M report

Vyjděte si na procházku Brnem s Jiřím Mahenem

Nebývá novinářsky správné, začínat článek „starým datem“. Snad to však protentokráte vadit nebude, protože některé věci nejsou staré navzdory datům. A tak přestože to byl už minulý rok 2019, který sestal v Brně zásluhou Oddělení dějin literatury MZM rokem Mahenovým, neboť právě před 80 lety umělec zemřel, narýsoval vlastně jen pomyslnou startovní čáru k aktivitám časově neomezeným. Vždyť připomínat si tohoto spisovatele, tak aktuálního bez ohledu na letopočet, by byla škoda jen při výročích. A tak se vydejte dnes, nebo kdykoliv jindy najdete čas, na procházku Brnem, s nímž Jiří Mahen spojil svůj život osobní i profesní.

Vyrazit můžete buď s pomocí skládač ky s plánkem, kterou MZM vydalo a kterou najdete na pokladnách jeho pracovišť, anebo podle internetových stránek Oddělení dějin literatury MZM, kde bude tato procházka instalována též virtuálně, podrobněji a za pomoci dobových fotografií z muzejních fondů. A jako závdavek můžete využít i následující řádky, které vám poslouží jako bedekr.

A kde jinde začít než na dávném korzu, dodnes centrální tepně – České ulici? Na nároží s ulicí Joštovou stával dům (dnes nahrazený novostavbou banky) s knihkupectvím Arnošta Píši (působilo v letech 1898-1949), jedné z firem, u kterých Mahen vybíral přírůstky pro městskou knihovnu. Po jeho smrti zde byla pietně upravena výkladní skříň. Blízko je Veveří 26, od roku 1922 první sídlo právě založené Veřejné knihovny města Brna, jejímž prvním zaměstnancem byl právě Mahen, nebo nároží Žerotínova náměstí, kde pamětní deska připomíná brněnské Národní divadlo: dne 28. 10. 1918 tu přednesl Mahen z místodržitelské lóže svou novou báseň „Pozdrav svobodné vlasti“; na dohled máme rohový dům Moravského (tehdy Lažanského) náměstí s jeho oblíbenou kavárnou Bellevue, tradičním místem uměleckých schůzek (později se zde scházívali například básníci Oldřich Mikulášek nebo Jan Skácel).

Proti Píšovu obchodu bývala restaurace U Polenků, kterou navštěvovali redaktoři místních deníků a umělci, kromě Mahena např. Leoš Janáček. V sousední ulici U solnice 12, dnes Solniční, bychom v meziválečné době našli ústřední čítárnu městské knihovny a od roku 1939 hlavní sídlo instituce: tento fakt od roku 1949 připomíná Mahenova pamětní deska, dílo jeho přítele Josefa Kubíčka. Projdeme-li se dále směrem k Besednímu domu, můžeme posedět v restauraci hotelu Slavia: stejně jako to činili redaktoři Lidových novin (mezi něž Mahen v letech 1910-1919 patřil), politikové a další významné osobnosti. Zpět na Českou! V domě s knihkupectvím Barvič a Novotný našli novomanželé Mahenovi v roce 1919 první byt, u majitele firmy Josefa Novotného. Několik kroků – a jsme u domu číslo 6, sídla již zmíněných Lidových novin.Odbočíme vlevo, abychom se dostali k bývalé německé dívčí škole, nárožní budově ulice Rašínovy 3, kde za 1. světové války pobýval Mahen po svém odvodu, a především sem byla roku 1926 přestěhována městská knihovna. Právě zde, v Mahenově pracovně, se konaly první redakční schůzky „letáku kulturní informace“ (Mahenův podtitul), časopisu „Index“ (založen 1929); jindy se jednalo v kavárně nového hotelu Avion, který jsme minuli na České.

Z Rašínovy sejdeme doleva na Kobližnou, k dnešní Knihovně Jiřího Mahena (sídlí zde od roku 1950 a jméno svého patrona přijala roku 1959). Plynule pokračujeme kMalinovského náměstí: v Městském

JIŘÍ MAHEN

Černovská Černo krnov kvs masakramasakr masakramasakr

Lidové noviny 31. 10. 1907: básní é nvodiL 0. 11y 3nivo :709. 10 „Černovská masakra“ reagoval svorneČ„ rkasaá mks ae“ rar Jiří Mahen na policejní brutalitu ehaí MřiJ ciloa pn ne í bnjec v souvislosti s národnostními lisvuov s orái s ntsol tsondo problémy na Slovensku. yémlborp vo Sla n .uksen

JIŘÍ MAHEN

Jako rybář Jako bář o ry na Dunaji na Dunaji pod Děvínem pod Dě ínem vpod Dě íne (počátek 30. let) (počátek 30(počátek 30k 30

Janošík: (…) Zabiti! Tož zabte i mne! Ale živého, ) Z…: (kíšo ! Toitiba) Z e i mtbaž zo vie žl! Aene i m ,ohév živého mne nedostanete! Či mne chceš mne mohévi tsode nen m mi Č!etenat šech cen m en m svázat? Zač? Za to, že je jsem zbíjel? Hej – však ? Ztá , ža t? Zč be je j j – v? Hlíjb kša? Ztaz e j, žoa t? Zča bm zese je j j – ve? Hle kašj – v po právu jsem zbíjel. Za to, že jsem pánům na u jvárp lejíbm zesu j e j, žoa t. Zl m nůnám pes am n strach byl? Hej – však už toho bylo potřeba! h bcart j – ve? Hly hož tk uašj – v too plyo bh !abeř Sůl země se neztratí nikde! Ach! Myslím, že ě smel zů artzee ně s ! Aedkií nta mílsy! Mhc! A e, žm všade na světě jsou nešťastní lidé. Vrhneme se va se nd u nosě jtěv ií lntsaťšeu n menhr. Véd ee smu nosě jtěv ií lntsaťšeu n menhr. Véd ee sm mezi ně – a tam, kde ke vzpouře budou hotovi, ě – a ti n e kd, kmaě – a t e břuopze ve k ou hodue b ,ivoto položíme i my své životy.e i mmížolop ié žvy s .ytovi

–Janošík (1910)noaJ–10)9(1kíš

02

Mužný poměr k přírodě je částí nové renesance díř í ná é r e čě jor voí ntsáe č aseneé rv ecn evropského lidstva, částí nového gentlemanství, nístá č,a ne gohévo n stnameltn ,ívst kterému tak těžko zvykáme, poněvadž tohle gent, pemákyv davěno, p ee glhož td tne - lemanství není módou a není na prodej. Nemyseu a nod ora pí nne me. Njedo sym - a p y leme si, že se mu naučíme za deset, za padesát let. e zmíču a p, ztesea d t lásedaa p .tet l Vidíme přece, jak to s gentlemanstvím jde velmi ltneo s g ívtsnamel lee vdm jí iml pomalu hned např. v ženské otázce. (…) – a to tu sne. v žřp eczáté oks o t) – a t…. (e uo t máme ještě gentlemanství k člověku vůbec, gentí k čvtsnam u vkěvolí k č e, gcebůu v tne - , g lemanství ke společnosti, gentlemanství k bohu… e, gitson nameltne hoí k bvtsn …uh –Z Úvodu Rybářské knížky (1921, 1930) u RdoZ Úv né kksřábyu R , 1129y (1kíž 0)39, 1

06 divadle Na hradbách, dnes Mahenově, pořádal jako dramaturg přednášky pro herce a odtud byl 25. května 1939 vypraven jeho pohřeb, sledovaný davy lidí v ulicích. Roku 1987 zahájilo zde svůj provoz komorní Divadélko na hradbách (dnes Malá scéna): inscenací Mahenových textů „Ale ano! Diderotovci“. Sousední Dům umění města Brna byl – díky osvícenému řediteli Adolfu Kroupovi – svědkem počátků avantgardního Divadla Husa na provázku, nazvaného podle knihy Mahenových libret z roku 1925. A jeden nerealizovaný, leč velmi důležitý projekt: v místě asanovaných městských hradeb, mezi ulicemi Běhounskou, Na hradbách (dnes Rooseveltova) a Jezuitskou měl být ve 30. letech vystavěn Masarykův osvětový dům, zahrnující knihovnu s čítárnami, přednáškové sály, z nichž největší byl plánován též pro pokusnou divadelní scénu a filmové projekce, dále výstavní prostory, klubovní a spolkové místnosti. Jiří Mahen patřil k jeho nadšeným podporovatelům; dnes v těchto místech najdeme Mahenovu sochu, instalovanou zde roku 1976 (autoři Vladimír Koštoval, Otakar Oplatek, Vilém Zavřel).

Z Kobližné přes náměstí Svobody zamíříme na Radnickou, kde v letech 1919–1935 provozoval své knihkupectví Stanislav Kočí: Mahen ho inspiroval též k nakladatelské činnosti. A dál na Zelný trh: v Redutě, jedné z budov českého Národního divadla, dramaturg Mahen po 1. světové válce pořádal cyklus Komorních her, nabízejících kvalitní, náročný repertoár: z jeho úvodních proslovů vznikla roku 1920 kniha „Před oponou“. Kdybychom prošli kolem dnešního sídla Divadla Husa na provázku, na Starobrněnskéulici si vzpomeneme, že zde od roku 1919 pracoval Mahen v redakci deníku Svoboda. (hk)

Foto: Archív MZM

 Komentovaná procházka 28. 9. 2019 začala na České ulici, v místech bývalého Píšova knihkupectví.

Z panelů výstavy, která po celý měsíc inspirovala cestující na trati tramvaje číslo 1.

ZA LOVCI MAMUTŮ do Hošťálkovic

Na Hladovém vrchu u Hošťálkovic v Moravskoslezském kraji, poblíž kóty 253, uskutečnili archeologové z brněnského Moravského zemského muzea v srpnu roku 2019 první etapu svého badatelského výzkumu. Toto místo je výraznou terénní polohou, oddělenou sedlem od severněji situovaného masivu, který se na levém břehu Odry vypíná do nadmořské výšky 303 m. Již z dřívějška existovaly náznaky, že zde, podobně jako třeba na Landeku u Petřkovic, kdysi sídlili lidé kultury lovců mamutů.

Ti totiž měli oblast Ostravska v oblib ě a rádi a opakovaně se sem vraceli. Krajina s kopci, kolem nichž meandrovala řeka, jim nabízela dobrý výhled po okolí a putujícím stádům zvěře (mamutům) poskytovala dostatek vody a potravy, podobně jako Pavlovské vrchy na jižní Moravě. Za důležité považujeme, že v minulosti identifikované dvě vrstvy s paleolitickými nálezy, jejichž charakter a stav dochování se poněkud liší, byly potvrzeny naším novým výzkumem z loňského roku. To, že se zde usídlili také úplně poslední lovci-sběrači v době mezolitu, považujeme za docela unikátní zjištění.

Kopec Hladový vrch je dnes zčásti na své západní a jihozápadní straně odtěžen již neexistujícím pískovcovým kamenolomem, který byl užívaný od 18. století. K výzkumům tedy zbyla jen část kopce, klonící se směrem k Hošťálkovicím, zčásti zatravněná, zčásti porostlá ovocnými stromy.

Po druhé světové válce předchůdce dnešního Geologického ústavu AV ČR v Praze prováděl terénní mapování kvartérních pokryvů. Jedním z klíčových míst bylo pochopitelně i Ostravsko. V týmu pracoval dr. Karel Žebera, profesně geolog se zájmem o archeologii, který při svých terénních pochůzkách pečlivě zaznamenával i archeologické nálezy, zejména ty pravěké. V jedné ze svých rozsáhlých zpráv letmo zmiňuje nálezy kamenné industrie paleolitického stáří, které učinil v blíže neurčených místech Hošťálkovického kopce. Dnes jsou bohužel jeho nálezy nezvěstné a lokalita by byla pro další výzkum ztracená. Naštěstí se o pár let později do oblasti Hošťálkovic, Dubečku či Landeku dostal při svých výpravách amatérský sběratel Jaroslav Homolka. Ten „znovuobjevil“ nejen ono místo na Hošťálkovickém kopci (správně Hladovém vrchu), ale i mnohé nové lokality v okolí. Své nálezy poskytl k publikování archeologovi Bohuslavu Klímovi, čímž je uvedl do odborné literatury. Souhrou náhod jeden mladý student místeckého gymnázia zapálený pro archeologii mimo jiné věnoval svoji pozornost i Hladovému vrchu. Ve stěně bývalého lomu se mu podařilo v roce 1987 nalézt neporušenou polohu spraší, která obsahovala kamennou štípanou industrii. Z dešti narušených sedimentů vypa-

V Kronice Hošťálkovic uložené v Archivu města Ostrava je uvedeno, že kamenolom byl určitě založen již před rokem 1742 (což mělo být opsáno z bohužel nedochované staré obecní kroniky). Na archivních mapách z 19. století kamenolom není zakreslen, ze snímků kontaminace pořízených k roku 1954 podle všeho již není funkční, neboť v jeho prostorách je zakreslena roztroušená zástavba. To by podporovala i zpráva ve zmíněné kronice, kde je uvedeno, že poslední těžba stavebního kamene probíhala mezi lety 1926 až 1927.

dávaly ven kamenné artefakty. Zdálo se tedy, že alespoň část lokality byla před těžbou kamenolomu uchráněna. To potvrdila i malá sonda, vykopaná nedaleko tohoto místa v roce 1995. Nálezů ale přinesla poskrovnu, takže se profesní zájmy archeologů na nějakou dobu stočily jinam…

Po mnoha letech se sem archeologové z MZM vrátili v roce 2018. Nedestruktivním průzkumem provedeným formou obhlídky terénu a povrchovými sběry se potvrdilo, že v osypu stěny kamenolomu v místě, kde se dříve nalézaly artefakty, již žádné další nejsou a nenalézají se ani bezprostředně na povrchu při hraně kamenolomu. Nicméně v okolním podrostu, v zemině narušené zvěří, bylo patrné, že těsně pod povrchem leží spraše, nebo spraším podobné sedimenty. Na několika místech se v trávě a mezi suchými listy objevila i patinovaná štípaná industrie. Tato poloha byla vzdálena několik desítek metrů od původního nálezového místa. Usoudili jsme, že bychom zde mohli nalézt další, prozatím nedotčenou koncentraci kamenných artefaktů, možná i zvířecích kostí nebo zbytky ohnišť. Výzvu jsme tedy přijali a vypravili se na tato místa znovu o rok později.

Nedaleko místa původních nálezů jsme postupně položili celkem 11 m 2 sond, které jsme v průběhu výzkumu prokopali. Naše nálezy tvoří patinované kamenné artefakty paleolitického stáří a nepatinované artefakty pozdně paleolitické nebo mezolitické. Mezi ně byly vlivem půdních organismů a prostupujících kořenů stromů sekundárně zavlečeny i předměty novodobé (struska, střepy, zlomky železa).

Stratigraficky se všechny nálezy nacházely nad polohou zahliněných štěrkopísků, což odpovídalo dřívějším pozorováním. Mocnost sedimentů je v místě nové sondy značně redukována na pouhých 20–25 cm včetně holocénu a jejich charakter je poněkud odlišný od těch zachycených dříve ve stěně kamenolomu. Společně s geologem jsme nastínili hypotézu, že buď jsou všechny sedimenty včetně nálezů v ploše výzkumu 2019 přemístěné, nebo, mnohem pravděpodobněji, že eroze jen snížila mocnost sedimentů, ale nezničila nálezovou vrstvu a rozdílný charakter sedimentů byl zapříčiněn druhotně

Oblast mezi Opavou a Odrou dnes: 1. kopec Hladový vrch, 3. Dubeček (Dubíček), 2. Landek. Zdroj: Google Earth.

Torzo Petřkovické venuše, vyřezané z krevele, nalezl B. Klíma na Landeku. Zdroj: K. Valoch - M. Lázničková-Galetová a kol., Nejstarší umění střední Evropy, Brno 2009.

chemickými reakcemi v půdě. Za důležité považujeme, že sedimenty na sebe plynule navazují, není patrná erozní hranice mezi vrstvami s artefakty a podložními zahliněnými štěrkopísky, což hovoří pro to, že se námi nalezené předměty nacházejí v původní poloze.

A jaké byly naše nálezy? Moc bychom si přáli nalézt zvířecí kosti, zbytky ohniště nebo nějaké drobné umění, kterým jsou lovci mamutů

 V celém Česku panovaly přes léto horka a sucha, jen nám téměř každý den pršelo. Foto Z. Nerudová.

Bílá barva – patina – na povrchu artefaktů je dokladem jejich paleolitického stáří. Povrch kamenů zvětrává, oxiduje a přichází o vodu. Později vyrobená industrie nepatinuje vůbec nebo jen velmi slabě.V různých obdobích byla kamenná industrie vyráběna rozdílnými postupy, nebo lidé preferovali jiné typy nástrojů. V závěru paleolitu a zejména v mezolitu dochází k výrazné mikrolitizaci (zmenšování), patrně jako adaptace lidí na měnící se podmínky okolního prostředí (teplejší klima, zapojený les, jiné typy zvěře). Pohled na vrch Dubí u Hošťálkovic, vpravo vzadu vrch Landek u Petřkovic. Foto B. Červený. Zdroj: K. Žebera, Československo ve starší době kamenné, Praha 1958.

Pohled na plochu zkoumanou v roce 2019. Na rozdíl od sondy z roku 1995 činila celková mocnost kvartérních sedimentů jen 25–30 cm. Foto P. Neruda.

tak pověstní. Bohužel i vlivem nep říznivých stratigrafických podmínek jsme shromáždili pouze nejodolnější předměty – kamennou štípanou industrii.

Podle prvních zjištění by nepatinovaná drobná industrie (krátké škrabadlo a drobné jádro) dokládala osídlení tohoto místa v mezolitu – střední době kamenné. Zbylá, patinovaná část industrie, je zcela jednoznačně paleolitického stáří. Kromě již dříve identifikovaného osídlení lidmi kultury lovců mamutů (gravettienu) jsme možná nalezli ještě jednu, pozdější etapu osídlení.

V závěru výzkumu byla sezvána odborná komise kolegů z různých institucí včetně těch z Polska, aby se mohli seznámit s průběhem našeho výzkumu a našimi dalšími plány. Komise neměla námitek proti tomu, aby se ve zkoumání pokračovalo i v roce 2020. Klíčovou otázkou bude zjištění přesnějšího vztahu mezi původním nálezovým místem a naší novou sondou (vzdálenost mezi nimi je cca 30 metrů). Účastníci komise se shodli na tom, že by bylo dobré provést sérii vrtů nebo sond mezi oběma místy a rovněž severně a východně od sondy z roku 1995, neboť zde se nacházejí sedimenty ve větší mocnosti, a tudíž by mohl být lépe dochován jejich původní charakter. Komise souhlasila, že bude důležité analyzovat sedimentologické vzorky odebrané pro geochemické analýzy z obou sond za účelem zjištění, k jakým změnám na lokalitě došlo a zda jsou sedimenty redeponované nebo jen sekundárně chemicky přeměněné.

Pracovní tým se loučí s výzkumnou sezónou. Foto P. Neruda.

Naši brigádníci pracovali velmi svědomitě a pečlivě. Foto Z. Nerudová.

Mamutí lopatka se zářezy, která mimo dalších věcí, byla nalezena starými výzkumy v Předmostí u Přerova. I my bychom si přáli najít něco podobného v Hošťálkovicích. Archiv Ústav Anthropos MZM.

Přestože se nám zatím nepodařilo kr omě kamenných artefaktů nalézt další doklady lidských aktivit na lokalitě, je poloha Hošťálkovice-Hladový vrch v kontextu mladopaleolitického – gravettienského osídlení Ostravska bezesporu důležitá. I přes značné poškození archeologické lokality kamenolomem je část původních situací zachována a další sondáž by mohla napovědět, jaký je skutečný rozsah lokality. Doufáme, že se nám z odebraných vzorků podaří získat materiál vhodný k provedení absolutního datování, abychom mohli lokalitu srovnat s okolními gravettienskými stanicemi.

Zdeňka Nerudová Centrum kulturní antropologie MZM Brno

Petr Neruda Ústav Anthropos MZM Brno

Poklad z třetihorního jezera aneb Za paleontologickým výzkumem do Katalánska

Práce v terénu tvoří základ paleontologického výzkumu. Jeho specifickým typem jsou pak organizované vykopávky. V roce 2019 jsem využil jedinečné příležitosti zúčastnit se prvních mezinárodních vykopávek na významné lokalitě Els Casots ve Španělsku. Výzkum, který povede k další spolupráci, přinesl důležité zkušenosti, jež bude možné aplikovat na nově objevených lokalitách na Moravě.

Už od dětství mě fascinuje představa dávno zmizelých světů plných neuvěřitelných tvorů, které dnes můžeme odkrývat v miliony let starých horninách kolem nás. Po důkazech dávného života pátrám už více než 20 let a neváhal jsem se účastnit i mnoha organizovaných paleontologických vykopávek v různých koutech světa. Teprve vloni se mi však naskytla příležitost zúčastnit se vykopávek na lokalitě, která nejenže souvisela s výzkumnými cíli Geologicko-paleontologického oddělení MZM, ale také s mým doktorským výzkumem na Ústavu geologických věd Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, kde se zabývám neogenními chobotnatci.

Právě v roce 2019 totiž Katalánský ústav paleontologie Miquela Crusafonta (Institut Català de Paleontologia Miquel Crusafont - ICP) hledal pomocníky na zahájení nového výzkumu na španělské lokalitě Els Casots, jelikož se ústavu podařilo získat financování od ministerstva kultury katalánské autonomní vlády, Generalitat de Catalunya, (ref. CLT009 / 18/00068) a bylo tak možné pokrýt nemalé náklady na pracovní sílu a vybavení.

Španělský poklad ze začátku neogénu

Paleontologická lokalita Els Casots se nachází v malebné vinařské oblasti nedaleko hradu Subirats, asi 20 km západně od Barcelony. Objevena byla v roce 1989. První vykopávky v letech 1989 a 1994 zde odhalily více než tisíc dobře zachovaných kostí, zubů i částečných koster různých suchozemských zvířat z období třetihor a byly zde dokonce objeveny dva pro vědu zcela nové druhy.

Oblast je slavná zejména výrobou španělského šumivého vína zvaného cava. Samotné naleziště se tak nachází v suché a prosluněné krajině, kde se vinné révě výborně daří. Výzkumy nám však umožnily pohled do úplně jiné krajiny.

Před 16,4 miliony let, v období zvaném spodní miocén, se zde vyskytovalo jezero obklopené hustým lesem, překypující životem. Mnohá z tehdejších zvířat jsou již vyhynulá. Největšími byla deinotéria a gomfotéria, příbuzná dnešním slonům, na rozdíl od nich však byla deinotéria vysoká a měla pouze kly ve spodní čelisti, zatímco gomfotéria byla nízká se dvěma páry klů, z nichž druhý pár kratších klů vyrůstal z prodloužené spodní čelisti. Vedle těchto obrovitých chobotnatců se v bujné vegetaci pásla stáda velkých nosorožců či tříprstých, listožravých koníků rodu Anchitherium. Z prasat se zde vyskytoval obrovitý Eurolistriodon, jenž představoval zástupce zvláštní skupiny listožravých prasat známých jako listriodonti. Dále se v lesích vyskytovali plaší kančilové,

Lokalita Els Casots se nachází na okraji pánve Vallès-Penedès ve vinařské oblasti v blízkosti hradu Subirats (vpravo).

jeleni nebo jedni z vůbec prvních tur ovitých. Četnými obyvateli lesů byli zvláštní paleomerycidi. Tyto sudokopytníky je možné velikostí srovnat s jelenem evropským, vzhledem však připomínali spíše žirafy než jelenovité. Zajímavé je, že paleomericidi druhu Ampelomeryx ginsburgibyli popsáni právě z lokality Els Casots, a to v téměř celých kostrách. Jen hrstka třetihorních savců je známa z celých exemplářů, proto se jedná o skutečně významnou lokalitu.

Řada těchto býložravců představovala kořist různých šelem, z nichž nejobávanější byli jistě primitivní medvědi rodu Hemicyon a mědvědopsi rodu Amphicyon. V korunách stromů vyhledávaly kořist některé arboreální šelmy. Například kočkovité šelmy rodu Pseudaelurus, primitivní hyeny rodu Protictitherium, které v této době ještě nebyly přizpůsobeny mrchožravému způsobu života jako jejich současné příbuzné, a částečně i kunovití, jejichž kořistí byli drobní savci. Ti byli zastoupení různými druhy hmyzožravců, netopýrů, veverek, křečků, plchů a myší. Nelze opomenout také to, že většina zvířat musela být v pozoru před aligátory druhu Diplocynodon, kteří na kořist číhali ve vodách jezera a okolních mokřinách. Ve vodách se vyskytovalo také množství ryb a želv. Krajinou se jako nedobytné tanky prodíraly obří želvy, jak teprve během našich vykopávek rozpoznal kolega Àngel Hernández Luján, který se věnuje postdoktorandskému výzkumu fosilních želv na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity.

Splněný sen

Když se řekne Španělsko, vybavím si nejen bezpočet významných odborných publikací na toto téma, ale také kresby světově známého paleoilustrátora Mauricia Antóna, jehož zdařilé rekonstrukce zdobí řadu současných paleontologických knih, z nichž některé byly přeloženy i do češtiny. Pro mě jako paleontologa zabývajícího se třetihorními savci byla návštěva vykopávek ve Španělsku už nějakou dobu velkým snem. Španělé dnes totiž patří mezi světovou špičku ve výzkumu a popularizaci třetihorních savců. S vidinou dobrodružství, nových objevů, spolupráce a zejména zajímavých zkušeností nás na tuto nabídku našeho kolegy Àngela Hernándeze Lujána kývlo hned několik.

Česká posila tak sestávala ze čtyřčlenného týmu, kde se kromě mě a mé kolegyně z geologicko-paleontologického oddělení MZM Gabriely Calábkové vykopávek účastnil rovněž student ÚGV PřF MU Václav Paclík a student ÚGP PřF UK Milan Chroust. První tři jsme se sešli 12. července 2019 na letišti Václava Havla v Praze. Let přes půl Evropy nám trval téměř tak dlouho jako cesta autobusem z Brna do Prahy. V turisty přeplněné Barceloně jsme se setkali se zbývajícím členem týmu Milanem a dopravili se

Paleontologická lokalita Els Casots před 16,4 miliony let (s laskavým svolením radnice Subirats, kresba Óscar Sanisidro)

společně do Sant Sadurní D'Anoia v předměstí Barcelony. Tam nás očekával vedoucí vykopávek a specialista na fosilní hlodavce a primáty Isaac Casanovas Vilar a specialista na fosilní šelmy Juan Abella. Na večeři jsme pak poznali zbytek našeho šestnáctičlenného členného týmu paleontologů ze všech koutů Španělska, ale také z Turecka a dokonce až z Japonska. Naší základnou byl idylický domek uprostřed přírody ve svazích na okraji Subirats.

Po 26 letech znovu do práce

Každé dobře organizované vykopávky mají předem daný denní har

monogram. V našem případě sestáv al z cesty pro snídani, po které jsme vyrazili na lokalitu, kde jsme do večera kopali s asi tříhodinovou pauzou na oběd. Ta byla nutná, protože v poledním žáru i ve stínu pod stany teploty šplhaly k nesnesitelným 40 °C. Některé dny jsme měli možnost odpočinout si od intenzivní práce také krátkými exkurzemi po okolních geologických i kulturních zajímavostech. Transport probíhal dodávkami a během několikaminutové cesty na naleziště jsme se vždy kochali pohledem do pánve Vallès-Penedès se slavnou dominantou Montserrat.

Pro výzkum na lokalitě bylo zásadní nálezy detailně dokumentovat včetně zaznamenané pozice všech nalezených kostí a zubů. Areál naleziště proto chrání plot, jenž brání nežádoucím zásahům sběratelů,

které by mohly výzkumné práce značně znehodnotit. O významu lokality svědčí nejen informační panely umístěné před vstupem do areálu ale i zájem španělských médií, která z nás udělala místní celebrity. Paleontologové obvykle dokumentují lokality zkoumáním jednotlivých vrstev, které mají odkryté v profilu. Tentokrát výzkum probíhal spíše archeologickým způsobem, kdy jsme postupovali plošně tak, aby bylo možné fosilní kosti odkrýt shora a zmapovat jejich distribuci na lokalitě. K detailnímu průzkumu bylo potřeba nejprve odstranit veškerou vegetaci a půdu, abychom se dostali na sediment, ve kterém se kosti nacházejí. Ačkoliv od posledních vykopávek na Els Casots uběhla bezmála tři desetiletí, byly k našemu údivu stopy tehdejších prací stále zřetelné a ve

Při začišťování jsme narazili i na částečně odkryté kosti chobotnatců, které zůstaly po 26 let zakryté z původních vykopávek.

Pravá vřetenní kost zápěstní nosorožce v původní hornině.

getační pokryv byl prakticky omezen pouze na nízké traviny a byliny. V našich podmínkách je to zcela nepředstavitelná situace, jelikož staré lokality u nás obvykle najdeme zcela zasypané sutí a většinou zarostlé neprostupnou džunglí. Veškerá výbava (kolečka, kyblíky, kladiva, krumpáče, lopaty, šídla, smetáky, alobal, sáčky atd.), která byla k dispozici ve velkém skladovacím kontejneru přímo na lokalitě, se rázem ocitla v rukách celého týmu. S velkým pracovním nasazením všech pomocníků jsme měli zásadní začištění lokality hotové již první den. Při začišťování se nám naskytl překvapivý pohled na dosud nevyzvednuté nálezy z minulých vykopávek, zakryté igelitovými plachtami a textilem. Mohli jsme tak po 26 letech navázat na nedokončenou práci předchozího týmu.

Druhý den nás čekalo přesné vyměřování nových sektorů, které jsme jako šachovnici vytyčili pomocí provázků. Přitom bylo vše pečlivě plánováno a měřeno tak, abychom navazovali přesně na sektory předchozích vykopávek. Po pár odkrytých centimetrech jílovité horniny v mém sektoru mě o bohatosti lokality rychle přesvědčily nálezy lopatky nosorožce, hlezenní kosti a nadočního výrůstku (tzv. osikonu) ampelomeryxe.

Křehké kosti bylo potřeba vždy pečlivě odkrýt, očistit a zpevnit pravidelným zakapáváním syntetickou akrylátovou pryskyřicí - tzv. paraloidem. Vyzvednout vzorky z horniny ale nebylo možné hned. Nejprve bylo třeba vzorek označit, provést fotodokumentaci přímo v sedimentu a zakreslit pozici na milimetrový papír. Poté přicházelo na řadu vyplnění dokumentačního formuláře, kde byly mimo jiné zapsány souřad

nice, udávající přesnou pozici vzorku v rámci čtverce. Vyzvednuté vzorky bylo nutné zabalit do alobalu a vložit do sáčku k příslušenému sektoru. Taková dokumentace je sice velmi zdlouhavá, ale také velmi důležitá, protože po vyzvednutí z horniny nenávratně ztrácíme řadu informací o tom, co se s kostmi dělo od uhynutí živočicha po jeho pohřbení v sedimentu. Tyto informace jsou zásadní jak k rekonstrukci prostředí na lokalitě, tak i k následné rekonstrukci samotného vzhledu zvířat z nalezených pozůstatků.

Během našeho týdenního pobytu na lokalitě jsme pracovali celkem na jedenácti nových sektorech, v nichž byly nalezeny pozůstatky želv, jelenovitých, paleomerycidů, šelem, nosorožců a také chobotnatců. A právě ty byly pro mě největším překvapením. Jednalo se o pozůstatky několika téměř kompletních kostí a spodní čelisti jednoho jedince mladého gomfotéria. Poprvé v životě jsem spatřil odkryté pozůstatky kostry neogenního chobotnatce přímo v hornině. Nutno poznamenat, že takových nálezů je na světě velmi málo.

Proč jsou dobré organizované vykopávky?

Největším nepřítelem každého vědce je čas. I když práce každého paleontologa začíná dřinou v terénu, většina paleontologů na terénní výzkum nemá tolik času, kolik taková práce vyžaduje. Organizované vykopávky ale umožňují (podle množství pracovní síly) nashromáždit v týdnech tolik dat a materiálu, kolik by jeden nebo dva lidé zpracovávali několik let. Takové výzkumy poměrně rychle přinášejí dostatek dat pro ucelenou představu o dané lokalitě a otevírají i odpovídají řadu otázek.

Všechny organizované vykopávky, kterých jsem se účastnil, ať už v tuzemsku či v zahraničí, měly svůj vlastní specifický postup práce. Vykopávky na lokalitě Els Casots mi ale přinesly dosud nejdůležitější zkušenosti, které mohu aplikovat i na své aktuální výzkumy.

Většina živočichů nalezených na Els Casots, včetně zvláštních nebo exotických druhů se tehdy vyskytovala nejen na území Španělska, ale i celé Evropy, a to včetně Moravy. Proč ale tato zvířata na území Evropy již několik milionů let nežijí a většina je dokonce už zcela vyhynulá? Odpovědí jsou změny životního prostředí vlivem tektonické činnosti a měnícího se klimatu. Těžko hledat v Evropě kontrastnější příklad, než je dnešní Katalánsko, které je na míle vzdálené představě lesů překypujících životem, které tu bujely před 16,4 miliony let.

Paleontologické výzkumy po celém světě směřují k pochopení dopadu klimatických změn na vývoj života na Zemi. Každý z nich přináší další střípky informací, které nám umožňují lépe pochopit příčiny i dopady těchto změn a rovněž odlišit vlivy přirozené a ty způsobené člověkem. Zatímco člověk, rod Homo, se poprvé objevil teprve před 2,8 miliony let na konci třetihor, dramatické změny klimatu ovlivňovaly vývoj života na Zemi už miliony let před ním a mají na svědomí i vývoj nás samotných.

Jakub Březina,

Geologicko-paleontologické oddělení MZM

Foto: J. Březina

 Křehké kosti je potřeba průběžně zpevňovat akrylátovou pryskyřicí – tzv. paraloidem.

Před vyjmutím fosilní kosti bylo potřeba důkladně zdokumentovat její pozici v hornině.