se však roz hodli přibrat ještě jednu zbloudilou duši s podobně infantilně sveřepým humorem a vřelou náklonností k bizá ru. Na těch několik zbylých měsíců nám vlila do žil trochu té původní nálady, co nám umělo dát jen Éčko, a profil na chvilinku zase ožil. Ale všichni, teď už tři, jsme věděli, že to je jen jeden z posledních paprsků umírající hvězdy. Jsme rádi, že jsme se zapsali do univerzitní kultury. Jsme rádi, že i přes minimální snahu, množství materiálů a všeho, jsme v ostatních alepoň něja kou tu dobu vzbuzovali upřímný smích, údiv, převážně asi i strach z Éčka. Jsme rádi, že jsme neprohloupili a zachovali jsme odkaz Éčka takový jakým byl vždy a jakým na vždy zůstane. Toho Éčka, který bude už napořád v našich srdcích. „Éčko není jen budova, je to životní styl.”

Budova, do které se jde přes benzin ku.

Budova, kde je příruční sklad použi tého prádla.

Budova s nejmenšími dveřmi na světě.

Budova bývalé policejní stanice s nemocniční atmosférou.

Budova, ve které močíte u kuželu připevnému k železnému poklopu. Budova, ve které je plno bizarností a zvláštních věcí na špatných místech.

Budova, která je v našich srdcích.

Opatruj se, Éčko. Budeme ti držet palce při další bizarní životní pouti, jež tě čeká.

Text: Jan Bolehovský

Žena zkoušená osudem aneb Nejtěžší volba v životě Sophie Zawistowské

Příběhů o dívčích hrdinkách, jež byly na své pouti životem postaveny před nelehké překážky, bylo napsáno v prů běhu 19. a 20. století opravdu mnoho. Připomeňme si ty nejznámější z nich: Paní Bovaryová od Gustava Flauberta, Anna Kareninová od Lva Nikolajeviče Tolstého, Maryša od bratří Mrštíků nebo Dita Saxová od Arnošta Lusti ga. Mezi těmito literárními skvosty však pomyslné prvenství patříromá nu Sophiina volba, jehož autorem je americký spisovatel William Styron.

Sophiina volba je nejslavněj ším Styronovým románem. Styrona samotného bychom mohli zařadit mezi představitele tzv. americké jižanské prózy; Styron přímo v textu románu přiznává inspiraci tvorbou Williama Faulknera, Thomase Wolfa či Saula Bellowa. Před vydáním Sophiiny vol by roku 1979 byl již Styron uznávaným autorem těchto románů: Ulehni v tem notách, Zapal ten dům, Doznání Nata Turnera. Žádný z nich však nezpůsobil takovou senzaci jako právě Sophiina

volba, v níž se autor zabývá otázkami viny a trestu a zaměřuje se na psy chiku lidí, kteří přežili útrapy války. Rozsáhlý a složitě kompono vaný psychologický román se vrací k událostem druhé světové války a roz víjí zápletku, jejíž charakter má cosi z osudovosti antického dramatu či staro zákonních příběhů, ale která je přitom zpracována v duchu nejlepší tradice moderního románu. Vypravěčem ro mánu je mladý začínající spisovatel Stingo, posedlý sexem a literaturou. Líčí příběh titulní postavy, krásné Polky Sophie Zawistowské, přeživší pobyt v koncentračním táboře Osvětim -Březinka, a jejího milence Nathana, newyorského žida. Románem prochází celá řada dalších postav, např. velitel koncentračního tábora Rudolf Höss, Stingova přítelkyně Leslie, majitelka penzionu Yetta, prostřednictvím ko respondence také vypravěčův otec ad. Všechny postavy jsou velmi realistické s pečlivě prokreslenou psychologií. Jaký je vlastně samotný příběh Sophiiny volby? Spisovatel Stingo se v roce 1947 snaží v NewYorku napsat svůj první román poté, co mu malý obnos, který jeho předkové získali za prodej černého otroka, dovolí žít nezá visle na zaměstnání. V brooklynském penzionu se Stingo potkává se zvláštní dvojicí milenců, židem Nathanem a Polkou Sophií, se kterými se spřátelí. Od obou se postupně dozvídá další a další podrobnosti ze Sophiiny života: její šťastný život v Polsku narušila dru há světová válka, dostala se i se svými dvěma dětmi do Osvětimi a zde byla postavena před krutou volbu. Ese sák jí dal na výběr, které z dětí pošle

na smrt do plynové komory a které přežije. Sophie si pochopitelně vyčítá svou volbu, ale i své chování za války (jako písařka se pokouší zapůsobit na velitele Osvětimi Rudolfa Hösse) a an tisemitskou tradici své rodiny a celého polského národa. Přes pokusy začít po válce znovu normálně žít nakonec volí dobrovolný odchod ze světa. Pozadí válečným událostem tvoří mimo jiné rovina Stingových vzpomínek na rod ný Jih USA a problematika dědictví otrokářského systému – toto téma je konfrontováno s hrůzami nacismu a rasismu a na základě tohoto porov nání je rozvíjena otázka kolektivní viny a schopnosti člověka páchat zlo. Název románu sice naznačuje jednu velkou a klíčovou volbu, ale nad onou závěrečnou tragickou Sophiinou „volbou“ jasně cítíme, že ta je pouhým důsledkem celého řetězce dalších osu dových voleb, před jaké postavil Sophii nacismus. Celý román je vlastně tako vou hloubkovou analýzou fašismu a nacismu, jejich zhoubného vlivu na průměrně silného lidského jedince, a zároveň filozofickou esejí o událostech druhé světové války. Více ovšem nebu deme prozrazovat s ohledem na čtená ře, jenž dosud toto velké dílo světové literatury nepřečetl a má to v plánu. Co říci na závěr? Postava So phie Zawistowské jako ženy zkoušené osudem se nezapomenutelně vryla do paměti všech čtenůřů a stala se ve světové literatuře typem. A přiznejte se,kdo občas nepoužije slovního spo jení „Sophiina volba,“ když se nachází před hyperstresujícím rozhodnutím…

Recepty

Budget recepty vol.1

Text: Nikola Poláková

Špagety aglio e olio

Ingredience: Olej Několik stroužků česneku Strouhaný sýr Špagety Sůl, pepř Nasekaná petrželka (není nutná)

Postup: Uvaříme špagety a dáme stranou trochu vody z vaření. Do hrnce si nalejeme dostatek oleje a rozehřejme. Přidáme česnek nakrájený na tenké plátky a os mahneme do zlatova (nesmí se spálit). Sundáme z plamene a přidáme těsto viny, sůl, pepř a sýr. Promícháme. Můžeme podávat s nasekanou petrželkou.

Těstoviny s hráškem – z dob Velké deprese

Ingredience:

1 cibule

2 stroužky česneku

1 větší brambora Plechovka hrášku

Passata nebo rajčatový protlak Těstoviny Sůl, pepř

Postup: Na oleji si osmahneme cibuli, česnek a brambory. Přidáme vodu, hrášek a těstoviny. Necháme vodu vyvařit do zhoustnutí a do té doby, něž se uvaří těstoviny. Osolíme, opepříme a na závěr můžeme dochutit pasírovanými rajčaty nebo protlakem.

Restované rýžové nudle se zeleninou a tofu

Skvělý recept, který doporučuji, když chcete trochu zdravější verzi nudlí z bistra.

Ingredience: balení rýžových nudlí

1 sladká paprika Jarní cibulka

2 stroužky česneku Cca 250g brokolice Mražená zelenina Uzené tofu

3- 4 lžíce sojové omáčky (dle chuti)

2-3 lžíce srirachy pepř

1 lžíce hnědého cukru sezamová semínka na ozdobu

Postup: Dle návodu uvaříme a scedíme nudle. Dále si na pánvi na troše oleje orestu jeme česnek, tofu, zeleninu a jarní cibulku. Během restování ochutíme, sójo vou omáčkou, srirachou, peřpem a hnědým cukrem. Přidáme nudle a vše ještě promícháme a prohřejeme. Na konec ozdobíme sezamovými semínky.

Básně

Malá noční hudba

Rozhádán s dívkou noci na kordy ospale ulehám k mandolíně ona tajně tiskne své akordy do rukou jež usínají líně

Rozepla strunu a špitla živě pohlaď mě prstokladem na G-dur appasionato - náruživě ukaž, že hraješ jako trubadúr

Brzy strepitando refrén pěla a z ničeho nic, bez dalších taktů mě pomlkou na tvář políbila

Odešla bez zakrytých aktů jako dáma, teď už dospělá do probuzení tak, jak slíbila

iRacionální

S důrazem na rozum kráčím krok za krokem k vědeckým pokusům protože nerozumím svým citům

Tempora mutantur et nos mutamur in illis

S důrazem na city přicházím stůj co stůj ke zpovědi protože se necítím být rozumný

Časy se motají a my se motáme v nich

Jakoby báseň

Nová generace Jakobýnů dobývá jazyka Bastilu z vycpávek revoluční vlajky s heslem vlastně, prostě, jakoby trikolóra bez komponentu

Slovní zásoba pod gilotinu Robespierre ve velkém stylu na barikádách sbírá lajky z Vančury závratě, mdloby při volbách do konventu

Vězení

Jen čtyři studené stěny beze světla, bez kyslíku. Jen cela osamělé ženy, co pláče už jen ze zvyku

Bez možnosti úniku, chodí stále pouze v kruzích. Vyvolává v ní paniku, když se jí na to ptají druzí

Je pod nejvyšší ostrahou, prý nepatří do společnosti. Každou větu říká s rozvahou a trest oplácí mu vděčností

Však při drobné neposlušnosti pozná ruku bachaře, když ji ze vzteku a zlosti silou praští do tváře.

Ať už rukou nebo slovy je vždy zraněna do krve. Vzpomínku teď marně loví, kdy ji vlastně zranil poprvé…

a tak ve svém vězení za mřížemi přebývá, cesta není k nalezení, moc času jí už nezbývá.

Jen setkání s oním mužem způsobilo její zkázu. Začalo to darem růže a skončilo v Alcatrazu…

Sociální patolog

Den, co den se zaobírám Sociálními problémy Snahou pomoci ostatním zmírám Tam, kde selhávají ostatní systé my Pitvám a pitvám, kde se rodí Všechno deviantní chování

Jak to v tom světě vlastně chodí… Jak moc nás vlastně klame zdání,

…že se z dítěte nevinného Stane násilník, zloděj či vrah Že se z víry v bližního svého Rodí přeci také strach …že svět je plný klamu Sekty, závislosti, splín Já si s tím jen hlavu lámu Jak to všechno vyřeším?

Nezachráním svět, já vím Však k pomáhání mám tendence To jest náš úděl, náš cíl Sociální patologie a prevence

Robot

Mám být z tvrdého materiálu Jsem neustále ve zbroji Poskládej mě podle tutoriálu Jsem taková, jakou si mě sestrojíš Jak jen klame moje zdání Slzy jsou jen střepy ze sklíček Plním pokyny a všechna tvá přání Jsem přeci jen na klíček

Jen ze šroubů a plechu Nad hlavou stavím ti střechu Zatímco mě necháš venku stát Zapnout, vypnout a zas znova Až mě budeš potřebovat Stačí jenom syknout, zavolat

I když hlava, srdce rezaví Není nic, co to nespraví Oprav mě, dej mě do pořádku Pokud nejsem podle představ Nechceš mě tu? Tak mě přeprav Třeba rovnou na skládku

Jsem sluha, jsem otrok Odpověď k tvým tužbám Chceš změnu, chceš pokrok Jsem vždy k tvým službám Sestroj mě, znič Dělej, co se ti zlíbí Mám-li odejít pryč, Či zůstat, vždy splním, co slíbím.

Antropofób

Vstávám Špatnou nohou asi Vzdávám Se a rvu si vlasy K depresím já mám tendenci Když pomyslím na existenci

Každé ráno Den, co den Není mi přáno Zrak je oslepen Krutou ranní sluneční září, Co přináší jen další den v kalendáři

Možná je to jen špatné ráno Možná je to jen špatný den Je statisticky dokázáno, Že svět je (pro mě) přelidněn

Nechci vidět ani živou duši Točí se mi hlava z těch průvodů Tak si strkám špunty do uší Z preventivních důvodů

Socializace mě přivede do hrobu Co říct… jsem jeden z antropofóbů Tvářím se tak nenápadně, nesměle A vždy s úlevou se vracím do postele

Ve vlaku

Slunce spouští své paprsky aby navštívily kupé a zapomnělo se na měsíce co na hřejivé světlo byly skoupé

za oknem koupe se krajina tichá v podvečerní barvě oranžové světlejší než úbor indického mnicha

vlak zpomalil a náhle stojí naproti vlaku opačného směru a střetly se dva pohledy v přicházejícím zvolna šeru

v tom pohledu v jediné vteřině zůstal stát sám čas a nechal oči očím napospas

vlaky se rozjely a tak jen dál za oknem koupe se krajina tichá v podvečerní barvě oranžové světlejší než úbor indického mnicha.

Kateřina Žáková

Zdroje:

Proměny ženy v průběhu menstruačního cyklu: GRAY, Miranda. Cyklická žena, aneb, Jak využívat svůj lunární cyklus k dosažení úspěchu a naplnění. České Budějovice: Osule, 2012. ISBN 978-80905262-2-8. https://www.databazeknih.cz/knihy/cyklicka-zena-aneb-jak-vyuzivat-svuj -lunarni-cyklus-k-dosazeni-uspechu-a-naplneni-154572

Tradice kolem nás: https://zaletsi.cz/destinace/italie/kultura-a-zvyky-v-italii/ https://www.hedvabnastezka.cz/vanoce-v-nemecku-adventem-od-mikulase -po-stedry-den/ https://www.vlajky.eu/vlajka-It%C3%A1lie/ https://www.vlajky.eu/vlajka-N%C4%9Bmecko/

Malšovický stadion: www.fchk.cz www.sport.aktualne.cz https://hradecky.denik.cz/zpravy_region/malsovicka-arena-povstane-z-ruin -fotbalovy-stadion-20220110.html

Proměna rusko-ukrajinských vztahů: https://zpravy.aktualne.cz/ukrajina/l~i:keyword:187/ https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/rusko-ukrajina-usa-nato-hranice-arma da-vojaci-krym-biden-putin-eu-jednani_2112300500_eku https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/ukrajina-rusko-usa-nato-donbas-diplo maticka-jednani-volodymyr-zelenskyj-vladimir_2201141919_kth https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/ukrajina-rusko-puc-prevrat-zelen skyj.A211126_132501_zahranicni_aha

https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/ruska-vojska-presouvaji-k-ukrajine-ta -se-pripravuje-na-invaz/r~2753c12a4b8811eca824ac1f6b220ee8/ https://www.armyweb.cz/clanek/zapad-2021-nejvetsi-ruske-vojenske-cvice ni-podrobne

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/rusko-opet-stahuje-sva-vojska-k-ukra jinskym-hranicim-pisi-americka-media-179215

https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/ukrajina-nato-hranie-mik los_2109030010_pj

https://blisty.cz/art/106587-ruska-invaze-na-ukrajinu-jake-jsou-moznosti-za padu.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ukrajinsk%C3%A1_krize#Krymsk%C3%A1_ krize_a_anexe_Krymu_Ruskem

https://cs.wikipedia.org/wiki/Prorusk%C3%A9_nepokoje_na_Ukra jin%C4%9B_2014

https://archiv.hn.cz/c1-67023370-cesko-posle-kyjevu-zbrane-ci-munici-ukra jinci-si-ale-musi-rict-co-chteji-tvrdi-ministryne-obrany?fbclid=IwAR06i Vyuiir9oNZdx2hea1TzwE5kS3i8VU6eanOjwziLdssI9OIjHjXy27M

https://www.stemmark.cz/valecny-konflikt-na-ukrajine-pomahat-ma-nejen -stat-ale-tez-obcane/

Roztrhané džíny se na ples nehodí

https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Le_Coquet,_No._22,_from_Jour nal_des_Modes_Sp%C3%A9cial_pour_Couturi%C3%A8res_MET_ DP819135.jpg