Vyjděte si na procházku Brnem s Jiřím Mahenem Nebývá novinářsky správné, začínat článek „starým datem“. Snad to však protentokráte vadit nebude, protože některé věci nejsou staré navzdory datům. A tak přestože to byl už minulý rok 2019, který sestal v Brně zásluhou Oddělení dějin literatury MZM rokem Mahenovým, neboť právě před 80 lety umělec zemřel, narýsoval vlastně jen pomyslnou startovní čáru k aktivitám časově neomezeným. Vždyť připomínat si tohoto spisovatele, tak aktuálního bez ohledu na letopočet, by byla škoda jen při výročích. A tak se vydejte dnes, nebo kdykoliv jindy najdete čas, na procházku Brnem, s nímž Jiří Mahen spojil svůj život osobní i profesní.
Vyrazit můžete buď s pomocí skládačky s plánkem, kterou MZM vydalo a kterou najdete na pokladnách jeho pracovišť, anebo podle internetových stránek Oddělení dějin literatury MZM, kde bude tato procházka instalována též virtuálně, podrobněji a za pomoci dobových fotografií z muzejních fondů. A jako závdavek můžete využít i následující řádky, které vám poslouží jako bedekr. A kde jinde začít než na dávném korzu, dodnes centrální tepně – České ulici? Na nároží s ulicí Joštovou stával dům (dnes nahrazený novostavbou banky) s knihkupectvím Arnošta Píši (působilo v letech 1898-1949), jedné z firem, u kterých Mahen vybíral přírůstky pro městskou knihovnu. Po jeho smrti zde byla pietně upravena výkladní skříň. Blízko je Veveří 26, od roku 1922 první sídlo právě zalo-
www.mzm.cz
žené Veřejné knihovny města Brna, jejímž prvním zaměstnancem byl právě Mahen, nebo nároží Žerotínova náměstí, kde pamětní deska připomíná brněnské Národní divadlo: dne 28. 10. 1918 tu přednesl Mahen z místodržitelské lóže svou novou báseň „Pozdrav svobodné vlasti“; na dohled máme rohový dům Moravského (tehdy Lažanského) náměstí s jeho oblíbenou kavárnou Bellevue, tradičním místem uměleckých schůzek (později se zde scházívali například básníci Oldřich Mikulášek nebo Jan Skácel). Proti Píšovu obchodu bývala restaurace U Polenků, kterou navštěvovali redaktoři místních deníků a umělci, kromě Mahena např. Leoš Janáček. V sousední ulici U solnice 12, dnes Solniční, bychom v meziválečné době našli ústřední čítárnu městské knihovny a od roku 1939 hlavní sídlo
instituce: tento fakt od roku 1949 připomíná Mahenova pamětní deska, dílo jeho přítele Josefa Kubíčka. Projdeme-li se dále směrem k Besednímu domu, můžeme posedět v restauraci hotelu Slavia: stejně jako to činili redaktoři Lidových novin (mezi něž Mahen v letech 1910-1919 patřil), politikové a další významné osobnosti. Zpět na Českou! V domě s knihkupectvím Barvič a Novotný našli novomanželé Mahenovi v roce 1919 první byt, u majitele firmy Josefa Novotného. Několik kroků – a jsme u domu číslo 6, sídla již zmíněných Lidových novin.Odbočíme vlevo, abychom se dostali k bývalé německé dívčí škole, nárožní budově ulice Rašínovy 3, kde za 1. světové války pobýval Mahen po svém odvodu, a především sem byla roku 1926 přestěhována městská knihovna. Právě zde, v Mahenově pracovně, se konaly první redakční schůzky „letáku kulturní informace“ (Mahenův podtitul), časopisu „Index“ (založen 1929); jindy se jednalo v kavárně nového hotelu Avion, který jsme minuli na České. Z Rašínovy sejdeme doleva na Kobližnou, k dnešní Knihovně Jiřího Mahena (sídlí zde od roku 1950 a jméno svého patrona přijala roku 1959). Plynule pokračujeme k Malinovského náměstí: v Městském
M revue
53
L
M report
